PDF, 3 MB - Braunoviny

Měsíčník společností skupiny B. Braun pro ČR a SR 7-8 / 2008 

Mesačník spoločností skupiny B. Braun pre ČR a SR 

Navigační systém OrthoPilot ® 

SUSI – příběh úspěšného tažení napříč všemi divizemi · Návštěva české polní nemocnice 

Neurochirurg se zrychlením závodních vozů · Bdíme nad Vámi, když při operaci spíte 

ISSN 1801-0342 

MK ČR E 16560

Excia ® 12/14 

Systém totální náhrady kyčelního kloubu s možností navigace 

Aesculap Orthopaedics 

Univerzální instrumentárium pro cementovanou i necementovanou verzi 

Proximální část necementované komponenty opatřena nástřikem 

z čistého titanu (tloušťka 350 µm, póry 50-200 µm, porozita min. 40 %) 

s vrstvou dikalciumdifosfátu (20 µm) 

Kompatibilní se systémem Plasmacup® delta (ø 36 mm) 

Vhodná pro navigaci systémem OrthoPilot® 

Pro více informací volejte prosím naše Zákaznické centrum na tel. +420-271 091 333 nebo kontaktujte naše obchodní zástupce. 

Pre viac informácií volajte prosím bezplatnú linku pre SR 0800 155 440 alebo sa skontaktujte s naším obchodným zástupcom.

O B S A H 

Vážení zákazníci, přátelé 

a čtenáři našich Braunovin, 

již tradičně otevíráte letní dvojčíslo 

Braunovin a mně se opět dostává milé 

příležitosti oslovit Vás na prahu letních 

prázdnin. I když podle červnových teplot 

vše nasvědčuje tomu, že léto je již v plném 

proudu, hlavní doba dovolených je před 

námi. Kam letos míříte? Dáte přednost 

osvědčeným cílům v tuzemsku nebo se 

chystáte vyrazit do vzdálenějších 

destinací? 

Třeba Vám bude právě toto vydání 

Braunovin inspirací – i když je otázkou, 

zda Austrálie, kam nás ve svém tradičním 

příspěvku zavede Davida Kučera, patří 

mezi typické letní nabídky „last minute“… 

Co se týká druhého možného cíle Vaší 

prázdninové cesty, tam bych možná 

doporučil zůstat jen u přečtení reportáže 

Radomíra Tománka, který barvitě popisuje 

svou zkušenost s návštěvou české polní 

nemocnice v afgánském Kábulu. 

Ať už se letos rozhodnete experimentovat 

a vydat se do neznáma, nebo využít pro 

svůj odpočinek osvědčené místo, přeji Vám 

hezkou a pohodovou dovolenou, která Vaše 

představy naplní. 

Pěkné léto! 

Ing. Petr Macoun, Ph.D. 

člen vedení společností skupiny B. Braun, 

jednatel společností skupiny 

B. Braun Avitum 

Vážení zákazníci, priatelia 

a čitatelia našich Braunovín, 

už tradične otvárate letné dvojčíslo 

Braunovín a ja znovu dostávam milú 

príležitosť osloviť Vás na prahu letných 

prázdnin. Aj keď podľa júnových teplôt 

všetko naznačuje, že leto je už v plnom 

prúde, hlavné obdobie dovoleniek je 

pred nami. Kam sa tohto roku chcete 

vybrať? Dáte prednosť osvedčeným cieľom 

v tuzemsku, alebo sa chystáte vyraziť do 

vzdialenejších destinácií? 

Možno Vám bude práve toto vydanie 

Braunovín inšpiráciou – hoci je otázne, či 

Austrália, kde nás vo svojom tradičnom 

príspevku zavedie David Kučera, patrí 

medzi typické letné ponuky „last minute“… 

Čo sa týka druhého možného cieľa Vašej 

prázdninovej cesty, tam by som možno 

odporučil ostať len pri prečítaní reportáže 

Radomíra Tománka, ktorý farbisto opisuje 

svoju skúsenosť s návštevou českej poľnej 

nemocnice v afganskom Kábule. 

Nuž, či sa v tomto roku rozhodnete 

experimentovať a vydať sa do neznáma, 

alebo využiť na svoj odpočinok osvedčené 

miesto, prajem Vám peknú a pohodovú 

dovolenku, ktorá Vaše predstavy naplní. 

Pekné leto! 

Ing. Petr Macoun, PhD. 

člen vedenia spoločností skupiny B. Braun, 

konateľ spoločností skupiny 

B. Braun Avitum 

Vaše rozhodnutí, 

jak zabránit srůstům 4 

ADCON Gel 

Degenerativní diskogenní 

choroba a její léčba 

dynamickým stabilizačním 

systémem 5 

Servisní podpora navigačního 

systému OrthoPilot ® 7 

SUSI – příběh úspěšného 

tažení napříč všemi divizemi 9 

Výrobek a jeho historie 

Bdíme nad Vámi, 

když při operaci spíte 10 

Rozhovor s Martinem Stříteským 

o tom, kam došla a míří česká 

anesteziologie 

Na služební cestu 

do válečné zóny 13 

Návštěva české polní nemocnice 

Neurochirurg se zrychlením 

závodních vozů 16 

Rozhovor s Petrem Suchomelem, 

o adrenalinu, nespokojenosti, úspěchu 

a radosti z uzdravování nemocných 

Liberecké dny úrazové chirurgie 18 

EWMA 2008 18 

9. European Congress of Trauma 

and Emergency Surgery 19 

Central European 

B. Braun Golf Cup 2008 19 

200. výročí narození J. W. Brauna 19 

Kurzy regionální anestezie 

horní a dolní končetiny 

v Ústí nad Labem 20 

Hygiena ve zdravotnických 

zařízeních a prevence 

nozokomiálních nákaz 21 

Z kalendáře 

Aesculap Akademie 21 

Canberra a Echuca 22 

Australian Capital Territory 

3

H I – T E C H 

Vaše rozhodnutí, jak zabránit srůstům 

ADCON Gel 

Společnost B. Braun Medical v České a Slovenské 

republice investuje další prostředky do 

léčby potíží spojených s hojením operačních 

ran. 

Tentokrát jde o poměrně specifický produkt, 

který je uváděn na trh pod názvem ADCON 

Gel. 

MUDr. Pavel Fiala 

produktový specialista 

páteřních technologií ČR a SR, 

divize Aesculap – ortopedie 

Německé společnosti spolupracují velmi 

intenzivně i na poli medicíny a výsledkem 

je kontrakt, jímž je pro B. Braun Medical 

exkluzivní zastoupení düsseldorfské firmy 

AAP Bio Implants. Tato společnost se nachází 

v období krátce po vlastnickém spojení 

s holandskou společností FAME Medical, 

jež vnesla do německé části velmi žádané 

biotechnologické produkty, aby sama pod 

historickým názvem FAME Medical zanikla. 

Zůstaly vynikající produkty a lidé, se kterými 

se dobře jedná a kteří věří novým trhům na 

východ od německé hranice. 

ADCON Gel je prvním z produktů, který na 

trh uvádíme pod značkou B. Braun. Předchozí 

držitel prodejní licence je v tuto chvíli 

nahrazen, ale změna není pouze kosmetická. 

Přichází prodej produktu pod novým logem 

AAP Bio Implants, s lepším designem vnějšího 

obalu a s inovovaným vzhledem aplikační 

sady s maximalizací ergonomie pro 

používání v operačním poli. 

Při detailnějším pohledu na ADCON Gel se 

setkáváme s mnoha dotazy, které se týkají 

vzniku adhezí po operačních výkonech. 

Co jsou tedy adheze – srůsty? 

Z literatury a z vědeckých poznatků víme, 

že jde o časté komplikace chirurgické intervence, 

které si mohou vyžádat další následné 

Znázornění místa nejčastěji se vyskytujících adhezí 

při operacích v páteřním kanálu 

invazivní výkony a hospitalizace. Dvě a více 

tkání, které se oddělují, jsou v pooperačním 

období infiltrovány fibroblasty, a následuje 

produkce kolagenu, převážně se sníženým zastoupením 

elastických vláken. Tato skutečnost 

vede k nežádoucím tahům takto vyvinutých 

„hojivých“ formací, které mohou významně 

ovlivnit pooperační stav některých intimně 

přilehlých funkčních struktur. 

Popsaná situace v pooperačním období byla 

intenzivněji vnímána ve všeobecné chirurgii, 

gynekologii, neurochirurgii a ortopedii. 

Zatímco všeobecná chirurgie, gynekologie 

a ortopedie si s uvedenými stavy dokáže do 

jisté míry poradit při intenzivnějším využívání 

miniinvazivních endoskopických technik, 

neurochirurgie a spinální chirurgie se potýkají 

s problémem, jak zajistit období tří až pěti 

dnů po operacích v páteřním kanálu nebo 

v úžinách, aby nevznikala nežádoucí časná 

jizvení. Miniinvazivní techniky nepomáhají 

dostatečně, a navíc nervové struktury přivzaté 

do tahů kolagenních vláken se „ozývají“ s obzvláště 

nepříjemně vnímanými pocity. 

Adheze se intenzivně zakládají od třetího 

do pátého dne po operaci. Protiadhezním 

řešením je použití bariérového gelu. Takový 

gel separuje anatomické struktury a udrží 

jejich povrchy intaktní k adhezím. Struktura 

4


ADCON Gel Spine je založena na konceptu 

přechodné bazální vrstvy materiálu, jež je 

kombinací absorbovatelného, od kolagenu 

odvozeného základu společně s resorbovatelným 

aniontově nabitým polyglykanem. 

Hlavní funkcí bazální vrstvy je poskytnutí 

bariéry pro průnik jistým buňkám a molekulám 

(včetně fibroblastů). Inhibice peridurální 

fibrózy a adhezí je celosvětově prokázána na 

více než 300 000 případech klinického použití 

v průběhu jedenácti let zkušeností. 

ADCON Gel poskytuje fyzikální bariéru, která 

inhibuje migraci fibroblastů kolem nervových 

struktur, ale i v okolí struktur šlachových. 

Použití při operační léčbě karpálních i jiných 

úžinových syndromů je tedy nasnadě a plně 

indikováno. Resorpce gelu trvá zhruba čtyři 

týdny. 

K dispozici budete mít sterilní kit s aplikátorem 

gelu, balený v plastovém nosiči. Balení 

jsou jedno a třígramová. U ADCON Gel Spine 

3 g je doporučováno použití po následujících 

výkonech: 

zadní, bederní laminektomie nebo hemilaminektomie, 

včetně prostých laminotomií, 

kde jsou exponovány nervové kořeny, 

spinální stenózy, 

disektomie. 

Není podstatné, zda je žlutý vaz intaktní či 

porušený, aplikace je bezproblémová i přímo 

na tkáň tvrdé pleny, pokud není možné využít 

k aplikaci strukturu žlutého vazu. 

Jednogramové balení zpravidla postačí pro 

aplikace v místě separovaných šlachových 

struktur při operačních řešeních úžinových 

syndromů. 

Ve všech případech by aplikace gelu měla být 

jedním z posledních kroků při práci v operačním 

poli, proto je peroperační vakuové 

odsávání po aplikaci gelu protismyslné. 

V současné době jsou sklady společnosti 

B. Braun Medical tímto produktem dobře 

zásobeny a jsme ve fázi zřizování konsignací 

ADCON Gel u odběratelů. 

Výrobek patří do kategorie ZÚM - zvlášť účtovaného 

zdravotnického materiálu, s plnou 

úhradou pracovištím ze strany zdravotních 

pojišťoven. Cena třígramové varianty ADCON 

Gel bude nastavena s konečnou platností od 

1. 7. 2008, v současné době ADCON Gel 3 g 

prodáváme do 30. 6. 2008 za zaváděcí ceny. 

Jednogramové verze mají již pro zákazníka 

svou finální prodejní cenu nastavenou. 

Věříme, že námi investovaný lidský i finanční 

kapitál do oblasti specifických komplikací 

hojení ran byl správným rozhodnutím a bude 

pro lékaře a pacienty velkým přínosem. 

Degenerativní diskogenní choroba 

a její léčba dynamickým stabilizačním 

systémem 

Degenerativní diskogenní choroba (DDD) 

je definována jako diskogenní bolest zad 

s degenerací disku, která je potvrzena historií 

pacientových potíží a radiografickými 

vyšetřeními. 





Degenerativní změny disku vedou ke: 

Zvětšení rozsahu pohybu (ROM) 

Rozšíření Neutrální zóny (NZ) 

Změnám pevnosti segmentu 

Kvantita 

pohybu 

Nestabilitě v planární rovině 

(střihu) 

Změnám v lokalizaci Centra 

rotace (COR, IAR) 

Kvalita 

pohybu 

Uvedená tvrzení dokresluje schéma na následující 

straně. 

Shrnutí: mechanicky míněná redukce bolesti 

Snížení zátěže disku → obnovení výšky 

meziobratlového prostoru → snížení zátěže 

meziobratlového kloubního spojení 

Redukce rozšíření neutrální zóny do 

normálních mezí → stabilizace neutrální 

zóny, snížení svalového spasmu 

Redukce rozsahu pohybu 

Reduce nestability ve střihu 

Obnovení nebo udržení pozice centra rotace 

→ Snížení zátěže facetových kloubů 

→ Snížení zátěže annulus fibrosus 

Minimální kolaterální poškození při přístupových 

krocích 

Německá společnost Paradigm Spine, rozvojově 

podporovaná newyorskou finanční 

společností Viscogliosi Brother, vyvinula 

v roce 2007 nový produkt: DSS, dynamický 

stabilizační systém, který je určen pro kosterně 

dospělé pacienty s degenerativně diskovými 

patologiemi (DDD) od jednoho do tří segmentů 

ve sledovaném úseku L1 až S1, včetně 

postižení typu spondylolistézy 1. stupně. 

5


Obrázek zcela dole umožňuje utvořit si představu 

o vzhledu titanové konstrukce. 

Verzatilitu systému DSS s možností hybridní 

kombinace velmi názorně prezentuje další 

zobrazení. 

Bolesti způsobené 

abnormálním ROM-rozsahem 

pohybu 

Normální 


svalovým spasmem 


abnormálním ROM-rozsahem 

pohybu 

Degenerativní 

Dynamická komponenta 

Dynamická stabilizace 

Dynamická 

stabilizace 

~ 30–50% 

rozšíření NZ 

~ 30–50% 

Aktivní zóna 

-12 -9 -6 -3 0 

3 6 9 12 

ROM [°] 

Generátory bolesti a biomechanika segmentů páteře 

Fúzní komponenta 

Fúze 

Hybridní koncept DSS: Kombinace rigidní/ 

semirigidní komponenty, vlastní zpevnění pro 

individuální segment 

Detaily a konstrukční technologická řešení 

jsou předmětem patentové ochrany a dosavadní 

klinická použití na několika německých 

pracovištích svědčí o překvapivých výsledcích 

plynoucích z konceptu implantátu. V zásadě 

lze říci, že konkurenční systémy nepřinášejí 

srovnatelné výhody, i když názory po dlouhodobějším 

sledování DSS po implantaci 

nejsou ještě k dispozici. 

Systém DSS německé společnosti Paradigm 

Spine je v České a Slovenské republice exkluzivně 

distribuován společností B. Braun 

Medical. V České republice jsou registrovány 

ZÚM kody, takže na vybraných pracovištích 

je již nyní možné se systémem operovat. Oficiální 

začátek operačních aktivit připadá na 

1. července 2008, kdy budou plně dostupné 

všechny titanové komponenty a instrumentária 

pro každého zákazníka na základě poptávky 

podle indikací. 

Společnost B. Braun Medical může s definitivní 

platností oznámit, že portfolio distribuovaných 

páteřních implantátů je nyní 

konečně úplné. 

DSS, produkt firmy Paradigm Spine, společnosti pana Guntmara Eisena (v nedávné minulosti známého 

z vývoje Prodisc) 

Dynamická stabilizace 

Systém titanových implantátů DSS sestává ze tří složek 

Fúzní komponenta 

Modulární design 

6


Servisní podpora navigačního systému 

OrthoPilot ® 

Tomáš Karban 

Servisní centrum 

Více než deset let klinických zkušeností 

ortopedické operativy s pomocí počítačové 

navigace jednoznačně prokazuje, že směr, 

kterým se společnost Aesculap vydala koncem 

90. let, byl tou správnou vizí do budoucna. 

V současné době můžeme v jednačtyřiceti 

státech po celém světě nalézt už přes 570 

navigačních přístrojů OrthoPilot®. Zařízení 

již není doménou jen velice vyspělých států 

Evropy a Ameriky, ale používá se již v takových 

zemích, jako jsou například Indie, 

Mexiko, Kolumbie, Jihoafrická republika, 

Írán či Ekvádor. Je naprosto samozřejmé, 

že zařízení tohoto typu musí při správném 

používání operatérovi neomylně předávat 

přesné informace. 

Při zrodu systému OrthoPilot® bylo v německém 

Tuttlingenu založeno samostatné 

oddělení, které zajišťuje technickou podporu 

jeho uživatelů. Zpočátku zde probíhala technická 

podpora pro všechny země na světě, 

kde lékaři začali přístroj OrthoPilot® používat. 

Takže i v českých nemocnicích jste se mohli 

v minulosti setkat se servisním technikem 

z německého Tuttlingenu, který prováděl 

technickou kontrolu OrthoPilot®. Pravidelné 

servisní prohlídky jsou pro zařízení tohoto 

typu naprostou nutností a samozřejmostí. 

Jelikož se počet zařízení OrthoPilot® v České 

republice vyšplhal v roce 2005 na třicet kusů, 

bylo již nutností zajistit vlastního technického 

specialistu pro počítačem asistovanou 

operativu. Od 1. ledna roku 2006 technicky 

podporujeme uživatele v České republice, 

Slovensku a ve státech střední a východní 

Evropy přímo ze Servisního centra v Praze. 

Z mateřské firmy v Tuttlingenu jsme převzali 

jejich technické know-how k přístroji, tak 

abychom byli schopni našim zákazníkům 

Cena za design 

pro OrthoPilot ® 

Již druhý výrobek značky Aesculap koncernu 

B. Braun Melsungen AG získal jednu z nejprestižnějších 

světových cen za design: „iF product 

design award 2008“. V kategorii „Medicine and 

Healthcare“ (Lékařství a zdravotní péče) v silné 

konkurenci výrobků z celého světa zvítězil navigační 

systém OrthoPilot®, který již obdržel 

i jiná ocenění. 

Slavnostní udílení cen se konalo na veletrhu 

CeBIT v německém Hannoveru 4. března 2008. 

Mezinárodní odbornou komisi, která v letošním 

roce hodnotila přibližně 2 800 přihlášených výrobků 

z pětatřiceti zemí, přesvědčila ergonomická 

konstrukce a čistý design tohoto produktu. 

OrthoPilot® je operační navigační systém, který 

chirurgům pomáhá přesně umístit kloubní 

náhrady kolene a kyčelního kloubu. Od jeho 

klinické premiéry v roce 1997 bylo provedeno 

více než 80 000 navigovaných operací, systém 

OrthoPilot® se prosadil na celém světě a vytyčil 

nové standardy. 

Prof. Dr. Dr. Dr. h. c. Michael Ungethüm, předseda 

výkonné rady divize Aesculap, vysvětluje 

výhody tohoto systému: „OrthoPilot® usnadňuje 

chirurgům práci především zásluhou modulárního 

uspořádání, flexibility a ergonomického 

designu.“ Další generace systému bude uvedena 

na trh ve druhém čtvrtletí roku 2008. Bude jediným 

systémem tohoto typu na světě, který 

bude možné pomocí přídatných adaptabilních 

modulů sestavit individuálně podle přání a požadavků 

zákazníka. 

iF Product Design Award je prestižní mezinárodní 

soutěž v designu s tradicí sahající až do 

roku 1954. Špičkoví designéři hodnotí výrobky 

ve dvanácti kategoriích - od kategorie Consumer 

Electronics and Telecommunication (Spotřební 

elektronika a telekomunikace) přes Household 

and Home (Domácnost a bydlení), Recreation 

and Lifestyle (Odpočinek a životní styl), Industry 

and Buildings (Průmysl a budovy), Public and 

Interior Design (Veřejný a interiérový design) 

až po Transportation and Packaging (Doprava 

a balení). K hodnotícím kritériím poroty patří 

stupeň inovace, funkčnost, vizualizace použití, 

bezpečnost a vliv na životní prostředí. 

Označení iF se stalo vysoce uznávanou světovou 

značkou a je již po mnoho let zárukou nejnovějších 

trendů v designu. 

7

T É M A 

zajistit stejnou službu jako nabízí technické 

oddělení v Tuttligenu. 

Dovolte mi, abych Vám toto know-how 

trochu přiblížil a představil Vám vše, co 

uživatelům společnost B. Braun Medical nabízí, 

a seznámil Vás se zařízením OrthoPilot® 

z trochu jiného úhlu pohledu. 

Jak jsem se již zmínil, je naprosto samozřejmé, 

aby zařízení, které má zpřesňovat 

práci operatéra, podávalo naprosto přesné 

a korektní informace. Zařízení OrthoPilot® 

je speciálně vyvinutý měřicí přístroj, který 

s pomocí počítačového softwaru dokáže měřit 

vzdálenosti, sledovat pohyby kostí a vypočítávat 

zjednodušené matematické modely 

lidských kostí, kloubů a tkání. Aby vše fungovalo 

tak, jak má, musí spolu bezchybně 

spolupracovat jeho optická a počítačová část 

a instrumentárium, jež slouží jako jeho „prodloužené 

ruce“, na které se dívá pomocí dvou 

kamer. Nelze říci, která část je nejdůležitější. 

OrthoPilot® funguje jako celek – samotný 

přístroj, instrumentárium, software a také 

dobře vyškolený personál. Jelikož je společnost 

Aesculap přímým výrobcem systému, 

vyvinula v průběhu deseti let několik přenosných 

testovacích zařízení, jež umožňují přístroj 

a jeho části otestovat přímo v nemocnici 

a bez nutnosti jeho transportu do servisního 

oddělení. V současné době nabízíme všem 

našim zákazníkům servisní a preventivní péči 

o přístroj i navigační intrumentárium, která 

má stejnou úroveň jako výstupní kontrola 

v mateřském závodě v Tuttlingenu. 

Celková servisní kontrola zařízení OrthoPilot® 

se skládá ze čtyř samostatných kontrol. 

Kontroly elektrické bezpečnosti přístroje, celkové 

funkce přístroje, přesnosti snímací kamery 

a navigačních instrumentárií. Kontrola 

přesnosti snímací kamery se provádí pomocí 

přesně laboratorně zkalibrovaného délkového 

etalonu s přesností v řádu setin milimetru. 

Pomocí tohoto zařízení jsme schopni deklarovat 

zákazníkům přesnost samotného snímání 

OrthoPilot®, která je menší než 0,40 mm. Toto 

číslo ovšem nereprezentuje celkovou přesnost 

přístroje. K té je nutno připočítat přesnost 

navigačních nástrojů. Následuje tedy druhá 

zkouška – kontrola navigačních nástrojů 

a pasivních či aktivních sond. Všechny 

chirurgické nástroje, jež slouží ke snímání 

fyziologických dat pacienta nebo přímo k resekcím, 

musí splňovat výrobcem deklarované 

požadavky na jejich přesnost. K tomuto účelu 

vyvinul Aesculap přenosné zařízení, pomocí 

něhož jsme schopni zjistit, zdali nástroj nebyl 

v průběhu používání ohnut nebo poškozen 

a jestli nedošlo k odchýlení od původní 

pozice. Používání poškozeného či ohnutého 

nástroje může v některých případech ovlivnit 

výsledné měření a operatér by mohl dostat 

nepřesné informace. Pokud je objeven takovýto 

nástroj, je nutné ho vyměnit za nový. 

Následuje zkouška celkové funkce přístroje, 

zálohování dat, která byla uložena během 

používaní přístroje, a kontrola elektrické 

bezpečnosti. Kontrola je prováděna pomocí 

špičkového německého přístroje Secutest SIII, 

který umožňuje testovat medicínská zařízení. 

O provedené servisní kontrole obdrží každý 

zákazník protokoly, kterými B. Braun Medical 

deklaruje elektrickou bezpečnost přístroje 

a jeho správnou funkci. Pokud nepočítáme 

povrchové opotřebení přístroje, dalo by se 

říci, že po provedené servisní kontrole je přístroj 

z funkčního hlediska zcela jako nový. 

Servisní kontrola stanice OrthoPilot® v Klaudiánově 

nemocnici v Mladé Boleslavi 

Už přes dva roky společnost B. Braun Medical 

zajišťuje tyto kontroly všem českým a slovenským 

zákazníkům přímo ze Servisního centra 

z Prahy. B. Braun Medical v České republice 

díky své poloze a obrovskému množství zkušeností 

s počítačem asistovanou operativou 

nabízí komplexní (nejen technickou) podporu 

uživatelům přístroje OrthoPilot® i v ostatních 

zemích střední a východní Evropy, jako jsou 

např. Slovensko, Polsko, Maďarsko, Řecko, 

Litva, Lotyšsko, Turecko, ale i v Izraeli 

a Rusku. 

Koupí jakéhokoli přístroje vztah mezi zákazníkem 

a výrobcem nikdy nekončí. Ve zdravotnictví 

je to velice zřejmé a my jsme rádi, 

že našim zákazníkům můžeme nabídnout péči 

o systém OrthoPilot® na té nejvyšší úrovni. 

Viceprezident divize 

Německý koncern B. Braun bude veškeré aktivity divize Aesculap pro východní Evropu řídit z České 

republiky. Viceprezidentem této divize jmenoval jednatele českého zastoupení MUDr. Lubomíra 

Klepáče, MBA (38). Zastoupení divize Aesculap, zaměřené na ortopedické, chirurgické a vaskulární 

materiály, od nynějška řídí pobočky na Slovensku, v Polsku, Rusku a Maďarsku. Příští rok firma 

plánuje rozšíření regionu o bulharský a rumunský trh. Pozici ředitele a jednatele sítě dialyzačních 

středisek B. Braun Avitum v České republice a na Slovensku po Dr. Klepáčovi převezme od 1. června 

MUDr. Martin Kuncek. Dr. Klepáč, který do společnosti B. Braun přišel v roce 1996, vystudoval 

medicínu na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity Brno a působil jako chirurg. Titul MBA získal 

na Nottingham Trent University. K jeho zálibám patří golf a lyžování. 

8

T É M A 

SUSI – příběh úspěšného tažení napříč 

všemi divizemi 

Výrobek a jeho historie 

Chirurgické nástroje SUSI (Single Use Surgical Instruments) 

tvoří unikátní řadu nástrojů na jedno použití. Označení SUSI 

symbolizuje vynikající kvalitu, bezpečnost a spolehlivost. Nástroje 

SUSI představují nový standard péče o pacienty na nemocničních 

odděleních, jednotkách intenzivní péče, úrazových ambulancích, 

ordinacích akutního příjmu i v podmínkách záchranné služby, 

mohou být ale používány i na operačních sálech. 

Prvotní impuls 

Počátkem nového tisíciletí se problém zvaný 

BSE/vCJD (Bovine Spongiform Encephalopathy 

/ Creutzfeldt-Jakob Disease = Bovinní 

spongiformní encefalopatie / Creutzfeldt- 

-Jakobova nemoc = nemoc šílených krav) 

rozšířil z Velké Británie na pevninskou Evropu 

a vyvolal vášnivou diskuzi, a to nikoli 

pouze v odborných kruzích, věnovanou riziku 

přenosu patogenů (prionů) prostřednictvím 

kontaminovaných chirurgických nástrojů 

z jednoho pacienta na druhého. Společnost 

Aesculap, coby přední výrobce chirurgických 

nástrojů, zareagovala na tuto výzvu a vyvinula 

zcela novou koncepci jednorázových 

chirurgických nástrojů. 

Inovativní výrobní technologie vstřikování 

roztaveného plastu do formy, speciální materiál 

SUSI a vznik nového výrobního závodu 

v Tuttlingenu umožnily zrod nové řady jednorázových 

nástrojů SUSI během několika 

měsíců – téměř jako v reálném životě. 

SUSI – Unikátní řešení 

Krátce od uvedení instrumentária SUSI na 

trh bylo již vyrobeno přibližně 1,5 milionu 

těchto nástrojů. 

9

R O Z H O V O R 

Jednou z hlavních příčin mimořádného 

úspěchu řady SUSI je netradiční forma 

marketingu a prodejních aktivit společnosti 

Aesculap. Po důkladné analýze požadavků 

odborné veřejnosti a systematickém hledání 

nových přístupů k výrobě instrumentů se 

dostavil úspěch, který umožnil nabídnout 

stoprocentně funkční a sterilní jednorázové 

chirurgické nástroje do všech oblastí zdravotní 

péče. 

Ve snaze představit našim zákazníkům široké 

možnosti využití výrobku nabízíme jednotlivě 

balené nástroje, dále komplexní sety pro 

různé chirurgické a invazivní zákroky, tedy 

navíc možnost objednat si nástroje SUSI spolu 

s vyzkoušeným a osvědčeným zbožím značky 

B. Braun jako sadu „all-in-one treatment set“. 

A spolupráce napříč všemi výrobními jednotkami 

a divizemi zde nekončí: nástroje SUSI 

jsou zařazeny do souprav Vascular Systems 

a Hospital Care Pro-Set Management, aby 

obohatily sortiment a přinesly své výhody 

i v těchto speciálních oblastech. 

Převzato z koncernového časopisu Online č. 95/2008 

Bdíme nad Vámi, 

když při operaci spíte 

Rozhovor s Martinem Stříteským, 

přednostou Kliniky anesteziologie, 

resuscitace a intenzivní medicíny 

1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy 

a Všeobecné fakultní nemocnice 

v Praze, o tom, kam došla a míří česká 

anesteziologie 

Pane docente, dá se za posledních dvacet let 

vysledovat v anesteziologii nějaký vývoj? 

Pokud mohu sám za sebe hodnotit vývoj této 

disciplíny, tedy anestezie, resuscitace a intenzivní 

medicíny, musím říci, že v tomto 

odvětví udělala medicína jeden z největších 

kroků kupředu. 

Do praxe jsem nastoupil v roce 1989, zažil 

jsem tedy ještě ten poslední rok aplikace tzv. 

bezplatného socialistického zdravotnictví. Do 

té doby byl vývoj naší medicíny velmi izolovaný. 

Převládal velký nedostatek informací 

i zahraniční literatury, která se dala sehnat 

jen velmi obtížně. Informace k nám přicházely 

velice zpožděné a mohlo jimi disponovat 

pouze málo lidí. Chyběla moderní technika 

i některé léky. 

redakce Braunovin 

Po roce 1989 se přístup k informacím zásadně 

změnil. Nastala doba velkých investic 

do moderních technologií, lékaři intenzivně 

využívali možnosti stáží v zahraničí a přiváželi 

nové léčebné postupy. Dříve byla 

medicína hodně intuitivní a byla založena 

na zkušenostech, nyní je díky monitorovací 

technice rozhodování lékaře podloženo 

objektivními čísly. Dnes je lůžko na resuscitační 

stanici vybaveno přístroji v ceně 

kolem dvou milionů korun. S tím souvisí 

i nový postoj lékařů a sester k medicíně 

– musí tyto přístroje perfektně znát a ovládat. 

A tyto dramatické posuny jsou patrné 

i ve výsledcích. 

Dnes na rozdíl od 90. let operujeme daleko 

starší pacienty s velice závažnými onemocněními 

a máme dobré výsledky. Dokážeme 

zachránit i pacienty s postižením mnoha 

orgánů. V mnoha aspektech jsme během 

posledních sedmi let dohnali svět. 

Byla tedy naše zaostalost určitou výhodou? 

Ano, dá se to přirovnat k vývoji poválečného 

Německa, které bylo prakticky rozbourané, 

začínalo nanovo a vybavilo se tehdy nejmodernějšími 

technologiemi. 

V čem však i nadále za vyspělým světem zaostáváme, 

a to i navzdory velkým investicím 

do zdravotnictví, je organizace práce, sledování 

výsledků a propojení mezi jednotlivými 

odděleními či nemocnicemi v rámci následné 

péče. Tam jsme bohužel ještě v 80. letech. 

Nicméně se i v této oblasti něco děje a naděje 

na zlepšení tu je. 

Státní, vzdělávací i soukromé subjekty Vám 

zprostředkovávají mnoho informací. Jak se 

10


studenti a lékaři orientují v takové záplavě 

dat? 

Problém spatřuji v cenzuře informací. Dříve 

existovala autocenzura. Nové informace kvůli 

těžké dostupnosti nejprve procházely vědeckými 

radami příslušných institucí, probíraly se 

na kongresech apod. K lidem, kteří informace 

uváděli do praxe, se dostaly již očištěné a nějakým 

způsobem potvrzené instrukce. Dnes 

jsou informace používány jako marketingový 

produkt a zvláště na nezkušené mladé lékaře 

to může působit tak, že je aplikují bez zpětné 

kontroly. Je zapotřebí, aby existovaly kontrolní 

mechanismy na úrovni vedení oddělení 

či kliniky, aby informace byly cenzurovány 

těmi zkušenými, kteří dokáží zhodnotit, jak 

je která studie postavena a jestli má nějakou 

výpovědní hodnotu. Je prostě potřeba s informacemi 

zacházet velice opatrně, protože 

mnoho věcí může být postaveno tak, aby 

vyhovovaly zejména firemním zájmům. 

Každá nová informace zasluhuje tří až pětiletou 

zkušební dobu, během níž se objeví 

třeba opoziční studie. Teprve na základě 

vyváženosti a potvrzení všech informací je 

možné vyřknout závěr. 

pacienta na použití konkrétních technologií 

při léčebném procesu? Jak to vnímáte Vy? 

Velmi dobrá otázka! O těchto věcech často 

diskutujeme s kolegy. Podle mě je to čistě 

filozofické téma. V medicíně se hodně mluví 

o tom, co je bezpečnější – jestli lokální nebo 

celková anestezie. Je to dáno náturou či 

mentalitou národa, etnika. Jsou země, které 

jednoznačně preferují lokální anestezii – týká 

se to např. Skandinávie. Jsou země, které zase 

z devadesáti procent dávají přednost celkové 

Myslím si, že lidé mají sami rozhodovat 

o svém zdraví. Dohled státu v rámci křesťansko-židovského 

pojímání života by měl 

spočívat ve vytvoření základní úrovně, kdy 

se stát postará o to, aby existovala soudržnost, 

spoluúčast a solidarita mezi nemocnými 

a zdravými. Měl by být vytvořen systém základní 

zdravotní péče, který je garantovaný 

státem, a dále by měla existovat možnost 

si v případě potřeby zákazníka připlatit za 

nadstandard. 

Kdo v dnešní medicíně určuje budoucí trend? 

Jsou to jednoznačně technologie a produkty, 

jež jsou založeny na výzkumu a vývoji. V našem 

oboru je např. zcela zásadní diagnostika. 

Posun ve vývoji těchto technologií do jisté 

míry určuje budoucí cestu medicíny. Zde hrají 

velkou pozitivní roli velké firmy s vlastním 

výzkumem a vývojem. Například společnost 

B. Braun se oboru věnuje již více než sto šedesát 

let. Samozřejmě poptávka a požadavky 

z naší strany – ze strany lékařů – musí být 

zase zpětně respektovány. Přístroje a technologie, 

které nejsou velkým přínosem, po 

krátké době z trhu mizí. Domnívám se, že 

tento trend je ve své podstatě správný. 

Panují názory, že v budoucnu by si zákazník 

nebo pacient mohl dokonce určovat technologii, 

značku nebo produkt, které mají být 

aplikovány při jeho léčbě. Myslíte si, že je to 

pouhý marketingový tah výrobců a v procesu 

rozhodování by měl mít poslední slovo vždy 

lékař, který je pacientovi důvěryhodným partnerem? 

Jaký je reálný spolurozhodovací podíl 

Zavádění portu na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK a VFN v Praze 

anestezii. Někdo o tom rozhodovat chce, jiný Pomohla by ke zvýšení povědomí o spoluzodpovědnosti 

za své zdraví a za svůj život 

zase ne – hlavně mě uspěte, ať o ničem nevím. 

Je to věc pojímání toho, za co člověk nějaká osvěta? 

chce a má být odpovědný. 

Osvěta by samozřejmě pomohla. Nejlépe již 

Já osobně si myslím, že člověk má přijmout ve školách. Bohužel vzdělání bylo dlouho 

co největší odpovědnost za svůj život a také i po revoluci posazeno až na poslední laťku 

má o něm co nejvíce rozhodovat. 

a nadále je podceňováno. Jde o to správně 

Přijde mi velice legrační, když lidé stráví půl nastavit úroveň pohledu na zdravotní politiku. 

Zároveň se domnívám, že lidé mají už od 

dne na internetu a sledují různé parametry, 

než si koupí ledničku nebo DVD. Ale když mládí dostávat informace a na jejich základě 

jdou k doktorovi za rohem, ani nevědí, jak se pak rozhodnout, jakou cestou budou v oblasti 

svého zdraví dále kráčet. 

léčí a jaké má výsledky, prostě neznají vůbec 

nic. 

V našem systému je potřeba zavést otevřenou Přiblížil byste nějakou konkrétní oblast anesteziologie 

a představil ji? Co všechno už je 

informovanost o výsledcích, kterých dané 

oddělení nebo daný lékař dosahuje. Lidé schopna zabezpečit? 

říkají, že je to neměřitelná záležitost. Já si Podle mého názoru patrně došla nejdále kardioanesteziologie. 

Mohl bych uvést i další 

myslím, že to tak není, že nějaké srovnávací 

informace by pacient dostat mohl a měl. specifické obory spadající do oblasti aneste- 

11


ziologie, například dětskou anestezii, gynekologickou 

či neurochirurgickou. Každá z těchto 

oblastí má svá specifika. V rámci celého oboru 

je dobré udržovat všeobecnou úroveň znalostí 

a přitom je žádoucí existence specialistů na 

dané oblasti. V chirurgii, neurologii a dalších 

oborech se objevují stále složitější operace. 

Anesteziologie musí umožnit těmto oborům 

uskutečňovat čím dál tím radikálnější zásahy 

do vnitřního prostředí. Pacient musí takové 

zákroky absolvovat v bezpečí a bez újmy. 

Například již zmíněná kardioanesteziologie 

zaznamenala značný rozvoj. Zatímco v 90. 

letech se ročně provedlo kolem 2 300 operací 

srdce, dnes již hovoříme už o 13–15 000 

výkonech. To je dramatický vzestup. Dnes 

patříme mezi země, kde je prooperovanost 

srdečních komplikací velmi vysoká, a to nemluvím 

o invazivní kardiologii, kde patříme 

mezi úzkou světovou špičku. 

Největší přínos anestezie spatřuji v intenzifikaci 

péče, tedy v zajištění základních vitálních 

funkcí i v předoperační a pooperační fázi 

u velmi ohrožených orgánů. Dnes máme k dispozici 

daleko sofistikovanější a propracovanější 

systémy sledování jednotlivých orgánů, 

zejména pak srdce. Do jisté míry máme takové 

lékové a technologické vybavení, že umíme 

podpořit selhávající orgány tak, aby současně 

neutrpěly orgány jiné. Současně můžeme 

operovat daleko starší a daleko nemocnější 

pacienty, než tomu bylo v minulosti. 

Lidé jdoucí na operaci se často obávají, zda 

jim anestezie nějak neuškodí. Jaký nastal posun 

v síle, účinnosti a dávkování anestetik? 

Anestezie byla už v minulosti, řekněme 

před deseti lety, velice bezpečná z hlediska 

úmrtnosti pacientů z důvodů komplikací 

způsobených samotnou anestezií. Lidé umírali 

spíše na základě komplikací spjatých 

s přidruženými onemocněními. V souvislosti 

s anestezií se úmrtnost pohybuje v řádu promilí. 

Bezpečnost anestezie je opravdu vysoká. 

Ukazuje se, že pokud dojde k selhání, vždy se 

jedná výhradně o lidský faktor. 

Dnes máme k dispozici velice sofistikované 

přístroje, díky nimž lze aplikovat pouze nejnižší 

nutné množství anestetik. Anestezie je 

také díky novým látkám velice dobře řiditelná. 

Nebavíme se zde o bezpečnosti, která byla 

vysoká již dříve, ale o komfortu. V minulosti 

nebylo možné, aby pacient šel domů už v den 

výkonu. Anestetikum z něj vyprchávalo ještě 

dalších dvanáct až čtyřiadvacet hodin. Dnes 

je pacient v podstatě již třicet minut po výkonu 

„free of anestetic“. Tato nová anestetika 

jsou ještě poměrně drahá a nejsou využívána 

v plné míře. Běžně se však využívají v jednodenní 

ambulantní chirurgii. Přinášejí také 

daleko větší komfort pro anesteziologa. Má 

totiž k dispozici mnohem ovladatelnější látky 

a navíc probouzení z anestezie již není doprovázeno 

nežádoucími účinky. 

Doc. Stříteský na operačním sále 

Bezpečnost je tedy na vysoké úrovni. Dávkování 

je řízeno nejmodernějšími přístroji, 

k dispozici jsou dokonalá anestetika. Jaký 

odhadujete další vývoj? 

Když jsem začínal s kardioanestezií, tak pacient 

ještě dva dny po operaci spal a domů šel 

tak za dva tři týdny. Běžný standardní výkon 

je dnes postaven tak, že existují centra, kam 

pacient ráno přijde, podstoupí operaci srdce 

a večer jde domů. U nás toto zatím neděláme 

- nemáme totiž vyvinutý systém domácí péče 

tak, že by pacient měl doma například monitor 

a jeho stav by lékař mohl sledovat na 

dálku. Na našem pracovišti přesto máme už 

několik případů, kdy šli pacienti domů již třetí 

den po operaci. Jedná se samozřejmě o snazší 

operace typu jednoduchého bypassu. 

Vývoj anesteziologie směřuje k automatizovaným 

systémům, které pacienta samy uspí 

a bezpečně ho provedou celou operací. Budou 

existovat systémy včasného varování, bude 

existovat software, který bude navrhovat 

vhodné řešení na základě sledovaných parametrů. 

V chápání medicíny vůbec dojde ke 

kvalitativním změnám. Co se určitě změní, 

bude otázka řešení kauzality nemocí, tedy 

příčinných souvislostí. V tomto oboru je dnes 

koncentrováno nejvíce mozků a prostředků. 

Co se týče konkrétně anestezie, zde patrně 

vzhledem k její velké bezpečnosti k žádnému 

výraznému posunu nedojde. Tomu napovídá 

i fakt, že ve výzkumu není koncentrováno 

nijak velké množství expertů. 

V nejbližší době ještě nebude možné, aby konkrétního 

anesteziologa zastoupil automatický 

systém. Vše je dnes připraveno k tomu, aby 

byl pacient během deseti vteřin uspán a po 

operaci dostal pouze jednu dávku přípravku, 

který vyváže zbytek anestetik, a pacient se 

probudí. Ještě letos nebo příští rok podobný 

postup zrealizujeme. V současné době již probíhají 

pokusy. Dnes anesteziolog musí sám 

odhadovat, za jak dlouho operace skončí, a to 

vyžaduje zejména mnoho zkušeností. 

Můžete popsat, jak vypadá takový pracovní 

den anesteziologa? 

Stále častěji se operují pacienti s velmi 

komplikovanými nemocemi nebo poškozeními. 

Přístup k nim musí být individuální. 

Anesteziolog musí svého pacienta dokonale 

znát a musí ho na zákrok připravit již před 

samotnou operací. Dnes anesteziolog dokonce 

určuje i nejlepší den pro operaci z hlediska optimální 

imunity. Anesteziolog musí pro konkrétní 

případ připravit adekvátní technologii 

– je rozdíl podstoupit složitou operaci srdce 

nebo operaci slepého střeva. Není možné, aby 

každý operační sál byl vybaven vším. Určité 

plánování je tedy také úlohou anesteziologa. 

Musí samozřejmě připravit strategii operace 

tak, že v koordinaci s ošetřujícím lékařem 

sleduje pacienta před operací i po ní. Práce 

anesteziologa na sále je tedy podstatnou, ale 

ne jedinou složkou, která naplňuje jeho denní 

režim. Jeho práce v podstatě začíná prvním 

kontaktem s pacientem a končí, když ho 

v bezpečně stabilizovaném stavu po operaci 

předává ošetřujícímu lékaři. 

Pane docente, děkujeme za rozhovor. 

12

Směrovky amerického a českého letounu 

R E P O R T Á Ž 

Na služební cestu do válečné zóny 

Česká polní nemocnice v afghánském Kábulu 

Radomír Tománek, Servisní centrum 

Počátkem ledna tohoto roku jsem se spolu se 

svými kolegy ze Servisního centra B. Braun 

dozvěděl zdánlivě obyčejnou novinu. Budeme 

zajišťovat velkou akci pro polní vojenskou 

nemocnici Armády České republiky (AČR). 

Na tom se samozřejmě nezdálo nic neobvyklého. 

Jenže život je plný překvapení, a tak se 

ukázalo, že česká polní nemocnice se zrovna 

nachází v Afghánistánu, respektive v Kábulu, 

na vojenské základně jednotek ISAF. 

Vybavení každého nemocničního zařízení 

musí rok co rok projít bezpečnostní technickou 

kontrolou. Původní plánovaná doba působení 

polní nemocnice AČR v Afghánistánu 

byla jeden rok. Vzhledem k vývoji situace 

v Afghánistánu však bylo v jejím průběhu 

rozhodnuto o prodloužení mise. A jelikož 

je mnohem jednodušší převézt techniky 

do nemocnice než nemocnici k technikům, 

3. března 2008 jsem spolu s dalšími asi třiceti 

techniky z různých firem a několika tunami 

náhradních dílů a nářadí odletěl novým armádním 

speciálem směr Kábul. 

Úkolem této nezvyklé posádky vojenského 

speciálu bylo během čtrnácti dnů kompletně 

zkontrolovat a případně opravit veškerou 

nemocniční techniku. O lidských životech 

rozhoduje každá drobnost, a proto prošlo 

důkladnou kontrolou vše od rentgenů, klimatizace, 

resuscitátorů až po poslední kolečko 

u postele. Mým úkolem bylo zkontrolovat, 

aktualizovat a opravit veškerou infúzní 

techniku B. Braun, kterou je nemocnice vybavena. 

Jelikož se jedná o velmi spolehlivá 

zařízení, proběhly jen tři opravy – z toho dvě 

preventivní. Hlavní část mé práce spočívala 

v aktualizaci softwaru systému B. Braun 

Space na nejnovější verzi a v aktualizaci 

lékových knihoven, v seřízení a kalibraci 

přístrojů Infusomat® P, fm, fms a Perfusor® 

Compact. 

Už vidím, jak si při slovech „polní nemocnice“ 

okamžitě představíte M.A.S.H., a nebudete 

jediní. Ve skutečnosti se však jedná o moderní 

nemocnici splňující ty nejpřísnější nároky. 

V některých ohledech předčí mnohé, které 

znáte z České republiky. Hlavní koridor a některé 

části jsou sice postaveny z dvojitého 

stanového plátna a nafukovacích nosníků, 

ale jinak se jedná o skládačku z kompletně 

vybavených kontejnerů. Nemocnice má také 

klasické uspořádání. Najdete zde operační 

sály, ARO, jednotku intenzivní péče, laboratoře, 

lůžkové oddělení, zubní ordinaci atd. 

13


Ihned po příletu se nás ujal náčelník štábu 

nemocnice. Následovala stručná a přitom 

svérázná prohlídka a potom nutné zasvěcení 

do základních pravidel. Jedním takovým pravidlem, 

které je nutné mít na paměti, je identifikace 

ozbrojené strážní patrole. Každý, kdo 

je v prostoru základny namátkově vybrán, 

se musí identifikovat ID kartou a heslem, jež 

se každý týden mění. Po prohlídce přišlo na 

řadu ubytování. My jsme byli přiděleni do 

klasických vojenských ubytoven s patrovými 

postelemi a strohým vybavením. O výzdobu 

se staraly nápisy na zdech a obrázky, které 

zde jako pozdrav budoucím obyvatelům zanechali 

předchozí obyvatelé, pravděpodobně 

francouzští vojáci. 

Po dlouhé cestě však byla nejžádanější místností 

jídelna, kam jsme také hned směřovali. 

Několikrát během návštěvy 

se z kopců nad Kábulem 

ozývala střelba. Jelikož je 

každý obyvatel Afghánistánu 

ozbrojený, nešlo posoudit, 

zda se jednalo o střelbu 

z průběhu ozbrojeného střetu 

nebo o místní folklor. 

Pro celou základnu funguje jedna společná. 

Kuchyni provozuje filipínský kontingent 

a personál tvoří Afghánci. Výběr jídel je 

stejně pestrý jako osazenstvo základny (mise 

se účastní přibližně třicet států). Pokud jste 

voják, tak za jídlo „platíte“ kartou, jste-li 

civilista, musíte stravu uhradit v hotovosti. 

Akceptovány jsou dolary a eura. Ceny se pohybují 

okolo 2,5 euro za snídani, 10 euro za 

Hlavní nemocniční koridor 

oběd a 8 euro za večeři. Jsou tedy srovnatelné 

s průměrnou zahraniční restaurací. 

Zvukovou kulisu základny, vedle hluku přistávajících 

a startujících letedel, tvoří zvuk 

permanentně nastartované helikoptéry. Ta 

je součástí ostrahy a současně s dalšími je 

připravena k případnému rychlému transportu 

raněných. Několikrát během návštěvy 

se z kopců nad Kábulem ozývala střelba. 

Jelikož je každý obyvatel Afghánistánu 

ozbrojený, nešlo posoudit, zda se jednalo 

o střelbu z průběhu ozbrojeného střetu nebo 

o místní folklor. Jeden den jsme při ranní 

kávě zaslechli o poznání silnější výbuch, 

který se ozval odkudsi z centra Kábulu. 

Následoval sloupec tmavého kouře. Později 

jsme se dozvěděli, že se na kruhovém objezdu 

na cestě ke kábulskému letišti v autě odpálil 

sebevražedný atentátník. Padlo mu za oběť 

deset civilistů. 

Hned druhý den po našem příletu jsme se 

pustili do práce. Nejdříve bylo třeba provést 

údržbu jednotky ARO a operačních sálů, což 

jsou v každé nemocnici klíčová oddělení. Vše 

včetně opětovné sterilizace muselo být hotovo 

do dvou dnů. Zbytek údržby nemocnice 

probíhal s ohledem na co nejmenší omezení 

provozu. Nejdříve používané zařízení a nakonec 

rezervní přístroje. 

Jelikož je nemocnice mobilní a vše má své 

přesně určené místo – a servisní pracoviště pro 

jednatřicet lidí takovou součástí není – zřídili 

jsme si svá dočasná pracoviště v hlavním nemocničním 

koridoru. Podařilo se mi ukořistit 

jeden volný stůl, a tak jsem mohl svou „kancelář“ 

označit za komfortní. Ostatní kolegové 

byli nuceni improvizovat více. Jako stoly jim 

posloužily například poskládané krabice s pitnou 

vodou, kterých je základna plná. 

Fungování vojenské základny vystihuje 

v pozitivním slova smyslu výraz improvizace. 

Některé budovy na první pohled vypadají, 

jako by měly každou chvíli spadnout. Jako 

stavební materiál zde poslouží takřka vše, 

Zleva: Jeden ze dvou kufrů s náhradními díly a servisními pomůckami; Pohled na základnu, Kábul (v pozadí) leží v 1 760 m nad mořem na náhorní plošině, za ním 

pohoří Hindúkuš; Provizorní pracoviště 

14


například transportní obaly na techniku apod. 

Jejich odolnost ale byla prověřena více než 

ročním provozem. 

„Noční život“ na základně řeší národní domy 

– „housy“. Každý stát zastoupený v mezinárodních 

silách ISAF má vlastní. „House“ je 

něco mezi barem, hospodou a místem pro 

společenská setkání. My jsme samozřejmě 

po celou dobu pobytu byli převážně návštěvníky 

„Czech housu“. Ten se na celé základně 

těší velmi vysoké oblibě i mezi jinými národy. 

A jak se říká – za vším hledej ženu 

– kromě vysoké kvality nápojů je důvodem 

i přítomnost žen, které v něm jako v jediném 

obsluhují. Barmanskou dvojici vždy tvoří 

jeden muž a jedna žena, a každý den je to 

jiná dvojice. K dostání je pivo, víno a nealkoholické 

nápoje. „House“ se otevírá v sedm 

večer a poslední objednávku lze učinit před 

desátou hodinou. Zavírací doba je pak v půl 

jedenácté, kdy na vše přijde pro jistotu dohlédnout 

vojenská policie. Nikdy zde neuvidíte 

nikoho opilého, nepsané pravidlo zní tři 

třetinková piva – a barman má právo nikomu 

víc nenalévat. Veškeré peníze, které „house“ 

vydělá, se investují zpět do nákupu nápojů 

a zbylý výdělek je věnován na charitativní 

účely pro afghánské děti. 

„Czech house“ se stal během našeho pobytu 

i dějištěm oslav MDŽ. Vzhledem ke krátké 

otevírací době bylo třeba požádat velitelství 

základny o výjimku, která samozřejmě mnohem 

snáze projde, pokud je na oslavu pozván 

některý z velitelů… Všechny přítomné ženy 

od velitele českého kontingentu obdržely 

květinu a dort jako od maminky, s kterým 

jim pomohli i ostatní návštěvníci „housu“. 

Všechny hosty obsluhoval za barem zrovna 

přítomný náčelník štábu české jednotky. Zlatým 

hřebem večera bylo vystoupení břišní 

tanečnice, z které se nakonec vyklubal jeden 

z českých vojáků. Přesto jeho výstup sklidil 

zasloužený potlesk a svým uměním inspiroval 

i ostatní tanečníky. 

„House“ vojákům slouží jako místo zapomnění, 

kde aspoň na chvíli zmizí válka, která každého 

neustále obklopuje a jíž jste zde všichni součástí. 

Co válku naopak připomíná, jsou vlajky 

národů, které visí před hlavní budovou letiště. 

Za celých čtrnáct dní našeho pobytu vlály 

pouze jednou všechny nahoře na stožárech. 

Jinak vždy byly všechny spuštěny na půl žerdi 

a oznamovaly, že misi v Afghánistánu zaplatil 

životem další voják. Civilistům, jako jsme 

byli my, bylo hned ze začátku doporučeno 

neopouštět základnu. Životnost „bílého“ civilisty 

bez ozbrojeného doprovodu se v Kábulu 

počítá na desítky minut. 

Na obzoru se objevil armádní 

speciál Airbus. Při pohledu 

na jeho stříbrnou siluetu 

s trikolórou a lvíčkem na 

směrovce se do nás začal 

vkrádat neodbytný pocit 

hrdosti na to, že jsme občany 

České republiky. 

Další možnost, jak trávit volný čas, představuje 

samozřejmě sport. V čase našeho pobytu 

se zrovna uskutečnil národní turnaj v malé 

kopané a turnaj v elektronických šipkách. 

Vedle nemocnice je rovněž hřiště na plážový 

volejbal, které vybudovali čeští vojáci. 

Za zmínku stojí, že jakýmsi synonymem pro 

celou základnu je prach. Je všudypřítomný. 

Co pak Středoevropanovi chybí, jsou stromy. 

Na základně je jich velice málo a ze zeleně 

jsem narazil pouze na tři malé túje, které byly 

s patřičnou láskou opečovávány. I když se 

rozhlédnete ze střechy letiště po okolí Kábulu, 

nikde neuvidíte větší skupinu stromů, 

háj nebo les. Většina stromů padla na topení 

v průběhu mnohaletých válek. V době naší 

návštěvy navíc probíhalo období vegetačního 

klidu, a tak kromě vojenského khaki 

nezahlédnete takřka nic zeleného. Absence 

zelené vegetace působí velmi depresivně a po 

návratu byl pro nás pohled na pučící a kvetoucí 

přírodu balzámem na duši. 

Celá základna je rozdělena do několika soustředných 

perimetrů. Ve vnějším perimetru 

se nachází jakási zmenšenina afgánského 

bazaru. Hlavní sortiment tvoří rukodělné 

výrobky z polodrahokamů a dřeva. Údajně 

se zde dají pořídit i drahokamy. Bez zkušeného 

oka se však jejich koupě nedoporučuje. 

Za necelých tři sta korun se zde dají pořídit 

ručně vyrobené šachy z polodrahokamů 

včetně hrací desky. Pokud byste si podobné 

chtěli pořídit v Čechách, museli byste sáhnout 

do kapsy pro několik tisíců. Určení ceny samozřejmě 

probíhá smlouváním. 

Na základně jsme strávili čtrnáct dní. Čtrnáct 

dní, které v běžném životě utečou tak rychle 

a nevýrazně, že z nich v člověku nezůstane 

nic. To však o těchto čtrnácti dnech rozhodně 

platit nebude. Zážitky a zkušenosti se nám 

hluboce vryly do paměti a stále se připomínají. 

Práci jsme dokončili a na střeše letištní 

budovy vyčkávali přílet našeho letadla. Na 

obzoru se objevil armádní speciál Airbus. Při 

pohledu na jeho stříbrnou siluetu s trikolórou 

a se lvíčkem na směrovce se do nás začal 

vkrádat neodbytný pocit hrdosti na to, že 

jsme občany České republiky. 

Zleva: Hlavní kábulská 

15


Neurochirurg se 

zrychlením závodních vozů 

Rozhovor s Petrem Suchomelem, 

přednostou neurochirurgického oddělení 

Krajské nemocnice v Liberci, 

o adrenalinu, nespokojenosti, úspěchu 

a radosti z uzdravování nemocných 

Pane docente, jste jako vedoucí lékař Neurochirurgického 

oddělení Krajské nemocnice být velmi dobře odborně připraveni, aby po- 

že dodavatel nebo jeho reprezentant by měli 

v Liberci ve své každodenní lékařské praxi mohli chirurgovi pochopit princip implantátu 

s něčím nespokojen? 

a jeho užití – jak je tomu zvykem např. divize 

Trochu nespokojen jsem stále. Nespokojenost Aesculap společnosti B. Braun Medical nebo 

je vlastně mojí motivací. Stále je co zdokonalovat 

a čemu se učit. Velmi bych si napří- 

s prodavači. 

Synthes. Mnohdy bohužel jednáme pouze 

klad přál, aby ti, kteří více pracují, uplatňují 

svůj talent a mají lepší výsledky, byli i lépe Společnost B. Braun Medical je součástí 

hodnoceni. Nemyslím pouze finančně, ale českého trhu již více než patnáct let. Máte 

především ve formě společenského uznání. pocit, že podstatnější měrou přispívá k růstu 

Obávám se ale, že stále více socializovaná kvality zdravotnické péče? 

Evropa soutěživosti a denivelizaci společnosti Zcela určitě. Mnohdy se v tisku dočteme, že 

příliš nepřeje. 

zdravotnictví je pod příliš významným vlivem 

zdravotnických firem. Na druhé straně je 

Jak jste spokojen s dodavateli zdravotnických ale třeba si uvědomit, že bez nich to dnes už 

prostředků na poli spinální problematiky nejde. Jeden kolega to vyjádřil velmi přesně 

v regionu České republiky? Je spektrum – oni nám dodávají letadla, ale my s nimi 

dostupných spinálních implantátů dostatečné? 

nás, jak tyto vlivy využijeme. Domnívám se 

létáme a řídíme je. Takže velmi záleží na 

V posledních letech jsou v naší zemi dostupné také, že na rozdíl od amerických společností 

prakticky všechny typy spinálních implantátů. 

Rozdíly spíše vidím v profesionalitě pochopily, že jen vzájemná spokojenost pa- 

evropské firmy, včetně B. Braun, již dávno 

servisu dodavatelů. Mám takovou představu, cienta (to v první řadě), lékaře a dodavatele 

Doc. MUDr. Petr Suchomel, Ph.D. 

Mezinárodně uznávaný chirurg, přednosta neurochirurgického oddělení Krajské nemocnice 

v Liberci, v letech 2003–2004 prezident European Spine Society, od roku 2006 prezidentem 

České spondylochirurgické společnosti. Jeho publikace o léčbě horní krční páteře bývají 

často citovány. Doc. Suchomel se ve svém volném čase věnuje automobilovým závodům, což 

je činnost, která vyžaduje přesnost, koncentraci a intuici. V příštím roce se chystá usednout 

za volant speciálně upraveného vozu Lotus, který disponuje zrychlením z 0 na 100 km/h za 

3,6 vteřiny. 

vede k úspěchu, a to je ta správná cesta. 

Společnost B. Braun navíc svým portfoliem 

pokrývá široké pole medicíny a v naší zemi 

má velmi dobré jméno. 

Je soubor spinálních implantátů Aesculap 

dostatečně kvalitní, aby konkuroval předním 

americkým dodavatelům v této oblasti? 

Bezpochyby. Dokonce jsem nedávno na 

kurzu AO v Davosu potkal americké lékaře, 

kteří s údivem poprvé odhalovali možnosti 

několik let starého systému SRI pro redukci 

spondylolistézy. Metodika operování krční 

páteře vyvinutá W. Casparem a realizovaná 

společností Aesculap je podle mého soudu 

dosud nepřekonaná. Příkladů by bylo možné 

uvést více – set pro lumbální mikrodiskektomie 

apod. V některých oblastech (náhrady 

obratlových těl) je vývoj poněkud pomalejší, 

ale ze zkušenosti se značkou Aesculap vím, 

že finální produkt bude eliminovat chyby 

těch příliš rychlých výrobců a bude dokonalý. 

Nabídla Vám společnost B. Braun Medical 

nějakou konkrétnější a pro Vás přitažlivou 

formu spolupráce, která by Vám přinesla 

další podněty ve Vaší profesní činnosti na 

poli spinální chirurgie? 

Ano. Se společností spolupracuji již více 

než patnáct let. Pamatuji dobu, kdy jsme 

jen obtížně cestovali do zahraničí, nikdo nás 

neznal a neměli jsme přístup ke kvalitním 

vědeckým informacím. Společnost B. Braun 

16


Medical byla jedna z prvních na našem trhu 

a v té době nám nejen dodala kvalitní nástroje 

a implantáty, ale hlavně nám velmi 

pomohla při vstupu do vědeckého světa 

tehdejší západní Evropy. Naše spolupráce se 

pak postupně vyvíjela přes společné klinické 

studie až k vývoji nových spinálních implantátů. 

V současné době jsme po více než 

dvouleté společné práci s PD H. J. Meiselem 

(Německo), doktorem Ch. Amesem (USA) 

a inženýry firmy dokončili vývoj nové náhrady 

krční ploténky Activ C. Již bylo klinicky 

implantováno přes čtyři sta implantátů 

a výsledky jsou velmi slibné. 

Jméno Suchomel je citováno v mnoha vědeckých 

publikacích s nejvyšším mezinárodním 

kreditem. Zejména špičkové publikace 

týkající se řešení problematiky onemocnění 

horní krční páteře jsou vysoce ceněny a často 





citovány. Jsou tyto počiny právě těmi hodnotami, 

kterých si ve své profesní kariéře 

ceníte nejvíce? Anebo byste spíše zmínil svou 

relativně strmou kariéru, která Vás zavedla 

do špičkových struktur několika odborných 

spinálních společností s mezinárodním renomé? 

Ono to spolu souvisí a každý úspěch je samozřejmě 

motorem dalšího úsilí. Vážím si 

každého i malého úspěchu. Nejvíce uspokojení 

mi však přináší léčba nemocných. Je 

nesdělitelně krásné, když učiníte nemocného 

člověka šťastným. Také bych rád zmínil, že 

za každým mým úspěchem stojí tým mých 

lékařů a naší nemocnice. Doba „solofighterů“ 

již pominula v předchozím století. 

Nejen v okruhu svých přátel jste znám svým 

zápalem pro rychlá kola. Sám vlastníte speciálně 

upravené BMW M3 a motocykl Suzuki 

s nejsilnějším sériově vyráběným motorovým 

agregátem. Je adrenalin při odpočinku to, co 

Vás vrací zpátky do hry a co Vám umožňuje 

vysoké pracovní nasazení? 

Už nemám věk na to, abych příliš riskoval. 

I závodění je „engineering“, kde vítězí přesnost, 

soustředění a učení. Nejprve to musíte 

trochu umět, a až pak improvizovat. Ano, 

a adrenalin přichází právě při improvizaci. 

Při závodech opravdu nemyslíte na nic jiného 

a čistíte si mozek. Jezdím ale jen amatérské, 

byť oficiální, závody. Naposledy jsme s přáteli 

dojeli třetí při šestihodinovce na okruhu. Pro 

příští rok plánujeme speciálně upravený Lotus, 

který zrychluje 0-100 km/hod za 3,6 sec. 

stejně jako Ferrari Enzo. Myslím, že bychom 

mohli být konkurenceschopní. 

Vaše životní dráha svědčí o spolehlivém 

zázemí rodiny, která Vás jistě s maximální 

podporou provází všemi radostmi a strastmi 

života špičkového neurochirurga. Jak vnímáte 

rodinu, trávíte-li na cestách po světě 

mnoho desítek dní v roce? 

Zázemí je pro mne zcela zásadní. Bez pomoci 

a pochopení mé ženy Jany bych nic z předešlého 

nemohl dělat. A mé studující děti 

(dvaadvacetiletá dvojčata) mi dělají velkou 

radost. S dcerou Petrou často cestuji a se 

synem Lukášem zase honíme motorky. 

Pane docente, děkuji Vám za rozhovor. 

17


MUDr. Jaroslav Šrám demonstruje metodu rope over the bitt při workshopu Targon PH 

Liberecké dny úrazové 

chirurgie (5. – 6. 6. 2008) 

V libereckém centru Babylon se již 

tradičně uskutečnily Liberecké dny 

úrazové chirurgie, v pořadí už třetí. 

Organizátorem je Traumatologicko- 

-ortopedické oddělení se spinální 

jednotkou Krajské nemocnice 

Liberec, a. s., společně s Aesculap 

Akademií. 

Koncept společného setkání 

intenzivistů a traumatologů se 

ukazuje jako správný. Důkazem 

je pozornost, kterou jednotliví 

účastníci věnují přednáškám, a to 

i takovým, které se přímo netýkají 

jejich každodenní rutiny. 

Letos se v Liberci sešla stovka 

lékařů a téměř jedenapůlkrát tolik 

sester. V lékařské sekci bylo předneseno 

osmatřicet sdělení a sestry 

měly na programu osmnáct přednášek 

a pět zajímavých workshopů, 

které hojně navštěvovaly. Mohly 

zde nejen získat nové znalosti, ale 

také si předat vlastní zkušenosti. 

Velkému zájmu se těšily také 

workshopy v lékařské sekci na téma 

„Targon PH – metoda rope over the 

bitt a dlaha Königsee Implantate 

– DRP 2,7 mm“. Z toho, že se 

jednotlivé bloky přednášek často 

protáhly o živou diskuzi, lze mimo 

jiné usuzovat, že také teoretická 

část kongresu byla přínosem a byla 

účastníky vysoce ceněna. Nejživější 

diskuze provázely blok na téma 

vysokoenergetické úrazy – zlomeniny 

a dutinová poranění. 

Společenskému večeru, jenž byl 

neméně důležitou částí setkání, 

udával swingový rytmus Orchestr 

Vladimíra Jánského a páry tanečníků 

brzy zaplnily celý parket. 

Na závěr mi dovolte poděkovat 

všem pasivním účastníkům za 

jejich pozornost a přednášejícím za 

chuť a odvahu se o své zkušenosti 

podělit. Největší dík samozřejmě 

patří kolektivu Traumacentra 

v Liberci pod vedením prim. 

MUDr. Richarda Lukáše, Ph.D., za 

excelentně odborně připravený 

program a spoustu práce navíc při 

přípravě vlastních sdělení. 

Štafety dnů úrazové chirurgie pod 

hlavičkou Aesculap Akademie se 

příští rok ujímá opět 1. Ortopedická 

klinika s Traumacentrem FN Motol. 

Všichni čtenáři Braunovin jsou 

srdečně zváni! 

MUDr. Jiří Šťovíček, divize Aesculap –ortopedie 

EWMA 2008 

Většina návštěvníků Portugalska 

míří k písečným zátokám, 

skalnatému pobřeží a upraveným 

golfovým hřištím v Algarve, 

my jsme se však vydali do 

nejzápadnější části Pyrenejského 

poloostrova za novinkami v hojení 

ran, do Lisabonu. Hlavní město 

Portugalska, které leží na severním 

břehu ústí řeky Tejo, sedmnáct 

kilometrů od Atlantiku, a už od 

slavných dnů zámořských objevů, 

kdy město stálo v popředí obchodu, 

je i dnes důležitým přístavem.Vydali 

jsme se na již v pořadí 18. kongres 

EWMA, který se konal 13. – 16. 

května. 

Pro odborníky je hojení ran spjato 

s názvem EWMA (European Wound 

Management Association) a s pozičními 

dokumenty, které ukazují 

cestu a možnosti ve standardech 

při ošetřování chronických ran. 

Chronické defekty se nevyskytují 

pouze v podobě bércových vředů, 

dekubitů či diabetických ulcerací, 

ale můžeme zaznamenat i rány 

spojené s metabolickými příčinami, 

způsobené zevními fyzikálními příčinami, 

rány infekční, neoplastické, 

hematopatogenní či rány smíšené 

etiologie, které nám dost často 

ukazují, že neexistuje žádný univerzální 

obvaz, ale je pouze velké 

množství kvalitních moderních 

materiálů, které zvyšují komfort 

pacienta. Jednotlivé přednášky, 

kazuistiky, workshopy či postery 

opět ukázaly, že léčbu ran je nutné 

vnímat multioborově a z pohledu 

mnoha faktorů a pouhá znalost 

terapeutických materiálů nestačí. 

Právě proto nás na tento kongres 

doprovodili špičkoví odborníci 

z významných nemocnic České 

republiky, s nimiž jsme se mohli 

podělit nejen o novinky z řad 

terapeutických materiálů, ale především 

si v mírně deštivém Lisabonu 

prověřit své dosavadní znalosti. 

Jak jsme na tom, jsme mohli zjistit 

během interaktivního vystoupení 

doktora Marca Romanelliho 

(prezident EWMA), které ukázalo, že 

základem úspěšného hojení ran je 

nejen dostatečná erudovanost ošetřujícího 

personálu, ale především 

kvalitativní a kvantitativní popis 

rány. Tento interaktivní workshop 

navazoval na poziční dokument 

Hard-to-heal wounds, který ukázal, 

že při hojení chronických defektů 

hrají významnou úlohu i faktory 

psychosociální, a právě kvalita života 

pacienta by měla mít přednost 

před vlastním zhojením defektu. 

Některé chronické defekty jsou totiž 

prakticky nezhojitelné, ale využitím 

moderních terapeutických materiálů 

můžeme odbourat sociální izolaci 

postižených. 

Sekce posterů byla zaměřená na 

řešení kazuistik s využitím znalostí 

jednotlivých terapeutických skupin 

materiálů, kdy mě zaujal poster 

auto rů doc. MUDr. L. Veverkové, 

Ph.D., MUDr. J. Korbičky, 

MUDr. J. Žáka, MUDr. A. Randuly 

a MUDr. R. Tejkalové z I. chirurgické 

kliniky FN u sv. Anny a Institutu 

klinické mikrobiologie MU v Brně, 

který jasně a výstižně zdokumentoval 

použití oplachových roztoků 

na bázi polyhexanidu při eradikaci 

biofilmu v případě ran s MRSA na 

souboru dvaačtyřiceti pacientů. 

Mezi „nováčky“ na kongresu 

EWMA patřil poster autorek 

M. Kunstové (nemocnice Milosrdných 

Bratří v Brně) a PhDr. A. Pokorné 

(Katedra ošetřovatelství MU 

v Brně), které se zaměřily na Etické 

aspekty pacientů s chronickými defekty 

z pohledu lékařů a sester, mezi 

které patří především: soukromí, 

věrohodnost odpovědí na otázky, 

důvěrnost získaných odpovědí 

klientů, výstižnost a další. Tento 

poster vznikl na základě přednášky 

prezentované na kongresu ČSLR 

konaného v Pardubicích (25.– 26. 

ledna 2008), jež ve své sekci zvítězila. 

Právě toto vítězství umožnilo 

autorkám aktivní účast na EWMA 

kongresu v Lisabonu a doufáme, 

že bude motivací i pro řadu dalších 

sester. 

Prezentace portugalské dceřiné společnosti 

B. Braun na EWMA 2008 

Podíváme-li se na vlastní terapeutické 

materiály, i na letošním 

kongresu převažovala skupina 

hydropolymerů a polyuretanových 

pěn, které jsou ideálním materiálem 

pro středně až silně secernující rány 

s prodlouženým intervalem převazu 

a které prezentoval především 

materiál Askina® Foam CAVITY do 

hlubokých defektů a píštělí. Právě 

pro rány infikované, včetně ran 

s MRSA, se jako ideální ukázala 

kombinace oplachového roztoku 

Prontosan® (nebo jeho gelu) na bázi 

polyhexanidu a betainu v kombinaci 

s Askina® Calgitrol Ag, což 

je alginátová matrix se stříbrem 

a polyuretanovou pěnou pro středně 

18


až silně secernující rány s prodlouženou 

frekvencí převazů na dva až 

sedm dnů. 

A jaké další novinky v terapeutických 

materiálech nás v hojení ran 

čekají, ukáže 19. kongres EWMA, 

který se uskuteční ve dnech 20. – 22. 

května 2009 v Helsinkách ve 

Finsku. Tentokrát bude hlavním 

tématem v hojení chronických ran 

edukace, e-learning a prevence. 

Mgr. Romana Mrázová, Ph.D., divize OPM 

9. European Congress 

of Trauma and 

Emergency Surgery 

– ETS / EATES 2008 

Deváté setkání úrazových chirurgů 

a intenzivistů z celé Evropy se 

uskutečnilo 25. – 28. května za 

krásného teplého počasí v maďarské 

metropoli na Dunaji. 

Kongres s poměrně mladou historií 

si v Evropě své příznivce našel 

a nové neustále získává. Letos se 

ho zúčastnilo více než šestnáct 

set evropských traumatologů 

a lékařů urgentní medicíny, což 

je v devítileté historii kongresu 

nejvyšší počet. Tato skutečnost 

příliš nekoresponduje se zájmem 

firem zabývajících se výrobou 

zdravotnických prostředků. Ten byl 

na kongres evropských rozměrů poněkud 

nevýrazný. Stánek koncernu 

B. Braun zde však nechyběl. 

Kongres má celoevropský význam 

zejména vzhledem k charakteru 

odborných sdělení. Přednášky 

chirurgů z rozvinutých evropských 

zemí jsou ukázkami špičkové 

medicíny, která pracuje s maximální 

možnou mírou technologické 

inovace. Chirurgové ze států s méně 

vyspělým zdravotnictvím dokáží 

kongres obohatit o originální, 

někdy jednoduché, a přitom účinné 

metody, které taktéž mohou vést 

k uspokojivým výsledkům. 

Společně pak mohou nalézt správnou 

cestu, jak nejúčinněji úrazy 

diagnostikovat, léčit, a také jak jim 

pokud možno předcházet. 

Česko zanechalo na kongresu 

v Budapešti výraznou stopu, a to 

nejen ve formě pasivní účasti asi 

čtyřicítky chirurgů, ale zejména 

aktivní účastí například hradeckých, 

libereckých a ústeckých traumatologů. 

Na závěr je mojí povinností zmínit 

se o hostitelském městě. Dunaj, 

Budapešť, její obyvatelé a maďarská 

gastronomie tvoří jedinečnou kombinaci, 

na kterou budou účastníci 

kongresu těžko zapomínat. Ulice 

Váci, hrad Buda, Alžbětiny lázně, 

Rybářská bašta nebo Řetězový most 

jsou skutečně charizmatická místa. 

Když přidáte ještě výborné víno, 

guláš, perkelt nebo pravé langoše, 

zaručeně se vám nebude chtít 

domů. 

Tak někdy v Budapešti na 

shledanou, nebo třeba příští rok 

na kongresu Eurotrauma 2009 

v turecké Antalyi. 

MUDr. Jiří Šťovíček, divize Aesculap –ortopedie 

Central European 

B. Braun Golf Cup 2008 

23. května 2008 se na hřišti Golf 

Clubu Austerlitz ve Slavkově 

u Brna uskutečnil již 6. ročník 

Slavnostní předání šeku (zleva): Mag. Manfred Mahrle (B. Braun Austria), MUDr. Jan 

Melichar (Ústav pro péči o matku a dítě), MUDr. Lubomír Klepáč, MBA (B. Braun Medical) 

golfového turnaje Central 

European B. Braun Golf Cup 2008. 

Turnaje se zúčastnilo více jak 

devadesát hráčů, kteří se utkali ve 

třech výkonnostních kategoriích. 

V rámci celé soutěže byla uspořádána 

benefiční sbírka, jejíž výtěžek 

byl předán zástupcům Jednotky 

intenzivní péče pro novorozence 

Ústavu pro péči o matku a dítě 

v Praze-Podolí. 

MUDr. Lubomír Klepáč, MBA, jednatel 

společností skupiny B. Braun 

a mezi jamkami zdatný reprezentant 

naší společnosti, se o turnaji 

vyjádřil: „Benefiční golfový turnaj 

patří mezi tradiční události v rámci 

našich podpůrných, vzdělávacích 

a kulturních programů. Všichni 

hráči se turnaje opakovaně rádi 

účastní nejen kvůli možnosti 

vylepšit svůj handicap, ale hlavně 

kvůli podpoře těch nejmenších.“ 

V rámci koncernového programu 

B. Braun for Children společnost 

podporuje děti v těžkých životních 

situacích po celém světě. Odpovědnost 

za budoucí generace je jednou 

z hlavních filozofií koncernu 

B. Braun, a tak věříme, že jsme 

k tomuto úsilí opět malinko 

přispěli. 

Tímto děkujeme všem, kteří se 

turnaje zúčastnili, nejen za podíl 

na skvělé atmosféře, ale i za jejich 

příspěvek na malé pacienty. 

Vítězům gratulujeme a příští rok se 

opět těšíme na shledanou. 

Výsledková listina turnaje 

třída A, hcp 0–17,9: 1. Jiří 

Symerský, 2. Michal Zábrodský, 

3. Jan Betka; třída B, hcp 18–35,9: 

1. Tomáš Machač, 2. Petr Salus, 

3. Tomáš Ostřížek; třída C, hcp 

36–4: 1. Oldřich Robek, 2. Jaroslav 

Hlubocký, 3. Martin Pavlík. 

redakce Braunovin 

200. výročí 

narození Julia Wilhelma Brauna 

Druhého května jsme si připomněli dvousté výročí narození Julia 

Wilhelma Brauna, který zakoupením lékárny Rosenapotheke 

v Melsungenu zahájil historii německého koncernu. J. W. Braun se 

narodil v roce 1808 jako nejmladší syn Ludwiga Theodora Brauna, 

výrobce kočárů z Kasselu. Vyučil se lékárníkem a v roce 1839 

koupil „Růžovou lékárnu“ (Rosenapotheke) v Melsungenu. Vyráběl 

celé soudobé spektrum oblíbených léčivých přípravků a zásoboval 

trh léčivými bylinami. Julius Wilhelm Braun zemřel 12. prosince 

1850. Jeho nejstarší syn Bernhard převzal lékárnu v roce 1864. 

Růžová lékárna v německém Melsungenu 

19

A E S C U L A P A K A D E M I E 

Školicí lékař MUDr. Bejšovec po provedení praktické ukázky 

Kurzy regionální anestezie horní a dolní 

končetiny v Ústí nad Labem 

Již od podzimu roku 2002 probíhají s velkým 

úspěchem periodické kurzy regionální anestezie 

horní a dolní končetiny ve spolupráci 

s Anesteziologicko-resuscitačním oddělením 

Krajské zdravotní, a. s. – Masarykovy nemocnice, 

o. z., s finanční spoluúčastí firmy 

Abbott Laboratories a společností B. Braun 

Medical. 

Mgr. Pavlína Pucholtová 

divize Hospital Care 

Třídenní kurz se v letošním roce uskutečnil ve 

dnech 9. – 11. dubna a 28. – 30. května. 

Pod vedením předsedy kurzu prim. MUDr. Daniela 

Nalose jsou hlavními protagonisty, 

lektory kurzu, lékaři oddělení ARO pořádající 

nemocnice – MUDr. David Bejšovec 

a MUDr. Luboš Beňo. Účastníkům kurzu 

jezdí od samého počátku do Ústí nad Labem 

přednášet rovněž renomovaný anesteziolog 

MUDr. Dušan Mach z Nového Města na Moravě 

a MUDr. Pavel Kopelent z Kolína. 

Dopoledne prvního dne bylo věnováno teorii, 

kdy přednášející čerpali z velmi rozsáhlého 

souboru literatury a vlastních CT či NMR 

snímků. Odpolední bloky přednášek zaměřené 

převážně na horní končetinu bylo možné průběžně 

demonstrovat na figurantkách, kterým 

také patří náš dík. 

Druhý den byla dopolední část věnována 

praktickým ukázkám na operačních sálech, 

kdy lektoři předváděli účastníkům kurzu 

rozmanité techniky regionální anestezie. Po 

obědě následovaly bloky přednášek s tematikou 

dolní končetiny. Ani zde nechyběla 

demonstrace na figurantkách. 

Pro stále narůstající zájem spojilo oba dva 

dny téma „Ultrazvuk v regionální anestezii 

a jeho přínos ve vyhledávání periferních 

nervů“. Všichni účastníci kurzu tak měli 

možnost vyzkoušet si na figurantce vyhledání 

nervů pod ultrazvukem. Tato technika je 

v současnosti ve světě hojně využívaná. 

Poslední den probíhal znovu na operačních 

sálech. Po skončení přínosného a velmi 

prakticky zaměřeného kurzu každý účastník 

obdržel certifikát, který je dokladem o jeho 

absolvování. Celé tři dny školení byly hodnoceny 

velmi kladně a na základě reakcí ze 

strany účastníků mohu už jen konstatovat, že 

jarní kurzy regionální anestezie se vydařily. 

Již nyní je v pořadníku mnoho přihlášených 

anesteziologů na kurzy následující. 

Závěrem bych ráda poděkovala všem osobám 

zainteresovaným na chodu kurzu a věřím, že 

je naše firma v očích odborné veřejnosti stále 

více chápána nejen jako dodavatel kvalitních 

výrobků, ale především jako partner ve světě 

vzdělávání. 

20

A E S C U L A P A K A D E M I E 

Hygiena ve zdravotnických zařízeních 

a prevence nozokomiálních nákaz 

Kongres s mezinárodní účastí pod hlavičkou Aesculap Akademie 

MUDr. Miroslav Mráz 

obchodní a marketingový 

manažer divize OPM 

Pro VII. kongres „Hygiena ve zdravotnických 

zařízeních a prevence nozokomiálních nákaz“ 

zvolili pořadatelé méně obvyklé prostředí 

– ne hotelové, ale lázeňské. Tentokrát se 

akce odehrávala v Lázních Jeseník, v krásně 

zrekonstruovaných prostorách tradičních 

Priessnitzových lázní. Dr. Priessnitz jako velký 

příznivce, propagátor i praktický poskytovatel 

vodoléčby se postaral i o důstojný doprovod 

sympozia – po celou dobu akce pršelo 

a všichni účastníci mohli pocítit blahodárné 

účinky klimatu Jeseníků osobně. 

Celkem sto čtyřicet přítomných zdravotnických 

profesionálů z Čech i Slovenska se sešlo, 

aby mohlo diskutovat o otázkách infekčních 

specifik v nemocnicích i dalším zdravotnickém 

prostředí, předvést postery a přednést 

pětadvacet přednášek. K vzájemné výměně 

zkušeností přispěla také řada přednášejících 

ze Slovenska. 

Ing. Iva Škodová 

divize OPM 

Těžiště se za léta konání kongresu přesunulo 

od konkrétních kazuistik spíše do oblasti 

koncepcí, globálního pohledu a zajištění 

hygienických standardů. V jednotné Evropě 

i globalizujícím se světě je standardizace 

kroků ve zdravotní péči čím dál důležitější 

součástí. V péči o zdraví společnosti často 

pomáhají systémová řešení. V tomto směru 

je společnost B. Braun Medical předním partnerem 

– a to nejen jako výrobce špičkových 

produktů. Významně se také podílíme na 

tvorbě mechanismů, nabízíme řešení, technologie 

a ucelené koncepce: 

opatření v prevenci a léčbě MRSA, 

systém bezpečnosti a ochrany pro 

zdravotnické pracovníky, 

koncepty dezinfekčního a hygienického 

režimu, 

systém evidence nástrojů. 

Tradičními ukázkami odborné spolupráce se 

staly edukační aktivity se zpětnou vazbou od 

špičkových profesionálů v oblasti hygieny 

a řízení ve zdravotnictví. Ti přispívají svou 

účastí i přednáškami a VII. kongres Hygiena 

ve zdravotnických zařízeních a prevence nosokomiálních 

nákaz je jednou z takovýchto 

akcí. 

Z kalendáře Aesculap Akademie 

Datum 

Dátum 

Název akce 

Názov akcie 

Další akce 

Místo konání 

Miesto konania 

Spolupořadatel 

Spoluporiadateľ 

10. 9. Minikurz pro nefrologické sestry v rámci 37. mezinár. konference EDTNA/ERCA Kongresové centrum, Praha EDTNA/ERCA 

10. 9. Regionální sympozium: Periferní žilní kanylace FN Plzeň FN Plzeň 

16. 9. Péče o rány Nemocnice Kladno Nemocnice Kladno 

18. 9. Bezpečné podání i.v. léčiva Nemocnice Kladno Nemocnice Kladno 

23. 9. Bezpečné podání i.v. léčiva Masarykova nem. Ústí n/L Masarykova nem. Ústí n/L 

23. 9. Periferní žilní kanylace Orlickoústecká nemocnice Orlickoústecká nemocnice 

30. 9. Správné postupy pro zavádění a ošetřování periferních žilních kanyl NsP Havířov NsP Havířov 

Datum / Dátum Název akce / Názov akcie Místo konání / Miesto konania Pořadatel / Organizátor 

6. - 10. 9. 37. mezinárodní konference EDTNA/ERCA Kongresové centrum, Praha EDTNA/ERCA 

25. - 26. 9. Kolorektální karcinom - problém nás všech II. Centrum Babylon, Liberec Česká onkologická společnost ČLS JEP 

Aesculap Akademie, B. Braun Medical s.r.o., V Parku 2335/20, CZ-148 00 Praha 4 

Tel. +420-271 091 666, Fax +420-271 091 652, e-mail: aesculap-akademie.cz@bbraun.com, www.aesculap-akademie.cz 

21

C E S T Y 

Canberra se topí v zeleni – město z Mt. Ainslie v Canberra Nature Reserve 

Canberra a Echuca 

Canberra, Australian Capital Territory 

Den 231, středa 7. 4. 1999 

V osm ráno odjíždím z Central Station autobusem do Canberry. 

Je hezky a i jízda je příjemná. Na předměstích Sydney 

projíždíme, jako ve všech městech, lesem prodejen automobilů. 

Podle jejich počtu tady musí každý mít snad dvě auta. 

Jízda do Canberry trvá asi pět hodin, část po dálnici, část 

po běžné silnici. Krajina svými kopečky a obdělanými poli 

zase začíná připomínat jižní Moravu. 

V Canbeře se ubytovávám v hostelu kousek od Jolimont 

Transit Centre, kam jsem přijel. Velká noclehárna, o patro 

níž kuchyně a společenská místnost, chodby vypadají 

a voní jako v lepším hotelu. Na pokoji se už povalují dva 

Japonci, podle vlastních slov šíleně se nudící (tak proč sem 

jezdí?). Zanechávám je vlastnímu osudu a jdu se projít. 

Centrum Canberry jsou široké ulice se stromy a trávníky, po 

pěší zóně se dostávám k obchodnímu domu. Je chladno, ale 

jinak hezky. Některé semafory opět nemají červeného a zeleného 

panáčka, nýbrž americké „Walk“ a „Don’t Walk“. 

Město je rozděleno na dvě části jezerem Burley Griffin. 

Pán, po kterém je pojmenováno, vyhrál začátkem 20. století 

soutěž na návrh územního plánu nového města a celých 

sedm let, do roku 1920, bojoval s australskou byrokracií 

o to, aby mohl svůj vítězný návrh uskutečnit. Nepovedlo 

se mu to, tak se na to vykašlal a nechal Canberru v rukou 

byrokratů. 

Dnes je z jeho plánu použit jen půdorys základních ulic 

a v upravené podobě i jezero. O tom všem je možné se 

dozvědět v centru National Capital Exhibition, které vy- 

22

C E S T Y 

práví historii Canberry od doby před příchodem Evropanů 

až po současnost. Dobré místo pro seznámení se s městem, 

zorientováním se a zjištěním, co je tu k vidění. 

National Capital Exhibition stojí v jednom z parků na břehu 

jezera. V dálce tryská do výše více než sto metrů Captain 

Cook Memorial Water Jet a na druhém břehu jsou vidět 

vládní budovy. V parku vládne klid – auta ho objíždějí 

velkým obloukem – jen velcí žlutobílí papoušci se snaží 

překřičet jeden druhého. Canbeřani si užívají pěkného počasí 

a prohánějí se parkem na zvláštních šlapacích kolech, 

která vypadají jako dva bicykly svařené k sobě. 

Dostávám se k Anzac Parade vedoucí od jezera k War Memorial 

(Válečný památník) na úpatí hory Ainslie. Anzac 

Parade je součástí jakési „osy Canberry“, která se táhne od 

Nového parlamentu přes Starý parlament, jezero, Anzac 

Parade, War Memorial a končí na vrcholu Ainslie, odkud 

má být na Canberru pěkný výhled. 

Anzac Parade je lemována pomníky připomínajícími válečné 

konflikty, ve kterých bojovali a padli Australané 

a Novozélanďané. To stejné, jen v bledě modrém, je vystaveno 

ve War Memorial. Nejvíce místa je věnováno 

1. světové válce, obzvlášť Gallipoli, a výstava se táhne 

minulostí přes 2. světovou válku, Koreu, Vietnam až po 

konflikt v Perském zálivu začátkem 90. let 20. století. Pěkně 

uděláno, a jen žasnu nad tím, čeho všeho se tyhle dvě země, 

tak daleko od všech konfliktů, nezúčastnily! 

Je pět odpoledne a památník zavírá. Musím se sbalit, i když 

bych tu ještě zůstal, protože je to dost zajímavé. Kousek za 

památníkem začíná stezka na vrchol Ainslie, tak se na něj 

vydávám v domnění, že ještě stihnu dobré světlo na fotky 

Canberry. Ainslie je součástí Canberra Nature Reserve, 

jednoho z národních parků a rezervací v těsné blízkosti 

města. Příroda je tu relativně netknutá a žije svým vlastním 

životem. Canbeřani se mají, že si můžou vybrat z několika 

parků přímo ve městě a rezervací hned za hranicí města. 

Když se dostávám dostatečně vysoko (stejně ale jen do 

půli cesty k vrcholu), abych viděl město, musím zklamaně 

přiznat, že na focení už je pozdě. Slunce skoro zapadlo 

a v Canbeře převládají stíny. Nemá cenu pokračovat nahoru, 

podívám se sem zítra ráno. 

Canberra je zelená. Všude. Od War Memorial až po pěší zónu 

není místa, kde bych nebyl obklopen stromy a trávníky. Do 

hostelu se vracím obytnou čtvrtí kolem malých, ale roztomilých 

baráčků, které kolem sebe mají, podle australského 

zvyku, jen symbolické nízké plůtky, většinou z keřů nebo 

rostlin. Asi si navzájem hodně věří a nemají potřebu se 

chránit jeden před druhým vysokými zdmi nebo ploty. 

Jsem jen v tričku, ale večer je chladno. I v Canbeře už je 

cítit a vidět přicházející podzim. 

Den 232, čtvrtek 8. 4. 1999 

Už včera jsem zjišťoval, jak se co nejlíp dostat do Echuky, 

mé příští zastávky. Greyhound tam nejezdí, protože je to 

pěkných pár kilometrů z dálnice Canberra-Melbourne. 

Nakonec to vymýšlím tak, že večer odjedu Greyhoundem 

do městečka Albury na řece Murray, kde bych měl být ve 

dvě ráno. Ten čas vypadá strašně, ale ve skutečnosti se mi 

skvěle hodí, protože v půl páté z Albury odjíždí bus V/Line 

do Echuky, kde bych měl být ráno v půl osmé. Nakonec 

se tam tedy dostanu skoro přímo a nebudu muset na cestě 

hledat nocleh. Rezervuju si Greyhound a rovnou kupuju 

i lístek na V/Line. 

Včera jsem nedokončil výstup na Aislie a dnes je to tedy 

první věc, kterou chci podniknout. Vlastně teprve až potom, 

Burley Griffin a jeho 

vítězný územní plán 

nového města ze 

začátku 20. století, 

který se však realizace 

nedočkal 

Dnes je z jeho plánu 

použit jen půdorys 

základních ulic 

a v upravené podobě 

i jezero s vodotryskem 

Captain Cook Memorial. 

Uprostřed model 

skutečnosti umístěný 

v National Capital 

Exhibition 

23

Starý parlament je 

dnes muzeem a také 

místem, před nímž 

Austrálci malováním 

svých tradičních 

obrazů protestují proti 

nerovnoprávnému 

zacházení 

The Aboriginal Embassy 

co seženu průvodce Lonely Planet (LP) „Tahiti & French 

Polynesia“. Můj odlet z Austrálie se blíží, a jelikož mám 

v Polynésii zastávku, chtěl bych se o ní něco dozvědět, 

ještě než tam přistanu. 

Knihkupectví jsou plná LP knih (konec konců LP je tu 

domácí nakladatelství), ale zrovna tu, co potřebuju, nikde 

nemají. Přece není možné, aby v hlavním městě Austrálie, 

které se pyšní tím, že je nejlepším informačním centrem 

o zahraničí, neměli knihu o Tahiti. Zkouším ještě knihkupectví 

v obchodním domě (hlouposti tady dost chybí), 

ale nakonec se můžu těšit z dvojího vítězství – našel jsem 

knihkupectví a koupil i knihu o Polynésii. 

Z obchoďáku se rovnou vydávám k War Memorial stejně 

tichou rezidenční čtvrtí jako včera. Některé domečky jsou 

kamenné a vypadají trochu jako z minulého století. Jiné 

jsou veskrze moderní. Nikde nikdo, dokonce i na tenisových 

kurtech, kde bylo včera živo, není ani človíčka. 

Od památníku začínám stoupat nahoru. Stezka je pohodlná, 

ale po chvíli začíná být strmější a strmější, až je 

nejstrmější... no, tak hrozné to zase není. Jde se příjemně, 

stromy voní, papoušci křičí, a jelikož Australani jsou na 

krok líní, jsem na stezce skoro sám. 

Po pětačtyřiceti minutách rychlé chůze jsem nahoře. 

U parkoviště. Ha ha, ona sem totiž vede silnice. Proto 

skoro nikdo stezku nepoužívá! Jak jsem naivní! Výhled 

stojí za tu námahu. V ose vidím War Memorial, Anzac 

Parade a na druhé straně jezera Starý a za ním i Nový 

parlament. Ještě dál za nimi se u obzoru vlní pahorkatiny 

národního parku Namadgi. Na západní straně města je 

další oblíbená vyhlídka – Black Mountain (Černá hora). 

Je možná navštěvovanější než Ainslie, protože na ní stojí 

skoro dvě stě metrů vysoká telekomunikační věž s vyhlídkovou 

plošinou. Ainslie je ale v ose Canberry a nabízí 

neopakovatelný pohled. 

Na parkovišti stojí auto s občerstvením, ale já jsem si přinesl 

svoje. Tak se občerstvuju, chvíli přitom koukám na 

Canberru a pak si čtu o Polynésii. 

Půlhodinka uběhla jako voda a musím se zase vydat dolů. 

Teď už je stezka živější. Nahoru se drápe několik lidí a asi 

v polovině skoro zakopávám o hopkajícího klokana. Nevím, 

kdo se víc lekl – jestli on nebo já. Na stromech se zase 

předvádějí barevní papoušci. Asi je tu nikdo neřídí. 

Podzim vidím na každém kroku na barvách stromů. Canberra 

je opravdu neobvykle zelené město a teď i barevnější, 

protože příroda oblékla stromy do všech možných odstínů 

hnědé, červené, žluté a zelené. Od vrcholku Ainslie až po 

park na břehu jezera se brouzdám v záplavě stromů a keřů. 

Nádhera! Tohle tady lidem upřímně závidím. Stromy na 

každé ulici a teď na podzim se k celoročnímu zpívání papoušků 

přidává i barevné divadlo. 

24

C E S T Y 

Uprostřed zeleně na břehu jezera stojí Blundell’s Farmhouse, 

jednoduchá, ale působivá kamenná stavba, památka na 

farmářskou historii této oblasti z 60. let 19. století. Usazuju 

se za ní na lavičce a za zvuků melodií hraných třiapadesáti 

zvony z nedaleké věže Carillon postavené na malém 

ostrůvku si dávám oběd. 

Za mostem, na druhé straně jezera, se rozkládá úřednická 

Canberra. Kromě obou parlamentů je tu sídlo premiéra, 

nejvyšší soud, většina velvyslanectví (včetně českého) 

a spousta dalších budov sloužících byrokracii. 

Přímo na březích je nová National Gallery of Australia. 

Dovnitř se mi nechce, ale i v parku před galerií je možné 

vidět několik dost odvážných uměleckých kousků. Za galerií 

stojí nový kvádrovitý Nejvyšší soud a před ním na dvou 

dlouhých chodnících stožáry s vlajkami všech asi šedesáti 

zemí, jež mají v Canbeře zastoupení. Úřednická čtvrť to sice 

je, ale opět samý trávník a strom. Skoro se bojím, abych 

neumřel na otravu z přílišné zeleně. 

Než byl roku 1988 dostavěn řádný parlament, sídlili zákonodárci 

v provizorní budově tehdejšího Starého parlamentu, 

zbudované pro tento účel roku 1927. I on ale 

vypadá jako malé umělecké dílo. Tehdy ve 20. letech se 

asi všechno dělalo pořádněji. 

Před parlamentem je na dlážděném chodníku obrovská 

domorodá kresba. V trávníku před ní, směrem k jezeru, je 

zabodnuto několik tyčí, na zemi doutná oheň a vedle vlaje 

mírně upravená vlajka Austrálců. Všechno se vztahuje 

k malému stavení postavenému na trávníku s nápisem „The 

Aboriginal Embassy“ (Velvyslanectví Austrálců). Před tímto 

dřevěným velvyslanectvím vlaje další vlajka Austrálců 

a jsou zde roztaženy transparenty „Genocide Aboriginals“ 

apod. Působí to provokativně, ale nikomu to nevadí. Tohle 

bych si třeba v Singapuru nedovedl vůbec představit. 

V parlamentní budově jsou přístupné jak bývalé jednací 

sály Senátu a Sněmovny, tak pracoviště předsedy vlády. 

Ono je to spíš apartmá se dvěma koupelnami, kuchyní 

a řadou místností na schůzování a odpočinek. Oba jednací 

sály jsou vybaveny po britském vzoru a působí rozhodně 

daleko starší než samotná novodobá historie Austrálie. 

Za Starým parlamentem – na pohled kousek, ale ve skutečnosti 

ještě asi půl kilometru daleko - stojí Nový parlament, 

postavený před pouhými jedenácti lety (1988). Od starého, 

provizorního parlamentu se liší jako ferrari od drožky. Je 

moderní, rozlehlý, na vrcholu se čtyřmi obrovskými sbíhajícími 

se stožáry, které společně drží australskou vlajku. 

Celý vypadá jako kopec, a to především proto, že ze čtyř 

stran vede až na vrchol, pod vlajku, trávník, po kterém 

se dá běžně procházet. Kopec je to dutý, nebo spíš uměle 

postavený, v jehož útrobách najdete hlavní sněmovní síň, 

galerii a služební místnosti. Sněmovna a Senát jsou ve 

zvláštních křídlech propojených s kopcem tunelem. 

Parlament je otevřen veřejnosti každý den a plocha, která je 

přístupná, mě jednoduše ohromuje. Australani jsou hodně 

otevřený národ a je to vidět i tady. V době zasedání se 

údajně dá sedět na galeriích. Jestli zasedání běží také v televizi, 

to se mi zjistit nepodařilo, ale vůbec bych se tomu 

nedivil. Austrálie je sice malý národ, ale ne ušlápnutý 

jako my Češi. 

Parlament je docela daleko od centra a cesta zpět pěšky 

trvá víc než půl hodiny. Během chůze však nemusím skoro 

vystrčit nohu z parku a na cestu mi zpívají papoušci. Míjím 

stylové čínské velvyslanectví, přecházím most přes jezero 

a jsem v centru. Z hostelu si vyzvedávám batoh a jdu si 

sednout na nádraží. Bus mi odjíždí v devět hodin. 

Den 233, pátek 9. 4. 1999 

Těsně po druhé ranní přijíždíme do Albury. V autobuse je 

sice několik dalších baťůžkářů, ale v Albury vystupuji sám, 

ostatní jedou až do Melbourne. Venku je jako po vymření 

a pěkná zima. Bus zastavil před vlakovým nádražím, jehož 

čekárna je díkybohu otevřená. Jinak bych asi zmrznul. 

Autobus do Echuky má taky jet odsud, tak mi stačí udržet 

se vzhůru do půl páté. 

Při vědomí se držím psaním deníku. Ani v čekárně není 

zrovna vedro, což mi taky pomáhá v boji proti spánku. 

Prostředí je ale příjemné. Čekárna byla před dvěma lety 

zrekonstruována a teď je jako nová, s podlahou potaženou 

koberci! 

V půl páté šťastně odjíždím do Echuky, ale co se týče tepla, 

není to v buse o moc lepší, protože klimatizace je puštěná 

na plné pecky, což znamená, že mrznu víc než venku. 

Postupně se rozednívá a my projíždíme jednu vesničku za 

druhou. Všechny jsou malebně čisté a mrňavé. 

Echuca, Victoria 

Asi v půl osmé přijíždíme do Echuky. Nezastavujeme 

v centru, nýbrž u nějaké benzínky. Autobus tu nekončí, 

ale pokračuje do Adelaide. Vystupuju, a jakmile je bus 

pryč, ocitám se sám uprostřed neznáma. Mám být v Echuce, 

což asi jsem, ale nejspíš někde na periferii. Jen pumpař mi 

mávnutím ruky ukazuje směr do centra. 

Cesta je to dlouhá, obzvlášť s dvacetikilovým batohem 

na zádech, ale stále přibývající domky mi vlévají do žil 

energii v naději na brzké zbavení se té tíhy. Echuca je 

samý viktoriánský baráček, což je snadno rozpoznatelné 

podle zastřešených verand se zdobenými sloupky. Ulice 

jsou široké jako dálnice. U nás by to bylo plýtvání místem, 

tady ho ale mají dost. 

Co mě do Echuky vlastně přivedlo? Jako každé městečko 

na řece Murray i Echuca zažila „zlatá léta paroblavby“. 

Podobně jako na Mississippi i tady v minulém století 

brázdily vody kolesové parníky. Dnešní kouzlo Echuky 

Některé semafory 

nemají červeného 

a zeleného panáčka 

Dlouhodobý 

spolupracovník redakce 

David Kučera se v červenci 

1999 vrátil z cesty kolem 

světa. Nyní vám na 

pokračování nabízí deník 

z této výpravy. 

Kompletní texty najdete 

na internetových 

stránkach http://eCesty.cz 

25

Nový parlament je 

veřejnosti přístupný 

– včetně zatravněné 

střechy, kde můžou 

Australané své poslance 

„zadupat“ do země 

spočívá nejen v možnosti svést se v autentickém parníku, 

ale především navštívit původní říční přístav. V Austrálii 

je to zase něco úplně jiného a jsem zvědav, jak vypadá 

největší australská řeka. 

Před hostelem musím chvíli čekat, než se objeví majitel. 

Vylézá asi po čtvrt hodině, prý jde k veterináři se svým 

německým ovčákem. Asi je to ten, na kterého upozorňuje 

cedule „Pozor, tady bydlí jeden rozmazlený pes“, zapíchnutá 

v květináči. Mám prý zatím jít zadem dovnitř a udělat si 

pohodlí. Pouští mě paní, ze které se taky klube turistka. 

Vyndávám si věci v pokoji, zatímco ona, poté co jsem jí řekl, 

odkud jsem, pěje samou chválu na Prahu. Sakra, buď jsou 

všichni takoví slušňáci, nebo se jim Praha opravdu líbí. 

Tohle ubytování vypadá, jako bych byl u někoho doma. 

Vlastně je to byt s několika obytnými místnostmi, příslušenstvím 

zvlášť pro muže a ženy, velkou kuchyní, jídelnou 

a obývákem s čalouněným nábytkem, televizí a videem. Za 

domem je zahrada se stolky a židlemi. Jako v pohádce. 

V supermarketu si kupuju snídani a v informační kanceláři 

jízdenku na zítřek do Melbourne. Zítra se chci dostat 

až do Ballaratu. Jet přes Melbourne je sice zajížďka, ale 

o víkendu se do Ballaratu nedá jinak dostat. Jízdenku mi 

prodává docela pěkná holka, podle přízvuku Australanka 

jako poleno. To její australské „ekej“ místo „oukej“ mi pak 

zní v uších ještě celý den. 

Svítí sluníčko, tak si v parku u řeky dělám snídaňový piknik. 

Občas kolem projede parník a pěkně nahlas zahouká. 

Murray je sice největší australská řeka, ale v Echuce, kde už 

má být v plné síle, není ani zdaleka tak široká jako Labe ve 

středních Čechách. Austrálie je ale suchý kontinent, takže 

každá voda je cenná. 

Stezka podél řeky je příjemná a přivádí mě až přímo před 

přístav, postavený v ohybu řeky. Je mi dost povědomý, 

a není divu – kdysi jsem ho už viděl. Točil se tady totiž 

několikadílný australský film „All the Rivers Run“, u nás 

uváděný tuším pod názvem „Co přináší řeka“. 

Přístav je celý dřevěný (prý původní), má několik pater 

a vypadá jako kostra dlouhé několikapatrové budovy. 

Nahoře je skladiště a před ním kotví kolesové parníky, 

prý taky původní. Pevensey „hrál“ ve zmiňovaném filmu 

loď pojmenovanou Philadelphia, vedle něj kotví Alexander 

Arbuthnot a nejstarší Adelaide. 

26

C E S T Y 

Vstupenka mě opravňuje ke vstupu do přístavu, dvou 

starých hotelů a jízdě po Murray na kolesovém parníku. 

Port of Echuca (Echucký přístav) je zachován jako malý 

skanzen. Před přístavem je ponechána prašná ulice, na 

které se schválně povalují stylové bedny a sudy, stojí tu 

opuštěný žebřiňák a zpívá harmonikář s papouškem. 

Před jedním z hotelů přes ulici zase stojí kočár, ve kterém je 

možné se projet. Přes onu prašnou ulici naproti přístavu jsou 

všechny obchůdky a hotýlky taky ponechány v původní 

podobě, takže si opravdu připadám jako v 19. století. Po 

ulici a do obchodů se dá normálně jít, vstupenka je nutná 

jen do přístavu a některých místností ve starých hotelech. 

Nejdřív se pouštím do útrob hotelu Star. Jeho zajímavostí 

je podzemní bar s tzv. únikovým tunelem. V Austrálii musí 

totiž mít všechny restaurace, v hotelech většinou v přízemí, 

zvláštní licenci povolující prodej alkoholu. Proto jsou na 

jejich vývěsních štítech a dveřích často slova „Licensed“, 

„B. Y. O.“ nebo oboje. „Licensed“ znamená, že restaurace 

podává alkohol legálně, „B. Y. O.“ znamená „Bring Your 

Own“ (přineste si svoje vlastní) a tuto zkratku používá většina 

restaurací, které licenci k prodeji alkoholu nemají. 

A právě k tomuhle se vztahuje onen bar a tunel. Hotelu 

Star byla totiž kdysi na čas odebrána licence, což však 

stejně nezabránilo, aby se zde alkohol podával. K tomu 

sloužil právě podzemní bar, z nějž v případě policejní razie 

stačili všichni hříšníci utéct tunelem. Jestli je historka 

opravdu pravdivá nebo ne, asi nezjistím, v každém případě 

je to ale dobrý nápad! 

Do přístavu se vchází informačním centrem. Vlastně to 

není jen přístav, ale celý areál budov, které s ním souvisely. 

Na dřevěné terase, tvořící střechu přístavu, stojí lokomotiva 

s vagóny, jež se používaly pro převoz zboží. Se zbožím se 

manipulovalo pomocí přístavního jeřábu a skladovalo se 

ve skladišti. Obojí je taky zachováno. Přímo na střeše mají 

malou raritu související s geografickou polohou přístavu: 

malou branku na střeše, která představuje hranici mezi 

státy New South Wales a Victoria. Půlka přístavu a celá 

řeka jsou na území NSW, zbytek je ve Victorii. 

Na vzdáleném konci přístavu stojí, vrčí, chrastí a funí Red 

Gum Works, pila poháněná parními stroji. Vše je možné si 

Canberra na řece 

Murray 

Ze staré pekárny 

právě vyráží nová 

zásilka pečiva

C E S T Y 

Přístav v Echuce je 

rozdělen mezi dva 

státy – New South 

Wales a Viktorii. Dělicí 

hranice vede zhruba 

prostředkem snímku, 

kde končí skladiště ve 

druhém patře 

zblízka prohlédnout. Parní stroj pracuje, kožené převody 

roztáčejí další kola, jen dřevo se neřeže. Jde pouze o ukázku 

fungování parních strojů, kterých tu je hned několik, včetně 

opravdu gigantického parního válce. 

V Red Gum Works potkávám Australanku z hostelu 

a chválím před ní Australany, jak dobře se starají o svoji 

historii. „To proto, že jí máme tak málo,“ zní její spontánní 

odpověď. Vyloženě je potěšená tím, že jí člověk ze staré 

Evropy pochválil její ne tak starou zemi. 

Vracím se na terasu a po dřevěných schodech scházím 

dolů do spodních pater přístavu, tvořených tlustými kůly 

podpírajícími terasu. V přístavu stále kotví Pevensey, Alexander 

Arbuthnot a Adelaide. Na Adelaide se nedá dostat, 

ale Pevensey je přístupná. Je to zvláštní pocit, stát na lodi, 

kterou jsem tolikrát viděl v televizi. Je hodně jednoduchá: 

dvě paluby, několik prostých obytných kajut, kabina kapitána 

a parní stroj, jenž má pohánět dvě velká kolesa. 

Na Alexander Arbuthnot se dá taky dostat, ale tuhle loď 

si prohlédnu až během plavby, protože právě na ní se teď 

svezu po Murray. Plavby trvají asi hodinu a jsou organizovány 

několikrát za den. 

Za ohlušujících zvuků lodní píšťaly vyplouváme a obracíme 

se na západ. Loď je skoro plná – plavby na parníku jsou 

vyhledávanou atrakcí, i když Echuca je jen jedním z mnoha 

přístavů na Murray, odkud se dá vyrazit na paroplavbu. 

Echucký přístav je ale neopakovatelný. 

Na řece je živo. U břehu kotví hausbóty, řeku brázdí motorové 

lodě a další kolesové parníky. Krajina kolem Echuky je 

sice zelená, ale i tak je tu vidět v Outbacku všudypřítomný 

červený prach. Rostou tu červené gumovníky, které se na 

březích řeky drží díky husté spleti kořenů. 

Parník jede docela rychle, a když si chci udělat fotku jeho 

hnací jednotky – parního stroje – topič mi ještě otevírá 

dvířka, aby byl na fotce vidět i zdroj celého pohybu – oheň 

spalující uhlí. 

Po hodině skvělé plavby se vracíme do přístavu. Do skladiště 

na terase si jdu prohlédnout malé muzeum. Výstava 

pojednává hlavně o historii města a roli přístavu v jeho 

rozvoji. Kromě nepohyblivých exponátů tu běží i exponát 

pohyblivý – video s páskou objasňující důležité události 

v historii Echuky. Pod střešními trámy visí dlouhá dřevěná 

deska s nápisem Philadelphia, památka na natáčení „All 

the Rivers Run“. 

Z přístavu se vracím přes celé město. Jako ve většině center 

australských měst i v Echuce jsou ulice navzájem kolmé, 

a vytvářejí tak pravidelnou síť, ve které je občas snadné 

se ztratit. Značení ulic je ale v Austrálii dokonalé, takže 

se zase vždycky hned najdu. 

Po večeři se s ostatními v hostelu dívám na televizi. Vychutnávám 

si to, protože si připadám jako ve skutečném 

australském bytečku.

Jak nás 

kontaktovat 

Ako nás 

kontaktovať 

ČESKÁ REPUBLIKA 

B. Braun Medical s.r.o. 

V Parku 2335/20 

CZ-148 00 Praha 4 

Tel. +420-271 091 111 

Fax +420-271 091 112 

info@bbraun.cz 

www.bbraun.cz 

Zákaznické centrum 

Tel. +420-271 091 333 

Fax +420-271 091 312 

prodej.cz@bbraun.com 

Soutěž pro čtenáře Braunovin 7-8 / 2008 

Súťaž pre čitateľov Braunovín 

1. K protiadhezním řešením v neurochirurgii a spinální chirurgii slouží / 

Na protiadhézne riešenie v neurochirurgii a spinálnej chirurgii slúži 

a) masážní gel Softalind® / masážny gél Softalind®, 

b) oplachový roztok Prontosan® / výplachový roztok Prontosan®, 

c) bariérový gel Adcon / bariérový gél Adcon. 

2. Zkratka chirurgických nástrojů SUSI znamená / Skratka chirurgických nástrojov SUSI znamená 

a) Simple Use Surgical Instruments, 

b) Single Use Surgical Instruments, 

c) Special Use Surgical Items. 

3. Společnost B. Braun dodala do české polní nemocnice v Afghánistánu / 

Spoločnosť B. Braun dodala do českej poľnej nemocnice v Afganistane 

a) infúzní systém B. Braun Space / infúzny systém B. Braun Space, 

b) navigační systém OrthoPilot® / navigačný systém OrthoPilot®, 

c) endoskopickou věž / endoskopickú vežu. 

Soutěž 

Súťaž 

 

Servisní centrum 

Tel. +420-271 091 555 

Fax +420-271 091 552 

servis.cz@bbraun.com 

reklamace.cz@bbraun.com 

Soutěžní kupon zašlete prosím 

do 15. 8. 2008 na uvedenou adresu 

společnosti B. Braun Medical se sídlem v ČR. 

Soutěžit můžete též na internetové adrese: 

www.bbraun.cz/braunoviny/ 

Súťažný kupón zašlite, prosím, 

do 15. 8. 2008 na uvedenú adresu 

spoločnosti B. Braun Medical so sídlom v ČR. 

Súťažiť môžete aj na internetovej adrese: 


SLOVENSKÁ REPUBLIKA 


Handlovská 19 

SK-851 01 Bratislava 

Tel. +421-2-638 38 920 

Fax +421-2-638 27 697 

www.bbraun.sk 

Ceny pro výherce tohoto čísla: 

1. Set nožů na sýry B. Braun 

2. Deštník B. Braun 

3. Nástěnné hodiny B. Braun 

4. Tričko Slazenger B. Braun 

5. Pravítko B. Braun 

6. Klíčenka B. Braun 

Správné odpovědi minulého kola: 

1. a), 2. b), 3. b) 

Ceny pre výhercov tohto čísla: 

1. Set nožov na syry B. Braun 

2. Dáždnik B. Braun 

3. Nástenné hodiny B. Braun 

4. Tričko Slazenger B. Braun 

5. Pravítko B. Braun 

6. Kľúčenka B. Braun 

Správne odpovede minulého kola: 

1. a), 2. b), 3. b) 

Zákaznícke centrum 

Bezplatné linky 

Tel. 0800 155 440 

Fax 0800 155 441 

predaj.sk@bbraun.com 

Výherci minulého kola: 

1. Hana Pášová 

2. Jana Niebrojové 

3. Marcela Janálová 

Pravidla soutěže jsou k dispozici 

na internetové adrese 


Výhercovia minulého kola: 

1. Hana Pášová 

2. Jana Niebrojové 

3. Marcela Janálová 

Pravidlá súťaže sú k dispozícií 

na internetovej adrese 


29

Odesílatel / Odosielateľ 

Váš e-mail / Váš e-mail 

Vzkaz pro nás / Odkaz pre nás 

 

V zářijovém čísle 

Braunoviny 


V Parku 2335/20 

148 00 Praha 4 

Česká republika 

Měsíčník společností skupiny B. Braun 

pro ČR a SR 

Zdarma. 

Vydává: 


V Parku 2335/20, CZ-148 00 Praha 4 

e-mail: braunoviny.cz@bbraun.com 

www.bbraun.cz/braunoviny 

Evidenční číslo MK ČR E 16560 

ISSN 1801-0342 

Redakce: 

Veronika Tichá, tel. +420-271 091 655 

e-mail: veronika.ticha@bbraun.com 

Design: 

Tomáš Komůrka, BA; Pavel Cindr 

Veškeré články publikované v měsíčníku 

Braunoviny mají pouze informativní 

charakter a nejsou právně závazné. 

Vydavatel negarantuje úplnost informací 

uvedených v článcích. 

Názory autorů jednotlivých článků nemusí 

nutně vyjadřovat názory redakce nebo 

společnosti B. Braun Medical s.r.o. 

Veškerá práva jsou vyhrazena. Jakákoli část 

tohoto měsíčníku může být rozšiřována, 

reprodukována či jiným způsobem užívána 

pouze se svolením vydavatele. 

Uzávěrka: 

Redakční uzávěrka tohoto čísla: 21. 5. 2008. 

Redakční uzávěrka příštího čísla: 31. 7. 2008. 

Děkujeme všem, kteří se podíleli na 

přípravě tohoto vydání. 

Perifix ® ONE 

Špičkový katétr pro regionální anestezii. 

Zřetelné zlepšení komfortu pacienta stejně jako bezpečnosti 

a spolehlivosti nervových blokád. 

Připravujeme 

Prevence náhodného poranění injekční jehlou 

Stačí jedno malé píchnutí a Váš život se může navždy změnit 

Austrálie - Ballarat 

Další kapitola z cesty kolem světa Davida Kučery 

Mesačník spoločností skupiny B. Braun 

pre ČR a SR 

Zdarma. 

Vydáva: 


V Parku 2335/20, CZ-148 00 Praha 4 

e-mail: braunoviny.cz@bbraun.com 

www.bbraun.cz/braunoviny 

Evidenčné číslo MK ČR E 16560 

ISSN 1801-0342 

Redakcia: 

Veronika Tichá, tel. +420-271 091 655 

e-mail: veronika.ticha@bbraun.com 

Design: 

Tomáš Komůrka, BA; Pavel Cindr 

Všetky články publikované v mesačníku 

Braunoviny majú len informatívny charakter 

a nie sú právne záväzné. Vydavateľ 

negarantuje úplnosť informácií uvedených 

v článkoch. 

Názory autorov jednotlivých článkov 

nemusia byť v súlade s názormi redakcie 

alebo spoločnosti B. Braun Medical s.r.o. 

Všetky práva sú vyhradené. Žiadna časť 

tohto mesačníka sa nemôže rozširovať, 

reprodukovať či iným spôsobom používať, 

iba so súhlasom vydavateľa. 

Uzávierka: 

Redakčná uzávierka tohto čísla: 21. 5. 2008. 

Redakčná uzávierka nasledujúceho čísla: 

31. 7. 2008. 

Ďakujeme všetkým, ktorí sa podieľali na 

príprave tohto vydania. 

30

Columbus 

Systém totální náhrady kolenního kloubu 

s možností MIOS a navigace 




Plasmacup ® delta 

Pressfitová jamka s kontaktem keramika/keramika 


44 

46 

48 

Plasmacup® delta vormontier 

50 

52 

Plasmacup® delta modular 

54 

56 

58 

Plasmacup® SC 

60 

Nová generace keramických hlaviček a vložek Plasmacup® delta 

(Al2O3 se zirkonovou matrix) 

Větší pevnost, příznivější otěrové vlastnosti 

Hlavičky S, M, L, XL 

Vložky a hlavičky ø 32 a 36 mm 

Navigační podpora implantace jamky i dříku (BiContact®, Excia®, Metha®) 

systémem OrthoPilot® THA 3.0 

62 bis 68

PDF, 3 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro

Transform your PDFs into Flipbooks and boost your revenue!

PDF, 3 MB - Braunoviny - B. Braun Medical sro

Transform your PDFs into Flipbooks and boost your revenue!

Delete template?

Save as template ?