WILLIAM SHAKESPEARE HAMLET Přeložil František Nevrla ...

víc světla dá než tepla, brzy zhasne,
již při tom slibu, když jej pronáší.
Nesmíš hned zahořet. Od téhle chvilky
svou dívčí přítomnost měř skoupěji;
své setkání s ním ceň vždy výš, než abys
přiběhla na pokyn. Princ Hamlet totiž –
natolik věř mu, vždyť je také mlád –
smí běhat na volnější otěži,
než přáno tobě. Krátce, Ofelie,
nevěř těm slibům, jsou to kuplíři,
pestrotou rouch, jež staví na odiv,
k nesvatým úmyslům spíš svádějí,
jeví se pobožně a svatouškovsky,
by tím víc klamali. Tak jednou provždy –
říkám to přímo, napříště bych nerad,
bys třeba z nedostatku jiných zábav
hledala styky s princem Hamletem.
Varuji tě; a nyní jdi si po svých.
Ofelie. Poslechnu vás, můj otče. Odejdou.
[1.4]
Vstoupí Hamlet, Horacio a Marcellus.
Hamlet. Strašlivě řeže vzduch; je hezky chladno.
Horacio. Je mrazivé a ostré povětří.
Hamlet. Kolik je hodin?
Horacio.
Myslím, bude dvanáct.
Marcellus. Již odbilo.
Horacio. Opravdu? Neslyšel jsem:
tak přiblížila se ta hodina,
kdy přízrak obvykle se prochází.
Polnice a dva výstřely z kanónů za jevištěm.
Co znamená to, princi?
22