Temporální diskurz a logika

variantu TIL již roku 1977. Komplexnost analýz v textech (Tichý 1980) a (Tichý 1980a) pak
dává vznik domněnce, že rozpracování analýz temporality do takové hloubky a šířky se
Tichý musel věnovat po delší období. Konečně připomeňme ještě vícekrát otištěný,
temporalitu filosoficky obhajující text The Transiency of Truth (Tichý 1980b).
Uveďme, že budeme diskutovat příklady výrazů angličtiny, nikoli češtiny. Důvodem je
zejména syntakticky patrné, v češtině ale nezjevné, rozlišování času minulého
a předpřítomného, s nimž budeme pracovat. Následně pak budou v sobě anglické výrazy
obsahovat i zápisy konstrukcí (Tichého notaci pochopitelně adaptujeme do té námi
používané). Nemenším důvodem je též mnohem jednoznačnější význam anglických
temporálních výrazů, zvláště spojek, než jejich českých obdob.
Povšechně shrňme, že Tichý dosáhl v oblasti svých výzkumů rozboru všech
principiálních gramatické časů, tj. času minulého, předpřítomného, přítomného
a budoucího. Hodnota Tichého práce vyvstane při srovnání s nemálo jinými autory, kteří
předložili pouze analýzy času minulého a předpřítomného (zvl. čas budoucí je pro ně
jakýmsi tabu). Faktem také je, že jiné práce nezřídka vycházejí z předpokladů, které se staly
předmětem intenzivní Tichého kritiky (např. že operátor gramatického času modifikuje
přímo tzv. základovou propozici); podání této kritiky se zde nevěnujeme. Podotkněme však,
že se vyskytly i dílčí kritiky na Tichého adresu. Zajímavé ovšem je, že tyto kritiky toho či
onoho z Tichého koncepce jsou sice platné v perspektivě teorií proponovaných oněmi
kritiky, nicméně ty se zakládají právě na těch Tichým závažně kritizovaných
předpokladech. Už jen srovnání těchto koncepcí, zvážení argumentů pro či proti, by stálo za
samostatnou badatelskou práci. Také by bylo žádoucí pokročit v Tichého analýzách
časových příslovcí a dalších výrazů (níže je podán jen skrovný autorův příspěvek v tomto
směru). Co se týče gramatických časů z hlediska známé lingvistické klasifikace, Tichý pokryl
i např. předminulý čas, ovšem pojednává ho (viz sekce Vložené časy) jako nikoli čas logicky
speciální, ale z logického hlediska jako čas minulý, ovšem mající souhru s minulým časem
vyskytujícím se v místě jisté časové specifikace (tzv. referenční doby). Jiným časem, který
lingvistika rozeznává a v této kapitole zdánlivě chybí, je např. minulý čas průběhový. Pro
Tichého je to (logický) čas minulý, ovšem účastní se ho průběhová forma slovesa. Analýzy
těchto forem podal v oblasti výzkumu epizodických sloves (viz Tichý 1980a). Pro analýzy
2