Vzpomínka na RNDr. PhMr.Z.Hanzlíčka - Česká farmaceutická ...

SBORNÍK PŘEDNÁŠEK 

Z DĚJIN FARMACIE 

přednesených na odborných 

symposiích v roce 2007 a 2008 

Sekce dějin farmacie České farmaceutické společnosti 

leden 2008 

PRAHA

OBSAH 

Sborník obsahuje sebrané přednesené příspěvky z: 

a) Přednáškový den k 85. narozeninám RNDr. PhMr. Zdeňka Hanzlíčka, 17. ledna 2007, Praha 

b) XLVI. Symposia z historie farmacie a veerinární medicíny, 7. listopadu 2008, Brno 

c) Pracovní den ,Oslavy životního jubilea nestorů české farmacie (doc. Josefa Malého, doc. 

Václava Ruska, prof. Vladimíra Smečky, prof. Jana Solicha) 

Ve sborníku nejsou obsaženy příspěvky, které do uzávěrky termínu nebyly autory dodány. 

Obsah .......................................................................................................................... 2 

Zdeňku Hanzlíčkovi kytička z luhů přilehlých ............................................................... 3 

Vzpomínka na RNDr. PhMr.Z.Hanzlíčka ..................................................................... 5 

Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka ............................................................... 7 

RNDR.PhMr.Z.Hanzlíček:OPERA SELECTA ............................................................ 22 

Bibliografie Doc. RNDr. PhMr V. Ruska,CSc. ............................................................ 30 

Životopis doc.RNDr.PhMr.Václava Ruska,CSc. ........................................................ 42 

Doc. RNDr. PhMr. V. Rusek, CSc.:OPERA SELECTA ............................................. 44 

Apatykář Jan Marek Marci ......................................................................................... 49 

Dva bratři-pilíře FaF v Brně ....................................................................................... 52 

Změny v pražských historických lékárnách ............................................................... 54 

K vývoji invenčních zdrojů v explozi lékových inovací z pohledu farmakologa .......... 57 

Výroba léčivých přípravků ve farmaceuticko-chemické laboratoři při lékárně „U 

moravské orlice “ ve Vsetíně ..................................................................................... 59 

Česká farmaceutická terminologie v 17. století ........................................................ 61 

Otakar Rybák rektor a přednosta farmakologického ústavu ..................................... 63 

K 65.výročí úmrtí objevitele Polysanu Prof.J.Bečky .................................................. 66 

Přístroje na výrobu galenik z lékarny v Týnci n/L. ve sbírkách NZM ......................... 69 

Vzpomínka na ústav galenické farmacie Farmaceutické fakuly MU v Brně .............. 72 

Víno léčí .................................................................................................................... 77 

Sborník připravila: 

PharmDr Martina Lisá PhD,Nemocniční lékárna VFN,Karlovo nám 32,Praha 2 

Text neprošel jazykovou úpravou 

- Strana 2 -

- Strana 3 - 

Zdeňku Hanzlíčkovi kytička z luhů přilehlých 


autorka: Skalicka,M. 

V době mých začátků spravoval pan doktor Hanzlíček lékárnu na Pohořelci. V blízkém 

Památníku národního písmnictví, což byl tehdy konglomerát několika muzeí literárních a hudebních, 

zformovala se zcela spontánně skupina mladých a scházela se k přednáškám a k jiným akcím 

odborným i společenským. K mladým se připojil též o generaci starší nezapomenutelný pan profesor 

Bohumil Ryba (zdá se mi někdy, že s ním jakoby odešla z našeho života i latina, jazyk, který odjakživa 

představoval jedno jisté signum kulturní úrovně společnosti - jazyk, který tolik ctí právě pan doktor 

Hanzlíček). S mladými sympatizoval plachý a uzavřený básník a slovenský levicový politik Laco 

Novomeský (Ryba i Novomeský patřili oba k obětem politické persekuce 50. let a na Strahově našli 

útočiště po propuštění z vězení). Jakýsi spiritus agens skupiny byl Zdeněk Kirschner, pozdější 

správce grafické sbírky Uměleckopůmyslového muzea, nejmladší byla tehdy čerstvá maturantka 

jménem Helenka Smetáčková, dnes historička umění paní doktorka Čižinská z Národního 

památkového ústavu. Nepřehlédnutelný mezi všemi byl Zdeněk Hanzlíček, který pro svůj úsměv, 

vtip a hravost mohl být za nejmladšího klidně považován také. 

Co spojovalo všechny tyto lidi? Nebyla to práce - představovali různé, převážně humanitní 

disciplíny, mnozí neměli nebo ani nechtěli v muzejní instituci trvale zůstat. Podvědomě to byly jejich 

mladistvé ideály, úcta ke kultuře a vzdělanosti, touha po svobodném projevu, k čemuž jim dobová 

ideologie žádný prostor nedávala - hodnoty, které charakterizují též osobnost Zdeňka Hanzlíčka. 

Nebylo pro nás tehdy tolik důležité, že už existuje farmaceutické muzeum v Nerudově ulici. Pan doktor 

Hanzlíček, kromě toho, že na Strahově pracoval jako badatel a že se do jeho pohořelecké lékárny 

pospíchávalo pro medikamenty, byl vždy otevřený jakémukoli názoru, uměl naslouchat, uměl 

oponovat, vnášel do diskusí vždy něco nového, vždycky věděl něco navíc a rád to ostatním předával. 

Byl respektován a všichni ho měli rádi. 

Zdeněk Hanzlíček byl nepřehlédnutelný i později ve velké skupině pracovníků pražských 

muzeí, která se zformovala už na oficiální bázi odborů a měla proto i oficiálnější charakter. Každý 

měsíc se konala návštěva některého z pražských muzeí spojená s diskusí o jeho podobě a 

problémech. Návštěva farmaceutického muzea v Nerudově ulici patřila díky též hostiteli Hanzlíčkovi k 

těm nejzajímavějším. Vždyť triumvirát farmaceutických historiků Drábek-Hanzlíček-Rusek (v 

abecedním pořadí) za patronátu profesora Skarnitzla počínal toto muzeum téměř na zelené louce - od 

starostí s dislokací po problémy sběru a instalace. Pokud se pamatuji, opomněl však tehdy pan doktor 

sdělit, kolik z historicky vzácného sbírkového materiálu zachránil pro muzeum před zkázou on sám, a 

to někdy doslova ze smeťáků , kde měl skončit po socializaci a tzv. modernizaci lékáren v 50. letech. 

Mnoho z nich dnes uchovává i vystavuje České farmaceutické muzeum v Kuksu a věřme, že se ani 

pan doktor, ani my nedožijeme chvíle, kdy by mohla nikoli už podivná ideologie, ale dnes tak často 

neméně podivné tržní mechanismy existenci tohoto bohatství jakkoli opět ohrozit nebo třeba i jen 

omezit. - Hanzlíčkova všestrannost a otevřenost se tedy výrazně projevila i mezi odborníky nikoli už 

jen humanitního zaměření, přitáhla k němu mnohé a nejeden z nich čerpá z jeho umění prakticky 

dodnes. 

Na Hanzlíčkovu počátku stojí paradox : nebýt za nacistické okupace uzavřených českých 

vysokých škol, měli bychom asi dnes jen o jednoho archiváře více než kolik už jich je - Zdeněk 

Hanzlíček hodlal studovat historii a archivnictví. Aby se vyhnul totálnímu nasazení, nastoupil po 

maturitě práci v lékárně, vykonal tirocinium a po válce vystudoval farmacii. Zájem o historii ho 

neopustil, dále se vzdělával především v tzv. pomocných vědách historických a vyrostl z něho 

specialista, jichž je pramálo - historik farmacie a muzeolog. 

Bibliografie jeho vlastních farmaceuticko historických prací je dnes velmi početná a jejich 

zhodnocení patří kompetentním. Pan doktor Hanzlíček však své schopnosti, poznatky i představy o 

metodice zpracování jakéhokoli farmaceuticko historického tématu uplatňoval a uplatňuje i na dalších 

frontách : vedl a oponoval dlouhou řadu diplomových a disertačních prací, z nichž některé jsou 

mimořádně přínosné. Před lety jako člen výboru Krajské lékárenské služby Středočeského kraje vedl k 

historiografické práci i své mimopražské kolegy a dík svým osobním vlastnostem, které trochu 

připomínají schopnosti bájného krysaře z Hammeln, též inicioval vznik nejedné původní práce o 

historii mimopražských lékáren. 

Pro farmaceuta Hanzlíčka historie jeho disciplíny nepředstavovala nikdy nějakou berličku, 

zdánlivě snazší součást profese. Je bytostný historik, jenž při velkém respektu, který chová k tzv. 

pomocným vědám historickým (z nichž nejbližší mu byly a jsou heraldika a genealogie) chápal vždy 

proměnlivost, relativnost pojmu „pomocná věda“ ve vztahu k tomu, co nás zajímá - on respektuje vše 

a odkudkoli, co mu může pomoci. A zároveň očekává, že farmacie a historie farmacie měla by být 

pomocnou, ale i respektovanou vědou pro zkoumání jakéhokoli jevu nebo předmětu, který se této 

oblasti byť jen okrajově dotýká. O tom mu předášeli též při jeho postgraduálním studiu muzeologie. On 

sám, pokorný dělník na vinici Páně, však nikdy takto neteoretizoval a je známo, že právě některým 

metodologům a teoretikům vědy chybí to, čím on přetéká : invence, nápady, široký rozhled,


pracovitost. On má velmi širokoúhlý obzor a může si dovolit chodit za hranice své specializace, a to 

někdy i dost daleko (byla jsem svědkem , kdy na půdě pražské filosofické fakulty úspěšně v diskusi 

usměrnil názor suverénního hudebního antropologa, jehož speciální obzor byl však poněkud užší). 

Nebyly to sudičky u Hanzlíčkovy kolébky ani postavení hvězd při jeho narození, co určilo jeho 

životní dráhu , jeho široké zájmy a schopnost nasávat i produkovat z mnoha zdrojů. On v sobě nese, 

jako my všichni, geny svých předků a měl věru odkud brát. Jeho početně rozvětvená rodina 

poznamenala kulturu západočeského regionu. Každému z mnoha dětí kdysi venkovské rodiny se 

dostalo v jejich době maximálního možného vzdělání a dívky, jichž bylo více, už v době stavby 

Národního divadla mohly být dík svému vychování v Ženském výrobním spolku a v učitelských 

ústavech zcela nezávislé. Literární a výtvarné památky, které po některých z nich pan doktor v 

rodinném archivu uchovává, jsou pozoruhodně dokonalé. Dědeček pana doktora, švihovský lékař, až 

zázračně zachránil ještě před vypuknutím první světové války jedním tehdy nově zaváděným lékem z 

Německa život mnoha dětem při epidemii záškrtu, měl vlastní domácí lékárnu sloužící širokému kraji, 

podílel se na založení sokolské jednoty ve Švihově. Jeho početná múzicky založená a vzdělaná 

rodina obohatila švihovský kulturní život divadelními představeními, kde jim byl nápomocen sám 

tehdejší šéf činohry Národního divadla Jaroslav Kvapil . - Moje maminka vzpomínala s velkým 

obdivem na pěvce jménem Vladimír Vuršr. Až nedávno jsem se dozvěděla, že to byl Hanzlíčkův strýc 

z plzeňské větve jeho předků, z rodiny, která založila po řadu let významné šumavské kulturní 

centrum penzion Krásnohorská v České Kubici, kam se sjížděla na počátku první republiky kulturní 

elita národa (Destinnová, Kubelík, významní literáti, členové rodiny presidenta Masaryka). To všechno 

byl svět, do něhož přišel a který formoval osobnost pana doktora Hanzlíčka. Z tohoto prostředí vzešli i 

někteří jeho současní významní blízcí příbuzní : několik universitních profesorů, z nichž bratránka, 

psychiatra Lubomíra Hanzlíčka označil v nekrologu jeho žák, superlativy neplýtvající Cyril Höschl za 

génia, dále národní umělec-violista profesor Ladislav Černý (strýc), nositel hollywoodského Oscara 

akademický architekt Karel Černý (bratranec) a nakonec „český Elvis Presley“ doktor Karel Zich. 

Múzické geny předků jsou u Zdeňka Hanzlíčka velmi nápadné, ale není asi příliš známo, že je 

též velmi schopný a v poetice erudovaný básník. Z výchovy tatínka, inženýra-strojaře, autora řady 

učebnic a reformních nápadů v učňovském školství, mu však bezesporu zůstala pracovitost, 

systematičnost a přesné myšlení. Jako genealog zpracoval na profesionální úrovni obsáhlou kroniku 

svého rodu. Jako heraladik, navíc s výtvarným nadáním několika malířů své rodiny, vytvořil celou 

řadu fiktivních erbů pro své přátele a též jeden vlastní - ten pak s velkým potěšením svým osobitým 

způsobem pro něho přetvořil Jiří Winter-Neprakta (jeden náš přední současný heraladik, jinak zaťatý 

nepřítel nepravých erbů , zhodnotil tuto aktivitu jako „heraldicky zcela bezchybnou“). Před několika 

lety otiskl několik Hanzlíčkových erbů Časopis českých lékárníků, bohužel bez uvedení autorova 

jména. 

Pan doktor Hanzlíček miluje lidovou píseň a sbírá především písně chodské. K mnoha jeho 

dalším hudebním láskám patří však např. též W.A. Mozart. K jeho nedávnému jubileu poskytl pro 

loňské jarní symposium z dějin farmacie drobnou, ale významnou studii „Olomoucké recepty pro W.A. 

Mozarta z r. 1767“. Tuto práci, která je přínosná pro Salcburk (doplňuje totiž údaje velkého kritického 

vydání mozartovské korespondence), z důvodů zcela nepochopitelných neotiskl, nebo alespoň nikoli 

v jubilejním roce, ostravský Časopis českých lékárníků , ačkoliv je to mimo jiné i cenné moravikum. 

Měla jsem to štěstí, že jsem jako první otevřela jeden vzácný dvěapůlstoletí postrádaný 

šporkovský tisk. Je to několikasetstránková náboženská polemika, ale je tam skryta i drobná partie, 

která poprvé odhaluje názory, které měl hrabě Špork, zakladatel kukského hospitálu, na léčitelství. 

Poreferovala jsem o tom před pár lety na jednom z brněnských symposií z dějin farmacie. Tehdy jsem 

panu doktoru Hanzlíčkovi poděkovala za pomoc při správném zhodnocení významu Šporkových 

názorů. 

Je radost s ním spolupracovat, stejně jako kdysi, když jsme spolu připravovali slavnostní 

literárně hudební pásmo pro velký jubilejní sjezd naší farmacie v Českých Budějovicích. Přeji panu 

doktorovi zdraví, přeji, aby nic neporušilo slunnou, optimistickou pohodu jeho duše ani nesfouklo 

jeho nám všem dobře známý úsměv z jeho tváře: „A jede se dál, močálem černým kolem bílých skal“, 

říkává pan doktor rád. Kéž to říká ještě hodně dlouho ! 


Vzpomínka na RNDr. PhMr.Z.Hanzlíčka 

autor:Jindra,L. 



Vzpomínka na provedení historického pásma „700 let farmacie 

v Čechách a 30 let socialistické farmacie“ jako úvodní části I. 

sjezdu ČFS po federalizaci Československa 

Před 700 lety 21.1.1275 se uvádí na listině staroboleslavské kapituly jako jeden ze sedmi svědků 

Conradus apothecarius Pragensis. Třebaže již mnoho desítek let se v klášterních lékárnách 

připravovaly jednoduché léčivé přípravky, je to první jméno lékárníka, jež vystoupilo z dějinné 

bezejmennosti.“ 

Touto větou otevřel autor pásma a jeho scénáře pan RNDr. et PhMr. Zdeněk Hanzlíček 

zmíněné historické pásmo. Hudbu z díla Pavla Josefa Vejvanovského vybrala PhDr. Marie Skalická. 

Sjezd se konal v září 1975 k oběma jubileím v divadelním sále Domu kultury v Českých Budějovicích. 

Pásmem provázeli přední členové činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích paní Jana 

Vasmutová a pan Vladimír Janura, nastudování se zúčastnil i režisér a ředitel zmíněného divadla pan 

Milan Fridrich. 

Pásmo bylo zpracováno průřezem sedmi zvolených století a chronologickým zařazením 

vybraných údajů farmacie u nás. 

Zvolené údobí je časově velmi rozsáhlé a znamenalo zajištění, prostudování, provedení 

výběru a zpracování značného rozsahu archivovaných i dalších materiálů. A to tak, aby zvolený výběr 

byl dostatečně reprezentativní pro daný účel. 

Během zmíněných sedmi století došlo v Evropě k významným politickým, mocenským i 

hospodářským změnám, ale i k řadě dílčích válečných konfliktů, větších válek, k nejdelší tj. třicetileté 

válce, ke dvěma světovým válkám v posledním století, k četným revolucím, povstáním, nepokojům 

z různých příčin jejich vzniku. Obyvatelstvo nebylo ušetřeno ani větších epidemií moru, neštovic i 

dalších infekčních chorob, případně ani hromadných otrav např. znečištěnou, závadnou pitnou vodou, 

závadnými potravinami ani hladu z jejich nedostatku. Bývá uváděna též pandemie chřipky po 1. 

světové válce. 

Tyto projevy se pochopitelně z velké části dotýkaly i českých zemí. 

Začátek sledovaného údobí, stanovený historicky doloženým datem uvedeným shora, 

koresponduje s uváděnými údaji o počátcích zřizování lékáren u nás ve 12. až 13. století. 

V té době vládli u nás Přemyslovci. Později, přibližně do konce středověku, pak jejich potomci po 

přeslici Lucemburkové. Historické země představovaly významný evropský stát, na tuto dobu poměrně 

hospodářsky rozvinutý i bohatý, s významnou i bohatou vyšší šlechtou a se zámožnými královskými 

městy s rozvinutými řemesly i rozvinutým obchodem. Dále s kláštery, dotovanými králem i šlechtou. 

V těchto podmínkách jsou zakládány církevní školy, rostla proto vzdělanost. Byla založena dokonce i 

univerzita, jediná na sever od Paříže. 

Důležitým faktorem rozvoje českého státu byla jeho geografická poloha ve středu Evropy. Tím 

se stal významnou křižovatkou obchodních cest, vedoucích ze západu na východ a z jihu na sever 

Evropy, případně i do dalších světadílů. Tak bohatl nejen český stát, ale těmito cestami docházelo i k 

šíření poznatků z činnosti různých oborů a tedy i lékařství a farmacie. Účast na čilém mezinárodním 

obchodě umožňovala dovoz různých druhů zboží např. solí, olejů, silic, koření, drog rostlinného nebo 

živočišného původu (drog ve smyslu farmakognostickém), vzácnější druhy dřev, různé kovy, tkaniny 

aj., ale i různé suroviny potřebné pro činnost četných řemesel i dalších oborů, tedy i lékařství a 

farmacie. 

Možno říci, že v historických zemích byly předpoklady pro vznik a počáteční rozvoj lékárenství 

již v prvé třetině sledovaného období (13. a 14. století). 

S ohledem na obsahovou náplň oboru navazovala farmacie ještě na poznatky alchymie a 

zvláště alchymie arabské, iatrochemie a flogistické teorie, kdy se mísily mytické 

formulaces praktickými výsledky experimentální činnosti pomocí exaktních metod fyziky. Vzniká 

chemie všeobecná, anorganická i organická, současně asi mezi nimi (možná i před oběma) chemie 

farmaceutická. Výsledky byly, i když zatím pomalu aplikovány v řadě činností, tudíž i ve vědních 

oborech farmacie. Ovlivnily podstatně i vývoj nejstarší farmaceutické činnosti - přípravy léčiv a léků. 

Prováděli ji již na počátku středověku starořečtí lékaři, možná správněji léčitelé (případně polyhistoři) 

zabývající se kromě jiných činností též léčením nemocných a přípravou léků. 

Po jednom z těchto polyhistorů byl mnohem později obor příprava léků nazván galenickou farmacií 

(galenikou). To již existovaly lékárny a tato činnost byla asi jejich nejhlavnější činností. Vývoj galeniky 

se postupně posunoval i do směru řešení problému individuelní nebo hromadné výroby aplikačních 

forem léků z chemických léčiv nebo jejich směsí. V pozdějších údobích se poznatky i metody 

zkoumání exaktních věd podílely i na vzniku a dalším vývoji různých medicínských, přírodovědných i


technických oborů, které ke své činnosti, výzkumu atd. zvláště potřebovaly exaktní metody fyzikální 

nebo chemické. Šlo hlavně o obory biologické povahy, jejichž vývoj se právě z těchto důvodů 

opožďoval. Zpožďování se postupně vyrovnávalo a vyrovnává rozvojem vědy, techniky, ekonomiky i 

společnosti vůbec. 

Mluvené slovo bylo v pásmu vhodně doplňováno promítáním diapozitivů, získaných ze snímků 

např. historicky významných listin, diplomů, úryvků z knih a časopisů, rukopisů, normativních publikací 

jako jsou starší lékárnické sazby a lékopisy, pracovní řády, z údajů o vzdělání, zvláště po založení 

pražské univerzity, o reformách pregraduálního studia farmacie, postgraduálním studiu, o podílu 

farmaceutů na pedagogické činnosti univerzity, o činnosti farmaceutických naučných společností a 

stavovských organizacíh, portrétů významných činitelů farmacie, případně navazujících oborů, 

lékárenských výrobních laboratoří, výrobních a laboratorních prostorů farmaceutických výrobních 

závodů, plánků, náčrtků nebo kopií snímků interiérů a exteriérů lékáren, lékárenských laboratoří, 

exteriérů farmaceutických výrobních závodů a dalších. 

Historické pásmo bylo mimořádně úspěšnou součástí sjezdu. Jeho profesní i historická úroveň 

byla účastníky sjezdu vysoce hodnocena. Stejně tak bylo hodnoceno umělecké ztvárnění pásma. 

V témže duchu informovaly své čtenáře denní časopisy. Jeden z účastníků sjezdu, host – nikoliv 

farmaceut – řekl v kuloárech: „Farmacie má nádherné historické zázemí svého oboru. Jak historici 

farmacie dokazují, že to co jsme slýchávali na gymnáziu v hodinách latiny a dějepisu, a co byl pravil i 

klasik „ Historia est magistra vitae“, platilo, dosud platí a bude platit i v dalších stoletích a možná 

tisíciletích.“ 


Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka 


autor: Drábek, P. 

Práce časopisecké 

001. Inventura L.P. 1633. Analysa, časopis n.p. Pražská Medika (dále jen Analysa) 

3, 1953, č. 12, str. 1 

002. Hygienická opatření při podezřelých nemocech. Analysa 3, 1953, č. 12, str. 3 

003. Nejstarší botanické zahrady v Praze. Analysa 4, 1954, č. 1, str. 3-4 

004. Armarium – kolébka středověkých apothek. Analysa 4, 1954, č. 2-3, str. 6 

005. Chtěli otrávit krále. Analysa 4, 1954, č. 4, str. 2 

006. O některých starých léčivech živočišného původu. Analysa 4, 1954, č. 6, str. 3 

007. Léčivá moc drahokamů. Analysa 4, 1954, č. 7-8, str. 8 

008. Naše nejstarší památka farmaceutické literatury. Analysa 4, 1954, č. 11, str. 4 

009. Staročeské herbáře. Analysa 4, 1954, č. 11, str. 4 

010. Dreckapatyky a dreckapatykáři. Analysa 5, 1955, č. 1-2, str. 2-4 

011. Z dějin pražského lékárnictví. Cestovní noviny ZV ROH n.p. Pražská Medika 

(rozmnoženo). Praha 1956 

012. Hanzlíček, Z. – Drábek, P.: Historické lékárenské středisko. 

Československá farmacie (dále jen Českoslov. Farm.) 6. 1957, 485-486 

013. Zakládáme lékárenské historické středisko. Farmácia 26, 1957, 376-377 

014. Z počátků české farmacie. Dějiny a současnost 3, 1961, 36-39 

015. Z činnosti Lékárenského muzea v Praze. Zprávy Komise pro dějiny přírodních, 

lékařských a technických věd ČSAV 8, 1961, 53 

016. Vznik a vývoj léčitelského kultu sv. Kosmy a Damiána. 

Farm. Obzor 32, 1963, 83-84, 2 obr. 

017. Hanzlíček, Z. – Ryneš, V.: Neznámé privilegium pražských lékárníků z r. 1652. Farm. 

Obzor 32, 1963. 129-137, 1 obr. 

018. Hanzlíček, Z. –Rusek, V. Zpráva o činnosti Skupiny pro dějiny farmacie. 

Farm. Obzor 32, 1963, 227-231 

019. Červený lev. (Přehled české alchymie). Magazín chytrých dětí Praha 1963, 

5. svazek, str. 55 a další 

020. Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: Museum pharmaceuticum Pragense. 

Musea a technika. Rozpravy Národního technického musea Praha 1963, 

7 – řada populárně-vědecká, str. 150-153 

021. Finské farmaceutické muzeum. Farm. Obzor 33, 1964, 176 -178, 2 obr. 

022. Farmaceutické muzeum v Praze. Farm. Obzor 33, 1964, 178-179. 1 obr. 

023. Pražské Collegium pharmaceuticum. Farm. Obzor 33, 1964, 271-276, 2 obr. 

024. Hanzlíček, Z. – Rusek, V.: Zpráva o činnosti Skupiny pro dějiny farmacie II. Farm. 

Obzor 33, 1964, 503-508 

025. Hanzlíček, Z. – Fundárek, R.: Pharmaceutical Museums. In: Jirout, J. and others: The 

Pharmaceutical Service in the Czechoslovak Socialist Republic. Praha 1964, str. 59 

026. Hanzlíček, Z. – Rusek, V.: Dějiny Československé lékárnické společnosti. 

I. Doba stará (1869-1919). Českoslov. Farm. 13, 1964, 137-142 



027. Rusek, V. – Hanzlíček, Z.: Dějiny Československé lékárnické společnosti. 

II. Doba nová (1919-1950). Českoslov. Farm. 13, 1964, 210-218 

028. Homola, V. – Hanzlíček, Z.: Sedmdesát let prof. dr. PhMr. Eduarda Skarnitzla. 

Českoslov. Farm, 13, 1964, 219-220 

029. Vývoj snah o zestátnění lékáren v českých zemích. 

Českoslov. Farm, 14, 1965, 127-135, 4 obr. 

030. Hanzlíček, Z. – Rusek, V.: Z minulosti československého lékárenství. 

Českoslov. Farm, 14, 1965, 285-288 

031. Hanzlíček. Z. – Rusek, V.: Outline of the History of Pharmacy in Czechoslovakia. 

Českoslov. Farm, 14, 1965, 38-42. (Samostatné anglické vydání ke kongresu FIP 

v Praze 1965) 

032. Hanzlíček, Z. – Rusek, V.: Zpráva o činnosti Skupiny pro dějiny farmacie III. Farm. 

Obzor 34, 1965, 169-174 

033. Hanzlíček, Z. – Ryneš. V.: Ještě o neznámém privilegiu pražských lékárníků. 

Farm. Obzor. 34, 1965, 121-122 

034. Skarnitzl, E. – Hanzlíček, Z.: Činnost Skupiny pro dějiny farmacie Komise pro dějiny 

přírodních, lékařských a technických věd ČSAV v letech 1961-1954. 

Českoslov. Farm. 14, 1965, 369-370 

035. The XXVth Jubilee-Congress of pharmaceutical Science of the FIP. 

Úvod o pražském lékárnictví pro první pozvánku k 25. Kongresu FIP v Praze 22. – 27. 

08. 1965 

036. II. Seminář z dějin farmacie v Bratislavě. Zprávy Československé společnosti pro 

dějiny věd a techniky 1 (21), 1965, 76 

037. Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: Aus der Geschichte der tschechoslovakischen Pharmazie. 

Medizinischer Monatsspiegel Nr. 3, s. XIII – XVI, 1966, 4 obr. 

038. Farmaceutika ve Strahovské knihovně. Strahovská knihovna I. Sborník Památníku 

národního písemnictví, Praha 1966. str. 198-200 

039. Řekni, odkud jsi přišla. Zdraví 14, 1966, č. 6, str. 11 

040. Nápoje lásky. Zdraví 14, 1966, č. 10, str. 5 

041. Hanzlíček, Z. – Ryneš, V.: Staročeská hra Mastičkář. 

Farm. Obzor 35, 1966, 413-415 

042. Historický kalendář na rok 1966. Aktuality Lékárenské služby Středočeského kraje 

(dále jen Aktuality) 1, 1966, č. 4, 13-14 

043. Stoletá lékárna [Městec Králové]. Zdrav. Noviny prosinec 1966, str. 3 

044. Historický kalendář na rok 1967. Aktuality 2, 1967, č. 1, 15; č. 2, 6 oprava 

045. Farmaceutická muzejní expozice v Polné. 

Farm. Obzor 36, 1967, 131-132, 3 obr. 

046. K nové zájmové organizaci československých farmaceutů. (Ze staré do nové 

Farmaceutické společnosti). Aktuality – Informace – Zprávy Lékárenského oddělení 

Středočeského kraje 3, 1968, 5-7 

047. Lékárnické hmoždíře v Kuksu. Miscellanea. Sborník příspěvků k osmdesátinám prof. 

J. Procházky. Museum Podkrkonoší, Trutnov, Supplementum V, 1969, 121 



048. Hanzlíček, Z. – Knotek, V.:Farmacie a filatelie. 

Odborné aktuality Středočeského kraje 4, 1969, č. 1, 9 

049. Historický kalendář na rok 1969. 

Odborné aktuality Středočeského kraje 4, 1969, č. 2/3, 19 

050. Počátky českého farmaceutického muzejnictví. 


051. K počátkům sběratelských a presentačních snah českého lékárnictva. Muzeologické 

sešity 1, 1969, 40 

052. Docent RNDr. PhMr Zdeněk Rektořík zemřel. 


053. Symposium z dějin farmacie v Jihlavě ve dnech 22.-24. 4. 1970. 

Zdrav. Noviny 1970 

054. Za profesorem Skarnitzlem. Českoslov. Farm. 19, 1970, 361-362 

055. Sto let Farmaceutické společnosti. Zdrav. Noviny 20, 1971, č. 7, 3 

056. Congressus Internationalis Historiae Pharmaciae Pragae MCMLXXI. 

Českoslov. Farm. 20, 1971, 201 

057. Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: Sto let České farmaceutické společnosti.. 

Českoslov. Farm. 20, 1971, 202-207, 1 obr. 

058. Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: Významní předsedové Farmaceutické společnosti. 


059. Hanzlíček, Z. – Rajtr, Z.: Série příležitostných známek s farmaceutickou tématikou. 

Farm. Obzor 40, 1971, 437-440, 4 obr. 

060. Otevřené dveře do světa. Skončil Mezinárodní kongres o dějinách farmacie 

v Praze. Zdrav. Noviny 20, 1971, č. 39, 1 a 3 

061. Nad obrazy PhMr Jana Hally. Zdrav. Noviny 20, 1971, č. 44 

062. Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: Mezinárodní kongres o dějinách farmacie v Praze 

(20.-25. září 1972). Českoslov. Farm. 21, 1972, 81-87, 1 obr. 

063. Základy farmaceutické muzeologie. Českoslov. Farm. 21, 1972, 181-182 

064. Die Grundlagen der pharmazeutischen Museologie. Congressus Internationalis 

Historiae Pharmaciae Pragae MCMLXXI – Abstracta, str. 11 

065. Die pharmazeutische Museologie. Acta Congressus Internationalis Historiae 

Pharmaciae, Pragae MCMLXXI. Veröffentlichungen der Internationalen Gesellschaft 

für Geschichte der Pharmazie e. V. N.F. Bd. 38. Wissenschaftliche Gesellschaft 

m.b.H. Stuttgart 1972, 135-141 

066. Konference lékárníků historiografů, Poděbrady 14. a 15. 3. 1972. 

Odborné aktuality Středočeského kraje 6, 1972, č. 2, 11-12 

067. Hanzlíček, Z.. (-Grossová, V.): Vzpomínka na poděbradského lékárníka Jana Hellicha. 

Odborné aktuality Středočeského kraje 6, 1972, č. 2, 13 

068. Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: Sedmdesát let docenta RNDr. PhMr Jaroslava Hladíka. 


069. Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: K situaci v dějinách farmacie. 

Dějiny věd a techniky (dále jen DVT) 6, 1973, 100-107 



070. Lékárna v Týnském dvoře v Praze roku 1135. 


071. Blažek, J. – Hanzlíček, Z.: Státní lékárny v Rusku v 18. století. 


072. Historický kalendář. Českoslov. Farm. 23, 1974, 246 

073. 700 let české farmacie. Zdrav. Noviny 24, 1975, č. 7 

074. Synoptické tabule k dějinám české farmacie. (Pomůcka pro účastníky Pracovního 

semináře konaného dne 18. 3. 1975 v Praze). 

Praha 1975, cyklostyl 

075. 700 let české farmacie. Slavnostní literárně-historické pásmo pro 2. sjezd České 

farmaceutické společnosti v Českých Budějovicích, říjen 1975. 

Praha 1975, cyklostyl, magnetofonová páska 

076. Hanzlíček, Z. – Drábek, P.: Sedm set let české farmacie. 

Čas. Lékařů čes. 114, 1975, 1285-1289 

077. Hoffmannské kapky. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. 

České Budějovice 17, 1976, 134-137 

078. XIV. Seminář z dějin farmacie (České Budějovice 9.-12. 10. 1975). 

DVT 9, 1976, 125-126 

079. Hanzlíček, Z. – Blažek, J.: Styky ruské a naší farmacie před první světovou válkou. 


080. Historický kalendář. 

Českoslov. Farm. 26, 1977, 8, 109-110, 139, 169, 294, 369, 371 

081. XV. Symposium z dějin farmacie v Olomouci. DVT 10, 1977, 126 

082. Historický kalendář. Českoslov. Farm. 27, 1978, 92-93 

083. Centenium univ. prof. PhDr. PhMr Františka Plzáka. 


084. Hanzlíček, Z.: Doba Karla IV. a česká farmacie. 


085. Česká farmacie a doba Karla IV. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. 


086. Lékárnická učebnice 1899. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České 

Budějovice 20, 1979, č. 2, 26-29 

087. Vývoj kontroly léčiv. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České 

Budějovice 20, 1979, 1. část, č. 3, 56-59; 2. část, č. 4, 80-84 

088. Český překlad Antidotaria Mikulášova. Českoslov. Farm. 28, 1979, 31-36 


090. Farmaceutický sjezd 1919. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České 

Budějovice 20, 1979, 132-135 

091. Jan Dobromil Arbeiter. (110 let od úmrtí). Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského 

kraje. České Budějovice 21, 1980, 26-28 

092. Collegium pharmaceuticum Pragense. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. 




093. Spiritus vini. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 21, 

1980, č. 6, 126-130 

094. Farmaceutická heraldika. Úvod a průvodce ke stejnojmenné výstavce uspořádané při 

příležitosti XIX. Symposia [z dějin farmacie] v Kutné Hoře (21.-23. 4. 1980), 5 stran 

095. Hanzlíček, Z. – Skalická, M.: Olomoucké recepty pro W. A. Mozarta 

z r. 1767. Farmakoterapeutické zprávy SPOFA 20, 1980, 260-264 

096. Historický kalendář. Českoslov. Farm. 29, 1980, 263-264, 375 

097. Dějiny léčiv. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 22, 

1981, č. 1, 2-5 

098. Dějiny léčiv – celková anestetika. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. 

České Budějovice 22, 1981, č. 2, 28-31 

099. Jihočeské klášterní lékárny. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České 

Budějovice 22, 1981, č. 4, 82-86 

100. Dějiny léčiv II. Hypnotika. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České 

Budějovice 22, 1981, č. 5, 108-111 

101. Collegium Pharmaceuticum Pragense. Res Pharma, August 1981, 51-56 

(Medical Information from Czechoslovakia-Chemapol) 

102. XIX. Symposium z dějin farmacie. DVT 14, 1981, 183-184 

103. Hanzlíček, P. – Drábek, P.: Sborníky z dějin farmacie v letech 1976-1980. DVT 14, 

1981, 238-239 

104. Deset let od úmrtí profesora Eduarda Skarnitzla. 


105. Historický kalendář. Českoslov. Farm. 30, 1981, 39, 165, 286, 322 

106. První česká lékárna v Chicagu. Českoslov. Farm. 30, 1981, 125-130, 2 obr. 

107. Středočeský historiografický seminář v Praze. Českoslov. Farm. 30, 1981, 252 

108. Život a dílo univ. Prof. PhDr. PhMr Eduarda Skarnitzla. 

Naše léčivé rostliny 19, 1982, č. 1, 1-6 

109. Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: 100 let Časopisu českého lékárnictva. 

Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 

23, 1982, č. 2, 24-29 

110. Hanzlíček, Z. – Drábek, P.: 100 let Časopisu českého lékárnictva. 

Lékárenské Aktuality KÚNZ LO Západočeského kraje, Plzeň 10, 1982, 22-24 

111. Fórum vědecké farmacie. Zdrav. Noviny 31, 1982, č. 17, 6 

112. Slavnostní zasedání České farmaceutické společnosti k stému výročí českých 

farmaceutických časopisů. Českoslov. Farm. 31, 1982, 329-330 

113. Historický kalendář. Českoslov. Farm. 31, 1982, 33-34, 235, 241, 401-402 

114. Jubilejní XX. Symposium z dějin farmacie. Českoslov. Farm. 31, 1982, 35 

115. Emblém hada a číše na obálce našeho listu. Českoslov. Farm. 31, 1982, 84 

116. Sto let českých farmaceutických časopisů. Českoslov. Farm. 31, 1982, 83-84 

117. Redaktoři Časopisu českého lékárnictva. 

Českoslov. Farm. 31, 1982, 97-109, 10 obr. 

118. Nad dvaceti sympozií z dějin farmacie. Českoslov. Farm. 31, 1982, 139-141 



119. Čestný předseda České farmaceutické společnosti prof. RNDr. PhMr Stanislav 

Škramovský, DrSc. osmdesátníkem. Českoslov. Farm. 31, 1982, 139 

120. Ostatní české farmaceutické časopisy. Příspěvek k dějinám českého farmaceutického 

periodického tisku. 

Českoslov. Farm. 31, 1982, 384-392, 5 obr, 

121. Apotékářský ryneček. Farmakoterapeutické Zprávy 29, 1983, č. 1, 87-90 

122. Odešel prof. RNDr. et PhMr Stanislav Škramovský, DrSc. 

Českoslov. Farm. 32, 1983, 350-351, 1 foto 

123. Nástin vývoje československé farmacie v prvních letech republiky (1918-1923). Farm. 

Obzor 52, 1983, 133-140 

124. Votavová, J. – Hanzlíček, Z.: RNDr. PhMr Květoslav Polášek zemřel. 

Farm. Obzor 52, 1983, 569-570, 1 foto 

125. Historický kalendář, Českoslov. Farm. 32, 1983, 199-200, 355-356 

126. XXII. Symposium z dějin farmacie v Chrudimi. 


127. XXII. Symposium z dějin farmacie v Chrudimi. DVT 17, 1984, 272 

128. Počátky české lékopisné tradice. 

Farmakoterapeutické Zprávy 30, 1984, č. 1, 79-82 

129. Farmaceutická muzeologie – teorie a praxe. Sborník príspevkov. 

III. Weberove dni, 24. Sympózium z dejín farmácie. 

Prešov 11.-12. októbra 1984 

130. Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: K životnímu jubileu RNDr. PhMr Hilariona Šabarta. Farm. 

Obzor 53, 1984, 535, 1 foto 

131. Dějiny Státního ústavu pro kontrolu léčiv (1918-1983). Dějiny Ústavu pro zkoumání 

léčiv (1918-1952). Českoslov. Farm. 33, 1984, 83-91 


133. XXIII. Symposium z dějin farmacie v Táboře. Českoslov. Farm. 33, 1984, 359 

134. Baroque Dispensatories in Czechoslovakia. 

Res Pharma, December 1984, 185-189 


136. Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: Ukázky preskripce před 150 lety. 

Farmakoterapeutické Zprávy 31, 1985, č. 1-2, 98-102 

137. XXIII. Symposium z dějin farmacie v Táboře. DVT 18, 1985, č. 2, 127-128 

138. Jihočeské lékárny v roce 1784. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České 

Budějovice 26, 1985, č. 2, 26-28 

139. Dějiny farmacie jižních Čech. Bechyně. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského 

kraje. České Budějovice 26, 1985, č. 4, 76-79 

140. Léčivé rostliny v dějinách. Historie a současnost léčivých rostlin. Seminář Komise 

ČSAZ pro zemědělství, lesnictví a potravinářství a Ústředního poradního sboru 

Ministerstva zdravotnictví ČSR pro sběr a pěstování léčivých rostlin. In: Prameny a 

studie 28. Zemědělské muzeum 1985, 183-190 

141. Ceramic Containers for Pharmaceuticals in Bohemian Pharmacies. 

Res Pharma, July 1985, 125-128 



142. XXIV. Symposium z dějin farmacie a III. Weberovy dny v Prešově. 

DVT 18, 1985, 191 

143. Dějiny farmacie jižních Čech. Netolice. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského 


144. První děkan farmaceutické fakulty , univ. Prof. RNDr. PhMr Vladimír Homola 

osmdesátníkem. Naše léčivé rostliny 22, 1985, 161-163 

145. Z minulosti přírodních léčiv. Naše léčivé rostliny 23, 1986, 1-3 

146. Dějiny farmacie jižních Čech. Blatná. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. 


147. XXV. Symposium z dějin farmacie v Opavě. DVT 19, 1986, 124-125 

148. Dějiny farmacie jižních Čech. Nová Bystřice. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského 


149. Dějiny farmacie jižních Čech. Kaplice. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. 


150. Dějiny farmacie jižních Čech. Soběslav. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského 


151. RNDr. PhMr Ferdinand Bešťák zemřel. Českoslov. Farm. 35, 1986, 240 

152. Zemřel docent RNDr. PhMr Svatopluk Marek. Českoslov. Farm. 35, 1986, 384 

153. Příspěvky k dějinám farmakognózie. Českoslov. Farm. 35, 1986, 407-413 

154. 80 let PhMr Ing. Jaromíra Čižmáře. Farm. Obzor 55, 1986, 286-287, 1 foto 

155. Odešel PhMr Richard Radnicer. Farm. Obzor 56, 1987, 43-44 

156. Dějiny farmacie jižních Čech. Písek. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. 


157. Dějiny farmacie jižních Čech. Mirovice. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského 


158. Dějiny farmacie jižních Čech. Volyně. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. 


159. Dějiny farmacie jižních Čech. Hluboká. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského 


160. K dějinám organoterapie a hormonů. 1. část: Vývoj organoterapie. 

Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. 


161. K dějinám organoterapie a hormonů. 2. část: Vývoj hormonů. 

Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. 


162. Ke vztahu Jana Evangelisty Purkyně k české farmacii. 


163. Purkyňova „Živa“ a farmaceuti. Českoslov. Farm. 36, 1987, 425-429 

164. 26. Symposium z dějin farmacie v Mostě. Českoslov. Farm. 36, 1987, 431-432 


166. Životní jubileum doc. RNDr. PhMr Václava Ruska. 




167. Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: 70 let Státního ústavu pro kontrolu léčiv. 


168. I. Sympózium z dejín farmácie v Košicích. 


169. První slovenské sympozium z dějin farmacie v Košicích. 

DVT 21, 1988, 255-256 

170. Devadesátiny PhMr Zdeňka Kocka, posledního vrchního gremiálního starosty. 

Českoslov. Farm. 38, 1989, 467, 1 foto 

171. Historický kalendář. Českoslov. Farm. 38, 1989, 225, 232, 235.334-335 

172. Naše barokní lékárny. Succus – bulletin pro lékárníky a lékaře 

4, 1989, č. 1, 43-44, 2 obr. 

173. 250 let české lékopisné tradice. Succus – bulletin pro lékárníky a lékaře 

4, 1989, č. 2, 42-44, 2 obr. 

174. Centenium zasloužilého umělce, básníka PhMr Jaroslava Bednáře. 


175. PhMr Jaroslav Bednář. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. 


176. II. Konference o farmaceutickém muzejnictví v Českých Budějovicích. 

DVT 23, 1990, 127 

177. Dějiny farmacie jižních Čech. Jindřichův Hradec. Odborné aktuality, vydává lékárna 

nemocnice s poliklinikou v Českých Budějovicích 

31, 1990, č. 3, 52-55; č. 4, 76-78; č. 5, 98-101 

178. Recept. Succus – bulletin pro lékárníky a lékaře 5, 1990, č. 1, 42-44, 4 obr. 

179. 250 let lékárny „U bílého lva“ v Příbrami. Českoslov. Farm. 39, 1990, 76 

180. II. Konference o farmaceutickém muzejnictví a muzeologii (České Budějovice 10.-12. 

10. 1989). Českoslov. Farm. 39, 1990, 117 

181. Historický kalendář. Českoslov. Farm. 39, 1990, 253, 277, 282, 383-384 

182. Jubilejní zemská výstava r. 1891 a české lékárnictvo. 

Českoslov. Farm. 40, 1991, 89, 1 obr. 

183. Ke vzniku lékárnického grémia v letech 1783 až 1784. 


184. Centenium univ. prof. PhDr. et PhMr Oldřicha Tomíčka, posledního předsedy České 

lékárnické společnosti. Českoslov. Farm. 40, 1991, 257-258 

185. Odešel univ. prof. RNDr. PhMr Vladimír Homola. 



187. Historický kalendář. Českoslov. Farm. 41, 1992, 118, 286 

188. Zapomenuté lékové formy. Remedia 1994, č. 2, 124-126 


190. Komárek, P. – Hanzlíček, Z.: Farmaceutická společnost – její historie a současnost. 

Solutio, příruční kniha pro lékárníky 1998, 279-284 

191. Recepty pro T. G. Masaryka. Časopis českých lékárníků (dále jen Čas. čes. Lékárn.) 

71, 1999, č. 1, 17 



192. Z minulosti našich lékáren. Apotékářský ryneček. 

Čas. čes. Lékárn. 71, 1999, č. 2, 20-21 

193. Z minulosti našich lékáren. Litoměřice.. 


194. Z minulosti našich lékáren. U černého orla Praha, Malá Strana. 


195. Z minulosti našich lékáren. Pardubice. 


196. Z minulosti našich lékáren. Klatovy. 


197. Centenium PhMr Zdeňka Kocka, posledního vrchního starosty Hlavního grémia 

lékárníků pro Čechy. Čas. čes. Lékárn. 71, 1999, č. 9, 14 

198. Memorabilia pharmaceutica 1999. Události. 

Čas. čes. Lékárn. 71, 1999, č. 9, 20 

199. Memorabilia pharmaceutica 1999. Osobnosti. 


200. Z minulosti našich lékáren. Polná. 

Čas. čes. Lékárn. 72, 2000, č. 1, 22-23, 1 obr. 

201. Z minulosti našich lékáren. Mělník. 


202. Z minulosti našich lékáren. Bechyně. 


203. Z minulosti našich lékáren. Vrchlabí. 


204. Z minulosti našich lékáren. Lékárna „U zlatého hada“ Praha-Staré Město, Národní 

třída č. 35. Čas. čes. Lékárn. 72, 2000, č. 11, 20 

205. K jubileu Pražského farmaceutického muzea. 


206. Memorabilia pharmaceutica 2000. Události, léčiva. 




208. Memorabilia pharmaceutica 2000. Váhy, léčiva, lékové formy.. 


209. V historii lékárenství málo svornosti. 




211. Memorabilia pharmaceutica 2001. 

Čas. čes. Lékárn. 73, 2001, č. 8, 27-29, 5 obr 

212. Z minulosti našich lékáren. Český Krumlov. 




213. Z minulosti našich lékáren. Plzeň. 


214. Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: Barokní receptář z roku 1746. 


215. Memorabilia pharmaceutica 2002. Události, literatura. 

Čas. čes. Lékárn. 74, 2002, č. 6, 26, 1 obr 




Čas. čes. Lékárn. 75, 2003, č. 6, 28-29, 5 foto 

218. Memorabilia pharmaceutica 2003. Události, objevy 






221. Vzpomínka na profesora Vladimíra Homolu. 

Čas. čes. Lékárn. 77, 2005, č. 9, 21, 1 foto 

222. Olomoucké recepty pro W. A. Mozarta. 

Čas. čes. Lékárn. 78, 2006, č. 3, 22 

Různé práce, rukopisy 

01. Mikuláš Dačický z Heslova (1955-1955) – 400 let od narození. 

Cestovní noviny ZV ROH Pražské Mediky n.p. 1955, rozmnoženo 

02. Kronika Lékárenské služby ÚNZ NVP (1275-1960). Praha 1964. 

Rukopis. České farmaceutické muzeum Kuks. 

03. Farmaceutická literatura ve Strahovské knihovně. Text k výstavě farmaceutik ve 

Strahovské knihovně při příležitosti kongresu FIP 1965 v Praze. 

Uloženo ve Strahovské knihovně 

04. Hmotný a nehmotný pramen. Seminární práce, Katedra muzeologie FiF MU v Brně. 

Brno 1968/69 

05. Farmaceutické muzejnictví. Závěrečná práce, Katedra muzeologie FiF MU v Brně. 

Praha prosinec 1969 

06. Hanzlíček, Z. – Rusek, V.: Teoretické a metodologické problémy farmaceutické 

muzeologie. Závěrečná zpráva výzkumného úkolu MZ ČSR VI-1-9/2-7. Farmaceutická 

fakulta UK, Hradec Králové 1974, 176 stran, cyklostylováno 

07. 700 let české farmacie. Literárně historické pásmo z dějin farmacie – 7 obrazů 

s úvodem a závěrem. Přednesli herci Jihočeského divadla, hudbu vybrala PhDr. M. 

Skalická. Provedeno na úvod II. Národního sjezdu České farmaceutické společnosti 

v Českých Budějovicích 1975. 

Magnetofonová páska, České farmaceutické muzeum Kuks 

08. K dějinám biofarmacie a farmakokinetiky. Farmaceutická fakulta UK, 1988/89 

09. Červený lev – podivuhodné cesty alchymie. Strojopis 



Oponentské posudky 42 diplomových, 15 rigorózních, l doktorské práce 

Farmaceutických fakult: UKo Bratislava, UK Hradec Králové 1961-2000 

Knihy, učebnice, skripta 

01. Rusek, V. – Drábek, P. – Kučerová, M. – Hanzlíček, Z.:Kapitoly z dějin 

československé farmacie. Slovenské pedagogické nakladatelstvo, Bratislava 1970, 

205 str. 

02. Drábek, P, - Hanzlíček, Z.: A Century. (Ke 100 letům Farmaceutické společnosti). 

Česká farmaceutická společnost, Praha 1971, 20 str. 

03. Hanzlíček, Z. – Rajtr, Z. – Rusek, V.: Barokní lékárna v Kuksu. 

Fotografie V. Moravec. Kruh, Hradec Králové 1971, 102 str., 76 foto 

04. Hanzlíček, Z. – Bártková, J. a kolektiv okresních historiografů: 30 let socialistického 

lékárenství ve Středočeském kraji. Praha 1980. 

05. Příspěvky k dějinám pražského lékárenství. 

Lékárenská služba ÚNZ NVP, Praha 1991, 144 str. 

Přednášky 

01. Stručný přehled dějin lékárnictví. Pro ČSM Správy lékáren v Praze. Praha 1958 

02. O českém lékárnictví. Dětský pionýrský tábor Pražské lékárenské služby ve Vojnově 

Městci, srpen 1960 

03. Česká farmacie v 19. století. I. Celostátní sjezd historiků přírodních, lékařských a 

technických věd ČSAV, Liblice 1960 

04. Vývoj sítě lékáren v historických zemích. Plenární schůze Skupiny pro dějiny farmacie 

Komise pro dějiny přírodních, lékařských a technických věd ČSAV. Praha 7. 12. 1962 

05. Pražské farmaceutické muzeum. I. Seminář z dějin farmacie při IV. celostátním 

sjezdu, Gottwaldov 20. 5. 1963 

06. Vývoj sítě lékáren. I. Seminář z dějin farmacie při IV. celostátním sjezdu, Gottwaldov 

20. 5. 1963 

07. Farmaceutické historické materiálie. Seminář lékárníků historiografů Středočeského 

kraje. Praha 8. 4. 1965 

08. Historický vývoj sítě lékáren Středočeského kraje. Seminář lékárníků historiografů 

Středočeského kraje. Praha 18. 11. 1965 

09. K historii léčivých rostlin. Výstava „Od léčivé rostliny k léku“. 

Praha 17. 1. 1966 

10. Visitace českých lékáren r. 1784. IV. Seminář z dějin farmacie při 

V. Celostátním sjezdu Československé farmaceutické společnosti. Ostrava 

13. - 15. 9. 1966 

11. Pražská tironská škola. V. Seminář z dějin farmacie při Celostátní farmaceutické 

konferenci, Farmaceutická fakulta UKo Bratislava, 

11. – 13. 9. 1967 



12. Barokní lékárna v Klatovech. Okresní muzeum Klatovy, 

zasedací síň radnice 29. 4. 1968 

13. Hanzlíček, Z. – Skarnitzl, Z.: Lékárenské muzeum. 4. zasedání Poradního sboru pro 

farmacii MZ ČSR 7. 2. 1969 

14. České keramické stojatky. Symposium z dějin farmacie, Jihlava 22.-24. 4. 1970 

15. Počátky pražského lékárnictví. Symposium z dějin farmacie, 

Jihlava 22.-24. 4. 1970 

16. Farmaceutická muzeologie. Symposium z dějin farmacie, 

Jihlava 22.-24. 4. 1970 

17. Farmaceutické muzeálie. Pracovní den o dějinách farmacie, Spolek východočeských 

farmaceutů a Sekce dějin farmacie České farmaceutické společnosti (ČFSp), Hradec 

Králové 1. 3. 1971 

18. Historie farmacie jako věda a dějiny severočeského lékárnictví. Farmaceutické dny 

Spolku severočeských farmaceutů, Nový Bor, duben 1971 

19. Život a dílo doc. RNDr. PhMr Jaroslava Hladíka. Slavnostní odpoledne k uctění 70. 

narozenin doc. Hladíka, České Budějovice 17. 5. 1973 

20. Přehled vývoje kontroly léčiv. Seminář pro III. Odbor Státního ústavu pro kontrolu léčiv 

(SÚKL) 26. 6. 1973 

21. Historický kalendář 1974. Měsíční schůze Spolku farmaceutů v Praze, Poliklinika 

Praha 2, Karlovo nám. 12. 3.; 14. 5.; 10. 9.; 12. 11. 1974 

22. Literární pásmo k 85. narozeninám zasloužilého umělce PhMr Jaroslava Bednáře. 

Recitace veršů PhMr R. Tesařová. Spolek farmaceutů v Praze, Lékařský dům 8. 10. 

1974 

23. K dějinám léčiv a farmaceutického průmyslu v ČSR. Výzkumný ústav antibiotik 

(VÚAB), Roztoky u Prahy 19. 11. 1974 

24. Historický kalendář.1975. Měsíční schůze Spolku farmaceutů v Praze, Poliklinika 

Praha 2, Karlovo nám. 14. 1.; 13. 5.; 9. 9.; 14. 10.; 11. 11. 1975 

25. Vývoj sítě lékáren v Čechách. Pracovní seminář k 700. výročí české farmacie. SÚKL 

Praha 18. 3. 1975 

26. 25 let socialistické farmacie. Slavnostní schůze Lékárenské služby (LS) Příbram 22. 5. 

1975 

27. Česká gotická farmacie. I. schůze Spolku farmaceutů v Praze, červen 1975; zkráceně: 

2. Seminář lékárníků historiografů Středočeského kraje, červen 1975 

28. Vývoj českého farmaceutického muzejnictví, problémy a úkoly naší farmaceutické 

muzeologie. 2. Sjezd ČFSp, České Budějovice 10. 10. 1975 


Praha 2, Karlovo nám. 10. 2.; 11. 5.; 14. 12. 1976 

30. Příspěvek k dějinám kurare. Symposium z dějin farmacie, 

Olomouc 17.-19. 5. 1976 

31. Hanzlíček, Z.- Skalická, M.: Dva olomoucké recepty pro W. A. Mozarta 

z r. 1767. Symposium z dějin farmacie, Olomouc 17.-19. 5. 1976 

32. Počátky české farmacie. Spolek farmaceutů v Plzni, 20. 4. 1977 




Praha 2, Karlovo nám. 15. 3.; 14. 9.; 11. 10. 1977 

34. Dějiny farmacie jako farmaceutický obor. Slavnostní večer Spolek farmaceutů v Brně, 

Sekce organizace a řízení farmacie a Sekce dějin farmacie ČFSp, 

Brno 12. 1. 1978 


Praha 2, Karlovo nám. 14. 2.; 12. 9. 1978 

36. Karel IV. a česká farmacie. Měla být přednesena na XVII. Symposiu z dějin farmacie 

v Plzni 24.-26. 4. 1978, pro cenzurní zákaz OV KSČ se přednáška nekonala 

37. Lékárnická učebnice z r. 1899. XVII. Symposium z dějin farmacie, 

Plzeň 25. 4. 1978 

38. Scientiae amabiles RNDr. PhMr Vladimíra Švarce. Pracovní den Spolku farmaceutů 

v Praze při příležitosti 50 let jeho farmaceutické činnosti, 

Lékařský dům 20. 9. 1978 

39. Doba Karla IV. a česká farmacie. Měsíční schůze Spolku farmaceutů v Praze, 

Poliklinika Praha 2, Karlovo nám. 14. 11. 1978 

a Seminář LS Středočeského kraje 4. 1. 1979 

40. Kapitoly z dějin české farmacie. Schůze vedoucích lékárníků, 

Mělník 28. 1. 1980 

41. Vzpomínka na prvního předsedu Sekce pro dějiny farmacie 

univ. prof. PhDr. PhMr Eduarda Skarnitzla. XIX. Symposium z dějin farmacie, Kutná 

Hora 21. 4. 1980 

42. Snahy českých farmaceutů o reformu farmacie v letech 1918-1921. 

XIX. Symposium z dějin farmacie, Kutná Hora 22. 4. 1980 

43. Collegium pharmaceuticum Pragense. Měsíční schůze Spolku východočeských 

farmaceutů, Hradec Králové 7. 5. 1980 

44. Collegium pharmaceuticum Pragense. (Příspěvek j dějinám českého barokního 

lékárnictví, nová verse). Konference Spolku jihočeských farmaceutů, 

České Budějovice 3. 6. 1980 

45. 10 let od úmrtí univ. prof. PhDr. PhMr Ed. Skarnitzla. 

Spolek farmaceutů v Praze 11. 11. 1980 

46. Obrazy z minulosti lékárenství litoměřického okresu. Pro vedoucí lékárníky 

LS Litoměřice 13. 11. 1980 

47. Vývoj kontroly léčiv. 17. Celokrajský seminář lékárníků kvalitářů, 

Praha 9. 12. 1980 

48. Normativní činnost ve zdravotnictví. Kurs farmaceutických laborantek Středočeského 

kraje, Praha 13. 1. 1981 

49. Úvod do dějin farmacie. Kurs farmaceutických laborantek Středočeského kraje, Praha 

27. 1. 1981 

50. Dějiny léčiv. XX. Symposium z dějin farmacie Jihlava, duben 1981 

51. Přehled dějin léčiv. Kurs farmaceutických laborantek KÚNZ Středočeského krajského 

národního výboru (SKNV), Praha 3. 10. 1981 



52. Vývoj farmaceutických časopisů. 

Seminář lékárníků historiografů Středočeského kraje, Praha 1981 

53. Příspěvky k dějinám galeniky. Studijní soustředění LS Středočeského kraje, Hořovice 

2.-5. 11. 1981 

54. O historii a dějinách farmacie zvláště. Seminář lékárníků historiografů Středočeského 

kraje, Praha 26. 1. 1982 

55. Česká barokní farmacie. Spolek farmaceutů v Ostravě, Ostrava 27. 4. 1982 

56. Dějiny farmaceutických věd ( Farmakognosie, galenika, farmaceutická chemie). 

Seminář lékárníků historiografů Středočeského kraje, 

Praha říjen 1982 

57. Ostatní naše farmaceutické časopisy. XXI. Symposium z dějin farmacie 

(100 let farmaceutických časopisů), Praha 1982 

58. Chrudimský lékárník PhMr Karel Lábler, vynikající český farmaceut z konce 19. století. 

XXII. Symposium z dějin farmacie, Chrudim 1983 

59. Doc. Hladíkovi k nedožitým osmdesátinám (*1903). Seminář lékárníků historiografů 

Jihočeského kraje, České Budějovice 1983 

60. Vývoj organoterapie a objevů hormonů. Studijní soustředění lékárníků Středočeského 

kraje tématicky zaměřené na hormony a tkáňové působky, Hořovice 21. 11. 1983 

61. Dějiny věd. Seminář lékárníků historiografů Středočeského kraje, Praha 1984 

62. Vývoj stojatkového osazení českých lékáren. XXIII. Symposium z dějin farmacie, 

Tábor 1984 

63. Léčivé rostliny v dějinách. Konference Zemědělského muzea, Praha 1984 

64. Farmaceutická museologie – teorie a praxe. Weberovy dny a 

XXIV. Symposium z dějin farmacie, Prešov 11.-13. 10. 1984 

65. Stav a perspektivy vědecké práce v dějinách farmacie, Vědecká konference 

Společnosti pro dějiny věd a techniky, Praha únor 1985 

66. Příspěvek k dějinám farmakognosie. Pracovní den Sekce přírodních léčiv ČFSp při 

příležitosti 80. narozenin prof. V. Homoly a 60. narozenin RNDr. PhMr Františka 

Starého, CSc. Praha 3. 7. 1985, Kaiserštejnský palác 

67. Farmaceutická muzeologie. I. Konference o rozvoji farmaceutického muzejnictví, 

Košice 10.-12. 9. 1986 

68. Příspěvky k dějinám léčiv vegetativní nervové soustavy. Křivoklátské lékárenské dny 

LS KÚNZ SKNV, Křivoklát 29. 10. 1986 

69. Farmacie a umění. Seminář lékárníků historiografů Středočeského kraje, 

Praha 6. 11. 1986 

70. Mostecký tisk z r. 1744. Symposium z dějin farmacie, Most 24. 4. 1987 

71. Farmaceutická muzeologie. Tématický kurz Institutu pro další vzdělávání lékařů a 

farmaceutů (ILF), Praha 26. 2. 1988 

72. K česko-slovenským vztahům ve farmacii a její historii. I. slovenské symposium z dějin 

farmacie, Košice 28.-29. 4. 1988 

73. Stručné dějiny zdravotnictví a lékárnictví v Mělníce. 200 let lékárny v Mělníce. 

Pracovní den LS KÚNZ SKNV, Mělník 20. 4. 1989 

74. Obrazy z minulosti středočeské farmacie. 200 let lékárny v Mělníce. 



Pracovní den LS KÚNZ SKNV, Mělník 20. 4. 1989 

75. Farmaceutické muzeálie. II. Konference o farmaceutickém muzejnictví, 

České Budějovice říjen 1989 

76. Z minulosti ostatních lékáren na okrese Příbram. 250 let lékárny „U bílého lva“ 

v Příbrami. Pracovní den LS KÚNZ SKNV, Příbram 19. 11. 1989 

77. Lékárnické organizace. Spolek farmaceutů v Plzni, Plzeň 15. 11. 1990 

78. České lékárenství po r. 1945. Spolek farmaceutů v Plzni, Plzeň 15. 11. 1990 

79. Olomoucké recepty pro W. A. Mozarta. 

XLV. Symposium z dějin farmacie, Brno 8. 3. 2006 


RNDR.PhMr.Z.Hanzlíček:OPERA SELECTA 


autor: Drábek, P. 

Apotékářský ryneček 

Toto pojmenování nenese žádné pražské náměstí. Jde o Malé náměstí, též Malý ryneček, v sousedství 

Staroměstského náměstí, kde během šesti století stávalo v kamenných domech střídavě šest 

lékáren.Někdy tu nebyla žádná, jindy však i čtyři najednou.Už proto by si toto malé trojúhelníkové 

náměstí s dvaceti domy uvedený název zasloužilo. 

Lékárnictví k nám přišlo jako již konstituované povolání z Francie a Itálie přes německé a rakouské 

země. Jméno prvního lékárníka - Conradus apothecarius Pragensis - známe ze staroboleslavské 

listiny z roku 1275, kde byl jedním ze svědků trhové smlouvy. Místo jeho lékárny v Praze však 

neznáme. Podobně tomu bylo i s lékárníky na dvoře králů Přemysla Otakara II a Václava II. O 

lékárníkovi Jana Lucemburského Bandinovi z Arezza víme, že byl v jeho službách. V Praze však 

lékárnu nevlastnil. 

Od poloviny 14. století se stali na Malém náměstí, středisku vlašských kupců, prvními lékárníky 

Italové. 

Lékárník Augustin z Florencie dostal roku 1353 měšťanské právo na Starém Městě a lékárnu měl 

v domě čp. 459 „u Mouřenínů“ (také „ad Ethiopes“). Augustin vlastnil několik domů, na Střeleckém 

ostrově dva mlýny a od souseda lékárníka Onofora koupil lékárnickou zahradu na Slupi v místě 

pozdějšího kláštera Alžbětinek. Před lékárnou se prodávaly na malém dřevěném stole léčivé rostliny. 

Tak tomu bylo u většiny lékáren. Augustin zemřel asi roku 1400 a jeho lékárna zanikla…. 

Třetí lékárnu na Malém náměstí otevřel roku 1374 v domě čp. 144, kde se říkalo u Anděla nebo 

v Ráji, dvorní lékárník Karla IV. Angello z Florencie. Byl to nejznámější a nejslavnější lékárník 

českého středověku. Přišel do Prahy asi kolem roku 1350, vstoupil do služeb Karla IV., tak jako už 

jeho otec sloužil císaři Jindřichu Lucemburskému. Z Florencie si Angello přinesl rodový erb, zlatého 

lva. Dostal mnoho privilegií, převážně obchodního rázu, platných pro české království a pro země, 

které byly pod vládou Karla IV. V Praze založil velkou lékárnicko-botanickou zahradu, první 

v Čechách a také ve střední Evropě (1360). Bylo to na místě dnešní hlavní pošty v Jindřišské ulici. … 

Angelova lékárna v domě čp. 144 byla zřejmě v přízemí goticky klenuté místnosti, která se ve 

dvorním traktu domu dochovala dodnes. … 

/ Časopis českých lékárníků 71, 1999, č. 2, 20-21 / 

Jihočeské klášterní lékárny 

Počátky lékárenské činnosti jsou spjaty s charitativní činností prvních klášterů u nás. Byl to především 

benediktinský řád, který měl péči o nemocné zakotvenou ve svých regulích: infirmorum cura ante 

omnia et super omnia adhibenda est. Tuto zdravotnickou práci zajišťovaly Armarium pigmentorum 

(skříň na léky), zahrada léčivých rostlin (herbularius) a malá primitivní nemocnice. Lze předpokládat, 

že většina klášterních komunit u nás se takto starala o své členy a zhusta i o obyvatelstvo blízkého 

okolí. 

Klášterní lékárny si podržely své postavení alespoň do 14. století. Tehdy se již začalo rozvíjet 

lékárenství laické, civilní, které k nám přišlo již jako konstituovaná profese typu franko-italského. Pak 

zprávy o klášterní zdravotní péči a tedy i o lékárnách mizí. 

K novému rozmachu řádových lékáren došlo až po porážce na Bílé hoře v ruce s rekatolizací v 17. a 

18. století. Tehdy to však nebyly jen řády, mající péči o nemocné v regulích, ale všechny, které se 

významně podílely na rekatolizaci země a v lékárenské činnosti hledaly výhodný ekonomický přínos 

pro klášter. Brzy se však měšťanští lékárníci bránili jejich konkurenci, podávali četné stížnosti na své 

příslušné krajské úřady a na České gubernium, jako na českou vládu a tyto úřady a lékařská fakulta se 

lékárníků zpočátku liknavě, pak již vehementně zastávala. Bezpočet dekretů omezoval nebo zakazoval 

klášterním lékárnám expedici léků, ale většinou bez většího výsledku. Tyto zákazy známe např. z let 

1747, 1748, 1751, 1752, 1762 a 1768. 

Teprve nařízení Generálního zdravotního normativu z roku 1770 a jeho dodatků a zrušení jezuitského 

řádu z roku 1773 značně restringovaly počet klášterních lékáren. V soupisu lékáren v Čechách z r. 

1763 bylo 45 % lékáren klášterních. Toto procento se pak rapidně snižovalo: r. 1784 již jen 17 % a 

v roce 1820 pouze 3 %. 



Dnešní Jihočeský kraj měl v 17. a 18. století klášterní lékárny v těchto městech a místech: 

Český Krumlov – jezuité 

Jindřichův Hradec- jezuité 

Nová Bystřice – pavláni 

Opařany- jezuité 

Pacov – karmelitáni 

Tábor – augustiniáni 

Vyšší Brod – cisterciáci 

Želiv – premonstráti 

V soupisu českých lékáren z r. 1784 se jejich počet snížil na 4 (tj. 28,5 % všech jihočeských lékáren) a 

sice : Nová Bystřice, Pacov, Vyšší Brod a Želiv. Konečně v 19. století a až do socializace zůstala 

pouze lékárna ve Vyšším Brodě. … 

Vyšší Brod. 

Klášter řádu cisterciáků byl založen r. 1529, v r. 1379 byl postaven klášterní špitál sv. Alžběty pro 11 

chudých. Snad do této doby lze klást počátky lékárnické činnosti. Zpráva o lékárně je však mladšího 

data. V r. 1651 bylo staré opatství přeměněno na lékárnu. Roku 1763 píše krajský úřad v Českých 

Budějovicích o vyšebrodské lékárně, že „klášter má již od dávných časů úplnou lékárnu a že léky 

vydává ex misericordia“, ne za peníze. Lékárna, která byla r. 1887 přestavována a byla nově zřízena 

laboratoř, zůstala v majetku řádu až do socializace. Klášterní knihovna obsahuje řadu medikofarmaceutických 

rukopisů, z nichž nejstarší kodex pochází z r. 1280, v němž je např. předpis na 

Remedium contra dolorem capitis apod.… 

Třebaže soudobí lékárníci se na činnost klášterních lékáren dívali jako na konkurenci, a to zcela ve 

shodě s úředním názorem a to hlavně s názorem lékařské fakulty, lze dnes pokládat klášterní lékárny 

za jakousi subsidiární součást soudobé sítě lékáren. Tyto lékárny-ovšem s výjimkou těch, které 

nežádoucím způsobem rozmnožovaly počet lékáren ve městě- měly na venkově prvořadé zdravotnické 

poslání, především proto, že byly v místech, kde se velmi těžko mohl civilní lékárník z existenčních 

důvodů prosadit. 

( Odborné Aktuality LO KÚNZ Jihočeského kraje 22, 1981, 82-86) 

Český překlad Antidotaria Mikulášova 

Jedna z nejužívanějších mediko-farmaceutických příruček středověku Antidotarium Nicolai je 

v českém překladu součástí rukopisného lékařského konvolutu, uloženého v pražské univerzitní 

knihovně pod názvem Kniha lekarzska o rozlicznych neduzych a nemocích z mnohých knih wybrana a 

welice prospěssna (sign. XVII E 43). 

Je to zatím náš jediný známý překlad tohoto díla, třebaže ve srovnání s prvotiskem z r. 1471 a 

benátskými tisky z let 1502 a 1508, které jsem měl k dispozici, neúplný. Zmínil se o něm r. 1817 K. 

Sternberg a r. 1906 stručně popsal z knihovnického hlediska celý konvolut, v němž je Antidotarium 

obsaženo, J. Truhlář… 

Vznik rukopisu klade Truhlář do 17. století. Rukopis má několik letopočtů, které jsou však psány 

jinou rukou, než lékařský text: na titulní straně je datum 1623, na straně 176 jsou data 1645 a 1663 a 

jedno nejasné 18.2.16643 (snad 1663). Nejpravděpodobnější doba napsání je textu jsou první dvě 

decenia 17. století. 

Do univerzitní knihovny se dostal rukopis z knihovny zrušeného kláštera augustiniánů u sv. Václava 

na Novém Městě pražském. Tento přírůstek, který byl přebírán pro univerzitní knihovnu v létech 1782 

až 1787, patřil k nejbohatším… 

Prvotisk má 142, tisky mají 148 a rukopis 89 složených přípravků. Autor překladu vyloučil jednak ta 

komposita, která byla v jeho době možno pokládat za obsoletní (např. Blanca, Esdra, Panchristum 

antidotum, Quadrumeron, Sotira magna, Vomitus), jednak ty lékové formy, jejichž příprava 

vyžadovala značné odborné znalosti a zručnosti a určité nástroje (např. vypustil všech 8 druhů 

trochisků). Zato lékové formy: electuaria, emplastra, olea, sirupi, a unguenta ponechal v téměř 

původním počtu. Tyto formy mohl tehdy i zručný laik dosti slušně „po domácku“ připravit. 

Názvy některých komposit jsou zkomoleny, popřípadě z neznalosti špatně čteny (např. Anatasia místo 

Athanasia, Diacitotomton místo Diacitoniten, Drotopion místo Idropion, Icontripon místo Litontripon, 

Cralogodium místo Yeralogodion). Jména ingrediencí jsou psána česky i latinsky, většinou v genitivu, 

nezřídka několik léčivých látek v českém překladu chybí (např. v Electuarium Pliris chybí gemmae, 

been, coralli, v Emplastrum ceroneum chybí armoniacum, terebinthina, colofone, aloe, thuris,mirre, ve 

Filantropos chybí fu a meu). Dávky jsou často upraveny v množství i ve váhových jednotkách. 



Zaměňují se drachmy za skruple (např. Adryanum, Filantropos), drachmy za unce (např. Confectio 

alipte muscate) apod. Některé části dávek, jako semis jsou někdy vynechány. 

Tyto úpravy nasvědčují tomu, že autorem byl laik a tuto domněnku podporují i další poznámky 

v textu, podle nichž se doporučuje obstarat některá léčiva z lékárny: např. „ Z apateky 

posilněnj hlavy“. 

Překlad Antidotaria je do jisté míry vhodným pramenem české terminologie léčivých látek, méně již 

léčivých přípravků. U většiny vegetabilií domácího původu používá autor tehdejších českých názvů, u 

dovážených se převážně přidržuje původních jmen z latinské předlohy… Názvy léčivých přípravků 

ponechává v původním latinském znění, nepřekládá ani jména těch lékových forem, pro něž měla 

tehdejší čeština termín a překládá pouze „syrop“, což je vlastně česky znějící původní název. Pro 

nástroje a pomůcky jsou v textu česká jména např. cedilník, mramor, pytlík, řečice, trdlo a obecně 

používá překladatel termínu „nádoba“pro nádoby všeho druhu, výjimečně nádoba počistowaná 

(uvnitř cínovaná)… 

(Československá farmacie 28, 1979, 31-36) 

Pražské Collegium pharmaceuticum 

V českých zemích se dosud nepodařilo prokázat existenci lékárnického cechu. V letech 1564 až 1568 

se hovoří v pramenech o lékárnickém „pořádku“ v Praze. Staroměští radní lékárníkům cech 

doporučovali a dokonce slibovali, že jim jeho vytvoření nařídí; r. 1568 se již o cechu mluví, ale tyto 

ojedinělé zprávy nesvědčí dosti zřetelně o uskutečnění lékárnického cechu v Praze. Na tomto místě je 

vhodné se zmínit o zprávě J. S. Nováka o jeho práci Brněnské lékárny, podle níž tři brněnští lékárníci 

protestovali r. 1647 proti receptuře jezuitské lékárny jménem místního Pharmacopoeischen Collegii, 

ač o tomto sdružení mu není jinak nic bližšího známo. 

Dosud jsme se domnívali, že lékárnické gremium v Čechách, zavedené r. 1784 bylo vůbec první 

stavovskou institucí u nás. A nyní, vlastně po 300 letech, roztroušené, ale dosti četné zprávy, jek ve 

Státním ústředním archivu, tak v Archivu Karlovy university v Praze, nás seznamují s existencí a 

činností dosud neznámého společenství pražských lékárníků zvaného Collegium pharmaceuticum. 

Pražské lékárnictví, značně rozvrácené po třicetileté válce, zvláště po švédské okupaci Malé Strany r. 

1648, se zvolna konsolidovalo. Hospodářskou potenci lékárníků mělo do jisté míry posílit vyžádané 

královské privilegium z r. 1652. Mělo pražské lékárníky chránit před konkurencí řádových lékáren, 

všelijakých fušerů procházejících městem, a povolením neměnného počtu devíti lékáren zajistit jim 

výhradní monopol na výrobu a prodej léků a tak zamezit vzniku dalších lékáren v Praze. Brzy se však 

ukázalo, že ani jedno z těchto ustanovení privilegia se nedodržuje. Činnost řádových lékáren v Praze, 

ač omezována četnými nařízeními, trvala prakticky po celou dobu existence kolegia a ani vzniku 

nových lékáren nebylo možno zabránit. Proto byli nuceni ustavit na obranu svých hospodářských 

zájmů dobrovolné společenství s téměř stejným zaměřením jako např. v Norimberce, s nímž byli 

ostatně v čilém obchodním styku a jehož kolegium jistě znali. 

Pražské Collegium pharmaceuticum tvořili majitelé původně devíti pražských veřejných lékáren. 

V průběhu 18. století k nim přibyli tři, jejichž lékárny nevznikly bez odporu oněch devíti. Židovská 

lékárna U zlatého lva na Židovském městě a lékárna Milosrdných bratří U granátového jablka, které 

bylo r. 1772 přiznáno právo veřejné lékárny, nebyly pojímány do počtu lékáren kolegia. Šlo tedy o 

tyto pražské lékárny: 

Staroměstské: 

1/ U zlaté koruny na Malém náměstí, 

2/ U bílého lva na Staroměstském náměstí, 

3/ U bílého jednorožce rovněž na Staroměstském náměstí, 

4/ U zlatého medvěda v Železné ulici, 

5/ U zlatého jelena na Můstku. 

Novoměstské: 

6/ U zlatého noha na Václavském náměstí, 

7/ U černého mouřenína (později U bílého anděla), 

8/ U modrého lva (založena 1772), obě na Karlově náměstí. 

Malostranské: 

9/ U černého orla na Malostranském náměstí (horní část), 

10/ U bílého orla na Malostranském náměstí (dolní část), 

11/ U zlatého orla v Mostecké ulici. 

Hradčanské: 



12/U zlatého lva v Nerudově ulici (od r. 1756). 

V čele kolegia stál senior, volený z pražských lékárníků. Jeho jméno je vždy první na veškerých 

listinách, na žádostech, stížnostech, různých vyjádřeních, sám podepisuje např. daňové sestavení a 

kvitance. Závažnější písemnosti stvrzovali svými podpisy zároveň s ním i ostatní pražští lékárníci 

včetně vdov. Jejich pořadí v letech 1665 až 1771 zachovává zásadu ancienity, podle toho, jak který 

z nich nastupoval v držení lékárny. Nejstarší majitel na předním místě, nejmladší na posledním… 

Od r. 1771 veškeré zprávy o kolegiu mizí a na jeho místo nastoupila nová dobrovolná organizace, 

nazvaná grémium. Trvala až do r. 1784, kdy bylo zavedeno úředně grémium pro Čechy. 

(Farmaceutický obzor 33, 1964, 271-276) 

Ke vzniku lékárnického grémia v letech 1783 až 1784 

…Dne 1.10. 1783 byl zvolen děkanem pražské lékařské fakulty prof. botaniky a chemie Josef 

Gottfried Mikan (1742-1814). Krátce nato doznaly dosud poměrně klidné poměry pražského i českého 

lékárnictví několika změn. Prof. Mikan znal z vlastní zkušenosti stav našeho lékárnictví, setkával se s 

jeho představiteli např. na společných zasedáních profesorského sboru na fakultě, ale také mimo ni. 

Znal tedy i činnost kolegia. Jeho nezávislost a svoboda v rámci možností centralistického uspořádání 

státu, vymykající se do značné míry z dohledu fakulty i státní správy, jej zřejmě vedly k návrhům, 

které zakrátko prosazoval. Dobrý vztah k císaři a k jeho reformnímu úsilí chtěl uplatňovat v nařízení 

nové lékárnické organizace, která by profesi zcela podřídila dohledu fakulty, a tím i státu. V té době 

již existovala sanitní komise Českého gubernia jako nejvyšší státní zdravotnická instituce a síť 

krajských fyziků. Tím dosavadní policejně-zdravotní pravomoc fakulty klesla. 

Dne 10.února 1784 napsal guberniu svůj první dopis. Upozornil v něm na „nepořádky ve 

farmaceutickém grémiu“, na něž dostal stížnosti již druhý den po svém nástupu do funkce děkana 

fakulty. („…Da ich bei dem hiesigen Gremio Pharmaceutico Unordnungen ergeben…“). Byl 

přesvědčen, že těmto nepořádkům zabrání, když bude u grémia zavedena na nejvyšší příkaz stejná 

organizace jako u chirurgů, totiž úředně nařízené grémium. 

Dále požadoval, aby schůzím lékárníků, které by se konaly nejméně jednou ročně, ale na žádost 

lékárníků i častěji, předsedal a řídil je děkan lékařské fakulty, aby se tak nepořádkům předcházelo a 

odstraňovaly se. … Prof. Mikan neuvedl ani druh, kvalitu či počet stížností, ani nevypočetl a 

nehodnotil nepořádky. Chtěl pouze změnu organizace. Jeho dopis zní dnes velmi striktně, 

nekvalifikovaně a nepřesvědčivě. 

Gubernium odpovědělo neobvykle brzy – 23.2.1784 - a Mikanův požadavek doplnilo seriózními 

dodatky v otázce vzdělání mladých adeptů lékárnictví. … Dodalo totiž konkrétní požadavky na 

vzdělání lékárnických učňů, kteří mají ještě před složením tovaryšských zkoušek (Freisprechung) 

v jakési „předzkoušce“ prokázat, že se všemu nutnému naučili… 

Téhož dne, kdy gubernium odpovědělo Mikanovi (23. 2. 1784), vydalo všem českým krajům cirkulář 

s žádostí, aby krajští fyzikové pořídili seznamy lékáren v krajích a u lékáren uvedli : jména lékáren, 

lékárníků nájemců nebo provizorů, zda jsou zkoušeni na fakultě a kdy a také vzájemné vzdálenosti 

mezi lékárnami. Tak vznikl náš první ucelený seznam lékáren v Čechách, který uvádí i mnoho 

důležitých a zajímavých zpráv o síti lékáren. … 

(Československá farmacie 40, 1991, 217- 220) 

250 let české lékopisné tradice 

… Právě před 250 lety vyšlo Dispensatorium medico-pharmaceuticum Pragense. Cenzuru provedli 

profesoři lékařské fakulty Jan Ignác Mayer a Jakub Smith, senior a děkan této fakulty. Svolení k tisku 

dal tehdejší rektor univerzity, jezuita P. Jan Heilman. Dispensatorium bylo vytištěno na Starém Městě 

pražském, ale není známo u kterého tiskaře. Titulní list nese bohatou barokní mědirytinu s lékárnickou 

a přírodovědnou alegorií, jejímž autorem byl malostranský malíř Tomáš Schmith a rytcem Antonín 

Birkhart. Dispensatorium má kvartový formát a text je tištěn po dvou půlstránkových sloupcích. Jeho 

koncepce a uspořádání se velmi liší od našich dnešních lékopisů. Uvádí pouze složené léčivé 

přípravky a komposita, někdy nekriticky kumulované. Jejich ingredience jsou nerostného, rostlinného 

i živočišného původu. 

Věcným i odborným podkladem byly sice cizí vzory, ale aplikované na domácí poměry. Receptury 

obsahují mnoho pražských, krajských a lázeňských zajímavostí, některé předpisy nesou přívlastek 

„pragensis“. Po předmluvě jsou v šesti kapitolách zařazeny údaje a vysvětlení ke sběru jednoduchých 



léčiv, k jejich ukládání a uchovávání, o jejich době trvalosti (jakási doba použitelnosti) a konečně o 

povolených náhradách, váhách a závažích a o farmakochemických značkách. 

Pak následují v abecedním pořádku jednotlivé články, obsahující složení, popis přípravy a indikace 

přípravku. Záhy po vytištění dispenzatoria, již v březnu 1739, konstatovalo profesorské kolegium 

lékařské fakulty, že jeho text je plný chyb, že vydání bylo po smrti jednoho z autorů (1738) zbytečně 

uspěcháno a že bude třeba vydat doplněk, jímž se chyby opraví. Nakonec však fakulta za širokého 

autorského kolektivu pod vedením svého děkana profesora Františka Ferdinanda z Reichwitz – ten pak 

nové vydání i finančně zajistil – přistoupila k edici nového dispenzatoria. Bylo připraveno již v květnu 

1748. Po překonání obtíží s tiskaři vyšlo Dispensatorium pharmaceuticum pragense renovatum 

v pražské tiskárně Jana Karla Hraby roku 1750. …Z deontologického hlediska je velmi zajímavá 

předmluva k vydání z roku 1750. Lékárníkovi se v ní ukládá, aby „nezapomínal na dobročinnost 

k bližním“, dále aby „pečlivě dbal o sběr, výběr, uchovávání, přípravu a výdej léků“, aby „nejen 

studiem, ale také praxí a zkušenostmi získal vědomosti o domácích a cizích léčivech“, aby „získal rei 

pharmaceuticae magisterium a tím rozsáhlé vědomosti v oborech, které tvoří Ars pharmaceutica“ a 

konečně aby si „pořídil obsáhlou odbornou knihovnu a znal díla botanická, chemická a díla o léčivech, 

neboť otevírají cestu ke skrytým poznatkům a základním vědomostem – rerum pharmaceuticarum“. 

(Succus, bulletin pro lékárníky a lékaře 2, 1989, 42-44) 

Redaktoři Časopisu českého lékárnictva 

Redaktoři náleželi ve Farmaceutické a později Lékárnické společnosti k předním osobnostem 

farmaceutického života. Tiskový orgán společnosti, který řídili, měl přinášet potřebné informace a 

zprávy pro lékárenskou praxi, měl však také původními pracemi reprezentovat českou a po roce 1918 

také československou farmacii po vědecké stránce. 

Je pochopitelné, že redaktoři museli mít velmi dobrý přehled o poměrech v celém domácím lékárnictví 

a znát přinejmenším i stav a směry ve farmacii okolních zemí a států. Museli mít poměrně široký 

rozhled ve svém oboru z hlediska odborného i společenského. Jejich odpovědná práce byla nejen 

v prvních letech velmi svízelná. Starali se o náplň časopisu, sháněli příspěvky, pokud je sami 

nedodávali, a vytvářeli jakýsi volný okruh spolupracovníků. Příslušela jim také péče o tisk, spojení 

s tiskárnou, vyjednávání, překlenutí a vyrovnávání mnoha problémů technického charakteru a často i 

nepředvídaných těžkostí. Uvážíme-li, že se sázelo z rukopisu,musel být redaktor vždy pohotově 

poskytnout správný text a podat vysvětlení. Často šlo i o finanční záležitosti, které musel řešit. 

Ne vždy se jim za tuto úmornou práci dostávalo ze řad čtenářů-farmaceutů uznání a ocenění. Velmi 

často byli častováni nepochopením a odsuzováním některých skupin českého lékárnictva, které pod 

praporem komercializace lékárnictví zhusta podřizovaly vědecké a odborné zaměření časopisu a 

dokonce i zdravotnické zaměření profese zájmům obchodním a konkurenčním. Nezřídka otravovaly 

práci redaktorů rozbroje, štvaní a pokoutní pomlouvání. 

Zavedení redakčních rad, jejichž členové si povinnosti a úkoly rozdělili, značně ulehčilo a do značné 

míry i zkvalitnilo práci vedoucího či odpovědného redaktora. Přesto však o řízení časopisu stále platil 

povzdech jednoho z prvních redaktorů, PhMr. Jana Štěpánka z roku 1887: „Neníť věru lehké 

redigování českého listu odborného a se značnými obtížemi pracovali zvláště předchůdcové naši 

v redakci.“ K tomu lze dodat, že s obtížemi pracovali i jeho následovníci. … Proto jsme pokládali za 

prospěšné a pro celou naši farmaceutickou veřejnost za povzbuzující, právě při slavném stém výročí 

založení Časopisu českého lékárnictva, uvést zde všechny redaktory z let 1882 až 1950 jako výraz 

díků a úcty k jejich práci pro naši farmacii. 


Příspěvky k dějinám farmakognózie 

…Rigorózní řád z r. 1810 uváděl mezi zkušebními předměty pro farmaceutické rigorózum také 

zkoušku z „Pharmazeutische Waarenkunde“. Naším prvním vysokoškolským učitelem, který 

poukázal na označení farmakognózie pro dosud užívané „farmaceutické zbožíznalství“ byl Vincenc 

František Kostelecký (1801-1887) ve svém díle „Medicinisch-pharmaceutische Flora“ (1831). Jde o 

farmakognostický spis, zpracovaný botanickým systémem. Za dvacet let nato, roku 1851, vyšla naše 

první učebnice „Grundzüge der Pharmakognosie“, jejímž autorem byl profesor farmakologie a 

farmakognózie na lékařské fakultě pražské univerzity František Reiss (1808-1861). Z předmluvy 

vyplývá, že již roku 1850 byl na univerzitě zřízen farmakognostický kabinet, vybavený drogami a 

někdy v seznamech nazývaný „Pharmakognostisches Museum“. Ve školních letech 1873/1874 až 



1886/1887 přednášel farmakognózii, zřejmě pod tlakem nutnosti, profesor soudní chemie, lékárník 

v Praze a doktor chemie Josef Lerch (1816-1892). Prosazoval české snahy a hájil zavedení českých 

přednášek na lékařské fakultě (1866). 

Po rozdělení pražské univerzity roku 1882 byl pověřen přednáškami farmakognózie opět erudovaný 

chemik, lékárník a doktor chemie tehdejší docenta August Josef Bělohoubek (1847-1908). První 

zavedl ve farmakognózii mikroskop, obnovil někdejší farmakognostický kabinet a staral se o 

odbornou českou literaturu. Farmakognózii přednášel do roku 1886, kdy ji převzal nový profesor 

Bohuslav Jiruš (1841-1901), lékař a především všestranný přírodovědec a botanik. Roku 1888 vytvořil 

Ústav pro farmakologii a farmakognózii, kde byli vzděláváni farmaceuti až do vzniku samostatných 

farmaceutických fakult a do přechodu farmakognózie na tato učiliště. 

Období profesorů Chodounského a Lhotáka bylo poslední, kdy byla farmakognózie přednášena 

aktivně ještě farmakology. Profesor Kamil Lhoták (1876-1926) sepsal první českou učebnici 

farmakognózie (1908). Roku 1916 přijal Lhoták za asistenta farmaceuta Eduarda Skarnitzla (1894- 

1970), jehož Lhotákův nástupce profesor Emanuel Formánek (1869-1929) dovedl k habilitaci a 

připravil tak cestu k rozvázání staletého dualismu farmakologie-farmakognózie. Za Skarnitzlovy éry 

vrcholí naše farmakognózie a její třistaletá tradice na Karlově univerzitě. Profesor Skarnitzl přednášel 

farmakognózii ještě podle organografického systému, ale on sám již v roce 1932 - zřejmě pod vlivem 

Tschirchovým - v předmluvě napsal, že „ pro systém farmakochemický, nejdůležitější, je studijní 

doba farmacie na univerzitě příliš krátká“. Z toho můžeme usuzovat, že si byl vědom potřeby 

farmakochemického systému již před padesáti lety. Za svého působení vychoval mnoho svých 

spolupracovníků a následovníků, kteří jako asistenti působili po druhé světové válce na Ústavu pro 

farmakologii a farmakognózii lékařské fakulty Karlovy univerzity. Jeho dlouholetým 

spolupracovníkem byl docent RNDr. PhMr. Zdeněk Blažek, CSc. (1909 až 1970), který však 

Skarnitzlovu vědu na nově zřízené farmaceutické fakultě nevedl, řídil však významné centrum 

farmakognostického výzkumu u nás – Výzkumný ústav léčivých rostlin v Praze. Po otevření studia 

farmacie v Brně na tehdejší přírodovědecké a lékařské fakultě a pak po vzniku samostatné 

farmaceutické fakulty roku 1952 převzal výuku farmakognózie pozdější profesor RNDr. PhMr. 

Vladimír Homola (nar. 1905), který se stal také prvním děkanem brněnské fakulty. … Na tomto místě 

bych se rád zmínil o snad málo známé skutečnosti. Na pražské přírodovědecké fakultě byl roku 1934 

ustanoven lektorem farmakognózie RNDr. PhMr. Zdeněk F. Klan (1894-1951) za podpory a 

z iniciativy profesora dr. Františka A. Nováka (1892-1964). Roku 1947 se pro tento obor habilitoval a 

po jeho předčasném úmrtí se docentura farmakognózie na přírodovědecké fakultě již neobnovila. … 


Dějiny Státního ústavu pro kontrolu léčiv (1918-1983) 

…. 

1. Vznik a počátky Ústavu pro zkoumání léčiv v Praze (1918-1926) 

Již v posledních dvou letech první světové války se začal objevovat nedostatek léčiv a léků 

v izolovaných státech tzv. centrálních mocností. Kvalita léků se rychle snižovala, předpisy o 

náhražkách vnášely do velkoobchodu a distribuce zmatek a uvolňovaly cestu do léčebného použití 

podřadným, méněcenným a někdy i znehodnoceným léčivům a lékům, u nichž 

byla kontrola jejich jakosti nad síly a možnosti lékárníkovy laboratoře. 

Přežilý systém vizitací lékáren, tkvící ještě v barokních názorech na prohlídky, nemohl naprosto 

pomoci zvýšení kvality léčiv: byl totiž nepružný, lze říci jen symbolický a nad to prováděný ze strany 

vizitujících zcela neodborně a laicky. Nová republika zdědila všechny tyto nedostatky rozpadlé 

monarchie. Velmi brzy zahájili svou činnost různí fušeři a pokoutní výrobci léků, kteří se snažili 

dostat na trh své nekvalitní přípravky. Zápornou úlohu tu sehrál i německý průmysl, který se chtěl 

zbavit podřadných léků, zbylých z válečných let a třeba i podloudně je dopravoval do Československa. 

Revoluční Národní výbor v Praze si uvědomoval nutnost zavčas čelit těmto nezdravým poměrům, a 

proto, využívaje zákona z 28. 10. 1918, podle něhož zůstávaly až na další v platnosti všechny 

dosavadní zemské i říšské zákony, nařídil jeho člen MUDr. Vavro Šrobár (1856-1950) dne 8. 11. 1918 

fonogramem bývalého místodržitelství v Praze, aby veškeré vzorky léčiv, které byly odebrány při 

vizitacích lékáren na území republiky, byly odesílány ke zkouškám do Ústavu pro farmakologii a 

farmakognosii lékařské fakulty Karlovy university v Praze. Než k tomuto rozhodnutí došlo, bylo vše 

dojednáno s přednostou ústavu prof. MUDr. Kamilem J. Lhotákem, při jehož ústavu tak vznikl via 

facti jako jeho oddělení Ústav pro zkoumání léčiv. Měl nahradit s okamžitou platností činnost 

někdejšího vídeňského ústavu a jeho umístění ve farmakologickém ústavu bylo chápáno jako nutné 

provizorium. … 




K jubileu Pražského farmaceutického muzea 

Před více než 40 lety, 1. října 1959 bylo oficiálně otevřeno Pražské farmaceutické muzeum…. Téhož 

dne byla zároveň otevřena první muzejní výstava nazvaná „Z minulosti českého lékárnictví“. Muzeum 

bylo umístěno v tehdy zrušené a uzavřené malostranské lékárně U zlatého lva, později nazývané 

Dittrichova lékárna. Založil ji roku 1756 lékárník Josef Bischof v Nerudově ulici č.22O, kde se jí 

podle domovního znamení říkalo U zlaté podkovy. Zakrátko ji však přestěhoval do sousedního domu 

č. 221/3232. V letech 1820-1822 byla lékárníkem Vincencem Dittrichem nově zařízena ve stylu 

pozdního empíru až pozdního biedermeiru a vybavena stojatkovým zařízením slavkovského porcelánu 

z téže doby. Za komunismu byla lékárna převedena do n. p. Medika(1950) a 25. května 1952 zrušena. 

Její interiér se podařilo zachovat zásahem památkářů, Uměleckoprůmyslového muzea a především 

prof. Dr. V.V. Štecha. 

Počátek zájmu o farmaceutické archiválie a jejich vystavení, zhodnocení a vědecké uplatnění se u nás 

začal projevovat od jejich prvního expozičního využití na Zemské jubilejní výstavě v Praze roku 1891. 

Tehdy zde lékárník PhMr. F. Schnöbling vystavil svou barokní lékárnu U zlaté koruny z malého 

rynečku v Praze. Mnoho dalších našich lékárníků vystavovalo historické, věcné, knižní a archivní 

doklady minulosti oboru. Návrhy na zřízení lékárnického muzea se neuskutečnily. Lékárna i 

farmaceutické památky byly předány Národnímu muzeu, kde byly vystaveny. 

Expoziční využití lékárenských historických památek se opakovalo ještě na Národopisné výstavě 

českoslovanské roku 1895 a na II. mezinárodní výstavě v Praze roku 1896. Pak zájem o tyto památky 

zcela ochladl. 

V roce 1910 se projevila snaha o vybudování farmaceutické historické sbírky v Technickém muzeu 

v Praze. Poměry v českém silně komercionalizovaném lékárenství však těmto aktivitám nepřály. 

Sběratelskou činnost se zaměřením k vybudování lékárnického muzea obnovil až v r. 1944 prof. PhDr. 

PhMr. Eduard Skarnitzl v rámci tehdejšího Ústředního svazu lékárníků. Brzy po válce a otevření 

českých vysokých škol zahájil sběr lékárnických muzeálií na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy 

doc. RNDr. PhMr. Jaroslav Hladík. Sbírka byla po komunistickém převratu v roce 1948 zavřena a po 

roce 1952 předána na novou farmaceutickou fakultu v Brně. 

(Časopis českých lékárníků 72, 2000, č. 4, 20-21) 

Základy farmaceutické muzeologie 

…Jestliže za počátek světového farmaceutického muzejnictví pokládáme sběratelskou činnost 

švýcarských lékárníků Burkharta Rebera (1848-1926) a Theodora Engelmanna (nar. 1851) ze 

šedesátých let 19. stol., pak farmaceutické muzejnictví již dovršilo sto let. Za toto dlouhé období 

vznikaly většinou nesoustavné sbírky, které sloužily spíše ke glorifikaci lékárenství, než 

k dokumentaci farmacie. 

Prakticismus, který se projevoval, a ještě projevuje ve farmaceutických muzeích, je dnes třeba nahradit 

v souhlase s rozvojem vědy a její společenské angažovanosti racionalizací muzejní práce, v níž je 

nutno uplatnit muzeologii jako svébytný obor, který může zabezpečit vyšší kvalitativní úroveň 

konkrétní muzejní práce. Základ pro zformování farmaceutické muzeologie dává vývoj a současný 

stav obecné muzeologie. 

Z dnešního širokého pojetí farmacie pak vyplývá vymezení rozsahu farmaceutické muzeologie. Její 

soustava vychází ze zásad obecné muzeologie, jak jsou traktovány na muzeologické katedře brněnské 

univerzity a jak je v poslední době zformuloval náš muzeolog Z. Z. Stránský. Specifičnost 

farmaceutické muzeologie tkví v aplikaci poznatků obecné muzeologie na konkrétní farmaceutické 

jevy. Systém obecné muzeologie je postaven na požadavku poznávání tzv. muzeality, což je určitá 

kvalita, společenská hodnota, která je společnosti prospěšná. Dokazuje to civilizační a především 

kulturní rozvoj lidstva. 

Systém farmaceutické muzeologie: 

1/ Genetický Dějiny farmaceutického muzejnictví 

2/ Strukturální a/ Teorie farmaceutické muzejní selekce a dokumentace 

b/ Teorie farmaceutické muzejní tezaurace 

c/ Teorie farmaceutické muzejní komunikace 

3/ Praktický a/ Farmaceutické muzeum 

(muzeografie) b/ Soubor praktických a technických oborů a muzejních činností 



Z nich obrátím pozornost ke strukturálnímu úseku, k základním teoriím, které pro rozvíjení 

farmaceutické muzeologie pokládám za nejzávažnější. 

Teorie farmaceutické muzejní selekce a dokumentace je teorií tvorby sbírkového fondu. Základní 

požadavek je vytvořit sbírku, která by jako soustava byla dokladem farmaceutické skutečnosti. 

Sbírkové fondy mohou vznikat: 

a/ pasivní dokumentací, což je zajišťování dokladů, které již přestaly sloužit farmacii, 

b/ aktivní dokumentací, což je záměrné vyhledávání dokladů současného farmaceutického života. 

Tento způsob je vlastním cílem systematické činnosti muzea. 

Je nezbytné, aby aktivní i pasivní dokumentaci prováděl farmaceut s přiměřenou muzeologickou 

erudicí, který zná problematiku oboru a strukturu fondů vlastního muzea i s jeho dokumentačními 

mezerami. Ze vztahu skutečnosti a její muzeální dokumentace vyplývá požadavek, aby sbírkový fond 

byl modelem. To přináší problém selekce u předmětů zvláštních a obecných. Zvláštní předměty 

zařadíme do sbírkového souboru vždy, u obecných se osvědčuje metody reprezentativního výběru. 

Teorie farmaceutické muzejní tezaurace úzce souvisí s předcházející. Jde o vědecké zpracování, tedy 

především o prosazení systematiky sbírkového fondu, o jeho ochranu konzervačními a restauračními 

metodami a konečně o způsoby jeho uchovávání. … 



Bibliografie Doc. RNDr. PhMr V. Ruska,CSc. 


Rusek bibliografie 

1. Jméno: R U S E K 

2. Pigment: Václav 

3. Místo a datum narození: Komárov u Opavy 28. 2. 1928, Československá republika 

4. Adresa zaměstnání: Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy, 

CZ-500 05 Hradec Králové, Heyrovského 1203 

Trvalé bydliště: 602 00 Brno, Šumavská 420/25 

Pracoviště: České farmaceutické muzeum, 544 43 Kuks, Hospitál 81 (2005-2007) 

5. Vědecké a akademické hodnosti: 

PhMr (Pharmaciae Magister), Masarykova Univerzita Brno 1951 

CSc. (Candidatus Scientiarum), Komenského Univerzita Bratislava 1964 

RNDr (Rerum Naturalium Doctor), Komenského Univerzita Bratislava 1968 

Docent (Doc.), Karlova Univerzita Praha 1987 

6. Významnější publikace z dějin farmacie: 

Knihy: 

Fundárek, R. - Rusek, V.: Prehľad dejín farmácie. 

Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava 1960, 185 str. 

Rusek, V. - Drábek, P. - Kučerová, M. - Hanzlíček, Z.: 

Kapitoly z dějin československé farmacie. 

Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava 1970, 205 str. 

Hanzlíček, Z. - Rajtr, Z. - Rusek, V.: 

Barokní lékárna v Kuksu. Nakladatelství Kruh, Hradec Králové 197l, 

104 str., 57 obr. 

Solich, J. - Rusek, V. - Hartlová, S. - Izák, D.: Farmaceutická zařízení v ČSSR. 

[ Kapitola 2. Rusek, V.: Vývoj jednotlivých úseků farmacie na území ČSSR do 

dnešní doby.]. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1972, 208 str. 

Rusek, V. - Solich, J. - Hartlová, S.: Farmaceutická propedeutika. 

Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1975, 335 str. 

Rusek, V. - Berka, I.: Exlibris farmaceutù. Soupis jako doprovod k výstavě. 

Česká farmaceutická společnost a Státní vědecká knihovna, Brno 1979, 95 str. 

Kučerová, M. - Rusek, V.: Úvod do štúdia a dejiny farmácie. 

Univerzita Komenského, Bratislava 1981, 70 str. 

Rusek, V. - Kučerová, M.: Úvod do studia farmacie a dějiny farmacie. 

Avicenum - Osveta, Praha 1983, 195 str. 

Rusek, V. - Berka, I.: Katalog exlibris farmaceutů a pracovníků ve farmacii. 

Lékárenská služba OÚNZ Prešov, Oddělení dějin farmacie Farmaceutické fakulty UK, Prešov 

- Hradec Králové 1984, 95 str. 



Rusek, V.:Vývoj některých léků a jejich výrobních zařízení. 

Kandidátská disertační práce, Farmaceutická fakulta Univerzity Komenského, 

Bratislava 1963. Strojopis. Svazek 1,2, 199 str., 111 obr. 

Hanzlíček, Z. - Rusek, V.: Teoretické a metodologické problémy farmaceutické muzeologie. 

Závěrečná zpráva výzkumného kola Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva školství 

ČSR VI-1-9/2/7. Hradec Králové 1974, 176 str. Cyklostil. 

Rusek, V. – Svobodný, P.: Farmaceutická fakulta se sídlem v Hradci Králové. 

In: Dějiny Univerzity Karlovy 1918-1990, díl IV. 

Karolinum, Praha 1998, str. 419-429 

Rusek, V.: České farmaceutické museum v Kuksu. 

In: Petráň, J. (Ed.): Památky Univerzity Karlovy v Praze. Karolinum, Praha 1999, str. 243-244. 

Rusek. V.: - Svobodný, P.: The Pharmaceutical Faculty of Charles University in Prague. 

In: A History of Charles University 1802-1990. Edited by F. Kavka and J. Petráň. 

T. 2, str. 335-…Praha 2001 

Rusek, V. – Smečka, V.: České lékárny. Nuga, Praha 2000, 166 str., 180 obr. 

ISBN 80-85903-13-X 

Broncová, D.(ed.): Historie farmacie v Českých zemích. MILPO, Praha 2003, 174 str. ISBN 

80-86098-30-3. 

Kapitoly: Co je farmacie 9-10; Od šamanství k lékárně 11-21; Věk objevů 22-36; Lékárenství 

ve dvacátém století (Lisá M., Rusek V., Smečka V.) 37-60; Co je psáno (Drábek P., Rusek V.) 

89-96; Na návštěvě v muzeu (Rusek V., Broncová D.) 104-111; De schola et scientia (Rusek 

V., Broncová D.) 112-123; In: Krátká zastavení: (Rusek V.): G. Hell – Galena - IVAX CR 139- 

142. 

Kouzlo apatyky. The Magic of Pharmacy. 

Námět: Müller, V. – Trojan, P. Foto: Mádr, V. Texty: Trojan P. 

Odborný poradce a spoluvýběr snímků: Rusek V. 

Creativum (nákladem Müller Pharma), Praha 2004, 64 str. 

Smečka, V. – Rusek V. – Procházka Z.: České lékárny (II). Cesta k moderní lékárně krok za 

krokem. Nakladatelství Orac, Praha, rukopis 2005 

Rusek, V. – Valášková, L. – Drha, J.: Kouzlo barokní lékárny v Kuksu. Produkce P. Trojan. 

Nakladatelství Eskira pro České farmaceutické muzeum. Praha 2007, 62 str. 

* 

Učebnice: 

Melichar, M. a kolektiv: Technologie galenik a léků. Systematika. 

[V. Rusek zpracoval kapitoly z historie] 

Státní pedagogické nakladatelství, [2. vydání]Praha 1955; 

[3. vydání] Praha 1958 

Rusek, V.: Vývoj lékárenského pracoviště. 

In: Smečka, V.: Výstavba a vnitřní zařízení lékáren. Státní zdravotnické nakladatelství, Praha 

1961, str. 7-26, 254-256 

Rusek, V.: Dějinný vývoj lékù. 

In: Rusková, S. - Ševčíková, E. - Řehořovský, Z.: Galenická farmacie. 

Pro střední zdravotnické školy, obor lékárenských laborantů. 

Ministerstvo zdravotnictví ČSR, Praha 1961, str. 6-19 

Rusek, V.: Historický vývoj [parenterální aplikace a výroby injekcí]. 

In: Chalabala, M.: Výroba injekcí. Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 

Bratislava 1964, str. 8-12 

Rusek, V.: Historie výroby tablet. 



In: Chalabala, M. - Malý, J.: Výroba tablet. Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 

Bratislava 1965, str. 6-10 

[Rusek, V.]: Desarrollo historico de la administracion parenterica de los medicamentos 

In: Chalabala, M.: Preparacion de inyectables. La Habana 1965, str. 5-15 

Rusek, V.: Historie výroby dražé. 

In: Chalabala, M. - Malý, J.: Výroba obalených tablet. 

Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava 1968, str. 8-12 

Rusek, V.: Historie čípků a jejich výroby. 

In: Chalabala, M. - Malý, J.: Výroba čípků. 

Státní pedagogické nakladateľstvo, Bratislava 1969, str. 9-14 

Rusek, V.: Historický vývoj [parenterálních roztoků]. 

In: Chalabala, M. - Malý, J. - Šanda, M.: Galenika a léky sterilisované. 

Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava 1969, str. 26-30 

Rusek, V.: Historie [kolyrií]. Ibid. pag. 92-93 

Rusek, V.: Vývoj lékopisů na území ČSSR. 

In: Vlach, J.: Téze a syllaby přednášek v kurzu o Čs. lékopisu -3. vydání [pro lékárenské 

laboranty]. Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, Brno 1971, str. 4- 

9 

Rusek, V.: Dějiny českého lékárenství. 

In: Vlach, J.: Téze a syllaby přednášek v kvalifikačním kurzu v úseku technologie léků. Ústav 

pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, 

Brno 1971, str. 2-13 

Rusek, V.: Nástin dějin farmacie v ČSSR. 

In: Kolektiv autorů: Lékárenský provoz pro farmaceutické laboranty. Ústav pro další 

vzdělávání středních zdravotnických pracovníků. Brno 1974, str. 10-56 

Rusek, V.: Přehled historického vývoje lékárenství. 

In: Kolektiv autorů: Organizace, řízení a provozní otázky lékárenské služby. 

Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, 

Brno 1982, str.245-285 

Původní články: 

Chalabala, M. - Rusek, V. - Žáček, H.: Entwicklung und Organisation der 

pharmazeutischen Hochschulausbildung in der Tschechoslowakei. 

Pharmazie (Berlin) 12, 1957, 232-238 

Rusek, V.: Ergänzungen zu H. Hügel: Die Veröffentlichungen der [Internationalen] 

Gesellschaft für Geschichte der Pharmazie 1927 bis 1952. 

Zur Geschichte der Pharmazie 11, 1959, Nr. 2, S. l6. 

Hügel, H.: Die Veröffentlichungen der Internationalen Gesellschaft für Geschichte der 

Pharmazie 1953-1965. Veröffentl. d. IGGP, N.F. Bd.29. 

S. 73-75. Stuttgart 1967 

Rusek, V. - Chalabala, M.: K historii rektální aplikace glycerinu. 

Československá Farmacie [Českoslov. Farm.] 9, 1960, 481-485 

Rusek, V.: Vývoj injekční formy léčiv I. Vývoj parenterální aplikace léčiv. 


Rusek, V.: Farmaceutické studium na Universitě J. E. Purkyně v Brně v letech 1945-1960. 

Acta Facultatis pharmaceuticae Bohemoslovenicae T. VI, 1961, 97-141 



Rusek, V.: Die Arzneibuchliteratur in der Bibliothek der Gedenkstätte des Nationalen 

Schrifttums in ehem. Strahover Kloster in Prag.. 

Zur Geschichte der Pharmazie 14, 1962, 1-4 

Rusek, V. - Salava, M.: Z historie katedry lékárenského provozu. 

Farmaceutický Obzor [Farm. Obzor] 31, 1962, 467-478 

Rusek, V.: Vývoj injekční formy léčiv II. Vývoj technologie injekcí. 


Rusek, V.: Vývoj vzhledu a uspořádání lékáren. 


Hanzlíček, Z. - Rusek, V.: Dějiny Československé lékárnické společnosti I. 

Doba stará (1869-1919). Českoslov. Farm. 13, 1964, 137-142 

Rusek, V. - Hanzlíček, Z.: Dějiny Československé lékárnické společnosti II. 

Doba nová (1919-1950). Českoslov. Farm. 13, 1964, 210-218 

Chalabala, M. - Rusek, V.: Vývoj a organisace farmaceutického vzdělání v ČSSR. Českoslov. 

Farm. 14, 1965, 275-280 

Chalabala, M. - Rusek, V.: The Development and Organisation of Pharmaceutical Education in 

Czechoslovakia. Českoslov. Farm. 14, 1965, 

27-33, Special Issue No. 6, XXV. Congr. Sci. Pharm. F. I. P. 

Hanzlíček, Z. - Rusek, V.: Z minulosti československého lékárnictví. 


Hanzlíček, Z. - Rusek, V.: Outline of the History of Pharmacy in Czechoslovakia Českoslov. 

Farm. 14, 1965, 38-42, 

Special Issue No. 6, XXV. Congr.Sci.Pharm. F. I. P. 

Rusek, V.: Aus der Tätigkeit des Institutes für Geschichte der Pharmazie der 

Pharmazeutischen Fakultät der Comenius University in Bratislava in den Schuljahren 

1960/61-1964/65. 

Acta Facultatis pharmaceuticae Bohemoslovenicae XII, 1966, 226-235 

Rusek, V. - Kubík, J.: Z dějin lékáren v Šumperku. 

Farm. Obzor 36,1967, 271-274 

Rusek, V.: Příspěvek k obecným otázkám studia dějin léků. 


Rusek, V.: Dějiny farmaceutického studia na brněnské universitě (1945-1960). 

Acta Facultatis pharmaceuticae Bohemoslovenicae Suppl. I, 1967, 13-38 

Rusek, V.: - Kučerová, M.: Farmaceutické štúdium na Univerzite Komenského v 

Bratislave (1939-1960). Acta Facultatis pharmaceuticae Suppl. I, 1967, 39-65 

Chalabala, M. - Rusek, V.: Farmaceutická fakulta University J.A. Komenského 

v Bratislavě v letech 1960-1967. 


Kučerová, M. - Chalabala, M. - Rusek, V.: Učební plány farmaceutického studia 

(1948-1967). 


Rusek, V.: Beitrag zur Systematik und Methodik einer Geschichte der Arzneien. 

Pharmaz. Ztg. 113, 1968, 1624-1628 



Rusek, V. - Kučerová, M. - Chalabala, M.: Farmaceutická fakulta 

a farmaceutické štúdium v rokoch 1939-1969. 

In:Päťdesiat rokov Univerzity Komenského. Univerzita Komenského, Bratislava 1969, str. 469- 

517 

Kučerová, M. - Rusek, V.: Entwicklung und Struktur pharmazeutischer 

Studienordnungen. 

Acta Facultatis pharmaceuticae Bohemoslovenicae XVII, 1969, 251-260 

Rusek. V. - Kučerová, M. - Chalabala, M.: Vývoj studijních plánů farmaceutického studia. 

In: 50 rokov Univerzity Komenského z aspektu jej výchovnej funkcie. 

Univerzita Komenského, Bratislava 1970, str. 397-407.[Mimoriadný zborník] 

Rusek, V.: Mährische Apotheker in der Wissenschaft. 

In: Beiträge zur Geschichte der Medizin und der Naturwissenschaften in Mähren. 

Herausgeber J. Sajner. Hippokrates Verlag, Stuttgart 1971, str. 52-57 

Rusek, V.: Einige Einblicke in die Geschichte der tschechoslowakischen Pharmazie. 

Deutsche Apotheker-Zeitung 111, 1971, 1739-1742. 

Acta Congressus Internationalis Historiae Pharmaciae Pragae MCMLXXI. 

Veröffentl. d. IGGP, N.F. Bd. 38, Stuttgart 1972, str. 249-258. 

Radovi meždunarodnog simpozija održanog prigodom proslave 700.obljetnice spomena 

ljekarne u Trogiru 27. X. - 1. XI. 1971. Zagreb 1973, str. 203-210. 

Streifzüge durch die Geschichte der tschechoslowakischen Pharmazie. 

Pharmaz. Praxis, Beil.Nr. 8 zur Ztschr. „Die Pharmazie“, Heft 8, 1973, 

S. 188- 191 

Mertlová, O. - Rusek, V.: Z historie lékárny „U zlaté koruny“ v Uherském 

In: Sborník referátù z historie lékáren v Jihomoravském kraji. 

Brno 1972, str. 49-59. Cyklostil. 

Hradišti. 

Rusek, V.: Příspěvek k dějinám farmaceutických výrobních zařízení. 


Rusek, V.: Tradice farmaceutického studia na Universitě Karlově. 

In: Seznam přednášek farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové ve studijním roce 1972- 

1973. Farmaceutická fakulta UK, Hradec Králové 1972, str. 3-8. 

Folia Pharmaceutica I, 1977, 15-22 

Rusek, V.: Historie farmacie na stránkách dvaceti ročníků „Československé farmacie“. 


Rusek, V. - Bábik, I.: Z predhistórie Sväzu lekárnikov Slovákov. 

Farm. Obzor 42, 1973, 563-570 

Rusek, V. - Petrová, H.: Z historie studentských a zaměstnaneckých lékárnických spolků. Klub 

českých farmaceutů (1889-1921). 

In: Sborník příspěvků k dějinám farmacie II. Česká farmaceutická společnost, 

Sekce dějin farmacie, Brno 1973, str. 48-54 

Matušina, F. - Rusek, V.: Z historie lékárny „U zlatého orla“ v Brně. 

Ibid. str. 78-84 

Rusek, V.: Šest a čtvrt století Almae matris Carolinae. 


Rusek, V.: Historie farmaceutických organizací v přehledu. 

In: Farmaceutické prehľady 1973. Vydavateľstvo Obzor, Bratislava 1973, str. 9-113 

Beneš, J. - Rusek, V.: Analýza inovační aktivity farmaceutické firmy 

[Hoffmann-La Roche]. Chemický Průmysl 26/51, 1976, 663-667 

Müller, D. - Rusek, V.: Historia aptek czieszyñskich do 1920 roku. 

Farmacja Polska 34, 1978, 601-604 



Květ, R. - Rusek, V.: K historii výzkumů minerálních vod na Moravě. 

Zprávy Krajského Vlastivědného muzea v Olomouci Nr. 206, 1980, str. 15-19 

Rusek, V.: Historie farmacie na farmaceutické fakultě University Karlovy. 

Časopis Lékařů českých 120, 1981, 100-103 

Rusek, V. - Müller, D.: Příspěvky k dějinám lékáren v Těšíně. 


Rusek, V.: Život a dílo Doc. RNDr. PhMr. Jaroslava Hladíka 

In: Jihočeský sborník k dějinám farmacie, České Budějovice 1980, str. 11-16 

Rusek, V.: Bibliografie prací Jaroslava Hladíka. Ibid. str. 287-296 

Rusek, V.: Moravské lékárny na začátku 18. století. 

In: Sborník příspěvků k dějinám farmacie Jihomoravského kraje. 

KÚNZ [=Krajský ústav národního zdraví], Brno 1981, str. 7-12 

Rusek, V. - Bábik, I. - Kondel, I.: Pätdesiat rokov slovenskej farmaceutickej tlače. Farm. Obzor 

50, 1981, 4-29 

Rusek, V.: Die Geschichte der Pharmazie im Hochschulunterricht der Pharmazie 

ČSSR. Pharmaz. Praxis (DDR) 37, 1982, Nr. 1, S. 9-10 

in der 

Melichar, B. - Rusek, V.: Vliv farmaceutické fakulty brněnské university na vznik a rozvoj 

farmaceutických věd. Věda v Československu 1945-1960. 

In: Práce z dějin přírodních věd 15, 1982, str. 47-48 

Rusek, V.: Pharmazeuten aus den böhmischen Ländern an der Budapester 

1770-1804. 

Abstract. Pharmaziehistorischer Kongress in Budapest 1981. 

Veröffentl. d. IGGP, N.F. Bd.. 52, Stuttgart 1983, S.178 

Universität 

Melichar, B. - Rusek, V.: Příspěvek farmaceutické fakulty brněnské univerzity 

k vývoji farmaceutických věd. Českoslov. Farm. 32, 1983, 201-204 

Rusek, V. - Schröder, J. - Eichhorn, A.: Zur Entwicklung der Pharmazie in der 

(1918-1980). Pharmaz. Praxis 38, 1983, Heft 5, S. 209-210 

neuesten Zeit 

Kučerová, M. - Rusek, V.: Lehrpläne des Pharmaziestudiums und die Entwicklung ihrer 

Gruppenstruktur. Pharmaz. Praxis 39, 1984, Heft 1, S. 30-32 

Rusek, V.: Z dějin farmaceutického studia na Karlově Univerzitě. 


Infeldová, L. - Rusek, V.: K vývoji dřevěných lékárenských stojatek . 


Rusek, V.: Z kroniky Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy (1969-1989). 

In: Sborník k 20. výročí Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové. 

Univerzita Karlova, Praha 1989, str. 7-11 

Rusek, V.: - Hýžová, L. - Valenta, E.: Struktura a pracovníci Farmaceutické fakulty. Ibid. str. 

69-105 

Rusek, V.: Společným přičiněním. Časopisu českých lékárníků na cestu. 

Časopis českých Lékárníků (Čas. Čes. Lékárn.) 64, 1992, 4-5 

Rusek, V.: Příspěvek k vývoji farmaceutické historiografie v Českých zemích. 

Dějiny věd a techniky 25, 1992, 17-31 

Plzeňský lékařský sborník, Suppl. 66, 1993, 49-51 



Rusek, V.: Úloha farmaceutických muzeí ve vysokoškolském studiu farmacie. 

In: Európske múzeá na ceste k 21.storočiu. Medzinárodná muzeologická konferencia 9. - 12. 

9. 1992 v Košiciach. (Košice 1993), str. 105-107 

Rusek, V.: České farmaceutické muzeum. Čas. čes. Lékárn. 66, 1994, č. 1, str. 13 

Rusek, V.: Kronika Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. 

In: Sborník k 25. výročí Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. 

Farmaceutická fakulta UK, Hradec Králové 1994, str. 9-29, 31-41 

Rusek, V.: Zur Geschichte der pharmazeutischen Industrie in der Tschechischen Republik. In: 

Müller-Jahncke, W.-D. - Carmona-Cornet, A.M. - Ledermann, F.: 

Materialien zur Pharmaziegeschichte, Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft, Stuttgart 1995, 

S. 149-152 

Rusek, V.: Etický kodex lékárníka. Čas. čes. Lékárn. 68, 1996, č. 2, str.8-9 

Rusek, V.: Lékárna Milosrdných bratří v Kuksu a České farmaceutické muzeum. 

Čas. čes. Lékárn. 68, 1996, č. 5, str. 28-29 

Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Nejdříve něco o farmacii. 

Medica Revue 3, 1996, č. 5, str. 35-36 

Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Farmaceutická historiografie. 


Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Farmaceutické muzejnictví. 

Medica Revue 3, 1996, č. 7/8, str. 50-51 

Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Klášterní lékárenství. 


Rusek V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Cesta ke klasické lékárně. 

Medica Revue 3, 1996, č. 10, str. 32 

Rusek V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Základy evropského a českého lékárnictví. Medica 

Revue 3, 1996, č. 11, str. 36-37 

Rusek V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Prvé lékárny. 


Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. České lékárenství 

ve 13. a 14. století. Medica Revue 4, 1997, č. 1, str. 34-35 

Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Rozvoj a růst lékárenství 

v 15. až 16. století. Medica Revue 4, 1997, č. 2, str. 33-34 

Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Od řemesla k vědě. 


Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Lékárenství ze 17. století 

do poloviny 18. století. Medica Revue 4, 1997, č. 4, str. 38-39 

Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Na prahu nové doby (1740 - 1790). 


Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. 

Zeštíhlování funkce lékárenství 1790 - 1855. 

Medica Revue 4, 1997, č. 6, str. 34-36. 

Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Velkoobchodní cesty léčiv. 

Medica Revue 4, 1997, č. 7/8, str. 55-56. 




Výroba léčiv a léčivých přípravků v nové době. 

Medica Revue 4, 1997, č. 9, str. 37-38. 


Lékárenství jako farmaceutické odvětví. 


Rusek, V.: - Solich, J.: Historie a přehled farmaceutického školství. 

In: SOLUTIO. Příruční kniha pro lékárníky. Medon, Praha 1996, str. 157-164 

Rusek, V. - Solich, J.: Farmaceutické muzeum. Ibid., str. 173-175 

Višňovský, P. – Rusek V.: Jubileá farmakologických učebnic. Scripta Medica, Brno 

1996, Suppl. 4, str. 86-88 

Rusek V.: Knižní značky – exlibris farmaceutů. Solutio 1998, 287-297 

Rusek V.: Co je farmacie? Čas. Čes. Lékárn. 70,01998, č. 5, 20-21 

Žáček H. – Rusek V.: Lékové formy jako předmět disertace v historické minulosti 

Karlovy univerzity. Čes. a Slov. Farm. 49, 2000, 96-99 

Solich J. – Rusek V. 30 let Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci 

Králové (Jak jsme začínali...). Solutio 1999, 329-332. Též: Farm. Obzor 69, 2000, 

269-270 

Rusek V.: K historii velkoobchodu s léčivy. Sborník přednášek Lékárnického kongresu 2001 

Hradec nad Moravicí, 16-19 

Rusek V.: Federace slovanských lékárníků 1929-1938. 


Žáček H. – Rusek V.: Český lékárník Dr. PhMr František Kaska v Mexiku. PowerPoint. XXXVI. 

Symposium z dějin farmacie, Brno 15. 9. 2001 

Rusek V.: Farmaceutické etikety – muzeologická studie. 

PowerPoint. XXXVII. Symposium z dějin farmacie, Brno 7. 11. 2001 

Rusek V.: Farmaceutické etikety. Sborník přednášek z dějin farmacie, 

Praha 2001, 15-19 

Rusek V.: K historii výroby léčivých přípravků v ČR. 

PowerPoint. Lékárnický kongres Brno 18. 5. 2002. Ad Rem 3, 2002, č. 3, 14-15 

Rusek V. – Berka A.: Historie farmaceutické výroby v Čechách a na Moravě. G. Hell & Comp. 

> Galena > IVAX-CR a.s. > IVAX Pharmaceuticals spol. s r. o. 

PowerPoint. Historie farmaceutické výroby v Opavě (Farmaceutické inženýrství). ISPE/IVAX 

Conference, Opava 17. 10. 2003 

Žáček H. – Rusek V.: Jaroslav Hladík – český farmaceutický historik v jubilejním hodnocení. 

Čes. a Slov. Farm. 52, 2003, 152-154 

Rusek V.: České farmaceutické muzeum v Kuksu. PowerPoint. Lékárnický kongres, Brno 24. 

5. 2003. Sborník přednášek str. 21-23 

Rusek V.: Z dějin chrudimského exlibris. Sborník pro exlibris a drobnou grafiku I. SSPE, Praha 

2002, 12-16, ilustrace 

Žáček H. – Rusek V.: The Czech pharmaceutical Historian Jaroslav Hladík in the Memory of 

his Contemporaries. Folia Pharm. Univ. Carol. T. XXIX-XXX, 2003, 

77-80, foto 


Rusek V.: Ars pharmaceutica. Učebnice praktické farmacie – galeniky. 

PowerPoint. XL. Symposium z dějin farmacie, Brno 5. 11. 2003 

Rusek V.: K historii učebnic galeniky. Ad Rem 5, 2004, č-3, 16-17 



Višňovský P. – Rusek, V.: Sto let učebnice farmakologie. Klinická farmakologie 

a farmacie 19, 2005, č. 4, 246 

Valášková L. – Rusek V.: Od lékárenské k tovární výrobě léčivých specialit. 

Pharm Business Magazine únor/březen 2006, 24-25 

Pavlíková H. – Valášková L. – Rusek V.: Na začátku byl B. F. 

Pharm Business Magazine duben/květen 2006, 18-19. 

Pavlíková H. – Valášková L. Rusek V.: Pod křídly anděla. 

Pharm Business Magazine červen/červenec 2006, 20-23. 

Rusek V. – Valášková L.: Medica akciová továrna lučebnin a léčiv v Praze. 

Pharm Business Magazine srpen/září 2006, 24-28. 

Valášková L. – Rusek V.: Lučební továrna. Lučební továrna Dr. Ing. Robert Heisler. 

Na základě diplomových a rigorózních prací Mgr. Marty Frolíškové-Strakové (1959/60), RNDr. 

Víta M. Kopečného (1977/78,1979), Mgr. Marie Moravcové (2003), PharmDr. Mgr. Ireny 

Žákové (2002) 

Pharm Business Magazine říjen/listopad 2006, 22-25. 

Rusek V.: Česká koruna má hodnotu. 

Pharm Business Magazine prosinec 2006/leden 2007, 28-31. 

Rusek V. – Valášková L. – Písaříková Z.: Res Medica – Remed (I. díl) 

Pharm Business Magazine únor/březen 2007, 56-58. 

Rusek V. – Valášková L. – Písaříková Z.: Res Medica – Remed (II. díl) 

Pharm Business Magazine duben/květen 2007, 54-55. 

Rusek V. – Valášková L.: Víno léčí – Svatek. 

Pharm Business Magazine červen/červenec 2007, 48-50. 

Rusek V. – Valášková L.: Víno léčí – Klöckler. 

Pharm Business Magazine srpen/září 2007, 62-65. 

Rusek, V. – Brauner, P.: Víno a lékárna. Ad Rem č. 1, 2007, str. 12-14. 

Přednášky: 

Rusek V. – Středová E. – Ševčíková H.: Příspěvky k dějinám farmaceutických průmyslových 

firem v Českých zemích. XXXV. PowerPoint. Symposium z dějin farmacie. Kongres MEFA 

Brno 8. 11. 2000 

Valášková L. – Rusek V.: Čeští lékárníci v Americe. PowerPoint. 

VIII. Sjezd ČFSp a XVI. Lékárnické dny, Hradec Králové 21. 10. 2000 

Rusek V.: K historii velkoobchodu s léčivy. Lékárnický kongres 2001, 

Hradec nad Moravicí 5. 5. 2001 (přednesl P. Brauner) 

Žáček H. – Rusek V.: Český lékárník Dr. PhMr František Kaska v Mexiku. PowerPoint. XXXVI. 

Symposium z dějin farmacie, FaF VFU Brno 5. 9. 2001 

Rusek V.: Farmaceutické etikety – muzeologická studie. PowerPoint. 

XXXVII. Symposium z dějin farmacie, Kongres MEFA Brno 7. 11. 2001 

Rusek V.: K historii výroby léčivých přípravků v ČR. PowerPoint. 

Přednáškový den k 80. narozeninám RNDr. PhMr Zdeňka Hanzlíčka. 

LD Praha 17. 1. 2002


Žáček H. – Rusek V.: Významný znalec české farmaceutické historie 

Jaroslav Hladík (1903-1975). PowerPoint. XXXVIII. Symposium z dějin farmacie. Kongres 

MEFA Brno 6. 11. 2002 

Rusek V.: Příspěvek dějinám čs. farmaceutického průmyslu. PowerPoint. Spišské lekárnické 

dni. 10. symposium z dejín farmácie. Spišská Nová Ves 20. 4. 2002 

Grodza P. – Radinová E. – Rusek V.: Historie a současnost novojičínských lékáren. 

XIX. Lékárnické dny. Nový Jičín 10. 10. 2003 

Rusek V. – Berka A.: Historie farmaceutické výroby v Čechách a na Moravě. 

G. Hell & Comp. → Galena → IVAX CR a.s. → IVAX Pharmaceuticals s.r.o. 

Historie farmaceutické výroby v Opavě. (Farmaceutické inženýrství). ISPE/IVAX conference, 

Opava 17. 10. 2003 

Rusek V.: České farmaceutické muzeum v Kukse. PowerPoint. VIII. Weberove dni. 

Prešov 4. 4. 2003 

Višňovský P. – Rusek V.: Sto let českých učebnic farmakologie. XXXVIII. Symposium z dějin 

farmacie. Kongres MEFA, Brno 6. 11. 2002 

Rusek V.: Historie farmaceuta (Vlastní profesní životopis). PowerPoint. 

XXXIX. Symposium z dějin farmacie. LD Praha 25. 2. 2003 

Rusek V.: Ars pharmaceutica. Učebnice praktické farmacie – galeniky. XL. Symposium z dějin 

farmacie. Kongres MEFA, Brno 5. 11. 2003 

Rusek V.: Doc. RNDr. PhMr Miloš Melichar (1909-1998). 

PowerPoint. XLI. Symposium z dějin farmacie, LD Praha 31. 3. 2004 

Malý J. – Rusek V.: Prof. RNDr. PhMr Milan Chalabala, DrSc. (1928-2003). 

PowerPoint. XLI. Symposium z dějin farmacie, LD Praha 31. 3. 2004 

Rusek V.: Farmaceutická muzea a sbírky v České a Slovenské republice. 

PowerPoint. Česko-polská vědecká konference „Farmacie včera a dnes“. 

Kuks – Dvůr Králové n. L. 1. 5. 2004 

Černý P.: - Rusek V.: Hospitál v Kuksu a války. PowerPoint. 

XLII. Symposium z dějin farmacie. Kongres MEFA, Brno 3. 11. 2004 

Rusek V.: Učebnice galeniky v historickém přehledu. PowerPoint. 

Lékárnický kongres, Brno 15. 5. 2004 

Rusek V.: Zahraniční lékárenské etikety ze sbírek Farmaceutického muzea v Kuksu. 

PowerPoint. XLIII. Symposium z dějin farmacie. LD Praha 2. 3. 2005 

Rusek V. – Tyšš I.: Respharma – Reklamní, prodejní a výrobní družstvo. K historii 

lékárnické velkodistribuce. PowerPoint. Lékárnický kongres, Brno 15. 10. 2005 

Rusek V.: Svépomocné snahy lékárníků – výrobní a nákupní družstva. PowerPoint. 

XLIV. Symposium z dějin farmacie. FaF VFU Brno 7. 11. 2005 

Rusek V.: Farmacie v době lékárníka Camela. PowerPoint. 

G. J. Camel – Kongres ČFSp s mezinárodní účastí. Brno 9. 6. 2006 

Rusek V.: Víno léčí. PowerPoint. Přednáškový den k 85. narozeninám RNDr. Z. Hanzlíčka. 

Praha LD 17. 1. 2007 

Rusek, V. – Smečka, V. – Malý, J.: Vzpomínka na Ústav galenické farmacie FaF MU. 

PowerPoint. XLVI. Symposium z historie farmacie a veterinární medicíny. Brno VFU, 7. 11. 

2007 



Redakce sborníků: 

Sborník příspěvků k dějinám farmacie (I.). Sekce dějin farmacie České 

farmaceutické společnosti a Ústav dějin farmacie Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy. 

Hradec Králové 1973, 59 str. 

Sborník příspěvků k dějinám farmacie II. Česká farmaceutická společnost, sekce dějin 

farmacie. Brno 1973, 118 str. 

Sborník příspěvků k dějinám farmacie III. Ústav dějin farmacie Farmaceutické fakulty UK a 

Sekce dějin farmacie České farmaceutické společnosti. 

Hradec Králové 1977, 134 str. 

Jihočeský sborník příspěkù k dějinám farmacie. Oddělení zdravotní výchovy 

Budějovice 1980, 296 str. 

KÚNZ, České 

Sborník k 20. výročí Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Univerzita 

Karlova, Praha 1989, 164 str. 

Sborník k 25. výročí Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. 

Farmaceutická fakulta UK, Hradec Králové 1994, 179 str. 

Katalogy výstav: 

Rusek, V. - Čáslavská, S.: Knižní značky farmaceutů. 

Katalog výstavy na Farmaceutické fakultě UK v Hradci Králové [FaF UK] 

9. 1. - 15. 2. 1978, 40 str., cyklostil 

Rusek, V. - Hais, I.: Žeň československého exlibris za rok 1981 [Vždy se soupisem exlibris 

farmaceutů]. Katalog výstavy na FaF UK 1982, 6 str. cyklostil 

Rusek, V. - Hais, I. - Holeček, T. - Vízková, Z.: Žeň československého exlibris 

za rok 1982. Katalog výstavy na FaF UK 6. 1. - 11. 2. 1983, 32 str., cyklostil 

Rusek, V.: Žeň československého exlibris za rok 1983. Katalog výstavy na FaF 

1. - 21. 2. 1984, 26 str., tisk 

Rusek, V.: Žeň československého exlibris za roky 1984, 1985, 1986, 1987, 1988, 1989. 

Rusek, V. - Soukup, J.: Žeň československého exlibris za rok 1991, 

Žeň českého a slovenského exlibris za rok 1992, 1993, 1994, 1995, 1997, 

Žatva slovenského a českého exlibris za rok 1996, 

Rusek, V. – Soukup, J. – Středová, E. – Valášková, L.: 

Žatva slovenského a českého exlibris za rok 1998. IV+57 str., 103 obr. 

Valášková, L. - Rusek, V. – Soukup, J. – Středová, E.: 

Žeň českého a slovenského exlibris za rok 1999. IV+80 str., 146 obr. 

Valášková, L. - Rusek, V. – Soukup, J. – Středová, E.: 


Valášková, L. - Rusek, V. – Soukup, J.: 


Valášková, L. (spolupráce Rusek, V. – Soukup, J.): 





Žatva slovenského a českého exlibris za rok 2004. I+58 str., 167 obr. 




Žatva slovenského a českého exlibris za rok 2005. I+66 str., 188 obr. 

České farmaceutické muzeum v Kuksu - The Czech Pharmaceutical Museum 

at Kuks. I. Stojatky - Apothecary Jars. České farmaceutické muzeum a Česká lékárnická 

komora Kuks 1995. 

6 pohlednic - 6 Post Cards. Výběr a texty V. Rusek, fotografie T. Holeček 


at Kuks. II. Rostliny - Plants. České farmaceutické muzeum a Česká lékárnická komora Kuks 

1996. 

6 pohlednic - 6 Post Cards. Výběr a texty V. Rusek, fotografie T. Holeček 


at Kuks. III. Patroni lékárníků a lékařů - Patrons of Pharmacy and Medicine. 

České farmaceutické muzeum a Česká lékárnická komora Kuks 1997. 

7 pohlednic - 7 Post Cards. 

Výběr a texty V. Rusek, fotografie J. Smit a K. Šabata 



Životopis doc.RNDr.PhMr.Václava Ruska,CSc. 


K životnímu jubileu docenta RNDr. PhMr. Václava Ruska, CSc 

autor:Drábek,P. 

Česká farmaceutická historiografie dosáhla v posledních padesáti letech mnoha úspěchů, jež jsou 

vysoko ceněny i v zahraničí. Patří k nim nejenom bohatá literární produkce a vybudování Českého 

farmaceutického muzea, ale také vznik historického povědomí a z něj vyplývající podpora ze strany 

farmaceutické veřejnosti i uznání, které se jí dostává od nezainteresovaných odborníků. Největší 

zásluhu na všech těchto úspěších má docent RNDr. PhMr. Václav Rusek, který v r. 1954 převzal 

vedení Ústavu dějin lékárenství na tehdejší Farmaceutické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. 

Původně chtěl být technologem, ale jeho všestrannost jej zavedla do oboru, který byl v tu dobu 

neobsazen. 

Náš oslavenec se narodil 25. února 1928 v Opavě-Komárově. Po maturitě na opavském gymnáziu 

(1947) absolvoval v tamní lékárně U sv. Kateřiny povinnou dvouletou praxi a v r. 1951 získal na 

brněnské Masarykově univerzitě titul magistra farmacie. Potom nastoupil jako asistent na katedru 

galenické farmacie, kterou vedl doc. RNDr. PhMr. Miloš Melichar ( 1909-1998). Zaměřil se původně na 

problematiku vířivé extrakce a když v r. 1953 odešel z fakulty docent RNDr. PhMr. J. Hladík (1993- 

1975), převzal po něm v následujícím roce vedení Ústavu dějin lékárnictví. Přednášel dějiny farmacie 

a od r. 1959 také úvod do studia farmacie. V r. 1960 byla brněnská Farmaceutická fakulta sloučena 

s bratislavskou a tehdy přešel do Bratislavy na Univerzitu Komenského. Tam vypracoval kandidátskou 

disertační práci „ Vývoj některých léků a jejich výrobních zařízení“ a v r. 1964 získal vědeckou hodnost 

kandidáta farmaceutických věd. Po vydání nového vysokoškolského zákona mu byl v r. 1968 udělen 

doktorát přírodovědy. V Bratislavě setrval do r. 1971, kdy přešel na nově zřízenou Farmaceutickou 

fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Na ní začal, tentokrát zcela od začátku, budovat při 

katedře organizace a řízení farmacie ústav dějin a při tom trpělivě prosazovat svoji disciplinu. Věnoval 

se plně výuce a vedení diplomových, rigorózních a doktorských prací. K tomu záhy přistoupila 

náročná příprava Českého farmaceutického muzea v objektu bývalého hospitálu v Kuksu. 

Mnoho úsilí věnoval také organizaci historiografické činnosti v lékárenské službě. Pracoval ve vedení 

Sekce pro dějiny farmacie při Komisi pro dějiny přírodních, lékařských a technických věd ČSAV (a 

později v samostatné Čs. společnosti pro dějiny věd a techniky). Podílel se a stále se podílí na 

organizaci sympozií z dějin farmacie, jichž se do dneška konalo již čtyřicet šest a zároveň redigoval 

šest sborníků z těchto sympozií. Byl jedním z organizátorů sborů historiografů lékárenské služby, které 

působily v sedmdesátých a osmdesátých letech v některých krajích a okresech a pomáhal s jejich 

metodickým vedením. Toto hnutí se velmi zasloužilo o poznání a zpracování dějin lékárnictví 

v českých zemích. Od roku 1969, kdy v rámci České farmaceutické společnosti vznikla sekce dějin 

farmacie, vedl do r. 2000 s krátkou přestávkou v době normalizace tuto sekci. Ta zajišťovala nejenom 

pravidelné konání sympozií, ale také se podílela na mezinárodní spolupráci. V roce 1987 byl 

jmenován docentem pro obor organizace a řízení farmacie. V letech 1993-94 vedl na Farmaceutické 

fakultě UK v Hradci Králové katedru sociální a klinické farmacie. Aby urychlil dokončení muzea 

v Kuksu, což byla finančně velice náročná akce, inicioval ve stejnou dobu založení Spolku pro 

vybudování českého farmaceutického muzea. 

Docent Rusek je autorem nebo spoluautorem šedesáti čtyř původních prací, 134 souborných referátů 

a článků. Kromě toho je spoluautorem čtyřiceti čtyř monografií, učebnic a skript z historie, z 

farmaceutického provozu a technologie. Ve svých publikacích věnoval nejvíce pozornosti dějinám 

studia farmacie a to jak v nejstarších dobách, tak i v nedávné minulosti. Jako bývalý technolog 

obohatil dějiny farmacie zejména o vývoj galenické farmacie. Zabýval se též teorií farmacie a 

terminologií a také vytvářením definic základních farmaceutických pojmů. Mimo to zpracovával dějiny 

našich farmaceutických organizací (zejména České lékárnické společnosti) a řešil metodologické 

otázky . Na vědeckých shromážděních přednesl 136 přednášek ( z toho 12 v zahraničí) a na 

odborných shromážděních vystoupil aktivně více než stodvacetkrát. Opakovaně vystoupil též 

v rozhlase i v televizi. K tomu všemu je třeba vzpomenout ještě na jeho zásluhy o česká exlibris, když 

se podílel na vydání asi patnácti katalogů a na pořádání řady výstav v prostorách hradecké fakulty 

(tzv. Galerie na mostě). Mnoho péče věnoval a stále věnuje Českému farmaceutickému muzeu 

v Kuksu, které bylo pro veřejnost otevřeno v roce 1994. 

Jeho úspěšná činnost byla záhy oceněna i v zahraničí. V roce 1956 se stal členem Mezinárodní 

společnosti pro dějiny farmacie a v letech 1967-81 byl členem jejího širšího předsednictva. V témže 

roce se též stal mimořádným a v r. 1971 řádným členem Académie Internationale d´Histoire de la 

Pharmacie. V r. 1971 byl též jmenován dopisujícím členem Deutsche Gesellschaft für Geschichte der 

Pharmazie. Bylo mu uděleno několik zahraničních i tuzemských medailí, naposledy v r. 2007 

z Katedry historie farmacie Madridské univerzity (Médaille Carmen Francés). V r. 1981 se stal


čestným členem Československé farmaceutické společnosti a v r. 1997 čestným členem České 

lékárnické komory. 

Jako uznávaný odborník se také zapojil do práce a bádání v mezinárodním měřítku. Několikrát 

reprezentoval českou farmacii na mezinárodních kongresech o dějinách farmacie, naposledy v září 

2007 v Seville. Jeho zásluhou se konaly též dva takovéto kongresy v Praze v letech 1971 a 1991. 

U svých studentů se maximálně snažil vypěstovat zájem o dějiny vlastního oboru. Za padesát let 

zadal a vedl 160 diplomových a 68 rigorózních a doktorských prací, jejichž témata zasahovala do 

všech oblastí dějin farmacie. I když dnes už studentům nepřednáší a omezuje se jen na publikace a 

na zdokonalování činnosti muzea, ochotně pomáhá alespoň radou všem zájemcům o dějiny farmacie, 

neboť je přesvědčen o tom, že správný odborník musí znát i dějiny svého oboru, aby dobře pochopil 

jeho vývoj a poučil se z chyb svých předchůdců. 

Do dalších roků mu přejeme hodně zdraví a síly, aby ještě dlouho mohl zveřejňovat výsledky svého 

bádání a připomínat nám slavnou minulost naší farmacie. 

. 



Doc. RNDr. PhMr. V. Rusek, CSc.:OPERA SELECTA 


autor: Drábek,P. 

…Byl to především benediktýnský řád založený r. 529, který se z kláštera na Monte Cassino (zde 

pobyl r. 989 i náš biskup sv. Vojtěch) do osmého století rozprostřel po celé Evropě a spolu 

s křesťanskou vírou šířil i školské vzdělání, písemnou kulturu, dokonalejší způsoby hospodaření. 

Součástí jeho působení byla i léčitelská praxe, založená na křesťanském milosrdenství. V řádové 

reguli bylo uvedeno :“péče o nemocné především a nade vše jest pozdvižena“. Léčili nejen nemocné 

spolubratry, žáky svých klášterních škol, ale i poutníky, kteří se zastavili v jejich hospitálech 

(xenodochiích) a obyvatele z okolí kláštera. 

Představu o klášterních „léčitelských zařízeních“ dává vzorový plán benediktýnského kláštera asi z r. 

820-830, dochovaný v knihovně kláštera v St. Gallen. Z hlediska farmacie je nejzajímavější plán 

vnitroklášterního infirmaria (domus medicarum). Byla v něm místnost pro ležící těžce nemocné 

(cubiculum valde infirmorum) zvláštní místnost pro medika-infirmaria (mangio medici ipsius) a také 

lékárna – označená jako armarium pigmentorum, nejdříve asi opravdu jen skříň s léčivy, později celá 

místnost věnovaná získávání a uložení léčiv i výrobě léčivých přípravků. Ve 20 bavorských klášterech 

pozdního středověku jsou doložena infirmaria s přidruženými domácími lékárnami. Je proto velmi 

pravděpodobné, že podle vzoru starých mateřských klášterů mělo své místo infirmarium s lékárnou 

také v prvých benediktýnských klášterech u nás: v ženském u sv. Jiří na Pražském Hradě asi r. 970, 

v mužském v Břevnově r. 993 a Rajhradě r. 1045 a dalších. Podobně tomu bylo asi i u později 

založených klášterů premonstrátských (1138, Strahov), cisterciáckých (1142-3, Sedlec u Kutné Hory), 

johanitských (asi r. 1165, Malá Strana) nebo křížovnických (před r.1188, Zderaz, Praha). 

V bezprostřední blízkosti infirmaria je ve zmíněném plánu zakreslena zahrada (herbularius, hortulus) a 

názvy 16 rostlin. Některé z nich používali i Slované např. šalvěj, mátu, vratič, dále tu byly lilie, růže, 

kmín, fenykl, kosatec, pískavice obecná, libeček lékařský, rozmarýn. 

Poněvadž kněží či mniši vykonávali funkci léčitelů též na dvorech panovníků, jako např. benediktýn a 

pražský biskup Thiadagus z Corvay léčil knížete Boleslava I. i II., nebo při sborech kanovníků, při 

kapitulách u biskupských kostelů, lze určitou formu „domácích“, tj. neveřejných lékáren předpokládat i 

zde. 

Můžeme shrnout: počátky farmaceutické funkce v našich zemích je nutno hledat v lékárnách raných 

klášterů: na Velké Moravě snad už v polovině 9. století, v Čechách od sklonku 10. století. Jejich práce 

byla založena na antické tradici, v ní kořenily i soupisy léčiv a jejich účinků, receptáře i další druhy 

literatury. Do 13. století má farmacie u nás podobu těchto uzavřených, převážně klášterům nebo 

dvorům sloužících lékáren. Veřejné lékárny se objevují až s rozvojem našich měst asi od poloviny 13. 

století. … 

(Remedia 9, 1996, 38-39) 

Vývoj vzhledu a uspořádání lékáren 

…Mezi prvními lékárníky v českých zemích, podobně jako v Německu, najdeme především Vlachy a 

Francouze, což souvisí s vyspělým lékárnictvím v těchto zemích, s nimiž měly naše země čilé 

obchodní a kulturní styky, a jistě i s osobami tehdejších českých panovníků Jana Lucemburského 

(1310-1346) a Karla IV. (1346-1378), jejichž dvorskými lékárníky byli právě Vlaši. 

Lze proto právem předpokládat, že tito lékárníci zřídili u nás své lékárny alespoň zčásti podle 

domácích vzorů. Jak vypadala italská lékárna ukazuje miniatura z díla „Tacuinum sanitatis“, bohatě 

ilustrované rukopisné knihy převážně lékařského obsahu, vzniklé v Lombardii či Veroně na rozhraní 

14. a 15. století. Zachovala se ve třech odlišných exemplářích, chovaných v knihovnách v Římě, Vídni 

a Paříži. Ilustrace, živě a věrně zachycující výjevy z tehdejšího života, znázorňují též i řadu kupeckých 

krámů. Všechny jsou prostorově nehluboké, s rovným dřevěným stropem. Vpředu jsou ohraničeny 

mohutným krámským pultem. Na něm, vedle různých nádob, leží i ruční váhy. Na zadní stěně jsou 

upevněny jedna nebo dvě poličky s různými nádobami. 

Zajímavé jsou zejména ty stánky, mezi jejichž tovary rozeznáváme sušené fíky, cukr, mandlový olej, 

mošus, kafr, ale hlavně vzácné koření a drogy nebo „Sirupus acetosus“, látky to, jež i později se 

prodávala v lékárnách. Obchodníci takovýmto zbožím, nebyli-li již vlastně lékárníky, byli alespoň oním 

druhem obchodníků, z nichž středověcí lékárníci vyšli. 

Zpodobnění lékárny, která se vzezřením neliší od právě popsaných krámků, přináší miniatura 

nadepsaná „Triacha“ (theriak). Uprostřed lékárny stojí lékárník oděný do pláště se širokými rukávy, za 

ním mladý pomocník míchá něco kopistkou v úzké nádobě. Proti lékárníkovi, s dřevěnou nádobou 

v ruce, stojí lékař a dohaduje se s ním o složení léku nebo koná visitaci a kontroluje správné vlastnosti 

theriaku. V římském rukopise je touto třetí osobou s největší pravděpodobností kupující. Na poličkách 

jsou rozestaveny štíhlé, dřevěné stojatky, zelené a modré džbánky, nádoby s víky nebo uzavřené 

zvířecí blánou. Charakteristické jsou dva plátěné sáčky, visící na spodní stoličce, v nichž se


uchovávaly drogy. Na obrázku nejsou zachyceny váhy ani jiné lékárnické nářadí. Otevřené dveře 

v pozadí dávají tušit vedlejší místnost. 

Bez zajímavosti není ani další obrazový pramen, který vznikl na našem území kolem r. 1368 a je tedy 

o málo starší, než předešlý. Je obsažen v Evangeliáři, jehož původcem je Jan z Opavy, brněnský 

kanovník a farář landškrounský. Text evangelií, psaný zlatem, je iluminován mimo jiné čtyřmi obrazy, 

z nichž každý přináší dvanáct scén ze života evangelistů. Rukopis je po umělecké stránce vrcholným 

dílem moravské větve české knižní malby tzv. velkého slohu. Malby se vyznačují neobyčejnou živostí 

děje, opravdovostí scén, reálnými typy postav, takže lze právem usuzovat, že se umělec přidržoval 

skutečných vzorů. 

Výjev ze života evangelisty Lukáše zachycuje ho jako lékaře, kterým podle tradice byl, i jako lékárníka. 

Odpovídá to tehdejší situaci, kdy pro nedostatek vzdělaných lékařů i lékárníků byla obě povolání 

vykonávána v praxi i nadále jednou osobou. Lukáš sedí ve středu scény, je obrácen ke dvěma 

pacientům a zkoumá moč v baňce (atribut středověkého lékaře). Za ním se otevírá prostor lékárny. U 

stropu visí řada sáčků s drogami, pod nimi na regálu jsou rozestavěny barevně velmi pestré stojatky. 

Také zde není vidět jiných lékárnických zařízení… 

(Českoslov. farm. 15, 1962, 35-36) 

Šest a čtvrt století Almae Matris Carolinae 

… Jedním z významných státnických činů Karla IV. bylo založení vysokého učení (studium generale) 

v Praze. Křestní list nejstarší středoevropské univerzity vystavil jako český král zakládací listinou dne 

7. dubna 1348 a zpečetil ji zlatou bulou. Své rozhodnutí pak Karel potvrdil i jako římsko-německý král 

zvláštní listinou ze 14. 1. 1349, v níž udělil pražskému generálnímu studiu všechny výsady, jakými 

kdy byla předtím vysoká učení panovníky obdařena. Pražské učení mělo sloužit především potřebám 

českého království a tomu „aby naši věrní obyvatelé království , kteří bez přestání lačnějí po plodech 

věd, nemusili se v cizině doprošovati almužny, ale aby nalézali v království stůl k hostině připravený“. 

Celý další vývoj university ukazuje, že se skutečně postavila do služeb českého národa, přispívala 

k rozvoji jeho vzdělanosti, vědy i kultury a že v jejím okruhu se vždy našly síly, které ji ve vyhraněných 

politických situacích stavěly na stranu pokroku. … 

Pro nás farmaceuty je poučné připomínat si slavná výročí University Karlovy, neboť s její historií je 

spojen i vývoj české a po r. 1918 i československé farmacie. Již od vzniku KU v roce 1348 byli pražští 

lékárníci členy universitní korporace a pod její ochranou i dozorem. Od r. 1652 skládali na její lékařské 

fakultě povinné zkoušky provizoři a majitelé lékáren v Čechách a přísahali plnit řádně své povinnosti. 

Do r. 1840 jich bylo na 490. Lékařská fakulta kontrolovala též práci lékárníků, dohlížela na jejich 

organizace (Collegium pharmaceuticum a později i lékárnické gremium), vydávala sazby léčiv (1659, 

1708, 1737) i dispensatoria ( 1739, 1750). Od r. 1804 do r. 1953 vychovala (od r. 1918 do r. 1939 jako 

jediné učiliště) v povinných studijních kurzech ( do r.1833/34 jednoletých, pak dvouletých) farmaceuty 

pro naše lékárny a od sklonku minulého století – i když v malém počtu a nikoliv cíleně – i pro jiná 

farmaceutická pracoviště. Na tomto studiu bychom mohli z různých hledisek najít řadu chyb a 

nedostatků, ale přece jen vychovalo 379 absolventů jednoletého a 6743 dvouletého studia, v letech 

1805-1953 tedy celkem 7122 absolventů pravidelného studia (od r. 1882 do 1939 jen na české 

universitě). … 


Rozvoj lékárenství v českých zemích v evropském kontextu 

…Konec 15. století je dobou návratu k antickému způsobu života, renesance úcty k individualitě a 

rozumu, ke studiu klasické latiny.V kultuře nastupuje období humanismu. Evropská renesance konce 

patnáctého a ve století šestnáctém, jako doba rozkvětu racionálního a kritického myšlení, pozorování i 

praktického konání, přinesla řadu významných objevů technických (např. knihtisk), zeměpisných 

(Amerika, cesta do Indie), astronomických (heliocentrická soustava), iniciovala též moderní bádání o 

přírodě a člověku v ní. Důsledky těchto tendencí se projevily i v pokračujícím soustavném vývoji 

vědecké stránky medicíny a farmacie. 

Výraznou osobností renesanční medicíny a farmacie byl lékař, al-chemik a filosof Theophrastus 

Bombastus de Hohenheim, zvaný Paracelsus (1493-1541). Alchymickou nauku využil tento význačný 

a všestranný muž nikoli jako teoretickou základnu pro výrobu zlata, nýbrž pro chemické vysvětlení 

složení látek a chápání života, zdraví a nemoci. Život byl v jeho pojetí především chemickým 

procesem, lidský organismus jakousi chemickou laboratoří, a proto i procesy v něm se odehrávající, 

například nemoc a její projevy, považoval za ovlivnitelné chemickými látkami. Alchymickou praxi proto 

Paracelsus zaměřil k vyhledávání a výrobě anorganických chemických léčiv. Položil tak základy 

novému směru v medicíně, tzv. iatrochemii, respektive ve farmacii základy „chemiatrie“ a tím i nových 

věd – lékařské a farmaceutické chemie (farmakochemie). 

Do „materia medica“, tj. do souboru léčiv, v něm od pradávna vládla rostlinná a živočišná léčiva a jen 

v malé míře se vyskytovala minerální či chemická, vřadil Paracelsus a jeho následovníci chemickými 



pochody získávaná anorganika. V důsledku toho si lékárníci museli osvojit nové teoretické poznatky i 

praktické zkušenosti chemické, naučit se vyrábět jako léčiva soli arzénu, olova, antimonu, rtuti, železa, 

zlata, mědi, vizmutu, zinku apod. Museli tomu přizpůsobit své laboratoře, vybavit je pecemi 

nejrůznějších funkcí a rozměrů, lázněmi pískovými a vodními, rozličným destilačním zařízením. Měli tu 

skleněné fioly, retorty, pelikány, jímadla, kameninové baňky, křivule, žíhací kelímky kameninové i 

tuhové, mlýnky, vážky, síta, nože, lžíce, dmychadla apod. S jejich pomocí prováděli nejrůznější 

preparativní pochody: kalcinaci (oxidaci), korosi (rozklad), amalgamování, precipitaci (srážení), 

cementaci (výrobu sloučenin suchou cestou), spalování, rozpouštění, sublimaci, destilaci, exaltaci 

(zlepšování produktů pomalým odpařováním nebo filtrací, digesci, putrefakci (kvašení), zkapalňování, 

koagulaci apod. Extrakčními metodami, které Paracelsus považoval za metody chemické, vyráběli též 

hojně elixíry, kvintesence, tinktury a extrakta, tedy tzv. „přípravky spagyrické“ (tj. chemické). 

(Václav Rusek, Vladimír Smečka : České lékárny; Nuga, Praha 2000, str. 51-52) 

Příspěvek k dějinám farmaceutických výrobních zařízení 

Technologické nástroje a stroje k výrobě lékových přípravků (dále též LP) jsou zvláštním druhem 

farmaceutických výrobních zařízení (jiným druhem jsou např. zařízení k výrobě léčiv). Studium jejich 

vývoje je důležitým úsekem studia dějin celé farmacie, neboť tato zařízení jsou nerozlučně spojena 

s vývojem lékových přípravků, v nichž ústí veškerá praktická farmaceutická činnost. 

Kategorie „lékový přípravek“ označuje stav, v němž léčivo je kvantifikováno co do svého účinku a 

zpracováno do nového produktu – lékového přípravku, který z hlediska nejlepšího účinku léčiva 

v organismu – léku, dostává nejvhodnější vnitřní strukturu a vnější podobu. Lékový přípravek je 

vlastně jakousi přestupní fází na cestě léčiva do organismu. 

Vývoj lékových přípravků jako farmaceutických produktů je dán vývojem vědeckých poznatků o 

člověku, jeho nemocech i o léčivech. Vlastnosti LP jsou ovlivňovány fyzikálně chemickými a 

farmakodynamickými vlastnostmi léčiv i technickou úrovní technologických zařízení, která jsou k jejich 

výrobě k dispozici. Mezi LP a jeho výrobním zařízením je dvojí směr vývojového působení: na jedné 

straně fyzikální a terapeutické vlastnosti zpracovávaných léčiv působí na volbu výrobního zařízení a 

jeho konstrukční vlastnosti, na druhé straně technický pokrok umožňuje tvorbu nových zařízení, jimiž 

lze dosavadní úroveň výroby LP pozvednout nebo vyrobit zcela nové, dosud neznámé formy. Z těchto 

vzájemných vztahů vyplývá, že studovat dějiny tohoto druhu farmaceutických výrobních zařízení nelze 

bez souběžného studia vývoje lékových přípravků. … 

Všechny LP lze klasifikovat podle 2 kriterií: jednak podle vnitřní struktury, jednak podle vnější formy. 

Při třídění LP podle prvého kritéria rozdělil jsem je do skupin, uspořádaných vertikálně do 3 sloupců, 

podle jejich pevné, tekuté či plynné konzistence. Toto hrubé měřítko lze při podrobnějším studiu 

upřesnit. Při třídění LP podle druhého kritéria rozdělil jsem je do 4 tříd, uspořádaných horizontálně do 

řad. Tyto třídy vznikly abstrakcí společných vnějších tvarových znaků, shrnutých do pojmu lékové 

formy. Všechny zaniklé i existující LP lze do těchto 4 tříd zadělit. Jsou to přípravky, jejichž léková 

forma je 

1. tvarově nespecifická, amorfní 

2. tvarově specifikována nosičem (např. látkou, kůží) 

3. technologickým postupem (tvářením, formováním) 

4. obalem (např. ampulkou) 

Vertikální následnost jmenovaných tříd není náhodná, ale vyjadřuje do jisté míry i chronologii vzniku 

lékových forem a zvláště technologickou posloupnost, od nejjednodušší po nejsložitější technologii. 

Z toho vyplývá, že také pro každou třídu LP musí existovat charakteristická výrobní zařízení, příbuzná 

právě v tom, že slouží k výrobě přípravku jedné třídy…. 

( Českoslov. farm. 21, 1972, 224-225) 

Moravské lékárny na začátku 18. století 

…Královských měst bylo sedm. Vedle těch, která tvořila centra krajů (Brno, Olomouc, Jihlava, Znojmo, 

Uherské Hradiště), to byl ještě Kyjov a Uničov. V nich královský tribunál ovlivňoval zdravotnické 

záležitosti přes královské rychtáře a městskou radu, jim zase podléhal 1 nebo více městských fysiků, 

přijímaných a placených radou. Tribunál zasahoval do lékárenství v několika směrech: řídil dohled nad 

lékárnami formou visitací, dbal o jejich správný chod a odbornou úroveň, sledoval a nařizoval 

stanovení cen léčiv a lékových přípravků, snažil se zavést řád do lékárenství nejprve formou přísahy – 

juramentu a později zákonů, tzv. lékárenských řádů. Své slovo měl i ve sporech měšťanských 

lékárníků s lékárnami klášterů. 

Podívejme se nejprve na siť moravských lékáren. Odhaduji, že ke konci 17. století bylo na Moravě asi 

22 měšťanských lékáren (3 nejisté), 11 klášterních (1 nejistá) a asi 3 vrchnostenské, tedy asi 36 

lékáren. Nejvíce jich měla Olomouc: 5 měšťanských a1 klášterní, v blízkosti další na Klášterním 

Hradisku. Brno mělo 3 měšťanské a 2 klášterní, Znojmo 2 měšťanské a 2 klášterní, z poddanských 

měst měl 2 měšťanské lékárny Mikulov a po 1 Hranice a Lipník. Vrchnostenské lékárny byly na zámku 



v Moravském Krumlově (1694 Ignác Hell), asi i na zámcích v Hodoníně a Ždánicích, ale není 

vyloučeno, že i jinde. Z těchto 36 lékáren bylo 20 v pěti královských městech, tj. přes 55 % celé sítě. 

Královská města Uničov (do 1731), Kyjov (do1733) lékárnu neměla. 

Změnil se tento obraz v první třetině 18. století? O tom nás zpravují jednak visitační protokoly 

městských fyziků a rad z královských měst, jednak výsledky soupisu lékárníků, kteří mají profesionální 

přísahu z let 1716-17. V prvním třicetiletí 18. století jsem našel 38-44 lékáren měšťanských, 

klášterních i vrchnostenských, k nimž by bylo možno připočítat ještě asi 6 zatím existenčně ne zcela 

prokázaných. Bylo by to vcelku asi 44-50 lékáren, proti konci 17. století asi o 8 –14 lékáren více. … 

Jaký závěr můžeme tedy vyslovit o síti lékáren v 1. třetině 18. století. Byla neustálená, téměř polovinu 

sítě tvořily vlastně nelegální klášterní lékárny, asi 1/8 legalizované vrchnostenské (zámecké) lékárny. 

Lze pozorovat rozšíření sítě měšťanských lékáren mimo královská města, v nichž – v těch největších 

– počet lékáren klesá. 

(Sborník příspěvků k dějinám farmacie Jihomoravského kraje, KÚNZ Brno 1981, 8-9) 

Z dějin farmaceutického studia na Karlově univerzitě 

…Novodobé farmaceutické studium začalo na lékařské fakultě KU ve školním roce 1804/05 jako jedno 

z prvních v Evropě. Bylo jednoleté, povinné pro všechny vyučené lékárenské pomocníky. I když mu 

předcházelo ještě 8 let praktické výuky v lékárně (4 roky učňovské, 4 tovaryšské-kondiční), znamenalo 

svým jednoletým plánem a teoretickou náplní kvalitativní průlom v dosavadním systému ryze 

praktického vzdělávání farmaceutů. Trvalo až do školního roku 1833/34 a proběhlo tak v 30 

jednoletých cyklech, v nichž studovalo 498 osob. Z nich asi 83 % pocházelo z Čech a 11 % z Moravy, 

po asi 2 % bylo z Uher, z ostatních rakouských zemí či z ciziny. Asi 19,5 % bylo živnostnického 

původu, 13 % bylo z úřednických rodin, asi 15 % synů zdravotníků (u 40 % neznáme původ); asi 5,5 

% nemělo otce. Nejvíce (asi 55 %) studentů bylo na začátku studia ve stáří 20-25 let, asi 13 % mělo 

26-30 let, ve věku do 20 let bylo 12 % a nad 31 let asi 3 %; asi u 17 % nebylo stáří uvedeno. 

Studium mělo převážně přírodovědnou náplň (chemie, botanika, speciální přírodopis, tj. zoologie a 

mineralogie); v průběhu bylo ve všech 30 cyklech zastoupeno 83 % přípravných a 17 % 

farmaceutických předmětů. Roku 1812 byla jen absolventům farmaceutického studia dána možnost 

získat doktorát chemie (do 1859/60). Mezi učiteli farmaceutů byly vynikající osobnosti, jako např. J. G. 

Mikan (1744-1814) – do 1811 učil botaniku a chemii; MedDr. h. c. Josef Freyszmuth (1786-1819) – 

1812 až 1818 učil chemii; J. Ch. Mikan (1769-1844) 1812 až 1828 učil botaniku; a J. S. Presl (1791- 

1849) 1819 až 1834 vyučoval mineralogii a zoologii. 

K rozšíření studia na 2 roky došlo na KU od školního roku 1834/35 a tím se dále zvýšil podíl teoretické 

přípravy farmaceutů, ale k dalšímu rozšíření studia až do školního roku 1952-53, kdy tento systém 

studia byl definitivně uzavřen, již nedošlo. V celém systému vzdělávání se však přece jen ledacos 

měnilo: prodlužovalo se předběžné gymnaziální vzdělání ze 4 tříd na 6 tříd (1889) a na 8 tříd 

s maturitou (1920), zkracovala se praktická učňovská výuka na 3 roky (1854), resp. na 2 roky (1920) a 

také tovaryšská doba na 2 léta (1854), až nakonec byla přiřazena za magisterium (1889). Od školního 

roku 1860/61 mohli absolventi získávat doktorát farmacie, od 1890/91 doktorát filosofie, od 1920 

doktorát přírodních věd. 


Česká koruna má hodnotu 

Když v roce 1836 vznikla na základě guberniálního dekretu z 15. 12. v tehdy samostatné obci Karlíně 

na okraji historické Prahy nová lékárna, dal jí její zakladatel, PhMr. Václav Veselý (1788-1837) do štítu 

Českou korunu. Ta měla být výrazem patriotismu i znakem a jakousi zárukou kvality z ní vycházejících 

léků, tedy i hodnoty lékárníkovy práce. Zvolené znamení se jako „nomen omen“ osvědčilo. Lékárna U 

České koruny v Karlíně se stala kolébkou čilé farmaceutické výrobní činnosti i jedné z osvědčených 

českých farmaceutických továren 20. století. 

Pozoruhodným svými technologickými aktivitami se stal v letech 1850-1865 nájemce lékárny PhMr. 

Jan František Král ( asi 1817 či 1819 – 1896. Jeho působení v lékárně dokládá zachovaná etiketa. 

Zavedl výrobu železitých přípravků ( tekutého mýdla, sirupu atd.), které se dostaly i na zahraniční trhy, 

pokračoval v produkci domácí speciality: Karlínského Davidova čaje. Pokusil se o mechanizaci 

přípravy františků (Candelae fumales, jehlance kouřivé) která obvykle před vánočními svátky 

zaměstnávala lékárenské laboratoře. Roku 1865 navrhl zařízení k lisování s jehož pomocí se tlakem 

svrchní desky na plastickou hmotu přes asi 119 forem, uložených v přenosném rámci, vylisovaly 

pravidelné pyramidy františků. 

V této produkční tendenci pokračoval od roku 1880 nový majitel lékárny PhMr. Antonín Veidl (1852- 

1889). Rozšířil laboratoř a jako novinku začal vyrábět, od r. 1885 inzerovat a k prodeji prostřednictvím 

velkoobchodů (pražského Viléma Otta, vídeňského G. & R. Fritze a pešťského Thallmayera & Seitze) 

nabízet na 21 druhů tekutých extraktů pro přípravu sirupů („Extracta fluida pro sirupis“). Smíšením 

extraktu se Sirupus simplex v poměru 1:10 se připravilo potřebné množství zvoleného druhu léčivého 



sirupu. Pozdější lékopisy tento způsob výroby nepřipouštěly, ale v tehdejší době byl doporučován 

odborníky, např. významným německým lékárníkem Hermannem Hagerem. Přednost tohoto přístupu 

viděl v dokonalém vyluhování účinných látek do extraktu a tím i jejich přenosu do sirupů, v jejich čirosti 

a stálé barevnosti, téměř dokonalé stabilitě a v rychlosti přípravy v okamžiku potřeby. … 

(Pharm Business Magazine, Prosinec 2006/Leden 2007, 28-31) 

Federace slovanských lékárníků 1929-1938 

Sedmdesáté výročí vzniku této mezinárodní slovanské organizace lékárníků si ve dnech 23. až 26. 

září 1999 připomínali polští farmaceuti. Polská farmaceutická společnost zorganizovala při této 

příležitosti konferenci o farmacii ve středovýchodní Evropě. Nad ní se vznášel duch zaniklé korporace, 

myšlenka sjednocování názorů a spolupráce farmaceutických organizací vymezeného regionu. 

Ne už na základě národnostním, ale profesním, podloženém narůstající krizí lékárenství. Snahou 

spojit síly k společné obraně proti celoevropsky postupující degradaci lékárenství a hledání cest 

k novému obrazu farmaceuta v lékárně, k posilování výrazně zdravotnické tváře lékárny a farmacie 

vůbec. V tomto smyslu tu podepsali zástupci farmaceutických společností z Německa, Maďarska, 

Rumunska, Běloruska, Litvy, Slovinska, Česka a Polska dohodu o spolupráci, výměně zkušeností, 

osob, publikací, pořádání společných porad, symposií, koordinaci studijních programů a dalších akcí. 

Jak, kdy a proč vznikla tato organizace? Prvé myšlenky na podobnou solidární korporaci vznikly ještě 

za Rakouska-Uherska a při jejich iniciaci hrál nemalou roli i český živel…. 

PhMr. Vospálek, pracující tehdy v lékárně v Orlové, napsal 1913 (Lékárnické listy, 8, 1913, 59-61) 

úvahu o Slovanském svazu lékárníků (zaměstnaných i majitelů lékáren), v níž existující nacionalistické 

tlaky a početnost slovanských lékárníků (Češi, Poláci, Jihoslované) v monarchii byly uvedeny na 

podporu vzniku takové korporace. Ale „považoval bych vždycky za příliš malicherné, aby odborník 

s akademickým vzděláním se propůjčil za nástroj pouličního nazdarování“, píše, aby vyloučil předem 

ultranacionální zaměření budoucího svazu. Vážné důvody k jeho ustavení nalézal autor i v sociální, 

hospodářské a vědecké sféře…. Na II. sjezdu slovanských lékárníků od 3. do 8. 6. 1931 byla… 

v Praze založena Federace slovanských lékárníků. Měla za cíl sdružení na poli vědeckém a 

stavovském, sjednocení a modernizaci vysokoškolských učebních plánů, jednotný slovanský lékopis, 

výměnu spolupracovníků, informací, vědeckých prací, regulaci produkce a prodeje specialit, 

pravidelnost vztahů mezi farmaceutickými závody, laboratořemi, lékárnami, pěstování a rozvíjení 

vyrovnanějších vztahů mezi majiteli a zaměstnanci lékáren. Program velmi podobný programu starší 

Mezinárodní farmaceutické federace (Féderation Internationale Pharmaceutique, FIP), která 

slovanské lékárníky poněkud přehlížela. Federace proto FIP na sebe např. upozornila ohrazením, že 

FIP uveřejnila stanovy v řadě různých jazyků, ale v žádném slovanském. V letech 1935 až 1937 se 

pak v reakci na existenci FSL stal vicepresidentem FIP prof. PhDr. PhMr. Jan Stanislav Štěrba-Böhm 

(1894-1938) jako zástupce Federace slovanských lékárníků. Členy FSP se staly lékárnické korporace 

Polska, Československa, Jugoslávie a Bulharska. …V roce 1934 tvořilo Federaci 12 jednotlivých 

farmaceutických společností s 5 735 členy. …Existence Federace slovanských lékárníků, ač měla své 

kořeny v prvém desetiletí dvacátého století, vznikla, žila a vyvíjela se mezi dvěma válkami. Přinesla 

něco užitečného? Ke kladům patřilo poznávání a sbližování lékárníků a poznávání kultury a památek, 

hospodářská spolupráce výrobců léčiv a přípravků příbuzných zemí, série vědeckých přednášek 

publikovaných ve třech sbornících a odborných časopisech, snaha po unifikaci lékopisů, zkoušení 

léčiv a přípravků, sjednocení studijních plánů, výměna pracovníků a snaha po vyrovnání rozporů mezi 

zaměstnanci a majiteli lékáren. Vybudování určité mezinárodní prestiže lékárníků slovanských zemí a 

sblížení s Mezinárodní farmaceutickou federací. … 

(Časopis českých lékárníků č. 4, 2001, 21-23) 


Apatykář Jan Marek Marci 


autor: Smolka,J. 


Odborné činnosti Jana Marka Marci (1595 – 1667), profesora mediciny na pražské univerzitě, 

se dostalo v literatuře poměrně značné pozornosti. Hodně je známo o jeho optice, mechanice, filosofii 

či lékařství, méně – ale přece – se psalo i o jeho činnosti v matematice či chemii. Lékárenství je však 

jedním z oborů, které stály až dosud úplně stranou. Pokusili jsme se proto sebrat až dosud 

roztroušené prameny a sestavit z nich Markův apatykářský profil. Omezený rozsah této publikace 

neumožňuje zmínit se o všem, co se nám podařilo shromáždit, odkazujeme proto čtenáře na naši 

obsáhlejší studii na toto téma, jež otiskla Acta Universitatis Carolinae–Historia Universitatis Carolinae 

Pragensis, tom.XLIII, fasc.1-2, str.35 an. a jíž jsme tehdy věnovali příteli Zd. Hanzlíčkovi. 

Financování pedagogů vysokých škol bylo vždy složité, v cizině i u nás v Praze: výplaty se 

opožďovaly, dlužné částky šly až do tisíců zlatých. Uvádí se např., že pohledávka našeho Marka za 

universitou dosáhla v určité chvíli téměř šesti tisíc. Profesor tedy ani nemohl být na universitním platu 

závislý a musel hledat další zdroje. Pro lékaře to byly především soukromé praxe, mnoho z nich mělo i 

lékárny. Jedním z nich byl i Marci. V dnešním Národním archivu v Praze /dříve SÚA/ se nám podařilo 

objevit tři doklady k jeho lékárně. Vyplývá z nich mimo jiné, že Markovi byla v r. 1634 postoupena 

lékárna “v Konešovic ulici”, dnešní staroměstské Melantrichově, v domě U rumpálu, “v nárožním domě 

proti zlatému medvědu a zlatý studnici”. Tento mohutný rohák dodnes stojí a nese čp. 473. 

Postoupení bylo provedeno na základě královského rozhodnutí /naším králem byl v té době 

Ferdinand III./. Česká komora to dala na vědomí a k provedení staroměstskému rychtáři. Šlo o 

apatyku Volfa Steimetze, který při saském vpádu v r. 1631 uprchnul do ciziny, odkud se nevrátil a byl 

tak zařazen do protestantské emigrace /ač prý byl katolík/. Jeho majetek byl nelítostně zkonfiskován a 

posléze předán tedy “k dědičnému držení” Markovi. Proč právě jemu není jasné, jisté však je, že byl u 

tehdejších katolických elit vysoce ceněn. Za apatyku měl zaplatit 1500 zlatých rýnských: bylo to drahé, 

byl to jeho universitní plat za 2 a půl roku – nebo jiné srovnání: za vedlejší veliký dům čp. 472, který 

koupil o rok později /dnes je na něm jeho pamětní deska/, zaplatil 5000 zlatých, tedy jen o něco víc 

než trojnásobek. Zdá se, že 500 zlatých zaplatil ihned, ale koncem roku chytře požádal, aby mu zbylý 

1000 byl zúčtován proti jeho pohledávce u české komory – ta mu zřejmě dlužila za výkon funkce 

zemského fysika. Reálnou hodnotu apatyky neznáme, Z. Winter se však zmiňuje o tom, že byla v r. 

1632 vypleněna. Marek tedy musel investovat asi dost i do jejího znovuzařízení. 

Nalezené doklady jsou zajímavé, vypovídají však jen o majetkových aspektech, nikoli o vlastní 

činnosti apatyky. Zajímalo by nás např., zda měla nějaký charakteristický název, kdo v ní při ostatní 

Markově bohaté činnosti prodával a mnoho dalšího. O Markově lékárenské činnosti už přece jen 

leccois víme: něco nám napovídá text, jemuž daly vznik Markovy přátelské besedy s jezuitou B. 

Balbínem, jeho mladším přítelem a pacientem. Obdobně vypovídá i druhý pramen, jezuitské elogium 

sepsané těsně po jeho smrti. Základní Markovou devizou bylo přesvědčení, že nejlepším lékařem je 

příroda: nechme ji jednat a jen jí pomáhejme. Nemocné navštěvoval proti dobovým zvyklostem daleko 

řídčeji a léky předepisoval jen střídmě /sám prý nepožil léku – “ab omni medicina abstinuit” – více než 

30 let/. Předepisoval prý hlavně léky mírné, snadno připravitelné – “facile parabilia” – a navíc co 

nejlevnější. Nesnášel prý lékaře, kteří slibovali vyléčit každou nemoc. Jeho zásady a odpovídající 

praxe mu vynesly kritiku jezuitů z Klementina, pro něž Marci vykonával bezplatně lékařskou službu – 

můžeme se ale právem domnívat, že jeho apatyka sem dodávala všechna léčiva, což mohlo být 

obchodně již zajímavé. Vzniká totiž otázka, jak by apatyka sama o sobě mohla prosperovat. V blízkém 

okolí měla dosti značnou konkurenci. Ve vedlejší Železné ulici byla apatyka “U zlatého medvěda”, na 

rohu Rytířské a Můstku byl “Zlatý jelen”, dokonce dvě byly na Staroměstském náměstí: “Bílý lev” a 

“Bílý jednorožec”, lékárna byla i v blízkém Karolinu. 

Vraťme se však ještě k Markovým lékům. Jeho oblíbenou materií byla prý tzv. terra sigillata 

neboli, jak ji označoval sám Marci, “axungia solis”, mastná hlinka, jíž je v Čechách několik nalezišť. 

Oba naše prameny se dojemně shodují v tom, jakoby terra sigillata byla Markovým objevem – ve 

skutečnosti se jí široce používalo již od starověku. Marek s ní prý dosahoval mnoha divů, zejména v 

době morových epidemií: malé množství rozpuštěné ve vodě působilo jako protijed. Bohužel to byla 

jen zidealizovaná legenda. Marek předepisoval terru sigillatu např. i proti pocení. K jeho oblíbeným 

lékům patřila prý i jasanová šťáva a tamaryšek, které – na rozdíl od všech purgativ – neškodí přírodě. 

Idylické akcentování mírnosti, jednoduchosti a láce léku, které nalézáme ve dvou výše zmíněných 



pramenech, je ale jednostranné. Máme doloženo, že pracoval i s léky složitými a nákladnými. Svědčí 

o tom čtyři jeho recepty, které se zachovaly v textu jeho lékařských konsilií: jako součást kapek, které 

předepsal jakémusi otci proti debilitě, se v nich vyskytuje např. i tzv. magisterium perlarum, prášek z 

drcených perel. Zabýval se i vitriolovými preparáty. 

Marek byl myšlenkově příliš složitou osobností, aby než aby se jí nedotkl tehdejší 

paracelsismus, který přinesl užívání těžkých anorganických léčiv, a uplatňoval se i u nás. Nebylo 

dosud známo, že závěrečná část jeho filozofického spisu “Pan en panton” z r. 1662 /více než 100 

stran/ nazvaná “De curatione morborum” je věnována otázkám léčení. Marek se v ní přihlásil 

jednoznačně k van Helmontovi, nejvýznamnějšímu žáku Paracelsovu: ten je zde citován skoro na 

každé stránce. U opatrného, katolicky orientovaného Marka je to překvapivé: van Helmont byl po leta, 

téměř až do své smrti, pronásledován inkvizicí. Marka zaujala především jeho úvaha o tom, co může z 

rány vytáhnout mast. Zajímala jej především “unguentum armarium” /nebo též “sympatethicum”/ mající 

název od toho, že se s ní potíraly zbraně. Věřilo se, že takto ošetřená zbraň je spojena s ranou, a 

mast, ať je raněný jakkoli daleko, pomůže jeho ránu zhojit. Tuto podivuhodnou víru založenou na 

představě o působení na dálku podpořila značně nová tehdy fyzikální disciplina – magnetismus. Tyto 

otázky byly Markovi jako fyzikovi zřejmě bytostně blízké. Píše např. o magnetickém působení safíru, 

který léčí dotykem průjmy, úplavici, rány i vředy, působí prý i proti jedům. Ve svém zaujetí šel dokonce 

tak daleko, že předpokládal více druhů magnetismu: jeden z nich přitahuje železo, jiný olovo, jiný 

maso, jiný hnis atd. Na svém efemerním přesvědčení velice lpěl a napsal, že s ním má velmi mnoho 

zkušeností. Vyléčil prý podobným způsobem hraběnku Lucii z Kolovrat, která trpěla plicním hnisem, či 

nejmenovaného pacienta a jeho už 18 let nehybné rameno. Detailně popisuje, že podobně léčil i svou 

manželku, patrně souchotinářku. Nasadil jí filtrát z vitriolu a její teplé moči, ta ale tuto rasantní léčbu 

milujícího manžela nepřežila. Markovi nebyly přitom cizí ani některé alchymistické prvky, popisuje 

např., jak filtrace musí probíhat v červenci nebo srpnu, kdy je Slunce ve znamení Lva. 

Všimněme si ještě dalšího aspektu Markovy lékárenské činnosti. Jako významný funkcionář 

medicinské fakulty bojoval řadu let aktivně za nezávislost lékařského studia na jezuitech. Tuto 

samostatnost zapracoval i do svého návrhu statut pro právnickou a lékařskou fakultu, tedy 

nejezuitskou část pražské univerzity, předloženého r. 1652. Ten se stal okamžitě trnem v oku 

klementinských jezuitů. Vyvolali velký odpor a dosáhli toho, že Markův návrh nebyl oficiálně nikdy 

potvrzen. Obsáhlý rozbor mu věnoval děkan teologické fakulty, Belgičan Grobedonecque: v něm bylo 

podrobeno kritice téměř vše, co Marci ve svém návrhu napsal. Jedním z mála bodů, k nimž se jezuité 

překvapivě postavili pozitivně, byl jeho podnět, aby každoročně byly vydávány taxy jednotlivých léků. I 

oni ji viděli jako potřebnou a užitečnou novinku. Pisatel však doprovodil tuto pasáž peprnou 

poznámkou, že léky předražoval ve své apatyce jistě i Marek. 

Aktuální potřebu vydání taxy viděly tedy obě strany, přesto se jí naše země dočkaly až za 

několik let, v r. 1659. Vyšla v Praze latinsky s dlouhým titulem „Taxa vel valor omnium 

medicamentorum tum simplicium quam compositorum, chymicum atque galenicum, in officinis civilibus 

Pragensibus prostantium …”, na titulním listě figuruje však i český název začínající slovy “Cena aneb 

vyměření …“ a německý “Der Werth oder Preysz …“. Taxa obsahuje více než 1660 položek 

uspořádaných do 39 tříd, jako vzor jí posloužila velmi pravděpodobně taxa tzv. augsburská, která už 

vycházela několik desetiletí. 

Autor /nebo možná autoři/ pražské taxy zůstali v anonymitě, pouze z titulu se dozvídáme, že 

osobou, která byla garantem této publikace, byl děkan lékařské fakulty. Tento fakt není ani příliš 

překvapivý, neboť dozor nad lékárnictvím jako celkem – ukládaný fakultě i státními orgány – patřil v 

této době k jejím významným úkolům. Úřad děkana fakulty držel od r. 1638 po celá leta nepřetržitě J. 

Marcus Marci. Až v srpnu 1657, tedy už nedlouho před vydáním taxy, jej předal svému žákovi Jakubu 

Forbergerovi. Po jejím vydání, už od r. 1660, je však Marek znovu děkanem, v r. 1662 dokonce 

rektorem. Při nedostatku jiných pramenů nás nutí tato uvedená fakta k určitým dohadům. Kdyby totiž 

Marek pražskou taxu zpracoval, ocitl by se v podivné situaci: jako její autor by ji musel předložit opět 

sobě jako garantovi za medicinskou fakultu. A tak se nabízí myšlenka, že se chtěl této situaci vyhnout. 

Propůjčil tedy svůj dlouholetý úřad svému žákovi – dnes bychom řekli, aby nedošlo ke střetu zájmů – 

a ten mu jej hned po vydání taxy zase vrátil. Určitou roli mohlo sehrát i to, že na její zpracování 

potřeboval více času. V každém případě se nám zdá, že je zcela oprávněné považovat našeho Marka 

za autora pražské taxy. Mohl k tomu mít i spolupracovníky, ty by však muselo objevit teprve další 

historické badání. Uzavřeme tento odstavec konstatováním, že Marek mluvil ve svém návrhu o 

každoročním vydávání taxy, která by zachycovala změnu na trhu léčiv. Dopadlo to ale všechno jinak: 

její iniciátor a autor osm let po jejím vydání zemřel a nenašel se tak snadno nikdo jiný, kdo by tento 

úkol převzal – a tak vyšla příští taxa u nás až po 40 letech, v r. 1699. Je to až neuvěřitelně dlouho. 



Na závěr se zmíníme ještě o konci Markovy apatyky. Citovali jsme uštěpačnou poznámku 

teologického děkana o předražování léků – ta však ještě pokračovala dovětkem “dokud svou apatyku 

pro mnoho sporů /”multis reclamantibus”/ neprodal”. Znamená to tedy, že nejpozději počátkem 

roku1652, spíše ale o něco dříve, byla Markova lékárnická činnost, která trvala nějakých 17–18 let 

ukončena. O tom ale nemáme bohužel ani tu nejmenší zprávičku: nevíme, komu ji prodal, za kolik, 

zda vůbec jako apatyka ještě pokračovala či zda se Marek k lékárnické činnosti pokusil vrátit ještě 

později. Rádi bychom také věděli něco o tom, co bylo předmětem jeho sporů s pražskými lékárníky. V 

r. 1652 došlo také – pravda, až 

v druhé polovině roku – za návštěvy císaře Ferdinanda III. v Praze k vydání císařského privilegia pro 

pražské lékárníky. Nevelký časový odstup obou událostí nám dává právo položit otázku, zda konec 

Markovy apatyky nějak s vydáním tohoto privilegia souvisel. Není vyloučeno že ano, ale při 

nedostatku písemného materiálu bychom o tom mohli nejvýše nepodloženě … spekulovat. 


autor: Nováček,L. 

Dva bratři-pilíře FaF v Brně 

(Bohuslav Melichar –Miloš Melichar) 

Dva bratři - pilíře FaF v Brně 

Oba tito bratři, první narozený roku 1906, druhý 1909, se zasloužili koncem čtyřicátých let a 

v průběhu padesátých let rozhodující měrou o vybudování vědeckých základů galenické farmacie a 

farmaceutické chemie. Zaměříme se na spojitosti a impulsy, které je ovlivnily a dovedly k vypracování 

u nás nové koncepce obou těchto oborů. Nelze ovšem pominout, že v průběhu doby přispěla k jejímu 

rozvinutí řada jejich spolupracovníků, které oba bratři vychovali. 

Lékárenské prostředí v domácí lékárně v Ostravě – Vítkovicích, ve kterém vyrůstali, je 

orientovalo tak, že se oba plně oddali farmacii. Lékárna jejich otce jim poskytovala bohatou knihovnu 

farmaceutické literatury, kde nechyběly nejdůležitější zahraniční farmaceutické časopisy a lékopisy, 

jako např. J. Amer. Pharm. Assoc., Pharm. Acta Helv., Quart. J. Pharm. Pharmacol., Pharm. Ztg. aj. 

Byla to právě lékárna, orientovaná na vědeckou farmacii a ne pouze na lékárnické podnikání, která je 

od prvopočátku směřovala k vědecké práci. K jejich zájmu o rozvíjení farmacie, farmaceutických, 

přispěly diskuze jak ve farmaceutickém tisku tak i odborných kruzích o zastaralosti farmaceutického 

vzdělávání ,tak i orientace současné farmacie všeobecně. Významnou roli v tomto směru sehrála 

diskuse na stránkách Mladé farmacie v roce 1939, kde Bohuslav Melichar jasně ukázal, kam má 

farmacie směřovat a položil tím počáteční základy vědecké orientace farmacie a uplatnění 

farmaceutů: ” lékárníka nutno vyzbrojit vědomostmi a zkušenostmi, aby mohl plně zastati svoji 

historickou roli, tj. objevovati, zkoušeti, vyráběti a distribuovati léky.“ 

Léta 1929 - 1935 se u obou bratří zapsala bohatými zkušenostmi jako asistentů a doktorandů 

( B.M. 1929 - 1932, M.M. 1932 - 1935 ) na Ústavu pro chemii farmaceutickou a aplikovanou 

Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, jehož přednostou byl prof. PhDr. PhMr. J. S. Štěrba – 

Bőhm. Bohuslav Melichar při různých příležitostech často vzpomínal na odpolední odborné diskuse u 

čaje nebo na společné odchody z pracoviště Chtěl i nadále pracovat jako asistent na ústavu. Protože 

však asistentské místo přislíbil prof. Štěrba – Bőhm dr. Rektoříkovi, vrátil se do rodné lékárny. Na 

jednu stranu to znamenalo pro Bohuslava Melichara ztrátu plánovaného životního zaměření, na druhé 

straně, jak se později ukázalo, při pražském konzervativním pojetí farmaceutické chemie, ho to však 

přivedlo k možnosti nerušeného vytváření vědecky zaměřené farmaceutické chemie na Masarykově 

univerzitě v Brně. 

Válka rozhodla o budoucím zaměření obou bratří. Miloš Melichar se stal v otcovské lékárně 

provizorem, Bohuslav Melichar magistrem. Při omezených možnostech se Bohuslav Melichar zaměřil 

na analýzu moči, což hojně publikoval, kdežto jeho bratr se věnoval galenické farmacii, jak to vyplývá 

z jeho publikací o přípravě citranu sodného pro transfusi, lékárnických sirupů apod. Miloš Melichar 

publikoval teoretickou práci v roce 1947 Deontologické základy lékárnického studia. 

Životní záměr Bohuslava Melichara se splnil, když ještě v roce 1945 mu bylo nabídnuto místo 

asistenta na Ústavu pro chemii farmaceutickou na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity 

v Brně. Bylo to na návrh PhMr. Šauera, který studoval farmacii 

v Praze a Bohuslav Melichar ho tam učil. 

Tímto přesunem na univerzitu v Brně se rozhodlo, že Miloš Melichar se stane majitelem 

lékárny. 

Diskuze obou bratří o zaměření farmacie nabyla nyní na intenzitě. Jak říkal Bohuslav 

Melichar, byly velmi ostré – byl to téměř ” bratrovražedný ” diskusní boj. 

Svou novou prvopočáteční koncepci farmaceutické chemie začal Bohuslav Melichar realizovat 

začátkem roku 1946 ve svých přednáškách z analýzy léčiv. Měl velké štěstí, že vědeckou pomocnou 

silou se v témže roce na ústavu stal Aleš Sekera, velmi energický a učenlivý žák. V diskusích 

plánovali a rozvíjeli farmaceutickou chemii. Sekerovy stáže 

( 1947 ) a doktorát ( 1949 ) na Sorbonně, kterými „otevřel naší farmaceutické chemii okna do Evropy“, 

potom pomohly rozvinout obor i o ” syntézu léčiv ”. Bohuslav Melichar shromáždil kolektiv asistentů, 

zapálených pro rozvoj farmaceutické chemie. Společným úsilím po bouřlivých diskusích vykrystalovalo 

konečné zaměření oboru. 

Svého bratra do Brna následoval v roce 1949 Miloš Melichar, kde začal přednášet galenickou 

farmacii. I on ji nově koncipoval. Když jsem se ho ptal, jak ho nové třídění a koncepce napadly, 

odpověděl: „ Jednou ve vlaku při cestě z Ostravy do Brna. “ Velkou oporu našel i on v kolektivu svých 

asistentů. 

Nová koncepce farmacetické chemie, založená na třídění léčiv podle farmakologických 

skupin, kde hlavní důraz byl věnován závislostem mezi jejich strukturou a jejich účinkem, však vyvolal 

ostrou kritiku řady profesorů a docentů na Univerzitě Karlově v Praze. Přeneslo se to i na stránky 

farmaceutického tisku a na vědecká zasedání. Dokonce fakulta v Brně byla požádána, aby tuto výuku 

zastavila. Za novou koncepci se však postavil prof. Ludovít Krasnec z Komenského univerzity 

v Bratislavě. 


Dva bratři - pilíře FaF v Brně 

B. Melichar musel bojovat těžký boj i proti vedení samotné fakulty. To chtělo likvidovat oba 

bratry, kteří nevyhovovali po stránce kádrové( bývalí majitelé lékárny ) a pražští učitelé tím snahy 

vedení fakulty velmi podpořili. 

Oba bratři, kteří byli jednotícími a vůdčími osobnostmi ve svých oborech, se svými 

spolupracovníky novou koncepci farmaceutické chemie a galenické farmacie obhájili i za pozdějších 

pro ně nepříznivých podmínek. Obě vědecké koncepce se staly chloubou naší farmacie a našly 

odezvu i v zahraničí. 

Ovšem nucený odchod obou bratří z farmaceutické fakulty v Brně stranické vedení fakulty 

uskutečnilo v roce 1958. 

Nová koncepce, především vnitřní třídění farmaceutické chemie a galenické farmacie 

sjednotily profilující farmaceutické disciplíny – farmaceutickou chemii a galenickou farmacii, jak po 

stránce systematické tak i technologické. 


Změny v pražských historických lékárnách 


autorka: Čižínská, H. 

V Listech Prahy 1 z února 2006 jsem si přečetla článek Lékárny a léky se šifrou ms 

s poznámkou, že autor je členem Pražského sdružení lékárníků. Mimo jiné tam píše, že po r. 1989 

došlo k velké liberalizaci při tvorbě lékárenské sítě a že lékárnu poprvé ve své historii může 

provozovat každý. „Absence jasné koncepce lékárenství znamenala nárůst nekalé konkurence, 

lékárny postupně ztrácejí svůj zdravotnický charakter. Počátkem 21. století dosahuje liberalizace 

svého vrcholu. Ekonomické problémy lékáren se prohlubují a malé lékárny nemají finanční prostředky 

na svůj další rozvoj.“ Toto vše platí samozřejmě také pro historické lékárny, z nichž je v Praze zatím 

pouze osm prohlášeno za kulturní památku. To je ale bohužel neochrání před ekonomickými 

těžkostmi jejich majitelů. 

Vybrala jsem dva případy, kterým tato tendence uškodila, ale aby se oslava pana doktora 

Hanzlíčka neproměnila v truchlohru, zakončím radostněji. I když i u těch nadějných případů může 

nastat nečekaný obrat. 

V r. 2004 se mne jednou otázal jeden z mých synů: Maminko, víš, že je v lékárně na Malém 

rynku bižuterie? Samozřejmě jsem se tam běžela podívat a naprosto jsem se zhrozila. Snad 

nejkrásnější lékárna v Praze, nazvaná U zlaté koruny, kterou přenesl PhMr. František Schnöbling v r. 

1890 z nároží Malého nám. a Karlovy ul. na Starém Městě do dnešního sídla o dva domy vlevo čp. 

457/I. na Malém náměstí 13. Původní barokní mobiliář věnoval Národnímu muzeu, dnes se uchovává 

v depozitáři ve Vrchotových Janovicích. Oficína se štukovou výzdobou a většina krásného 

ušlechtilého neoklasicistního nábytku s mahagonovou dýhou zůstala na místě. Zmizelo mnoho 

z několika set kameninových, skleněných i dřevěných stojatek, které byly odvezeny jednou z vnuček 

zakladatele do Austrálie. Některé předměty jsou uloženy v domě. Lékárna čekala na od r. 1992 na 

prohlášení za kulturní památku. Napsala jsem urgentní 2. obnovený návrh na MK ČR a skutečně 

mobiliář byl v září 2004 prohlášen. Kdyby ministerstvo neotálelo, stojatky by zde snad zůstaly. Snímky 

jsou z ledna 2007. 

Autor fotografií: 

Další velmi smutnou kauzou je ztráta mobiliáře z bývalé Kalinovy lékárny na Václavském nám. 

23 v čp. 828/II. Toto je sice jiný případ, protože tato bývalá oficína sloužila od r. 1978 jako parfumerie 

a drogerie. Téměř úplně zachovaný mobiliář z r. 1922 v jediném prostoru mezi lékárnami s galerií 

zmizel při rekonstrukci v r. 2004 tak rychle, že jsme ho vůbec nestačili zdokumentovat. Při tom s ním 

bylo v původním projektu počítáno. Kolegyně, která měla tuto rekonstrukci na starosti, napsala na 

Magistrát žádost o zahájení správního řízení. Nic se nestalo. 

Velmi špatně to vypadalo na jaře 2006 se zařízením krásné lékárny U černého orla v Michli 

čp. 373, Nuselská 102. Pro finanční potíže byl provoz lékárny ukončen a na odvoz mobiliáře z r. 1909 

z významné firmy PhMr. Karla Schürera byla určitá lhůta. Samozřejmě by bylo lepším řešením, kdyby 

mohl nábytek zůstat na místě. Dům byl postaven PhMr. Karlem Hakenem pro tuto lékárnu. Arkýř 

podpírá socha Hygie, v oknech byla leptaná skla s postavami Aesculapa a Hygie. Městská část Prahy 

4 mobiliář z důvodu vysoké ceny nekoupila a hrozilo, že se bude muset odvézt do nějaké stodoly 

mimo Prahu. Pak se začalo blýskat na lepší časy. Přihlásil se zájemce z Pelhřimova a nakonec 

dokonce lékárník z Prahy, který zařízení přenesl do opuštěné oficíny v čp. 1922/II na Novém Městě 

v Myslíkově ul. 9. Z této lékárny, kterou otevřel PhMr. Otakar Bílý v r. 1900, se zachoval pouze štít 

s reliéfní dřevěnou výzdobou od významného sochaře Quida Kociana. Slohově tedy mobiliář, mladší o 

pouhých devět let, vyhovuje výtečně. Bohužel, oficína v Myslíkově ulici je mnohem menší než byla v 

Michli, takže dvě repozitoria bylo třeba umístit v laboratoři. O novém otevření lékárny informoval v září 

2006 měsíčník Praha 1. Snímky jsou z ledna 2007. 



Autor fotografií:Karel Fink 

Radostným překvapením bylo znovuvzkříšení nejstarší pražské lékárny U černého orla čili 

Fragnerovy. Její historie sahá až k r. 1488. Lékárník Benjamin Fragner ji otevřel po mnoha 

přeneseních v domě čp. 204/III, který postavil na horním Malostranském nám. v l. 1888 – 1889. 

Lékárna byla v r. 2003 uzavřena a jednalo se už o tom, že se tam rozšíří sousední restaurace. Náhle 

se část rodiny zakladatele rozhodla, že bude pokračovat a dala zrestaurovat překrásný vyřezávaný 

neorenesanční nábytek, který byl první realizací firmy PhMr. Karla Schürera. Snímky jsou z ledna r. 

2004. 


Ráda bych se jen krátce zmínila o Václavíkově lékárně Na Sekyrce z r. 1937 v čp. 1726 na 

Bořislavce v Praze 6 – Dejvicích, Evropská 55. V 90. l. 20. stol. si chtěla majitelka pořídit nové zařízení 

do oficíny, ale pak si to rozmyslela a původní nábytek je tam dodnes. Nemám bohužel k dispozici 

barevné fotografie. 

Poslední ukázkou bude lékárna Pod Vyšehradem. PhMr. Čeněk Řehák ji přenesl do svého 

právě postaveného domu v l. 1933 – 1934 v čp. 33/VI ve Vratislavově ul. 2 v Praze 2 -Vyšehradě. 

Lékárna je zcela unikátní svými keramickými obklady s ornamentální, ale i figurální výzdobou 

pastelových barev s mytologickým námětem z rakovnické firmy. Původní jsou repozitoria, tára, dveře 

se zabroušenými skly a s nápisem KANCELÁŘ ŠÉFA, závětří, okna výkladních skříní a taburety. 

Pozoruhodná je pamětní deska a nástěnné heslo v kanceláři, kterými PhMr. Řehák vzdával hold svým 

rodičům. Naproti tomu se zachoval poměrně nepatrný počet stojatek. Na tuto lékárnu mne laskavě 

upozornila paní Dr. Lisá. Lékárna byla r. 2004 navržena k prohlášení za kulturní památku. 





K vývoji invenčních zdrojů v explozi lékových inovací z pohledu farmakolog 

K vývoji invenčních zdrojů v explozi lékových 

inovací z pohledu farmakologa 

autor: Květina,J. 

Impulsem pro vystoupení historiograficky neerudovaného farmakologa na farmaceutickohistorickém 

fóru byla osobní zkušenost s obtížným dohledáváním faktografické dokumentace při 

editorství minulostních dat z farmakologických výzkumných oblastí („Farmakologické curriculum 

v Čechách a na Moravě“ vydané v roce 1998 při příležitosti 650. výročí Karlovy univerzity). Sběr 

historických podkladů o lékových výzkumech komplikuje nejen postupné mizení pamětníků ale i 

překotnost přeměn v rámci etap tzv. „lékové exploze“ a i laické „hurá“ skartace cenných materiálů při 

každém celospolečenském „kotrmelci“. Smyslem prezentovaných glos byl tedy apel směrem 

k nadšencům pro farmaceutické dějiny, aby souběžně se záslužným konzervováním hmatatelných 

lékárenských artefaktů (jak se o to stará farmaceutické museum v Kuksu a řada regionálních 

depozitářů) bylo i systematické shromažďování a zpracovávání toho, co hýbalo a hýbe našimi 

tuzemskými farmakoterapeutickými výzkumnými výdobytky. 

V tomto smyslu byla proto úvodní část presentace zaměřena na výběr konkrétních dat, vymezujících 

některé uzlové farmakoterapeutické objevy, které v posledním dvousetletém období (od nastartování 

racionalizačně léčebných trendů) zahýbaly řadou medicínských odvětví a v aplikačních důsledcích i 

obecnou úrovní žití (včetně „life expectance“ ve smyslu prodlužování střední doby dožívání). Mezi 

zvolenými příklady dominuje posloupnost objevů analgetik (od Sertünerova morfinu 1806), celkových 

a lokálních anestetik (éter a rajský plyn 1848 - 1852, kokain 1860) a myorelaxancií (1934) a jejich 

význam pro přeměnu chirurgie z ranhojičství na uznávaný klinický obor. Navazujícím argumentačním 

dokladem je rozvoj kardiochirurgických a neurochirurgických výkonů, na kterém se nepopiratelně 

podepsala chlorpromazinová hypotermie (1952), a podobně o desetiletí později nastartování 

transplantologických programů díky objevům imunosupresiv (azathioprin 1964 a cyklosporin 1976). 

Jiným příkladem jsou léčebné skoky v infektologii pod vlivem prvních chemoterapeutik (sulfonamidy 

1934), později antibiotik (penicilin 1944) a tuberkulostatik (para-amino-salicylová kyselina 1946). V 

dalších chronologických sledech: jakou revolucí na psychiatrických uzavřených odděleních byla první 

antipsychotika (fenothiaziny 1952), co znamenal objev imipraminu (1959) nejen pro léčbu ale i pro 

diferenciální diagnostiku endogenních depresí, co příznivého a i méně příznivého (z hlediska 

toxikomanie) vyvolala benzodiazepinová anxiolytika (1966), co znamenal reserpin (1952) a β-lytika 

(1973) pro zvrat léčby esenciální hypertense, ... 

Ve druhé části pojednání byl naznačen význam postupně se měnících invenčních výzkumných 

zdrojů pro ty vývojové skoky léčby lékem, které měly v konkrétních nosologických patofyziologických 

jednotkách vysoký inovační náboj. Od prapůvodních odpozorovávaných podnětů z empirického 

léčitelství přes chemické obměny známých lékových struktur až k významnějšímu využívání objevů v 

pato-fyziologických etiologiích a k zohledňování poznatků z farmakoepidemiologických dat či z 

kasuistických zvláštností. Historie žádný z těchto zdrojů neodvrhla, pouze přelila jejich dominance. 

Léková individua izolovaná z fytoterapeutických zdrojů jsou trvale podkladem i pro vysoké inovační 

stupně, zásadní posun je však od empirických nahodilostí k chemotaxonomické analytické 

systemizaci (například: cílené izolace flavonoidů jako zhášečů kyslíkových radikálů nebo výzkum 

interakcí ibogainu z Tabernathae iboga s neuromediátory a jeho následné praktické využívání 

v odvykacích toxikomanických kůrách). Chemické derivace, jejichž překotnost a „screeningový boom“ 

vrcholily ve druhé polovině minulého století, mají samozřejmě nadále svou opodstatněnost s tím, že 

se významněji opírají jednak o počítačově-programované pravděpodobnostní predikce vztahů mezi 

trojrozměrností struktur a konkrétními biologickými efekty (technika QSAR = quantitative structure 

activity relationships) a jednak o cílenou objednávku z farmakokinetického „drug-targetingu“ 

(příkladem může být vývoj méně lipofilních ß-lytik s omezeným prostupem přes hematoencefalickou 

bariéru). Recentně nejúspornější farmakoterapeutická inovační cesta, kterou umožnily pokroky v 

metodologických nuancích na fyziologických a morfologických úrovních, jde přes detailnější 

odhalování patobiochemických mechanizmů (příkladem jsou průkazy vztahů mezi dopaminergní 

mediací v bazálních gangliích a parkinsonským syndromem a následné zavedení L-DOPA do terapie). 

V posledním desetiletí se pak jako neodmyslitelný zdroj pro inovační úvahy směrem 

k farmakoterapeutickým racionalizacím staly farmakoepidemiologické studie s jejich statistickou 

verifikací terapeutického "benefitu / risku“ (jedním z příkladů je cílený objev sartanů, iniciovaný 

studiemi o bradykininem vyvolaném kašlacím reflexu při antihypertenzní léčbě inhibitory angiotensinkonvertázy). 

Mozaikovité úvahy nad měnícími se prioritami lékových výzkumů bývají zákonitým 

odrazovým můstkem pro rekapitulace následných aplikačních dopadů v konkrétních regionálních 

terapeutických terénech. Interpretace těchto léčebně vývojových zpětných vazeb v širších 

souvislostech mohou mít význam - kromě čistě historizujícího aspektu - i pro odhadování perspektiv v 

opakujících se dějinných spirálách (příkladem mohou být souvislosti celospolečenských ideologických 


K vývoji invenčních zdrojů v explozi lékových inovací z pohledu farmakolog 

vln s návazným pojímáním léku buď v jeho hodnotové výlučnosti ve vztahu ke zdraví anebo v 

simplifikovaném pojetí jako jakéhokoliv komerčního produktu). 

Pro závěrečnou část „lékově filozofujícího“ nebo "rádoby lékově filozofujícího" pojednání bylo 

vybráno několik dat, která dokumentují, jak v konfrontaci se světem obohatilo historii 

farmakoterapeutických výzkumů tuzemsko. V oblasti obecně farmakologických principů je jedním z 

příkladů koncepční prosazování vztahových souvislostí mezi lékovými účinnostmi a fyziologickými 

systémy, na kterém se začala podepisovat v druhé polovině devatenáctého století Purkyňova škola (v 

čele s Purkyňovým žákem Karlem Chodounským). Později v meziválečném období minulého století se 

v této „biologicko-funkční systemizaci léčiv “ angažovalo několik jedinců jak z české (Kamil Lhoták) tak 

německé (například Emil Starkenstein) části pražské univerzity. V padesátých a šedesátých letech to 

byla tzv. československá farmakologická škola, která se významně podílela na zakotvení farmakologie 

jako samostatné discipliny ve světové organizaci věd (ustavením IUPHARu = celosvětové 

farmakologické společnosti a EUROTOXu = evropské toxikologické společnosti) a která 

experimentálními výzkumy přispěla k průkazům platnosti farmakon-receptorové teorie a k tvorbě 

matematicko-farmakokinetických predikčních programů. Příklady z výzkumu a tvorby konkrétních 

léčivých přípravků se datují nejméně od originálních antimikrobních „Anginolek Ivana Honla“ (1899), 

chemoterapeutika neoarsfenaminu (1939), antikoagulačního pelentanu (1940) a před německými 

okupanty utajeného antibiotika Mykoin BF510 (klinicky úspěšně otestovaného v březnu 1945). Z 

poválečné půlstoleté (do roku 2001) existence Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii 

průmyslové SPOFy vyšla plejáda lékových inovací směrovaná například kardiovaskulárně 

(antihypertenziva thiameton, metipranol, metazosin), psychotropně (antidepresivum dosulepin, 

antipsychotikum oktoklotepin, dopaminergní tergurid), protizánětlivě (nesteroidní antiflogistikum 

kebuzon), ... Výsledkem kooperací mezi akademickými a průmyslovými laboratořemi byla 

v sedmdesátých a osmdesátých letech například druhá a třetí generace platinových cytostatik 

(Lachema), imunosupresivní cyklosporin A (Galena), ... a v recentnějších obdobích patenty virostatik a 

cytostatik z laboratoří Antonína Holého. 


Výroba léčivých přípravků ve farmaceuticko-chemické laboratoři při lékárně „U moravské orlice “ ve Vsetíně 

Výroba léčivých přípravků ve farmaceutickochemické 

laboratoři při lékárně „U moravské 

orlice “ ve Vsetíně 

autor: Kropáč,V. 

Lékárna „ U moravské orlice“ na Vsetíně za působení majitele lékárny PhMr. Karla Puszkailera 

v letech 1913- 1950 doznala největšího rozkvětu. Součástí lékárny byla také drogerie, lékárna také 

zásobovala léky a zdravotnickým materiálem okresní nemocnici ve Vsetíně. Do roku 1932 byla jedinou 

lékárnou v celém vsetínském okrese. 

Po svém zemřelém otci PhMr Karlu Puszkailerovi st. je jediným zákonným dědicem PhMr. Karel 

Puszkailer ml. a koncese k provozování lékárny je mu udělena v únoru 1913. 

PhMr. Karel Puszkailer se rozhodl hned v prvních poválečných letech po roce 1918, že přípravu 

některých domácích specialit lékárny převede na výrobu farmaceutických specialit. 

Koncem roku 1921 k dosavadní lékárně v zadní části domu do dvora přistavuje přízemní budovu 

farmaceuticko-chemické laboratoře. Stavební práce provedl místní stavitel a dokončil v dubnu 1922. 

V květnu téhož roku žádá dopisem okresní politickou zprávu o udělení povolení k živnostenskému 

provozování farmaceuticko-chemické laboratoře při lékárně. 

Žádost je mu pak v květnu 1922 na schůzi okresního zastupitelstva kladně vyřízena a koncese pak 

následně udělena a zanesena v živnostenském rejstříku. Přístavba a laboratoře ze tří místností. 

Z původní lékárenské umyvárny se vešlo kyvadlovými dveřmi do místnosti pro balení výrobků, dále se 

pak prochází zasklenými dveřmi do laboratoře, kde jsou stěny do výše dvou metrů opatřeny olejovým 

nátěrem. Podlaha je částečně dřevěná a částečně betonová, tam kde stojí destilační přístroj. 

V laboratoři je zaveden vodovod. Z laboratoře se dále prochází dveřmi do inspekčního pokoje. Balírna 

a laboratoř má 20m 2 a inspekční pokoj 15 m 2 

Kolaudační komise okresní stavební zprávy však zjistila, že nutné provozní přístroje jako destilační 

přístroj, sušárna, přístroj na plnění mastí, analytická váha, emulgátor olejů zatím nejsou instalovány. 

Žumpa ve dvoře, kde je odváděn odpad z laboratoře není řádně vybetonován a není opatřena těsným 

litinovým víkem. Nařizuje se , aby všechny závady byly odstraněny přístroje nainstalovány a vše 

písemně nahlásit. Všechny připomínky byly odstraněny a v dubnu 1923 je již laboratoř 

provozuschopná. Ještě před započetím přístavby laboratoře zasílá v dubnu 1920 ministerstvu 

zdravotnictví a tělesné výchovy v Praze žádost, aby lékárnické domácí speciality byly připuštěny 

k volnému prodeji. Jedná se o Baby unguent (Pasta zinci boro-diachylon) , Baby powder (Pulvis 

adspesorius borodiachylon) a Hostýnské žaludeční kapky ( Tct. Gastro stmachica c. condurango). 

Žádost je doprovázena jak je předepsáno sedmi přílohami. 

1) Notářsky ověřené recept 

2) Reverz MUDr. B. Kalandry obvodního lékaře ve Vsetíně , že recept jim předepsané dává 

úplně k dispozici lékárníkovi. 

3) Podrobný popis přípravny 

4) Kalkulace cen specialit dle zásad lékárnické sazby 

5) Potvrzení Obchodní a živnostenské komory v Olomouci o registraci návrhů jednotlivých 

specialit 

6) Vzorky každé speciality 

7) Seznam všech surovin k nichž je specialita připravena 

Ministerstvo zdravotnictví na základě odborného přezkoušení vzorků specialit, výrobu a prodej všech 

tří specialit povoluje. Má však výhrady na to, že na signatuře je obraz Matky Boží Hostýnské. 

Upozorňuje se také, že na příbalových letácích jsou všechny přípravky doslova dryáčnicky 

vychvalované, což je nepřístupné. Nařizuje se, aby znovu zaslal po dvou vzorcích přípravky v obalu, 

který již bude odpovídat plně předpisu. Vzorky jsou znovu odeslány přes politickou okresní správu na 

ministerstvo a ta po přezkoumání zasílá nový protokol. Znovu vytýká nevhodnost signatury, poněvadž 

místo obrazu Matky Boží Hostýnské je uváděn kostel na Hostýně, což je také nepřípustné. Nově se 

však vytýká, že na signaturách je uváděna vedle lékárny i drogerie, což je také nevhodné. Nařizuje se 

také, že na prospektech musí být pouze prostý návod k užívání, bez jakékoliv lékařské ordinace. 

Znovu a to je již potřetí, mají být zaslány prospekty, přibalové letáky i samotné speciality se 

signaturami, vše podle tohoto posledního nařízení. 

Lékárník Karel Puszkailer se však odvolává dopisem. Rozhořčuje se nad tím, že pouze 

z formálních důvodu jsou mu řádně povolené speciality k výrobě a prodeji pozastaveny. Odvolává se 

na nařízení ministerstva z r. 1897 a další z r. 1901 i v poslední platné lékárnické sazbě z r. 1915 není 


Výroba léčivých přípravků ve farmaceuticko-chemické laboratoři při lékárně „U moravské orlice “ ve Vsetíně 

sebemenší zmínka o tom, že na obalech specialit nesmí být uveřejněný obraz krajiny. Poukazuje také 

na to, že na všeobecně prodávaných specialitách jako Radhošťské thé je na obalu vyobrazena hora 

Radhošť s kaplí. Zákaz na jeho přípravek se nedá ničím zdůvodnit, jinak by se musel vztahovat i na 

specialitu z Rožnovské lékárny. Není si vůbec vědom závadnosti textu na prospektech, uvádí zde 

stručně složení, indikaci a také jak přípravek používat. Bez těchto stručných informací by lékař ani 

pacient nevěděl k čemu specialita slouží. Žádá také, aby mu byla přesně uvedena slova, která jsou 

závadná. Projevuje velký podiv nad tím, že poctivý domácí lékárník jedná-li přesně podle zákona je 

pak bezdůvodně pranýřován. Pokoutní výrobci medikamentů – nelékárníci, kteří se neřídí platnými 

zákony dělají díky své reklamě výborné obchody na úkor zdraví lidu a nejsou přitom zákoně stíháni. 

Poukazuje také na to , že ve velkém množství se k nám dováží různé francouzské a německé 

speciality, nakonal Famel, který má pochybné léčivé účinky. Odpověď na tento poslední dopis přišla 

až za pět let v prosinci 1926, kdy se Zemská politická zpráva dopisem dotazuje zda stále trvá na 

odvolání, vzhledem k nové úpravě obchodu s léčivými specialitami dle zákona 26/1926 sb.z.. Podle 

tohoto zákona dostávají všechny doposud povolené speciality registrační čísla. Znovu musí na 

ministerstvo zaslat vzorky všech doposud povolených specialit s novými signaturami a obaly podle 

nových předpisů. Nová registrační čísla dostávají nejen první tři přípravky, které byly registrovány již 

v roce 1923, ale i další které přihlašoval v dalších letech. Jsou to dle názvů Opomenthol, Thymocol 

arsenat, Thymocol, Sirup kalcii ferratum , Liquofferin, Lactophasphan, Jecoral, Contranaemal, 

Arsen Liquefferin. Výnosem ze srpna r. 1927 mu nebyla povolena výroba a prodej speciality Euvalan 

Mr. Puszkailera což byla Tct. Valerianae a ethera. Je pravděpodobné, že připravoval a rozšiřoval i 

speciality, které nebyly povolené. Dokazuje to případ kdy při úřední prohlídce v lékárněPhMr. Jedlina 

v Pardubicích o 10 let později v roce 1937 byl odebrán vzorek nepovolené speciality Euvalan. Zemský 

úřad v Brně pak nařizuje aby byla provedena revize v lékárně Mgr. Puszkailera ve Vsetíně. Stane se 

tok 1.12.1937 a úřední lékař při prohlídce nachází v officíně lékárny i ve skladu po dvou balení 

Euvalenu . V elaborační knize není vůbec záznam o výrobě tohoto přípravku. Údajně se připravoval 

naposledy před pěti roky .¨ 

Vzorky rozesílal také lékařům na posouzení. Na dotaz úředního lékaře ze Vsetína od kdy PhMr. 

Jedlan na skladě ve své lékárně Euvalan odpovídá, že kdysi v noci jej předepsal jeden místní lékař 

objednal proto i když věděl, že není povolen k prodeji. Uvedl , že přípravek objednal pravděpodobně u 

velkodrogerie firmy E. Shenkmuller v Praze – Vinohradech. Za neoprávněnou přípravu i prodej zaplatil 

Mgr. Puszkailer pokutu 30Kč . 

Přípravky vyráběné v lékárně „ U Moravské orlice“ s indikacemi jsou uváděny v „ Příručce 

lékárenských specialit „ ,kterou sepsal a sestavil v roce 1926 MUDr. V. Sirový z Kladna . 

Mgr. Puszkailera Baby unguent obsahoval Acidum boricum zincum oxydatum, Talcum, Ung. Plumbi 

oxid. FA VIII., adept lanae anhydr., vaselina flava, vaselina alba, Oleum geranii. Jako indikace se 

uvádí ekzém, intertrigo, decubitus, prurigo, erytherma. Mgr. Puszkailera Baby powder obsahoval 

obsahoval Acidum boricum, zincum oxydatum, Talcum, Ung. Plumbi oxyd. a Ol. Geranii. Indikace jsou 

uváděny tytéž, jako u masti Contranaemal byla macerát z cortex condurango, Chinae, aurantiae ve 

vinum malagense, obohacena pepsinem a ferrum citricum amoniatum. Indikace byla uváděna 

dyspepsie, gastritis, tuberkuloza, karcinom. Dávkování 3-4x denně velkou lžící. Láhev 180g stála 

tehdy 21 Kč. Svým přípravkům Mgr. Puszkailer dělal nemalou reklamu. Investoval v novinách 

především regionálních . Na výstavě lékařství a lékárnictví při podzimním pražským vzorkovém 

veletrhu v září 1927 všechny své speciality vystavoval . Za rok 1929 je celkové realizaci lékárny, která 

je 571 tisíc Kč, je uváděn obrat z laboratoře 110 500 Kč. Ve 30 letech však výroba značně poklesla. 

Některé speciality se udržely jako Hostýnské kapky i když byly vyráběny jen pro vlastní lékárnu. 

V období tzv. protektorátu v letech 1939-1945 pro nedostatek surovin byla výroba téměř zastavena a 

definitivní konec přípravy všech specialit a domácích přípravků znamenalo znárodnění lékárny k 15 

říjnu 1950. 

Lékárník PhMg. K. Puszkailera využil svých dobrých znalostí z galenické přípravy léku 

k profesnímu podnikání ve své lékárně a zařídil se tak k celkem početné skupině tehdejší lékárníků 

meziválečné době, která vyráběla ve svých lékárnách vlastní domácí speciality. 


Česká farmaceutická terminologie v 17. století 


autor: Drábek ,P. 

Adam Zalužanský ze Zalužan: Řád apatékářský, 1592 

Adam Huber z Risenbachu Překlady : Regiment zdraví Henryka Rankovia 1587, 

Herbář aneb bylinář…doktora P.O.Mathiola 1596, 

Apatéka domácí 1595 

(Sazba léčiv, Praha 1596) 

Knihy 17. století 

•(Cena neb vyměření všech lékařství, Frankfurt 1604) 

•Apatéka domácí 1605 a 1620 

•( Z. Brunšvik : Pharmacopoeia… apateka a sklad lékařství, b.m.,b.r.) 

•J. A. Komenský: Orbis pictus 1658 

•Taxa vel Valor; Cena neb vyměření všech lékařství; Der Werth oder Preis-1659, 1699,1737 

Taxa z roku 1659 

•Lékařství (tj. léčiva) : 

•Podle složení 

•- prostá (sprostá, samá) 

•- skládaná (componýrovaná) 

•Podle původu 

•- chymická 

•- galenická 

Lékové formy a galenické přípravky : 

•Voda pálená (dystylovaná) 

•Zvaření, močení 

•Mízka (např. z cibule) 

•Pití, traňk, tranček 

•Polévka, jícha 

•Syrup (safft, zoft) 

•Julep (juleb) 

•Mléko (emulze) 

Formy a přípravky - 2 

•Lektvary (Latwerge), dryák 

•Kyselý octový med (Oximel) 

•Pilulky, kuličky, kulky 

•Morsulky, trocišky (syrečky) 

•Sloupky 

•Oplatek 

•Pokroutky 

Formy a přípravky - 3 

•Umšlák, vodičky pro oči 

•Kloktačka, kloktadlo 

•Krůpěje, klystér 

•Mast, pomazání, mazadlo 

•Pokroutky 

•Flastr (žaludeční, jaterní,mateční) 

•Čípky (mateční, rektální, do nosu) 

•Pytlíček, věnec, kápička 

Nové termíny : 

•Essencie aneb podstaty 

•Tynktury 

•Duchové (spiritus, připr. destilací) 

•Extrakty, tj. „vytažené a zase vysušené šťávy“ 

•Míšenice 

•Řezanice 


Laboratorní pomůcky 

•Moždíř, trychtýř, kolba 

•Sklenná nádoba, sklenice 

•Medenice (měděná či mosazná) 

•Pytlík vlněný (manica Hippokrati) 

•Nádoba dvojí, lázeň Mariina 

•Pícka s kolbou (kolbami) 

•Alembik, helm, hemelín, klobouk 

•Nos —> truba —> recipient (n.) 


Ukázky překladů – 1 

•Cort.lign.sancti=kůrka franc.dřeva 

•Flos nymphae=leknutý květ 

•Lumbrici exsicati=sušené štiovky 

•Ol. lini = lenový olej 

•Ol. pini = loučový olej 

•Sacchar. Saturni= z volova cukr 

•Unicorn.marinus=mořský jednorož. 

•Unicorn. fosssile=vykopaný jednor. 

Ukázky překladů - 2 

•Praeparata= věci kunštovně složené 

•Partes animalium= věci, kteréž se od všelijakých zvířat schovávají 

•Condita= s cukrem zadělávané věci 

•Aquarum & maris excrementa= věci, kteréž od vod a moře vyhazované bejvají 

Ukázky překladů - 3 

•Aq. histerica=v.pro zbouření matky 

•Empl. de ranis=žabový flaster 

•Pil. cephalicae=hlavní pilule 

•Plv. anonymus=p. pro souchotiny 

•Spir. vini rectif.= pálení silné 

•Syr. aperitivus=život otvírající safft 

•Tabul.carminat.=syrečky proti zření 

•Troch. pro fumo=kouřící pokroutky 


autorka: Buřilová,E.: 

Otakar Rybák rektor a přednosta farmakologického ústavu 

Otakar Rybák rektor a přednosta 

farmakologického ústavu 






autor: Brauner, 

K 65. výročí úmrtí objevitele Polysanu Prof. J. Bečky 

K 65.výročí úmrtí objevitele Polysanu 

Prof.J.Bečky 



K 65. výročí úmrtí objevitele Polysanu Prof. J. Bečky


K 65. výročí úmrtí objevitele Polysanu Prof. J. Bečky

Přístroje na výrobu galenik z lékarny v Týnci n/L. ve sbírkách NZM 

Přístroje na výrobu galenik z lékarny v Týnci 

n/L. ve sbírkách NZM 

Autor: Hájek, A. 






autor: Rusek, V. 

Vzpomínka na ústav galenické farmacie Farmaceutické fakuly MU v Brně 

Vzpomínka na ústav galenické farmacie 

Farmaceutické fakuly MU v Brně 










Víno léčí 

Víno léčí 

autor: Rusek, V. 



Víno léčí


Víno léčí


Víno léčí


Víno léčí


Víno léčí


Víno léčí


Víno léčí

Vzpomínka na RNDr. PhMr.Z.Hanzlíčka - Česká farmaceutická ...

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?