Bulletin č. 10 - Mamma HELP

10/2009 ŘÍJEN 

Samé dobré zprávy z vašich dopisů 

Benefiční koncert pro Mamma HELP 

PROFIMED nás podporuje • Co se děje v MH centrech 

Zapište si do diáře a přijďte, neseďte doma! 

zlom.indd 1 12.10.2009 19:41:42

Milé mammahelpky, 

SLOVO DO DUŠE 

dlouho se mi nedařilo „vtěsnat“ se na toto čestné úvodníkové místo, Jana Zrnečková 

svými Slovy do duše velmi osobně oslovovala mnohé, jak o tom alespoň svědčí reakce 

řady z vás, co jste se ozvaly (díky, Jano!) 

Nicméně dnes si tu příležitost oslovit vás ujít nenechám. Nevím, co se stalo, ale na mém 

stole (a v mém počítači) přistálo v září neuvěřitelné množství vašich pozdravů, článečků, 

poděkování, nabídek – no prostě vašich příspěvků do tohoto našeho časopísku (kterému 

je, mimochodem, letos taky už deset let!). Udělalo mi to ohromnou radost, a tu si nemůžu 

nechat jen pro sebe. 

Takže dnešní bulletin je vskutku VÁŠ, a proto jistě prominete, že až na výjimky, (jako 

tohle Slovo do duše a Programy v MH centrech) jsou pravidelné rubriky pro tentokrát 

zrušeny! Místo nich by tu mohla být rubrika jediná, s názvem Ženy ženám – ale to bych 

„ukradla“ AVONU, který už řadu let pod tímto heslem pomáhá ženám svými příspěvky 

na mamograf. Ostatně, jak zjistíte při čtení těch nejrůznějších vyznání, nemusí v tomto 

případě vždy jít jen o ženské autorky (a doufám, že vás pozdrav od URSINY pobaví 

stejně, jako mě). 

Přesto, z většiny zde napsaného vyčnívá jediná myšlenka – jedna druhé dáváme 

hodně, ať o tom víme či nikoli. Možná není špatné jednou si to připustit, uvědomit a taky 

vychutnat – pohlazení po duši není nikdy dost! 

Víc prozrazovat nehodlám, ale přiznávám, když jsem to dávala celé dohromady, byla 

jsem dojatá jako už dlouho ne… 

Hodně příjemné počtení vám přeje 

Jana Drexlerová 

Takové příjemné letní odpoledne 

Vhistorickém prostředí domu „U zvonu“ se konaly v nevšedním (historickém) datu 9.9. 

2009 křtiny. 

Přítomni byli všichni , co při takové akci nesmí chybět – autorka Ingrid Lissniková s rodinou, 

kmotři Mudr.Pecha, MUDr.Koževnikovová a naše Jana Drexlerová, mammahelpky, 

další přátelé a spřízněné duše. K tomu všemu a všem nádherně zpívaly dívky z gymnazia 

Jana Nerudy nezapomenutelné písně z repertoáru Jaroslava Ježka. 

A co se křtilo? Nový přírůstek do „Mammáčské“ rodiny. Dostal jméno „Deníček č.1“. 

Je takový „moje, tvoje, naše“ – vypůjčila jsem si tuto průpovídku používanou v případě 

dětí z nestandardně rozvětvených rodin a někde jsem na to slyšela móóc hezký výraz 

3 

VELKÁ LISTÁRNA 


„patch-worková“ rodina. No a takovou „patch-workovou“ rodinu si náš deníček vybral 

a určitě nezůstane sám a brzy bude mít další sourozence. 

Tak ať je hodně čtený a přináší naději, vzpruhu a povzbuzení. 

Jana Šrůtková 

První z edice Deníčků mammahelpek 

je na světě 

Křest knížky byl hodně milou záležitostí, měl naprosto domáckou atmosféru. Autorka 

Deníčku číslo 1, Ingrid, na mne zapůsobila sympaticky, má skvělou rodinu, hezkého 

syna a dcerku. Samozřejmě jsem si nechala od ní knížku podepsat s věnováním. Hned 

jsem ji doma jedním dechem přečetla. 

Příběh Inky se nijak zvlášť neliší od zkušeností mnohých z nás, které prodělaly náročnou 

léčbu karcinomu prsu. Je úžasnou osobní výpovědí. Inka nám dává nahlédnout do 

svého soukromí. Každé, každému bych přála hezké rodinné zázemí, jaké, Inko, máš. Život 

každé z nás je nezaměnitelný a originální. Ne každý je ochoten o sobě něco zveřejnit 

a napsat, a to z rozmanitých důvodů. Někdo si své soukromí úzkostně chrání, někdo se 

domnívá, že by to nesvedl atp. Smekám před Inkou, že se odhodlala. 

Kniha se jí povedla, je čtivá. Myslím, že je vhodným průvodcem pro ženy začínající 

léčbu. Přínos vidím hlavně v možnosti zorientovat se v průběhu léčby z pohledu pacienta. 

Vidím navíc lidský rozměr, účast, cit, pocity, jež v odborných brožurách nenajdeme, byť 

jsou nezastupitelné a pro nás důležité, abychom se s nemocí poznali a poprali. 

Inko děkuji! Jsem 10 let po operaci. Byla jsem operována také 6. 1. (1999). Ze srdce 

ti přeji pevné zdraví i tvé rodině. 

Číše vína v Hradci Králové 

Olga Růžičková 

Ve středu 2. září 2009 se konalo slavnostní otevření nových prostor Mamma Help centra 

v Hradci Králové. Protože jsme v hradeckém centru nikdy nebyly, vypravily jsme se 

s kamarádkou Inge na tuto významnou událost. Jely jsme trochu s obavami, jak budeme 

přijaty, protože děvčata z Hradce jsme neznaly. Ale byly to obavy zbytečné, protože 

děvčata se nás hned ujala a cítily jsme se tam velmi dobře. 

Odpoledne se opravdu vydařilo. Setkaly jsme se s různými významnými osobnostmi 

města Hradec Králové a taky s panem doktorem Pechou a Janou Drexlerovou. 

V neposlední řadě i s některými děvčaty z našeho pražského mammáče, které už dobře 

známe a které tam pomáhaly. 

V nových prostorách se nám moc líbilo. Působí příjemně, útulně a každý se v nich 

bude určitě cítit dobře. Děvčata z Hradce Králové si zaslouží velký dík za vše, co pro toto 

4 


centrum udělaly. Jejich práce je vidět na každém kroku. Pro tuto slavností příležitost připravily 

pěknou výzdobu, květiny, pohoštění a symbol celé akce „Číši vína“. O kulturní zážitek 

se postaral manžel jedné hradecké členky se svou žačkou úžasnou hrou na housle. 

Strávily jsme opravdu příjemné odpoledne ve společnosti prima lidí, za které moc 

děkujeme. Ani se nám domů nechtělo. Ale čas se nezastaví a vlak na nás nepočká. 

Je fajn, že takové sdružení pacientek existuje. Také se mi líbí, že se všechny k sobě chováme 

hezky i když se třeba potkáme poprvé a vlastně se vůbec neznáme. Náš společný 

úděl nás sbližuje. Kdo to nezažil, nepochopí. 

Myslím, že mohu jménem nás všech popřát děvčatům z Hradce Králové aby se jim 

v novém působišti dařilo, aby i nadále měly sílu pomáhat všem ostatním, které jsou stejně 

postižené jako my, protože je to určitě velmi záslužný a náročný úkol, za který jim patří 

velký dík. 

Věřím, že se zase při nějaké příležitosti s děvčaty z Hradce Králové setkáme a že se 

všechny rády uvidíme. 

Alena P. z Kolína 

Milé Mamahelpky, 

Zase jste vylepšily práci, kterou pro nás pacientky děláte krásnou přílohou časopisu 

Sanquis k bulletinu. Mnoho informací, krásný papír, estetično a krása na každé 

stránce. 

Za váš bulletin také děkuji, zvláště za veselé články o zdivočelých babičkách. 

Sama už léta druhým pomáhám, ale vy zase pomáháte mě. 

Děkuju, a ať se vám trvale daří a hodně zdraví všem. 

Soňa Erdélyiová (Novotná) 

Ahoj Jano, dnes jsem sloužila a do MHC Zlín volala 47 letá žena která žije v SRN. Je 

po ablaci a našla si nás na NETU. Hodně jsme si povídaly a myslím že jsem ji snad 

povzbudila a jak bude v ČR tak nás určitě navštíví. Pochází z Kroměříže. 

Dnes je to rok, co jsem odvezla maminku do nemocnice, a pak začaly ty smutné chvíle… 

však víš. Nejsem zrovna v pohodě. 

Po dnešním hovoru s tou paní jsem ale měla velice příjemný a hřejivý pocit – že ta 

žena na druhém konci našla velké UCHO, které ji poslouchalo a snad i dalo důležité 

informace a povzbuzení. Všechna drobná práce v MHC stojí za námahu, když někomu 

dalšímu pomůže. 

5 

Jitka ze Zlína 


Konec babího léta 

Je konec měsíce září, skončilo babí léto. Trošku dostávám husí kůži, když pomyslím, co 

nás čeká – podzimní plískanice, zimní sněžení. A právě v tomto nepříjemném čase se 

v mysli přenesu do času letního. 

Minulé léto jsem s vnučkou prožila krásných sedmnáct dní na ostrově Thassos. Při 

našich toulkách jsme se zastavily v místní kapličce a zapálily svíčku s přáním, abychom 

se sem za rok vrátily. Toto přání se nám splnilo. Bára měla nesmírnou radost, že jeli i její 

rodiče a malý bráška Martínek. A já jsem měla více času pro sebe. 

Říká se o Thassosu, že je to ráj na zemi. Tento smaragdový ostrov musí okouzlit všechny. 

Nádherná příroda, hory, blankytně modré moře, zlatý písek, mnoholetá historie a vlídní, 

usměvaví obyvatelé. Ranní brouzdání po pláži, mazlení s mořem až do západu slunce, 

zpěv ptactva a linoucí se vůně mnoha rostlin. To vše mě naplňovalo pocitem štěstí. 

Zavítala jsem i na největší a nejznámější ženský klášter Archanděla Michaela, svatého 

ochránce ostrova. Tyčí se jako orlí hnízdo, zavěšené na strmých skalách nad mořskou 

hladinou. Zde se uchovává část Posvátného hřebu, kterým byl ukřižován Kristus. 

Ze skály vyvěrá zázračný pramen, léčící všechny nemoci. Tak vás všechny, moje milé 

mammahelpky, tou léčivou vodou pomyslně kropím, a přeji si: 

„Buďme zdravé a žijme naplno!“ 

Vaše Zdena 

Rekondice v Čapkově kraji 

„Devatera pohádek“ 

Jako vždy, když přijíždím z dovolené nebo z výletu, v tomto případě z letošní rekondice 

z Malých Svatoňovic, čekalo mě mimo vybalení kufru i třídění mých „suvenýrů“, pod 

kterými se skrývá vše, co za tu dobu různě sama posbírám,najdu nebo dostanu a i to, 

co mi uvízne jako vzpomínka v hlavě a co zůstane zachyceno ve fotoaparátu. Tentokráte 

mě ovšem k napsání této vzpomínky inspiroval pohled z jiné letošní rekondice z Moravy. 

Moje kamarádky mi poslaly pozdrav ze ZOO v Lešné. Napsaly tam, že mě zdraví i vlaštovky. 

Vědí, že ráda sleduji ty malé, věčné a nezdolné cestovatele všech druhů po celý 

rok. A když jsme jeden večer v Malých Svatoňovicích připravovaly večerní táborák, všimla 

jsem si, že vysoko nad námi létalo velké množství, jak vlaštovek, tak i rorýsů a bylo je dobře 

slyšet, jak pískají, když v letu loví potravu. A to mě připomnělo, že už se opět budou brzy 

chystat zase někam na cestu. V tu chvíli mi naše sezení a později zpěv a milá atmosféra 

večera připadala, že jsme se tam slétly, jako ty vlaštovky. Některé jsme se viděly opět po 

roce, s některými jsme se setkaly poprvé, ale v houfu nám bylo dobře. Skutečně jsme letos 

byly jako ten houf ptactva, nejen že jsme statečně každé ráno protáhly svá křídla, nohy 

a ostatní části těla při rozcvičce, ale potom jsme byly celý den v pohybu, buď individuálně 

nebo jako hejno, na nějaké rozhledně, na zámcích, v parcích a i na návštěvě u naší milé 

6 


kamarádky Jany Šrůtkové na její chalupě v blízkosti Malých Svatoňovic. A to se k nám 

ještě na jednom výletě stačily přidat i ty, které mají svá „letní stanoviště“v blízkém okolí. 

Boženka Zámková a Jana Socháňová. Přijely za námi do Ratibořic do Babiččina údolí. 

V přeletu po Jestřebích Horách a po části Kladska a Náchodska nám pomohl i autobus, 

což byla ohromná výhoda. Měly jsme jej jen pro sebe, tak jsme nemusely nikde stepovat 

po autobusových zastávkách a dokonce nám poskytl i bufetové služby během výletu. Pan 

řidič vařil kávu, čaj a snad by nám namazal i nějaký ten chleba, kdyby bylo nejhůř. 

Nesmírným přínosem byla pro nás všechny přítomnost naší kolegyně a hlavní hostitelky 

tohoto pobytu, Marušky Jirouškové, která v Malých Svatoňovicích bydlí a zajistila nám 

v průběhu roku vše potřebné, abychom zde mohly prožít nezapomenutelný týden. I samy 

bychom sice poznaly mnoho pamětihodností, ale ona nám ukázala místo kde žije z té 

jiné, neturistické stránky. Zapůjčila klíče od kostela, provedla nás na vyhlídkovou věž nad 

Malými Svatoňovicemi, zavedla nás do Lotrandovy sluje, poseděla s námi v malé hospůdce, 

připravila pro nás zázemí pro večerní táborák, přinesla nám ale i chybějící ramínka na 

šaty do skříní a byla nám neustále k dispozici. Projevila nám tolik vlídnosti, i když sama 

byla v situaci, kdy potřebovala zejména psychickou podporu. 

Vlastní náplň rekondice měla na starosti Jana Zrnečková spolu s fyzioterapeutkou 

Katkou Vaníkovou. K pěknému pobytu přispěla i Majka Konrádová. Inspirace vhodná 

k následování, například „harémový tanec“Majky, to byla vysoko posazená laťka 

a nevím, nevím, kdo se za rok pokusí něco podobného předvést? Stále jsme měly co 

dělat. Mandaly, ubrousková technika, vyšívání, Zdenčina výuka vyrábění korálkových 

zvířátek….. Nakonec i klidné individuální posezení s fyzioterapeutkou Katkou bylo jistě 

pro každou z nás příjemné a její informace nám opět připomněly, abychom se stále o svůj 

zdravotní stav zajímaly. Měly jsme zde tolik možností, něčemu se ještě přiučit a inspirací, 

jak překonávat někdy vlastní chmurné chvíle. 

Není možné popsat jednotlivé aktivity, každá z nás by si na něco vzpomněla. Já si 

odnáším z tohoto pobytu spíše jistotu toho, že kraj bratří Čapků je zatím pro mne nepoznaná 

část naší republiky a že je to místo, kde se dá pěkně prožít nejen týden, ale určitě i část 

prázdnin nebo pár turistických víkendů. Buď jako pěšák, či cykloturista. Historie česko-polského 

pomezí je spjatá s naší rakouskouherskou minulostí, a pokud jde o památky, těch je 

tu velmi mnoho. Z pohledu rekondice se toto místo určitě osvědčilo. Vše jsme měly pěkně 

blízko. Ubytování i jídelnu, venkovní sportoviště, ale i koupaliště, v místě i několik obchodů, 

cukrárna i hospůdka a pošta. K tomu vlaková zastávka na hlavní trati do Trutnova a příjezd 

z Prahy rychlíkem bez přesedání až do Malých Svatoňovic. Prostředí v zeleni a bez 

smogu. A to nejlepší…zdivočelé babičky… nebo čilé vlaštovičky…, jak chcete, dobrá 

parta, která se dokáže poprat se všemi nesnázemi. A když přeje počasí, tak je to paráda. 

Tak proč tam nepřiletět příští rok znovu?! 

Lída Moschnerová , Karlovy Vary 

Účastnila jsem se rekondičního pobytu v Malých Svatoňovicích, který vedla Jana 

Zrnečková z Brna. Je třeba ocenit její jemné a přitom rozhodné vedení, které přispělo 

7 


k celkové atmosféře pohody. Nezapomenutelná byla její příprava a režie závěrečného 

večírku. Výlety nám umožnily poznat celý kraj od Broumova přes Náchodsko, Adršpašsko 

až po Ratibořice. Jana projevila i průvodcovský talent, protože dokázala myslet za nás 

dopředu, upozornit, co budeme potřebovat, čeho si máme všimnout, jak dlouhé budou 

pauzy. Že je to samozřejmé? Někdy to nezvládají ani profesionální průvodci. Oprávněný 

obdiv patří všem účastnicím za jejich zájem o vše kolem, za jejich znalosti a zvídavost.. 

Mammahelpky se stanou zakrátko nejlépe informovanými turistkami v České republice. 

Byl to pěkný týden, okořeněný i pozorností mammahelpek, které mají v tomto kraji chalupu 

– rodina Jany Šrůtkové nám připravila opravdovou hostinu. Vše umocňovala péče 

další mammahelpky, Marušky z Malých Svatoňovic, která se o nás od našeho příjezdu 

starala jako pozorná a starostlivá přítelkyně. 

Marta J. 

PS. Určitou otázkou všech rekondicí je strava – nejde o to, že někdy je bohatší, jindy chudší. 

Spíše její skladba. Nebylo by možné uspořádat rekondici věnovanou, třeba i názorně, 

pokud možno, zdravé výživě? Nemyslím drastickou dietu, ale to, co tělu pomůže a ulehčí, 

které výstřelky snese a které ne. 

Proč mám ráda lázně Luhačovice, 

Čtvrté největší a jedny z nejhezčích lázní u nás. Půvabná poloha, originální architektura 

(D. Jurkovič – návrh na zařazení na seznam UNESCO). Ano, jsou mojí srdeční 

záležitostí, nikdy nezklamou (důvěrně jim říkám Luha). 

Mám na nich ráda to, že jsem tam vlastně jen výhradně za sebe – nejsem v žádné 

životní roli. Prostě jen jako já, ženská. Jen tam mám čas sama na sebe, čas chodit bezcílně 

po obchodech – ne se seznamem kup to či ono, tam mám čas denně na sebe patlat 

výživné krémy (využiji tam vše co se mi za poslední čas nahromadilo v koupelně) a klidně 

to na sebe plácám v jistotě, že nikdo nezazvoní, když mám zrovna okurku na čele 

a vypadám jak Haloween. Tam si vezmu na sebe cokoliv, co mě napadne, nacpu si klipsy 

do uší, „nasadím klobouk“ a vyrazím kamkoliv, aniž bych to vše vracela zpět do skříně 

s pocitem – „tohle si vzít nemůžu, to se na mě nehodí“. Doma se snažím chodit ven tak, 

abych nepobuřovala. 

Tam si také zajdu s partičkou známých (i neznámých) na výlet, bowling, taneček 

a do hospůdky, kde usrknu 2 sklenky výtečného červeného tramínu. No a tam taky kašlu 

na všechna stravovací předsevzetí (to je zdravé a to ne), protože k místnímu koloritu 

patří konzumace výborných domácích klobásek, kozenek v bramboráku a pečených 

kolen. Také si nikdy nenechám ujít pohár „Černoušek“ nebo dortík „Sen“ na lázeňské 

kolonádě. Tam mám také čas na nekonečné klábosení se svými letitými přáteli. Tam si 

vychutnávám i divadlo a koncerty, aniž bych musela neustále sledovat hodinky s tím, 

že přijdu pozdě a pak po kulturním zážitku se slastně rozervanou duší letět na poslední 

metro/autobus. 

8 


Tak pro tohle všechno a samozřejmě pro mimořádně čistý vzduch a léčivé prameny 

(s vysokým obsahem minerálních látek, které jsou pro naše dýchací cesty, trávicí ústrojí 

a pohybový aparát do pravé ořechové), mám Luhačovice ráda. 

A víte, jak se potom těším domů? Protože tam to přeci nemůže beze mě pořádně fungovat 

a hlavně se mi začně stýskat po mých blízkých. 

Proto dámy, nemějte strach z lázní a vyzkoušejte to samy, nemusí se nutně jednat 

o lázeňský úbor, večerní toalety a nekonečné korzování po kolonádě. 

Pokud se tam vypravíte, tak Vám přeji alespoň zlomek mých příjemných pocitů, které 

tam vždy zažívám. 

PS. 

Letos jsem měla ke svému lázeňskému pobytu ještě jeden bonus navíc. Příjemné odpoledne 

ve Zlíně s Vlaďkou M. Ta si pro mě přijela do Luha, odvezla mě do zlínského (malého/milého) 

Mammáče, pak jsme prošly město (s nezaměnitelnou architekturou baťovské 

doby), podívaly se do muzea bot a do zrekonstuovaného věžáku „21“, který patří mezi 

významné zlínské stavby a zároveň je i jednou z jeho dominant. Na střešní terase jsme při 

kafíčku probraly „jak jde život, a co děti, mají si kde hrát“. Pak jsme pokračovaly k Vlaďce 

domů, kde jsme sluply uchystané pohoštění a já za pomoci Vladčina manžela (velice milého 

a příjemného) degustovala „Modrý Portugal“. No a večer mě opět Vlaďka, nerozbitou 

a příjemně naladěnou, vrátila zpět do lázeňské péče. 

Vladi, ještě jednou děkuji. 

Je fajn mít známé (a že my je máme po celé republice!). 


Ta jižní Morava je věru krásná věc…. 

Obklopují ji vinohrady, rybníky, parky, zámky, skleníky, města a vesnice, chrámy, vinné 

sklepy a sklípky, překrásné staré stromy, louky pokryté ocúny a mnoho, mnoho 

dalšího, milého a krásného. 

O tom bych však dnes nechtěla psát. Chtěla bych psát o lidech. O lidech z Moravy 

i z Čech, o lidech plných pochopení, o lidech se srdcem na pravém místě, o lidech, kteří 

dokáží druhému pomoci ve všech situacích. Moje povídání má být poděkováním těm, kteří 

byli přívětiví, milí a ochotní, ale i veselí, plní humoru a odhodlání bojovat. 

Jistě jste poznali, že se vám snažím něco říci o našem rekondičním pobytu od 

MAMMA HELPU v Lednici. 

Myslím, že jsem tam byla nejstarší a předvečer mých kulatých narozenin připadl právě 

na 11. září 2009. Vy, které se zúčastňujete našich rekondicí, víte, že poslední večer 

je vždy večerem na rozloučenou. Bylo to také v předvečer svátku Marií a ani na ně se 

nezapomnělo. 

Při jízdě kočárem k minaretu mne kamarádka Saša humorně nazvala „královnou mat- 

9 


kou“, jež kyne svým poddaným, a to mi pak již zůstalo. Dostala jsem výtvarně vyzdobené 

přání s pozoruhodným textem od organizátorek se stejným oslovením. 

A všechny se ke mně chovaly potom jako ke královně. Všem mnohokrát děkuji za mnoho, 

přemnoho dárků, kterými mně zahrnuly a které jsou důkazem těch krásných vztahů, 

o nichž jsem se již zmiňovala. 

Výborný a neobvykle rozměrný dort a kytice byly Janou dovezeny až z Brna, krásná 

kniha o jižní Moravě od Hanky mě bude těšit ještě za dlouhých zimních podvečerů 

a budu vzpomínat, nepřestanu obdivovat korálkový náhrdelník s láskou vyrobený od 

Slávky, děkuji i za všechny další dárečky od vás, které již nebudu jmenovat, ale kterých 

si všech nesmírně vážím jako projevu vašich sympatií. Také pozorná a pečlivá paní správcová 

penzionu Lednice mi dala hodnotný dárek. 

Snad mi krásné zámky a města Lednice, Valtice a Mikulov a všechny historické památky 

odpustí, že jsem tentokrát nenapsala o nich, i když nás okouzlovaly, ale o nás. 

Přeji vám všem na příštích rekondicích tak hluboké a dojemné zážitky. 

10 

Vaše Olga Procházková 

První krůček ke splnění předsevzetí 

Ve čtvrtek 17. září jsme my tři – Jana, Jaruška a Líba – vyjely z MAMMA HELP centra 

z Hradce Králové směrem na Hlinsko. Jana nás bezpečně dovezla na místo. Cesta 

podzimní krajinou a Vysočinou byla velmi příjemná. 

Přednáška byla součástí výstavy fotografií z kalendářů Masarykova onkologického 

ústavu Brno v Hlinsku a paní starostka požádala Mammahelp o preventivní přednášky 

pro školy i pro veřejnost. 

V Kulturním centru v Hlinsku nás pořadatelky mile přivítaly a sdělily, že na besedu 

přijde asi 200 studentek z místního gymnázia. A skutečně. Divadlo bylo nabité, bylo 

zaplněné hlediště i balkon. Měla jsem trochu obavy, jak bez mikrofonu zvládnu prostor 

a jak zaujmu 400 očí a 200 duší. Díky mé profesi učitelky, výbornému školení v MAMMA 

HELP centru v Praze a velmi pěknému DVD se vše vydařilo na výbornou. Vzájemné úsměvy 

i poděkování od pedagogů gymnázia, dotazy a vyplnění anket, praktická ukázka na 

modelu, zájem o informační brožury, vše bylo smysluplné, užitečné a příjemné. 

Odtud můj první krůček ke splnění předsevzetí. Když jsem poprvé navštívila MAMMA 

HELP centrum v HK při šálku čaje, věděla jsem, že bych chtěla pomoci ženám a hlavně 

mladým dívkám, aby co nejvíce osvěty, informovanosti, literatury, zajistilo jejich soustavné 

samosledování. A tak jsem studentkám z gymnázia v Hlinsku pověděla vše, co je důležité 

a užitečné. Odpoledne jsme měli ještě akci pro veřejnost. Byla to spíše taková příjemná 

sešlost, bylo nás 11 a dotazy i vyplnění anket nás přesvědčilo o užitečnosti našeho počínání. 

Naše trojice dobře fungovala. Jana výborně obsluhovala techniku, já jsem rozprávěla, 

Jaruška pracovala s ženami při nácviku samovyšetřování na modelu. 

zlom.indd 10 12.10.2009 19:41:53

Že naše přednášky mají nějaký význam jsme se přesvědčili hned odpoledne. Na 

přednášku pro veřejnost přišla jedna studentka, která po dopolední přednášce přivedla 

svoji maminku. 

Hlinsko nás přijalo vlídně, strávily jsme také část dne ve staré idylické části Betlém. 

Ve staročeské hospůdce jsme si daly halušky se zelím, poseděly v parku a bylo nám 

spolu dobře. Měly jsme pocit, že naše centra MAMMA HELP jsou velmi, velmi potřebná 

a užitečná. Zájem o informační brožury nás ujistil o tom, jak závažná je tato problematika. 

A tak si jenom přejme, aby co nejvíce úsměvů a lidských kontaktů provázelo nás ženy 

navzájem. 

Mgr . Libuše Nováková 

A ještě dovětek koordinátorky Renaty z MHC v Hradci : 

Byla to první Libuščina přednáška a předvedla se jako špičkový řečník. Naše děvčata Jana 

i Jarka byly nadšené z jejího projevu i příjemného a jistého vystupování. Jako bývalá paní 

učitelka si i s tolika mladými děvčaty pohromadě skvěle poradila a rozuměla. Tolik moje 

pochvala a radost, že máme tak bezvadnou členku a kámošku, která je ochotná vždycky 

pomoci. A samozřejmě dík patří i Janě a Jarce. Všechny tři se přičinily o dobré jméno 

Mammahelpu na Vysočině. 

Můj první výlet s děvčaty 

Před dvěma lety jsem dostala k vánocům opravdu „hezký“ dárek. Pozitivní nález na preventivní 

prohlídce na mamografu. V prvních chvílích se mi zhroutil celý svět. Rakovina 

je opravdu nejen hrozné slovo ale vše co je s tím spojené převrátí člověku život už navždy. 

Po prodělané chemoterapii, operaci a ozařování jsem se začínala opatrně a pomalu 

dostávat do normálního života. Nikdo, kdo si neprošel tímto onemocněním nepochopí, 

jaké to je. 

Ne úplně náhodou jsem jednoho letního dne zastavila před domem na hlavní třídě, na 

kterém byla tabulka s názvem Mamma HELP. Znala jsem toto sdružení zatím jen z doslechu 

a trochu jsem se ostýchala jít dál. Po velmi milém přijetí, nežli jsem se stačila rozkoukat, 

už jsem byla pozvána na výlet, který pořádala Liga proti rakovině s Mamma HELP. 

Uplynulo pár dní a já stojím na místě setkání a seznamuji se s dalšími účastníky zájezdu. 

Všechny obavy a stud byly ten tam. Nastupujeme do autobusu a ujíždíme směrem 

Český ráj. Protože v autobusu byly především ženy, tak cesta ubíhala v „drbací“ náladě. 

Nejprve jsme navštívili středověký hrad Kost nedaleko Nové Paky. Prohlídku nám zajistila 

průvodkyně a velice hezky nás provedla přes nádvoří i do kaple, která slouží i jako oddací 

síň. Při poslechu svatebního pochodu, který nám průvodkyně pustila, se každý usmíval, 

jak jsem si všimla. Asi vzpomínky. Další zastávka byla ve Starých Hradech u Jičína. Velice 

zajímavá expozice se líbila určitě všem. Pro mne osobně byla i dost poučná. Například 

jsem nevěděla co je to „štolverk“ a překvapilo mě, že to byly mléčné karamely. Každý 

našel mezi vystavenými exponáty něco, co si pamatoval z dětství, nebo něco co už 

11 


hodně dlouho neviděl. Různé pomůcky do kuchyně, které se používaly před mnoha lety, 

pochutiny, co už dávno nikdo nevyrábí anebo se vyrábějí dodnes, a mnoho dalších zajímavých 

věcí. A zase bylo o čem povídat. Další zastávka byla u zámku Dětenice nedaleko 

Kopidlna. Než začala prohlídka, zavítaly jsme do místní cukrárny a řádně se na prohlídku 

posilnily. Kávička a dortíček dodaly síly a průvodce po zámku další porci informací. Tento 

zámek má docela bohatou historii. Založen Templáři, prodán, prohrán v kartách, zabrán 

a přebudován na ústav pro problémovou mládež, navrácen a zase prodán tentokrát do 

správných rukou, které mu daly původní krásu a noblesu. Obrazy, sály, plno nábytku, 

osobní pokoj Emy Destinové, krása a přepych zašlých časů. A potom návrat domů. Šťastný 

a naplněný den utekl jako voda a nebýt bolavých nohou, ani by se mi nechtělo domů. 

Počasí nás mělo rádo a dávalo nám to znát. 

Poznala jsem mnoho milých a hodných lidí a už vím, že nejsem sama. Těším se na další 

výlety a další zážitky a další a další… 

Eva Koutníková, Hradec Králové 

Za kulturou přes La Manche 

Každý máme své sny a každý víme, jak je příjemné si je plnit. 

Jedním ze snů mé dcery – vozíčkářky, studentky Divadelních věd na FF UK – bylo 

vidět muzikál Andrew Lloyd Webbera FANTOM OPERY v Londýně. 

A když jsem zcela náhodou viděla ve výloze nabídku jedné cestovní kanceláře, 

zájezd Muzikálový Londýn, ani minutu jsem nezaváhala. 

A tak jsme se asi tři měsíce těšily, sháněly informace, „chlapa – asistenta“ a najednou 

tady byl konec září a den D. 

24.9. ráno jsme stáli na letišti, já, Petra a „náš táta“ – kulturní barbar, který nesnáší 

město. Do Londýna ideální. Plni očekávání – cestování s vozíčkářem se rovná zaručené 

dobrodružství. 

Kolem 14. hodiny jsme už měli zavazadla v příjemném hotýlku a vyrazili na odpolední 

procházku – tedy spíše dostihy. Buckinghamský palác, Westminster Abbey, Parlament, Big 

Ben, Trafalgarské nám., Piccadilly Circus, Covent Garden… 

Druhý den po vydatné snídani – naštěstí (to jsme ještě netušili, že na jídlo během 

dne čas nebude) – jsme pokračovali v prohlídce města, Greenwich, křižník Belfast, 

TowerBridge, Tower… Pak následoval úprk na hotel se „načančat“ a v 19 hodin jsme stáli 

před HER MAJESTY’S THEATRE. 

Muzikál napsal pan Webber inspirován hlasem své druhé manželky, britské sopranistky 

a tanečnice Sarah Brightman. Premiéra se konala roku 1986 a muzikál se hraje 

v Londýně i na Broadwayi dodnes. 

The Phantom of the Opera – FANTOM OPERY – předčil naše očekávání!!! Nádherná 

výprava, skvělí protagonisté, úžasná melodičnost Webberových písní, vynikající symfonický 

orchestr. Brilantní výkon. Po 2,5hod jsme odcházeli nadšeni, se šťastnou Petrou. 

Ten večer jsme uspokojili i našeho tátu, zašli jsme na výborný steak. 

12 


Třetí den již byl klidný. Procházka po Hyde Parku, Kensingtonský palác, Muzeum 

Madam Tussaud, obchodní dům Harrods, Čínská čtvrť, SOHO… Vychutnali jsme si volné 

tempo, čas na „čaj o páté“. 

Čtvrtý den – den odjezdu – jsme zjistili, že se začínáme orientovat v metru i ve městě, 

že jsme nestihli skoro nic z toho, co jsme měli v plánu, že jsem nezaběhla na dva doporučené 

hřbitovy… 

Ale tak to prostě je, všechno krásné jednou končí. Odpustili jsme Londýnu děsně bariérové 

metro, to množství lidiček a tlačenice v metru, na Oxford Street…, ušlapané nohy, 

vytahané ruce. 

Londýn je krásný a chceme se tam vrátit. Alespoň my dvě, já a Petra, a s námi nějaký 

nový,silný (mladý, chytrý, krásný a bohatý) „chlap – asistent“. Vždyť Andrew Lloyd 

Webber představil nový projekt, volné pokračování Fantoma opery a již zanedlouho se 

chystá premiéra. 

Zvládli jsme bez újmy i přísnou prohlídku na londýnském letišti, let do Prahy, cestu na 

Žižkov a zapojení se do běžného života. To nikdy není jednoduché, ale na druhou stranu 

ZASE MŮŽEME SNÍT !!! 

Marta Hynková 

Mohou za to Turci 

Říká se, že závin je česká klasika, ale jen málokdo ví, že tento způsob pečení pochází 

až z Cařihradu. Do střední Evropy ho s sebou ve středověku přivezli při svých ničivých 

nájezdech Turci. A tak se také říká, že v Čechách sice pečeme opravdu vynikající štrúdly, 

ale ve Vídni jsou lepší, ještě jemnější se dají ochutnat v Maďarsku a ty bezkonkurenčně 

nejlepší vám údajně upečou v Řecku a v Turecku. Tamní těsta jsou prý jemná jako vánek 

a náplně sladké jako sen. 

Těžko už dnes někdo vystopuje, jak to bylo na samém začátku doopravdy, ale jedno 

je v každém případě jisté: slovo štrůdl české dvakrát není. Výraz „apfel strudel“ je daleko 

bližší zmiňované Vídni. Na druhou stranu ale platí, že o věhlas vídeňské kuchyně se 

v minulosti zasloužily v první řadě české panské kuchařky. A tak to máte ve vztahu mezi 

Českem a Rakouskem se vším… 

Tak toto poučení jsem si přečetla v časopisu Recepty – To nejlepší z jablek. Jsou zde 

recepty na těsta, jogurtové, kynuté, listové, pivní,křehké domácí, vše s jablky. Určitě každá 

z nás má své vyzkoušené těsto, které nikdy nezklame. Taky takové mám. Po své mamince 

a babičce. Dělá se z rozpuštěného sádla, hladké mouky, vajíčka, trochu studené vody 

a hněte, hněte až se dělají puchýřky. Babička mívala v ložnici na skříni vždy plno jablek. 

Panenská jablka a kožuchy. Vzpomínáte si ještě na ně? Dnes tyto jabloně určitě nikdo na 

zahrádce nemá, ale na vůni panenských jablek, tak na ni se zapomenout nedá. 

Zaujal mě koláč s jablky a ostružinami. Letos jsem ostružin měla opravdu hodně, 

mražák je plný pytlíčků ostružin a ve sklepě je hodně sklenic s marmeládou. Určitě ho 

vyzkouším. Tady je popis. 

13 


Jablečný koláč s ostružinami: 250 g hladké mouky, 125 g másla, 75 g 

moučkového cukru, 1 vejce, špetku prášku do pečiva, náplň: nakrájená oloupaná 

jablka, ostružiny, mleté ořechy, cukr se skořicí, vanilkový cukr. 

Mouku smícháme s práškem do pečiva, přidáme cukr, máslo a vajíčko. Zadělejte 

těsto, které necháte chvíli odpočinout. Na vále je rozdělte na dvě poloviny a každou 

postupně rozválejte na velikost plechu. Na válečku přeneste první plát na 

máslem vytřené dno, upravte po obvodu, posypte strouhanými ořechy, přidejte 

nakrájená jablka, cukr se skořicí, vanilkový cukr a nakonec povrch hustě posázejte 

ostružinami. Přikryjte druhým plátem těsta. Povrch propíchejte vidličkou, aby mohla 

unikat pára při pečení, potřete vajíčkem a upečte v troubě při 175°C. 

A tak mně napadá. Co takové středeční štrůdlování na Mamáči? 

Džem z rajčat? Proč ne… 

Majka z Brna 

Zdravím všechny mammahelpky a přeji krásný den. Tady Věra z Prahy. V září jsem byla 

s úžasnou partou bab na rekondičáku v Lednici. Měly jsme úžasné počasí, úžasné 

vedoucí, úžasný program – prostě pro mě úžasný odpočinkový a drbací týden! Tím dík 

naší Hance z Prahy, Marcele z Plzně a brněnské Zrnečce za jejich pevné nervy s námi! 

Mezi pokecem jsem slíbila, že pošlu do éteru recept na rajčatový džem – tady je: 

1 kg rajčat rozvaříme, rozmixujeme a přepasírujeme. Dáme do hrnce, přivedeme 

k varu s 1 kg cukru krystalu (nebo želírovací cukr – je lepší), přidáme 1 pektol (nebo 

něco podobného), 2 sáčky vanilkového cukru, 1 lžíce kyseliny citronové a 1/2 dcl 

rumu. Plníme do skleniček, horké otočíme dnem vzhůru a necháme zatáhnout. 

Nedá se poznat, že je to z rajčat!!! Džem není tolik sladký a je výborný na vdolky i na slepování 

vánočního cukroví! Vyzkoušejte, rajčat je teď všude dostatek. Nechte si chutnat!!! 

Ahojky Věra 

Ahojky…zdraví Vás opět Věra. Protože jsem skleróza, posílám raději hned recept na 

bezinkový likér, co si mlaskly ženský v Praze na babinci! 

Takže bezinkový likér: 1 kg bobulek a 2 litr vody vařit tak půl hodiny, aby se 

daly bobulky rozmačkat – já jsem pohodlná, tak je mám i se šťopkama a pak přes 

cedník sliju šťávu a přepasíruju zbytek. Přidám 1 kg krystalového cukru, 1 sáček 

vanilkového cukru – nemusí být a povaříme tak 5 minut. Necháme úplně vychladnout 

– klidně do druhého dne a přidáme 1/4 l rumu. Doporučuje se dát si malého 

frťana po ránu !!!!!!!!!! 

14 


Houby – dojde na ně? 

Zdravím a posílám krátké podzimní rozjímání na téma houby (kdybyste náhodou 

potřebovali vyplnit bílou stránku v bulletinu.) Je to důsledek mé výpravy do lesa, kam 

jsem si šla užít pár chvil ticha po třídenní invazi příbuzných na chalupě. Byl to náročný 

víkend. Jelikož se u nás přemnožili Václavové, Michalové a rovněž zimní měsíce přinesly 

v září docela kvalitní úrodu (narozeniny), tak jsme zvolili tento víkend jako slavící. To, že 

jsem byla Retigová, Koukrová a Nany v jedné osobě vám ani nemusím říkat. No, ale zas 

to nebylo tak dramatické, v tom lesním tichu jsem si vlastně uvědomila, že jsem ráda , že 

jsme se tak všichni sešli. 

Jo a sucho je opravdu kruté, nevzpomínám si, že bych viděla jak vadnou v přírodě 

i takové hodně odolné/plevelové keře. 

Přestože je u nás téměř všude již delší dobu velké sucho a jedlé houby se vykytují jen 

vzácně, určitě se už mnohé z nás těší na pořádnou podzimní houbařskou sezonu. (Já tedy 

určitě). Mám ráda, když houby musím hledat, než když je najdu na jednom místě. Musí 

tam být trochu toho chození a pátrání, je z toho pak větší radost. Co už ale nemusím, je 

jejich čištění. No ale co si člověk sám nasbírá, musí si také očistit. On potom takový obalovaný 

suchohříbek nemá chybu. A když se urodí, ráda ho připravím pro celou rodinu či 

kamarády. 

Tak tedy přeji úspěšný lov a pokud máte někdo na tyto dary přírody (maso chudých) 

nějaký mimořádně dobrý a osvědčený recept, určitě se s ním pochlubte v bulletinu. 

Navzdory počasí houby určitě porostou a šikovný houbař najde vždycky. 

Upozornění: současně začínají lovit i myslivci, což někdy znamená zvýšené nebezpečí 

pohybu v lese (většina lovů je dána zákonem – probíhají individuálně a není možné se 

všemi seznamovat veřejnost). Obce nemají povinnost o lovech/honech informovat. 

Takže pozor na myslivce – jsou občas nebezpeční (a nejen v lese)! 


15 

V Praze dne 6. 9. 2009 

Věc: Ráda bych se stala vaší členkou 

Vážené Mammahelpky, dovolte, abych se představila. Jmenuji se Ursi z Hofjaru, 

pocházím ze severních Čech z obce Chrastava nedaleko Liberce. Můj rodokmen sahá 

až za hranice naší republiky. Můj otec byl urostlý Holanďan, matka Češka. Jsem černá 

střední kníračka. 

Oslovil mne váš veselý projekt „Umíme žít naplno!“. Krásné ženy v kloboucích jsou 

zajisté dámami. Já se cítím být dámou nejen pro svůj rodokmen. Povahou jsem svá: 

trochu paní opatrná, plachá, psychicky labilní, jemná, umanutá. V hlavě zkoumám 

smysluplnost rozkazů. Přemýšlím, zda je vůbec plnit. Jsem náladová, zadumaná, nosím 


si své smutky. Vím ale, že je léčí veselé skutky. Jakákoliv činnost, která smutky zažene. 

Například běhat na louce od jedné myší díry ke druhé a zírat jak myši prchají. Chodit 

po módním molu bych však neuměla. Haf, haf. Jsem hovorná – štěkavá. Pokud vyžaduji 

pozornost vyloudím neuvěřitelné zvuky. Kňourám, vrním, jódluji dokud nedosáhnu svého. 

Miluji jídlo. Potrpím si na dietní vařenou stravu 3x denně. Již v dětsví jsem trpěla 

zažívacími problémy. Mám i přes svůj vysoký věk (13,5 roku, tj. 75 let věku lidského) 

stále pěknou postavu. Jsem Dámička s velkým D, značka jemné zacházení. Nikomu se 

nepodbízím. Mazlení není moje hobby. Dobře však vím, že má vyjádřená přízeň přináší 

ovoce v podobě různých pamlsků. Proto se s paničkou a páníčkem za kus žvance 

poňuchám. Ale krátce. Všeho je příliš. Má přátelství jsou ojedinělá. Své psí přátele jsem 

vždy vybírala i s ohledem na jejich pány. Byli a jsou to vesměs sympatičtí lidé. Pokud 

mi jako bonus nabídnou občas piškůtek jsou ještě sympatičtější. Jednou jsem se seznámila 

s velice galantním bíglem. Bylo to v mládí, kdy jsem nosila na každou procházku 

gumový kroužek. Milovala jsem aport. Kroužek byl můj neodmyslitelný doplněk. Asi tak 

jako když, každá z vás, dámy, nosíte kabelku. Bez kabelky ani ránu. Bígl byl fešák. Byl 

do mne paf. Běhali jsme spolu pro kroužek. Pokud by byl u aportu dříve než já, počkal 

až tam doběhnu. Jednou se stalo něco neuvěřitelného. Položil mi kroužek k nohám. 

Jeho páníček a moje panička byli tou něžností unešeni a vyprávěli doma o tom svým 

polovičkám. Jednoho dne se můj kamarád odstěhoval do Modřan. Laskavějšího psího 

přítele jsem již nepoznala. 

Mám závažný důvod proč se stát mammahelpkou. Před šesti lety se mi objevila bulka 

v prsu (cecíku). Pan MVDr. Ondřich, můj osobní lékař, mne operoval. Musel provést 

ablaci celé levé prsní lišty. Sňal všechny cecíky na levé straně. Byla to dlouhá jizva. 

Cítila jsem se pod psa. Celou noc jsem prostála a proseděla, nespala jsem. Jizva táhla 

a bolela. Po narkóze jsem byla jako opilá. Brzy jsem se dala dohromady. Dobře jsem 

se hojila. Vidíte, dámy, ani nás zvířátka život nešetří. Nebyla to má první ani poslední 

operace. Dvakrát mi amputovali prst. Nejprve na přední noze, pak na zadní pro nebezpečí 

sarkomu v drápech. Naučila jsem se chodit ihned bez problémů bez chybějících 

prstů. Nic nepoznáte. Aby toho na jednoho psa nebylo málo musela jsem ve zralém 

věku podstoupit kastraci. Nyní jsem „zdravá“ úměrně svému věku. Za kroužkem již 

neběhám, to jsem přenechala mladším. Z krátké procházky spěchám domů a těším se 

na dlabanec. Když přichází panička domů, těším se na dlabanec. Když ráno vstáváme, 

třu se o postele a těším se na dlabanec. Mám radost z obyčejných věcí. Z dlabance. 

Haf, haf! Všechno pro dlabanec! Radujte se z maličkostí všedního dne! Například 

z dlabance.... 

Odpusťte, jsem dáma přehnaně sebestředná. Každá máme své klady a zápory. Taky 

máte rády dlabanec? Mammahelpky stále na sobě pracují, aby jejich klady převládaly, 

aby v jejich společenství bylo dobře. Je pozitivní, že si nelížete své rány samy, ale 

společně a navzájem. Je pozitivní čelit nepřízni aktivitou. Když se poštěstí, že je aktivita 

navíc veselá, blahodárná na duši jako je projekt „Umíme žít naplno!“ je to skvělé. 

16 


Jste krásné! No, víte, já jsem taky krásná. Mohla bych být vaší členkou a maskotem 

pro štěstí? Oslavte 10 let od vzniku Mammahelpu přijetím nového netradičního člena. 

Finanční příspěvek pošlu prostřenictvím své paničky Olgy. V příloze přikládám svou podobenku 

v klobouku. 

Všem vám přeji pevné zdraví, hodně štěstí a radosti. Zdraví vás vaše psí dáma 

Ursi z Hofjaru 

alias Ursi Růžičková / Růženka 

První milovník 

Náš Mefisto je na holky. Ví to celý Žižkov, a nejen tam. Velká – malá, stará – mladá, 

černá – bílá… Je to jedno, Mefíkovi se prostě líbí všechny. 

Ale jinak je to miláček. Pravidelně se mnou chodí do práce, v Mamma Helpu má 

roli vítače, vítá každou klientku, takže k naší pomoci přidáváme bonus ve formě porce 

canisterapie. 

A jak to tak chodí, vše má i stinné stránky. Jak se říká:„ Jednou na to dojedeš…“ 

Podařilo se to i Mefíkovi. Koncem července jsme přijeli na chatu a Mefisto natěšeně vyběhl 

z auta a šel se přivítat se sousedovic retrívrem, Dante jej olízal a Mefík podlezl k dalším 

sousedům. Přes naše věčné zákazy nemohl odolat. Eby, tmavě hnědá labradorka, je sice 

krasavice, ale nemá ráda psy. Těžko říct, co jí v té chvíli víc vadilo, zda to, že jí Mef vlezl 

do teritoria či že si dovoluje se jí dvořit takový prcek. 

Vše ostatní si jen domýšlíme, za pár minut nám sousedka přinesla bezvládné tělíčko 

Mefa. Mefík měl srdeční zástavu, nedýchal, měl proraženou lebku a následně otok 

mozku… 

Ihned jsme zahájili resuscitaci a jeli na veterinu do Chebu, odtud jsme ho převáželi na 

veterinární kliniku do Mariánských Lázní. Vypadalo to beznadějně. Po několika hodinách 

nám telefonicky sdělili první „příznivou“ zprávu – páteř není zlomená. Čekal ho veliký 

boj, ale věděli jsme, že je Mefík bojovník. Po čtyřech dnech jsme si ho vzali domů, mysleli 

jsme, že mu prospěje naše péče, naše přítomnost. 

Mefík jen ležel, nehýbal se, nereagoval, krmili jsme ho stříkačkou. Strávili jsme celé léto 

péčí o Mefa, věděli jsme, že mu musíme dát šanci. Učili jsme ho chodit, vařili polívčičky, 

jezdili denně na injekce… A čekali, kdy nám dá najevo, že nás poznává. 

Pokroky přicházely, pomalu, s odcházejícím otokem mozku. Nejhorší bylo, že nás 

nikdo nevítal, nemazlil se, nespal s námi v posteli, neštěkal…Dlouho to nebyl ten náš 

Mefík, rošťák. Ztratil tu svoji jiskru v oku… 

Po dvou měsících se ten „starý‘‘ Mefík vrací mezi nás. Už zase vrtí ocáskem, vítá, mazlí 

se a prohání holky. Jen neštěká, ale to nám nevadí. Zůstal mezi námi!!! 

Děkujeme, že jste na nás myslely, Mefík je už zase v „mamáči‘‘ a posílá vám pomyslné 

„haf“. 

Marta Hynková 

17 


CO SE DĚLO V MAMMA HELP CENTRECH? 

Přidávám tradiční zprávy z MAMMA HELP CENTER: 

Spokojenost v novém centru 

Mohla bych začít stejně, jako Jana Zrnečková ve svém minulém příspěvku: 

Kdo by si myslel, že jsme o prázdninách lenošily…. Kdepak! Letošní prázdniny to vůbec 

nebylo možné. A ani by nám to pocit příslušnosti k té velké rodině mammahelpek a naše 

svědomí nedovolilo. Splnil se nám sen. Stalo se skutečností, že jsme po 4 letech existence 

centra v Hradci Králové výrobní halu továrny na silonová vlákna měnily za prvorepublikovou 

vilu na hlavní třídě. 

Veliká výloha vkusně naaranžovaná poutá kolemjdoucí (to vidíme zevnitř, jak se u ní někdo 

zastaví) a přivedla k nám už několik nových tváří. Když vejdete do domu, zazvoníte (už 

máme i zvonek), přijde vám otevřít usměvavá Jarka, Jana, Alča nebo já (všechny usměvavé). 

A zůstanete stát v úžasu. Že, vy, co jste nás už navštívili? Prostornou místnost s nádhernou 

galerií kolem jsme zařídily tak, že je rozdělena do jednotlivých zón. Informační koutek 

s tiskovinami a nástěnkami, koutek pro intimní rozhovory klientky s terapeutkou, pro cvičení 

a setkávání skupiny, dokonce i koutek s počítačem pro veřejnost jsme zřídily. Jen nám chybí 

ten počítač, vlastně především finance. Takže v tom koutku je zatím jen stolek a 2 židle 

a na počítač se zatím jen těšíme. Od první návštěvy se mi líbilo v Brně, že mají velký stůl 

uprostřed. Vždycky jsem si tak představovala místnost pro setkávání lidí, kteří si mají co říci. 

Jenže protože se v u nás každý týden cvičí jóga, je potřeba prostor snadno vyklidit. Nic 

lepšího nás nenapadalo, než stůl na kolečkách. A jako deus ex machina se objevil pan 

Koutník, manžel naší nové klientky Evy, ohromně šikovný a neuvěřitelně ochotný. A ten pro 

nás vyrobil (a jen za cenu nakoupeného materiálu) dva lehce přenosné osmihranné stoly, 

které se ještě dají propojit s obdélníkovým stolkem. Vypadá to fantasticky, je to mobilní 

a účelné. Tak tímto mu moc a moc děkujeme za jeho šikovné ruce a dobré srdce. Na galerii 

plánujeme artedílnu a pak tu máme ještě kancelář a kuchyňku. A velký trezor (pozůstatek 

po bývalé spořitelně), do kterého se vejdou klidně i 3 lidi. (Někdy mě děsí pomyšlení, že by 

se v něm někdo omylem zavřel .) Na úklid a zařizování kromě pomoci Šimona a Matouše 

(to jsou Janiny vnuci) s nábytkem do galerie jsme vystačily s vlastními silami a musím za 

to mým děvčatům moc a moc poděkovat. A pak také aranžérce Míle za výlohu i našim 

pražským pomocnicím Marcele a Jarmile, které nám pomohly s dekoracemi. Největší dík 

patří zástupcům královéhradeckého magistrátu, kteří nám prostory přidělili. Osobní dík za 

Mammahelp patří náměstkům primátora ing. Finfrlové a ing. Soukupovi. O jejich vstřícnosti 

a pochopení pro naši činnost jsem se už několikrát s uznáním vyjádřila jak v našem bulletinu, 

tak v médiích. Přála bych i ostatním centrům takovou podporu, jakou nám poskytuje 

magistrát u nás v Hradci. 

Věříme, že nová adresa centra k nám přivede více žen pro radu, pomoc i potřebné informace. 

A těšíme se na vás všechny ostatní, že nás přijedete navštívit. 

Renata 

18 


Plzeňské babí léto 

Přišlo září a s ním, zdálo by se, i konec léta Školáci zasedli do lavic, poklidná letní idyla ve 

městě byla ta tam. Ze dne na den se město zaplnilo tisícovkami osobních i nákladních aut, 

davy spěchajících do zaměstnání, tisícovkami školáků a studentů spěchajícími do školy. 

Řinčení tramvají, troubení aut, čilý pracovní ruch na stavbách ve městě i vzdálené tlumené 

zvuky z nedaleké továrny nám opět připomněly, že letní dovolenková atmosféra je ta 

tam. A že přijde podzim a s ním plačtivé mlhavé dny, chřipky a stresy. Ale počasí je stále 

jakoby letní a nám je dobře. Je tady babí léto. Co s ním? Rychle je třeba využít posledních 

slunných dnů k nabrání energie, aby bylo z čeho čerpat později. A my baby máme babí 

léto nejraději! Delší dobu jsme měly naplánovaný výlet k Ejpovickému jezeru spojený s příjemným 

posezením u naší čerstvé šedesátnice Broni, která v nedalekých Ejpovicích bydlí. 

Je 3. září a scházíme se na nádraží. Ze včerejší modré oblohy nezbyl ani kousek, fouká 

studený vítr a je zataženo. Ještě než jsme si stihly koupit u pokladny jízdenky, už začaly 

těžké kapky bubnovat na střechu nádraží a než jsme se dostaly na správné nástupiště, 

začalo lít jako z konve. No co, vyšlo to akorát, už jsme ve vlaku. Celou cestu prší, co 

prší, lije. Začínáme přemýšlet o tom, že snad ani nevystoupíme a pojedeme courákem do 

Prahy a zpátky. Vůbec se nám ven do deště nechce. Vlak přijíždí do Ejpovic a už jenom 

mírně prší. Na nástupišti na nás čeká naše kamarádka Broňa. Pochopitelně s deštníkem. 

Déšť ustává a my vyrážíme na procházku kolem jezera, přeci to nevzdáme! Přestalo pršet 

a za tmavými plovoucími mraky občas vystrčí sluníčko svůj nos. Ale to už přicházíme na 

zasklenou terásku domku naší Broni. Čekají nás samé dobroty a kavárnice Broňa na svém 

novém kávovaru (dostala jej k 60tinám) kouzlí kávu všeho druhu. Lecjaká kavárna nemá 

takový výběr. A tak v bříškách máme jako v pokojíčku a ani nepřízeň počasí nám výlet 

nezkazila. Pěkně jsme si jej užily! Odjížděly jsme až večer a ještě jsme se vezly autem. 

Naše šoférka mammahelpka Jitka za námi přijela a ještě nás všechny odvezla do Plzně. 

Díky Broni za krásné odpoledne, díky Jitko za taxi. (Příště řídím já). 

Marcela z Plzně 

Emoce v nás 

Pomáháme ženám v poradně a ony zase svými příběhy a otázkami často pomáhají 

nám. Hlavně přemýšlet , o tom všem co nás a je potkalo a jak se se vším vyrovnat. Lidské 

utrpení je dvojího druhu: takové, kterému lze zabránit a to, jemuž se nelze nijak vyhnout. 

Rakovina prsu, za podmínky, že je odhalena včas, se nepochybně řadí do první kategorie. 

Velmi nás těší, že jsme to právě my, které nejen pomáháme ženám v krizových situacích, ale 

že pomocí preventivních přednášek je nabádáme k pravidelným návštěvám lékaře a učíme 

je samovyšetřování a zdravému životnímu stylu. 

Mnohé ženy nám tvrdí, že jejich nemoc pro ně představuje životní zvrat a příležitost 

přehodnotit, co je pro ně skutečně důležité. Radíme jim, aby dělaly to, co jim přináší nej- 

19 


větší uspokojení. Zda je to například péče o druhé, práce na zahrádce, psaní, učení se 

němu novému, cvičení a pod. Zkrátka, aby si v životě nalezly znovu svůj cíl. Pomáháme 

jim při jejich návštěvách v naší poradně zmírnit jejich osobní trauma a doporučujeme, aby 

nepotlačovaly své emoce (pláč, smích , křik, a pod.) Doufáme, že se nám to daří, protože 

pomáhat ostatním je zase náš osobní cíl. 

Protože měsíc říjen je měsícem boje proti rakovině prsu, rozhodly jsme se udělat přednáškový 

turnus na školách. Preventivní přednášky máme dohodnuty na Střední gastronomické 

škole služeb pro 3. a 4. ročník. A na Střední živnostenské škole pro 4. ročník. Také 

budeme přednášet pro zaměstnankyně na MÚ – odboru sociálních věcí a zdravotnictví 

v Přerově. V týdnu Sociálních služeb budeme mít výstavu a prodej růžové výšivky v Info 

centru pro tělesně postižené v Přerově, i zde budeme na požádání veřejnost učit samovyšetřování 

prsou na fantomu. 

Ostatně, přerovskou veřejnost jsme už poučily, když s námi přerovská kabelová televize 

natočila 18. 9. krátký spot o práci v naší poradně, kde jsme předvedly ukázku samovyšetřování 

na fantomovém modelu se slovním doprovodem. 

Závěrem bych chtěla říci, že v MHC Přerov se řídíme heslem: Jakmile si začneš připadat 

moc stará na to, abys něco podnikla, tak jdi a podnikni to!! A tak děláme to, co je dobré 

a důležité i pro ostatní. 

Za Přerov Jana 

Mamma help centrum Zlín 

– září 2009 

A je tu září. Děti musí do školy a pro nás v MHC začíná opět víc práce než v době 

letního dovolenkového času. Už víc jak dva roky si píšeme do knihy denních záznamů vše 

důležité, co se u nás událo. Zvykly jsme si na to, a když zpětně zalistujeme, osvěžíme si 

v paměti dění v našem centru. Stále více žen se na nás obrací s žádostí o informace pro 

rekondiční pobyt. Z vlastní zkušenosti vím jak je rekondiční pobyt důležitý a proto ho vřele 

doporučuji. Já letos trochu cestovala, ale příští rok mám v plánu ještě jednou podstoupit 

lázeňskou léčbu s tím, že mi moje onkoložka napíše lázeňské procedury a já si uhradím 

pobyt a stravu. Stále častěji si k nám také chodí zdravé ženy pro poukaz na dvěstěkorunový 

příspěvek na vyšetření od AVONu. Na nástěnkách, které jsou umístěny na onkologii 

v Baťově krajské nemocni a na poliklinice ve Zlíně neustále nabádáme k preventivnímu 

vyšetření prsu. 

Na začátku září nám přišla obálka s výšivkami od Martiny Horné z Rožnova pod 

Radhoštěm, které chceme moc poděkovat, že nám zůstává stále věrná a vyšívá a vyšívá. 

Jitka Nevídalová – MHC Zlín 

20 


NOVÍ PŘÁTELÉ NÁM POMÁHAJÍ 

Už několikrát jsem se zmínila o naší letošní dopisové kampani. Mám velkou 

radost ze zjištění, že díky akci, která slouží zejména k získání finanční 

podpory od jednotlivých dárců a pomůže nám zajistit provoz MH center, 

jsme navíc získali i mnoho příznivců a nových přátel. Řada z nich nám 

nabídla svou pomoc odbornou. Děkujeme jim za to! 

Paní ředitelko, 

dostala jsem domů dopis sdružení Mammahelp s žádostí o finanční podporu. Rozhodla 

jsem se, místo finanční částky, nabídnout svoji pomoc. Jsem klinický psycholog, zaměstnaný 

dva dny v týdnu na interní klinice a radioterapeutickém oddělení ve Fakultní nemocnici 

Motol. 

V rámci svého úvazku mohu fungovat i pro ambulantní pacienty. Pokud byste tedy potřebovali 

pomoci s nějakou klientkou apod., jsem k dispozici. 

Kontakt na mě je: 

PhDr. Hana Čápová, tel. 604 503 474, mail: hana.capova@fnmotol.cz 

Benefiční koncert pro Mamma HELP 

Plných 15 let jsem zpíval ve skupině Nerez se Zuzanou Navarovou, zpěvačkou, která 

podlehla nemoci, k jejímuž léčení se snažíte přispět ve společnosti Mamma Help. 

Napadlo mne, že než posílat 600,- Kč by bylo lepší a mnohem účinnější uspořádat 

pro Vás koncert, který by byl obdobou 4 koncertů, které jsme připravili letos v červnu 

k nedožitým padesátým narozeninám Zuzany. Koncerty máme natočené a v říjnu by 

mělo u EMI Music vyjít album Pocta Zuzaně Navarové. Na albu hrají členové Nerez 

a pěvecké party Zuzany Navarové zpívá Klára Vytisková. Jako hosté vystupují Marie 

Rottrová, Vlasta Redl, Jan Smigmator a skupina Toxique. Nabízíme Vám náš koncert 

bez nároku na honorář, veškerý výtěžek z prodeje vstupenek by šel na Vaše konto. 

K vydání alba jsme přistoupili proto, abychom zviditelnili talent zpěvačky a skladatelky 

Zuzany Navarové. Myslíme si, že je dobré, aby její písničky připomenuly tuto výjimečnou 

osobnost. Zároveň jsme přesvědčeni, že právě spojení s Vaší společností zviditelní tento 

hudební projekt tím správným směrem. 

S panem Zdeňkem Vřešťálem, který nám tento dopis poslal, jsme se samozřejmě na všem 

rychle dohodli a tak vás teď můžeme pozvat na benefiční koncert pro Mamma 

HELP, kde spolu s Marií Rottrovou pokřtíme Zuzanino CD. Chcete-li být při tom, koncert 

se koná v pondělí 9. listopadu od 19.00 hodin, v divadle CASA GELMI na 

Vinohradech, kousek od náměstí Míru (Vinohradská 30). Vstupenky v ceně 500 korun 

jsou k dostání v pražském MH centru, zavolejte si tam kvůli rezervaci (272 731 000, 

21 


nebo Hanku Jírovcovou, tel. 739 632 884. Neodkládejte to, zájem je velký, neboť 

nabídka již visí na webových stránkách, našich i skupiny Nerez i paní Rottrové. 

Profimed podporuje Mamma HELP 

Výrobky označené růžovou stužkou, která se stala symbolem boje proti rakovině prsu, 

se prodávají po celém světě. Jejich smyslem je podpořit projekty osvětové, preventivní, 

poradenské a samozřejmě i projekty zaměřené na výzkum rakoviny prsu. 

Onkologické pacientky se musí vyrovnávat nejen s často velmi vyčerpávající léčbou, 

ale také s novými situacemi každodenního života, na které si musí zvykat. Toto období 

je nejen pro ně samotné, ale i pro jejich blízké, psychicky velmi náročné. Nejen proto, 

že firemní barvou společnosti Profimed je shodou okolností také růžová, jsme se rozhodli 

podpořit MAMMA HELP – sdružení pacientek s nádorovým onemocněním prsu. Z každé 

prodané růžové manikúrní sady Japonesque bude věnováno 50 Kč sdružení MAMMA 

HELP. 

Pokud si i Vy či Vaši přátelé chcete koupit Japonesque Manicure Set – manikúrní sada 

pro Mamma Help, můžete využít e-shop firmy Profimed www.profimed.cz/cs/obchod/ 

Díky dopisu vás zveme 

také na tai-chi 

Je mi 43 let a už deset roků se věnuji tai-chi (a asi 7 let cvičím jógu). Od dětství jsem 

se věnovala baletu, celý život mě baví různé druhy tance, sport (turistika, lyžování, dříve 

volejbal, kanoistika apod.) 

Nabízím vám pro pražské MH centrum tai-chi sestavu, kterou jsem rozdělila do několika 

kratších částí, aby se je mohl naučit každý, kdo bude mít chuť. Na závěr můžeme 

procvičit energetické dráhy jednotlivých orgánů. 

Taichi je pomalé cvičení (tzv. meditace v pohybu), které při pravidelném opakování 

pomáhá lidem fyzicky (Při rotaci páteře dochází k masáži zádového svalstva, ale 

i k masáži vnitřních orgánů – tudíž dochází ke zlepšení trávení, peristaltiky – průchod- 

22 


nosti střev, má pozitivní vliv na ženská onemocnění. Protahují se šlachy, zpevňují klouby, 

zvyšuje celková imunita organismu) i psychicky (zlepšuje náladu, je to dobrá prevence 

proti stresu). 

Těším se na společné cvičení v MH centru v Praze každou středu od 16 hodin. 

Proč je tolik důležitá změna 

životního stylu? 

Chtěla bych vám nabídnout možnost absolvování seminářů pro rozvoj správných 

návyků vhodných pro zdravou výživu, redukci váhy, podpory organismu při rekonvalescenci. 

S výsledky napořád, bez jakýchkoliv zdravotních výkyvů a negativních 

následků na psychice. Pod odborným vedením, s případnými konzultacemi 

s vaším ošetřujícím lékařem. 

Nejezme, co nám nechutná, nenuťme se do jídla nebo se naopak netrapme hladem, 

přesto dopřejme našemu organismu, každé naší buňce, co potřebuje. 

Motto: “Dovolte potravinám, aby se staly Vaším lékem.” 

Hippokrates, 4. stol. př. Kristem 

… a také dodávám, že již staří Římané věděli: 

„Méně bys chyboval, kdybys věděl, co nevíš.“ 

23 

Jak se dozvím zrovna já, co je pro mne optimální, když jsme tolik rozdílní? 

Nemůže být přece všeobecně platný návod, jak se stravovat, odpočívat a jak si 

dopřát pohyb, aby byl pro mne prospěšný a také mě to bavilo. 

Základ máme společný, jsme lidé z masa a kostí se svými radostmi, starostmi, neduhy, 

handicapy… 

Lišíme se pohlavím, věkem, vzrůstem, váhou, genetickými dispozicemi a momentálním 

zdravotním a psychickým stavem. Proto je třeba ke každému z nás – jedinečné 

bytosti přistupovat individuálně. 

Jsme zvyklí žít určitým způsobem, který a to se dá prakticky generalizovat, je více či 

méně nevhodným pro náš organizmus a jelikož vše je zvyk a zvyky jsou od toho, 

abychom je měnili, prakticky není problém tuto změnu uskutečnit. 

Máme vynikající zkušenosti z tříměsíčních kurzů změny životního stylu, kdy si každý 

absolvent postupně, nenásilnou formou vyměňuje své nepříliš vhodné zvyky za vhodnější. 

Postupně si v mozku pozměňujeme obsahy šuplíčků plných chutí. Dnes již jsme schopni 

s určitostí říci, jaké potraviny v jakém složení a kdy máme jíst, jak se hýbat a odpočívat, 

abychom byli zdraví, abychom pomohli svému tělu zvládnout nelehké období rekonvalescence 

po úrazech či při nemoci. Nebojme se toho, dejme našemu organizmu šanci to 

zkusit. Tělo záhy pozná, co je pro něj to nejlepší a rozhodně nás v tomto procesu podpo- 


uje svoji pozitivní odezvou. Lépe spíme, ztrácíme chutě na ledascos, vyměňujeme tuky za 

svalovinu, celkově se cítíme dobře a také dobře vypadáme 

Žít zdravě by mělo patřit k samozřejmosti. Pomáhá to neuvěřitelným způsobem 

preventivně natož pak v době, kdy na tom nejsme nejlépe. Tělo nemá rádo náhlé 

změny, přestože jsou k lepšímu, proto na sebe nespěchejme, postupujme pozvolna. 

Nezapomínejme na odborné vedení, neexperimentujme s dietami, protože pokud se 

dá říci něco s určitostí, tak to, že všeobecně diety organizmu nejen neprospívají, většinou 

škodí. Zpravidla bývají bez výsledku. 

Moderní doba nám přináší celou řadu vymožeností, avšak i s průvodními jevy, kterých 

bychom se měli vyvarovat. Patří mezi ně nezřízený rozmach farmaceutického, chemického 

a potravinářského průmyslu, potažmo trhu s těmito produkty a až zběsilý finanční kolotoč. 

Ne vše co pozřeme je pro nás dobré. Je na nás, abychom se naučili vybírat, co je pro nás 

přijatelné a co už ne. Mějme se rádi, mysleme na sebe. 

Naše babičky vskutku tento problém neřešily, prostě proto, že nebyl. Dnes stejně tak jako 

počítače potřebují antivirový program, my se učíme orientovat na trhu s potravinami a jejich 

doplňky, na trhu plném nástrah, na trhu manipulujícím manipulujícím s naším zdravím. 

Problémem je, že není žádná ucelená publikace o tom, jak na to a není divu, když 

jsme každý jiný, jaká by musela být, aby nám sedla všem? 

Výživové poradenství je tu pro Vás, odložte ostych a zkuste najít trochu sil a odhodlání. 

Vše se Vám po několika týdnech vrátí v úspoře času, energie a financí při nákupech 

potravin. Jednoznačně vědecky podložený pozitivní vliv na zdraví, fyzický i psychický 

stav. To stojí za úvahu. 

V průběhu 3 měsíců se spolu naučíme vše podstatné o stravování, spočítáme si kolik 

čeho jíst a osvojíme si, jak si vybírat potraviny a jak je připravit. Naučíme se pohybovat se 

za správné tepové frekvence. Nastartujeme tak v organismu změnu metabolismu do 

té správné polohy. Budeme znát své optimum pro přísun „těch správných“ sacharidů, 

bílkovin, tuků, vitaminů, minerálních látek, enzymů… nezapomeneme ani na pitný režim, 

acidobazickou rovnováhu organismu, všeho, co by nám – našemu tělíčku mělo 

prospívat. Přeji nám všem hodně zdaru a osobního štěstí a těším se na případné setkání 

a dotazy od Vás. 

Hezký den, Vaše www.dorka.org 

HORKÁ LINKA 

Lepší prevence proti rakovině 

(Hospodářské noviny) 

Programy včasného vyhledávání rakoviny se zřejmě od podzimu rozšíří na více lidí: 

preventivní mamografii zaplatí zdravotní pojišťovny i ženám nad 70 let. V prevenci rakoviny 

tlustého střeva a konečníku si lidé od 55 let zvolí, zda chtějí test na krev ve stolici 

24 


nebo kolonoskopii. Některé pojišťovny již vyšetření v této šíři hradí z preventivních fondů, 

vyhláška uloží tuto povinnost všem. Řekl to včera náměstek ministryně zdravotnictví Martin 

Plíšek. 

Dvě minuty na sdělení: 

Máte rakovinu prsu 

(Mladá fronta DNES) 

Každou hodinu se nejméně jedna žena v Česku dozví, že má rakovinu prsu. Jde o to, 

jak se to dozví. 

Podle čerstvého výzkumu agentury STEM/MARK je to především rychle. Výzkumníci 

se ptali 183 pacientek s nádorem prsu a 71 lékařů, kteří jim diagnózu sdělovali. 

Celých patnáct procent žen se svěřilo, že lékař na ně měl v tak klíčovém okamžiku, 

kdy se člověku zcela změní život, méně než pět minut času. Jen třiceti procentům se lékař 

věnoval více než patnáct minut. 

„Řekl mi, že je to bohužel nádor, který se bude muset operovat, a že mám přijít za 

týden domluvit se na operaci. Tím to zhaslo. Vyšla jsem ven v šoku a složila jsem se ještě 

v nemocničním parku,“ popisuje devětačtyřicetiletá Olga Změkčilová, jak jí lékař oznámil 

její diagnózu. 

Není divu, že více než třetina pacientek přiznala, že vůbec nezná typ svého nádoru 

ani stadium nemoci. Což je pro úspěšnou léčbu zásadní informace. Když měli na stejnou 

otázku odpovídat lékaři, jen tři procenta přiznala, že pacientkám při sdělování diagnózy 

věnují dvě tři minuty. Naopak každý druhý tvrdí, že to je víc než čtvrthodina. „To všechno 

je strašně málo,“ kroutí hlavou přednosta onkologie ostravské fakultní nemocnice David 

Feltl. „Mám vyzkoušeno, že na to, aby lékař pacientovi řekl vše potřebné u tak vážné diagnózy 

a aby to pacient vstřebal a pochopil a měl šanci se ptát na to, co je mu nejasné, 

je nutné mít na něj nejméně půl hodiny času,“ říká lékař. 

Sám to v nemocnici onkologům nařídil. „A kontroluji to. Důležité je, aby lékaři nestálo 

v čekárně šest dalších lidí, což jde zařídit. Platí, že když si lékař udělá těch třicet minut 

při první schůzce, o to kratší jsou ostatní návštěvy. A nestane se, že by se žena po dvou 

měsících léčby divila, proč jí padají vlasy. Za to může špatný přístup lékaře,“ říká. 

Každý druhý lékař se také domnívá, že pacientky nejsou schopny pochopit víc než 

polovinu informací, které od něj dostanou. Ženy to ovšem vidí jinak. Téměř 70 procent 

pacientek říká, že neměly problém pochopit informace lékaře o diagnóze a léčbě 

nemoci. 

„Já to dělám tak, že pacientům informace opakuji na další schůzce,“ říká onkoložka 

Jitka Abrahámová. Zdaleka ne všichni lékaři jsou tak poctiví. I proto ženy s nádorem prsu 

(nejčastější druh rakoviny u nás, na který ročně zemře dva tisíce pacientek) přiznávají, že 

informace shánějí jinde. Třeba u žen, které prošly stejnou nemocí. 

25 


Komunikace o diagnóze 

z pohledu pacientek a lékařů 

Kolik času věnoval lékař vysvětlení informací o nádoru? 

1-5 minut 15 % 

5-10 minut 25 % 

10-15 minut 30 % 

více než 15 minut 30 % 

Kolik času věnujete podávání informací o nádoru pacientkám? 

1-5 minut 3 % 

5-10 minut 31 % 

10-15 minut 11 % 

více než 15 minut 55 % 

Zdroj: Průzkum STEM/MARK 

Poděkování Zuzce Kociánové 

Zuzka Kociánová, čerstvá maminka dcery Terezky, je už dlouhou řadu let naší svědomitou, 

profesionální a kreativní webmasterkou. 

Za ta léta k nám má víc než srdeční vztah, a i když je momentálně domovem až v 

Havířově, ví o všem, co se u nás děje a snaží se to rychle také oznámit ostatním. Že jsou 

naše stránky vyhledávané právě díky Zuzce, víme už dávno – v současné době se na 

ně dívá víc jak 9 900 unikátních návštěvníků za měsíc. A na nedávno zřízené diskusi si 

momentálně vyměňuje názory a pocity skoro dvě stě lidí… 

Jsem moc ráda, že jsme naše stránky www.mammahelp.cz, kterým Zuzka nedávno 

dala novou podobu, přihlásili do soutěže Být vidět, kterou pro neziskové organizace 

každoročně vyhlašuje AGNES. S hrdostí a pýchou oznamuji, že jsme uspěli a získali 

jsme třetí místo! A dodávám, že před námi jsou jen Nadace Charty 77/Konto bariéry, 

a Domov Sue Ryder. 

Zuzka si zaslouží nejen naši gratulaci, ale hlavně obrovské poděkování! 

26 


Program MHC Praha 

čtvrtek, začátky od 17.00 hod. 

22.10. Cestovatelské okénko – povídání o Madeiře s fotografiemi – Marta 

Hynková 

29.10 Babinec – přijďte si popovídat a budeme promítat fotografie z rekondic 

5.11. Znáte své laboratorní hodnoty? – chcete se naučit, jak se ve výsledcích 

z laboratoře orientovat? – svojí přednáškou nám pomůže MUDr. Lucie 

Hubičková z FNKV. 

12.11 15.00 Arteterapie se Štěpánkou – přijďte nám pomoci vyrábět předměty 

na prodej 

19.11. zavřeno 

26.11 Přednáška výživové poradkyně Theodory Toulcové – poradí nám jak 

na hubnutí a co všechno máme při stravování dodržovat. 

Tělocvična 

Pondělí 15.00 a 16.30 Rehabilitační cvičení s Helou 

Středa 16.30 Tai chi s Ivou Lhotskou – začínáme 2.11.2009 (svoji sestavu rozdělila 

Iva do několika kratších částí, aby se je mohl naučit každý, kdo bude mít chuť. 

Na závěr procvičí energetické dráhy orgánů) 

Čtvrtek 14.00 a 15.30 Jóga s Irenou. 

Čtvrtek 19.00 Hodina stepu s Renatou Brožovou. Přijďte i vy, co jste ještě 

nebyly – zatím se začíná 

Sobota 24. 10. a 14.11. 9.30 Cvičení s Hankou Vránovou – dvě hodiny rehabilitačního 

a relaxačního cvičení s přestávkou na občerstvení (konec kolem 11.45) 

Internetová kavárna/čajovna Mammanetka 

po 15.10. už bude nainstalován v Mammanetce počítač 

Pondělí, úterý: 11.30 – 16.30 s obsluhou, pro začátečníky 

Středa, čtvrtek, pátek: 10.00 – 14.00 pro pokročilé 

Cena: 15,– Kč za 2 hodiny pro mammahelpky, 30,– Kč pro ostatní 

ZAPIŠTE SI DO DIÁŘE 

27 


Personální poradna pro mammahelpky 

Ve středu od 17.00 do 19.00 hod., 2x měsíčně. Konzultace s personalistkou ing. 

Michaelou Škodovou (bezplatně!) 

Praktická pomoc při hledání zaměstnání, zvládnutí změny oboru, pozice, pracovního 

nasazení a stylu. Orientace na portálech pracovní nabídky a poptávky, sestavení životopisu, 

příprava na vstupní pohovory. 

Výlety 

25.10. neděle Procházka Srbsko – Svatý Ján – Karlštejn. Zopakujeme si naši oblíbenou 

trasu. Sraz na Smíchovském nádraží v 8.50 – vlak odjíždí v 9.11 hodin. 

Program MHC Brno 

středa, začátky od 14.00 hod. 

7. 10. Potraviny jako lék? Přednášku, inspirovanou knihou Výživou proti rakovině, 

nám přednese Božena Šamšulová 

14. 10. Artedílna se Štěpánkou 

21.10. BVV- Pro Váš úsměv budeme prezentovat na výstavišti Mamma Help 

a prodávat naše výrobky z artedílen. Odpolední program proto odpadá. 

28.10. Zavřeno – státní svátek 

4. 11. Babské hody se Zdenkou Drlíkovou. Dozvíme se vše o tomto zvyku a jeho 

dodržování. 

11. 11. Vypravíme se na Náměstí Svobody na ochutnávku Svato martinského 

vína. 

18. 11. Artedílna – ubrouskování, malování na trička, na textil, nebo hedvábí – každý 

co jej baví nejvíc. 

25. 11. Cestovatelské okénko. Chorvatsko. 

MHC Hradec Králové 


15.10. 14.00 hodin. Sraz v MH centru – poznávací procházka po březích Labe 

a Orlice – Hradecká nábřeží 

28 


22. 10. Beseda v MH centru s historikem O vzniku Samostatného Česko slovenska. 

29. 10. TIMO prádlo pro naše ženy v MH centru 

5. 11. Připravujeme naše výrobky na Martinské trhy 

12.11. Proč jóga? Všechno o józe. Historie, původ, jóga dnes ve světě, jak nám 

pomáhá. 

Pravidelné cvičení 

I v nových prostorách cvičíme opět pravidelně jógu. Přijďte každé úterý, 

začínáme ve 12.30 hodin. 

Program MHC Plzeň 


22.10. TIMO – prezentace protetického i obyčejného prádla a plavek s možností nákupu 

(sdělte předem své míry) Prádlo je krásné, využijte pro sebe tuto příležitost nákupu! 

26.10. Artedílna se Štěpánkou (přijďte se s námi naučit ubrouskovou techniku 

a můžete přijít již ve 12 hod.) Přijďte určitě, Štěpánka k nám přijede až z Prahy! 

5. 11. ALOE VERA a její blahodárné účinky na lidský organismus – přednáška a poradna 

pí.Šefrhansové 

26.11. Artedílna s vánoční tématikou – výroba adventních věnců a dalších vánočních 

dekorací 

Pravidelné akce 

Každý čtvrtek od 15:30 – cvičení jógy s paní Jiřincovou – hodinka pohybu 

pro všechny, které si chtějí protáhnout svá těla. 

Každé úterý od 13:00 do 15:00 – příležitost pro mammahelpky, které se chtějí naučit 

základům práce na počítači. Účast je nutné projednat předem na tel. 377 917 

395. 

29 


Program MHC Přerov 


22.10. Preventivní přednášky na středních školách – Střední živnostenská škola 

Přerov, Gastronomická škola služeb Přerov 

29.10 Preventivní přednáška na MU Přerov pro ženy. 

12.11. Artedílna – podzimní dekorace na balkon a okna 

26.11. Výroba ozdob a dekorací na vánoční prodej 

Program MHC Zlín 

začátky od 15.00 hod. 

11. 11. Cestovatelské okénko – Na velbloudu do pouště 

25.11. Artedílna 

9. 12. Cestovatelské okénko – Po Elbě na kole 

Gratulace: těm z nás, které oslaví své narozeniny v listopadu 

Otýlie O. – 1.11., Jana D. Mgr. – 2.11., Jana B. – 3.11., Hana 

K., Jaroslava Š. a Jana Š. – 4.11., Stanislava D. – 5.11., Věra K. 

a Jiřina Š. – 6.11., Luďka M. – 7.11., Blanka Š. – 8.11., Věra K. 

– 11.11., Anna K. – 12.11., Jaroslava F. – 14.11., Marcela Š. (55) 

– 16.11., Irena N. – 17.11., Michaela S. Ing. a Radka S. – 18.11., 

Věra J. – 20.11., Hana S. – 21.11., Miloslava č. – 22.11., Eva 

K., Jana M. (70) a Hana U. – 23.11., Irena N. – 24.11., Marie 

Ch. – 25.11., Kateřina V. MUDr. a Karla V. – 26.11., Libuše 

Š. – 27.11., Hana J.,Miroslava a Jitka K. – 29.11., Milada M. 

– 30.11. 

30

Bulletin č. 10 - Mamma HELP

Transform your PDFs into Flipbooks and boost your revenue!

Delete template?

Save as template ?