Stáhnout - ČVUT v Praze, Fakulta architektury

fa.cvut.cz

Stáhnout - ČVUT v Praze, Fakulta architektury

02/’12

bulletin fakult y architektur y č vut

• 2. kůže: kolek – ateliér

císler

• nad kolektivním

bydlením v evropě

• dvojpřednáška

bekkering-riedijk

• jak prosperují

absolventi fa čvut?

fa čvut: zkouškové

období, snímek alfa

1


z p u b l i k a c e p a v l a k a l i n y p r a h a 1437–1610

2

Soutěže

X Kunstquartier Hagen – Aufwertung des Museumsumfeldes. Lhůta pro odevzdání

soutěžních návrhů do 2. 4. 2012. http://www.aiv-mark-sauerland.de/cms/index.

php/130-aktuell-wettbewerb-kunstquartier-hagen

Soutěže – výsledky

X Druhá kůže. 1. cena (8000 Kč) Jakub Kolek, ateliér Císler; 2. cena Marie Kraťuková-

Eliška Merglová, ateliér Kohout; 3. cena (4000 Kč) Richard Pozdníček, ateliér Aulík.

Odměny (1500 Kč) Zdenka Říhová, ateliér Lang, Markéta Poláková, ateliér Lang. Do

soutěže bylo nominováno 34 návrhů ze 14 návrhových ateliérů. Porota: Jiří Buček,

Markéta Cajthamlová, Petr Kordovský, Jakub Kynčl, Ľubomir Závodný.

Knihomol

X Těsně před Vánocemi přišla na knižní trh publikace Praha 1437–1610 od

Pavla Kaliny, profesora Ústavu teorie a dějin architektury FA. Kniha je věnována politickým,

náboženským a myšlenkovým souvislostem renesanční architektury. Zvláštní

pozornost věnuje vlivu nových médií (knihtisk, knižní ilustrace), jejichž působení mělo

na architekturu 16. století snad ještě větší dopad než současná digitalizace obrazu.

Knížka je užitečným rozšířením znalostí pro každého, koho v tomto kontextu zajímají

nejen otázky typu co a kde, ale také jak a proč.

X Ústav urbanismu otevřel začátkem nového semestru vlastní knihovnu – prozatím

je umístěna v zasedací místnosti č. 664. K prezenční výpůjčce mají studenti

k dispozici starší i nejnovější literaturu o stavbě měst. Jaké tituly knihovna nabízí si

lze ověřit přes elektronický katalog (viz stránky ústavu), jehož zpracování však stále

probíhá.

Výstavy

X Výstava diplomových prací. Dvorana FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6. Ve dnech

8. 2.–7. 3. 2012.

X Výsledky XVII. ročníku mezinárodní soutěže O nejlepší urbanistický projekt.

Dvorana Fakulty architektury ČVUT, Thákurova 9, Praha 6. 29. 2. – 11. 3. 2012. Vernisáž

29. 2. 13.00 h.

X Anastomosis – Propojené město. 65 návrhů pro regeneraci městské struktury.

Ateliér Hájek-Hulín, Ústav navrhování III, FA ČVUT. Dox, Poupětova 1, Praha 7.

30. 1.–26. 3. 2012.

Notes

X Sborovna ateliérů: lednové, již čtvrté pravidelné setkání vedení školy, vedoucích

ateliérů a asistentů se kromě praktických a organizačních záležitostí (systém zápisů

do ateliérů, hodnocení ZS, prezentace FA NONSTOP) zabývala především počty

studentů v ateliérech a způsobem ateliérové výuky. V diskusi zmínil děkan FA jedno

z možných řešení velkého počtu studentů v ateliérech: rozdělení vertikálního ateliéru

na bakalářský a magisterský stupeň a výuku v různých dnech týdne. Tento ojedinělý

systém výuky napříč již odděleným bakalářským a magisterským studiem má své

odpůrce i zastánce a bude nadále diskutován. (EL)

X Sborovna ZAN: V polovině letošního ledna se uskutečnilo již tradiční setkání pedagogů

Základů architektonického navrhování s děkanem. Hlavním tématem bylo vyhodnocení

zimního semestru. Děkan seznámil přítomné s výsledky komise, ve které tentokrát

pracovalo pět členů z F A (Zavřel, Šestáková, Lábus, Stempel, Brožová) a dva členové

externí – doc. Palacký z FA VUT Brno a arch. Jánoš z F A TU Liberec (oba vyučují ZAN

na svých fakultách). Kromě udělení „známek“ komise hodnotila letos poprvé i stručným

komentářem, takže každý pedagog dstal aspoň minimální p o k r a č o v á n í n a s . 1 2


z p r e z e n t a c í z i m n í h o s e m e s t r u z a n : m o d e l y z a t e l i é r ů ko s e k- kov á ř (1) , s c h l e g e r - l i e s l e r - r o t t o v á ( 2 )

d a n i e l s o ko l

Mezi evropským a českým bydlením

Pod názvem Collective housing in Europe uspořádala Fakulta architektury

v úvodu letošního akademického roku sérii přednášek osobností evropské scény,

jež se zabývají tématem bydlení.

Fakultní bulletin požádal o reakci dva z účastníků přednášek.

• Které architektonické problémy aktuálně ovlivňují rozvoj bydlení v ČR?

• Našel jste v cyklu odpovědi na otázky, které si kladete – viz otázka 1/?

• Které jiné téma vás v cyklu inspirovalo?

Daniel Sokol

• Nejsem architekt, tak bych se k architektonickým otázkám bydlení radši nevyjadřoval,

ale co se týče urbanistické problematiky vidím úplně zásadní problém v roztříštěnosti

bytové vystavby a absenci širšího urbanistického konceptu v případě

větších nových bytových souborů (kterých je v Česku stejně jako šafránu). Primární

institucionální a rámcovou příčinou je neexistence komplexní bytové politiky a s tím

související developerské eldorádo, kdy se na menších parcelách staví bytové domy

a převážně menší komplexy, případně na rozsáhlých dřívě obdělávaných pozemcích

suburbánní zóny, ty nechvalně známé „paneláky naležato“. Všeobecný úpadek územního

plánování a rozklad role státu v rozvoji bydlení vyústil v stavební a především

urbanistickou anarchii. Neřeší se dopravní, obslužné a navazující vztahy, developeři,

ale bohužel i architekti a „urbanisté“ na úřadech a magistrátech uvažují podobně jako

uklízečky jen v metrech čtverečních. Takže je pak velkou vzácností najít vhodně řešený

a urbanisticky zapadající a fungující obytný soubor. Doba velkých centralizovaných

plánů, kdy se stavěla velká města (Most, Havířov) a schvalování probíhalo jednomyslně,

jako mávnutím kouzelého proutku, jsou naštěstí pryč, přesto si myslím, že se dají

i dnes například ve Francii, Nizozemsku, Skandinávii a dalších vyspělých zemích najít

příklady kvalitní veřejné i soukromé bytové výstavby většího měřítka.

• Zaujal mne případ dalekosáhlé přestavby bývalé továrny Renault v Île Seguin poblíž

Paříže. Nejde jenom o samotné urbanistické řešení, provázanost funkcí, promyšlené

plánování, ale i široká a horizontálně rozložená platforma, na které se zúčastňovalo

několik desítek organizací, a i když se tím příprava protáhla na více než deset let,

výsledek je všeobecně akceptován a čtvrť „žije“. Byť se to v dnešní instantní době

nenosí, kvalitní a demokratická příprava je základní podmínka výstavby velkých městských

celků, má-li být výsledek na úrovni. Dalším zajímavým podnětem byly přednášky

rakouských architektů, kterí vnesli světlo do praxe bytové politiky u našich jižních

sousedů, která se mimochodem považuje spolu s francouzskou bytovou politikou za

nejpropracovanější a nejlépe fungující vůbec. Oproti u nás převažujícímu názoru přednášející

ukázali, že i stát dokáže stavět kvalitní a dlouhodobě funkční soubory, a to za

přiměřenou a dostupnou cenu. Vídeň a Rakousko obecně si hodně zakládá na ekologickém

plánování a výsledky v oblasti bydlení jsou velmi povzbudivé.

• Jako docela zábavnou ilustraci lokální povahy architektury a urbanismu považuji

obrázek šesti domovních dveří vedle sebe z přednášky holandského architekta

Uytenhaaka. Obliba bydlení v domech oproti bytům je u Holanďanů známá, Uytenhaak

ukázal některé veselé důsledky, kdy se na malém prostoru postaví „bytový“ dům,

jehož byty se ale v interiéru vlastně tváří jako čtyřpodlažní domy se zahradou. Co je

někde realita, může být jinde vtip.

V architektuře a urbanismu by se neměly přehlížet místní sociální, přírodní a jiné lokální

faktory, z tohoto pohledu mi přijde snaha o jakousi „globální“ architekturu trochu

sysifovská. Lidé nikdy nebudou všude bydlet stejně, a i když některé soubory vypadají

směšně a nevhodně, může se přesto z pohledu vlastních obyvatel jednat o kvalitní

bydlení.

D. Sokol, a b solvent Př í rodově d e c ké f a kult y UK , o b o r d e m o g r af i e a sociální g eograf i e (2 011),

student PGS 1. ročník FA ČV UT

3


z p r e z e n t a c í z i m n í h o s e m e s t r u z a n : m o d e l y z a t e l i é r ů k v í z o v á - f i l s a kov á (1) , b r o ž o v á - h ů r k a - s i g m u n d ( 2 )

f i l i p t i t t l

4

Filip Tittl

• Bydlení tvoří drtivou většinu „hmoty města“ , a tím pádem i způsob bydlení je klíčovým

faktorem ovlivňujícím podobu městského prostředí. Především pak organizace prostředí

v měřítku na pomezí architektury a urbanismu, jinak řečeno vztah stavebních

typologií a „městského skeletu“ dává městu základní charakter. Právě v tomto měřítku

ale v Čechách nejvíce tápeme.

Velmi nízká obecná úroveň informovanosti ve smyslu možností a kvalit obytného

prostředí, omezené a především nepoužívané nástroje municipalit a v neposlední

řadě třeskutě anachronická stavební legislativa, která některé prověřené evropské

modely bydlení ani neumožňuje v Čechách realizovat, to vše vytváří celkový obraz

současného vystavěného prostředí. Architekti rezignují na roli organizátora prostředí

a soustředí se spíše na „design“ v nejužším slova smyslu.

Paradoxně tak řada oceňovaných českých bytových projektů vykazuje vysokou estetickou

i řemeslnou kvalitu v měřítku domu a interiéru, ale často selhává ve vytváření

čitelného městského prostředí. S tím volně souvisí ještě jeden fenomén, týkající se

české architektury: top realizace vykazují špičkovou úroveň, ale chybí kvalitní průměr.

Právě ten ale vytváří celkovou kvalitu městského prostředí a právě ten je velmi citlivý

na legislativní a společenský rámec, ve kterém vzniká.

• Povedený výběr hostů nastavil témata přednášek tak, že pokryla nejen „architekturu“

, ale i kontext, ve kterém jednotlivé projekty vznikají a současnou diskusi na téma

kvality a formy vystavěného prostředí v jednotlivých evropských zemích. Dietmar

Eberle otevřel téma univerzality výstavby, Javier Arpa přesvědčivě předestřel vztah

fyzických parametrů a kvality prostředí, Rudy Uytenhaak zmínil jednu ze zásadních

otázek současnosti – situaci, kdy nás dramatický růst standardu bydlení během

20. století (při setrvalém poklesu velikosti domácnosti) dostal na samou hranici jeho

udržitelnosti.

• Přednášky nepřinesly prvoplánové odpovědi na naše problémy, ale nastolily přesně

ty otázky, na které je si třeba odpovědět v debatě na téma „jak stavět současné

město“.

F. Tittl, a b solvent FA ČV UT (2 010), a t eliér Jiran- Kohout

N a p ř enáškách v ystoupil H e r w i g Spiegel, A lles w ird G u t | w w w. allesw irdgut .cc; Javier A r p a ,

a+ t p ublishers | w w w. a p lust .net; D ick va n G a m e ren, D ick va n G a m e ren a rchitecten | w w w.

dick va ngameren.nl; Ru d y Uy t enhaak, Ru d y Uy t enhaak a rchitectenbureau | w w w.uy t enhaak.

nl; D o minique M a r rec, e m m a nuel Combarel d o minique M a r rec a rchitectes | w w w.edcm.eu;

Jan A lbrecht sen, va ndkunsten | w w w.va ndkunsten.com; Peter Lorenz , Peter Lorenz At eliers |

w w w.peterlorenz . a t; D i et m a r Eberle, Baumschlager Eberle | w w w. b aumschlager- e b e r l e.com

D. Sokol j e a b solventem Př í rodově d e c ké f a kult y UK , o b o r d e m o g r af i e a sociální g eograf i e

(2 011), student PGS 1. ročník FA ČV UT

Holandsko v Betlémské kapli

Z poznámkových bloků diváků

Počátkem letošního ledna se v Betlémské kapli na Starém Městě uskutečnila

přednáška významných nizozemských tvůrců Juliette Bekkering – hostující

profesorky architektury na FA ČVUT a Michiela Riedijka.

Juliette Bekkering se prostřednictvím prezentace pěti staveb pod titulem

„Searching for Identity “ zabývala třemi náměty: Sculpture, Scenography,

Skin.

Michiel Riedijk ve své „The Tale of two buildings“ představil Nizozemský Institut

zvuku a obrazu v Hilversumu a Městské muzeum v Antverpách.

Dvojpřednáška vyvolala značný ohlas a fakultní zpravodajský bulletin na něj zareagoval

oslovením některých účastníků se žádostí o postřehy.


j u l i e t t e b e k ke r i n g a m i c h i e l r i e d i j k v b e t l é m s ké k a p l i , s n í m k y l u b o m í r ko t e k

p e t r d v o ř á k

v l a d i m í r m e r t a

Petr Dvořák, ADNS

Byl to takový nevlídný chladný mokrý lednový večer

Jsem jen velmi občasný návštěvník Betlémské kaple, ale dopadá tu na mne zvláštní

tíže. Osvětlení rozhodně pozitivní atmosféře nepřidalo. Spíš naopak. Většina z nás si

navíc v šatně odložila kabát, což se záhy ukázalo jako chybný tah. Přemýšlel jsem, jak se

asi v tomto prostředí cítí oba holandští architekti, kteří záhy měli vystoupit na pódium

a pohovořit o své práci, reprezentující současnou holandskou architektonickou školu.

A byl z toho koncert

Předehru – architektonické allegro – představila paní Juliette Bekkering. Domy lehce

se vznášející nad plochou holandskou krajinou. Všechny jakoby tažené jednou rukou.

Lomená čára stíhá lomenou plochu. Hravé, vtipné, funkční, příjemné.

Druhé dějství. Michiel Riedijk ukázal, že se svým partnerem W. J. Neutelingsem ne

náhodou patří k evropské špičce. Jeho nevtíravý kultivovaný projev mne nadchl. Nebyl

to jen koncert, bylo to navíc i komorní divadelní představení člověka, který si je jistý

tím, co dělá. Domy mají mluvit samy za sebe… Tentokrát jsem měl pocit, že by to bez

výkladu nebylo ono. S každou další větou se otevíraly nové horizonty poznání, v mnoha

rovinách, od konceptu k detailu, od prostorového řešení k symbolickým významům

použitých řešení a materiálů. Ač návrh obou prezentovaných domů vznikl na konci

devadesátých let, byly naprosto současné. A tak to má být. Ty domy nezestárnou,

protože jsou postaveny na pevném solidním základě přesvědčivé myšlenky, že jsou

v daném místě, dané funkci a čase jednoduše řečeno správně.

Že se Holanďané umějí dobře „prodat“ , je známo. Prezentace výsledků práce architektů

je ovšem i obrazem celé společnosti. Od společenského zadání stavby, její funkce,

nároků na design, konstrukci, kvalitu provedení, až po přijetí vlastní stavby laickou

i odbornou veřejností… V tomto případě bez komentáře. Bohužel máme stále hodně

co dohánět.

Vladimír Merta, absolvent FA ČVUT a FAMU, písničkář

Na počátku světa byla banalita. Jakýsi architekt pak rozdělil chaos na dvě části: zatímco

nebe ponechal sám sobě, na gravitací obtěžkané zemi začal kutit. Dnešní architekti

jdou v jeho stopách: svíráni zemí vztyčují svá ohanbí vůči nebi. Na zahraniční

přednášce se posluchač mnohdy nachází v jakémsi limbu, nic neví, za nic (kromě své

vnímavosti) není odpovědný. Mozek mu podsouvá zasuté vlastní postřehy.

Institut zvuku a obrazu!

Tančící architekt vypráví pohádku, pohybuje se v rytmu projekce, vykouzlí na pozadí

skic duchovní postup stavby: vědomost, šikovnost, evokace… Co to je? Potřeba vyjádřit

iluzi toho, co chybí. 1. Duchovní obraz (pojetí); 2. Místo (danost); 3. Kresba snů

(kompozice); 4. Materializace (uskutečnění); 5. Živý vklad uživatele.

Institut: Otevřená sbírka zajímavých hluků. Píseň: forma, nápodoba. Archiv, studovna,

úřad, zážitkový prostor. Architekt nesimuluje přání klienta, ale dodává mu sen navíc.

• Stavba není pyramida, je dočasná: Pomník? Ano, ale z odpadu! Rozklad, povýšený

do nového života. Stodola je místo, kde na jedné straně cosi tlí, aby se na druhé straně

něco nového zrodilo! Slova a vize. Namísto recepce a kontroly pult, kde příchozí nabízejí

své vklady! Část stavby se musí nechat přirozenému rozkladu.

Zbytek? Sociální, proměnlivý prostor. • Vytváření nové skutečnosti (...). Vizualizace

obsahu: mondrianovská stavebnice – minulost, pevný řád, mnohost v jednom. Projekce

jednoho konkrétního obrazu zpracovaného optickým lomem a barevnou korekcí

do jednotlivých sekcí fasády.

Městské muzeum na okraji přístavu

• Veřejné gesto: občanská dominanta na nízkém horizontu – protiklad kostelních věží.

Umělá skála s výhledem na kotvící lodě, odpoutání pohledů od průmyslových skladů

v okolí. • Lokální vlastenectví: deset úrovní prezentace, samostatné jednotky, opakované

moduly – „pootočené“ šedé krabice vetknutédo konzol jádra. p o k r a č o v á n í n a s . 8

5


Druhá kůže

1. cena Jakub Kolek, ateliér Císler

Autorská zpráva

Hlavní inspirací pro hmotu domu byla industriální

minulost smíchovské čtvrti. Výrazná

figura zakončuje cíp tradiční blokové

zástavby; prostřednictvím průhledů zároveň

zachovává vztah mezi ulicemi, vytvořený

více než třicetiletou prolukou. Poměrně

luxusní byty a množství komerčních prostor

přinášejí místu novou možnost rozvoje,

který se zde očekává s budoucí zástavbou

navazující na rozvoj městského centra.

Hlavní přidanou hodnotou domu jsou dvory,

nacházející se dvě podlaží nad úrovní ulice

Plzeňské a jedno podlaží nad ulicí Holečkovou.

Fungují jako polosoukromý prostor,

místo pro setkání s přáteli, pro sociální

interakci se sousedy a odpočinek. Dvory by

měly ponoukat k otevřenosti v sousedských

vztazích, která v českých bytových domech

chybí.

Hodnocení poroty

Porota ocenila invenční řešení mimořádně

složitého místa s výrazným prostorovým řešením,

nadstandardní půdorysnou kvalitou

práce. Porota vyzdvihla i sociální aspekt

řešení, kdy se domy stávají místem sociální

interakce.

6


ř e z y

p ů d o r ysy

7


p o k r a č o v á n í z e s . 5

z á b ě r y s p a z „ n o c o v k y “

p a v e l u l l m a n

p e t r v o r l í k

8

• Aktivizace návštěvníka: vnitřní schodiště jako součást dobrodružství, výzva k individuálnímu

prožití stavby a barvité instalace. • Poutní místo setkávání: rozhledna,

prosklené zvlněné stěny. • Individuální „podpis“ sponzorujících jednotlivců. Viditelný

podíl uživatelů na rozpočtu. Stavba se uchází o veřejnou podporu: svorníky obložení

(neopracovaný kámen ve čtyřech varírovaných odstínech) ve tvaru ruky „dárců“. • Hravost:

zařízení oddychových koutů ve tvaru míče-tvarovatelné „židle“. • Využití archetypu:

návštěvník se odráží jako v zrcadle, vidí se v polopropustném skle na pozadí

městské krajiny. Inspirace nejznámějším holandským dvojportrétem: V. Eyck-umělec

je součást obrazu. Každý návštěvník zanechává na stavbě svůj pomíjivý odlesk, stává

se na chvíli její součástí. Jak snadné… Stavba jako uskutečněný sen. Nemáme si nakonec

sami zrušit sotva dostavěný ústav architektury ve jménu individuální básnivosti?

Začali jsme stavbou, končíme sněním. Rozcházíme se do noci a kouzlo viděného se

pomalu rozpouští v marnivé nadrzlosti velkoměsta, které už patří… bůhvíkam, bůhvíkomu.

My žijeme v Praze, to je tam,

kde se jednou ztratí… duch sám.

(Kráceno redakcí)

Pavel Ullmann, ateliér AND

• Obě přednášky ukázaly, jak nesmírně důležitou úlohu hraje architektonická soutěž.

Návrhy, které vzešly ze soutěží, svou kvalitou jasně převyšovaly přímo zadané práce.

• Tato dvojpřednáška také názorně předvedla, že Architektonická tvorba a Prezentace

architektury jsou dva odlišné, pro architekta stejně důležité obory. Z hlediska

„Prezentace architektury“ byla prezentace architekta Riedijka prvotřídním studijním

materiálem. Vykazovala výbornou formální i věcnou úroveň. Dokonce bych více

vyzdvihl tu formální: Měla úvod, ve kterém uvedl obecná východiska své tvorby. Stať,

kde velmi architektským jazykem popsal (pouze!) dvě budovy ze své bohaté tvorby.

A závěr s vtipným odkazem na známý obraz Jana Van Eycka. Jednoduché, stylově

čisté. Přesně vystižený žánr „Prezentace architektury“. Skvělé.

Petr Vorlík, Ústav teorie a dějin architektury FA ČVUT

V červenci loňského roku jsem podnikl krátkou, ale vydatnou „architektonickou pouť“

do Nizozemí. Vrátil jsem se „nasycený “ a také trochu podrážděný z pádu do české

přízemní reality. Dolehlo na mne tradiční vystřízlivění z absence pestrosti, tolerance,

inteligentní rovnováhy mezi velkorysostí a úsporností a pochopitelně i z plytkého

zájmu o živý veřejný prostor. Víc než kdy jindy se mi potvrdila známá pravda, že architekturu

máme takovou, jakou si zasloužíme. Přednášku nizozemské dvojice jsem si proto

nemohl nechat ujít. Odnesl jsem si opět rozpolcené pocity. Nadšení ze staveb, názorů

i lidsky vlídné prezentace... a jedním dechem také neklid z obtížné přenosnosti myšlenek

do jiného kulturního prostředí. A především obavy z toho, že typicky současná, jasná

a přehledná prezentace může být posluchači a následovníky špatně vnímána – že schéma

a břitkost se stane konečným cílem architektury, nikoliv jen prostředkem jak objasnit

vrstevnatější, hlubší a důsledně do detailu dovedené úvahy...

Celý z á z nam d vojpřednášk y viz w w w.f acvut .c z

LAB: očima doktorandů

1/ Zaujala vás některá z myšlenek v posledním čísle Alfy?

2/ V které fázi vaší práce se nacházíte? Překvapila vás během práce některá

skutečnost či idea?

3/ Akademický senát i rektor ČVUT kritizují chystaný zákon o Vysokých školách,

resp. záměr oslabit akademické svobody. V čem podle vás tkví odborný

a kulturní význam této historické výsady vysokého školství?


š t ě p á n j a b l o n s k ý

Štěpán Jablonský

1/ V poslední Alfě mě nejvíce zaujal a zároveň potěšil postoj, který Akademický senát

ČVUT zaujal k návrhu věcného záměru zákona o vysokých školách. Blíže o tom viz

otázka 3/.

2/ Nacházím se ve fázi užší definice výzkumného záměru, tj. především se probírám

vybranou literaturou a zpřesňuji své téma. Cílem mého výzkumu je objasnit (popřípadě

prokázat) souvislost mezi kulturním prostředím Vídně na přelomu století a meziválečného

Německa a novými koncepty architektonického prostoru, jak je vytvořili

Adolf Loos a Ludwig Mies van der Rohe. Jak se studiem ukázalo, zařazení Loose do

kulturního okruhu Vídně fin de siècle, a tedy tematizace Raumplanu jako prostorového

zvtárnění ducha doby je již značně probrané téma a neposkytuje vyhlídky na originální

výzkum. Naopak Miesova snaha o vytvoření jednotného neděleného prostoru

nebyla dosud nějak významěji dávána do vztahu s německým meziválečným světovým

názorem, a zde by tedy mělo ležet těžiště mé práce.Během studia jsem narazil

na několik více či méně zajímavých skutečností, např. na Miesův překvapivě velký zájem

o dílo Raoula Heinricha Francé, jehož knihy Mies systematicky kupoval a studoval (celkem

vlastnil přes 40 Francého knih). Francé byl rakouský biolog a přírodní filozof, který

počátkem 20. století vyvíjel vlivné teorie o zákonitosti stavby organického světa (o ekonomii

organických struktur, o podřízení částí celku atd.) a pokoušel se tyto zákonitosti

přírody uplatnit v jiných oblastech lidské činnosti (proto – ač dnes prakticky zapomenut

– může být považován za předchůdce ekologického myšlení). Mies od něho tyto teorie

převzal a převedl je do teorie architektury – tak jako každá část rostliny (nebo jakéhokoliv

organismu) je jasně a účelně stavěná a plní určitou funkci, takže souhrn těchto

částí tvoří vyšší, harmonický celek, musí i jednotlivé komponenty stavby být poslušny

tohoto obecného zákona účelnosti a ekonomie, pročež nové stavební umění musí zavrhnout

vše nadbytečné jako škodlivé. Mies toto pojetí následně formuloval jako „skin and

bone architecture”, a položil tak (spolu s Hugo Häringem) základy architektuře, kterou

můžeme v plném smyslu slova považovat za organickou. Je zajímavé sledovat, jak se

v době, která vyvtořila letadla přípomínající pozorovatelům vážky a ponorky připomínající

ryby, architekti pokoušeli – alespoň na teoretické úrovni – uvést svoji činnost do souladu

s obecnými zákony přírody.

3/ Akademická svoboda představuje integrální součást evropské kulturní tradice

a je výrazem principu, který má pro Evropu jako takovou zásadní, téměř konstitutivní

význam, totiž svobody myšlení. Jakékoliv omezení výsady akademické svobody je

proto možno chápat jako omezování svobody myšlení, a tedy útok na jeden ze základních

výdobytků evropských duchovních dějin.Nejsem detailně obeznámen s návrhem

zákona o vysokých školách, ale pokud skutečně obsahuje omezení vysokoškolské

samosprávy (tj. posílení vlivu politické moci na úkor akademických senátů), musíme

se nad tímto návrhem pozastavit. Je totiž s podivem, že po historické zkušenosti 20.

století, ve kterém se Evropa z různých pozic hned několikrát pokusila o sebezáhubu,

a to vždy za hutného omezení svobody myšlení, můžeme dnes být svědky pokusu znovu

tuto základní svobodu (sice, pravda, zatím spíše opatrně) omezovat. O to více udiví,

že tento návrh vytvořilo ministerstvo pod vedením muže, který studoval katolickou

teologii (a to na nejstarší české univerzitě) a psychologii, a měl by tak hodnoty, na kterých

stojí Evropa, znát a předávat dále. Proto jsem uvítal, že se většina představitelů

a zástupců vysokého školství vyjádření AS ČVUT) shodla v odmítavém postoji, který

vůči předloženému návrhu zákona zaujala, neboť každý, kdo pod pojmem Evropa chápe

něco víc než zeměpisné označení, by se měl bránit, když je napadena evropská

tradice (k níž, jak jsem uvedl, patří výsada akademické svobody). Jak nás učí historická

zkušenost, zlo přichází plíživě a v mnoha podobách a magistr Dobeš, jehož působení

na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy zatím vyvolávalo spíše shovívavý

úsměv, by nakonec přece jen mohl způsobit mnoho škod.

D o k torand j e a b solventem FA ČV UT (2 010), p r áce Pojetí p rostoru u Ad olfa Loose a Ludwiga

M i e se va n d e r Rohe, školitel p rof. PhDr. Pavel V l č ek.

9


j a r o s l a v h o l l e r

10

Na ostří praxe ( I )

aneb Jak se vede našim absolventům?

Nestabilita dnešního trhu projektů orientuje studenty oboru k stále pozornějšímu

monitorování pohybů na scéně svého budoucího působiště. Jak se daří architektům

získávat zakázky? Jak se vyrovnat s absencí soutěží? S jakým úspěchem čelí

konkurenci absolventi FA ČVUT? Dnešní minisonda Alfy (viz též Na ostří praxe v č.

3/ 2009) představuje dílem úryvek z raportu českého projektanta 2012, z jiného

úhlu nabízí ovšem i odraz „evaluace“ vzdělávacího procesu na FA ČVUT…

1/ Kde jste zaměstnán?

2/ Je využívána vaše odborná kapacita, zejména kreativní?

3/ Často se cituje pojem „krize“. Zrcadlí se ve vašem zaměstnání?

4/ Kterého poznání, schopnosti či umu, jež jste získal/a na FA ČVUT, si považujete?

A kde měla (má) škola největší rezervy?

5/ Prosím, uveďte rok absolutoria, zadání vaší diplomové práce a jejího vedoucího.

Jaroslav Holler

1/ Po téměř tříletém pobytu v Mexiku, kde jsem pracoval v oboru nejprve jako

zaměstnanec, a poté na volné noze (architekt, projektant, kontratista a stavební

dozor – novostavby RD, přístavby, rekonstrukce), jsem v červenci nastoupil do společnosti

Helika a. s. která je jednou z největších českých projekčních společností s tomu

odpovídajícím měřítkem projektů – měl jsem tu možnost nastoupit do týmu projektu

konverze bývalého pivovaru Světovar v Plzni na multifunkční kulturní zařízení ve

stupni DÚR, který ovšem vyžadoval revizi původního zadání a v podstatě vytvoření

nové studie. To byla i přes jisté stinné stránky rozsáhlé podnikové strukury zajímavá,

kreativní a troufnu si říci i velmi dobře odvedená práce. Dále pak v zaměstnání pracuji

samostatně nebo v širším týmu na zakázkách převážně bytových nebo obchodních

domů od provádění „architektonických auditů“ na projekty převzaté (např. na základě

nespokojenosti investora s předchozím projektantem) po zpracování nových studií,

DÚR a DSP.

2/ V rámci možností a standardů zmírajícího českého stavebního průmyslu je v takto

velké společnosti prostor pro uplatnění odborné a kreativní kapacity možná i větší

než v pětičlenném ateliéru s autoritativním majitelem/architektem. Samozřejmě že

energie vydaná na neupadnutí do kresličské polohy, což počítám do kreativní práce

v širším slova smyslu, je úděl a výběr každého zaměstnance, ale stejně jako samotná

„odborná a kreativní“ činnost architekta bohužel špatně finančně i morálně ohodnocená

napříč celým českým trhem. Takže myslím, že každý má možnost vyčerpat svoji

odbornou a kreativní kapacitu, ovšem málokdo je za to ohodnocen odpovídajícím

způsobem. Snažím se tedy vesměs s úspěchem co nejvíce uplatňovat svou odbornou

a kreativní kapacitu. Ovšem otázka ohodnocení je pro mne daleko palčivější.

3/ Spolu s úspornou politikou veřejné správy a opatrností soukromých investorů

zákonitě klesá jak objem, tak měřítko projektů. Produkce absolventů v oboru stavebnictví

a architektury naopak stoupá. Pravděpodobně to způsobí další tlak na snížení

mezd a otázkou je, zda zbylé větší projekční a architektonické kanceláře dokáží režijně

ustát další snížení marží i objemů zakázek. A zda nedojde ( jako je tomu v Mexiku)

k postupnému snížení průměrné kvality projektů a vůbec erozi intektuální infrastruktury

v oboru. Na druhou stranu je možné, že krize zásadně očistí české stavebnictví

a dá vzniknout základu jak pro stavebnictví kvalitnější, tak pro lepší pracovní trh – lze

ovšem jen doufat. Krize se tedy v mém případě zrcadlí v samostatném aktivním hledání

pracovních příležitostí převážně mimo ČR.

4/ Pravděpodobně nikdy nepřestanu být vděčný a děkovat odboru pro zahraniční

styky FA, Ing. Novotné, rektorátu, děkanátu a doc. Ing. Brožové za možnost strávit

rok studií na Erasmu v Madridu a rok s rektorátním stipendiem v Ciudad de Mexico.

Ovšem jediný zhodnocený čas v samotných Dejvicích byly dva roky v ateliéru Ing. arch.


m i c h a l m a t ě j í č e k

m a r t i n s t á r a

Velíška, kde jsem měl alespoň pocit kontaktu s oborem a řekněme realitou architektonické

tvorby, za což mu děkuji, ale je to na šest let studia dost málo. Zbytek mnohdy

irelevantně vedených a vůbec zbytečných předmětů ve mně vzbudil kombinaci

podezřívavosti, nezájmu a averze ke studiu na FA ČVUT obecně. Snad jen čekání na

chodbách a konzultování po sté překopírovaných materiálů na TZB I-IV, NS I-VIII, PS,

DG, U I-III, STA I-III a ORG s dotčeným vyučujícím mne připravilo pro specificky české

(hlavně pražské, vzhledem k jejím skvělým OTP a OTPP) projednávání PD v rámci ÚŘ

a SŘ obzvláště v trojúhelníku URM, SÚ a OPP.

5/ 2008, Nová budova Knihovny města Plzně, Ing. arch. Lukáš Velíšek.

Michal Matějíček

1/ Pracuji pro malé studio, které se specializuje na interiér a individuální bydlení pro

movitější investory. Kromě bydlení realizujeme i kancelářské prostory, showroomy,

výstavní expozice do zahraničí atd. Pro některé klienty pracujeme dlouhodobě a opakovaně.

Na tomto základě je úžasné rozvíjet koncepci, na kterou pak navazujete v dalších

zadáních, a popřípadě se můžete poučit a hledat zcela nová řešení.

2/ Má práce je kreativní a vše je založeno na zpracování projektu od prvotního zadání

až po realizaci. V ateliéru jsou jednotlivé projekty rozděleny podle potřeby a vzájemné

domluvy a poté si každý vede svoji zakázku samostatně.

3/ Krize se nás dotkla z jedné části viditelně, a tím je úbytek poptávky po realizacích interiéru

kancelářských prostor. Protože jsme hlavně zaměřeni na individuální domy řešené

včetně interiéru a zahrady, nejsme až tak krizí ovlivněni. Je to dáno hlavně finančním

zázemím investorů, kteří se jednoduše rozhodnou realizovat svůj dům a krizi neřeší. Přesto

je vidět určitá změna, a tou je mnohem větší kontrola ze strany investora ve všech

fázích projektu, především dodržení stanoveného rozpočtu. Finálně se tak více šetří na

kvalitě materiálů a vybavení, ale tak, aby dům velikostně a provozně stále zůstal dle

prvotního zadání investora.

4/ Mně osobně dala škola dobrý technický základ. Viditelně se to projevuje během navrhování

a hlavně během samotné realizace, kdy není pro investora těžké poznat, zda jste

na odborné úrovni či nikoli. Uvažování a přemýšlení nad architekturou mi jednoznačně

daly ateliéry, které jsem během studia na fakultě později vůbec neměnil. Neustále mě

obohacovala plynulá práce pod vedením, které mě vychovávalo v čase, a nikoliv pouze

v rámci jednoho semestru. Takže: na začátku praxe bylo pro mě důležité mít technický

základ, protože architektem se stejně člověk stane až profesionální praxí.

5/ 2008, Rozšíření Národního muzea v Praze – Lapidárium, Ing. arch. Jan Sedlák

a Ing. arch. Ivan Hnízdil

Martin Stára

1/ Jsem jeden ze čtyř architektů ateliéru Manua. Ateliér jsme založili s Radovanem Vacíkem,

Tomášem Lindovským a Kamilem Štajglem v roce 2009, od roku 2011 fungujeme

jako společnost s ručením omezeným. Zabýváme se návrhy rodinných domů a interiérů,

jsme součástí organizačního týmu festivalu nezávislé módy CODE: MODE.

2/ Projekty řeším od jejich získání přes návrh až po realizaci. Tím, že se snažíme být

u všech fází projektu, více času trávím řízením než kreativní částí. Poměr radši nebudu

uvádět. Vzpomínám si na přednášku pana doktora Plose, kde tento poměr zmiňoval,

a bohužel musím konstatovat, že měl pravdu. I když jsem mu tenkrát nevěřil.

3/ Vzhledem k tomu, že jsme zakládali ateliér v začátku „krize“, považujeme ji spíše za

příležitost k novému přístupu než za problém, za který je často označována.

4/ To je složité. Na škole jsem potkal řadu lidí, kteří mě inspirovali a pomohli mi nalézt

osobní přístup. Seznam není krátký, a to jsem na škole vždy považoval za pozitivum.

Konkrétní dovednost asi nedovedu popsat, je to vždy otázka osobního vývoje. Určitě by

bylo fajn, kdyby nás škola více připravila na osobní jednání s klienty, vedení projektů

a následující proces realizace.

5/ 2011, Revitalizace středu města Havlíčkův Brod, Zdeněk Zavřel

11


12

p o k r a č o v á n í z e s . 2

zpětnou vazbu v písemné podobě. Jak prokázalo i pořadí jednotlivých ateliérů, jasně

formulovaná zadání a pevnější pedagogické vedení jsou v počátcích studia efektivnější

a přinášejí lepší výsledky. V prvním ročníku je také nutné hlouběji specifikovat požadované

znalosti a dovednosti tak, aby v jeho závěru stanuli všichni studenti na přibližně stejné

startovací čáře před dalším pokračováním studia. V diskusi se hovořilo o problematice

jednotlivých metod, rozdělení na paralelky, propojování ZANu s dalšími předměty – především

s DG, kde došlo v tomto směru k zatím největšímu posunu. Pro zpětnou vazbu

ohledně ZAN od studentů děkan doporučil větší propagaci studentské ankety ČVUT

(https://anketa.cvut.cz/), ve které studenti mohou – po úspěšném zakončení předmětu

– publikovat jeho hodnocení. Závěr sborovny již patřil přípravě letního semestru,

kde byly kromě jiného zdůrazněny dva požadavky – nezadávat stavby pro bydlení (ty jsou

v programu až od 3. semestru) a vést studenty k týmové spolupráci. (MB, ZZ)

X Výstava Hodina štětce, instalovaná koncem roku ve fakultní dvoraně, ukázala práce

studentů z předmětu Základy grafického designu, které vznikly na jaře tohoto roku. Do

výuky byla zařazena mimořádná hodina práce se štětcem a tuší. Psaní štětcem představuje

důležitou zkušenost. Poddajný, ale neposlušný nástroj nutí paradoxně k přesnosti

i uvolnění zároveň. Tušová stopa je konkrétní, výrazná a neopravitelná. Body, linie, vztahy

mezi nimi i energie jednotlivých dotyků vytvářejí jasnou kompozici. Kaligrafie Dálného

východu je nejdokonalejší a nejzásadnější forma práce se štětcem a tuší, tedy jsme se jí

velmi volně inspirovali. Každý student vytvořil několik kompozic, po vzoru starých mistrů

si místo podpisu vyrobil osobní „razítko“ a vytiskl je jako součást obrazu. Pro takovou

zkušenost byla z výběru prací vytvořena malá výstava, koncipovali jsme ji jako jakousi

pracovnu literátovu, pavilon tajuplných básní, „Besídku bambusového kvítí“. Výstavu

doprovázely ukázky z čínské a japonské poezie a další citáty. Něco z nadšení a bezprostřednosti,

které panovaly při práci, se podařilo přenést i do expozice a do nálady vernisáže,

na které zahrál na flétnu Miloš Löffler a byla promítnuta ukázka z čínského filmu. (G)

X FA NONSTOP aneb v letošním akademickém roce již druhá semestrální „nocovka“.

Od 2. 1. 23.59 do 9. 1. 2012 se v ateliérech finišovalo se semestrálními pracemi,

a jak je v architektuře (občas) běžné, jelo se na doraz. Na tři sta studentů kvitovalo, že se

škola na noc neuzamkla, a navíc se o víkendu výjimečně nezavřela ani Gappa, takže se

dalo tisknout a tisknout i na poslední chvíli; SPA dokonce přišel s kurzy grafiky! – s cílem

zkvalitnit výsledná portfolia a plachty. Fakultní spáče na karimatkách jistě zahřálo i otevření

sprch v suterénu... Naopak je škoda, že se nepodařilo zprovoznit Molab a modely se

vyráběly v ateliérech. Náčelník spolku Tomáš Novák věří, že se z „nocovky“ a následného

odevzdávání postupně stane skutečná fakultní událost.

Přednášky, workshopy

X Památky 2012. Volný přednáškový cyklus Ústavu památkové péče FA ČVUT.

5. ročník, letní semestr. • Peter Černo: Kuwait Towers – konverze kuvajtských vodních

věží – 6. března; • Věra Hofbauerová: Tortosa – generálni plán oprav městského

opevnění – 13. března; • Pavel Prouza, Jana Berková: Pivovar Lobeč aneb Pokus

o oživení ohrožené technické památky – 20. března. FA ČVUT, Thákurova 9, posluchárna

Janák, vždy v úterý v 18 h.

E r r a t a : A l f a 01 / 2 012 , s . 9. S p r á v n é z n ě n í 3 . o t á z k y : Z a u j a l v á s v p o s l e d n í d o b ě n ě j a k ý i n v e s t o r s k ý

z á m ě r ? M . M a c o u n o v i i č t e n á ř ů m s e r e d a kce o m l o u v á .

generální partner

z v ý s t a v y h o d i n a š t ě t c e

ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 6 / Vychází

10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; str. 6–7:

redakce / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů

/ DTP: Irena Holičová / Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa,

č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 / alfa@fa.cvut.cz.