Z nového Gaura Vání vybíráme - Sri Sri Radha Govinda Mandir

radha.govinda.net

Z nového Gaura Vání vybíráme - Sri Sri Radha Govinda Mandir

říjen

2011

Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math


Všechna sláva Šrí Guruovi a Šrí Gaurángovi!

visaya vipatti jana samsara svapana mana

nara-tanu bhajanera mula

anurage bhaja sada prema-bhabe lila-katha

ara jata hrdayera suta

Věz, že hmotné objekty smyslů jsou nebezpečné a

hmotný život (samsára) je pouhým snem. Lidská

životní podoba ti dává možnost uctívat Pána Krišnu.

S láskyplnou připoutaností proto bez ustání opěvuj

Jeho zábavy. Vše ostatní ti způsobí v srdci bolest.

Šríla Naróttama Dása Thákura (Šrí Prema Bhakti-čandriká)


Amrita Vání

Šríla Prabhupáda

Bhaktisiddhánta Sarasvatí

Jak volat Pána o pomoc?

K tomu, abychom směli pronášet

Pánovo Svaté Jméno, se musíme stát nižšími, než je stéblo

trávy na ulici - to nás Šrí Gaurasundara učí. Pokud se

sami nebudeme považovat za bezvýznamné, není možné,

abychom volali o pomoc. Pouze tehdy, když se považujeme za

bezmocné, modlíme se o něčí pomoc. V takovém mentálním

rozpoložení si myslíme, že bez pomoci druhého nemůžeme

nic dělat. Ucítíme, že věc, kterou má dělat pět lidí, nemůžeme

zvládnout sami.

Šrí Gaurasundara nám dal pokyn pronášet Pánova

Jména. Tuto informaci jsme obdrželi od našeho duchovního

mistra. Pronášet Pánova Jména znamená přijmout Jeho

pomoc. Pokud Ho však během pronášení považujeme za

našeho služebníka, nebo očekáváme, že za nás udělá naši práci,

potom nepřichází v úvahu, abychom se považovali za nižší než

stéblo trávy na ulici, natožpak abychom touto koncepcí žili.

Vnější projev pokory nemusí být nutně pravou

pokorou, ale podvodem. Voláme-li Pána stejně, jako volá

mistr svoje služebníky, potom k Němu naše volání zcela jistě

• 1 •


nedolehne. On je nanejvýš nezávislý a nikdo Ho neovládá.

Dokud nepřetransformujeme naše falešné ego a nestaneme

se upřímně pokornými, naše modlitby k Nejvyššímu a

nezávislému Pánovi nedorazí.

A ještě jedna věc. Měli bychom mít na paměti, že

pokud nejsme během pokorného pronášení Pánova Jména

tolerantní, zůstane naše pronášení nedokonalým. Projevíme-li

naši netolerantnost tím, že zatoužíme po určitých objektech,

stavíme se tak proti principu pokory. Když máme naprostou

víru v to, že Nejvyšší Pán je Absolutní Pravdou a že se z nás

zpíváním Jeho Jména nestanou chudáci, potom nebudeme

postrádat dostatek tolerance. V momentě, kdy se stáváme

chtivými a snažíme se projevit naši netrpělivost či vlastní

schopnost, ztrácíme způsobilost k správnému volání Pána.

Když Pánovi nabízíme modlitby, tak si často myslíme,

že Mu tím projevujeme přízeň – mohli bychom se přece

zaměstnat něčím jiným, než pronášením Pánova Jména.

Taková mentalita je příkladem nedostatku tolerance. Nutně

potřebujeme někoho, kdo by nás před takovým myšlením

ochránil, někoho, kdo nám pomůže stát se nižšími než je

stéblo trávy na ulici. Zcela jistě potřebujeme vyhledat ochranu

u osoby, která nás zachrání před hříšnými záměry. Šríla

Naróttama Dása Thákura říká: „Pán Krišna neodmítne ty,

kteří Ho uctívají, pod ochranou duchovního mistra. Ostatní

zemřou bez užitku.“

• 2 •


Šrí Guru a jeho milost

Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

Chybovat je lidské. Každý nevyhnutelně chybuje,

neboť nejsme dokonalí. Přesto nechce nikdo zůstat

nedokonalým. Ve všem živoucím je uvnitř jakýsi

prvek, který tíhne k dokonalosti. Kdyby tomu tak nebylo,

nepociťovali bychom chtění. Naše tendence dosáhnout

dokonalosti je zajisté velmi slabá a omezená; jinak bychom

dosáhli cíle okamžitě. Naše omezená schopnost a tendence

dosáhnout dokonalosti vytváří prostor pro vůdce neboli

Gurua.

Nedokonalost není nedokonalostí, jestliže sama

neposkytuje prostor pro pomoc. Dokonalost není dokonalostí,

jestliže On nemůže uplatnit Sebe, nebo pomoci ostatním ze

Své vlastní vůle. Takže vedení k dokonalosti, neboli Absolutní

Pravdě je nezbytnou funkcí Absolutního; a božský prostředník

skrze kterého tuto funkci manifestuje je Šrí Guru, neboli

božský rádce.

Hledač Absolutní Pravdy nemá jinou možnost než se

podvolit Guruovi. Jistá třída myslitelů věří, že jestliže existuje

vědecké bádání, proč by nemohlo být vyšší duchovní poznání

objeveno pomocí něho? Takoví lidé si nejsou vědomi podstaty

povahy absolutního poznání, že On Samotný je Absolutní

• 3 •


Subjekt a vše ostatní včetně

nás je objektem Jeho

vševědoucí vize. Není možné,

aby oko vidělo mysl; může

mít s myslí nějaké spojení

pouze, když ona sama stojí

o to si ho povšimnout.

Podobně závisí naše spojení

s absolutním poznáním

hlavně na Jeho sladké vůli.

Musíme pouze záviset na

Jeho prostředníkovi, neboli

duchovním mistrovi, skrze kterého se On rád rozdává.

Naše lidská společnost i s jejími nejlepšími formami

vzdělanosti není nic než nekonečně malou částí dynamického

Absolutního. Jak se, kromě přímé a pozitivní metody zjevení,

odvažujeme doufat, že dosáhneme nebo rozvineme nějakou

koncepci nadsvětského poznání nepodmíněného nekonečného?

Všichni intelektuální velikáni shledali, že jsou jen trpaslíky

před Absolutním Vševědoucím Všemocným, který si vyhrazuje

právo rozdávat Sebe pouze skrze Své vlastní prostředníky.

S veškerou upřímností a poznáním bychom se však

neměli odevzdat nepravému prostředníkovi. Jelikož jsme v

současnosti vedeni hlavně naší předešlou samskárou, neboli

získanou přirozeností: vrána k vráně sedá, rovný rovného

• 4 •


si hledá. I přesto, že jsme obvykle v zajetí svých zvyků, stále

existuje do jisté míry možnost svobodné volby, zvlášť v lidské

podobě, jinak by náprava nebyla možná a trest by byl pouhou

mstou. Skutečnost to může potvrdit. Světlo nepotřebuje tmu,

aby mohlo projevit sebe sama. Slunce samotné může ustanovit

svou nadřazenost nade všemi ostatními světly. Stejně tak před

otevřeným okem bez předsudků září Sad Guru (pravý vůdce)

nad všemi fenomenálními profesory.

Šrí Guru se projevuje především dvěma způsoby: v

nitru, jako řídící zevnitř, a vně, jako vnější učitel. Obě funkce

Absolutního pomáhají individuální duši - žákovi - dosáhnout

absolutního cíle. V našem pokleslém stavu nemůžeme zachytit

správný pokyn vnitřního vůdce, a proto je milostivé zjevení

učitele naší jedinou pomocí a nadějí. Ale současně - jen milostí

Gurua můžeme rozpoznat pravého učitele uvnitř a odevzdat se

jeho svatým chodidlům.

Bona fide žák si musí být vždy plně vědom skutečnosti,

že jeho nejvyšší duchovní štěstí není nic jiného než milostivý

dar Absolutního Pána a ne otázka práva, kterého se nám má

dostat, nebo které si musíme vydobýt. Přirozeně jsme vybaveni

k tomu, abychom byli pravými příjemci boží milosti. V této

souvislosti je třeba jasně pochopit, že individuální duše se

nemůže nikdy svou podstatou rovnat Absolutní Osobě.

Dokonce ani ve svém osvobozeném anebo plně realizovaném

stavu nemůže být duše rovnocenná Bohu. Miskoncepce jednoty

vzešla z netečného neodlišování Absolutní Osobnosti od Jejího

• 5 •


zářícího světelného kruhu, který obklopuje Její věčný, duchovní

a blažený domov. Ve skutečnosti, individuální duše představuje

jen část specifické síly střední hodnoty Nejvyššího Pána, a jako

taková může být konvertována na jednu nebo druhou stranu.

Od Absolutní Entity se liší kvalitativně i kvantitativně, a je

bytostí zcela závislou na Absolutním. Jinými slovy, Absolutní

Pán Krišna je vládcem a individuální džíva - duše, je Jeho

přirozeným podřízeným služebníkem.

Takovýto vztah je pro džívu trvalý a skutečně blahodárný.

Obava z otroctví zde nepřichází v úvahu, kvůli její svobodné

volbě a nesmírnému pozitivnímu zisku. Svoboda a individualita

džívy jsou odevzdáním se absolutnímu dobru nejen nedotčeny,

ale teprve u Něho Samotného skutečně prospívají. Individuální

svoboda a zájem jsou nedílnou částí těch, kteří se nacházejí v

doméně Absolutního, kde jsou skutečně doma, tak jako ryba

ve vodě anebo zvíře ve zdravém prostředí. Svoboda, rovněž

jako ostatní vlastnosti Nejvyšší Osobnosti jsou neomezené a

transcendentální, a tudíž pouhou svou částečnou funkcí dokáží

harmonizovat všechny příbuzné entity.

Šrí Guru není zcela stejný jako sám Nejvyšší Pán, avšak

plně představuje podstatu úplné energie a ztělesňuje nejúplnější

a prvotřídní službu a přízeň Pána. Jelikož je nejpovolanějším

služebníkem Pána, je Pánem pověřen, aby všechny svedené

duše znovu přivedl k jejich nejvyššímu zájmu. Čili, Guru

je božským poslem nesmrtelné naděje a radosti v tomto

• 6 •


dočasném a nešťastném světě. Jeho příchod je pro trpící bytosti

tou nejpříznivější a nejšťastnější událostí a lze ho přirovnat k

východu jitřenky, která může vést poutníky ztracené v poušti.

Něžný dotyk milostivé ruky Šrí Gurua může setřít proudy slz

ze všech plačících očí. Vlastenec nebo lidumil svou zoufalou a

marnou snahou zmírnit hluboce zakořeněnou bolest trpící duše

její problém ještě zhoršuje, podobně jako když se neznalý lékař

usilovně snaží pečovat o nešťastného pacienta. Ó dni, kdy si

tato ubohá duše uvědomí bezpříčinnou milost Šrí Gurudévy.

Tato esej byla publikována v roce 1934 v časopise The

Harmonist.

Čintámani

Óm Višnupáda Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava

Purí Gósvámí Mahárádža

Existuje příběh o jednom velkém učenci, který

se v Benáresu obrátil na Mahádévu a začal

ho uctívat. Zcela se postil a žádal o jeho

požehnání. Mahádéva se ho zeptal: „Co bys rád?“

„Trpím, můj pane. Zbav mne, prosím, mého utrpení.“

„Dobrá. Pomohu ti. Vydej se do Vrindávany, a pokus se

tam setkat s jedním mahátmou, velkou duší, který vlastní

kámen mudrců. Pověz mu, že od něho žádám, aby ti tento

kámen daroval. Veškeré tvoje nesnáze a utrpení tak zmizí.“

Učenec začal v duchu uvažovat: „Tento kámen mi přinese

• 7 •


mnoho miliónů rupií. Takto budu schopen dosáhnout

štěstí.“

Došel tedy až na určené místo a oslovil toho

světce: „Pane, vím, že vlastníš ten kámen. Prozradil mi to

Mahádéva, proto tě o něj přicházím požádat. Obracím se na

tebe, jak mi poradil a žádám tě, abys mou prosbu přijal.“

Sádhu mu odpověděl: „Ano, ano. Někde ten kámen

mám. Už si ale přesně nevzpomínám kde.“

Učenec si začal dělat starosti: „Takové neštěstí. Ačkoliv mi můj

pán Šiva ten kámen daroval, není mi dáno držet ho v mých

rukou. Co mám teď dělat?“ Takto zůstal po několik hodin

sedět, až se nakonec zvedl a hodlal odejít. V tom ho Sanátana

Gósvámí oslovil: „Vydej se tímto směrem. Asi po deseti

kilometrech narazíš na jeden strom. Jestliže začneš rýt na jeho

východní straně, šest palců pod zemí tento kámen nalezneš.“

Tak se učenec vydal na ono místo a opravdu nalezl

drahokam, zářící jako slunce. Hned si ho zvědavě vyzkoušel, a

když se s ním dotkl železa, ihned se proměnilo ve zlato. „Ó, je to

ten pravý kámen! Mahádévovo požehnání se vyplnilo, nyní už

nikdy nebudu trpět!“ Opatrně si uvázal kámen do kusu látky a

vydal se směrem ke své vesnici. Po cestě začal uvažovat: „Tento

kámen je tak cenný, ale ten světec, kterému patřil nemá žádné

obydlí, ani šaty. Má na sobě pouze kaupín (bederní roušku).

Nemá dokonce ani sklenici na vodu. Přesto mu patří tento

drahokam. Proč musí tolik trpět? Proč musí protrpět celou

• 8 •


zimu bez koberce a deky? Je snad natolik hloupý, že nepoužije

tento drahokam k ukončení svého utrpení? Ne. On musí určitě

vlastnit nějaký ještě cennější drahokam. Proto na tento kámen,

který ho může učinit šťastným, zapomněl. Ten sádhu na něj

zapomněl, protože je více spokojen

s tím, co má. Proč by se tedy staral

o tento hmotný drahokam?“

S touto myšlenkou se

obrátil a vrátil se k sádhuovi. „Pane,

dal jsi mi tak cenný drahokam. Ale

ty nemáš ani střechu nad hlavou.

Nemáš žádné útočiště. Prostě jen

sedíš pod stromem, ačkoliv vlastníš

kámen, který ti může postavit sto

patrovou budovu, v níž si můžeš

užívat neomezeného luxusu. Proč jsi se zřekl takového štěstí?

Když jsem se tě na něj tázal, nemohl sis ani vzpomenout, kde

je. Teprve teď jsem pochopil, že od tebe můžu získat opravdový

drahokam. Nejedná se o žádný vtip. Ve skutečnosti nejsem

podveden. Mahádéva nikdy nepodvádí a ty také ne. Drahokam,

který jsi mi daroval, byl zahozen ve stínu stromu, protože pro

tebe měl stejnou cenu, jako každý jiný kámen. Proč bych si ho

tedy měl nechávat? Máš u sebe daleko cennější drahokam. To je

ten klenot, o který tě žádám. Daruj mi ho, prosím a požehnej

mi.“

• 9 •


Sanátana Gósvámí mu odpověděl: „Jestliže ten klenot

chceš, tak nejdříve zahoď tento kámen do Jamuny.“ Pandit ho

ihned poslechl a hodil kámen do Jamuny. Sanátana Gósvámí

pravil:

cintamani-prakara-sadmasu kalpa-vrksa

laksavrtesu surabhir abhipalayantam

laksmi sahasra sata sambhrama sevyamanam

govindam adi-purusam tam aham bhajami

(Brahma-samhita 5.29)

Jakmile pandit začal uctívat Krišnu, jakmile se mu

Krišna přiblížil na dosah, veškeré jeho touhy po zázračném

drahokamu, po hmotném požitku a štěstí se rozplynuly.

„Jsem osvobozen z hmotných pout. Jsem volný, Tvou milostí

jsem se osvobodil, tím, že jsem ve svém životě dosáhl Pána

Krišnu.“

Nikdo není nadřazen

Pánu Krišnovi a nic není cennější,

nežli Jeho požehnání. Tohoto

požehnání mohou dosáhnout

pouze ti, kteří se Pánovi

bezpodmínečně odevzdali. Toho,

kdo se odevzdá, zbaví Pán všeho

utrpení. Takto si bude každou

vteřinou a každým okamžikem

užívat.

• 10 •


Nímáj přivádí

Lakšmí domů

Čaitanja Bhágavata, Ádi-khanda, 10.kapitola

Šríla Vrindávana Dása Thákura

Kdo je schopen popsat ten úžasný výjev štěstí, jenž

prožívali v domě Vallabhy Mišry? Vallabháčárja, který

se neliší od Bhíšmaky, na závěr usedl, aby Pánovi

daroval svou dceru. Stejná lotosová chodidla, která uctívají

Šankara a Brahma, aby obdrželi sílu stvoření, nyní uctíval

uznávaný bráhmana - Vallabháčárja. Ten pak také ozdobil

Pánovo tělo látkou, květinovými girlandami a pastou ze

santálového dřeva. Poté, co bráhmana náležitě daroval svoji

dceru Pánovi, se ponořil do oceánu blaženosti. Počestné

ženy pak provedly rozličné tradiční rodinné rituály.

Tu noc zůstal Pán v domě Vallabháčárji a druhý den se

společně s Lakšmí vrátil domů. Když Pána s Lakšmí nesli na

nosítkách domů, lidé začali vybíhat ze svých příbytků, aby je

mohli spatřit.

Lakšmí a původní Nárájan byli nádherně ozdobeni

santálovou pastou, květinovými girlandami, ozdobami,

korunami a zářivými kadžály. Každý, kdo Je spatřil, provolával:

„To je úžasné!“ Především dámy byly naprosto ohromeny. Jedna

• 11 •


z nich řekla: „Vypadají úplně stejně jako Šiva a Párvatí. Jistě

museli bez přetvářky uctívat Pána po dlouhou dobu. Mohla by

snad méně šťastná dívka získat tak krásného manžela? Dospěla

jsem k závěru, že jsou to Šiva a Párvatí.“ Někdo jiný prohlásil:

„Podobají se Indrovi a Šačí nebo Madanovi a Rati.“ Jedna dívka

řekla: „To jsou Lakšmí a Nárájan.“ Další dívka řekla: „Díky

jejich nenapodobitelné kráse se zdá, jakoby na nosítkách seděli

Síta s Rámou.“ Takto dívky různě rozmlouvaly, když si radostně

prohlížely Lakšmí a původního Nárájana.

Když novomanželé dorazili večer do Nímájova domu,

byli slavnostně uvítáni tancem, zpěvem a hrou na hudební

nástroje. Šačídéví pak s dalšími ženami bráhmanů radostně

přivítala svoji snachu doma. Poté matka Šačí uspokojila

bráhmany, hudebníky a tanečníky tím, že jim darovala peníze,

tkaniny a sladká slova.

Každý, kdo naslouchá těmto příznivým tématům o

Pánově svatbě, není nikdy zapletený do světského života. Dům

Šačí vypadal s Lakšmí po Pánově boku jako to nejzářivější sídlo

- Vaikuntha. Neustále z něho vycházela tak nádherná záře,

že matka Šačí téměř neviděla. Někdy Šačí zahlédla po boku

svého syna ohnivé plameny, když se však podívala znovu, byly

pryč. Někdy s naprostým ohromením cítila vůni lotosových

květů. Šačí si pomyslela: „Chápu, co je toho všeho příčinou.

Tahle dívka je úplnou částí Lakšmídéví. To je ten důvod, proč

vidím tuto záři a cítím vůni lotosových květů. Teď už snad

• 12 •


nebudeme chudí jako předtím. Všechno to začalo od chvíle,

kdy moje snacha Lakšmí vstoupila do tohoto domu. Odkud by

to jinak všechno přicházelo?“ Takto matku Šačí napadaly různé

myšlenky, zatímco Pán se téměř neprojevoval.

Kdo může porozumět vůli Nejvyššího Pána? Jak a kdy

projevuje Své zábavy? Dokud Pán samotný někomu nedovolí,

aby Ho poznal, dokonce ani Lakšmí nemá sílu Mu porozumět.

Védy, Purány a další písma potvrzují, že pouze ten, komu

Pán požehná, Mu může porozumět. Přijímaje Šrí Čaitanju a

Nitjánandu Prabhua za svůj život a duši, já, Vrindávana Dása,

opěvuji slávu Jejich lotosových chodidel.

Šrímad Bhagavad-gítá

Sárártha-varšiní-tiká

komentář Šríly Višvanátha Čakravartího Thákury,

který zavlažuje svým esenciálním významem

s výkladem Šríly Bhakti Sádhaky Muni Mahárádži

Bhagavad-gítá 2.41

vyavasayatmika buddhir

ekeha kuru-nandana

bahu-sakha hy anantas ca

buddhayo vyavasayinam

• 13 •


V tomto procesu existuje pouze jediná rozhodná

inteligence. Ó synu Kuruovců, inteligence těch kteří jsou

nerozhodní, je rozvětvená do mnoha činností a nekonečných

tužeb.

Šríla Višvanátha Čakravartí Thákura: A co víc,

inteligence koncentrovaná na bhakti jógu, je mezi všemi druhy

inteligence tou nejlepší. Rozhodná inteligence, jež je zafixována

v bhakti, je pouze jedna. Význam tohoto je znázorněn

následovně:

„Mojí sádhanou (způsob dosažení cíle) je sloužit Pánovým

lotosovým chodidlům, vzpomínat na Něho a oslavovat Ho dle

pokynů mého Gurua. To je také mým cílem (sádhya). Je to

medicína, která udržuje můj život. Nemohu se vzdát procesu

(sádhana) ani cíle (sádhya). Je to můj nejvytouženější objekt a

moje povinnost. Žádnou jinou povinnost nemám; po ničem

jiném netoužím, a to dokonce ani ve snech. Může přijít štěstí

nebo smutek. Moje samsára (hmotná existence) může být

zničena, anebo nemusí. To pro mne nepředstavuje žádnou

ztrátu. Nechť je má rozhodná inteligence zafixovaná pouze v

čisté bhakti.“

tato bhajeta mam bhaktya sraddhalur drdha-niscayah

Můj oddaný by měl zůstat šťastný a uctívat Mne s velkou

vírou a rozhodností. (Š.B. 11.20.28)

• 14 •


Inteligence ostatních však není eka (jedna). Takový

intelekt není jeden, je jich nekonečné množství (anantah),

díky nekonečným touhám, jež mají být naplněny v karma józe.

Intelekty mají nekonečné množství větví, kvůli nekonečným

aktivitám v jejich příslušných praxích.

V jňána józe zafixuje člověk nejdříve inteligenci na

niškáma karmu (činnost vykonávanou jako oběť Pánovi a

bez touhy po výsledku), aby očistil svoji mysl. Když je mysl

očištěna, pak se inteligence soustředí na zřeknutí se činností.

To se nazývá karma sannyasa. Poté se inteligence soustředí na

jňánu (poznání). Zároveň se také soustředí na bhakti, jinak

by jňána zůstala bez výsledku. Potom se inteligence soustředí

na to, aby se jňány vzdala, neboť Pán říká: Jnanam ca mayi

sannyaset. „Člověk, který Mě chce dosáhnout, by měl takové

poznání odevzdat.“ (Š.B. 11.19.1)

Říká se tedy, že inteligencí, neboli koncentrování se na

různé objekty, je nekonečně mnoho. Větví příslušných sádhan

(způsobů dosažení objektu) je také nekonečné množství, neboť

je nutné provádět karmu, jňánu i bhakti.

Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža: V tomto světě

můžeme vidět, že ten, kdo je nerozhodný, má spoustu přání a

tak nedokáže ovládat svoji mysl. Proto není schopen nasměrovat

svoji inteligenci na cíl života. Definice čisté oddanosti je :

• 15 •


anyabhilasita-sunyam jnana-karmady-anavrtam

anukulyena krsnanu-silanam bhaktir uttama

„Nejvyšší bhakti je definována jako nepřetržitá služba či

emoce určené Krišnovi, Jeho expanzi, podobě či ostatnímu jež

se k Němu vztahuje, s úmyslem Krišnu potěšit. Je oproštěná od

všech tužeb, kromě touhy potěšit Pána, nenarušena neosobní

jňánou, hmotnými rituály karmy a ostatními nepříznivými

činnostmi.“ (BRS 1.1.11.)

Ve Vrindávaně nenajdeme učence či filosofy, pasáčci a

pasačky tam mají jedinou touhu: Sloužit Krišnovi. Zastupují

pouze Krišnovy zájmy, což je ta nejvyšší oddanost.

Čistou touhu praktikovat šuddha bhakti má pouze ten,

kdo už v předešlých životech praktikoval, jinak by tato touha

nemohla přijít. Chci-li Krišnovi sloužit, musím vědět, co

Krišna chce. A to ví oddaný. Musíme se proto spojit s bona

fide Guruem a pod jeho vedením praktikovat. Nikdo nedokáže

změnit svoje činnosti ze dne na den. To znamená, že dokonce

ani ve společnosti oddaných se nemusí praktikovat to, co je

Šrí Rúpou Gósvámím považováno za čistou oddanost. Náš

požitkářský duch je v nás tak hluboce zakořeněn; k čemukoliv

přistoupím, vždy hledím, co z toho budu mít já. Užívám si

Gurua, kírtan, božstva atd..

Všechny jógové metody vedou k jedinému cíli.

Osvobodit se od vlastních činností (karmy) a pochopit, že

• 16 •


pouze Krišnovo uspokojení je mým uspokojením. Vše existuje

pouze pro Jeho potěšení. Kdo se postaví tomuto universálnímu

zákonu, ten bude uvězněn v tomto hmotném světě.

Krišna je v první řadě osoba. On je také přítomen ve

všech živých bytostech, všech atomech; není nic, kde by nebyl.

Vše manifestuje pro Svoje zábavy. Nikde ve Védách se neuvádí,

že je tento svět určen pro potěšení lidí. Musíme pochopit,

že jsme věčnými Krišnovými služebníky a naše skutečná a

původní pozice, je pouze ve vztahu k Němu.

“Já” a “moje” (část první)

Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža

Jsou dva druhy živých bytostí. Nityabaddha

a nitya-siddha. Celý život první

skupiny bytostí sestává pouze z honu

za “já” a “moje”. Tomu se říká Mája, iluze.

Ti, kterým je vlastní univerzální vědomí,

si jsou vědomi univerzálního zájmu, to

znamená Boha. Jejich zájem spočívá v

uspokojení Boha. Jsou si vědomi Boha.

Jedna třída živých bytostí je

nazývána podmíněnou, v sanskrtu známá pod pojmem

nitya-baddha. Druhou třídu tvoří ti, kteří jsou zaměstnáni

uspokojováním Svrchovaného. Tito jsou označování jako

• 17 •


nitya-siddha, osvobozené živé bytosti. Osvobozené od

zrození, nemoci, stáří a smrti. Tento druh osvobození je činí

neustále šťastnými. My patříme do skupiny nitya-baddha,

což znamená, že jsme věčně podmíněné živé bytosti, neboť

se zabýváme činnostmi určenými k vlastnímu uspokojení.

Naše vědomí je proto provinční a náš svět a náš vesmír jsou

takto velmi malé. Někdo se může starat pouze o sebe – to je

velmi egoistický druh smýšlení. Jiní se více zajímají o rodinu,

zemi, zvířata a okolí. Tohle všechno je ovšem podmíněné.

Musíme pochopit, z jakého důvodu přicházejí všechny živé

bytosti do tohoto hmotného světa. Ví někdo proč tu jsme? Jsme

tu, protože nemáme zájem uspokojit zájmy Svrchovaného.

Snažíme se uspokojit pouze naše vlastní zájmy. Proto se ocitáme

v tomto podmíněném světě, kde na nás čeká zrození, nemoc,

stáří a smrt. Chceme zůstat odděleni od univerzálního zájmu

a vytváříme si takto zájem separátní. Z tohoto důvodu jsme

nuceni procházet tolika fázemi štěstí a neštěstí. Někdy štěstí,

někdy neštěstí, někdy utrpení, někdy potěšení – v souladu s

naší touhou.

Tento podmíněný svět má svoje zákony. Cokoliv, co tu

činím, nebo po čem toužím, vede k určitému rezultátu, plodu.

Jak se říká: “Jak jsem zasel, tak sklidím.” Pokud jsem zasel dobré

věci, konal zbožné skutky a činil dobro ostatním, obdržím

dobré věci. Pokud budu ostatním ubližovat a páchat zločiny,

čeká mě trest. Takový je zákon hmotné přírody, kterému nikdo

nemůže uniknout. Tento zákon byl vytvořen pro podmíněné

• 18 •


duše, pro ty, kteří se nehodlají připojit k univerzálnímu zájmu,

do společnosti Svrchovaného. Tyto bytosti sem přicházejí, aby

zakusili “štěstí” hmotného života.

Kdysi jsem se například setkal s jedním íránským

businessmanem. Řekl jsem mu, že tento hmotný svět má

zákony. Dle toho, jak jednáš, budeš sklízet plody. Pokud

zabíjíš a jíš zvířata, musíš očekávat, že budeš také v jednom

ze svých budoucích životů sněden. On mi na to odpověděl:

„Já jsem bojovník.“ Předtím byl postřelen v íránské válce,

byl to kšatrija. Řekl mi: „Mě to nezajímá. Jsem připraven

přijmout v příštím životě tělo zvířete a být zabit.“ Říct něco

takového je snadné, pokud jsi zrovna v lidském těle. Když se

ovšem ocitneš v situaci, kdy se k tobě blíží někdo s nožem a

ty máš být zabit, nebo sněden, tak už to tak veselé není. Je

to hloupé, pokud lidská bytost uvažuje tímto způsobem,

neboť jí to přivodí pouze bolest. Být zabit a vytrpět si tímto

způsobem všechny následky minulých činů je nepřirozené.

Proto existují Védy, obsahující určité poznání a pravdu,

tattvu. Různé kultury a různá náboženství hlásají podobně.

Nejdůkladnější a nejdetailnější popis pravdy o hmotné přírodě,

o Svrchované Nekonečné Příčině všech příčin je však podán

ve Védách. V nich také nalezneme návod k tomu, jak se

osvobodit od zákonů této hmotné přírody, které dávají všem

mým činům vytvářet určitou reakci. To se nazývá prayascita.

Je známá jóga prayascita, karma prayascita, jňána prayascita a

bhakti prayascita. Karma prayascita znamená, že konáním spousty

dobrých skutků neguji mé špatné činnosti. Ničím negativní

• 19 •


stránku mého jednání. Dobré skutky ovšem také vyvolávají reakci.

Mohu tedy zničit mnoho skutků, ale ta příčina, touha užívat

si nezávisle od Boha, zůstane nadále zakořeněna v mém srdci.

Jňána prayascita znamená, že se osvobodíš od veškeré

karmy, ale zůstane v tobě touha užívat si tento hmotný svět.

Někdy se udává příklad bambusového lesa. Viděli jste někdy

bambusový les? V Indii je možné tento les spatřit. Kmeny

bambusu rostou velmi blízko u sebe. Když přijde vítr, jednotlivé

kmeny se vzájemně začnou třít a z tohoto tření někdy vznikne

oheň, který pohltí celý les. Celý les našich hmotných tužeb bude

zničen. Zajímavé ovšem je, že jakmile nastane období dešťů, celý

bambusový les znovu vyroste, neboť jeho kořeny zničeny nebyly.

Bhakti prayascita znamená, že skrze bhakti, odevzdání a

oddanou službu Svrchovanému, a ustanovením našeho

vztahu s Nejvyšším, odstraníme i kořeny touhy užívat

si hmotný svět. Proto je bhakti prayascita nejmocnější.

Kořeny naší touhy stát se uživatelem a vykořisťovatelem

hmotného světa budou zničeny prostým pronášením Hariho

Jména. Kořen bude vytržen. Nebudeš toužit užívat si „já“

a „moje“. Budeš toužit pouze po tom, stát se služebníkem

Svrchovaného a bez problémů tak zažívat nekonečné blaho a

štěstí. Na transcendentální úrovni problémy neexistují. My však

o tom, co transcendentální úroveň je, nemáme ani ponětí. My

tento druh zážitku postrádáme a ani v to nevěříme. Všeobecně

v Boha nevěříme. Nemáme víru v Boha a neustále jednáme bez

vědomí toho, že Bůh je Svrchovaný a vše se odehrává pod Jeho

kontrolou.

• 20 •


Stálý chrámový program

Nedělní festival

17.00: Bhadžan • 18.00: Lekce • 19.00: Sandhja Árati •

19.15: Tulasí Parikrama • 19.30: Prasádam • 20.25 Šájan árati

Ranní program (denně)

4.30: Mangala Árati • 4.45: Tulasí Parikrama • 5.00:

Bhadžan násl. Džapa • 7.45: Šringara Árati, násl. Bhadžan •

8.35: Čtení ze Šrímad Bhágavatamu • 9.15: Guru Púdža, násl.

Bhoga Árati • 9.30: Prasádam

Večerní program (denně kromě neděle)

19.00: Sandhja Árati • 19.15: Tulasí Parikrama, násl. Bhadžan

• 19.45: Lekce • 20.25 Šájan Árati, násl. Prasádam

Bhadžan: Duchovní písně za doprovodu

tradičních nástrojů • Árati: Chrámová ceremonie

• Prasádam: Duchovní vegetariánské jídlo


Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré

Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré

Áčárja Nitja-lílá-pravišta Óm Višnupád Šrí Šrímad

Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádža

Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math

Sri Krishna Chaitanya Mission

Wienerbergstrasse 29A/Top3 • 1120 Wien

Tel. 01/812 05 74 • www.radha-govinda.net

More magazines by this user
Similar magazines