Ing Jakub ... - Konference.fbm.vutbr.cz

konference.fbm.vutbr.cz

Ing Jakub ... - Konference.fbm.vutbr.cz

ANALÝZA METOD OCEŇOVÁNÍ DLOUHODOBÝCH AKTIV PODNIKU

Ing. Jakub Tabas, Ústav financí, tabas@fbm.vutbr.cz

ABSTRAKT

Tato práce poskytuje základní hodnocení, již dříve vybraných možnosti oceňování

dlouhodobých aktiv podniku. Tyto metody jsou používány jako jeden z nástrojů dosahování

podnikových cílů. V práci popisované metody jsou standardně využívané v České Republice.

ÚVOD

Hlavním cílem jednotlivých metod oceňování dlouhodobých aktiv podniku je správné

určení jejich hodnoty jak pro potřeby vlastníků společností, tak pro případné investory.

Dlouhodobá aktiva představují, na rozdíl od krátkodobých aktiv mezi něž řadíme například

materiál, zásoby, krátkodobý finanční majetek, co se jejich hodnoty týče pouze obtížně

měřitelnou položku aktiv společností.

Existují metody pomocí nichž se některé druhy dlouhodobých aktiv mohou oceňovat,

například pro potřeby státní správy, daňové evidence, apod., avšak jejich vypovídající

hodnota pro majitele popřípadě investora je do značné míry omezená. Je proto nezbytné umět

určit jejich správnou a reálnou hodnotu, která by umožnila zefektivnit rozhodovací proces.

V praxi se používá mnoho metod. Je důležité znát základní klady a zápory

jednotlivých metod. Jedná se o autorův pohled na danou problematiku s cílem zdůraznit její

náročnost a upozornit na některá její úskalí.

METODY OCEŇOVÁNÍ DLOUHODOBÝCH AKTIV

Za dlouhodobá aktiva jsou podle českého zákona o účetnictví považována taková

aktiva, jejichž doba použitelnosti ve společnosti je delší než jeden rok a jejichž pořizovací

cena včetně nákladů na uvedení do provozu je vyšší než 40 000,- Kč. Následující tabulka

zobrazuje možné způsoby oceňování dlouhodobých aktiv podle pozice člověka, který toto

hodnocení provádí.


Tabulka 1 Způsoby oceňování dlouhodobých aktiv – členění

Zákonné způsoby ocenění

- Pořizovací cena

- Reprodukční pořizovací cena

- Vlastní náklady

Investory užívané způsoby oceňování

- Metoda sumární hodnoty aktiv

- Nákladová metoda

- Příjmová metoda

- Tržně srovnávací metoda

ZÁKONNÉ ZPŮSOBY OCEŇOVÁNÍ

Představují do značné míry omezený pohled na reálné oceňování dlouhodobých aktiv. Více

méně neuvažují jejich reálné opotřebení v čase. Existuje sice prvek odpisování, avšak ten

nepostihuje skutečné využívání a zastarávání dlouhodobých aktiv. Tyto metody jsou

využívány pro potřeby státní správy a nejsou pro další zkoumání příliš přínosné.

INVESTORY UŽÍVANÉ ZPŮSOBY OCEŇOVÁNÍ

Metoda sumární hodnoty aktiv

Metoda sumární hodnoty aktiv odvozuje hodnotu podniku od celkové hodnoty aktiv,

která daný podnik vytvářejí a která jsou jeho součástí. Jinými slovy hodnota podniku je

stanovena na základě součtu hodnot jednotlivých aktiv a upravena o hodnotu závazků.

Předpokladem ocenění je volný trh. Pozemky, stavby a budovy jsou oceňovány jako by byly

nabízeny k prodeji na volném trhu s tím, že je majetek nabízen po dobu přiměřeně dlouhou

pro nalezení kupce.

HODNOCENÍ METODY:

Slabost metody spočívá v podmínce, že majetek je nabízen na volném trhu, který ve

skutečnosti nemůže nikdy existovat s ohledem na různé makroekonomické nástroje,

kterých využívá stát při regulaci trhu. Ve svém důsledku aplikace této metody znamená,

že stejné aktivum bude na různých trzích například v jednotlivých státech EU oceněno

odlišně. Tedy investor se dozví, jakou tržní hodnotu mají aktiva na konkrétním trhu. Neví

však, jakou hodnotu by měla tato aktiva na trhu světovém, či v rámci trhu EU.

Za další nedostatek tohoto postupu pak lze považovat i aspekt nabídky k prodeji, který

sám o sobě je zkreslující proto, že v podmínkách reálného trhu se cena do jisté míry řídí

i tím, proč je majetek prodáván (prodej v tísni, nebo prodej z důvodu konjunkturální

výšky ceny). S tím úzce souvisí i definování „přiměřeně dlouhé doby, kdy je majetek

nabízen k prodeji“. Přiměřenost totiž závisí na důvodu prodeje.

Za třetí nedostatek pak považuji to, že při použití této metody musí oceňovatel mít

k dispozici dostatečné informace o příslušném trhu.


Za výhodu lze považovat relativní rychlost zjištění a jednoduchost.

Další neopominutelnou výhodou je skutečnost, že všichni, kteří vybraný stejný typ

majetku na určitém trhu budou oceňovat, dospějí k vzájemně shodně postaveným cenám.

Nákladová metoda

Nákladová metoda je postupem ocenění využívaným pro odhadnutí tržní hodnoty

majetku, který je založený na rozdílu nákladů na znovupořízení nebo nahrazení oceňovaného

majetku a srážek za veškeré důvody znehodnocení včetně fyzického opotřebení, funkčních

a ekonomických nedostatků, pokud existují a lze je změřit. Tato metoda podává celkově

nejspolehlivější indikaci hodnoty staveb, novějších aktiv, účelových budov, speciálních

inženýrských staveb, systémů a speciálních strojů a zařízení.

HODNOCENÍ METODY:

Náklady na znovupořízení majetku v podmínkách i mírně inflačních národních

hospodářství musí být vždy vyšší než náklady původní.

Protože je míra inflace v různých národních hospodářstvích různá, platí výhrada vznesená

viz výše. Je tedy zřejmé, že v různých státech bude takto určená cena aktiva různá.

Navíc se do hodnocení ceny aktiva může promítnout i vliv legislativy, která zpřísňuje

(v různých státech s různou intenzitou a různými ekonomickými dopady) provozování

příslušného aktiva.

Dalším nedostatkem je problematika měřitelnosti fyzického opotřebení, funkčních

a ekonomických nedostatků. Dále se nezohledňuje aspekt jedinečnosti či výjimečnosti

příslušného aktiva, který může mít rozhodující podíl na jeho ocenění. Například

jednoúčelový stroj, již je starý, ale žádný jiný nemá takové vlastnosti-schopnosti jako

tento, nebo patent – ten je již svou podstatou jedinečný a nelze určit jeho „novou“

hodnotu.

Tato metoda je náročná na hodnotitele jeho schopnosti zachytit všechny podstatné

aspekty, které se podílejí na stanovení konečné ceny. Jde o metody převážně expertní,

tedy každý expert může a pravděpodobně i bude hodnotit odlišně.

To znamená, že vzájemné porovnání cen toho kterého aktiva není možné.

Nespornou výhodou metody je snaha postihnout míru opotřebení, jakkoli problematické je

jeho vyjádření.

Příjmová metoda

Příjmová (výnosová) metoda odvozuje hodnotu majetku od hodnoty budoucích

příjmů, které z něho lze získat, tj. od výnosové schopnosti majetku. Současná hodnota

budoucích příjmů se zjišťuje procesem diskontování budoucích hodnot příjmů na jejich

současnou hodnotu na základě tržní míry výnosnosti.

Příjmová metoda má dva základní způsoby oceňování:

• Metoda diskontovaného Cash-Flow

• Metoda přímé kapitalizace


Metoda diskontovaného Cash Flow

Metoda diskontovaného cash flow je jednou z příjmových metod ocenění, která je

obvykle upřednostňována před metodou přímé kapitalizace v případech, kdy se v budoucích

obdobích očekávají větší investiční náklady nebo existují podstatné výkyvy v ročních

výnosech.

Metoda přímé kapitalizace

Přímá kapitalizace je další z příjmových metod ocenění, která je aplikovatelná

v případech, kdy se jedná o zavedené majetky, které již vykazují určitou příjmovou stabilitu

a k jejichž provozování nejsou nutné žádné větší investiční výdaje. Metoda kapitalizace

příjmů stanovuje hodnotu majetku na základě kapitalizace čistých příjmů, které by mohly být

generovány specifickými příjmovými toky vytvořenými předmětným majetkem nebo

skupinou majetků. Tato metoda je nejvhodnější pro ocenění investičních a běžně využitelných

majetků, pro které existuje dostatek informací o tržním nájemném.

HODNOCENÍ METODY:

Filosofie této metody je inverzní k filosofii nákladové metody, poněvadž stroj mírou

využití získá na hodnotě, u nákladové metody by však dosahoval hodnoty nejnižší.

Jedná se opět o expertní metodu se všemi jejími klady i zápory.

Značně závisí na předmětu podnikání – stejné aktivum (stroj, budova) používané

k různým účelům znamená jinou výšku přínosu.

Ostatní výhrady viz výše.

Tato metoda se vztahuje na předpokládané tržby neurčuje tedy cenu majetku, ale

vyjadřuje míru efektivnosti jeho využití.

Tržně srovnávací metoda

Tržní metoda je využívána ve finančním ocenění za účelem získání indikace hodnoty

společnosti, obchodním podílu ve společnosti, akcie a nehmotného majetku použitím jedné či

více metod, které srovnávají oceňovanou společnost s podobnými společnostmi, podobnými

obchodními podíly ve společnosti, podobnými akciemi a nehmotným majetkem, které byly

v nedávné době prodány, nebo nabídnuty k prodeji. Tržní metoda, jak je používána při

oceňování společností, porovnává oceňovanou společnost se skupinou srovnávaných

společností, jejichž akcie jsou veřejně obchodovány, nebo u nichž jsou známy informace

o transakcích s kontrolními podíly ve srovnatelných společnostech .

HODNOCENÍ METODY:

Metoda je příliš komplexní, neumožňuje stanovení ceny jednotlivého aktiva.

Dalším nedostatkem je značný problém se získáním relevantních informací o podobných

společnostech spolu s problematickým hodnocením kvality těchto informací.

Ostatní výhrady viz výše.


ZÁVĚR

Pro oceňování dlouhodobých aktiv společností existuje celá řada metod. Jak

z předcházejícího hodnocení vyplynulo, žádná z metod oceňování dlouhodobých aktiv

nesplňuje požadavky na toto oceňování kladené. Tedy nalezení takového způsobu, který by,

pokud možno za všech okolností byl:

• Vzájemně porovnatelný.

• Neakcentoval specifika předmětu podnikání - aktivum je nezávislé na předmětu

podnikání.

• Určování ceny stejným způsobem – zohlednit stejné vlastnosti aktiva stejným způsobem

(cenné papíry obchodovatelné/neobchodovatelné).

Ve své disertační práci bych se chtěl zaměřit na zpracování takové metodiky, která

by umožnila zjistit co nejpřesnější hodnotu dlouhodobých aktiv. Tato metoda bude

zohledňovat jednotlivé aspekty, které mají vliv na hodnotu dlouhodobých aktiv společné

pro konkrétní skupinu aktiv.

LITERATURA

[1] HASPROVÁ, O.: Oceňování aktiv a dluhů v účetnictví a některé z jeho důsledků. Liberec: Technická

univerzita v Liberci, 1999, 36s. ISBN 80-7083-359-9.

[2] FIREŠ, B., ZELENKA, V.: Oceňování aktiv a dluhů v účetnictví. Praha: Management Press, 1997.

ISBN 80-85943-24-7

[3] MAŘÍK, M., MAŘÍKOVÁ, P.: Moderní metody hodnocení výkonnosti a oceňování podniku. Praha:

Ekopress, 2001. ISBN 80-86119-36-X

[4] KISLINGEROVÁ, E. – BECK, C.H. Oceňování podniku. Praha: 2001, ISBN 80-7179-529-1.

[5] NEUMAIER, I. NEUMAIEROVÁ, I.: Výkonnost a tržní hodnota firmy. Praha: GRADA, 2002.

ISBN 80-247-0125-1.

[6] Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů


R E C E N C E Š K O L I T E L E

Pan Ing. Jakub Tabas ve svém příspěvku kriticky a objektivně vyhodnocuje vybrané metody

oceňování dlouhodobých aktiv a sice metodu sumární hodnoty aktiv, nákladovou metodu,

příjmovou metodu a tržně srovnávací metodu. Z existujících metod autor vybral nečastěji

používané, což hodnotím kladně.

Při analýze vybraných metod oceňování postupuje logicky správně a odkrývá tak nedostatky

hodnocených metod. Se závěry jeho kritického hodnocení je třeba souhlasit, neboť mají

objektivní charakter. Autor v nich prokázal schopnost jak abstrakce tak i tvůrčího přístupu

a kritického analytického myšlení, což bylo nezbytné při úvahách o nedostatcích jednotlivých

metod.

Poznatky ke kterým dospěl budou použity v jeho doktorské práci jejímž cílem je zpracování

takové metodiky, která by umožnila zjistit co nejpřesnější hodnotu jednotlivých druhů

dlouhodobých aktiv.

Článek doporučuji k publikaci.

Ing.Helena Hanušová, CSc.

školitelka

More magazines by this user
Similar magazines