3/11 - Český rozhlas
04.11.2014 • Views
Share Embed Flag

3/11 - Český rozhlas

3/11 - Český rozhlas

3/11 - Český rozhlas

SHOW MORE
SHOW LESS
ePAPER READ
DOWNLOAD ePAPER
media.rozhlas.cz

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

START NOW

3/<strong>11</strong><br />

ČTVRTLETNÍK POSLUCHAČŮ A PŘÍZNIVCŮ<br />

STANICE ČESKÝ ROZHLAS 3—VLTAVA<br />

Od 5. 9.<br />

Týden<br />

s Antonínem<br />

Dvořákem<br />

Od 10. 9.<br />

E. Hakl: Intimní<br />

schránka Sabriny Black<br />

23. 9.<br />

Večer s Milesem<br />

Davisem

3/<strong>11</strong><br />

ČTVRTLETNÍK POSLUCHAČŮ A PŘÍZNIVCŮ<br />

STANICE ČESKÝ ROZHLAS 3—VLTAVA

Dům Goldman & Salatsch (Looshaus) na Michalském náměstí ve Vídni<br />

foto Jiří Kamen

OBSAH<br />

STRANA 1<br />

02<br />

ANTONÍN<br />

DVOŘÁK<br />

05<br />

ROZHLASOVÉ<br />

PREMIÉRY<br />

12<br />

ČEKÁNÍ NA LINA<br />

17<br />

ZLATÉ ČASY<br />

20<br />

KAREL JAROMÍR<br />

ERBEN<br />

03<br />

OPERNÍ CYKLUS<br />

08<br />

FRANZ LISZT<br />

13<br />

LIDOJEDI<br />

18<br />

SOFIJA<br />

GUBAJDULINA<br />

21<br />

ZDENĚK MATĚJ<br />

KUDĚJ<br />

04<br />

DEN VARHAN<br />

14<br />

EMIL HAKL<br />

10<br />

ROK NĚMECKÉHO<br />

JAZYKA<br />

22<br />

ROZHOVOR<br />

S MARKUSEM<br />

KRISTANEM<br />

PRŮVODCE SVĚTEM KULTURY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 38<br />

PROGRAM STANICE ČRO 3–VLTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 39<br />

KLUB VLTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 46<br />

PARTNEŘI KLUBU VLTAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 47<br />

15<br />

PŘÍLIŠ HLUČNÁ<br />

SAMOTA<br />

27<br />

ROZHLASOVÝ<br />

PODZIM<br />

24<br />

DEN S CÍSAŘEM<br />

34<br />

POSVÁTNÉ<br />

KRAJINY<br />

MILÍ POSLUCHAČI<br />

A ČLENOVÉ KLUBU VLTAVA,<br />

v létě jsme se moc neohřáli a už je tu zase podzim... Ani odborníci<br />

statistici nemají tak úplně jasno, jestli má špatné počasí pozitivní<br />

nebo negativní vliv na poslech <strong>rozhlas</strong>u. Například mé vlastní<br />

nejsilnější zážitky z poslechu rádia jsou ryze podzimní: jsem sám<br />

na chalupě v drsných severních Čechách, venku mrholí a je zima,<br />

krb plápolá a Vltava vysílá sobotní operu... Na podzim nás čekají<br />

ty Dvořákovy, v souvislosti s jeho výročím. Těším se hlavně na<br />

přímý přenos premiéry Jakobína z Národního divadla. Ostatně<br />

přímé přenosy z domácích operních scén patří po technické,<br />

organizační i fi nanční stránce k nejtěžším úkolům, které kulturní<br />

stanice plní. Pokračuje i Rok německého jazyka, dokončují se<br />

pro něj nové <strong>rozhlas</strong>ové hry. Vedle Dvořáka budeme oslavovat<br />

i výročí Lisztovo a bez ohledu na případný déšť se suchou nohou<br />

projdeme po architektonických skvostech z dílny Adolfa Loose.<br />

Vltava je prostě „holka do nepohody“.<br />

28<br />

VIZITKA<br />

— LUKÁŠ HURNÍK —<br />

25<br />

STOLETÍ ROZUMU<br />

26<br />

MILES DAVIS<br />

36<br />

POZVÁNKA NA<br />

FESTIVAL<br />

32<br />

JIŘÍ SUCHÝ<br />

37<br />

PROFIL:<br />

ADOLF LOOS

VÝROČÍ<br />

STRANA 2<br />

Antonín Dvořák se narodil právě před 170 lety<br />

TVÁ SLUŽBA<br />

VĚCEM JE<br />

BOHOSLUŽBA…<br />

Na blízku místa, kde spojuje se Vltava<br />

s Labem, pod hrdým zámkem v chudé chatě<br />

narodil se hošík. Je pozdní večer, otec dlí<br />

ještě venku za prací, matka unavená sedí<br />

u kolébky, tichounce zpívá, až dítě usne a jí<br />

samotné klíží se unavené, ustarané oči. (…)<br />

Kde se vzaly, tu se vzaly – pojednou tři<br />

tajemné ženské postavy obklopují kolébku.<br />

Sudičky.<br />

První sklání se nad děckem, líbá je na čelo<br />

a praví: „Mnohé utrpení a strádání bude Tvým<br />

údělem, ale budeš silný a velký. Zapomeneš<br />

na veškeru bídu, a ač chud, budeš rozdávat<br />

lidem štěstí a bohatství. Přemýšlení Tvé<br />

a práce Tvá vyloudí na tvářích lidí úsměv i slzy<br />

osvobozující.“<br />

Přistupuje postava druhá, líbá děcko v ústa<br />

a říká: „Ústa Tvá nebudou mluviti řečí sladkou<br />

a úlisnou. V jediném Tvém slově bude více<br />

moudrosti než v celých knihách mnohých<br />

ješitných mudrců. Budeš tichý ve dnech<br />

největších utrpení i největších radostí.“<br />

A ta třetí postava, nad pomyšlení krásná,<br />

líbá dítě na srdce a říká: „Budeš vyvýšen mezi<br />

největší syny Vlasti silou rozumu a citu. Tvé dílo<br />

bude věčné, ale buď připraven na to, že věčné<br />

dílo nemůže být dobře chápáno jepičí ješitností.<br />

Synáčku této země, věz, že cizina se Ti pokloní<br />

a v Tobě se pokloní i Tvé vlasti, ale právě ve<br />

Vlasti poznáš mnohé zklamání. Tvou duši ale<br />

bude míjet hněv a roztrpčení, – neb zůstaneš<br />

dítětem s tak čistou duší jako dnes.“<br />

Dítě zaplakalo a matka líbá polekaná dětská<br />

očka. – To je pohádka z Nelahozevsi…<br />

Autorem této pohádky je Dvořákův žák a zeť Josef<br />

Suk. Ke slovům jeho sudiček není mnoho co<br />

dodat. Svět Antonína Dvořáka, od jehož narození<br />

uplyne ve čtvrtek 8. září 20<strong>11</strong> právě 170 let, dobře<br />

vystihují. Není to svět zázračného dítěte, které má<br />

leccos snazší a cestu k hudbě přímočařejší. Kdyby<br />

záleželo jenom na skladatelově otci Františkovi, talent<br />

jeho syna by se možná ani nerozvinul. Kdo ví.<br />

Dvořákova cesta byla opravdu – i když to zní málem<br />

jako fráze – cestou mnohého strádání a osobní<br />

bolesti, cestou překonávání překážek a také cestou<br />

trpělivé práce. Ale právě v tom je síla jeho hudby<br />

– není v ní neupřímnost, nic nepředstírá, není okázalá.<br />

Působí jakoby přirozeně, samozřejmě a prostě.<br />

Věříte jí. Protože i její tvůrce měl víru.<br />

Dvořákův svět lidi fascinuje, ale taky provokuje<br />

a irituje. Už ve svojí době si skladatel mohl<br />

vyslechnout a přečíst leccos, co jeho hudbu degradovalo.<br />

Podle některých kritiků byla příliš jednoduchá,<br />

málo sofistikovaná, málo vyztužená idejemi<br />

a rozsáhlými traktáty, ve kterých by skladatel<br />

zdůvodňoval, proč píše, jak píše. Jenže Dvořák to<br />

nepotřeboval, vždyť: „V jediném Tvém slově bude<br />

více moudrosti než v celých knihách mnohých<br />

ješitných mudrců.“ V čele těch mudrců stáli bohužel<br />

čeští muzikologové vedení Zdeňkem Nejedlým,<br />

kteří právě před sto lety rozpoutali mimořádně<br />

hloupý boj o to, jestli větším a pokrokovějším<br />

skladatelem byl Bedřich Smetana, nebo Antonín<br />

Dvořák… Jak že to říká jedna ze sudiček? „Tvé dílo<br />

bude věčné, ale buď připraven na to, že věčné dílo<br />

nemůže být dobře chápáno jepičí ješitností.“<br />

170. výročí Dvořákova narození je dobrá příležitost<br />

nechat se pozvat do jeho světa. Ve vysílání<br />

Vltavy najdete těch pozvání několik. Samozřejmě<br />

bude znít ve větší míře skladatelova hudba. Z hlubin<br />

<strong>rozhlas</strong>ového archivu na svého otce zavzpomínají<br />

Antonín a Otakar Dvořákovi. A skladatelův<br />

vnuk Antonín III. nás provede po Dvořákově letním<br />

sídle na Vysoké u Příbrami. Vysoká bude také<br />

prvním ze čtyř dvořákovských míst, odkud budeme<br />

o víkendu 10. a <strong>11</strong>. září 20<strong>11</strong> vysílat čtyři<br />

mimořádné koncerty. V sobotu dopoledne tam vystoupí<br />

Heroldovo kvarteto. Odpoledne se přesuneme<br />

do Lužan, kde žil Dvořákův přítel – architekt<br />

Josef Hlávka. Lužanskou mši, kterou si od Dvořáka

VÝROČÍ<br />

STRANA 3<br />

objednal, zazpívá Pražský filharmonický sbor.<br />

Nedělní dopoledne bude patřit Biblickým písním.<br />

V kapli zámku Sychrov (kam Dvořák jezdil<br />

za přítelem Aloisem Göblem a kde sám hrál<br />

na varhany) je zazpívá basista Richard Novák,<br />

na varhany ho doprovodí Irena Chřibková. Kde<br />

jinde dvořákovské oslavy zakončit než v rodné<br />

Nelahozevsi! Bennewitzovo kvarteto zahraje<br />

Cypřiše a Smyčcový kvartet As dur op. 105.<br />

Týden od 5. do <strong>11</strong>. září bude vltavským setkáváním<br />

s Antonínem Dvořákem. S mužem, kterého<br />

reportér New York Heraldu v prosinci 1893<br />

(při premiéře Novosvětské symfonie) popsal takto:<br />

„Je tmavý. Má tmavé vlasy, na temeni hlavy<br />

již prořídlé. Jeho tvář je ozdobena krátkou tmavou<br />

bradkou, která prokvétá stříbrem. Má tmavé<br />

oči a jeho pohled je jasný a veselý – občas se však<br />

zatoulá kamsi daleko. Je v tom trochu zvláštního<br />

patosu. Jeho obličej je upřímný, laskavý – nese<br />

pečeť něhy a poctivosti.“ <br />

Petr Kadlec<br />

FOTO — MISTŘI KLASICKÉ HUDBY<br />

DVOŘÁKOVSKÝ<br />

OPERNÍ CYKLUS<br />

Pro Smetanových osm dokončených<br />

oper známe říkanku bra-proda-li-dvě-hu-ta-če,<br />

ale pro Dvořákových<br />

deset oper bychom to<br />

s obdobnou metodou asi těžko<br />

zvládli. Navíc tato řada začíná Alfrédem<br />

z roku 1870, jehož námětem je<br />

vítězný odpor britských Sasů vedených<br />

králem Alfrédem Velikým proti<br />

dánským Vikingům, kteří vtrhli do<br />

Anglie kolem roku 878 a je zkomponován<br />

na německý text. Úryvky<br />

z opery v původním německém<br />

znění provedl poprvé Československý<br />

<strong>rozhlas</strong> 6. února 1938, pod<br />

taktovkou dirigenta Georga Singera,<br />

záznam se však nedochoval. Přesto<br />

by mělo by patřit k základním kulturním<br />

znalostem dokázat vyjmenovat<br />

alespoň zbylých devět Dvořákových<br />

oper. Jaké je ono dvořákovské brapro-da-li…?<br />

Tedy vězte: Král a uhlíř<br />

(1874), Tvrdé palice (z téhož roku),<br />

Vanda (1875), Šelma sedlák (1877),<br />

Dimitrij (1882), Jakobín (1888), Čert<br />

a Káča (1899), Rusalka (1900) a konečně<br />

Armida (1903). Pojďme se<br />

věnovat těm méně známým.<br />

Jejich vývoj byl dosti složitý a Antonín<br />

Dvořák vždy s obtížemi hledal<br />

vhodného libretistu. Začneme u pohádky,<br />

tedy přesně řečeno u loutkové<br />

hry Matěje Kopeckého Posvícení<br />

v Hudlicích aneb Jak doma, pane<br />

Matěj. Zkomponoval ji třiatřicetiletý<br />

Antonín Dvořák. Autorem českého<br />

libreta s názvem Král a uhlíř byl notář<br />

Bernard Guldener, který podepsal<br />

své svěží dílko pseudonymem B. J.<br />

Autograf opery Dimitrij<br />

FOTO — ARCHIV<br />

Lobeský. Tuto operu komponoval<br />

Dvořák nejméně dvakrát a několikrát<br />

ji upravil. Z první verze byla provedena<br />

pouze předehra ještě pod taktovkou<br />

Bedřicha Smetany. Poté Dvořák<br />

Krále a uhlíře přepracoval, zlehčil<br />

pěvecké party a v této podobě se<br />

objevila na scéně Prozatímního divadla<br />

24. listopadu 1874. Představení<br />

řídil s velkým úspěchem znamenitý<br />

Adolf Čech.<br />

V opeře Tvrdé palice vystupuje<br />

pouze pět postav, k nimž se v závěru<br />

přidává sbor. Třebaže Štolbovo libreto<br />

není svou kvalitou mimořádné,<br />

inspirovalo mladého skladatele ke<br />

kompozici svěží a vtipné hudby, která<br />

rozhodně stojí za poslech. Zápletka<br />

opery je jednoduchá: Lenku a Toníka<br />

chtějí dát dohromady jejich rodiče.<br />

Přestože mladí lidé cítí k sobě vzájemnou<br />

přitažlivost, počnou vzdorovat,<br />

protože si nepřejí, aby o jejich<br />

budoucím životě rozhodoval někdo<br />

jiný. Teprve vyprovokovaná žárlivost<br />

je konečně svede dohromady.<br />

Čtvrtým operním opusem je<br />

Vanda, která se odehrává v mytologickém<br />

období sousedního Polska,<br />

v Krakově, s mohutnou citadelou<br />

bájného hradu Vavel. Po smrti bájného<br />

knížete Kraka převezme moc<br />

v zemi jeho dcera Vanda. Její láska<br />

k polskému rytíři Slavojovi vede ke<br />

konfliktu s německým knížetem<br />

Roderickem, který neúspěšně požádal<br />

polskou panovnici o ruku. Její<br />

odmítnutí vyvolá válku. Po porážce<br />

Němců musí však Vanda splnit svůj<br />

slib a vrhá se jako oběť do chladných<br />

vod Visly před zraky svých<br />

nejbližších.<br />

Tak trochu Mozartovu Figarovu<br />

svatbu a Smetanovu Prodanou<br />

nevěstu připomíná libreto Dvořákovy<br />

páté opery Šelma sedlák, které pro<br />

mistra české hudby napsal literát Josef<br />

Otakar Veselý. Operní příběh pojednává<br />

o půvabném selském děvčeti<br />

Bětušce, která má ráda chudého Jeníka,<br />

ale otec ji chce provdat za bohatého<br />

ženicha Václava. Do všeho se<br />

připlete kníže a komorník Jean, jimž<br />

se Bětuška také líbí. Naštěstí zasáhne<br />

moudrá kněžna, která se převleče do<br />

selských šatů, vyčká do soumraku na<br />

smluveném místě a v temnotě noci<br />

vytne svému záletnému manželovi<br />

pořádný políček. Je to půvabné dílko,<br />

plné veselých zvratů a neobyčejně<br />

svěží hudby Antonína Dvořáka.<br />

Dimitrij na libreto Marie Červinkové<br />

Riegrové vznikal ve vzrušené<br />

atmosféře před očekávaným otevřením<br />

Národního divadla v Praze.<br />

Tragický příběh domnělého syna cara<br />

Ivana Hrozného - Dimitrije Ivanoviče<br />

- se odehrává na počátku 17. století<br />

a je vlastně volným pokračováním<br />

Musorgského Borise Godunova.<br />

Dvořákovo tvůrčí zaujetí se projevilo<br />

mimořádnou nápaditostí a dramatickou<br />

silou hudby. <br />

Ivan Ruml

DEN VARHAN<br />

STRANA 4<br />

DEN VARHAN<br />

NA VLTAVĚ<br />

Není hudební nástroj<br />

jako hudební nástroj.<br />

Většinu z nich si muzikant<br />

jednoduše zavře<br />

do ochranného pouzdra<br />

a odnese s sebou<br />

na místo vystoupení.<br />

S klávesovými nástroji<br />

a zvláště s varhanami už<br />

to tak jednoduché není.<br />

Váží od několika desítek kilogramů<br />

do několika tun a už se s nimi snadno<br />

necestuje. Je ještě možné převážet<br />

varhanní pozitiv, ale velký nástroj je<br />

nerozlučně spojen s prostorem, do<br />

kterého byl postaven. A tak má varhaník<br />

nějaký cvičný nástroj doma a jdeli<br />

hrát na koncert, zabalí si s sebou<br />

pouze noty a boty pro hru na pedál.<br />

Hrát na varhany je svým způsobem<br />

dobrodružství. Co nástroj to<br />

originál, co nástroj to nová výzva<br />

vytvořit prostřednictvím jedinečné<br />

rejstříkové dispozice i osobitých zvukových<br />

charakteristik vtisknutých<br />

mistrem varhanářem ten nejvhodnější<br />

zvukový oděv pro danou skladbu.<br />

K tomu všemu se připojuje tajemný<br />

a pro mnohé inspirující prostor chrámu<br />

s nádhernou akustikou. Zajímavé<br />

je, že varhany nalezneme téměř<br />

na každém kůru jak ve městech tak<br />

i v té nejzapadlejší vesničce. Prsty<br />

a chodidla varhaníků zde rozeznívají<br />

nejen proslulé nástroje z dílen mistrů<br />

zvučných jmen, ale také obyčejné<br />

nástroje nacházející se mnohdy v havarijním<br />

stavu.<br />

Zvuk varhan dodnes doprovází<br />

důležité okamžiky lidského života.<br />

Dodává lesk univerzitním slavnostem,<br />

například imatrikulacím nebo<br />

promocím. Bez Mendelssohnova pochodu<br />

ze Snu noci svatojánské si lze<br />

jen těžko představit svatbu. Nástroj<br />

králů, jak se varhanám říká, se už více<br />

než deset století rozeznívá během<br />

bohoslužeb křesťanských církví.<br />

Varhany drží ve světě hudebních<br />

nástrojů hned několik nej. Bezesporu<br />

jsou největší a nejsložitější.<br />

Louka u Znojma<br />

Slavnostní a majestátní zvuk vytvářejí<br />

tisíce píšťal různých velikostí<br />

a tvarů. Vyjímečné jsou i návrhy<br />

a výzdoba varhanních skříní, na kterých<br />

se podíleli a dodnes podílí významní<br />

umělci, jak architekti, tak sochaři<br />

a malíři.<br />

Varhany jsou unikátní hudební<br />

nástroj. A právě proto se 22. listopadu<br />

na stanici Český <strong>rozhlas</strong> 3 - Vltava<br />

rozeznějí nástroje všech velikostí pocházející<br />

z nejrůznějších historických<br />

období. Tento den nebyl vybrán náhodou.<br />

V liturgickém kalendáriu na něj<br />

připadá svátek svaté Cecílie, patronky<br />

hudebníků. Světice z doby prvních<br />

křesťanů je tradičně zobrazována, jak<br />

na nástroj králů hraje, a její obraz vymalovaný<br />

na klenbě nad varhanní<br />

kruchtou nebo zasazený do zábradlí<br />

kůru zdobí nejeden barokní chrám.<br />

V průběhu Dne varhan se zaměříme<br />

jak na nástroje stojící na českých<br />

FOTO — ALENA MICHÁLKOVÁ<br />

nebo moravských kůrech, tak na zahraniční<br />

nástroje, reprezentanty jednotlivých<br />

národních směrů ve stavbě<br />

varhan. České, moravské a slezské<br />

varhany představíme v nahrávkách<br />

vzniklých v projektu Českého <strong>rozhlas</strong>u<br />

Historické varhany Čech a Moravy.<br />

Přednost dáme těm, které ve vysílání<br />

nezaznívají příliš často. Dále<br />

se vypravíme do francouzského opatství<br />

St. Maximin v Provence, kde stojí<br />

v klášterním kostele svaté Marie Magdaleny<br />

velké barokní varhany z roku<br />

1775 z dílny zdejšího řeholníka bratra<br />

Isnarda. Během francouzské revoluce<br />

je málem postihl osud mnoha nástrojů,<br />

které zničily davy rozvášněných<br />

revolucionářů. Naštěstí varhaník přítomný<br />

na kůru začal buďto hrát, nebo<br />

zpívat Marseillaisu v okamžiku, kdy<br />

lid vtrhnul do chrámu, a tím varhany<br />

zachránil. Neméně zajímavá bude jistě<br />

návštěva varhan na ostrově Mallorca<br />

od varhanáře Jordiho Bosche, které<br />

překvapí bohatstvím jazykových rejstříků,<br />

typickým znakem španělského<br />

a portugalského varhanářství. Jejich<br />

zvuku totiž dodávají nezaměnitelný<br />

lesk a sílu. Chybět nebude ani výlet za<br />

varhanami německými, představíme<br />

nástroje z Holandska, Anglie a Itálie.<br />

Během Dne varhan nebude znít<br />

pouze hudba „tisíců píšťal“. Královský<br />

nástroj se představí za doprovodu<br />

smyčcových nástrojů a zazní skladby<br />

původně sice určené varhanám, avšak<br />

v úpravě pro nástroje jiné, například<br />

pro zobcové flétny, harfy, či cembala,<br />

nebo naopak orchestrální skladby<br />

v úpravě pro nástroj králů. Den ve<br />

společnosti varhan zakončí koncert<br />

Symfonického orchestru Českého<br />

<strong>rozhlas</strong>u. Na programu bude slavná<br />

„varhanní“ Symfonie č. 3 c moll Camilla<br />

Saint-Säense. <br />

Alena Michálková

ROZHLASOVÉ JEVIŠTĚ<br />

STRANA 5<br />

DRAMATICKÉ<br />

PREMIÉRY<br />

NĚMECKÉHO<br />

ROKU<br />

události prezentovány v přítomném čase, dějí se<br />

„tady a teď“ a nelze jim uniknout.<br />

Právě pro svou formální podobu bývá Arabská<br />

noc často charakterizována jako text blížící se <strong>rozhlas</strong>ové<br />

hře – i když při důkladnějším rozboru je<br />

zřejmé, že stejně jako na divadle i pro mikrofon<br />

potřebuje jasné uchopení, které povede posluchače<br />

spletí vzájemně provázaných příběhů a zároveň<br />

dílo neochudí o nic z jeho původní sugestivity.<br />

Před touto výzvou stojí nyní Petr Mančal, režisér<br />

připravované <strong>rozhlas</strong>ové inscenace Arabské noci.<br />

Ke spolupráci přizval mimo jiné herce Jiřího Lábuse,<br />

Tatianu Vilhelmovou, Magdalénu Borovou<br />

či hudebníka Petra Kofroně. Jak on sám vnímá obsah<br />

Schimmelpfennigova textu? „Hra je travestií<br />

příběhů současného světa, do kterého stále vtéká<br />

jeho pohádková, iracionální část, aby nám připomněla,<br />

že jsme bytosti plné nezvladatelných tužeb<br />

a emocí, přestože žijeme v době, kdy prameny nahradilo<br />

potrubí s kohoutky. Když z něj ale přestane<br />

téct voda a polibek jedné ženy promění realitu<br />

v sen, ukáže se, jak křehkou nádobou je člověk se<br />

svými civilizovanými výdobytky. A teprve ve chvíli,<br />

kdy je rozbita napadrť, objeví se to, co skutečně<br />

jsme, nebo o čem uvnitř sebe sníme.“ (Rozhlasové<br />

jeviště – 12. listopadu 20<strong>11</strong>, 14.00 hodin.)<br />

ROLLAND SCHIMMELPFENNIG:<br />

ARABSKÁ NOC<br />

Rozpálené sídliště se utápí v podvečerním<br />

slunci a v nejvyšších<br />

patrech jednoho z věžáků přestala<br />

téct voda. Domovník<br />

Lomeier pátrá po příčině<br />

havárie, zatímco Františka<br />

v bytě 7-32 se ještě<br />

může osprchovat. Netuší,<br />

že ji zahlédl Karpati<br />

z protějšího bloku a přitahován<br />

magickou silou<br />

pospíchá za ní. Františčina<br />

arabská spolubydlící<br />

Fatima běží hledat<br />

přítele Kalila, který cestou<br />

k jejich bytu uvízl ve výtahu.<br />

Po schodech vzhůru zatím<br />

FOTO —WIKIPEDIA.ORG<br />

stoupá Karpati a Lomeier. Co se stane až, hnáni<br />

nepochopitelnou touhou, políbí spící Františku?<br />

Všední, anonymní prostor bytového domu otevírá<br />

se západem slunce cesty do zázračných světů<br />

– kouzlo orientu s tržišti, harémem, pouští či<br />

oázou, kde tryská ztracená voda, je prostoupeno<br />

pachem koňaku z poloprázdné lahve,<br />

která pozře toho, kdo se z ní napije…<br />

Divadelní hra Arabská noc Rolanda<br />

Schimmelpfenniga (1967) se záhy po<br />

svém uvedení ve stuttgartské Státní činohře<br />

(2001) stala v Německu hitem, byla<br />

přeložena do řady evropských jazyků<br />

a neustále přitahuje inscenátory i diváky.<br />

Autor v ní svou bohatou obrazotvornost<br />

nechává promluvit neobvyklou formou<br />

– dramatický dialog je nahrazen vnitřními<br />

monology postav zahrnujícími i detailní popis<br />

jejich jednání a stavů. Zároveň jsou veškeré<br />

GEORGE TABORI:<br />

JAK BÝT ŠŤASTNÝ A NEUŠTVAT SE<br />

Přestože byl George Tabori v 70. letech 20. století<br />

v Německu uznáván jako významný divadelní režisér,<br />

jako dramatika ho pro divadelníky i veřejnost<br />

objevil zejména <strong>rozhlas</strong>. Režisér Jörg Jannings byl<br />

častokrát prvním, kdo se těšil výsadě uvést Taboriho<br />

dramatickou novinku (byť samozřejmě v textově<br />

redukované a upravené <strong>rozhlas</strong>ové verzi), než<br />

se prosadila na jevišti.<br />

Spolupráce Taboriho s Janningsem začala v roce<br />

1978, kdy se Tabori usadil v Západním Berlíně.<br />

První společnou inscenací byla hra Weissman<br />

a Rudá tvář. Natočena byla ve studiích dnes již neexistující<br />

společnosti RIAS (Rundfunk im amerikanischen<br />

Sektor), která sehrála významnou úlohu<br />

v poválečném životě Německa. Vznikla v roce<br />

1946 z popudu americké vojenské správy v Západním<br />

Berlíně jako médium pro svobodné šíření

ROZHLASOVÉ JEVIŠTĚ<br />

STRANA 6<br />

FOTO —RENATA VENCLOVÁ<br />

Nina Divíšková<br />

informací a demokratizaci společnosti. Její výhodná<br />

poloha ji v době studené války předurčila k úloze<br />

působit propagandisticky vůči komunistické<br />

Německé demokratické republice.<br />

Až do zániku RIAS v roce 1993 vytvořili Tabori<br />

s Janningsem, které pojilo i pevné přátelství,<br />

na 15 společných <strong>rozhlas</strong>ových uměleckých projektů.<br />

Mezinárodně nejúspěšnější byl hned jejich<br />

první. Weissman a Rudá tvář získal ještě v roce své<br />

premiéry cenu Prix Italia.<br />

V <strong>rozhlas</strong>ové verzi byla později uvedena i nejznámější<br />

Taboriho dramata jako Mein Kampf, satiricky<br />

zobrazující Hitlerova mladá a nuzná léta<br />

prožitá ve Vídni, či Goldbergovské variace, v nichž<br />

pojednal stvoření světa jako tvorbu velkolepé inscenace<br />

a jejímu režisérovi – Stvořiteli vyčetl, že<br />

dopustil holocaust.<br />

Rozhlasová hra Jak být šťastný a neuštvat se<br />

je dobrým příkladem Taboriho tvůrčího přístupu<br />

k přepisu původně divadelního textu pro <strong>rozhlas</strong>.<br />

Její předlohou je u nás dosud neinscenovaná a nepřeložená<br />

hra Babylonské blues, autorem komponovaná<br />

z 22 minidramat. V <strong>rozhlas</strong>ové adaptaci<br />

použil Tabori pouze tři z nich a dopsal závěrečný<br />

epilog. Oproti divadelní verzi zpřehlednil komplikovanou<br />

dramatickou strukturu, a tak i zvýraznil<br />

základní téma, jímž je lidská existence a milostné<br />

vztahy. Ve zvláštní sestavě dramatických postav, do<br />

níž si Tabori vypůjčil Oidipa a Iokasté, vystupuje<br />

i starý orientální Mistr Cvi představující lidskou<br />

moudrost a jeho protipólem je slepý Don John, postava<br />

z rodu Dona Juana a Casanovy, dožívající svůj<br />

požitkářský život v Benátkách v době moru. Ve hře,<br />

v jejíž německé nahrávce si Tabori i zahrál, se střídá<br />

jemný humor s tragikou, nechybí obvyklý motiv<br />

holocaustu i skepse z vývoje dějin, jejichž křivolaké<br />

cesty pokryla naše civilizace hromadami mrtvých<br />

a horami neužitečných spotřebních předmětů.<br />

Taboriho hru natočil v srpnu režisér Aleš Vrzák<br />

s herci Josefem Somrem, Aloisem Švehlíkem,<br />

Eliškou Balcarovou, Pavlou Beretovou, Janem Dolanským<br />

a Kamilem Halbichem. (Klub <strong>rozhlas</strong>ové<br />

hry - 15. listopadu 20<strong>11</strong>, 21.30 hodin.)<br />

HEINRICH VON KLEIST:<br />

ROZBITÝ DŽBÁN<br />

21. listopadu 18<strong>11</strong> u jezera Wannsee nedaleko<br />

Berlína, společně se svou milenkou, dobrovolně<br />

ukončil svůj (i její) život německý dramatik, básník<br />

a spisovatel Heinrich von Kleist (nar. 1777).<br />

Dvousté výročí jeho úmrtí, jistě jeden z významných<br />

„milníků“ Roku německého jazyka, se rozhodla<br />

stanice Český <strong>rozhlas</strong> 3 –Vltava připomenout<br />

premiérou hry Rozbitý džbán (1806).<br />

Inspirací pro toto dílo byla Kleistovi stará<br />

rytina zobrazující soudce, ke kterému se obrací<br />

rozčilená žena s rozbitým džbánem v rukou, a nešťastný<br />

pár mladých milenců. Výjev jej přiměl, aby<br />

se svými přáteli uspořádal básnické klání – jeden<br />

z mladých autorů měl inspirován obrazem napsat<br />

povídku, druhý satiru, třetí idylu a Kleistovým<br />

zadáním byla veselohra. Tak se zrodila vynikající<br />

komedie o jednom povedeném vyšetřování, kde<br />

soudce nehledá viníka, ale snaží se jej vší mocí zapřít<br />

– vždyť ten, kdo rozbil džbán, byl i pokušitelem<br />

dívčí cti.<br />

Postavy tu ožívají ve znamenitě<br />

napsaných dialozích a mnohý ví<br />

o něco více, než může a chce<br />

prozradit. A když už proces<br />

„hrozí“ rozuzlením,<br />

vždycky je možné navrhnout,<br />

že by bylo nejlepší<br />

před posouzením této<br />

kauzy vznést úřední<br />

dotaz na soud přímo<br />

v Haagu, zdali je právně<br />

možné připustit, že<br />

v noci rozbil džbán sám<br />

Belzebub.<br />

Kolika vytáčkami, útoky<br />

a úhybnými manévry<br />

se dá lež udržet při životě?<br />

Kam až lze v jejím rozvíjení<br />

FOTO —WIKIPEDIA.ORG

ROZHLASOVÉ JEVIŠTĚ<br />

STRANA 7<br />

zajít? Dočkáme se vůbec pádu jejího nestydatého<br />

strůjce? Otázky, které od dob Kleistových neztratily<br />

nic ze své naléhavosti, a pokud je ve hře, tak<br />

jako v Rozbitém džbánu, mocenský aparát (byť poněkud<br />

úsměvný), nabývají zvláštní pikantnosti.<br />

Rozhlasovou inscenaci Rozbitého džbánu<br />

v překladu Jindřicha Pokorného připravuje režisérka<br />

Markéta Jahodová. V roli vypečeného rychtáře<br />

Adama se představí Jiří Lábus, žalobkyní<br />

Martou bude Simona Stašová. (Rozhlasové jeviště<br />

– 19. listopadu 20<strong>11</strong>, 14.00 hodin.)<br />

HERMANN BROCH:<br />

VYPRÁVĚNÍ SLUŽKY ZERLÍNY<br />

Literární odkaz si po smrti autora často začne žít životem,<br />

který spisovatel nepředvídal. Důkazem může<br />

být i dílo významného rakouského romanopisce<br />

a esejisty Hermanna Brocha. V roce 1931 napsal<br />

pro divadlo hru Rozhřešení, kterou dnes ovšem<br />

znají spíš literární badatelé. Mnohem dravěji než<br />

postavy sociálního dramatu z časů hospodářské<br />

krize vtrhla na německy mluvící jeviště služebná<br />

Zerlína z povídkového románu Nevinní. Vyprávění<br />

služky, která rekapituluje velkou milostnou baladu<br />

svého života, umožňuje vyzrálé herečce, aby<br />

v Zerlíně zplna rozvinula celý rejstřík schopností<br />

a nabytých zkušeností. Takových příležitostí v divadelní<br />

literatuře nebude nikdy dost.<br />

Vyprávění služky Zerlíny je pátou částí z jedenáctidílného<br />

povídkového cyklu, z něhož Broch<br />

zkomponoval román Nevinní. Osudy svých postav<br />

sleduje vždy po deseti letech v období 1913, 1923,<br />

1933. Podobně jako v prvním románu Náměsíčníci<br />

také v Nevinných rozvíjí Broch svou teorii světa<br />

po rozpadu všech hodnot, ve kterém nejčastějším<br />

exemplářem lidství je takzvaný nevinný maloměšťák.<br />

Lhostejný k dobru stejně jako ke zlu se maloměšťák<br />

necítí nikdy vinen, přesto je podle Brocha<br />

vinen vším. Etická lhostejnost s sebou zpravidla<br />

nese i lhostejnost politickou, a právě tato lhostejnost<br />

dovolila nástup fašismu a následnou katastrofu<br />

2. světové války.<br />

V Brochově novele zaklepe stará služka na<br />

dveře pokoje mladého obchodníka s diamanty, pana<br />

A., který se usadil v podnájmu Zerlíniny paní,<br />

baronky Elvíry. Z ospalého mladíka učiní zprvu<br />

nedobrovolného posluchače svého životního příběhu<br />

– milostného vzplanutí k prostopášnému panu<br />

von Junovi, o jehož zájem soupeřila s vlastní<br />

paní. Před očima pana A. i čtenářů prožívá Zerlína<br />

znovu svoje tehdejší triumfy i zklamání, dává<br />

se unášet silou milostné vášně, aby se vzápětí<br />

přiznala k ubohosti jejích konců. Cítíme Zerlíninu<br />

marnou snahu pochopit skutečný smysl prožitého<br />

příběhu. A vidíme, jak pokřivená je podoba spravedlnosti,<br />

kterou se služka snaží v příběhu svých<br />

pánů alespoň zpětně nastolit.<br />

Brochovu moderní podobu donjuanovského<br />

mýtu, na který upomínají nejen jména postav, poprvé<br />

uvedlo na české jeviště Divadlo za branou II<br />

v roce 1992 s Věrou Kubánkovou, či Bohumilou<br />

Dolejšovou v hlavní roli. Rok německého jazyka na<br />

Vltavě je dobrou příležitostí vytáhnout neprávem<br />

opomenutý text ze zapomnění. Pro <strong>rozhlas</strong>ovou<br />

inscenaci Hany Kofránkové vznikl nový překlad<br />

Vratislava Slezáka, do role služky Zerlíny obsadila<br />

režisérka Ninu Divíškovou. (Klub <strong>rozhlas</strong>ové<br />

hry – 22. listopadu 20<strong>11</strong>, 21.30 hodin.)<br />

ÖDÖN VON HORVÁTH:<br />

NEZNÁMÁ ZE SEINY<br />

Na začátku 20. století se stala populárním fenoménem<br />

své doby maska Neznámé ze Seiny. Dívčí,<br />

ještě skoro dětský obličej se zavřenýma očima a tajemným<br />

úsměvem zdobil nejprve ateliéry evropské<br />

bohémy. Ve dvacátých a třicátých letech, kdy jeho<br />

popularita dosáhla v Německu a ve Francii vrcholu,<br />

se stal trochu morbidní, ale oblíbenou ozdobou<br />

i těch nejobyčejnějších domácností.<br />

Všeobecně se mělo za to, že jde o posmrtnou<br />

masku mladičké dívky, která si vzala život skokem<br />

do řeky. Tělo děvčete bylo vystaveno v pařížské<br />

márnici v naději, že bude mrtvá identifikována,<br />

její totožnost však zůstala neznámá. Pomocník<br />

v márnici, kterého dojala dívčina krása, prý sňal<br />

její posmrtnou masku. Uchvátil ho zvláštní, líbezný<br />

úsměv, o kterém se skoro nechce věřit, že ho do<br />

tváře děvčete mohla vepsat smrt.<br />

Odborníci z řad lékařů později upozorňovali,<br />

že obličej utopené by nemohl mít tak ostré rysy,<br />

jako má maska, a příběh Neznámé ze Seiny byl několikrát<br />

zpochybněn, ale legenda už byla na světě<br />

FOTO —WIKIPEDIA.ORG<br />

a začala si žít vlastním životem,<br />

především ve<br />

francouzské a německé<br />

literatuře.<br />

Ödöna von Horvátha<br />

na námět poprvé<br />

upozornila herečka<br />

a spisovatelka<br />

Hertha Pauli, se<br />

kterou se dramatik<br />

přátelil. V roce 1931<br />

vydala v Berliner Tageblatt<br />

povídku Neznámá<br />

ze Seiny a vyzvala<br />

Horvátha, aby podle<br />

ní napsal divadelní hru.<br />

Horvátha nabídka zaujala, ale,<br />

jak Hertha Pauli přiznává, výsledkem bylo zcela<br />

autonomní dílo, které s její novelou nemá příliš<br />

společného.<br />

Horváth si představil, jaký by byl osud mladého<br />

neukotveného stvoření v časech a poměrech,<br />

o kterých psal téměř ve všech svých hrách. Totiž<br />

v neklidné a tísnivé době po velké inflaci, během<br />

světové krize a před nástupem fašismu v Německu.<br />

A tak pošle Neznámou na jedno maloměstské<br />

předměstí v předvečer loupežné vraždy. Dívka<br />

svým křivým svědectvím zachrání před vězením<br />

mladého muže Alberta, jeho lásku však nezíská<br />

a nakonec končí život na dně řeky.<br />

Vedle legendy o Neznámé ze Seiny prosvítá<br />

půdorysem hry také archetypální příběh malé<br />

mořské víly, Rusalky, nebo víly Ondiny. Formálně<br />

však Horváthova hra nemá s pohádkou nic společného,<br />

autor vypráví moderním, zkratkovitým<br />

způsobem, události hry se řítí dopředu za pomoci<br />

téměř filmových střihů, takže máme dojem, že<br />

sledujeme současnou hru a ne příběh ze třicátých<br />

let 20. století. Tento dojem jistě podpoří i režisér<br />

<strong>rozhlas</strong>ové inscenace Aleš Vrzák, který hru začne<br />

natáčet v průběhu října. Představitelka titulní role<br />

Šárka Vaculíková vzešla z červencového konkursu<br />

(při kterém se zároveň hledala <strong>rozhlas</strong>ová interpretka<br />

Giraudouxovy Ondiny). (Rozhlasové jeviště<br />

– 26. listopadu 20<strong>11</strong>, 14.00 hodin.) <br />

Klára Novotná, Hynek Pekárek a Renata Venclová

VÝROČÍ<br />

STRANA 8<br />

Franz Liszt<br />

MUŽ<br />

BEZ DOMOVA<br />

Dvousté výročí narození<br />

osobnosti, která zářila po velkou<br />

část 19. století na evropském<br />

hudebním nebi jako níže<br />

zmíněná kometa, by se mělo stát<br />

příležitostí provádět, poslouchat<br />

a poznávat díla, která dodají<br />

Lisztovu obrazu sytější kontury.<br />

V běžném repertoáru se totiž opakuje stále jen zlomek<br />

jeho kompozic – především ty virtuózní, podporující<br />

image mladého Herkula klaviatury. Lisztova<br />

osobnost a tvorba měly však mnohem více vrstev.<br />

Fascinující dráha tohoto pianisty, skladatele, učitele,<br />

dirigenta, publicisty a hudebního organizátora jako<br />

by přesahovala rozměry jednoho lidského života.<br />

Po celý rok 18<strong>11</strong>, rok pro Evropu velmi bouřlivý,<br />

bylo možné na nebi pozorovat velkou a stále<br />

zářivější kometu. Pro Napoleona, jehož armáda se<br />

chystala vytáhnout do Ruska, mělo být nebeské divadlo<br />

předzvěstí drtivých porážek. V maďarské vesničce<br />

Raiding k nebi s napětím vzhlížela i Anna,<br />

novomanželka esterházyovského úředníka Adama<br />

Liszta. Čekala své první dítě a proroctví kočovných<br />

cikánů o tom, že kometa oznamuje narození velkého<br />

člověka, vztáhla na svého syna, který přišel na<br />

svět 22. října.<br />

Dítě, zprvu neduživé, bylo od počátku obklopeno<br />

hudbou. Jeho otec byl dobrý amatérský hudebník<br />

a znal se se všemi členy esterházyovské kapely v Eisenstadtu.<br />

Díky těmto častým hostům a Adamovu<br />

klavíru bývaly večery naplněné hudbou. Dalším formujícím<br />

zážitkem bylo setkání s cikánskými muzikanty,<br />

jejichž vášeň, spontaneita a exotické melodie<br />

se později staly silným inspiračním zdrojem nejen<br />

Lisztových kompozic. Malý Franz se klavíru domáhal,<br />

sotva rukama dosáhl na klávesy. Záhy bylo jasné,<br />

že jeho nadání je fenomenální, zvlášť co se týká<br />

hraní z listu a improvizace. Inteligentnímu otci bylo<br />

jasné, že jeho povinností je zajistit chlapci nejlepšího<br />

učitele a tím byl tehdy Beethovenův žák Carl<br />

Czerny ve Vídni. Přesídlení do rakouské metropole<br />

se neobešlo bez problémů se zaměstnavatelem a bez<br />

značného materiálního strádání celé rodiny. Ale tato<br />

„investice“ se bohatě vyplatila. Czerny ihned uhodl<br />

nevídaný potenciál malého Liszta a nabídl své<br />

služby velkoryse bez nároku na honorář. Chlapcovu<br />

poněkud divokou klavírní techniku ukáznil Czerny<br />

stupnicemi a prstovými cvičeními. V teorii a kompozici<br />

se Liszt vzdělával – taktéž zdarma – u Salieriho,<br />

na nějž s vděčností vzpomínal. Prozíravý otec nepodcenil<br />

ani jazykovou výbavu a všeobecné vzdělání<br />

příštího cestujícího virtuosa.<br />

„Franziho“ reputace ve Vídni rostla díky četným<br />

privátním koncertům ve šlechtických salonech – veřejná<br />

vystoupení zatím Czerny neschvaloval. Po deseti<br />

měsících tvrdého tréninku uznal i učitel, že je<br />

žák schopen obstát před kritikou a veřejným publikem.<br />

„Talent, který se snesl z nebe“ předvedl „výkon<br />

na hranici uvěřitelného“, jak napsala Allgemeine<br />

Zeitung po prvním vystoupení v prosinci 1822.<br />

V této době se odehrála jedna z emblematických<br />

příhod Lisztova života, známý „zasvěcující<br />

polibek“, jenž měl chlapci před publikem vtisknout<br />

samotný Beethoven. Epizoda, tradovaná v biografiích<br />

i výtvarně ztvárněná, proběhla však trochu<br />

jinak: Liszt se po několika intervencích dostal<br />

do bytu obdivovaného mistra, zahrál mu a vzbudil<br />

jeho nadšení. „Jsi šťastlivec vyvolený k tomu rozdávat<br />

lidem radost a štěstí. Není nic lepšího,“ zvolal<br />

hluchý Beethoven, když chlapce líbal na čelo.<br />

Ten okamžik si Liszt s dojetím vybavil ještě padesát<br />

let poté. Po celou svou kariéru byl velkým advokátem<br />

Beethovenova díla, zařazoval je do svých<br />

koncertů a de facto je představil a prosadil ve<br />

Francii. Monumentem spřízněnosti a obdivu, jaké<br />

k němu cítil, jsou jeho klavírní transkripce devíti<br />

Beethovenových symfonií.<br />

Bylo na čase plánovat první zahraniční turné.<br />

Jako šedesát let před nimi Mozartovi, zvolila trojice<br />

cestu přes Mnichov, Augsburg, Štrasburk a Stuttgart.<br />

Kočár s vavříny ověnčeným pianistou dorazil<br />

do Mekky všech virtuosů na sklonku roku 1823.<br />

V metropoli nad Seinou si cestující virtuosové podávali<br />

dveře, publikum bylo lačné nových tváří<br />

a oslňujících výkonů. Dveře věhlasné pařížské konzervatoře<br />

však mladému Lisztovi zůstaly zavřené<br />

– její ředitel Luigi Cherubini s odvoláním na vládní<br />

nařízení cizince nepřijal. To se však ukázalo jako<br />

výhoda: pro Liszta byli najati nejlepší soukromí<br />

učitelé (Antonín Rejcha a Ferdinando Paer) a navíc<br />

mohl za vydatné podpory majitele firmy na klavíry<br />

Erarda koncertovat a cestovat. Jeho hra a Erardovo<br />

sedmioktávové piano mu přinášely slávu. „Le petit<br />

Liszt“ se v Paříži stal miláčkem publika. Litografie<br />

útlého mládence s hřívou plavých vlasů se

VÝROČÍ<br />

STRANA 9<br />

vystavovala ve výlohách obchodů a kamkoli přišel,<br />

málem jej umačkal dav. V Paříži strávil Liszt dvanáct<br />

let. Francouzštinu si osvojil jako mateřštinu<br />

a dával jí přednost před rodnou němčinou.<br />

V letech 1824, 1825 a 1827 podnikl Liszt cesty<br />

do Anglie. V patnácti letech už hrál před mnoha<br />

pomazanými hlavami, pilně komponoval – a náruživě<br />

se modlil a četl. Inklinaci k náboženství zdědil<br />

po svém otci, který kdysi sběhl z kněžského<br />

semináře. „Náležíš umění, ne církvi,“ nabádal jej<br />

otec. Syn to čtyřicet let dodržoval – poté přijal nižší<br />

kněžské svěcení…<br />

Tři roky vydatného cestování se podepsaly na<br />

chlapcově zdravotním stavu a otec, často napadaný<br />

za to, že si hleděl hlavně peněz, rozhodl zůstat<br />

v lázních Boulogne-sur-Mer. Byl to ale Adam, kdo<br />

onemocněl, a než mohla dorazit Franzova matka,<br />

zemřel. Ještě ne šestnáctiletý Franz Liszt se s traumatem<br />

vyrovnával po svém: kompozicí smutečního<br />

pochodu. Musel se zotavit ze smrti otce, přijmout<br />

roli živitele rodiny a zažít první milostné zklamání<br />

a následné deprese. Poté se Franz Liszt naplno<br />

zapojuje do pařížského hudebního života. Ve dvaadvaceti<br />

potkává ženu svého života – Marii d’Agoult.<br />

O šest let starší vdaná hraběnka opustila manžela<br />

a uprchla s mladým umělcem, čímž spáchala společenskou<br />

sebevraždu. Pár žil nejprve ve Švýcarsku<br />

a v Itálii, než se odhodlal vrátit do Paříže obnovit<br />

potřebné sociální vazby. Léta exilu vydala plody –<br />

tři děti a klavírní cyklus Léta putování.<br />

Roky 1839 až 1847 jsou v Lisztových biografiích<br />

popisovány jako čas triumfu. Nikdo před ním<br />

ani po něm nezpůsobil takový poprask: lisztománie<br />

zachvátila Evropu. Byl první, kdo hrál celé večery<br />

zpaměti. Uchvacoval svými parafrázemi a improvizacemi.<br />

Prováděl repertoár od Bacha po Chopina<br />

s klavírem obráceným tak, aby víko odráželo zvuk<br />

do publika. Jako první použil pojem „recitál“. „Le<br />

concert, c’est moi!“ parafrázoval právem Ludvíka<br />

XV. V době, které ještě neznala železnici, absolvoval<br />

tisíc koncertů ve Španělsku, Portugalsku, Francii,<br />

Německu, Rakousku, Čechách, Anglii, Irsku,<br />

Rumunsku, Turecku, Rusku… Vše, co si do té doby<br />

bylo možné představit na klaviatuře, obrátil vzhůru<br />

nohama. Peníze k němu tekly proudem a stejně<br />

rychle odtékaly.<br />

Franz Liszt<br />

Avšak umění virtuosa je pomíjivé. On byl povolán<br />

k vyšším, trvalejším hodnotám. Ještě ne<br />

šestatřicetiletý Liszt tuší ve své hlavě příští symfonické<br />

kompozice, které nemá čas zapisovat. Rozhodne<br />

se obrátit zády k obdivu a lichocení, slávě,<br />

bohatství a přijmout místo kapelníka v nevelkém,<br />

ale kulturním německém sídle Výmaru. To se pod<br />

SPECIÁLNÍ<br />

DEN<br />

EURORÁDIA<br />

K VÝROČÍ<br />

FRANZE<br />

LISZTA<br />

FOTO —MISTŘI KLASICKÉ HUDBY<br />

200. výročí narození Franze Liszta<br />

připomene Evropská vysílací unie<br />

Speciálním dnem Euroradia 23. října<br />

20<strong>11</strong>, tedy hned následující den po<br />

výročním datu. Do celodenního<br />

mezinárodního vysílání, ve kterém<br />

bude z různých koncertních sálů znít<br />

zejména Lisztova hudba, přispěje svými<br />

programy 8 <strong>rozhlas</strong>ových stanic.<br />

O zahájení i závěr se postará dvěma<br />

vstupy Vatikánský <strong>rozhlas</strong>, zastoupeno<br />

je Rakousko, Rumunsko, Maďarsko,<br />

britská BBC, Český <strong>rozhlas</strong>, německé<br />

stanice reprezentují Bavorský a Středoněmecký<br />

<strong>rozhlas</strong>. Stanice Vltava<br />

přispěje záznamem recitálu naší<br />

jeho taktovkou stane místem ztělesňujícím moderní<br />

hudební směry. Liszt diriguje, vyučuje, komponuje.<br />

Vytváří žánr symfonické básně, stává se reprezentantem<br />

progresivní „novoněmecké školy“, proti<br />

níž stojí tábor zastánců hudby „absolutní“ v čele<br />

s Brahmsem. Když po třinácti letech Výmar opouští,<br />

zanechává zde mnoho iluzí a nesplněných snů.<br />

Během této druhé životní etapy Liszta provázela<br />

druhá velká láska jeho života – princezna Carolyne<br />

Saynt-Wittgenstein. Navzdory vysilujícímu<br />

boji o anulování jejího předchozího sňatku a osobní<br />

intervenci u papeže byla plánovaná svatba s Lisztem<br />

na poslední chvíli zmařena. Další rány osudu<br />

následovaly: zemřel i Lisztův syn Daniel a dcera<br />

Blandine. Druhá dcera Cosima opustila svého muže<br />

Hanse von Büllow kvůli Wagnerovi, někdejšímu<br />

Lisztovu příteli. (Následných pět let spolu oba skladatelé<br />

přerušili veškeré styky, paradoxně ale Liszt<br />

umírá během festivalu v Bayreuthu 31. 7. 1886 a je<br />

pochován ve Wagnerově stínu.) Z člověka vyzařujícího<br />

kdysi neodolatelnou sílu zůstala prázdná<br />

schránka. Liszt se upnul k chrámové hudbě, k víře,<br />

přijímá nižší svěcení. Upevňuje vztah s rodnou zemí,<br />

pomáhá založit hudební akademii v Budapešti,<br />

která dnes nese jeho jméno. Temná, hořká disonantní<br />

hudba, jakou v posledních letech komponoval,<br />

se stala proroctvím blížící se atonality. <br />

Dita Hradecká<br />

přední klavíristky Jitky Čechové, který<br />

se uskuteční ve čtvrtek 29. září 20<strong>11</strong><br />

v 19.30 hodin v novém koncertním<br />

sále Pražské konzervatoře. Do programu<br />

zařadila interpretka Lisztovy Tři<br />

koncertní etudy Trois Caprices poétiques,<br />

suitu Mefisto s vlastním aranžmá<br />

Mefistových valčíků a polky a také<br />

díla Lisztových vrstevníků Schumanna<br />

a Smetany, které Lisztova tvorba částečně<br />

ovlivnila. Dramaturgie celodenního<br />

vysílání nabízí všechny žánry<br />

zastoupené v tvorbě Liszta, zazní díla<br />

symfonická, klavírní, sakrální, vokální<br />

i transkripce děl jiných autorů. <br />

Dagmar Henžlíková

SETKÁNÍ<br />

STRANA 10<br />

BERNHARD<br />

DÜRRENMATT<br />

MUSILWALSER<br />

4x<br />

z podzimních<br />

pořadů Roku<br />

německého<br />

jazyka<br />

SCHŮZKY S LITERATUROU<br />

THOMAS BERNHARD:<br />

VELKÝ, NEPOCHOPITELNÝ<br />

HLAD<br />

Rakouský prozaik a dramatik Thomas<br />

Bernhard (1931–1989) vystudoval<br />

v Salcburku hudbu a herectví, studia<br />

FOTO —WIKIPEDIA.ORG / AUTOR: MAYER BRUNO<br />

zakončil prací o A. Artaudovi a B.<br />

Brechtovi. Ve své tvorbě Bernhard<br />

reaguje na zvyšující se odcizenost jedince<br />

v moderní společnosti, pracuje<br />

s vyhraněnou groteskní komičností<br />

a anekdotickou dějovou zkratkou<br />

s politickým obsahem.<br />

Z pozdějších Bernhardových textů<br />

již nevysvítá tak jasně, jak obtížné<br />

měl tento autor dětství a mládí. Úplně<br />

opuštěn, bez jasné perspektivy, byl<br />

doslova zmítán protichůdnými pocity<br />

a jen silná vůle a pomocná ruka v podobě<br />

o 27 let starší H. Stavianicekové,<br />

která se ho ujala, když v něm včas rozpoznala<br />

velký talent, jej zachránily od<br />

naprostého zpustnutí. Bernhardovi se<br />

od ní tehdy měsíčně dostávalo něco<br />

málo šilinků na živobytí a hlavně neustálé<br />

pobídky – pracuj, piš!<br />

Z Bernhardovy rané tvorby uvedeme<br />

ve Schůzkách s literaturou tyto<br />

texty: O sedmi jedlích a o sněhu…,<br />

Chudobinec u sv. Laurina, titulní Velký,<br />

nepochopitelný hlad a závěrečný<br />

Starší muž jménem August. Komentovaný<br />

soubor raných próz rakouského<br />

spisovatele z vlastního překladu<br />

připravil a průvodním slovem opatřil<br />

Radovan Charvát. Režie Petr Mančal.<br />

(Vysíláme 18. 9. 20<strong>11</strong> ve 20.00 hod.)<br />

PSÁNO KURZÍVOU<br />

ROBERT MUSIL: SKICA<br />

K POZNÁNÍ BÁSNÍKA<br />

Rakouský romanopisec a esejista, autor<br />

jednoho z nejvýznamnějších románů<br />

světové literatury 20. století Muž<br />

bez vlastností Robert Musil (1880–<br />

1942) byl synem nobilitovaného vysokoškolského<br />

profesora, jehož rodina<br />

pocházela z Rychtářova na Vyškovsku.<br />

Robert se měl na přání rodičů stát důstojníkem,<br />

a tak byl vychováván ve vojenských<br />

učilištích. Podivná atmosféra<br />

těchto zařízení se stala tematickým<br />

základem Musilovy prvotiny Zmatky<br />

chovance Törlesse (1906), jež je považována<br />

za první expresionistické dílo<br />

v německé próze. Musil pak studoval<br />

strojní inženýrství, později i filozofii<br />

a matematiku. V roce 1938 odešel do<br />

Švýcarska, kde za války v osamění zemřel.<br />

Dnes je považován za jednoho<br />

z největších prozaiků dvacátého století<br />

a v literární historii stojí po boku<br />

Jamese Joyce a Marcela Prousta.<br />

Musilův esej s názvem Skica<br />

k poznání básníka je z roku 1918<br />

a na základě zamyšlení nad podstatou<br />

básnické existence přináší pronikavé<br />

ohledávání bytí moderního člověka<br />

ve 20. století. Autor nedochází<br />

k žádným definitivním soudům, jeho<br />

uvažování je otevřené, náznakové,<br />

nedogmatické. Básníka vymezuje ve<br />

vztahu k jeho protikladu: tím je člověk<br />

„s pevným bodem A, racionální<br />

člověk v racioidní oblasti“… Z překladu<br />

Jitky Bodlákové připravil Petr<br />

Turek. Režie Petr Mančal. (Vysíláme<br />

22. 9. 20<strong>11</strong> v 10.00 hod.)<br />

FOTO —WIKIPEDIA.ORG

SETKÁNÍ<br />

STRANA <strong>11</strong><br />

MODERNÍ POVÍDKA<br />

FRIEDRICH DÜRRENMATT:<br />

SISYFŮV OBRAZ<br />

Švýcarský dramatik, prozaik a esejista<br />

Friedrich Dürrenmatt (1921–1990)<br />

patřil k tvůrcům, jejichž dílo zapůsobilo<br />

výrazně a osvobodivě na naši<br />

i celosvětovou kulturu – jeho neúplatný<br />

kriticismus a demaskující<br />

vtip rozbíjel svět iluzí. Vedle divadla<br />

se Dürrenmatt zabýval i malováním<br />

a kresbou, psal povídky, stati o divadle,<br />

eseje na obecná filozofická a politická<br />

témata, komentáře k vlastnímu<br />

FOTO —WIKIPEDIA.ORG / AUTOR: ELKE WETZIG<br />

dílu, detektivky, <strong>rozhlas</strong>ové hry. Velmi<br />

záhy se projevilo jeho kreslířské<br />

a malířské nadání, jímž předformuloval<br />

řadu motivů svých pozdějších<br />

literárních děl.<br />

Dürrenmattovým cílem nebylo<br />

zobrazovat lidské nitro ani nějakou<br />

historickou nebo sociální situaci<br />

v její jedinečnosti, nýbrž nacházet<br />

základní modely lidského chování<br />

a myšlení platné od mytického pravěku<br />

až do současnosti, tedy dramatickými<br />

prostředky vyjádřit jakousi<br />

„formuli světa“. Silnějším<br />

FOTO —WIKIPEDIA.ORG<br />

inspiračním zdrojem než krásná literatura<br />

mu byla filozofie, především<br />

Platon, Kant, K. Barth a S. Kierkegaard.<br />

V roce 1977 řekl: „Jen jedno<br />

mají člověk a lidstvo společné, a to<br />

smrt – v tom jsem ovšem apokalyptik.<br />

V přísném slova smyslu pak existuje<br />

už jen apokalyptické umění.“<br />

Povídka s názvem Sisyfův obraz<br />

přináší podobenství o hledání podstaty<br />

umění a tvorby, jde o tajemný<br />

příběh s mytologickými kořeny.<br />

Z překladu Vratislava Slezáka připravil<br />

Petr Turek. Režie Petr Mančal.<br />

(Vysíláme 29. 9. 20<strong>11</strong> v 16.00 hod.)<br />

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ<br />

ROBERT WALSER: PROCHÁZKA<br />

Švýcarský prozaik a lyrik Robert<br />

Walser (1878–1956) patří k autorům,<br />

jejichž dílo je obtížné zařadit – spisovatel<br />

se celý život bránil všemu<br />

zavedenému, tvorbu nechápal jako<br />

prostředek společenského vzestupu<br />

či možnost, jak měnit svět. Vystřídal<br />

desítky zaměstnání, často se stěhoval,<br />

pokoušel se usadit, ale vždy se vrátil<br />

ke svému dosavadnímu způsobu života<br />

– k toulkám po krajině, po městech<br />

a vesnicích, a k psaní. Vedle tří<br />

románů napsaných v předválečném<br />

Berlíně, básní a několika scénických<br />

prací tvoří jeho dílo přes tisíc črt či<br />

povídek, jež publikoval v literárních<br />

přílohách tehdejších časopisů. Většina<br />

jeho krátkých próz vyšla až po jeho<br />

smrti. Teprve posmrtně byl také R.<br />

Walser oceněn jakožto jeden z tvůrců<br />

základů moderní německy psané<br />

literatury.<br />

Walser se sice těšil uznání takových<br />

osobností jako Ch. Morgenstern,<br />

F. Kafka, R. Musil nebo H. Hesse, ale<br />

stále více se uzavíral do sebe. Z Berlína<br />

nejprve odešel do rodného Bielu,<br />

odkud se v roce 1921 vydal do Bernu.<br />

Po hlubokých depresích byl roku<br />

1930 přijat do léčebného ústavu.<br />

Po třech letech byl proti své vůli přemístěn<br />

do ústavu Herisau a navždy<br />

se odmlčel. Zemřel na sv. Štěpána<br />

roku 1956 při procházce po zasněženém<br />

úbočí v Herisau, jak to ve svých<br />

textech několikrát předpověděl.<br />

Walserova novela Procházka je<br />

drobný skvost s lehce humornými<br />

a ironickými pasážemi. Čtyřdílnou<br />

četbu na pokračování z vlastního překladu<br />

připravil Radovan Charvát. Režie<br />

Natália Deáková. (Vysíláme od 2.<br />

10. 20<strong>11</strong>, vždy v 18.30 hod.) <br />

Petr Turek<br />

NOC<br />

MOUDRÝCH<br />

MUŽŮ<br />

Cena Alfréda Radoka je nejstarším oceněním<br />

udělovaným v České republice<br />

za umělecké počiny v oboru divadla.<br />

Součástí Cen Alfréda Radoka je i soutěž<br />

o nejlepší původní divadelní hru neuvedenou<br />

dosud na žádném jevišti. Právě do<br />

této soutěže se z popudu Literárně-dramatické<br />

redakce zapojil i Český <strong>rozhlas</strong>.<br />

Z výběru her do finále soutěže se vybírá<br />

hra, která obdrží cenu Českého <strong>rozhlas</strong>u.<br />

Tu potom natočíme. Rozhoduje nejen<br />

téma či umělecká úroveň textu, ale i jeho<br />

vhodnost k <strong>rozhlas</strong>ovému zpracování.<br />

V minulém roce byla tato cena udělena hře<br />

Noc moudrých mužů. Překvapivé i sympatické<br />

zároveň bylo, že ji nenapsal profesionální<br />

dramatik, ale amatérský divadelník,<br />

v civilu učitel jazyků Jiří Homola. Přestože<br />

si vybral již mnohokrát zpracované téma<br />

holocaustu, dovedl si s ním zajímavě<br />

poradit. Děj své komorní hry zasadil do<br />

prostředí terezínského ghetta, konkrétně<br />

do transportního oddělení, kde několik<br />

mužů sepisuje donekonečna seznamy lidí<br />

určených k transportům na východ. Když<br />

se v jejich kanceláři objeví zaběhlý pes,<br />

vyvolá to zděšení, protože v Terezíně bylo<br />

zakázáno chovat domácí zvířata. Situaci<br />

zkomplikuje jeden z nacistických důstojníků.<br />

Ten psa objeví a chce ho zastřelit.<br />

Když se jeden z mužů psa zastane, přikáže,<br />

že ještě týž večer musí vybrat jednoho ze<br />

svého středu, který odjede s následujícím<br />

transportem. Až do rána prožívají smutní<br />

hrdinové příběhu drama volby, která<br />

znamená smrt nebo další přežití v ghettu.<br />

Který z nich pojede vstříc nejistému osudu,<br />

má nakonec rozhodnout soud, v němž je<br />

každý zároveň žalobcem i obhájcem. Hru<br />

natočil režisér Ivan Chrz, který do hlavních<br />

rolí obsadil Jiřího Ornesta, Karla Pospíšila,<br />

Zdeňka Žáka, Ladislava Hampla a Vladimíra<br />

Javorského. Premiéru vysíláme 29.<br />

září ve 20.00 v předvečer výročí podepsání<br />

Mnichovské dohody.

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ<br />

STRANA 12<br />

ČE<br />

KÁ<br />

NÍ<br />

Cha Ťin (1956,<br />

vlastním jménem<br />

Süe-fej Ťin) žije<br />

od roku 1985<br />

v Americe a píše<br />

anglicky, ale přesto<br />

je příběh jeho<br />

románu Čekání<br />

čínský, stejně jako<br />

způsob vyprávění.<br />

V knize se vrací do prostředí, které dobře znal, do<br />

své vlasti v období Kulturní revoluce. Ve čtrnácti<br />

letech vstoupil do Lidově osvobozenecké armády,<br />

kde rodiče pracovali jako lékaři. Když z armády<br />

odešel, studovat nemohl, protože univerzity byly<br />

během Kulturní revoluce zavřené. Pracoval tedy<br />

dočasně jako telegrafista na železnici a teprve<br />

po znovuotevření vysokých škol začal studovat<br />

angličtinu na univerzitě v Charbinu. V roce 1985<br />

využil možnosti doktorandského studia v USA<br />

s úmyslem vrátit se a pracovat coby překladatel. Po<br />

tragických událostech na náměstí Tchien-an-men<br />

v Pekingu v roce 1989 se rozhodl definitivně zůstat<br />

ve Spojených státech.<br />

Snažil se postupně více a více pronikat do anglického<br />

jazyka a překonat tak těžkosti imigranta,<br />

jehož mateřským jazykem je čínština. Volba to jistě<br />

nebyla snadná. V té době neměl žádné zázemí ani<br />

kontakty, žádné odborné ani literární publikace.<br />

NA LI<br />

NA<br />

Nikdo na něj nečekal. Süe-fej Ťin se začal živit, jak<br />

se dalo – jako poslíček, jako noční hlídač – a přitom<br />

psal. Jako správný čínský literát začal psát<br />

básně – anglicky. Byl pilný a vytrvalý. Už v roce<br />

1990 vydává sbírku s názvem Between Silences:<br />

A Voice from China (Mezi tichem a tichem: Hlas<br />

z Číny). Debut byl úspěšný. V roce 1993 přijali Ťina<br />

na atlantskou univerzitu jako lektora tvůrčího<br />

psaní. Začal publikovat povídky. A za první sbírku<br />

próz Ocean of Words (Oceán slov) dostal v roce<br />

1996 Hemingwayovu cenu. Později přišel s novelou<br />

In the Pond (V rybníku), kterou vybrali čtenáři<br />

Herald Tribune jako nejlepší knihu roku 1998.<br />

Poté přišlo Waiting (Čekání). Cha Ťinova vůle stát<br />

se americkým spisovatelem přinesla ovoce: román<br />

Čekání na Lina získal v roce 1999 prestižní cenu<br />

National Book Award a roku 2000 Faulknerovu cenu<br />

za literaturu. Jedním z důvodů úspěchu románu<br />

je fakt, že se autorovi podařilo zachytit zážitky<br />

z Číny zdánlivě prostým, ale propracovaným stylem<br />

s důrazem na detaily.<br />

„Každé léto se Lin Kchung vracel do Husí vesnice,<br />

aby se rozvedl se svojí ženou Šu-jü.“ Tímto<br />

jednoduchým sdělením otvírá autor svůj příběh<br />

a předjímá zároveň i ironický tón vyprávění. V pomalém<br />

tempu se postupně vynořují hlavní hrdinové:<br />

doktor Lin Kchung, který jako mladík odchází<br />

z bídy rodné vesnice do provinčního města. Než se<br />

tam usadí, dostojí slibu, který dal rodičům, a ožení<br />

se. Na poslané fotografii vidí příjemně vyhlížející<br />

dívku; ve skutečnosti dostane ženu kolem čtyřiceti<br />

„se sedřenýma rukama a nepřirozeně svázanými<br />

malými chodidly“. To byla Šu-jü, dívka, kterou<br />

mu vybrali a se kterou zplodil v jediném okamžiku<br />

sblížení dceru. Další léta ovšem žije de facto staromládenecký<br />

život ve městě, dokud se neobjeví<br />

spolupracovnice, zdravotní sestřička Man-na Wu.<br />

Její přátelství s Linem pozvolna přerůstá ve vztah<br />

podobný lásce. Snad by spolu chtěli i žít. Možná.<br />

Aby však na takovou věc mohli vůbec pomyslet,<br />

aniž by se existenčně zničili, musí Lin podstoupit<br />

předlouhou proceduru a rozvést se ve svém domovském<br />

okrese, kam přísluší a kde má „rodinu“,<br />

i když mu rodiče dávno zemřeli a se ženou má společný<br />

jen dům, hrob a dceru.<br />

Prostor románu je vymezen dvěma póly: vesnicí<br />

a městem. Prostředí zaostalé čínské vesnice<br />

i „moderní“ vojenské městské nemocnice však<br />

mají mnoho společného: život jednotlivce je zcela<br />

podřízen zájmu společenství, individuální svoboda<br />

se tísní pod nepřeberným množstvím pravidel.<br />

Zatímco však v tradiční komunitě cítíme, že<br />

omezení mají hlubší smysl a vycházejí z určitého<br />

mravního řádu, v armádě slouží jen k dokonalému<br />

ovládnutí člověka a k jeho podřízení zvrhlé vládnoucí<br />

ideologii.<br />

Postavy v románu nedocházejí na zásadní<br />

křižovatky, kdy se rozhoduje o všem. Jsme svědky<br />

možná drobných ústupků, ale většinou jde jen<br />

o pokorné uposlechnutí pravidel. Ta nám připadají<br />

naprosto absurdní – například dva nesezdaní lidé<br />

opačného pohlaví se spolu nesmějí procházet<br />

mimo areál nemocnice – ale hrdinové o jejich nutnosti<br />

a oprávněnosti ani na okamžik nezapochybují.<br />

I to krátké „procházení se vedle sebe“ ovšem

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ<br />

STRANA 13<br />

stačí k tomu, aby „na konci prosince<br />

Lina poprvé nezvolili vzorovým důstojníkem.<br />

Někteří lidé si stěžovali<br />

na způsob života, který vede. Jeden<br />

důstojník upozornil na to, že Lin nestál<br />

řádně v pozoru tak jako ostatní,<br />

když vysílali národní hymnu…“<br />

Lin Kchung je člověk zvláštní. Jako<br />

by byl bez vůně či zápachu: sterilní,<br />

neschopen emocí, citů, natož jejich<br />

projevení. A to i v situacích vypjatých<br />

– když jeho Man-nu Wu znásilní, když<br />

ji vedení nemocnice doporučí jako<br />

vhodnou kandidátku pro manželství<br />

se stranickým komisařem, „…hluboko<br />

v srdci Lin cítil velké rozčarování nad tím, že<br />

ji ztrácí,… současně se v něm ale rozléval jakýsi<br />

zvláštní pocit úlevy – nebude se už muset každé<br />

léto snažit, aby dosáhl rozvodu…“ Navenek působí<br />

jako slušný, jemný člověk, neustále se ovládající.<br />

Ale zároveň občas cítíme nutkání ho „popohnat“<br />

k jakémukoli jednoznačnému rozhodnutí. Je mdlý,<br />

nic fyzického na něm neulpívá. Můžeme poukazovat<br />

na jeho citlivost, na snahu nikomu neublížit,<br />

můžeme si představovat, že domýšlí<br />

na samé dno problémů a situace, ale<br />

vzápětí si nejsme jisti, jestli v tom<br />

není jen obyčejný nedostatek životní<br />

síly nebo prostá touha po klidu<br />

a<br />

pohodlí.<br />

Neukojené citové a fyzické potřeby<br />

jsou u jeho partnerky Man-ny<br />

Wu mnohem hmatatelnější, je daleko<br />

jasnější postavou. A také snad<br />

nejvíc nešťastnou, ovšem nadmíru<br />

trpělivou. Po osmnácti letech(!) je<br />

doktor Lin Kchung rozveden, mohou<br />

se tedy vzít.<br />

Jenže oba o oněch osmnáct let zestárli. Touhy<br />

vyšuměly, přání přestala existovat, stěží hledáme<br />

smysl společného bytí. A tak v momentě, kdy<br />

se rodí Linova dvojčata (jaký paradox v zemi, která<br />

povoluje jen jedno dítě) Man-na Wu křičí: „Proklínám<br />

tě, je příliš pozdě. Jsi pytel rýže… kuřecí srdce,<br />

bídáku!“ Postava Lina, v celém románu jaksi neuchopitelná,<br />

se v jeho poslední části téměř rozpadá.<br />

Pod tíhou odpovědnosti za své nově nabyté bytosti<br />

ztrácí půdu pod nohama. „Lícní svaly mu zacukaly.<br />

Oženil ses s ní z lásky?…ve skutečnosti jsi ji nemiloval.<br />

Ne, čas nemusí nic dokazovat. Ve skutečnosti<br />

jsi čekal osmnáct let jen pro to čekání.“<br />

Zprávu o tom, že Man-na Wu trpí nevyléčitelnou<br />

srdeční chorobou, která má záhy ukončit její<br />

život, vnímá Lin jako v podstatě úlevnou výzvu<br />

k dalšímu čekání – tentokrát na to, až se bude moci<br />

vrátit ke své zapuzené první manželce. A ta na<br />

něho samozřejmě počká. Sledujeme pomalé destruktivní<br />

žití. Nerozhodný Lin Kchung, chátrající<br />

Man-na Wu, oddaná prostá Šu-jü, která se po<br />

rozvodu celkem úspěšně stěhuje s dcerou do města,<br />

do toho města, kde žije Lin „svůj život“. Šu-jü,<br />

kterou v začátku vyprávění vnímáme nejspíš jako<br />

stín bez vlastní vůle, končí paradoxně nejlépe. Její<br />

píle, skromnost a důstojnost, s nimiž přijímá svůj<br />

úděl, jsou nakonec odměněny. Má totiž naději, že<br />

se k ní Lin vrátí. Cítíme pachuť? Je to málo? V příběhu,<br />

kde postavy prohrávají své životy průběžně,<br />

je to nejspíš až dost. <br />

Vladimíra Bezdíčková<br />

Český <strong>rozhlas</strong> 3 – Vltava: Četba na pokračování,<br />

22.9.–1.10. 20<strong>11</strong> od 18.30 hod.<br />

JAROSLAV RUDIŠ<br />

A PETR PÝCHA:<br />

LIDOJEDI<br />

Své nejnovější hře dali autoři podtitul<br />

Hororová komedie. Příběh odstartuje telefonát<br />

bohatého a extravagantního podnikatele<br />

do cateringové agentury Mlsný<br />

Jack. Její provozovatelé, Martin, Bára<br />

a Ondřej, neprožívají zrovna nejšťastnější<br />

chvíle svého podnikání, které zastřešuje<br />

slogan „ugrilujeme vaše sny“. Proto vážně<br />

začnou zvažovat velmi lukrativní nabídku<br />

podnikatele, jehož snem je ale ugrilovat<br />

člověčinu. Nakonec dostanou nápad,<br />

který z počátku vypadá jako nadějné<br />

řešení. Druhou dějovou linku tvoří příběh<br />

venkovského kněze. Jeho farnost v Podkrkonoší<br />

skomírá, do kostela zatéká,<br />

zrovna přišel o ministranta a díky životosprávě<br />

přichází i o paměť. Právě k němu,<br />

jakožto bývalému lékaři, zamíří trojice<br />

z Mlsného Jacka hledat pomoc poté, co<br />

se jejich plán po nočních eskapádách<br />

v pražských Holešovicích zásadně zvrtne.<br />

Jde o první původní <strong>rozhlas</strong>ovou hru<br />

autorské dvojice, která má za sebou<br />

několik adaptací svých divadelních her.<br />

Veřejnosti je známý především prozaik<br />

Jaroslav Rudiš, autor románů Nebe pod<br />

Berlínem, Grandhotel, Potichu a Konec<br />

punku v Helsinkách. S Jaromírem 99 vytvořil<br />

úspěšnou komiksovou trilogii Alois<br />

Nebel. Za své knihy získal Cenu Jiřího<br />

Ortena a čtenářskou cenu Magnesia<br />

Litera. Je spoluautorem několika českých<br />

a německých <strong>rozhlas</strong>ových a divadelních<br />

her i filmových scénářů. Do kin právě míří<br />

filmové zpracování komiksu Alois Nebel.<br />

Realizační tým<br />

FOTO —MARTIN VELÍŠEK<br />

Žije a pracuje mezi Lomnicí nad Popelkou,<br />

Prahou a Lipskem. Petr Pýcha se zabývá<br />

literární publicistikou, píše fejetony<br />

a povídky. Od konce 90. let se autorsky<br />

a režijně věnuje amatérskému divadlu.<br />

Napsal divadelní hry Republiku za koně<br />

a fotbal a Nastavená hra. V současné době<br />

připravuje k vydání povídkový román.<br />

Učí na gymnáziu a žije v Podkrkonoší.<br />

Inscenaci dalšího příspěvku do cyklu<br />

Vinohradská dvanáctka připravil režisér<br />

Aleš Vrzák. V hlavních rolích uslyšíte<br />

Oldřicha Kaisera jako svérázného faráře,<br />

Jana Dolanského, Václava Neužila a Táňu<br />

Vilhelmovou jako provozovatele agentury.<br />

V dalších rolích si zahráli Oldřich<br />

Vlach, Lukáš Hlavica a Kryštof Hádek.<br />

Premiéru vysílá Český <strong>rozhlas</strong> 3 – Vltava<br />

v úterý 27. 9. ve 21.30 hod. (mv)

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ<br />

STRANA 14<br />

Emil Hakl:<br />

INTIMNÍ<br />

SCHRÁNKA<br />

SABRINY B<br />

(final cut)<br />

„Říkám, že potřebuju zastavit<br />

lochnesku vzpomínek. Přestat se<br />

hodnotit. Celkově přestat hodnotit.<br />

Přestat recyklovat svoje vlastnosti. Tak<br />

trochu nebýt.“<br />

„Mluvíte jak ňákej poeta,“ povídá.<br />

„Patřim do týhle sorty mrzáků.“<br />

„Vy píšete? Řekněte ňákej verš.“<br />

„Na ostrov kapitána Nemá/<br />

vesluje další směna/<br />

(na rozdíl od něj bezejmenná)/<br />

a do tmy noci mrkají oči/<br />

v nejprapodivnějších skafandrech./<br />

Velryba v dálce pluje,/<br />

tlustá a spokojená./<br />

A nese ostrov na zádech.“<br />

„Vyšlo vám něco?“<br />

„V jednadevadesátym, Hakl.“<br />

„Vy jste Hakl? Honza Hakl, bejvalej<br />

muž Blanky Závorkový?“<br />

„Ano, akorát jste přiřadila špatný<br />

jméno ke špatnýmu příjmení.“<br />

Jan Beneš alias Emil Hakl. Nebo naopak?<br />

Ve svém oficiálním životopise<br />

spisovatel vtipně uvádí, že se v březnu<br />

1958 narodil „pod pseudonymem<br />

Jan Beneš“. Hanes, Honza, postava<br />

s výrazně autobiografickými prvky,<br />

vystupuje v jeho knihách, v nichž se<br />

týž představuje i jako „Hakl“. Hra se<br />

jmény, dvojí identitou, procházení<br />

zdánlivě protichůdnými světy, fabulace<br />

na základě skutečnosti a realita<br />

vylíčená ve svých téměř neuvěřitelných<br />

paradoxech, to jsou, zdá se,<br />

hlavní znaky a postupy, které využívá<br />

pro život i své úspěšné a čtené dílo<br />

Emil Hakl i Jan Beneš.<br />

Z životopisných dat Emila Hakla<br />

je možné uvést několik nepochybných<br />

záchytných bodů, které ale jenom<br />

vzdáleně ilustrují okolnosti, které prožíval<br />

v době skomírající šedi normalizace,<br />

v sedmdesátých a osmdesátých<br />

letech minulého století. Absolvoval<br />

obor Tvorba textu na konzervatoři Jaroslava<br />

Ježka, prošel zaměstnáním<br />

skladníka, strojníka čerpací stanice,<br />

zvukaře, knihovníka. Na přelomu<br />

osmdesátých a devadesátých let pracoval<br />

ve vodárně. O desetiletí později<br />

působil několik let jako textař a grafik<br />

v řadě reklamních agentur. Byl redaktorem<br />

literárního obtýdeníku Tvar, ale<br />

též časopisu Instinkt, Joy či editorem<br />

lifestylového magazínu Time in.<br />

Také svou tvorbou potvrzuje<br />

Emil Hakl sklon k ověřování různě<br />

zaměřených pohledů. Do literatury<br />

vstoupil jako autor dvou básnických<br />

sbírek (Rozpojená slova a Zkušební<br />

trylky z Marsu). Čtenářskou přízeň<br />

mu ale přineslo jeho dílo prozaické.<br />

V roce 2001 to byl povídkový soubor<br />

Konec světa. Za novelu O rodičích<br />

a dětech získal v roce 2003 Cenu<br />

Magnesia Litera. V režii Vladimíra<br />

Michálka byl podle této knihy natočen<br />

stejnojmenný celovečerní film,<br />

který měl premiéru roku 2007. Po<br />

dalších dvou příznivě přijatých knihách:<br />

O létajících objektech a Let čarodějnice,<br />

přišla i prozatím poslední,<br />

nazvaná Pravidla směšného chování,<br />

za kterou autor v roce 2010 získal Literární<br />

Cenu Josefa Škvoreckého.<br />

Kniha Intimní schránka Sabriny<br />

Black (Argo, Praha 2010) má v díle<br />

Emila Hakla zvláštní pozici. Jako<br />

jeho vůbec první román vyšla v roce<br />

2002. Umožnila tehdy čtenářům<br />

nahlédnout za kulisy reklamních<br />

agentur, do prostředí „vymýšlené<br />

pravdy“ sloganů a prodejních frází.<br />

Jasnou inspirací byla osobní zkušenost<br />

autora. Po téměř deseti letech se<br />

Emil Hakl k textu románu vrátil, zásadně<br />

ho přepracoval a podle vlastního<br />

přesvědčení z něj „vyházel zbytečnou<br />

veteš“. Nové vydání dostalo<br />

Emil Hakl<br />

v roce 2010 do titulu přídavek: „(final<br />

cut)“. Radikální střih, kterým<br />

Emil Hakl svůj někdejší výtvor „provětral“,<br />

z něj učinil dílo sympaticky<br />

méně osobně zainteresované, o to<br />

však pravověrnější ve smyslu výpovědi<br />

o životě a podnikatelské kultuře<br />

raných devadesátých let minulého<br />

století. Zůstala hlavní postava vypravěče,<br />

sběratele historek, groteskních<br />

detailů, událostí vystředěných z normálu.<br />

Dynamiku dodává líčení bystré<br />

tempo dialogů a krátkých náhledů do<br />

jednotlivých situací. Emil Hakl je výborný<br />

pozorovatel, ne nadarmo byly<br />

jeho texty hojně přirovnávány k hrabalovskému<br />

stylu. Oproti chápavému<br />

duchu podivínů Hrabalova světa se<br />

ale Hakl snaží o razantnější záznam.<br />

Jak sám uvedl v jednom rozhovoru,<br />

FOTO —ARCHIV

ROZHLASOVÁ HRA<br />

STRANA 15<br />

jeho snahou je literatura, která „má potenciál bigbítovýho<br />

koncertu, maximum emocí na minimální<br />

ploše“. Haklovi hledači životní rovnováhy nejsou<br />

žádní pábitelé, kteří by se nechávali volně kolébat<br />

kolem okrajů světa. Naopak je v nich nepokojný<br />

duch, jenž se sice pokouší evidovat stopy včerejška<br />

v zanikajícím koloritu pražského Žižkova, Holešovic<br />

či Letné. Ale zároveň je nesmířený s přežívajícími<br />

relikty minulého režimu, které mnohdy<br />

nejsnáze pronikaly do portfolií nově zakládaných<br />

firem a společností. Život ve svobodném prostředí<br />

není očekávanou nirvánou, ale zase jen kolbištěm,<br />

banálním i neuchopitelným zároveň. K porozumění<br />

často nepomůže extrémní nasvícení reality,<br />

drsný jazyk vyprávění, firemní argot, ani alkohol<br />

či drogy. Haklův hrdina se jen opakovaně pokouší<br />

naskakovat do koloběhu „nové doby“. Založí<br />

vlastní reklamní agenturu, ale neobstojí, je vlastními<br />

spolupracovníky „vyhozen“ a opět na začátku.<br />

Chce zachovat kamarádské vztahy, udržet<br />

vztahy partnerské. Jenže stále jako by mu unikal<br />

ten pravý prožitek. A z kolotoče se stává centrifuga.<br />

V chrlených zážitcích a charakteristikách se<br />

Hanes ztrácí, propadá ve virtuální realitě honby za<br />

úspěchem a penězi. Neobstojí ve světě zaměřeném<br />

na snobismus a povrchnost, ani v pokusu o zodpovědný<br />

partnerský život. Jako jediná záchrana před<br />

sebedestrukcí se nakonec ukáže útěk z negace,<br />

z prostředí přetvářky k psaní a pomalý boj za znovunabytí<br />

duševní rovnováhy. „Piš, nebo chcípni,<br />

byl tehdy můj režim.“<br />

Román Intimní schránka Sabriny B. Emila Hakla<br />

byl už ve své původní podobě, a ještě výrazněji je<br />

v té nově revidované, přiléhavou výpovědí o kruhu,<br />

který na sklonku dvacátého století opsala generace<br />

tehdejších čtyřicátníků. Jejich příběh je bez<br />

happy endu, uspokojení, spočinutí. Je možné ho<br />

přepracovávat, a tak se posouvat. Ale asi je nemožné<br />

ho dokončit: „Zapíšu to a pokračuji dál. Píšu týden,<br />

měsíc, zbytek zimy. Je to, jako když se protrhne<br />

přehrada. Zdivočelá voda odnáší peřiny, ploty,<br />

šuplíky, kabáty, slepice, stará vysvědčení, dopisy,<br />

žádosti, dekrety, boty, postele, auta, lidi, roztříštěné<br />

stromy. V jedné chvíli to je a v další ne. A člověk na<br />

to kouká a směje se a směje. A sám neví čemu.“ <br />

Milena M. Marešová<br />

Hrabalova Příliš hlučná samota <strong>rozhlas</strong>ově<br />

„TŘICET PĚT<br />

LET PRACUJI<br />

VE STARÉM<br />

PAPÍŘE A TO<br />

JE MOJE<br />

LOVE STORY…“<br />

Když Bohumil Hrabal dokončil<br />

v roce 1976 rozsahem novelu,<br />

obsahem román Příliš hlučná<br />

samota, bylo mu dvaašedesát.<br />

Když se hrabalovský<br />

dramatizátor a režisér Ivo<br />

Krobot v roce 2010 ujal<br />

v brněnském Divadle u stolu<br />

dramatizace a inscenace<br />

příběhu lisovače starého<br />

papíru Hanti, bylo mu také<br />

tolik. Náhoda?<br />

RRozhodně ne: „V roce 1980/81 jsem dělal v Činoherním<br />

klubu dramatizaci Něžného barbara a po<br />

úspěchu jsem měl s Hrabalem mnohé debaty, mj.<br />

též o Samotě, a on mi tehdy velice moudře řekl: ‚Počkejte,<br />

do toho ještě musíte dorůst, ne snad umělecky<br />

– ale zestárnout.‘ A když jsem loni ve stejném<br />

věku začal Samotu zkoušet v Divadle u stolu, pochopil<br />

jsem, proč mínil, že člověk musí mít jakousi<br />

větší a hlubší životní zkušenost,“ říká Ivo Krobot.<br />

Přitom část hanťovské životní zkušenosti, totiž nucenou<br />

spoluúčast na ničení vlastního milovaného<br />

světa, měl Ivo v té době už za sebou: Za účast na<br />

nepovolené akci strávil v roce 1971 několik měsíců<br />

na Borech a v tamní knihárně vyřezával několik<br />

divadelních kapitol z čerstvě vytištěného devátého<br />

dílu Československé vlastivědy – jednu z nich<br />

napsal Krobotův milovaný teatrolog a učitel Bořivoj<br />

Srba. I tahle okolnost vedla Hrabala k tomu, že

ROZHLASOVÁ HRA<br />

STRANA 16<br />

Bohumil Hrabal v roce 1978<br />

FOTO —MILAN JANKOVIČ<br />

tehdy mladičkému režisérovi udělil svůj souhlas k inscenaci knihy,<br />

o níž svého času Pařížan Petr Král v Le Mondu výstižně napsal,<br />

že je to dílo, v němž Hrabal nejméně slovy řekl nejvíc.<br />

Problém, s nímž se Ivo Krobot musel vypořádat především,<br />

byla forma Hrabalova vyprávění – v knize je ztvárněna jako monologický<br />

výpovědní proud rozdělený do osmi částí (jistě se tu<br />

režisérovi hodily zkušenosti z dramatizace Tanečních hodin pro<br />

starší a pokročilé (Divadlo Husa na provázku) a Rozvzpomínání,<br />

jak nazvali s P. Oslzlým v roce 1985 scénickou podobu románu<br />

Obsluhoval jsem anglického krále (dodnes na repertoáru<br />

DHNP!). Převést reflexivní Hanťovu výpověď do dramatického<br />

tvaru na scéně pomáhali Jan Kolařík jako Hanťa, Pavel Zatloukal<br />

jako jeho Šéf, v epizodních rolích herečky Martina Krátká<br />

a Kateřina Dostalová, Michal Bumbálek, Cyril Drozda a další.<br />

Hudební složil rocker Zdeněk Kluka a do představení vstupuje<br />

vlastním autentickým hlasem i sám autor: Bohumil Hrabal.<br />

To všechno a trvalá životnost hanťovského tématu rozhodly<br />

pro vytvoření <strong>rozhlas</strong>ové verze, či spíše rekonstrukce divadelní<br />

inscenace.<br />

Krobotova scénická verze Příliš hlučné samoty zákonitě přišla<br />

o mnoho vizuálních akcí, dílem opuštěných, dílem nahrazených<br />

prostředky zvukovými. Na své si proto při výrobě přišel<br />

nejen Zdeněk Kluka, ale také produkce – režisér žádal dětský<br />

sbor, aby zapěl dnes už pozapomenutou pionýrskou píseň Radima<br />

Drejsla Zní zpěv a smích náš po kraji (děkujeme vedoucí<br />

a dětem z pěveckého kroužku ZŠ a MŠ Staňkova Brno), a pochopitelně<br />

i zvukový mistr Lukáš Dolejší. A především – součástí<br />

Krobotovy <strong>rozhlas</strong>ové Samoty jsou i vstupy Hrabalova autentického<br />

čtení. O co nám šlo? Přenést poetiku Hrabalovy prózy do<br />

živého <strong>rozhlas</strong>ového tvaru a přitom nepoškodit smysl groteskně<br />

donkichotského příběhu muže ze společenského dna, jehož práce<br />

i záliba v knihách tvoří jeden pól košaté zpovědi, na niž jsou<br />

navlečeny korálky epizod jeho lásek, rodinných vzpomínek,<br />

styků s vědci, vyhozenými z ústavů k práci kanálníků, návštěv<br />

poloslepého badatele sbírajícího divadelní recenze z tisku 30.<br />

let minulého století i kamarádů z hospody. Hanťova důkladná<br />

pomalost, věčně přivádějící k šílenství jeho Šéfa, vytrvalé hledání<br />

životní pozice mezi mladým rozhorleným Ježíšem a rezignujícím<br />

Lao-c‘ v groteskních i krutých obrazech, nemá ovšem<br />

v povrchně rychlém světě modernity žádnou naději, jenom čest.<br />

Obrana svobody být sám sebou v proměnách světa je nakonec<br />

trvalým tématem moderní doby. Snad zaujme ty, kdo se nechají<br />

přilákat k poslechu nenapodobitelným zpěvem Josefa Čečila ve<br />

staré Hašlerově písni Vltavo, Vltavo, do níž je <strong>rozhlas</strong>ová verze<br />

Krobotovy inscenace zasazena jako do patinovaného rámu. <br />

Tomáš Sedláček

ROZHLASOVÁ HRA<br />

STRANA 17<br />

ZLATÉ ČASY<br />

Podzimní premiéra z Brna<br />

FOTO —HANA HLOŽKOVÁ<br />

Pět dialogů na rozličná<br />

a příbuzná témata.<br />

Tak zní podtitul hry<br />

Marka Horoščáka,<br />

která vznikla v rámci<br />

vltavského projektu<br />

„Vinohradská 12“.<br />

Příběh ambiciózního moderátora a jeho<br />

peripetií při živém vysílání diskusního<br />

pořadu Zlaté časy se odehrává<br />

v <strong>rozhlas</strong>ovém studiu. Upřímná snaha<br />

o vytvoření nekonvenční a smysluplné<br />

talkshow, po níž moderátor touží, se<br />

neplánovaně mění v marný boj se zpovídanými<br />

hosty. Čím víc se moderátor<br />

dožaduje, aby mu dotazovaný člověk<br />

pomohl nalézt odpovědi o pravdě,<br />

štěstí a životě, tím vzrůstá vzájemné<br />

nedorozumění. Pořad, do něhož pečlivě<br />

vybíral i sociálně různorodé osoby,<br />

nakonec poutá pozornost spíše nechtěně<br />

kuriózními situacemi.<br />

MAREK HOROŠČÁK<br />

Vystudoval divadelní dramaturgii na<br />

JAMU, působil mimo jiné jako dramaturg<br />

<strong>rozhlas</strong>ových her v Českém<br />

<strong>rozhlas</strong>e Brno. V průběhu devadesátých<br />

let obdržel ocenění v dramatické<br />

soutěži Cen Alfréda Radoka za<br />

hry Mein Faust, Trakl, Vařený hlavy.<br />

Je autorem i dalších divadelních textů<br />

a dramatizací. Patří k nemnoha<br />

českým autorům, kteří byli vyzváni<br />

k účasti na prestižních dramatických<br />

dílnách např. při festivalu Bonner<br />

Biennale a k rezidenčnímu pobytu<br />

v londýnském Royal Court Theatre.<br />

Rozhlasová tvorba Marka Horoščáka<br />

začíná v roce 2001 dramatem<br />

Trakl, poté jsou v průběhu několika<br />

let natočeny hry s poněkud komplikovanými<br />

názvy W. zjistil, že válka<br />

je v něm a Muž, který ztratil humor<br />

a žena, co neexistuje. Autorova tvorba<br />

je typická groteskně vyjádřenou<br />

existenciální výpovědí osamělých<br />

individualit – antihrdinů, dominujících<br />

jeho příběhům. Ať už jde o expresionistického<br />

básníka Georga<br />

Trakla, jehož výstřední život a tvorba<br />

Horoščáka inspirovaly ke vzniku<br />

trýznivě ponuré stejnojmenné hry,<br />

odehrávající se ve válečné vřavě 1.<br />

světové války, nebo o hlavní postavy<br />

dvou soudobých tragikomedií, vystihující<br />

neschopnost vzpoury proti<br />

prázdnotě vlastního života. Nutno<br />

podotknout, že „jeho zkrachovalci“<br />

jsou pokaždé jemně karikováni, nebo<br />

spíš humorně nahlíženi v bizarních,<br />

někdy též až zlomyslně nastražených<br />

situacích. Kromě vlastních<br />

textů přeložil a pro <strong>rozhlas</strong> upravil<br />

hru Davida Greiga Labutí píseň, jako<br />

bývalý redaktor literárně dramatické<br />

redakce je též podepsán pod desítkami<br />

slovesných pořadů.<br />

Marek Horoščák<br />

Marek Horoščák<br />

ZLATÉ ČASY<br />

Hra pracuje s tématem nostalgie po<br />

„zlatých časech“ – jakémsi „mytickém<br />

období“, ve kterém se vše odehrávalo<br />

správně a člověk se cítil šťastný.<br />

Prostřednictvím částečně typizovaných<br />

postav odlišných generací<br />

zaznamenává výpovědi o tom, jak se<br />

člověk staví k času právě probíhajícímu.<br />

V pěti tragikomických dialozích<br />

tak vznikají portréty osob, jež jsou<br />

zklamané či odevzdané, vyrovnané<br />

či znechucené chodem tohoto světa.<br />

Tím zároveň nadsazeně popisuje pocity<br />

jedince uprostřed chaotického<br />

chodu současné společnosti.<br />

Neopomenutelným tématem Zlatých<br />

časů je také <strong>rozhlas</strong>. Znalost tohoto<br />

sdělovacího prostředku, ve kterém<br />

autor několik let působil, mu<br />

pomohla odlehčit neobvyklé situace<br />

obecně srozumitelným, i když profesním<br />

humorem. Rozhlas je zde vylíčen<br />

nejen jako médium ovlivňující masy,<br />

ale i jako prostředek, kterým může<br />

posluchač vstoupit do světa zvukové<br />

fantazie.<br />

Režisér Zdeněk Dušek vystavěl inscenaci<br />

na jednoduché atmosféře vysílání<br />

komerčního rádia, kterému dominují<br />

výkony svérázných hereckých<br />

osobností mimo jiné i ze zlínského divadla.<br />

V hlavní roli Moderátora tak máme<br />

možnost slyšet talentovaného Pavla<br />

Vacka, jeho kolegové Kateřina Liďáková<br />

a Pavel Leicman ztvárňují postavy<br />

Kouzelné dívky a Legendárního režiséra,<br />

v roli Bývalé pornoherečky a Mediálního<br />

odborníka zazní hlas Marie Ludvíkové<br />

a Jakuba Žáčka. V postavě Obyčejného<br />

člověka – své poslední roli, se<br />

s <strong>rozhlas</strong>em bohužel navždy rozloučil<br />

vynikající brněnský herec a neokázale<br />

„obyčejný člověk“ Erik Pardus, který<br />

zemřel krátce po natáčení. Na realizaci<br />

inscenace se podíleli také hudební<br />

skladatel Daniel Fikejz a zvukový mistr<br />

Josef Daněk. Premiéra se vysílá 25. 10.<br />

20<strong>11</strong> ve 21.30 hod. <br />

Hana Hložková

HUDEBNÍ FÓRUM<br />

STRANA 18<br />

SOFIA<br />

GUBAJDU<br />

LINA<br />

Životní a hudební<br />

protiklady<br />

24. října oslaví osmdesáté narozeniny Sofija Gubajdulina,<br />

jedna z nejvýznamnějších skladatelek<br />

současnosti. Narodila se roku 1931 v Čistopoli<br />

v rusko-tatarské rodině, dětství strávila v Kazani,<br />

kde se jí také dostalo prvního hudebního vzdělání.<br />

Kompozici studovala na Moskevské konzervatoři<br />

(Pejko, Šaporin, Šebalin), ale mnohem více ji<br />

– tak jako řadu tvůrců její generace, odmítnuvších<br />

diktát socrealistické estetiky – ovlivnila „neoficiální<br />

stránka studia“, spočívající v samostudiu západoevropské<br />

Nové hudby prostřednictvím partitur<br />

a nahrávek obstarávaných nejrůznějšími komplikovanými<br />

způsoby, v četbě nelegální literatury<br />

vydávané samizdatem, v setkáních uměleckých<br />

obdobně smýšlejících kruhů…<br />

Taková setkání probíhala například ve Skrjabinově<br />

muzeu, kde se scházely později slavné osobnosti<br />

z řad režisérů, herců, básníků, výtvarníků či<br />

hudebníků, diskutovaly, předváděly ukázky ze své<br />

tvorby a poslouchaly těžko dostupné nahrávky.<br />

Tehdy byl v muzeu dočasně instalován i legendární<br />

fotoelektronický syntezátor ANS, na němž – po jeho<br />

přemístění do nově vybudovaného Experimentálního<br />

studia elektronické hudby – Gubajdulina<br />

vytvořila svou jedinou elektroakustickou skladbu<br />

Vivente Non-Vivente (1970). Další posezení,<br />

kterých se Gubajdulina účastnila, pořádal u sebe<br />

doma skladatel Vjačeslav Arťomov. Právě zde se<br />

zformovalo improvizační trio, jehož sestavu vedle<br />

Gubajduliny a Arťomova doplňoval Viktor Suslin.<br />

Toto zvláštní uskupení, které si dalo název Astreja<br />

(podle zednářské lóže existující v Rusku na přelomu<br />

osmnáctého a devatenáctého století) a které vystupovalo<br />

i veřejně, se oddávalo společné hře na<br />

tradiční nástroje, jež si Arťomov přivážel z folkloristických<br />

expedic na Kavkaz a do Střední Asie.<br />

Trio neimitovalo lidovou hudbu; jeho snahou bylo

HUDEBNÍ FÓRUM<br />

STRANA 19<br />

Sofija Gubajdulina<br />

objevovat nové zvuky, rodící se při kolektivním<br />

improvizování.<br />

Gubajdulina, která se pohybovala v disidentském<br />

prostředí, nesla těžce zprávy o sovětské invazi<br />

do Československa. V té době složila dvě kantáty,<br />

Noc v Memfisu a Rubajat, v nichž jako by se<br />

snažila před realitou uniknout do dávné minulosti<br />

– do starověkého Egypta, respektive Persie. První<br />

zmíněné dílo bylo v roce 1970 díky intervenci<br />

skladatele Václava Kučery (který mimochodem jako<br />

jeden z prvních referoval o autorech Gubajdulininy<br />

generace ve své útlé knížce Nové proudy v sovětské<br />

hudbě, vydané nedlouho předtím) nahráno<br />

v Českém <strong>rozhlas</strong>e. Ve stejném roce Gubajdulina<br />

napsala pro pražský soubor Musica Viva Pragensis<br />

FOTO — ARCHIV SIKORSKI MUSIKVERLAGE<br />

Paul-Heinz Dittrich, Marek Kopelent a Sofija Gubajdulina<br />

v Praze, při tvorbě společného díla Laudatio pacis<br />

– na objednávku jeho uměleckého vedoucího Marka<br />

Kopelenta – skladbu Concordanza (1970). Tehdy<br />

se také začala rodit – i z dnešního pohledu velice<br />

zajímavá a pohříchu pozapomenutá – spolupráce<br />

Sofiji Gubajduliny s Markem Kopelentem<br />

a východoněmeckým skladatelem Paul-Heinzem<br />

Dittrichem na týmovém oratoriu Laudatio pacis<br />

(Chvála míru, 1975), komponovaném na slova Jana<br />

Amose Komenského. Pozoruhodné půlhodinové<br />

dílo, zasvěcené „myšlence míru, soužití mezi<br />

národy a lidské snášenlivosti“ a věnované 30. výročí<br />

vzniku UNESCO, se i přes dlouhotrvající snahy<br />

o uvedení dočkalo premiéry (a dosud také jediného<br />

provedení) teprve v roce 1993 v Berlíně. Pro<br />

soubor Due Boemi di Praga, přitahující pozornost<br />

především díky Josefu Horákovi coby hráči na<br />

basklarinet, Gubajdulina složila v roce 1976 skladbu<br />

Tečky, čáry a klikyháky.<br />

V domácích „našineckých“ hudebních kruzích<br />

bylo jméno Gubajduliny vyslovováno s respektem,<br />

její skladby ale kvůli represivní kulturní politice<br />

dlouho zněly jen výjimečně. Živobytí jí zajišťovalo<br />

psaní filmové hudby. Zlomový okamžik přišel<br />

s koncertem, který se podařilo zorganizovat dirigentovi<br />

Gennadiji Rožděstvenskému v dubnu 1982<br />

ve Velkém sále Moskevské konzervatoře: tehdy<br />

FOTO — archiv Marka Kopelenta<br />

vůbec poprvé během jediného večera zazněla orchestrální<br />

díla „moskevské trojky“, jak se tenkrát<br />

říkalo třem klíčovým postavám ruské avantgardy<br />

šedesátých a sedmdesátých let (kromě Gubajduliny<br />

též Edison Děnisov a Alfred Šnitke). Houslový<br />

koncert Offertorium, který na tomto koncertě<br />

s ohromným úspěchem provedl Oleg Kagan, se stal<br />

poté Gubajdulininou vizitkou. Vznikal ve třech redakcích<br />

v letech 1980–1986 na výzvu Gidona Kremera,<br />

jehož hrou na housle byl inspirován – skladatelce<br />

se asocioval s obětováním se zvuku a samotné<br />

prováděné hudbě (analogicky představě<br />

génia coby oběti, tedy jedné z myšlenek ruského<br />

filozofa Nikolaje Berďajeva, jehož dílo Gubajdulinu<br />

silně ovlivnilo).<br />

Tvorba pro konkrétní interprety s „ohmatáním<br />

si“ jejich hry je pro Gubajdulinu vůbec příznačná.<br />

Významnou roli v tomto ohledu sehráli například<br />

cellista Vladimir Toncha a bajanista Friedrich Lips<br />

(pro ně byla mimo jiné napsána další slavná skladba<br />

Sedm slov z roku 1982), hráč na bicí nástroje<br />

Mark Pekarskij, fagotista Valerij Popov či již zmíněný<br />

Rožděstvenskij.<br />

Jedním z typických rysů tvorby Gubajduliny<br />

je drama protikladů, vedené v symbolické rovině.<br />

Někdy je tento moment vyjádřen přímo v názvech<br />

skladeb: Rumore e silenzio (1974), Pro et<br />

contra (1989) apod. Ve dvanáctidílné symfonii<br />

Stimmen… Verstummen… (1986) jsou liché části<br />

opřeny o durový materiál („věčný mír a kosmická<br />

harmonie“), zatímco sudé expresivně vyjadřují<br />

chaotické pozemské bytí. Počínaje devátou větou<br />

liché části přebírají charakter sudých a větu<br />

„překřížení“ končí němá gesta dirigenta vypsaná<br />

v partituře („hieroglyf našeho setkání s kosmickým<br />

rytmem“).<br />

Od roku 1992 žije Sofija Gubajdulina v Německu,<br />

v malé vesničce nedaleko Hamburku. Po<br />

emigraci se dočkala mezinárodního renomé, které<br />

jí zajistilo objednávky od významných umělců<br />

a prestižních institucí či festivalů z celého světa.<br />

Při příležitosti životního jubilea Sofiji Gubajduliny<br />

uvede Český <strong>rozhlas</strong> 3 – Vltava v týdnu od<br />

24. října cyklus pořadů Hudebního fóra věnovaný<br />

této skladatelce. <br />

Vítězslav Mikeš

ERBEN NA VLTAVĚ<br />

STRANA 20<br />

MOCNÉ<br />

ERBENOVO<br />

SLOVO<br />

OD OTESÁNKA<br />

AŽ PO KYTICI<br />

P„První uslyšel a pochopil českou řeč. Česká země<br />

svěřila mu své pověsti a nabídla mu všecka tajemství<br />

své řeči,“ přiléhavě napsal ve dvacátých letech Jaroslav<br />

Durych v eseji, ve kterém se pokusil nahlédnout<br />

duchovní i kulturní zázemí básníka Karla Jaromíra<br />

Erbena a jeho Kytice. Díla takřka nepřeložitelného<br />

a přece evropského významu, o kterém sám autor<br />

skromně tvrdil, že je to „jen hříčka z mladších let.“<br />

Dvě stě let od narození Karla Jaromíra Erbena<br />

(7. listopadu 18<strong>11</strong>) nás vybízí, abychom se znovu<br />

zamysleli nad odkazem jednoho z „nejspanilejších<br />

z českých básníků“ (F. X. Šalda). Jeho Kytice patří<br />

k základním kamenům české kultury - podobně<br />

jako Máchův Máj, Němcové Babička, Dvořákova<br />

hudba či plátna Kosárkova – a k nejčtenějším<br />

(v posledních letech také několikrát dramatizovaná<br />

i nepovedeně zfilmována) v české poezii. Erbenovy<br />

Pohádky (Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska,<br />

Otesánek) a Prostonárodní české písně<br />

a říkadla žijí v každém z nás od dětství, aniž si to<br />

uvědomujeme. A jeho rozsáhlá vědecká práce obohatila<br />

naši literaturu o hlubší poznání vzácných<br />

pokladů slovanské a středoevropské minulosti.<br />

ANDĚLÉ I BĚSOVÉ<br />

Erbenovi bylo vyměřeno necelých šedesát let<br />

života. Velepodstatným se pro něj stalo rodiště<br />

a krajina kolem – malé městečko Miletín u Jičína,<br />

otec švec, matka pocházející z učitelské rodiny.<br />

Od dětství se u něj projevovalo nadání pro zpěv<br />

a hudbu (vzpomeňme závratných rytmů a melodie<br />

Kytice). Erbena jako kdyby od začátku provázel<br />

dobrý anděl – z devíti sourozenců se dočkali<br />

dospělého věku pouze on a sestra Anna; na životní<br />

cestě potkával v pravý čas pravé a dobré lidi,<br />

kteří mu ukazovali směr. V Miletíně to byl farář<br />

Jan Arnold, který jej vyslal na studia (šest let na<br />

gymnáziu v Hradci Králové). Statkář Ignác Falge<br />

zase stipendijně zaštítil mladého hocha na studiích<br />

v Praze. Nebo věrní kamarádi ze studií a pozdější<br />

celoživotní přátelé Karel Havlík a Antonín<br />

Rybička, mimochodem - jako studenti chodili po<br />

Praze v tmavomodrých kabátech a kolegové jim<br />

proto začali říkat „modrokabátníci“, Havlík seznámil<br />

Erbena v Žebráku se slečnou Barborou Mečířovou,<br />

která se později stane básníkovou ženou<br />

a matkou tří jeho dcer, Rybička nám zase zachová<br />

zajímavou Erbenovu korespondenci. Básník<br />

Erben byl slabé a křehké tělesné konstrukce, což<br />

potvrzuje jeho několik zachovalých portrétních<br />

fotografií: vysoké čelo, řídké vlasy - nad ušima zakudrnacené<br />

a nad čelem ulízlé, kulaté brejličky<br />

a za nimi lehce nepřítomný pohled, jemné líce,<br />

chmýří knírku a tvář celkově plachá, hloubavá,<br />

senzitivní, měkká a nenápadná, neprosazující se.<br />

Píši o Erbenově měkkosti, ale současně musím<br />

dodat, že žádným suchopárným archivářským<br />

c.k. ouřadou či šedivou kancelářskou myší nebyl.<br />

Stačí si přečíst jeho hororovité sny i jiné básně či<br />

nedokončené balady, aby bylo jasné, jaké vášně<br />

a běsi v něm a s ním cloumali, a co na své vnitřní<br />

ozvučné desce mohl slýchat. A jak ve svém zásadním<br />

eseji Erben čili majestát zákona napsal Vojtěch<br />

Jirát: „Erben se snaží ne o malebné, vznosné<br />

a odstíněné slovo, nýbrž o ‚mocné‘ slovo.“<br />

JINOCH ZA NĚJAKÝ ČAS UMŘEL<br />

Vedle lyrických básní začíná Erben už za studií<br />

psát první balady, do Kytice později nezařazený<br />

Smolný var, a především vzniká první „nástřel“<br />

Polednice. Ve svém rodném kraji sbírá o prázdninách<br />

po starých pamětnících a vypravěčích písně,<br />

pohádky a říkadla. Sbírá i v okolí Žebráku a jeho<br />

zájem se časem rozroste na další slovanská území.<br />

Ve stejném roce, kdy se žení (1842), mu kamarád<br />

z miletínského dětství vypravuje pověst o dvou<br />

osobách, které „učinily sobě slib, že se vezmou za<br />

manžely. Jinoch za nějaký čas umřel…“ Geniální<br />

Erben z lehce nahozené vyprávěnky vytepe mistrovsky<br />

vystavěný horor Svatební košile. Po dvaceti<br />

letech se odhodlá své balady svázat do Kytice<br />

(1853). Jak proti tomu působí směšně velkoprodukce<br />

dnešních autorů a inflace básnického slova.<br />

Není tu pochopitelně místa pro podrobnější<br />

ponor do Erbenova díla, ale i tak je jasné, že každý<br />

z nás si v sobě neseme kus svého Erbena. Když<br />

jsem před několika lety požádal pro jeden sborník<br />

řadu českých básníků a literátů o reflexi Erbenova<br />

díla, každý odpověděl po svém. Ivan Diviš vzkřiknul:<br />

„Erbenova Kytice na mne působí jako droga.“,<br />

Andrej Stankovič zahřímal: „Nikoli rozvážně kupředu,<br />

ale rozhodně dozadu – neboť před námi je<br />

propast!“ a Karel Kraus podotkl: „Řád, který nesl<br />

ty baladické příběhy, a také je soudil, nám vepsal<br />

za uši, že svět není bezhraničnou manéží, v níž si<br />

kdejaký spratek může řádit, jak si zamane.“<br />

VLTAVSKÝ ERBENOVSKÝ DEN<br />

6. listopadu 20<strong>11</strong>, v předvečer 200. výročí narození,<br />

se ke Karlu Jaromíru Erbenovi bude hlásit v celodenním<br />

vysílání také stanice Vltava. Z různých<br />

stran a úhlů budeme vstupovat do jeho literárního<br />

odkazu i životního příběhu. Například Rudolf Matys<br />

představí jeho lyrickou poezii, zazní řada erbenovských<br />

reflexí a esejistických fragmentů českých<br />

literárních historiků a kritiků, ze skrytu „vyneseme“<br />

dopis malíře Jana Zrzavého o vlastních<br />

ilustracích Kytice, pochopitelně zazní i hudba,<br />

inspirovaná Erbenovými baladami. A samozřejmě<br />

nemůže chybět ani Kytice (balady natočené Josefem<br />

Melčem a premiéra některé z těch, které již nemocný<br />

režisér nestihl zrealizovat).<br />

Pamětlivi rady Durychovy: „Chceme, aby byl<br />

splacen Erbenovi dluh, aby jeho kniha nebyla jen<br />

čtena, ale aby každý, kdo ji čte, jí také naslouchal<br />

aspoň tak, jak jest schopen naslouchati. Neboť<br />

v Kytici jest opravdu obsažena všecka sláva a krása<br />

české řeči.“ <br />

Miloš Doležal

PÁTEČNÍ VEČER<br />

STRANA 21<br />

KUDĚJ,<br />

VONI MĚ<br />

NENUDĚJ<br />

ANEB SPISOVATELOVA<br />

TASEMNICE<br />

Romanopisec, překladatel Dickense, Scotta a Burroughsova<br />

Tarzana, redaktor, povídkář, ale také<br />

houbař, lékárenský praktikant, kamelot, natěrač,<br />

čistič střev na jatkách, myč nádobí v New Yorku,<br />

farmář v Kanadě, vězeň carské policie v Kyjevě. To<br />

všechno byl Zdeněk Matěj Kuděj (1881–1955), tulák,<br />

pijan, kumpán Haškův a Panuškův, kráčivec,<br />

kterému se majetek vešel do batohu a kufříku. Nikoli<br />

cestovatelská stylizace – nýbrž neklidná povaha,<br />

jakýsi „osten nepokoje v botách“, který mu nedovoloval<br />

spočinout. Usedlým a spořádaným občanem<br />

nikdy nebyl – ani spisovatelem žijícím ze stipendií.<br />

V lokálech mezi lidmi, a přece samotář. Do svého<br />

deníku si napsal: „Tulákův domov – celý svět.“<br />

LODNÍ LÍSTEK A REVMA<br />

Rodák z Hořic, dožívající a pohřbený v Litomyšli.<br />

Studium na gymnáziu nedokončil a rád k tomu<br />

poznamenával: „Čemu jsem se ve škole pracně<br />

naučil, to jsem kupodivu lehce zase zapomněl.“<br />

Stal se lékárnickým praktikantem (Pacov, Sadská)<br />

a vojenské službě se vyhnul předstíráním duševní<br />

choroby. V roce 1903 se Kuděj vydává do Hamburku,<br />

aby „poprvé a naposledy“ uviděl moře. V hamburském<br />

předměstí Altona zašel tenhle nemajetný<br />

zvědavec do herny. Nechal se vlákat do hry a kupodivu<br />

vyhrál – lodní lístek do New Yorku. Dlouho<br />

neváhal. V USA a Kanadě strávil šest let. Na<br />

podzim 1912 navštívil carské Rusko, jenže záhy<br />

byl zatčen a v nesnesitelných podmínkách ruského<br />

vězení strávil půl roku. Silně prochladl a přivodil<br />

si revmatismus, který ho sužoval do konce<br />

života. Z Ruska byl následně vyhoštěn a dopraven<br />

eskortou na rakouské hranice. Kuděj později<br />

prorajzoval podkarpatskou Ukrajinu a další středoevropské<br />

končiny, ale ani Praha mu nepřirostla<br />

k srdci a za svůj „domov volbou“ si zvolil Vysočinu.<br />

A nejen že ji proputoval skrz naskrz, zakusil<br />

za nočního potácení, v nemoci i euforii, ze škarpy<br />

i z bryčky, ale také „zaznamenal“ ve svých textech.<br />

Onu Vysočinu pod vrchem Melechovem a přilehlé<br />

okolí. Ledeč, Dolní Město, Radostovice, Lipnice,<br />

Humpolec, Světlá. Později i Polná. Našel tam<br />

své mecenáše, dobrodince, postavy svých povídek<br />

a trocha střechy nad hlavou.<br />

ZLÝ DĚDEK Z VYSOČINY A TAJEMNICE<br />

Sám sebe nazval „zlým dědkem z krabatiny“. Ještě<br />

dnes si tam lidé vybavují Kudějovu postavu: na<br />

hlavě čepice se štítkem, kulaté brýle, odřený kožený<br />

kabát, podkolenky, okované boty, hůl. A na zádech<br />

batoh a v něm buď houby nebo kartáček na<br />

zuby, bačkory a holení. Někteří vyprávějí o jeho<br />

opileckých eskapádách, jiní vzpomínají na pana<br />

spisovatele s úctou, vytahují jeho podobenku nebo<br />

podepsané knížky. V zimě býval často hostem<br />

v humpolecké nemocnici u primáře Melichara. Zde<br />

si vždy v teple poležel a dosyta se najedl. Primář<br />

mu také z těla vyjmul devítimetrovou tasemnici.<br />

Pro její ctihodnou délku ji věnoval místnímu školnímu<br />

kabinetu, kde stávala naložená v lihu s nápisem:<br />

„Tasemnice pana spisovatele Kuděje“. Tasemnice<br />

vydržela v humpoleckém kabinetu až do konce<br />

druhé světové války, kdy ji šikmoocí rudí vojáci<br />

ze skleněného válce vyhodili a obsah vypili.<br />

Závěr svého života strávil Kuděj v Litomyšli,<br />

kde se o něj trpělivě starala jeho známá Anna Soukupová.<br />

Místní národní výbor mu dokonce přidělil<br />

světničku, nicméně Kuděj nebyl přijat do Svazu<br />

spisovatelů pro otevřeně deklarované názory na<br />

Rusko. Vždy říkával, že „na východě žijí tři druhy<br />

lidí: ti kteří byli zavřeni, potom ti, kteří jsou zavřeni<br />

a konečně ti, kteří budou zavřeni.“<br />

KUDĚJOVSKÝ PÁTEČNÍ VEČER<br />

Kudějova bibliografie čítá stovky položek, překlady,<br />

články roztroušené po všemožných novinách,<br />

knížku pro děti, přes třicet románů a novel – od<br />

cestopisných črt z amerického a ruského putování,<br />

přes populární vyprávění o bohémských tazích<br />

s Haškem (Ve dvou se to lépe táhne a další dvě pokračování)<br />

až po lidové čtivo tipu Tarzanova babička<br />

či Král tuláků. K vrcholům jeho tvorby patří<br />

pozdní novely a povídky z Vysočiny.<br />

Z. M. Kuděje si v <strong>rozhlas</strong>e připomeneme u příležitosti<br />

130. výročí jeho narození komponovaným<br />

Pátečním večerem. Řada pamětníků z Vysočiny<br />

i Litomyšle bude vzpomínat na Kuděje jako<br />

na originálního přítele, dobrodruha, provokatéra<br />

i pijana. Za všechny jmenujme pana továrníka Z.<br />

Vorlíčka, literárního historika J. Meda, paní hostinskou<br />

Puflerovou a hostinského S. Bednáře, spolustolovníky<br />

pány Kubu, Vaňkáta, Baštu, Dvořáka<br />

a Doležálka, pamětnici z humpoleckého špitálu<br />

paní Velíškovou či spoluhledačku hub paní Bártovou.<br />

Z <strong>rozhlas</strong>ového archivu zazní vzpomínky<br />

herce Františka Kovaříka. A celý pořad budou provázet<br />

ukázky z nově nalezených Kudějových vzpomínek,<br />

deníků, veršů a dopisů. A jestliže si poeta<br />

T. R. Field kdysi napsal v putyce na účtenku rýmovačku:<br />

„Kuděj, voni nás nuděj“, my můžeme prohlásit<br />

pravý opak! <br />

Miloš Doležal

VÍKENDOVÁ PŘÍLOHA<br />

STRANA 22<br />

„S NARŮSTAJÍCÍM ČASEM<br />

SE STÁVÁM JEHO<br />

OBDIVOVATELEM…“<br />

Rozhovor s Markusem Kristanem,<br />

kurátorem sbírky architektury ve<br />

vídeňské Albertině<br />

Na sobotu 5. listopadu připravujeme<br />

v rámci Roku německého jazyka<br />

speciální vydání Víkendové přílohy<br />

stanice Vltava věnované architektu<br />

Adolfu Loosovi. Pro toto vysílání natáčíme<br />

pořady na místech, která jsou<br />

spojena s jeho životem a dílem: v Brně<br />

s historiky architektury Dagmar Černouškovou<br />

a Jindřichem Chatrným,<br />

v Praze s prof. Rostislavem Šváchou<br />

a Marii Szadkowskou, v Plzni kolega<br />

Miroslav Buriánek připravil pořad<br />

o Loosových interiérech s Davidem<br />

Růžičkou z Národního památkového<br />

ústavu Plzeň a Karlem Zochem z Odboru<br />

památkové péče. S Eliškou Závodnou<br />

jsme se vypravili do Vídně,<br />

kde jsme se setkali s kurátorem sbírky<br />

architektury v Albertině dr. Markusem<br />

Kristanem, abychom s ním<br />

pro naše „loosovské“ vysílání natočili<br />

rozhovor, z něhož jsme pro vltavský<br />

magazín vybrali některé pasáže.<br />

Dům Goldman & Salatsch (Looshaus) na<br />

Michalském náměstí ve Vídni<br />

Markus Kristan: Jsme ve sklepních<br />

prostorách Albertina, v architektonických<br />

sbírkách a to co teď budeme probírat<br />

není přímo Loosova pozůstalost,<br />

ale všechno, co jsme z jeho tvorby<br />

FOTO — JIŘÍ KAMEN<br />

Markus Kristan v archivu vídeňské Albertiny<br />

i života nasbírali. Přesněji řečeno<br />

všechno, co se podařilo zachovat jeho<br />

spolupracovníkům a žákům. On sám<br />

na nic takového nepomýšlel, když<br />

svůj ateliér stěhoval do Paříže, dokonce<br />

své přátele a kolegy žádal, aby<br />

všechno zničili. Nestalo se. Naopak,<br />

postupně se sbírka jeho návrhů, textů<br />

a dopisů rozrůstala, až ji před více<br />

než 40 lety odkoupil tehdejší ředitel<br />

Albertina. Sbírka, pokud se o ní tak<br />

tehdy dalo mluvit, spíš bychom mohli<br />

říct „hromada“ materiálů, ležela<br />

FOTO — JIŘÍ KAMEN<br />

v těchto podzemních prostorách nějakou<br />

dobu nevyužita a nezpracována,<br />

až se jeden z kurátorů, dr. Bruckhardt<br />

Rukschcio, zeptal tehdejšího ředitele,<br />

zda smí sbírku zpracovat. Povolení<br />

dostal a tak se pustil do zpracování<br />

Loosových sbírek. Výsledkem je tento<br />

archiv a také řada publikací o životě<br />

a díle Adolfa Loose.<br />

Díky doktoru Rukschciovi tady<br />

máme souborně zpracovanou nejméně<br />

tisícovku Loosových náčrtů,<br />

kreseb a návrhů, k tomu kolem pěti<br />

set fotografií a celou řadu dopisů<br />

i dalších dokumentů. Fotografií máme<br />

značné množství – je to důležitý<br />

dokument pro badatele. Kdybych se<br />

vrátil ještě trochu dál do historie, do<br />

roku 1930, kdy Loos slavil šedesátiny<br />

a jeho přátelé mu chystali k narozeninám<br />

biografii, pověřili tehdy Martina<br />

Gerlacha, známého fotografa architektury,<br />

aby zdokumentoval jeho<br />

stavby. Tyto fotografie se staly později<br />

významným dokumentem pro všechny<br />

loosovské badatele. Albertina pak<br />

asi před 15 lety zakoupila z Gerlachovy<br />

pozůstalosti všechny skleněné negativy<br />

– i ty teď máme ve sbírkách.<br />

Proč si Loos nepřál, aby byly jeho<br />

stavby fotografovány?<br />

Upřímně řečeno, byly to asi oprávněné<br />

výhrady. Když se díváte na<br />

nějaké výtvarné dílo na fotografii<br />

a v reálu, je to vždycky rozdíl. Fotografie<br />

trojdimenzionálních objektů<br />

nejsou nikdy – řekněme – „věrné“.<br />

Proto jsou jeho výhrady opodstatněné.<br />

I když se ke svým šedesátinám<br />

stejně této fotodokumentace dočkal.<br />

Nevybral si něco takového, ale smířil<br />

se s tím…<br />

Jeho okruh přátel byl ve Vídni i jinde<br />

neobyčejně rozsáhlý. Jsou mezi

VÍKENDOVÁ PŘÍLOHA<br />

STRANA 23<br />

nimi i velmi slavná jména – Oskar Kokoschka, Karl<br />

Kraus, Peter Altenberg a další. Co je spojovalo?<br />

Já bych připojil ještě jedno jméno: Arnold Schönberg.<br />

A hned musím dodat, že všichni jmenovaní,<br />

i mnoho nejmenovaných, patřili tehdy k takzvané<br />

vídeňské avantgardě. Spojovalo je vzájemné hledání<br />

nového, moderního. A to v nejrůznějších oblastech<br />

kultury - Karl Kraus v literatuře, Arnold<br />

Schönberg v hudbě, Adolf Loos především v architektuře.<br />

Dnes bychom řekli – také v životním<br />

stylu. Jejich heslem, kdybychom to zjednodušili,<br />

byla „redukce“. Zbavit se všeho, co je zbytečné.<br />

Pro Loose to byl ornament. Všichni známe to jeho<br />

slavné tvrzení, že „ornament je zločin“.<br />

S Karl Krausem měl možná společného mnohem<br />

víc. Oba byli velmi výřeční, dovedli být ironičtí<br />

– a samozřejmě značně kritičtí… Loos sám<br />

uměl psát, určitě by se „uživil“ i jako novinář.<br />

Uměl totiž nejenom stavby navrhovat, ale také<br />

o architektuře – a nejenom o ní – skvěle psát…<br />

Ano, Adolf Loos nebyl „jenom“ architekt, ale<br />

také vynikající řečník a esejista; jeho přednášky<br />

byly ve své době pojmem, stejně jako ty Krausovy.<br />

Loos se zajímal o kulturně filozofické otázky<br />

– i o ten již zmíněný „životní styl“. Já sám právě<br />

teď dokončuji publikaci pojednávající o Loosových<br />

úvahách o jídle a stolování. Jsou to skvěle<br />

psané eseje, vtipné, ironické, podobně jako ty<br />

literární Krausovy. Některé jeho úvahy jsou lehce<br />

„skurilní“, ale nikdy nenudí. Když se vrátím<br />

k otázce, kdo v té skupině „modernistů“ ve Vídni<br />

byl vůdčí osobností, řekl bych, že Kraus i Loos<br />

stejnou měrou. Mohli spolu vést nekonečné rozhovory<br />

a vzájemně se obohacovat o nové postřehy<br />

- kde jinde než v některé z vídeňských kaváren.<br />

Kraus dovedl své přátele podpořit. Když se vedly<br />

ve vídeňské společnosti nekonečné, většinou protiloosovské,<br />

diskuse mimo jiné o dům, kterému<br />

dnes říkáme Loosův, najdeme v Krausově Pochodni<br />

vášnivou obhajobu jeho architektury.<br />

Jak jste se vy osobně „dostal“ k Loosovi? Byla to<br />

náhoda, nebo volba?<br />

Vlastně náhoda. Zpracovával jsem totiž původně<br />

dokumentaci o vídeňském architektovi – mimochodem<br />

také moravského původu – Hubertu<br />

Adolf Loos<br />

Gessnerovi. Narodil se ve Valašských Kloboukách<br />

a studoval na německé průmyslové škole v Brně –<br />

byl také spolužákem Adolfa Loose. Dokonce jsem<br />

objevil školní fotografii, na které oba budoucí<br />

architekti stojí vedle sebe. Když jsem pokračoval<br />

v badatelské práci, dostal jsem se i do Albertiny,<br />

kde mě můj předchůdce odkázal na Burkhardta<br />

Rukschcioa a hned se – jako správný zaměstnanec<br />

Albertiny – dotázal, zdali v Památkovém ústavu<br />

nemáme k dispozici Gessnerovu pozůstalost a zda<br />

by bylo možné ji převést do Albertiny. Možné to<br />

bylo a tak jsem se ocitl tady a začal se postupně<br />

věnovat dalším osobnostem naší architektury.<br />

Především dílu Adolfa Loose. Každý, kdo se dnes<br />

zabývá jeho tvorbou i osobností, musí dřív nebo<br />

později „zakotvit“ u nás. Tak se stalo, že se také já<br />

téměř denně zabývám Adolfem Loosem…<br />

FOTO — WIKIPEDIA<br />

Dokáže vás Loos – nemyslím denně, ale přesto<br />

– ještě něčím fascinovat? Nebo dokonce<br />

překvapit?<br />

Měl bych se přiznat, že já sám jsem dlouho nebyl<br />

Loosovým fanouškem. Raději jsem se zabýval<br />

tvorbou jeho méně známých a méně slavných<br />

souputníků. Ale teď připouštím, že čím déle se<br />

zabývám jeho prací, teoriemi i jeho osobností, tím<br />

víc mě fascinuje. A snad mu i lépe rozumím. Když<br />

se teď například zabývám jeho esejemi o jídle<br />

a stolování, tak je mi mnohem bližší. Mohl bych<br />

dokonce tvrdit, že s narůstajícím časem se stávám<br />

jeho obdivovatelem.<br />

Co je podle vašeho názoru dnes „zajímavější“ –<br />

současnější – jeho teoretické názory nebo jeho<br />

„praktická“ tvorba?<br />

Na tuto otázku je odpověď poněkud komplikovanější.<br />

Jeho teorie a jejich praktická realizace se<br />

mnohdy rozcházejí… Někdy se divím, že pracoval<br />

s takovými zadavateli, kteří si vlastně někoho jako<br />

Loose neměli nikdy vybrat. Nechápali ho… Tehdejší<br />

stavebníci často nesplňovali jeho představy,<br />

s řadou projektů nesouhlasil, což vedlo mimo jiné<br />

také k tomu, že Loos při vší své lásce k Vídni toto<br />

město ve dvacátých letech opustil. Odjel do Francie.<br />

Strávil tam celé desetiletí.<br />

Řekněte nám na závěr, jak se daří spolupráci<br />

mezi Albertinou a českými – především však<br />

brněnskými kolegy?<br />

Musím říct, že čeští kolegové jsou nesmírně pilní<br />

a snaživí. A navíc vždycky ochotni pomáhat. Samozřejmě<br />

se u nás velmi často objevují badatelé<br />

- ať už z Prahy, Brna nebo Plzně, aby u nás v archivu<br />

studovali. Nebo také kvůli výpůjčkám pro<br />

nejrůznější expozice. Platí to i naopak. Mám-li já<br />

otázky nebo problémy, mohu se na ně spolehlivě<br />

obrátit. Na nás se totiž obracejí „loosologové“<br />

z celého světa s nejrůznějšími dotazy a problémy,<br />

které musím často řešit společně s mými českými<br />

spolupracovníky. Naše spolupráce je bezproblémová.<br />

Dokonce bych řekl, že se z nás v průběhu<br />

času stali i přátelé… <br />

Markuse Kristana z vídeňské Albertiny se ptali Jiří Kamen<br />

a Eliška Závodná, která jeho odpovědi přeložila

SPECIÁLNÍ PROJEKT<br />

STRANA 24<br />

DEN<br />

S CÍSAŘEM<br />

FRANTIŠKEM<br />

JOSEFEM I.<br />

21. listopadu 20<strong>11</strong> uplyne 95 let od úmrtí císaře<br />

Františka Josefa I., krále českého, uherského,<br />

lombardského etc. Jde o výročí, které by v novodobé<br />

české historii mělo najít své místo a být připomínáno.<br />

Třeba i s malým zamyšlením nad tím,<br />

co všechno rokem 1916 skončilo a co všechno také<br />

začalo. Kam Království české od dob prvních<br />

českých knížat, králů Přemyslovců a přes další legitimně<br />

vládnoucí rody Jagellonců, Lucemburků<br />

a Habsburků dospělo a kam se na počátku 20. století<br />

po rozpadu monarchie země Česká (resp. Československo)<br />

co by republika vydala a kam došla?<br />

To jsou otázky, které by se při podobné příležitosti,<br />

tváří v tvář naší současnosti, mohly položit a třeba<br />

se i trochu nad nimi zamyslet. Cílem zvláštního<br />

vysílacího dne na Vltavě „Den s císařem Františkem<br />

Josefem I.“, není připomenout pouze „stařičkého<br />

monarchu“, jak bývá často a zcela nesmyslně<br />

prezentován (a je bohužel v této podobě i dobrým<br />

komerčním artiklem), nýbrž pokusit se připomenout<br />

si jeho epochu, ke které dnes můžeme vzhlížet<br />

spíš s neskrývaným obdivem. Délka panování<br />

Františka Josefa I. byla mimořádná, vládl 68 let<br />

(1848–1916) a s výjimkou několika nešťastných<br />

a v jistém smyslu osudových vojenských excesů<br />

(tažení v Itálii či prusko-rakouská válka v 60. letech)<br />

to byla až do roku 1914 doba v zásadě velmi<br />

příznivého hospodářského, kulturního a společenského<br />

rozvoje.<br />

Vltavský Den s císařem Františkem Josefem I.,<br />

jakési <strong>rozhlas</strong>ové leporelo, přinese v běžném vysílacím<br />

schématu tematicky zaměřené pořady publicistické,<br />

literární a hudební. Ranní Sólo pro...<br />

s hudbou Johanna Strausse ml. a jeho současníků<br />

v historických i novodobých nahrávkách, dopolední<br />

kulturně-publicistická Víkendová příloha nabídne<br />

pestrý kaleidoskop na témata Habsburkové,<br />

monarchie, nebudou chybět rozhovory s historiky.<br />

Promenádní koncert bude s hudbou vídeňských<br />

klasiků, tematicky naváže i Vltavský poledník.<br />

Odpolední Euphonie nabídne pohled na to, co se<br />

událo v hudbě a národních kulturách v době Františka<br />

Josefa I., dále to budou dvě ukázky ze vzpomínkové<br />

knihy rakouského spisovatele Stefana<br />

Zweiga Svět včerejška, přibudou dva mimořádné<br />

malé Promenádní koncerty s vídeňskou hudbou<br />

bratří Straussů či Schrammelů a dalších, pravidelný<br />

Odpolední koncert nabídne symfonická díla<br />

mající nějakou souvislost s mocnářem či významnou<br />

událostí té doby. V hlavním večerním vysílacím<br />

čase, v Operním večeru bude uvedena opera<br />

Dalibor Bedřicha Smetany, jejíž pražská premiéra<br />

16. 5. 1868 v Novoměstském divadle byla součástí<br />

oslav pořádaných u příležitosti kladení základního<br />

kamene Národního divadla. Není bez zajímavosti,<br />

že národní sbírka, mající nezpochybnitelný velký<br />

vlastenecký význam, nebyla jediným zdrojem<br />

financování stavby Národního divadla. Dostatek<br />

prostředků poskytl stát, ale i sám císař František<br />

Josef I., který navštívil zahájení výstavby a při této<br />

příležitosti poskytl první osobní příspěvek 5 tisíc<br />

a později věnoval ještě 13 tisíc zlatých. Velké<br />

finanční prostředky na stavbu Národního divadla<br />

pak uvolnil Zemský výbor království Českého, členové<br />

císařské rodiny a v nemalé míře i česká šlechta<br />

– Lobkovicové, Chotkové, Kolowrat-Krakovští,<br />

Schwarzenberkové, Kinští, Černínové, Nostitzové,<br />

Harrachové a další. Jako by se při této pro celou<br />

českou kulturu zvlášť významné události mající<br />

mimořádný význam, a která přesáhla rámec své doby,<br />

nade vším vznášelo ono císařovo heslo „Viribus<br />

unitis – Spojenými silami“. Z epochy Františka<br />

Josefa I. pochází mimo jiné i jeden z nejkrásnějších<br />

paláců hudby a umění, pražské Rudolfinum (postavené<br />

u příležitosti 50. výročí České spořitelny<br />

a pojmenované na počest panovníkova syna korunního<br />

prince arcivévody Rudolfa), který do dnešních<br />

dnů (130 let od postavení budovy) nebyl překonán<br />

novou a stejně kvalitní stavbou s koncertní<br />

síní. V epoše Františka Josefa I. nebylo vše ideální,<br />

jak by se třeba mohlo zdát. Na straně jedné to byly<br />

nesplněné sliby a očekávání v národnostních otázkách<br />

či v modernizaci státu, ale na straně druhé to<br />

byl, řečeno slovy Stefana Zweiga, „zlatý věk jistoty,<br />

kde se zdálo, že vše je založeno pro dlouhé trvání<br />

a nejvyšší zárukou této stálosti je sám stát...“ <br />

Libor Dřevikovský<br />

Český <strong>rozhlas</strong> 3 – Vltava:<br />

Sobota 19. <strong>11</strong>. 20<strong>11</strong>, 7:15–22:45 hod.

SERIÁL<br />

STRANA 25<br />

STOLETÍ ROZUMU<br />

FOTO — WIKIPEDIA.ORG<br />

V rámci Roku německého jazyka připravila<br />

stanice Vltava osmero rozprav<br />

o německé klasické filozofii a jejím<br />

vlivu na literaturu a drama. Autory<br />

jednotlivých pořadů jsou filozofové,<br />

soustředění ve svém bádání kolem<br />

autority profesora Milana Sobotky ve<br />

Filozofickém ústavu Akademie věd.<br />

Doba osvícenství je přechodem<br />

od starého světa k novému, cestou<br />

k překonání předsudků, pověr a fanatismu<br />

až k celkové emancipaci<br />

člověka skrze rozum a vzdělání. Německá<br />

klasická filozofie bývá srovnávána<br />

s Platónovým a Aristotelovým<br />

vystoupením v antickém Řecku,<br />

které bylo podobně časově krátké<br />

a přitom určující. Podobná myšlenková<br />

vzepětí lze chápat jako kolektivní<br />

tvůrčí akt, k němuž dochází<br />

v mimořádné konstelaci na sebe vzájemně<br />

působících tvůrců a vzájemně<br />

se podněcujícího myšlení. Tak se<br />

v cyklu setkáme se jmény Immanuel<br />

Kant, Friedrich Hegel, Johann Gottlieb<br />

Fichte, Johann Gottfried Herder,<br />

Friedrich Schiller a Johann Wolfgang<br />

Goethe, Wilhelm Humboldt a Friedrich<br />

Hölderlin.<br />

Velký příběh německé klasické literatury<br />

a filozofie začíná u Immanuela<br />

Kanta, filozofa, který po celý život<br />

nevytáhl paty z rodného Královce,<br />

a přece pohnul myšlením v celé Evropě.<br />

V obratu, který bývá nazýván<br />

jako kopernikánský, opouští Kant definitivně<br />

tradiční theocentrické východisko<br />

poznání a nahrazuje je východiskem<br />

soustředěným v člověku.<br />

Lidská subjektivita se stává základem<br />

našeho rozumění světu a také východiskem<br />

našeho jednání ve světě. Kant<br />

po vzoru Rousseaua je vidí v lidství,<br />

humanitě, jež je jádrem i podmínkou<br />

svobody. Kant je myslitelem důstojnosti<br />

člověka jako schopnosti jednat<br />

podle vlastního rozumu. V této souvislosti<br />

se známá Kantova nauka o kategorickém<br />

imperativu stává východiskem<br />

moderního lidského společenství<br />

jako společenství lidí, kteří jednají na<br />

základě vlastní důstojnosti a vzájemného<br />

respektu a vytvářejí právní stát<br />

jako instituční rámec, v němž jedině je<br />

to možné zajistit.<br />

Kantova filozofie se okamžitě setkala<br />

s reakcí, jak souhlasnou, tak polemickou.<br />

Po Kantovi, který definuje<br />

osvícenství, nazýváme celou řadu filozofů<br />

filozofy německého idealismu.<br />

Prvním významným je Kantův chráněnec<br />

J. G. Fichte. Právě on dovedl<br />

tuto problematiku jako první k myšlence<br />

vzájemného uznání jedinců.<br />

Převrat probíhající v Kantově myšlení<br />

a v myšlení filozofického idealismu<br />

našel silnou odezvu v celé<br />

Humboldtova univerzita v Berlíně<br />

dobové německé kultuře a inspiroval<br />

také literaturu. Nejvýznamnější jsou<br />

tu ovšem oba výmarští klasici – Goethe<br />

a Schiller. Téma činné individuality<br />

lze sledovat na mravním dramatu<br />

Markétky v Goethově Faustovi, dále<br />

však také v Schillerových Loupežnících,<br />

kde se ukazuje jako střet jedince<br />

a společnosti. U Goetha a Schillera<br />

lze rovněž nalézt úvahy o tom, že<br />

i nejednání je zvláštním typem jednání.<br />

Všechny tyto motivy spojuje Hegel,<br />

filozof neustálého vývoje, ve své<br />

Fenomenologii ducha z roku 1807.<br />

Hegel nahlíží dějiny jako nárůst<br />

vědomí a uskutečnění lidské svobody.<br />

Znamená to, že právě v motivu<br />

lidské svobody mají dějiny svůj smysl<br />

a jednotu. Nejvýraznější představení<br />

této myšlenky – významné např. i pro<br />

pojetí dějin ve dvacátém století – lze<br />

nalézt v Hegelově Filosofii dějin.<br />

V oblasti náboženství reaguje německá<br />

idealistická filozofie také na<br />

krizi posvátna, která vyplývá z poznatků<br />

moderní vědy. Filozofie svobody<br />

se ovšem také vztahuje k pojmu<br />

absolutního ducha, k němuž se podle<br />

Hegela vztahuje základní podmínka<br />

existence tvořivého člověka: totiž<br />

uznání. Absolutní duch vane i dílem<br />

Hölderlinovým.<br />

Vyvrcholením „století rozumu“<br />

je středoškolská i univerzitní reforma<br />

pruského ministra školství, jazykovědce<br />

a filozofa Wilhelma von Humboldta.<br />

Podoba Humboldtovy univerzity<br />

v Berlíně ovlivnila univerzity<br />

v Evropě i v Americe. <br />

Alena Zemančíková<br />

Český <strong>rozhlas</strong> 3 – Vltava:<br />

První dvě rozpravy cyklu Století<br />

rozumu, věnované Immanuelu<br />

Kantovi, uvedeme v sobotu 10.<br />

a 24. září v 16 hodin odpoledne.

JAZZ<br />

STRANA 26<br />

VÝROČÍ<br />

MI L E S E<br />

D A V I S E<br />

NA VLTAVĚ<br />

Jazzový trumpetista a skladatel Miles Davis má letos<br />

dvojí výročí (v květnu 85 let od narození, v září<br />

pak 20 let od úmrtí). Při této příležitosti otevírají<br />

nahrávací společnosti své archivy, vyplouvají<br />

na povrch nová svědectví, vycházejí nové knihy,<br />

FOTO — BOB KATO<br />

pořádají se výstavy Davisových obrazů, bývalí<br />

spoluhráči přicházejí s více či méně povedenými<br />

„tribute“ bandy. A občas v té záplavě poct a ohlédnutí<br />

zaniká základní Davisovo krédo.<br />

„Ohlédnu-li se, zahynu.“ Tímto aforismem popsal<br />

kdysi Miles Davis svou neutuchající potřebu změny.<br />

Vracet se zpět, hrát repertoár předchozích, jakkoli<br />

progresivních dekád, Davis považoval za něco<br />

nepatřičného. Výjimku učinil prakticky až koncem<br />

života na dvou evropských vystoupeních v létě<br />

1991. Ve švýcarském Montreux (8. července 1991)<br />

svolil s účinkováním v orchestru Quincyho Jonese,<br />

jenž vzpomínal na Davisovu spolupráci s Gilem<br />

Evansem (Birth of the Cool, Porgy and Bess,<br />

Sketches of Spain atd.); v dosud nepublikovaném<br />

záznamu z Paříže (10. července 1991) je zase obklopen<br />

svými největšími hudebními odchovanci<br />

(Shorter, Corea, Holland, Scofied atd.) a hraje i neobvykle<br />

staré kompozice jako Donna Lee (1947),<br />

Out of the Blue (1951), All Blues (1959) nebo In<br />

a Silent Way (1969). Jen o několik týdnů později<br />

(28. září 1991) Davis umírá. Není třeba být patetický<br />

a prohlašovat, že zemřel právě proto, že se<br />

poprvé ohlédl zpět. Spíš to tak vypadá, jak míní<br />

publicista Paul Tingen, že se ohlédl zpět proto, že<br />

cítil svůj brzký odchod. Nicméně Davisovo závěrečné<br />

ohlédnutí bylo skutečně ojedinělé – podle<br />

jeho tehdejších spoluhráčů z něj neměl dobrý pocit<br />

a ještě po zakončení letního turné 1991 nahrával<br />

s rapperem Easy Mo Bee své poslední, posmrtně<br />

vydané hip-hopové album (Doo-Bop).<br />

Český <strong>rozhlas</strong> 3 odvysílá svou poctu Milesu Davisovi<br />

v rámci několikahodinového tematického bloku<br />

23. září (17:45–22:00). Velká část programu, na<br />

němž spolupracovaly literární i jazzová redakce Vltavy,<br />

bude vycházet z knižní biografie Milese Davise,<br />

která nedávno vyšla v novém českém překladu.<br />

Davisova Autobiografie vznikla v 80. letech<br />

z rozhovorů, které s trumpetistou vedl publicista<br />

a básník Quincy Troupe. Ačkoli knih o Davisovi<br />

vyšlo po světě mnoho, v tomto případě jde o jediný<br />

autorizovaný životopis. Ten vyniká hlavně expresivitou<br />

projevu a bezprostředností, s níž Davis<br />

o svém životě mluvil:<br />

„Tak teda poslouchejte. To nejparádnější vzrůšo<br />

v celým mým životě, to myslím oblečenej, jsem<br />

zažil, když jsem někdy v roce 1944 slyšel v Saint<br />

Louis, Missouri hrát společně Dizzyho a Birda. Bylo<br />

mi osmnáct a měl jsem zrovna po matuře na Lincolnově<br />

střední škole (…). Když jsem slyšel Dizzyho<br />

a Birda v kapele, co vedl B., tak jsem si řekl: ‚Teda,<br />

co je tohle zač!?‘ Teda, mezi náma to byl takovej nátěr,<br />

až se mi z toho ježily všechny chlupy po celým<br />

těle. Rozumíte, Dizzy Gillespie, Charlie ‚Yardbird‘<br />

Parker, Buddy Anderson, Gene Ammons, Lucky<br />

Thompson a Art Blakey, všichni v jedný kapele, a to<br />

ještě nesmím zapomenout na B.: na Billyho Eckstinea<br />

osobně. To teda byla jízda.“<br />

V první části davisovského večera na Vltavě<br />

(17:45–18:30) odvysíláme záznam koncertu, který<br />

se konal při křtu knihy v pražském klubu Jazz<br />

Dock (1. 5. 20<strong>11</strong>). Se zvláštním programem zde<br />

v první polovině večera vystoupilo kvarteto saxofonisty<br />

Františka Kopa s Davisovým repertoárem<br />

z 50.–60. let. Druhá část záznamu reflektuje Davisovu<br />

tvorbu jazz-rockové éry: elektronické těleso<br />

Muff zde výjimečně interpretuje skladby z jeho alb<br />

Live Evil nebo On The Corner.<br />

Hostem Čajovny (19:00–20:00) tentýž den bude<br />

Josef Rauvolf, který knihu o Davisovi přeložil.<br />

Známý překladatel beatnické literatury v rozhovoru<br />

s Alešem Opekarem přiblíží okolnosti vzniku<br />

nového českého vydání Autobiografie či její zajímavé<br />

pasáže. Hlavní část davisovského speciálu<br />

(20:00–22:00) pak bude patřit <strong>rozhlas</strong>ové četbě<br />

zmiňované knihy. V deseti ukázkách zazní nejzajímavější<br />

úryvky z trumpetistovy biografie, vše doplněno<br />

o jeho dobovou tvorbu. <br />

Petr Vidomus<br />

Český <strong>rozhlas</strong> 3 – Vltava:<br />

23. 9. Večer s Milesem Davisem: 17:45 Jazzový<br />

podvečer. Jazz live z pražského Jazz Docku 1.<br />

května 20<strong>11</strong>. Pocta Milesu Davisovi. Účinkují<br />

František Kop Quartet a MUFF. Připravil Jiří Starý.<br />

19:00 Čajovna. Nad autobiografií Milese Davise<br />

s autorem překladu Josefem Rauvolfem. Připravil<br />

Aleš Opekar. 20:00 Páteční večer. Miles Davis.<br />

Několik úryvků z autobiografie jazzové legendy<br />

připravil Josef Rauvolf. Hudební spolupráce Petr<br />

Vidomus.

FESTIVAL<br />

STRANA 27<br />

ROZHLASOVÝ<br />

PODZIM<br />

Letošní ročník hudebního festivalu Rozhlasový<br />

podzim je ve své podstatné části programově koncipován<br />

v souladu s tématem, které se prolíná ve<br />

vysílání Českého <strong>rozhlas</strong>u 3 – Vltava, a to Rok německého<br />

jazyka. Jsme moc rádi, že právě v těchto<br />

souvislostech přijal naše pozvání Symfonický orchestr<br />

Hesenského <strong>rozhlas</strong>u se svým šéfdirigentem<br />

Paavo Järvim. Toto těleso, které tvoří kvalitativní<br />

orchestrální špičku v rámci evropských <strong>rozhlas</strong>ových<br />

domů, se představí hned na dvou koncertech<br />

ve Dvořákově síni Rudolfina, a to 8. a 9. října 20<strong>11</strong><br />

s programy, které zcela korespondují s vytčeným<br />

tématem; první večer bude patřit Brucknerově<br />

8. symfonii a na druhém koncertě zazní díla Carl<br />

Marii von Webera, Wolfganga Amadea Mozarta<br />

a Franze Schuberta. Sólistkou v Mozartově klavírním<br />

koncertu pak bude mladá gruzínská pianistka<br />

Khatia Buniatishvili, která je ověnčena mnohými<br />

cenami z velkých mezinárodních klavírních soutěží<br />

a má na svém kontě četná vystoupení s předními<br />

světovými orchestry, jako jsou Izraelská filharmonie,<br />

BBC SO nebo právě zmíněný orchestr Hesenského<br />

<strong>rozhlas</strong>u.<br />

Dalším koncertem bude 17. 10. v pražském<br />

Rudolfinu laureátský koncert mezinárodní <strong>rozhlas</strong>ové<br />

interpretační soutěže Concertino Praga.<br />

Ke spolupráci jsme přizvali Plzeňskou filharmonii<br />

s dirigentem Tomášem Braunerem, která v této<br />

koncertní sezoně slaví 65. výročí svého založení.<br />

Nutno podotknout, že tento orchestr má nejvýznamnější<br />

část své historie prodchnutou svou<br />

<strong>rozhlas</strong>ovou minulostí, a to byl i jeden z důvodů,<br />

proč jsme ke spolupráci s laureáty Concertina<br />

Praga pozvali právě toto těleso. Jsme rádi, že naše<br />

pozvání k vystoupení na tomto koncertě přijala<br />

flétnistka Veronika Blachuta z Vídně, letošní absolutní<br />

vítězka Concertina, a trumpetista Walter<br />

Hofbauer, nejlepší český účastník tohoto ročníku,<br />

vítěz oboru trubka. Protože však nechceme opakovat<br />

tradiční laureátský koncert, který se vždy koná<br />

v červnu v Rudolfinu před zahájením Jihočeského<br />

festivalu Concertina Praga, přizvali jsme ke<br />

spolupráci houslistu Jana Mráčka, který před třemi<br />

lety zvítězil v národním kole Concertina Praga<br />

a jeho kariéra se začala velmi slibně rozvíjet. Jeho<br />

provedení Sibeliova koncertu v rámci abonentní<br />

sezony SOČR bylo tak skvělé, že vedení našeho<br />

orchestru nabídlo Janu Mráčkovi s platností od<br />

Paavo Järvi<br />

Jan Simon<br />

FOTO — MARK LYONS<br />

FOTO — ARCHIV<br />

počátku sezony 20<strong>11</strong>/2012 statut „Sólisty SOČR“<br />

za účelem podpory jeho profesního růstu. I program<br />

laureátského koncertu koresponduje s tématem,<br />

které jsem zmínil na počátku, je jakousi poctou<br />

klasicismu a autorům, kteří působili v českoněmecko-rakouském<br />

kulturním prostředí. Zazní<br />

tedy díla Haydna, Mozarta, Hummela a Stamice.<br />

Zcela specifickým projektem, který bude jakousi<br />

předehrou k těmto symfonickým koncertům,<br />

bude 4. 10. vystoupení sdružení ARS ACUSTICA<br />

v pražském divadle Archa, které se výhradně zabývá<br />

neortodoxními tvůrčími trendy a kompozičními<br />

experimenty. Toto vystoupení je součástí<br />

festivalu „Babel Prague – Festival of Improvisation<br />

sound adventure“ a zazní na něm díla Steva<br />

Reicha a Pauline Oliveros. Tímto chce Rozhlasový<br />

podzim rozšířit své programové portfolio o další<br />

součást tvůrčího spektra, které nabízí Český <strong>rozhlas</strong><br />

ve svých programových aktivitách.<br />

Prohlubování vztahů mezi veřejnoprávními<br />

<strong>rozhlas</strong>y jsme letos nasměrovali i k našim východním<br />

sousedům z Bratislavy, kde chystáme na<br />

18. 10. program na zámku Hluboká ve spolupráci<br />

s mezinárodním oddělením Českého <strong>rozhlas</strong>u<br />

a Slovenským <strong>rozhlas</strong>em. Program tohoto koncertu<br />

je zatím překvapením, které pro nás slovenští<br />

kolegové chystají.<br />

Na závěr samozřejmě nemůžeme pominout roli<br />

SOČR, coby hostitelského tělesa. V letošním roce<br />

se organizačně situace trochu zkomplikovala,<br />

neboť SOČR se v druhé půli října nalézá v Belgii<br />

a Švýcarsku na turné. Nicméně jsme se rozhodli<br />

ihned po skončení tohoto turné program přenést<br />

i do Prahy a dne 1. <strong>11</strong>. v Rudolfinu SOČR s dirigentem<br />

Petrem Vronským letošní Rozhlasový podzim<br />

uzavře koncertem s díly B. Smetany, A. Dvořáka<br />

a C. Saint-Saënse.<br />

Letošní Rozhlasový podzim není koncentrován<br />

časově do tak zhuštěné podoby, jako uplynulé dva<br />

ročníky, nicméně věřím, že nabídne svým návštěvníkům<br />

atraktivní a umělecky plnohodnotný program.<br />

<br />

Jan Simon<br />

Intendant SOČR<br />

a programový poradce<br />

Rozhlasového podzimu

VIZITKA<br />

STRANA 28<br />

REDAKCE VÁŽNÉ HUDBY<br />

SE PŘEDSTAVUJE<br />

Otomar Kvěch<br />

Ivan Ruml<br />

Klasická hudba je ve vysílání stanice<br />

Český <strong>rozhlas</strong> 3 – Vltava přítomna<br />

průměrně dvanáct hodin denně. Hudba<br />

všech dob, forem a žánrů – hudba<br />

vážná i veselejší, instrumentální i vokální,<br />

světská i duchovní, náročnější<br />

i k příjemnému poslechu. Redakce<br />

vážné hudby vysílá takovou hudbu<br />

a také vysílá o takové hudbě. Vlastními<br />

silami i díky řadě spolupracovníků<br />

– blízkých, pravidelných i občasných,<br />

předních osobností z řad publicistů,<br />

muzikologů, kritiků a interpretů.<br />

Věnujeme se hudbě v šíři sahající<br />

od středověkého, renesančního<br />

a barokního odkazu přes díla klasicismu,<br />

romantické opery, oratoria,<br />

symfonie, písně a komorní a varhanní<br />

skladby až ke klasikům dvacátého<br />

století a k současné tvorbě. Hudbu<br />

necháváme znít i o ní hovoříme;<br />

snažíme se o její propagaci a popularizaci,<br />

o to, aby byla a zůstávala samozřejmou<br />

součástí života. Obracíme<br />

se k širokému spektru posluchačů.<br />

Využíváme úžasné fondy <strong>rozhlas</strong>ového<br />

archivu i produkci gramofonových<br />

společností a často také vlastní<br />

sbírky nahrávek. Stanice Český <strong>rozhlas</strong><br />

3 – Vltava navíc hudbu nejen<br />

vysílá, ale rovněž natáčí – ve studiu<br />

i v koncertních sálech a divadlech.<br />

Sledujeme hudební dění v metropoli<br />

i v dalších velkých městech a v regionech.<br />

Při natáčení nových snímků<br />

spolupracujeme s tuzemskými sólisty,<br />

komorními soubory a orchestry,<br />

pravidelně dáváme prostor Symfonickému<br />

orchestru Českého <strong>rozhlas</strong>u.<br />

Zprostředkováváme živě i v záznamech<br />

události, které nelze pominout,<br />

ať už jsou to koncerty, recitály, festivaly<br />

či operní představení, stavíme<br />

se na stranu všech dobrých projektů.<br />

Připojujeme se tak mimo jiné i k přímým<br />

přenosům z Metropolitní opery<br />

v New Yorku. Vybíráme stále častěji<br />

rovněž z bohaté nabídky mezinárodní<br />

hudební výměny poskytované<br />

Evropskou vysílací unií EBU, která

VIZITKA<br />

STRANA 29<br />

umožňuje být při tom nejlepším, co<br />

se děje v orchestrálním, operním i komorním<br />

žánru. Snažíme se o víc, než<br />

jen pouštět CD – co nejvíce vám vedle<br />

opakování legendárních uměleckých<br />

činů minulosti zprostředkovávat vrcholné<br />

a jedinečné umělecké výkony<br />

současnosti, důležité okamžiky naší<br />

doby a připomínat a představovat jejich<br />

protagonisty a nositele. A vedle<br />

programů a pořadů vysílaných na stanici<br />

Český <strong>rozhlas</strong> 3 - Vltava připravujeme<br />

rovněž nepřetržité hudební<br />

vysílání digitální stanice D-dur.<br />

Běžný pracovní den sestává z tisíce<br />

maličkostí - z hledání hudby a vymýšlení<br />

témat, z psaní textů, plánování,<br />

natáčení a odbavování pořadů,<br />

přípravy smluv, evidence honorářů,<br />

vykazování práv… To vše by nešlo bez<br />

našich čtyř programově provozních<br />

pracovnic a produkčních. Jana Kudrnová<br />

je mezi nimi ta, která navíc podrobně<br />

sleduje finanční stránku věci<br />

a která vidí nejvíc do tajů a možností<br />

redakčního systému. Petra Karásková<br />

asi víc než ostatní komunikuje s regionálními<br />

spolupracujícími redaktory,<br />

podílí se na organizační přípravě vysílání<br />

D dur a jako někdejší pracovnice<br />

fonotéky dokáže vždy poradit<br />

ve věcech hudebních nosičů a fondů.<br />

Zdeňka Vavroušková komunikuje<br />

nejen s redaktory, ale i s techniky<br />

a se správci internetu. A Martinu Kolajovou,<br />

která se vedle běžné agendy<br />

kolem pořadů stará například i o náš<br />

přístup do mezinárodní hudební výměny,<br />

znají posluchači navíc také jako<br />

hlasatelku. A i kdyby snad některé<br />

v soukromí poslouchaly i jiné stanice<br />

než Vltavu, pracují všechny čtyři od<br />

rána do odpoledne pro dobro hudebního<br />

vysílání.<br />

Hudební redaktoři, to jsou ti,<br />

co mají odpovědnost za obsah pořadů;<br />

ti, od kterých se očekávají nápady,<br />

znalosti, dovednosti, pohotovost,<br />

pracovitost a plnění termínů, kroužení<br />

kolem hudby takřka čtyřiadvacet<br />

hodin denně; ti, kteří mají hudbu rádi<br />

a transformují svou lásku do neustále<br />

nových a nových kombinací skladeb,<br />

do organizování přenosů, zpracovávání<br />

záznamů, prolézání fondů, nalézání<br />

nahrávek, generování a zpracovávání<br />

témat, do vlastních pořadů<br />

i do vyhledávání zajímavých a dobrých<br />

spolupracovníků; ti, kteří by měli<br />

mít přehled a nadhled a vědět víc<br />

než specializovaný externí autor, protože<br />

musí jeho práci redigovat… Redaktorů<br />

je v redakci vlastně už jen pár<br />

– před lety byla <strong>rozhlas</strong>ová práce rozdělena<br />

mezi mnohem větší počet lidí.<br />

Tím důležitější je dnes výběr spolupracovníků<br />

a mobilizace vlastních sil<br />

bez sklouznutí k únavě či rutině.<br />

Několik desetiletí již prožil v <strong>rozhlas</strong>e<br />

Rafael Brom. Vždy kolem hudby,<br />

ale v řadě redakčních oborů, tváří<br />

v tvář nejrůznějším výzvám sahajícím<br />

od výběru hudby po živé vysílání.<br />

Katalog jeho pořadů je dlouhý, mnohé<br />

zanikly, jiné změnily tvář a název.<br />

V poslední době se zabýval hlavně<br />

cykly pořadů Matiné, kritickými sondami<br />

do světa CD v pořadech Rondo,<br />

vstupy do programových řad Akademie,<br />

Výročí týdne či Depozitář Hudební<br />

galerie, častěji přichází také<br />

k odbavování přímých přenosů koncertů.<br />

Detailní znalosti má v okruhu<br />

autorů valčíků a operet. A v mimo<strong>rozhlas</strong>ových<br />

zájmech zůstává stále<br />

na prvním místě houslařské umění.<br />

Libor Dřevikovský pravidelně<br />

připravuje množství programů z oblasti<br />

symfonické, komorní a příležitostně<br />

i operní a operetní hudby;<br />

redakčně i autorsky stojí zejména za<br />

pořady Trylek, Hudební galerie, Pasticcio<br />

a Depozitář Hudební galerie.<br />

Má detailní znalosti repertoáru, málokdo<br />

by s ním mohl třeba soutěžit<br />

ve vhledu do podrobností Köchelova<br />

Jana Kudrnová Zdena Vavroušková Alena Michálková<br />

seznamu Mozartových skladeb. Působil<br />

dříve na konzervatoři a v Českém<br />

hudebním fondu, byl odborným redaktorem<br />

v nakladatelstvích, spolupracoval<br />

s Českou televizí a vyučoval<br />

na ZUŠ. Jako skladatel je absolventem<br />

pražské konzervatoře. Později navštěvoval<br />

semináře o hudební vědě na<br />

Univerzitě Karlově a roku 2007 začal<br />

studovat na Pedagogické fakultě.<br />

Dagmar Henžlíková se po léta<br />

věnuje zpracování nahrávek poskytovaných<br />

do systému mezinárodní výměny<br />

hudebních programů Evropské<br />

vysílací unie (EBU). Český <strong>rozhlas</strong> se<br />

v posledních letech počtem více než<br />

100 koncertů ročně řadí k těm nejaktivnějším.<br />

K její práci patří odbavování<br />

přenosů do sítě EBU i příprava<br />

programů pro pravidelné cykly i mimořádné<br />

projekty Euroradia. Několik<br />

let byla hudební dramaturgyní stanice<br />

Vltava, nyní se věnuje také náplni<br />

<strong>rozhlas</strong>ových internetových stránek<br />

věnovaných klasické hudbě. Je

VIZITKA<br />

STRANA 30<br />

absolventkou oboru hudební věda na<br />

Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.<br />

V posledním období je členkou<br />

volené pracovní skupiny hudebních<br />

expertů Euroradia.<br />

Otomar Kvěch se na Vltavě stará<br />

o programy Symfonického orchestru<br />

Českého <strong>rozhlas</strong>u, o některé pořady<br />

soudobé hudby a kromě části programové<br />

náplně též o organizační<br />

stránku vysílání digitální stanice D<br />

- dur. Počátky jeho <strong>rozhlas</strong>ové práce<br />

sahají do roku 1976, kdy nastoupil<br />

do hudební redakce pro děti a mládež.<br />

Delší dobu byl pak tajemníkem<br />

Svazu českých skladatelů a koncertních<br />

umělců a do <strong>rozhlas</strong>u se vrátil<br />

v roce 1989, tehdy do Hlavní redakce<br />

hudebního vysílání, a to ve funkci<br />

dramaturga. Po celý profesní život se<br />

však vedle zaměstnání věnuje svému<br />

hlavnímu povolání – komponování,<br />

v poslední době také pedagogické<br />

činnosti. Na konzervatoři vyučuje<br />

teoretické předměty a kompozici a je<br />

tam vedoucím skladatelského oddělení.<br />

Od roku 2002 přednáší teoretické<br />

předměty rovněž na Hudební fakultě<br />

AMU.<br />

Alena Michálková, v redakci od<br />

letošního roku, ale již s delšími <strong>rozhlas</strong>ovými<br />

zkušenostmi, soustavně<br />

a s velkým nasazením připravuje pořady<br />

o mladých a pro mladé – čtvrteční<br />

Studio M a páteční Concertino<br />

Praga. Přispívá však také do programové<br />

řady Musica antiqua a zabývá<br />

se komorní a duchovní hudbou. Na<br />

Karlově univerzitě studuje hudební<br />

vědu a dokončuje studium katolické<br />

teologie. Zaměřuje se především<br />

na oratorium v Praze v polovině 18.<br />

století a na novodobé dějiny liturgie<br />

v souvislosti s reformami II. Vatikánského<br />

koncilu. Studovala také hru na<br />

varhany. Ve volném čase buď hraje na<br />

varhany a zvonohru v pražské Loretě,<br />

nebo podniká výlety na kole.<br />

Ivan Ruml je především operním<br />

redaktorem. Připravuje a uvádí proto<br />

přímé přenosy z Metropolitní opery,<br />

zprostředkovává do vysílání záznamy<br />

Operní sezóny Eurorádia, vytváří<br />

pravidelný nedělní pořad Krásné<br />

hlasy, přispívá do Operního magazínu<br />

a programové řady Akademie, připravuje<br />

vysílání a pozvánky sobotního<br />

operního Pasticcia a publicistické<br />

pořady. Vystudoval hru na klavír<br />

a poté dějiny hudby a dějiny divadla.<br />

Po začátcích v ČTK nastoupil v první<br />

polovině 80. let na celých deset<br />

let do hudební redakce Československého<br />

<strong>rozhlas</strong>u. Po pauze strávené<br />

v Supraphonu a na postu dramaturga<br />

hudebního vysílání České televize<br />

se do Českého <strong>rozhlas</strong>u vrátil v roce<br />

Martina Kolajová<br />

Josef Třeštík<br />

Petra Karásková<br />

Dagmar Henžlíková<br />

2001. Je aktivním členem Chopinovy<br />

společnosti v České republice.<br />

Josef Třeštík s <strong>rozhlas</strong>em spolupracoval<br />

od roku 2003, kdy začal<br />

vybírat hudbu pro ranní Mozaiku.<br />

V Redakci vážné hudby se věnuje staré<br />

i současné hudbě, obě sféry patří<br />

k jeho osobním zájmům. Připravuje<br />

proto nejen vysílání pořadů Hudební<br />

fórum a Soudobá hudba, ale také<br />

pořady Musica antiqua a stále častěji<br />

se s velkou chutí a invencí podílí i na<br />

mimořádných projektech, jako když<br />

se třeba letos ve vysílání výrazněji<br />

objevila hudba Igora Stravinského či<br />

Arnolda Schönberga. Je absolventem<br />

třídy s hudebním zaměřením Gymnázia<br />

Jana Nerudy a Hudební fakulty<br />

Akademie múzických umění v Praze,<br />

na které vystudoval skladbu ve třídě<br />

profesora Ivana Kurze. Ve volném čase<br />

rád hraje fotbal, v poslední době se<br />

také pokouší hrát na violu da gamba.

VIZITKA<br />

STRANA 31<br />

Jana Vašatová<br />

Jana Vašatová se léta věnuje hudební<br />

publicistice a hudebně-vzdělávacím<br />

pořadům. Po absolutoriu hudební<br />

vědy a historie na Filozofické<br />

fakultě Univerzity Palackého v Olomouci<br />

začala pracovat v <strong>rozhlas</strong>e,<br />

kde připravila nespočet pořadů věnovaných<br />

našemu i zahraničnímu<br />

hudebnímu životu. Ve spolupráci<br />

s externími autory pak také koncipuje<br />

velké cykly o našich i zahraničních<br />

skladatelích a interpretech. Za jejího<br />

přispění před lety vznikl živě vysílaný<br />

pořad Telefonotéka, který dosud<br />

pravidelně moderuje, i pořady Posluchárna<br />

a Slovo o hudbě. Pro knižní<br />

vydání připravila <strong>rozhlas</strong>ové vzpomínky<br />

Pavla Ecksteina, operního organizátora,<br />

znalce a pamětníka.<br />

Mezi nejbližší pravidelné spolupracovníky<br />

redakce patří bývalí <strong>rozhlas</strong>oví<br />

kolegové. Doménou Wandy<br />

Dobrovské je soudobá či novější hudební<br />

tvorba nejrůznějších žánrových<br />

Rafael Brom<br />

oblastí, v neposlední řadě i takzvaná<br />

hudba na pomezí. Je u všeho, co se týká<br />

nové tvorby a její prezentace, a to<br />

zdaleka ne pouze v <strong>rozhlas</strong>e, kde roky<br />

působila nejprve jako redaktorka,<br />

poté jako webeditorka. Jako spolupracovnice<br />

stanice Vltava každý pátek<br />

připravuje ze zajímavých nových nahrávek<br />

pořad Rondo. Ve vysílání ji lze<br />

často slyšet také v pořadech Hudební<br />

fórum a Matiné a v dalších publicistických<br />

programech nebo pravidelně<br />

jako moderátorku přímých přenosů<br />

a záznamů koncertů z tuzemska i zahraničí.<br />

Skladatel, varhaník a hráč na<br />

zvonkohry Radek Rejšek se specializuje<br />

na varhany a zvony, které po celé<br />

republice soustavně mapuje a vytváří<br />

tak unikátní zvukový archiv, který<br />

využívá v pravidelně vysílaných pořadech<br />

i při dalších příležitostech.<br />

Publicista, dramaturg a pedagog Bohuslav<br />

Vítek byl <strong>rozhlas</strong>ovým redaktorem<br />

do roku 2007, redakci také<br />

řadu let vedl. Pravidelně nadále pro<br />

naše vysílání připravuje zejména pořady<br />

CD Laser a Rondo. Je prvořadým<br />

znalcem nových i starých nahrávek<br />

a náruživým diskofilem. Právě z toho<br />

vyplývá nadšení a fandovství, slyšitelné<br />

z jeho <strong>rozhlas</strong>ových příspěvků.<br />

Když sám neposlouchá hudbu anebo<br />

o ní nepíše, relaxuje rád na turistických<br />

trasách v české krajině, zvláště<br />

na horách.<br />

S redakcí spolupracuje řada dalších<br />

– někdejší kolegyně Stanislava<br />

Střelcová a Markéta Vejvodová, publicistky<br />

a publicisté Eva Ocisková,<br />

Jarmila Novotná, Helena Havlíková,<br />

Radek Menoušek, Tomáš Slavický,<br />

Josef Prokop a mnozí jiní. Jsou mezi<br />

nimi i varhaník Jaroslav Tůma a klarinetista<br />

Jiří Hlaváč, zběhlí popularizátoři<br />

hudby a pedagogové. Pořady<br />

Duchovní hudba připravuje Petr<br />

Bajer. V pořadech Rondo se objevují<br />

hudební kritici Luboš Stehlík a Věra<br />

Drápelová nebo vltavský kolega,<br />

hudební publicista Jindřich Bálek.<br />

A čím dál častěji se do hudebního<br />

vysílání autorsky zapojují také Pavel<br />

Ryjáček s Tomášem Černým, <strong>rozhlas</strong>áci<br />

tělem a duší, a hudebně vzdělaní<br />

moderátoři a hlasatelé Eva Hazdrová<br />

Kopecká a Vojtěch Babka.<br />

Koordinátorem toho všeho se snaží<br />

být Petr Veber, čtvrtým rokem vedoucí<br />

redakce. I on se však zároveň autorsky<br />

podílí na vysílání koncertních<br />

přenosů a záznamů, připravuje rozhovory<br />

a průvodní texty k hudebním pořadům,<br />

zapojuje se do <strong>rozhlas</strong>ové publicistiky<br />

a do ohlasů na aktuální dění,<br />

věnuje se pořadům CD Laser, Rondo<br />

a Duchovní hudba, připravuje sobotní<br />

Odpolední koncert a tvoří hudební<br />

bloky pro vysílání stanice D - dur. Nedokáže<br />

ani zapomenout na to, že byl<br />

a je novinář, hudební a operní kritik<br />

Petr Veber<br />

a autor textů o hudbě, spolupracovník<br />

měsíčníku Harmonie a deníku Hospodářské<br />

noviny – a ještě stále návštěvník<br />

koncertů a divadel. Je autorem<br />

knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí<br />

české hudby a za hudbou rád cestuje.<br />

Vystudoval hudební vědu na Karlově<br />

univerzitě a v letech 1984 až 2007 byl<br />

kulturním a církevním zpravodajem<br />

ČTK.<br />

A ještě dovětek: Petr Kadlec sice<br />

do Redakce vážné hudby organizačně<br />

už nepatří, stal se z jejího redaktora<br />

hudebním dramaturgem celé stanice,<br />

ale jeho práce se tohoto týmu nadále<br />

dotýká – nejen z pozice iniciátora<br />

a posuzovatele projektů a pořadů a jejich<br />

zaměření a proporcí, ale také autorsky.<br />

Jeho publicistické i moderátorské<br />

schopnosti jsou využívány pravidelně.<br />

A jeho nápady ovlivňují práci<br />

redakce denně. <br />

Petr Veber<br />

Foto: Tomáš Vodňanský

VÝROČÍ<br />

STRANA 32<br />

JIŘÍ SUCHÝ<br />

průkopník<br />

stále tvořící<br />

Je na světě málo osobností,<br />

které výrazně ovlivnily kulturní<br />

dění své země v době svého<br />

mladistvého tvůrčího vzepětí<br />

a zároveň po celý následný<br />

život neúnavně nadále tvořily<br />

a tvořily a tvoří. Patří mezi<br />

ně Jiří Suchý, který se 1. října<br />

dožívá osmdesáti let.<br />

FOTO — WIKIPEDIA.ORG<br />

Jestliže je dnes umělci osmdesát, znamená to, že<br />

začal být aktivní před nějakými neuvěřitelnými šedesáti<br />

lety. Startovní ranvejí byl Jiřímu Suchému<br />

podnik Propagační tvorba, kde poznal Františka<br />

Sodomu (Viktora Sodomu staršího). Ten s manželkou<br />

Vlastou zpíval na různých večírcích spoustu<br />

písniček, které se učili podle vysílání západních<br />

<strong>rozhlas</strong>ových stanic. Suchý už znal gramodesky<br />

Graeme Bella a jazzové nahrávky firmy Decca, které<br />

byly na našem trhu dostupné až do roku 1950.<br />

Krátce před svou vojenskou službou objevil blues<br />

a zjistil, že se na ně dá dobře improvizovat a vymýšlet<br />

vlastní textové i hudební nápady:<br />

„Nesnesu ti modré z nebe, jak jsem ti to sliboval,<br />

nesnesu ti modré z nebe, jak jsem ti to sliboval,<br />

nemiluju já už tebe, tak jak jsem tě miloval.“<br />

Dvanáctky s antimilostnými texty! V tom byl<br />

ve srovnání s opěvováním horoucího partnerství,<br />

typickým pro tehdejší swingový pop, zárodek budoucí<br />

originality. Nejvíc klidu k nasáknutí americkou<br />

kulturou měl ale Jiří Suchý paradoxně na<br />

vojně. Sloužil ji v letech 1952-54 ve Slaném. Důstojníci<br />

z operačního štábu si u něho objednávali<br />

zakreslování map, neboť to sami moc neuměli,<br />

a mladý grafik ochotně pracoval i přesčasy, aby<br />

mohl tajně z kvalitního přijímače nasávat hudbu<br />

z americké stanice AFN Mnichov.<br />

Když manželé Sodomovi rozšířili duo na kapelu<br />

a začaly vystupovat pravidelněji, chyběly jim<br />

české texty. Vznikla poptávka: Sodoma nabídl Suchému<br />

stovku za každý nový text. První zakázka<br />

– Letní den („Ráno vítr stébla trávy loutnám pročeše…“)<br />

– přinesla uznání a povzbuzení. Pak následovalo<br />

Mám rád blues (Bye Bye Blues podle Les<br />

Paula) a další a další. Sodoma dodával nahrávky<br />

a Suchý textoval. Když už se schylovalo k vystupování<br />

pro veřejnost, chyběla v kapele basa. Známá<br />

historka praví, jak mladý Jiří zalhal, že na ni umí,<br />

uháněl do bazaru pro basu a úpěnlivě začal cvičit.<br />

Zrodil se Akord club. Legendární amatérská kapela,<br />

od níž se odvíjí jak historie českého rock‘n‘rollu,<br />

tak historie divadel malých forem, především<br />

Semaforu. V Redutě, která se stala kapele domovskou<br />

scénou, proběhlo i osudové setkání se skladatelem<br />

a pianistou Jiřím Šlitrem, s nímž Suchý<br />

vytvořil nezaměnitelnou autorskou a hereckou<br />

dvojici, která bez nadsázky položila základy moderní<br />

české populární písničky.<br />

Semafor vznikl v roce 1959 a jen s Jiřím Šlitrem<br />

napsal Suchý 21 inscenací a 287 písní. Společně se<br />

podíleli se na filmech Konkurs (1963), Kdyby tisíc<br />

klarinetů (1965), Zločin v šantánu (1968) a na řadě<br />

zábavných televizních pořadů. Po Šlitrově nešťastné<br />

a předčasné smrti v roce 1969 se stal Suchého hlavním<br />

hudebním spolupracovníkem František Havlík<br />

a od roku 1975 je jeho stálou hereckou a uměleckou<br />

partnerkou Jitka Molavcová. Připomeňme alespoň<br />

názvy některých dalších her: Čarodějky (1971), Kytice<br />

(1972), Smutek bláznivých panen (1977), Jonáš<br />

dejme tomu v úterý (1985), Vetešník (1987),<br />

Pokušení sv. Antonína (2002) a filmů: Jonáš a Melicharová<br />

(1986), Kdo unesl Klaudii? (2000).<br />

Tvorba Jiřího Suchého je tak obsáhlá a mnohostranná,<br />

že ji lze stěží postihnout v úplnosti: ilustrace,<br />

písňové texty na cizí melodie, písně včetně<br />

hudební složky, básničky, divadelní hry (většinou<br />

volnější pásma s dominantním podílem písniček),<br />

filmy, drobné prózy, zpěv, hra na kontrabas, banjo<br />

a další nástroje, herecké role, moderace.<br />

Jiří Suchý navázal v tom nejlepším slova smyslu<br />

na odkaz Osvobozeného divadla, rozvinul možnosti<br />

českého písňového textu, především pokud<br />

šlo o propojení pregnantního a objevného rýmu,<br />

jazykového rytmu, zvukomalby a jemně ironizujícího<br />

obsahu. Ve svých hrách navíc vždy poskytoval<br />

prostor řadě mladých talentů, včetně budoucích<br />

pěveckých a tvůrčích hvězd populární hudby.<br />

Český <strong>rozhlas</strong> 3 – Vltava přeje Jiřímu Suchému<br />

hodně zdraví, pohody a štěstí a spoustu dalších<br />

tvůrčích nápadů! <br />

Aleš Opekar<br />

Český <strong>rozhlas</strong> 3 – Vltava:<br />

Stránky na dobrou noc. Od 29. 9., 23:00.<br />

Literární drobničky Jiřího Suchého v jeho vlastní<br />

interpretaci. Rozhlasové jeviště 1. 10., 14:00. Jiří<br />

Suchý: Dr. Johann Faust, Praha 2, Karlovo nám. 40.<br />

Sladké je žít 1. 10., 17:45. Sladké je žít. Jiří Suchý<br />

- Černá vzducholoď. Čajovna 1. 10., 19:00. Jiří<br />

Suchý. Z Reduty do Národního divadla. Půlnoci<br />

4. 10. – 8. 10. a <strong>11</strong>. – 15. 10., 0:00 – 0:05. Vyprané<br />

písničky Jiřího Suchého

SYMFONICKÝ ORCHESTR ČESKÉHO ROZHLASU<br />

ABONENTNÍ KONCERTY, 85. SEZONA 20<strong>11</strong> | 2012<br />

DVOŘÁKOVA SÍŇ RUDOLFINA, 19.30 hodin<br />

pondělí 5. září 20<strong>11</strong><br />

Brahms<br />

dirigent O. Lenárd<br />

sólisté S. Šaturová, V. Chmelo<br />

Pražský filharmonický sbor<br />

středa 5. října 20<strong>11</strong><br />

Strauss – Schumann – Brahms<br />

dirigent O. Lenárd<br />

sólisté J. Bárta,<br />

P. Zdvihal, V. Kroupa<br />

pondělí 14. listopadu 20<strong>11</strong><br />

Liszt – Saint-Saëns<br />

dirigent V. Válek<br />

sólisté H. Leclère, A. Bárta<br />

pondělí 28. listopadu 20<strong>11</strong><br />

Dutilleux – Milhaud<br />

– Fauré – Berlioz<br />

dirigent R. Zollman<br />

sólista P. Nouzovský<br />

úterý 6. prosince 20<strong>11</strong><br />

Šostakovič<br />

dirigent M. Šostakovič<br />

sólista H. Kim<br />

pondělí 19. prosince 20<strong>11</strong><br />

J. V. Stamic – K. Stamic<br />

– Blodek – J. S. Bach<br />

dirigent J. Stárek<br />

sólisté V. Kobrle, D. Pokorný,<br />

Ž. Vokálková, I. Bilej Brouková,<br />

M. Cukrová, J. Březina, T. Král<br />

Pražský filharmonický sbor<br />

pondělí 16. ledna 2012<br />

Havelka – Fišer<br />

– Sternwald – Liška<br />

dirigent S. Vavřínek<br />

sólisté v jednání<br />

Pražský filharmonický sbor<br />

pondělí 6. února 2012<br />

Tomasi – Saint-Saëns<br />

– Waxman – Čajkovskij<br />

dirigent T. Brauner<br />

sólisté Z. Rys, T. Knapp,<br />

L. Kořínek, L. Härtelová,<br />

J. Mráček<br />

pondělí 20. února 2012<br />

Beethoven – Mahler<br />

dirigent O. Lenárd<br />

sólisté J. Kollert,<br />

T. Kružliaková, T. Juhás<br />

pondělí 5. března 2012<br />

Massenet<br />

dirigent V. Válek<br />

sólisté E. Dřízgová, B. Polášková,<br />

J. Zedník, Z. Plech<br />

Český filharmonický sbor Brno<br />

pondělí 19. března 2012<br />

Skrjabin – Martinů<br />

dirigent A. Marković<br />

sólista R. Martinowicz<br />

úterý 17. dubna 2012<br />

Respighi – Paganini – Franck<br />

dirigent O. Lenárd<br />

sólista I. Ženatý<br />

pondělí 30. dubna 2012<br />

Kukal – Suk<br />

dirigent T. Hanus<br />

sólista R. Janál<br />

Dámy z Kühnova<br />

smíšeného sboru<br />

pondělí <strong>11</strong>. června 2012<br />

Martinů – Kabalevskij – Dvořák<br />

dirigent R. Zollman<br />

sólista M. Kaňka<br />

pondělí 18. června 2012<br />

Prokofjev – Stravinskij<br />

– Čajkovskij<br />

dirigent O. Lenárd<br />

sólista I. Kahánek<br />

VEŘEJNÉ GENERÁLNÍ<br />

ZKOUŠKY<br />

proběhnou ve dnech<br />

14. listopadu, 28. listopadu,<br />

6. prosince 20<strong>11</strong> 16. ledna,<br />

5. března, 30. dubna, <strong>11</strong>. června<br />

a 18. června 2012<br />

VŽDY V 9.30 HODIN<br />

bližší informace: www.<strong>rozhlas</strong>.cz/socr, socr.<strong>rozhlas</strong>.cz

ROZHOVOR<br />

STRANA 34<br />

POSVÁTNÉ KRAJINY<br />

VÁCLAVA VOKOLKA<br />

Zatímco někteří pod tlakem doby<br />

padají vysílením a jiní se točí<br />

v kruhu bezmoci, založil Václav<br />

Vokolek Svobodnou univerzitu –<br />

Collegium lucis.<br />

Básník, literát, malíř a pravidelný spolupracovník<br />

Vltavy symbolicky navazuje na Komenského plán<br />

ve Společenstvu světla hledat naději v temnotách.<br />

Vypravuje se už léta po vlastech českých – ať sám<br />

či s dalšími, kteří hledají dosud málo známé tváře<br />

krajiny. K některým výpravám jsou zváni i posluchači<br />

Vltavy.<br />

Co připravujete za téma do podzimního<br />

vysílání Vltavy?<br />

V první řadě se v září budou čtrnáct dní vysílat<br />

mé ranní úvahy na téma posvátných vod. Tento<br />

pořad mám rád a dělám ho pravidelně každý rok.<br />

Představa, že řada lidí vstává s mými úvahami,<br />

mě těší. Pro náboženskou redakci připravuji pro<br />

letošní podzim, tak jako pro celý rok, řadu půlnočních<br />

úvah – Slovo na příští týden. I tady mluvím<br />

o posvátnosti. Plánujeme také nejméně dva<br />

pořady Neznámých Čech. Jeden bude o trpaslících<br />

v severních Čechách a druhý již tradičně vánoční.<br />

Jak dlouho již spolupracujete se stanicí Vltava?<br />

VÁCLAV VOKOLEK (1. 1. 1947, Děčín)<br />

Syn spisovatele Vladimíra Vokolka, synovec<br />

nakladatele a tiskaře Vlastimila Vokolka, malíře<br />

a sochaře Vojmíra Vokolka. Pro stanici Vltava natočil<br />

od roku 1993 velkou řadu literárních a publicistických<br />

pořadů. Posledních šest let vznikaly a vznikají pořady<br />

na téma vztahu krajiny, historie a spirituality.<br />

Vltavu jsem začal poslouchat již v šedesátých<br />

letech. Musím říci, že mě nikdy nezklamala. Bylo<br />

tedy více než logické, že jsem začal spolupracovat<br />

hned na počátku devadesátých let s její literární<br />

redakcí, konkrétně s Janem Halasem. Tak vznikl<br />

pro mne nepřehledný počet pořadů, zejména<br />

Schůzek s literaturou. Dnes převládají hlavně<br />

pořady o krajině, o její posvátnosti. Za Neznámé<br />

Čechy jsme dokonce dostali cenu Syndikátu<br />

novinářů.<br />

Souvisí vaše práce pro <strong>rozhlas</strong><br />

s vaší literární činností?<br />

S mým psaním souvisí všechno. Když napíšete<br />

více jak čtyřicet knih, nejde to jinak. Řada mých<br />

knih byla zdramatizována, včetně Krajin vzpomínek,<br />

několik knih bylo posluchačům představeno<br />

v četbě na pokračování, existuje i několik pořadů<br />

s mou poezií. Řada pořadů souvisí s mými knižními<br />

projekty mapujícími duchovnost české krajiny.<br />

Knižní projekt a ten <strong>rozhlas</strong>ový se jmenují společně<br />

– Neznámé Čechy.

ROZHOVOR<br />

STRANA 35<br />

Jaké knihy plánujte v nejbližší době?<br />

Těším se hlavně na luxusní knihu Český rok, která<br />

vyjde jako vánoční dárek v nakladatelství Plus.<br />

Pak v nejbližší době vyjde obsáhlá publikace o naší<br />

rodině, bude se jmenovat Jméno Vokolek, kde<br />

budu mít novou sbírku a velkou studii o strýci<br />

Vojmírovi. V létě jsem psal dětskou knihu o tajemstvích<br />

starých hradů, ale nesmím nic prozradit.<br />

Po novém roce musí vyjít další díl Neznámých<br />

Čech. Na spadnutí je také Očarovaný les, což<br />

je další svazek textů s DVD, na němž je filmové<br />

zpracování J. Marouška a hudba J. Pecha. A další<br />

milé zadání, také do Vánoc – mám texty doprovodit<br />

knihu fotografií Hany Rysové na téma kameny.<br />

Tolik v nejbližší době, což vyžaduje až nepředstavitelné<br />

vypětí a pracovitost.<br />

Od kdy zkoumáte krajinu v jejích dalších<br />

souvislostech? Megalitické památky?<br />

Kdo vás k zájmu o ně přivedl?<br />

Krajina mě zajímala vždy a pokaždé nějak souvisela<br />

s mou tvorbou. Hodně dlouho mě inspirovala<br />

pro výtvarné práce, dalo by se dokonce říci, že<br />

jsem celoživotním krajinářem, ale hodně jinak,<br />

než se člověku při tomto termínu vybaví. Krajina<br />

také hrála velkou a podstatnou roli v mých<br />

literárních dílech, která začala vycházet až po<br />

listopadu 1989. Velkými inspirátory byli pro<br />

mne němečtí romantičtí malíři, zejména geniální<br />

C. D. Friedrich. Byl totiž stejně tak mystikem<br />

jako pozorným pozorovatelem přírody. Osudové<br />

bylo pro mne setkání s megality. Kameny doslova<br />

změnily můj život. Nikdo mě k nim nepřivedl,<br />

prostě si mě po prvním setkání přitáhly. Jsme<br />

velcí spojenci. Napsal jsem o nich odbornou<br />

dvojdílnou knihu, kde se snažím popsat posvátnost<br />

kamenů v rozmezí statisíců let. Dostaly se<br />

do mých obrazů, do básní, prostě do mého myšlení.<br />

Zatížily je.<br />

V čem se liší váš pohled od pohledu jiných, kteří<br />

se kulturní a duchovní historií krajiny zabývají?<br />

Chci být systematický, propojovat různé obory,<br />

pokoušet se o hypotézy přesahující ty běžné, ale<br />

nehledám žádné beztělce ani mimozemšťany.<br />

Chci poukázat na kdysi běžné propojení krajiny<br />

a posvátnosti. Na ztracené souvislosti, na pevné<br />

duchovní vazby, na zásadní principy. Ani jsem na<br />

počátku netušil, jak rozsáhlý je to úkol v tak malé<br />

zemi, jako jsou Čechy.<br />

Jak ovlivňují vaše procházky krajinou<br />

vaši krajinumalbu?<br />

Nikdy jsem nemaloval ani nekreslil v terénu. Nikdy<br />

jsem neměl na mysli nějaký určitý krajinný<br />

námět. A přece jsou mé krajiny mnohdy naprosto<br />

přesné. Většinou malbu spojuji s texty a ty vznikají<br />

jako určité slovní reflexe na spatřené. Mým<br />

hlavním tématem jsou severní Čechy, zejména<br />

Středohoří. Například nyní na Vysočině intenzivně<br />

maluji Říp, to není vůbec paradoxem.<br />

Co přinese další díl knih Neznámé Čechy?<br />

Ve čtvrtém díle bude posvátná krajina jihovýchodních<br />

Čech. Je to zase zcela jiná krajina, jiné<br />

duchovní souvislosti, to je nesmírně vzrušující.<br />

Bude tam pravěk, počátky křesťanství, samozřejmě<br />

reformace, židovská posvátnost, poutní místa<br />

a posvátné vody. A zase nečekané souvislosti<br />

dokazující jednotu spirituality, jak ji definoval<br />

M. Eliade.<br />

Kdo vás v rodině ovlivnil? Koho si nejvíc vážíte?<br />

Patřím k mimořádnému rodu. Kniha o něm bude<br />

velkým překvapením. Maximálně mě ovlivnil můj<br />

otec, básník a filozof. Stejným vzorem mi byl strýc<br />

Vojmír, jedinečná duchovní postava, jeho bratr<br />

Vlastimil, kultivovaný vzdělanec, a teta Květa,<br />

která prožila život v naprosté svatosti jako řádová<br />

sestra. Ale stejně tak mi byla nedostižným příkladem<br />

obětavost mé matky.<br />

Jak vás ovlivnila přátelství?<br />

Měl jsem mnoho přátel, ale ovlivnilo mě jen několik.<br />

Většinou jsou mrtví. Myslím si, že člověk<br />

by měl daleko více ovlivňovat, než si ovlivnění<br />

připustit.<br />

Jaké je to být ve vašem věku otcem<br />

ani ne půlročního dítěte?<br />

Čím je člověk starší, tím je to úžasnější pocit.<br />

Tady příroda něco naznačuje, sám nevím co.<br />

Co se snažíte předávat svým žákům<br />

na Vyšší odborné škole publicistiky?<br />

Přednáším tam vybrané kapitoly z dějin umění,<br />

zejména posledních sto let. Jsem rád, když mladý<br />

člověk pochopí dnes nepochopitelné a naprosto<br />

opomíjené – význam kultury a umění v existenci<br />

lidstva. Žijeme v době kultu pomíjivých věcí<br />

a bude to zase jen umění, které nás přežije. Jinak<br />

opravdu nic. Učím také autorskému psaní. Tam si<br />

předáváme navzájem. Úctu a pravdivost. Smysl<br />

výpovědi. Poctivost. Někteří mí studenti již vydali<br />

své první knížky, to je má radost a zadostiučinění.<br />

A také pocit, že není tak zle.<br />

A Collegium lucis – Společenství světla, které se<br />

zabývá studiem duchovních a kulturních odkazů?<br />

To je významný projekt. Vznikl právě před šesti<br />

lety. V Collegiu se s kolegy, všichni jsou vynikajícími<br />

odborníky ve svých oborech, snažíme mluvit<br />

o základním a přece utajovaném. Je to zásadní<br />

atak na materialismus, chtěl-li bych to stručně<br />

charakterizovat.<br />

Vnímáte současnost jako dobu krize hodnot?<br />

V čem vidíte krizi postmoderního člověka?<br />

Krize hodnot je vleklý proces trvající již více jak<br />

sto let. Lidstvo tou krizí prochází jako bahnem.<br />

Milióny mrtvých v nesmyslných světových válkách,<br />

zrůdné totality, destrukce všeho pozitivního,<br />

ztráta duchovnosti. Na druhé straně materialistický<br />

ráj. Chrámy obchodních domů. Vědomí<br />

vrcholu. Ale na druhé straně vznikající pochybnosti.<br />

O všem. To je možno považovat za počátek<br />

nového. Rád bych k tomu přispěl malým dílem.<br />

Je z krize cesta ven?<br />

Každá krize je vynikajícím prostředím pro vznik<br />

nových hodnot. Každý zánik je okamžikem počátku.<br />

To je základní zákon kosmu a tedy i naší<br />

společnosti. Krize nás aktivují, proto mohou<br />

být blahodárné. Záleží jen na nás. Jestliže naše<br />

společnost ztratila svůj smysl, musí nutně hledat<br />

a najít nový. Je to jednodušší, než se zdá. <br />

Jolana Matějková<br />

Foto: Archiv autorky a Václava Vokolka

FESTIVAL<br />

STRANA 36<br />

HUDEBNÍ<br />

FÓRUM<br />

HRADEC<br />

KRÁLOVÉ<br />

20<strong>11</strong><br />

Ojedinělý tuzemský festival<br />

Hudební fórum Hradec<br />

Králové vstupuje letos<br />

do sedmého ročníku.<br />

Festival si klade za cíl nabídnout publiku regionálního<br />

kulturního centra soudobou orchestrální<br />

hudbu zahraniční provenience, moderní a aktuální,<br />

a současně koncertním provozem světových<br />

festivalů už prověřenou, v nastudování tuzemských<br />

těles a špičkových českých i zahraničních<br />

sólistů. V minulosti už takto představil například<br />

světovou akordeonovou špičku Teodora Anzellottiho<br />

(2007) nebo ruské virtuosy, houslistku Taťjanu<br />

Grinděnko a violoncellistu Davida Geringase<br />

(2009), z českých umělců pak mimo jiné Petra Růžičku<br />

(2007), Karla Košárka (2010) nebo violoncellistu<br />

Jana-Filipa Ťupu, kterého letos po dvou<br />

letech zve k vystoupení opět.<br />

Festival se koná začátkem listopadu v podobě<br />

čtyř koncertů během dvou týdnů. V minulých<br />

letech přizpůsobili organizátoři zaměření festivalu<br />

vždy také jeden z koncertů hlavní abonentní<br />

řady Filharmonie Hradec Králové. Praxe se zřejmě<br />

osvědčila, a tak festival nejen že v ní pokračuje<br />

(koncert 8. <strong>11</strong>. je součástí abonentní řady B), ale jeden<br />

koncert – „pärtovský“ neboli autorský z tvorby<br />

estonského skladatele Arvo Pärta (3. <strong>11</strong>.) – dokonce<br />

odvážně zařazuje dva dny po sobě, jednou jako festivalový<br />

a poté jako součást abonentního cyklu A.<br />

Na tomto koncertě hraje Symfonický orchestr<br />

Českého <strong>rozhlas</strong>u s dirigentem Kasparem Zehnderem,<br />

na programu jsou Pärtovy skladby Nekrolog,<br />

Symfonie č. 3 a Lamentate s podtitulem „pocta<br />

Anishi Kapoorovi a jeho soše Marsyas“. Tato<br />

skladba z roku 2002 má podobu klavírního koncertu,<br />

sólistkou bude estonská klavíristka Marrit<br />

Gerretz-Traksmannová. Účast Rozhlasových symfoniků<br />

má na festivalu hlubší smysl, neboť Hudební<br />

fórum Hradec Králové je společným projektem<br />

Filharmonie Hradec Králové a Českého <strong>rozhlas</strong>u 3<br />

Hradec Králové<br />

FOTO — WIKIMEDIA.ORG<br />

– Vltava a skutečnost, že všechny koncerty mají<br />

možnost sledovat v přímém přenosu i posluchači<br />

ve vzdálených regionech (včetně posluchačů <strong>rozhlas</strong>ové<br />

sítě Evropské vysílací unie), je dalším jedinečným<br />

rysem festivalu.<br />

Na prvním a posledním koncertu (1. a <strong>11</strong>. <strong>11</strong>.)<br />

účinkuje domovská Filharmonie Hradec Králové,<br />

na třetím (8. <strong>11</strong>.) Filharmonie Brno pod taktovkou<br />

Petera Vrábela. V neobvyklé roli – možná – uvidíme<br />

i hobojistu Viléma Veverku, který loni v Hradci<br />

na abonentním koncertě královéhradecké filharmonie<br />

zaujal svým uměním v koncertantních<br />

skladbách Bernda Aloise Zimmermanna a Wolfganga<br />

Rihma a letos je uveden na závěrečném koncertě<br />

festivalu jako druhý dirigent spolu se Stanislavem<br />

Vavřínkem.<br />

V programu festivalu je letos vyváženě zastoupena<br />

soudobá hudba „nová“ a „starší“. Nejmladší<br />

skladbou, která na královéhradeckém fóru zazní,<br />

jsou Reflections on Narcissus pro violoncello a orchestr<br />

od Matthiase Pintschera (2004/2005), vročení<br />

21. století mají dále díla Johna Corigliana (Circus<br />

Maximus), Jörga Widmana (Píseň pro orchestr),<br />

Yorka Höllera (Sféry pro velký orchestr a živou<br />

elektroniku) a již zmíněná Lamentate Arvo Pärta.<br />

Naproti tomu skladby Wolfganga Rihma (Styx<br />

a Lethe, hudba pro violoncello a orchestr), Hanse<br />

Wernera Henzeho (Král duchů), Iannise Xenakise<br />

(Nomos Alpha), Oliviera Messiaena (Et expecto<br />

ressurectionem mortuorum) a Pärtův Nekrolog<br />

a Symfonie č. 3 jsou v kontextu soudobé hudby<br />

„klasikou“, pro většinu posluchačů však přesto<br />

„novinkami“ v tom smyslu, že je na Hudebním fóru<br />

Hradec Králové mají mnozí možnost slyšet v živém<br />

provedení poprvé. Tak se ostatně festival také<br />

přirozeným, nenásilným a sociálně příjemným<br />

způsobem stará o to, aby takové hudebně-kulturní<br />

položky jako Henze, Xenakis, či v minulých ročnících<br />

Berio, Gubajdulina, Kančeli, Tan Dun a jiní<br />

nebyly jen prázdnými pojmy, ale aby za nimi hudbymilovný<br />

posluchač vnímal i obsah, který není<br />

dán jen hudbou samotnou, ale i zážitkem z koncertní<br />

reality. K té pravidelně přispívá i „lightdesign“,<br />

světelná režie, jíž jsou všechny koncerty<br />

Hudebního fóra Hradec Králové doprovázeny. <br />

Wanda Dobrovská

PROFIL<br />

STRANA 37<br />

„SKON<br />

ORNAMENTU<br />

MOCNĚ<br />

POMOHL<br />

VÝVOJI VŠECH<br />

UMĚNÍ…<br />

“<br />

Medailon Adolfa Loose,<br />

proslulého architekta<br />

a esejisty, jednoho ze<br />

zakladatelů moderní<br />

architektury.<br />

Pro nejkrásnější tanečnici světa – Josefinu Bakerovou<br />

– z pouhého nadšení, bez objednávky, v roce<br />

1927 Adolf Loos (1870–1933) projektoval dům snů<br />

s bazénem v interiéru. Před tím v Paříži postavil<br />

spektakulární rodinný dům pro dadaistu Tristana<br />

Tzaru a přepychový obchod s luxusním pánským<br />

zbožím Kniže & Comp. Svůj nejznámější dům<br />

ve Vídni postavil na Michalském náměstí naproti<br />

císařskému Hofburgu pro firmu s pánskými oděvy<br />

Goldman & Salatsch (1909–19<strong>11</strong>). V této stavbě<br />

Loos poprvé realizoval svůj „Raumplan“ (výškové<br />

rozlišení jednotlivých prostorů), vyvolal svou<br />

architektonickou jednoduchostí a „nezdobností“<br />

skandál. Dům, který je dnes považován za první<br />

moderní stavbu ve Vídni, byl tehdy označován<br />

za „sýpku“, císař měl o něm prohlásit, že je to dům<br />

bez obočí. Architektonická jednoduchost a „nezdobnost“<br />

se tehdy jevila skandálně. Dům na Michalském<br />

náměstí inspiroval významné architekty,<br />

například Gropia, Le Corbusiera.<br />

Loos, jeden z největších architektů dvacátého<br />

století, který usiloval o funkční pojetí architektury<br />

a užitkových předmětů před funkcionalismem<br />

a intenzivně se zabýval otázkami kultury bydlení<br />

ve velkoměstě, byl také znamenitým esejistou. Jeho<br />

esej Ornament a zločin patří k nejdůležitějším<br />

textům v dějinách umění. („Skon ornamentu mocně<br />

pomohl vývoji všech umění. Symfonie Beethovenovy<br />

nemohly by být napsány člověkem oblečeným<br />

v atlasu, aksamitu a krajkovinách.“)<br />

Adolf Loos v letech 1893–1896 podnikl cestu<br />

do Spojených států. Byl zde zaměstnán jako prostý<br />

zedník a umývač nádobí, ale pracoval i jako kreslíř,<br />

parketář, pilař nebo roznašeč novin. Americký pobyt<br />

a hlavně návštěva světové výstavy v Chicagu natrvalo<br />

ovlivnily Loosův postoj k architektuře. Obdivoval<br />

především práce architekta Louise Sullivana, na jehož<br />

výzvu, že by „bylo žádoucí vzdát se na několik<br />

let ornamentů, aby se naše myšlení mohlo soustředit<br />

na konstrukci staveb, jež působí toliko svou nahotou“,<br />

se odvolával ve své stati Ornament a zločin.<br />

Patřil mezi proslulé vídeňské osobnosti, k jeho<br />

blízkým přátelům patřili Karl Kraus nebo Peter<br />

Altenberg. V monografiích se o Loosovi píše jako<br />

o dandym, který se vybraně oblékal. Adolf Loos<br />

se narodil v Brně, byl československým občanem,<br />

měl u nás hodně příznivců, například profesora<br />

Bohumila Markalouse. „Můj nekrásnější dům! Pro<br />

mého nejinteligentnějšího stavebníka, jakého jsem<br />

kdy měl…“, napsal Loos do knihy hostů Müllerovy<br />

vily, kterou postavil v Praze.<br />

Šedesáté narozeniny oslavil v Praze. Nejdříve<br />

Bohumil Markalous uspořádal na jeho počest čaj<br />

Müllerova vila<br />

ve Společenském klubu, večer se sešla užší společnost<br />

v Müllerově vile. Československý stát architektu<br />

při příležitosti jeho životního výročí daroval<br />

10 000 korun a byl mu udělen i čestný důchod prezidenta<br />

republiky Masaryka.<br />

„Dojista soukromý život Loosův by byl skvělým<br />

literárním námětem, život plný rychlých<br />

změn a tragických událostí, z nichž pozvolné<br />

umírání ochablého organismu bylo tou nejtragičtější,“<br />

napsal český architekt Karel Lhota. „Věčný<br />

bohém, sám bez prostředků, uskutečnil první<br />

Schönbergovy koncerty ve Vídni, ujal se Petra Altenberga<br />

v době, kdy se ještě vůbec netušilo, jaký<br />

je to básník, a dlouhý čas byl jediným zákazníkem<br />

Kokoschkovým.<br />

Konzervativní revolucionář, jak nazval Loose<br />

jeden historik architektury v Pravidlech pro toho,<br />

kdo staví v horách (1913), poznamenal: „Nestav<br />

malebně. Malebný účinek přenechej zdivu, horám<br />

a slunci. Člověk, který se šatí malebně, není malebný,<br />

ale tatrman. Sedlák se nešatí malebně. Ale<br />

je malebný.“ <br />

Jiří Kamen<br />

FOTO — WIKIMEDIA.ORG / AUTOR: MIAOW MIAOW

PRŮVODCE<br />

STRANA 38<br />

PRŮ–<br />

VODCE<br />

SVĚTEM KULTURY<br />

Sledujte také aktuální nabídku<br />

na vltava.<strong>rozhlas</strong>.cz (Mozaika –<br />

kulturní zpravodajství).<br />

JUBILEJNÍ SVATOVÁCLAV-<br />

SKÉ SLAVNOSTI<br />

3. 9.–2. 10. 20<strong>11</strong><br />

Podvacáté se letos rozezní pražské (a nejen<br />

pražské) sakrální prostory tóny mezinárodního<br />

festivalu duchovního umění Svatováclavské<br />

slavnosti. Festival opět zprostředkovává<br />

inspirativní setkání s uměním, které<br />

reprezentuje živé duchovní kultury Evropy<br />

i vzdálenějších oblastí – umění zdánlivě<br />

nenápadné svojí velikostí, ale silné svým<br />

sdělením. Kromě známých českých umělců<br />

zejména z oblasti staré hudby představí<br />

festival zajímavé zahraniční hosty. Díky<br />

nim čeká návštěvníky nejeden hudební<br />

výlet – do slunné Umbrie, starého Izraele,<br />

dálné Persie a pohádkového Estonska.<br />

Český <strong>rozhlas</strong> 3 – Vltava zaznamenává<br />

dva z festivalových koncertů. U příležitosti<br />

oslavy 20. narozenin čeká návštěvníky také<br />

zajímavé hudební překvapení.<br />

www.svatovaclavske.cz<br />

STRUNY PODZIMU 20<strong>11</strong><br />

26. 9.–10. <strong>11</strong>. 20<strong>11</strong><br />

Na import zavedených i nově zářících<br />

hvězd na hudebním nebi si příznivci Mezinárodního<br />

hudebního festivalu Struny<br />

podzimu již zvykli. Festival však nabízí<br />

možnost vidět a slyšet etablované interprety<br />

v nových a netradičních hudebních<br />

souvislostech, s žánrovými či repertoárovými<br />

přesahy. Toho všeho se dostane publiku<br />

vrchovatou měrou i během nadcházejícího<br />

16. ročníku Strun podzimu. Zárukou jsou<br />

jména houslového virtuosa Thomase Zehetmaira,<br />

jazzového kontrabasisty Avishaie<br />

Cohena nebo mezzosopranistky Vivicy<br />

Genaux. Zásadním letošním posunem pak<br />

je rozvinutí projektu Struny dětem a transformace<br />

festivalové platformy věnované<br />

mladým talentům Spotlight v samostatný<br />

minifestival. O oslňující lesk Strun podzimu<br />

se postarají též vynikající operní pěvec Sir<br />

Willard White, finský akordeonista Kimmo<br />

Pohjonen či legendární saxofonista Charles<br />

Lloyd. A v neposlední řadě hvězda nedávného<br />

Jarního GALA pro Struny podzimu<br />

Dee Dee Bridgewater – tato výjimečná<br />

vokalistka se po nadšeném ohlasu zdejšího<br />

publika vrátí se svým kvartetem, aby Struny<br />

podzimu 26. září zahájila. Do 10. listopadu,<br />

kdy Struny podzimu ve Stavovském divadle<br />

uzavře okouzlující a před tuzemskými posluchači<br />

debutující Vivica Genaux s vivaldiovským<br />

programem, čeká návštěvníky<br />

festivalu deset večerů plných nezměrné<br />

rozmanitosti hudebního světa a přehlížejících<br />

vyjeté žánrové koleje.<br />

www.strunypodzimu.cz<br />

4+4 DNY V POHYBU<br />

16. ročník festivalu současného<br />

umění. 14.–21. 10., Praha, různá místa<br />

Mezinárodní festival současného umění<br />

4+4 dny v pohybu se koná od roku 1996<br />

s cílem prezentovat současné inovativní<br />

umělecké projekty, které zahrnují všechny<br />

druhy současného umění (divadlo,<br />

tanec, hudba, výtvarné umění, film, video<br />

art a další). Efektem propojování jednotlivých<br />

druhů a žánrů umění v dramaturgické<br />

skladbě programu je i propojení návštěvníků<br />

divadelních akcí s návštěvníky koncertů,<br />

galerií a milovníků současné hudby.<br />

V tomto ohledu je festival 4+4 dny v pohybu<br />

v českém kontextu zcela ojedinělý.<br />

Specifikum festivalu mj. spočívá v oživování<br />

objektů pražské architektury uměním<br />

a v prezentaci mezinárodních projektů,<br />

na nichž se dramaturgicky a produkčně<br />

spolupodílí. Festival během patnáctileté<br />

existence představil více než 160 profesionálních<br />

uměleckých souborů z 25 zemí<br />

světa a je vysoce ceněn jak v České republice,<br />

tak ze zahraničí.<br />

www.ctyridny.cz<br />

14. FESTIVAL<br />

FRANCOUZSKÉHO FILMU<br />

24.– 30. <strong>11</strong>. 20<strong>11</strong><br />

Praha (Světozor, Lucerna, Kino 35, CineStar<br />

Anděl), Brno, České Budějovice, Hradec<br />

Králové, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Plzeň<br />

(Europa Cinemas a CineStar)<br />

Již 14. v řadě bude letošní Festival francouzského<br />

filmu. Opět divákům představí<br />

několik filmových novinek v distribuční<br />

premiéře. Chystá se také soutěžní sekce<br />

– Výběr české kritiky, v níž se desítka<br />

filmů utká o cenu diváků. Svého kandidáta<br />

do soutěže vyslal i Tomáš Pilát, redaktor<br />

Českého <strong>rozhlas</strong>u 3 – Vltava. Z letošní<br />

francouzské produkce ho nejvíce zaujal<br />

snímek Tomboy režisérky Céline Sciamma.<br />

Film, jenž zahajoval sekci Panorama<br />

letošního Berlinale, pojednává o dospívání<br />

dívky Laury a jejím tápání ve vlastní pohlavní<br />

identitě. Festival dále uvede speciální sekci<br />

filmů vzniklých v koprodukci televizní stanice<br />

Arte, nepostradatelný Večer krátkých<br />

filmů, jakož i sekci filmových hitů, která<br />

připomene distribuční filmy letošní sezóny.<br />

Jako doprovodný program festival nabídne<br />

výstavu věnovanou slavnému francouzskému<br />

kreslíři a karikaturistovi Plantu, který<br />

přes 30 let publikuje své kreslené komentáře<br />

ke světovým událostem na titulní straně<br />

deníku Le Monde a zároveň je iniciátorem<br />

asociace Cartooning for Peace, prosazující<br />

lidská práva prostřednictvím angažovaných<br />

kreseb. Výstava bude přístupná zdarma<br />

v pasáži Lucerna.<br />

www.festivalff.cz

PROGRAM<br />

STRANA 39<br />

PRO–<br />

GRAM<br />

VÁŽNÁ HUDBA<br />

Vedoucí Redakce vážné hudby Petr Veber<br />

petr.veber@<strong>rozhlas</strong>.cz<br />

POŘADY SYMFONICKÉ, OPERNÍ,<br />

KOMORNÍ A DUCHOVNÍ HUDBY<br />

85. KONCERTNÍ SEZONA<br />

SYMFONICKÉHO ORCHESTRU<br />

ČESKÉHO ROZHLASU<br />

vysílání záznamů vystoupení v abonentním cyklu<br />

z Dvořákovy síně Rudolfina<br />

13. 9. 19.30 (záznam z 5. 9.)<br />

Brahms: Německé requiem. Pražský<br />

filharmonický sbor, sbormistr Lukáš Vasilek,<br />

dirigent: Ondrej Lenárd<br />

<strong>11</strong>. 10. 19.30 h (záznam z 5. 10.)<br />

Strauss: Don Quijote | Schumann: Koncert<br />

pro violoncello a orchestr | Brahms:<br />

Variace B dur na téma Josepha Haydna.<br />

Sólista: Jiří Bárta, dirigent: Ondrej Lenárd<br />

22. <strong>11</strong>. 19.30 h (záznam ze 14. <strong>11</strong>.)<br />

Liszt: Preludia. - Koncert pro klavír<br />

a orchestr č. 1 | Saint-Saëns: Symfonie č. 3<br />

c moll „Varhanní“. Sólisté: Hugues Leclère -<br />

klavír, Aleš Bárta – varhany, dirigent: Vladimír<br />

Válek<br />

SPECIÁLNÍ PROJEKTY<br />

19. 9. Operetní večer: Oskar Nedbal:<br />

Vinobraní (rekonstrukce české nahrávky<br />

z roku 1958)<br />

23. 10. Speciální den EBU k 200. výročí<br />

F. Liszta<br />

19. <strong>11</strong>. Den s Františkem Josefem I.<br />

22. <strong>11</strong>. Den varhan, svátek sv. Cecílie<br />

28. <strong>11</strong>. Operetní večer: Jacques<br />

Offenbach: Orfeus v podsvětí (česká<br />

nahrávka)<br />

KONCERTNÍ SEZONA<br />

Nabídka z výměnné sítě Eurorádia,<br />

z abonmá českých orchestrů<br />

a z tuzemských festivalů<br />

1. 9. Přímý přenos z festivalu v Lucernu<br />

Berlínská filharmonie, dirigent: Simon Rattle<br />

(Britten, Bruckner)<br />

4. 9. Záznam z festivalu Concentus<br />

Moraviae (21. 6. Slavkov u Brna). Monika<br />

Knoblochová – cembalo, kladívkový klavír,<br />

Clara Nováková – flétna, Adéla Štajnochrová<br />

– housle, Hana Fleková – violoncello, viola<br />

da gamba (Bach, Rameau, Martinů, Koželuh<br />

ad.)<br />

5. 9. Záznam ze Šlesvicko-holštýnského<br />

hudebního festivalu (27. 8. Lübeck).<br />

Symfonický orchestr Severoněmeckého<br />

<strong>rozhlas</strong>u, dirigent: Ch. Eschenbach (Dvořák,<br />

Bartók)<br />

6. 9. Přímý přenos z festivalu BBC Proms<br />

Pittsburský orchestr řídí M. Honeck (Rihm,<br />

Mahler)<br />

8. 9. Přímý přenos Česko-rakouského<br />

zámeckého koncertu na zámku Schloss Hof.<br />

Zemlinsky Quintett a Zemlinského kvarteto<br />

(Dvořák, Zemlinsky, Janáček, Mozart)<br />

10. 9. Den s A. Dvořákem. Přímý přenos<br />

z Vysoké u Příbrami (komorní koncert).<br />

Přímý přenos ze zámecké kaple<br />

v Luňanech (koncert Pražského<br />

filharmonického sboru). Přímý přenos<br />

z festivalu Dvořákova Praha. Účinkuje<br />

Vídeňský chlapecký sbor, Chorus<br />

Viennensis, Pražský komorní orchestr,<br />

dirigent Aleksandar Marković (Dvořák,<br />

Haydn, Mozart, Schubert)<br />

<strong>11</strong>. 9. Den s A. Dvořákem. Záznam<br />

koncertu basisty Richarda Nováka<br />

na zámku Sychrově z 19. 8. Přímý přenos<br />

z Nelahozevsi. Koncert Bennewitzova<br />

kvarteta<br />

12. 9. Přímý přenos z festivalu<br />

Dvořákova Praha. Orchestra Filarmonica<br />

della Scala, dirigent Daniel Harding (Puccini,<br />

Verdi, Mascagni, Leoncavallo, Dvořák)<br />

24. 9. Přímý přenos z festivalu<br />

Dvořákova Praha. Truls Mørk (violoncello)<br />

a Rotterdamská filharmonie, dirigent:<br />

Yannick Nézet-Séguin (Dvořák, Beethoven)<br />

26. 9. Záznam z festivalu Dvořákova<br />

Praha z 18. 9. Håkan Hardenberger (trubka)<br />

a Symfonický orchestr WDR Kolín nad<br />

Rýnem, dirigent Jukka-Pekka Saraste<br />

(Beethoven, Haydn)<br />

27. 9. Záznam z festivalu Dvořákova<br />

Praha z 18. 9. Symfonický orchestr Českého<br />

<strong>rozhlas</strong>u, dirigent: Ondrej Lenárd (Dvořák:<br />

Slovanské tance)<br />

28. 9. Přímý přenos Česko-slovenského<br />

zámeckého koncertu z Nitrianského<br />

Pravna. Trio Dubios: Irvin Venyš – klarinet,<br />

Jan Thuri – hoboj, Martin Petrák – fagot<br />

(Mozart, Ibert, Zámečník, Beethoven aj.)<br />

3. 10. Záznam z festivalu BBC Proms<br />

Steve Reich: Clapping Music . - Electric<br />

Counterpoint. - Music for 18 Musicians.<br />

Účinkuje Ensemble Modern, řídí autor.<br />

10. 10. Záznam koncertu Moravské<br />

filharmonie Olomouc a dirigenta Petra<br />

Vronského z 22. 9. (Fibich aj.)<br />

12. 10. Přímý přenos koncertu Pražské<br />

komorní filharmonie (Gounod, Schubert,<br />

Mařatka)<br />

18. 10. Přímý přenos Česko-slovenského<br />

zámeckého koncertu z Hluboké<br />

22. 10. F. Liszt: Legenda o svaté<br />

Alžbětě. Záznam koncertního uvedení<br />

v Drážďanech<br />

1. <strong>11</strong>. Přímý přenos z festivalu Hudební<br />

fórum Hradec Králové. Hans Werner<br />

Henze: Král duchů | Jörg Widmann:<br />

Píseň pro orchestr | York Höller: Sféry pro<br />

velký orchestr a živou elektroniku. Hraje<br />

Filharmonie Hradec Králové, dirigent Pavel<br />

Šnajdr<br />

4. <strong>11</strong>. Přímý přenos z festivalu Hudební<br />

fórum Hradec Králové. Arvo Pärt:<br />

Nekrolog. - Symfonie č. 3. - Lamentate<br />

pro klavír a orchestr. Symfonický orchestr<br />

Českého <strong>rozhlas</strong>u řídí Andreas Sebastian<br />

Weiser<br />

<strong>11</strong>. <strong>11</strong>. Přímý přenos z festivalu Hudební<br />

fórum Hradec Králové. Olivier Messiaen: Et<br />

expecto resurrectionem mortuorum | John<br />

Corigliano: Circus Maximus - Symfonie č. 3<br />

Hraje Filharmonie Hradec Králové<br />

12. <strong>11</strong>. Přímý přenos koncertu laureátů<br />

<strong>rozhlas</strong>ové soutěže Concerto Bohemia<br />

14. <strong>11</strong>. Záznam z festivalu Hudební<br />

fórum Hradec Králové z 8. <strong>11</strong>. Iannis<br />

Xenakis: Nomos Alpha | Wolfgang<br />

Rihm: Styx a Lethe | Matthias Pintscher:<br />

Reflections on Narcissus. Filharmonii Brno<br />

řídí Peter Vrábel

PROGRAM<br />

STRANA 40<br />

21. <strong>11</strong>. K 75. výročí prvního natáčení<br />

koncertu na magnetofonový pás. Záznam<br />

koncertu z 10. 2. 1984, repliky programu,<br />

který uvedl 19. <strong>11</strong>. 1936. Thomas Beecham.<br />

| Ralph Vaughan-Williams: Vosy. Frederick<br />

Delius: Letní noc na řece. - První kukačka<br />

| Nikolaj Rimskij-Korsakov: Zlatý kohoutek<br />

| W. A. Mozart: Symfonie č. 39 | A.<br />

Dvořák: Symfonie č. 8 Anglická | London<br />

Philharmonic Orchestra, dirigent Vernon<br />

Handley<br />

OPERNÍ VEČER<br />

sobota<br />

CYKLUS DVOŘÁKOVÝCH OPER KE 170.<br />

VÝROČÍ SKLADATELE<br />

3. 9. 20.00 h A. Dvořák: Král a uhlíř<br />

17. 9. 20.00 h A. Dvořák: Tvrdé palice<br />

1. 10. 20.00 h A. Dvořák: Šelma sedlák.<br />

Rozhlasová nahrávka z roku 1961<br />

8. 10. 19.00 h A. Dvořák: Jakobín.<br />

Přímý přenos premiéry inscenace<br />

Národního divadla v Praze<br />

15. 10. 19.30 h A. Dvořák: Vanda.<br />

Historická nahrávka<br />

29. 10. 19.00 h A. Dvořák: Dimitrij.<br />

Historická nahrávka<br />

5. <strong>11</strong>. 19.30 h A. Dvořák: Armida<br />

19. <strong>11</strong>. 20.00 h B. Smetana: Dalibor<br />

26. <strong>11</strong>. 20.00 h G. Puccini: Tosca.<br />

(Z archivu Metropolitní opery, 1/3)<br />

AKADEMIE & STUDIO LIVE<br />

středa, 20.00 – 21.45<br />

7. 9. Antonín Dvořák stosedmdesátiletý<br />

14. 9. „Kdybych lásky neměl...“ Johannes<br />

Brahms a Clara Schumannová<br />

21. 9. O Lucernském festivalu<br />

5. 10. Steve Reich<br />

19. 10. 85 let Glagolské mše…<br />

28. 10. Rafael Kubelík očima<br />

svého syna Martina (mimořádně)<br />

2. <strong>11</strong>. Concertino Praga<br />

z <strong>rozhlas</strong>ového archivu<br />

16. <strong>11</strong>. O hudbě a politice<br />

s muzikologem Ivanem Vojtěchem<br />

HUDEBNÍ FÓRUM S…<br />

pondělí až pátek, 23.15 – 24.00<br />

Sondy do tvorby 20. a 21. století připravuje<br />

redaktor a skladatel Josef Třeštík, skladatel<br />

Jiří Teml, publicistky Wanda Dobrovská<br />

a Renáta Spisarová a další autoři orientovaní<br />

v současné a moderní hudbě. Zvou si k mikrofonu<br />

tvůrce a interprety a uvádějí novinky.<br />

RONDO<br />

pondělí až pátek, 9.00 – 9.30<br />

Kritické sondy do světa kompaktních disků.<br />

Pořad pro zájemce o stříbrné nosiče<br />

a nahrávky klasické hudby, který střídavě<br />

připravují Wanda Dobrovská, Bohuslav Vítek,<br />

Jindřich Bálek, Eva Hazdrová-Kopecká, Věra<br />

Drápelová, Helena Havlíková, Luboš Stehlík,<br />

Petr Veber a další hudební kritici.<br />

MATINÉ<br />

pondělí až pátek, 10.15 – <strong>11</strong>.30<br />

Dopolední hudební pořad naplněný<br />

známými a posluchačsky přístupnými<br />

skladbami, který se snaží být především<br />

příjemným společníkem při práci i relaxaci.<br />

Průvodci týdenními bloky pořadů budou<br />

hudební redaktoři Českého <strong>rozhlas</strong>u 3 -<br />

Vltava i některé známé hudební osobnosti.<br />

Výběr z chystaných pořadů:<br />

5.–9. 9. S Vojtěchem Babkou<br />

12.–16. 9. Matiné z Brna<br />

19.–23. 9. S Rafaelem Bromem<br />

26.–30. 9. Matiné z Ostravy<br />

3.–7. 10. S Jiřím Hlaváčem<br />

10.–14. 10. Matiné z Brna<br />

17.–21. 10. S Wandou Dobrovskou<br />

24.–28. 10 S Vojtěchem Babkou<br />

31. 10.–4. <strong>11</strong>. S Veronikou Žajdlíkovou<br />

7.–<strong>11</strong>. <strong>11</strong>. Matiné z Brna<br />

21.–25. <strong>11</strong> Matiné z Ostravy<br />

CD LASER<br />

neděle, 21.00 – 23.00<br />

DVOŘÁK SVĚTOZNÁMÝ (KE 170. VÝROČÍ<br />

NAROZENÍ SKLADATELE)<br />

Zahraniční umělci a orchestry ve špičkových<br />

nahrávkách skladeb A. Dvořáka<br />

4. 9. (1/3) Serenáda pro smyčce E<br />

dur op. 22 (Akademie sv. Martina, Neville<br />

Marriner) | Legendy op. 59 (Budapešťský<br />

festivalový orchestr, Iván Fischer) | Symfonie<br />

č. 6 D dur op. 60 (Vídeňští filharmonikové,<br />

Myung-Whun Chung)<br />

<strong>11</strong>. 9. (2/3) Příroda, Život, Láska (Královský<br />

filharmonický orchestr Londýn, John<br />

Farrer) | Serenáda d moll op. 44 (Dechový<br />

soubor Sabiny Meyerové) | Symfonie č.7 d<br />

moll op. 70 (Concertgebouw Amsterdam,<br />

Nikolaus Harnoncourt)<br />

18. 9. (3/3) Česká suita op. 39 (Orchestr<br />

Severoněmeckého <strong>rozhlas</strong>u, John Eliot<br />

Gardiner) | Koncert pro housle (Maxim<br />

Vengerov, Newyorská filharmonie, Kurt<br />

Masur) | Symfonie č. 9 Z Nového světa<br />

(Symfonický orchestr Cincinnati, Paavo Järvi)<br />

BAVORŠTÍ ROZHLASOVÍ SYMFONIKOVÉ<br />

(K 15. VÝROČÍ ÚMRTÍ RAFAELA KUBELÍKA)<br />

25. 9. (1/2) Rafael Kubelík a jeho<br />

předchůdci | Mozart: Symfonie č. 36<br />

Linecká (řídí Eugen Jochum) | Wagner:<br />

Lohengrin - předehra (řídí Rafael Kubelík) |<br />

Mahler: Symfonie č. 10 - Adagio (řídí Rafael<br />

Kubelík) | Janáček: Glagolská mše (řídí<br />

Rafael Kubelík)<br />

2. 10. (2/2) Kubelíkovi pokračovatelé<br />

Hindemith: Symfonické metamorfózy (řídí<br />

Sir Colin Davis) | Prokofjev: Koncert pro<br />

housle č. 2 (sólista Nikolaj Znajder, řídí Mariss<br />

Jansons) | Strauss: Sinfonia domestica (řídí<br />

Lorin Maazel)<br />

LISZTOVY SYMFONICKÉ BÁSNĚ (K 200.<br />

VÝROČÍ NAROZENÍ SKLADATELE)<br />

Gewandhausorchester Leipzig řídí Kurt Masur<br />

9. 10. Symfonické básně č 1. Co<br />

slyšíme na horách, č. 2 Tasso: Lamento e<br />

Trionfo, č. 3 Preludia, č. 4. Orpheus a č. 5.<br />

Prometheus<br />

16. 10. Symfonické básně č. 6 Mazeppa,<br />

č. 7 Slavnostní zvuky, č. 8 Smutek hrdiny, č.<br />

9 Hungaria, č. 10 Hamlet a č. <strong>11</strong> Hunská bitva<br />

23. 10. Symfonické básně č. 12 Ideály<br />

a č. 13 Od kolébky ke hrobu, Faustovská<br />

symfonie<br />

VEČERY NĚMECKÝCH ORCHESTRŮ<br />

30. 10. Staatskapelle Dresden<br />

Mozart: Symfonie č. 41 Jupiter (řídí Otmar<br />

Suitner) | Bruckner: Symfonie č.4 Es dur<br />

Romantická (řídí Giuseppe Sinopoli)<br />

6. <strong>11</strong>. Gewandhausorchester Leipzig<br />

Hindemith: Symfonie Harmonie světa (řídí<br />

Herbert Blomstedt) | Strauss: Čtyři poslední<br />

písně (zpívá Jessye Norman, řídí Kurt Masur)<br />

| Mendelssohn-Bartholdy: Symfonie č. 3<br />

Skotská (řídí Riccardo Chailly)<br />

13. <strong>11</strong>. Münchner Philharmoniker<br />

Beethoven: Leonora III. (řídí Sergiu<br />

Celibidache) | Čajkovskij: Koncert pro klavír<br />

č. 1 b moll (hraje Alice Sara Ott, řídí Thomas<br />

Hengelbrock) | Brahms: Symfonie č. 1 (řídí<br />

Christian Thielemann)<br />

20. <strong>11</strong>. Berliner Philhamoniker<br />

Dvořák: Othello (řídí Claudio Abbado) |<br />

Bartók: Hudba pro strunné a bicí nástroje<br />

a celestu (řídí Seiji Ozawa) | Berlioz:<br />

Fantastická symfonie (řídí Simon Rattle)<br />

DUCHOVNÍ HUDBA<br />

neděle, 8.00 – 9.00<br />

4. 9. Antonín Dvořák: Mše D dur<br />

<strong>11</strong>. 9. Antonín Dvořák: Stabat mater<br />

18. 9. John Taverner – mistr anglické<br />

polyfonie<br />

25. 9. Židovský rok 1/13<br />

2. 10. Židovský rok 2/13<br />

9. 10. Židovský rok 3/13<br />

16. 10. Židovský rok 4/13<br />

23. 10. F. Liszt<br />

30. 10. Jan Dismas Zelenka: Missa<br />

Omnium sanctorum<br />

6. <strong>11</strong>. Duchovní hudba z rožmberské<br />

knihovny<br />

13. <strong>11</strong>. Židovský rok 5/13<br />

20. <strong>11</strong>. Židovský rok 6/13<br />

27. <strong>11</strong>. Známí a neznámí II (1/2) –<br />

W. A. Mozart

PROGRAM<br />

STRANA 41<br />

LITURGICKÝ ROK<br />

neděle, 7.00 – 7.35<br />

repríza sobota, 1.05 – 1.40<br />

Česká duchovní píseň šesti století<br />

MUSICA ANTIQUA<br />

čtvrtek, 21.20 – 22.45<br />

Komentované záznamy koncertů z EBU<br />

a z českých a moravských festivalů.<br />

Komponované pořady z hudby středověku,<br />

renesance, baroka a klasicismu.<br />

15. 9. Theatrum figuratum quo Petrus<br />

lacrimans | Oratorium z 1. poloviny<br />

18. století ze želivského kláštera. Záznam<br />

koncertu z 27. 8. 20<strong>11</strong>, který se konal během<br />

festivalu Želivské kulturní léto - Musica<br />

Figurata 20<strong>11</strong>. Hraje soubor Harmonia<br />

Delectabilis, umělecký vedoucí Lukáš Vendl.<br />

Připravila Alena Michálková.<br />

22 .9. J. D. Zelenka: Hudba pro saskou<br />

kurfiřtku a polskou královnu Marii Josefu<br />

Připravil Radek Menoušek.<br />

29. 9. Letní slavnosti staré hudby (1/5)<br />

Na křídlech lva. Záznam vystoupení sopranistky<br />

Dorothee Mields a souboru Musica Fiata<br />

Köln z 22. 7. v Míčovně Pražského hradu.<br />

Připravila Alena Michálková.<br />

6. 10. Letní slavnosti staré hudby (2/5)<br />

Festa Liturgica. Záznam vystoupení souboru<br />

Capilla Flamenca z 27. 7. v Anežském<br />

klášteře v Praze. Připravil Josef Třeštík.<br />

13. 10. Letní slavnosti staré hudby (3/5)<br />

Barroco Latinoamericano. Záznam<br />

vystoupení souboru Música Temperana<br />

z 1. 8. v Trójském zámku v Praze. Připravila<br />

Alena Michálková.<br />

20. 10. Letní slavnosti staré hudby (4/5)<br />

Dulce novumque melos. Záznam<br />

vystoupení hráče na cink Dorona Sherwina<br />

a cembalistky B. M. Willi z 3. 8. v Anežském<br />

klášteře v Praze. Připravil Josef Třeštík.<br />

27. 10. Letní slavnosti staré hudby (5/5)<br />

Hausmusik. Záznam vystoupení souboru<br />

Laterna Magica z 4. 8. v Břevnovském<br />

klášteře. Připravila Alena Michálková.<br />

3. <strong>11</strong>.–24.<strong>11</strong>. „Bachovské“ varhany.<br />

Sondu do historie evropského varhanářství<br />

připravil Pavel Černý.<br />

HUDEBNÍ PUBLICISTIKA<br />

SLOVO O HUDBĚ – VARHANY<br />

Pondělí, 17.00 – 17.30<br />

Pořady Radka Rejška o zajímavých<br />

tuzemských i zahraničních nástrojích<br />

SLOVO O HUDBĚ -<br />

POSLUCHÁRNA + DA CAPO<br />

Úterý, 17.00 – 17.30<br />

repríza ve středu, 00.35 – 01.05<br />

Slovo o hudbě patří v tomto čase jednak<br />

Lukáši Hurníkovi, jednak Ivanu Štrausovi.<br />

Střídají se tak pořady Da Capo (kde autor<br />

rekapituluje to, co jsme všichni věděli<br />

o hudbě a třeba dávno zapomněli. A navíc<br />

tak činí zábavnou a přitažlivou formou)<br />

a Posluchárna (které připravuje vynikající<br />

houslista, pedagog a hudební popularizátor<br />

a vybírá skladby zajímavé postavením<br />

ve světě hudby i jejich osudy.)<br />

SLOVO O HUDBĚ<br />

středa 17.00 – 17.30<br />

Hudebně-publicistická půlhodinka<br />

věnovaná aktuálním otázkám našeho<br />

i zahraničního hudebního života. V těchto<br />

týdnech přiblíží například Haydnovy<br />

hudební slavnosti v jihozápadních Čechách,<br />

olomoucký Festival duchovní hudby, České<br />

komorní slavnosti či začínající koncertní<br />

sezony našich těles.<br />

STUDIO M<br />

Čtvrtek 17.00 – 17.30<br />

repríza v sobotu, 0.35 – 1.05<br />

Magazín mladých muzikantů<br />

CONCERTINO PRAGA<br />

Pátek 17.00 – 17.30<br />

Alena Michálková vybírá a komentuje<br />

nahrávky z <strong>rozhlas</strong>ové soutěže mladých<br />

hudebníků<br />

EUPHONIA<br />

sobota, 13.00 – 14.00<br />

V této programové řadě bude věnována<br />

pozornost především dvěma hudebním<br />

výročím. 8. září 1841, tedy před sto<br />

sedmdesáti lety, se v Nelahozevsi narodil<br />

Antonín Dvořák. K této příležitosti<br />

připravila nový šestidílný <strong>rozhlas</strong>ový<br />

cyklus muzikoložka Jitka Slavíková.<br />

Dalším hudebním velikánem, kterého<br />

připomeneme, je Ferenc Liszt, který se<br />

narodil před dvěma sty lety, 22. října 18<strong>11</strong><br />

v Doborjánu. Jako skladatele a klavíristu ho<br />

přiblíží ve svém cyklu Martin Vojtíšek.<br />

TELEFONOTÉKA<br />

neděle, 16.30 – 17.45<br />

Živě vysílaný hudebně- publicistický pořad<br />

se soutěží o kompaktní desky a s možností<br />

telefonických dotazů posluchačů na hosty<br />

ve studiu – osobnosti z hudební, literární,<br />

výtvarné, divadelní či filmové oblasti.<br />

Pozvání přijali např. spisovatel a publicista<br />

Pavel Kosatík, předsedkyně sdružení<br />

Tanec Praha a umělecká ředitelka projektu<br />

Plzeň - Evropské město kultury Yvonna<br />

Kreuzmannová, operní a hudební znalec Jan<br />

Králík, cembalistka Edita Keglerová, dirigent<br />

a předseda Společnosti Antonína Dvořáka<br />

Radomil Eliška či členové Guarneri Tria.<br />

DALŠÍ HUDEBNÍ POŘADY<br />

TRYLEK<br />

pondělí až pátek, 13.00 – 13.30<br />

HUDEBNÍ GALERIE<br />

pondělí až pátek, 13.40 – 15.00<br />

PASTICCI<br />

pondělí až sobota, 12.10 – 12.50<br />

PAUZA<br />

pondělí až pátek, 16.30 – 17.00<br />

SOUDOBÁ HUDBA<br />

pondělí až pátek, 01.05 – 2.00<br />

PARTITURY<br />

pondělí až neděle, 6.05 – 6.50. Repríza druhý<br />

den 4.00 – 4.45<br />

DEPOZITÁŘ HUDEBNÍ GALERIE<br />

pondělí, 22.00 – 22.45<br />

CONCERTINO PRAGA<br />

pátek , 17.00 – 17.30<br />

KOMORNÍ HUDBA<br />

pátek, 22.00 – 22.45<br />

HLASY A HLÁSKY<br />

sobota, 6.55 – 7.15<br />

SÓLO PRO<br />

sobota, 7.15 – 8.00<br />

PROMENÁDNÍ KONCERT<br />

sobota, <strong>11</strong>.00 – <strong>11</strong>.30<br />

ODPOLEDNÍ KONCERT<br />

sobota, 16.30 – 17.45<br />

ZVONY – NEDĚLE,<br />

12.00 – 12.05. Repríza v pondělí 0.00 – 0.05<br />

KONCERT SYMFONICKÉHO ORCHESTRU<br />

ČESKÉHO ROZHLASU<br />

neděle, 12.10 – 12.50<br />

KRÁSNÉ HLASY<br />

neděle, 13.05 – 14.00<br />

VÝROČÍ TÝDNE<br />

neděle 15.15 – 15.30/15.45 – 16.00<br />

VARHANY<br />

neděle 10.00 – 10.30<br />

KOMORNÍ KONCERT<br />

neděle, 14.15 – 15.45<br />

JAZZ,<br />

ALTERNATIVA,<br />

ETNO, WORLD<br />

MUSIC, FOLK,<br />

ROCK<br />

Vedoucí Redakce jazzové a populární hudby<br />

Aleš Opekar (ales.opekar@<strong>rozhlas</strong>.cz)<br />

JAZZOVÁ HUDBA<br />

JAZZOFON<br />

všední dny 9.30–10.00<br />

PONDĚLÍ - Projížďka v rytmu s Antonínem<br />

Matznerem.<br />

ÚTERÝ střídavě Big Band Panorama Jana<br />

Hály a Napříč jazzovými žánry s Otakarem<br />

Svobodou.<br />

STŘEDA střídavě Swing Session<br />

s Kamilem Hálou, Swing z Brna a Swing<br />

z Ostravy.

PROGRAM<br />

STRANA 42<br />

ČTVRTEK střídavě Ochutnávka<br />

z jazzových kompaktů s Lubomírem<br />

Dorůžkou a Popjazz s Petrem Zvoníčkem.<br />

PÁTEK klasický jazz uvádí Luboš Zajíček.<br />

JAZZOVÝ PODVEČER<br />

17.45-18.30<br />

PONDĚLÍ střídavě Blues z hospody i ze<br />

studia s Ondřejem Konrádem a Jazz Update<br />

s Davidem Bradou.<br />

ÚTERÝ střídavě Jazzové mezníky<br />

s Antonínem Matznerem, Jazzová myš<br />

s Pavlem Dostálem, Hudba bez hranic<br />

s Petrem Zvoníčkem a Mezi proudy s Jiřím<br />

Hlaváčem.<br />

STŘEDA střídavě Electric Jazz Václava<br />

Vraného, Na slunečné straně ulice s DJ<br />

Mobleym a soutěžní pořad Tour de Jazz<br />

s Alešem Bendou.<br />

ČTVRTEK Jazz notes - týdeník aktualit<br />

a zajímavostí ze světa jazzu střídavě uvádějí<br />

Jiří Starý, Najponk, Otakar Svoboda a Rudolf<br />

Kulka.<br />

PÁTEK střídavě Jazz live z Prahy, z Brna,<br />

z Ostravy a cyklus Mezinárodní festival jazzového<br />

piana, který připravuje Vladimír Truc.<br />

SOBOTA Sladké je žít (jazz doprovází<br />

poezii, poezie doprovází jazz).<br />

NEDĚLE Jazzové lelkování s Alešem<br />

Bendou.<br />

EURORADIO JAZZ SEASON<br />

pátek 22.30 – 24.00<br />

satelitní přenosy jazzových koncertů:<br />

30. 9. Přímý přenos jazzového koncertu<br />

z Velké Británie.<br />

28. 10. Přímý přenos jazzového koncertu<br />

z Holandska.<br />

25. <strong>11</strong>. Přímý přenos jazzového koncertu<br />

ze Slovinska.<br />

JAZZOVÁ SNÍDANĚ<br />

víkend 4.45 – 5.55<br />

střídavě z Brna, Ostravy a Prahy<br />

JAZZOVÝ KLUB<br />

noc ze soboty na neděli 0.05 – 1.30<br />

K půlnočnímu setkání s jazzem a blues zvou<br />

střídavě Jana Koubková, Jan Hála, Ondřej<br />

Konrád a Otakar Svoboda.<br />

NOČNÍ VLNA JAZZU<br />

každou noc 2.00 – 3.00<br />

OSTATNÍ HUDEBNÍ ŽÁNRY<br />

ČAJOVNA<br />

19.00 – 20.00<br />

Hudba a styl nové generace.<br />

HUDEBNÍ FÓRUM<br />

víkend 23.15 – 24.00,<br />

SOBOTA Svět jiné hudby. Alternativní<br />

hudební směry a mezižánrové fúze uvádí<br />

Petr Slabý.<br />

Etnohrátky. Tématické pořady a záběry<br />

z koncertů world music, etnické a folkové<br />

hudby domácí i zahraniční scény uvádí<br />

Ivana Radechovská.<br />

NEDĚLE Oáza. Hudbu pro relaxaci<br />

a meditaci, povzbuzení i uklidnění, střídavě<br />

uvádějí Vlastimil Marek a Jiří Mazánek.<br />

MEZI DRAKEM A HADEM<br />

3.00 – 4.00<br />

Magickou předjitřní hodinku s relaxační<br />

hudbou k meditaci připravují externí autoři:<br />

Ivana Radechovská, Elena Kubičková, Jiří<br />

Mazánek, Petr Dorůžka a Kateřina Andršová.<br />

ODPOLEDNÍ MOZAIKA<br />

pondělí – pátek 15.00 – 16-00<br />

Kulturní servis doplňuje jazzová a etnická<br />

hudba i world music, kterou vybírá<br />

kolektiv externích spolupracovníků: Ivana<br />

Radechovská, Vladimír Kouřil, Petr Dorůžka,<br />

Kateřina Andršová a Eliška Svobodová.<br />

LITERATURA<br />

A ROZHLASOVÁ<br />

HRA<br />

Vedoucí Literárně-dramatické redakce<br />

Hynek Pekárek (hynek.pekarek@<strong>rozhlas</strong>.cz)<br />

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ<br />

denně 18.30 – 19.00<br />

2. 9.–9. 9. Rainer Maria Rilke: Zápisky<br />

Malta Lauridse Brigga (8 částí)<br />

10. 9.–21. 9. Emil Hakl: Intimní schránka<br />

Sabriny Black (12 částí)<br />

22. 9.–1. 10. Cha Ťin: Čekání (10 částí)<br />

2. 10.–5. 10. Robert Walser: Procházka<br />

(4 části)<br />

6. 10.–23. 10. Bertolt Brecht: Třígrošový<br />

román (18 částí)<br />

24. 10.–12. <strong>11</strong>. Jan Novák: Zatím dobrý<br />

(20 částí)<br />

13. <strong>11</strong>.–24. <strong>11</strong>. Andrzej Bart: Továrna<br />

na mucholapky (12 částí)<br />

25. <strong>11</strong>.–6. 12. Pavol Rankov: Stalo se<br />

1. září (12 částí)<br />

OSUDY<br />

všední dny <strong>11</strong>.30 – 12.00 /<br />

repríza následující všední den 0.05 – 0.35<br />

Rozhlasové memoáry.<br />

5. 9.–9. 9. Marie Viková (5 částí)<br />

12. 9.–16. 9. Jiří Hraše (5 částí)<br />

19. 9.–23. 9. Lubomír Kaválek (5 částí)<br />

26. 9.–30. 9. Ladislav Matějka (5 částí)<br />

3. 10.–7. 10. Vladimír Karfík (5 částí)<br />

10. 10.–14. 10. Eva Fuková (5 částí)<br />

17. 10.–21. 10. Jan Spálený (5 částí)<br />

24. 10.–28. 10. Josefa Rosolová-<br />

Chleborádová: Paměti (5 částí)<br />

31. 10.–<strong>11</strong>. <strong>11</strong>. Václav Daněk (10 částí)<br />

14. <strong>11</strong>.–25. <strong>11</strong>. Vlasta Chramostová (10<br />

částí)<br />

28. <strong>11</strong>.–2. 12. Milan Kohout (5 částí)<br />

MODERNÍ POVÍDKA<br />

čtvrtek 16.00 – 16.30<br />

1. 9. Dino Buzzati: Obluda<br />

8. 9. Václav Kahuda: Exhumace<br />

15. 9. Wolfgang Borchert: Pampeliška<br />

22. 9. Mo Yan: Kluci ze železa<br />

29. 9. Friedrich Dürrenmatt: Sisyfův<br />

obraz<br />

6. 10. František Kautman: Nepřekročená<br />

hranice<br />

13. 10. Christoph Peters: Válka<br />

20. 10. Milada Součková: Realistická<br />

povídka aneb U nesnědeného krámu<br />

27. 10. Woody Allen: Šílencův příběh<br />

3. <strong>11</strong>. Krisztina Tóthová: Neobydlený<br />

člověk<br />

10. <strong>11</strong>. Varlam Šalamov: Poslední boj<br />

majora Pugačova<br />

17. <strong>11</strong>. Edgar Dutka: Muž, který poslední<br />

mluvil s dr. Miladou Horákovou<br />

24. <strong>11</strong>. Christoph Janacz: Pták ve žlabu<br />

POVÍDKA<br />

neděle <strong>11</strong>.30 – 12.00<br />

4. 9. Gertuda Gruberová-Goepfertová:<br />

Holoubě<br />

<strong>11</strong>. 9. Marek Edelman: A byla láska<br />

v ghettu<br />

18. 9. Ladislav Klíma: Já a strýc<br />

25. 9. Philipp Langmann: Nehoda<br />

2. 10. Jaroslav Putík: Žlutá skvrna<br />

9. 10. Stefan Zweig: Neviditelná sbírka<br />

16. 10. Zdenek Slouka: Lojza<br />

23. 10. Michael Karagatsis: Šéf<br />

30. 10. Eda Kriseová: Živá nebožka<br />

6. <strong>11</strong>. Rainer Maria Rilke: Reflexe<br />

13. <strong>11</strong>. Fjodor Michajlovič Dostojevskij:<br />

Plazunkov<br />

20. <strong>11</strong>. Heinrich von Kleist: Zemětřesení<br />

v Chile<br />

27. <strong>11</strong>. Zdeněk Matěj Kuděj: Světoví lidé<br />

NOČNÍ BIBLIOTÉKA<br />

neděle 1.30 – 2.00<br />

4. 9. Věra Stiborová: Mouchy<br />

<strong>11</strong>. 9. Anton Pavlovič Čechov: O lásce<br />

18. 9. Blanka Kubešová: Pro černé a bílé<br />

ruce<br />

25. 9. Arnošt Lustig: Štěpán a Anna

PROGRAM<br />

STRANA 43<br />

2. 10. Restif de la Bretonne: Sára<br />

aneb Poslední milostné dobrodružství<br />

pětačtyřicátníka<br />

9. 10. Jean Moréas: Gugemer<br />

16. 10. Edvard Valenta: Nejdražší jídlo<br />

světa<br />

23. 10. Robert Louis Stevenson:<br />

Markheim<br />

30. 10. Josef Škvorecký: Krpatovo blues<br />

6. <strong>11</strong>. Luigi Pirandello: Mezi dvěma stíny<br />

13. <strong>11</strong>. Fráňa Šrámek: Klavír a housle<br />

20. <strong>11</strong>. Gustavo Adolfo Bécquer:<br />

Miserere<br />

27. <strong>11</strong>. Lev Blatný: Začarované město<br />

SCHŮZKY S LITERATUROU<br />

neděle 20.00-21.00<br />

4. 9. Život a názory nečekaného Pazdery<br />

<strong>11</strong>. 9. Ronald Lee: Mizerný gádžové,<br />

mizerný cigoši<br />

18. 9. Thomas Bernhard: Velký,<br />

nepochopitelný hlad<br />

25.9. Petrkov (Bohuslav Reynek)<br />

2. 10. Snídal jsem se Stifterem<br />

a Nestroyem (R. Kopřiva)<br />

9. 10. František Halas: Potopa<br />

16. 10. Zeno Kaprál<br />

23. 10. Jaromír John<br />

30. 10. Jürgen Fuchs: Vměšování<br />

do vlastních záležitostí<br />

6. <strong>11</strong>. Průlom kruhových hradeb: Jürg<br />

Amann na cestě k Franzi Kafkovi<br />

13. <strong>11</strong>. Paul Celan<br />

20. <strong>11</strong>. Bláznův kabát aneb Josef Kainar<br />

ve vzpomínkách současníků<br />

27. <strong>11</strong>. Claudio Magris: Daleko odkud<br />

(J. Roth)<br />

SOUZVUK<br />

neděle 9.00 – 10.00<br />

4. 9. Kobajaši Issa: Sakury rozkvetly<br />

i na onom břehu<br />

<strong>11</strong>. 9. Else Lasker-Schülerová: Já doma<br />

modrý klavír mám<br />

18. 9. Jaroslav Seifert: Když jsem se<br />

narodil...<br />

25. 9. Bohuslav Reynek: Okno<br />

2. 10. Josef Palivec: Listy<br />

9. 10. Don Quijote míří k věčnosti<br />

(František Tichý v poezii)<br />

16. 10. Ivan Martin Jirous: Hlohy ze<br />

dvora v Kartouzích<br />

23. 10. Prázdné hory jsou plné větru<br />

a deště (korejští zenoví mistři)<br />

30. 10. Rainer Maria Rilke: Elegie z Duina<br />

6. <strong>11</strong>. Karel Jaromír Erben: Hoj, to jsou<br />

moje neozvané hlasy<br />

13. <strong>11</strong>. Dang-Tran-Con, Doan-Thi-Diem:<br />

Nářek bojovníkovy ženy<br />

20. <strong>11</strong>. Bohumil Pavlok: Hukvaldská<br />

preludia<br />

27. <strong>11</strong>. Václav Renč: Ódy, písně,<br />

chvalozpěvy<br />

SVĚT POEZIE<br />

sobota 22.45 – 23.00<br />

3. 9. Petr Král: Svědek stmívání<br />

10. 9. Bořivoj Kopic<br />

17. 9. Raša Perič: Zrno, sen a zákon<br />

24. 9. Jaroslava Kutheilová: Upsána<br />

pokoře světic<br />

1. 10. Jaroslav Dostál: Co v tobě zůstane,<br />

je láska<br />

8. 10. Co jsme my lidé... (německá<br />

barokní poezie)<br />

15. 10. Vít Janota: Jen třídit odpad nestačí<br />

22. 10. Pavel Řezníček: Mizející ve voliéře<br />

29. 10. Petr Čermáček: Vrstevnice<br />

5. <strong>11</strong>. Věra Jirousová: Co je tu, co tu mám<br />

12. <strong>11</strong>. Jan Spáčil Žeranovský: Proč jsi<br />

mne opustila?<br />

19. <strong>11</strong>. Karl Kraus kontra současnost<br />

26. <strong>11</strong>. František Listopad: Hymny zkratky<br />

NEDĚLNÍ VERŠE<br />

12.05 – 12.10<br />

4. 9. Václav Renč: Polibek v září<br />

<strong>11</strong>. 9. Eugenio Montale: Dějiny<br />

18. 9. Jaroslav Seifert: Královský<br />

letohrádek<br />

25. 9. Bohuslav Reynek: Nedělní<br />

dopoledne<br />

2. 10. Seamus Heaney: Rýč<br />

9. 10. Vlasta Dvořáčková: O břečťanu<br />

16. 10. Marina Cvetajevová: Oči<br />

23. 10. Hanuš Bonn: Podzim<br />

30. 10. Philip Larkin: Svítáníčko<br />

6. <strong>11</strong>. Karel Jaromír Erben: Povzbuzení<br />

k radosti<br />

13. <strong>11</strong>. Jaromír Zelenka: Listopadový<br />

pozdní den<br />

20. <strong>11</strong>. Zuzana Nováková: Vzpomínka<br />

na kocoura<br />

27. <strong>11</strong>. Václav Renč: Můj příteli<br />

SNY<br />

neděle 0.00 – 0.05<br />

Slova ze sna a do snů.<br />

4. 9. Jan Slavíček<br />

<strong>11</strong>. 9. William Saroyan II<br />

18. 9. Historka Indiána z kmene Siouxů<br />

25. 9. Jiří Mahen II<br />

2. 10. Joseph von Eichendorff<br />

9. 10. Po Ťü-i<br />

16. 10. Walther von der Vogelweide<br />

23. 10. Josef Topol<br />

30. 10. Marie Molová<br />

6. <strong>11</strong>. Karel Jaromír Erben<br />

13. <strong>11</strong>. Jeden z tzv. „švanků“<br />

20. <strong>11</strong>. Samuel Taylor Coleridge<br />

27. <strong>11</strong>. Lesja Ukrajinka<br />

ETICKÁ KNIHOVNA<br />

sobota 1.40 – 2.00<br />

10. 9. Suzuki: O etickém smyslu<br />

čajového obřadu<br />

17. 9. Henry David Thoreau: Walden čili<br />

Život v lesích<br />

24. 9. Arthur Schopenhauer: O štěstí<br />

1. 10. Starý zákon: O moudrosti života<br />

8. 10. Myšlenky řeckých tragiků o pravdě,<br />

moci a právu<br />

15. 10. Aristotelés: O normách mravních<br />

hodnot<br />

22. 10. Stobaios: O smyslu zákonů<br />

29. 10. Demokritos: O mravní<br />

odpovědnosti<br />

5. <strong>11</strong>. Dopisy Sókrata a jeho žáků<br />

12. <strong>11</strong>. Platón: Obrana Sókrata<br />

19. <strong>11</strong>. Seneca: O shovívavém životě<br />

26. <strong>11</strong>. David Hume: O spravedlnosti<br />

PSÁNO KURZÍVOU<br />

všední dny 10.00 – 10.15<br />

Úvahy a fejetony.<br />

SLADKÉ JE ŽÍT<br />

sobota 17.45 – 18.30<br />

Jazz doprovází poezii, poezie doprovází<br />

jazz.<br />

POEZIE<br />

všední dny 13.30 – 13.40<br />

STRÁNKY NA DOBROU NOC<br />

denně 23.00 – 23.15<br />

Krátké prózy a výňatky z próz.<br />

FONOGRAMY<br />

pátek 16.00 – 16.30<br />

Návraty po stopách zvuku.<br />

KLUB ROZHLASOVÉ HRY<br />

úterý 21.30<br />

6. 9. Ödön von Horváth: Půlhodinka lásky<br />

13. 9. Bertolt Brecht: Lukullův výslech<br />

20. 9. Wolfgang Borchert: Venku přede<br />

dveřmi<br />

27. 9. Petr Pýcha – Jaroslav Rudiš:<br />

Lidojedi<br />

4. 10. Heinrich Böll: Hodina v rodném<br />

městě<br />

<strong>11</strong>. 10. Ilse Aichingerová: Knoflíky<br />

18. 10. Günter Eich: Sabeth<br />

25. 10. Marek Horoščák: Zlaté časy<br />

1. <strong>11</strong>. Wolfgang Hildesheimer:<br />

Balkanexpress<br />

8. <strong>11</strong>. Hans Magnus Enzensberger:<br />

Čechu u moře<br />

15. <strong>11</strong>. George Tabori: Jak být šťastný<br />

a neumořit se<br />

22. <strong>11</strong>. Hermann Broch: Vyprávění služky<br />

Zerliny<br />

29. <strong>11</strong>. Martin Františák: Dva chlapi<br />

za město<br />

HRA PRO TENTO VEČER<br />

čtvrtek 20.00<br />

1. 9. Jana Knitlová: Soukromá derniéra<br />

8. 9. Georges Simenon: Maigret<br />

a mrtvá dívka<br />

15. 9. Hilary Bellová: Vlčí ukolébavka<br />

22. 9. Bohumil Hrabal: Příliš hlučná<br />

samota<br />

29. 9. Jiří Homola: Noc moudrých mužů<br />

6. 10. Michal Walczak: Amazonie

PROGRAM<br />

STRANA 44<br />

13. 10. Gerhard Fritsch: Noční jízda<br />

20. 10. Agatha Christie: Není kouře<br />

bez ohýnku<br />

27. 10. Lucille Fletcherová: Promiňte,<br />

omyl<br />

3. <strong>11</strong>. Georges Simenon: Maigret<br />

a přízrak<br />

10. <strong>11</strong>. Tom Rob Smith: Dítě číslo 44<br />

(1. část)<br />

17. <strong>11</strong>. Tom Rob Smith: Dítě číslo 44<br />

(2. část)<br />

24. <strong>11</strong>. Fritz Joachim Raddatz: Proces<br />

Ezry Pounda<br />

ROZHLASOVÉ JEVIŠTĚ<br />

sobota 14.00<br />

3. 9. John Murell: Poslední léto<br />

10. 9. Pavel Landovský: Hodinový<br />

hoteliér<br />

17. 9. Karel a Josef Čapkové: Lásky hra<br />

osudná<br />

24. 9. Ivan Sergejevič Turgeněv: Bez<br />

peněz<br />

1. 10. Jiří Suchý: Dr. Johann Faust,<br />

Praha 2, Karlovo nám. 40<br />

8. 10. Václav Havel: Spiklenci<br />

15. 10. Jaroslav Vrchlický:<br />

Noc na Karlštejně<br />

22. 10. Jean-Claude Brisville: Rozhovor<br />

pana Descarta s mladým panem Pascalem<br />

29. 10. Eugen O´Neil: Tak trochu básník<br />

5. <strong>11</strong>. Sibylle Berg: Už to bude. Odnaučte<br />

se milovat!<br />

12. <strong>11</strong>. Roland Schimmelpfennig:<br />

Arabská noc<br />

19. <strong>11</strong>. Heinrich von Kleist: Rozbitý<br />

džbán<br />

26. <strong>11</strong>. Ödön von Horváth: Neznámá ze<br />

Seiny<br />

ROZHLASOVÉ SERIÁLY<br />

neděle 10.30<br />

4. 9. Boleslaw Prus: Faraon (10. část)<br />

<strong>11</strong>. 9.–18. 9. Theodor Dreiser: Americká<br />

tragédie (1.–2. část)<br />

25. 9.–2. 10. Christopher Hampton:<br />

Povídky z Hollywoodu (1.–2. část)<br />

9. 10.–27. <strong>11</strong>. Norman Mailer: Duch<br />

Děvky (1.–8. část)<br />

STOLETÍ ROZUMU<br />

každá druhá sobota v měsíci, 16.00 /<br />

repríza pátek, 00.35<br />

Cyklus v rámci Roku německého jazyka.<br />

ČAJOVNA<br />

poslední neděle v měsíci<br />

Hry a dokumenty nové generace.<br />

ZPRAVODAJSTVÍ<br />

A PUBLICISTIKA,<br />

DOKUMENTY<br />

Vedoucí Redakce zpravodajství<br />

a kulturní publicistiky Antonín Pfeifer<br />

(antonin.pfeifer@<strong>rozhlas</strong>.cz)<br />

Vedoucí Redakce dokumentu a speciálních<br />

projektů Jiří Kamen (jiri.kamen@<strong>rozhlas</strong>.cz)<br />

ZPRAVODAJSTVÍ VLTAVY<br />

všední dny v 6.00, 7.00, 8.00, 12.00, 15.00 a 17.30<br />

přehled hlavních událostí také v 10.15, 13.30,<br />

16.30 a v 19 hodin.<br />

MOZAIKA<br />

Pondělí až pátek 7.00 – 9.00, 15.00 – 16.00.<br />

Živě moderovaný pořad kulturního<br />

zpravodajství a publicistiky. Informace,<br />

rozhovory, reportáže, recenze a glosy,<br />

přehledy domácího i zahraničního tisku,<br />

hosté ve studiu, soutěže. Originální výběr<br />

hudby, s jakou se na jiných stanicích<br />

nesetkáte.<br />

VÍKENDOVÁ PŘÍLOHA STANICE<br />

VLTAVA<br />

sobota, 8.00 – <strong>11</strong>.00<br />

Kulturně-publicistický týdeník. 180 minut<br />

reportáží, rozhovorů, glos, fejetonů,<br />

dokumentů, literárních ukázek a hudby<br />

jazzové i vážné připravují a uvádějí Blanka<br />

Stárková a Jiří Kamen.<br />

KRITICKÝ KLUB<br />

pondělí, 16.00 – 16.30, repríza čtvrtek<br />

0.35 – 1.05<br />

Diskuse odborníků o současné literatuře,<br />

filmu, architektuře a výtvarném umění,<br />

které připravují moderátoři: Pavel Janáček,<br />

Vladimír Hendrich, Bibiana Beňová, Tomáš<br />

Dimter, Václav Jamek, Eva Beránková<br />

a další.<br />

FILMOVÝ TÝDENÍK<br />

úterý, 16.00 – 16. 30, repríza pondělí 0.35–1.05<br />

Aktuality ze světa filmu připravují Tomáš<br />

Pilát a Josef Vomáčka.<br />

HISTORICKÝ KLUB<br />

středa, 16.00 – 16.30<br />

Reflexe historických událostí, výročí,<br />

osobností, novinek historické literatury<br />

apod. Připravuje Eliška Závodná.<br />

VLTAVSKÝ POLEDNÍK<br />

sobota, <strong>11</strong>.30 – 12.00<br />

Magazín o životním stylu. Připravuje Eliška<br />

Závodná.<br />

PROSTOR –<br />

ARCHITEKTURA –<br />

DESIGN<br />

ŘEČ VĚCÍ<br />

každá druhá sobota v měsíci, 16.00 – 16.30<br />

Zajímavosti ze světa architektury a designu.<br />

Připravuje Jan Tůma a Jaroslava Haladová.<br />

RADIODOKUMENT<br />

středa 21.45<br />

7. 9. Christian Falvey: La Folia<br />

14. 9. Bronislava Janečková: Lenka<br />

21. 9. Alena Zemančíková: Paní Fengyün<br />

Song aneb Mystika za hlasem<br />

28. 9. Jana Davidová-Kracíková:<br />

Meda Mládková<br />

5. 10. Hana Soukupová: Češi<br />

v srbském Banátu<br />

12. 10. Maria Hammerich-Maier:<br />

Mecenáš Karl Wittgenstein a jeho Poldi<br />

19. 10. Brit Plieštik-Jensen: Jeden den<br />

nahoře, druhý dole<br />

26. 10. Jan Dufek: Komiks v <strong>rozhlas</strong>e<br />

2. <strong>11</strong>. Milan Hanuš: Umění vytvářet<br />

společenství<br />

9. <strong>11</strong>. Tereza Janečková:<br />

Lékařem na Haiti<br />

16. <strong>11</strong>. Roman Štětina, Michal<br />

Pěchouček: Mám raději umělce než umění<br />

23. <strong>11</strong>. David Hertl: Nešlo to<br />

30. <strong>11</strong>. dokument z nabídky Slovenského<br />

<strong>rozhlas</strong>u<br />

RADIOATELIÉR<br />

sobota 00.05<br />

10. 9. Arto Lindsay: Solo in Berlin<br />

17. 9. Peter Szely: This city is built on<br />

sand<br />

24. 9. PremEdice – Johana Švarcová &<br />

Michal Kindernay: ON<br />

1. 10. Nové kompozice studentů skladby<br />

HAMU z roku 20<strong>11</strong><br />

8. 10. Andreas Hagelücken: Shanghai<br />

15. 10. Thomas Ankersmit & Valerio<br />

Tricoli: Echelon Teufelsberg<br />

22. 10. Schwitt-CD<br />

29. 10. PremEdice – Andrea Dancer &<br />

Michal Kindernay: Pěší zvuky<br />

5. <strong>11</strong>. Zvukové panorama Evropy #1<br />

12. <strong>11</strong>. Zvukové panorama Evropy #2<br />

19. <strong>11</strong>. Zvukové panorama Evropy #3<br />

26. <strong>11</strong>. PremEdice – Petra Gavlasová –<br />

nová kompozice

SEKCE STRANA 45<br />

EURO<br />

JAZZ<br />

DENNÍ PROGRAM<br />

jazz.<strong>rozhlas</strong>.cz<br />

PONDĚLÍ<br />

0.00–1.00 Modern Mainstream<br />

1.00–2.00 Modern and Experimental<br />

2.00–3.00 Experimental<br />

3.00–8.00 Modern Mainstream<br />

8.00–9.00 Mostly Bop<br />

9.00–13.00 Modern Mainstream<br />

13.00–14.00 Mostly Bop<br />

14.00–15.00 Modern Mainstream<br />

15.00–17.00 Modern and Experimental<br />

17.00–18.00 Modern Mainstream<br />

18.00–19.00 Hodina evropského jazzu<br />

19.00–22.00 Modern Mainstream<br />

22.00–23.00 Mostly Bop<br />

23.00–24.00 Modern Mainstream<br />

ÚTERÝ<br />

0.00–1.00 Modern Mainstream<br />

1.00–2.00 Modern and Experimental<br />

2.00–3.00 Experimental<br />

3.00–8.00 Modern Mainstream<br />

8.00–9.00 Mostly Bop<br />

9.00–13.00 Modern Mainstream<br />

13.00–14.00 Mostly Bop<br />

14.00–15.00 Modern Mainstream<br />

15.00–17.00 Modern and Experimental<br />

17.00–18.00 Modern Mainstream<br />

18.00–19.00 Hodina českého jazzu<br />

19.00–22.00 Modern Mainstream<br />

22.00–23.00 Mostly Bop<br />

23.00–24.00 Modern Mainstream<br />

STŘEDA<br />

0.00–1.00 Modern Mainstream<br />

1.00–2.00 Modern and Experimental<br />

2.00–3.00 Experimental<br />

3.00–8.00 Modern Mainstream<br />

8.00–9.00 Mostly Bop<br />

9.00–13.00 Modern Mainstream<br />

13.00–14.00 Mostly Bop<br />

14.00–15.00 Modern Mainstream<br />

15.00–16.00 Modern and Experimental<br />

16.00–18.00 Modern Mainstream<br />

18.00–19.00 Hodina free jazzu<br />

a experimentální hudby<br />

19.00–22.00 Modern Mainstream<br />

22.00–23.00 Mostly Bop<br />

23.00–24.00 Modern Mainstream<br />

ČTVRTEK<br />

0.00–1.00 Modern Mainstream<br />

1.00–2.00 Modern and Experimental<br />

2.00–3.00 Experimental<br />

3.00–8.00 Modern Mainstream<br />

8.00–9.00 Mostly Bop<br />

9.00–13.00 Modern Mainstream<br />

13.00–14.00 Mostly Bop<br />

14.00–15.00 Modern Mainstream<br />

15.00–17.00 Modern and Experimental<br />

17.00–18.00 Modern Mainstream<br />

18.00–19.00 Future Shock<br />

19.00–22.00 Modern Mainstream<br />

22.00–23.00 Mostly Bop<br />

23:00 – 24:00 Modern Mainstream<br />

PÁTEK<br />

0.00–1.00 Modern Mainstream<br />

1.00–2.00 Modern and Experimental<br />

2.00–3.00 Experimental<br />

3.00–8.00 Modern Mainstream<br />

8.00–9.00 Mostly Bop<br />

9.00–13.00 Modern Mainstream<br />

13.00–14.00 Mostly Bop<br />

14.00–15.00 Modern Mainstream<br />

15.00–17.00 Modern and Experimental<br />

17.00–18.00 Modern Mainstream<br />

18.00–19.00 ‚Round Bop<br />

19.00–24.00 Modern Mainstream<br />

SOBOTA<br />

0.00–1.00 Modern Mainstream<br />

1.00–2.00 Modern and Experimental<br />

2.00–3.00 Experimental<br />

3.00–9.00 Modern Mainstream<br />

9.00–10.00 Mostly Bop<br />

10.00–14.00 Modern Mainstream<br />

14.00–15.00 ‚Round Bop<br />

15.00–18.00 Modern Mainstream<br />

18.00–19.00 Hodina jazzrocku a funku<br />

19.00–20.00 Modern Mainstream<br />

20.00–21.00 Jazz Club<br />

21.00–22.00 Modern Mainstream<br />

22.00–23.00 Mostly Bop<br />

23.00–24.00 Modern Mainstream<br />

NEDĚLE<br />

0.00–1.00 Modern Mainstream<br />

1.00–2.00 Modern and Experimental<br />

2.00–3.00 Experimental<br />

3.00–9.00 Modern Mainstream<br />

9.00–10.00 Mostly Bop<br />

10.00–14.00 Modern Mainstream<br />

14.00–15.00 Odpolední swing<br />

15.00–16.00 Modern Mainstream<br />

16.00–17.00 Modern and Experimental<br />

17.00–18.00 Experimental<br />

18.00–19.00 Popjazz hour<br />

19.00–22.00 Modern Mainstream<br />

22.00–23.00 Mostly Bop<br />

23.00–24.00 Modern Mainstream<br />

POPIS BLOKŮ<br />

MODERN MAINSTREAM Napříč jazzovou<br />

současností i minulostí. Občasné<br />

výlety k jazzrocku, world music i aktuálním<br />

fúzím.<br />

MODERN AND EXPERIMENTAL Většinou<br />

současný jazz okořeněný špetkou free<br />

jazzu a experimentální hudby.<br />

EXPERIMENTAL Třetí proud, free jazz<br />

a avantgardní výboje. Pro náročné a ještě<br />

náročnější posluchače.<br />

MOSTLY BOP Nejen bopovou klasikou<br />

je člověk živ. V tomto bloku ji doplňuje<br />

pop jazz, cool jazz, latina či straight ahead.<br />

HODINA EVROPSKÉHO JAZZU Žasněte<br />

nad rozmanitostí evropského jazzu. Každé<br />

pondělí z jiné země jen na Euro Jazzu.<br />

HODINA ČESKÉHO JAZZU Minulost<br />

i současnost v nahrávkách českých jazzmanů.<br />

HODINA FREE JAZZU A EXPERIMENTÁLNÍ<br />

HUDBY Pouze free jazz a související<br />

žánry každou středu od šesti.<br />

FUTURE SHOCK Nu-jazz, e-jazz, acidjazz,<br />

či electro-swing? Říkejte tomu, jak<br />

chce, ale s tímto blokem nahlédnete<br />

do budoucnosti.<br />

‚ROUND BOP Pouze bop a hard-bop.<br />

Pro ty, kteří stále nemají dost.<br />

HODINA JAZZROCKU A FUNKU<br />

Jazzrocková fúze, groove a funk. Tuhle<br />

výbušnou směs si nenechte ujít.<br />

JAZZ CLUB Jazzové koncerty z klubů<br />

i prestižních festivalů.<br />

ODPOLEDNÍ SWING Just swing! Ta<br />

pravá hudba pro nedělní odpoledne.<br />

POPJAZZ HOUR Nedělní podvečer<br />

(nejen) s jazzovými vokalisty.

KLUB<br />

STRANA 46<br />

PRO PŘÁTELE A ČLENY KLUBU VLTAVA<br />

PŘEHLÍDKA ROZHLASOVÉ<br />

DOKUMENTÁRNÍ TVORBY<br />

V rámci 15. ročníku Mezinárodního festivalu<br />

dokumentárních filmů v Jihlavě, který<br />

proběhne tradičně poslední říjnový týden<br />

(25.– 30. 10. 20<strong>11</strong>), nabídne Český <strong>rozhlas</strong><br />

– letos poprvé – zajímavou přehlídku<br />

<strong>rozhlas</strong>ové dokumentární tvorby. Od 27.<br />

do 29. října (vždy v časech 10:00 – 12:00<br />

a 14:00 – 16:00 hod.) se v nově otevřeném<br />

jihlavském divadle DIOD (bývalé kino<br />

Sokol) budete moci zaposlouchat do dokumentárních<br />

pořadů české i zahraniční<br />

tvorby. Přehlídkou poslechů provedou<br />

moderátoři-dokumentaristé a o <strong>rozhlas</strong>ovém<br />

dokumentu, jeho specifičnosti<br />

ve tvorbě, pohovoří teoretička a odbornice<br />

na <strong>rozhlas</strong>ový dokument Andrea<br />

Hanáčková. Festival svojí návštěvou poctí<br />

i pozvaní hosté, mezi něž patří Miloš Doležal<br />

(redaktor Českého <strong>rozhlas</strong>u 3 – Vltava)<br />

či Katie Burningham z Anglie. Rovněž<br />

představíme krátké a experimentální formy<br />

tvorby, nabízející širokou paletu zvukového<br />

designu. Návštěvníci festivalu tak budou<br />

mít poprvé možnost nechat se unést<br />

zvukovou kuchyní s převahou hlasu, či<br />

diskutovat s tvůrci i hosty festivalu o jejich<br />

tvorbě. Český <strong>rozhlas</strong> 3 – Vltava a Radio<br />

Wave celou akci obohatí doprovodným<br />

hudebním programem přímo v místě dění.<br />

Letošní propojení <strong>rozhlas</strong>ové i televizní<br />

dokumentární tvorby na festivalu dává<br />

vzniknout křižovatce setkání audiovizuálních<br />

cest se svými specifiky zachycování<br />

reality, která jsou pro film a <strong>rozhlas</strong> ojedinělá.<br />

Možná Vás překvapí, že k natočení<br />

<strong>rozhlas</strong>ového dokumentu není potřeba<br />

nijak drahá a speciální technika, jako spíše<br />

nápad a způsob jeho provedení. Tvořit lze<br />

v podstatě kdekoliv! Ale o tom se dozvíte<br />

více přímo v Jihlavě. Pro členy Klubu Vltava<br />

v současné době vyjednáváme slevu<br />

z ceny vstupného.<br />

www.dokument-festival.cz<br />

NA DVOJKU DO ÁČKA<br />

Zveme Vás na pravidelné klubové večery<br />

s vltavskými redaktory, dramaturgy, režiséry<br />

a jejich hosty. Setkání se konají po letní<br />

přestávce od 6. října 20<strong>11</strong> vždy 1. čtvrtek<br />

v měsíci od 19.00 hod. ve Studiu A, Český<br />

<strong>rozhlas</strong>, Hybešova 10, Praha 8.<br />

ČESKÝ ROZHLAS 3 – VLTAVA<br />

NOVĚ TAKÉ NA FACEBOOKU<br />

PŘIPOJTE SE K NÁM!<br />

NALAĎTE SI…<br />

www.facebook.com/vltava3<br />

www.facebook.com/vltava.mozaika<br />

www.facebook.com/cajovna<strong>rozhlas</strong><br />

ČESKÝ ROZHLAS 3 – VLTAVA V CELÉ REPUBLICE NA VKV (FM)<br />

BRNO — 102 | BRNO-MĚSTO — 90,4 | Č. BUDĚJOVICE — 96,1 | HODONÍN — 100,4 |<br />

CHEB — 106,2 | CHOMUTOV — 96,3 | JESENÍK — 98,2 | JIHLAVA — 95,4 | KAPLICE — 105,9 |<br />

KARLOVY VARY — 105,7 | KAŠPERSKÉ HORY — 107,2 | KLATOVY — 88,6 | LIBEREC — 103,9 |<br />

OSTRAVA — 104,8 | PARDUBICE — 102,7 | PÍSEK — 105,2 | PLZEŇ — 95,6 | PLZEŇ-RADEČ —<br />

93,3 | PRAHA — 105 | PŘÍBRAM — 107 | TRUTNOV — 101,9 | ÚSTÍ N. LABEM — 104,5 |<br />

VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ — 96,8 | VARNSDORF — 88,4 | VSETÍN — 98,3 | ZLÍN — 94,8 |<br />

ZNOJMO — 99,2 | NEBO NA — VLTAVA.ROZHLAS.CZ<br />

VYSÍLAČE V SYSTÉMU DVB-T (DIGITÁLNÍ SÍŤ 1 PO DOKONČENÍ DIGITALIZACE V ROCE 2010)<br />

PRAHA-MAHLEROVY SADY — KANÁL 53 | PRAHA-CUKRÁK — KANÁL 53 | VOTICE-MEZIVRATA<br />

— KANÁL 53 | ČESKÉ BUDĚJOVICE-KLEŤ — KANÁL 49 | SUŠICE-SVATOBOR — KANÁL 49 |<br />

VIMPERK-MAŘSKÝ VRCH — KANÁL 49 | PLZEŇ-KRAŠOV — KANÁL 34 | DOMAŽLICE-VRANÍ<br />

VRCH — KANÁL 34 | CHEB-ZELENÁ HORA — KANÁL 36 | JÁCHYMOV- KLÍNOVEC — KANÁL 36 |<br />

ÚSTÍ N. LABEM-BUKOVÁ HORA — KANÁL 33 | CHOMUTOV-JEDLOVÁ HORA — KANÁL 33 |<br />

LIBEREC-JEŠTĚD — KANÁL 43 | TRUTNOV-ČERNÁ HORA — KANÁL 40 | PARDUBICE-KRÁSNÉ<br />

— KANÁL 32 | JIHLAVA-JAVOŘICE — KANÁL 33 | OSTRAVA-HOŠŤÁLKOVICE — KANÁL 54 |<br />

OSTRAVA-SLEZSKÁ OSTRAVA — KANÁL 54 | BRNO-KOJÁL — KANÁL 29 | BRNO-MĚSTO<br />

— KANÁL 29 | BRNO-HÁDY — KANÁL 29 | MIKULOV-DĚVÍN — KANÁL 29 | FRÝDEK-LYSÁ<br />

HORA — KANÁL 54 | ZLÍN-TLUSTÁ HORA — KANÁL 33 | VALAŠSKÉ KLOBOUKY-PLOŠTINY —<br />

KANÁL 33 | JESENÍK-PRADĚD — KANÁL 36<br />

KLUB VLTAVA<br />

Klub Vltava je pro všechny, kteří poslouchají<br />

stanici Česky <strong>rozhlas</strong> 3 – Vltava<br />

a k jejichž životním potřebám patří kontakt<br />

s hudebním a slovesným uměním a kulturou<br />

v tom nejširším slova smyslu. Je určen<br />

těm, kteří chtějí víc než jen kvalitní <strong>rozhlas</strong>ový<br />

program.<br />

Klub Vltava nabízí možnost bližšího kontaktu<br />

mezi posluchači a tvůrci pořadů, účast<br />

na natáčení přímých přenosů, organizuje<br />

klubová setkání, besedy, předpremiéry <strong>rozhlas</strong>ových<br />

pořadů, návštěvy kulturních akcí.<br />

Klub Vltava vydává čtyřikrát ročně<br />

čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice<br />

Český <strong>rozhlas</strong> 3 – Vltava, který přináší<br />

inspiraci ze světa kultury a umění, exkluzivní<br />

rozhovory, podrobné informace o programu<br />

stanice, přehled partnerů Klubu,<br />

členských výhod a slev, aktuální nabídky,<br />

soutěže a další zajímavosti.<br />

Klub Vltava nabízí možnost využívat výhod<br />

sjednaných s partnerskými institucemi,<br />

které vybírá tak, aby umožnil svým členům<br />

ještě intenzivnějši kontakt s aktualním<br />

děním ve světě kultury. Členské výhody<br />

poskytují přední kulturní organizace po celé<br />

České republice – hudební festivaly a symfonické<br />

orchestry, divadla a divadelní festivaly,<br />

galerie, muzea, nakladatelství a další.<br />

Jejich počet se stále rozšiřuje.<br />

Aktuální nabídky, setkání, soutěže<br />

a akce, stejně jako statut Klubu naleznete<br />

na www strankách Klubu.<br />

Osobní členství: roční členský příspěvek<br />

činí 150 Kč. Rodinné členství: roční členský<br />

příspěvek činí 290 Kč (obdržíte průkazy<br />

člena Klubu Vltava i pro další dva rodinné<br />

příslušníky).<br />

Pro zaslání členského příspěvku si<br />

vyžádejte individuální variabilní symbol.<br />

Klub Vltava, Český <strong>rozhlas</strong> 3 – Vltava<br />

Vinohradská 12, 120 99 Praha 2<br />

informační linka Klubu Vltava<br />

tel.: +420 221 552 686 nebo<br />

+420 221 552 677<br />

e-mail: klub.vltava@<strong>rozhlas</strong>.cz<br />

vltava.<strong>rozhlas</strong>.cz/klubvltava

PARTNEŘI<br />

STRANA 47<br />

PART–<br />

NEŘI<br />

KLUBU VLTAVA<br />

Na uvedené otázky odpovídejte výhradně<br />

na lince Klubu Vltava.<br />

Aktuální nabídku sledujte také na<br />

vltava.<strong>rozhlas</strong>.cz v sekci Klub Vltava.<br />

HUDBA<br />

ČESKÁ FILHARMONIE<br />

15% sleva na abonentní koncerty České<br />

filharmonie<br />

Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, <strong>11</strong>0 01 Praha<br />

1, tel.: 227 059 227<br />

info@cfmail.cz, www.ceskafilharmonie.cz<br />

PRAŽSKÝ KOMORNÍ ORCHESTR –<br />

AGENTURA S. R. O.<br />

20 % sleva na nákup vstupenek na abonentní<br />

koncerty<br />

Černokostelecká 6, 100 00 Praha 10<br />

tel.: 274 772 697, www.pko.cz,<br />

agency@pko.cz<br />

SYMFONICKÝ ORCHESTR<br />

ČESKÉHO ROZHLASU<br />

30 % sleva na dopolední veřejné generální<br />

zkoušky. Cena vstupenky po slevě 50 Kč<br />

Vinohradská 12, 120 99 Praha 2<br />

tel.: 221 551 412, fax: 221 551 413<br />

socr.<strong>rozhlas</strong>.cz, socr@<strong>rozhlas</strong>.cz<br />

ČESKÁ KULTURA S.O.<br />

Pořadatel a spolupořadatel festivalů konaných<br />

v rámci Českých kulturních slavností<br />

Houskova 1876, 413 01 Roudnice nad<br />

Labem, tel: 606 269 016, 777 269 032<br />

www.ceske-kulturni-slavnosti.cz<br />

info@ceskakultura.cz,<br />

krizanovsky.radek@volny.cz<br />

COLLEGIUM MARIANUM<br />

Pořadatel cyklu koncertů Barokní podvečery,<br />

10% sleva z ceny vstupného.<br />

Melantrichova 971/19, <strong>11</strong>0 00 Praha 1<br />

tel.: 224 229 462, 731 448 346<br />

www.collegiummarianum.cz,<br />

vstupenky@collegiummarianum.cz<br />

ARS/KONCERT, SPOL. S R. O.<br />

Organizátor Mezinárodního hudebního<br />

festivalu Brno (Moravský podzim), sleva<br />

10% z ceny vstupného<br />

Hybešova 29, 602 00 Brno,<br />

tel.: +420 543 420 951, www.arskoncert.cz,<br />

e-mail: ars@arskoncert.cz<br />

DIVADLA<br />

NÁRODNÍ DIVADLO<br />

Opera Národního divadla<br />

Denní pokladny jsou otevřeny každý den<br />

od 10.00 do 18.00 v Provozní budově Národního<br />

divadla (Ostrovní 1) a v Kolowratském<br />

paláci (Ovocný trh 6).<br />

Činohra Národního divadla<br />

Nabízí členům Klubu Vltava vstupenky<br />

s 20 % slevou na následující tituly:<br />

– J. Topol: KONEC MASOPUSTU, <strong>11</strong>. a 18.<br />

10. 20<strong>11</strong> v 19.00 hod., Národní divadlo<br />

– A. P. Čechov: RACEK, 15., 24. a 28. 9. 20<strong>11</strong><br />

v 19.00 hod., Stavovské divadlo<br />

– E. Jelinek: CO SE STALO, KDYŽ NORA<br />

OPUSTILA MANŽELA aneb OPORY SPO-<br />

LEČNOSTÍ, 22. 9. a 13. <strong>11</strong>. 20<strong>11</strong> v 19.00<br />

hod., Nová scéna<br />

– L. Lagronová: PLÁČ, 7. 9.; 9. a 28. <strong>11</strong>. 20<strong>11</strong><br />

v 19.00 hod., Divadlo Kolowrat<br />

Na jeden členský průkaz lze se slevou zakoupit<br />

maximálně dvě vstupenky na jeden<br />

titul. Počet vstupenek je omezený.<br />

Ovocný trh 6, <strong>11</strong>2 30 Praha 1,<br />

tel.: 224 901 419, www.narodni-divadlo.cz,<br />

j.tycova@narodni-divadlo.cz<br />

NÁRODNÍ DIVADLO BRNO<br />

10 % sleva z ceny vstupného na vybraná<br />

představení pořádaná divadlem<br />

Dvořákova <strong>11</strong>, 657 70 Brno, tel.: 542 158 <strong>11</strong>1<br />

www.ndbrno.cz, info@ndbrno.cz.<br />

DIVADLO KOMEDIE<br />

20 % sleva z ceny vstupného na představení<br />

pořádaná divadlem<br />

Jungmannova 1, <strong>11</strong>0 00 Praha 1,<br />

tel.: 224 222 734, www.prakomdiv.cz,<br />

divadlo@prakomdiv.cz<br />

DIVADLO VIOLA<br />

Až 50% sleva z ceny vstupného na vybraná<br />

představení pořádaná divadlem vč. dramaturgické<br />

řady Rozhlasová hra na jevišti<br />

Národní třída 7, <strong>11</strong>0 00 Praha 1<br />

tel./fax: 224 220 844, www.divadloviola.cz<br />

DIVADLO NABLÍZKO<br />

20 % sleva z ceny vstupného. V sezoně<br />

2010/<strong>11</strong> pravidelně v divadle Komedie.<br />

tel. rezervace: 777 929 099, www.nablizko.cz,<br />

rezervace@nablizko.cz<br />

DIVADLO PONEC<br />

30 % sleva z ceny vstupného<br />

Husitská 24A/899, 130 00 Praha 3<br />

tel.: 224 817 886 (9–17h), 222 721 531<br />

(17–20h), www.divadloponec.cz,<br />

office@tanecpraha.cz<br />

MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC<br />

50 % sleva z ceny vstupného<br />

Třída Svobody 33, 771 <strong>11</strong> Olomouc<br />

tel.: 585 223 533 (předprodej vstupenek)<br />

www.moravskedivadlo.cz,<br />

pokladna@moravskedivadlo.cz<br />

VÝTVARNÉ UMĚNÍ<br />

GALERIE RUDOLFINUM<br />

Aktuální výstava Kontroverze. Právní a etická<br />

historie fotografie (do 13. <strong>11</strong>. 20<strong>11</strong>).<br />

Alšovo nábřeží 12, <strong>11</strong>0 01 Praha 1<br />

tel.: 227 059 309 (pokladna)<br />

www.galerierudolfinum.cz,<br />

galerie@rudolfinum.org<br />

GASK / GALERIE STŘEDOČESKÉHO KRAJE<br />

50 % sleva z ceny vstupného na aktuální<br />

výstavy.<br />

Barborská 51–53, 284 01 Kutná Hora<br />

tel.: 725 607 388 (sekretariát), 725 377 433<br />

(pokladna), www.gask.cz, asistentka@gask.cz

PARTNEŘI<br />

STRANA 48<br />

GALERIE HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY<br />

20 % sleva ze vstupného na aktuální výstavy.<br />

Výstavní místa: Městská knihovna, Dům<br />

U Kamenného zvonu, Staroměstská radnice,<br />

Dům U Zlatého prstenu, Trojský zámek,<br />

Bílkova vila, Bílkův dům v Chýnově.<br />

Mariánské nám.1, Praha 1, tel.: 222 310 489,<br />

222 313 357, www.citygalleryprague.cz<br />

TOPIČŮV SALON<br />

50% sleva z ceny vstupného.<br />

Národní 9, <strong>11</strong>0 00 Praha 1, tel.: 224 232 500,<br />

topicuvsalon@volny.cz<br />

ARS VIVA CESTY ZA UMĚNÍM<br />

Specializovaná cestovní kancelář.<br />

Muchova 9, č. p. 223 (1. patro), 160 00 Praha<br />

6, tel.: 233 324 099, fax: 224 3<strong>11</strong> 585<br />

www.arsviva.cz, arsviva@arsviva.cz<br />

KNIHY,<br />

ČASOPISY, CD<br />

SPOLEČNOST FRANZE KAFKY<br />

30 % sleva na veškerou knižní produkci<br />

z nakladatelství<br />

Široká 14, <strong>11</strong>0 00 Praha 1, tel.: 224 227 452<br />

www.franzkafka-soc.cz,<br />

mail@franzkafka-soc.cz<br />

RADIOSERVIS, A. S.<br />

Hudební a knižní vydavatelství Českého<strong>rozhlas</strong>u,<br />

vydavatel Týdeníku Rozhlas. 25 %<br />

sleva v zásilkovém obchodě na vlastní<br />

zboží, zájemcům zašleme zdarma katalog.<br />

Objednávky: Jeseniova 36, 130 00 Praha 3<br />

tel.: 222 713 037, 221 551 384,<br />

eshop@<strong>rozhlas</strong>.cz<br />

10 % sleva na celý sortiment ve firemní<br />

prodejně<br />

Vinohradská 13, Praha 2, tel.: 222 254 480<br />

Kniha Nebylo těžké říci ne vznikla na základě<br />

vyprávění básníka, esejisty a překladatele<br />

Jana Vladislava v <strong>rozhlas</strong>ovém<br />

cyklu na stanici Český <strong>rozhlas</strong> 3 – Vltava.<br />

Znáte jméno tohoto cyklu?<br />

Autor první správné odpovědi získá<br />

zmíněnou knihu.<br />

A2 KULTURNÍ TÝDENÍK<br />

Americká 2, 120 00, Praha 2.<br />

tel.: 222 510 227, www.tydenikA2.cz<br />

SANQUIS<br />

Časopis o všech podobách umění<br />

a o zdravém životním stylu. 30% sleva<br />

na roční předplatné a hodnotný dárek pro<br />

každého předplatitele (cena zvýhodněného<br />

ročního předplatného činí 553 Kč,<br />

s předplatným získáte klubovou kartu<br />

nabízející slevy v knihkupectvích, galeriích,<br />

divadlech i třeba relaxačních centrech).<br />

Při objednávce udávejte kód Vltava. Více<br />

informací najdete na www.sanquis.cz<br />

OPERA PLUS<br />

Internet magazine. www.operaplus.cz,<br />

operapluscz@gmail.com<br />

NAKLADATELSTVÍ ROMEO<br />

30 % sleva z ceny knih<br />

Pod Bání 21, 180 00 Praha 8<br />

tel.: 283 840 193, 605 960 2<strong>11</strong><br />

www.jirijosek.com, jirijosek@volny.cz<br />

NAKLADATELSTVÍ LIKA KLUB<br />

Až 25 % sleva na všechny publikace<br />

Počernická 76, 108 00 Praha 10<br />

tel.: 222 541 166, likaklub@volny.cz<br />

NAKLADATELSTVÍ CARPE DIEM<br />

Edice klubové poezie, Edice knih doplněných<br />

o DVD. 20 % sleva na veškeré tituly<br />

Carpe diem, 691 <strong>11</strong> Brumovice 175<br />

tel.: 519 423 378, www.carpe.cz,<br />

carpe@carpe.cz<br />

LIBRI, SPOL. S. R. O.<br />

15 % sleva z ceny knih<br />

Na Hutmance 7, 158 00 Praha 5<br />

tel.: 251 613 <strong>11</strong>3, fax: 251 6<strong>11</strong> 013<br />

www.libri.cz, libri@libri.cz<br />

V jakém roce vznikl stálý a samostatný<br />

orchestr Česká filharmonie? Autor první<br />

správné odpovědi získá knihu Dějiny zemí<br />

Koruny české v datech.<br />

ŽAKET – KARTOGRAFICKÉ<br />

VYDAVATELSTVÍ<br />

30 % sleva z ceny všech map při přímém<br />

odběru<br />

Slánská 381/10, 163 00 Praha 6<br />

tel.: 210 083 570, www.zaket.cz,<br />

info@zaket.cz<br />

NAKLADATELSTVÍ ATLANTIS,<br />

SPOL. S R. O.<br />

20 % sleva na produkci nakladatelství, při<br />

objednávce dvou a více knih neplatíte<br />

poštovné<br />

PS 374, Česká 15, 602 00 Brno<br />

tel./fax: 542 213 221, www.atlantis-brno.cz,<br />

atlantis-brno@volny.cz<br />

MAGAZÍN KLUBU VLTAVA<br />

Čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český <strong>rozhlas</strong> 3 – Vltava – XVI. ročník, číslo 3, září 20<strong>11</strong>–listopad 20<strong>11</strong><br />

Vychází 4× ročně. Evidenční číslo MK ČR E 14038. – Šéfredaktor: Luboš Stehlík – Redakce: Marcela Hájková<br />

Grafická úprava a sazba: Colmo, www.colmo.cz – Tisk: Tiskárna Macík, s. r. o. – Distribuce: SEND, předplatné s. r. o. – Český <strong>rozhlas</strong> 3 – Vltava,<br />

šéfredaktor stanice Lukáš Hurník – Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, tel.: 221 552 677 – vltava.<strong>rozhlas</strong>.cz – e-mail: vltava@<strong>rozhlas</strong>.cz<br />

NAKLADATELSTVÍ BASET<br />

až 15 % procent sleva na vybrané publikace.<br />

Redakce: Sokolská 66, 120 00 Praha 2<br />

- Nové Město, tel.:244 402 705<br />

expedice – prodejní sklad: Plovdivská<br />

3400, 143 00 Praha 4, tel./fax: 244 402 706<br />

www.baset.cz, baset@ok.cz<br />

MLADÁ FRONTA A.S.<br />

20 % sleva z ceny knih. Při objednávce nad<br />

600 Kč balné a poštovné zdarma.<br />

Mezi Vodami 1952/9, 143 00 Praha 4-<br />

Modřany, Objednávky: prodej@mf.cz<br />

tel:: 225 347 313, www.kniha.cz,<br />

www.mf.cz<br />

NAKLADATELSTVÍ LABYRINT<br />

20 % sleva z ceny knih<br />

redakce: Dittrichova ulice č. 5, 120 00 Praha<br />

2, tel. a fax: 224 922 422<br />

labyrint.net, labyrint@labyrint.net<br />

NAKLADATELSTVÍ TITANIC<br />

20% sleva na všechny knihy<br />

Plzeňská 222, 150 00 Praha 5<br />

tel.: 257 2<strong>11</strong> 257, www.titanic.n.cz,<br />

titanic.n@gmail.com<br />

ČLENSKÉ VÝHODY<br />

Veškeré soutěžní plnění je možné čerpat<br />

prostřednictvím informační linky Klubu<br />

Vltava.<br />

Odpovědi volejte na klubovou linku<br />

221 552 686. Chcete-li využít členských<br />

výhod u našich partnerů, uvádějte<br />

při písemných objednávkách členské<br />

číslo. Při osobním odběru se prokažte<br />

průkazkou Klubu Vltava. Změna výhod<br />

partnerů a konkrétních forem spolupráce<br />

vyhrazena.

Mezinárodní hudební festival<br />

Rozhlasový podzim<br />

4|10 >1|<strong>11</strong>>20<strong>11</strong><br />

www.<strong>rozhlas</strong>ovypodzim.cz<br />

Prodej vstupenek on-line na www.<strong>rozhlas</strong>ovypodzim.cz,<br />

v Reprezentační prodejně Českého <strong>rozhlas</strong>u, Vinohradská 12, Praha 2,<br />

tel. 221 551 349, v pokladně Rudolfina, nám. Jana Palacha, Praha 1,<br />

tel. 227 059 227. Ceny vstupenek 90–490 Kč.<br />

Za finanční podpory

Mezinárodní hudební festival<br />

Rozhlasový podzim<br />

4|10 >1|<strong>11</strong>>20<strong>11</strong><br />

www.<strong>rozhlas</strong>ovypodzim.cz<br />

Prodej vstupenek on-line na www.<strong>rozhlas</strong>ovypodzim.cz,<br />

v Reprezentační prodejně Českého <strong>rozhlas</strong>u, Vinohradská 12, Praha 2,<br />

tel. 221 551 349, v pokladně Rudolfina, nám. Jana Palacha, Praha 1,<br />

tel. 227 059 227. Ceny vstupenek 90–490 Kč.<br />

Za finanční podpory<br />

Jazz live / Čajovna /<br />

Páteční večer.<br />

Rozhlasové jeviště /<br />

Sladké je žít / Čajovna.<br />

23. 9.<br />

17.45 / 19.00 / 20.00 hodin<br />

VEČER S MILESEM<br />

DAVISEM:<br />

1. 10.<br />

14.00 / 17.45 / 19.00 hodin<br />

DEN S JIŘÍM SUCHÝM:<br />

R. Schimmelpfennig, G. Tabori,<br />

H. von Kleist, H. Broch,<br />

Ö. von Horváth.<br />

od 12. <strong>11</strong>.<br />

NĚMECKÁ DRAMATIKA<br />

Přípomínka 95. výročí<br />

úmrtí císaře.<br />

O vztahu Johannesa Brahmse<br />

a Clary Schumannové.<br />

Původní <strong>rozhlas</strong>ové hry<br />

(P. Pýcha – J. Rudiš,<br />

M. Horoščák, M. Františák).<br />

Premiéra nového nastudování.<br />

19. <strong>11</strong>.<br />

DEN S FRANTIŠKEM<br />

JOSEFEM I.<br />

12. 9.<br />

20.00 hodin<br />

„KDYBYCH LÁSKY<br />

NEMĚL...“<br />

27. 9., 25. 10.<br />

a 29. <strong>11</strong>.<br />

21.30 hodin<br />

VINOHRADSKÁ 12<br />

8. 10.<br />

20.00 hodin<br />

DVOŘÁKŮV JAKOBÍN<br />

V PŘÍMÉM PŘENOSU<br />

Z NÁRODNÍHO DIVADLA<br />

Vlasta Chramostová.<br />

od 14. <strong>11</strong>.<br />

<strong>11</strong>.30 hodin<br />

OSUDY<br />

PROGRAMOVÉ TIPY STANICE ČESKÝ ROZHLAS 3 – VLTAVA

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!