požární bezpečnost staveb - Časopis stavebnictví

casopisstavebnictvi.cz

požární bezpečnost staveb - Časopis stavebnictví

2011

11–12/11

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Český svaz stavebních inženýrů

Svaz podnikatelů stavebnictví v ČR

časopis

MK ČR E 17014

Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs

požární bezpečnost

staveb

stavba roku: Společenské

centrum Trutnovska

osobnost stavitelství:

Bedřich Hacar

www.casopisstavebnictvi.cz

cena 68 Kč


editorial

Vážení čtenáři,

právě jsem se dočetl, že v čínské

provincii Ťi-lin řídil výstavbu železničních

mostů a železničního

tunelu coby stavbyvedoucí místní

kuchař, který předtím nepostavil

ani pec. Výsledkem jsou samozřejmě

katastrofálně nevyhovující

konstrukce a miliardové škody.

Ano, je to Čína, a podobných,

pro Evropana těžko uvěřitelných

zpráv máme na internetu sedm

do týdne. Na druhou stranu

znám země, kde své práci rozumí

projektanti, architekti, staveb

firmy, výrobci materiálů, ale

správní orgány na nejvyšší úrovni

mají k jejich práci vztah na úrovni

výše zmíněného kuchaře. Škody

jsou pak, logicky, ještě vyšší…

O jaký stát jde, nebudu jmenovat,

protože jsem se do české vlády

„navážel“ v minulém editorialu

a nechtěl bych se opakovat. Při

té příležitosti dlužím omluvu

náměstkovi ministra pro místní

rozvoj Miroslavu Kalousovi, kterému

jsem v posedlosti bojovnou

múzou přisoudil resort životního

prostředí. Pro pana Kalouse také

neplatí výše zmíněné podobenství

s čínským kuchařem.

Na začátku října se v Senátu PČR

konalo vyvrcholení Dnů stavitelství

a architektury. Dřívějším

tradičním scenářem bylo právě

setkání ve Valdštejnském paláci

a následně galavečer v Betlémské

kapli. Místo dlouholetého

Husova správcovství se

tentokrát obešlo bez stavbařů

z důvodů více než prozaických –

v době, kdy se „nežere“, tak

se ani nemlaská. Nemyslím

si však, že by tím vyvrcholení

DSA ztratilo na důstojnosti. Co

Dnům stavitelství a architektury

na důstojnosti ubírá, je účast

krajů na Dni otevřených dveří na

stavbách. Podle oficiálních webových

stránek www.dsa-info.cz

nabídlo veřejnosti prohlídku nejlepších

regionálních staveb jen

6 (slovy ŠEST) krajů. Praha nabídla

tradiční tahák v podobě

tunelu Blanka a ostatní hrdinové

v poli pak byly kraj Jihomoravský,

Olomoucký, Zlínský, Karlovarský

a kraj Vysočina. Osmkrát škoda,

protože právě intenzivnější komunikace

s laickou veřejností byla

od počátků hlavním mottem Dnů

stavitelství a architektury.

Vrátíme-li se na setkání v Senátu,

musím zmínit ocenění Osobnost

stavitelství, které získal bývalý

předseda České komory architektů

Jan Štípek. Autorita a také

neuvěřitelně svérázný člověk,

který poskytl časopisu Stavebnictví

rozhovor hned pro jeho

první číslo. Z mnoha zajímavých

odpovědí vybírám:

…abychom si nedělali iluze,

v nejúspěšnějším období české

architektury, tzn. ve 20. a 30. letech

minulého století, navrhovali

architekti maximálně 6 % celkové

stavební produkce. Dneska jsou

architekti a inženýři podepsaní

téměř pod vším, jestli však najdeme

kvalitní architektury také

6 %, tak je to moc…

…ptáte se mě, kam se bude architektura

dále ubírat. Nevím. Ale

ono se to nějak vybere…

Hodně štěstí přeje

Jan Táborský

šéfredaktor

taborsky@casopisstavebnictvi.cz

inzerce



















stavebnictví 11–12/11 3


obsah

8–13

18–19

UFFO hlídá smečka pardálů

Společenské centrum Trutnovska pro kulturu a volný čas je mimořádným,

na relativně malé město až neuvěřitelným stavebním počinem. Chlubí

se například víceúčelovým sálem, který může mít pět různých funkcí.

56–58 ■

Osobnost stavitelství: Bedřich Hacar

Profesor Bedřich Hacar měl ohromný profesní záběr. Výsledkem

jeho výzkumné činnosti jsou například tzv. roxory, svoji organizační

genialitu prokázal ve spolupráci s Františkem Kloknerem.

60–64

www.snehovamapa.cz

Projekt nové digitální mapy zatížení sněhem na zemi (VŠB-TU Ostrava

a ČHMÚ) vychází z půdorysné sítě 100 x 100 m a nepracuje tak s osmi

diskrétními sněhovými oblastmi jako mapa tištěná.

Historie ČKAIT: období 1992–1993

V pořadí druhá debata osobností, které byly u obnovení Inženýrské

komory, mapuje období těsně po jejím vzniku. Mimo jiné byla

zdůrazněna spolupráce s ČVUT a součinnost s ČSSI.

Stavba roku Středočeského kraje

Krajský úřad Středočeského kraje spolu s Českou komorou

architektů, středočeskými oblastmi České komory autorizovaných

inženýrů a techniků, Českého svazu stavebních

inženýrů a Svazu podnikatelů ve stavebnictví a s Nadací pro

rozvoj architektury a stavitelství vypisují soutěž: Stavba roku

Středočeského kraje. Soutěž se koná pod záštitou hejtmana

Davida Ratha. Přihlašovat je možno stavby, které byly zkolaudovány

v období od 1. 1. 2009 do 29. 2. 2012. Bližší informace

jsou uvedeny na webových stránkách: www.stavbaroku.cz

- záložka Stavba roku Středočeského kraje.

Moderní budova Tchaj-pej 101, která se svou výškou 508 m patří

mezi nejvyšší světové stavby, získala díky své energetické účinnosti

a konstrukci šetrné k životnímu prostředí certifikát LEED Platinum.

4

stavebnictví 11–12/11 10/11


11–12/11 listopad–prosinec

3 editorial

4 obsah

aktuality

6 DSA 2011– slavnostní setkání v Senátu

stavba roku

8 Identifikovaný nelétající objekt

realizace

14 Výstavba podchodu v drážním tělese

za plného provozu na železniční trati

osobnost stavitelství

18 Bedřich Hacar

téma: požární bezpečnost staveb

20 Ovládání a zkoušky požárně

bezpečnostních zařízení: 2011

Ing. Slavomír Entler

24 Požiarna odolnosť betónových

konštrukcií a jej overenie podľa EN

Ing. Mária Bellová, PhD.

29 Požární průzkum šikmého zauhlovacího

mostu v Elektrárně Tušimice II

Ing. Slavomír Entler

34 Požární odolnost obvodových stěn NED,

PD z přírodních a recyklovaných materiálů

Ing. Jan Růžička, Ph.D.

40 Bezpečnostní zkoušky požárního

větrání tunelů Cholupice a Lochkov

Ing. Jiří Zápařka

navrhování staveb

47 Ke zvukové pohltivosti zařízení pro

snižování hluku silničního provozu

Ing. Pavel Rubáš, Ph.D.

56 K možnostem použití digitální mapy

sněhových oblastí České republiky

Ing. Vít Křivý, Ph.D.

obnova staveb

50 Snižování vlhkosti zdiva v příkladech,

část IV. – volba nejvhodnějších metod

Ing. Michael Balík, CSc.

historie ČKAIT

60 20. výročí Inženýrské komory (ČKAIT)

II. díl: období let 1992–1993

svět stavbařů

67 Industriální stopy 2011 – konference

a exkurze do Ostravy

68 Průmyslové dědictví – na hraně...

úplně jiná studentská konference

70 infoservis

firemní blok

72 Rekonstrukce nadzemního parkoviště

obchodního centra Futurum Brno

82 v příštím čísle

foto na titulní straně: Společenské centrum Trutnovska, Tomáš Malý

inzerce

Řízení

stavebních

zakázek

součást eRP systému InFOpower

efektivní příprava zakázky, včetně nabídkového řízení

Plánování zdrojů a kapacit

Průběžné sledování plánovaných a skutečných nákladů

vyhodnocení stavební zakázky

Svět stavebnictví na dotek

RTS, a. s., Lazaretní 13, Brno 615 00, www.rts.cz

e: rts@rts.cz, t: +420 545 120 211, f: stavebnictví +420 54511–12/11 120 210 5


aktuality

text: redakce foto: Tomáš Malý

DSA 2011– slavnostní setkání v Senátu

V pondělí 3. října vyvrcholil tradičním slavnostním

setkáním v Senátu Parlamentu ČR pátý

ročník projektu Dny stavitelství a architektury

(DSA). Za přítomnosti reprezentantů oboru a vrcholných

politiků byly předány oborové ceny

a zároveň byly oficiálně vyhlášeny výsledky

19. ročníku soutěže Stavba roku (viz Stavebnictví

09/11). Vyhlášena byla také Osobnost stavitelství

a další prestižní soutěže.

Nejlepší výrobce

stavebnin 2010

Tato soutěž byla podle počtu

zaměstnanců rozdělena na dvě

skupiny – a to na firmy, provozy

a podnikatele do 150 zaměstnanců

a na výrobní závody s počtem

nad 150 zaměstnanců.

Firmy, provozy a podnikatelé

do 150 zaměstnanců

V této skupině uspěly tři společnosti.

První z nich je společnost DITON

s.r.o., tradiční výrobce a dodavatel

produktů venkovní architektury.

Svými kvalitními výrobky a příznivou

cenou se řadí mezi nejvýznamnější

výrobce v České republice.

Druhou oceněnou společností se

stala firma LIADUR s.r.o., která

pro výrobu protihlukových stěn

z lehkého keramického kameniva

používá ekologický a recyklovatelný

materiál. Tyto stěny se

vyznačují vysokou vzduchovou

neprůzvučností a volitelným

stupněm zvukové absorpce.

Třetí společností je STOMIX s.r.o.,

dodavatel vnějších zateplovacích

systémů, omítkovin, barev, nátěrů

a tmelů. Tato společnost klade

důraz na nabídku služeb zákazníkům

– poskytuje poradenství,

návrhy zateplení na míru, školení

stavebních firem, zajištění nezávislého

technologického dohledu

nad činností montážních firem.

Výrobní závody nad 150 zaměstnanců

V této skupině byly oceněny rovněž

tři společnosti. Patří mezi ně

firma BEST a.s., český výrobce

betonových stavebních prvků pro

venkovní a zahradní architekturu,

jenž vlastní sedm výrobních areálů

ve všech regionech Čech a Moravy

a staví výrobní areál v Rumunsku.

Exportuje do Německa,

Rakouska, Polska a na Slovensko.

Porotu zaujalo, že kromě klasického

sortimentu uvádí nově na trh

zdicí systém Unika.

Oceněna byla rovněž akciová

společnost LAFARGE Cement,

hlavní výrobce cementu v České

republice. Činnost firmy se řídí

těmito pěti principy: bezpečnost

práce a ochrana zdraví; kvalita výrobků

a péče o zákazníky; ochrana

životního prostředí a sociální zodpovědnost;

lidské zdroje; finanční

výsledky.

Odborná porota udělila ocenění

také firmě WIENERBERGER cihlářský

průmysl a.s. – její sortiment

vyráběných cihlářských materiálů

je totiž dlouhodobě vyhledáván

pro svoji kvalitu a estetický vzhled.

Při nízkoenergetické výstavbě

bez zateplení se například dobře

uplatňuje nová generace cihel

POROTHERM 44 EKO+ z řady

superizolačních cihel.

Nejlepší staveb

firmy za rok 2010

Ocenění si odnesly také nejlepší

stavební firmy. V kategorii Malá

stavební firma s počtem do 25 pracovníků

zvítězila společnost Kers

s.r.o. specializující se na sportovní

stavby, především lanové dráhy,

kde uplatňuje inovační a progresivní

technologie.

Tato progresivně

se vyvíjející firma

v roce 2010 dokázala

zvýšit obrat

o 30 % na 256 mil.

Kč a dosáhla hrubého

zisku přes

7 mil. Kč.

V kategorii Střední

stavební firma

s počtem do 250

pracovníků byla

oceněna společnost

Kaláb – staveb

firma s.r.o.,

známá vysokou

kvalitou prováděných

prací. Několikrát

získala ocenění

v krajské soutěži

o Stavbu roku. Tato

společnost úspěšně

bojuje s recesí

ve stavebnictví;

přes pokles obratu

o čtvrtinu a počtu pracovníků o 4 %

dokázala udržet průměrný výdělek

svých pracovníků a dokonce snížit

závazky po lhůtě splatnosti na

minimum.

V kategorii Velká stavební firma

s více než 250 pracovníky se pak

na prvním místě umístila firma

EUROVIA CS a.s., jež vykazuje

dlouhodobě dobré výsledky.

Celkový vývoj společnosti byl

příznivý i v roce 2010. Při mírném

poklesu počtu pracovníků se podařilo

výrazně zvýšit obrat i hrubý

zisk a též průměrný výdělek.

V současné době uvádí tato firma

na trh nový výrobek VIAPHONE –

jedná se o vrstvu krytu vozovky

s vyváženými protismykovými

a protihlukovými vlastnostmi.

Osobnost stavitelství

Osobností stavitelství pro letošní

rok byl v Senátu vyhlášen

doc. Ing. arch. Jan Štípek. Po

studiích na pražské ČVUT a po

krátkém působení v projektové

složce Pragounionu se v roce

1968 stal zakládajícím členem

▲ Osobnost stavitelství: doc. Ing. arch. Jan Štípek

Družstva architektů A13. Zde

působil až do roku 1972, kdy

nastoupil do Projektového ústavu

ČSVD. Od roku 1974 až do

roku 1990 působil jako hlavní

architekt Pragoprojektu Praha.

V letech 1990–2008 se věnoval

výchově mladých architektů

jako pedagog a vedoucí Ústavu

nauky o budovách na Fakultě

architektury ČVUT. Zpracoval

řadu odborných textů a skript.

Je zakládajícím členem České

komory architektů, desetkrát byl

zvolen jejím předsedou.

Mezi jeho nejvýznamnější práce

z raného období patří galvanovna

KOH-I-NOOR v Děčíně, závod

Tichá či pavilon čs. stavitelství

v Moskvě (spolupráce J. Šafer,

J. Witzany). Z pozdějších realizací

je to např. hotel Tranzit

v Praze – Ruzyni či právě realizovaná

stavba Ústavu umění a designu

Západočeské univerzity

v Plzni. Celým svým profesním

životem, pedagogickou činností

i působením v řadě odborných

porot a komisí dokazuje, že je

výraznou osobností českého

stavebnictví. ■

6

stavebnictví 11–12/11


Soutěž Environmentálně vyspělý rodinný dům „nové generace“

V rámci doprovodného programu

22. mezinárodního veletrhu FOR

ARCH 2011 byla oficiálně vyhlášena

soutěž Environmentálně vyspělý

rodinný dům „nové generace“.

Soutěž je určena studentům architektury

a stavebního inženýrství

vybraných vysokých škol v České

republice a na Slovensku – ČVUT

v Praze, VUT v Brně, VŠB-TU

Ostrava, TU v Liberci, STU v Bratislavě,

TU v Košicích a ŽU v Žilině.

Cílem soutěže je navrhnout environmentálně

vyspělý rodinný dům

zasazený do skutečného prostředí.

Důraz je kladen na ekologii a minimální

provozní náklady, návrh

objektu musí respektovat všechny

aspekty udržitelnosti, zohledněna

budou kritéria energetická a ekologická,

ale také ekonomická

a sociálně-kulturní. Vhodným

architektonickým, konstrukčním

a technologickým řešením by

mělo být dosaženo maximální provozní

efektivity a užitnosti. Stavba

musí být urbanisticky začleněna do

okolí a architektonicky ztvárněna

Vodovod Region Jih II

Ve druhé polovině října bylo

v Kunicích slavnostně uvedeno

do provozu nemalé vodohospodářské

dílo, díky němuž se

obyvatelé dvanácti obcí středočeského

kraje dočkali přívodu

kvalitní pitné vody ze Želivky.

Skupinový vodovod Region Jih

bude po dokončení zásobovat

vodou 15 obcí s cca 9500 obyvateli.

Vodovod tvoří 46,784 km vodovodních

řadů, 6 vodojemů a 4

čerpací stanice. Dodavatelem

stavby je společnost Energie-

-stavební a báňská a.s. Celkové

investiční náklady na jeho výstavbu

představují 281,501 mil. Kč.

Výstavba byla rozdělena do dvou

etap, II. etapa pak na tři staveb

části. Se stavbou I. etapy se

začalo v roce 2003 a poslední

část II. etapy byla staveb

dokončena v srpnu 2011. Stavba

využívala kombinovaného

financování z rozpočtů obcí,

dotací Ministerstva zemědělství,

bezúročných úvěrů ČMZRB

a v posledních dvou částech

stavby i Středočeského kraje. ■

dle platných regulačních podmínek

územního plánu.

Soutěž je dvoukolová – první kolo

probíhá od září 2011 do února

2012. Druhé kolo, do něhož postoupí

deset nejlepších projektů,

potrvá od března do září 2012.

Hodnotit se bude stavba jako celek,

architektonický návrh a splnění

požadavků na environmentálně

vyspělý dům. Vítězný návrh bude

představen na veletrhu FOR ARCH

2012 a následně zrealizován na

inzerce

jaře 2013 v obci Koleč cca 25 km

západně od Prahy.

Aby bylo dosaženo optimálního

návrhu budovy, je preferována

týmová spolupráce dvou až čtyř

studentů různých zaměření (architekt,

projektant, stavební fyzik,

specialista na TZB apod.). Volba

konstrukčního a materiálového

řešení je přímou volbou soutěžních

týmů. Konkrétní výrobky poté

budou aplikovány na produktové

listy partnerů soutěže.

Soutěž organizuje Středoevropská

asociace environmentálně efektivních

a inteligentních budov (AEEIB)

a jejím garantem je Stavební fakulta

ČVUT v Praze.

Studenti mají možnost si v této

soutěži vyzkoušet realizaci projektu

již během studia a navázat

spolupráci z firmami z praxe.

Více informací (včetně přihlášek

a podkladů k soutěži) lze nalézt na

stránkách asociace AEEIB:

www.aeeib.com/soutez. ■

Firemní účet je základním stavebním

kamenem v podnikání

Architekti, autorizovaní inženýři a technici, ti všichni

mají společný problém, kterým jsou pozdě proplácené

faktury. Sami pak nemohou včas zaplatit svoje

spolupracovníky, v horších případech mohou mít problém

se splácením úvěru. Jak usnadnit situaci těmto

podnikatelům radí Martin Eyberger, výkonný manažer

segmentu Podnikatelé a firmy z ČSOB.

Martin Eyberger

Nabízí ČSOB zmíněným

profesím nějakou pomoc při

řešení uvedených problémů?

Naším cílem je přinášet řešení šitá

na míru, a tak jsme ve spolupráci

s profesními komorami připravili

Program pro architekty a Program

pro autorizované inženýry a techniky

činné ve stavebnictví, jež

komplexně řeší jejich potřeby.

O jaká řešení se jedná?

V první řadě jde o ČSOB Firemní

konto pro architekty a ČSOB

Firemní konto pro autorizované

inženýry a techniky činné ve stavebnictví.

Obě konta jsou vytvořena

na základě specifických

potřeb těchto podnikatelů. Mezi

jejich hlavní výhody patří veškeré

příchozí platby zdarma, nepřetržitý

přístup k penězům a snadná

dostupnost povoleného přečerpání

účtu. Samozřejmou součástí

kont je pak internetové bankovnictví,

platební karta zdarma

a přehled o dění na účtu prostřednictvím

e-mailu nebo SMS zpráv.

Chystají se v kontextu s těmito

konty i nějaké novinky?

Ano, v létě jsme rozšířili nabídku.

K ČSOB Firemnímu kontu navíc

nabízíme možnost bezplatné

aktivace ČSOB Aktivního konta

pro soukromé účely. Cena ČSOB

Firemního konta zůstává stále

stejná.

Proč by si měli podnikatelé

založit ČSOB Firemní konto?

Díky ČSOB Firemnímu kontu si

mohou snadno a přehledně oddělit

finance plynoucí z podnikatelské

činnosti od těch soukromých,

což jim výrazně zjednoduší vedení

účetnictví a daňovou evidenci.

ČSOB Aktivní konto je navíc mezi

našimi klienty velmi oblíbené.

Více než dvě třetiny nových klientů

si vyberou pro správu soukromých

financí právě toto konto. Lze je

navíc pohodlně využít i jako účet

pro celou rodinu. K ČSOB Aktivnímu

kontu si lze dokoupit Rodinný

balíček. Celkem tak plně pokryjete

rodinné finanční transakce.

Architekti také jistě ocení

povolené přečerpání účtu.

Jaké má parametry?

Dobře si uvědomujeme, že

tito podnikatelé často bojují

s nedostatkem peněz, což je

přímý důsledek toho, že jsou

jim opožděně propláceny faktury.

U nás jsme schopni s nimi

během třiceti minut podepsat

smlouvu k povolenému přečerpání

účtu, na jejímž základě jim

poskytneme až 1 milion korun

s výhodným úročením. Dostačující

podmínkou pro poskytnutí

úvěru je alespoň šestiměsíční

členství v profesní komoře

s doložením dokladu o členství,

dále pak vyplněná žádost o úvěr,

jejíž součástí je prohlášení

o bezdlužnosti vůči státu, daňové

přiznání za uplynulý rok a potvrzení

o zaplacení daně z příjmu

za uplynulý rok (pokud jste zpracovávali

daňové přiznání).

Máte zároveň nějaké řešení

pro výhodné zhodnocení

úspor těchto podnikatelů?

Byli bychom špatní správci peněz

našich klientů, kdybychom neměli.

Z naší nabídky mohu doporučit

ČSOB Spořicí účet pro podnikatele,

který nabízí zvýhodněnou

úrokovou sazbu. Peníze na něj lze

vkládat kdykoliv a v libovolné výši

a má jednodenní výpovědní lhůtu.

Více informací získáte

na www.csob.cz,

www.csobleasing.cz nebo

na Infolince 800 300 300.

CSOB-ADV_Prof komory_2011_Stavebnictvi_125x185_NEW.indd 1

stavebnictví 10/7/2011 2:56:05 11–12/11 PM 7


stavba roku

text: AG Studio, a.s.

foto: archiv BAK, stavební společnost

Identifikovaný

nelétající objekt

I když se v internetové soutěži stavba Společenského

centra Trutnovska pro kulturu a volný čas

stala Stavbou desetiletí Východočeského kraje,

bylo jasné, že pro samo město je UFFO, jak také

zní jeho název, spíše stavbou století. Multifunkční

budova (s náklady téměř 480 milionů korun, na

které přispěla 180 miliony korun i Evropská unie)

umožňuje provozování klasického divadla s kukátkovou

scénou i vytvoření divadelní arény nebo

sálu pro plesy a koncerty. Zdařilý kulturní stánek,

který nemá variabilitou svého prostoru v České

republice prakticky obdoby, získal v soutěži Stavba

roku 2011 právem nejvyšší ocenění.

Urbanistické řešení

Budova společenského centra

představuje architektonickou

dominantu náměstí Republiky

v městské části Střední Předměstí

města Trutnov. Plocha tohoto

náměstí, částečně formovaného

pochozí střechou podzemní podnože

budovy, výškově navazuje

na komunikace Horská a Nádražní,

východní roh suterénního podlaží,

a tedy i náměstí pak vzhledem ke

svažitosti terénu vystupuje nad povrch

až do podoby zvýšené terasy

nad křižovatkou ulic Spojenecká

a Veleslavínova. Jednoduchá pravoúhlá

hmota nadzemní části

budovy, korunovaná eliptickou

bazilikou, je umístěna samostatně

v ploše náměstí. Hlavní pěší

nástupní osa vstupního vestibulu

budovy je orientována k příjezdu

do města směrem od Krkonoš

a k stávajícímu autobusovému

a železničnímu nádraží. Vjezd do

podzemních garáží a zásobování

budovy jsou řešeny z protilehlé

strany novostavby s připojením

k ulici Spojenecká. Pěší nástupy

do provozní části budovy vedou

z úrovně plochy nového náměstí

na severovýchodní a jihozápadní

straně budovy, kde rovněž ústí východy

z bočních foyerů na úrovni

přízemí společenského centra.

Garážová stání v pozemní části

budovy jsou vyhrazena jednak

pro návštěvníky Společenského

centra, kterým slouží vstup z garáží

přímo do vestibulu před šatnami

v 1.PP, ale plní i funkci veřejných

parkovacích stání s přístupem

dvěma schodišti přímo z plochy

náměstí.

Architektonické řešení

Po více než dvaceti letech se

v České republice naskytla možnost

výstavby nového divadla „na

zelené louce“. Novostavba je tvořena

jedním podzemním podlažím

obdélného půdorysu 67,80 x 62,90

m a třemi nadzemními podlažími

o rozměrech 30,6 x 48,6 m.

V podzemním podlaží jsou veřejné

hromadné garáže s parkovacími

stáními pro osobní automobily

(81 stání, z toho 6 stání

pro tělesně postižené), veřejné

WC, technické a skladové zázemí

víceúčelového sálu. V části

půdorysné plochy suterénu se

nacházejí šatny a sociální zařízení

pro provoz víceúčelového sálu

v 1.NP a 2.NP a dále zázemí pro

provoz baru a kavárny.

▲ Pohled na vstupní průčelí Společenského centra Trutnovska, v popředí sousoší Smečka

Tři podlaží nadzemní části budovy

obsahují šatnové zázemí umělců,

technické příslušenství objektu,

administrativními plochy ve 3.NP,

hlavní vstupní halu s galerií, sloužící

jako univerzální výstavní prostor, ale

především víceúčelový sál umožňující

variabilní prostorové a funkční

využití a prostupující celou výškou

nadzemní části budovy. Kromě

klasického divadla s kukátkovou

scénou pro 391 diváků umožňuje

vytvořit

arénu pro 589 diváků a půdorysně

se tak blíží římskému Koloseu.

Odstraněním akustických panelů

dochází k expanzi „komorního“

hlediště do foyerů s navýšením

kapacity sálu pro maximální počet

641 diváků. Konstrukce hlediště je

v tomto případě přesunuta do suterénního

skladu jevištním výtahem,

který umožňuje další scénické využití

(orchestřiště, zvýšené pódium

atd.) Touto úpravou se získává sál

s rovnou podlahou a různé varianty

uspořádání akustických panelů pak

nabízejí ideální prostor pro pořádání

konferencí, plesů i koncertů. Protože

mezi hledištěm a náměstím

neexistuje po odstranění dělicích

panelů vizuální bariéra, je vtahován

do dění na jevišti i prostor celého

náměstí.

Vysoce variabilní divadelní prostor,

který využívá i přirozeného osvětlení,

nemá v Evropě obdoby a může

se stát impulzem pro pořádání

divadelních festivalů, televizních

přenosů atd.

Vnější výraz budovy přiznává rozdělení

na část pro diváky se skleněnou

fasádou, co nejvíce otevřenou

do prostoru náměstí, a provozní

část, vymezenou plnými stěnami.

K opláštění pevné části budovy byly

8

stavebnictví 11–12/11


použity sklocementové desky pískové

barvy s povrchovou úpravou

vytvářející graficky zajímavou formu

pro integraci postfunkcionalistického

díla do organizmu města. Obě

části budovy, vyjadřující symbolicky

rozdělení vnitřních funkcí jinak velmi

jednoduché kubické formy objektu,

spojuje v interiéru budovy oválná

hmota jeviště a hlediště, která se

uplatňuje i v siluetě budovy a pro-

inzerce

pisuje se do oblého tvaru střešní

baziliky.

Nové náměstí, jež barvou dlažby

opticky prostupuje do interiéru divadla,

spolu s veřejným a slavnostním

osvětlením zvýrazňuje výjimečnost

funkce a architektury budovy.

V interiéru převládá snaha o vytvoření

příjemného klimatu použitím

tradičních materiálů, jako je dřevo,

textilie, beton a sklo.

Zemní práce

Podle geologického průzkumu

byly vyhodnoceny v místě stavby

jednoduché základové poměry.

Základová spára novostavby je na

kótě 410,30 v terase štěrkopískové

údolní nivy. Hladina podzemní vody

ve vrtaných sondách na staveništi

se pohybovala od 0,5–1,5 m pod

základovou spárou. Zájmové území

bylo rovinné, povrch staveniště

byl tvořen konstrukcí vozovek

a chodníků, pod kterými ležela

vrstva navážek z elektrárenského

popílku a zbytky demolic budov. Pro

založení byla vyhloubena staveb

jáma o půdorysném rozměru 67,80

x 62,90 m a hloubce 2,1–3,5 m.

Stabilita kolmých stěn byla zajištěna

kotveným pažením.

stavebnictví 11–12/11 9


Konference Koncert Divadlo,

kukátková scéna

▲ 1.NP – hlavní varianty uspořádání sálu

Konstrukční

řešení stavby

Spodní stavba

Konstrukčním řešením spodní

stavby je monolitický kombinovaný

nosný systém s podporami v podobě

sloupů a vnitřních a obvodových

stěn. Tato konstrukce přenáší účinky

svislého zatížení do základové

půdy pomocí základové desky,

vzdoruje zemnímu tlaku a zároveň

slouží jako hydroizolace, neboť

spodní stavba je navržena jako

vodotěsná konstrukce (bílá vana).

■ Základová deska – má tloušťku

400 mm, lokálně je zesílena na

600 mm. Je řešena jako vodotěsná

konstrukce. Nepropustnost

konstrukce je zajištěna použitím

vodostavebního betonu v minimální

tloušťce stěn 300 mm.

■ Svislé konstrukce – svislé

nosné konstrukce suterénu tvoří

čtvercové sloupy o rozměrech

300 x 300 mm a 400 x 400 mm, kruhové

sloupy o průměrech 300 mm

a 400 mm, obvodové stěny tl.

300 mm a 260 mm, vnitřní stěny

a stěny komunikačních jader

a výtahových šachet tl. 200 mm.

Stěny výtahových šachet jsou

z akustických důvodů zdvojené,

s vnitřní železobetonovou stěnou

tl. 120 mm, resp. 150 mm. Stěny

v kontaktu se zeminou jsou navrženy

jako vodotěsná konstrukce

z vodostavebního betonu.

■ Vodorovné konstrukce – tvoří

ve dvou směrech pnuté železobetonové

desky. Stropní deska nad

suterénem byla navržena ve dvou

výškových úrovních. Pod nadzemní

částí budovy má stropní deska

tloušťku 250 mm, pod exteriérem

na nižší úrovni tloušťku 300 mm.

Vrchní stavba

Konstrukčním řešením vrchní stavby

je monolitický kombinovaný nosný

systém s podporami v podobě

sloupů a vnitřních a obvodových

stěn. Tato konstrukce je způsobilá

odolávat vodorovným účinkům

větru a přenášet veškerá zatížení do

základové půdy pomocí základové

desky.

■ Svislé konstrukce – svislé

nosné konstrukce nadzemních

podlaží tvoří kruhové sloupy o průměru

300 mm, obvodové stěny

tl. 200 mm, vnitřní stěny a stěny

komunikačních jader a výtahových

šachet tl. 150 mm a 200 mm.

Stěny výtahových šachet jsou

z akustických důvodů zdvojené

s vnitřní železobetonovou stěnou

tl. 120 mm, resp. 150 mm. Podél

prosklené fasády jsou navrženy

sloupy průměru 300 mm průběžné

přes všechna tři nadzemní podlaží.

■ Vodorovné konstrukce – tvoří

ve dvou směrech pnuté železobetonové

desky. Stropní desky

mají konstantní tloušťku 250 mm.

V úrovni stropní desky nad 3.NP

jsou fasádní sloupy propojeny

s vnitřními sloupy prefabrikovanými

trámky o průřezu 200 x 450 mm.

Tyto prefabrikované trámky jsou

na sloupy osazeny pomocí skrytých

konzol a zmonolitněny se

stropní deskou. Část proskleného

střešního pláště je uložena na

prefabrikovaných trámcích.

■ Nástavba – na stropní desce

3.NP ji tvoří ocelová konstrukce

z válcovaných ocelových profilů.

Válcová plocha je sestavena

z podélných příhradových vazníků

s přímou horní pásnicí a zakřivenou

spodní pásnicí. Vazníky jsou

uloženy na ocelových sloupech

různých výšek. Konstrukce jako

celek je vodorovně ztužena diagonálami.

■ Markýza – je navržena s nosnou

konzolou z nerezové oceli se skleněnou

výplní nad hlavním vstupem.

Samotné konzoly tvoří dvojice

nerezové pásoviny proměnného

průřezu s vylehčením kruhovými

otvory. Jednotlivé konzoly, které

jsou kotveny do kruhových fasádních

železobetonových sloupů

přes prvky přerušující tepelný

most, jsou propojeny příčníky z nerezové

pásoviny. Pod konstrukcí je

podvěšena skleněná výplň z vrtaného

lepeného bezpečnostního

skla. Markýzy nad bočními vstupy

a zadním vjezdem jsou ocelové

konzoly z válcovaných ocelových

profilů, čela jsou obložená mléčnými

bezpečnostními skly a ve

střešní rovině je titanzinkový plech

břidlicové barvy.

Podlahy

■ V celém administrativním prostoru

ve 3.NP s výjimkou sociálních

buněk je podlaha dvojitá

(dutinová), z oplechovaných DT

desek na podložkách, kvůli variabilitě

silnoproudých a slaboproudých

rozvodů k jednotlivým pracovištím

v podlahách.

■ Ve vnitřní části vjezdových ramp

a podzemních garážích je epoxidová

stěrka v tl. 3 mm, která je

vodo-nepropustná a odolná proti

úkapům ropných produktů.

■ V ostatních prostorách je položena

těžká plovoucí podlaha s betonovou

mazaninou a s nášlapnou

10

stavebnictví 11–12/11


Ples

Divadlo, aréna

▲ Podélný řez stavbou

inzerce

stavebnictví 11–12/11 11


▲ Variabilní víceúčelový sál

▼ Schodiště ve vstupní hale

▼ Vstupní hala s galerií

12

stavebnictví 11–12/11


vrstvou podle účelu užití místností

– keramická dlažba, dřevěná lamelová

podlaha z tvrdého dřeva,

vinylová podlahovina, pryžová

podlahovina, čisticí zóna Topwell

26 mm – Extra. Ve skladbách

podlah vymezujících komunikačně

zatížené plochy je izolace proti kročejovému

zvuku zajištěna pomocí

podlahových desek.

Tepelná izolace

■ Svislé konstrukce pevné fasády

jsou zatepleny tepelnou izolací z desek

z minerální vlny v tl. 160 mm.

■ Střecha budovy je zateplena

spádovým polystyrenem a tepelnou

izolací deskami tl. 200 mm.

Tloušťka tepelné izolace v zateplení

konstrukce stropu nad 1.PP (pod

venkovním prostředím) ve skladbě

pochozích ploch je z desek Styrodur

v tl. 140 mm, ve skladbě zelené

střechy pak v tl. 100 mm.

Hydroizolace

■ Izolaci spodní stavby proti podzemní

vodě a zemní vlhkosti umožňuje

použití vodostavebního betonu v obvodových

konstrukcích spodní stavby.

■ Izolace stropní desky nad 1.PP

je řešena přídavnou pojistnou živičnou

izolací ve 2% spádu.

■ V konstrukci zelené střechy je

izolační vrstva doplněna o drenážní

a akumulační systém a konstrukci

proti prorůstání kořenů.

■ Izolace střechy nad 3.NP je fóliová.

■ Ve skladbách podlah v hygienickém

zázemí je fóliová izolace pod

dlažbou s vytažením min. 300 mm

nad podlahu.

Fasáda

■ Prosklená část fasádního pláště

– fasáda je předsazena před staveb

konstrukci, je použit systém

rastrový, typu sloupek – příčník,

s vnějšími přítlačnými lištami s pohledovým

zdůrazněním podélných

příčníků. Povrchová úprava viditelných

hliníkových profilů je provedena

práškovým vypalovacím lakem

a zasklení izolačními dvojskly.

■ Pevná část fasádního pláště –

fasádní plášť je z velkoformátových

sklocementových desek, s tepelnou

izolací z desek z minerální vlny

v tl. 160 mm. Obklad deskami je

proveden pomocí šroubů z vnitřní

strany na osazovací rošt, který

je kotven pomocí hmoždinek do

stavební konstrukce bez narušení

exteriérového povrchu desek. Osazovací

rošt je z aluminiových profilů

bez povrchové úpravy.

Varianty dispozičně

provozního řešení

Víceúčelový shromažďovací prostor

v 1.NP a 2.NP podle funkčního využití

spolu s vazbou na ekonomicky

řešenou rozměrovou a tvarovou

řadu posuvných stěn vytváří tvarové

a rozměrové řešení půdorysných

variant uspořádání shromažďovacího

prostoru v těchto velikostech

a funkcích:

■ divadlo – kukátková scéna (1.NP:

247 diváků, 2.NP: 144 diváků, celkem:

391 diváků);

■ divadlo – amfiteátr (1.NP:

393 diváků, 2.NP: 196 diváků,

celkem: 589 diváků);

■ konferenční sál (1.NP: 392 míst,

2.NP: 60 míst, celkem: 452 míst);

■ koncertní sál (1.NP: 497 diváků,

2.NP: 144 diváků, celkem: 641 diváků);

■ plesový sál (1.NP: 436 míst,

2.NP: 86 míst, celkem: 522

míst).

V každé variantě upořádání shromažďovacího

prostoru je v podélném

obvodu budovy řešen provoz

kavárny a baru s návazností na

foyer nástupu do shromažďovacího

prostoru. ■

Základní údaje o stavbě

Název stavby:

Společenské centrum

Trutnovska pro kulturu

a volný čas

Investor: Město Trutnov

Autor: AG Studio, a.s.

Ing. arch. Radek Vopalecký

Ing. arch. Luděk Štefek

Ing. Jana Vebrová

Ing. Michal Fousek

doc. Miroslav Melena

Zhotovitel:

BAK stavební společnost,

a.s.

Stavbyvedoucí:

Jiří Rajsner

Doba výstavby:

09/2008–04/2010

inzerce

Jsme zde

pro Vá ...

• KVALITA

• RYCHLOST

• ZÁRUKY

• CERTIFIKACE

• STABILITA

• SOLIDNOST

Realizace staveb pro státní i soukromý sektor

• sportovní, průmyslové, zemědělské

a ostatní halové stavby

• administrativní, provozní a skladové

objekty

www.Haas-Fertigbau.cz

• rodinné domy, dvojdomy, řadové

domy, bytové domy

• střešní konstrukce (krovy, vazníky,

lepené prvky)

• ostatní stavby

Sídlo firmy a výrobní závod

Haas Fertigbau Chanovice s.r.o.

Chanovice 102

341 01 Horažďovice

tel.: 376 535 111 • fax: 376 535 867

Chanovice@Haas-Fertigbau.cz

Obchodní centrum v Praze

Černokostelecká 143

108 00 Praha 10

tel.: 281 000 111 • fax: 281 000 880

Praha@Haas-Fertigbau.cz

stavebnictví 11–12/11 13


ealizace

text a foto: Ing. Michal Sedláček, Ing. Alena Svěrková

Výstavba podchodu v drážním tělese

za plného provozu na železniční trati

Cílem výstavby podchodu pod drážním tělesem

bylo propojení dvou oddělených parkových ploch

v jeden rozsáhlý celek. Podchod se nachází v katastrálním

území Praha – Kbely a kříží jednokolejnou

trať Praha hl. n. – Turnov ve staničení 15,890 km

(obr. 1). Příspěvek prezentuje výstavbu uskutečněnou

za plného provozu na železniční trati.

Z důvodu zachování provozu na

železniční trati po dobu realizace

díla byla zvolena technologie

výstavby podchodu hornickým

způsobem, tedy bez odstranění

nadloží. Stavba byla rozčleněna

na následující stavební objekty:

■ SO-01 Podchod;

■ SO-02 Portály;

■ SO-03 Přístupové cesty;

■ SO-04 Ochrana inženýrských

sítí;

■ SO-05 Osvětlení podchodu;

■ SO-06 Zásahy do zeleně.

Zajištění

drážního tělesa

▼ Obr. 4. Mikropilotový deštník

Pro zajištění stability drážního tělesa

byly nejprve zpevněny svahy

tzv. hřebíkováním a následně byl

realizován mikropilotový deštník

(obr. 3). Hřebíkování svahu probíhalo

v rastru 1,5 m vodorovně

a 1,0 m svisle, hřebíky Ø 22 mm

byly osazeny do vrtů Ø 110 mm

s cementovou zálivkou. Hlavy

hřebů byly opatřeny závitem

a hřeby se aktivovaly dotažením

matice k podkladní ocelové desce.

Mikropilotový deštník byl navržen

ve dvou řadách, s použitím

ocelových trubek 114/10 v délce

15 m (obr. 4). Celkový počet mikropilot

byl 23 kusů (horní řada 10

ks, dolní řada 13 ks).

Výstavba podchodu

Podchod je realizován v jednotném

příčném profilu, jako

kruhová klenba s rovnými stěnami

a rovným dnem, o světlých

rozměrech 3,0 x 3,0 m. Celková

délka podchodu činí 24 m, v podélném

směru je navržen sklon

1,0 %.

S ohledem na zvolenou technologii

výstavby hornickým způsobem

je podchod rozdělen na

provizorní a definitivní konstrukci.

Provizorní konstrukce zajišťuje

bezpečnost a stabilitu díla během

výstavby, definitivní konstrukce

pak mechanickou odolnost

a stabilitu při užívání díla v období

návrhové životnosti stavby.

Provizorní konstrukce byla formována

ocelovými rámy profilu K21

z důlní výztuže a ocelovými pažinami

v kombinaci se stříkaným

betonem pevnostní třídy C 16/20.

▲ Obr. 1. Situace

▲▼ Obr. 2 a 3. Zajišťování svahu

14

stavebnictví 11–12/11


▲ Obr. 6. Instalace výztuže

▲ Obr. 5. Dokončená ražba

▲ Obr. 7. Dokončení betonáže

▲ Obr. 8. Bednění klenby

Definitivní konstrukce byla tvořena

litým betonem pevnostní

třídy C 30/37. Byla použita

prutová výztuž z oceli B 500B

(dno, stěny), současně se svařovanými

sítěmi z oceli B 500A

(stropní klenba).

Ochrana definitivní konstrukce

proti podzemní vodě byla řešena

mezilehlou hydroizolací na bázi

elastomerické membrány (Masterseal

345), jež byla aplikována

nástřikem na provizorní konstrukci

v tloušťce 3 mm.

Výstavba portálů

Podchod je z obou stran zakončen

portály, které zajišťují násep

drážního tělesa proti sesuvu

a vytvářejí architektonickou tvář

díla. Portál tvoří dvakrát zalomená

železobetonová stěna – čelo a dvě

šikmá křídla proměnné výšky. Stěna

je na vzdušné straně doplněna

obkladem z lomového kamene.

Výška čela portálu je 6,0 m, délka

šikmých křídel činí 10,5 m.

stavebnictví 11–12/11 15


▲ Obr. 9. Přípravné práce

▲ Obr. 11. Kamenické práce

▲ Obr. 12. Finální podoba portálu

▲ Obr. 10. Bednění křídel

Založení portálu a křídel bylo

navrženo plošné, pomocí základových

pásů. Nosná konstrukce

je ze železobetonu pevnostní

třídy C 30/37, výztuž byla použita

prutová, z oceli B 500B, současně

se svařovanými sítěmi z oceli

B 500A.

Vrchol portálu je opatřen třímadlovým

zábradlím městského

typu. Zábradlí je metalizováno

třemi vrstvami ochranného nátěru

v celkové tloušťce 320 μm.

Sloupky zábradlí budou do

konstrukce portálu kotveny

chemickými kotvami na patní

plechy.

Realizovaná měření

Nivelační měření

Během výstavby byly měřeny

svislé posuny na určené síti geodetických

bodů. Body byly osazeny

s předstihem před zahájením

stavební činnosti a bylo provedeno

základní, tzv. nulové čtení.

Veškerá následně naměřená

data byla vztažena k základnímu

(nulovému) měření a zpracována

do tabulek a grafů.

Na terén kolmo na osu štoly se

osadilo pět geodetických profilů

značených G1 až G5. Dva profily

(G2, G3) byly přímo na koleji, konkrétně

na vnějších šroubech. Profily

G1 a G4 byly osazeny na obou

stranách podél koleje cca 6 m

od nejbližší kolejnice. Realizovány

byly do terénu zapuštěnými svislými

ocelovými trny.

Konvergenční měření

Měření konvergencí slouží ke

zjištění změny tvaru sledovaného

raženého profilu. Výsledkem

měření konvergencí jsou relativní

deformace profilu tunelu v místech

osazených konvergenčních

bodů. Proto se měření doplňuje

absolutním zaměřováním vrcholového

bodu v tunelu (střed horní

klenby) pro zjištění absolutních

posunů podzemního díla jako

celku s připojením na pevné body

mimo stavbu.

V raženém tunelu byly postupně

osazeny tři konvergenční profily

K1–K3, kde profil K2 byl umístěn

pod osou koleje železniční trati,

profil K1 pod nivelačním profilem

G1 a profil K3 pod nivelačním

profilem G4.

Měření náklonu portálu

Na zajištěném svahu čela tunelu

(portálu) se uskutečnilo geode-

inzerce

16

stavebnictví 11–12/11


▲ Obr. 13. Nivelační body na terénu a v kolejišti

▲ Obr. 14. Geodetické body na portálech

tické měření náklonu metodou

protínání vpřed (měření úhlů

a délek) z pevné protilehlé základny

umístěné mimo oblast

očekávaných posunů.

Na každém zajištěném svahu

čela tunelu byly osazeny tři měřicí

body ve výšce 0,5 až 1,0 m nad

dnem tunelu. Střední bod byl

umístěn nad osou tunelu a dva

krajní body se nacházely 3,5 m od

osy tunelu na obě strany.

Závěr

Výstavbou podchodu byly propojeny

dvě oddělené parkové

plochy v jeden rozsáhlý celek.

Veškeré stavební práce probíhaly

za plného provozu na trati. Vzhledem

k navrženým opatřením

(mikropilotový deštník, kotvení

portálu) a aktivní spolupráci mezi

projektantem, zhotovitelem a firmou

zajišťující geodetická měření

se podařilo docílit minimálních

poklesů ve sledovaných nivelačních

profilech. ■

▲ Obr. 15. Geodetické body na portálech

Použitá literatura:

[1] P-564/08 Stavba č. 0093 TV

Kbely, Projektová dokumentace

– DSP, KO-KA s.r.o.

[2] P-762/10 Stavba č. 0093 TV

Kbely, Projektová dokumentace

– RDS, KO-KA s.r.o.

[3] Fotografie: archiv firmy KO-

-KA s.r.o.

[4] Projekt geotechnického monitoringu,

INSET s.r.o.

Autoři článku:

Ing. Michal Sedláček, Ph.D.

e-mail: sedlacek@ko-ka.cz

Ing. Alena Svěrková,

e-mail: sverkova@ko-ka.cz

KO-KA s.r.o.

▲ Obr. 16. Záznam konvergenčních měření

stavebnictví 11–12/11 17


osobnost stavitelství

text: Petr Zázvorka

foto: archiv ČVUT

Bedřich Hacar

Jméno profesora Bedřicha Hacara se možná

ne zcela právem nachází poněkud ve stínu

jeho slavného učitele a předchůdce, profesora

Františka Kloknera. Zanícení pro vědu i vlohy

pro její aplikaci v praxi však spojují obě velké

osobnosti českého stavitelství natolik, že

úspěch společného díla, kterým bylo především

založení a úspěšné fungování ústavu nesoucího

dnes Kloknerovo jméno, by bez jejich

mnohaleté spolupráce nebyl představitelný.

▲ Profesor Bedřich Hacar

Jestliže byl akademik František

Klokner tím, kdo stál vždy v čele

často urputného boje o samu existenci

a později i prestiž potřebné

instituce, pak akademik Bedřich

Hacar zajišťoval řadu let bezchybný

chod a později, když byl v čele

ústavu, přispěl význačnou měrou

k jeho rozvoji a zařazení mezi světově

uznávaná vědecká pracoviště.

Počátky spolupráce

a založení ústavu

Stejně jako František Klokner,

pocházel i Bedřich Hacar z chudé

rodiny, takže v průběhu studií na

střední i vysoké škole se živil z kondic

a stipendií.

Pocházel z městečka Čechy pod

Kosířem na Hané, kde se narodil

24. května 1893. Po studiu

na českém reálném gymnáziu

v Prostějově studoval v letech

1913–1919 velice úspěšně na

vysoké škole, tehdy stavebním

odboru České vysoké školy technické,

a obě předepsané státní

zkoušky složil s vyznamenáním.

Přitom současně absolvoval obor

kulturního i zeměměřičského

inženýrství. V závěru studia již

zároveň pracoval u stavební firmy

Ing. Dr. Skorkovský, podnikatelství

betonových staveb. Dne 1.

října 1919 nastoupil jako konstruktér

v Ústavu staveb ze železobetonu

a železných konstrukcí

pozemních staveb (v roce 1919

ještě nazývaného Stolice pozemního

stavitelství IIIA a IIIB ) u profesora

Kloknera. František Klokner,

tehdy sedmačtyřicetiletý

přednosta (děkan) odboru, dosáhl

po mnohaletém úsilí souhlasu

Ministerstva školství a národní

osvěty RČS se založením výzkumného

a zkušebního ústavu

a Bedřich Hacar se již od samého

počátku přípravných prací rovněž

zúčastnil. V roce 1921 tak zahájil

činnost Výzkumný a zkušební

ústav hmot a konstrukcí stavebních,

přímý předchůdce dnešního

Kloknerova ústavu. V témže roce

byla inženýru Hacarovi udělena

hodnost doktora technických

věd za disertační práci Základová

deska kruhová a v roce 1924 autorizace

civilního inženýra. Roku

1923 byl Bedřich Hacar jmenován

správcem provozu ústavu a o dva

roky později se stal Kloknerovým

zástupcem ve funkci přednosty.

Do čela ústavu

V roce 1939 se Bedřich Hacar

úspěšně ucházel o docenturu,

která mu ovšem byla úředně potvrzena

až v roce 1946. Uzavření

vysokých škol se samozřejmě

týkalo i tohoto ústavu. Posléze se

však podařilo Bedřichu Hacarovi

prosadit, aby ústav, spolupracující

především se stavební praxí, byl

znovu otevřen již v červnu 1940.

Vzhledem k tomu, že František

Klokner odešel do předčasného

důchodu, stal se Bedřich Hacar

jeho přednostou a pokračoval

v trendu, který František Klokner

nastolil. Ve funkci přednosty byl

Bedřich Hacar potvrzen na návrh

profesorského sboru znovu na

podzim 1948. Po válce se mnohem

více věnoval práci pedagogické

jako docent a počínaje rokem 1947

i jako profesor. Od roku 1941 vedl

rovněž katedru stavebních konstrukcí,

od roku 1956 betonových

mostů a konstrukcí. V roce 1959

odešel do důchodu, čímž sice

ukončil své působení na vysoké

škole, stále však zůstával ředitelem

Ústavu aplikované mechaniky

ČSAV, který vznikl v roce 1955

z původního Kloknerova ústavu

po jeho začlenění do ČSAV. V roce

1960 byl zvolen akademikem.

Ředitelem ÚTAM byl až do roku

1963. Krátce potom, co z funkce

odešel již dosti nemocný, dne

9. října 1963 zemřel.

Výzkumná činnost

Výzkumná činnost v celém období

jeho vědecké dráhy se zaměřovala

hlavně na technologii výroby betonu,

zakládání staveb, betonové

konstrukce, teorie skořepin, ocelové

konstrukce, nedestruktivní

vyšetřování hmot a konstrukcí.

Zabýval se například lepenými

dřevěnými konstrukcemi, svařovanými

ocelovými konstrukcemi

a výztuží do betonu (Roxory).

Rozvoj betonového stavitelství

a konstrukcí podmiňoval Hacarovu

aktivitu v tomto oboru již před

2. světovou válkou. Z té doby pochází

řada experimentálních staveb

a konstrukcí. Současně se účastnil

výzkumných prací z oboru využití

dřevin pro stavební účely, zkoumání

únosnosti cihelného zdiva,

fyzikálních vlastností stavebních

hmot a konstrukcí (průteplivost,

akustika, otřesy, tepelná odolnost)

a také zatěžovacím zkouškám

a posuzování vadných konstrukcí.

Z jeho četných prací v tomto oboru

je nutné jmenovat alespoň: Logaritmický

zákon vzrůstu pevnosti

betonu a malty, Otázky hydratačního

tepla cementu v betonech

masivních konstrukcí, Stanovení

dovoleného namáhání základové

půdy zkouškami, Soudržnost

oceli, Četné konstrukční prvky ze

železového betonu (sloupy, klenby

atd.), Hřibové stropní konstrukce,

Zborcené skořepiny, hlavně konoidy

a hyperbolické paraboloidy,

Nýtované a svařované ocelové

prvky a konstrukce, Vyšetřování

a využití hmot a konstrukcí z hlediska

tepelné a zvukové izolace,

akustika velkých prostorů, Použití

mesotheria (paprsků γ) pro vyšetřování

stavebních hmot a konstrukcí

(defektoskopie, poloha výztuže).

Praktická činnost

Praktická činnost profesora Hacara

spočívala především v účastí při

projektování železobetonových

konstrukcí všeho druhu, a to již

v počátcích jeho praxe. Ze staveb,

na kterých se zúčastnil, jmenujme

alespoň: palác Lucerna v Praze,

most přes Mrlinu (pravý přítok

Labe), četné rámové konstrukce

průmyslových závodů, elektrárny

v Semilech a v Pardubicích,

plynárna v Praze – Michli, kotelna

a rozvodna v Ervěnicích, hřibové

stropy Státní fakultní nemocnice

v Praze, vodárna v Praze – Podolí,

nádraží v Hradci Králové a v Poděbradech,

Chemický ústav ČVUT

v Praze – Dejvicích atd. V rámci této

činnosti založil v roce 1927 společně

s Ing. Dr. Celestýnem Kloučkem

první kancelář betonových

konstrukcí. Velmi rozsáhlá byla jeho

projektová a poradenská činnost

v oboru skořepinových konstrukcí,

šlo např. o výrobní haly v Rybitví

a v Neratovicích, perónní přístřešky

v Českých Velenicích, haly ve

Veselí nad Moravou a v Roudnici

nad Labem, garáže v Praze – Hloubětíně

a v Šumperku atd.

18

stavebnictví 11–12/11


Zvláštním oborem praktické působnosti

profesora Hacara byly rekonstrukce

průmyslových a historických

staveb poškozených za války, nebo

dalšími vnějšími vlivy (požáry), ale

též stavby zvláštní důležitosti. Zvláště

záslužná je jeho účast na záchraně

historických stavebních památek,

jako je Míčovna a Belvedér na Pražském

hradě, kostel a klášter Na Slovanech

v Praze, arciděkanský kostel

v Ústí nad Labem, na úpravách

pražského Karolina, Strahovského

kláštera, Betlémské kaple nebo

kláštera kajetánů v Praze, záchranné

práce na hradech Orlík a Zvíkov a na

řadě dalších památkově chráněných

objektů.

Poradenská činnost

Poradenská činnost Bedřicha

Hacara se uplatnila v době jeho působení

v ústavu téměř na každé významnější

stavbě na území Čech,

Moravy a Slovenska. Bylo by velmi

nesnadné provést alespoň neúplný

výčet staveb, u nichž pomohl při

řešení různých obtíží. Účast na

těchto pracích byla výbornou školou

i pro ostatní pracovníky ústavu.

Jednalo se přitom o koncepční

otázky týkající se zakládání staveb,

konstrukčního pojetí, detailů konstrukce

i technologie, jako tomu

bylo například při stavbě vysokých

betonových komínů v Praze – Karlíně

nebo v Brně. Profesor Hacar se

podílel svými radami i na stavbách

velkých přehrad nejen u nás (Štěchovice,

Slapy, Křímov, Žermanice,

Vír, Lipno, Orlík atd.), ale i v tehdejší

Jugoslávii a v Rumunsku. V souvislosti

s projekty skořepinových

konstrukcí přednášel rovněž ve

Varšavě, Lodži, Bělehradě a v Sarajevě.

Díky svým zkušenostem

a znalostem byl rovněž jmenován

členem řady komisí, např. Komise

pro výstavbu hlavního města Prahy,

Komise pro posouzení projektu

vodního díla Orlík a pro přemostění

orlické nádrže, Komise pro cement

a beton, atd.

Archivní materiály

z pozůstalosti

O málokterém technikovi z jeho

éry jsou dnes zachovány písemné

dokumenty i zvukové materiály

tak kompletní, a proto z hlediska

dějin vědy, techniky i školství tak

cenné, jako o Bedřich Hacarovi.

Jeho biografické dokumenty

z pozůstalosti, doklady o studiu,

podklady i výsledky vědecké i pedagogické

práce, bohaté expertní

činnosti za celou dobu jeho aktivity

na ČVUT i ČSAV jsou uloženy

především v Archivu ČVUT, jehož

význam není vždy dostatečně

doceněn. Materiály, zpřístupněné

jeho pracovníky, umožnily i toto

připomenutí geniální osobnosti

českého stavitelství. Příkladem

složité opravy i ukázkou tehdejších

možností a přístupu k záchraně

válkou poškozené památky je realizovaná

záchrana arciděkanského

kostela v Ústí nad Labem. Při popisu

a fotodokumentaci opravy bylo

využito materiálů, poskytnutých

Archivem ČVUT z pozůstalosti

profesora Hacara.

Unikátní oprava kostela Nanebevzetí

Panny Marie v Ústí nad

Labem, řešená za účasti profesora

Bedřicha Hacara

V dubnu 1945 bylo letecky bombardováno

Ústí nad Labem. Při

náletu byla vážně poškozena

dominanta města, arciděkanský

kostel Nanebevzetí Panny Marie,

z roku 1318, se současnou novogotickou

podobou po přestavbě

podle návrhů Josefa Mockera

v 19. století. Do nejbližšího okolí

spadlo a vybuchlo pět leteckých

bomb USA GP 1000 LB (hmotnost

trhaviny 300 kg TNT). Ty zasáhly

chrámovou loď a nejbližší okolí

věže, jež byla porušena na dvou

protilehlých stranách svislou trhlinou

až 130 mm širokou, táhnoucí

se od zvonice do základů. Obě

části věže se přitom posunuly

tak, že se osa věže vychýlila. Pod

základy byla dodatečně zjištěna

dutina o obsahu 3,5 m³. Další,

šestá bomba, která pronikla kněžištěm

a klenbou dovnitř kostela

do hloubky 4 m pod jeho dlažbu,

naštěstí nevybuchla a byla posléze

odstraněna a zneškodněna.

Záchrana celého objektu spočívala:

■ V dočasném zabezpečení vychýlení

věže ve dvou kolmých směrech

dřevěnou konstrukcí. Původní

vychýlení vrcholu věže kolmo na

osu chrámu bylo po bombardování

1000 mm, při zajišťování vzrostlo

ještě o dalších 860 mm. Ve směru

kolmém činila konečná výchylka

450 mm.

■ Zainjektování zdiva věže, hlavně

v okolí trhlin. Předtím byly

široké trhliny v celé tloušťce

kamenného zdiva pečlivě zabetonovány.

Na protilehlých stranách

trhlin bylo porušené zdivo

provrtáno, do vrtu byla vložena

ocel Roxor Ø R 28 a poté zainjektována.

Vzdálenost vrtů byla

1,2 až 1,7 m. Věž byla vyztužena

vytvořením tří železobetonových

podlaží roštové soustavy s obvodovými

obrubami zapuštěnými

do starého zdiva. Aby se zabránilo

dalšímu vzájemnému posuvu

zdiva, byly obě části věže spojeny

železobetonovými hmoždíky

rybinového tvaru.

■ V obvodovém stažení a rozšíření

základového zdiva věže železobetonovým

vnějším pásem tak, aby

při konečném dosednutí na základovou

půdu bylo její zatížení menší

než 3,5 kg/cm² (při váze věže cca

8000 t). Rovněž základy čtyř štíhlých

kamenných sloupů s kanelurami

o opsaném průměru 800 mm

byly rozšířeny obetonováním.

■ V dozdění vybombardovaného

obvodového zdiva a zhotovení

dvou gotických oken s kamennými

příčlemi a sloupky podle původního

tvaru.

■ V doplnění části diamantové

klenby zasažené bombami železobetonovou

skořepinou tloušťky

50 mm původního tvaru s kamennými

žebry, rovněž původního

uspořádání.

■ Ve zpevnění ostatních částí kleneb

porušených trhlinami rubovou

vyztuženou stříkanou omítkou

tloušťky 30 mm.

■ V opravě části poškozené střešní

konstrukce dřevem.

Po této úpravě je arciděkanský

kostel Nanebevstoupení Panny

Marie v Ústí nad Labem jediný

kostel v České republice s věží

vychýlenou o téměř 2 m od

svislé osy při výšce 56 metrů.

Jde o nejvíce vychýlenou věž na

sever od Alp. ■

▼ Zajištění arciděkanského kostela v Ústí nad Labem při opravě po náletu

stavebnictví 11–12/11 19


požární bezpečnost staveb

text: Slavomír Entler

grafické podklady: autor

Ovládání a zkoušky požárně

bezpečnostních zařízení: 2011


V tomto roce vyšly dvě nové normy

ČSN 73 0875 a ČSN 34 2710, týkající se elektrické

požární signalizace (EPS). Protože EPS

často tvoří jádro požárně bezpečnostních

opatření, dotýkají se nové normy velkého

množství staveb a ostatních požárně bezpečnostních

zařízení.

Ovládání PBZ

Ing. Slavomír Entler

Absolvoval Moskevský energetický

institut, obor jaderné elektrárny a zařízení.

Do roku 1991 pracoval v Ústavu

jaderného výzkumu v Řeži na výzkumu

v rámci programu mezinárodního

termojaderného reaktoru ITER. Od

roku 1991 se zabývá projektováním

EPS a požární bezpečností staveb.

V současnosti působí ve firmách Profitech

s.r.o. a Elektra Zlín s.r.o.

Je autorizovaným inženýrem pro

požární bezpečnost staveb a techniku

prostředí staveb, specializace elektrotechnická

zařízení.

E-mail: entler@profitech.cz

Snad každý projektant elektrické požární signalizace (EPS) se

dostal za dobu své praxe alespoň jednou do situace, že musel na

kontrolním dnu stavby řešit otázku ovládání požárně bezpečnostních

zařízení (PBZ). Investor, uživatel, HIP nebo i dodavatel měření

a regulace (MaR) s pravidelnou jistotou prosazovali, aby se požárně

bezpečnostní zařízení ovládaly systémem MaR. Jestliže nebylo

o způsobu ovládání rozhodnuto dopředu v požárně bezpečnostním

řešení stavby, mohl čekat projektanta EPS při prosazování ovládání

PBZ přímo z EPS tvrdý boj.

Ovládání všech zařízení domovní technologie jedním centrálním

systémem má svoji logiku, protože přináší správci objektu komfort

jednoduché centrální kontroly a správy všech zařízení a jejich

součinnosti. Vyjmout něco z tohoto centralizovaného systému bylo

proto vždy chápáno téměř jako zločin a především jako technologická

anarchie. Pokud investor prosadil svou a PBZ byla ovládána

systémem MaR, realizace protipožárních opatření spočívala především

v získání signálu z EPS a naprogramování software MaR.

Systém MaR dostal informace o lokaci požárního poplachu od EPS,

sám následně informaci distribuoval a zajistil aktivaci protipožárních

zařízení. Argumentem pro využití MaR při řízení PBZ byla také

možnost rychlého operativního zrušení protipožárních opatření

přímo technikem MaR, když planý požární poplach blokoval životně

důležitá zařízení, např. výtahy nebo výrobní technologie.

Potenciální hrozby

Na kontrolní dny požární specialisté chodí pouze výjimečně a projektant

EPS byl na jednání obvykle jediný, kdo alespoň zčásti vnímal

nezbytnou podstatu požárně bezpečnostních opatření. Někdy se

věci vyřešily samy – požární klapky byly nainstalovány s vlastním

spouštěcím čidlem, obvykle tepelnou tavnou pojistkou, a ovládání

nepotřebovaly. Výrobci EPS postupně začlenili do sestav EPS vlastní

elektromagnetické stavěče požárních dveří, které se tak staly součástí

EPS. V případě ovládání technologií s významnou elektročástí,

například posilovacích čerpadel požární vody, požárních výtahů nebo

elektrických zámků dveří, však byl boj vždy obtížný. Když projektant

EPS nebojoval nebo prohrál, ovládání PBZ zajistil systém MaR nebo

dokonce obsluha MaR. V jednom konkrétním případě, který jsem měl

možnost posuzovat, jsou doposud:

■ požární klapky ovládané ručně obsluhou MaR;

■ únikové a požární dveře ovládané signálem z MaR do kartového

systému;

■ větrání únikových cest ovládané MaR.

Laikům mohou uvedené případy připadat v pořádku. Požárnímu specialistovi

se však musí ježit vlasy na hlavě hrůzou. Je totiž zřejmé, že

v takovém objektu může dojít v případě požáru k vysokým ztrátám na

lidských životech. Systém MaR ani kartový systém nejsou konstruovány

na funkci při požáru. Pokud selžou, protipožární opatření se zhroutí.

Únikové cesty nebudou průchodné, chráněné ani odvětrávané, nebo

se kvůli změně programového vybavení MaR požárně bezpečnostní

opatření vůbec nespustí. V důsledku toho pak při požáru obyvatelé

objektu uhoří, nebo se otráví zplodinami.

Hlavní roli hrají následující skutečnosti:

■ MaR ani kartový systém nejsou požárně bezpečnostní zařízení;

■ MaR ani kartový systém nemusí mít zajištěnou funkčnost při požáru;

■MaR ani kartový systém nemusí mít pravidelné kontroly provozuschopnosti

a koordinační zkoušky;

■ obsluha MaR nemusí být vyškolena pro činnost při požáru;

■ ovládání lze kdykoliv odprogramovat, zablokovat nebo zrušit.

Pokud MaR nebo jiné nepožární zařízení zajišťuje ovládání PBZ, není nijak

garantována jeho správná funkce při požáru a požárně bezpečnostní

opatření mohou být aktivována zmatečně, nebo nemusí být aktivována

vůbec. Například pro odblokování únikových východů obsahuje vazba

EPS -> MaR -> kartový systém -> únikové dveře hned dva nevhodné

články, které nezaručují funkčnost při požáru. Hrozí, že dveře zůstanou

při požáru uzamčeny se všemi důsledky pro prchající osoby. Pravidelné

revize se přitom provádějí pouze na EPS, a jen málokde se do revize

zahrnují ostatní články cesty ovládacího signálu k ovládaným PBZ,

ačkoliv to legislativa vyžaduje. Takzvaná zkouška na relátka je v revizích

častým jevem, přestože je bezcenná a nijak nezaručuje, že se potřebné

požárně bezpečnostní opatření skutečně provede.

Zvláště alarmující je, pokud uživatel objektu připustil ve větším rozsahu

režim manuálního ovládání PBZ. Manuální režim ovládání má svůj

důležitý význam pro lokální ovládání PBZ jednotkou požární ochrany

v místě požárního poplachu. Avšak v případě centrálního manuálního

20 stavebnictví 11–12/11


ovládání více požárně bezpečnostních zařízení, např. desítek požárních

klapek, strmě narůstá negativní vliv lidského faktoru. Pravidlo chybovat

je lidské zde může způsobit uzavření nesprávných klapek nebo

nesprávných požárních dveří, a tím umožnit rychlé rozšíření požáru.

Významnou roli v řešení uvedených problémů by mělo hrát požárně

bezpečnostní řešení stavby (PBŘ). Úloha zpracovatele PBŘ je

legislativně ukotvena v odst. 2 § 5 vyhlášky č. 246/2001 Sb. Pokud

v minulosti PBŘ předepsalo závazné řešení součinnosti PBZ, obvykle

je stavba dodržela. Kolik takových řešení však bylo? Podrobná PBŘ se

zpracovávala pouze na rozsáhlé objekty a většina PBŘ byla povrchní

a formální. Někteří zpracovatelé PBŘ ignorovali i základní požadavky

na součinnost PBZ, stanovené v ČSN. Projektant EPS se pak dostával

do sporů, které mu vlastně ani nepříslušely.

ČSN 73 0875:2011

V průběhu uplynulých let došlo k významnému posílení protipožární

ochrany. Vyhlášky č. 246/2001 Sb. a č. 23/2008 Sb. uzákonily soubor

organizačních, stavebních a technických opatření požární ochrany.

Konkretizaci podmínek ovládání PBZ přineslo nové vydání normy

ČSN 73 0875 v dubnu tohoto roku. Norma zásadním způsobem upravuje

způsob ovládání PBZ. Výslovně stanovuje, že vazby PBZ musí být

řešeny v požárně bezpečnostním řešení a odpovědný za součinnost

PBZ je zpracovatel PBŘ, bez ohledu na jednotlivá konkrétní požárně

bezpečnostní zařízení.

Mechanizmus spouštění PBZ definuje ČSN 730875 explicitně v odst.

4.9.4: „Ovládání EPS musí být provedeno přímo. Není dovoleno využívat

jiné softwarem řízené systémy (např. software systému měření

a regulace apod.) pro ovládání zařízení. Jiné řešení je možné pouze

na základě studie spolehlivosti s průkazem, že ovládané zařízení přes

jiný systém bude bezpečné a bude zajištěno i v případě požáru (např.

řídicí systémy tunelů)“. Tím, že normotvůrci výslovně vyloučili systém

MaR z ovládání PBZ, zásadním způsobem vyřešili výše popisované

spory na stavbách. Přitom ponechali možnost individuálního řešení

pro komplikované projekty.

Problematiky se okrajově dotýká i nové vydání ČSN 34 2710:2011,

které v odst. 4 vyžaduje navržení a výstavbu systému EPS provést

tak, aby nemohla být jeho funkce narušena ostatními technickými

zařízeními včetně systémů měření a regulace.

Citovaná ČSN 73 0875 obsahuje zcela nový přístup k rozdělení úloh

mezi projektanta PBŘ a projektanta EPS. Projektant PBŘ se stává

projektantem požární bezpečnosti jako celku a projektant EPS se

stává čistokrevným projektantem elektrického zařízení. Je odstraněna

dosavadní chudokrevnost požárně bezpečnostních řešení, které se

omezovaly na strohé vyrovnání se s jednotlivými odstavci ČSN 73 08xx

na jedné straně a dvojakost projektování EPS na straně druhé, kdy

projektant EPS musel řešit otázky návrhu elektrického zařízení a současně

počítat požární rizika.

inzerce

▲ Zařízení elektrické požární signalizace, ilustrační foto

Zpracovatel PBŘ nyní musí stanovit, co se má střežit, jakým způsobem

se má střežit a jaká se mají aktivovat protipožární opatření. Následně

musí koordinovat a kontrolovat, aby jednotlivá požárně bezpečnostní

zařízení v součinnosti skutečně poskytla jím požadovanou funkční

ochranu. Stanovení mechanizmu ovládání PBZ a jeho kontroly nyní

není závislé na libovůli investora, uživatele, projektanta MaR nebo

projektanta EPS, a je svěřeno do rukou nejpovolanějšího – zpracovatele

požárně bezpečnostního řešení.

Projektant EPS musí pouze zajistit, aby byly splněny požadavky PBŘ.

Již nebude nucen typovat požární nebezpečí podle tabulek a odhadovat

vhodný způsob součinnosti PBZ. Stanovení součinnosti a popis

ovládání PBZ musí být do budoucna součástí PBŘ a nová norma

stanovuje minimální rozsah tohoto popisu.

Současně je zpracovateli PBŘ stanovena povinnost koordinovat

společné zkoušky požárně bezpečnostních zařízení jako celku. Je tak

vytvořena příležitost, při které může zpracovatel PBŘ kontrolovat, jak

je jeho řešení v praxi naplňováno, a může zakročit, pokud zjistí porušení

požadavků PBŘ. Normou jsou ustanoveny jak povinné výchozí

koordinační zkoušky PBZ, tak povinné periodické koordinační zkoušky,

a také základní pravidla jejich provádění. Znehodnocení požárně

bezpečnostních opatření proto bude v budoucnu mnohem obtížnější.

To je revoluce. Revoluce, se kterou se však ne každý zpracovatel

PBŘ vyrovná.

Zkoušky PBZ

Kominíci říkají, že pokud se nekontroluje pravidelně komín, tak se ucpe

a dům buď vyhoří, nebo se lidé v něm udusí spalinami. Ucpání komínu

je snadno představitelné, důsledky závažné, a přesto pravidelné revize

komínu část národa neprovádí. U kontrol požárně bezpečnostních zařízení

(PBZ) je situace v něčem horší a v něčem lepší. Horší je v tom,

že selhání zařízení je představitelné obtížněji, a proto jsou náklady na

pravidelné kontroly často považovány za zbytečné. Stačí přece, že

stavebnictví 11–12/11

21


„to bliká“. Naštěstí jsou tato zařízení obvykle ve firemních objektech

a firmy si mohou spočítat, že by škody způsobené požárem mohly

být nesrovnatelně vyšší, než jsou náklady na udržování PBZ v plném

provozu. Většina firem proto dbá na to, aby probíhaly pravidelné

kontroly PBZ a následně byly odstraňovány zjištěné závady, které se

najdou téměř vždy.

Někdy se stane, že firma ignoruje základní bezpečnostní pravidla.

Například požární preventista jedné dopravní společnosti před lety

rozhodl, že v částečně zatopených podzemních kabelových kanálech

musí být kouřová čidla elektrické požární signalizace (EPS), protože

tam přece hoří kabely s vysokým vývinem kouře. Nepřihlédl k vlivu

100% vlhkosti vzduchu ani k názoru odborníků, kteří upozorňovali na

nevyhnutelnou korozi kouřových čidel. Po několika měsících provozu

koroze vyřadila čidla z provozu a kontrola zjistila nefunkčnost celé části

EPS. Zařízení však bylo nové a firma po několik let nevyčlenila potřebné

investice na výměnu čidel. V důsledku byla EPS v kabelových kanálech

několik let nefunkční. Jak je to možné? Nabízejí se jen dvě vysvětlení:

revizní technik vystavil nepravdivý doklad o provozuschopnosti nebo

firma provozovala EPS v objektech bez platné revize. Každopádně firma

jako provozovatel systému EPS svým nekonáním porušila ustanovení

odst. 6 § 7 vyhlášky č. 246/2001 Sb., který požaduje, aby provozovatel

provedl opatření k neprodlenému uvedení EPS do provozu.

Vyhláška č. 246/2001 Sb.

Provádění zkoušek a kontrol všech typů PBZ legislativně sjednotila zmíněná

vyhláška MV č. 246/2001 Sb., o požární prevenci. Tato vyhláška

stanoví základní pravidla pro provoz, údržbu a kontroly PBZ bez ohledu

na jeho druh nebo typ. Je stanoveno, že provozuschopnost zařízení se

prokazuje mimo jiné dokladem o funkční zkoušce zařízení a dokladem

o kontrole provozuschopnosti zařízení (odst. 3 § 7). Funkční zkoušky

a kontroly provozuschopnosti musí být provedeny podle zmíněné

vyhlášky, podle příslušných norem (pro EPS ČSN 34 2710 a 73 0875),

podmínek vyplývajících z ověřené projektové dokumentace a postupy

stanovenými v průvodní dokumentaci výrobce (odst. 4 § 7, odst. 1 § 10,

odst. 1 § 7). Požadovanou odbornou způsobilost osob, provádějících

zkoušky a kontroly, stanovuje průvodní dokumentace výrobce zařízení

v souladu se stanovenými právními a normativními požadavky

(odst. 3 § 10). Osoba, která zkoušky a kontroly provedla, odpovídá za

jejich kvalitu a úplnost a musí písemně potvrdit, že splnila podmínky

stanovené právními předpisy, normativními požadavky a průvodní

dokumentací výrobce konkrétního typu zařízení (odst. 2 § 10). Při ověřování

způsobilosti PBZ k provozu se pak vychází mimo jiné z dokladů

o provedených funkčních zkouškách a kontrolách provozuschopnosti

(odst. 5a § 46), z dokladů, potvrzujících oprávnění osob k montáži PBZ

a z výše uvedeného písemného potvrzení (odst. 5b § 46).

Funkční zkoušky a kontrola provozuschopnosti musí být provedeny

před uvedením zařízení do provozu (odst. 1 § 7) a poté nejméně jednou

za rok, pokud například ověřená projektová dokumentace nestanoví

kratší lhůty (odst. 4. § 7). V případě EPS vyhláška stanovuje povinnost

provádět nejméně jednou měsíčně zkoušky činnosti ústředen

a doplňujících zařízení a nejméně jednou za půl roku zkoušky činnosti

samočinných hlásičů požáru a zařízení, které elektrická požární signalizace

ovládá (odst. 1 § 8).

Protokol o funkčních zkouškách a kontrolách provozuschopnosti

musí obsahovat povinné údaje. Jde především o přesnou specifikaci

provozovatele PBZ a místa provádění kontroly, druhu PBZ a o datum

provedení a výsledek kontroly (odst. 8 § 7).

Citovaná vyhláška měla 23. července 2011 své 10. narozeniny. Řada

jejích ustanovení se již stala nedílnou součástí každodenní praxe, jiné

jsou provozovateli objektů ignorovány. Jen minimálně se provádějí

měsíční zkoušky ústředen. Nejčastěji se v praxi se provádějí pouze

půlroční zkoušky EPS a roční kontroly provozuschopnosti PBZ. Pouze

mizivá část projektantů využívá v rizikovém prostředí nebo provozně

složitých technologických instalacích možnost zpřísnění požadavků na

zkoušky PBZ, které vyhláška umožňuje. A pokud tak projektant učiní,

vůbec není jisté, zda je provozovatel bude plnit. Důsledných kontrol je

v této oblasti jako šafránu.

Půlroční zkoušky ovládaných zařízení

Zcela výjimečně se plní citované ustanovení odst. 1b § 8 vyhlášky,

které stanovuje povinnost jednou za půl roku zkoušet zařízení, která

EPS ovládá. Pokud EPS ovládá stabilní hasicí zařízení (SHZ), mělo by

být podle tohoto ustanovení vyhlášky SHZ zkoušeno nejméně jednou

za půl roku. To je ovšem v rozporu s celkovým pojetím vyhlášky, které

stanovuje pro SHZ, jako samostatné PBZ, povinnost kontroly provozuschopnosti

1x ročně. Může za to nepřesná formulace požadavku:

pokud jde o jednoduché zařízení, které je revidováno společně s EPS,

například sirény, magnetické stavěče dveří, elektromagnetické zámky

apod., je bezpochyby půlroční kontrola vhodná. Pokud však EPS ovládá

jiné PBZ, na které se vztahují samostatné normativy, například SHZ,

požární výtahy nebo větrání únikových cest, pak musí být postupováno

podle normativů toho konkrétního PBZ a zmíněné ustanovení vyhlášky

se na tato zařízení nevztahuje. Tento výklad vyhlášky potvrzuje nedávno

aktualizovaná norma ČSN 73 0875:2011, která explicitně definuje

koordinační funkční zkoušky EPS a dalších PBZ s intervalem provádění

1 rok (odst. 4.8.5 ČSN 73 0875). Případné novele vyhlášky by proto

prospělo odstavec 1b § 8 upřesnit.

ČSN 34 2710:2011

Až donedávna platná ČSN 34 2710:1990 přes řadu novelizací poskytovala

v otázce zkoušek nejasný výklad. Nová ČSN 34 2710:2011

sladila normativní požadavky s požadavky vyhlášky č. 246/2001 Sb.

popsané v předchozím textu. Požadavky vyhlášky byly do normy plně

přeneseny, a to včetně výše popsané chyby v obsahu půlročních

zkoušek (odst. 12.2), která je ještě znásobena seznamem ovládaných

zařízení v odst. 6.10.1 normy. Nová ČSN 34 2710:2011 tak konzistentně

vyžaduje každých půl roku spolu s EPS zkoušet ovládané PBZ a rozpor

s ostatními ustanoveními vyhlášky nebo ČSN 73 0875:2011 místo

vyřešení naopak prohloubila. Systémy SHZ a ZOKT ovládané z EPS

je proto podle této normy nutné zkoušet 2x ročně.

Nově jsou zpracovány podmínky provádění revizí elektrické části EPS

s uvedením specifik revizí zařízení EPS (příloha J). Interval periodických

revizí elektrického zařízení EPS je stanoven odkazem na tabulku 1

ČSN 33 1500:1990.

ČSN 73 0875:2011

Nová ČSN 73 0875 přistupuje k problematice zkoušek PBZ z hlediska

zajištění správné součinnosti různých technologií požární ochrany. Tím

se přímo dotýká zkoušek EPS, protože EPS obvykle svým programovým

vybavení součinnost PBZ zajišťuje. Otázka zkoušek součinnosti

PBZ nebyla dříve nikde detailně a byla zmíněna pouze v nejasném

ustanovení 434 b) ČSN 34 2710:1990, které převzala vyhláška ve

zmíněném ustanovení odst. 1b) § 8, kde je požadováno zkoušení

zařízení, které EPS ovládá, s periodou půl roku.

ČSN 73 0875:2011 tuto problematiku podrobně řeší a zavádí pojem

koordinační funkční zkoušky. Norma rozlišuje koordinační funkční

22 stavebnictví 11–12/11



zkoušku výchozí před uvedením zařízení do provozu a periodické SHZ stabilní hasicí zařízení

koordinační funkční zkoušky. Periodické koordinační funkční zkoušky ZOKT zařízení pro odvod kouře a tepla

musí být provedeny minimálně jednou za rok.

Koordinační funkční zkouška částečně odpovídá pojmu komplexní Použitá literatura:

zkoušky, který byl doposud používán. Má za hlavní cíl ověřit součinnost [1] Vyhláška č. 264/2001 Sb.

a správnou koordinaci mezi propojenými systémy PBZ a správnou [2] ČSN 730875:2011

reakci jednotlivých zařízení. Protože jde o koordinační zkoušku protipožárních

opatření, předpokládá se také účast HZS na zkouškách. [4] ČSN 342710:2011

[3] ČSN 342710:1990

Norma stanoví povinnost v dostatečném předstihu informovat územně

příslušný orgán HZS o provádění zkoušek.

Koordinací zkoušek je pověřen zpracovatel požárně bezpečnostního řešení,

který kontroluje, aby zkoušky potvrdily jím navrženou součinnost

english synopsis

PBZ. Protože při zkouškách nejde jen o správné předání signálů, ale

prověření správné funkce protipožárních opatření jako celku, je normou Tests of Fire Protection Equipment

výslovně zakázáno pouhé sledování výstupů EPS, jako je například Tests of fire protection equipment represent one of important fire

zkouška na relátka. Zkouška na relátka je v současnosti běžnou praxí, protection duties for many of the buildings. The implementation of

the tests is regulated by the Decree No. 264/2001 Coll. It’s still a valid

jak obejít potřebnou koordinaci PBZ.

historical standard ČSN 34 2710. The new standard ČSN 73 0875,

Nová ČSN 73 0875 přináší do současné praxe mnoho změn.

released this year, describes the test for fire protection equipment as

S těmito změnami se budou muset vyrovnat servisní organizace a whole.

EPS, řešitelé požární bezpečnosti a především provozovatelé,

správci, majitelé i uživatelé objektů. Odměnou jim bude významně klíčová slova:

vyšší jistota, že při požáru budou požárně bezpečnostní opatření požární ochrana, požárně bezpečnostní zařízení, elektrická požární

funkční. ■

signalizace, požárně bezpečnostní řešení, zkoušky, ČSN 73 0875,

ČSN 34 2710, Vyhláška č. 264/2001 Sb.

Zkratky:

PBZ požárně bezpečnostní zařízení

keywords:

EPS elektrická požární signalizace

fire protection, fire protection equipment, fire alarm system, fire

safety solution, tests, Standard ČSN 73 0875, Standard ČSN 34

MaR měření a regulace

2710, Decree No. 264/2001 Coll.

PBŘ požárně bezpečnostní řešení stavby

inzerce

Načerpejte energii s topnou technikou

Viessmann a ušetřete až 50 % nákladů!

Na období od 1. září 2011 do 31. prosince

2011 jsme pro Vás připravili výjimečnou

akci na koupi kotle Viessmann.

Kromě možnosti úpory až 30 % nákladů

na vytápění s moderními kondenzačními kotli

Viessmann máte možnost načerpat novou

energii během dvoudenního pobytu

v jednom z více než 250 evropských

hotelů a ušetřit až 50 % nákladů. Proto

neváhejte a modernizujte své vytápění. Tak

ušetříte hned dvakrát!

Uvedená akce platí od 1. září do 31. prosince

2011 s možností využití poukázky do 31. prosince

2013. Uvedená poukázka na bezplatné

ubytování na jednu noc (při zaplacení druhé

noci v daném hotelu) bude přibalena k dodanému

kotli *.

O dalších podrobnostech této mimořádné

akce a moderní topné technice Viessmann se

informujte u partnerů pro montáž kotlů Viessmann

nebo na stránce www.modernizujte.cz.

* Týká se kotlů a tepelných čerpadel do jmenovitého tepelného

výkonu 35 kW.

stavebnictví 11–12/11

23


požární bezpečnost staveb

text: Mária Bellová

grafické podklady: autorka

Požiarna odolnosť betónových

konštrukcií a jej overenie podľa EN


Ing. Mária Bellová, PhD.

Absolventka Stavebnej fakulty SVŠT

(teraz STU) v Bratislave, kde pôsobí od

roku 1974 na katedre betónových konštrukcií

a mostov ako pedagóg. V rámci

zavádzania európskych noriem do praxe

sa zaoberá navrhovaním betónových,

a tiež murovaných konštrukcií na účinky

požiaru. Okrem toho sa venuje tiež

problematike navrhovania murovaných

konštrukcií na účinky ostatných zaťažení

pri bežnej teplote podľa už výlučne

platných európskych noriem.

E-mail: maria.bellova@stuba.sk

Betón ako stavebný materiál nosných konštrukcií

– podobne ako murivo – vykazuje

v porovnaní s inými nosnými stavebnými materiálmi

(oceľ, drevo) výbornú odolnosť voči

účinkom vysokých teplôt.

Táto jeho výhoda sa využíva pri budovaní požiarnych stien, ktoré

predstavujú prekážku pri šírení požiaru.

Napriek tejto priaznivej vlastnosti betónu musí byť každá betónová

konštrukcia, navrhnutá podľa ČSN/STN EN 1992-1-1 [3], ktorá môže

byť vystavená účinku požiaru, overená z hľadiska požiarnej bezpečnosti

podľa normy ČSN/STN EN 1992-1-2 [4].

Postupy overovania požiarnej odolnosti

betónových konštrukcií v minulosti a v sůčastnosti

V roku 2010 bola koncom marca zrušená norma ČSN/STN 73 0821

Požární bezpečnost staveb – Požární odolnost stavebních konstrukcí

[1] z roku 1974, v ktorej boli uvedené prehľadné univerzálne tabuľky na

preukázanie požiarnej odolnosti konštrukčných prvkov z rôznych materiálov.

Tá vznikla na základe požiarnych skúšok, výskumu, výpočtov a prác

Výzkumného ústavu pozemních staveb (VÚPS) Praha ešte v bývalom

Československu. V praxi sa táto norma veľmi dobre osvedčila a stala sa

často používanou pomôckou na preukázanie požiarnej odolnosti rôznych

konštrukčných prvkov.

V prípade požiarnej odolnosti betónových konštrukcií rozlišovala norma

[1] betónovú zmes, z ktorej boli tieto konštrukcie zhotovené, na základe

druhu použitého kameniva na:

■ skupinu A (ľahké, pórovité kamenivo);

■ skupinu B (hutné kamenivo).

Tabuľky v [1] boli diferencované podľa druhu použitého stavebného materiálu

(murivo, betón, drevo, oceľ) a funkcie stavebného prvku/konštrukcie

(stĺpy, steny, stropy).

Pre prvky, zhotovené z betónu, boli v tabuľkách uvedené hodnoty

požiarnej odolnosti – čas v minútach v rozsahu od 15 minút do

240 minút – jednotlivých betónových prvkov: stĺpov, stien a stropov

(zhotovených z betónu skupiny A, resp. B), ktoré boli omietnuté, alebo

neomietnuté, v závislosti od ich hrúbky (od 50 mm do 280 mm),

pričom muselo byť dodržané minimálne krytie hlavnej výstuže,

uvedené v tabuľkách.

Následný proces požiarnych skúšok a výpočtov nedokázal sledovať masívny

vývoj a rozšírenie nových materiálov, prvkov a konštrukcií v stavebnej

praxi, ktorý bol v ostatných dvoch desaťročiach na Slovensku aj v Česku

zaznamenaný, a zaostal za ním. Dôvody boli jasné – vysoká finančná náročnosť

požiarnych experimentov a veľká rôznorodosť a množstvo modifikácií

nových materiálov a výrobkov pre stavebnú prax. Táto skutočnosť spôsobila,

že pôvodné tabuľky požiarnej odolnosti, ktoré obsahoval normový

predpis [1], zastarali. V roku 2010 bola do sústavy slovenských technických

noriem (STN) zavedená k pôvodnej norme ČSN/STN 73 0821 [1] Zmena

3 [2], ktorá ju aktualizuje, ale táto môže byť použitá na overenie požiarnej

odolnosti len u tých stavieb, ktoré boli navrhnuté podľa pôvodných STN

ešte pred ich definitívnym zrušením v marci 2010.

Podľa predpisov platných pre objekty pozemných a inžinierskych stavieb,

navrhnutých a zrealizovaných v krajinách Európskej únie, a teda aj v Českej

a Slovenskej republike (po 1. apríli 2010), musia tieto objekty okrem iných

požiadaviek spĺňať aj základnú požiadavku požiarnej bezpečnosti.

Základným cieľom požiarnej bezpečnosti v prípade požiaru je obmedziť

riziká pre jednotlivca i spoločnosť, pre okolité stavby a tam, kde sa to vyžaduje,

aj pre priamo ohrozený majetok. Pre obmedzenie rizika pri požiari

uvádza Smernica pre stavebné výrobky nasledujúce základné požiadavky.

Stavba musí byť navrhnutá a zhotovená tak, aby v prípade požiaru:

■ bola počas stanovenej doby zachovaná únosnosť konštrukcie;

■ bol vo vnútri stavby obmedzený vznik a šírenie ohňa a dymu;

■ bolo obmedzené šírenie ohňa na okolité stavby;

■ mohli užívatelia opustiť stavbu alebo byť zachránení iným spôsobom;

■ bola vzatá do úvahy bezpečnosť zásahových jednotiek.

Budovy a inžinierske stavby, navrhnuté na účinky zaťaženia pri bežnej

teplote už podľa v súčasnosti výlučne platných európskych noriem na navrhovanie

nosných konštrukcií stavieb – Eurokódov – musia byť navrhnuté

na účinky požiaru podľa častí 1-2 jednotlivých materiálových Eurokódov,

ktoré uvádzajú postupy navrhovania konštrukcií na účinky požiaru. V prípade

betónových konštrukcií ide o normu ČSN/STN EN 1992-1-2 Eurokód 2:

Navrhovanie betónových konštrukcií. Časť 1-2: Navrhovanie konštrukcií

na účinky požiaru [4] a jej Národnú prílohu.

Požiarna odolnosť stavebnej konštrukcie je doba, počas ktorej je staveb

konštrukcia schopná odolávať teplotám, vznikajúcim pri požiari. Konštrukcie,

vystavené normalizovanému požiaru sa posudzujú s prihliadnutím

k funkciám:

– únosnosti a stability (kritérium R – mechanical resistance);

– celistvosti (kritérium E – integrity);

– izolácie (kritérium I – insulation);

– mechanickej odolnosti (kritérium M – mechanical impact).

R – nosnosť: je schopnosť prvku stavebnej konštrukcie odolávať určitý

čas požiaru, pôsobiacemu z jednej alebo viacerých strán pri danom mechanickom

namáhaní bez straty jeho konštrukčnej pevnosti a stability.

24 stavebnictví 11–12/11


E – celistvosť: je schopnosť prvku stavebnej konštrukcie, ktorý má požiarnu

deliacu funkciu, odolávať požiaru, pôsobiacemu z jednej strany bez jeho

prenosu na neexponovanú stranu v dôsledku prieniku plameňov alebo

horúcich plynov, ktoré by spôsobili zapálenie povrchu na neexponovanej

strane, prípadne iného materiálu, susediaceho s povrchom konštrukcie.

I – izolácia: je schopnosť prvku stavebnej konštrukcie odolávať požiaru,

pôsobiacemu z jednej strany bez jeho prenosu na neexponovanú stranu

v dôsledku významného prestupu tepla. Prestup tepla musí byť obmedzený

tak, aby sa neexponovaná strana ani nijaký materiál v jej tesnej blízkosti

nevznietili. Prvok musí byť tiež prekážkou prestupu tepla postačujúcou

na ochranu osôb v jeho blízkosti.

M – mechanická odolnosť: je schopnosť prvku odolať nárazu, spôsobenému

poškodením (pádom) iného prvku. Táto požiadavka sa uplatní

v prípade požiarnych stien, ktoré oddeľujú požiarne úseky alebo budovy.

Navrhovanie betónových

konštrukcií na účinky požiaru

Rozsah platnosti a metódy posudzovania

Časti 1-2 noriem na navrhovanie konštrukcií na účinky požiaru uvádzajú

len rozdiely alebo doplnenia, ktorými sa navrhovanie na účinky požiaru líši

od postupov navrhovania pri bežnej teplote. Pre navrhovanie betónových

konštrukcií na účinky požiaru platí norma [4].

Eurokódy sa zaoberajú len pasívnymi metódami požiarnej ochrany, teda

dimenzovaním zodpovedajúcej únosnosti stavebných konštrukcií a ich častí,

nevyhnutnej pre zabezpečenie podmienok evakuácie osôb a uskutočnenia

hasiaceho zásahu, a kde je to nutné, aj pre obmedzenie rozvoja požiaru.

■ Normy neplatia pre predpäté konštrukcie s vonkajšími káblami a pre

škrupiny.

■ Možno ich použiť pre konštrukcie, zhotovené z betónu až do triedy C

90/105, pričom pre vyššiu triedu ako C 50/60 platia už doplňujúce pravidlá.

Hodnoty zaťaženia, vrátane teplotnej analýzy, sa určujú podľa normy

ČSN/STN EN 1991-1-2 [5]. Požiarna situácia je definovaná ako mimoriadna

návrhová situácia. Preto sa účinky zaťaženia pri požiari stanovia ako hodnoty

pre čas t = 0 redukované s použitím súčiniteľov kombinácie podľa [5].

Zjednodušene možno stanoviť návrhovú hodnotu účinku zaťaženia E fi,d

pre požiarnu situáciu vynásobením účinku zaťaženia Ed stanoveného v

návrhu pre bežné teploty: (20°C) redukčným súčiniteľom η fi

nasledovne:

E fi,d

= η fi

. E d

kde: E d

je návrhová hodnota príslušnej sily alebo momentu pri bežnej

teplote zo základnej kombinácie zaťažení;

η fi

redukčný súčiniteľ pre úroveň návrhového zaťaženia pri požiarnej situácii.

Hodnota redukčného súčiniteľa η fi

je odporúčaná v európskych normách

pre navrhovanie konštrukcií z jednotlivých materiálov na účinky požiaru.

Pre betónové konštrukcie je možné tento súčiniteľ zjednodušene uvážiť

hodnotou: η fi

= 0,70.

Pri posúdení požiarnej odolnosti konštrukcie je potrebné preukázať,

že v priebehu celej doby požiarneho namáhania je návrhová hodnota

príslušných účinkov zaťaženia pri požiarnej situácii určená podľa [5] vrátane

vrátane účinkov teplotných zaťažení menšia, než návrhová hodnota

odolnosti prvku pri požiarnej situácii v čase t.

Podmienka spoľahlivosti má teda tvar:

E fi,d

≤ R fi,d,t

kde: E fi,d

je návrhový účinok (sila alebo moment) pri požiarnej návrhovej situácii;

R fi,d,t

návrhová hodnota odolnosti prvku pri požiarnej situácii v čase t.

Posúdenie požiarnej odolnosti betónovej konštrukcie je možné vykonať

týmito spôsobmi:

■ osvedčenými návrhovými postupmi: skúškou konštrukcie alebo použitím

tabuľkových hodnôt, kde údaje v tabuľkách zodpovedajú závislosti

teploty od času pri požiari podľa normovej skúšky;

■ použitím zjednodušených výpočtových metód pre určité typy

prvkov;

■ posúdením presnejšími výpočtovými metódami, pričom sa posúdenie

vzťahuje na jednotlivý prvok, časť konštrukcie, alebo celú

konštrukciu.

Posúdenie skúškou koštrukcie

Z dôvodov, uvedených v úvode tohto príspevku, sa preukazovanie

požiarnej odolnosti skúškami (uskutočnením požiarneho experimentu)

bude realizovať len celkom výnimočne, a to v prípadoch, ktoré sa budú

týkať prvkov/konštrukcií:

■ s vysokou mierou požiarneho rizika;

■ s veľkým počtom opakovaného výskytu;

■ s vysokými ekonomickými stratami v dôsledku požiaru, napríklad:

betónových prefabrikátov tunelového ostenia.

Posúdenie pomocou tabuliek

Tabuľky reprezentujú najjednoduchší spôsob overenia požiarnej odolnosti

betónových prvkov, nie sú však univerzálne. Ich používanie je možné, len

ak sa splnia určité konštrukčné zásady. Hodnoty uvedené v tabuľkách

sú konzervatívne, teda na strane bezpečnosti. Pri ich zostavovaní sa

vychádzalo z normovej teplotnej krivky.

■ Tabuľky platia len pre masívne (nevyľahčené) prvky zo železobetónu

a z predpätého betónu.

■ V tabuľkách nemožno extrapolovať, ale je možné použiť dimenziu,

určenú pre najbližšiu vyššiu požiarnu odolnosť.

■ Tabuľky sú zostavené pre železobetónové stĺpy, nenosné aj nosné

betónové/železobetónové steny, a tiež pre nosníky a dosky zo železobetónu

a z predpätého betónu s dobou požiarnej odolnosti od 30 do

240 minút.

■ Hodnoty požiarnej odolnosti uvedené v tabuľkách zohľadňujú tiež

okrajové podmienky, teda spôsob uloženia betónových prvkov.

Prehľad prvkov, pre ktoré poskytuje norma [4] tabuľkové hodnoty požiarnej

odolnosti, uvádza tab. 1.

■ Tabuľky platia pre obyčajný betón s kremičitým alebo vápencovým

kamenivom (obsahujúcim najmenej 80 % hmotnosti vápencového

kameniva) až do triedy pevnosti C 90/105 a pre ľahký betón až do triedy

pevnosti LC 55/60.

■ Hodnoty, uvedené v tabuľkách, platia pre obyčajný betón (2000 až 2600 kg/m 3 )

s kremičitým kamenivom, pri použití vápencového alebo ľahkého kameniva

možno u nosníkov alebo dosiek zmenšiť uvažovaný najmenší

rozmer prierezu o 10 %.

■ Pri použití tabuľkových hodnôt nie je požadované ďalšie posúdenie,

týkajúce sa odštiepovania betónu s výnimkou povrchovej

výstuže.

■ Pri uplatnení kritéria R – nosnosť, sú v tabuľkách uvádzané minimálne

nutné rozmery priečneho rezu b, h a d pre príslušnú dobu požiarnej

odolnosti, a tiež minimálna osová vzdialenosť a/asd prútov výstuže od

okraja prierezu.

Pri určovaní požiarnej odolnosti betónových prvkov podľa normy [1],

ktorá platila v minulosti, rozhodovala vzdialenosť povrchu výstuže,

umiestnenej najbližšie k povrchu betónového prvku, ktorý bol vystavený

účinku požiaru. Podľa európskej normy sa posudzuje najmenšia

vzdialenosť ťažiska takejto výstuže od okraja betónového prierezu, ktorý

je vystavený účinku požiaru.

stavebnictví 11–12/11

25


Konštrukčný prvok

Kritérium

(pož. odolnosť Poznámka Tabuľka x *

– minúty)

Stĺp R (30 ~ 240)

■ Prierez: kruh; pravouhlý

■ Vystavenie účinku požiaru: z 1 alebo viac strán

Tabuľka 2

Stena nenosná EI (60 ~ 240)

Stena nosná plná REI (30 ~ 240) Tabuľka 3

Požiarna stena M (30 ~ 240)

Nosník zo železobetónu a z predpätého betónu R (30 ~ 240)

■ Prosto podopretý

■ Vystavenie účinku požiaru: z 3 strán (okrem hornej)

Nosník zo železobetónu a z predpätého betónu R (30 ~ 240)

■ Spojite podopretý

■ Vystavenie účinku požiaru: z 3 strán (okrem hornej)

Tabuľka 4

Nosník zo železobetónu a z predpätého betónu R (30 ~ 240)

■ Spojite podopretý

■ Prierez tvaru „I”

■ Vystavenie účinku požiaru: z 3 strán (okrem hornej)

Nosník zo železobetónu a z predpätého betónu R (30 ~ 240) ■ Vystavenie účinku požiaru: zo všetkých 4 strán

Dosky železobetónové a predpäté plné REI (30 ~ 240)

Dosky železobetónové a predpäté plné REI (30 ~ 240)

■ Prosto podopreté

■ Nosné v 1 alebo v 2 smeroch

■ Bodovo podopreté

Tabuľka 5

Dosky železobetónové a predpäté rebrové REI (30 ~ 240)

Dosky železobetónové a predpäté rebrové REI (30 ~ 240)

■ Nosné v 2 smeroch

■ Proste podopreté

■ Nosné v 2 smeroch

■ Aspoň 1 okraj votknutý

▲ Tab. 1. Sortiment konštrukčných prvkov, pre ktoré sú k dispozícii tabuľky požiarnej odolnosti, x* – číslo tabuľky v tomto príspevku, ktorá obsahuje hodnoty požiarnej

odolnosti vybraných (označených) konštrukčných prvkov


Najmenšie rozmery b / a, resp. d / a [mm]

▲ Obr. 1. Rozmery prierezu b, h a d a osová vzdialenosť výstuže a / a sd

od okraja prierezu

prvku s nosnou výstužou umiestnenou v jednej vrstve

Niektoré zo značiek, použitých v tabuľkách, definuje obrázok 1.

■ Značka a, uvádzaná v tabuľkách, predstavuje osovú vzdialenosť betonárskej

alebo predpínacej výstuže od najbližšieho povrchu, vystaveného účinku požiaru.

■ Ak je osová vzdialenosť výstuže a od okraja prierezu väčšia alebo

rovná 70 mm, má sa navrhnúť povrchová výstuž, ktorú tvorí výstužná

sieť, umiestnená pri okraji prierezu, s priemerom drôtov najmenej 4 mm,

a s rozostupmi najviac 100 mm v oboch smeroch. Krytie výstužnej siete

má byť najmenej 20 mm, a najviac 50 mm.

■ V ťahaných oblastiach betónového prierezu prostých nosníkov a dosiek

sa v tabuľkách zjednodušene predpokladajú kritické teploty oceľovej

výstuže nasledovne:

– nepredpätá betonárska výstuž: θ cr

= 500 °C;

– predpínacia oceľ: tyče θ cr

= 400 °C;

– predpínacia oceľ: drôty a laná θ cr

= 350 °C.

■ Medzi hodnotami uvedenými v tabuľkách sa dovoľuje lineárne interpolovať.

■ Hodnoty uvedené v tabuľkách predpisujú najmenšie rozmery b, h a d

z hľadiska požiarnej odolnosti ako doplnenie ku konštrukčným zásadám

predpísaným v ČSN/STN EN 1992-1-1 [3]. Niektoré hodnoty osovej

vzdialenosti výstuže od okraja prierezu a, uvedené v tabuľkách, sú menšie

než tie, ktoré vyžaduje norma [3] vzhľadom na minimálnu hrúbku betónu

krycej vrstvy výstuže.

Zjednodušenú ukážku požiarnej odolnosti železobetónových a predpätých

stĺpov pravouhlého alebo kruhového prierezu, namáhaných prevažne

tlakom v stužených konštrukciách, znázorňuje tabuľka 2, ktorú možno

používať len spolu s pripojenými poznámkami.

Požiarna

odolnosť R

[minúty]

30

60

90

120

180

240

Menší z rozmerov priečneho rezu b stĺpa pravouhlého prierezu

/ osová vzdialenosť a výstuže od okraja prierezu

Priemer kruhového prierezu stĺpa d / osová vzdialenosť a výstuže

od okraja prierezu

Stĺp vystavený účinkom Stĺp vystavený účinkom požiaru

požiaru len z jednej strany z viac, než jednej strany

b / a 155/25 b / a 200/32

d / a 155/25 d / a 300/27

b / a 155/25 b / a 250/46

d / a 155/25 d / a 350/40

b / a 155/25 b / a 350/53

d / a 155/25 d / a 450/40 *

b / a 175/35 b / a 350/57 *

d / a 175/35 d / a 450/51 *

b / a

d / a

b / a

d / a

230/55

230/55

295/70

295/70

b / a

d / a

450/70 *

450/70 *

▲ Tab 2. Požiarna odolnosť železobetónových a predpätých stĺpov pravouhlého alebo

kruhového prierezu – v stužených konštrukciách – namáhaných prevažne tlakom

Poznámky:

1. Tabuľku 2 možno použiť v prípadoch, ak súčasne platí:

a) Účinná dĺžka stĺpa pri požiarnej situácii je l o,fi

£ 3 m, pričom sa

predpokladá, že účinná dĺžka stĺpa pri požiarnej situácii l o,fi

sa vždy

rovná l o

pri bežnej teplote. Pre stužené konštrukcie sa v medziľahlých

podlažiach účinná výška rovná 0,5.l a pre najvyššie podlažie 0,5.l £ l o

= l o,fi

£ 0,7.l (l je skutočná výška podlažia). M0Ed,fi

b) Excentricita prvého rádu pri požiarnej situácii je: e = £ e

N

max

,

pričom odporúčaná hodnota pre e max

= 0,15.h (alebo b). 0Ed,fi

c) Plocha pozdĺžnej výstuže je: A s

< 0,04.A c

2. Medzi hodnotami, uvedenými v tabuľke, sa dovoľuje lineárne interpolovať.

3. V tabuľke nemožno extrapolovať, ale je možné použiť dimenziu, určenú

pre najbližšiu vyššiu požiarnu odolnosť (napr. pre R 15 sa uvážia rozmery,

určené pre R 30).

26 stavebnictví 11–12/11


Ukážku požiarnej odolnosti nosných stien z vystuženého aj z nevystuženého

betónu uvádza tabuľka 3, ktorú možno použiť len spolu s pripojenými

poznámkami.

Požiarna

odolnosť

(minúty)

Najmenšie rozmery d / a (mm)

Hrúbka steny d / osová vzdialenosť a výstuže od okraja prierezu

Požiarna stena vystavená

účinkom požiaru len z jednej

strany (kritérium REI)

Stena vystavená účinkom požiaru

z dvoch strán (kritérium

R) (napr. vo vnútri požiarneho

úseku)

30 120/10 * 120/10 *

60 130/10 * 140/10 *

90 140/25 170/25

120 160/35 220/35

180 210/50 270/55

240 270/60 350/60

▲ Tab. 3. Požiarna odolnosť nosných stien z vystuženého aj z nevystuženého

betónu.* Zvyčajne rozhoduje krycia vrstva požadovaná podľa ČSN/STN EN

1992-1-1 [3].

Poznámky:

1. Pri použití vápencového kameniva možno hrúbku steny d zmenšiť o 10 %,

pričom výsledný rozmer odporúčame zaokrúhliť nahor na 50 mm.

2. Pomer svetlej výšky steny k jej hrúbke nemá byť väčší než 40.

3. Ak má požiarna stena spĺňať aj požiadavku odolnosti proti nárazu M

(kritérium M – štítové steny), má byť najmenšia hrúbka nosnej steny z vystuženého

betónu d = 140 mm, a osová vzdialenosť výstuže od povrchu

nosnej steny a nemá byť menšia ako 25 mm, t.j. pre požiarnu odolnosť

30 a 60 minút platia minimálne rozmery ako pre požiarnu odolnosť 90

minút, teda: d/a →140/25 pre kritériá REI – M.

4. Medzi hodnotami, uvedenými v tabuľke, sa dovoľuje lineárne interpolovať

(napr. pre R 45).

5. V tabuľke nemožno extrapolovať, ale je možné použiť dimenziu, určenú

pre najbližšiu vyššiu požiarnu odolnosť (napr. pre R 15 uvážiť hodnoty

uvedené pre R 30).

Ukážku požiarnej odolnosti spojitých nosníkov, ktoré sú vystavené účinkom

požiaru z troch strán, t.j. vrchná strana je izolovaná doskou po celý

čas požiarnej odolnosti, uvádza tabuľka 4, ktorú možno použiť len spolu

s pripojenými poznámkami.

inzerce

Požiarna

odolnosť

R

(minúty)

30

60

90

120

180

240

Poznámky:

1. Tabuľka 4 platí len za predpokladu, ak redistribúcia ohybového momentu

v návrhu pri bežnej teplote neprekročí 15 %. Ak nie je táto podmienka

splnená, nosník je potrebné považovať za prostý.

2. Pri predpätých nosníkoch sa má osová vzdialenosť a výstuže od okraja

prierezu zväčšiť o hodnoty:

a) 10 mm – pri predpínacích tyčiach (predpokladaná kritická teplota

výstuže je θ cr

= 400 °C);

b) 15 mm – pri predpínacích drôtoch a lanách (predpokladaná kritická

teplota výstuže je θ cr

= 350 °C).

3. Pre rohové prúty betonárskej alebo predpínacej výstuže, umiestnené

pri bočnej stene nosníka, je potrebné hodnotu osovej vzdialenosti prútov

výstuže od bočného líca nosníka zväčšiť na hodnotu:

a sd

= a + 10 mm,

ale len v prípade, ak je výstuž nosníka umiestnená len v jednej vrstve.

Ak však je šírka nosníka väčšia, než hodnoty b min

, uvedené vo 4. (označenom)

stĺpci tabuľky, zväčšenie hodnoty a na a sd

sa nevyžaduje.

4. V prípade, ak je nosník vystavený účinkom požiaru zo všetkých štyroch

strán, okrem hodnôt a a b min

podľa tabuľky 4, musí navyše platiť:

h ³ b min

Najmenšie rozmery (mm)

Možné kombinácie hodnôt: a; b min

a priemerná osová vzdialenosť výstuže od okraja prierezu,

vystaveného požiaru

b min

šírka nosníka

a 15 * 12 *

b min

80 160

a 25 12 *

b min

120 200

a 35 25

b min

150 250

a 45 35 35 30

b min

200 300 450 500

a 60 50 50 40

b min

240 400 550 600

a 75 60 60 50

b min

280 500 650 700

▲ Tab. 4. Požiarna odolnosť spojitých nosníkov zo železobetónu a z predpätého betónu.

* Zvyčajne rozhoduje krycia vrstva požadovaná podľa STN EN 1992-1-1 [3].

stavebnictví 11–12/11

27


Najmenšie rozmery (mm)

Požiarna

Osová vzdialenosť výstuže a od okraja prierezu

odolnosť

Dosky nosné vo dvoch smeroch

Hrúbka dosky

REI

Dosky nosné

v jednom

h

(minúty)

s

(mm)

(hodnota a platí pre dolnú výstuž)

smere

1,5 < l y

/l x

£ 2,0 l y

/l x

£ 1,5

30 60 10 * 10 * 10 *

60 80 20 15 * 10 *

90 100 30 20 15 *

120 120 40 25 20

180 150 55 40 30

240 175 65 50 40

▲ Tab. 5. Požiarna odolnosť proste podopretých dosiek zo železobetónu.

a z predpätého betónu, nosných v jednom alebo vo dvoch smeroch.* Zvyčajne

rozhoduje krycia vrstva požadovaná podľa STN EN 1992-1-1 [3], h s

hrúbka dosky (pozri poznámku 1.), l x

a l y

rozpätia dosky, nosnej vo dvoch

smeroch, kde l y

je väčšie rozpätie.

teda výška nosníka h nemá byť menšia ako najmenšia šírka, požadovaná

pre príslušnú požiarnu odolnosť, a prierezová plocha nosníka nemá byť

menšia, ako:

A c

³ 2.b 2 min

Poznámky:

1. Keďže pri stropnej konštrukcii sa okrem požiarne deliaceho kritéria (EI)

vždy požaduje aj splnenie nosnej funkcie (kritérium R), za hrúbku dosky

h s

(mm) treba považovať len hrúbku dosky, prevzatú z návrhu podľa

ČSN/STN EN 1992-1-1 [3], teda hrúbku nosnej konštrukcie bez vrstiev

podlahy ■ aj v prípade, ak je nášľapná vrstva podlahy nehorľavá.

2. Pri doskách nosných vo dvoch smeroch hodnota a reprezentuje osovú

vzdialenosť tej vrstvy výstuže od povrchu dosky, ktorá je umiestnená

bližšie k povrchu dosky.

3. Pri predpätých doskách sa má požadovaná osová vzdialenosť a výstuže

od okraja prierezu zväčšiť o hodnotu:

a) 10 mm – pri predpínacích tyčiach (predpokladaná kritická teplota

výstuže je θ cr

= 400 °C);

b) 15 mm – pri predpínacích drôtoch a lanách (predpokladaná kritická

teplota výstuže je θ cr

= 350 °C).

4. Hodnoty a pre dosky nosné vo dvoch smeroch (dva posledné stĺpce

tabuľky 5) platia len za predpokladu podopretia dosky po celom obvode.

V ostatných prípadoch sa odporúča použiť hodnoty a, určené pre dosky

nosné v jednom smere.

5. Medzi hodnotami, uvedenými v tabuľke, sa dovoľuje lineárne interpolovať

(napr. pre R 45).

6. V tabuľke nemožno extrapolovať, ale je možné použiť dimenziu, určenú

pre najbližšiu vyššiu požiarnu odolnosť (napr. pre R 15 uvážiť hodnoty

uvedené pre R 30).

Zjednodušené výpočtové metódy

Norma [4] vo svojich prílohách uvádza 2 rôzne zjednodušené výpočtové

metódy pre posúdenie požiarnej odolnosti betónových prvkov. Pri nich sa

určí zredukovaná medzná únosnosť požiarom znehodnoteného prierezu,

ktorá sa porovná s účinkami zaťaženia pri požiarnej situácii. Je to metóda

izotermy 500 °C a zónová metóda. Použitie týchto metód si vyžaduje

vykonanie teplotnej analýzy, teda stanovenie priebehu teplôt v priereze

v čase zaťaženia požiarom. Normový predpis [4] uvádza priebehy teplôt

po priereze pre tieto základné prvky: dosky, stĺpy a trámy.

Metóda izotermy 500 °C vychádza z predpokladu, že betón, zohriaty na teplotu

vyššiu ako 500 °C, stratil svoju nosnú funkciu, a je z únosnosti vylúčený.

Zbytková (vnútorná) časť prierezu si naopak zachová svoju únosnosť. Jej

použitie vyžaduje poznať priebeh izotermy 500 °C, ktorá vymedzí funkčnú

časť prierezu. Výstuž, ktorá sa nachádza vo vnútri izotermy 500 °C, bude

mať redukovanú pevnosť v závislosti od jej teploty.

Zónová metóda je alternatívou k metóde izotermy 500 °C, je však presnejšia.

Prierez sa pri nej rozdelí na zóny s rozdielnym stupňom požiarneho

namáhania, stanoví sa priemerná teplota v každej zóne, a k nej príslušný

redukčný súčiniteľ pevnosti betónu v tlaku. Určí sa okrajová časť prierezu,

ktorá je vylúčená z nosnosti. Pri výpočte medznej únosnosti redukovaného

prierezu sa aj u tejto metódy zohľadní redukovaná pevnosť betónu v tlaku.

Presnejšie výpočtové metódy

Presnejšie výpočtové metódy vychádzajú z modelu teplotnej odozvy,

ktorý zohľadňuje priebeh a rozloženie teplôt v prvkoch, a z modelu

mechanickej odozvy, ktorý definuje zmeny mechanických vlastností

železobetónu pri požiarnej situácii.

Záver

Príspevok prináša prehľad postupov overenia požiarnej odolnosti betónových

konštrukcií podľa pôvodnej národnej normy, ale najmä podľa v súčasnosti

výlučne platných európskych noriem, ktoré boli implementované do

sústav noriem ČSN aj STN. Požiarna odolnosť betónových konštrukcií patrí

podobne ako mechanická odolnosť a stabilita k základným požiadavkám,

ktoré musia stavby splniť. Navrhovanie na účinky požiaru je neoddeliteľnou

súčasťou projektovej dokumentácie stavieb. Jadro príspevku tvorí

informácia o spôsobe overenia požiarnej odolnosti betónových prvkov

(stĺpov, stien, nosníkov a dosák) pomocou tabuliek. ■

Príspevok je časťou problematiky riešenej v rámci projektu podporovaného

agentúrou VEGA 1/0857/11.

Použitá literatúra:

[1] ČSN 73 0821 Požární bezpečnost staveb. Požární odolnost stavebních

konstrukcí. Praha: Vydavatelství ÚNM, 1974

[2] STN 73 0821/Z3 Požiarna bezpečnosť stavieb. Požiarna odolnosť

stavebných konštrukcií. Zmena 3. Bratislava: SÚTN 2010

[3] STN EN 1992-1-1: Eurokód 2 Navrhovanie betónových konštrukcií.

Časť 1-1: Všeobecné pravidlá a pravidlá pre pozemné stavby. Bratislava,

SÚTN 2006

[4] STN EN 1992-1-2: Eurokód 2 Navrhovanie betónových konštrukcií.

Časť 1-2: Navrhovanie na účinky požiaru. Bratislava, SÚTN 2007

[5] STN EN 1991-1-2: Eurokód 1 Zaťaženia konštrukcií. Časť 1-2: Všeobecné

zaťaženia. Zaťaženia konštrukcií namáhaných požiarom. Bratislava,

SÚTN 2007

[6] Olbřímek, J., Bellová, M., Štujberová, M., Osvald, A.: Požiarna odolnosť

stavebných konštrukcií podľa eurokódov v tabuľkách. Bratislava,

SÚTN 2010

[7] Bellová, M.: Požiarna odolnosť betónových konštrukcií podľa európskej

normy. Statika stavieb 2011, Piešťany , Spolok statikov Slovenska 2011

english synopsis

Fire Resistance of Concrete Structures and its

Verification According to European Codes

The article presents possibilities of concrete structures fire resistance

determination according to Eurocode 2: Design of concrete structures

– Part 1-2: General rules – Structural fire design.

klíčová slova:

požiarna odolnosť, tabuľky požiarnej odolnosti

keywords:

fire resistance, tables of fire resistance

odborné posouzení článku:

prof. Ing. Jaroslav Procházka, CSc.,

Fakulta stavební ČVUT Praha

28 stavebnictví 11–12/11


požární bezpečnost staveb

text: Slavomír Entler grafické podklady: autor

Požární průzkum šikmého zauhlovacího

mostu v Elektrárně Tušimice II

Požární inženýrství poskytuje projektantům

odpovědi na otázky požární bezpečnosti, které

obvyklým postupem požárně bezpečnostního

řešení zjistit nelze. V příspěvku uvedeném případě

šikmého zauhlovacího mostu v Elektrárně

Tušimice II vedlo obvyklé požárně bezpečnostní

řešení v případě detekce požáru systémem EPS

k ohrožení zasahujících hasičů. Požární inženýrství

umožnilo problém vyřešit.

Požární průzkum

V rámci Komplexní obnovy elektrárny Tušimice II vznikla diskuze týkající

se automatického spuštění hašení systémem stabilního hasicího zařízení

(SHZ) na šikmém zauhlovacím mostu dopravníkových pásů T12. Podle

původního požárně bezpečnostního řešení (PBŘ) mělo být hašení automaticky

zahájeno nejpozději do 5 minut od vyhlášení poplachu elektrickou

požární signalizací (EPS), aby nebyla ohrožena stabilita konstrukce mostu.

Ve stanoveném intervalu však nebylo možné provést fyzicky náročný

požární průzkum mostu. Požární průzkum je přitom nezbytný z důvodu

zamezení významných ekonomických ztrát, spojených s falešnými

▼ Obr. 1. Šikmý zauhlovací most pásů T12

Ing. Slavomír Entler

Absolvoval Moskevský energetický institut,

obor jaderné elektrárny a zařízení. Do

roku 1991 pracoval v Ústavu jaderného

výzkumu v Řeži na výzkumu v rámci programu

mezinárodního termojaderného

reaktoru ITER. Od roku 1991 se zabývá

projektováním EPS a požární bezpečností

staveb. V současnosti působí ve

firmách Profitech s.r.o. a Elektra Zlín s.r.o.

Je autorizovaným inženýrem pro požární

bezpečnost staveb a techniku prostředí

staveb, specializace elektrotechnická

zařízení.

E-mail: entler@profitech.cz

poplachy. Falešný požární poplach následovaný hašením naložených

dopravníkových pásů by na šikmém mostu mohl, v krajním případě,

znamenat až několikadenní odstávku celé elektrárny. Proto byl stanoven

úkol zhodnotit vliv odkladu automatického spuštění hašení na vývoj požáru

a na nosnost a celistvost konstrukce mostu.

Požární inženýrství

Pro řešení požární bezpečnosti mají zpracovatelé požárně bezpečnostních

řešení mocný nástroj – požární inženýrství. Zákon o požární ochraně

č. 133/1985 Sb., ve znění zákona č. 186/2006 Sb., povoluje v § 99 použít

postup odlišný od postupu, který stanoví česká technická norma nebo

jiný technický dokument, upravující podmínky požární ochrany, a kterým

je právě požární inženýrství. Problematika a postupy řešení požárního

inženýrství jsou popsány v ISO/TR 13387. Řešitel stanoví pravděpodobné

zdroje a následný průběh požáru.

Základní metodou požárního inženýrství je specifikace vhodných návrhových

požárních scénářů a návrhových požárů. Návrhový požární scenář je

popisem průběhu konkrétního požáru v čase a prostoru, jenž specifikuje,

jaký má na požár vliv charakteristika objektu, uživatelé, požárně-bezpečnostní

zařízení a všechny ostatní faktory. Definuje zdroj a průběh vznícení,

rozvoj a šíření požáru, vzájemné ovlivňování požáru okolím a naopak

ovlivňování okolí požárem, uhasínání a uhasnutí požáru.

Důležitou součástí požárního scenáře je návrhový požár. Návrhový požár

je idealizovanou představou skutečného požáru, ke kterému může v dané

situaci skutečně dojít. Podstatou návrhového požáru je popis jednotlivých

fází požáru. Výpočet návrhového požáru poskytuje množství výsledků,

kterými jsou například stanovení rychlosti nárůstu teplot stavebních

konstrukcí nebo pohyb kouře ve sledovaném prostoru.

Konstrukce zauhlovacího mostu

Zauhlovací most pásů T12 (obr. 1) je tvořen opláštěnou ocelovou příhradovou

konstrukcí s dvojicí pásových dopravníků uhlí. Celý most stoupá

pod úhlem přibližně 16° z úrovně terénu do výšky 47 m. Celková délka

mostu je 170 m, šířka 6,6 m a výška 3,6 m. Střešní a obvodový plášť

mostu je z hliníkového plechu, boční okenní plochy jsou tvořeny sklem

s drátovou vložkou. Podlaha je betonová.

Vznik požáru

Obecně lze stanovit čtyři hlavní příčiny vzniku požáru zauhlovacích pásů

na mostě, kde nejsou hnací soustrojí ani jiná technologie:

■ zadřený rozžhavený váleček pásu iniciuje zahoření stojícího pásu;

■ jiskry od zadřeného válečku pásu iniciují požár uhelného prachu;

■ dopravení ohniska a jeho rozhoření;

■ jiná příčina – elektroinstalace, lidská chyba apod.

Požární scenáře

V závislosti na příčině vzniku požáru se požár rozvíjí různými mechanizmy:

■ Pryžové dopravníkové pásy jsou vyrobeny z gumotextilního jádra, gumových

krycích vrstev a gumových okrajů. Požár pásu vzniká vznícením

stavebnictví 11–12/11

29


Teplota pod válečky pásu a

uhlovodíkových plynů, uvolněných tepelným rozkladem krycí vrstvy pásu.

Kontaktem pryže s předmětem vyšší teploty než 460 °C může snadno

dojít k jejímu vznícení. Při teplotě 500 °C se tento čas pohybuje od 10 do

20 sekund [6]. Po prohoření pásů nastane jednak vznícení uhlí na pásu,

pokud není pás prázdný, a také k přetržení pásu. Přetržení pásu kvalitativně

změní podmínky požáru. Dojde k rychlému pohybu pásu oběma

směry s následným rozvířením uhelného prachu z pásu s možností jeho

výbuchu. Hořící pás se svine k napínačkám, umístěným u jedné z nosných

konstrukcí mostu. Při rozvoji požáru svinutého pásu u napínačky může

dojít k rychlému narušení statiky nosné konstrukce mostu.

■ Jiskry od zadřeného válečku iniciují zahoření usazeného uhelného

prachu na podlaze prostoru nebo na konstrukcích v okolí pásu. Od hořícího

uhelného prachu se oheň šíří na uhlí na pásech a na pryžové pásy.

■ Dopravení ohniska a jeho rozhoření způsobí požár uhlí na pásu a postupné

zahoření pryže pásů.

■ Závada na elektroinstalaci nebo lidská chyba může iniciovat zahoření

usazeného uhelného prachu nebo uhlí na pásu. V obou případech se požár

postupně rozšíří na uhlí na pásu a na pryžový dopravník.

Posuzovaný zauhlovací most je vybaven moderními technologiemi na

odstraňování uhelného prachu, které zabezpečují nízkou prašnost dopravy

uhlí. Pravidelná údržba zajišťuje čistý most s minimální vrstvou uhelného

prachu na konstrukcích. Díky tomu je nepravděpodobné primární zahoření

uhelného prachu a popsané mechanizmy lze shrnout do dvou následujících

■ požárních scenářů.

■ Scenář A: Zahoření pásu zespoda od válečku, prohoření a následné

přetržení pásu a rychlé rozšíření požáru po celé ploše mostu s možností

výbuchu zvířeného uhelného prachu.

■ Scenář B: Zahoření uhlí na pásu s pozdějším prohořením pásu.

Požární scenář A

Zahoření pásu zespoda a následné přetržení pásu způsobí velmi rychlý

a destruktivní průběh požáru. Pohyb pásu po přetržení způsobí zvíření

hořících látek, veškerého uhelného prachu a pokud je na pásu uhlí, pak

se celý náklad rozptýlí do vzduchu. Tím může dojít k překročení meze

výbušnosti uhelného prachu a k jeho explozi. Současně jsou rozptýleny

hořící částice pryže a uhlí po celé ploše mostu bez ohledu na požární

úseky. Pás se svine k napínačce, kde se rozhoří. Protože se napínačka

nachází v blízkosti nosné opory mostu, dojde rychle k narušení statiky

celé konstrukce mostu.

Specifika tohoto požárního scenáře spočívají v tom, že již počáteční fáze

požáru narušuje pevnost pásu a přetržení pásu způsobí řádové urychlení

rozvoje požáru. Přitom možnost detekce požáru zespoda pásů je omezená.

Včasné zjištění vzniku požáru pásu zespoda je možné pouze sledováním

teploty v prostoru válečků. Detekce teploty nad pásem, sledování

kamerovým systémem nebo sledování zvýšení koncentrace CO nemá

v těchto případech potřebný efekt, detekce kouře není v zauhlovacím

prostoru použitelná.

Počáteční fáze tohoto scenáře trvá však relativně dlouho. Nejprve se při

pohybu pásu intenzivně zahřívá zadřený váleček, avšak dokud se pás

pohybuje, pryž se nevznítí. Po zastavení pásu a po vznícení pryže trvá

prohoření pryže řádově minuty až desítky minut. Při tabulkové rychlosti

odhořívání jednotkové plochy pryže 0,48 mm/min je teoretická doba

prohoření pásu o tloušťce 13 mm 27 min. V praxi bude ovšem rychlost

hoření záviset na konkrétním složení pásu a bude ovlivňována teplotou

a dalšími parametry prostředí. Nelze také přesně stanovit, kdy dojde

k přetržení pásu, protože jeden váleček zaujímá méně než 1/3 šířky

pásu a bude záležet na napnutí a zatížení pásu. Uvedené skutečnosti lze

shrnout do závěru, že zvýšená teplota v okolí válečků předejde přetržení

pásu až o několik desítek minut.

Posuzovaný most T12 má v prostoru válečků pásů instalován lineární

teplotní hlásič. Přesné měření maximálních teplot po celé délce kabelu

Teplota pod válečky pásu B

▲ Obr. 2. Signalizace teploty pod válečky na velínu zauhlování

je graficky signalizováno na velín zauhlování. Překročení teploty 80 ° C je

také signalizováno na stanici HZS elektrárny. Signalizace vyšší teploty

však nespouští žádnou hasební sekvenci. Není žádoucí zastavovat pás,

protože by tím došlo k iniciaci požáru pásu. Automatické spuštění hašení

systémem SHZ není v tomto případě také žádoucí, protože vyžaduje

zastavení pásů a přineslo by při hoření pásu zespodu jen malý efekt.

Při správné funkci teplotního hlásiče a součinnosti obsluhy zauhlování

s jednotkou HZS lze rozvoji požáru a přetržení pásu podle posuzovaného

scénáře účinně zabránit. Protože nedochází k automatické aktivaci SHZ,

nemá uvedený požární scénář A pro stanovené zadání odkladu spuštění

hašení význam.

Požární scenář B

Zahoření uhlí na dopravníkovém pásu probíhá, na rozdíl od předchozího

scénáře, bez kvalitativních zvratů. Požár uhlí je řízen palivem nebo odvětráním

podle podmínek panujících na mostu. K přetržení pásu na počátku

fáze rozvoje požáru podle tohoto scénáře nedojde.

Specifika scénáře spočívají v rozvoji požáru uhlí na pásu s následným

vlivem požáru na konstrukci mostu. Detekce vzniku požáru je možná

sledováním teploty nad pásem, případně sledováním videokamerami

nebo sledováním zvýšené koncentrace CO. V okamžiku detekce zvýšené

teploty nad pásy nad 80 °C jsou v souladu s ustanovením 12.2.6.3 b)

ČSN 730804 pásy zastaveny a je zahájena hasební sekvence.

Časové nastavení automatické hasební sekvence je cílem této analýzy

a závisí na rychlosti rozvoje požáru v prostředí mostu. Rychlost rozvoje

požáru lze zjistit výpočtem návrhového požáru. Výpočet návrhového

požáru umožní určit časové milníky ohrožení nosné konstrukce mostu.

Návrhový požár podle požárního scenáře B

Analýza návrhového požáru je provedena podle Přílohy C a E

ČSN EN 1991-1-2. Metodika lokálního požáru je vhodná pro detailní posouzení

rozvoje požáru pro průměr ohně < 10 m a při rychlosti uvolňování

tepla < 50 MW.

Uvedený návrhový požár se týká požáru na pásu s následujícími podmínkami:

■ je posuzována nejkonzervativnější varianta, kdy jsou oba pásy plné uhlí;

■ návrhový požár neuvažuje přetržení pásu, ke kterému dojde až sekundárně;

■ návrhový požár neuvažuje výbuch uhelného prachu, technologicky

je zajištěna minimální prašnost provozu a čistota prostor a k přetržení

pásu dojde až sekundárně.

Všechny podmínky jsou v počátečním stadiu rozvoje požáru splněny.

Komínový efekt

V šikmém mostě dochází k silnému komínovému efektu, který urychluje

hoření. V uzavřeném dlouhém stoupajícím prostoru dojde při požáru

k výraznému rozdělení teplot vzduchu a spalin v dolní a horní části mostu.

Most je rozdělen na dva požární úseky, jež jsou odděleny požárními

30 stavebnictví 11–12/11


stěnami, avšak v těchto požárních stěnách jsou velké otvory pro pásové

dopravníky. Plocha otvorů umožňuje proudění vzduchu a vznik výrazného

komínového efektu. Chladný vzduch bude přisáván spodními otvory

a horními otvory bude odcházet horký vzduch.

Komínový efekt je kvantifikován na základě analýzy výměny plynů vertikálními

otvory při různých teplotách pro jednotnou tlakovou distribuci a jejího

porovnání se standardní výměnou vzduchu bez komínového efektu [3].

Vzdálenost neutrální roviny od přívodního otvoru zjistíme podle vzorce:

kde:

C D1

je výtokový součinitel přívodních otvorů;

C D2

je výtokový součinitel odvodních otvorů;

A 1

je plocha přívodních otvorů;

A 2

je plocha odvodních otvorů;

H je vzájemná vzdálenost přívodních a odvodních otvorů;

ρ je hustota vzduchu, index i pro vnitřní teplotu, index j pro teplotu vně

otvorů.

Hmotnostní množství vzduchu přívodními otvory lze stanovit rovnicí:

▲ Graf 1. Aproximace komínového efektu

kde:

t je čas od počátku rozvoje požáru;

t α

je doba pro dosažení rychlosti uvolňování tepla 1 MW.

Plně rozvinutá fáze požáru je určena maximální hodnotou Q. V případě

požáru řízeného palivem je tato hodnota závislá na maximální rychlosti

uvolňování tepla RHR f

.

kde: g je gravitační zrychlení.

Shodnou výměnu vzduchu bez komínového efektu lze popsat podle [3]

vzorcem pro výměnu plynu jedním vertikálním otvorem bez přímého

zadání neutrální roviny:

kde:

RHR f

je maximální rychlost uvolňování tepla;

A fi

je maximální plocha požáru.

Pokud je požár řízen odvětráním, pak je maximální hodnota Q určena

vztahem:

kde:

b o

je šířka otvorů;

h o, eq

je výška otvorů, která zajistí stejnou výměnu vzduchu jako komínový

efekt.

S použitím limitního stavu m ji

při teplotách > 300 °C zjistíme ekvivalentní

výšku otvorů pro 300 °C:

Výsledné přiblížení komínového efektu pomocí ekvivalentní výšky otvoru

h o,eq

vykazuje do 350 °C velmi dobrou shodu s výpočtovým komínovým

efektem v rozsahu a při vyšších teplotách je výsledek z hlediska vlivu na

rozvoj požáru konzervativnější, jak je zřejmé z grafu 1. Proto můžeme

přistoupit k vlastnímu výpočtu návrhového požáru.

Fáze požáru

Rychlost uvolňování tepla při požáru závisí na tom, v jaké fázi se požár

nachází. Rozlišujeme čtyři fáze požáru:

■ iniciační fázi;

■ fázi rozvoje;

■ plně rozvinutou fázi;

■ fázi útlumu.

Iniciační fáze nemá pro náš účel význam a pomineme ji.

Fáze rozvoje požáru je obecně popsána vztahem:

kde:

m je součinitel hoření;

H u

je hodnota čisté výhřevnosti dřeva;

A v

je plocha otvorů;

h o

, eq

je ekvivalentní výška otvorů se započtením komínového efektu.

V popisovaném případě je Q max palivo

= 81,6 MW a Q = 73,8 MW.

max odvětrání

Protože Q < Q , je požár bez ohledu na komínový efekt

max odvětrání max palivo

omezen přívodem vzduchu a je řízen odvětráním.

Čas dosažení plně rozvinuté fáze t f1

je:

Vyhoření požárního zatížení ve fázi rozvoje Q fi,k,1

je dáno vztahem:

Fáze útlumu hoření je charakteristická lineárním poklesem a začíná po

vyhoření 70 % požárního zatížení. Vyhoření požárního zatížení v plně

rozvinuté fázi Q fi,k,2

zjistíme ze vztahu:

Q fi,k

je charakteristické požární zatížení a je podle ČSN EN 1991-1-2

definováno jako:

stavebnictví 11–12/11

31


▲ Graf 2. Rychlost uvolňování tepla při návrhovém požáru podle požárního

scénáře B

kde:

M k,i

je množství hořlavého materiálu;

H ui

je hodnota čisté výhřevnosti;

Ψ i

je součinitel chráněného požárního zatížení.

▲ Graf 4. Vývoj teploty v ose plamene na úrovni stropu a na úrovni čidla EPS

v první minutě

Doba ukončení plně rozvinuté fáze t f2


Fáze útlumu hoření

Návrhový požár odpovídá stanoveným předpokladům přibližně v prvních

20 minutách rozvoje požáru. Další průběh je uveden pouze pro celkovou

ilustraci.

Lokální požár

Délka plamene L f

je dána vztahem:

Teplota v ose plamene je dána vztahem:

Virtuální počátek osy z o

je dán vztahem:

kde:

Q je rychlost uvolňování tepla podle předchozího článku;

D je průměr ohně za předpokladu kruhového ohniska.

▼ Graf 3. Vývoj výšky plamene

▲ Graf 5. Vývoj teploty v ose plamene na úrovni stropu

Výsledky rozboru

Návrhový požár poskytuje odpovědi na základní časové souvislosti

rozvoje požáru podle požárního scénáře B. V prostoru 0,5 m nad

pásem, kde je umístěn teplotní hlásič EPS, dojde v případě vznícení

uhlí na pásu k dosažení iniciační teploty 80 °C poplachu nejpozději do

10 sekund od zahájení rozvoje požáru. V 7. minutě plameny dosáhnou

stropu mostu.

V 10. minutě je v nejkritičtějším místě u stropu dosaženo teploty plamene

přibližně 520 °C. Mechanické vlastnosti nosné konstrukce jsou

ohroženy pnutím tepelné roztažnosti. Konstrukce jsou však chladnější

než teplota plamene a jejich stabilita ještě není narušena.

ČSN 730810 v odstavci 5.1.3 udává za kritickou teplotu bez průkazu

560 °C pro střešní nosníky a podlahové prvky a 620 °C pro nosné prvky

obvodových plášťů. Nosné konstrukce s kritickou teplotou 500 °C se

nacházejí pod pravděpodobnými ohnisky požáru, a proto nebudou

ohřívány. K dosažení kritické teploty střešních nosníků na vnitřním

povrchu konstrukce dojde přibližně ve 14. minutě od iniciace požáru.

Vyhodnocení scénářů

Technicko-organizační opatření musí zajistit nepřetržité sledování

teploty v prostoru válečků pásů s cílem zamezení vzniku nebo rozvoje

požáru podle požárního scenáře A. Hašení se spouští manuálně až po

provedení požárního průzkumu.

V případě požárního scenáře B odklad automatického hašení o 10

minut nezpůsobí významné ohrožení konstrukce a je možný. Požár se

v 10. minutě však významně rozšíří, proto je odklad přípustný pouze za

přítomnosti jednotky HZS. Organizačně musí být zajištěno manuální

32 stavebnictví 11–12/11


zahájení hašení jednotkou HZS nejpozději v 7. minutě od vyhlášení

poplachu. Pokud nebude přítomnost jednotky HZS možná a průzkum

nebude prováděn, je nutné zahájit hašení v nejkratší možné době po

vyhlášení poplachu.

Vyřešení zadání

Na základě vyhodnocení požárního scénáře B bylo realizováno řešení

stanoveného zadání. Standardním postupem při požárním poplachu na

mostu je provedení požárního průzkumu a manuální spuštění hašení po

lokalizaci požáru nejpozději do 7 minut od vyhlášení poplachu. Pokud

dojde k nepředvídaným okolnostem, je v 10. minutě po vyhlášení

poplachu hašení spuštěno automaticky.

Dispečer stanice HZS potvrzuje do 1 minuty od vyhlášení poplachu

provedení požárního průzkumu. Pokud není provedení požárního

průzkumu potvrzeno, hašení se spustí automaticky ve 2. minutě od

vyhlášení poplachu.

Zkratky:

EPS elektrická požární signalizace

PBŘ požárně bezpečnostní řešení

SHZ stabilní hasicí zařízení

PBZ požárně bezpečnostní zařízení

Použité dokumenty:

[1] ISO/TR 13387, Požární inženýrství

[2] ČSN EN 1991-1-2, Eurokód: Zatížení konstrukcí vystavených účinkům

požáru

[3] Kučera, P., Kaiser, R., Pavlík, T., Pokorný, J.: Dynamika požáru,

SPBI 2009

[4] Šenovský, M. a kol.: Základy požárního inženýrství, SPBI 2004

[5] ČSN 730810

[6] Kratochvíl T., Lochman, J.: Návrh opatření zamezujících vzniku

požáru dopravních pásů velkostrojů v SHD z titulu prokluzu dopravních

pásů na rotačním bubnu, i-TES 1990

[7] Entler, S.: PBŘ Zauhlování T10, T11 a T12, KO ETUII, Profitech

s.r.o. 2011

english synopsis

Fire Protection Engineering In Practice

Fire Protection Engineering allows developers to find out the answers

to most of the issues of fire safety. Unlike the formal investigation,

procedure referred to the standards provides much more precise

answers and allows the fire safety solution in difficult conditions in

case of any objects.

klíčová slova:

požární ochrana, požárně bezpečnostní řešení, požární

inženýrství, návrhový požár, zauhlování

keywords:

fire protection, fire safety solution, fire protection engineering,

fire design, coal handling

inzerce

Vidíme věci jinak.

Unikátní ocelové konstrukce

navrhujeme kreativně a ekonomicky.

Naše myšlenky, znalosti a zkušenosti v oboru ocelových

konstrukcí umožňují k Vašim přáním přistupovat kreativně

a zároveň ekonomicky.

Disponujeme rozsáhlým technickým zázemím, vlastním

výrobním závodem a technickou kontrolou na nejvyšší úrovni.

Spoléhejte na profesionály v oboru.

NÁVRH DODÁVKA A MONTÁŽ ŘÍZENÍ STAVEB DIAGNOSTIKA

Konstrukce rozhledny

Velký Kamýk, Písek

Zimní stadion, Chomutov

Protihluková stěna - II. etapa, Hradec Králové

Stanice metra Střížkov, Praha

Hangár, letiště Ostrava - Mošnov

ELENZ - zauhlování, Ledvice

SPOLEČNOST

JE ŘÁDNÝM

ČLENEM ČAOK

EXCON, a.s.

Sokolovská 187/203, 190 00 Praha 9

Tel.: +420 244 015 111

Fax: +420 244 015 340

excon@excon.cz

www.excon.cz

stavebnictví 11–12/11

33


požární bezpečnost staveb

text: Jan Růžička, Marek Pokorný

grafické podklady: archiv autorů

Požární odolnost obvodových stěn NED,

PD z přírodních a recyklovaných materiálů

Požadavky ■ na snížení energetické náročnosti

staveb se v současnosti stávají nedílnou součástí

návrhu kvalitních staveb. Koncept staveb navržených

v nízkoenergetickém nebo pasivním standardu

je obecně přijímán jako řešení, které tyto

požadavky naplňuje.

Specifickými vlastnostmi obvodových konstrukcí staveb navržených

v nízkoenergetickém nebo pasivním standardu jsou mj. velké objemy

teplených izolací, velké tloušťky konstrukcí a relativně komplikovaná

souvrství. V souladu s obecnými principy udržitelné výstavby [1] je snaha

co nejvíce snížit negativní environmentální dopad těchto konstrukcí [2],

což znamená mj. i využívat tzv. environmentálně efektivní materiály, tj.

materiály z obnovitelných, recyklovaných či snadno recyklovatelných

zdrojů nebo materiálů s co nejmenšími hodnotami svázaných emisí CO 2

,

SO 2

a zabudované energie. Do popředí zájmu se tak dostávají především

konstrukční, tepelně izolační a pohledové materiály na bázi dřeva

nebo celulózy, ale také z konopí, slámy, rákosu, ovčí vlny, dále pak jílové

obkladové desky a omítky, ale i výrobky z recyklovaného plastu nebo

z recyklovaných nápojových kartonů.

Všechny tyto materiály, současně subtilní nosné prvky konstrukcí, velké

tloušťky tepelných izolací, náročné kotvení jednotlivých vrstev představují

z hlediska požární odolnosti těchto konstrukcí specifické problémy.

Cílem zkoušek požární odolnosti nosných obvodových stěn bylo ověření

základních konstrukčních principů a skladeb z požárního hlediska a analýza

chování materiálů v průběhu zkoušky. Požární zkoušky byly provedeny

v autorizované zkušební laboratoři PAVUS, a.s., ve Veselí nad Lužnicí

v roce 2011.

Požadavky na požární odolnost

Požadovaná požární odolnost (PO) v minutách konstrukce závisí na tzv.

stupni požární bezpečnosti (SPB) daného požárního úseku. SPB (I až VII)

závisí na požární výšce objektu, požárním zatížení a konstrukčním systému

budovy z požárního hlediska. Pro rodinné domy řešené jako dřevostavby

s hořlavým konstrukčním systémem se běžně uvažuje následující SPB

34 stavebnictví 11–12/11

Ing. Jan Růžička, Ph.D.

Absolvent Stavební fakulty ČVUT,

obor Pozemní stavby a architektura.

Působí jako odborný asistent na katedře

konstrukcí pozemních staveb

a ve Výzkumném centru CIDEAS

na FSv ČVUT. Je praktikujícím architektem

ve volném sdružení architektů

atelier KUBUS.

E-mail: jan.ruzicka@fsv.cvut.cz

Spoluautor:

Ing. Marek Pokorný

E-mail: marek.pokorny.1@fsv.cvut.cz

a jemu odpovídající požadovaná PO pro nosnou obvodovou, případně

pro vnitřní nosnou stěnu: jednopodlažní RD – I. SPB – požadovaná PO =

15 min; dvoupodlažní RD – II. SPB – požadovaná PO = 30 min pro 1.NP,

15 min pro 2.NP; třípodlažní RD – III. SPB – požadovaná PO = 45 min

pro 1.NP a 2.NP, 15 min pro 3.NP.

Metodika zkoušek požární odolnosti

Zkoušky požární odolnosti svislých nosných konstrukcí byly provedeny

podle ČSN EN 1363-1:2000 Zkoušení požární odolnosti; Část 1: Základní

požadavky a podle ČSN EN 1365-1:2000 Zkoušení požární odolnosti

nosných prvků; Část 1: Stěny. Požární odolnost byla zkoušena na výsecích

nosných stěn o velikosti 3 x 3 m. Úroveň tepelného zatížení ve zkušební

peci (výkon hořáků) byla dána tzv. požárním scenářem, normovým požárem,

pro který je zkoušená konstrukce zamýšlená (viz obr. 1). Vnitřní

požár simuluje podmínky uvnitř hořícího prostoru s plně rozvinutým

požárem (stav po tzv. prostorovém vzplanutí – flashover efekt). Vnější

požár představuje tepelné zatížení vnější části stěny, způsobené např.

sousedním hořícím objektem.

Kromě vlastní doby v minutách jsou ve výsledné požární odolnosti uváděny

mezní stavy: R (únosnost a stabilita), E (celistvost neohřívaného

povrchu, tj. zejména omezení vzniku trhlin), I (tepelně izolační schopnost

neohřívaného povrchu). Dále je uváděn druh konstrukce: DP1 (nejčastěji

zcela nehořlavé konstrukce, např. zděná či železobetonová), DP2 nebo

DP3 (konstrukce s jistým podílem hořlavých materiálů zejména v nosné

konstrukci či opláštění).

Vlastní průběh zkoušek byl vždy proveden v souladu s normovou metodikou.

Vzhledem k výzkumnému charakteru projektu byly zkoušky

provedeny ve dvou zkušebních režimech, které se lišily úpravou zkušebních

vzorků:

■ tzv. deklarační zkouška – konstrukční řešení a skladba zkušebního vzorku

je neměnná v celé jeho ploše; výsledky zkoušky je možno chápat

jako deklaraci požární odolnosti zkoušené konstrukce;

■ tzv. experimentální (ověřovací) zkouška – konstrukční řešení a skladba

zkušebního vzorku se liší v různých částech vzorku, jsou ověřovány

různé materiály, skladby a různá konstrukční řešení; výsledky zkoušek

ukazují orientační (předpokládanou) míru požární odolnosti nejslabšího

článku složené konstrukce.

Přínosem experimentálního pojetí zkoušky bylo především ověření většího

počtu konstrukčních a materiálových řešení. Zkušební vzorky byly

osazeny kromě teplotních čidel na neohřívaném povrchu vzorku také

sadou čidel uvnitř skladby, což umožnilo vytvořit tzv. teplotní profil stěny.

Ten umožňuje hlubší analýzu konstrukce a jejího chování v průběhu požáru

a může sloužit jako podklad pro další optimalizaci konstrukční skladby

z hlediska požární odolnosti.

▼ Obr. 1. Požární scenáře v oblasti požárního zkušebnictví pro vnitřní a vnější požár

(teplota ve zkušební peci)

Teplota v peci (°C)

1000

800

600

400

Normová teplotní

křivka (vnitřní požár)

200

Křivka vnějšího

požáru

0

0 15 30 45 60 75 90 105 120

Doba trvání požáru (min)


▲ Schéma 1. Skladba 1a – LOP na bázi dřeva – systému 2 x 4 s izolací z dřevní hmoty

▲ Schéma 2. Skladba 1b – LOP na bázi dřeva – systému 2 x 4 s izolací z foukané celulózy

▲ Schéma 3. Skladba 2a – LOP s dřevěnými I-nosníky a izolací z dřevní hmoty

▲ Schéma 4. Skladba 2b – LOP s dřevěnými I-nosníky a izolací z foukané celulózy

Návrh modelových skladeb

Konstrukční skladby byly navrženy na principu dřevostaveb systému

2 x 4 nosnými sloupky ze dřeva nebo na jeho bázi a s tepelnými izolacemi

z dřevní hmoty, foukané celulózy nebo minerální vlny, popř. slámy.

Specifickou konstrukcí je nosná stěna ze slaměných balíků. I toto, byť

velmi specifické řešení, může v řadě případů být vhodnou materiálově

konstrukční variantou k běžným konstrukcím, jak ukazují četné zahraniční

[3] i domácí příklady [4].

Konstrukční skladby a dimenze nosných prvků byly cíleně navrženy na

předpokládané spodní hranici požární odolnosti. Záměrně byly použity co

nejsubtilnější nosné prvky a co nejmenší tloušťky požáru odolných vrstev

(krycích i tepelně izolačních). Zkoušené skladby tedy sice neodpovídají

tepelně technickým požadavkům pro nízkoenergetické a pasivní domy,

ale tvoří vždy základ reálné konstrukce a jsou navrženy tak, aby odpovídaly

běžným statickým a stavebně fyzikálním požadavkům pro nosné obvodové

stěny. Předpokládá se, že konstrukce použitá pro konkrétní projekt

bude buď pracovat právě s těmito minimálními dimenzemi a tloušťkami

vrstev, nebo budou konstrukční prvky a tloušťky vrstev vždy vyšších dimenzí,

tj. tzv. na straně bezpečnosti proti zkoušenému vzorku. Celkem bylo

zkoušeno 6 skladeb ve 4 zkušebních stěnách (schémata 1–7 a obr. 2–6).

Skladba 1a – LOP na bázi dřeva systému 2 x 4 s izolací z dřevní hmoty

Stěna je charakteristická zejména štíhlostí nosných prvků z hraněného

řeziva KVH 40/140 mm (oproti běžně používaným sloupkům tl. 60 mm).

Konstrukční plášťování a vzduchotěsná vrstva je tvořena deskou OSB

4PD tl. 15 mm, hlavní tepelnou izolaci tvoří dřevní hmota STEICO Flex tl.

140 mm. Z exteriéru je skladba kryta dřevovláknitou deskou DHF 4PD

tl. 15 mm bez povrchové úpravy. Vnitřní povrch je tvořen SDK Rigips

RF tl. 12,5 mm na dřevěném prkenném roštu 24/60 mm na kovových

závěsech. Instalační dutina tl. 60 mm je vyplněna teplenou izolací z dřevní

hmoty STEICO Flex.

Skladba 1b – LOP na bázi dřeva systému 2 x 4 s izolací z foukané

celulózy

Stěna je konstrukčně obdobná jako u skladby 1a, ale jsou použity jiné

druhy tepelných izolací. Instalační dutina tl. 60 mm je vyplněna tepelnou

izolací z minerálních vláken ORSIL Orsik, hlavní tepelně izolační vrstvu

tl. 140 mm tvoří foukaná celulóza CIUR. Povrchové úpravy z exteriéru

a interiéru jsou jako u skladby 1a.

Skladba 2a – LOP s dřevěnými I-nosníky a izolací z dřevní hmoty

Konstrukce stěny vychází z principů 2 x 4, hlavní nosný prvek je tvořen

I-nosníky STEICO WALL 60/160. Tepelná izolace mezi sloupky je tvořena

dřevovláknitými rohožemi STEICO FLEX tl. 2 x 80 mm a vnější

tuhou dřevovláknitou deskou STEICO Protect tl. 60 mm, na kterou byla

provedena vnější povrchová úprava vyztuženou stěrkou Knauf Uniritmo

s armovací síťkou. Konstrukční plášťování je tvořené vnitřní deskou OSB

4PD tl. 15 mm.

Skladba 2b – LOP s dřevěnými I-nosníky a izolací z foukané celulózy

Stěna je konstrukčně obdobná jako u skladby 2a, ale jsou použity opět jiné

druhy tepelných izolací. Tepelná izolace mezi sloupky je tvořena foukanou

celulózou CIUR. Z exteriéru jsou desky DHF 4PD tl. 15 mm a STEICO Protect

tl. 40 mm. Na této části skladby nebyla realizována vnější povrchová úprava.

Pozn.: Skladby 2a a 2b byly testovány na tzv. vnější požár, proto nezahrnují

vnitřní instalační předstěnu na vnitřní straně stěny. Cílem zkoušky bylo

mj. ověřit případný vliv povrchové úpravy na vnější (požární) straně stěny

na průběh zkoušky.

Skladba 3 – nosná stěna ze slaměných balíků

Stěna je z balíků slámy 500 x 410 x 500 mm, které plní tepelně izolační

a nosnou funkci. Prahová a věncová fošna z panelu NOVATOP tl. 84 mm

jsou spřaženy po 600 mm stahovacími závitovými tyčemi M12, které slouží

ke stlačení balíků. Objemová hmotnost nestlačených balíků je 77,0 kg/m 3 ,

po finálním přitížení 93,1 kg/m 3 . Z interiéru je na rabicové pletivo provedena

stavebnictví 11–12/11

35


▲ Obr. 2.–6. Zkušební stěny a skladby (zleva): Zkušební vzorek s nosnými prvky z profilů 40/140 mm se skladbami 1a, 1b. Skladby 2a, 2b s nosnou konstrukcí z I-nosníků. Nosná

stěna ze slaměných balíků (skladba 3). Skladba 4a s dřevěnými nosnými profily 50/100 mm s tepelnou izolací ze slaměných balíků a směsí foukané slámy a celulózy. Skladba 4b

s dřevěnými I-nosníky s konstrukčním plášťováním z desek z recyklovaného tetrapaku a s foukanou izolací ze směsi celulózy a slámy.


▲ Schéma 5. Skladba 3 – nosná stěna ze slaměných balíků

▲ Schéma 6. Skladba 4a – LOP s dřevěnými sloupky s izolací ze slámy a foukané celulózy

STANDARD tl. 15 mm. Tepelnou izolaci tvoří směs foukané celulózy CIUR

(50 %) a slaměné řezanky (50 %). Z interiéru je provedena jílová omítka

PICAS tl. 30 mm na rabicovém pletivu, horní část stěny je opět opatřena

stěrkovým podkladem ze stavebního lepidla. Z exteriéru je záklop z dřevovláknitých

desek EGGER DHF 4N+F EN tl. 15 mm.

Průběh a vyhodnocení požárních zkoušek

▲ Schéma 7. Skladba 4b – LOP s nosníky STEICO s foukanou izolací ze směsi

slámy a celulózy

jílová omítka PICAS tl. 50 mm, z exteriéru pak vápenná omítka tl. 30 mm

na rabicovém pletivu.

Obvodová stěna je navržena na principu systému 2 x 4. Je tvořena

nosnými dřevěnými sloupky 50/100 mm s plášťováním z desek OSB

4PD tl. 15 mm. Tepelnou izolaci tvoří vnější slaměné balíky tl. 410 mm,

dutina mezi balíky a OSB deskami je vyplněna foukanou směsí celulózy

CIUR (50 %) a slaměné řezanky (50 %). Z interiéru je na OSB deskách

provedena jílová omítka PICAS tl. 30 mm na rabicovém pletivu, v horní

polovině stěny je pod jílovou omítkou proveden stěrkový podklad ze

stavebního lepidla. Z exteriéru je vápenná omítka na rabicovém pletivu

tl. 30 mm.

Skladba 4b – LOP s nosníky STEICO s foukanou izolací ze směsi

slámy a celulózy

Konstrukce stěny vychází opět ze systému 2 x 4 a je tvořena nosnými

dřevěnými I-nosníky STEICO WALL 60/160 s konstrukčním plášťováním

z desek z recyklovaných tetrapakových obalů FLEXIBUILD BASIC D1,5

Zkoušky byly prováděny ve svislé stěnové peci, vzorky byly zabudovány

do ocelového zatěžovacího rámu s možností volné dilatace po

okrajích. Zatěžovací rám byl vložen do čela zkušební pece a třicet

minut před započetím zkoušky bylo hydraulickými lisy vneseno

definované svislé zatížení, jež může v reálných podmínkách nastat

od účinků stálého nebo nahodilého zatížení. Z celkem realizovaných

čtyř zkušebních stěn byla jedna zkouška (stěna 3) provedena jako

tzv. deklarační, ostatní zkoušky jako tzv. experimentální. Zkušební

stěny 1, 3 a 4 byly testovány na vnitřní požár a stěna 2 na vnější

požár.

Zkušební stěna 1 (skladba 1a, 1b) – LOP na bázi dřeva

Vzorek byl testován při tzv. vnitřním požáru a při zatížení 22,5 kN/m.

V 68. minutě byl dosažen mezní stav E (celistvost povrchu), kdy prohořela

vnější DHF deska u horního okraje vzorku v části tepelně izolační výplně

s foukanou celulózou. Požární odolnost konstrukce byla stanovena REI

60 DP3 a ta je jako minimální předpokládána pro obě skladby.

V průběhu zkoušky byl prokázán vliv použité tepelné izolace na průběh

zkoušky. Ze snímků z termokamery i z teplotního profilu stěny jsou patrné

vyšší povrchové teploty v části konstrukce s tepelnou izolací z dřevovláknitých

desek, což je způsobeno nepatrně horšími tepelně izolačními vlastnosti

dřevovláknitých desek, které lépe vedou teplo k vnějšímu líci konstrukce,

tj. k neexponované straně odvrácené od požáru (dřevovláknité desky

36 stavebnictví 11–12/11


▲ Obr. 7–9. Vlevo: Prohoření vnějšího záklopu s trvalým plamenným hořením (70. min). Uprostřed: Snímek z termokamery v cca 63. minutě zkoušky – levá část (foukaná celulóza)

vykazuje nižší povrchovou teplotou než pravá část (dřevovláknitá izolace), tmavá plocha ukazuje počátek selhávání celistvosti stěny (mezní stav E) v části s foukanou celulózou, okolní

povrchové teploty cca 12–70 °C. Vpravo: Konstrukce po zkoušce – patrná je absence tepelného izolantu u obou skladeb a míra poškození nosného sloupku v místě kolapsu.

▲ Graf 1. Teplotní profil skladby 1a

▼ Graf 2. Teplotní profil skladby 1b

λD = 0,039 W.m -1 K -1 ,

foukaná celulóza

λD = 0,035 Wm -1 K -1 ).

Avšak příčinou selhání

konstrukce byla lokální

nehomogenita a narušení

kompaktnosti

skladby s foukanou

izolací z celulózy. Příčinou

této nehomogenity

mohlo být např.

vypadnutí části izolace

směrem do pece

po destrukci záklopu,

sednutí izolace či vznik

dutiny při hoření ve

vnitřní části stěny.

Z grafů teplotního

profilu stěn (graf 1, 2)

je patrné, že po cca

12.–15. minutě dochází

k prudkému nárůstu

teplot pod interiérovou

SDK deskou, což vypovídá

o jistém požárním

limitu této protipožární

ochrany. Ten byl

v praxi již mnohokrát

ověřen (deska tl. 12,5

mm v jedné vrstvě).

V instalační předstěně

s dřevovláknitou tepelnou izolací (skladba 1a) je nárůst teploty výraznější,

což souvisí s vyšší hořlavostí oproti skladbě 1b, kde je použita v předstěně

minerální izolace. Obě skladby dle předpokladu vykazovaly velice nízké

teploty na neohřívané straně (nárůst pouze o cca 20 °C), a to díky jejich

značné tepelně izolační schopnosti.

Zkouška požární odolnosti obvodové stěny prokázala především reálnost

použití velmi subtilních dřevěných nosných sloupků šířky 40 mm a zároveň

poukázala na snazší možnost destrukce tepelného izolantu z foukané

izolace (celulózy) po prohoření záklopu.

Zkušební stěna 2 (skladba 2a, 2b) – LOP na bázi dřeva

Zkouška byla koncipována na tzv. vnější požár (např. požár sousedního

objektu). Svislé zatížení stěny v průběhu zkoušky bylo

22,5 kN/m.

V průběhu zkoušky byla překročena požadovaná teplota v peci

příslušného požárního scenáře vlivem hoření části konstrukce

(graf 3). Z hlediska rozvoje požáru se ukázaly významné spoje pero-drážka

v dřevovláknitých deskách, které zabraňovaly prostupu

požáru do dalších vrstev. Zkouška byla ukončena ve 105. minutě pro

porušení celistvosti E s trvalým průnikem plamenů v části skladby

2b s foukanou tepelnou

izolací z celulózy

(obr. 10). Příčinou

mohla být opět lokální

nehomogenita

buď z výroby vzorků,

nebo destrukce

izolace v průběhu

zkoušky. Byla dosažena

požární odolnost

REI 90 DP3

a ta je jako minimální

předpokládána

pro obě skladby.

Princip prohřátí

a porušení obou

skladeb je podobný

jako u stěny 1.

Zajímavé je chování

tuhé dřevovláknité

desky orientované

směrem do

pece. Desky se

vzájemnými spoji

pero-drážka během

zkoušky odhořívaly,

uhelnatěly,

avšak jejich izolační

schopnost i přes

relativně malou

tloušťku (40 nebo

▲ Graf 3. Teplotní profil skladby 2a

▼ Graf 4. Teplotní profil skladby 2b

60 mm) byla značná a výrazně chránily další souvrství stěny. Zkouška

neprokázala vliv povrchových úprav na vnější exponované straně.

Dřevovláknité desky v části, kde omítka neodpadla, byly vizuálně ve

stejném stavu jako u neomítnuté části (obr. 12), naopak vliv styku

desek pero-drážka je klíčový.

Na teplotním profilu stěny (graf 3) se skladbou 2a je na povrchu

tuhé dřevovláknité desky (pod vnější tenkovrstvou omítkou) patrný

nárůst teploty nad teplotu požárního scénáře. Příčinou bylo hoření

a žhnutí této desky, jež tak sama o sobě přispívala k rozvoji požáru

i v okamžiku, kdy hořáky byly z důvodu regulace teploty vypínány. Na

druhou stranu spoj pero-drážka, velká tepelná kapacita dřevovláknité

desky a její dobré tepelně izolační schopnosti udržovaly teploty na

vnitřní straně desky na nízké úrovni. Izolace tak velmi dobře tlumila

účinek vnějšího požáru a chránila další souvrství stěny. Obě skladby

vykazovaly minimální nárůst povrchové teploty na neohřívané straně

(graf 3, 4).

Tato zkouška prokázala především vysokou ochrannou schopnost

tuhé dřevovláknité desky, jakožto přírodního hořlavého materiálu,

odolávat účinku požáru působícího přímo na povrch desky, a to po

dobu 90 minut.

stavebnictví 11–12/11

37


▲ Obr. 10–12. Vlevo: Prohoření vnějšího záklopu s trvalým plamenným hořením (107. min) – ztráta celistvosti. Uprostřed: Snímek z termokamery v cca 100. minutě

zkoušky – levá část (dřevovláknitá izolace) s vyšší povrchovou teplotou, pravá část (foukaná celulóza) s nižší povrchovou teplotou, tmavá plocha ukazuje na místo

selhání konstrukce v části s foukanou celulózou, okolní povrchové teploty cca 19–76 °C. Vpravo: Konstrukce po zkoušce – patrná je absence omítkové stěrky na

části skladby 2a a absence tepelného izolantu z foukané celulózy u skladby 2b.

Zkušební stěna 3 (skladba 3) – stěna z nosných slaměných balíků

Nosná stěna ze slaměných

balíků byla

zkoušena při vnitřním

požáru, zkouška byla

provedena jako tzv.

deklarační. Zatížení

stěny po dobu zkoušky

bylo 12,0 kN/m.

Zkouška byla ukončena

ve 145. minutě

z důvodu nadměrné

svislé deformace, tj.


dosažení mezního stavu

požární odolnosti R.

Povrch stěny zůstal

▲ Graf 5. Teplotní profil skladby 3

po celou dobu zkoušky

celistvý a nedošlo

k prohoření stěny (obr. 13). Od 114. minuty, patrně v souvislosti s degradací

požární ochranné vrstvy z jílové omítky a vyhoříváním slaměných balíků, narůstá

rychlost svislé deformace. Bylo dosaženo požární odolnosti REI 120 DP3.

Zkouška prokázala význam povrchových vrstev a jejich provedení

pro požární odolnost konstrukce. Jednoznačně byl prokázán význam

kotvení, tj. rabicového pletiva, pro zajištění stability ochranné požární

vrstvy, v tomto případě jílové omítky. Ta může být v praxi nahrazena

pravděpodobně i jinou omítkou.

Z teplot v průběhu požáru z teplotního profilu stěny (graf 5) je patrný

klíčový význam povrchových úprav u této specifické konstrukce. Hliněná

omítka v tloušťce 50 mm dokáže efektivně ochraňovat další souvrství,

teplota pod omítkou je od 90. minuty konstantně cca o 200 °C

nižší než teplota v peci. Ve 144. minutě je z teplotního profilu patrné

odpadnutí hliněné omítky a prudký nárůst teploty, který se projevuje

i v dalších vrstvách (obr. 15). Průběh teploty v 1/3 tloušťky slaměné

izolace ukazuje zpomalení nárůstu teploty vlivem odpařující se přirozené

vlhkosti slaměné stěny, cca od 20. do 60. min je teplota konstantní

na 100 °C, poté se zpožděním narůstá a blíží se teplotě pod

omítkou. Je patrný skokový nárůst teploty v okamžiku odpadnutí hliněné

omítky. Teploty v dalších vrstvách se přibližují hodnotě 100 °C,

průměrná teplota z příslušných čidel na neohřívaném povrchu snímaná

z čidel je 66 °C, maximální teplota z příslušných čidel je pak

61,8 °C, tj. maximální teplota na neohřívaném povrchu (nárůst o cca

140 °C) dle ČSN není atakována.

Konstrukce nosné stěny ze slaměných balíků prokázala při zatížení

12,0 kN/m a při výše popsaných povrchových úpravách a konstrukčních

opatření dostatečnou požární odolnost a z tohoto pohledu

je možné její využití jako nosné obvodové stěny. Klíčový význam

z hlediska požární odolnosti hrají povrchové úpravy slaměné stěny,

zejména tloušťka omítky a způsob kotvení k podkladu.

Zkušební stěna 4 (skladba 4a, 4b) – LOP s tepelnou izolací ze slámy

Vzorek byl testován při tzv. vnitřním požáru a při zatížení 22,5 kN/m.

Zkouška byla ukončena v 66. minutě vlivem porušení celistvosti E

s trvalým průnikem plamenů v části skladby 4b se ztužujícími tetrapakovými

deskami. Část vzorku se skladbou 4a (slaměné balíky

s foukanou celulózou a ztužujícími OSB deskami) byla v okamžiku

ukončení zkoušky bez jakýchkoliv známek porušení na vnější straně

(obr. 16). Dosažená požární odolnost REI 60 DP3 je jako minimální

předpokládána pro obě skladby.

Zkouška obdobně jako u stěny 3 potvrdila významnou ochrannou

funkci hliněné omítky a balíků slámy jako tepelného izolantu, dále

ověřila použitelnost hořlavé tetrapakové desky v požárně dělicí

konstrukci jako vnitřního konstrukčního prvku za předpokladu její

dostatečné protipožární ochrany. Na druhou stranu právě přítomnost

plastů a hliníku v tetrapakové desce jsou limitující z hlediska požární

odolnosti konstrukce jako celku.

Na teplotním profilu obou skladeb je, stejně jako u skladby 3, patrná

značná ochranná funkce hliněné omítky. U skladby 4a (graf 6) byla

hliněná omítka aplikována na dřevěnou OSB desku, která vytvářela

během testu spolehlivější nosič pro omítku než tetrapaková deska

ve skladbě 4b (graf 7), kde cca ve 45. minutě došlo pravděpodobně

k destrukci vrstvy hliněné omítky v důsledku jejího selhání. S přibližně

desetiminutovým zpožděním došlo opět k prudkému zvýšení

teploty pod tetrapakovou deskou kvůli jejímu hoření. Nízké povrchové

teploty v rozmezí 20–29 °C v okolí porušení celistvosti vzorku

(obr. 18) při ukončení zkoušky ukazují na rychlý rozvoj hoření po

selhání tetrapakových desek.

Použití tetrapakové

desky pro konstrukční

plášťování a vzduchotěsnou

vrstvu je

i s ohledem na požární

ochranu svislých

nosných prvků

možné, ale je třeba

vnímat limity tohoto

recyklovaného materiálu,

dané zejména

přítomností plastů

a hliníku. Zkoušená

skladba 4b byla z tohoto

pohledu velmi

exponovaná, i přesto

▲ Graf 6. Teplotní profil skladby 4a

byla dosažena u požární

nosné obvodo-

▼ Graf 7. Teplotní profil skladby 4b

vé stěny odolnost

60 minut. U skladby

4a s tepelnou izolací

z balíků slámy a celulózy

lze očekávat

obdobnou nebo vyšší

požární odolnost

jako u skladby 3.

38 stavebnictví 11–12/11


▲ Obr. 13–15. Vlevo: Slaměná stěna po ukončení zkoušky bez vnějších známek poškození, patrné jsou tmavé skvrny na povrchu vnější vápenné omítky. Uprostřed:

Snímek z termokamery při ukončení zkoušky v cca 146. minutě – na snímku je patrné mírně nerovnoměrné prohřátí stěny, povrchové teploty jsou v rozmezí 64–74 °C.

Vpravo: Hořící povrch slaměných balíků po odpadnutí jílové omítky v době po ukončení zkoušky.

▲ Obr. 16–18. Vlevo: Demontáž stěny (skladba 4b) po ukončení zkoušky, skladba 4a bez porušení. Uprostřed: Snímek z termokamery – prokreslování místa selhání

celistvosti u skladby 4b s tetrapakovými deskami (cca 62. min), nízké povrchové teploty v okolí v rozmezí 20–29 °C ukazují na rychlý rozvoj hoření po selhání desek.

Vpravo: Na snímku je patrný rozdílný stav konstrukcí po ukončení zkoušky – skladba 4a pouze se zuhelnatělým povrchem, skladba 4b s prohořelým místem.

Závěr

Realizované zkoušky požární odolnosti, způsob jejich provedení

a analýza výsledků přinášejí cenné zkušenosti s chováním obvodových

konstrukcí pro nízkoenergetické a pasivní domy . Ukazuje se,

že velké tloušťky tepelných izolací v těchto konstrukcích může být

využito za předpokladu správné volby požárně odolného tepelného

izolantu kromě jiného i ke zvýšení požární odolnosti. Z tohoto pohledu

si lze představit i kombinaci souvrství, kdy ochrannou vrstvu

z interiéru a exteriéru budou tvořit tepelné izolace s vyšší požárně

ochrannou funkcí a vnitřní vrstvu méně požárně stabilní (např. na

bázi EPS, XPS), aplikované z ekonomických, technologických, popř.

stavebně fyzikálních důvodů.

U složitých vícevrstvých skladeb se jako velmi účinný nástroj pro analýzu

výsledků ukázalo osazení teplotních čidel dovnitř skladby a vytvoření tzv.

teplotního profilu stěny, což může být velmi efektivní pro optimalizaci

konstrukčních skladeb u finančně velmi náročných požárních zkoušek.

V neposlední řadě dosažené výsledky požární odolnosti navržených

modelů skladeb ukazují, že použití přírodních, obnovitelných a recyklovaných

materiálů je velmi efektivní nejen z environmentálního,

ale i z požárního hlediska. Požární odolnosti všech testovaných

konstrukcí splňují splňují s rezervou normové požadavky pro nosné

obvodové stěny zejména rodinných domů. ■

Zpracovatelem projektu byla katedra konstrukcí pozemních staveb

Fakulty stavební ČVUT v Praze, výsledky projektu jsou veřejně přístupné

na webových stránkách zpracovatele http://kps.fsv.cvut.cz/.

Tento výsledek byl získán za finanční podpory programu Efekt MPO ČR

v rámci Projektu 1221420507: Vybrané vlastnosti přírodních a dalších

stavebních materiálů, stavebních prvků a budov.

Na projektu spolupracovali: AB atelier, RIGI s.r.o., Penatus s.r.o, CIUR a.s.,

M.T.A. s.r.o., Flexibuild s.r.o., Tesařství Biskup s.r.o.

Použitá literatura:

[1] AGENDA 21 pro udržitelnou výstavbu – CIB Report Publikation

237, český překlad CIB Report 237, ČVUT v Praze, Praha,

ISBN 80-01-02467-92, 2001

[2] Růžička, J., Mančík, Š.: Environmentální kvalita pasivních domů

podle kritérií udržitelné výstavby – případová studie, praktický

příklad. Sborník z konference Pasivní domy 2010, Brno

[3] Minke, G., Mahlke, F.: Building with straw. Birkhäuser – Publishers

for Architecture, Basel, ISBN 3-7643-7171-4, 2005

[4] Márton, J. a kol.: Stavby ze slaměných balíků, ISBN 978-80-254-6610-0,

2010

english synopsis

Fire Resistance of Perimeter Walls for Low Energy and

Passive Houses Made of Natural and Recycled Materials

The tests of fire resistance, the performance thereof and the analysis

of their results bring valuable experience in the behaviour of perimeter

structures for low energy and passive houses exposed to fire. It looks

that the big thickness of heat insulation in these structures may be used,

among others, to increase fire resistance provided the appropriate fire

resistant insulating material is chosen.

klíčová slova:

požární odolnost, obvodové stěny, nízkoenergetické domy, pasivní

domy, deklarační zkoušky, experimentální zkoušky

keywords:

fire resistance, perimeter walls, low energy houses, passive houses,

declaration tests, experimental tests

stavebnictví 11–12/11

39


požární bezpečnost staveb

text: Jiří Zápařka

grafické podklady: archiv autora


▲ Obr. 1. Pohled z výjezdového portálu tunelu Cholupice do údolí Vtavy a Berounky. Na pravé straně v dálce jsou vidět portály tunelu Lochkov.

Bezpečnostní zkoušky požárního

větrání tunelů Cholupice a Lochkov

Ing. Jiří Zápařka

Vystudoval Vysoké učení technické

v Brně. Od roku 1998 je externím spolupracovníkem

společnosti SATRA, spol.

s.r.o., v oboru větrání silničních tunelů.

E-mail: jiri.zaparka@email.cz

Příspěvek pojednává o zkouškách podélného

požárního větrání v dálničních tunelech Cholupice

a Lochkov, které se uskutečnily v období

od května do září 2010. Volně navazuje na

článek z květnového čísla ročníku 2009 s ná-

zvem Bezpečnost při požáru v tunelu, který se

pokoušel o ucelený souhrn této problematiky.

Obsah dokumentuje průběh zkoušek požárního

větrání před uvedením do provozu dvou

dálničních tunelů v jižní části Pražského silničního

okruhu. Zároveň rekapituluje poznatky

o požárním větrání dálničních tunelů v České

republice a jeho zkoušení.

Specifika silničních tunelů při požáru

Silniční tunely jsou obecně dvakrát bezpečnější než otevřené komunikace.

Existují ovšem scenáře, které v tunelu mohou mít, oproti otevřeném

prostoru, katastrofické následky. V tunelech jsou tyto scenáře spojeny

hlavně s požárem a způsobem šíření kouře v jeho prvních minutách.

40 stavebnictví 11–12/11


Standardní požadavky na stavební a technologické vybavení pro

odvod kouře a tepla v tunelu jsou 90–120 minut a tradičně se posuzují

podle teplotních křivek. Trvalo nějaký čas, než se do povědomí

dostala zásadní důležitost správné funkce požárního větrání v prvních

10–15 minutách od vzniku požáru. Silné podélné proudění v tunelu

během požáru často dodává podmínkám pro šíření kouře taková

specifika, jaká nejsou v žádné jiné stavbě reálná.

Tunely Cholupice a Lochkov

Tunely Cholupice o délce 1,9 km (Tunel 513, dříve často uváděný jako

Tunel Komořany) a Lochkov o délce 1,6 km (Tunel 514), se nalézají

v jižní části Pražského silničního okruhu, po obou stranách Vltavy,

a jsou spojeny mostem. Tyto tunely jsou řešeny jako jednosměrné

(samostatný tunel pro každý směr jízdy). Stoupající tunely jsou třípruhové

a klesající dvoupruhové.

Požární větrání je rozděleno na Hlavní větrání – tj. větrání tunelových

těles a Větrání pomocných prostor – tj. větrání propojek mezi tunely,

které slouží k úniku osob ze zasaženého tunelu do tunelu požárem

nezasaženého.

Hlavní větrání

Kouř je při jednosměrném provozu odváděn ze zasaženého tunelu

podélně, pomocí proudových ventilátorů pod stropem tunelu, a je

vytlačen ve směru jízdy výjezdovým portálem z tunelu. Rychlost,

která je třeba k šíření kouře jedním směrem, se nazývá kritická a pro

oba tunely je rovna velikosti u KRIT

= 2,7 m/s. V nezasaženém tunelu je

proudění reverzováno proti směru jízdy, ve směru shodném se zasaženým

tunelem. Kouř se tak z portálu zasaženého tunelu nedostane

do tunelu únikového.

Při obousměrném provozu je rychlost regulována na rychlost nižší u =

1,5 m/s, aby byly vytvořeny takové podmínky, kdy se kouř bude držet

u stropu a u vozovky zůstane nezakouřená vrstva.

V tunelu Cholupice je instalováno ve dvojicích a trojicích 22 proudových

ventilátorů, z toho:

6 ks ve stoupajícím tunelu (D = 1400 mm; P m

= 45 kW) a 16 ks v klesajícím

tunelu (D = 1120 mm; P m

= 37 kW).

V tunelu Lochkov je ve dvojicích a trojicích instalováno 20 proudových

ventilátorů, z toho:

6 ks ve stoupajícím tunelu (D = 1400 mm; P m

= 45 kW) a 14 ks v klesajícím

tunelu (D = 1120 mm; P m

= 37 kW).

Rychlost proudění je regulována dle průměrné hodnoty ze dvou senzorů

měření rychlosti v tunelu. V případě, že je ohnisko požáru identifikováno

v blízkosti proudových ventilátorů, je pro regulaci rychlosti

využíváno pouze ventilátorů nejvzdálenějších.

Vliv podélné rychlosti na šíření kouře

Zásadní pro rychlost a směr proudění v první fázi požáru je dopravní

stav. Většinou je výchozí proudění ve směru jízdy a jeho rychlost

klesá k nule, jak vozidla za požárem vyjíždějí a vozidla před požárem

dojíždějí. Po uzavření tunelu a vyjetí posledního vozidla pístový efekt

vozidel odezní a s narůstajícím požárem začne převládat vliv vztlaku

požáru v závislosti na sklonu tunelu. V tunelech Cholupice a Lochkov

činí podélný sklon 4 %. V případě, že by požární větrání nezafungovalo

a kouř se šířil přirozeně, situace by vypadala jako na obrázku 2.

Při nižších rychlostech se kouř šíří oběma směry – tedy i nad zablokovaná

vozidla před požárem, ale umožňuje stratifikované šíření kouře

v obou směrech v horní části klenby tunelu, a u vozovky tak vzniká

vrstva čerstvého vzduchu, proudícího k požáru. Množství kouře je

▲ Obr. 2. Simulace šíření kouře v tunelu Lochkov. Ukázka vlivu nejprve doznívajícího

pístového efektu vyjíždějících vozidel a následně vzrůstajícího vlivu komínového

efektu ve 4% klesání, na šíření kouře při přirozeném proudění (případ selhání

detekce požáru nebo nespuštění požárního větrání).

v poměru s průběhem tepelného výdeje požáru [MW] a jeho produkce

při návrhovém požáru 80 m 3 /s. Kouř je směrem od ohniska stále více

ochlazován a ředěn. Pokud není odsáván, klesne na úroveň proudu

čerstvého vzduchu, který si přisává požár, a celý prostor se zakouří.

Při rychlostech vyšších, než je rychlost kritická, se kouř šíří pouze

ve směru proudění.

Správná funkce větrání při požáru závisí na rychlosti detekce a na

správně fungujícím spolehlivém řídicím systému. Při zásahu HZS

může vyvstat potřeba reverzace proudění v zasaženém tunelu. Pro

tyto účely slouží poloautomatický režim reverzace, kterým může

operátor přerušit automatický požární režim, spuštěný bezprostředně

po potvrzení požáru.

Větrání pomocných prostor

Propojky mezi tunely jsou chráněny proti vniknutí kouře pomocí

přetlakového větrání. Ventilátor v propojce přivádí vzduch z tunelu

nezasaženého požárem do propojky a vytváří v ní přetlak oproti zakouřenému

tunelu. Kouř se tak při otevření dveří nešíří do propojky

a do nezasaženého tunelu.

V zahraničí, v některých zemích jako Švýcarsko, povolují příslušné

předpisy mezi tunely jen jedny dveře (na rozdíl od dvojitých dveří,

tvořící mezi tunely přetlakovou komoru, jako je tomu v ČR). Dveře jsou

řešeny jako posuvné, aby rozdíl tlaků mezi tunely neznemožnil otevření,

a přetlak je řešen pomocí hlavního větrání v nezasaženém tunelu.

Zkoušky požárního větrání tunelů Cholupice

(květen, září 2010) a Lochkov (srpen, září 2010)

Počáteční podmínky

Rychlost přirozeného proudění v tunelu vlivem větru působícího

na portály dosahovala během zkoušek ±2 m/s. Nejvyšších hodnot

z vyhodnocovaných dat dosáhla v období mezi 16.–18. květnem

2010. Na obou portálech byl měřen západní vítr o síle 4–5 m/s.

Vyvozená rychlost proudění u tunelu Cholupice v pravém, klesajícím

dvoupruhovém tunelu dosahovala –2 ÷ –2,5 m/s (proti směru jízdy)

a ve stoupajícím třípruhovém tunelu +2 ÷ +3 m/s (ve směru jízdy).

stavebnictví 11–12/11

41


▲ Obr. 3. Hlavní větrání - vývoj šíření kouře při požárním režimu větrání s barevným rozlišením teplotních polí. Návrhový požár 30 MW dosahuje teplot 800–1000ºC.

V případě městského tunelu, při dopravní kongesci, mohou být vozidla zablokována z obou stran. V těchto tunelech je zásadní vývoj 1,2,3. U dálničních tunelů, jako

je jsou tunely Cholupice a Lochkov, zvláště pak při podélném sklonu 4% se volí co nejrychlejší náběh na kritickou rychlost viz 4.

▲ Obr. 4. Přetlakové větrání propojky

Využití mobilního ventilátoru při zkouškách větracího systému

Při požárních zkouškách lze pomocí mobilního ventilátoru simulovat

vliv protivětru na portál. Bylo tak možné prověřit různé stavy a nebýt

odkázán pouze na přirozené proudění jako počáteční stav pro

zkoušku. Scenář zkoušek tak byl reálnější a časy náběhu větracího

systému byly prověřeny i za nepříznivých počátečních podmínek.

▲ Obr. 5. Posuvné dveře propojky – tunel Gothard

Průběh zkoušek a výsledky

Postupně byly prověřovány:

- funkční zkoušky požárního automatického režimu;

- ověření výkonu podélného větrání v ručním a poloautomatickém režimu;

- vizualizace kouře pomocí aerosolu;

- prověření přetlakového větrání propojek.

42 stavebnictví 11–12/11


▲ Obr. 8. Zkouška se uskutečnila za podmínek přiškrceného rozpočtu v takovémto

rozsahu pouze díky vstřícnosti mnoha zúčastněných

▲ Obr. 9. Tunel Cholupice - mobilní ventilátor připraven k vytvoření protitlaku na

portál při zkoušce požárního větrání

▲ Obr. 6. Počáteční podmínky - rychlost větru na portálech a rychlost

proudění v tunelu Cholupice. Oba tunely se v tomto směru chovají velice

obdobně. Směr proudění v tunelu nejvíce ovlivní rozdíl povětrnostních

podmínek v údolí a na kopci. Vzhledem k orientaci východ-západ, kolmo

na údolí Vltavy, hraje velkou roli, na které portály svítí slunce (kladný směr -

ve směru jízdy, záporný směr - proti směru jízdy).

▼ Obr. 7. Mobilní ventilátor ZVVZ – APWR 55 kW

▲ Obr. 10. Diesel agregát 200 kW při zapojení hvězda – trojúhelník 55 kW

motor zvládl

▼ Obr. 11. Portál tunelu Lochkov

stavebnictví 11–12/11

43


▲ Obr. 12. Automatický požární režim – graf na obrázku dokumentuje průběh čtyř opakovaných zkoušek (zkoušky ±7 – ±10) z 15. září, kdy byl prověřován upravený

algoritmus. Graf dokládá rychlost náběhu a schopnost udržování rychlosti proudění (viz zkouška ±10 trvající 45 minut).

▲ Obr. 13. Poloautomatický režim – reverzace. Graf dokumentuje dvě opakované zkoušky reverzace. Větrací systém je reverzován na plný výkon všech dostupných

proudových ventilátorů. Proto dosahuje za určitých okolností až 7 m/s. Funkce je však splněna při dosažení rychlosti + 2,7 m/s v zasaženém tunelu a –1,5 m/s.

44 stavebnictví 11–12/11


▲ Obr. 14. Vizualizace příčného odvodu klapkou v mezistropu tunelu. Tunel

Isla-Bella; A13; Švýcarsko 2010.

■ Během prvních zkoušek se pohybovaly potřebné časy k dosažení

kritické rychlosti mezi 7 a 10 minutami. Dokud není dosažena

kritická rychlost, kouř se stále šíří proti vozidlům, proto bylo třeba

regulátor upravit.

■ Rychlost náběhu na nominální výkon je například v Rakousku

požadována do 5 minut s tolerancí podle RVS 09. 02. 22 ±0,3 m/s.

V doporučení Světové silniční asociace PIARC je pásmo tolerance

uvedeno pro rychlosti pro obousměrný provoz nebo kongesci:

1,5 ±0,2 m/s.

■ Po úpravě byly dosahované časy 3:00 ÷ 4:45 minut s pásmem

tolerance 1,5 ±0,2–0,3 m/s.

■ Provedené zkoušky prokázaly splnění požadavků na požární režim

větrání tunelů a udržování přetlaku propojek.

Vizualizace kouře

Během posledních šesti let byly v České republice otevřeny dálniční

tunely Valík 2006 (u Plzně), Panenská a Libouchec 2006 (u Ústí nad

Labem), Klimkovice 2008 (u Ostravy) a naposledy loni na podzim

tunely Cholupice a Lochkov 2010. Všechny tunely jsou vybaveny

inzerce

▲ Obr. 15. Vizualizace proudění při příčném odvodu pomocí nafty a benzínu –

rychlost 1,5–2 m/s. Tunel Mrázovka; Městský okruh; Praha 2004.

proudovými ventilátory pro podélný odvod kouře v případě požáru.

Během těchto let se v odborné veřejnosti rozvinula bouřlivá debata

o požárním větrání tunelů s podélným větráním a o potřebě a podobě

zkoušek před uvedením do provozu pomocí tzv. horkého kouře.

Některé státy vyžadují v rámci provozních zkoušek také zkoušku

studeným nebo horkým kouřem před uvedením tunelu do provozu.

V případě příčného odvodu kouř průkazně názorně ukazuje sací účinnost

otvoru pro odvod kouře. Při těchto zkouškách se často využívá studeného

kouře z toho důvodu, aby se lépe projevila účinnost odsávání.

U podélného větrání k ověření funkčnosti stačí měření rychlosti

a směru proudění v tunelu. Význam kouřových zkoušek je hlavně

ve vizualizaci šíření kouře pro výcvik záchranných složek. U tunelů

Cholupice a Lochkov byla zpočátku požadována zkouška o výkonu

15 MW, což by mělo zásadní dopad na vybavení tunelu. Pokud se

zkouška horkým kouřem uskutečňuje, pohybuje se výkon zkušebního

požáru většinou do 5 MW, aby nedošlo k poškození tunelu.

V České republice doposud proběhly dvě zkoušky horkým kouřem

před uvedením do provozu, a to v městském tunelu Mrázovka

2004 (délka 1,2 km; příčné větrání; 2 MW) a v podélně větraném

dálničním tunelu Valík 2006 (380 m; 5 MW). U tunelů Cholupice

a Lochkov nakonec bylo rozhodnuto, že k vizualizaci proudění bude

použit aerosol.

stavebnictví 11–12/11

45


Použitá literatura:

[1] Road Tunnels: Operational Strategies for Emergency Ventilation prepared

by Working Group 6: Ventilation and Fire Control and approved by

Technical Committee C3.3 – Road Tunnel Operation of the World Road

Association – PIARC (2009) Silniční tunely: Strategie řízení požárního

větrání; Sborník PIARC– Světové silniční asociace

[2] SOKP, stavba 513 Vestec – Lahovice; Zkoušky požárního režimu větrání;

Výkonové a funkční zkoušky systému větrání tunelů; květen–červen

2010

[3] SOKP, Stavba 514 Lahovice – Slivenec; Zkoušky požárního režimu větrání;

Výkonové a funkční zkoušky systému větrání tunelů; srpen–září 2010

english synopsis

Safety of Tunnels in the Capital Prague

The article informs about the tests of fire ventilation of the tunnels

Cholupice and Lochkov before their commissioning; in the southern

part of the Prague motorway circuit, presenting the development of

the Municipal Circuit safety concept over the years, and the ventilation

system project in the tunnel complex Blanka.


▲ Obr. 16. Vizualizace proudění pomocí aerosolu–kritická rychlost proudění

v tunelu u KRIT

= 2,7 m/s. Tunel Cholupice; Dálniční okruh; Praha 2010.

klíčová slova:

systémy požárního větrání, tunel Cholupice, tunel Lochkov, tunelový

komplex Blanka

keywords:

fire ventilation systems, Cholupice tunnel, Lochkov tunnel, Blanka

tunnel complex

inzerce

Výstavba kanalizace a ČOV v obci Březolupy – I. etapa

V souvislosti s novými požadavky EU, vztahujícími

se ke kvalitě životního prostředí, rozhodla

se obec Březolupy pro výstavbu čističky odpadních

vod a 2000 metrů nové kanalizační sítě.

Celkové náklady investice se vyšplhaly na

40 mil. Kč, což vedlo ke snahám o získání dotace

Evropského zemědělského fondu pro rozvoj

venkova. To se díky kvalitně zpracovaným

podkladům podařilo.

Požadavkem obce bylo použití kvalitního potrubí

s vysokou spolehlivostí a maximálními zárukami,

samozřejmě s přihlédnutím k jeho ceně.

Pro dané geologické podmínky zvolil V-projekt

Zlín třívrstvý plnostěnný systém PP Master

SN 8. Další důvod použití potrubí z polypropylenu

byl ten, že stavební práce měly probíhat

i v zimních měsících, kdy potrubí musí splňovat

46 stavebnictví 11–12/11

podmínky pokládky za nízkých teplot.

Rozsah průměrů sahal od DN 200 až k DN

500. Většinu trasy tvořilo potrubí PP Master

DN 300 a DN 400, bylo položeno i 100 m

kanalizace Pragma 630 mm. Pokládka byla

díky nízké hmotnosti trub snadná a velmi rychlá.

K naprosté spokojenosti investora ji provedla

firma FIRESTA-Fišer, Brno, v termínu 08/2008–

10/2009. Starosta Březolup uvádí, že z jeho

pohledu i z pohledu provozovatele, Moravské

Vodárenské a.s., je nová kanalizační síť po více

než roce provozu naprosto bez závad.

Nezničitelné polypropylenové trubky PP

Master se vyrábí v kruhové tuhosti SN 10

a SN 12 (v Březolupech byla použita starší varianta

SN 8). Pipelife dal trubkám PP Master

do vínku vysokou tvrdost povrchu a také

zcela ojedinělou stabilizaci povrchové vrstvy

proti účinkům UV paprsků.

Vnitřní trubní stěna je světlá, aby při kamerové

zkoušce vynikly všechny chyby pokládky –

a také aby bylo možné přečíst dosud málo

běžný vnitřní popis trubek, který dává

investorovi záruku, že během stavby nedošlo

k záměně trub za výrobky nízké kvality.

Integrované hrdlo je vybaveno osvědčeným

jazýčkovým těsněním, v kombinaci se zcela

unikátním typem podpůrného kroužku.

Systém PP MASTER přináší vysokou příčnou i podélnou

tuhost. Je předurčen pro těžké nebo

velmi nepříznivé podmínky pokládky

i provozu, pro místa s vysokými nároky

na bezpečnost kanalizačního řadu a podobně.

Díky extrémní odolnosti vůči abrazi, nadstandardní

dlouhodobě zkoušené těsnosti a vysoké

odolnosti proti poškozeni je PP MASTER

v provozu výrazně lepši než trouby z jiných

materiálů, především dříve používaného betonu

či kameniny.

Pipelife Czech, s.r.o.

Kučovaniny 1778, 765 02 Otrokovice

Tel.: 577 111 211, fax: 577 111 227

e-mail: pipelife@pipelife.cz

www.pipelife.cz


navrhování staveb

text: Pavel Rubáš grafické podklady: autor

Ke zvukové pohltivosti zařízení pro

snižování hluku silničního provozu

Ing. Pavel Rubáš, Ph.D.

Autor článku absolvoval obor pozemní

stavby s modulem stavební fyzika na

Stavební fakultě ČVUT. V současné

době působí v Technickém a zkušebním

ústavu stavebním Praha s.p. ve funkci

ředitele pobočky Teplice. Profesně se

zabývá odbornými a znaleckými posudky

v oboru stavební fyziky (světlená

technika, stavební akustika, radioaktivita)

a systémy managementu kvality,

životního prostředí, bezpečnosti práce,

sociální odpovědnosti.

E-mail: rubas@tzus.cz

Příspěvek podrobněji seznamuje odbornou veřejnost

s problematikou absorpce zvuku a se

souvislostmi v rámci hodnocení zařízení pro

snížení hluku silničního provozu.

Harmonizovaná norma ČSN EN 14388 – Zařízení pro snížení hluku

silničního provozu – zahrnuje všechny výrobky používané k snížení

hluku silničního provozu, vyrobené z jakýchkoliv materiálů, přičemž

stanovuje funkční požadavky a metody pro hodnocení zařízení

pro snížení hluku silničního provozu. Norma zahrnuje akustické

a neakustické vlastnosti, definuje akustické vlastnosti, jako jsou

zvuková neprůzvučnost a zvuková pohltivost, které souvisejí s primární

funkcí zařízení – snižovat hluk silničního provozu. Zvuková

pohltivost je vlastností často ne zcela pochopenou, a tak se ve

výběrových řízeních objevují požadavky na nesmyslně vysoké

hodnoty jednočíselné veličiny zvukové pohltivosti těchto zařízení,

nebo je pro železniční aplikace využíváno normalizované spektrum

silničního hluku.

Činitel pohltivosti a pohlcování zvuku

Jedním z nejdůležitějších aspektů při potlačování hluku v praxi je

problém zvukové pohltivosti konstrukcí a předmětů. Dopadne-li

zvuková vlna na plochu, její energie se zčásti pohltí. Schopnost

plochy pohlcovat zvukovou energii se obecně vyjadřuje pomocí

činitele pohltivosti a. Tento činitel je definován jako poměr energie

pohlcené plochou k energii na plochu dopadající, prakticky může

nabýt kterékoliv číselné hodnoty ležící v intervalu [0; 1]. Při měření

v dozvukové místnosti může činitel zvukové pohltivosti nabývat

i hodnot větších než 1, což je způsobeno tzv. okrajovým efektem.

Nízké hodnoty činitele pohltivosti jsou charakteristické pro vysoce

odrazivé plochy (např. mramorové dlaždice).

Dopadající zvukové vlny způsobí, že zrna a jiné částice, ze kterých

se konstrukce elementárně skládá, začnou vibrovat. Vibrace působí

tření a okamžitou přeměnu akustické energie na tepelnou, přičemž

v tomto případě jde o změny teploty, které nejsou pozorovatelné

lidskými smysly. Přeměna akustické energie se uskutečňuje třením

molekul vzduchu o materiál konstrukce. Pro přeměnu dostatečného

množství energie musí být plocha, na níž nastává tření, dostatečně

velká. Z tohoto důvodu se k pohlcování zvuku nejlépe hodí látky porézní

nebo s mezerovitou strukturou. Zvuk se šíří jemnými póry, jejichž

celková plocha je vzhledem k jejich objemu značně velká, resp. zvuk

je dobře pohlcován vzniklými mezerami. Všeobecně je velký problém

s pohlcováním zvuku na nízkých kmitočtech s dlouhou vlnovou délkou,

v tomto případě se uplatní větší tloušťka pohltivého materiálu, protože

s rostoucí tloušťkou pohltivé vrstvy konstrukce dochází obecně ke

zlepšení činitele zvukové pohltivosti, jelikož se první maximum posouvá

do nižších kmitočtů. Absorpce zvuku je efektivnější, protože pohltivý

materiál je umístěn v místech, kde je vysoká akustická rychlost – rychlost

částic. Využívají se i další fyzikální principy, např. kmitající desky

a membrány nebo dutinové rezonátory.

Činitel pohltivosti je kmitočtově závislou veličinou, jako příklad lze

uvést povrchy obsahující rezonanční dutiny, které se vyznačují

kmitočtovou oblastí s velkou pohltivostí, obklopenou oboustranně

oblastmi s malou pohltivostí. K popisu pohltivosti musíme znát křivku

závislosti a na kmitočtu. Problematika je však podstatně složitější,

zvuk se od reálných konstrukcí mnohonásobně odráží, zvukové vlny

dopadají na různé plochy pod různými úhly dopadu. Pro vyjádření reálného

a prakticky uplatnitelného ukazatele se měří statistická střední

hodnota činitele pohltivosti a s

v třetinooktávových pásmech od 100

do 5000 Hz. Ve velkém prostoru (> 150 m 3 ) s aktivním zdrojem hluku

je počet zvukových vln dopadajících na konkrétní plochu tak velký,

že v každém bodě plochy je stejná pravděpodobnost dopadu vlny

pod kterýmkoliv úhlem. Zvukové pole v takovém prostoru nazýváme

difuzním. Deklarované činitele pohltivosti protihlukových stěn se při

počáteční zkoušce typu měří v dozvukové komoře, kde je stupeň

difuze mnohem vyšší než v běžných místnostech.

Zvuková pohltivost

Zvuková pohltivost je vlastností konstrukce (nikoliv samotného materiálu)

pohlcovat část akustického výkonu dopadající zvukové vlny.

Zvuková pohltivost A (m 2 ) v kmitočtovém pásmu je jako veličina absolutním

ukazatelem této vlastnosti. Používá se pro ni také výstižný

název ekvivalentní pohltivá plocha v kmitočtovém pásmu (1):

kde a s

střední činitel pohltivosti (-) v kmitočtovém pásmu;

S – plošný obsah (m 2 ) volného povrchu konstrukce.

Měření činitele pohltivosti

v dozvukové komoře

Činitel pohltivosti měřené konstrukce se určuje z rozdílu měřených

dob dozvuku prázdné komory a komory s instalovaným vzorkem.

stavebnictví 11–12/11

47


Doba dozvuku je časový úsek, v němž intenzita zvuku v komoře

klesne po náhlém ukončení činnosti zdroje zvuku na miliontinu

původní hodnoty, resp. v němž hladina akustického tlaku klesne po

náhlém ukončení činnosti o 60 dB. Dozvuková komora je obvykle

konstruována tak, že stěny nejsou souběžné a paralelní, ale jsou

hladké a odrazivé. Objem komory musí mít přes 150 m 3 , aby se difuzní

zvukové pole vytvořilo také na nízkých kmitočtech. Měření se

provádí podle ČSN EN ISO 354 při všesměrovém dopadu zvukových

vln na zkoušený vzorek (zařízení). Z rozdílu naměřených hodnot se

stanovuje ekvivalentní pohltivá plocha vzorku a střední činitel zvukové

pohltivosti a s

. Měření protihlukových stěn probíhá v rozsahu kmitočtových

pásem 1/3 okt. od 100 do 5000 Hz. Výsledkem zkoušky jsou

hodnoty činitele zvukové pohltivosti a s

v třetinooktávových pásmech

v rozsahu od 100 do 5000 Hz.

Průměrná doba dozvuku v dozvukové místnosti se zjišťuje měřením

s namontovaným zkušebním vzorkem a bez vzorku. Ekvivalentní

pohltivá plocha A 1

(v m 2 ) prázdné dozvukové místnosti se vypočítá

pomocí vzorce (2):

kde V je objem (v m 3 ) prázdné dozvukové místnosti;

c ■ rychlost šíření zvuku ve vzduchu (v m.s -1 );

T 1

doba dozvuku v prázdné dozvukové místnosti (v sekundách);

m 1

součinitel útlumu ve vzduchu (v m -1 ), vypočítaný podle ISO 9613-1

s ohledem na klimatické podmínky, které panovaly v prázdné dozvukové

místnosti během měření.

Obdobně se stanoví ekvivalentní pohltivá plocha A 2

(v m 2 ) dozvukové

místnosti obsahující zkušební vzorek. Vypočítá se pomocí vzorce (3):

kde V a c mají stejný význam jako v předchozím odstavci;

T 2

doba dozvuku v dozvukové místnosti po vložení zkušebního

vzorku (v sekundách);

m 2

součinitel útlumu ve vzduchu (v m -1 ), vypočítaný podle ISO 9613-1

s ohledem na klimatické podmínky, které panovaly v dozvukové

místnosti s vloženým vzorkem.

Ekvivalentní pohltivá plocha A (v m 2 ) se vypočítá pomocí vzorce (4):

kde c 1

je rychlost šíření zvuku ve vzduchu při teplotě t 1

;

c 2

rychlost šíření zvuku ve vzduchu při teplotě t 2

;

A 1

, V, T 1

, m 1

, A 2

, T 2

a m 2

mají stejný význam jako v předchozích

odstavcích.

Činitel zvukové pohltivosti vzorku α se vypočítá pomocí vzorce (5):

kde A T

je ekvivalentní pohltivá plocha A (v m 2 );

S plocha pokrytá zkušebním vzorkem (v m 2 ).

Hodnocení zvukové pohltivosti protihlukových

stěn pro snižování hluku z dopravy

Hlavním výsledkem, který se objektivně vztahuje k měřené konstrukci

– zařízení pro snížení hluku silničního provozu, je jednočíselná

veličina zvukové pohltivosti zařízení DL a

v dB, zaokrouhlená na celé

číslo. Jednočíselná veličina pro hodnocení zvukové pohltivosti DL α

v dB je dána vztahem (6):

kde a Si

jsou střední činitele zvukové pohltivosti v třetinooktávovém

pásmu v rozsahu od 100 Hz do 5 kHz určené měřením podle ČSN

EN ISO 354;

L i

normalizované spektrum hluku silničního provozu (dB).

Normalizované spektrum hluku silničního provozu se používá

k výpočtu jednočíselných veličin zvukové pohltivosti a vzduchové

neprůzvučnosti zařízení snižujících hluk silničního provozu v blízkosti

pozemních komunikací; toto spektrum je definováno hladinami

akustického tlaku z „typické silniční dopravy“ váženou funkcí filtru

zvukoměru A (lidské ucho) v třetinooktávových pásmech kmitočtového

rozsahu 100 Hz až 5 kHz. Největší váhu mají kmitočty okolo 1000

Hz, kde je lidský sluch nejcitlivější. V současné době se připravuje

prEN 16272-3-1. Railway applications – Track – Noise barriers and

related devices acting on airborne sound propagation – Test method

for determining the acoustic performance Part 3-1: Normalized

railway noise spectrum and single number ratings for diffuse field

applications. Norma obdobným způsobem definuje normalizované

spektrum hluku železničního provozu, jelikož jde o spektra odlišná

a při porovnání vážených hodnot konkrétních zařízení pro silnice

a železnice může dojít ke zdánlivému paradoxu, že zařízení A, které

je lepší než zařízení B při vážení normalizovaným spektrem silničního

hluku, bude horší za použití normalizovaného spektra železničního

hluku.

Je-li třeba kromě stanovení hodnoty DL α

zvukovou pohltivost kategorizovat,

použijí se kategorie uvedené v tabulce z ČSN EN 1793-1.

Kategorie

DL α

(dB)

A0

neurčeno

A1 < 4

A2 4 až 7

A3 8 až 11

A4 > 11

▲ Tab. 1. Kategorizace podle ČSN EN 1793-1

Virtuální realita pohltivých zařízení

Norma ČSN EN 1793-1 uvádí, že v některých případech, u vysoce

pohltivých zařízení, může poměr součtových členů ve výrazu (6)

pro DL α

překročit hodnotu 1, což je pro výpočet DL α

nepřípustné,

protože nelze vyčíslit dekadický logaritmus hodnoty menší nebo

rovné nule. Proto je maximální hodnota tohoto poměru omezena na

0,99. Problémem je samotné chápání významu pojmu poměr; pokud

za poměr považujeme celý zlomek, tak maximální hodnota DL α

48 stavebnictví 11–12/11


Střední Střední hodnota hodnota činitele pohltivosti , a s s ¾ ®

1,2

1,0

0,8

0,6

0,4

0,2

0,0

100 160 250 400 630 1000 1600 2500 4000

Kmitočet, f, Hz ®

Zařízení č.1 (13 dB) Zařízení č. 2 (19 dB) Rozdíl

▲ Graf 1. Závislost jednočíselné veličiny zvukové pohltivosti zařízení na

činiteli pohltivosti

▲ Graf 2. Závislost jednočíselné veličiny zvukové pohltivosti zařízení na

činiteli pohltivosti

dosáhne 20 dB při dosazení omezení 0,99. Autor článku se však

v zahraničních protokolech setkal s konzervativním přístupem,

kdy byl za poměr považován pouze samotný čitatel, jelikož jmenovatel

je konstantou. Bylo použito omezení 0,99 pouze v čitateli

a DL α

mohl mít hodnotu maximálně 13 dB. Možná jde o logické

vyčíslení zejména s ohledem na tab. 1. V dalším textu je za poměr

považován celý zlomek.

Výsledná jednočíselná hodnota DL α

je exponenciálně závislá, proto

dochází při hodnotách čitatele blízkých jmenovateli k výraznému

nárůstu DL α

, který však již vůbec nesouvisí s růstem zvukové

pohltivosti výrobku. Lze konstatovat, že výrobek s DL α

= 13 dB

má zvukovou pohltivost identickou s výrobkem, který dosáhl

výsledku DL α

= 19 dB, viz graf 2. U výrobků se zjištěným DL α


11 dB, resp. zařazených do kategorie A4, je vzájemné porovnání

jednočíselných hodnot neobjektivní. Rozdíl několika decibelů

v deklaraci zvukové pohltivosti může pozitivně působit na zákazníka,

avšak z fyzikálního pohledu je absurdní. Přesto se můžeme

setkat s požadavkem na akustické vlastnosti zařízení DL α

> 16 dB;

tím jsou neoprávněně diskriminovány všechny konkurenční výrobky

kategorie A4.

Porovnání vysoce pohltivých zařízení s rozdílným DL α

lze nejlépe

demonstrovat na konkrétním případu. Střední hodnoty činitele pohltivosti

byly záměrně změněny, aby nedošlo ke konfrontaci dvou

reálných zařízení, viz graf 2 a zařízení označená č. 1 a č. 2.

Dvě vysoce pohltivá zařízení se v průběhu střední hodnoty činitele

pohltivosti liší o necelá 4 % na všech kmitočtových pásmech, což

odpovídá rozdílu a s

do 0,05 na všech kmitočtových pásmech, ale

jednočíselná hodnota DL α

je rozdílná o astronomických 6 dB.

Pokud by se podobná situace hypoteticky projevovala u obyčejného

zařízení v kategorii A2, došlo by za stejných podmínek při nepatrné

změně a s

k posunu o těžko uvěřitelné dvě kategorie až na A4, avšak

popsané problémy s vyčíslováním vzorce (6) se projevují pouze

u vysoce pohltivých zařízení, viz graf 1 s limitou k 0,99.

Vezmeme-li v úvahu opakovatelnost a reprodukovatelnost laboratorních

měření zvukové pohltivosti u laboratorních měření podle

ČSN EN ISO 354, tak uvedený rozdíl 4 % je pod hranicí reprodukovatelnosti

a často i opakovatelnosti zkušebního postupu. Autor

článku proto plánuje rozsáhlé mezilaboratorní porovnání vysoce

pohltivého zařízení ve skupině laboratoří sdružených ve skupině

ECI–ICE (www.eciice.org), aby otevřeně poukázal na rozdílné výsledky

vážené hodnoty DL a

, které mohou být neúmyslně uváděny

akreditovanými laboratořemi v Evropě u vysoce pohltivých zařízení

a následně výrobci neoprávněně označovány, možná i zneužívány,

jako konkurenční výhoda.

Závěr

Zvuková pohltivost zařízení pro snižování hluku silničního, resp. železničního

provozu je nepochybně cennou vlastností těchto konstrukcí. Avšak

u vážené hodnoty DL a

musíme zejména u vysoce pohltivých zařízení

v kategorii A4 brát opatrně, neboť publikované, resp. deklarované jednočíselné

hodnoty výrobců se mohou značně lišit, ačkoliv z fyzikální podstaty

nemají odlišnou přidanou hodnotu. Laicky řečeno není v hodnotách >11

dB (kategorii A4) žádný podstatný rozdíl v dosažené hodnotě pohltivosti.

Proto také předmětná norma ČSN EN 1793-1, Zařízení pro snížení hluku

silničního provozu – Zkušební metody stanovení akustických vlastností –

Část 1: Určení zvukové pohltivosti laboratorní metodou, již neuvádí horní

hranici kategorie A4, případně by se pak musela zavést kategorie další (A5,

A6 apod.). Proto jsou veškeré hodnoty deklarované v rozmezí 12–20 dB

umožněny pouze prostorem v normě pro způsob výpočtu hodnot potřebných

ke stanovení konečné hodnoty DL a

, viz graf 1.

Při porovnání deklarovaných údajů nezapomínejme na vlastní nadhled

a na konzultace s odborníky v oboru stavební akustiky. ■

[1] Beranek, L.: Noise Reduction, New York: McGraw-Hill Book

Company, Inc., 1960

[2] Čechura, J.: Stavební fyzika – akustika stavebních konstrukcí,

Praha: Vydavatelství ČVUT, 1999

[3] Jaksch, I.: Základy akustiky a hlukové diagnostiky, Liberec: Vydavatelství

TUL, 2010

english synopsis

Sound Absorption of Equipment for Traffic Noise

Reduction

The sound absorption of the equipment for road and railway traffic noise

reduction is undoubtedly a valuable characteristic of structures. But we

must be very careful about the weighted value DL particularly in highly

absorptive equipment of class A4 because the published or declared

single-digit values given by manufacturers may differ to a large extent

although from the physical point of view their added value is not different.

klíčová slova:

zvuková pohltivost, zařízení pro snižování hluku, silniční provoz,

železniční provoz

keywords:

sound absorption, noise reduction equipment, road traffic, railway traffic

stavebnictví 11–12/11

49


obnova staveb

text: Michael Balík grafické podklady: autor

▲ Celkový pohled na areál hospodářských budov kláštera. Vlevo je západní věžní rizalit při bývalé konírně, v popředí sýpka (dnes restaurace) a související

prostory, v pozadí velehradská bazilika.


Snižování vlhkosti zdiva v příkladech,

část IV. – volba nejvhodnějších metod

Ing. Michael Balík, CSc.

Vystudoval Stavební fakultu ČVUT

v Praze. Je majitelem ateliéru pro

návrhy sanace zdiva, ochrany fasád

a všech souvisejících vlivů, autor jedenácti

odborných publikací v daném

oboru. Předseda odborné společnosti

pro odvlhčování staveb ČSSI. Je

expertem Českého egyptologického

ústavu FF UK.

E-mail: balikm@volny.cz

Součástí historických areálů nejsou pouze budovy

hlavní – původně obytné, ale také často

rozsáhlé objekty hospodářské. Jejich prostorové

možnosti bývají pro majitele zajímavé a stávají

se důvodem pro celkovou obnovu. V místech

původně určených pro běžné sklepy, k ustájení

zvířat, konírny, chlévy, ale i sýpky apod. jsou

nově plánovány budoucí provozy, které vyžadují

velmi kvalitní vnitřní prostředí. Tyto, z technického

hlediska, nepříliš vhodné a rozumné záměry

využití stávajících prostor nelze často zvrátit

a je třeba volit relativně velmi nákladné způsoby

odvlhčení konstrukcí. Zvolené sanační kombina-

ce nebývají vesměs kladně přijímány zástupci

památkové péče a podmínky formulované v závazných

rozhodnutích navržené úpravy prakticky

vylučují. Projektant-specialista se tak při řešení

daného zadání pohybuje v jakémsi kruhu.

Při návrzích rekonstrukcí původních zámeckých nebo klášterních areálů

využívají architekti prostor hospodářských budov pro účely např. galerií,

muzeí, koncertních a jiných společenských místností, a často také restaurací

a vináren. Zdivo těchto budov bývá dlouhodobě poškozováno

nejenom vlhkostí, ale zejména vysokou salinitou živočišného původu.

Rozhodování projektanta jsou v těchto případech ovlivňována skutečnostmi

zjištěnými na základě stavebního průzkumu. Většinou je třeba

se zbavit všech kontaminovaných omítek, často i degradovaného zdiva,

včetně podlahových vrstev atd. Části těchto konstrukcí jsou však často

zdobeny výtvarnými a architektonickými prvky (např. niky s lunetami,

kamennými napáječkami, ostěními oken a dveří atd.) a jsou chráněny

z hlediska památkové péče.

Úkolem projektanta-specialisty je tedy navrhnout takové úpravy, které

vytvoří vhodné vnitřní prostředí a také přiměřený vzhled povrchů určených

pro nové využití. Do zdiva a souvisejících konstrukcí však není možno z hlediska

jejich památkové ochrany jakkoliv vstupovat – jsou tedy vyloučeny

destruktivní, avšak i částečně destruktivní úpravy. Dohoda o účinné metodě

odvlhčení nebývá tedy často možná. Projektant bezvýsledně dokazuje,

že např. provedení chemických clon v podzákladí nebo v oblasti mezi

základy a zdivem neznamená žádnou zásadní destrukční úpravu, nebo

že aplikace omítek, které jsou vnitřně hydrofobizované, nemůže vyvolat

další problémy. S těmito argumenty předložené návrhy často posuzují

50 stavebnictví 11–12/11


Proces rozhodování o volbě sanační

metody na konkrétním příkladu

Areál hospodářských stavení kláštera ve Velehradě

Čtvrtý příklad v rámci seriálu představuje návrh a realizaci dodatečné izolace

areálu hospodářských stavení kláštera ve Velehradě. Předmětem projektu

byla náhrada anebo doplnění nefunkční a neexistující původní izolace. Objekty

tvoří tvar písmene L. Při průjezdu jsou situovány bývalé sýpky a na straně

severní bývalé konírny s rizalitem věže. Zdivo objektů je vesměs kamenné,

částečně cihelné v části nadzemní. Budovy se nacházejí v mírném terénním

zářezu – kritická je strana severní u koníren. Část sýpek je podsklepena.

Architektonický návrh předpokládá zcela nové využití a řadu nových konstrukčních

prvků v rámci dispozice obou budov. Objekty jsou památkově

chráněny a nelze zasahovat jakýmkoliv způsobem do zdiva (stanovisko

zástupců památkové péče).

zástupci památkové péče. Hlavními důvody neporozumění a dlouhých

diskuzí mezi projektanty a zástupci památkové péče jsou zejména:

■ Nedostatek přehledu o možných sanačních opatřeních, z hlediska jejich

provádění a vlivu na památkově chráněné konstrukce a na jejich detaily.

■ Jistá paušalizace vlastností úprav, bez posouzení daného příkladu

a problému na konkrétní stavbě.

Často se tak lze setkat s tvrzením, že např.: sanační omítky jsou nevhodné,

protože uzavírají vlhkost ve zdivu a posouvají její úroveň do vyšších oblastí…,

nebo že vnější vzduchové kanály způsobují destrukci základového

a nadzákladového zdiva…, anebo také že životnost chemických clon je

velmi krátkodobá…, atd. Tato tvrzení jsou ovlivňována semináři a školeními,

kde odborníci, často v dobré víře, poukazují na negace některých

sanačních opatření, ale nezdůrazňují potřebu hodnotit přiměřenost nebo

nepřiměřenost sanačních zásahů individuálně ke každé stavbě. Žádná

sanační metoda není jediná možná, není receptem, ale také není jednoznačně

nevhodná pro všechny objekty.

Zástupci památkové péče mnohdy čerpají pouze z teoretických podkladů,

bez znalostí skutečného provádění různých opatření přímo na stavbách.

Totéž v jiné modifikaci platí i pro autory sanačních opatření, kteří ne vždy mají

přirozenou pokoru ke kulturnímu dědictví našich předků. V obou případech

je to otázka všeobecného vzdělání.

Příčiny poruch zdiva

Příčinami, které způsobují poruchy z hlediska vlhkosti, jsou:

■ voda, která vzlíná do zdiva z podzákladí;

■ voda, která se kumuluje v terénu a do zdiva proniká druhotně (v oblastech

obvodového zdiva pod terénem – tj. zejména v oblasti severní fasády

konírny);

■ dalším významným důvodem pro vznik poruch je vysoká salinita.

Původní izolace nejsou dnes již funkční a umožňují pronikání vlhkosti do

zdiva.

Rozbory vzorků (3 kusy ve výšce 0,9 m – 2x sýpka, 1x konírna) byly zprůměrovány

tak, aby byly směrodatné a charakteristické pro celé objekty. Obsahy

vodorozpustných solí ve zdivu byly vysoké, a to převážně síranů – nejmenší

hodnota 4,6 % hm., maximálně 8,3 % hm., tj. průměrně 6,4 % hm.

▼ Výdech v drenážním výkopu v rámci obvodového zdiva objektu konírny.

Návrh snížení vlhkosti zdiva úpravami, které podpoří difuzi vlhkosti ze

zdiva – metodami vzduchovými. Související úpravou je i drenážní systém

podél obvodu budov.

▼ Interiér bývalé konírny s patrnými poruchami z hlediska vlhkosti, které

zasahují až do patek kleneb

stavebnictví 11–12/11

51



▲ Detail z průzkumů vlhkosti nosných zdí a grafické vyhodnocení úseků zdiva poškozovaných vysokou a velmi vysokou vlhkostí

▼ Variantní možnosti řešení dodatečné izolace obvodového zdiva objektu sýpky

•••••••••••••••• • ••••••••••••••••••••••• ••• ••••••••• •••• •••••••••••••••••••••••• • •••••

52 stavebnictví 11–12/11

•••• •••• ••••••••••••••••••• • •••••••••••••••••••••••

a) nerealizováno b) realizováno


▲ Schematický návrh metod – způsobů snížení vlhkosti vzhledem k budoucímu využití budov

•••• ••••••••••••••••••• c) nerealizováno • ••••••••••••••••••••••• d) realizováno ••• ••••••••• •••• •••••••••••••••••••••••• • ••••••

stavebnictví 11–12/11

53


Obsahy dusičnanů byly vysoké zejména v konírně, a to 3,7 % hm.,

obsahy chloridů byly v celém rozsahu nízké. Dusičnany byly vneseny do

zdí předchozím užíváním – stáje, eventuálně hnojiva, sírany měly původ

ve zdicím materiálu, pravděpodobně skladováním chemických hnojiv.

Technologie sanačních úprav

Na základě zkušeností s objekty situovanými v podobných podmínkách

a na základě znalosti a účinnosti té které sanační úpravy, a zejména

s ohledem na potřebu nezhoršovat stav zdiva další kumulací vody byla

navržena a realizována kombinace sanačních úprav, která vychází z následujících

variantních návrhů:

■ metoda mírné elektroosmózy na určených oblastech obvodového zdiva;

■ aplikace vnitřně hydrofobizovaných omítek na vybraných plochách;

■ provedení dutinových podlah v celém rozsahu obou objektů;

■ vytvoření drenážního systému při severní stěně konírny s dílčím odvětráváním

zdiva.

Tato zvolená kombinace je jistým kompromisem. Původně navržená

nepřijatá úprava s aplikací chemických clon byla předmětem diskuzí

a kritiky.

Varianta 1. Systém plošných dutin pod podlahami, drenážní rýha

podél budovy a horizontální chemická clona v nosných zdech (viz

řez A-A´ a B-B´) – nerealizovaná

Tyto ■ úpravy vycházejí přímo z poznaných příčin poruch a vytvářejí proti

dalšímu vnikání vody účinnou bariéru. Zjednodušeně se dá říci, že pokud

by byla tato opatření realizována, nahradila by izolace původní, pokud

existovaly. Sanační řešení je tvořeno několika stavebními etapami a jeho

účinnost je zaručena až po realizaci celého systému.

Jedná se o:

■ provedení dutiny ve skladbě podlah, která je pasivně zprovozněna

vdechovými a výdechovými otvory;

■ výdechové otvory jsou propojeny s dílčí plošnou dutinou vytvořenou

při líci zdiva pod úrovní terénu zvenku – ta je samostatně odvětrávána;

■ pomocný výkop pro vnější dutinu je odvodněn vloženou drenáží se

spádem do terénu a kanalizace;

■ vlastní izolace zdiva je řešena utěsňující a hydrofobizovanou vrstvou,

která vznikne naplněním infúzních vrtů zvolenou chemickou směsí –

tzv. chemickou clonou.

▲ Relativně komplikované odvodnění nepravidelného obvodového zdiva

objektu konírny pomocí dutin a uplatněním drenáže – realizováno

▼ Návrh kombinace dvou systémů řešení dodatečného snížení vlhkosti

zdiva objektu sýpky – vzduchových úprav pod podlahami

a mírné elektroosmózy, která je instalována na nosných zdech

a kotvená v podzákladí – realizováno

Varianta nebyla realizována kvůli jejím částečně destruktivním způsobům

provádění. Projektant se však domnívá, že hlavním důvodem pro nepřijetí

této varianty byla nedůvěra k její účinnosti a zejména životnosti. V daném

případě bylo možno nahradit toto řešení jiným, z hlediska podmínek

památkové péče, šetrnějším.

Varianta 2. Suterén plošných dutin pod podlahami, vnější plošná

dutina, drenáž a elektroosmóza – realizovaná

Izolace mírné elektroosmózy je řešením, které nijakým způsobem nepoškodí

historické – památkově chráněné konstrukce. Nevýhoda této

metody je v přípravných pracích pro uložení kladných – pásových elektrod.

Potřeba odbourat pás omítek (ve výšce cca 250 mm) je často pro zástupce

památkové péče problémem z hlediska ochrany případně zachovalých

historických omítek. Výhodou metody mírné elektroosmózy je nejen

vytvoření účinné bariéry proti dalšímu vzlínání, ale také „odsunu“ vody

ve zdivu nahromaděné. Zvolené sanační opatření však nemůže zabránit

volné vodě, která by mohla do zdiva vnikat.

Celkové posouzení možných sanačních opatření

Investor zvolil variantu sanačních úprav, která je z hlediska památkové

ochrany vůči zdivu šetrnější a jednodušší z hlediska souvisejících stavebních

prací. Utěsnění zdiva ve variantě, která kalkuluje s aplikací chemické

54 stavebnictví 11–12/11


▲ Objekt bývalé sýpky (dnes restaurace) po obnově

clony, by bylo z tohoto hlediska logickou náhradou horizontálních izolací.

Zvolená kombinace odvlhčovacích opatření je řešením kompromisním,

avšak jednoznačně účinným. ■

english synopsis

Examples of Reduction of Masonry Moisture,

Part IV – Selection of the Most Appropriate Methods

The fourth example in the series presents the design and implementation

of additional insulation of the farm buildings in Velehrad

Monastery. In the parts where there used to be regular cellars, barns,

horse stables, cow sheds, and also granary, etc., new facilities were

added which require top quality interior environment conditions. The

assignment for the project was to replace and/or complement the

non-functioning and non-existing original insulation.

▲▼ Prostory bývalé konírny (dnes galerie) po obnově

klíčová slova:

památkově chráněná stavba, chemická clona, mírná

elektroosmóza

keywords:

listed building, chemical curtain, mild electric osmosis

odborné posouzení článku:

doc. Ing. Jaroslav Solař, Ph.D.,

Fakulta stavební, VŠB–TU Ostrava

stavebnictví 11–12/11

55


navrhování staveb

text a grafické podklady: Vít Křivý, Petr Brož, Luboš Němec, Marie Studničková

K možnostem použití digitální mapy

sněhových oblastí České republiky


Ing. Vít Křivý, Ph.D.

Od roku 2005 působí jako odborný

asistent na katedře konstrukcí Fakulty

stavební VŠB-TU Ostrava, kde se věnuje

oborům ocelové konstrukce, dřevěné

konstrukce, zatížení stavebních konstrukcí

a teorie spolehlivosti konstrukcí.

Od roku 2007 je současně zaměstnán

jako vědecko-výzkumný pracovník

Institutu ocelových konstrukcí s.r.o., kde

se zabývá hodnocením spolehlivosti

a prováděním preventivních a podrobných

prohlídek ocelových konstrukcí.

E-mail: vit.krivy@vsb.cz

Spoluautoři:

doc. Ing. Petr Brož, DrSc.

Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta

aplikovaných věd

E-mail: broz.petr@tiscali.cz

RNDr. Luboš Němec

ČHMÚ – pobočka Praha

E-mail: nemec@chmi.cz

Ing. Marie Studničková, CSc.

Kloknerův ústav ČVUT v Praze

E-mail: marie.studnickova@klok.cvut.cz

Novou digitální mapu zatížení sněhem na

zemi, uvedenou na www.snehovamapa.cz,

lze použít pro stanovení charakteristických

hodnot zatížení sněhem. Podmínky použití

digitální mapy jsou uvedeny v předkládaném

článku.

Digitální mapa zatížení sněhem na zemi je výstupem řešení projektu

GA ČR 103/08/0589 Pravděpodobnostní aplikace geostatistických

metod zpracování charakteristik sněhové pokrývky pro zajištění

spolehlivých nosných konstrukcí, řešeného v letech 2008–2010 ve

spolupráci Fakulty stavební VŠB-TU Ostrava a ČHMÚ. Autoři mapy

publikovali potřebné informace o předpokladech zpracování mapy

a o meteorologických údajích v různých časopisech a sbornících

[1, 2 a 3] a zevrubná informace je přímo uvedena na úvodní webové

stránce mapy pod tlačítkem O aplikaci.

Koncepce digitální mapy

Digitální mapa zatížení sněhem na zemi pokrývá Českou republiku

půdorysnou sítí o základním rozměru 100 x 100 m, přičemž pro

každý čtverec sítě 100 x 100 m byly metodou MWLR [3] stanoveny

příslušné sněhové charakteristiky. Pro výpočet databáze byla použita

statistická data Českého hydrometeorologického ústavu o naměřené

nebo odvozené vodní hodnotě sněhu z období let 1961–2009.

Koncepce mapy je volena tak, aby byla uživatelsky příjemná. Sněhové

charakteristiky pro danou lokalitu lze obdržet buď poklepem

na virtuální mapu, nebo přímým zadáním souřadnic GPS. Digitální

mapa je použitelná nejen pro tradiční analýzu konstrukcí metodou

dílčích součinitelů, ale také pro přímé pravděpodobnostní posudky

konstrukcí.

Rozdílné hodnoty mezi digitální a tištěnou mapou

Při porovnání charakteristických hodnot zatížení sněhem na zemi s k

odečtených z mapy sněhových oblastí na území ČR [5] s hodnotami

poskytnutými novou digitální mapou lze u mnoha lokalit pozorovat

významné rozdíly. Pro většinu území České republiky udává digitální

mapa nižší hodnoty s k

ve srovnání s mapou tištěnou.

Příčiny vedoucí k časté odlišnosti mezi mapami jsou následující.

■ Nová digitální mapa nepracuje s osmi diskrétními sněhovými

oblastmi jako mapa tištěná. Půdorysná síť o základním rozměru

100 x 100 m pokrývá území České republiky tak hustě, že lze téměř

hovořit o spojitém rozdělení sledované veličiny. Největší rozdíly tak

jsou u lokalit ležících těsně za hranicí sněhových oblastí, definovaných

v tištěné mapě, kde dochází ke skokovému nárůstu při stanovení

zatížení sněhem.

■ Je třeba si uvědomit, že například třetí sněhová oblast podle [5]

pokrývá rozsah hodnot s k

= 1,0 až 1,5 kN/m 2 . V oblastech, kde se

reálná hodnota s k

pohybuje těsně nad s k

= 1,0 kN/m 2 , se tak musí

podle tištěné mapy uvažovat hodnota s k

= 1,5 kN/m 2 .

■ Rozlišení tištěné mapy nemůže být takové, aby podrobněji vystihlo

lokální charakteristiky posuzované oblasti (údolí, osamělé kopce,

konvexnost či konkávnost terénu a pod.), které mohou významně

ovlivňovat sněhové charakteristiky oblasti.

■ V porovnání s tištěnou mapou uvedenou v [5] byl při sestavování

digitální mapy použit sofistikovanější výpočetní model. Při tvorbě

tištěné mapy se nepřihlíželo k terénním charakteristikám posuzované

lokality (sklon, orientace, konvexnost), jak je tomu v metodě MWLR

[3], aplikované při tvorbě digitální mapy. Vhodné klimatologické

stanice pro regresní analýzu byly při tvorbě tištěné mapy vybrány

pouze na základě kritéria nejmenší horizontální vzdálenosti od posuzovaného

bodu.

Pro zpracování obou map byla použita téměř totožná data z klimatologických

stanic – pro novou digitální mapu to byla data z let 1961 až

2009, pro tištěnou mapu data z let 1961 až 2006. Tištěnou i digitální

mapu vydal Český hydrometeorologický ústav.

Použití digitální mapy

Zatížení sněhem na území České republiky se určuje podle platné

normy ČSN EN 1991-1-3 [4], pokud se projektant, objednatel a příslušný

stavební úřad nedohodnou jinak. Základním údajem pro výpočet

zatížení sněhem na střechách je charakteristická hodnota zatížení

sněhem na zemi s k

. Tato hodnota se v současnosti obvykle určuje

podle Mapy sněhových oblastí na území ČR, která je předmětem

Změny Z1 k [4], vydané v roce 2006 [5]. Tištěná mapa je tak základním

podkladem pro stanovení s k

.

56 stavebnictví 11–12/11


Roční maxima zatížení sněhem na zemi

Klimatologická stanice Horšovský Týn

Národní příloha k [4] ve svém článku NA.2.7 umožňuje stanovit

charakteristickou hodnotu s k

také podle údajů Českého hydrometeorologického

ústavu. V článku NA.2.7 se konkrétně uvádí: V místech,

kde malá podrobnost mapy sněhových oblastí neposkytuje dostatek

údajů o tíze sněhu, případně ze znalosti místních sněhových poměrů

vyplývá, že tíha sněhu by mohla být jiná než stanoví mapa, doporučuje

se určit zatížení sněhem podle údajů Českého hydrometeorologického

ústavu. Internetová verze sněhové mapy, uvedená na stránkách

www.snehovamapa.cz, obsahuje data, jež jsou garantována Českým

hydrometeorologickým ústavem. Charakteristické hodnoty zatížení

sněhem na zemi s k

uvedené v digitální mapě lze tedy použít jako

rovnocenné k údajům tištěné mapy [5].

Digitální mapa zatížení sněhem na zemi funguje v roce 2011 v režimu

testovací verze, kdy dochází k drobným úpravám v koncepci mapy

a k zapracování připomínek odborné veřejnosti. Od počátku roku 2012

bude digitální mapa fungovat jako plná verze, použití digitální mapy

pro běžnou projektovou činnost nebude zpoplatněno.

Koncept digitální mapy byl na pravidelném zasedání v květnu 2011

představen členům TNK 38. Rovněž byla uskutečněna pracovní

schůzka autorů mapy s odborníky z Kloknerova ústavu – prof. Ing.

Milanem Holickým, DrSc., Ph.D., doc. Ing. Janou Markovou, Ph.D.,

Ing. Marií Studničkovou, CSc., a Ing. Miroslavem Sýkorou, Ph.D.

Z pracovní schůzky vyplynuly požadavky a některá doporučení na

úpravu a omezené použití digitální mapy. Všem těmto požadavkům

bylo vyhověno – zásadní úpravy a omezení plynoucí z pracovní

schůzky jsou uvedeny v další kapitole a budou rovněž zapracovány do

manuálu k použití digitální mapy. Autoři digitální mapy předpokládají,

že na podzimním zasedání TNK 38 předloží návrh změny Z4 k [4], ve

kterém bude doplněno ustanovení Národní přílohy NA.2.7 o větu:

Údaje Českého hydrometeorologického ústavu jsou k dispozici na

www.snehovamapa.cz.

Omezení při používání digitální mapy

Minimální charakteristická hodnota zatížení sněhem na zemi s k

V souladu s [4 a 6] je charakteristická hodnota zatížení sněhem na

zemi s k

definována jako 98% kvantil z rozdělení ročních maxim tíhy

sněhu, což odpovídá střední době návratu 50 let. Hodnota s k

uvedená

ve výstupním formuláři digitální mapy je určena v souladu s touto definicí,

přičemž 98% kvantil byl určen z předpokladu tříparametrického

lognormálního rozdělení ročních maxim tíhy sněhu.

Ze statistického zpracování ročních maxim vodních hodnot sněhu

získaných pro jednotlivé klimatologické stanice vyplývá, že především

u stanic s malým sněhovým zatížením občas nastává situace, kdy

jedna hodnota ročního maxima výrazně překračuje další hodnoty ze

inzerce




▲ Obr. 1. Roční maxima zatížení sněhem na zemi pro klimatologickou

stanici Horšovský Týn

statistického souboru. Jako příklad je uvedena klimatologická stanice

Horšovský Týn, kde jedna hodnota z roku 1970 výrazně překračuje

další naměřené hodnoty a podle [7 a 8] má charakter mimořádného

zatížení, viz obr. 1. Ve smyslu normy [4] se jedná o tzv. výjimečné

podmínky, konkrétně o výjimečný spad sněhu. Podle národní přílohy

normy ČSN EN 1991-1-3 se však pro území České republiky výjimečné

zatížení sněhem nepředpokládá. Tato nesrovnalost je částečně vykompenzována

minimální charakteristickou hodnotou zatížení sněhem

na zemi uvažovanou pro trvalé a dočasné návrhové situace, která je

podle tištěné mapy [5] pro I. sněhovou oblast rovna s k

= 0,7 kN/m 2 .

Digitální mapa zatížení sněhem na zemi však pro oblasti s malým

sněhovým zatížením často udává charakteristickou hodnotu zatížení

sněhem s k

, která je nižší než s k

= 0,7 kN/m 2 (pro Horšovský Týn je to

hodnota s k

= 0,54 kN/m 2 ) a zvyšuje se tak riziko, že při výjimečném

spadu sněhu nebude konstrukce, navržená na nízkou hodnotu zatížení

sněhem, dostatečně spolehlivá.

Z výše uvedených důvodů se proto doporučuje při aplikaci digitální

mapy předpokládat minimální charakteristickou hodnotu zatížení

sněhem na zemi s k,min

= 0,7 kN/m 2 .

Použití digitální mapy pro pravděpodobnostní posuzování

konstrukcí

Koncepce digitální mapy je volena tak, aby byla použitelná nejen pro

tradiční analýzu konstrukcí podle metody dílčích součinitelů, ale také

pro přímé pravděpodobnostní posudky [9 a 10]. Kromě charakteristické

hodnoty zatížení sněhem na zemi s k

poskytuje mapa také statistické

charakteristiky rozdělení ročních maxim pro danou lokalitu (střední

hodnota, směrodatná odchylka, variační koeficient, šikmost) a křivku

trvání zatížení pro danou lokalitu [10].




zatížení sněhem na zemi (kN/m 2 )
















stavebnictví 11–12/11

57


Šikmost a

Zatímco střední hodnotu rozdělení ročních maxim pro danou lokalitu lze

určit poměrně přesně s využitím plošné interpolace a metody MWLR

– tzn. že hodnota pro danou lokalitu se stanovuje podle údajů z deseti

nejvíce „podobných“ klimatologických stanic [2 a 3], hodnoty směrodatných

odchylek a šikmostí mohou být ovlivněny větší statistickou

chybou. Nelze je totiž určit plošnou interpolací (data z „podobných“

klimatologických stanic jsou často velmi rozdílná). Musí se proto použít

polynomická ■ regrese v závislosti na středních hodnotách všech 825

klimatologických stanic v České republice.

Například závislost šikmosti na střední hodnotě je pro všech 825

klimatologických stanic znázorněna na obr. 2. Z obrázku vyplývá,

že reálná hodnota šikmosti může „oscilovat“ nad a pod příslušnou

regresní křivkou – největší rozdíly nastávají u hodnot šikmostí v oblastech

s malým sněhovým zatížením. Při výpočtu charakteristické

hodnoty zatížení sněhem na zemi s k

, která je definována jako 98%

kvantil z rozdělení ročních maxim tíhy sněhu, nehrají tyto rozdíly

významnou roli. Při pravděpodobnostní analýze konstrukcí podle

ČSN EN 1990 [6] a dokumentů JCSS [9], kdy jsou počítány pravděpodobnosti

poruchy v řádu 10 -5 , již mohou být výsledky možným

rozptylem hodnot směrodatné odchylky a šikmosti významněji

ovlivněny. Pro tyto případy se proto doporučuje považovat hodnoty

směrodatné odchylky a šikmosti za informativní a vždy se doporučuje

konzultace s odbornými pracovišti.

Závěr

Regresní analýza

Závislost šikmosti na střední hodnotě

střední hodnota μ (kg/m 2 )

data ze stanic

polynom 1. stupně

▲ Obr. 2. Zatížení sněhem na zemi – závislost šikmosti na střední hodnotě

dobnostní analýzu konstrukcí se doporučuje konzultace s odbornými

pracovišti, která mají s pravděpodobnostním posuzováním konstrukcí

dostatečné zkušenosti. ■

Poděkování

Tento příspěvek vznikl za finanční podpory projektu MŠMT v rámci

programu LH-Kontakt II, evidenční číslo projektu LH11073. Digitální

mapa zatížení sněhem na zemi vznikla za finanční podpory projektu

GA ČR 103/08/0589.

Použitá Literatura:

[1] Křivý, V.: Nová digitální mapa zatížení sněhem na zemi. Konstrukce,

2011, r. 10, č. 1, s. 20–25. ISSN 1213-8762

[2] Křivý, V., Čajka, R.: Design and reliability assessment of roof

structural elements using the new digital ground snow load

map of the Czech Republic. In Proceedings of 17th International

conference Engineering Mechanics 2011. Svratka: Academy of

Sciences of the Czech Republic, 2011. ISBN 978-80-87012-33-8

[3] Němec, L., Stříž, M.: Mapa zatížení sněhem. Meteorologické

zprávy. 2011, r. 64, č. 5. ISSN 0026-1173

[4] ČSN EN 1991-1-3:2005 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část

1-3: Obecná zatížení – Zatížení sněhem. ČNI, 2005.

[5] ČSN EN 1991-1-3:2005/Z1:2006 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí

– Část 1-3: Obecná zatížení – Zatížení sněhem (Změna Z1), ČNI,

2006

[6] ČSN EN 1990:2004: Eurokód: Zásady navrhování konstrukcí.

ČNI, 2004

[7] Sanpaolesi, L. et al.: Phase 1 Final Report to the European

Commission, Scientific Support Activity in the Field of Structural

Stability of Civil Engineering Works: Snow Loads. Department

of Structural Engineering, Univ. of Pisa, 1998

[ 8 ] S a d o v s k ý, Z. et al.: Spracovanie klimatologických údajov na

stanovenie zaťažení snehom na Slovensku, In Sborník 22. české

a slovenské konference Ocelové konstrukce a mosty. Brno:

CERM, 2009. ISBN 978-80-7204-635-5

[9] The JCSS Probabilistic Model Code. JCSS, 2001 [on-line].

Dostupný z www: . ISBN 978-3-

909386-79-6

[10] Marek, P., Guštar, M., Anagnos, T.: Simulation-Based Reliability

Assessment for Structural Engineers. Boca Raton: CCR Press,

FL, USA, 1996. ISBN 0-8493-8286-6

Digitální mapu, uvedenou na stránkách www.snehovamapa.cz, lze

v souladu s platnými normami použít pro stanovení charakteristické

hodnoty zatížení sněhem na zemi s k

. Mapa tak může sloužit jako plnohodnotná

alternativa ke stávající tištěné mapě [5]. Hlavní výhodou

použití digitální mapy je možnost získání výstižných údajů o zatížení

sněhem na zemi v posuzované lokalitě. Při porovnání charakteristických

hodnot zatížení sněhem na zemi odečtených z tištěné mapy [5]

s hodnotami poskytnutými novou digitální mapou lze u mnoha lokalit

pozorovat významné rozdíly. Četnější jsou nižší hodnoty s k

stanovené

podle digitální mapy. Výsledky srovnání ukazují, že především lokality

s vyšším sněhovým zatížením jsou v tištěné mapě často zatříděny

do vyšší sněhové oblasti, než by bylo potřeba [3]. Použití digitální

mapy tak může přinést významné ekonomické úspory především při

návrhu lehkých ocelových či dřevěných střešních konstrukcí. Výhodné

uplatnění mapy lze očekávat také při hodnocení existujících konstrukcí

navržených podle původní ČSN 73 0035. Při použití digitální mapy se

doporučuje omezit charakteristickou hodnotu zatížení sněhem na zemi

na hodnotě s k,min

≥ 0,7 kN/m 2 . Při použití digitální mapy pro pravděpoenglish

synopsis

K možnostem použití digitální mapy

sněhových oblastí České republiky

V článku je představena nová digitální mapa zatížení sněhem na

zemi, kterou lze používat jako plnohodnotnou, výrazně zpřesněnou

alternativu ke stávající tištěné mapě sněhových oblastí uvedené

v normě ČSN EN 1991-1-3. Nová digitální mapa poskytuje

projektantovi detailní informace o sněhových charakteristikách pro

libovolně zvolenou lokalitu v České republice. Databáze digitální

mapy byla vytvořena Českým hydrometeorologickým ústavem

s využitím nejnovějších poznatků o rozložení zatížení sněhem na

zemi na území České republiky.

klíčová slova:

zatížení sněhem, digitální mapa, navrhování konstrukcí, normy

keywords:

zatížení sněhem, digitální mapa, navrhování konstrukcí, normy

58 stavebnictví 11–12/11


inzerce

Kvalitní betonové konstrukce

Klíčovou roli při výběru vhodného materiálu

už dnes hraje nejenom kvalita samotných

materiálů a služeb, které společnosti nabízejí,

ale i způsob zpracování, rychlost realizace

a v neposlední řadě finanční náklady, na které

má také vliv neustálé zdražování vstupních

surovin a energie. Je známo, že betonáž zavlhlých

a tuhých betonů patří k nejtěžším pracím

na stavbě. Výhodným řešením v oblasti betonových

konstrukcí je použití značkových betonů

EASYCRETE ® – lehce zpracovatelný

beton nebo STEELCRETE ® – beton s rozptýlenou

výztuží od předního výrobce

transportbetonu v ČR skupiny Českomoravský

beton a.s., která je členem HeidelbergCement

Group.

EASYCRETE – Když potřebujete

stihnout termín

Při výstavbě se nejčastěji pro založení objektu

používá základový pás. Na první pohled je to

nejjednodušší konstrukce. Stačí pouze vybagrovat

správně tvar základu do podloží a následně

do něj provést betonáž. Často však dojde

k časové prodlevě a do výkopu se sesunou

stěny či při betonáži dojde k opakovanému

přerušování prací, což má za následek špatné

navázání nebo nenavázání jednotlivých částí

pásu. Základové pásy nebývají zpravidla vyztuženy,

a tak je mohou rovněž přerušit trhliny.

Konečným důsledkem bývá nehomogenní

konstrukce základů, která vede k nerovnoměrnému

sedání objektu, což s sebou nese nepříjemné

popraskání nosného i nenosného zdiva,

které pak trvá po celou dobu životnosti objektu.

Všechna tato negativa, která mohou vzniknout

při realizaci základů vašeho rodinného domu

díky špatnému technologickému postupu či

špatně zvolenému betonu, lze jednoduše eliminovat,

když pro kompaktní základovou desku

použijete beton EASYCRETE ® F nebo SF. Základová

pláň se urovná do požadované nivelety,

osadí a zafixují se prostupy (voda, el. proud

a odpady), položí se podkladní fólie, na ni

ocelová výztuž a obední se obvod základové

desky. Zhruba tři potřebné autodomíchávače

EASYCRETE ® jsou bez větší námahy schopni

uložit dva pracovníci asi za polovinu pracovní

směny. Výhodou tohoto postupu je značná

úspora času, efektivita a kvalita.

STEELCRETE ® – objekt bez trhlin

Základem dobré a kvalitní stavby je kompaktní

únosný základ objektu, který je možné zajistit

v případě použití betonu STEELCRETE ® ,

což je drátkobeton se zaručenými

mechanickými vlastnostmi obsahující

rovnoměrně rozptýlená ocelová

vlákna – výztuž. Je to kompozitní materiál

s konstantními vlastnostmi ve všech směrech,

jehož mechanické vlastnosti a kvalita jsou zaručeny

prováděnými testy. Používá se při zhotovování

betonových konstrukcí staveb (např.:

základové desky, podzemní podlaží objektu),

kde nahrazuje zcela nebo částečně klasickou

betonářskou výztuž, zejména pak v oblastech

zvýšeného namáhání.

Vláknobetony jsou stavebním materiálem již dlouhodobě

používaným pro zhotovování betonových

stavebních konstrukcí. Vlákna zlepšují různé

mechanické vlastnosti betonu, jako například pevnost

betonu v tahu, odolnost proti obrusu, nebo

naopak snižují rozvoj trhlin v betonu při procesu

jeho tvrdnutí a snižují i šířku trhlin ve ztvrdlém betonu.

STEELCRETE ® je novým druhem drátkobetonu,

jehož mechanické vlastnosti jsou předem testovány

dle standardizovaných zkušebních postupů

a výrobce (členové skupiny Českomoravský beton)

je garantuje jako součást dodávky.

STEELCRETE ® je homogenním materiálem,

a proto se díky jeho použití snižuje riziko nesprávného

vyztužení či posunutí výztuže při

hutnění. Dále zlepšuje soudržnost betonu

v detailech konstrukce (hrany) a odstraňuje tzv.

opadávání betonu v okrajových částech.

Odstraněním nebo částečnou redukcí klasické

betonářské výztuže v konstrukci odpadá či

se značně redukuje požadavek na dopravu

a skladování výztuže na stavbě a provádění

armovacích prací. Dodávkou rozptýlené výztuže

„přímo z autodomíchávače“ se zrychlí

postup výstavby a navíc toto řešení přispívá

k nemalé úspoře nákladů na provedení stavby.

STEELCRETE ® je drátkobeton, jež splňuje veškeré

požadavky na beton dle ČSN EN 206-1

a navíc splňuje požadavky dle podnikové

normy vydané Českomoravským betonem a.s.

PN ČMB 01-2008, na kterou bylo vydáno staveb

technické osvědčení STO 060-028542.

STEELCRETE ® je vyráběn na centrálních betonárnách

za nepřetržité kontroly výrobního procesu.

Na stavbu je dodáván autodomíchávači

a do konstrukce je ukládán přímo, pomocí čerpadel

nebo jeřábem a bádiemi. Zhutňování se

provádí jako u obyčejného betonu.

STEELCRETE ® je s výhodou používán také při

výstavbě rodinných domů na konstrukce základových

desek, kde může zcela nahradit

klasickou výztuž. Dále do objektů s vysokým

nárokem zatížení na m 2 . Množství drátku na m 3

betonové směsi STEELCRETE ® se stanoví podle

požadovaného zatížení. V kombinaci s klasickou

výztuží je vhodný pro provádění stěn

podzemních podlaží budov, např.: sklepy (zde

při použití technologie „bílé vany“, kdy přispěje

k redukci klasické výztuže a redukuje šířku

možných trhlin v konstrukci, čímž se dosáhne

vodotěsnosti konstrukce). Je vhodný v kombinaci

s klasickou výztuží i pro další staveb

konstrukce (stěny, stropy, sloupy), které vyžadují

vyšší stupeň vyztužení, a použití pouze

betonářské výztuže by vedlo k problémům při

betonování průřezu a detailů.

STEELCRETE ® , jak už bylo výše řečeno, je vhodný

mimo jiné pro základové desky bez použití

klasické výztuže. Příprava základové desky na

betonáž je stejná jako při použití klasické betonové

směsi a ocelové výztuže.

Minimální doporučená tloušťka nanesené

betonové směsi STEELCRETE ® je 150 mm. Po

uložení STEELCRETE ® na základovou desku lze

jednoduše hladinu směsi rozvlnit a tím dojde

k rozlití povrchu. Perfektní konzistenci a dobrou

stabilitu s vysokým nárokem na rozlití dosáhneme

kvalitními příměsmi. Použití betonu s rozptýlenou

výztuží STEELCRETE ® se stále více

prosazuje na stavbách, kde je kladen důraz na

hospodárnost, rychlost a preciznost.

Více informací a kontakty pro dotazy naleznete

na produktovém webu skupiny Českomoravský

beton www.lite-smesi.cz.

stavebnictví 11–12/11

59

29.8.11 15:09


historie ČKAIT

text: Hana Dušková

foto: archiv ČKAIT, redakce

▲ Z debaty dne 3. října 2011. Zleva: prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc.; Ing. Bohumil Rusek; Ing. Václav Mach; Ing. Miroslav Kotrbatý; prof. Ing. František Drkal, CSc.;

Ing. Svatopluk Zídek.

20. výročí Inženýrské komory (ČKAIT)

II. díl: období let 1992–1993

Druhý díl seriálu, mapujícího hlavní události

dvacetileté epochy činnosti České komory

autorizovaných inženýrů a techniků činných

ve výstavbě (ČKAIT), představí období, které

následovalo po vzniku Komory. Popíše tedy

zejména roli Ustavujícího výboru ČKAIT, spolupráci

s příslušnými fakultami a součinnost

s Českým svazem stavebních inženýrů a některými

dalšími profesními organizacemi. Obsahem

je také prezentace úkolů definovaných

prvním shromážděním delegátů ČKAIT konaném

v listopadu roku 1992, schválení zkušebního

řádu a zahájení zkušebního procesu

v roce 1993. V této souvislosti je rovněž zmíněna

historie problematiky § 34, o oprávnění

k projektové činnosti nebo osvědčení zvláštní

způsobilosti k výkonu činností ve výstavbě,

v rámci zákona č. 360/1992 Sb.

Účast v debatě zabývající se výše

uvedenou problematikou, z níž prezentujeme

nejzajímavější výstupy,

přijali tito odborníci – reprezentanti

Ustavujícího výboru České komory

autorizovaných inženýrů a techniků

činných ve výstavbě (ČKAIT), jmenovaného

dne 7. července 1992

tehdejším ministrem životního

prostředí ČR: prof. Ing. František

Drkal, CSc. z Fakulty strojní

ČVUT; prof. Ing. František Hrdlička,

CSc., děkan Fakulty strojní ČVUT;

Ing. Miroslav Kotrbatý, spolumajitel

firmy Kotrbatý s.r.o.; Ing. Václav

Mach, první předseda ČKAIT;

prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc.,

prorektor pro výstavbu a investiční

činnost ČVUT v Praze, předseda

Českého svazu stavebních

inženýrů v letech 1992–2006;

Ing. Bohumil Rusek, místopředseda

ČKAIT v letech 1992–2008;

Ing. Svatopluk Zídek, současný

prezident ČSSI a předseda OK

ČKAIT Karlovy Vary.

■ Jak hodnotíte období procesu

přípravy vzniku ČKAIT z pohledu

spolupráce jednotlivých

profesních organizací?

Prof. Pavlík: Podle mého názoru

byla skupina, která iniciovala,

a poté společně pracovala na

legislativním procesu ustanovení

Komory, velice liberální. Uvědomovala

si, že cíle lze dosáhnout jedině

vzájemnou komunikací a společným

předložením návrhu zákona.

Základním mottem bylo, že se

činnost ČKAIT nebude omezovat

pouze na stavební inženýry, ale že

se v rámci autorizačních oborů nebudou

vylučovat se stavebnictvím

související technické disciplíny.

Určitým problémem sice byly

60

stavebnictví 11–12/11


střety s kolegy architekty, kteří,

jak již bylo dříve zmíněno, nechtěli

v rámci ČKAIT akceptovat autorizační

obor Pozemní stavitelství.

Avšak ve finále se obě profesní

organizace dokázaly domluvit na

společném postupu.

Ing. Mach: Základní princip, na

kterém byla činnost ČKAIT postavena,

je kontinuita se stavebním

zákonem. Stavební činnost je

v této souvislosti třeba chápat

v celém rozsahu profese. Má proto

význam, aby v rámci Komory byli

autorizováni také odborníci souvisejících

oborů, kteří jsou vzděláváni

na příslušných technických

fakultách. Například technologická

zařízení budov někdy tvoří až 90 %

stavby.

Prof. Hrdlička: Inženýrská komora

vznikla z iniciativy stavebních inženýrů,

ale postupně se ukázalo,

že by bylo vhodné, aby se v rámci

činnosti ČKAIT zapojili také strojaři

a elektrikáři, protože to jsou profese,

bez kterých jsou jednotlivé

stavby v celku nefunkční. V některých

případech mají dokonce

převažující charakter. Z tohoto

důvodu také nevznikly příslušné

samostatné komory. Pouze v symbióze

těchto profesí má jakékoliv

technické dílo smysl.

Ing. Mach: Velmi aktivně se na

přípravě návrhu autorizačního zákona

podílel také Svaz podnikatelů

ve stavebnictví v ČR, jenž byl na

tehdejší dění od začátku napojen.

Formálně však v rámci Komory

začleněn nebyl, protože se jedná

o podnikatelskou organizaci, což

ČKAIT být neměla.

Prof. Drkal: V té době jsem kromě

působení na Strojní fakultě

ČVUT byl členem představenstva

Českého svazu vědeckotechnických

společností (ČSVTS).

Mým profesním zaměřením je

obor vzduchotechnika. S kolegou

Ing. Kotrbatým, který se odborně

specializuje na oblast vytápění,

jsme se v rámci informací, jež

jsme získali o iniciaci přípravy

vzniku ČKAIT, do předmětného

dění tehdy zapojili společně. Chtěli

jsme zejména podpořit záměr, aby

profese, které jsme zastupovali

a které jsou součástí studijních

programů jak na strojní, tak i na

stavební fakultě, byly zařazeny

mezi autorizační obory ČKAIT.

Ing. Mach: Stejným způsobem

se zapojila také například Česká

asociace inženýrských geologů.

Ing. Kotrbatý: Mezi členy odborné

Společnosti pro techniku

prostředí (STP), jež byla jedním

ze zakládajících členů ČSVTS,

byli mnozí odborníci, kteří působili

jako vedoucí projektanti a inženýři

technologických, a to zejména

energetických staveb. Ti velmi

vítali potenciální možnost se do

činnosti Komory zapojit.

Prof. Drkal: O tom, že byl vztah

mezi Komorou a Společností pro

techniku prostředí vždy velmi dobrý,

svědčí to, že je mnoho kolegů

dodnes aktivními členy jak SPT,

tak ČKAIT.

Prof. Hrdlička: Nezmínili jsme

například také organizaci s názvem

Sdružení odběratelů investičních

celků, která byla v rámci tehdejšího

dění velmi činorodá.

■ Spolupráce se samozřejmě

vyvíjela také v oblasti akademických

institucí. Jakou roli

měla součinnost s jednotlivými

fakultami?

Prof. Pavlík: Je zajímavé, že

vysokoškolští pedagogové byli

členy Svazu v daleko vyšší míře,

než je tomu v současné době,

kdy spatřuji v tomto směru určitý

odstup. Tehdy bylo celé dění

sledováno právě prostřednictvím

ČSSI a fakulty se prostřednictvím

svých významných odborníků,

kteří byli členy Svazu, zapojovaly

do formování ČKAIT velmi přirozeně.

Mimo jiné například pomáhali

poskytnutím prostor, protože Svaz

měl v té době k dispozici pouze

několik kanceláří budovy v pražské

Legerově ulici.

Ing. Mach: V tomto směru rozhodovaly

zejména konkrétní osoby

a jejich vztah k ČSSI. Na některých

fakultách lidé celé dění velmi podporovali

a cítili potřebu se připojit,

jinde tomu bylo obráceně a ochota

spolupracovat chyběla. Velmi

dobrý kontakt byl například s pražskou

stavební fakultou. Naopak

s brněnskou stavební fakultou byla

spolupráce špatná.

Prof. Pavlík: Ano, na Stavební fakultě

ČVUT v Praze velmi pomohli

zejména děkani, nejprve prof. Ing.

Jiří Witzany, DrSc., později také

doc. Ing. Ladislav Lamboj, CSc.,

kteří zároveň prezentovali určitý

autorizační obor.

Ing. Mach: Na druhou stranu,

znám na této fakultě některé

odborníky, kteří se do činnosti ve

Svazu tehdy, ani potom později,

nikdy nezapojili.

Ing. Kotrbatý: Děkan Fakulty

strojní ČVUT Prof. Ing. Petr Zuna,

CSc., nebyl profesně zaměřen na

oblast výstavby, nicméně, když

jsme se na něj v tomto směru obrátili,

vyvinul iniciativu pro zapojení

profesí technika prostředí a technologická

zařízení do autorizačních

oborů v rámci Komory.

■ Jaká rozhodnutí v rámci tohoto

období formování Komory

považujete pro zajištění její

smysluplné funkce za zásadní?

Prof. Pavlík: Smyslem vzniku Inženýrské

komory bylo od začátku

především zvýšení kvality v rámci

profese.

Prof. Hrdlička: Jedním z hlavních

principů byl také návrat k osobní

zodpovědnosti. To byl jeden z hlavních

motivů, jenž nás zásadním

způsobem oslovoval.

Ing. Mach: Velice důležité bylo

zejména definování rozsahu působnosti

autorizovaných osob. Ve

výsledné verzi je mezi vybrané

činnosti, k jejichž výkonu mají

autorizované osoby oprávnění,

zařazena jak projektová činnost

ve výstavbě, tak odborné vedení

provádění staveb. Vzpomínám

si, že tuto variantu od začátku

velice podporoval například doc.

Ing. Milan Veverka, CSc., tehdy

prezident Svazu podnikatelů ve

stavebnictví v ČR. Návazně však

tehdy bylo velmi složité vyřešit

například otázky pojištění autorizovaných

osob, protože pojišťovny

do té doby neměly zkušenosti

s vypracováním pojistných smluv

pro stavbyvedoucí.

Prof. Pavlík: Závažná diskuze se

tehdy vedla i o tom, zda kromě

inženýrů mají mít možnost ucházet

se o autorizaci také technici činní

ve výstavbě.

Ing. Zídek: Jedním ze zlomových

bodů tehdy bylo řešení otázky,

zda se bude jednat o Komoru

autorizovaných inženýrů, nebo

Komoru autorizovaných inženýrů

a techniků. Je škoda, že zde není

přítomen kolega Ing. Jan Zdeněk,

který v přípravném ustavujícím

výboru také zastupoval Svaz podnikatelů

ve výstavbě a stále bojoval

za práva techniků. Myslím si, že

včasné rozhodnutí o autorizaci

techniků činných ve výstavbě

bylo zásadní. Tím, že technici mají

povinnost vykonat autorizační

zkoušku a vztahuje se na ně povinnost

celoživotně se vzdělávat,

se významně zvýšila jejich autorita

a povědomí o jejich poslání ve

společnosti. Shodou okolností

jsem včera přijel ze slavnostního

zasedání k 10. výročí založení

Polské inženýrské komory

v Krakově, kde byly zmiňovány

velké problémy související právě

s absencí odborného dohledu

nad techniky.

■ Nebyla snaha o vytvoření

ČKAIT z pohledu Českého svazu

stavebních inženýrů chápána

jako konflikt zájmů dvou

profesních organizací?

Prof. Pavlík: V rámci Svazu byl

vztah k myšlence vzniku Komory

od počátku ideově velice silný.

Byť někteří opravdu upozorňovali

na to, že po jejím založení Svaz zůstane

v pozici dobrovolné profesní

organizace a že může v rámci obou

profesních organizací dojít ke konfliktu

zájmů a k otázkám způsobu

rozdělení příslušných kompetencí.

To ale v žádném případě neznamenalo,

že Svaz ve své programové

struktuře nepodporoval Legislativní

komisi, jejímž úkolem číslo

jedna bylo právě založení Komory.

Mohu, myslím, potvrdit, že se ani

později nikdo nesetkal s náznakem

případného uzurpování moci nebo

podobných jevů.

Musím v této souvislosti zmínit ještě

další přednost, kterou se Český

svaz stavebních inženýrů v rámci

své historie vyznačoval – byl to

vysoký morální kredit.

Ing. Zídek: Je pravda, že proti vzniku

Komory nebyla ze strany Svazu

sebemenší zášť, naopak projevil

velkou podporu. Bohužel, musím

konstatovat, že podobnou podporu

v současnosti v rámci zapojení se

do činnosti Svazu ze strany členů

Komory nepociťuji.

Ing. Mach: Podle mého názoru je

jednou z příčin to, že se Svaz od

Komory málo odděluje. Činnost

obou organizací se v mnohém

stavebnictví 11–12/11 61


▲ Ing. Václav Mach,

předseda

▲ Ing. Ivo Bajer

▲ Ing. Miroslav

Čermák, CSc.,

místopředseda

▲ Ing. František

Čejka

▲ Ing. Bořivoj Málek,

místopředseda

▲ Ing. Pavel Čížek

▲ Ing. Miroslav

Najdekr, CSc.,

místopředseda

▲ prof. Ing. František

Drkal, CSc.

▲ Ing. Bohumil

Rusek,

místopředseda

▲ Ing. Jan Fujáček

integruje a ve výsledku jsou chápány

jako jeden celek, což je pro

jejich členy nevýhodou. Například

v rámci Obce architektů a Komory

architektů je činnost obou organizací

diferencována a vzájemně

se neváže

Ing. Zídek: Na druhou stranu mezi

oběma profesními organizacemi,

tedy jak Svazem inženýrů, tak

Inženýrskou komorou, doposud

nevznikly jakékoliv spory, a to je

velmi pozitivní.

Je ale pravda, že v rámci činnosti

Svazu jsou v některých případech,

například při organizování

odborných exkurzí na zajímavé

stavby, oslovováni členové obou

organizací.

▲ prof. Ing. Miroslav

Horák, CSc.

▲ Ing. Miroslav

Kotrbatý

▲ Ing. Miroslav

Loutocký

▲ prof. Jaroslav

Pašek, DrSc.

▲ Ing. Ladislav

Vižďa, CSc.

▲ Ing. Igor Hönig

▲ Ing. Jiří Koudelka

▲ prof. Ing. František

Hrdlička, CSc.

▲ Ing. Pavel Křeček

▲ Ing. František

Kleček

▲ Ing. Jiří Kuchynka

▲ Ing. Josef Mach ▲ Ing. Jan Merenda ▲ Ing. Vlastimil

Moucha

▲ Ing. Jindřich

Pater

▲ prof. Ing. Jiří

Witzany, DrSc.

▲ prof. Ing. Miloslav

Pavlík, CSc.

▲ Ing. Jan Zdeněk

▲ Ing. Antonín

Postřihač, CSc.

▲ Ing. Svatopluk

Zídek

▲ Ing. Jiří Kokoška

▲ doc. Ing. Ladislav

Lamboj, CSc.

▲ Ing. Václav Oupor

▲ Ing. Jiří Schandl

▲ Třicet čtyři členů Ustavujícího výboru České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT),

který byl jmenován 7. července 1992 tehdejším ministrem životního prostředí České republiky Ing. Františkem Bendou, CSc.

Slib členů Ustavujícího výboru ČKAIT se konal 25. listopadu roku 1992.

■ Jak je v současné době diferencována

činnost obou profesních

organizací ČKAIT a ČSSI?

Jaké dnes mají odborníci v rámci

členství v ČSSI možnosti se

odborně profilovat?

Ing. Rusek: Komora v rámci jednotlivých

autorizačních oborů

zahrnuje řadu různých subjektů

– jak z oblasti stavebnictví, tak

strojírenství nebo elektrotechniky.

Na základě stavebního zákona má

však za úkol sledovat především

vybrané činnosti, jejichž výsledek

ovlivňuje ochranu veřejných zájmů

ve výstavbě. Někteří členové, především

z oblasti pozemních staveb,

si neuvědomují, že prostředí

pro vlastní specializovanou činnost

by se měli snažit vytvořit právě

v rámci odborných skupin ČSSI.

Komora se nemůže v tomto směru

starat o celé odborné spektrum.

Pokud nahlédneme do historie,

byl za první republiky vztah Svazu

a Komory stejný.

Ing. Zídek: Svaz, který má v současné

době řádově 2000 členů,

zastává roli výběrové organizace,

která nabízí svým členům uplatnění

v rámci devíti specializovaných

odborných společností, sdružujících

odborníky z celé republiky.

Tyto společnosti shromažďují, konzultují

a rozšiřují vědecké poznání

v příslušných oblastech a spolupracují

také s experty v zahraničí.

Ing. Mach: Komora sice svým

členům v rámci organizování celoživotního

vzdělávání ČKAIT (CŽV)

zajišťuje přístup k nejnovějším

informacím a znalostem, avšak

62

stavebnictví 11–12/11


všem 28 000 autorizovaným osobám

nemůže zajistit uplatnění

v podobných, úzce specializovaných

odborných společnostech.

To není reálné.

Prof. Drkal: Společnost pro techniku

prostředí (STP) poskytuje

svým členům odborné informace

na seminářích, kurzech, konferencích

i v časopisu Vytápění,

větrání, instalace. STP sdružuje

okolo 1400 konstruktérů, projektantů,

dodavatelů a provozovatelů

zařízení techniky prostředí budov.

Je členěna na 12 odborných sekcí

– úzce specializovaných odborných

skupin.

■ Vraťme se do roku 1992.

Vznik České komory autorizovaných

inženýrů a techniků

činných ve výstavbě je datován

dnem 7. července, kdy byl

ministrem životního prostředí

České republiky Ing. Františkem

Bendou, CSc., na návrh

Českého svazu stavebních

inženýrů jmenován 34členný

Ustavující výbor ČKAIT.

Ing. Rusek: Úkolem Ustavujícího

výboru bylo realizovat přípravné

práce pro zahájení činnosti Komory

a v té souvislosti svolat ustavující

shromáždění delegátů ČKAIT.

Na svém prvním zasedání Ustavující

výbor zvolil jeho předsedou

Ing. Václava Macha, místopředsedy

Ing. Miroslava Čermáka,

CSc.; Ing. Bohumila Ruska;

Ing. Miroslava Najdekra, CSc.;

a Ing. Bořivoje Málka.

Ing. Mach: Za velmi pozitivní

považuji zejména skutečnost, že

jsme se tehdy byli schopni na

výběru těchto 34 reprezentantů

bez větších problémů v rámci

všech spolupracujících profesních

organizací domluvit.

Prof. Pavlík: Ve výběru členů,

který nebyl náhodný, skutečně

panovala shoda. Ustavující výbor

byl množinou zástupců, jež komplexně

pokrývali nejen oblast regionální,

ale také jednotlivé profese.

■ Jak byla definována autorizace

ve smyslu zákona č. 360/1992 Sb.?

Ing. Rusek: Autorizací zákon

rozumí vykonání zkoušky před

komisí, kterou jmenuje autorizační

rada ČKAIT. Tu jmenuje na

návrh Komory příslušný ministr

▲ 15. června roku 1993 byli žijící autorizovaní civilní inženýři začleněni jako čestní členové Komory. Od té doby se setkávají

každoročně. Fotografie dokumentuje setkání čestných členů ČKAIT v budově ČSSI v Legerově ulici v roce 2000.

(v současné době ministr pro

místní rozvoj) na dobu tří let. V pětičlenných

komisích jsou odborníci

ze zkoušeného oboru. Uchazeč

o autorizaci předkládá doklady

o ukončeném vzdělání a praxi,

absolvuje test z právních předpisů,

a poté rozpravu nad pracemi, které

ze své odborné praxe pokládá za

významné. Po úspěšném absolvování

zkoušky skládá předepsaný

slib. Tím se stává řádným členem

ČKAIT, obdrží osvědčení o autorizaci

a autorizační razítko se státním

znakem.

■ Kdy a komu byly uděleny

první autorizace?

Ing. Rusek: 26. října 1992 schválil

ministr životního prostředí ČR Ing.

František Benda, CSc., první prozatímní

autorizační řád ČKAIT. Podle

něj složil dne 25. listopadu slavnostní

slib autorizované osoby, ve smyslu

zákona ČNR č. 360/1992 Sb.,

zvolený předseda Ustavujícího

výboru ČKAIT Ing. Václav Mach

do rukou nejstaršího člena Ustavujícího

výboru Ing. Josefa Macha

a poté jej složili ostatní členové

do rukou zvoleného předsedy

Ing. Václava Macha.

Ing. Mach: Do doby zvolení řádných

orgánů Komory měl právo

udělovat autorizace Ustavující

výbor ČKAIT. V té době se již

uskutečnilo školení 240 vybraných

budoucích zkušebních komisařů,

kteří pak na listopadovém shromáždění

delegátů složili slavnostní

slib.

K 31. prosinci 1992 tak měla

ČKAIT celkem 256 autorizovaných

osob. Z toho 165 osob v regionální

sekci Praha a 91 osob v regionální

sekci Brno.

■ Jak vzpomínáte na období

vaší činnosti jako zkušebních

komisařů ČKAIT?

Prof. Hrdlička: Pro celý proces

bylo podstatné definovat oblasti

a formu zkoušení, složení a zejména

počet zkušebních komisí. Myslím,

že toto vše se podařilo zvládnout

za velice krátkou dobu. I když

jsem se dříve názorově k nutnosti

zkoušení uchazečů o autorizaci

nepřikláněl, činnost zkušebního

komisaře mě přesvědčila o tom,

že je to nezbytné. Školní znalosti

mohou vytvořit kvalitní základnu,

ale nemohou nahradit praxi, jež

umožňuje na danou odbornou

problematiku nahlížet podstatně

komplexněji.

Prof. Pavlík: Proces zkoušení se

diferencoval na jednotlivé profesní

obory, které dále příslušné postupy

vnitřně organizovaly. Působil jsem

tehdy v rámci autorizačního oboru

Pozemní stavby, a pamatuji se, že

jsme České komoře architektů nabízeli

vzájemnou výměnu jednoho

z komisařů. Řešit bylo třeba také

základní formu zkoušky. Záměrem

nebylo zpochybňovat vzdělání dosažené

během studia, ale zjistit, jak

se dotyčná osoba orientuje v praxi.

Nakonec bylo rozhodnuto, že základem

budou reference uchazečů

o autorizaci – tedy buď projektové

dokumentace, nebo projekty, které

byly dotyčnými osobami realizovány.

Na tomto základě pak bude

vedena diskuze. Toto rozhodnutí se

v praxi následně osvědčilo.

Ing. Mach: Postupně jsme také

dospěli k přesvědčení, že v rámci

procesu zkoušky je velmi důležitou

složkou také oblast stavebního

práva, jehož znalosti jsou pro

autorizované osoby v rámci jejich

profesního působení podstatné.

Prof. Pavlík: Zkušební komisaři

tehdy měli v této oblasti povinná

školení. V souvislosti s přípravou

zkušebních témat jsme také začali

spolupracovat s experty, kteří se

později formovali v rámci České

společnosti pro stavební právo.

■ Kdy začalo být součástí

zkoušky odborné způsobilosti

uchazečů o autorizaci také

ověřování znalostí platných

právních předpisů?

Ing. Rusek: Již od roku 1992 je

v rámci § 8 autorizačního zákona

uvedeno, že předmětem zkoušky

odborné způsobilosti je ověření

znalostí potřebných pro výkon

příslušných odborných činností,

zejména pokud nejsou součástí

uchazečova uznaného odborného

vzdělání, a ověření znalosti

platných právních předpisů upravujících

výkon příslušných odborných

činností, popřípadě činností

souvisejících.

Prof. Hrdlička: Znalost příslušných

platných právních předpisů

byla vyžadována od začátku,

stavebnictví 11–12/11 63


vyvíjela se však v tomto směru

forma zkoušení. Nejprve byla

právní problematika součástí ústní

zkoušky, o dva roky později se zavedlo

ověření příslušných znalostí

formou testu, jehož úspěšné splnění

podmiňuje následnou vlastní

zkoušku odborné způsobilosti.

Ing. Mach: Ve zkušební komisi byl

od počátku vždy jeden ze zkušebních

komisařů právním expertem.

■ Kdy byla činnost České komory

autorizovaných inženýrů

a techniků činných ve výstavbě

oficiálně zahájena?

Ing. Rusek: Činnost Komory

byla zahájena 28. listopadu 1992

prvním ustavujícím shromážděním

delegátů ČKAIT, svolaném

Ustavujícím výborem ČKAIT. Na

tomto shromáždění delegátů bylo

zvoleno představenstvo ČKAIT,

v čele s předsedou Ing. Václavem

Machem, byla zvolena dozorčí rada

(předsedou byl doc. Ing. Antonín

Pokorný, CSc.) a stavovský soud

(předsedou byl Ing. Josef Mach).

Byl schválen návrh kandidátů autorizační

rady z řad autorizovaných

inženýrů a řády České komory

autorizovaných inženýrů a techniků

činných ve výstavbě (etický,

organizační, volební a jednací,

disciplinární). Sídlo Komory bylo

v domě ČSSI v Legerově ulici

č. 52, Praha 1.

Ing. Mach: Struktura Komory se

začala vytvářet územně. Na základě

schváleného statutu zahájily od

1. prosince 1992 svoji činnost oblastní

kanceláře ČKAIT, které byly

rozděleny na regionální sekci Praha

a Brno. Shoda v rámci tohoto rozhodnutí

byla velmi důležitá, protože

zákon tuto problematiku neřešil.

■ Jaký byl zájem o autorizace

a kdy začaly být přijímány první

žádosti?

Ing. Rusek: První autorizační rada

ČKAIT byla jmenována ministrem

hospodářství doc. Ing. Karlem

Dybou, CSc., dne 14. ledna 1993.

Schválením Zkušebního řádu

ČKAIT a Směrnice pro přijímání

žádosti o autorizaci představenstvem

Komory byla dokončena

příslušná příprava a mohl být

zahájen zkušební proces. Oblastní

kanceláře začaly přijímat žádosti

o udělení autorizace, byly podepsány

smlouvy se zkušebními

místy a v březnu se uskutečnily

první autorizační zkoušky.

Prof. Pavlík: Zde je nutné zmínit,

že odborná veřejnost, které Komora

v té době nabízela působení, se

dělila na dvě skupiny. Jedna se

„podvolila“, absolvovala autorizační

zkoušky a stala se členy Komory.

Pak zde byla skupina lidí, kteří

autorizační zkoušky složit odmítali,

i když se nedá říci, že by nebyli odborně

způsobilí. Trvalo pak určitou

dobu, než změnili názor.

■ Pokud vzpomínáme na významné

události v historii

Inženýrské komory, musíme

také připomenout datum

15. června 1993. Tehdy představenstvo

ČKAIT splnilo úkol ze

shromáždění delegátů ČKAIT

začlenit žijící autorizované civilní

inženýry jako čestné členy

Komory. Když byla v roce 1951

Inženýrská komora zrušena,

byli totiž tito inženýři nuceni

ukončit svoji činnost a odevzdat

razítko.

Ing. Mach: V prostorách děkanátu

Stavební fakulty ČVUT v Praze

se tehdy konalo první setkání

čestných členů ČKAIT, na kterém

úředně autorizovaní civilní inženýři

obdrželi diplom a razítko čestného

člena Komory. Od této doby se

čestní členové setkávají každoročně.

Kromě bývalých civilních

inženýrů se čestnými členy stávají

i osoby, které působily při vzniku

Komory, nebo významně ovlivnily

její činnost.

■ Když v červenci 1992 vstoupil

v platnost zákon č. 360/1992 Sb.,

omezil platnost dřívějších průkazů

zvláštní způsobilosti do

července 1993. Po roce platnosti

tohoto zákona však poslanci

Parlamentu ČR přijali novelu,

kterou platnost dřívějších

průkazů zvláštní způsobilosti

opět prodloužili. Jak ovlivnila

tato skutečnost zájem odborné

veřejnosti o zkoušky

odborné způsobilosti a členství

v ČKAIT?

Ing. Rusek: V původním zákoně

z května roku 1992 bylo v rámci

§ 34 toto přechodné ustanovení:

Osoby, kterým bylo uděleno oprávnění

k projektové činnosti nebo

osvědčení zvláštní způsobilosti

k výkonu činností ve výstavbě podle

dosavadních předpisů, mohou

vykonávat vybrané činnosti podle

tohoto zákona pouze do jednoho

roku ode dne účinnosti tohoto

zákona.

V květnu 1993 poslanci Parlamentu

ČR přijali – tehdy přes odpor

vlády ČR – novelu zákona, kterou

prodloužili platnost dřívějších

průkazů zvláštní způsobilosti současně

s autorizacemi, získanými

podle autorizačního zákona, o další

jeden a půl roku, tedy do 31. prosince

1994. Vláda ČR tehdy na své

schůzi 19. května 1993 v usnesení

č. 252 přijala stanovisko k této

poslanecké iniciativě, v němž

Sněmovně sdělovala:

Přijetí navržené úpravy (zákona)

se nedoporučuje. Představuje

neodůvodněné prodloužení lhůty,

v níž mohou osoby bez státní autorizace

vykonávat vybrané činnosti

ve výstavbě, …a stav právní nejistoty

na straně objednatelů, zda jde

o osobu kvalifikovanou k výkonu

dané činnosti. Prodloužení období,

kdy lze vykonávat vybrané

činnosti bez státní autorizace,

směřuje proti základní koncepční

myšlence zákona. S udělením

autorizace a zapsáním do seznamu

vedenému příslušnou

Komorou spojuje zákon závažné

právní důsledky (odpovědnost

těchto osob, povinné pojištění,

jimi podepsané dokumenty jsou

veřejnými listinami, vztahuje se na

ně působnost příslušné Komory,

apod.). S ohledem na charakter

vykonávané činnosti, tj. projektové

a realizační činnosti ve výstavbě, je

třeba chránit veřejný zájem.

Poslanci však na tyto námitky

nedbali a novelu přijali. Průkazy

zvláštní způsobilosti byly nakonec

zrušeny až novelou autorizačního

zákona z roku 2003 a platily do

1. ledna 2004.

Ing. Mach: Do konce roku 1994,

tedy po dobu dvou a půl roku, měli

všichni, kdo měli zájem a chtěli

respektovat platný zákon, možnost

autorizaci u ČKA nebo ČKAIT získat.

V Praze a Brně působilo nepřetržitě

22 zkušebních komisí a další

zkušební místa včetně komisařů

byla – pro případ zvýšeného zájmu

žadatelů – připravena v Českých

Budějovicích, v Hradci Králové

a dalších městech. Tuto možnost

využilo do konce roku 1994 zhruba

10 000 inženýrů a techniků a cca

2500 architektů.

■ O dalším vývoji ustanovení

v rámci § 34 zákona 360/1992, Sb.

budeme informovat v dalších

částech seriálu. Závěrem tohoto

dílu ještě zpětně zhodnoťme

rané období utváření Inženýrské

komory. Co považujete

v tomto směru za jeho nejsilnější

stránku?

Ing. Mach: Důležité bylo zejména

to, že v této fázi přípravy vzniku

Komory spolupracovali jak představitelé

akademické sféry, tak

projektanti, ale i zástupci realizační

složky. Toto provázání vzájemně

uznávaných pohledů v rámci

jednotlivých profesních pozic

bylo velmi silnou složkou celého

procesu. Když celé období zpětně

hodnotím, považuji za naprosto

základní, že se jednalo o spolupráci

slušných lidí. I když jsme

neměli vždy na vše stejné názory,

což konečně vyplývá i z dnešní

debaty, pojil nás společný zájem

a vzájemný respekt. Kdyby tomu

tak nebylo, nikdy by se tento cíl

nepodařilo zrealizovat. Zpětně to

pokládám téměř za zázrak.

Ing. Zídek: Svědčí o tom skutečnost,

že dodnes je většina těchto

osob v rámci Komory stále aktivně

činná.

Prof. Pavlík: Komora byla vybudována

na silném základu, k jehož

principům se všichni zmiňovaní

účastníci přihlásili. Za Český svaz

stavebních inženýrů mohu konstatovat,

že velká podpora vzniku

Komory, zaujetí pro tento společný

záměr a téměř automaticky pokračující

aktivní spolupráce vyplynuly

zcela přirozeně, v návaznosti na

historický vývoj této profesní

organizace. A to bylo podle mě

podstatou pro to, aby tato snaha

byla úspěšná. ■

Následující díl seriálu bude zaměřen

na zahájení činnosti oblastních

kanceláří České komory

autorizovaných inženýrů a techniků

činných ve výstavbě. Budou prezentovány

nejzajímavější momenty

z další debaty, na kterou jsou

pozváni přednostové jednotlivých

oblastí.

64

stavebnictví 11–12/11


Aqua-therm

Praha

18. mezinárodní odborný veletrh vytápění,

ventilace, klimatizační, měřicí, regulační,

sanitární a ekologické techniky

22. - 26. 11. 2011

Výstaviště PVA Letňany, Praha 9

www.aqua-therm.cz

KONFERENCE TZB 2011

Úterý 22. 11.

■ Den portálu tzb-info.cz

– celodenní program

garant: Ing. Dagmar Kopačková, PhD.

Středa 23. 11.

11:00 – 13:00 hod., Velký sál výstaviště,

mezinárodní účast

■ TZB PRO BUDOVY S TÉMĚŘ NULOVOU

SPOTŘEBOU ENERGIE

garant: prof. Ing. Karel Kabele, CSc

Čtvrtek 24. 11.

10:30 – 12:30 hod.

■ AKUMULACE ELEKTRICKÉ ENERGIE

13:00 – 15:00 hod.

■ AKUMULACE TEPELNÉ ENERGIE

garant: doc. Ing. Tomáš Matuška, PhD.

(ve spolupráci s Československou společností

pro sluneční energii)

Pátek 25. 11.

10:30 – 12:30 hod.

■ ÚSPORY PITNÉ VODY A HOSPODAŘENÍ

S DEŠŤOVOU VODOU

garant: Ing. Dagmar Kopačková, PhD.

13:00 – 15:00 hod.

■ EKONOMIKA VYUŽITÍ SLUNEČNÍ ENERGIE

garant: doc. Ing. Tomáš Matuška, PhD.

Více na www.aqua-therm.cz

ZÍSKEJTE VSTUPENKU ZA 20 Kč 2011

jméno: ..................................................................................................... e-mail: .................................................................................................

ulice: ........................................................................................................ PSČ: ................................... město: ..................................................

Prosíme vyplnit čitelně (tiskacím písmem). Souhlasím s vedením mých osobních údajů v databázi návštěvníků veletrhu AQUA-THERM do odvolání souhlasu.

Tento kupón platí jako poukázka, kterou vyměníte u pokladen za zlevněnou vstupenku v ceně 20 Kč.


inzerce

PRODECO má teď veškeré informace a dokumentaci

k projektům vždy po ruce, a to díky úspěšné implementaci IS od firmy NAVISYS

Společnost PRODECO je inženýrsko-dodavatelská

firma orientovaná na dodávky a služby

zákazníkům především na povrchových dolech

a v tepelných elektrárnách. Projekty, na kterých

pracuje, se časovou náročností pohybují v rozmezí

týdnů až několika let. Dokumentaci k nim,

včetně všech faktur, smluv a změnových řízení,

mají přitom její pracovníci nyní k dispozici na

jedno kliknutí. Díky Microsoft Dynamics NAV

s oborovým řešením BIZ4BuildIn od společnosti

NAVISYS.

Přístup k informacím byl alfou i omegou

Společnost PRODECO od počátku využívala

podnikové informační systémy od lokálních výrobců.

Ty však řešily pouze finanční řízení společnosti

a nebyly schopny obsáhnout všechny

procesy. Hlavní předmět podnikání firmy – řízení

projektů a dodávek zařízení – tyto systémy nepodporovaly.

S postupně narůstajícím objemem

projektové dokumentace i elektronické a „papírové“

komunikace k jednotlivým projektům však

absence přímého elektronického přístupu k informacím

o projektech začínala být problematická.

Nový management, který nastoupil v roce

2006, se rozhodl, že se tato situace musí změnit,

protože bez aktuálních dat a rychlého přístupu

k potřebným informacím už nebylo možné posouvat

společnost dál.

Lokální řešení se nebylo schopné firmě

přizpůsobit

Firma zvažovala hned několik variant. Poté, co

se implementace stejného systému, který používala

mateřská společnost, ukázala jako časově

i ekonomicky neefektivní, zkusila firma oslovit silného

lokálního dodavatele. Měl přizpůsobit svůj

systém požadavkům, které firma měla. Jenže

u něj nepochodila. Firma tak hledala jinou alternativu.

Nový systém měl být dostatečně komplexní

na to, aby pokryl všechny procesy, včetně

projektového řízení a správy veškeré dokumentace

k projektům v elektronické formě. Zároveň

měl být schopen přizpůsobit se individuálním požadavkům

firmy tak, aby si mohla zachovat svou

hlavní konkurenční výhodu i desítky let budované

unikátní know-how. Po několikaměsíčním hledání

firma jako nejlepší alternativu vyhodnotila

Microsoft Dynamics NAV – silné nadnárodní

řešení s velkou mírou adaptability.

Microsoft Dynamics NAV jako podmínka

V roce 2009 bylo vypsáno výběrové řízení na

dodávku právě Microsoft Dynamics NAV s cílem

pokrýt všechny firemní procesy. Společnost NA-

VISYS nabídla kromě standardního ERP systému

i vlastní oborové řešení BIZ4BuildIn, čímž řeší

všechny klíčové procesy od řízení obchodních

příležitostí přes přípravu a realizaci zakázky, sledování

a řízení projektů, řízení zdrojů a správu

dokumentů až po řízení cashflow a controlling.

Samozřejmostí je grafické plánování, včetně obvyklých

Gantových diagramů, a integrace kalkulačních

systémů či integrace s intranetovým portálem

na platformě Microsoft SharePoint Server.

A právě tyto pokročilé funkce management společnosti

PRODECO oslovily nejvíce.

Oborové řešení BIZ4BuildIn nabídlo

vše, co firma potřebovala

NAVISYS zahájil celý projekt implementace

1. července 2010. Ostrý start systému pak proběhl

již 1. ledna 2011, tedy po pouhých 6 měsících.

Microsoft Dynamics NAV výrazně usnadnil práci

řady zaměstnanců. Reporting, který se dříve

prováděl ručně do několika různých excelových

tabulek, se nyní plně automatizoval. Výrazné

ulehčení práce přinesl nový systém i pracovnicím

finančního oddělení. Pravidelná finanční uzávěrka,

na které se pracovalo dříve několik dní v měsíci,

je teď hotová za jeden den. Vedení, které

zhruba pětinu týdne tráví na cestách a obchodních

jednáních, má nyní kdykoliv přístup ke všem

informacím o dění ve firmě, a to do nejmenších

detailů. Každý projekt, každou smlouvu, každou

nezaplacenou fakturu má teď management

k dispozici přímo v Microsoft Dynamics NAV

během pár kliknutí.

Zdlouhavé hledání dokumentů a obcházení

firmy zcela odpadlo

Největší posun, kterého si mohli všimnout i zákazníci

a obchodní partneři společnosti PRODE-

CO, však přineslo oborové řešení BIZ4BuildIn

a integrace veškeré dokumentace k jednotlivým

zakázkám přímo do prostředí Microsoft Dynamics

NAV. Když nyní sedí obchodník na jednání

se zákazníkem, může si ze svého notebooku

ihned otevřít libovolný dokument vztažený k danému

projektu, včetně například předávacího

protokolu zaslaného poštou před dvěma lety.

Zrychlilo se také jednání s obchodními partnery.

Všechny informace o předchozích obchodních

kontaktech, předchozí verze smluv nebo informace

o vzájemném platebním saldu jsou hned

k dispozici. Dříve přitom právě dohledávání

papírových dokumentů bylo extrémně časově

náročné. Získat k nim přístup přímo na jednání

se zákazníkem nebo obchodním partnerem

bylo prakticky nemožné. V desítkách šanonů

s papírovými dokumenty nebylo jednoduché se

vyznat. Díky elektronické podobě všech dokumentů

lze v nich hypertextově vyhledávat, což

značně usnadňuje zaměstnancům práci.

Nový systém pozitivně ohodnotili

i auditoři

Společnost PRODECO klade velký důraz na

profesionalitu a standardizaci všech procesů,

má zavedený a certifikovaný Integrovaný

systém řízení v rozsahu norem ČSN EN ISO

9001:2009, ČSN EN ISO 14001:2005,

ČSN OHSAS 18001:2008. Právě důsledná

dokumentace jednotlivých procesů a podrobné

manuály výrazně pomohly urychlit celou implementaci

Microsoft Dynamics NAV. Ten pak

pomohl při recertifikaci pro ISO 9001. Auditoři

navíc celou implementaci ohodnotili velmi pozitivně

a potvrdili, že nový systém pomůže při

dalším rozvoji firmy i z pohledu důrazu na standardizaci

a dodržování nastavených procesů.

Microsoft Dynamics NAV s oborovým řešením

BIZ4BuildIn tak zautomatizoval řadu klíčových

procesů, výrazně zefektivnil oběh a zpracování

projektové dokumentace a výrazně usnadnil získávání

podkladů pro rozhodování managementu

společnosti PRODECO.

Profil dodavatele

Společnost NAVISYS byla založena v roce 1997.

Úspěšné implementace a kvalitní služby ji rychle

posunuly mezi nejvýznamnější prodejce a implementátory

Microsoft Dynamics NAV. V současné

době působí především jako dodavatel komplexních

vertikálních řešení pro oblasti logistiky

dopravy, skladování, plánování a řízení výroby

a projektově orientované společnosti. Společnost

získala díky implementaci komplexního

informačního systému ve společnosti

PRODECO, a.s., prestižní cenu Microsoft

Awards 2011 v kategorii Microsoft

Dynamics ERP. V roce 2011 obdržel a společnost

NAVISYS ocenění za své úspěchy a stala

se členem Microsoft Dynamics PRESIDENT´S

CLUB již podruhé během tří let.


svět stavbařů

Industriální stopy 2011 – konference a exkurze do Ostravy

inzerce

Ve dnech 17.–18. října 2011 proběhla

v rámci 6. mezinárodního

bienále Industriální stopy dvoudenní

exkurze do Ostravy. Exkurze

navázala na pražskou konferenci

Průmyslové dědictví na hraně –

Architektura konverzí.

První den exkurze, 17. října 2011,

proběhlo slavnostní uvítání ve

Vítkovickém zámku generálním

ředitelem a předsedou představenstva

společnosti Vítkovice, a.s.,

Ing. Janem Světlíkem, jehož společnost

se stala tradičně hlavním

partnerem letošních Industriálních

stop. Následovala prohlídka

areálu NKP dolu Hlubina, která

pokračovala do areálu Vítkovických

železáren, kde se účastníci seznámili

s probíhající obnovou vysoké

pece č. 1, plynojemu a energetické

ústředny č. VI. Obnova železáren

je financována prostřednictvím

integračního operačního programu.

Do budoucna zde vznikne

společensko-vědecké centrum se

zpřístupněnou vysokou pecí. Jedná

se o největší obnovu národní

kulturní památky na našem území.

Prohlídky vedl Ing. arch. Josef

Pleskot (autor obnovy vysoké pece

a plynojemu) a částečně místní

školení průvodci. Prohlídka pokračovala

návštěvou území Nové

Karoliny, kde se dochovala dvojice

památkově chráněných hal, dnes

označovaných jako trojhalí. Plánuje

se jejich konverze pro multifunkční

účely označovaná jako zastřešené

náměstí, které se jistě brzy stane

atraktivním industriálním shromažďovacím

prostorem, v jehož

sousedství vyrůstá nová výstavba.

Ve večerních hodinách proběhl

v kompresorovně na dole Anselm

na Landeku společenský program

doplněný slavnostním aktem

přijímání nových adeptů do cechu

hornického. Nově byli přijati Ing.

arch. Naděžda Goryczková, generální

ředitelka NPÚ; Ing. Svatopluk

Zídek, prezident ČSSI; Dipl.-Soz.

Peter Backes z hutí ve Völklingenu;

architekt Rasmus Radach z Ham-

burku a Dr Miles K. Oglethorpe,

pracovník Skotské památkové péče.

Druhý den, 18. říjen 2011, byl

věnován odborným přednáškám.

Program byl rozdělen do tří tematických

bloků. Dopolední program

se týkal tématu Vize proměny Ostravy:

Vítkovice a Trojhalí. Program

moderoval Petr Koudela z Dolní

oblasti Vítkovice. S referáty na

toto téma vystoupili Jan Světlík,

generální ředitel, Vítkovice, a.s.;

Ing. arch. Naděžda Goryczková

a Josef Pleskot.

Odpolední blok hodnotil v prvním

panelu Udržitelný rozvoj a realizaci

projektů nového využití průmyslového

dědictví. Moderování se

zhostila Nina Bartošová z Fakulty

architektury ČVUT. Zahraniční

hosté v tomto bloku seznámili

české publikum s velmi podnětnými

konverzemi průmyslových

objektů v Německu a Velké Británii.

Peter Backes pohovořil

na téma Strategie a marketing

udržitelného rozvoje ve Völklingenu,

Miles Oglethorpe uvedl

příklady projektů konverzí ve

Skotsku a Rasmuch Radach nastínil

případové studie z Německa.

Druhý odpolední panel byl věnován

tématu Industriální turistika,

zpřístupnění památek jako kroku

k jejich záchraně. Moderovala Eva

Dvořáková z NPÚ. S referátem

v této sekci vystoupili Ing. Jakub

Hlaváček, vedoucí Oddělení

inovací a trendů CzechTourism,

PhDr. Benjamin Fragner se zkušenostmi

z Výzkumného centra průmyslového

dědictví ČVUT při mapování

průmyslového potenciálu

v ČR a Richard Žabka z Agentury

pro regionální rozvoj, který představil

program se zaměřením

na zřízení industriálních stezek

v Moravskoslezském kraji. Ostravských

stop se zúčastnilo přes

devadesát účastníků. ■

Autorky:

Eva Dvořáková

Pavla Hlušičková

stavebnictví 11–12/11 67


Průmyslové dědictví – na hraně...

úplně jiná studentská konference

Mezinárodní konference Průmyslové

dědictví – na hraně…, která

proběhla 14.–15. října v renovovaných

prostorách Národního

technického muzea v Praze, jako

jedna z vrcholných událostí letošního

6. bienále Industriální stopy

2011, měla z několika důvodů

punc originality. Jedním z nich

byla skutečnost, že se téma

průmyslového dědictví vrátilo

na půdu NTM, kde v roce 1986

vznikla Sekce ochrany průmyslového

dědictví. To, že se tak

nyní se stalo především v režii

studentů, podtrhuje symbolický

význam místa a naznačuje, že

mladší generace přestává přihlížet

a ochotně přebírá rovnocennou

odpovědnost za osudy

industriálních objektů.

Pozitivní odezva mezi účastníky –

studenty, ale i odbornou veřejností

– potvrdila, že se jednalo

o jedinečnou akci, a to nejen

ve smyslu jejího symbolického

významu. Podařilo se realizovat

konferenci ve spolupráci pracovišť

dvou fakult – Výzkumného

centra průmyslového dědictví

Fakulty architektury a katedry

architektury Fakulty staveb

ČVUT v Praze. Studentská iniciativa

se setkala s podporou

ze strany zkušených odborníků

a pedagogů, která byla při

přípravách nepostradatelná.

Konference navíc byla finančně

podpořena grantem z prostředků

na specifický vysokoškolský

výzkum ČVUT v Praze a při

přípravě spolupracovaly i další

odborné organizace, jako Národní

památkový ústav a Kolegium

pro technické památky ČKAIT

a ČSSI.

Pečlivě sestavený program byl

zárukou atraktivity konference.

Témata prvního dne byla zaměřena

na problematiku konverzí průmyslového

dědictví, ať už na základě

zkušeností z jednotlivých projektů,

z pohledu památkové péče nebo

v kontextu rozvojových strategií.

Druhý den přinesl mírné odlehčení

prostřednictvím prezentací aktivit

převážně neziskových organizací,

způsobů zapojení veřejnosti

a alternativních forem využití průmyslového

dědictví. Významným

přínosem byla i mezinárodní účast

z několika evropských zemí – Německa,

Anglie, Španělska, Itálie,

Polska, Srbska, Rumunska a samozřejmě

Slovenska.

Unikátní byla svým způsobem

i koncepce konference. Partnerem

akademickému mládí se v programu

stali zástupci praxe spojené

s průmyslovým dědictvím. Jednotlivé

tematické sekce otevřeli svými

příspěvky zahraniční hosté James

Douet a Miles Oglethorpe, britští

členové mezinárodní organizace

TICCIH, a německý architekt Rasmus

Radach, jenž spolupracoval

na několika významných projektech

zaměřených na záchranu

industriálních objektů v Porůří,

a z České republiky generální

ředitelka Národního památkového

ústavu Naděžda Goryczková

a poradce Agentury pro podporu

podnikání a investic CzechInvest

Vít Ruprich.

Součástí programu konference

byla rovněž exkurze (nejen) za

hmatatelnými stopami průmyslového

dědictví na Kladensku v sobotu

15. října odpoledne. Účastníci

měli možnost vidět továrnu na

výrobu pian Dalibor v Zákolanech

a unikátní areál Vojtěšské Huti

v Kladně. Večer navštívili hornický

skanzen Mayrau ve Vinařicích. ■

Autorky:

Nina Bartošová

Jana Hořická

inzerce

Náskok so se systémom systémem

inzerce GU

Securing technology for you

Otvárať, Otvírat, pohybovať, pohybovat, zatvárať, zavírat, zabezpečit zabezpečiť

Okenná Okenní technika

Dverová Dveřní technika

Automatické vstupní vstupné systémy

Systémy managementu manažmentu budov

www.g-u.com

GU SLOVENSKO GU-stavební s.r.o., Priemyselný kování CZ, park U Nitra Pekařky - Sever, 314/1, Dolné 180 Hony 00, 24, Praha 9518, 41 Tel.: Lužianky, 283 840 Tel.: 155, 037 Fax.: / 28525 28300, 840 Fax: 165, 037 office@g-u.cz

/ 28525 99, office@g-u.sk

68

stavebnictví 11–12/11


inzerce

Otvírat – pohybovat – zavírat – zabezpečit

Jak již motto této mezinárodní firmy GU

napovídá, je pohyb filozofií jejího života

a nejen pohyb, jako takový, ale hlavně

bezpečnost – ta je pro GU vždy na prvním

místě.

Firemní skupina GU je díky svému výrobnímu

závodu BKS v Německu naprostou

světovou špičkou v oblasti výroby kompletního

sortimentu panikového kování.

GU-BKS vyrábí a prodává panikové

hrazdy a tlačná madla s vnitřní

a vnější montáží, jedno i vícebodové

dveřní zámky mechanické i elektronické

s několika panikovými funkcemi,

elektrické otvírače, certifikované

štítky, kliky a koule a všechny

ostatní potřebné doplňky, to vše

pro jedno i dvoukřídlé dveře.

Pracovníci firmy GU jsou velice kompetentní

k plánování kompletního systému kování

pro panikové a únikové cesty dle

požadavků norem ČSN EN 1125 a 179

a jsou schopni pomoci všem architektům a

projektantům s návrhem nejvhodnějšího kování

i pro ty nejnáročnější objekty.

Plánování, montáž a dodržování (pravidelná

údržba a servis) těchto norem se v dnešní

době stává nejen pouhou nutností, ale již

naprostou samozřejmostí. Do všech objektů,

ve kterých pracují, baví se a setkávají

lidé, jako jsou kancelářské budovy,

kina, nemocnice, školy,.. všude tam

dnes každý zodpovědný projektant navrhuje

únikové cesty s použitím adekvátního

panikového kování na stavebních výplních.

Díky široké paletě produktů a špičkovému

mezinárodnímu zázemí, podloženému desetiletími

zkušeností, fa GU vyrábí, dodává

a také montuje celé komplety stavebních

výplní s funkčním spojením odpovídajícího

panikového kování, dle platných

norem, různých druhů pohonů a druhů otvírání

dle přání zákazníka (rozměry, barva,

použité materiály,…).

▲ AL dveře s elektromechanickým pohonem TurnMaster,

laserovou závorou, zabraňující zranění osob

při zavírání / otvírání dveří a panikové madlo, vše

z produkce GU

Jako svoji novinku, nabízí GU pod názvem

HM-PBO (heavyMaster-Panik Break

Out) jedinečné spojení automatických posuvných

dveří a panikového / únikového

východu. Tyto dveře v běžném provozu

fungují, jako běžné paralelně posuvné automatické

dveře s HM pohonem. V případě

propuknutí paniky – požáru,… se po zatlačení

unikajících osob na kterékoliv křídlo

toto uvolní z pojistek v horní části rámu,

stane se otočně otvíravým a unikající osoby

mohou skrz vzniklý prostor opustit objekt.

Průchozí šířka je 700-1250, resp. 1400-

2500 mm u dvoukřídlého provedení, výška

až 2500 mm a maximální hmotnost je 80 kg

na 1 křídlo. Možnost nastavení rychlosti otvírání

/ zavírání, doby a také šířky otevření

(např. v zimním období).

Samostatné pohony a automatické

vstupní systémy fa GU vyrábí, dodává

a také montuje samozřejmě i bez

panikové funkce / kování. V jejím závodě –

GU Automatic v Německu se tyto automatické

systémy vyrábějí dle přání zákazníků.

stavebnictví 11–12/11 69


infoservis

inzerce

Odborné semináře

a konference

8.–9. 11. 2011

Regenerace bytového fondu

VII. ročník celostátní konference

Hradec Králové

Kongresové centrum Aldis,

Eliščino nábřeží 375

E-mail:

info@regeneracebytovehofondu.cz

www.regeneracebytovehofondu.cz

8. 11. 2011

Technický dozor investora

Odborný seminář

Praha 9,

Lisabonská 2394/4

E-mail: studio@studioaxis.cz

www.studioaxis.cz

10. 11. 2011

Sanace, izolace a dokončovací

detaily fasád

Odborný seminář

Zařazen do programu CV ČKAIT

a jeho absolvování je ohodnoceno

1 bodem

Olomouc,

Hotel Hesperia, zimní zahrada,

Brněnská 55

E-mail: azpromo@azpromo.cz

www.azpromo.cz

10. 11. 2011

Přístavby, nástavby a vestavby

z požárního hlediska

Odborný seminář

Praha 9,

Lisabonská 2394/4

E-mail: studio@studioaxis.cz

www.studioaxis.cz

14. 11. 2011

Požární uzávěry a klapky –

vlastnosti a chování

za běžného provozu

a při požáru

Odborný seminář

Praha 6 – Dejvice,

Masarykova kolej,

Thákurova 1

E-mail: prezentace@psmcz.cz

www.psmcz.cz

15. 11. 2011

Moderní materiály a technologie

pro výstavbu rodinných

domů a obytných budov

Odborný seminář – představení

nominovaných výrobků soutěže

Most, Hotel Cascade, Velký salonek,

Radniční 3

E-mail: azpromo@azpromo.cz

www.azpromo.cz

15. 11. 2011

Zákon o památkové péči

Odborný seminář

Praha 9,

Lisabonská 2394/4

E-mail: studio@studioaxis.cz

www.studioaxis.cz

15.–16. 11. 2011

Navrhování pasivních domů –

Vytápění a větrání

Školení

Součást CŽV ČKAIT

Praha 1,

Nadace pro rozvoj

architektury a stavitelství, ABF,

Václavské nám. 31

E-mail: seminare@pasivnidomy.cz

www.pasivnidomy.cz/kurz.html

17.–18. 11. 2011

Navrhování pasivních domů –

PHPP

Seminář

Praha 1,

Nadace pro rozvoj

architektury a stavitelství, ABF,

Václavské nám. 31

E-mail: seminare@pasivnidomy.cz

www.pasivnidomy.cz/kurz.html

21. 11. 2011

Sanace, izolace a dokončovací

detaily fasád

Odborný seminář

Hradec Králové,

Kongresové centrum Aldis,

Eliščino nábřeží 375

E-mail: azpromo@azpromo.cz

www.azpromo.cz

22. 11. 2011

Střešní konstrukce a

zateplení střešních plášťů

Odborný seminář

Brno, BVV,

Kongresové centrum,

Výstaviště 1

E-mail: azpromo@azpromo.cz

www.azpromo.cz

22. 11. 2011

Sanace, izolace

a dokončovací fasády

Aqua-therm letos s rozšířeným programem

I když je oblast technického zařízení

budov stejně jako celé stavebnictví

v nelehké ekonomické situaci, vlajková

loď oboru, veletrh Aqua-therm

Praha, si i letos udrží vysokou laťku

kvality a přitažlivosti pro vystavovatele

i návštěvníky.

Již nyní je jasné, že se veletrhu, který proběhne

na pražském výstavišti PVA Expo Letňany

od 22. do 26. listopadu, zúčastní přes

230 firem. Mimo jiné ABB, Atmos, AZ-Pokorny,

Bosch Termotechnika, Družstevní závody

Dražice – strojírna, EBM-PAPST, Elektro-Import,

Elektrodesign Ventilátory, Master Therm

tepelná čerpadla, MUT International, OPOP,

Regulus, Remko, Rosenberg, Slovarm, Stiebel

Eltron, Systherm, Viega, Ziehl-Abegg

nebo ŽDB.

Jak úsporně stavět a jezdit

Veletrh nabízí pohled na úsporu energie z různých

úhlů. V sekci nízkoenergetická výstavba

se představují menší firmy, které nabízejí nové

úsporné technologie a výrobky, jež si často

teprve hledají místo na trhu. Nosnými tématy

sekce jsou energetická efektivita a úspory, obnovitelné

zdroje energie a nízkoenergetické

domy a budovy. Sekce Autoalternativa pak

dává návštěvníkům možnost posoudit, nakolik

se posunul vývoj v oblasti automobilů a motocyklů

na alternativní pohon. Své novinky určené

pro běžný provoz zde letos představí např.

společnost E.ON.

Doprovodný program letos na třech

místech

Veletrhy jsou dnes místem, kde si lze nejen

fyzicky „osahat“ vystavené výrobky, ale také

získat řadu cenných informací přímo od fundovaných

odborníků. Garantem doprovodného

programu veletrhu Aqua-therm Praha, jenž

bude letos probíhat souběžně ve třech sálech,

je již tradičně Společnost pro techniku prostředí.

Hlavním tématem letošní konference

TZB 2011, jež tvoří jeho páteř, budou budovy

s téměř nulovou spotřebou energie, akumulace

elektrické a tepelné energie, úspory pitné

vody a ekonomika využití sluneční energie.

V rámci doprovodného programu budou

představeny také vítězné projekty soutěže

ČEEP 2010 – PASIVNÍ A NÍZKOENERGE-

TICKÉ BUDOVY ČR. Soutěž, kterou pořádá

agentura Top Expo, zahrnuje ocenění v kategoriích

Český energetický a ekologický projekt,

Česká energetická a ekologická stavba

a Česká energetická a ekologická inovace.

Doprovodný program veletrhu bude hostit

rovněž zajímavý blok přednášek konaných

pod hlavičkou celodenního semináře s názvem

„Energetický management pro města

a obce“. Návštěvníci mimo jiné získají aktuální

informace o novele zákona o hospodaření

s energií (Ing. Pavel Jirásek, Ministerstvo

průmyslu a obchodu), dozví se, jaké

jsou trendy vývoje centrálního zásobování

teplem ve městech ČR (Ing. Martin Hájek,

Ph.D., Teplárenské sdružení České republiky)

a budou moci získat poznatky o energetickém

plánování a sledování dat o spotřebě

ve městech v ČR i v zahraničí (Miroslav

Šafařík, Porsenna o.p.s.).

Veletrh je otevřen od úterý 22. do pátku

25. listopadu od 10.00–18.00 hod., v sobotu

26. listopadu od 10.00 do 16.00 hod. Doprovodný

program je návštěvníkům přístupný

zdarma, kompletní přehled seminářů najdete

na stránkách www.aqua-therm.cz.

70

stavebnictví 11–12/11


Odborný seminář SPS

Ústí nad Labem,

Hotel Vladimír,

Masarykova 36

E-mail: azpromo@azpromo.cz

www.azpromo.cz

23.–25. 11. 2011

Příprava ke zkoušce z OZPR

Konzultační kurz – třídenní seminář

Praha 1,

VÚBP, v.v.i.,

Jeruzalémská 9

E-mail: neumannova@vubp-praha.cz

24.–25. 11. 2011

Navrhování pasivních domů –

závěr

Seminář

Brno, Lipka – školské zařízení

pro environmentální vzdělávání,

pracoviště Kamenná,

Kamenná 20

E-mail: seminare@pasivnidomy.cz

24. 11. 2011

Veřejné dražby – zkušenosti

z praxe a ukázka fiktivní

dražby

Odborný seminář

inzerce

Praha 9,

Lisabonská 2394/4

E-mail: studio@studioaxis.cz

www.studioaxis.cz

28.–30. 11. 2011

Příprava k autorizaci inženýrů

a techniků činných ve výstavbě

Kurz

Praha 2,

Karlovo náměstí 7,

Gradua-CEGOS

E-mail: gradua@gradua.cz

29. 11. 2011

Cyklus poruchy a sanace

Odborný seminář

Praha 9,

Lisabonská 2394/4

E-mail: studio@studioaxis.cz

www.studioaxis.cz

1. 12. 2011

Stavební zákon – územní

řízení a stavební řád

Odborný seminář

Praha 9,

Lisabonská 2394/4

E-mail: studio@studioaxis.cz

www.studioaxis.cz

DSA: Dny otevřených dveří

Dny otevřených dveřích ve školách

a v projektových kancelářích se letos

budou konat ve dnech 21.–26. listopadu

2011. Seznam míst je průběžně

aktualizován na www.ckait.cz.

Dny otevřených dveří na stavbách pak

probíhají postupně od září do prosince.

Ze dnů otevřených dveří na stavbách

je v listopadu možné v Karlovarském

kraji navštívit v Ostrově

ve čtvrtek 8. prosince 2011 od

10.00 do 17.00 hodin Střední průmyslovou

školu Ostrov, Klínovecká

1197. Zájemci se mohou obrátit na

Tradiční 14. odborný veletrh

Střechy Praha a 8. specializovaná

výstava Solar Praha mění termín

i místo svého konání. Poprvé

jsou návštěvníci obou akcí zváni

do pražského veletržního areálu

v Letňanech, jehož brány se jim

otevřou v termínu 8.–11. 2. 2012.

Pro změnu místa konání se pořadatel

rozhodl z důvodu zachování

kvality výstavního prostoru a slu-

Ing. Danu Ptáčkovou (tel.: 353 416

412, 736 650 029), krajskou manažerkou

za SPS v ČR je Ing. Anna

Vlášková (tel.: 603 732 876).

Ve Zlínském kraji mohou zájemci

zavítat do Školicího střediska II.

v Uherském Brodě, Nivnická 1763,

a to v pátek 25. listopadu 2011 od

12.00 do 17.00 hodin a v sobotu 26.

listopadu od 8.00 do 13.00 hodin.

Kontaktní osoba je Ing. Jan Chlebek

(tel.: 776 106 742), krajským

manažerem za SPS Ing. Pavel Bělohlávek,

CSc. (tel.: 607 873 902). ■

Střechy Praha a Solar Praha

žeb s tím spojených. Vzhledem

k nejasné otázce nad dostavbou

vyhořelé části Průmyslového

paláce bylo rozhodnuto v rámci

snahy o eliminaci problémů způsobených

technickými nedostatky

výstavního prostoru o přesunu

do nové lokality. ■

Více informací naleznete na

www.strechy-praha.cz.

Společnost Xella CZ se opět stala

partnerem soutěžní přehlídky řemesel SUSO

Společnost Xella CZ, největší tuzemský

výrobce bílého pórobetonu

Ytong, již několik let spolupracuje se

všemi typy škol zaměřenými na stavebnictví.

Společnost, která tradičně

udává moderní trendy na poli nízkoenergetického

stavění, si je vědoma,

jak důležitá je podpora talentovaných

učňů a studentů.

Mezi nejprestižnější projekty patří soutěžní přehlídka

řemesel SUSO, kde se mohli budoucí

zedníci podrobně seznámit s pracovními postupy

při realizaci zadání z materiálu Ytong

na finále 15. ročníku, které se uskutečnilo ve

dnech 21.–23. září při stavebním veletrhu FOR

ARCH v PVA EXPO PRAHA v Letňanech. Soutěžící

si tak mohli na vlastní kůži vyzkoušet, jak

jednoduchá je manipulace s pórobetonovými

tvárnicemi Ytong. K usnadnění práce přispívá

homogenní povrch tvárnic a jejich stoprocentně

přírodní složení, díky kterému lze jejich rozměry

upravit do požadované velikosti pouhým

přeříznutím obyčejnou pilkou na dřevo. Pro

svou snadnou opracovatelnost bývá kompletní

systém Ytong často nazýván velkou „stavebnicí“.

Studenti tak měli jedinečnou šanci prohloubit

si znalosti o moderním stavebním systému

Ytong formou zážitků na vlastní kůži, které jsou

pro získání stavebních dovedností tím nejefektivnějším

způsobem.

Lidé ve společnosti Xella CZ dlouhodobě

věnují svou péči a podporu vzdělávacím projektům,

mezi které patří nejen partnerství přehlídky

SUSO, ale i organizace soutěží pro

střední a vysoké školy. Dále nabízí Xella CZ

všem vzdělávacím institucím bohatý edukační

program, který si mohou přizpůsobit přesně na

míru svým učebním plánům a záměrům, například

odborné exkurze do výrobního závodu.

Široké nabídky vzdělávacích projektů je možno

využít během celého roku.

stavebnictví 11–12/11 71


firemní blok

Rekonstrukce nadzemního parkoviště

obchodního centra Futurum Brno

Objekt se nachází na Vídeňské ulici v Brně a byl

dokončen v roce 2001. Je třípodlažní a s obchodním

centrem Futurum je propojen visutým koridorem.

Všechny podlaží slouží k parkování osobních

vozidel návštěvníků centra.

Jedná se o montovanou betonovou

konstrukci se zmonolitňující betonovou

deskou. Půdorysná plocha

objektu je 100 x 100 m. Předmětem

rekonstrukce byl povrch 3.NP

střešního parkoviště, kde povrchová

úprava přes několikeré opravy nebyla

vodotěsná a voda zatékala do

betonové konstrukce objektu. Počet

parkovacích míst na střeše je 418,

plocha je spádovaná ke vpustím

s vyhříváním.

▲ Obr. 2. Trhliny v místě dilatačních spár

Stav před započetím

rekonstrukce

Skladba 3.NP:

■ montovaná betonová konstrukce

z T profilů;

■ zmonolitňující betonová deska

tl. 150 mm;

■ povrchová úprava na bázi PU

s pružnou membránou uprostřed.

▲ Obr. 1. Celkový pohled na budovu parkoviště

Defektní místa:

■ trhliny v místě dilatačních spár

skrz PU vrstvu (obr. 2);

■ odpojený povrch od podkladu

způsobený osmotickým tlakem

(viz níže), obr. 3;

■ netěsný povrch v okolí ocelových

rámů vpustí;

■ rozšířené dilatace v atice z důvodů

dotvarování konstrukce;

■ trhliny obvodové atiky (obr. 5).

Voda vnikala do konstrukce, kde

způsobovala výkvěty a poškozovala

ocelovou výztuž (obr. 6).

Osmotický tlak

„Voda z betonového podkladu

obohacená rozpuštěnými látkami

z betonu a penetrační vrstvy (ta

může obsahovat i nevytvrzené

produkty) se dostává vzlínáním do

vhodné dutiny nad penetrační vrst-

▲ Obr. 3. Odpojený povrch od podkladu způsobený osmotickým tlakem

▼ Obr. 4. Schéma vzniku osmotického tlaku v souvrství střechy

▲ Obr. 5. Trhliny obvodové atiky

▼ Obr. 6. Průnik vody do konstrukce

72

stavebnictví 11–12/11


▲ Obr. 7. Schémata provedených detailů

vou a je pak dotována další vodou

z betonu díky probíhající osmóze.

Objem vody v dutině tím nabývá

a destruuje okolí,“ konstatoval

Ing. Martin Zadělák ze znaleckého

ústavu QUALIFORM, a.s. Brno

(viz obr. 4).

Požadavky

na řešení vad díla

Objednatel chtěl provést odstranění

stávající vrstvy a její nahrazení novým

povrchem splňujícím základní

požadavek na nepropustnost.

Důraz byl kladen na alternativní

technologie se schopností aplikace

na vlhký podklad. Součástí řešení

byl požadavek na systémové řešení

detailů, tzn. napojení na atiku, utěsnění

vpustí, přemostění objektové

dilatace.

Varianty řešení

Existují dva přístupy k řešení povrchů

střešních parkovišť:

■ PU membránové systémy;

■ stříkaná latexová izolace plněná ostrohranným

kamenivem – čedičem.

První řešení bylo na střeše aplikováno

a neosvědčilo se. Hlavní důvody

byly nikoliv v použitých materiálech,

ale ve způsobu jejich aplikace. PU

systémy vyžadují maximální vlhkost

podkladu na úrovni 4 %, což je

hodnota, kterou nelze objektivně

ověřit při větších plochách bodovým

měřením. Druhým rizikem

je nedořešení detailů napojení na

atiku, vpusti a objektovou dilataci,

k nimž se litý povrch obvykle jen

dolije. Objednatel tedy zvolil druhou

variantu, která se od první liší

v těchto bodech:

■ povrch je difúzně otevřený a lze

jej bez problémů aplikovat na

vlhký podklad po dešti;

■ neztrácí svou tažnost se stárnutím

materiálu vlivem UV záření;

■ systémově řešené detaily.

Zvolený postup opravy

Odstranění současného povrchu

frézováním, malou silniční frézou,

vyhlazení povrchu menšími frézami,

zabroušení povrchu diamantovou

bruskou, vyčištění povrchu tryskáním.

Provedení detailů viz obr. 7–12.

Výsledek a zkušenosti s užíváním

Provedená úprava zabránila vnikání

vody do konstrukce. Montáž retardérů

zpomalila provoz a omezila

poškozování instalací v ploše. Ze

systémových řešení se zrodilo

kvalitní dílo.

Vyjádření objednatele

Skanska, a.s., se rozhodla pro tuto

technologii opravy, protože jako

jediná nabízela provedení bez vlivu

počasí a také systémově řešila

kritická místa. Kvalita provedení

splnila očekávání, střecha je těsná.

Voda při dešti plynule odtéká,

protiskluzný povrch je bezpečný

i za sněhu a náledí. ■

Autoři: Ing. Jindřich Plaček,

Průmyslové podlahy Plaček, a.s.,

Ing. Vladislav Kufa,

Skanska, a.s.

▲ Obr. 8. Napojení na atiku

▲ Obr. 11. Detail aplikace stříkáním

▲ Obr. 9. Utěsnění vpustí

▼ Obr. 10. Přemostění objektové dilatace elastickým pásem Sika Combiflex

▲ Obr. 12. Technologický proces pokládky jedné vrstvy – stříkání izolace,

strojní zásyp čedičem zrnitosti 4–6 mm, s následným zaválcováním

▼ Obr. 13. Střecha parkovacího domu po provedené opravě

stavebnictví 11–12/11 73


inzerce

Konstrukční řešení staveb z pórobetonu Ytong

Problematice pórobetonových staveb byl věnován

článek v časopise Stavebnictví 09/2011.

Následující text popisuje další možnosti konstrukčního

řešení pórobetonových zděných

objektů a vytváří úvod k podrobnějšímu popisu

konstrukcí.

Příčný systém u zděných staveb

Příčný konstrukční systém je vhodný pro takové

dispozice objektů, kde se vedle sebe opakují

rozměrově podobné nebo účelově shodné

místnosti. Tyto místnosti oddělují nosné příčné

stěny. Jedná se často o bytové nebo kancelářské

stavby.

■ Vliv stropní konstrukce

Pro návrh stropní konstrukce je výhodné užití

shodných rozpětí příčných modulů. Tímto vychází

i shodné zatížení na příčné stěny a není

nutné zesilování stěn nebo volba jiných materiálů

jako při užití různých větších rozpětí. Vždy

je však nutné zahrnout vliv otvorů v příčných

stěnách od podélných komunikací a veškerých

průchodů.

■ Obvodové podélné zdivo

Další významnou výhodou příčného systému

je možnost uvolnění podélných fasádních stěn

velkými okenními otvory nebo možnost užití

lehkých vyzdívek či montovaných plášťů, neboť

zatížení od stropních konstrukcí přenášejí pouze

kolmé příčné stěny. Obvodové vyzdívané

stěny můžeme navrhnout v pórobetonu s vyšší

izolační schopností P1,8-300 a P2-350 s nižší

pevností a zvýšit tak tepelně izolační schopnost

objektu.

■ Příčné nosné stěny

Střední příčné nosné stěny mohou být slabší,

z materiálů s větší únosností a s menší tepelně

izolační schopností. Například pro zdivo z pórobetonu

Ytong užíváme na příčné stěny tvárnice

pevnostních značek P4-550 nebo P6-650 a

Příčné nosné stěny

Podélná ztužující stěna

při vyšších objektech a větší vzdálenosti stěn vyvozujících

vyšší zatížení nahradíme pórobeton

vápenopískovými tvárnicemi Silka s pevností

12, 15 nebo 20 MPa. Výhodou použití těžších

materiálů je i lepší akustická funkce stěny.

Obousměrný systém

Navržení stropní nosné konstrukce v obou –

nejlépe kolmých – směrech je nejvýhodnější

pro zajištění prostorové tuhosti objektu a opření

stěn v hlavě o konstrukci tuhou ve vodorovné

rovině. Pro tento účel užíváme jako stropní konstrukce

monolitické desky vyztužené ve dvou

směrech, oboustranně vyztužené filigránové

desky (s dovyztuženou druhou příčnou vrstvou),

kazetové desky s vloženými vylehčujícími

prvky – kazetami – nebo trámové rošty.

Obousměrný systém je z hlediska pórobetonového

zdiva a zdiva výhodný také proto, že ve

srovnání s podélným nebo příčným systémem

přenáší na zdivo vždy nižší zatížení.

Ztužující stěny

■ Smykové stěny

Smykové stěny se používají na ztužení konstrukcí

proti účinkům vodorovných sil. Jedná se

především o důsledek účinků zatížení větrem.

Smyková stěna musí být zavázána do tuhé

stropní konstrukce.

Posouzení stěny je nutné provést ve vodorovné

ložné spáře zdiva v patě stěny. Musíme dále

zvážit, jak provést a posoudit i svislou spáru

mezi smykovou stěnou a příčnou ztužující stěnou.

Návrh a posouzení smykové stěny se řídí

ČSN EN 1996-1-1.

■ Stěny ztužující jiné stěny

Výraz ztužující stěny je ČSN EN 1996-1-1

vyhrazen pro stěny vytvářející příčnou oporu

a ztužení nosným nebo obvodovým stěnám.

Vzdálenost příčných stěn u samostatně stojící

stěny je vhodná po 7 m a měla by být vždy do

vzdálenosti 12 m.

Jiným řešením k zajištění stěny je výrazné zesílení

tloušťky podporované stěny nebo její doplnění

pilíři. To však mimo účelové provozní stavby naráží

na technické a architektonické řešení.

Správné je zabezpečit samostatnou stěnu ve

zhlaví upnutím do stropní konstrukce, která je

tuhá ve vodorovné rovině, nebo do vodorovného

nosníku opřeného o příčné stěny. Za

dostatečně tuhé se považují obvyklé železobetonové

stropy včetně stropů polomontovaných,

vytvořených dobetonávkou. Při návrhu

vodorovných nosníků nahrazujících stropní

konstrukce musíme dbát na dostatečnou tuhost

(velikost) průřezu. Nemusí tudíž vyhovovat železobetonový

profil betonovaný do U profilu.

Nízkoenergetické stavby

Nízkoenergetické pórobetonové stavby lze řešit

dvěma základními způsoby:

a) jednovrstvými silnějšími stěnami;

b) s pomocí vnější dodatečné izolace.

■ Jednovrstvé stěny

Jednovrstvé stěny z pórobetonu využívají

tlouštěk 375 mm a 500 mm za použití tvárnic

pevnosti P1,8-300 a P2-350. Při užití tlouštěk

375 mm vyhovují obvodové stěny s oběma

typy tvárnic včetně omítek pro doporučené

hodnoty součinitele prostupu tepla U. Při tloušťkách

500 mm lze u stěny z P2-350 dosáhnout

součinitele prostupu tepla U 0,20 W/m 2 K.

■ odatečná izolace

Pro použití dodatečné tepelné izolace stěn je

preferována izolační deska Multipor jako výrobek

firmy Xella CZ. s.r.o. Multipor je speciálně

vyrobený pórobeton s výbornými tepelně izolačními

vlastnostmi. Udaný součinitel tepelné

vodivosti l je 0,045 W/m.K.

Obvodová nenosná vyzdívka

▲ Obr. 1. Zjednodušené schéma příčného systému pro obytný dům

▼ Obr. 2. Příklad pro obousměrný konstrukční systém a vhodné roznesení zatížení

od stropních konstrukcí na stěny

Nosné stěny

Nosné stěny

▲ Obr. 3. Schéma řešení se zdivem Ytong pro nízkoenergetické objekty


inzerce

Kde je vlna, na oheň není prostor

Skutečnost, že kvalita bydlení v domě

bez zateplení ani zdaleka nedosahuje

parametrů kvalitně izolované stavby,

je dnes už všeobecně známa. Zateplení

se stává přirozenou součástí

novostaveb i prioritou u rekonstrukcí

starších objektů. Ještě větší požadavky

jsou kladeny na mnohopodlažní

bytové a občanské stavby. Mnohem

větší roli v nich sehrávají protipožární

vlastnosti izolace. Nehořlavá minerální

vlna je zárukou zvýšené ochrany

rozšíření případného požáru a tak

i ochranou lidí i majetku. Není nic horšího

než požár fasády, který se rozšíří

na celou výšku budovy. Ideální řešení

pro zateplení fasád představuje novinka

od společnosti Knauf Insulation

– fasádní deska na bázi kamenné

vlny s označením FKD S.

Kde je vlna, není oheň

Dům je pro mnohé životní investicí, v níž končí

podstatná část rodinných úspor. Navíc – kvůli

jeho výstavbě jsme ochotni se na mnoho let

zadlužit. Takovou investici je potřeba chránit.

Minerální izolace FKD S společnosti od Knauf

Insulation je nehořlavá (třída reakce na oheň

A1). Díky tomu vás chrání hned třikrát – šetří

náklady na topení či chlazení, spoluvytváří

zdravé vnitřní klima, čímž nabízí zdravější prostředí

pro život vaší rodiny, a navíc brání následkům

případného požáru.

Teplo je základ

Schopnost udržet tepelný komfort v interiéru

přesto zůstává základním předpokladem tepelné

izolace. Společnost Knauf Insulation,

přední výrobce minerálních izolací, nabízí optimální

řešení pro všechny typy základních konstrukcí

staveb – bez ohledu na to, zda je dům

z panelu, cihly či pórobetonu, minerální izolace

se nezalekne ani otevřené konstrukce módních

dřevostaveb. Důležitým ukazatelem je součinitel

tepelné vodivosti, tzv. lambda. Čím je lambda

nižší, tím lépe izoluje. FKD S je kamenná

fasádní minerální izolace s nejnižší lambdou

0,036 na českém trhu.

Úspory, úspory, úspory

Stoupající ceny energií dávají za pravdu všem,

kteří neváhali a rozhodli se svůj příbytek zateplit.

Navzdory slibům politiků či vývoji cen energií

na světové burze – sázka na to, že náklady na

vytápění v budoucnu porostou, se zdá být dnes

prakticky jedinou jistotou prognóz ekonomického

vývoje. Kvalitní zateplení ušetří až 60 %

nákladů na vytápění či dodatečné chlazení.

Samozřejmě je potřeba sáhnout po izolaci

s vhodnými parametry, jaké nabízí například

kamenná fasádní deska FKD S od společnosti

Knauf Insulation.

Stop plísním!

Bydlení v igelitu? Ani náhodou. Minerální izolace

využívají unikátních vlastností přírodních

materiálů, které tvoří základ jejich konstrukce

– skla či čediče. Minerální izolace je tvořena

množstvím mikrovláken z přírodních materiálů,

které v sobě ukrývají miliony vzduchových dutinek

a právě tyto fungují jako izolant. Izolace

FKD S tak dům dokonale zateplí, ale zároveň

umožní konstrukci dýchat – při správném provedení

pak na vnitřních stěnách nekondenzuje

vodní pára a netvoří se plíseň. Vše funguje

na jednoduchém principu – u nezatepleného

domu vzniká rosný bod na zdi – vlhkost vstupuje

do stěn. Když tuto zeď zateplíme kamennou

minerální izolací, která je prodyšná, posuneme

rosný bod do izolace, pryč od zdi, kde se odpaří.

FKD S dům spolehlivě obalí, ale neudusí.

Psst!

… tady není nic slyšet! Je jedno, zda bydlíte

u rušné silnice, nedaleko dráhy či u letiště. Minerální

izolace tvoří ideální protihlukovou bariéru.

A stejně tak, jako její tepelněizolační vlastnosti

chrání dům „v obou směrech“ – tedy před pronikáním

chladu zvenčí i únikům tepla zevnitř, tak

se díky vlastnostem fasádní zateplovací desky

FKD S na bázi kamenné vlny stává dům místem

nabízejícím absolutní soukromí. Tedy – pokud

zrovna doma netrénujete na bicí.

Zateplit, ale správně

Nová izolace FKD S navíc skvěle drží svůj tvar,

umožňuje snadnou manipulaci a při správné

aplikaci několikanásobně prodlužuje životnost

celé stavby. Fasáda musí být zaizolována

v celé své ploše, nesmí se vyskytovat místa, kde

by nám teplo unikalo – musíme zabránit vzniku

tzv. tepelných mostů. Výrobce předepisuje

i další postup – lepidlo musí být naneseno po

celém povrchu minerální desky. Ta je poté kotvena

ke zdi hmoždinkami, které musí být zaizolovány

použitím zátek.

Pokud dodržíte doporučený postup, bude vám

kamenný kabát sloužit dlouhá léta. Bez ohledu

na módní trendy – plášť s označením FKD

S od společnosti Knauf Insulation bezpečně

„vynosí“ i vaše děti.

Pozn.: I hasiči v Letňanech mají zatepleno nehořlavou

minerální vlnou.

Více info na: www.knaufinsulation.cz

stavebnictví 11–12/11 75


inzerce

Fasáda ROCKPROFIL součástí požárního experimentu

▲ Prof. Ing. František Wald, CSc., ze Stavební fakulty

ČVUT v Praze, duchovní otec projektu, a Ing. Pavel

Matoušek ze spolupořádající firmy ROCKWOOL, a.s.

▲ Plně plošně rozvinutý experimentální požár, okno dodává

palivu kyslík

▲ Veselí nad Lužnicí, 15. září 2011: požární experiment

COMPFIRE – 2patrová budova před 2. fází testu

▲ Magická hranice +1000 °C byla neočekávaně překonána,

zatížený objekt to ustál

▼ Deformovaná konstrukce po požáru

▲ Přední část budovy s oběma ventilačními okny (horní okno splnilo svou roli v 1. fázi testu)

V rámci unikátního požárního experimentu

COMPFIRE ve Veselí nad

Lužnicí nechali stavební odborníci

15. září 2011 hořet dvoupodlažní

administrativní budovu. Při hodinovém

požáru se teplota uvnitř budovy

vyšplhala nad 1000 °C a ani při

tak intenzivním žáru nejevilo opláštění

budovy systémem ROCKPROFIL

známky necelistvosti či porušení kritérií

požární odolnosti.

Samotný experiment, který měl v praxi ověřit

platnost evropských požárních norem a posun

ve vývoji ocelových konstrukcí, byl rozdělen

do dvou fází. Nejdříve 6. září proběhl

přípravný požár v 1. patře, až poté následoval

hlavní test. Při něm se v uměle vytvořené

administrativní budově naskládalo na podlahu

v přízemí předem vypočítané množství dřevěných

latí, složených do hranic jako palivo

– požární zátěž. Celá budova byla protkána

měřicími přístroji a senzory. Vedle ní, na dohled

asi 300 diváků z celé Evropy i dalších

zemí, se postavila elektronická časomíra

a také display, ukazující teplotu uvnitř budovy.

Dvacet minut po zapálení nastala etapa tzv.

plně rozvinutého požáru, kdy teploty stále stoupaly

a výška plamenů dosahovala až 4,5 m.

K dramatickému efektu za zdánlivě klidného

hoření, který podtrhnul rizika a nebezpečí skutečných

požárů, došlo v okamžiku, kdy tlak

vodní páry uvnitř jednoho z nosných sloupů

přesáhl pevnost ocelové trubky (vyplněné betonem,

z něhož pocházela vlhkost). Výsledkem

byla exploze, kdy v horní části sloupu vznikla

výrazná trhlina. Psychologický efekt byl vý-

razný. Narušený sloup však zůstal pevně stát

a přenášel i nadále zatížení, aniž by se vychýlil,

prohnul nebo zlomil.

Ing. Pavel Matoušek, specialista ze spolupořádající

firmy ROCKWOOL, okomentoval

průběh testu: „Sledovali jsme stav, měření

a chování vnějšího opláštění objektu – tedy

kazetových stěn systému ROCKPROFIL, které

jsou vyplněny minerální vlnou Airrock ND

se speciální úpravou. Dodavatelem komponent

plechových plášťů se stala společnost

Kovové profily, která poprvé zkoušela některé

z nových vnějších kazet nebo lamel řady KP

FORM (šířky od 300 do 1000 mm), obklad

z kompozitních prvků (ALPOLIC/fr) a integrované

panely TRIMO Invisio – vše s výplní

z minerálních vláken. Kotvení plášťů na stěnové

kazety se provádí přímo nebo přes profily

OMEGA speciálními distančními šrouby švýcarského

výrobce SFS intec, s.r.o.“

Celkem bylo nainstalováno 6 různých povrchů

ROCKPROFIL. Výsledná měření dopadla na

výtečnou, u stěn se po celou dobu testování

neobjevily známky necelistvosti anebo porušení

kritérií požární odolnosti. Rozpon 7,5 m

fasádního kazetového systému byl tak ověřen

v praxi a prokázalo se, že odolnost těchto stěn

během požáru skutečně dosahuje 60 minut.

Výplň z minerální vlny odolala magické hranici

1000 °C a zabránila rozšíření požáru mimo

zkušební objekt. V reálném životě to znamená

záchranu všech vytvořených hodnot a především

lidských životů.


Společnost ROCKWOOL je předním světovým

výrobcem minerální vlny – materiálu,

který zlepšuje kvalitu života miliónů lidí

a pomáhá zmírňovat ekologické problémy.

Společnost ROCKWOOL byla založena

v roce 1909 a minerální izolace na bázi

čediče vyrábí od roku 1937. V současnosti

společnost zaměstnává přes 7800 vysoce

kvalifikovaných pracovníků. Společnost

ROCKWOOL provozuje 21 továren na

třech kontinentech, nejbližší výrobní závod

je situován v Bohumíně (okres Karviná).

Ústředí mateřské společnosti Rockwool International

A/S a oddělení výzkumu a vývoje

a ochrany životního prostředí se nacházejí

v dánském městečku Hedehusene

poblíž Kodaně.

▲ Druhá fáze experimentu byla zahájena zapálením hranolů

v přízemí budovy

▲ Všechny obklady na ROCKPROFILU byly po požáru

téměř bez následků

▲ Velký počet účastníků potvrdil důležitost testu

▲ Stropy nad prvním podlažím zatížily pytle s kamenivem

pro 2. fázi testu

REFERENCE:

NAREX Česká Lípa, 2500 m 2 , 2005

TAKENAKA TPCA Kolín, 975 m 2 , 2005

Logistické centrum Praha, 2500 m 2 , 2007

Aquasped Modletice, 500 m 2 , 2007

TESCO Žatec, 2360 m 2 , 2007

SIEMENS Trutnov, 2280 m 2 , 2007

TESCO Horní Slavkov, 800 m 2 , 2008

TESCO Hradec Králové, 1600 m 2 , 2008

TESCO Říčany, 2000 m 2 , 2008

Elektrárna Ledvice, 2000 m 2 , 2009

TESCO Aš, 1620 m 2 , 2009

TESCO Chrudim, 2000 m 2 , 2009

PHOENIX Ostrava, 1500 m 2 , 2009

TESCO Vlašim, 1700 m 2 , 2010

TESCO Praha – Chodov, 760 m 2 , 2010

TESCO Vimperk 760 m 2 , 2010

TESCO Boskovice, 1960 m 2 , 2010

HORNBACH Plzeň, 3350 m 2 , 2010–2011

Elektrárna Ledvice, 8000 m 2 , 2010

LEGO Kladno, 800 m 2 , 2011

TOYOTA Liberec, 400 m 2 , 2011

Elektrárna Ledvice, 7650 m 2 , 2011

inzerce

Fispoclean – úklidové a čisticí stroje

Fispoclean – úklidové a čisticí stroje

Podzimní a zimní období je zpravidla ve znamení

velkého úklidu vnějších prostor, ať již

veřejných, firemních nebo soukromých. Říjen

s listopadem budou jako vždy příležitost pro

vyniknutí všech praktických vlastností zametacích

strojů, jako je např. schopnost zametat

a odklízet spadané listí, suchou trávu nebo jiný

nepořádek na chodnících, parkovištích a komunikacích.

V zimních měsících – prosinci, lednu

a únoru – pak zase vyniknou sněhové frézy,

zvláště při bohaté sněhové nadílce, která je rok

od roku překvapivější. Proto je nutné se včas

informovat o možnostech strojů z nabídky společnosti

Fispoclean, ať už jde o nákup, půjčení

či dlouhodobý pronájem úklidového stroje.

Fispocare – nový e-shop v provozu

Skupina Fispogroup ovšem nezapomíná ani

na vnitřní prostory. Nová divize Fispocare

nabízí nyní (kromě čisticí chemie, kterou standardně

nabízí Fispoclean) sanitární zařízení

a hygienické potřeby pro využití v restauracích,

jídelnách, nemocnicích a jiných provozech

– skladech, výrobních prostorách a dalších

průmyslových zařízeních. Jedná se zejména

o vybavení toalet – zásobníky na mýdlo, na

papírové ručníky, náplně do zásobníků, různé

čisticí prostředky, jako utěrky papírové a textilní,

ručníky skládané i v rolích nebo čisticí rohože.

V oblasti ochranných prostředků pak nabízí Fispocare

ochranné roušky, rukavice a pracovní

oděvy.

E-shop je dostupný na internetové adrese

www.fispocare.cz, kde také najdete všechny

potřebné informace o zboží a možnosti jeho

objednání.

Fispogroup přeje všem svým stávajícím i novým zákazníkům příjemný zbytek roku a krásné prožití vánočních

svátků. Těšíme se s Vámi na shledanou jak v dalších číslech časopisu, tak i na našich pobočkách či prostřednictvím

našich obchodních zástupců.

stavebnictví 11–12/11 77


inzerce

Nové multikomfortní školicí středisko v Ostravě

Již od června letošního roku se může Ostrava

pyšnit první pasivní administrativní budovou

v České republice, jež je ve vlastnictví společnosti

Intoza s.r.o. Isover se stal partnerem této

stavby a jeho materiály přispěly k realizaci

kvalitně zateplené obálky budovy. Objekt slouží

nejen jako sídlo firmy, ale především jako

školicí středisko pro zájemce o problematiku

úsporných staveb. Výstavba budovy složené

ze čtyř pater sahajících do výšky patnácti metrů

s celkovou využitelnou plochou 1300 m 2 se

vyšplhala na 32 miliónů korun, jak potvrzuje

autor stavby Ing. arch. Radim Václavík.

78

stavebnictví 11–12/11

Aby objekt splnil kritéria pasivního domu, je

opatřen silným tepelným štítem tvořeným převážně

šedými polystyreny Isover EPS GreyWall

a Isover EPS Grey (250 mm ve stěnách,

400 mm ve střeše a 260 mm perimetrického

polystyrenu v podlahách na terénu). Kvůli eliminaci

tepelných mostů jsou izolace pouze lepeny

bez mechanických kotev. Doplňkově v místech

s minimálním prostorem jsou použity ultraúčinné

izolace z fenolické pěny KOOLTHERM K5

a vakuové desky VARIOTEC. Systémové řešení

kontaktní izolace je v systému Weber. Prosklené

plochy v tomto plášti jsou samozřejmě z nabídky

pro pasivní stavby, tj. zasklení kvalitním

trojsklem a 86mm plastovým profilem. Před přílišným

tepelným ziskem ze slunečního svitu v létě

a pro omezení nočních tepelných ztrát v zimě

jsou okna opatřena účinným venkovním stíněním

s automatickou regulací.

Podlahová plocha dle

PHPP

Měrná potřeba tepla na

vytápění dle PHPP

Celková potřeba primární

energie dle PHPP

Celková

neprůvzdušnost n 50

:

1062 m 2

11,5 kWh/

(m 2 a)

111 kWh/

(m 2 a)

0,17 h -1

Za energeticky pasivní je mimo jiné považována

budova, která ročně spotřebuje maximálně

15 kWh/m 2 , což je zhruba o 90 % méně než

většina současných staveb. V tomto případě

byla většina požadavků splněna s dostatečnou

rezervou. Budova je navíc řešena jako multikomfortní

(koncept Isover Multi-Comfort

House), proto byl brán zřetel i na akustickou

pohodu, požární bezpečnost a zdravé vnitřní

prostředí zásobované čistým vzduchem.

Systém vnitřních příček a podhledů od firmy

Rigips zajišťuje dobrou akustiku i požární bezpečnost

vnitřních prostor. Pro zajištění čistého

a kvalitního vzduchu bylo zvoleno řízené

větrání s rekuperací a je řešeno decentralizovaně

v 5 samostatných zónách podle funkčního

využití řešených prostor. Otvíravá okna jsou tedy

navržena spíše z psychologického hlediska.

I přes minimální tepelné ztráty je nutné budovu

v nejchladnějších dnech v roce vytápět.

K tomu slouží tepelné čerpadlo vzduch/voda,

doplněné solárním ohřevem teplé užitkové

vody. Na střeše budovy je dále umístěno

48 kusů fotovoltaický panelů o celkovém výkonu

10,8 kWp. Vyrobená elektrická energie (ročně

9440 kWh) bude využívána pro vlastní spotřebu

v budově.

Dům služeb a školicí středisko energetických

úspor je opravdu velmi zajímavý objekt, první

pasivní administrativní budova v České republice.

Budova je koncipována jako školicí pomůcka,

kde si lidé mohou moderní technologie

„osahat“. Zároveň v ní budou sídlit firmy, které

se přímo zabývají energetickými úsporami.

Varšavská ulice 1583/99 v Ostravě se tedy

po právu stává centrem energetických úspor

nejenom severní Moravy.


inzerce

Oheň – dobrý sluha, ale zlý pán!

U systémů ETICS to platí dvojnásob !

Jsme česká, výrobní firma z Oder, mající ve

svém širokém výrobním portfoliu výrobky

z plastů (profily pro stavebnictví, protihlukové

stěny, široké spektrum ochranných trubek, hadice,

lisované výrobky a další produkty dle přání

a poptávek zákazníků).

V roce 2009 vychází revidovaná norma ČSN

730810 Požární bezpečnost staveb, která

stanoví požadavky na stavební výrobky a konstrukce

z hlediska požární klasifikace. Následuje

ji norma ČSN ISO 13785-1 Zkoušky reakce

na oheň pro fasády, vycházející z platné

mezinárodní normy, která specifikuje metodu

pro stanovení reakce na oheň konstrukcí fasád

nebo plášťů budov. Tato metoda simuluje

venkovní požár působením plamenů přímo na

fasádu zhotoveného modelu reálného zateplovacího

systému, včetně řešení detailů. Současně

je tento dokument doplněn o Národní

přílohu, zpřesňující zařízení, způsob přípravy

a provedení zkoušky. Stanoví hodnoticí kritéria

a interpretaci výsledků zkoušky, včetně možnosti

přímé a rozšířené aplikace. Těmito dokumenty

byly jednoznačně dány požadavky požární

bezpečnosti pro systém ETICS (založení,

nadpraží, ostění atd.).

Tyto skutečnosti jsou pro společnost

MATEICIUC a.s., Odry, a jejího obchodního

partnera HPI-CZ spol. s r.o., Hradec Králové,

hozená rukavice, kterou se nebojí zvednout,

a pouští se do vývoje výrobku, jenž by vyhověl

novým normovým požadavkům požární bezpečnosti

staveb v ČR.

Jako cíl byl vybrán detail založení ETICS s použitým

izolantem EPS – fasádní expandovaný

polystyren. Následovalo navrhování, testování

a reálné zkoušení nového výrobku, jehož závěrečnou

tečkou bylo provedení zkoušky v akreditované

zkušební laboratoři.

Výsledkem je protokol o zkoušce reakce na

oheň, který je následně jedním z podkladů pro

vypracování tzv. PKO – „Požárně klasifikačního

osvědčení“, což je dokument schvalující zkoušený

výrobek – systém do staveb v ČR. Dokument

je určen pro projektanty, stavební dozory, státní

požární dozor, stavební řízení atd. jako doklad

o způsobilosti z hlediska požární bezpečnosti

staveb. O jaký výrobek se vlastně jedná? Zakládací

sada ETICS 2009 pro vnější kontaktní

zateplovací systémy ETICS.

Tento výrobek má řadu nesporných výhod

proti současnému stavu:

■ Univerzální – variabilní řešení, kdy zakládací

sadu ETICS 2009 lze využít pro různé

tloušťky izolantu. Tím se omezí nároky na

skladování, na množství zásob, včetně četnosti

jejich položek.

■ Splňuje zpřísněné požadavky na požární

ochranu v oblasti založení ETICS podle ČSN

73 0810:2009 a ČSN 73 0802:2009.

■ Jejím použitím vyloučíme případnou oxidaci

kovových prvků.

■ Umožňuje estetické provedení v případě

pohledové soklové exponované oblasti.

■ Zajišťuje těsnost ETICS vůči nežádoucímu

nasávání vnějšího vzduchu mezi ETICS

a podkladovou konstrukcí, které by degradovalo

tepelně izolační účinek ETICS a snížilo

jeho požární odolnost.

■ Minimalizuje rizika technologické nekázně

při realizaci nutného zesílení a vyztužení tmelových

vrstev na spodní hraně založení ETICS.

■ Umožňuje optimálně navázat vyztuženou

základní vrstvu a konečnou povrchovou úpravu

v ploše ETICS na spodní hranu založení

ETICS, včetně potřebného okapního nosu.

■ Vytváří zásadní předpoklad pro zajištění

rovinnosti ETICS.

■ Zakládací sada minimalizuje únik tepla tepelným

mostem v oblasti založení.

V současné době dokončujeme vývoj dalšího

výrobku pro vnější kontaktní zateplovací systémy

ETICS s předpokladem splnění normových

požadavků požární bezpečnosti staveb, řešící

jeden z kritických detailů ETICS.

Závěrem bych chtěl „poděkovat“ tvůrcům výše

zmíněných norem za to, že tyto důležité dokumenty

jsou psány velmi přehledně a jasně, bez

zbytečných poznámek a dodatků, aby tak zabránily

případným nejasnostem, dvojsmyslným

výkladům, neboť jak všichni víme, v oblasti požární

bezpečnosti staveb se jedná nejen o majetek,

ale i o lidské životy!

Pro konkrétní dotazy Zakládací sady ETICS

2009 neváhejte kontaktovat p. Aloise Mika,

alois.mik@mateiciuc.cz, nebo p. Kamila Šulce,

kamil.sulc@hpi-cz.eu. Rádi Vám vyjdou vstříc

a budou se snažit zodpovědět Vaše dotazy.

MATEICIUC a.s.

Ke Koupališti 370/15

742 35 Odry

tel.: 556 312 411, fax: 556 730 417

e-mail: info@mateiciuc.cz

www.mat-plasty.cz

stavebnictví 11–12/11 79


inzerce

Dřevostavby v současnosti

systému jsou poměrně hustě vedle sebe, na

vzdálenost 400 nebo 600 mm, maximálně

však 625 mm. Rozlišujeme tři základní typy

lehkých skeletů:

■ Balloon frame („co největší skelet”);

■ Modifikovaný Balloon frame;

■ Platform frame (plošinový skelet).

Balloon frame se vyznačuje tím, že sloupky

probíhají od soklu až k okapu. Patrový práh

je tvořen jednoduchým průvlakem, který je

za sloupky průběžný. Na něm leží stropnice.

Vzpěrná délka sloupků se zkracuje ztužením.

▲ Obr. 1. Rodinný dům Malaga

Dřevostavba je charakteristická tím, že její nosná

konstrukce je především ze dřeva a materiálů na

bázi dřeva. Většina lidí si však pod pojmem dřevostavba

představuje hlavně budovu v podobě

rodinného či obytného domu. Na tento druh staveb

je proto zaměřen i tento článek.

Budovy ze dřeva a materiálů na bázi dřeva se

nejvíce uplatňují v nízkopodlažní zástavbě obvykle

do čtyř nadzemních podlaží.

Konstrukční systémy budov ze dřeva a materiálů

na bázi dřeva je možné rozdělit na srubové,

skeletové a masivní deskové.

Dřevěné konstrukce obytných budov se do první

poloviny 19. stol. prováděly ve dvou základních

variantách - s roubenými a s hrázděnými

stěnami. Na obě tyto varianty se používalo

hraněné řezivo a vyznačovaly se náročnými

tesařskými spoji. Od první poloviny 19. stol. se

začalo ve větší míře používat deskové řezivo

a ke spojování prvků strojově vyráběné hřebíky.

V současnosti se nejvíce používají tzv. těžké

a lehké skelety v různých podobách.

Těžké skelety

Těžký skelet je nosný konstrukční systém vytvořený

ze svislých a vodorovných nosných prvků

většinou z lepeného lamelového dřeva. Kompletuje

se nenosnými obvodovými plášti a dělicími

konstrukcemi příček.

Pro těžké dřevěné skelety jsou typické především

tyto modulové rozměry 3,60 x 3,60 m a

4,80 x 4,80 m.

Novodobé konstrukce těžkých dřevěných skeletů

mohou mít několik variant, které se liší provedením

styků vodorovných a svislých prvků

■ skelet s jednodílnými průvlaky a sloupy;

■ skelet s dvojdílnými průvlaky a jednodílnými

sloupy;

■ skelet s jednodílnými průvlaky a dvojdílnými

sloupy.

Těžké skelety se vyznačuji velkou půdorysnou

dispoziční volností. Jejich určitou nevýhodou je

náročnější provedeni konstrukčních detailů.

Lehké skelety

Lehký skelet je nosný konstrukční systém, který

tvoří převážně fošny a prkna. Sloupky tohoto

▼ Obr. 2. Rodinný dům Top Line

Modifikovaný Balloon frame má sloupky, které

jsou na patrovém prahu přerušeny. Rohový

sloupek je většinou průběžný a je tvořen hranolem

nebo vyskládán z fošen. Patrový práh

je tvořen hranolem nebo dvěma fošnami položenými

na sobě a je průběžný. Stropnice jsou

většinou připojeny hřebíkováním k patrovému

prahu. Konstrukce je ztužena ve stěnách.

Platform frame má podlaží z dílů posazených

vzájemně na sebe a je dnes nejpoužívanějším

typem lehkého skeletu při stavbě jednopodlažních

a vícepodlažních budov.

Prostorová tuhost budovy s lehkým skeletem je

zajišťována ztužením konstrukce stropu a stěn.

Stropní konstrukce se ztuží tak, že se stropnice

vzájemně rozepřou (ztuží) na vzdálenost asi 2 m.

Rozměr stropnice se voli tak, aby poměr její

výšky k šířce byl z důvodu stability menší než

6. Stropní deska je nejtužší z překližek, které

jsou položeny šachovnicově.

Ztužení stěn lehkého skeletu je komplikováno

tím, že sloupky stěn jsou pouze přihřebíková-

80

stavebnictví 11–12/11


▲ Obr. 3. Rodinný dům Kubus

ny k prahům konstrukce a samy o sobě nejsou

schopny přenášet vodorovné zatížení do základových

pásů. Proto se ke ztužení lehkého

skeletu používají výztužné stěny. Ty slouží ke

ztužení stavby nejen v podélném směru, ale

i ve směru příčném, protože kostra budovy je

velmi měkká a při bočním působení větru by

vykazovala velké deformace.

Výztužnou stěnou rozumíme stěnový prvek

v konstrukčním systému, který odolává vodorovnému

zatížení a přenáší je do základů.

Dřevěné výztužné stěny mají dřevěný rám

z prken nebo fošen a plášť (především z překližek,

třískových či OSB desek), který může být

zvnějšku nebo i zvnitřku stěny.

Lehké skelety se v současnosti používají především

při realizaci rodinných a obytných domů.

Na následujících obrázcích jsou ukázány velké

možnosti použití certifikovaného lehkého

skeletu systému HAAS. Lehký skelet lze kombinovat

i s prvky těžkého skeletu, čímž získává na

architektonické zajímavosti, viz obrázky 3 a 4.

Závěr

Zajímavé je, že roční těžba dřeva na obyvatele

je v ČR a v USA přibližně stejná. V USA však

dřevostavby zcela dominují bytové výstavbě.

V zájmu širšího využití dřeva ve stavebnictví

▲ Obr. 4.Golfové apartmány Dýšina

u nás bude především třeba překonat zkreslené

představy veřejnosti o dřevu jako stavebním

materiálu. Naším vzorem může být mimo jiné

země i Velká Británie, která ačkoliv má malé

vlastní zdroje dřeva, používá ho v bytové výstavbě

v neuvěřitelně velkém rozsahu. Ve Skotsku

představují domy na bázi dřeva přibližně

70 % a v Anglii přibližně 25 % bytové výstavby.

Petr Kuklík, Fakulta stavební ČVUT v Praze

stavebnictví 11–12/11 81


v příštím čísle

01/12 leden


Lednové číslo časopisu se věnuje

tématu Výzkum a vývoj v praxi.

Budou představeny například materiály

vyvinuté na bázi nanotechnologií

a jejich využití v oblastech

stavebních konstrukcí, dále zajímavé

aplikace inteligentních materiálů

nebo uplatnění výzkumu a vývoje

v rámci informačních technologií

a v oblastech vysokorychlostní

železniční dopravy.

Číslo 01/12 vychází 9 . ledna

ediční plán 2011

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Český svaz stavebních inženýrů

časopis

Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

ediční plán 2011

www.casopisstavebnictvi.cz

pozice na trhu

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Český svaz stavebních inženýrů

časopis

Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

předplatné

Celoroční předplatné (sleva 20 %):

544 Kč včetně DPH, balného

a poštovného

Objednávky předplatného

zasílejte prosím na adresu:

EXPO DATA spol. s r.o.

Výstaviště 1, 648 03 Brno

(IČO: 44960751,

DIČ: CZ44960751,

OR: Krajský soud v Brně,

odd. C, vl. 3809,

bankovní spojení: ČSOB Brno,

číslo účtu: 377345383/0300)

Jana Jaskulková

Tel.: +420 541 159 369

Fax: +420 541 153 049

E-mail: jaskulkova@expodata.cz

Předplatné můžete objednat

také prostřednictvím formuláře

na www.casopisstavebnictvi.cz.

Ročník V

Číslo: 11–12/2011

Cena: 68 Kč vč. DPH

Vydává: EXPO DATA spol. s r.o.

Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno

IČ: 44960751

Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2

Tel.: +420 227 090 500

Fax: +420 227 090 614

E-mail: redakce@casopisstavebnictvi.cz

www.casopisstavebnictvi.cz

Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský

Tel.: +420 602 542 402

E-mail: taborsky@casopisstavebnictvi.cz

Redaktor: Petr Zázvorka

Tel.: +420 728 867 448

E-mail: zazvorka@casopisstavebnictvi.cz

Redaktor odborné části:

Ing. Hana Dušková

Tel.: +420 227 090 500

Mobil: +420 725 560 166

E-mail: duskova@casopisstavebnictvi.cz

Inzertní oddělení:

Manažeři obchodu:

Daniel Doležal

Tel.: +420 602 233 475

E-mail: dolezal@casopisstavebnictvi.cz

Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek,

Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská,

Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda),

Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová,

doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D.

Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl

Tel.: +420 541 159 374

E-mail: gabzdyl@expodata.cz

Předplatné: Věra Pichová

Tel.: +420 541 159 373

Fax: +420 541 153 049

E-mail: pichova@expodata.cz

Tisk: EUROPRINT a.s.

www.casopisstavebnictvi.cz

Kontakt pro zaslání edičního plánu 2011 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě:

Jana Jaskulková

tel.: +420 541 159 369, fax: +420 541 153 049, e-mail: jaskulkova@expodata.cz

82

stavebnictví 11–12/11

pozice na trhu

časopis

Stavebnictví je členem

Seznamu recenzovaných

periodik vydávaných

v České republice*

*seznam zřizuje

Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR

Náklad: 32 900 výtisků

Povoleno: MK ČR E 17014

ISSN 1802-2030

EAN 977180220300501

Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa

© Stavebnictví

All rights reserved

EXPO DATA spol. s r.o.

Odborné posouzení

Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví

podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení.

O tom, které články budou odborně posouzeny,

rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty

(nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž

určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři

recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých

příspěvcích posudky recenzentů.

Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem.

Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě

bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce

neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích

autorů a za obsah zveřejněných dopisů.


Baumit

Star

Prvotřídní

zateplení

Baumit Star

Baumit Star je prémiový zateplovací systém, uspokojující nejvyšší nároky na kvalitu zateplení. Materiálová skladba systému

kombinuje zkušenost a tradici s inovací. Systém Baumit Star využívá revoluční technologii bezhmoždinkového kotvení

izolantu, je fl exibilní, odolný proti nárazu a vodoodpudivý. Volbou Baumit Star snížíte své náklady na vytápění, přispějete tak

k ochraně životního prostředí. Vaše rozhodnutí na zateplovací systém Baumit Star je sázka na jistotu.

■ Špičkové tepelně izolační vlastnosti

■ Ekologická investice s návratností

■ Spolehlivost a jistota

Nápady s budoucností

More magazines by this user
Similar magazines