english synopsis - Časopis stavebnictví

casopisstavebnictvi.cz

english synopsis - Časopis stavebnictví

2012

MK ČR E 17014

09/12

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Český svaz stavebních inženýrů

Svaz podnikatelů stavebnictví v ČR

časopis

Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs

stavební materiály a technologie

stavba roku: finálová nominace

obnova a restaurování brněnské architektonické ikony

cena 68 Kč

www.casopisstavebnictvi.cz


editorial

Vážení čtenáři,

v první polovině srpna vetoval prezident

České republiky Václav Klaus

novelu zákona o hospodaření energií.

Přes okurkovou sezonu tato událost

vzbudila rozruch jen v odborných

médiích či patřičných rubrikách.

V mediálním souboji na poli masmédií

prezidentské veto jasně prohrálo třeba

s celospolečensky zásadním problémem

přechylování či nepřechylování

koncovek ženských příjmení.

„Vážená paní předsedkyně, využívám

pravomoci dané mi článkem 50

Ústavy České republiky a vracím

Poslanecké sněmovně zákon ze

dne 19. července 2012, kterým

se mění zákon č. 406/2000 Sb.,

o hospodaření energií, ve znění

pozdějších předpisů. Zákon mi byl

doručen 27. července 2012,“ napsal

Václav Klaus v úvodu svého sdělení

předsedkyni Poslanecké sněmovny

Parlamentu ČR.

Prezident odůvodnil své veto textem

o deseti odstavcích, v nichž rozhodnutí

vysvětluje. Na vyjádření pana

prezidenta reagovali nejen odborníci

z oblasti stavebnictví.

„V souvislosti s těmito požadavky

se v zákoně zavádějí povinné energetické

štítky jednotlivých budov,

povinnost zpracovat a předložit průkazy

energetické náročnosti budov

a jednotlivých bytů při jejich prodeji,

výstavbě či rekonstrukci a dále povinné

kontroly kotlů a rozvodů elektrické

energie a klimatizačních systémů,

a to každých pět let. Zákon zavádí

také energetické audity a posudky,

kvůli nimž vzniknou nové funkce

energetických specialistů a tím nová

administrativní zátěž uživatelů zákona

i státu,“ uvedl Václav Klaus.

Marie Báčová z České komory

autorizovaných inženýrů a techniků

činných ve výstavbě tento argument

komentuje: „Povinnost označování

energetickými štítky se týká – a to již

podle současně platného znění zákona

o hospodaření energií – výrobků

spojených se spotřebou energie.

Stavba není výrobek. Průkazem

energetické náročnosti budov dokládá

stavebník nebo vlastník budovy

splnění požadavků na energetickou

náročnost budovy; tuto povinnost

obsahuje český právní řád s účinností

od 1. ledna 2009. Stejně tak je tomu

u kontroly kotlů a klimatizačních systémů

či energetických auditů. Tyto

úkony mohou provádět podle stávající

platné právní úpravy energetičtí

experti. Označení této profese mění

novela zákona o hospodaření energií

na energetické specialisty a upravuje

rovněž požadavky na jejich kvalifikaci

a odbornou přípravu.“

Václav Klaus v závěru svého vyjádření

uvádí: „Svým pojetím a účelem

se zákon řadí vůbec k těm nejhorším

a svobodné společnosti nejškodlivějším

zákonům, o jejichž podpis

jsem byl jako prezident republiky kdy

požádán. Je překvapivé, že takový

zákon předložila tato vláda.“

Miroslav Pech z Hnutí Duha kontruje:

„Zákon by srazil domácnostem

účty za teplo o desítky procent

a snížil naši závislost na fosilních

palivech – na uhelných velkodolech

i na plynu z Ruska. Snad jen uhlobaroni

a bossové ruského Gazpromu

mohou být odpůrci tohoto zákona.“

Zatímco první věcný komentář

popisuje, kde všude se pan prezident

odchýlil od reality tuzemského

i evropského právního rámce a jeho

terminologie, druhý je výkřikem

do tmy (a možná i ze tmy). Právě

způsob argumentace a znalost

problému odlišuje odborníka od

politického demagoga, čímž samozřejmě

mířím na pana Pecha,

ale kdesi hluboko v mé mysli visí

otazník, jestli bych čistě náhodou

netrefil i pana prezidenta.

Hodně štěstí přeje

Jan Táborský

šéfredaktor

taborsky@casopisstavebnictvi.cz

inzerce

stavebnictví 09/12

3


obsah

6–8 10–14

Stavba roku: finálová nominace

Patnáctku staveb zařazených do finálové nominace soutěže Stavba

roku 2012 charakterizuje slovo rekonstrukce. Téměř polovina

aspirantů na tento titul má ve svém názvu právě tento druh stavby.

Nádrže v Loukově se specifickým zastřešením

Výroba a zvednutí střešních konstrukcí nádrží na pohonné hmoty

v Loukově byla nejzajímavější částí jejich výstavby. Skořepinové kopule

o průměru 48 m bylo třeba zvednout do dvacetimetrové výšky.

20–27 62

Obnova a restaurování vily Tugendhat

Obnova jedné z nejvýznamnějších světových architektonických

památek se v projektové fázi rodila jen velmi těžko. Výsledek ovšem

odpovídá profesionálnímu a někdy až pedantskému přístupu autorů.

Anketa mezi členy SPS v ČR

Svaz podnikatelů ve stavebnictví se v anketě mezi svými členskými

firmami zabýval porovnáním vývoje stavebnictví mezi roky 2011

a 2012.

Akademie České rady pro šetrné budovy

Zájemci o šetrné stavebnictví budou mít od září k dispozici nový

vzdělávací program Akademie České rady pro šetrné budovy.

Mezi vyučujícími jsou špičky z praxe i akademické sféry. Takto

koncipovaný program bude v tuzemsku nabízen poprvé.

Vzdělávací program je rozložen do čtyřiceti vyučovacích hodin,

které jsou rozděleny do pěti modulů, od úvodu přes ekonomiku,

energetiku a materiály až po komplexní certifikace budov. Na

závěr jsou zařazeny exkurze do šetrných budov.

Mezi vyučujícími jsou například: RNDr. Václav Cílek, CSc.,

z Geologického ústavu AV ČR, prof. Ing. arch. Karel Maier,

CSc., proděkan Fakulty architektury ČVUT, doc. Ing. Renáta

Heralová, Ph.D., z katedry ekonomiky a řízení ve stavebnictví,

ČVUT, Ing. Leoš Vrzalík, člen představenstva společnosti

SKANSKA a.s. nebo Ing. Martin Skalický, předseda představenstva

nemovitostního fondu REICO České spořitelny.

Vzdělávací program bude nabízen v tříměsíčních bězích. První

běh začíná již v září. Výška školného je 16 000 Kč za celý

program nebo přiměřená alikvotní část za jednotlivé moduly.

Akademie bude probíhat v prostorách soukromé vysoké školy

architektury ARCHIP v Praze – Holešovicích.

Více informací o vzdělávacím programu najdete na:

www.czgbc.org/akademie.

4 stavebnictví 09/12


09/12 | září

3 editorial

4 obsah

stavba roku

6 Stavba roku 2012 – finálová nominace

10 Výstavba skladových kapacit – Loukov

realizace

16 Pardubický Kosatec jako sudoku

téma: stavební materiály a technologie

20 Obnova a restaurování vily Tugendhat:

východiska, přístup a výsledek

Ing. arch. Marek Tichý

Ing. Vítek Tichý

28 Nařízení pro stavební výrobky v detailech

Ing. Jiří Sobola

32 Další rozvoj Eurokódů a souvislosti

s nařízením č. 305/2011

Doc. Ing. Jana Marková, Ph.D.

36 Technické normy pro stavební výrobky

a jejich použití ve stavebnictví – I. díl

Ing. Zuzana Aldabaghová

40 Podmínky pro energeticky

úsporné domy v České republice

Doc. Ing. Josef Chybík, CSc.

inzerce

49 Nízkoenergetické domy

a kvalita vnútorného prostredia

Dr. techn. Ing. arch. Roman Rabenseifer

Ing. Alena Benešová

Ing. Patrik Füle

54 Využití recyklovaných šedých

odpadních vod v budovách

Ing. Bohdan Víra, CSc.

60 Akustické vlastnosti systémů ETICS:

připravované požadavky a jejich ověřování

Ing. Pavel Rubáš, Ph.D.

62 svět stavbařů

68 historie

72 firemní blok

82 infoservis

90 v příštím čísle

foto na titulní straně: vila Tugendhat v Brně, Tomáš Malý

Vidíme věci jinak.

Unikátní ocelové konstrukce

navrhujeme kreativně a ekonomicky.

Naše myšlenky, znalosti a zkušenosti v oboru ocelových

konstrukcí umožňují k Vašim přáním přistupovat kreativně

a zároveň ekonomicky.

Disponujeme rozsáhlým technickým zázemím, vlastním

výrobním závodem a technickou kontrolou na nejvyšší úrovni.

Spoléhejte na profesionály v oboru.

NÁVRH DODÁVKA A MONTÁŽ ŘÍZENÍ STAVEB DIAGNOSTIKA

Konstrukce rozhledny

Velký Kamýk, Písek

Zimní stadion, Chomutov

Protihluková stěna - II. etapa, Hradec Králové

Stanice metra Střížkov, Praha

Hangár, letiště Ostrava - Mošnov

ELENZ - zauhlování, Ledvice

SPOLEČNOST

JE ŘÁDNÝM

ČLENEM ČAOK

EXCON, a.s.

Sokolovská 187/203, 190 00 Praha 9

Tel.: +420 244 015 111

Fax: +420 244 015 340

excon@excon.cz

www.excon.cz

stavebnictví 09/12

5


stavba roku

text redakce | foto www.stavbaroku.cz

Stavba roku 2012 – finálová nominace

Vyhlášení finálové patnáctky soutěže Stavba

roku patří tradičně prvnímu týdnu v září.

Letošním heslem nominačního kola je bezpochyby

slovo rekonstrukce.

Hned šest staveb v nominované

patnáctce nese název rekonstrukce

a navíc je tu ještě těžní věž Kukla

v Oslavanech, v jejímž případě jde

o konverzi. Samozřejmě to není

shoda náhod, ale odraz investičního

potenciálu české privátní sféry

a hlavně protirůstových opatření

vlády ČR ve stavebnictví. To dokumentuje

i jediná finálová účast

stavby dopravní, která je navíc

svým významem spíše regionální.

Dalším spíše smutným faktem je

jediný finálový zástupce bytové

výstavby – pasivní bytová vila Pod

Altánem, která je z projektového

i technologického hlediska velmi

zajímavá.

Všechny nominované stavby jsou

samozřejmě velmi atraktivní a kvalitní,

například krásná rekonstrukce

brněnského planetária, ale letošní

ročník soutěže Stavba roku, stejně

jako minulý, dokumentuje každoroční

pokles investičního potenciálu

stavebnictví v České republice. ■

▲ Energeticky pasivní bytová Vila Pod Altánem – autor: AB ATELIÉRY f.o.,

Aleš Brotánek (AO, vedoucí projektant), Jan Praisler; projektant: STARÝ

A PARTNER s.r.o.; AO, stavbyvedoucí: Jozef Košarišťan; dodavatel: KON-

STRUKTIS, a.s.; investor a přihlašovatel: JRD s.r.o.

▲ Rekonstrukce františkánského kláštera v Hostinném – autor: Libor

Sommer; AO, vedoucí projektant: Jan Chaloupský; AO, stavbyvedoucí:

Jaroslav Heran, Jan Vachutka; dodavatel a přihlašovatel: Metrostav a.s.;

investor: město Hostinné

▼ Centrum technického vzdělávání v Ostrově – autor: A69 – architekti s.r.o.,

Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig, Tomáš Koňařík; projektant:

RECONSTRUCTION s.r.o.; AO, vedoucí projektant: Václav Bittman;

AO, stavbyvedoucí: Tomáš Slepička; dodavatel: Sdružení CTV Ostrov,

Metrostav a.s. (přihlašovatel), Tima, spol. s r.o., BAU-STAV a.s.; investor:

Střední průmyslová škola Ostrov

▲ Velkokapacitní zásobníky na pohonné hmoty, Loukov – autor technického

řešení, dodavatel a přihlašovatel: Metrostav a.s.; projektant:

ARTECH spol. s r.o.; AO, vedoucí projektant: Miroslav Kroupa; AO, stavbyvedoucí:

Ladislav Michálek; investor: ČEPRO, a.s.

▼ Servisní tréninkové centrum – Service Training Center ŠKODA AUTO

a.s., Kosmonosy – autor: ATELIER TSUNAMI s.r.o., Michal Ježek, Ivo Balcar,

Aleš Krtička; architektonické řešení: 5. NP – Master of Art Jozef Kabaň,

Škoda auto a.s.; projektant: S-projekt plus, a.s.; AO, vedoucí projektant:

Zdeněk Hřib; AO, stavbyvedoucí: Lukáš Zelený; dodavatel a přihlašovatel:

Metrostav a.s.; investor: ŠKODA AUTO a.s.

6 stavebnictví 09/12


inzerce

▲ Fabrika hotel – autor: OK PLAN ARCHITECTS, s.r.o., Luděk Rýzner, František

Čekal, Marcela Susedíková, Pavel Hanzlíček; dodavatel: Podzimek

a synové s.r.o.; investor: MHA, s.r.o.; přihlašovatel: Podzimek a synové s.r.o.

NECHTE SE

UNÉST...

▲ Přírodovědné exporatorium – rekonstrukce a dostavba hvězdárny

a planetária Mikuláše Kopernika v Brně – autorizovaný inspektor:

Brněnské komunikace a.s.; AO, vedoucí projektant: RUDIŠ – RUDIŠ

architekti, s.r.o., Martin Komárek, Alena Stehlíková, Martin Rudiš; AO,

stavbyvedoucí: Ing. Petr Kadič; dodavatel a přihlašovatel: Skanska a.s.,

divize Pozemní stavitelství, závod Brno; investor: statutární město Brno

... novou deskou

s konzolovým zatížením až 80 kg.

▲ Průmyslový provoz pro výrobu kovaných výrobků a polotovarů pro

strojírenský průmysl – rychlokovací stroj, Ostrava – Vítkovice – autor:

ARS VÍTKOVICE s.r.o., Milan Šraml, Jan Malík; projektant: VL Servis s.r.o.;

AO, vedoucí projektant: Milan Šraml; AO, stavbyvedoucí: Tomáš Pluta;

dodavatel: STRABAG a.s., VÍTKOVICE POWER ENGINEERING a.s.; investor

a přihlašovatel: VÍTKOVICE, a.s.

▼ Rekonstrukce zimního stadionu v Jičíně – autor: BFB – studio, spol. s r.o.,

Miloš Mlejnek, Antonín Buchta, B.B.D., s.r.o., Pavel Bejček, Radek Jiránek, město

Jičín (investor); projektant: B.B.D., s.r.o.; dodavatel a přihlašovatel: VCES a.s.

RigiStabil je konstrukční sádrokartonová deska nejen do

dřevostaveb. Jedinečný stavební materiál, který lze na stavbách

všestranně použít. V kombinaci se sádrovláknitou deskou

Rigidur je určena pro nosné obvodové stěny dřevostaveb.

Nosné i nenosné příčky s opláštěním deskami RigiStabil.

S deskou se řeší konstrukce se zvýšenými požadavky na

mechanickou, protipožární odolnost iv prostorách se zvýšenou

vzdušnou vlhkostí. Nižší hmotnost desky a ekonomickou

výhodnost ocení realizátoři i investoři.

Centrum technické podpory Rigips,

Tel.: 296 411 800, E-mail: ctp@rigips.cz,

www.rigips.cz

stavebnictví 09/12

7


▲ Silnice I/9 Líbeznice – obchvat – autor: PRAGOPROJEKT, a.s., Zdeňka

Heroldová (AO, vedoucí projektant); AO, stavbyvedoucí: Petr Škvařil,

Pražské silniční a vodohospodářské stavby, a.s.; dodavatel: sdružení I/9

Líbeznice – obchvat; investor: Ředitelství silnic a dálnic ČR; přihlašovatel:

PRAGOPROJEKT, a.s.

▲ MAIN POINT KARLIN v Praze – autor: DaM spol. s r.o., Jiří Hejda, Petr

Malinský, Richard Doležal; projektant: AED project, a.s., Ivan Hodek;

AO, stavbyvedoucí: Vlasta Jelínek, PSJ, a.s.; dodavatel: PSJ, a.s.;

investor: PSJ INVEST, a.s. (přihlašovatel), Main Point Karlín, a.s.

▲ Štětkova 18 – Rekonstrukce objektu Administrativní budova v Praze –

autor: architekt Prof. Dipl.-Ing.Ernst Hoffmann, Ziviltechniker GmbH; projektant:

Plan & Bau ČR spol. s r.o.; AO, vedoucí projektant: Martin Kovařík;

AO, stavbyvedoucí: Jan Bína; dodavatel a přihlašovatel: PP 53, a.s.;

investor: Stavební a inženýrská společnost, spol. s r.o.

▲ Rekonstrukce hotelu Gomel, České Budějovice (získala cenu Svazu

podnikatelů ve stavebnictví v ČR) – autor: ATELIÉR KROČÁK – architekt;

projektant: K4 a.s. (HIP: Ing. Jan Korbut); AO, vedoucí projektant: Jaromír

Kročák; AO, stavbyvedoucí: Libor Kocman; dodavatel: PSJ, a.s.; investor:

Vigano, a.s.; přihlašovatel: Czech Property Investments, a.s.

▲ Rekonstrukce a přístavba administrativní budovy TV Nova, Praha –

autor: NIMBUS Architects s.r.o., Jitka Dvorská (AO, vedoucí projektant),

Markéta Veselá, Ondřej Strejček, Tereza Cihlářová; projektant: Origon spol.

s r.o.; AO, stavbyvedoucí: Zdeněk Štěpánek; dodavatel: TORUS Příbram

s.r.o.; investor: CET 21 spol. s r.o.; přihlašovatel: NIMBUS Architects s.r.o.

▲ Zpřístupnění kulturní památky těžní věže dolu KUKLA v Oslavanech –

autor: Břetislav Hetmer; projektant: INTERPLAN – CZ, s.r.o.; AO, vedoucí

projektant: Břetislav Hetmer; AO, stavbyvedoucí: František Pažourek;

dodavatel a přihlašovatel: JMA stavební, spol. s r.o.; investor: STROJÍRNA

OSLAVANY, spol. s r.o.

8 stavebnictví 09/12


HLASUJTE!

2. Rekonstrukce františkánského kláštera v Hostinném

3. Velkokapacitní zásobníky na pohonné hmoty, Loukov

17. Rekonstrukce zimního stadionu v Jičíně

20. Silnice I/9 Líbeznice – obchvat

36. MAIN POINT KARLIN

Vypisovatelé:

NADACE PRO ROZVOJ ARCHITEKTURY A STAVITELSTVÍ

MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČESKÉ REPUBLIKY

SVAZ PODNIKATELŮ VE STAVEBNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE

ECONOMIA, a. s., ČASOPIS STAVITEL

Partnerská záštita: ČESKá KOMORA AUTORIZOVANýCH

INžENýRŮ A TECHNIKŮ ČINNýCH VE VýSTAVBě

HLASUJTE

O CENU

VEŘEJNOSTI

od 6. 9. do 4.10. 2012

6. Centrum technického vzdělávání Ostrov

www.stavbaroku.cz

37. Štětkova 18 – Rekonstrukce objektu Administrativní

budova

Najdete nás také na Facebooku!

Soutěž je vypsána pod záštitou: předsedy Senátu Parlamentu

České republiky, primátora hlavního města Prahy, ministra životního prostředí,

ministra pro místní rozvoj, ministra dopravy

Generální partner Stavby roku:

7. Servisní tréninkové centrum – Service Training Center

ŠKODA AUTO a.s., Kosmonosy

40. Rekonstrukce hotelu Gomel, České Budějovice

Partneři Stavby roku:

8. fabrika hotel

47. Rekonstrukce a přístavba administrativní

budovy TV Nova

Partneři Dnů stavitelství a architektury:

Mediální partneři Stavby roku:

12. „Přírodovědné exploratorium“– rekonstrukce a dostavba

hvězdárny a planetária Mikuláše Kopernika v Brně

52. Zpřístupnění kulturní památky – těžní věže

dolu KUKLA v Oslavanech

16. Průmyslový provoz pro výrobu kovaných výrobků

a polotovarů pro strojírenský průmysl – rychlokovací stroj

53. Energeticky pasivní bytová Vila Pod Altánem


stavba roku

text Ing. Ladislav Michálek | grafické podklady archiv Metrostav a.s.

▲ Pohled na dokončené zásypy nádrží

Výstavba skladových kapacit – Loukov

Společnost ČEPRO dokončila výstavbu nových

skladovacích prostor ve svém areálu Loukov

(okres Kroměříž). Tanky, které postavila stavební

společnost Metrostav a.s., se začaly plnit palivem

v květnu 2011 a zkušební provoz byl úspěšně

ukončen v prosinci 2011. Nové nádrže v Loukově

rozšířily celkovou skladovací kapacitu ČEPRO o 8 %.

Místní areál je největší svého druhu v České

republice. Nádrže zlepší skladovací možnosti na

Moravě a sníží nároky na přepravu pohonných

hmot po místních silnicích.

Kromě čtyř nádrží byla součástí

výstavby také spojovací technologická

chodba, čerpací stanice,

trafostanice, rozvodna, potrubní

trasy, hasicí a bezpečnostní systémy,

komunikace a související

stavební a provozní soubory. Výstavba

velkokapacitních nádrží byla

zahájena v roce 2008. Každá z nich

má vnitřní průměr 47,80 m a výšku

k vrchlíku střechy 27 m. Nádrže

jsou zapuštěné do hloubky 12 m

a přesypané zeminou. Střechu

každé nádrže o hmotnosti 1450 t

tvoří kopule ve tvaru kulového

vrchlíku se vzepětím 4,79 m. Byla

vybetonována na dně nádrže

a následně pomocí hydraulického

systému vyzvednuta o 20 m

výše. Průměrná rychlost zvedání

činila 500 mm za hodinu, celé

zvednutí trvalo 4–5 dní včetně

monitorovacích měření. Rozměry

i konstrukčním řešením se jedná

o ojedinělé dílo. Pro stavbu bylo

přemístěno zhruba 300 000 m³ zeminy,

která byla zpětně použita pro

zásypy nádrží. Zeminová konstrukce

byla protkaná cca 500 000 m²

geosyntetických rohoží, aby se

dosáhlo rovnoměrných tlaků na

stěny nádrží, jejichž vrcholy jsou

skryty pod zeminou. Nad zemí jsou

vidět jen čerpací stanice, rozvodna,

potrubní produktové rozvody

a drobné související konstrukce.

Urbanistické

a architektonické

řešení

Stavba zahrnuje čtyři podzemní

nádrže o objemu (k maximální hladině)

36 123 m 3 , jež jsou z bezpečnostních

důvodů plněny na 97 %

svého objemu, tj. na provozní

skladovací kapacitu každé z nádrží

35 000 m 3 . Celkem se jedná

o 140 000 m 3 skladovaných pohonných

hmot. Dokončená stavba

navazuje na stávající skladové kapacity

již umístěné na zalesněném

pozemku uvnitř areálu. Z hlediska

architektonického řešení bylo prioritou

maximální začlenění stavby

do terénního reliéfu. Nádrže jsou

podzemní, s celoplošným vegetačním

pokryvem (travním porostem).

Podle konfigurace terénu je

místně (v návaznosti na provozní

komunikace) provedeno opevnění

strmých svahů gabionovou konstrukcí.

Z terénu vystupují pouze

přístupové části budov úložiště

(portál vyústění podzemní technologické

chodby) a dále nadzemní

provozní budovy čerpací stanice,

rozvodny a strojovny stabilního

hasicího zařízení (úložiště hasební

látky). Tyto budovy odpovídají

průmyslovému charakteru areálu,

důraz byl kladen na jednoduchost

řešení. Stavba zahrnuje přístupové

(provozní) asfaltové komunikace,

jež jsou objízdné.

Založení nádrží

Předkvartérní podloží je tvořeno

třemi typy zemin (hornin), na jejichž

základě byly definovány rajóny:

I. – jílovce, II. – pískovce a III. – střídání

jílovců, prachovců a pískovců.

Úroveň základové spáry stavební

jámy v celém plošném rozsahu do

tohoto podloží zasahuje.

Na základě podrobnějšího zkoumání

geologické stavby území

a provedení výpočtů bylo rozhodnuto

o umístění nádrží především

v rajónech II. a III. Posunutí nádrží

do rajónů II. a III. umožnilo plošné

založení nádrží na štěrkopískovém

polštáři. Rozdíl v deformačních

charakteristikách a únosnosti hornin

charakterizujících rajóny II.

10 stavebnictví 09/12


▲ Příčný řez nádrží

a III. je mnohem nižší než mezi

rajóny I. a II. Nádrže na tomto rozhraní

budou sedat nerovnoměrně,

nicméně toto diferenciální sedání

bylo řešitelné v rámci plošného

založení všech čtyřech nádrží.

Cenou za toto uspořádání bylo

přiblížení stavby k okraji pozemku

a nutnost pilotově zajistit stavební

jámu v části jejího obvodu.

Mocnost roznášecího štěrkopískového

polštáře byla definována

na základě výpočtu sedání nádrže.

Pro dimenzování štěrkopískového

polštáře i pro dimenzování vlastní

základové desky byly zohledněny

možné zatěžovací stavy v průběhu

životnosti konstrukce:

■ zatížení základové desky od

vlastní tíhy konstrukce (včetně

přenosu sil ze střechy a jejího

zeminového pokryvu do základové

desky);

■ hydrostatický tlak kapaliny v nádrži

(včetně stavu plné, ale

nezasypané nádrže, ke kterému

dojde při zkoušce těsnosti);

■ její kolísání během provozu.

Zajištění stavební jámy pilotovými

stěnami

V části staveniště se stavební

jáma přibližuje k okraji pozemku

investora až na minimální vzdálenost

11 m. Jednou ze zadaných

podmínek návrhu bylo, že stavba

nesmí zasahovat na okolní cizí

pozemky (ani pod zemí, např. kotvami).

To vedlo k návrhu zajistit

stavební jámu pomocí zdvojené

pilotové stěny. Přední pilotová

stěna (tvořící obrys stavební

jámy) má v délce cca 173 m největší

hloubku pilot 28 m.

V části, kde se okraj pozemku

přibližuje nejvíce pozemku sousednímu,

je doplněna druhá pilotová

stěna. Ta není kotvená a podle

tohoto omezení byla dimenzována

z hlediska délky pilot a způsobu

vyztužení (atypický armokoš).

Železobetonové

konstrukce

Statické působení

Před vlastní projektovou činností

byla provedena podrobná studie

statického chování nádrže, zabývající

se spojením styku základové

desky a stěny. Pro možné druhy

spojení stěny a desky (vetknutí,

posuvný kloub, neposuvný kloub)

bylo na základě velikosti statických

veličin rozhodnuto jako nejvhodnější

realizovat spojení ve formě

neposuvného kloubu s tím, že aby

bylo možné vnést předpětí do stěn,

podepření stěn je posuvné ve vodorovném

směru. Studie prokázala,

že pro zachycení účinků zatížení

bylo nutné stěny zkonstruovat jako

předpjaté v obou směrech.

Samostatnou kapitolou v době projektování

se stalo zatížení od zásypů

zeminou stěn okolo nádrží, kdy

vlivem malé vzdálenosti mezi nimi

navzájem, zajištění stavební jámy

kotvené pilotovu stěnou a vlivem

tvarů zásypů by mohlo docházet

k nerovnoměrnému namáhání stěn

zemním tlakem.

Doprojektování zásypů probíhalo

po dokončení nosné konstrukce

nádrží a jako finální verze byla vybrána

varianta zásypů z geosyntetik

s trvalou mezerou mezi nádrží a zásypem

v tloušťce 0,3 m. Mezera

má zajistit dostatečný prostor pro

volné deformace zásypu.

Postup výstavby

Výstavba vlastních betonových

nádrží sestává ze tří základních

částí – základová deska, válcové

stěny a kopule střechy. Všechny

části jsou z předpjatého betonu. Při

výstavbě čtyřech nádrží byl volen

postup tak, aby stavba probíhala

plynule a jednotlivé technologie

se přesouvaly vždy postupně na

další nádrž.

Po předepnutí základové desky

následovala betonáž stěn, včetně

osmnácti kusů konzol pro zvedání.

Poté se realizovala skořepina na

bednění umístěném na základové

desce uvnitř nádrže, předepnul

se její obvodový věnec dvěma

19lanovými kabely a následně se

skořepina odbednila mimo oblast

věnce. Následovalo předepnutí

vodorovnými a svislými kabely stěn

a začalo synchronizované zvedání

skořepiny o váze 1450 t. Po dokončení

zvedání se mezi konzolami

doplnil spřahující věnec. Konzoly,

věnec skořepiny a stěny vzájemně

propojuje betonářská výztuž. Po

betonáži věnce se spřahující věnec

definitivně připnul ke stěnám

pomocí 5 x 18 ks předpínacích tyčí

průměru 36 mm, rovnoměrně rozmístěných

po obvodu nádrže mezi

konzolami, a dopnuly se zvedací

tyče. Pro zachycení vodorovných

sil od zásypu střechy se dopnuly

poslední čtyři kabely ve stěnách

v úrovni skořepiny. Závěrečným

krokem bylo vyspádovaní klínu nad

konzolami sloužící jako ochrana kotev

předpínacích tyčí a jako spádová

vrstva pro hydroizolaci střechy.

Základová deska – dno nádrže

Nádrže jsou založeny plošně na základové

desce, půdorysně ve tvaru

pravidelného osmiúhelníku průměru

51,4 m. Deska má proměnnou

tloušťku minimálně 0,6 m (u kalníku)

až 0,82 m u stěn s vyspádováním

do středu nádrže. Pod stěnami

je deska skokově zesílena na 1,2 m.

Je dodatečně předepnuta dvanácti

lanovými přímými kabely vedenými

v přibližném těžišti desky, v osové

vzdálenosti 1,5 m. Celkem je ve

stavebnictví 09/12

11


▲ Pohled na výstavbu základové desky – dna nádrže

▲ Celkový pohled na výstavbu čtyř nádrží

▲ Pohled na tažené bednění a vnitřní část nádrže

▲ Zvedání střešní skořepiny

▲ Provádění sklolaminátové výstelky stěny nádrže

▼ Pohled na pokládku vysokopevnostních geotextilií

▲ Dokončená sklolaminátová výstelka stěny, rozpracovaná poslední vrstva dna

nádrže

▼ Pohled na zásyp z výšky


dvou vzájemně kolmých směrech

navrženo 34 + 34 = 68 předpínacích

kabelů, uložených v ocelových

kanálcích. Kabely jsou

napínány jednostranně.

Každá základová deska byla rozdělena

dvěma rovnoběžnými pracovními

spárami na tři díly o přibližně

stejném objemu betonu. Deska

byla velmi hustě vyztužena, zejména

v okrajových zónách, kde se

kombinovala nosná a konstrukční

výztuž desky pod stěnou. V okrajovém

prstenci do desky zasahují

též ohyby svislých kabelů stěn, jež

propojují stěny se základovou deskou.

V bočním bednění desky bylo

nutné vynechat kapsy pro kotvení

kabelů. Výhodou byl osmiúhelníkový

tvar desky umožňující do jisté

míry shodné tvary bednění kapes.

Postup napínání byl navržen tak,

aby nedošlo ke kolizi napínacího

zařízení s vyčnívajícími kabely druhé

soustavy kabelů. K účinnému

předpětí desky bylo nutné zajistit,

aby se napínáním stlačila; tzn. bylo

třeba, aby se posunula po podloží

a stlačila v celé ploše. Koeficient

odporu třením byl minimalizován

vytvořením kluzné spáry mezi

deskou a podkladním betonem.

Stěna

Stěny nádrží tloušťky 0,6 m jsou navržené

jako dodatečně předepnuté

horizontálními a vertikálními

kabely. Při horním okraji směrem

dovnitř nádrže jsou opatřeny konzolami,

které se později využily

ke zvedání střechy. Zvažovaly se

dvě varianty postupu betonáže

stěn – buď betonáž do klasického

bednění v prstencích složených

z několika segmentů stěn, nebo

kontinuální betonáž do posuvného

bednění. Výhodou druhé

varianty, která byla vybrána, byla

jednoduchost bednění a rychlost

betonáže, ale postup byl náročný.

Obvod stěn přesahoval 150 m

a beton bylo třeba ukládat velmi

pravidelně, aby nedocházelo k situacím,

kdy část stěny již tvrdla a současně

jiná část byla dosud měkká.

V dolní části stěny je umístěna řada

technologických otvorů. V žebrech

bylo třeba zabetonovat kotvy předpětí

v přesných polohách. Množství

výztuže a kabelových kanálků

ve vodorovném i svislém směru

bylo velké. Obtížná byla i betonáž

horních konzol. Po zaběhnutí všech

operací se přes uvedené problémy

dosahovalo rychlosti posunu bednění

cca 1,5 m za den. Stěny jedné

nádrže tak byly vybetonovány cca

za 14 dní. K tomu je třeba doplnit

dobu na betonáž konzol, kdy bylo

nutné bednění zastavit, rektifikovat

a pak dobetonovat konzoly. Volba

betonáže do posuvného bednění

se ukázala jako správná. Dosáhlo

se vysoké rychlosti a bezesparé

stěny, což se kladně projevilo

v těsnosti nádrží.

Pro horizontální předpětí byly použity

19lanové kabely. Pro kotvení

vodorovných kabelů se po vnějším

obvodu rozmístila čtyři svislá žebra.

Kabely v jedné vrstvě se napínaly

oboustranně a obě poloviny současně,

takže při napínání horizontálních

kabelů byla v akci současně

čtyři napínací zařízení s kapacitou

5000 kN. Současně se napínala

vždy jedna vrstva kabelů, aby nedocházelo

k nerovnoměrnému namáhání

nádrže. Vodorovné kabely jsou

pro omezení ztrát třením uloženy

v chráničkách HDPE. Celkem se

jedná o 2 x 30 vodorovných kabelů

uložených v nejvíce namáhaných

místech po 0,6 m.

Stěny byly založeny na základovou

desku bez propojení betonářskou

výztuží mezi deskou a stěnou. Při

předpínání vodorovných kabelů

stěny se průměr nádrže zmenšil

cca o 10 mm, proto byla stěna uložena

na základovou desku kluzně.

Teprve po předepnutí vodorovných

kabelů se mohly napnout svislé

kabely, které přitáhly stěnu pevně

k desce a stlačily kontaktní spáru.

Spoj stěny se dnem lze považovat

za částečné vetknutí.

Svislé předpětí stěn je z dvanácti

lanových kabelů stejné kvality jako

u horizontálního předpětí. Svislé kabely

stěny, jež procházejí od kotvy

v horním okraji stěny směrem dolů,

obloukem se obracejí a putují zpět

nahoru, kde končí opět v horním

okraji stěny, se nazývají vlásenkové

kabely. Kabely jsou uloženy v ocelových

vinutých trubkách a v místě

kotvení v základové desce v ocelové

válcované trubce jsou ohnuté

do tvaru U s průměrem 2 m.

Napínání těchto kabelů probíhalo

z horní hrany stěn oboustranně,

pomocí dvojice napínacích zařízení.

Nejnáročnější technologickou operací

v této fázi výstavby se ukázalo

protažení všech dvanácti lan touto

vlásenkovou kotvou. Injektáž se

prováděla z nejnižšího místa kabelu

cementovou maltou s minimálními

objemovými změnami. V místech

prostupů stěn bylo použito atypického

svislého tyčového předpětí.

Skořepina střechy

Střechu nádrže tvoří kopule tvaru

kulového vrchlíku o průměru cca

48 m, vzepětí cca 5 m a tloušťce

250 mm. Po okraji střechy je navržen

ztužující věnec, kde je umístěna

část předpínacích obvodových

kabelů střechy (druhá část je umístěna

v horní části stěny). V ploše

kopule je pouze betonářská výztuž.

Po rozhodnutí o monolitické variantě

střechy se zvažoval postup

betonáže na vysoké skruži přímo

v definitivní poloze nebo betonáž

střechy na dně nádrže a její následné

vyzdvižení do definitivní polohy

a připnutí k horní části stěn. Druhá

varianta se ukázala jako výhodnější.

Betonáž na nízké skruži umístěné

uvnitř nádrže však také nebyla

jednoduchá. Sklon povrchu betonu

vyžadoval použít beton nižší konzistence,

aby nedocházelo ke stékání

při jeho hutnění. Betonáž začala

u obvodového věnce a pokračovala

směrem do středu střechy.

Nakonec se nabetonoval ztužující

límec středového střešního otvoru.

Betonáž probíhala kontinuálně cca

66 hodin za pomocí bádií.

Zvedání střešní skořepiny

Zvednutí skořepiny probíhalo

pomocí 2 x 18 kusů předpínacích

tyčí průměru 36 mm. Tyče

byly na jedné straně osazeny

v obvodovém věnci skořepiny

a na druhé straně v železobetonových

konzolách šířky 2,2 m

a výšky 900 mm, rovnoměrně

rozmístěných po obvodu stěn. Na

každou konzolu připadají dvě tyče,

spojkované po cca 6 m od věnce

až nad konzoly ze stěn, kde je umístěno

zdvihací zařízení. Požadavek

zněl zvedat střechu synchronně.

V konzolách byly osazeny dostatečně

tuhé chráničky o světlosti do

120 mm, kterými procházejí tyče.

Půdorysná velikost konzol se volila

tak, aby mezi věncem skořepiny

inzerce

Liapor - vyrovnávací podsyp suchých plovoucích podlah

dokonalé vyplnění podkladní vrstvy podlah

odlehčení stropu

zlepšení tepelně a izolačních vlastností konstrukce

zlepšení akustických vlastností podlahy

snadné uložení rozvodů inženýrských sítí

www.liapor.cz

stavebnictví 09/12

13


a stěnou byla mezera 0,15 m pro

eliminování případných nepřesností

ve svislosti stěn. Rozměr konzoly

zajišťoval dostatečný prostor pro

umístění zvedacího zařízení. Provedení

konzol vyžadovalo osazení

nosné betonářské výztuže (14 ks

průměru 28 mm na jednu konzolu)

do stěn, kde musela být řádně zakotvena.

Mezi konzolami byla osazována

betonářská konzolová výztuž

průměru 25 mm po 200 mm.

Po zatvrdnutí betonu skořepiny se

mohlo přistoupit ke zvedání střechy.

Úlohou bylo vyzvednout skořepinu

o hmotnosti téměř 1500 t,

průměru cca 48 m, o ploše srovnatelné

s polovinou fotbalového

hřiště, a to do výšky přes 20 m.

Po porovnání několika technologických

variant, které přicházely

v úvahu, se střecha zvedala pomocí

celozávitových předpínacích

tyčí a dutých hydraulických válců.

Potom bylo třeba vyřešit několik

zásadních technických problémů,

například způsob průchodu spojek

tyčí hydraulickými válci, dostatečnou

kapacitu a tlak čerpadel, sledování

geometrie konstrukce a jejího

pohybu během zvedání apod. Výsledný

postup zvedání byl navržen

tak, že na každé z osmnácti konzol

rozmístěných po obvodu nádrže se

umístily dvě zvedací závitové tyče

WR Ø 36 mm, každá o únosnosti

cca 1000 kN. Na konzolu byla pro

každou dvojici tyčí smontována

ocelová konstrukce s převázkami

a se stoličkami pro pobírání jednotlivých

kroků zdvihání. Průchod

spojky tyčí zajišťovaly speciálně

navržené a zkonstruované dělené

roznášecí desky. Tyče byly rozděleny

z montážních důvodů na

několik dílů. Spodní část tyče byla

zakotvena do věnce skořepiny

a zůstala v konstrukci pro definitivní

připnutí střechy ke stěně.

Hydraulický systém zvedání tvořily

tři uzavřené a navzájem propojené

okruhy vždy s jedním čerpadlem

a dvanácti dutými válci o nosnosti

600 kN pro šest konzol. Z uvedených

únosností je patrné, že tyče

byly teoreticky využity asi na 42 %

únosnosti, hydraulické válce pak

na 70 %. Pracovní tlak v okruhu

nepřevýšil 530 barů. Vlastní zdvihání

probíhalo po jednotlivých

krocích velikosti až 150 mm, po

kterých bylo nutno vždy dočasně

podepřít konstrukci na maticích ve

stoličkách. Po vysunutí celé tyče

i se spojkou nad převázku byla tyč

pomocí věžového jeřábu demontována.

Průměrná rychlost zvedání

dosahovala 1 m/hod, jednu skořepinu

bylo možno zvednout včetně

všech doprovodných činností za

čtyři až pět dní. Během zvedání

bylo nutné sledovat pohyb střechy

a její deformace. K řízení vlastního

zvedání sloužily tři lankové snímače

polohy. Zjistilo se tak, že skořepina

se zvedá stejnoměrně po celém

obvodu. Deformace obvodového

věnce byly sledovány v dalších

osmnácti bodech a měření se

podrobně vyhodnocovala vždy po

cca 2 m zdvihu. Po vyzvednutí konstrukce

do definitivní polohy byly

vyztuženy a dobetonovány části

mezi jednotlivými konzolami tak,

že vytvořily celistvý obvodový věnec,

k němuž se následně připnula

dalšími devadesáti tyčemi celá skořepina.

Poté byly provizorní roznášecí

desky a matice na zdvihacích

tyčích nahrazeny definitivními kotevními

prvky a i do těchto tyčí byla

vnesena požadovaná předpínací

síla. Po předepnutí všech svislých

tyčí a dokončení betonáží věnce

se napnuly poslední obvodové

kabely v horní části stěny. Tím byla

střecha sevřena mezi stěny a beton

věnce i beton ve spáře mezi stěnou

a věncem byl stlačen.

Zatěžovací zkouška

Po dokončení nádrží se prováděla

jejich zatěžovací zkouška. Hlavním

cílem bylo ověřit založení konstrukce

a zjistit reálné sedání při úplném

naplnění nádrže. Jako zatěžovací

médium se použila voda. Protože

zkouška proběhla před instalací

laminátového těsnicího systému,

stala se tato zkouška i ověřením

těsnosti nádrže.

Všechny čtyři nádrže se chovaly

v podstatě stejně, nebyl patrný

výraznější rozdíl v sedání nádrží ani

v namáhání stěn. Sedání nádrží od

vody naměřené hydronivelací činilo

u všech nádrží okolo 18–20 mm.

Geodetickým měřením po obvodě

základové desky se stanovilo

sedání nádrží cca 5 mm. Jednalo

se o velmi malé hodnoty sedání.

Nádrže nevykazovaly nerovnoměrný

pokles ani naklonění. Všechny

hodnoty byly v souladu s projek-

tem a v normou v daných mezích

pro celkové sedání i nerovnoměrný

pokles.

Vnitřní sklolaminátová

výstelka nádrží

Ochrana před netěsností a detekce

(zjišťování) netěsností nádrží jsou

pojaty jako ucelený vakuový systém

podle ČSN EN 13160 v třídě I.

Podle této normy jsou zjišťovány

netěsnosti (tj. potenciální úniky)

ztrátou podtlaku v meziprostoru

dvoustěnného systému, tzn. že

k indikaci netěsnosti dojde dříve,

než může skladovaná kapalina

uniknout do okolí (jedná se o nejvyšší

stupeň zabezpečení podle

této normy).

Navržený sklolaminátový systém

výstelky se skládá z ochranného

dvouplášťového obložení a systému

indikace netěsnosti. Netěsnost

nebo poruchový stav je

indikován výstražným signálem

(zvukovým nebo vizuálním), který

se přenáší do řídicího systému.

Vnitřní stěna a dno železobetonové

nádrže z betonu C30/37 se

opatří dvouplášťovým systémem

pro zabezpečení těsnosti nádrže.

Jako první se provádí tzv. podkladní

(sekundární) sklolaminátová vrstva,

jež se laminuje na železobetonové

konstrukci nádrže. Jako druhá se

provádí (tzv. primární) sklolaminátová

vrstva, jež je z jedné strany ve

styku s kapalinou a z druhé strany

je opatřena nopovou hliníkovou

fólií, která tvoří vakuovaný prostor.

Každá z vrstev má tloušťku cca

3 mm a obsahuje další dílčí mezivrstvy.

Protože maximální objem

meziprostoru nesmí překročit 8 m 3 ,

je meziprostor obložení rozdělen na

dostatečný počet sekcí – segmentů.

Dno nádrže se dělí na čtyři sekce.

Stěny jsou rozděleny po výšce

na sedm sekcí. Jednotlivé sekce

jsou vybaveny vždy samostatnou

indikací netěsností. K monitorovacím

jednotkám je přiveden datový

kabel pro přenos signálu (poklesu

vakua pod stanovenou mez) do

řídicího systému. Nádrže splňují

všeobecné požadavky na ochranu

před účinky statické elektřiny.

Vnitřní povrch nádrže je opatřen

vodivým nátěrem napojeným na

uzemňovací soustavu.

Zemní konstrukce

Vyztužené zemní konstrukce

zásypů

Konstrukce zásypů jsou vyztužené

zemní konstrukce využívající

výztužná geosyntetika a zásypy

z původního výkopku. Geotechnické

konstrukce byly navrženy tak,

že plně respektují konečné terénní

úpravy, napojení na terén a hlavní

vazbu na konstrukce nádrží úložiště

a technologických objektů.

Vyztužené zemní konstrukce

nádrží

Zásyp je vlastně zemní konstrukce,

protkaná cca 550 000 m vysokopevnostních

geosyntetik, která

zabezpečují, že stěna nádrže po

celé své výšce 22 m není vůbec

namáhána zemním tlakem. Jsou

formovány a předpínány tak, že

mezi nádrží a čelem zemního tělesa

je vytvořena 300 mm mezera.

Ta se v důsledku konsolidace zeminy

a doběhu veškerých zatížení

zmenší, ale nikdy zemní těleso

nedolehne na stěnu nádrže tak, že

by mohlo způsobit pro konstrukci

nádrže nepřiměřené tlaky. ■

Základní údaje o stavbě

Investor:

ČEPRO, a.s.

Technický dozor investora:

ČEPRO, a.s.

Generální projektant:

ARTECH, spol. s r.o.

Generální dodavatel:

Metrostav a.s.

Hlavní stavbyvedoucí:

Ing. Ladislav Michálek

Účast na subdodávkách:

Stráský, Hustý a partneři

s.r.o.; ARCADIS Geotechnika

a.s.; Zakládaní

staveb, a.s.; Omega –

Teplotechna Praha a.s.;

SM 7, a.s.; Skanska, a.s.;

IDOPS, družstvo; INKO,

a.s.; MATOUŠEK CZ a.s.;

VAE CONTROLS, s.r.o.

Expertní spolupráce:

ČVUT v Praze,

VUT v Brně

Doba výstavby:

02/2007–09/2008

(inženýrská část)

09/2008–10/2011

(stavební část)

14 stavebnictví 09/12


ealizace

text Ing. arch. Radim Bárta | grafické podklady Ing. arch. Radim Bárta, Filip Novotný

▲ Terasa 2.NP před tréninkovou kuchyní

Pardubický Kosatec jako sudoku

Navrhování budovy Integračního centra sociálních

aktivit v Pardubicích (ICSA), zvaného

Kosatec, připomínalo sudoku. Konkrétní parametry

problému byly dané předem, ale až

nakonec, po vyluštění všech neznámých, se

ukázalo, jestli bylo řešení správné, či nikoliv.

V praxi by mohlo dojít k situaci, kdy by po kolaudaci

stavby bylo již pozdě řešit revizi

původního návrhu.

Česká abilympijská asociace

byla vzorným stavebníkem a investorem,

s jakým se ve veřejné

sféře lze setkat málokdy.

Přestože osoby sdružené v této

organizaci musejí překonávat

praktické potíže života s nejrůznějšími

hendikepy, dokázal

investor přesně a srozumitelně

definovat stavební program. Jasně

zněla i představa o způsobu

užívání stavby a požadavky na

vlastnosti a standard TZB a rovněž

byl stanoven nepřekročitelný

finanční limit zakázky.

Urbanistické a architektonické

řešení

Účelem stavby budovy ICSA je

připravovat osoby s nejrůznějšími

formami vyloučení nebo postižení

pro pokud možno nezávislý život.

Nejde tedy o žádnou formu ústavní

péče, naopak, poskytnutá pomoc

a získané dovedností vedou klienty

k samostatnému, praktickému

jednání. Jasné zadání umožnilo

definovat provozní celky stavby

a vhodnou typologii, pro kterou

nebyl dosud obecně známý žádný

vzor. Byly navrženy dílčí skupiny

provozu:

■ víceúčelový sál pro 80 osob;

■ chráněná kavárna a chráněná

tréninková kuchyně;

■ chráněné dílny a pracovny;

■ úsek administrativy a sociálních

kontaktů;

■ tréninkové byty.

Každá z těchto skupin může být

provozována samostatně, nezávisle

na ostatních prostorách.

Celá budova je plně bezbariérová.

Vedou k ní dvě chráněné únikové

cesty se dvěma bezbariérovými

výtahy.

Situace stavby

Stavba se nachází ve dvorní části

bývalé tiskárny, uprostřed městské

zástavby. Je přístupná pouze

úzkým cizím průjezdem, který

musel zůstat zachován v běžném

provozu po celou dobu výstavby.

Pozemek byl téměř zcela zastavěn.

Přístup na stavbu byl získán teprve

pronájmem sousední opuštěné

budovy po dobu jednoho roku a na

stavbu se jezdilo pomocí otvoru

proraženého v této budově. Stísněné

staveniště neumožňovalo

situovat pro výstavbu navržené

budovy jeřáb, což přinášelo řadu

komplikací. K dalším omezením

stavby docházelo z hlediska urbanistického,

architektonického,

požárně-bezpečnostního, hygienického

i sousedských vztahů atd.,

které ve vzájemné provázanosti

vytvářely řadu problémů. V této

16 stavebnictví 09/12


▲ Interiér víceúčelového sálu

▲ Termické kolektory na jižní fasádě

▲ Detail pláště kosého nároží

fázi návrhu nebyl ještě určen dodavatel

stavebních prací, s nímž by

bylo možné vzniklé problémy řešit

(k jeho výběru došlo až později, na

základě veřejné soutěže).

Konstrukční řešení

Nosná konstrukce budovy s třemi

nadzemními podlažími byla zvolena

monolitická železobetonová, tradičně

prováděná do bednění, s prutovou

výztuží. Jednotlivé poměrně

lehké prvky výztuže bylo možné

svázat na místě a beton dopravit

čerpadly ze vzdáleného místa.

Z analýzy staveniště vyplynulo, že

větší ocelové prvky nebo předem

připravené prefabrikáty nebyly navrhovány,

protože by nebylo možné

garantovat v daných podmínkách

proveditelnost konstrukce. Skelet

s obousměrnými průvlaky; příčnými

spojitými na rozpon 8,0 a 4,0 m

a podélnými spojitými průvlaky na

rozpon 6,0 m tvoří 2. a 3.NP budovy.

Do průvlaků jsou upnuty křížem

armované stropní desky. Toto

statické schéma výrazně odlehčuje

zatížení na podélném jižním průčelí

budovy, které úhlopříčně překonává

parapetními nosníky na rozpon

15,0 m dispozici 1.NP s víceméně

samostatnou konstrukcí při jižní

hranici pozemku. V průvlacích čtyřmetrového

rozponu (po celé délce

budovy) se nachází sada prostupů,

kterými procházejí hlavní horizontální

větve instalací TZB. Svislou

nosnou konstrukci 1.NP tvoří zčásti

zdivo, zčásti sloupy procházející

z vyšších podlaží a trámové stropy

na rozpon 9,0 m, doplněné deskami

nepravidelných tvarů podle tvaru

pozemku. Stabilitu horních podlaží

budovy zajišťují ztužující stěny, štíty,

výtahové šachty a nosné zdivo

přízemí.

Stavební řešení

Celá přízemní část je obložena

režným zdivem z ručních lícových

cihel. Průjezd podpírají pohledové

betonové sloupy. Podhled

je z titanzinkového plechu,

který navazuje na fasády horních

podlaží. V 1.NP je zastavěna celá

jižní fronta dvora s okny pouze

do širokého průjezdu, 2. a 3.NP

tvoří kosý hranol, který sleduje

směr severní hranice oplocení

a který (jako slovní hříčka) dal stavbě

jméno – Kosatec.

Konstrukce úhlopříčně překračuje

přízemí a tím vytváří velmi přívětivé

osluněné jižní terasy a odstup

od sousedních pozemků. Ostrý

úhel hranolu s povrchem na koso

vedených titanzinkových pásů je

doplněn oválnou schodišťovou věží

s barevně kontrastním keramickým

obkladem.

Obvodový stěnový

plášť, příčky, podlahy

Obvodový stěnový plášť 2. a 3.NP

tvoří stěnové panely s jádrem

z pěny PUR, použité netradičně

jako konstrukční prvek pro finální

pohledovou vrstvu pláště z předzvětralého

titanzinku z vnější strany

a sádrokartonového obkladu

z vnitřní strany. Tato koncepce

umožnila realizovat velmi tenké stěny

při vynikajících tepelně technických

parametrech a dostatečných

akustických parametrech. Rovněž

umožnila provést skryté rozvody

silnoproudých i slaboproudých instalací

v parapetu. Panel byl použit

také pro zakrytí plných železobetonových

ztužujících, štítových nebo

průčelních stěn – v tomto případě

pouze s vnější povrchovou úpravou

titanzinkovým plechem. Obvodové

zdivo přízemí je z keramických tvárnic

srovnatelných tepelně izolačních

schopností, ale s vyšší neprůzvučností

– použity byly tvárnice HELUZ

řady STI.

Příčky byly navrženy z pórobetonu.

Podlahy jsou těžké plovoucí, téměř

všechny s podlahovým teplovodním

vytápěním.

TZB

■ Pod stropem 1.NP vedou hlavní

horizontální rozvody pitné vody, požární

vody, hlavní kabely EL a hlavní

přívod plynu. Z nich putují přívody

ke krátkým vertikálním rozvodům,

situovaným ve společném průsečíku

přízemí a horních pater. Pod

stropem 2.NP jsou od technické

místnosti zdroje TV vedeny po celé

délce budovy hlavní rozvody teplé

vody k rozvodům do 2. i 3.NP.

stavebnictví 09/12

17


▲ Půdorys 1.NP

■ Od technické místnosti uprostřed

2.NP jsou vedeny hlavní rozvody

slaboproudých instalací včetně

datových sítí, kamerového okruhu,

požární signalizace, zabezpečovací

signalizace. Ve 3.NP vedou od

kotelny hlavní rozvody (3.NP =

zdroj tepla; 2.NP = zdroj TV, dráty;

1.NP – voda, plyn, přívodní kabely;

pod stropem v každém podlaží jsou

rozvody jiného média, což je zcela

neobvyklé, ale v tomto případe

logické řešení).

■ Zdroj tepla pro vytápění představují

nástěnné kondenzační kotle

na zemní plyn. Mohou sloužit jako

doplňkový zdroj tepla pro přípravu

TV. Samotné vytápění je kromě

kuchyně a schodišťové věže provedeno

podlahovým teplovodním topením.

Potřebný výkon kotelny pro

vytápění se pohybuje do 50 kW,

ale vzhledem k případnému dohřevu

TV byly nakonec osazeny dva

kotle výkonu 30–35 kW.

■ Zdrojem tepla pro TV jsou termické

solární kolektory na jižní fasádě.

Tělesa jsou osazena ve sklonu 75°

od vodorovné roviny, takže největší

výkon podávají v přechodných obdobích

roku, kdy se nachází slunce

relativně nízko nad obzorem.

■ Energie se akumuluje v zásobníku

o objemu 1000 l. Jelikož hlavní

rozvod teplé vody probíhá po celé

délce pod stropem 2.NP, veškeré

ztráty z cirkulačních rozvodů TV

znamenají vlastně rovnoměrně distribuované

tepelné zisky využívané

pro vytápění stavby. Spotřebu teplé

vody bylo obtížné stanovit vzhledem

ke skutečnosti, že odběr závisí na

předem neznámém a neodzkoušeném

způsobu provozu budovy. Navržený

zásobník je schopen pokrýt

větší množství současně odebrané

vody, stejně jako akumulovat s delší

časovou rezervou i teplo získané

z termických kolektorů. Po ročním

provozu se zdá být navržené řešení

odhadnuto přesně.

■ Zvláštností budovy je přirozené

příčné větrání sálu pro osmdesát

osob; vhodným uspořádáním přívodu

čerstvého vzduchu sklápěcími

křídly oken ze stíněného průjezdu

po celé délce sálu lze volit mezi

letním a zimním režimem. Odvod

teplého vzduchu na nejvyšším místě

sálu poskytuje „větrací kapsa“

při jižním průčelí schodišťové věže,

prostřednictvím velké větrací klapky

s jemnou motorovou regulací

polohy, kterou lze z podlahy ručně

nastavit podle potřeby. V létě, kdy

je větrání nejobtížnější, vzniká nad

větrací kapsou přirozený tah stoupavého

teplého vzduchu po fasádě

schodiště, který podporuje proudění

ze sálu přes klapku směrem ven –

tah přirozeného větrání v místě

ovlivňují i minimální tlakové rozdíly.

Akustika budovy

Bylo nutno řešit prostorovou akustiku

sálu, akustiku uvnitř budovy

a ovlivnění okolních obytných

budov hlukem z provozu centra.

Předpokládalo se rovněž možné

využití sálu pro hudební produkci.

Prostorová akustika sálu byla upravena

třemi hlavními konstrukcemi.

Tu první představuje režné zdivo

z ručních lícových cihel při podélné

stěně sálu, kladených v ložných

spárách do malty a ve styčných

spárách nasucho na sraz – tím

vznikla prostorová struktura dutin,

fungujících jako malé rezonátory.

V případě druhé konstrukce byly

osazeny v horní části stěny dřevěné

obklady s mezerami mezi jednotlivými

deskami, opět fungující jako

akustické rezonátory s odlišnou

geometrií. Za třetí, na stropě byly

zavěšeny jednotlivé akustické panely,

doplňující frekvenční rozsah

pohlcených kmitočtových pásem.

Výsledkem je poměrně univerzální

charakteristika akustických vlastností

sálu, umožňující přiměřeně

kvalitní živou i reprodukovanou

hudbu. Pamatováno je rovněž na

indukční smyčku pro postižené se

zbytky sluchu.

Díky uspořádání stavby, hmotným

nosným konstrukcím a běžnému

tlumení zařízení vzduchotechniky

se neprojevily problémy se zvládnutím

stavební akustiky chráněných

místností ubytování a bydlení v budově

centra.

Problémem bylo řešení vnějších

vlivů hlučnosti stavby na okolí,

zejména kvůli požadavku hudební

produkce v sále. Úspěchu bylo dosaženo

díky stavebně-fyzikálnímu

řešení konstrukcí i geometrickému

uspořádání otvorů a akustických

překážek bez vlivu na proudění

vzduchu přirozeného větrání sálu.

Po závěrečném měření hlučnosti

ve vnějším prostředí se potvrdily

▼ Stínění oken střešních teras

předpoklady výpočtu v akustické

studii a byla povolena hudební

produkce sálu v denní době, aniž

by došlo k překročení hodnot

hlučnosti v chráněném prostoru

okolních staveb. ■

Základní údaje o stavbě

Investor:

Česká abilympijská asociace,

o.s.

Projektant:

Družstvo Stavoprojekt,

Pardubice

Dodavatel stavby:

STAKO, s.r.o., Hradec

Králové

Stavbyvedoucí:

Ing. Pavel Svoboda

Doba výstavby:

02/2010–01/2011

Celkové náklady:

37,9 mil. Kč bez DPH

a 1,8 mil. Kč vícepráce

18 stavebnictví 09/12


inzerce

Tepelná izolace soklu – nové materiály i technická řešení

Energeticky úsporné domy, tzn. domy

s kvalitním a dostatečným zateplením

jsou předmětem častých diskuzí, a to

zejména ve spojitosti se snížením nákladů

na vytápění. U těchto staveb narůstá

na významu řešení detailů a eliminace

tepelných mostů. Jedním z nich je i řešení

zateplení soklové části.

Zateplení soklu

Navrhování soklu staveb prochází poměrně

zásadním vývojem, a to jak používaných

materiálů, tak navrhovaných

technických řešení.

Sokl by měl být dostatečně pevný,

odolný proti působení vody, mrazu

a agresivnímu prostředí rozpuštěných

solí. V posledních dvaceti letech je nově

u soklu vyžadována také dostatečná

úroveň tepelné izolace, která má v detailu

řadu funkcí.

Funkce tepelné izolace soklu:

■ nedochází k promrzání obvodových

základů a části terénu pod stavbou;

■ podstatné snížení tepelných ztrát

v detailu, tj. zvýšení vnitřní povrchové

teploty detailu a tím zamezení vzniku

plísní;

■ výrazné omezení kondenzace v detailu

napojení základu na zdivo;

■ základová část se dostává do chráněné

nezámrzné oblasti a tím se prodlužuje

její životnost;

■ zamezení transportu vlhkosti do vyšších

částí nad terénem;

■ umožnění souvislého omítnutí pod

úroveň terénu;

■ umožnění jednoduchého a spolehlivého

detailu ukončení hydroizolace.

Jako jednu z hlavních změn v navrhování

detailu soklu můžeme uvést například

aplikaci hliníkové zakládací lišty u zateplovacích

systémů ETICS. Tento prvek

byl z nových detailů konečně odstraněn,

protože způsoboval řadu problémů

(hliník je skoro nejlepší tepelný vodič, tj.

lišta je výrazným tepelným mostem, má

vysokou tepelnou roztažnost, tj. často

dochází k trhlinám v zateplovacím systému,

nemá vysokou požární „odolnost“

a je cenově náročný).

Současná nabídka izolantů Isover pro

sokl a spodní stavu obsahuje jak perimetrické

izolace (Isover EPS SOKL,

Isover EPS SOKL 3000, Isover EPS

Perimetr), tak desky extrudovaného polystyrenu

XPS.

Isover EPS SOKL 3000 pro ekonomické

zateplení soklu

Kromě nízké nasákavosti, mrazuvzdornosti

atd… je třeba se zabývat také

otázkou ekonomiky řešení, tj. optimalizovat

poměr cena/výkon. Z tohoto

důvodu byla v letošním roce uvedena

na trh nová izolační deska Isover EPS

▲ Příklad aplikace izolačních desek Isover EPS SOKL 3000

SOKL 3000. Izolační deska vychází

z osvědčené koncepce desky Isover

EPS SOKL, tj. formátu 1000 x 500 mm

s povrchovou vaflovou strukturou pro

vysokou přídržnost lepidel a tmelů.

Nová deska Isover EPS SOKL 3000

je určena pro maximální hloubku pod

terénem 3 m, což vyhovuje podstatné

většině aplikací. Izolační desky Isover

EPS SOKL a Isover EPS SOKL 3000

se vyrábějí v tloušťkách 20–200 mm,

což umožňuje splnění požadavků i pro

energeticky úsporné stavby.

Více na www.isover.cz.

Nepodceňte tepelnou izolaci

soklu a spodní stavby

STOP

VYSOKÝM ÚČTŮM

ZA ENERGIE!

Kvalitní obutí pro Váš dům

Isover nabízí tradiční materiály pro sokl a spodní stavbu, a to jak perimetrické izolace (Isover

EPS SOKL, Isover EPS SOKL 3000, Isover EPS Perimetr), tak desky z extrudovaného polystyrenu.

Isover EPS SOKL 3000

pro ekonomické zateplení soklu

Výhody:

■ optimální poměr cena/výkon

■ nízká nasákavost a mrazuvzdornost

■ vaflová struktura pro lepší přídržnost

lepidel a tmelů

■ maximální hloubka použití až ž3

m

■ vyrábí se v tloušťkách 20-200 mm,

splňuje tak požadavky energeticky

úsporných domů

Divize Isover

Saint-Gobain Construction Products CZ a.s.

info@isover.cz

800 ISOVER (476 837)

www.isover.cz

stavebnictví 09/12

19

Nejširší nabídka tepelných, zvukových a protipožárních izolací


stavební materiály a technologie

text Marek Tichý, Vítek Tichý | grafické podklady ateliér RAW s.r.o. | foto Tomáš Malý

▲ Vila Tugendhat v Brně – Černých Polích. Stav po obnově.

Obnova a restaurování vily Tugendhat:

východiska, přístup a výsledek

Ing. arch. Marek Tichý

Vystudoval Fakultu architektury v Brně

(1990), následně pět let působil v NPÚ –

územním odborném pracovišti v Telči.

Od roku 1995 soukromá praxe v brněnském

architektonickém ateliéru OMNIA

projekt, s.r.o. Souběžně se zabývá

stavebním restaurováním ve firmě

ARCHATT, je soudním znalcem v oboru

obnova a restaurování staveb a umělecké

řemeslo.

E-mail: m.tichy@archatt.cz

Spoluautor:

Ing. Vítek Tichý

E-mail: v.tichy@omniaprojekt.cz

Vila Tugendhat byla postavena v Brně – Černých

Polích v letech 1929–30. Jedná se o prvořadou

památku moderní architektury a bez

nadsázky o jednu ze čtyř až pěti nejvýznamnějších

a také nejinspirativnějších světových

staveb 20. století v oblasti rodinného bydlení.

Jako taková vzbuzuje velký zájem odborné

veřejnosti i turistů a je vedena na seznamu

světového kulturního dědictví UNESCO.

Dům nechali postavit manželé Greta (1903–1970) a Fritz (1895–1958)

Tugendhatovi podle návrhu německého architekta Ludwiga Miese

van der Rohe (1886–1969). V době svého vzniku vyvolal dům v Brně

velmi silnou reakci. Brněnská, převážně levicově orientovaná moderna

jej nepřijala dobře. Stavebníci vily však byli se stavbou velmi spokojeni

a strávili v ní šťastných osm let. Před hrozícím nacistickým nebezpečím

manželé Tugendhatovi v roce 1938 opustili republiku. Po okupaci

Československa Němci vilu jako židovský majetek zabrali a obsadilo ji

gestapo. V té době byl dům účelově přestavěn. Na konci války byla

stavba poškozena bombardováním a také při osvobozování utrpěla

značné škody. Po válce do roku 1950 sloužila vila taneční škole a do

roku 1979 dětské nemocnici. Teprve postupně byla rozeznávána její

umělecká a v té době již také památková hodnota, což vedlo v letech

1981–1985 k celkové rekonstrukci stavby přibližně do její původní

podoby. Tyto stavební zásahy vilu sice fyzicky zachránily, z hlediska její

plné památkové rehabilitace však zůstaly na půli cesty. Ostatně účel,

ke kterému byla tímto způsobem vila upravena, tedy na reprezentační

a ubytovací zařízení města Brna, ani nic jiného neumožňoval. V roce

1992 podepsali tehdejší předsedové vlád u kulatého jídelního stolu vily

Tugendhat rozdělení Československa.

V roce 1995 byla vila prohlášena za Národní kulturní památku (NKP)

a v roce 2001 za součást světového kulturního dědictví (UNESCO). Pod

novým správcem – Muzeem města Brna – započala příprava pro její

komplexní plnohodnotnou obnovu. V roce 2004 a 2005 byl Sdružením

pro vilu Tugendhat zpracován návrh obnovy, realizovaný teprve v letech

2010–2012. Práce se účastnili také poradci z řad mezinárodních odborníků

a domácích restaurátorů. V současnosti je vila včetně dokumentačního

centra, které při ní vzniklo, opět přístupna veřejnosti.

20 stavebnictví 09/12


Význam obnovy

Hlavní smysl dokončené obnovy a rehabilitace této významné památky

spočívá především ve dvou plánovaných a dosažených cílech: jednak je

to významné prodloužení života památky a její záchrana jako dochovaného

originálu, a dále je to preparace a rekonstrukce původního stavu

budovy tak, jak ji navrhl architekt a jak byla realizována v roce 1930. Nešlo

o popření dalšího vývoje a už vůbec ne o zásahy do její velmi rozsáhle

dochované originální substance. Jednalo se o očistné kroky a rekonstrukční

procesy, které buď ukazují, nebo alespoň evokují skutečný původní

účinek geniálního díla.

Kromě těchto hlavních dvou efektů lze vysledovat ještě třetí význam.

Je jím zcela zásadní prohloubení znalostí a vědomostí o stavbě a jejím

vybavení, ale také o jejím užívání jak původními majiteli, tak v letech

jejího následujícího dramatického života. Zejména v průběhu stavebních

a restaurátorských prací došlo na stavbě k mnoha objevům, souběžně

doprovázených řadou doplňujících zjištění a vysvětlení ze zdrojů archivních

fondů – zejména rodinných fotografií a do té doby málo prozkoumaného

fondu muzea Museum of Modern Art v New Yorku a jinde. Výsledky

nových zjištění a sumarizace starších vědomostí jsou nyní dostupné

veřejnosti v dokumentačním centru ve vile.

▲ Severozápadní pohled na vilu Tugendhat (model umístěný v expozici

v 1. úrovni vily – technické podlaží)

Projektová činnost

Projektová činnost, v tomto případě spíše dlouholetá průzkumná a dokumentační

kampaň, byla intenzivně zahájena počátkem roku 2005. Úplný

název projektu, zpracovaného v období od ledna 2005 do září 2006, zní

Projekt rehabilitace a restaurování vily Tugendhat.

Za tímto účelem bylo vytvořeno sdružení tří brněnských architektonických

atelierů: OMNIA projekt, s.r.o., ARCHTEAM a RAW s.r.o. a stavebně

restaurátorské huti ARCHATT, s.r.o. Ateliér OMNIA projekt, s.r.o., disponoval

hlavními referencemi v oblasti restaurování a projektování obnovy

kulturních památek včetně památek v seznamu UNESCO (rehabilitace

zámku v Kroměříži, restaurování pláště zámku v Lednici, konzervace

pláště Národního divadla v Praze). ARCHATT, s.r.o., působí také v oblasti

restaurování technických památek (Plečnikův a Rottmayerův výtah na

Pražském hradě). Ateliéry ARCHTEAM a RAW s.r.o. jsou zaměřeny

na moderní architekturu, s velkým respektem k meziválečné moderně

(funkcionalizmu). Toto složité uskupení dalo vzniknout širšímu projektovému

týmu odborníků – jednak architektů a techniků z památkově

restaurátorské oblasti, v níž těžiště problematiky pochopitelně spočívá,

dále architektů tvořících soudobou architekturu, a také výjimečných

specialistů. V týmovém duchu tak byly projednávány jak otázky koncepce

restaurování památky, tak také nezbytné, ale významné vstupy současné

architektonické tvorby a techniky.

Vzhledem k významu akce zpracovali autoři trojstupňovou projektovou

dokumentaci a v průběhu realizace pak také dokumentaci výrobní. Prvotním

hlavním podkladem se stal stavebněhistorický průzkum zpracovaný

týmem odborníků Národního památkového ústavu pod vedením Bc. Karla

Ksandra. Tento průzkum však byl v realizační fázi z velké části překonán,

což přinášelo značné nároky na aktualizaci některých řešení.

Další zdroj poznání představovalo dokonalé zaměření objektu pomocí

laserscanningu a fotogrammetrie, dopracované ručně projektantem

včetně všech anomálií. V této souvislosti je zajímavé zmínit, že dům

není zdaleka tak přesný a dokonce ani pravoúhlý, jak by se očekávalo.

Část tvarových anomálií vznikla samozřejmě postupným přetvarováním

konstrukce, avšak významné odchylky jsou již původní.

Třetím podkladem byl podrobný restaurátorský multioborový průzkum

provedený řadou vysokých škol, vedený a zastřešený prof. Ivo

Hammerem, restaurátorem a manželem nejmladší dcery původních

stavebníků vily Tugendhat. Také v tomto případě později došlo

▲ Jihovýchodní pohled na vilu Tugendhat (model umístěný v expozici

v 1. úrovni vily – technické podlaží)

▼ Jihovýchodní pohled na vilu ze zahrady

stavebnictví 09/12

21


předsíňka

molová

komora

odtah chlazení

strojovna požitého a vlhčení směšovací

vzduchotechniky vzduchu vzduchu komora

temná

komora

sklad ovoce

a zeleniny

sklad

s dešťovou

vodou

ohřev

vzduchu

vzduchový fitlr

kotelna

uhelna

prádelna

sušárna prádla a žehlírna

sklad zahradního nábytku

strojovna spouštěcích oken

▲ Jihovýchodní pohled

▲ Půdorys 1.PP. – nový stav

vzduchová izolační dutina

trezorovna

pokoj

pokojských

sklad

pokoj

kuchařky

spíž

▲ Jihozápadní pohled

příprava jídel

kuchyň

zahradní terasa

hlavní obytný prostor

zimní zahrada

▲ Půdorys 1.NP. – nový stav

▲ Severovýchodní pohled

pokoj vychovatelky

garáž

pokoj správce

hala

pokoj chlapců

pokoj dcery

kuchyň

správce

ložnice paní

ložnice pána

▲ Půdorys 2.NP. – nový stav

▼ Prostory expozice v 1.PP

▲ Severozápadní pohled

▼ Prostory expozice v 1.PP – ukázka návrhu (zdroj: ateliér RAW s.r.o.)

22 stavebnictví 09/12


▲ Jihozápadní pohled na vilu s vyznačením nově realizovaných šesti základových „studen” vynášejících základy pro zahradní terasu a schodiště (vizualizace, zdroj:

ateliér RAW s.r.o.)

k významnému upřesňování. Mnohá nová zjištění přinesl průzkum

v oblasti interiéru, zpracovaný v rámci již čtvrté – výrobní – fáze

projektu PhDr. Ambrozem (např. významný objev původní makassarové

stěny). Na výsledku obnovy se také v určité míře projevují rady

Mezinárodního odborného poradního sboru (THICOM), zřízeného

městem Brnem zejména za účelem zlepšit informovanost světové

odborné veřejnosti o dění při této mediálně sledované akci.

Z dané koncepce obnovy vycházela studie, která ověřila možnost maximálního

návratu k originálnímu stavu domu z období, kdy v něm žila rodina

Grety a Fritze Tugendhatových. Všechny pozdější úpravy byly posouzeny

již jako účelové a převážně nevhodné.

Ve výsledku tak byla navržena rehabilitace, jemné uvolnění památky směrem

k její podstatě – konzervace podstaty a pietní doplnění chybějících

součástí na základě hlubokého poznání původního provedení. Podstatou

se přitom rozumí veškerá materiálová a povrchová hodnota originálu,

včetně nánosu vrstvy počátečního užívání (do 2. světové války). Bylo

také logicky rozhodnuto, že vila bude vybavena veškerým původním

mobiliářem, většinou v restaurátorských kopiích.

V diskuzi o odůvodněnosti této koncepce byla předložena zejména tato

fakta:

■ Jedná se o autorské dílo Ludwiga Miese van der Rohe, které se řadí

k jeho stěžejním evropským realizacím. Pro moderní architekty má až kultovní

povahu. Stavba je zapsána v seznamu kulturního dědictví UNESCO.

■ Z originálu stavby se dochovalo výjimečně vysoké procento – téměř

veškerý tvar, řada povrchů, významných prvků a vybavení. Převážná část

originálu byla ovšem překryta. Přes vysokou míru autenticity nebyl ve

stavu před obnovou již výraz stavby zdaleka původní, autorova koncepce

částečně ztratila čitelnost.

■ Úpravy z válečných a poválečných let byly devastační. Navíc se v podstatě

nedochovaly, protože byly setřeny celkovou rekonstrukcí v letech

1981–1985. Jedinou vrstvou, kterou bylo možné navrhovanou rehabilitací

odstranit, se stala právě vrstva z osmdesátých let 20. století.

Studie byla dokončena v květnu 2005 a ve své koncepci byla následně

schválena orgány památkové péče. V červnu 2005 ještě svolal Národní

památkový ústav poradní komisi odborníků, jež studii ohodnotila jako

vysoce kvalitní a její celkovou koncepci rovněž schválila.

Následovalo vypracování dokumentace pro stavební povolení, která byla

zaměřena zejména na oživení památky. Úkolem architektů bylo splnit

zadání projektu tak, aby zakomponováním návštěvnického provozu do

rehabilitované památky nebyla popřena její původní funkce – bydlení. Cílem

je naopak evokovat co nejintimnější zážitek, jako by šlo jen o návštěvu

v obydleném domě. Obdobným úkolem pro specialisty bylo technické

zajištění souladu restaurované vily s jejím návštěvnickým provozem.

Na základě požadavku památkových orgánů došlo k vypracování dokumentace

pro provedení stavby, která zdůrazňuje veškeré stavební profese,

jejich koordinaci a plnou funkčnost. Za účelem čitelnosti zahrnuje i kartotéku

všech prvků (přes 3000 ks), včetně stanovení postupu ochrany a restaurování

každého z nich. V rámci tohoto stupně dokumentace se také dořešilo

vybavení domu veškerým původním mobiliářem, převážně v kopiích.

Koncepci projektu lze ve výsledku shrnout následovně: V rámci projektové

přípravy byl o vile Tugendhat zjištěn dostatek informací, které byly

relevantní pro pečlivé zpracování projektu. Byl znám tvar, materiál, funkce,

vybavení, a dokonce i způsob používání vily v letech 1930–1938. Bylo také

známo, jakými úpravami vila prošla v následujících letech. Díky stavebněhistorickému

průzkumu, dochované původní projektové dokumentaci,

fotodokumentaci, restaurátorským průzkumům, fyzickým nálezům a svědectvím

bylo možno velmi přesně definovat jak míru zachování původní

substance, tak detaily o tom, co se do současnosti nedochovalo.

Na tomto základě byla obnova vily Tugendhat navržena jako restaurátorský

počin, zaměřený na plnou rehabilitaci originálu na vědecké úrovni. Dříve

zastřený účinek Miesova díla byl obnoven, restaurovalo a rekonstruovalo

se tam, kde se nedochovalo. Nedošlo přitom k žádným úbytkům cenných

vrstev. Významnou inspirací byla úspěšná rehabilitace Müllerovy vily

v Praze od architekta Adolfa Loose, dokončená v roce 2000. V případě

stavebnictví 09/12

23


▲ Interiér hlavního obytného prostoru

vily Tugendhat se však pokročilo ještě dále. Plně v ní fungují veškeré

instalace, původní vzduchotechnika a další inženýrské sítě. Jsou také

zpřístupněny téměř všechny prostory vily, vybavené dokonalými kopiemi

původního nábytku nebo alespoň náznakovou instalací (technické

provozy). Šlo totiž o to, aby vila působila autenticky – až do té míry, aby se

v ní případně dalo bez problému bydlet. Jen tak je možné se spolehlivě

vyhnout vzniku muzejního prostředí, namísto prostředí „živého” domu.

Proto také bylo třeba vyloučit použití několika původních, dochovaných

kusů nábytku, jejichž cena je nevyčíslitelná a které lze právě prezentovat

jen muzejním způsobem.

▼ Ohýbané neprůhledné sklo ve vstupní hale

Příklady ilustrující šíři problematiky

a nutnost flexibility řešení

■ Markýzy a rolety

Jedná se o původní konstrukce, vybavené novodobými textiliemi a vysprávkami

vzpěr. Tyto prvky byly zřetelně deformovány, ale za pomoci

háku a dřevěné lišty se občas částečně používaly. Záměrem bylo pouze

je restaurovat a uvést opět do podmíněného, částečného provozu. Po

demontáži však byla celá konstrukce posouzena jako nebezpečná a bez

možnosti záruk funkčnosti. Objevilo se dokonce riziko poškození nosných

rámů oken při plném vyložení markýz. Souběžně padl požadavek na

UV ochranu interiéru, protože oproti navrženému užití replik se začala jevit

jako reálná možnost instalace části originálů (především makassarové

stěny a nábytku z majetku rodiny).

UV ochranu interiéru lze zajistit buď vhodným okenním zasklením,

nebo stínicí technikou. V případě vily Tugendhat byly úpravy zasklení

a tím změny jeho světelných i barevných vlastností vyloučeny, a proto

bylo rozhodnuto zvýšit požadavky kladené na funkčnost a bezpečnost

markýz. Byly proto modelovány možnosti, jak posílit profily pomocí

kompozitů nebo zvýšit tuhost vložením příčných prvků. To vše by však

přeneslo problém enormní zátěže větrem do okenních rámů a hrozilo

by tak riziko jejich možného poškození. Proto byla zvolena cesta snížit

namáhání pomocí pohonu a automatického systému. Ten zajišťuje, že

se v případě sílícího větru markýzy samy zatáhnou. Příslušné pohony

byly umístěny do tubusů navíjení, které se v exteriéru neprojevily.

Profily markýz byly z větší části vyměněny za tužší, tvarově však jejich

konstrukce zůstala původní.

Na zmiňovaném příkladu je zajímavé sledovat, jak se komplet markýz

a rolet vlivem nových okolností přesunul z pozice víceméně nefunkčního

exponátu na opačnou pozici – tedy ochránce originálu – a jak velký vliv

to na tento prvek má. Z originálů prvků zůstala jedna roleta nefunkční

jako etalon, a součásti, které byly vyřazeny, jsou uloženy v muzeu vily.

24 stavebnictví 09/12


■ Zasklení

Ve fázi projektu chyběly spolehlivé, především hmatatelné informace

o zasklení vily. Byl sice znám původní výrobce – sklárna Chudeřice u Teplic

v Čechách koncernu Mieleig – i jím používaná technologie, k dispozici

byla také řada fotografií zasklení, některé svědecké výpovědi a byla

známa i tloušťka a rozměry potřebných skel. To však mohlo stačit pouze

k odbornému odhadu požadavků na nové sklo.

Ve třicátých letech existovaly problémy s názvoslovím a překladem,

a to hlavně u neprůhledného skla, které je použito ve vstupní předsíni

(ohýbané), ve světelné stěně a v paravánu na hlavní terase. Proto se

setkáváme s termíny milchglass, mattglass nebo opalglass. Lze narazit

dokonce na opakglass (které lze vyloučit, protože je neprůsvitné) a také

triplex vrstvené sklo (které se však vztahuje k lampám).

Sklo bylo třeba ve fázi návrhu definovat podle dostupných informací

a citu, ale také podle výrobních možností. Bylo navrženo sklo extra čiré

plavené, následně leštěné sklo Diamant Saint Gobain a jednostranně

leptané matné sklo – obojí bez možnosti kalení.

V průběhu prací se splnilo očekávání a byl nalezen střep původního

zasklení jednoho posuvného okna, o kterém bylo známo, že bylo rozbito

až při rekonstrukci v osmdesátých letech. Mohl tak být proveden přesný

chemický rozbor, který potvrdil tehdejšího českého výrobce (sklo není

nazelenalé, ale teple bílé, což je pro české sklo typické). Tento nález

potvrdil správnost původní volby skla, protože identické sklo po restrukturalizaci

českého sklářství není již dostupné a Diamant Saint Gobain se

mu čistotou nejvíce přibližuje.

U neprůhledného skla se uskutečnila rozsáhlá diskuze s odborníky a poté

se porovnávaly možnosti současně dostupných skel podle původních

fotografií. Je vysoce pravděpodobné, že původně použitá skla vznikla

technikou jednostranného pískování, avšak tato technologie není již ve

velké ploše dostupná. Poslední velké pískovací stoly zanikly se zmiňovanou

restrukturalizací českého sklářství. Jedinou odpovídající náhradou

se stalo opět původně navržené leptané sklo, jehož nevýhodou je oproti

pískování neměnná míra zmatnění. Vybraný vzorek však svými světelnými

vlastnostmi po zavoskování odpovídá původním fotografiím.

Velkou roli v procesu verifikace návrhu sehrály informace Ing. Milana

Knapa, technologa, pamětníka z Teplic (zprostředkování zajistila Dagmar

Černoušková) a rady Artura Ruegga.

■ Venkovní omítky

Jak bylo již v průběhu zpracování projektové dokumentace známo, zejména

díky síťovému průzkumu fasády prof. Hammera, jedná se o omítku

z 80–90 % originální. Problémem zůstávalo, jak se k originální vrstvě

co nejšetrněji dostat, jakým způsobem ji chránit a jak a jestli ji později

prezentovat.

Návrh poměrně podrobně určil, jak postupovat v různých relevantních

případech, avšak konkrétní postup, především v rámci snímání nepůvodních

vrstev, zůstal k vyřešení restaurátorovi. Prof. Ivo Hammer sice

na cca 2 m 2 naznačil, jak lze snímat nepůvodní vrstvy, tento postup však

nebyl v celkovém kontextu využitelný. Nakonec byly ve fázi realizace za

účasti restaurátorů Antonína Červenky a později především Mgr. Jiřího

Fialy pro čištění zvoleny všestranně přijatelné a návrhem předpokládané

mechanické metody – jmenovitě jehlování a jemná abraze, případně

v kombinaci, podle situace. Výsledkem je fasáda sice o něco méně než

zcela očištěná, zato však bez narušení povrchu originálu.

Tato fáze ve spolupráci s restaurátory koncem jara 2011 konečně umožnila

vytvořit aktuální a konkrétní záměr obnovy vnější fasády a zároveň

výrobní dokumentaci této části. Záměr navazoval na velké množství

materiálových a tvarových vzorků připravených na fasádě v průběhu

jara a přesně specifikoval, kde užít metody překrytí originálu v zájmu

jeho ochrany a celistvého vyznění fasády a kde naopak spíše v detailu

prezentovat restaurovaný originál jen s ochranným zátěrem. Poměr

těchto ploch činí cca 60:40.

Záměr byl již konkrétní i v použitých materiálech (jde o silikátové materiály

původního typu, s hydraulickými přídavky, bez použití organické

chemie). Tomu odpovídá i finální povrchová vápenná úprava, barvená

šlemem z bratčického písku, konstruovaná jako první vrstva budoucího

údržbového cyklu.

Samostatnou kapitolou tvoří praskliny různého charakteru. Řada z nich

není trvale sanovatelná a počítá se s tím, že se v budoucnu propíší. Nejvýraznější

je prasklina, která se tvoří na přechodu mezi nepůvodním, leč

ponechávaným železobetonovým věncem atiky a původní sendvičovou

vyzdívkou níže. Po velmi dlouhém váhání bylo upuštěno od vytvoření přiznané

spáry. Lepší je však očekávat vznik přirozené praskliny, která bude

vlivem zateplení střechy menší, než bývala. Zařadí se tak lépe do kontextu

sítě prasklinek v celé fasádě, jež nejsou vůbec nevnímány negativně.

■ Makassarová stěna

Návrh plně ve smyslu logiky prezentace Miesovy architektury stanovil, že

půlkruhová stěna z osmdesátých let má být nahrazena podstatně lepší

kopií podle dostupné původní plánové dokumentace a řady původních

fotografií. Ve fázi zpracování projektové dokumentace byla ověřena možnost

zajistit makassarovou ebenovou dýhu včetně vzorku.

Vzhledem k tomu, že nebyly možnosti testovat chování vzorku při zpracování

ve fázi zpracování projektové dokumentace, ze zpětného pohledu lze

hodnotit dýhu jako nedořešenou. Jako taková se stala námětem jednání

poradního sboru THICOM, kde byla dokonce zpochybněna možnost kopii

v současné době provést a uvažovalo se o možnosti retuše stávající stěny.

Při jednání později převládl názor, že jde o možnost krajní. Sama stěna

z osmdesátých let je rovněž originál a po přesunu do muzea může

tvořit zajímavý komplet s kruhovým stolem, jako památka na jednu

fázi života vily, která zde ovšem neměla právo zůstat. Při přípravě kopie

podle návrhu však nakonec PhDr. Miroslav Ambroz nabídl použít devět

nalezených panelů původní stěny, druhotně použitých na jiném místě

v Brně, a toto řešení bylo přijato. Použití poškozených a zkrácených

panelů není samozřejmě nic jednoduchého, kvalitativně se však rázem

jedná o jinou úroveň rekonstrukce. Stále jde o kopii, použití cca 30 %

původních dýh však kopii dává punc originálu a vytváří potřebný nárok

i na kvalitu svého doplnění.

Sada dochovaných panelů byla restaurována v dílně restaurátora Libora

Urbánka, který zajistil technologii, jak dýhu opět ohnout, jak ji doplnit

v podélném a hlavně v příčném směru a jak nahradit chybějící panely.

▼ Makassarová stěna v hlavním obytném prostoru vily

stavebnictví 09/12

25


▲ Původní linoleum Univalton 1930 vyrobila německá firma DLW

(foto: Ing. Vítek Tichý)

Pro výsledek prezentace stěny je zásadní povrchová úprava. Použité

prostředky i technika úpravy měly velký vliv na odstín a vyznění dýhy,

míru plnosti a hlavně lesku, kterým se dostává do kontextu s celým

interiérem vily.

Právě sladění a do jisté míry i architektonická interpretace původních

ušlechtilých povrchů, vyladěných Miesem a Reichovou, při realizaci

zaměstnávala zúčastněné nejvíce. Bylo nesmírně zajímavé postupně se

sžívat s výtvarným myšlením osobností, jakými byli Mies nebo Reichová.

Toto myšlení totiž stavbu posouvá i do role jemného a ušlechtilého

výstavního prostoru.

■ Linoleum

Původní linoleum Univalton 1930 vyrobila německá firma DLW, u níž se

naštěstí veškeré vzorky a receptury archivují, takže bylo možno speciálně

kvůli vile Tugendhat vyrobit jednu šarži linolea tohoto typu. Potřebné

množství bylo dokonce městu Brnu věnováno jako sponzorský dar.

Návrh původně uvažoval s lepením linolea standardním způsobem na

betonovou mazaninu opatřenou vyrovnávací stěrkou. Avšak nález částí

podlah opatřených xylolitem v 3.NP vyvolal požadavek orgánů památkové

péče aplikovat tuto technologii pod linoleem na všech jeho plochách.

Xylolit je totiž teplejší a měkčí než cementová stěrka. To však přineslo

podstatný problém – nejednalo se o standardní podklad, s nímž by měly

pokládkové firmy zkušenosti a na nějž by poskytovaly záruku kvalitní

přídržnosti. Při zkouškách lepení linolea a jeho odtržení se ukázalo, že velmi

drahá xylolitová podlaha se tímto zásahem silně poškodí a musela by se

pokaždé draze vyspravovat. Přitom životnost linolea při předpokládaném

návštěvnickém provozu se odhaduje jen na několik let a poté bude třeba jej

vyměnit. Proto nakonec převládl názor spíše myslet na budoucnost než na

efektní současnost a linoleum pouze položit bez celoplošného lepení. Ve

spojení s prudkými změnami teplot za velkoplošným prosklením ovšem

na některých místech dochází k vlnění, odchlipování od okrajů, průchodů

sloupy apod. Podle dobových fotografií je však dokázáno, že podobně se

linoleum chovalo i v době obývání vily Tugendhatovými.

■ Kotelna vily

Vila byla od počátku vybavena velmi moderním technickým zařízením

budovy. Nacházely se v ní dvě velké a řada menších koupelen s tekoucí

teplou vodou a sprchami, kuchyně s plynovým sporákem, spíží a přípravnou,

prádelna se sušárnou, plně vybavená temná komora atd. Byla v ní

také instalována vzduchotechnika s vytápěním, vlhčením přiváděného

vzduchu a dvojstupňovou filtrací.

Jak teplá voda, tak teplo pro vytápění a vzduchotechniku se přiváděly

z centrální kotelny, umístěné v první úrovni. Kotelna byla vybavena

▼ Interiér koupelny

▼ Prostory kotelny

26 stavebnictví 09/12


dvěma velkými kotli na uhlí (typ Strebel) a jedním malým, pro ohřev

TV. V osmdesátých letech byla přebudována na výměníkovou stanici

využívající teplárenského parovodu. Zachoval se však unikátní výtah na

popel, shoz na uhlí až z ulice a malá část obkladů stěn. Uchoval se také

dostatek informací o původním provedení kotelny. Zastaralá výměníková

stanice byla nahrazena moderní, podstatně menší, a vznikl tak prostor

rekonstruovat původní kotelnu do podoby exponátu. Aby se vyšlo ze stejné

logiky jako u celého domu a aby nedošlo ke vzniku muzejní expozice,

byla kotelna navržena jako potenciálně funkční. Jak restaurované kotle

Strebel, použité odjinud (restauroval je Ing. Flimel), tak všechny armatury,

směšovače a nádrže byly propojeny a kotle napojeny na spalinovou

cestu. Jako důkaz se v kotelně jeden den topilo uhlím, a poté byly kotle

uzavřeny a rozvod byl pouze přesměrován na nový, v kotelně umístěný

parní výměník. Díky tomu je v současnosti ve vile jednou z největších

atrakcí funkční rekonstrukce kotelny z roku 1930, vybavená gravitačním

shozem na uhlí až z ulice a funkčním výtahem na popel, opět téměř na

ulici. Je tak možné udělat si obrázek o původní kotelně, která dokázala

bez problémů vilu vytopit i v zimě (odhadovaný výkon činil cca 200 kW).

Základní údaje o stavbě

Investor:

Muzeum města Brna, příspěvková organizace

Projektant:

Sdružení pro vilu Tugendhat (brněnské

architektonické ateliéry OMNIA projekt,

s.r.o., ARCHTEAM a RAW s.r.o. a stavebně

restaurátorská huť ARCHATT, s.r.o.)

Autorský tým:

Ing. arch. Marek Tichý (odborný garant

projektu), doc. Ing. arch. Ivan Wahla,

doc. Ing. arch. Tomáš Rusín, Ing. arch. Milan

Rak, Ph.D., Ing. arch. Petr Řehořka, Ing. Vítek

Tichý (hlavní inženýr projektu)

Statické řešení:

Ing. Jiří Starý

Zhotovitel:

Unistav a.s.

Stavbyvedoucí:

Ing. Michal Malásek

Doba realizace: 2010–2012

Závěr

Závěrem lze shrnout hlavní výstupy již dokončené obnovy a restaurování,

které byly předmětem nákladné a náročné práce posledního přibližně

desetiletého období.

■ Fyzická záchrana a ochrana dochované památky

Zásadní kroky ze stavebního hlediska směřovaly na nosné konstrukce

stavby včetně střechy a teras a také na technické zařízení budovy, zejména

ležaté části kanalizace. Stabilita základů a zajištění proti zatékání

bude dlouhodobou garancí dobrého stavebnětechnického stavu domu.

V případě střechy a teras byla (již neoriginální) konstrukce nahrazena

jinou, technicky vyspělejší. Střecha měla ostatně technické problémy

již záhy po dostavbě, v roce 1930. Statické zabezpečení vily nenarušilo

památkovou podstatu stavby.

■ Prezentace původní podoby Miesovy architektury

Tento záměr znamenal očištění domu od nevhodných, ale vratných úprav

pozdějších dob. Ochraně originální substance byl zcela podřízen způsob

doplnění vily na bázi rekonstrukcí a replik tam, kde bylo známo původní

provedení – tedy ve velké většině. Ve zbývajících případech se uplatnila

náznaková instalace nebo architektonická retuš. Nic cenného v rámci této

koncepce neustoupilo. Vždy, když mělo dojít ke kolizi nové prezentace

památky s originálem, byla upřednostněna ochrana originálu. Výsledný

stav je tak mimořádně autentický.

■ Nová náplň a využití vily

Brněnská vila Tugendhat nyní slouží jako instalovaná památka moderní

architektury. Znamená to zajistit funkci zpřístupněné stavební památky,

na což návrh reagoval. Nové vstupy architektury, související s touto funkcí,

jsou navrženy jako čitelné, vložené, kdykoli odstranitelné konstrukce

s vysokou kvalitou designu i provedení. Vila tím pádem nabízí vše, co je

třeba k jejímu plnému využití – dvě prohlídkové trasy zahrnující převážnou

většinu prostor, specializované dokumentační centrum architektury

se studovnou, návštěvnickou prodejnu, interaktivní expozice, sociální

zařízení pro veřejnost a zázemí zaměstnanců (pokladna, průvodci,

vedení, ostraha).

english synopsis

Renovation and Restoration of Villa Tugendhat –

Assumptions, Approach and Result

Villa Tugendhat was built in Brno – Černá Pole in 1929–30.

It is a first-class monument of modern architecture, without

exaggeration one of the four or five most important and most

inspiring world buildings of the 20th century in the area of family

housing. As such, it arouses interest of both professionals and

tourists and is kept at the UNESCO world heritage list.

klíčová slova:

vila Tugendhat, Ludwig Mies van der Rohe, seznam světového

kulturního dědictví UNESCO

keywords:

Villa Tugendhat, Ludwig Mies van der Rohe, UNESCO world

heritage list

inzerce

S

SCHIEDEL UNI PLUS KOMPLET

DÁREK

JE ŠTĚSTÍ MÍT KVALITNÍ KOMÍN ZA 22 400 Kč

V HODNOTĚ 1400,- Kč

(bez DPH)

Vila Tugendhat je po současné obnově ve stavu, kdy jí, při zajištění průběžné

budoucí cyklické údržby, nehrozí poškození, a může sloužit svému

novému účelu. Stavba je nejen mimořádně autentickou památkou, ale

také poskytuje inspiraci všem, kdo o ni mají zájem. ■

stavebnictví 09/12

27


hEN

Evropské technické posouzení

Volný pohyb zboží

stavební materiály a technologie

text Jiří Sobola | grafické podklady archiv autora

Nařízení pro stavební výrobky v detailech

Ing. Jiří Sobola

Pracuje ve zkušebnictví od ukončení

vysokoškolských studií. Od roku 1975

působil na různých pozicích ve Strojírenském

zkušebním ústavu v Brně, od

roku 1989 pak v Organizaci spojených

národů pro technický rozvoj UNIDO,

posledních šest let do roku 1998 byl

ředitelem projektu UNIDO. V letech

1998–2012 byl ředitelem Technického

a zkušebního ústavu stavebního Praha, s.p.,

kde působí jako ředitel pro mezinárodní

spolupráci a rozvoj.

E-mail: sobola@tzus.cz

Nařízení č. 305/2011/EU (CPR)

Zjednodušené postupy

čl.36 až 38 CPR

Dobrovolně Eta

Prohlášení o vlastnostech

Národní schvalovací systémy

Dne 9. března 2011 bylo vydáno nařízení Evropského

parlamentu a Rady EU č. 305/2011 pro

stavební výrobky (CPR – Construction Products

Regulation), které začne platit s plnou účinností

od 1. července 2013. Cílem nařízení CPR je odstranit

nedostatky již poněkud zastaralé směrnice

Rady č. 106/89/EHS z roku 1989 (CPD – Construction

Products Directive), zjednodušit uvádění

stavebních výrobků na trh, vyjasnit povinnosti

jednotlivých hospodářských subjektů a přiměřeným

způsobem zavést do této oblasti požadavky

nového právního rámce.

Vzhledem k tomu, že jsou školení o základních změnách v plném proudu,

není cílem tohoto článku podat zevrubnou informaci o všech změnách,

ale soustřeďuje se na detaily, které by měly být užitečné zejména pro výrobce,

jejich zplnomocněné zástupce, dovozce a distributory, kteří uvádějí

nebo budou uvádět na trh výrobky, na něž se nevztahují harmonizované

evropské normy (hENs – Harmonised European Standards) pro výrobky

nové či inovované, nebo které se od těchto norem odchylují.

Je to tedy oblast, kde se v současné době využívá Evropského technického

schválení ETA ve smyslu směrnice CPD (ETA – European Technical Approval).

Tento nástroj byl v minulosti někdy kritizován, i když podle mého názoru

často neoprávněně, pro svoji malou operativnost a nákladnost. Ve snaze

odstranit vytýkané nedostatky a sladit tuto oblast s novým pojetím

u nařízení CPR zavádí toto nařízení nový nástroj, a to Evropské technické

posouzení Eta ve smyslu CPR (Eta – European Technical Assessment).

Pro účely tohoto článku rozlišujeme European Technical Approval (ETA)

ve smyslu směrnice CPD a European Technical Assessment (Eta) ve

smyslu nařízení CPR, a to použitím malých a velkých písmen ve zkratkách

(přehled zkratek viz str. 31).

I nadále bude platit, že stavební výrobek, pro který existuje norma hEN,

musí být uveden na trh v souladu s nařízením CPR a dalšími evropskými

směrnicemi a nařízeními, pokud se na něj vztahují. Pokud se tedy na stavební

výrobek nevztahuje nebo plně nevztahuje norma hEN (podrobněji

viz nařízení CPR, čl. 19), může být výrobek umístěn na trh s využitím

nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 764/2008, o volném pohybu

zboží, nebo cestou národního schvalovacího systému v zemi určení

TRH

▲ Obr. 1. Uvádění stavebního výrobku na trh

výrobku, anebo s označením CE, pokud žadatel dobrovolně zvolí cestu

přes nařízení CPR s využitím posouzení Eta. Samozřejmě že od okamžiku

vydání posouzení Eta musí žadatel povinně plnit všechna další relevantní

ustanovení CPR, čili musí se chovat stejně, jako kdyby pro daný stavební

výrobek existovala norma hEN. Existencí posouzení Eta pro určitý typ

výrobku ovšem nevzniká povinnost pro ostatní výrobce obdobných

výrobků použít posouzení Eta pro jejich uvedení na trh.

Prohlášení o vlastnostech a označení CE

Za zrušením prohlášení o shodě výrobku ve smyslu směrnice CPD

(DoC – Declaration of Conformity) a zavedením prohlášení o vlastnostech

(DoP – Declaration of Perfomance) ve smyslu CPR stojí principiální změna

přístupu k zajištění bezpečnosti staveb. Zhotovitelé stavby a projektanti,

kteří jsou za bezpečnost stavby zodpovědní, ztrácejí oporu v ujištění, že

výrobek je ve shodě s normou hEN nebo technickým schválením ETA

potvrzeném označením CE ve smyslu směrnice CPD, a tudíž že je vhodný

pro určené použití. Nařízení CPR jednoznačně přesouvá odpovědnost za

volbu správného výrobku na zhotovitele a projektanty, přičemž označení

CE u stavebního výrobku dokládá, že prohlášení DoP pro tento výrobek

existuje a že ten, kdo DoP vydal, garantuje shodu výrobku s tímto DoP.

Pokud tedy není stanovena v normě hEN nebo posouzení Eta závazná

úroveň vlastností, může výrobce v prohlášení DoP ve vazbě na normu

hEN nebo posouzení Eta uvádět pro specifikovaná použití výrobku různé

úrovně vlastností, nebo některé základní vlastnosti nedeklarovat vůbec.

Je na zhotoviteli stavby, projektantovi, uživateli atd., aby si na trhu na

svoji odpovědnost vybral výrobek s takovými vlastnostmi, které zaručí

splnění základních požadavků na stavby. I když prohlášení DoP by mělo

být k dispozici spolu s výrobkem, je zřejmé, že vlastní výrobek bude na

stavbách vyskladňován a používán v situacích, kdy prohlášení DoP není

pohotově k dispozici. Proto musí být u stavebních výrobků stejně jako

dosud označení CE doplněno mimo jiné (čl. 9 nařízení CPR) o úrovně

a třídy vlastností v souladu s prohlášením DoP. Pokud DoP nebylo nebo

nemuselo být vydáno (čl. 5 nařízení CPR), nesmí být výrobek označen CE.

28 stavebnictví 09/12


Případ Žádosti ve vazbě na Doporučené praktické kroky

1a

1b

1c

1d

2a

2b

2c

Pokyny ETAG schválené Komisí a publikované členskými

zeměmi, které mohou být použity jako dokument EAD bez

změny jejich obsahu.

Pokyny ETAG schválené Komisí a publikované členskými

zeměmi, které nemohou být použity jako dokument EAD

bez změny jejich obsahu.

Pokyny ETAG odsouhlasené organizací EOTA, ale dosud

neschválené Komisí.

Pokyny ETAG a jejich dodatky dokončené v rámci organizace

EOTA.

Dohody CUAP odsouhlasené organizací EOTA.

Návrhy dohody CUAP, dosud neodsouhlasené organizací

EOTA.

Žádosti, u kterých chybí souhlas Komise.

▲ Tab. 1. Řešení pro Evropská technická schválení (ETA), která nemohla být vyřízena do 1. července 2013

Tyto pokyny ETAG budou použity jako dokument EAD a na jejich

základě bude vydáno v souladu s nařízením CPR Evropské technické

posouzení (Eta). Aby byla zajištěna transparentnost a konzistentnost

procesu, budou části pokynů ETAG, jež budou použity jako dokument

EAD, vysvětleny a odsouhlaseny s výrobcem a písemně sděleny

Komisi.

Bude vypracován a odsouhlasen dokument EAD v souladu s nařízením

CPR s obzvláštním důrazem na čl. 24 odst. 3 nařízení CPR (plné

využití technické práce a poznatků zakotvených v pokynech ETAG

a dohodě CUAP).

Jestliže výrobek není plně pokryt jakoukoliv harmonizovanou specifikací

(čl. 19.1 a 21.1, 2 nařízení CPR), musí být zpracován dokument

EAD.

Do 1. července 2013 musí být výrobky uvedené na trh doprovázeny

prohlášením o shodě (DoC) a od 1. července již musí být k výrobkům,

které budou nově uvedeny na trh počínaje 1. červencem 2013, připojeno

prohlášení o vlastnostech (DoP). Diskutuje se o tom, jak prakticky umožnit

výrobcům výměnu prohlášení DoC, které k datu 1. července 2013 platnost

pozbývá, za prohlášení DoP, jež musí být od tohoto data použito.

Pokud nedošlo ke změně výrobku, lze zpracovat prohlášení DoP podle

dosud používaných podkladů s využitím návodů, které se na různých

úrovních připravují. Evropská organizace pro technickou normalizaci (CEN

– European Organisation for Standardisation) připravuje vzory přílohy

ZA k harmonizované normě hEN a prohlášení DoP pro různé skupiny

výrobků. Stejně tak Evropská organizace pro technická schválení EOTA

(European Organisation for Technical Approvals) připravuje pokyny pro

využití technického schválení ETA. Pokud je prohlášení DoC vydáno na

základě technického schválení ETA, stačí uvést jen odkaz na identifikační

číslo ETA a nemusí se uvádět úrovně a třídy vlastností. Ty však musí

být uvedeny v prohlášení DoP (u výrobků vyskladněných po 1. červenci

2013), a proto je třeba základní vlastnosti a další údaje z technického

schválení ETA použít pro zpracování prohlášení DoP. Totéž platí i pro údaje

o vlastnostech připojené k označení CE. V této souvislosti vzniknou jistě

potíže s velikostí dostupné plochy. Nařízení CPR sice umožňuje využití

elektronických prostředků pro vydání prohlášení DoP, avšak nezbytný

pokyn Evropské komise, který by mohl být podle jejího ujištění dostupný

před 1. červencem 2013, bude moci být oficiálně zveřejněn až po 1.

červenci 2013.

Vydávání technického schválení ETA a posouzení Eta v období

okolo 1. července 2013: přechod od směrnice CPD na nařízení CPR

Je velmi pravděpodobné, že proces přípravy a vydávání technického

schválení ETA na základě žádostí uplatněných před 1. červencem 2013 nebude

do tohoto data dokončen a bude pokračovat v období plné účinnosti

nařízení CPR, kdy směrnice CPD již platit nebude. Proto je třeba přijmout

praktická opatření, která by pomohla toto zlomové datum překlenout.

Nevyřízené požadavky na vydání technického schválení ETA mohou být

1. července 2013 zařazeny do jedné z následujících kategorií.

■ 1. Žádosti o technické schválení ETA na výrobky, na které se vztahují

Řídicí pokyny pro evropská technická schválení ve smyslu směrnice CPD

(ETAG – European Technical Approval Guideline):

a) pokyny ETAG (odsouhlasené organizací EOTA, schválené Komisí a publikované

v členských zemích), jež mohou být použity jako Evropský

dokument pro posuzování ve smyslu nařízení CPR (EAD – European

Assessment Document) ve smyslu čl. 19 nařízení CPR, bez nutnosti

měnit jejich obsah;

b) pokyny ETAG (odsouhlasené organizací EOTA, schválené Komisí

a publikované v členských zemích), které nemohou být použity jako

dokument EAD, protože je nutno je upravit nebo doplnit;

c) pokyny ETAG odsouhlasené organizací EOTA, ale dosud neschválené

Komisí;

d) pokyny ETAG a jejich upřesnění, které dosud nebyly odsouhlasené ani

na úrovni organizace EOTA.

■ 2. Žádosti o technické schválení ETA na výrobky, na které se pokyny

ETAG nevztahují a pro které platí čl. 9.2 směrnice CPD a je nutno pro

ně zpracovat Dohodu o procesu posuzování ve smyslu směrnice CPD

(CUAP – Common Understanding Assessment Procedure):

e) dohoda CUAP byla zpracována a odsouhlasena v rámci organizace

EOTA;

f) dohoda CUAP je ve stadiu návrhu a nebyla dosud odsouhlasena v rámci

organizace EOTA;

g) žádosti o technické schválení ETA, pro které dosud nebyl vydán souhlas

Komise s vydáním ETA pro daný výrobek.

Všeobecné principy řešení

Jestliže žádost o vydání Evropského technického schválení (ETA)

nemohla být splněna a toto schválení nemohlo být vydáno před

1. červencem 2013, má výrobce možnost vyjádřit nezávazně svůj úmysl

pokračovat ve svém požadavku s tím, že mu bude vydáno Evropské

technické posouzení (Eta). Toto svoje předběžné vyjádření by měl

adresovat Subjektu pro technické posuzování ve smyslu CPR (TAB –

Technical Assessment Body) co možná nejdříve. Samozřejmě že se

situace zjednoduší, pokud schvalovací osoba, která řešila technické

schválení ETA, byla již nominována jako subjekt TAB. Proces vydávání

posouzení Eta však nemůže být z legislativních důvodů zahájen před

1. červencem 2013 a může začít jen na základě formální žádosti o vydání

posouzení Eta a smlouvy uzavřené mezi výrobcem a subjektem TAB

v době od 1. června 2013.

Subjekt TAB by pak měl neprodleně informovat o takové žádosti organizaci

EOTA (veškerá dosavadní jednání vedou k tomu, že EOTA bude

po 1. červenci 2013 pokračovat jako organizace TAB ve smyslu CPR)

a ta bude s maximální vstřícností zabezpečovat komunikaci s Komisí ve

smyslu čl. 21 nařízení CPR.

stavebnictví 09/12

29


Je technickou specifikací Není technickou specifikací Je povinností výrobce

uveřejněnou

v Official Journal EU

vydává se

pro konkrétní výrobek

Musí doprovázet výrobek

Výrobce garantuje uvedené údaje

po dohodě s výrobcem

EAD Eta DoP

Evropský dokument

pro posuzování

Základní

požadavky

charakteristiky

Metody, kritéria

Zásady řízení

výroby

Evropské technické

posouzeníí

Vlastnosti a

jejich úrovně

Detaily ověřování

stálosti výroby

Prohlášení

o vlastnostech

Základní

charakteristiky

Vlastnosti a

jejich úrovně

Reference

Zamýšlené použití

Systém ověřování

stálosti výroby

Vlastnosti

Jejich úrovně

Typ výrobku

Základní

požadavky charakteristiky

Zamýšlené použití

Vlastnosti

Jejich úrovně

▲ Obr. 2. Vztah dokumentu EAD, posouzení Eta a prohlášení DoP

Podle čl. 66 odst. 3 nařízení CPR mohou být pokyny ETAG schváleny

Komisí po konzultaci s členskými zeměmi (varianta 1a) a použity přímo

jako dokument EAD. Pro všechny ostatní případy musí být v souladu

s nařízením CPR vydán nový dokument EAD s využitím aplikovatelných

částí všech dosud vydaných dokumentů a získaných poznatků. Posouzení

Eta pak bude vydáno na základě dokumentu EAD.

V případech, kdy bude za účelem dalšího pokračování v režimu nařízení

CPR nutno zpracovat dokument EAD, musí být po 1. červenci 2013

uzavřena smlouva mezi výrobcem a subjektem TAB na zpracování

dokumentu EAD.

Je samozřejmě žádoucí, aby pokud možno všechna technická schválení

ETA byla vydána před 1. červencem 2013, protože je zaručena jejich platnost

i po tomto datu na dobu pěti let, kterou může omezit jen významná

změna výrobku.

Rozhodnutí o formátu posouzení Eta, jak je popsáno v čl. 26, odst. 3

nařízení CPR, může být vydáno Komisí na základě přenesení pravomocí

ve smyslu čl. 62 nařízení CPR, a tudíž může být vydáno až po 1. červenci

2013. Ve skutečnosti jsou však přípravy a jednání s Komisí o formátu

posouzení Eta v plném proudu, aby mohl být tento dokument řádně

prodiskutován, předběžně odsouhlasen a používán při přípravě posouzení

Eta. Jeho oficiální vydání by pak bylo jen formální záležitostí.

Specifická opatření po 1. červenci 2013

Evropská technická schválení (ETA), která nemohla být vyřízena do

1. července 2013, budou řešena způsobem uvedeným v tab. 1.

EAD je základním dokumentem, který řeší vztah mezi bezpečností

stavby a konkrétním stavebním výrobkem. Stanoví, které základní

požadavky na stavby mohou být výrobkem ovlivněny a jaké základní

charakteristiky by měly být deklarovány. K nim pak přiřazuje jednotlivé

vlastnosti a metody jejich ověřování. Pokud to není hodné zvláštního

zřetele, nestanoví úrovně vlastností. Přitom vychází ze všech dostupných

informací a dříve vydaných dokumentů. Zejména je třeba dbát na

zachování kontinuity s dříve vydanými pokyny ETAG, dohodou CUAP,

normami hEN, EN atd. Je také zřejmé, že pro některé výrobky může

být dokument EAD relativně jednoduchý, pro jiné zase značně obsáhlý.

Nařízení CPR sice stanoví, že náklady na vydání dokumentu EAD

nese příslušný subjekt TAB, ovšem většina z nich poskytuje služby na

komerční bázi, a proto musí tyto náklady nějakým způsobem rozpustit.

Probíhají jednání s Komisí, aby náklady na dokument EAD byly alespoň

částečně hrazeny z evropských zdrojů, protože vydávání EAD je součástí

evropského harmonizačního procesu.

Na základě dokumentu EAD provede příslušný subjekt TAB předepsané

úkony (osvědčení o stálosti vlastností, osvědčení o shodě řízení

výroby, zkušební/výpočtové protokoly), měření a posouzení podle

dohody s výrobcem a jejich výsledek pak zpracuje předepsaným

způsobem do posouzení Eta. Tím výrobce získá všechny potřebné

informace pro zpracování prohlášení DoP, jehož vydání jej opravňuje

k použití označení CE.

Základní struktura Evropského technického posouzení Eta

Stanovit obsah a strukturu posouzení Eta (formát Eta) ukládá Komisi čl.

26 odst. 3. Z praktických důvodů je žádoucí, aby tento dokument byl

zpracován a předběžně odsouhlasen jak členskými zeměmi, tak i Komisí

s tím, že jeho oficiální vydání je možné až po 1. červnu 2013. K tomuto

datu však musí být připraveno vydání řady posouzení Eta již s využitím

tohoto formátu. Od počátku roku 2012 probíhají intenzivní jednání o tomto

dokumentu a je pravděpodobné, že bude obsahovat následující kapitoly

a okruhy informací:

■ Základní údaje o výrobci, výrobku a místě výroby (titulní strana).

■ Úvod, reference k příslušnému právnímu rámci, omezující podmínky

platnosti, ustanovení o zachování důvěrnosti atd.

■ Technický popis typu výrobku a specifikace jeho zamýšleného použití.

■ Identifikační údaje o subjektu TAB, který posouzení Eta vydává, reference

k příslušnému dokumentu EAD, popřípadě pokyny ETAG, specifikace

možných variant výrobku, doporučení výrobce k instalaci a používání

výrobku, podle potřeby pak i údaje o životnosti, životním cyklu a údržbě.

■ Základní požadavky na stavby, které výrobek ovlivňuje, k nim přiřazené

základní charakteristiky, návazné vlastnosti a jejich úrovně. Stejně jako

dosud se výrobce může rozhodnout, že úroveň některých vlastností

nebude deklarována (NPD – No Performance Determined).

30 stavebnictví 09/12


Zkratka Název anglicky Název česky

AB Approval Body (CPD) Schvalovací osoba (ve smyslu CPD)

CE CE marking Označení CE

CEN European Organisation Committee for Standardisation Evropská organizace pro technickou normalizaci

CPD Construction Products Directive Směrnice pro stavební výrobky

CPR Construction Products Regulation Nařízení pro stavební výrobky

CUAP

Common Understanding Assessment Procedure

Dohoda o procesu posuzování (ve smyslu CPD)

(CPD)

DoC Declaration of Confromity (CPD) Prohlášení o shodě (ve smyslu CPD)

DoP Declaration of Performance (CPR) Prohlášení o vlastnostech (ve smyslu CPR)

E2B

Public Private Partnership for Energy Efficient

Partnerství pro energeticky účinné budovy

Buildings

EAD European Assessment Document (CPR) Evropský dokument pro posuzování (ve smyslu CPR)

ECTP European Construction Technology Platform Evropská technologická platforma pro stavebnictví

EK European Commission Evropská komise

ENBRI European Network of Building Research Institutes Evropská asociace výzkumných ústavů pro stavebnictví

EOTA European Organisation for Technical Approvals Evropská organizace pro technická schválení

ETA European Technical Approval (CPD) Evropské technické schválení (ve smyslu CPD)

Eta European Technical Assessment (CPR) Evropské technické posouzení (ve smyslu CPR)

ETAG European Technical Approval Guideline (CPD) Řídicí pokyn pro evropské technické schválení (ve smyslu CPD)

EU European Union Evropská unie

hEN Harmonised European Standard Harmonizovaná evropská norma

HLG High Level Group ECTP Řídicí skupina ECTP

ILAC International Laboratory Accreditation Cooperation Mezinárodní spolupráce pro akreditaci

ISO CASCO

International Standard Organisation Committee on

Mezinárodní organizace pro standardizaci, výbor pro posuzování shody

Conformity Assessment

NPD No Performance Determined Úroveň vlastnosti není deklarována

OJEU Official Journal of European Union Úřední věstník Evropské unie

SB Alliance Sustainable Building Alliance Aliance pro udržitelnou výstavbu (řeší komplexní hodnocení kvality budov)

TAB Technical Assessment Body (CPR) Subjekt pro technické posuzování (ve smyslu CPR)

UNIDO United Nations Industrial Development Organisation Organizace spojených národů pro technický rozvoj

WFTAO

World Federation of Technical Assessment Organisations

Světová federace pro technické posuzování

ZA Annex ZA to hEN Příloha ZA k harmonizované normě

▲ Tab. 2. Přehled zkratek a jejich význam

■ Systém nebo systémy posuzování a ověřování stálosti vlastností stavebního

výrobku, reference k příslušnému rozhodnutí Evropské komise,

které systém stanoví, odpovědnosti subjektu TAB, úkoly výrobce, popis

a metody systému řízení výroby, úkoly oznámených osob atd.

■ Označení CE a příslušné doprovodné údaje o vlastnostech výrobku

a jejich úrovních.

Z uvedeného je zřejmé, že přechod od směrnice CPD k nařízení CPR

nebude přes všechna ujištění jednoduchou záležitostí, i když řada podkladů

vytvořených v rámci směrnice CPD bude platit i v rámci nařízení

CPR. Prohlášení o vlastnostech (DoP), jako nejdůležitější dokument,

kterým výrobce garantuje odpovědnost za všechny uvedené údaje,

si zaslouží mimořádnou pozornost zejména tehdy, pokud došlo k úpravám

a změnám výrobku, narostl počet vyráběných variant, změnila se kompozice

sestav, byly revidovány nebo aktualizovány technické specifikace

a související normy atd. Proto je více než žádoucí začít s přípravou textu

s prohlášením DoP co nejdříve a využít k tomu konzultací s odborníky,

kteří jsou schopni projednat danou problematiku jak v obecné rovině,

tak i s patřičnou odbornou erudicí ve vazbě na specifické problémy dané

výrobkové skupiny. Od 1. července 2013 jsou však přesněji stanoveny

povinnosti výrobců a jejich zplnomocněných zástupců (např. mají nově

povinnost uvádět na výrobku své jméno, přikládat doklady o bezpečnosti

výrobku, v případě pochyb o přesnosti údajů provádějí zkoušky)

i povinnosti dovozců a distributorů (např. nesou odpovědnost za dopravu

a skladování (čl. 11–15 CPR). Namísto odpovědnosti za shodu s příslušnými

technickými specifikacemi a souvisícími normami však u nich

nastupuje odpovědnost za údaje, které deklarovali v prohlášení o vlastnostech

(DoP). Zhotovitel stavby a projektant pak vybírá z nabídky deklarací

různých vlastností a jejich úrovní takový stavební výrobek, který splní jeho

požadavky a bude garantovat splnění základních požadavků na stavby. ■

Závěr

english synopsis

Construction Products Regulation in Details

The European Parliament and Council regulation No. 305/2011 was

published on March 9, 2011 and will take full effect as of July 1, 2013.

The CRP objective is to eliminate the imperfections of the rather

obsolete directive No. 106/89/EEC of 1989 (CPD), and to simplify

introduction of construction products to the market.

klíčová slova:

nařízení pro stavební výrobky, směrnice pro stavební výrobky, prohlášení

o vlastnostech (ve smyslu DOP), harmonizované evropské normy (hEN)

keywords:

Construction Products Regulation (CPR), Construction Products Directive

(CPD), Declaration of Performance (DOP), Harmonised European Standard

odborné posouzení článku:

Ing. Alena Šimková,

vedoucí oddělení stavebních výrobků, Úřad pro technickou

normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví v Praze

stavebnictví 09/12

31


stavební materiály a technologie

text Jana Marková

Další rozvoj Eurokódů a souvislosti

s nařízením č. 305/2011

Doc. Ing. Jana Marková, Ph.D.

V Kloknerově ústavu ČVUT v Praze

se zabývá výzkumem v oblasti spolehlivosti

a zatížení stavebních konstrukcí,

pravděpodobnostních metod

teorie spolehlivosti a hodnocení rizik.

Zúčastňuje se zavádění Eurokódů řad

EN 1990 a EN 1991 v ČR a spolupracuje

s ČKAIT při konzultační činnosti

nebo školeních o Eurokódech.

E-mail: jana.markova@klok.cvut.cz

V Bruselu se 25. června 2012 pod záštitou Evropské

komise konala mezinárodní konference CPR

Quality Construction Products for Safe Works

(Kvalitní stavební výrobky pro bezpečné stavby)

[1]. Záměrem konference bylo poskytnout informace

o novém nařízení č. 305/2011 o stavebních

výrobcích [2], platném od 24. dubna 2011, které

nahradí směrnici Rady č. 89/106/EHS [3] a které

se bude plně uplatňovat v jednotlivých evropských

zemích od 1. července 2013. Nařízení [2] na

rozdíl od směrnice [3] není potřebné zavádět do

národních právních předpisů, což je výhodnější

pro průmysl, protože se ve všech zemích mohou

stejným způsobem aplikovat pravidla pro uvedení

výrobků na trh.

Zavedením směrnice [3] se již podařilo dosáhnout mnoha úspěchů

při sjednocování evropského trhu se stavebními výrobky, kdy se

vydalo přes 410 harmonizovaných norem a 2900 schválení ETA.

Směrnice [3] však přinášela některé nejednoznačnosti, složitosti, netransparentní

postupy a nezamezovala v používání národních značek

a postupů pro uznávání shody. V některých případech ji členské země

nepoužívaly korektně. Trh s výrobky tak nebyl dostatečně efektivní

a vznikala celá řada překážek vzájemného obchodu. V roce 2008 bylo

proto rozhodnuto revidovat směrnici a zpracovat nové nařízení [2].

Je mnohem obsáhlejší (68 článků a pět příloh) než směrnice [3]

(24 článků a čtyři přílohy), oba dokumenty pak ve svých přílohách

obsahují základní požadavky na stavby. Po zavedení nového přístupu

podle nařízení [2] by již nemělo být národní označování výrobků

s ohledem na základní požadavky přípustné. Nové nařízení [2] by

mělo zajistit konkurenceschopnější, průhlednější, důvěryhodnější

systém a přispět k odstranění dosud existujících překážek. Nově

bude upraven dozor nad trhem, kontaktní místa pro harmonizované

stavební výrobky, povinnosti výrobců, dovozců a distributorů.

Nařízení [2] má lépe zajistit působnost nového přístupu v jednotlivých

zemích. Označení CE bude mít jasný význam jako jediné označení

osvědčující vlastnosti stavebního výrobku podle prohlášení. Nová koncepce

je založena na prohlášení o vlastnostech výrobku místo původně

používaného prohlášení o shodě. Je povinné pro každý stavební výrobek

uvedený v harmonizované normě hEN.

Prohlášení o vlastnostech musí obsahovat informaci výrobce o účelu

použití výrobku, o jeho základních charakteristikách a o chování alespoň

jedné základní charakteristiky. Prohlášení o vlastnostech se také může

opírat o výpočet provedený podle Eurokódů, což je v souladu s pokynem

L [4]. Bude připravena nová předloha přílohy ZA pro prohlášení o vlastnostech.

Zpracují se pokyny, jak zavést v přílohách ZA pro stavební výrobky/

sestavy výsledky výpočtů provedených podle Eurokódů.

Projektant může na základě informací o vlastnostech výrobku kvalifikovaně

rozhodnout, zda je daný výrobek svými vlastnostmi vhodný do konkrétní,

jím navrhované stavby. Nařízení [2] také obsahuje možnost použít

zjednodušené postupy, které umožní zamezit nadbytečnému zkoušení.

Eurokódy a základní požadavky nařízení

Eurokódy se nyní ve své předmluvě odkazují na směrnici [3] a zaměřují se

zejména na první dva základní požadavky týkající se mechanické odolnosti

a stability a požární bezpečnosti. Koncepce bezpečnosti a hodnocení rizik

se v současnosti uvádí zejména v EN 1990 [5] pro zásady navrhování

a v EN 1991-1-7 [6] pro mimořádná zatížení. Postupy navrhování konstrukcí

na seizmická zatížení jsou uvedena v EN 1998. Požární bezpečností se zabývá

EN 1991-1-2 [7] a příslušné části materiálově zaměřených Eurokódů.

Nařízení [2] uvádí nově kromě šesti základních požadavků na stavby také

sedmý požadavek týkající se udržitelného využívání přírodních zdrojů.

Příští generace Eurokódů, která se v současnosti nachází ve stadiu příprav

a procesu schvalování, se tak bude také zabývat problematikou trvanlivosti

a udržitelnosti staveb, úsporou materiálů a efektivním využíváním

existujících staveb. V současnosti se pro EN 1990 [5] připravuje nová

předmluva, ve které se uvedou informace o nařízení [2].

Další rozvoj Eurokódů a odpověď

Evropské komise na návrh mandátu M/466

Technická komise CEN/TC 250 předložila normalizačnímu výboru CEN

a Evropské komisi (EK) návrh mandátu M/466 [8] pro zdůvodnění potřeb

dalšího rozvoje Eurokódů a možnost získání finanční podpory. V rámci

EK a CEN tak v současnosti probíhá složitý proces analýz a hodnocení

návrhu mandátu. EK upozornila, že finanční prostředky, které CEN/TC 250

plánovala na tvorbu druhé generace Eurokódů, nelze v takovém rozsahu

poskytnout. Na Eurokódy se tak předpokládá asi 50% finanční podpora.

Evropská komise vyzvala CEN/TC 250, aby podrobněji specifikovala priority,

které je nezbytné podpořit. Budou se podporovat pouze podrobně

technicky popsané a odůvodněné návrhy projektů včetně nezbytného

počtu pracovních dnů. Návrhy některých projektů bude možné uskutečnit

jen s přispěním jiných finančních zdrojů (stavební asociace, průmysl).

Evropská komise nebude finančně podporovat běžné udržování norem

(např. opravy některých ustanovení na základě připomínek členských zemí).

Evropská komise požaduje větší sjednocení Eurokódů a omezení počtu

parametrů NDP (národně stanovených parametrů). V současnosti proto

32 stavebnictví 09/12


Kontrola materiálů

(FPC + IL)

EN 1991

CEN/TC 250/SC1

EN 1990

CEN/TC 250

EN 1992

CEN/TC 250/SC2

EN 13670

Provádění betonových konstrukcí

TC104/SC2

Kontrola materiálů

(FPC + IL)

EN 1991

CEN/TC 250/SC1

EN 1990

CEN/TC 250

EN 1992

Kontrola návrhu

CEN/TC 250/SC2

(DSL)

EN 13670

Kontrola Provádění provádění betonových konstrukcí

(IL) TC104/SC2

EN 206-1

beton

TC104/SC1

ISO 6934 nebo ETA

předpínací výztuž

EN EN 10080 206-1

výztuž beton

TC104/SC1

ISO EN 6934 13369 nebo ETA

Prefabrikované předpínací výztuž dílce

TC 229

EN 10080

výztuž

Normy pro zkoušení

Normy pro zkoušení

Obr. 1. Systém evropských norem pro návrh a provedení staveb Obr. 1. z betonu Systém (DSL evropských – úroveň norem kontroly pro návrh při a provedení staveb z betonu

▲ Obr. 1. Systém evropských navrhování, norem pro IL – návrh kontrola a provedení provádění, staveb z FPC betonu –(DSL kontrola – úroveň u výrobce) kontroly navrhování, při navrhování, IL – IL – kontrola provádění, FPC FPC – kontrola – kontrola u výrobce) u výrobce)

mezinárodní organizace

Položka

JRC provádí

Změny

sběr

navrhované

těchto parametrů,

v EN 1990

které

[5] Položka Změny navrhované v EN 1990 [5]

si ve duplicitě v jednotlivých částech Eurokódů a redukováním počtu parametrů

svých národních přílohách

1

zvolily

Nová

členské

předmluva

země.

s

Po

návazností

naplnění databáze

na nařízení a

NDP.

na Eurokódy. 1 Nová předmluva s návazností na nařízení a na Eurokódy.

Při přípravě pokynů se také uváží připomínky členských zemí na

2 Harmonizace a zmenšení počtu parametrů NDP 2v přílohách Harmonizace A1 a A2 a v nových a zmenšení přílohách počtu A3 parametrů NDP v přílohách A

se provedou analýzy dat ve spolupráci JRC s CEN/TC 250 a s vybranými základě jejich zkušeností získaných při používání Eurokódů, výsledky

až A5 přesunutých z EN 1991-3, EN 1991-4 a EN 1993-3-1. až A5 přesunutých z EN 1991-3, EN 1991-4 a EN 1993-3-1.

experty zemí CEN. Proces plnění databáze členskými zeměmi je však mezinárodních vědeckých studií a doplní zásady udržitelnosti. Provede

3 Začlenění zásad navrhování z jednotlivých částí 3EN 1991 a Začlenění EN 1993. zásad navrhování z jednotlivých částí EN 1991 a E

velmi zdlouhavý, některé země ještě národní parametry nerozhodly, další se konverze norem ISO pro zatížení námrazou a pro zatížení vlnami a vodními

proudy na nové části Eurokódů. Připraví se podrobnější pokyny pro

4 Rozvoj diferenciace spolehlivosti a managementu 4 jakosti, zavedení Rozvoj diferenciace kontrolních spolehlivosti postupů při a managementu jakosti, zav

nemají finanční prostředky na tvorbu národních příloh nebo na plnění

navrhování a provádění staveb, větší návaznost na evropské navrhování normy pro a provádění (kapitola staveb, větší 2 návaznost na evropské n

parametrů do databáze.

a příloha B).

stanovení dílčích součinitelů a příloha B). pro odolnost a pro materiálové vlastnosti, pro

Udržitelný rozvoj Eurokódů

5

považuje

Zpracování

EK za potřebný,

pravidel

včetně

pro robustnost

uvážení nových

hledisek na bezpečnost

(kapitola

zatížení,

2 a 5popřípadě rozšíří se Zpracování pokyny

nová příloha).

pro pravidel požární bezpečnost pro robustnost a namáhání (kapitola na únavu. 2 a popřípadě n

6

a

Nové

fungování

pokyny

vnitřního

pro udržitelnost

trhu pro stavebnictví

v souladu s TC Na 350. nové 6 generaci Nové Eurokódů pokyny bude pro udržitelnost spolupracovat v souladu technická s TC komise 350.

v návaznosti na nové 7 nařízení. Druhá Lepší použitelnost generace Eurokódů přílohy by C měla pro uživatele, také CEN/TC rozvoj 7 pokynů 250 s dalšími Lepší pro dílčí použitelnost technickými součinitele přílohy komisemi pro materiály C pro CEN/TC. uživatele, a Spolupráce rozvoj pokynů pro

zahrnout tyto náměty: zatížení, pro interakci klimatických zatížení. také bude probíhat zatížení, při harmonizaci pro interakci pravidel klimatických pro výrobky zatížení. a při možnosti

■ hodnocení a zesilování 8 existujících Mezní konstrukcí; stavy použitelnosti pro pozemní stavby uplatňování (stadiony, 8 Eurokódů dočasné Mezní během stavy konstrukce, prokazování použitelnosti specifické základních pro typy pozemní vlastností stavby výrobků. (stadiony, doč

■ požadavky na robustnost staveb;

Rozsah zkoušení bývá obvykle v praxi značně omezený, takže je přínosné

■ zlepšení srozumitelnosti a usnadnění aplikace Eurokódů v běžných prokazovat některé vlastnosti výrobků na základě teoretických výpočtů.

návrzích;

V současnosti již vzniklo v rámci Eurokódů EN 1990 až EN 1999 několik

■ zpracování Eurokódu pro nosné konstrukce ze skla;

pracovních skupin pro další tvorbu jednotlivých částí Eurokódů, do kterých

■ začlenění vybraných ISO norem do Eurokódů, zejména pro námrazu již země CEN jmenovaly své členy. Některé skupiny jsou však až třicetičlenné,

takže jejich spolupráce na jednotlivých částech Eurokódů nebude

a pro zatížení vlnami a vodními proudy.

zřejmě jednoduchá a budou disponovat jen velmi omezenými finančními

prostředky. Proto se předpokládá kromě společných pracovních jednání

i spolupráce prostřednictvím videokonferencí, přes skype nebo e-mailem.

Každá část Eurokódu, jež se bude zpracovávat, musí mít jasný rozsah

platnosti, uvádět informace o tom, na které normy pro výrobky bude

mít dopad, i seznam referenčních norem (EN, ISO) a výzkumných zpráv

a rovněž musí uvádět harmonogram prací. Experti jmenovaní svými

národními normalizačními instituty se budou moci do tvorby druhé generace

Eurokódů zapojit. Evropská komise se bude účastnit prací v roli

pozorovatele. Povinností CEN/TC 250 bude podávat výroční zprávy

a předkládat výsledky. Řešení se budou účastnit výzkumné organizace

včetně organizací JRC, JCSS, IABSE a fib.

Eurokódy se budou členit do dvou pracovních balíčků:

■ I. balíček – Eurokódy pro zásady navrhování, zatížení a geotechnické

konstrukce;

■ II. balíček – Eurokódy EN 1992·až 1996 a nový Eurokód pro navrhování

konstrukcí ze skla.

Každý balíček bude obsahovat část všeobecnou a část zabývající se dalším

rozvojem. Součástí druhého balíčku bude také navrhování konstrukcí

ze skla. Všeobecná část zahrnuje pokyny pro robustnost a také hodnocení

a zesilování existujících konstrukcí. Část zaměřená na další rozvoj se bude

zabývat zpřesněním vybraných pokynů, jejich zjednodušením, zabráněním

Nový EN 1990 pro zásady navrhování

V současnosti dokončila expertní skupina pro EN 1990 [5] návrh dalšího

rozvoje zásad navrhování, jak je uvedeno v tabulce 1. V předmluvě pro

zásady navrhování konstrukcí se doplní informace o nařízení [2] a nový

rozsah Eurokódů.

V požadavcích na stavby v kapitole 2 bude nově uvedena problematika

udržitelnosti. Kapitola 2 se bude odkazovat na přílohu B zaměřenou na

diferenciaci spolehlivosti konstrukcí. Tato příloha v současnosti prochází

podstatnou přeměnou, měla by mít normativní statut místo současného

informativního. Bude diferenciovat spolehlivost staveb ve vztahu k následkům

poruchy, ke kvalitě provádění a k úrovni kontroly na staveništi. Příloha

by měla také uvádět požadavky na kvalifikaci projektantů.

V současnosti chybí ucelený evropský systém norem pro provádění

a kontrolu jakosti. Obr. 1 ukazuje jako příklad systém evropských norem,

který je potřebné použít pro návrh a provedení staveb z betonu. Obdobné

stavebnictví 09/12

33


Položka Změny navrhované v EN 1990 [5]

1 Nová předmluva s návazností na nařízení a na Eurokódy.

2 Harmonizace a zmenšení počtu parametrů NDP v přílohách A1 a A2·a v nových přílohách A3 až A5 přesunutých z EN 1991-3,

EN 1991-4 a EN 1993-3-1.

3 Začlenění zásad navrhování z jednotlivých částí EN 1991 a EN 1993.

4 Rozvoj diferenciace spolehlivosti a managementu jakosti, zavedení kontrolních postupů při navrhování a provádění staveb, větší návaznost

na evropské normy pro provádění (kapitola 2·a příloha B).

5 Zpracování pravidel pro robustnost (kapitola 2·a popřípadě nová příloha).

6 Nové pokyny pro udržitelnost v souladu s TC 350.

7 Lepší použitelnost přílohy C pro uživatele, rozvoj pokynů pro dílčí součinitele pro materiály a zatížení, pro interakci klimatických zatížení.

8 Mezní stavy použitelnosti pro pozemní stavby (stadiony, dočasné konstrukce, specifické typy stropních konstrukcí atd.) a mosty

s ohledem na kmitání, průhyby, deformace.

9 Namáhání konstrukcí na únavu, pravidla pro kombinace zatížení.

10 Mezní stavy únosnosti: harmonizace mezních stavů EQU, STR a GEO včetně kombinací zatížení.

11 Pokyny pro nelineární analýzu a použití pro pozemní stavby a mosty, modelové nejistoty.

12 Zásady navrhování a kombinace pro zatížení námrazou, vlnami a vodními proudy.

13 Klimatické změny a jejich vliv na konstrukce.

14 Zásady navrhování konstrukcí ze skla, zesilování polymery FRP a membránové konstrukce.

15 Zapracování připomínek zemí CEN.

▲ Tab. 1. Přehled hlavních změn navrhovaných pro druhou generaci zásad navrhování

schéma lze uvést pro stavby z dalších tradičních materiálů, jako jsou ocel,

kompozity, dřevo, zdivo atd. Pro provádění dřevěných a ocelových konstrukcí

nejsou dosud evropské normy k dispozici. Pokud některé pokyny

v Eurokódech chybí, uplatňují se v těchto případech původní, tedy české,

obvykle revidované ČSN. Z toho je zřejmé, že se pro stavby z několika

různých konstrukčních materiálů musí použít celá řada norem, na jejichž

základě se má zajistit, že stavba je spolehlivá, pokud se postaví tak, aby

splňovala všechny požadavky a základní předpoklady. Je potřebné poznamenat,

že přijatelná úroveň bezpečnosti se zajistí správným způsobem

aplikace celé soustavy evropských norem. Základním předpokladem

přitom je, aby se v procesu návrhu a výstavby zamezilo výskytu hrubých

lidských chyb, a to prostřednictvím managementu jakosti. Systém managementu

jakosti není v systému na obr. 1 uveden.

Zásady managementu jakosti zatím nejsou v Eurokódech dostatečně

popsány, proto se uvedou v rozšířené příloze B [5].

Použitá literatura:

[1] CPR Quality Construction Products for Safe Works, Brusel,

06/2012, http://ec.europa.eu/enterprise/sectors/construction/

legislation/cpr-conf-2012/index_en.htm.

[2] Nařízení č. 305/2011 o stavebních výrobcích, Brusel, 2011.

[3] Směrnice č. 89/106/EHS o stavebních výrobcích, Brusel, 1989.

[4] Pokyn L – Uplatňování a používání Eurokódů, Brusel, 2003.

[5] ČSN EN 1990 Zásady navrhování konstrukcí, 2004.

[6] ČSN EN 1991-1-7 Zatížení konstrukcí: Obecná zatížení – Mimořádná

zatížení, 2007.

[7] EN 1991-1-2 Zatížení konstrukcí: Obecná zatížení – Zatížení

konstrukcí vystavených účinkům požáru, 2004.

[8] M/466, Programový mandát, CEN/TC 250, 2011.

Závěrečné poznámky

Očekává se, že druhá generace Eurokódů bude obsahovat přehlednější,

harmonizované pokyny s omezeným počtem parametrů NDP.

Eurokódy se budou odkazovat na nové nařízení č. 305/2011 v předmluvě,

kdy se kromě prvních dvou požadavků na mechanickou pevnost a stabilitu

a bezpečnost při požáru budou zabývat i novým, sedmým požadavkem

na trvalou udržitelnost, na využívání existujících materiálů a staveb.

Zvětší se možnosti výrobce prohlašovat vlastnosti výrobků na základě výpočtů

provedených podle Eurokódů namísto často nákladného zkoušení.

Zavedením nových pokynů pro hodnocení a ověřování existujících konstrukcí

a pro jejich zesilování bude umožněno lépe využívat výsledky

prohlídek a zkoušek pro ověřování spolehlivosti, pro stanovení zbytkové

životnosti a pro navrhování modernizací staveb.

V současnosti se v Kloknerově ústavu ČVUT v Praze řeší projekt Leonardo

da Vinci, který umožní zájemcům v elektronické verzi zpřístupnit příručky

a softwarové pomůcky, jež usnadní hodnocení existujících budov a mostů

v ČR i v několika partnerských zemích.

Pro kvalitní druhou generaci Eurokódů bude důležité, aby se do připomínkování

pracovních návrhů zapojila také odborná veřejnost. ■

Tento příspěvek vznikl v rámci projektu CZ/11/LLP-LdV/TOI/134005

Vocational Training in Assessment of Existing Structures, spolufinancovaného

Evropskou komisí.

english synopsis

Further Development of Eurocodes and

Connection with the Requirement 305/2011

On June 25, 2012 Brussels hosted the Quality Construction

Products for Safe Works international CPR conference under

the auspices of the European Council. [1]. It is expected that

the second generation of Eurocodes will contain clearer harmonised

instructions with a limited number of NDP parameters.

Eurocodes will refer to the new requirement No. 305/2011

in the preface dealing with the first two requirements for mechanical

strength and stability and fire safety, and moreover with the new

seventh requirement for permanent sustainability and using

of existing materials and buildings. It will give the manufacturers

more possibilities of declaring product characteristics on the basis

of calculations conducted in conformity with the Eurocodes instead

of testing, which is often quite expensive.

klíčová slova:

Eurokódy, nařízení č. 305/2011, základní požadavky

keywords:

Eurocodes, Requirement 305/2011, essential requirements

34 stavebnictví 09/12


inzerce

Produktové inovace společnosti Isotra

Pro rok 2012 přichází

společnost ISOTRA na trh

s řadou produktových inovací.

V oblasti venkovního

zastínění jsou novinkami

venkovní žaluzie Setta

a terasové a košové markýzy

s kvalitními látkami

DICKSON. Inovacemi v interiérovém

zastínění jsou

nové typy látkových rolet

Nemo, Luna a Verra metal

v provedení s klasickou

látkou nebo s dvojí látkou

den/noc.

Nová kolekce markýz ISOTRA

Nechte se inspirovat designovými

trendy a vytvořte si z terasy nebo

balkonu příjemné místo pro relaxaci.

Nová kolekce markýz ISOTRA nabízí

svým uživatelům specifické přednosti

v podobě ramen markýz vyrobených

ze speciální hliníkové slitiny a širokou

kolekci látek Dickson využívající

technologii barvení látek ve hmotě

zaručující vysokou barevnou stálost.

Společnost ISOTRA nabízí čtyři základní

varianty provedení markýz:

markýzu JASMINA bez nosného

profilu, markýzu ISABELA s nosným

profilem, kazetovou markýzu STELA

a košovou markýzu LAURA.

Inspirujte se širokou škálou barev,

pruhů a typů látek markýz. Prožijte

krásné odpoledne v příjemném stínu

markýz ISOTRA.

ŽALUZIE ISOTRA

CHRÁNÍ

VAŠE

SOUKROMÍ.

www.isotra.cz

isotra_1978_inzerce_185x125_final.indd 1 23.5.2012 16:10:39

stavebnictví 09/12

35


stavební materiály a technologie

text Zuzana Aldabaghová

Technické normy pro stavební výrobky

a jejich použití ve stavebnictví – I. díl

Článek podrobně informuje o technických normách

týkajících se stavebních výrobků, a to jak

z hlediska jejich formálního členění a obsahu, tak

z hlediska praktického používání.

Pokud budeme na komplexní a široký obor, jakým stavebnictví nepochybně

je, pohlížet z hlediska technických norem, které se k němu vztahují,

můžeme si přístup určitým způsobem zjednodušit. Hlavní technické

normy používané ve stavebnictví jsou:

■ normy pro navrhování staveb, které jsou nezbytné ve fázi projektové

přípravy pozemních a inženýrských staveb;

■ normy pro provádění staveb, které uvádějí pokyny pro přípravu a samotné

zhotovení stavebního díla;

■ normy pro stavební výrobky, které stanoví požadavky na výrobky

a uplatní se v obou předchozích fázích stavební činnosti. Těmito normami

se budeme v tomto článku zabývat.

Technické požadavky na výrobky

Ing. Zuzana Aldabaghová

V roce 1990 ukončila obor pozemní

stavby na Stavební fakultě ČVUT

v Praze. Pracovala v několika projektových

a architektonických kancelářích.

Od roku 2005 působila v odboru

výstavby Úřadu pro technickou normalizaci,

metrologii a státní zkušebnictví.

Od roku 2009 pracuje v Centru

technické normalizace Výzkumného

ústavu pozemních staveb – Certifikační

společnost, s.r.o.

E-mail: z.aldabaghova@vups.cz

Technické požadavky na výrobky se odvozují od účelu jejich použití ve

stavbě a z toho, jaké vlastnosti stavby mohou být charakteristikami výrobku

ovlivněny. Pro jednotné odvozování technických požadavků na stavby

definuje evropská směrnice pro stavební výrobky CPD (Construction

Products Directive) – Směrnice Rady 89/106/EHS o sbližování právních

a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků

základní požadavky na stavby:

■ 1. mechanická odolnost a stabilita;

■ 2. požární bezpečnost;

■ 3. hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí;

■ 4. bezpečnost při udržování a užívání stavby;

■ 5. ochrana proti hluku;

■ 6. úspora energie a tepelná ochrana.

Pro přiblížení smyslu směrnice se můžeme podívat na příklad výrobce,

jenž uvádí na trh tepelně izolační výrobek, který má zajišťovat tepelnou

ochranu budovy nebo technického zařízení (viz základní požadavek č. 6).

Svůj záměr projeví deklarací takových vlastností výrobku, aby úloha výrobku

mohla být v procesu navrhování stavby naplněna. Jestliže se jedná

o výrobek tepelně izolační, určený zároveň pro nosné konstrukce, podle

stejného principu musí být pro splnění daného účelu deklarovány takové

mechanické vlastnosti, aby se výrobek mohl spolupodílet na zajištění

mechanické stability stavby (viz základní požadavek č. 1).

Zatímco směrnice pro stavební výrobky stanoví základní požadavky na

stavby ve vztahu ke stavebním výrobkům, obecné technické požadavky

na stavby jsou rozpracovány ve stavebních předpisech jednotlivých

členských zemí EU.

Technické požadavky na stavby

Stavební zákon č. 183/2006 Sb. v § 156 stanoví: Pro stavbu mohou být

navrženy a použity jen takové výrobky, materiály a konstrukce, jejichž

vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že

stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané

existence splní požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu, požární

bezpečnost, hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí, bezpečnost při

udržování a užívání stavby včetně bezbariérového užívání stavby, ochranu

proti hluku a na úsporu energie a ochranu tepla.

Požadavky na stavby uvedené ve stavebním zákoně jsou tedy obdobné

jako ve výše uvedené směrnici. V ní však mají přímý vliv na stavební

výrobky. Požadavky uvedené ve stavebním zákoně a souvisejících předpisech

jsou naplňovány v procesu návrhu a realizace konkrétní stavby na

určitém místě, zatíženém specifickými klimatickými vlivy.

Technické požadavky na stavby jsou v českých stavebních předpisech dále

rozpracovány ve vyhlášce MMR č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích

na stavby, popřípadě ve vyhlášce č. 26/1999 hlavního města Prahy, o obecných

technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze a jiných.

Nové technické požadavky na výrobky

Evropská směrnice pro stavební výrobky bude od srpna 2013 plně

nahrazena nařízením Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011

ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro

uvádění stavebních výrobků na trh. Toto nařízení kromě jiných změn,

důležitých především pro výrobce a orgány posuzování shody, zavádí

nový, tedy sedmý základní požadavek – Udržitelné využívání přírodních

zdrojů – který požaduje, aby stavba byla navržena, provedena a zbourána

takovým způsobem, jenž zajišťuje udržitelné využití přírodních zdrojů,

a to zejména opětovné využití nebo recyklovatelnost staveb, použitých

materiálů a částí po zbourání i použití surovin a druhotných materiálů

šetrných k životnímu prostředí.

Ke správnému porozumění problematiky stavebních výrobků v technických

dokumentech a právních předpisech je důležité porozumět některým

termínům, používaným v této oblasti.

Stavební výrobek

Stavebním výrobkem rozumíme každý výrobek určený výrobcem nebo

dovozcem pro trvalé zabudování do stavby. Jedná se o takové zabudování,

které je stavební prací, a vyjmutí výrobku trvale mění vlastnosti stavby.

36 stavebnictví 09/12


Stanovený výrobek

Stanovený výrobek je takový výrobek, který představuje zvýšenou míru

ohrožení veřejného zájmu, což je většina stavebních výrobků. Tyto výrobky

musí před svým uvedením na trh projít procesem, jenž se nazývá posouzení

shody. Při posouzení shody se posuzují vlastnosti výrobku vzhledem

k požadavkům technických norem a jiných dokumentů a právních předpisů,

které stanoví, jakým způsobem výrobce nebo dovozce posoudí

shodu a zda bude do procesu zapojena autorizovaná osoba (organizace

pověřená posuzováním shody výrobků – certifikační orgán a zkušební

laboratoře). Ta po prověření splnění požadavků vystaví certifikát, na jehož

základě výrobce vydá prohlášení o shodě. V tomto prohlášení o shodě

výrobce deklaruje, že jím vyrobený výrobek splnil stanovené požadavky

a může být uveden na trh.

Kontrolou, zda se na trh umisťují pouze řádně posouzené a označené

stavební výrobky, se zabývají orgány dozoru nad trhem (Česká obchodní

inspekce).

Určené použití výrobku

Určené použití výrobku na stavbě je použití určené výrobcem nebo dovozcem

ve vztahu k úloze, kterou má výrobek na stavbě plnit. V technických

normách pro výrobky lze použití příslušného výrobku na stavbě nalézt

v první kapitole normy, která se nazývá Předmět normy. Na výrobku

lze jeho určené použití nalézt obvykle na štítku s označením CE nebo

v prohlášení o shodě.

Technické normy pro stavební výrobky

Technické normy pro výrobky stanoví především požadavky na výrobky.

Obsahují výčet vlastností výrobků pro běžné nebo specifické použití.

S normami pro výrobky se používají také např. zkušební či klasifikační

normy, se kterými pracují především výrobci a orgány posuzování shody

a nejsou předmětem tohoto článku.

Občas se lze setkat s dělením norem pro výrobky na evropské a na původní

české normy. Toto rozdělení je však nepřesné. Pro orientaci, snazší

vyhledávání a správný způsob používání norem je užitečné rozumět dělení

technických norem pro stavební výrobky na:

■ Normy určené

– původní české technické normy, značené ČSN (např. ČSN 73 2603

Provádění ocelových mostních konstrukcí);

– evropské normy převzaté do soustavy českých technických norem,

značené ČSN EN (např. ČSN EN 206-1 Beton – Část 1: Specifikace,

vlastnosti, výroba a shoda).

■ Evropské normy harmonizované

– evropské normy převzaté do soustavy českých technických norem,

značené ČSN EN (např. ČSN EN 15050 Betonové prefabrikáty – Mostní

prvky).

Evropské harmonizované normy

Tyto evropské normy navazují na evropskou směrnici pro stavební výrobky

a obsahují ustanovení, která podporují splnění základních požadavků uvedených

ve směrnici. Směrnice CPD 89/106/EHS byla v České republice

převzata nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické

požadavky na stavební výrobky označované CE.

V současnosti je vydáno více než 400 harmonizovaných evropských

norem pro stavební výrobky a předpokládá se postupné vytvoření harmonizovaných

norem pro většinu stavebních výrobků tak, aby vznikly

jednotné technické předpisy pro výrobky a tím byly postupně odstraňovány

technické překážky obchodu v rámci EU.

Obsah harmonizované normy lze rozdělit na dvě části:

■ hlavní část harmonizované normy;

■ informativní příloha ZA.

Hlavní část harmonizované normy

Hlavní část harmonizované normy (normativní část a normativní nebo

informativní přílohy) s požadavky obsahuje zejména:

■ předmět normy (určené použití výrobku, případně i s vymezením, pro

která použití není výrobek určen);

■ požadavky na charakteristiky výrobku (pro všechna použití a pro specifické

použití);

■ postup zkoušení a četnosti zkoušek;

■ náležitosti označení výrobku (kódové značení, obsah technické dokumentace

apod.);

■ požadavky na systém řízení výroby u výrobce;

■ další informace v závislosti na typu výrobku.

Technické požadavky na výrobek uvedené formou tříd a úrovní umožňují

jednotlivým členským státům, v rozsahu daném harmonizovanou

normou, zvolit takové třídy a úrovně, které zohledňují místní klimatické

podmínky a zavedenou úroveň ochrany veřejného zájmu. Harmonizované

normy mohou také stanovit mezní úrovně vlastností výrobku, které vymezují

oblast jeho možného použití a tím zajišťují minimální/maximální mez

vlastností pro evropský trh tak, aby nebezpečné nebo nevhodné výrobky

nemohly být označeny CE a uvedeny na evropský trh.

Pokud životnost staveb ve vztahu k některému ze základních požadavků souvisí

s charakteristikami výrobku, obsahují harmonizované normy údaje o životnosti

výrobku v jeho určeném použití a jsou uvedeny také metody posuzování životnosti.

Údaje o životnosti výrobku tvoří podklad pro výběr správných výrobků ve

vztahu k předpokládané ekonomicky přiměřené životnosti stavby.

Informativní příloha ZA

Druhá část, informativní příloha ZA, má přímý vztah ke směrnici pro

stavební výrobky a týká se především posuzování shody výrobku s technickými

požadavky uvedenými v první části normy a označení výrobků CE.

Právě přílohou ZA se harmonizované normy liší od jiných norem. Pokud se

na výrobek vztahují i požadavky jiné evropské směrnice než směrnice pro

stavební výrobky, následuje za přílohou ZA příloha ZB, případně příloha ZC

(viz např. ČSN EN 13241-1 + A1 Vrata – Norma výrobku – Část 1: Výrobky

bez vlastností požární odolnosti nebo kouřotěsnosti, která obsahuje navíc

přílohu ZB s ustanoveními podle směrnice o strojních zařízeních a přílohu

ZC s ustanoveními podle směrnice o elektromagnetické kompatibilitě).

Příloha ZA harmonizovaných norem obsahuje zejména:

■ odkaz na evropskou směrnici, jejíž požadavky jsou v harmonizované

normě ve vztahu k vlastnostem výrobku rozpracovány;

■ určené použití výrobku;

■ přehled požadovaných charakteristik, odkaz na příslušné články v první

části normy a případně způsob vyjádření charakteristik (třídy, úrovně,

mezní hodnoty uvádí vždy v tabulce ZA.1.);

■ postupy prokazování shody, povinnosti výrobce a autorizované osoby

(v případě harmonizovaných norem je to tzv. notifikovaná osoba);

■ náležitosti ES certifikátu a ES prohlášení o shodě;

■ náležitosti označení CE a příklad informací doplňujících označení CE.

Pro prokázání shody výrobku s požadavky harmonizované normy je v příloze

ZA uvedena metoda posouzení shody stanovením jednoho z šesti

možných postupů posouzení daných směrnicí pro stavební výrobky.

Značení způsobů posouzení shody pro stavební výrobky: 1+, 1, 2+, 2,

3, 4. Způsob 1+ je nejpřísnější, notifikovaná osoba provádí počáteční

zkoušky typu výrobku, průběžné zkoušky výrobku, posouzení systému

řízení výroby a průběžný dohled a schvalování řízení výroby. U výrobků

s malou úrovní ohrožení oprávněného zájmu postačí postup 4, kdy posouzení

shody provádí sám výrobce.

stavebnictví 09/12

37


V případě zapojení notifikované osoby je po kladných zjištěních vydán

ES certifikát, na jehož základě výrobce vydá ES prohlášení o shodě

a připojí k výrobku štítek s označením CE. Pokud posouzení shody

provádí pouze výrobce, k vydání prohlášení o shodě a označení CE není

požadován certifikát.

Pro nákup stavebních výrobků a jejich přebírání na stavbě je užitečná

znalost alespoň základních náležitostí dokumentů provázejících správně

posouzený a označený stavební výrobek.

Základní údaje ES prohlášení o shodě

Jsou to:

■ název a adresa výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce se sídlem

v EHP a místo výroby;

■ název, adresa a identifikační číslo notifikované osoby (v případě jejího

zapojení do procesu posouzení shody);

■ číslo ES certifikátu (v případě zapojení notifikované osoby do procesu

posouzení shody);

■ popis výrobku (druh, identifikace, použití, …);

■ označení harmonizované normy a případně ustanovení, se kterými je

výrobek v souladu;

■ zvláštní podmínky pro použití výrobku (v případě použití za určitých podmínek);

■ jméno a postavení osoby zmocněné podepsat prohlášení v zastoupení

výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce.

Informace na štítku CE

Označení CE značí, že dotyčný výrobek byl podroben stanovenému

postupu posouzení shody a je ve shodě s příslušnými ustanoveními

harmonizované normy. Označení CE může být umístěno na samotném

výrobku, na připojeném štítku nebo na obalu. Musí být umístěno viditelně

a musí být přístupně orgánům dozoru nad trhem.

Výrobce může z obchodních důvodů výrobek opatřit dalšími dobrovolnými

značkami kvality, ale jen způsobem, který nesníží viditelnost a čitelnost

označení CE a nemůže dojít k záměně těchto neharmonizovaných hledisek

s harmonizovanými.

Je důležité chápat, že označení CE na výrobcích je „pouze“ označením

a znamená, že výrobky jsou v souladu s evropskými směrnicemi. Není značkou

kvality ani značkou původu znamenající vyrobeno v EU, nebo v EHP.

Údaje uvedené na označení CE:

■ jméno nebo identifikační značka výrobce;

■ poslední dvojčíslí roku, v němž byl výrobek tímto označením opatřen;

■ číslo ES certifikátu (v případě, že způsob posouzení shody jeho vydání

vyžadoval);

■ odkaz na příslušnou harmonizovanou normu;

■ popis výrobku – obecné pojmenování, materiál atd. (nemusí být)

a určené použití;

■ informace o příslušných charakteristikách, které výrobce na štítku CE

deklaruje vyjádřené formou hodnot nebo úrovní a tříd.

Pokud norma stanoví více způsobů zjišťování hodnoty charakteristiky

(např. zkušební metodou nebo výpočtem), musí být zjištěná hodnota

doplněna odkazem na použitou metodu hodnocení (např. na výpočet

nosných konstrukcí podle návrhových norem Eurokódů). Informace

o charakteristikách mohou být také uvedeny formou kódového značení,

jehož složení je uvedeno v harmonizované normě.

Na označení CE se lze setkat také se zkratkou NPD (no parameter determined

– není stanoven žádný ukazatel), kterou si výrobce může zvolit

v případě, že v členské zemi, kde bude výrobek použit, není na uvedenou

charakteristiku stanoven požadavek žádného právního předpisu. Tuto

možnost si výrobce nemůže zvolit v případě, že na danou charakteristiku

uvádí harmonizovaná norma mezní úroveň.

Normy pro použití výrobku ve stavbě

Na harmonizované normy mohou na národní úrovni navazovat tzv. normy

pro použití výrobku ve stavbě (někdy nazývané aplikační normy). Norma

na použití výrobku uvádí minimální/maximální třídy nebo úrovně vlastností

jednotlivých výrobků, které by výrobky při použití na stavbách v České

republice měly splňovat, aby nebyl ohrožen veřejný zájem. Při jejich výběru

se vychází z rozsahu tříd nebo úrovní daných harmonizovanou normou.

Jedná se např. o vlastnosti vyjadřující chování výrobků při zatížení klimatickými

vlivy, kde jejich význam závisí na geografické poloze konstrukce,

do které budou výrobky zabudovány.

Příkladem může být ČSN 72 7221-2 Tepelně izolační výrobky pro použití

ve stavebnictví – Část 2: Průmyslově vyráběné výrobky z pěnového

polystyrenu (EPS), která v rozsahu charakteristik, stanovených harmonizovanou

normou ČSN EN 13163 Tepelně izolační výrobky pro stavebnictví –

Průmyslově vyráběné výrobky z pěnového polystyrenu (EPS) – Specifikace,

podrobně určuje požadované hodnoty vlastností výrobků z EPS

pro použití/umístění konkrétního výrobku ve stavbě.

Stejnou úlohu mohou plnit informativní národní přílohy k harmonizovaným

normám výrobků.

Platnost harmonizované normy

Podle ustanovení evropské harmonizované normy lze postupovat od

chvíle, kdy je zavedena do soustavy národních norem, ale nelze zároveň

s datem vydání prokazovat shodu výrobku s ustanoveními normy a označovat

výrobky značením CE. To je možné až po zveřejnění odkazu na tuto

harmonizovanou normu v Úředním věstníku Evropské unie (OJEU), kde je

uvedeno datum platnosti normy jako harmonizované evropské normy, což

bývá cca devět měsíců od vydání normy. Zároveň je v OJEU oznámeno

datum ukončení období souběžné platnosti tzv. přechodného období,

během kterého je na územích členských států EU možné při posuzování

shody postupovat podle původních národních norem a zároveň podle

harmonizované normy. Hlavním cílem tohoto přechodného období je

umožnit výrobcům a orgánům zapojeným do posuzování shody, aby se

přizpůsobili novým požadavkům, které prostřednictvím harmonizované

normy stanovuje evropská směrnice. Toto období také mohou využít

výrobci a distributoři pro vyprodání zásob výrobků vyrobených podle

dříve platných národních předpisů.

Po ukončení přechodného období musí být zrušeny původní národní

předpisy. Na trh EHP mohou již být uváděny pouze výrobky, splňující

technické požadavky harmonizované normy a označené CE. Platnost dříve

vydaných národních certifikátů výrobků končí, ať už byla jejich původní

doba platnosti jakákoliv. Přestože se v praxi tato zásada uplatňuje s určitou

pružností vzhledem k povaze stavebního průmyslu s častými dlouhými

lhůtami mezi vypracováním projektové dokumentace stavby a realizací, je

třeba, aby se výrobci, ale i projektanti a zhotovitelé s novými technickými

požadavky na určitý výrobek seznámili včas.

Normy určené

Pokud pro stanovený stavební výrobek neexistuje harmonizovaná evropská

norma, platí pro něj norma určená, což je buď česká, nebo mezinárodní norma

určená na žádost autorizovaných osob a dalších zúčastněných stran ministerstvy

a jinými ústředními správními úřady pro specifikaci technických

požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády NV č. 163/2002 Sb.,

38 stavebnictví 09/12


kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky.

Norem, které jsou určené k tomuto nařízení, je v současnosti více než

700 a patří mezi ně i některé normy pro navrhování, zkušební a klasifikační

normy apod., což činí ze soustavy určených norem ne zcela přehledný

systém. Členění těchto norem nemá přesně danou strukturu stejně, jak

je tomu u norem harmonizovaných, a nelze jednoznačně stanovit obsah

takové normy. Platí, že tyto normy vždy obsahují požadavky na výrobek.

Další struktura se může lišit. Obvykle norma neobsahuje ustanovení

o způsobu posouzení shody a musí se postupovat podle ustanovení NV

č. 163/2002 Sb., které tyto postupy jasně stanoví. V tomto nařízení vlády

jsou uvedeny úkoly výrobce, a pokud je do posouzení shody zapojena,

rovněž autorizované osoby, která v případě kladných zjištění vydá certifikát

výrobku, na jehož základě výrobce nebo dovozce vydá prohlášení

o shodě. V příloze nařízení vlády jsou uvedeny vybrané typy stavebních

výrobků a metody posouzení jejich shody.

Obdobně jako u harmonizovaných norem je pro nákup a přebírání stavebních

výrobků užitečná znalost obsahu dokumentů provázejících správně

posouzený a označený stavební výrobek.

Základní údaje prohlášení o shodě

Jsou to:

■ identifikační údaje o výrobci nebo dovozci, který prohlášení o shodě

vydává;

■ identifikační údaje o výrobku (název, typ, značka, popis provedení);

■ popis a určené použití výrobku;

■ údaj o použitém způsobu posouzení shody; identifikační údaje dokladů

o zkouškách a posouzení shody;

■ odkaz na určené normy nebo jiné technické dokumenty, které byly

použity při posouzení shody;

■ údaje o autorizované osobě (v případě jejího zapojení);

■ potvrzení výrobce nebo dovozce o tom, že vlastnosti výrobku splňují

základní požadavky podle NV č. 163/2002 Sb., popřípadě požadavky

jiných technických předpisů, že výrobek je za podmínek obvyklého,

popřípadě výrobcem nebo dovozcem určeného použití bezpečný;

■ datum a místo vydání prohlášení o shodě; jméno a funkce odpovědného

výrobce nebo dovozce a jeho podpis.

Příklad obsahu určené normy – ČSN EN 13488 Dřevěné podlahoviny

– Mozaikové parkety

Obsah:

■ specifické požadavky na výrobek (charakteristiky, požadavky na vzhled

a umístění, zásady oprav a renovace apod.);

■ požadavky na značení;

■ dvě informativní přílohy týkající se botanických a obchodních názvů

nejběžněji používaných dřevin pro dřevěné podlahoviny a dalších

mozaikových sestav;

■ normativní příloha uvádějící klasifikaci.

Postupy posouzení shody tohoto výrobku s požadavky jsou stanoveny nařízením

vlády č. 163/2002 Sb., stejně jako obsah prohlášení o shodě výrobku.

Získání informací o normách pro výrobky

Informace o harmonizovaných evropských normách jsou nejprve oznámeny

v Úředním věstníku Evropské unie OJEU a následně čtyřikrát do

roka ve Věstníku Úřadu pro normalizace, metrologii a státní zkušebnictví

(ÚNMZ) spolu s informacemi o určených normách.

Prostřednictvím webové aplikace ČSN on-line poskytuje ÚNMZ

(www.unmz.cz) uživatelům norem možnost elektronického přístupu ke

všem českým technickým normám (za poplatek 1000 Kč/rok), spolu

s informacemi o jejich změnách, opravách či zrušeních. Pokud je při vyhledání

normy v aplikaci ČSN on-line u označení normy uvedena informace

harmonizace, z detailních informací o normě zjistíme, zda se jedná o harmonizovanou

evropskou normu (uvedením odkazu na NV č. 190/2002

Sb.), nebo o normu určenou (uvedením odkazu na NV č. 163/2002 Sb.).

Shrnutí

Normy pro výrobky jsou obecně považovány za normy, týkající se především

výrobců a případně také orgánů posuzování shody. Ti se podle

určeného systému na procesu posouzení shody podílejí. Tyto normy však

hrají důležitou úlohu i v dalších fázích stavebního procesu. Tvoří nedílnou

součást procesu navrhování stavby, což vyplývá z podstaty směrnice

pro stavební výrobky, která určuje základní požadavky na stavby, z nichž

následně plyne, jaké charakteristiky musí mít stavební výrobek, aby stavba

se zabudovaným výrobkem mohla plnit stanovené požadavky po celou

dobu navrhované životnosti. Projektant tedy musí při návrhu stavby zvažovat

výběr stavebního výrobku z hlediska požadovaných charakteristik

a vhodnosti pro určené použití. Měl by znát princip úrovní a tříd, jejichž

výběr je v rozsahu stanoveném harmonizovanou normou na odpovědnosti

členských států a zohledňuje zavedenou úroveň ochrany veřejného zájmu.

Správným návrhem a výběrem stavebního výrobku může tedy projektant

výrazně přispět k bezpečnému a ekonomicky výhodnému návrhu stavby,

jejímu provedení i užívání.

V procesu zhotovení stavby hrají normy pro výrobky významnou roli např.

při výběru a nákupu výrobků podle parametrů uvedených v projektové

dokumentaci, při přejímce a kontrole jejich dodání na stavbě, případně

při jejich zabudování. ■

Použitá literatura:

[1] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu

(stavební zákon).

[2] Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky.

[3] Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky

na vybrané stavební výrobky.

[4] Nařízení vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky

na stavební výrobky označené CE.

[5] Směrnice Rady 89/106/EHS z 21. prosince 1989, o sbližování právních

a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků

ve znění směrnice Rady 93/68/EHS a Pokyny ke směrnici.

[6] Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011 z 9. března

2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních

výrobků na trh a kterým se ruší směrnice Rady 89/106/EHS.

english synopsis

Technical Standards for Construction Products I

The article informs in detail about technical standards relating to

construction products, both in terms of their division and contents.

klíčová slova:

technické požadavky na výrobky, technické požadavky na stavby

keywords:

technical requirements for products, technical requirements for buildings

odborné posouzení článku:

Ing. Lubomír Keim, CSc.,

ředitel Výzkumného ústavu pozemních staveb – Certifikační

společnost, s.r.o.

stavebnictví 09/12

39


stavební materiály a technologie

text Josef Chybík | grafické podklady archiv autora, PROJEKTIL ARCHITEKTI, s.r.o., Skanska a.s.

Podmínky pro energeticky

úsporné domy v České republice

Doc. Ing. Josef Chybík, CSc.

Absolvent SPŠ stavební v Opavě

a FAST VUT v Brně. V letech

1977–1994 projektant v Obchodním

projektu. Od roku 1994 je akademickým

pracovníkem FA VUT v Brně.

V letech 2000–2006 a od roku 2010

dosud děkanem Fakulty architektury

VUT v Brně.

E-mail: chybik@fa.vutbr.cz

6000

5000

4000

3000

Česká republika

Svět

Příspěvek upozorňuje na problematiku rostoucí

spotřeby energie a související realitu

přizpůsobit navrhování a výstavbu budov na

úroveň energeticky úsporných domů v podmínkách

České republiky.

Se vzrůstajícím počtem obyvatel souvisí také rostoucí spotřeba energie.

Jestliže v roce 1971 žilo na Zemi 3,8 miliardy lidí a spotřeba energie

činila 7,1 miliard tun měrného paliva, v roce 1990 se počet obyvatel

zvýšil na 5,4 miliard a spotřeba energie narostla na 14,8 miliard tun

měrného paliva. Za dalších deset let, v roce 2000, již žilo na Zemi

6,3 miliard obyvatel a spotřeba energie činila 16,8 miliard tun měrného

paliva. V současnosti již na planetě žije 7 miliard lidí. Za téměř 20 let –

v rozmezí let 1971 až 1990 – nastal vzestup počtu obyvatel o 42 %

a vzestup spotřeby energie o 108 %. V roce 2000 došlo oproti roku

1990 k vzestupu počtu obyvatel o 16,6 % a k nárůstu spotřeby energie

o 13,5 %. Období let 1971 až 1990 je tedy možno charakterizovat

jako etapu poznamenanou značným plýtváním energetických surovin.

Pozdější roky jsou již ovlivněny tendencemi k energetické úspornosti.

Přitom očekávaný nárůst energetické potřeby již nebude v dohledné

budoucnosti možno pokrýt neobnovitelnými surovinovými zdroji.

Fosilní paliva se postupně vyčerpávají, těží se s rostoucí technickou

obtížností, finanční náročností a jejich doprava se uskutečňuje na velmi

velké vzdálenosti, často z oblastí a přes území, která nesou stopy

zjevné nebo latentní politické nestability. To se týká především ropy

a zemního plynu. Stále větší důležitost se bude přikládat obnovitelným

energetickým zdrojům – energii slunečního záření, geotermální

energii, energii pohybu vody, větru nebo biomase.

Na obr. 1 je znázorněno porovnání globální energetické situace

s energetickou situací v České republice. Měřítkem se stala spotřeba

primární energie před její přeměnou na jiná konečná paliva, vyjádřená

v kilogramech ropného ekvivalentu na jednoho obyvatele [1].

Sledované období je zachyceno v rozmezí let 1971–2010. Z grafu je

zřejmé, že již zmíněná marnotratná léta 1971–1989 se týkala také

České republiky. Posléze nastává pokles spotřeby, což je v ČR dáno

známými změnami, které se ve společnosti uskutečňovaly po roce

1989. Pokles se zastavil v roce 1999. Po něm nastal opět vzestup

spotřeby. Od roku 2007, pod vlivem ekonomické krize, pak došlo

opět k poklesu. Ve světě můžeme sledovat v podstatě pozvolný,

ale stálý nárůst spotřeby. Přesto je dosud v ČR spotřeba přibližně

čtyřikrát vyšší, než je světový průměr.

2000

1000

0

1971

1973

1975

1977

1979

1981

1983

1985

1987

1989

1991

1993

1995

1997

1999

2001

2003

2005

2007

2009

▲ Obr. 1. Porovnání spotřeby primární energie v České republice a ve světě

v období let 1971–2010, vyjadřené v kilogramech ropného ekvivalentu na

jednoho obyvatele [1].

Přístup k řešení energetické náročnosti budov

O tom, jakou pozici je možno k již zmíněným obnovitelným zdrojům

zaujmout, lze poznat na více evropských příkladech. Dobrou ukázkou

a v mnohém je pro česká města inspirativním příkladem město

Güssing a okolní obce z rakouské spolkové země Burgenland, kde

se podařilo vybudovat zařízení, která město a okolní obce zásobují

energií získanou ze zemědělských produktů a tvrdého dřeva (obr. 2).

Z podniků vyrábějících v místě podlahové parkety se získává odpad,

jenž je primární složkou pro kogenerační spalování, při kterém se

současně získává teplo a elektřina. Město se čtyřmi tisíci obyvateli

je v současnosti zcela nezávislé na dodávce energie z jiných zdrojů.

V České republice se mnohé naděje pro používání obnovitelných

zdrojů vkládají především do biomasy. Dosud byla realizována celá

řada kotelen využívajících dřevní hmotu zpracovanou do formy briket,

dřevních štěpek nebo pelet. V obci Roštín na Kroměřížsku se

s úspěchem podařilo zprovoznit obecní výtopnu, ve které se zdrojem

tepla stala pšeničná nebo řepková sláma slisovaná do balíků (obr. 3).

Na výtopnu s výkonem 4 MW je napojeno 145 domácností, obecní

úřad, základní a mateřská škola, sokolovna, sauna i kostel. Přebytky

tepla se v květnu a červnu vyhřívá místní koupaliště.

▼ Obr. 2. Kogenerační spalovna dřevní štěpky ve městě Güssing v rakouské

spolkové zemi Burgenland

40 stavebnictví 09/12


▲ Obr. 3. Výtopna se spalováním slámy v obci Roštín

Příkladem je i obec Hostětín z Bílých Karpat s výtopnou na dřevní

štěpku, kořenovou čistírnou odpadních vod, solárními kolektory

pro ohřev teplé vody, solární elektrárnou a moštárnou, ve které se

každoročně zpracovává úroda místních jablek. Obec, ve které byl

postaven jeden z prvních českých pasivních domů, zaujala i následníka

britského trůnu prince Charlese, který byl na jaře 2010 jejím

vzácným hostem.

Energeticky úsporné domy

V současnosti rozlišujeme několik kategorií energeticky úsporných domů –

dům nízkoenergetický (NED), pasivní (PD), nulový (ND) a také aktivní (AD).

NED a PD se vyznačují tím, že oproti současným domům spotřebují na

vytápění přibližně třetinu, respektive desetinu energie (obr. 4).

Nízkoenergetické domy

V NED jsou tepelné ztráty oproti ještě nedávno běžně stavěným

domům významně sníženy. Roční spotřeba tepla na vytápění je nižší

než 50 kWh/(m 2·a). Do této kategorie patří budovy, jejichž stavebníci

projevili vážný zájem snížit spotřebu energie na vytápění a používat

obnovitelné zdroje. Množství emisí od stále ještě klasické otopné

soustavy, která pokrývá tepelné ztráty, se tím zřetelně zmenšilo.

Stupeň tepelné ochrany se zkvalitnil prostřednictvím obálky těchto

staveb – především účinnější tepelnou izolací obvodového pláště

a zlepšenou jakostí oken. Větrání budovy již není závislé na pouhých

netěsnostech obvodového pláště. Je provozováno větrací jednotkou

s možností aktivního ohřevu přiváděného vzduchu.

Pasivní domy

Druhou kategorií je PD. Pojem PD nejen u běžných stavebníků, ale

i u mnohých odborníků dosud stále evokuje reakce, které tento typ

výstavby z pojmoslovného hlediska považují za chybný, popřípadě

nesprávně definovaný. A to i přesto, že se tento typ výstavby na

území Česka i Slovenska zdárně rozšiřuje. Snad je tomu také proto,

že samotné slovo pasivní mnohdy vyvolává nepříznivé asociace. Jsou

jím popisovány trpné, nečinné, netečné, nevšímavé děje. Antonymem

je pojem aktivní – tzn. činný, čilý, činorodý – vyjadřující dobré

vlastnosti nebo příznivé děje. Není proto překvapivé, že ve spojení

s domem někteří lidé jen s obtížemi chápou, proč by budova spojena

s takovým přízviskem mohla být člověku prospěšná. Když však

název PD významově spojíme s energií a především s jejími úsporami,

vyvstávají souvislosti, v nichž prvotní váhání přejde do stavu

zvídavého nazírání. Pro tento název, v současnosti již v celé Evropě

vžitý, můžeme najít rozuzlení, když si položíme zásadní otázku: Co je

základním principem PD? Název lze odvodit od využívání pasivních

tepelných zisků a efektivního způsobu hospodaření s nimi. Zisky

pocházejí především od slunečního záření a z vnitřních zdrojů tepla

▲ Obr. 4. Kritéria energeticky úsporných domů

získaných ze samotného provozu budovy, jako je např. vaření, žehlení,

koupání. Významný tepelný zdroj představují elektrické spotřebiče,

kterými mohou být ledničky, televize, počítače a jejich vybavení nebo

také svítidla. Jako vnitřní zdroj je možno chápat rovněž osoby a také

teplokrevná zvířata, která budovy užívají.

Je známo, že člověk ve vnitřním prostředí tráví převážnou část svého

života. Uvádí se, že je to až 92 % času stráveného v interiérech

budov vedle 8 % prožitých v exteriéru. Proto je tématu vnitřního

prostředí potřeba věnovat mimořádnou pozornost. Zvláště citlivé je

to v domech dobře tepelně izolovaných a utěsněných, tedy v PD.

V každé budově je nutností zajistit přívod čerstvého vzduchu a zároveň

vytvořit teplotně optimální stav. S ohledem na poměrně nízký stupeň

tepelné ochrany budov s nedostatečně účinnými vrstvami tepelných

izolací se teplotní stav zajišťoval a dosud stále zajišťuje výkonnou

otopnou soustavou. Obvykle však v těchto domech probíhá výměna

vnitřního vzduchu pouze neřízenou ventilací, prostřednictvím prostého

otevření oken, popřípadě infiltrací, kterou umožňují netěsnosti ve

funkční spáře výplní otvorů. V podstatě je tomu tak dosud i u neefektivních

novostaveb a rekonstrukcí. Zvláště v posledních letech, kdy

se navyšují ceny surovin sloužících jako energetické zdroje, dochází

k radikálnějšímu zateplování obvodového pláště budov a k výměně

původních netěsných oken za okna těsná. Zanedbáním principů řízeného

větrání vznikají podmínky s velmi nepříjemnými důsledky. V zateplených

a utěsněných budovách jsou sice vytvořeny předpoklady

pro snížení tepelných ztrát, avšak v nedostatečně větraných budovách

vzrůstá relativní vlhkost, objevují se defekty ve formě zkondenzované

vodní páry s následným výskytem zdraví nebezpečných plísní.

Pasivita domu se vztahuje také k jeho konstrukcím. Z obr. 5 jsou patrny

součinitelé prostupu tepla pro konstrukce obvodového pláště NED

i PD. Nejen vynikající tepelně izolační schopnosti prvků obvodového

pláště s U ≤ 0,18 W/(m 2·K), ale i kvalitní okna s U ≤ 0,80 W/(m 2·K)

se skly s energetickou propustností g > 0,50, která umožňují vstup

slunečního záření hluboko do interiéru, můžeme chápat jako prostředky,

jež přes svou nečinnost – pasivitu budou stabilně, po celou dobu

životnosti budovy zajišťovat kvalitní tepelnou ochranu.

▼ Obr. 5. Kritéria pro NED a PD definovaná pro stavební konstrukce

podle ČSN 73 0540-2:2011

Střecha

U < 0,16 W/(m 2·K)

Okna

U < 1,20 W/(m 2·K)

Stěna

U < 0,20–0,25 W/(m 2·K)

Střecha

U < 0,10–0,15 W/(m 2·K)

Okna

U < 0,60–0,80 W/(m 2·K)

Stěna

U < 0,12–0,18 W/(m 2·K)

Podlaha na terénu

U < 0,30 W/(m 2·K)

stavebnictví Podlaha na 09/12 terénu

U < 0,15–022 W/(m 2·K)

41


Závaznost kritéria

Obytné

budovy

Nulový

Blízký

nulovému

Požadovaná hodnota Doporučená hodnota Požadovaná hodnota podle zvolené úrovně hodnocení

Průměrný součinitel

prostupu tepla

Měrná potřeba tepla na

vytápění

Měrná roční bilance a produkce energie vyjádřená v hodnotách

primární energie z neobnovitelných zdrojů

PE A

[kWh/(m 2·a)]

U em

[W/(m 2·K)]

Rodinné domy

≤ 0,25

Bytové domy

≤ 0,35

E A

[kWh/(m 2·a)]

Rodinné domy

≤ 20

Bytové domy

≤ 15

Úroveň A

Úroveň B

0 0

80 30

Neobytné

budovy 2

Nulový

Blízký

nulovému

≤ 0,35 1 ≤ 30

Poznámky

1

Uvedená hodnota je doporučená, nejvýše však musí být rovna odpovídající hodnotě U em,rec

.

2

Neobytné budovy s převažující návrhovou vnitřní teplotou 18 °C až 22 °C. Pro jiné budovy není stavěno.

▲ Tab. 1. Základní požadavky na energeticky nulové budovy podle ČSN 73 0540-2:2011

Provozní a konstrukční principy uplatněné při výstavbě i užívání

PD zajišťují také kvalitní vnitřní prostředí v letních měsících. Velmi

důležitou složkou je v takovém případě regulovaný způsob stínění

a schopnost zabudovaného stavebního materiálu akumulovat teplo.

To platí i pro konstrukční prvky lehkých dřevostaveb.

Je potřebné vytvořit podmínky pro řízené větrání, které do interiéru

přivede čerstvý a zároveň teplý, zdravotně nezávadný vzduch. Budova

je z tepelně technického hlediska konstruována tak kvalitně, že

vzduchem přivedené teplo bude zároveň samo o sobě postačovat

pro zajištění tepelné pohody vnitřního prostředí. Stěžejní ideou se

stalo, aby větrání kromě hygienicky nutné výměny vzduchu zajistilo

také požadovaný teplotní stav. Tím klasická otopná soustava ztrácí

původní význam a stává se buď zbytečným prvkem, anebo plní

funkci pouhého doplňkového zdroje tepla, který se uvádí do funkce

jen v obdobích s klimaticky obtížnými podmínkami zimního období.

Přitom se očekává, že zásobování energií převezmou obnovitelné

zdroje – v českých podmínkách sluneční kolektory, topidla na různé

formy biomasy nebo tepelná čerpadla.

Charakteristickou vlastností PD je, že mají nízkou potřebu tepla. Hranicí je

měrná potřeba tepla E A

≤ 15 kWh/(m 2·a), respektive E A

≤ 20 kWh/(m 2·a).

Podle TNI 73 0330:2010 je totiž požadavek pro energeticky pasivní bytové

domy E A

≤ 15 kWh/(m 2·a). Podle TNI 73 0329:2010 je pak požadovanou

hodnotou pro energeticky pasivní rodinné domy E A

≤ 20 kWh/(m 2·a)

a doporučenou hodnotou E A

≤ 15 kWh/(m 2·a). PD jsou tak zdánlivě

pasivními domy, kterými dochází jen k minimálním tepelným ztrátám.

Jejich pasivita je patrna také z termovizního snímkování. Jestliže plochy

s vyššími teplotami, což jsou například místa s větší hustotou tepelného

toku, se na termogramech projevují živými, teplými odstíny červené

barvy, potom energeticky úsporné domy tuto aktivitu postrádají. Vyvolávají

dojem méně živých – pasivních barev. I z tohoto pohledu se jeví

název těchto budov jako vhodný a adekvátní jeho funkci.

Termín PD lze tedy považovat za správný, v Evropě již běžně užívaný.

Nedá se předpokládat, že by byl nahrazen novým. Běžně se používá

v Německu, Rakousku, Itálii a vžil se i v České republice. Tento pojem

není neznámý v Polsku ani v Maďarsku. Na Slovensku nebo občas také

v ČR se například používá také označení EPD, tedy energeticky PD.

S pojmem PD pracuje také ČSN 73 0540-2:2011. Vedle součinitelů

prostupu tepla U N,20

, jež jsou definovány jako hodnoty požadované,

představuje norma ještě hodnoty doporučené U rec,20

a hodnoty pro PD

doporučené U pas,20

. Pro tyto konstrukce platí U ≤ U N,20

(U rec,20

; U pas,20

).

Které z hodnot budou do návrhu zařazeny jako mezní, záleží na

zvoleném cíli a spolupráci stavebníka s projektantem. S ohledem na

požadavky Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie

2010/31/EU o energetické náročnosti budov ze dne 19. května 2010

je již v současnosti potřeba navrhovat budovy se zohledněním jejích

požadavků, což znamená v relaci U ≤ U pas,20

.

0 0

120 90

První takový objekt, tehdy ještě jako prototyp, který uzavřel úvodní

etapu výzkumných prací, byl realizován v roce 1991. Jednalo se

o třípodlažní bytový dům postavený v Darmstadtu-Kranichsteinu.

Se spotřebou E A

= 14 kWh/(m 2·a) a velmi nízkou provzdušností

n 50

= 0,22 h -1 dosáhl vynikajících vlastností. V roce 1996 v Německu

zahájilo svou činnost tzv. Profesní sdružení levných PD. A již v roce

1997 bylo realizováno první sídliště PD ve Wiesbadenu.

Nulové domy

Dalším typem energeticky úsporných domů, jež se stávají aktuálními

především prostřednictvím směrnice Evropského parlamentu, jsou nulové

domy (ND). Jejich spotřeba se snižuje na pouhých E A

≤ 5 kWh/(m 2·a)

s tím, že je pokryta především prostřednictvím obnovitelných zdrojů

energie, většinou tepelnými čerpadly a fotovoltaickými panely umístěnými

na střeše nebo na osluněných stranách svislých konstrukcí

obvodového pláště budov (tab. 1).

Aktivní domy

Poslední představenou kategorií energeticky úsporných domů jsou

AD, někdy také označované jako domy plusové. Jsou konstruovány

a vybaveny tak, aby byly schopny zcela pokrýt svou potřebu energie

E A

≤ 0 kWh/(m 2·a) a současně fungovaly s přebytkem. Děje se tak

pomocí obnovitelných zdrojů energie, kterými jsou například solární

panely. V Evropě je již několik takových domů v provozu. Jako představitele

těchto domů lze uvést např. AD Sunlighthouse u Vídně,

jehož autorem je architekt Juri Troy, známý v ČR.

Trendy směřují od pasivních k nulovým domům

V ČSN 73 0540:2011 jsou i pro ND definovány požadavky. Vztahují se

k nim dvě základní úrovně hodnocení označené A a B, což je patrné

v tab. 1. V hodnocení úrovně A se do energetických potřeb budovy

zahrne potřeba tepla na vytápění, potřeba energie na chlazení, potřeba

energie na přípravu teplé vody, pomocná elektrická energie na

provoz energetických systémů budovy, elektrická energie na umělé

osvětlení a elektrické spotřebiče. Úroveň B je shodná s úrovní A,

ale bez zahrnutí elektrické energie na elektrické spotřebiče.

U menších nulových rodinných domů vzniká podobný problém jako

u PD. Obtížněji se u nich dosahuje požadovaných energetických

nároků. Proto je třeba, aby průměrný součinitel prostupu tepla byl

u rodinných domů nižší. Ten je u rodinných domů U em

≤ 0,25 W/(m 2·K)

a u domů bytových U em

≤ 0,35 W/(m 2·K).

U rodinných domů měrná potřeba tepla na vytápění může být vyšší

než u bytových. U rodinných domů E A

≤ 20 kWh/(m 2·a), kdežto u bytových

domů E A

≤ 15 kWh/(m 2·a).

42 stavebnictví 09/12


Budovy – významný odběratel energie

Budovy jsou významným odběratelem energie. S hledáním konsenzu

chtějí země Evropské unie přijmout strategii, která povede k úsporám ve

spotřebě energetických zdrojů. Postupně má být dosaženo stavu, kdy

všechny novostavby budou realizovány s nulovou energetickou náročností

nebo se této náročnosti budou přibližovat. V ČSN 73 0540-2:2011

se uvádí, že se bude jednat o výstavbu budov charakteristických nejen

velmi redukovanou potřebou tepla na vytápění, ale také snížením dalších

energetických potřeb, jako je chlazení, příprava teplé vody, elektrické

energie potřebné pro provoz technického zařízení budov a elektrické

energie pro užívání budovy, tzn. domácí a jiné elektrické spotřebiče.

K dalším krokům patří přednostní volba obnovitelných zdrojů energie.

Obdobný přístup se nevyhne ani rekonstrukcím staveb. Přitom

požadavky pro změny staveb mohou být stanoveny odlišně od požadavků

na novostavby. Je potřebné si v této souvislosti uvědomit,

že požadavky ČSN 73 0540-2:2011 pro budovy památkově chráněné

nebo pro stávající budovy uvnitř památkových rezervací, podléhajících

například zákonu č. 20/1987 Sb. [2] a pro budovy postižené živelními

katastrofami, kterými v tuzemsku mohou být stále častěji se vyskytující

povodňové situace, platí ČSN 73 0540-2:2011 přiměřeně

možnostem. Nejméně však tak, aby při jejich užívání nedocházelo

k poruchám a vadám.

Pro stanovení energetické náročnosti budovy a vyjádření její energetické

kvality se používá parametr průměrného součinitele prostupu

tepla. Pro referenční budovu se podle ČSN 73 0540-2:2011 její U em,N,20

definuje pomocí vztahu:

U em,N,20

= ∑(U N,j . A j . b j ) + 0,02

∑A j

[1]

Kde:

U em,N,20

průměrná hodnota součinitele prostupu tepla pro budovy

s převažující návrhovou vnitřní teplotou v intervalu θ im

= 18–22 °C

včetně [W/(m 2·K)];

U N,j

požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla j-té teplosměnné

konstrukce [W/(m 2·K)];

A j

plocha j-té teplosměnné konstrukce stanovená z vnějších

rozměrů [m 2 ];

b j

teplotní redukční činitel odpovídající j-té konstrukci.

Směrnice Evropského parlamentu

a Rady 2010/31/EU

Pro budoucnost nejbližších období bude mít značnou váhu Směrnice

Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2010/31/EU o energetické

náročnosti budov ze dne 19. května 2010 s účinností od 9. července

2010. Její aktuální hodnocení přináší například [3]. Tato směrnice podporuje

procesy, které povedou ke snižování energetické náročnosti budov

s ohledem na vnější klimatické a místní podmínky i požadavky na vnitřní

mikroklimatické prostředí a efektivnost nákladů.

Směrnice hovoří o tom, že budovy se v Evropské unii (EU) podílejí na

celkové spotřebě energie v úrovni dosahující přibližně 43 %. V ČR je

uvedené zatížení obdobné, ikdyž se ojediněle uvádí i hodnoty nižší - např.

26 % [4]. Tato spotřeba však stále vzrůstá. Snížení spotřeby energie a využívání

energie z obnovitelných zdrojů v sektoru budov proto představují

důležitá opatření nutná ke snižování energetické závislosti zemí EU na

jejich zdrojích a také na krocích směřujících ke snížení emisí skleníkových

plynů. V dlouhodobém závazku EU ke splnění Kjótského protokolu

k UNFCCC (United Nations Framework Convention on Climate Change),

▲ Obr. 6. Cíle směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie

2010/31/EU o energetické náročnosti budov ze dne 19. května 2010

tedy Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu,

což je mnohostranná úmluva o ochraně klimatického systému Země, se

očekává splnění několika závazků. Prvořadým úkolem je, aby do roku

2020 došlo ke snížení celkové emise skleníkových plynů alespoň o 20 %

ve srovnání s hodnotami z roku 1990 a v případě mezinárodní dohody

o 30 %. Dalším úkolem je zvýšení energetické účinnosti, ke kterému

má přispět snížení spotřeby energie o 20 %. Tento plán je pro všechny

země EU koncipován jako závazný. S tím souvisí zintenzivněný rozvoj,

který povede k čerpání energie z obnovitelných zdrojů na úrovni celé EU.

Závazným cílem je, aby do roku 2020 bylo dosaženo celkem 20%

podílu energie z obnovitelných zdrojů. Směrnice předepisuje, aby do

31. prosince 2020 byly všechny nové budovy budovami s téměř nulovou

spotřebou energie a po 31. prosinci 2018 nové budovy užívané a vlastněné

orgány veřejné moci byly budovami s téměř nulovou spotřebou

energie (obr. 6). Pro ČR je v tomto případě ještě nutno mnohé vykonat.

Je třeba přijmout opatření s cílem rozšířit počet budov, které nejenže

splňují současné minimální požadavky na energetickou náročnost, ale

jsou i energeticky účinnější, čímž dojde jak ke snížení spotřeby energie,

tak i omezení produkce emisí oxidu uhličitého. Za tímto účelem

by členské státy EU měly vypracovat vnitrostátní plány na zvýšení

počtu budov s téměř nulovou spotřebou energie a pravidelně o těchto

plánech předkládat zprávy Evropské komisi. Přitom před zahájením výstavby

musí být posouzena a vzata v úvahu technická, environmentální

a ekonomická proveditelnost vysoce účinných alternativních systémů.

Jedná se o místní systémy dodávky energie, jež využívají obnovitelné

zdroje, kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, ústřední či blokové

vytápění nebo chlazení, zejména využívají-li zčásti nebo zcela energii

z obnovitelných zdrojů a také tepelná čerpadla [5].

Jsou to ambiciózní cíle, pro jejichž naplnění se v ČR podmínky teprve

vytvářejí. Jejich aplikace je časově sice velmi blízká, avšak zatím se

jeví, že nevznikají žádné tenze, které by jejich příchod předznamenávaly.

Přitom již v současnosti zahajované projekty by, s ohledem

na předpokládanou dobu jejich realizace, jimi měly být ovlivněny.

Dispozice energeticky úsporného domu

Aby energeticky úsporné domy byly správně navrženy, je potřebné

optimálně řešit jejich dispozici. Ta vychází již z vhodné volby geometrie

budovy definované poměrem A/V (m 2 /m 3 ) a orientace prosklených

ploch, které se nacházejí v obvodovém plášti. Ve správném návrhu

směřují obytné místnosti jihovýchodním až jihozápadním směrem.

Přitom velikost prosklených ploch orientovaných k jihu je optimální

tehdy, pokud se pohybuje v rozmezí 30–40 % z plochy fasády. Při

větších plochách zasklení může být vnitřní prostor ohrožen přehříváním,

což se netýká jen letního období. U dobře izolovaných domů

může tepelná zátěž od slunečního záření vytvářet prostředí s teplotním

diskomfortem i v přechodných obdobích, tzn. na jaře nebo na

podzim. Nezbytnou roli sehrávají stínicí prostředky, které jsou správně

konstruovány tehdy, pokud umožňují pohyb a z něj plynoucí regulaci.

stavebnictví 09/12

43


▲ Obr. 8. Interiér PD ENERGYbase ve Vídni, v pozadí zimní zahrada

▲ Obr. 7. Dispozice přízemí rodinného PD z řadové zástavby v Židlochovicích

Mají přizpůsobovat požadavky uživatele na přijatelnou intenzitu slunečního

záření pronikajícího do interiéru budovy. Prosklené plochy

k západu a východu se již vyznačují menšími rozměry, nejvíce však

20 % z plochy fasády. Okna k severu jsou zdrojem největších tepelných

ztrát. Navrhují se jen v nejnezbytnějších velikostech, k zajištění

hygienicky potřebného denního osvětlení.

O energeticky úsporných domech se někdy soudí, že díky kvalitní tepelně

izolační obálce není již zónování, tzn. uspořádání prostor s přibližně

stejnými tepelně technickými i užitnými a provozními nároky, důležité.

Přes tyto názory je při navrhování dispozice vhodné považovat zónování

za relevantní prostředek, a to především z hlediska funkce objektu. Lze

to konstatovat i přes skutečnost, že se dispozice volí s vazbou na teplotní

režim, jeho regulaci, potřebnou míru osvětlení a funkční propojení.

Podle termické úrovně vnitřního prostředí lze dispozici budovy členit na

vytápěné a nevytápěné části. Nevytápěnými prostorami, které se musí

oddělit tepelně izolační obálkou, jsou např. sklep, nevytápěné podkrovní

místnosti nebo garáže. Proto je snahou, aby obytné prostory s teplotami

20 °C, například obývací pokoje, jídelny, dětské pokoje, popř. obytné

kuchyně, byly orientovány na osluněnou jihovýchodní až jihozápadní

stranu. Ložnice je vhodné situovat k východu nebo jihovýchodu. Záro-

veň je potřeba splnit požadavek, aby podle ČSN 73 4301:2004 Obytné

budovy bylo u obytných místností zajištěno dostatečné proslunění.

K neosluněné severní fasádě domu se mohou přimknout vedlejší vnitřní

prostory, tj. šatny, technické místnosti, záchody, chodby, haly, vstupy

nebo sklady. Tyto prostory mohou být charakteristické nižšími požadovanými

vnitřními teplotami a vytvářet tak teplotně „nárazníkovou“

oblast. Na neosluněnou stranu se především z důvodů zamezení jejich

letní tepelné zátěže orientují také pracovny a kanceláře.

Je třeba si uvědomit, že koupelna s vnitřní teplotou 24 °C představuje

zpravidla nejteplejší částí domu, což může vést k potřebě umístit ji

jako zdroj tepla do vnitřní části dispozice (obr. 7). U dobře tepelně

izolovaných budov však není pro koupelny tato poloha nutná.

Zvláště v NED se před lety uvažovalo o tom, aby se jejich součástí

stala zimní zahrada [6]. Ke stavbě zimní zahrady je však zapotřebí přistupovat

obezřetně a střízlivě. Jakákoliv přehnaná očekávání nejsou

na místě, pokud se týkají energetické bilance domu. Využití předehřátého

vzduchu ze zimní zahrady osázené rostlinami může narážet na

problémy se zvýšenou vlhkostí a musí se rovněž započítat i spotřeba

energie ventilátoru pro přenos vzduchu. S produkcí vlhkosti a kyslíku od

rostlin se snad poprvé cíleně uvažovalo při výstavbě a tvorbě vnitřního

prostředí v PD administrativní budovy ENERGYbase ve Vídni (obr. 8),

která byla uvedena do provozu v roce 2008. Vytápění či temperování

zimních zahrad s možností celoročního využití bude pravděpodobně

vždy ztrátové, a to i při použití izolačních skel. V letním období při nedostatečném

větrání mohou teploty v zimní zahradě dosahovat velmi

vysokých hodnot, a prostor se tak může stát prakticky neobyvatelný.

Nesmí se ovšem přehlížet, že při řádném návrhu nevytápěné zimní

zahrady může při jisté výši investice obyvatelům přinést více kontaktu

s přírodou, více světla a neopakovatelné zážitky [7].

Zvláště v teplotních oblastech s intenzivními větry je vhodné budovat

u vstupu závětří. To je však potřebné orientovat tak, aby vstup do něj byl

pokud možno ve směru chráněném vůči převládajícímu proudění. Zcela

nezbytnou a někdy podceňovanou součástí vstupu všech obytných domů

tvoří zádveří, které má charakter teplotního filtru mezi vnitřním a vnějším

prostředím domu.

Technické zařízení energeticky úsporného domu se umísťuje do technické

místnosti, jež má být v centru dispozičního uspořádání domu.

Tím se předejde dlouhým rozvodům potrubních systémů a tepelným

ztrátám při transferu topného média. V technické místnosti se nacházejí

zařízení, která umožňují větrání a rekuperaci tepla, a zásobník

teplé vody, obvykle napojený na sluneční kolektor, čerpadlo, expanzní

nádrž. V některých případech se tato zařízení umísťují do koupelny.

Například v rodinném domě v Rychnově u Jablonce nad Nisou má

koupelna také funkci technické místnosti s plochou 5,07 m 2 (obr. 9).

Vedle technického zařízení se zásobníkem teplé vody s kapacitou 615 l

je v ní sprcha, umyvadlo, splachovací záchod a pračka. Rekuperační

jednotka se nachází pod stropem.

44 stavebnictví 09/12


▲ Obr. 9. Půdorys koupelny sloužící jako technická místnost v PD v Rychnově

u Jablonce nad Nisou

Do dispozice energeticky úsporného domu je nevhodné umísťovat

nevytápěné místnosti, například spíž. Musí být řešena tak, aby nedocházelo

ke vzniku plísní, je tedy třeba zajistit dostatečnou výměnu

vzduchu. Ve starých domech se toho zpravidla dosahovalo napojením

prostoru na venkovní prostředí a kontinuálním větráním, čímž však

nastalo porušení těsnosti obálky budovy. V případě, že stavebník na

požadavku spíž vybudovat trvá, je potřeba ji jako chladnou místnost

tepelně izolovat včetně těsněných dveří a vybavit řízeným větráním.

V dispozici energeticky úsporného domu se rovněž nedoporučuje zřizovat

garáže. Tyto místnosti jsou nevytápěné a mají potřebu kontinuálního větrání.

Jejich začleněním do půdorysu budovy vzniká řada komplikací, které

se projevují mnohdy obtížně a finančně náročně řešitelnými stavebními

detaily. Správnou volbou je umístění garáže v samostatném, od vlastní budovy

odděleném nevytápěném prostoru anebo v přístřešku (obr. 10 a 11).

▲ Obr. 10. Přístřešek pro osobní automobil u PD v sídlišti rodinných

domů v SRN

Kvalita vnitřního prostředí

v energeticky šetrných domech

Někdy vzniká dojem, že vše, co je s energetickým úsporným způsobem

výstavby spojeno, se koná především z důvodu úspor energie.

Skutečnost je však jiná. Jedná se o zabezpečení celého komplexu

činitelů, jež vytvářejí zdravé prostředí a jsou současně významným

prostředkem k udržitelnému rozvoji. Jedním z nich je tepelná pohoda

vnitřního prostředí. Tepelná pohoda je stav, kdy člověk nemá ani pocit

chladu ani přílišného tepla a cítí se příjemně. Energeticky úsporné

domy tento stav navozují.

Pohoda vnitřního prostředí je také závislá na kvalitě vzduchu. Na ni

má značný vliv koncentrace CO 2

. Jedná se o bezbarvý plyn, bez chuti

a bez zápachu. Vzniká při dokonalém spalování uhlíku za dostatečného

přístupu vzduchu, při tlení, hnití, kvašení, spalování paliv v motorech

a také při dýchání, což je důležité pro zdravé užívání budov. Přestože

se na malé koncentrace CO 2

organizmus dobře adaptuje, je důležité

se mu vážně věnovat. Zvláště při dlouhé expozici v prostředí, kde je

tento plyn nadměrně rozptýlen, může mít až narkotický účinek, který

se v organizmu projeví snížením spotřeby kyslíku.

Vyhláška 268/2009 Sb. v § 11 [8] požaduje, aby pobytové místnosti

měly zajištěno dostatečné přirozené nebo nucené větrání a byly

dostatečně vytápěny s možností regulace vnitřní teploty. Pro větrání

pobytových místností musí být v době pobytu osob zajištěno

minimální množství vyměňovaného venkovního vzduchu n = 25 m 3 /h

na osobu, nebo minimální intenzita větrání n = 0,5 h -1 . Přitom jako

ukazatel kvality vnitřního prostředí slouží právě oxid uhličitý CO 2

,

jehož koncentrace nesmí v interiéru překročit hodnotu 1500 ppm

(parts per million, z angličtiny, česky dílů či částic na jeden milion –

výraz pro jednu miliontinu celku; někdy je tento výraz odvozován

i z latinského pars per milion).

▲ Obr. 11. Prefabrikovaná garáž u PD v sídlišti rodinných domů v SRN

▲ Obr. 12. Administrativní budova PD INTOZA v Ostravě – Hulvákách

Pasivní dům INTOZA v Ostravě

V České republice byl v září 2011 dán do provozu dosud největší český

administrativní PD. Je jím čtyřpodlažní budova firmy INTOZA s.r.o.

v Ostravě – Hulvákách (viz Stavebnictví č. 11–12/2011, pozn. redakce).

Autorem projektu je architekt Radim Václavík. Architektonicky zajímavý

objekt (obr. 12) má obdélníkový půdorys s rozměry 23,6 x 15 m

a užitnou plochu 1300 m 2 . Dům je vysoký 15,4 m.

stavebnictví 09/12

45


▲ Obr. 13. Detail kotvení římsy pomocí kotevního prvku DOSTEBA UMP-ALU-TRI v PD INTOZA v Ostravě – Hulvákách [9]

Tepelné ztráty jsou velmi nízké díky kvalitnímu obvodovému plášti – podlaha

na terénu má součinitel prostupu tepla U = 0,126 W/(m 2·K), vnější

stěna U = 0,118 W/(m 2·K) a plochá střecha U = 0,062 W/(m 2·K). Konstrukce

jsou vytvářeny tak, aby v nejvyšší míře došlo k eliminaci tepelných mostů.

Proto se upustilo od mechanického kotvení izolace na obvodovém plášti.

Konstrukce, jež procházejí tepelně izolační vrstvou a mohly by se stát

tepelnými mosty, např. římsa, žaluzie nebo zábradlí, jsou fixovány kotvami

s přerušeným tepelným mostem typu DOSTEBA. Tyto prvky obecně slouží

jako fixační díly pro upevnění předstupujících částí fasád, kterými jsou konzoly,

římsy, stříšky, nosné části stínění, zábradlí, upevnění nápisů, reklamních

poutačů apod. Příklad uplatnění prvku DOSTEBA, který je k tomuto účelu

v domě INTOZA konstruován, přináší detail na obr. 13. Projektanti si byli vědomi

toho, že zanedbání nebo chybné provedení těchto detailů by při užívání

budovy mohlo přinést vážné komplikace a znehodnotit tak úsilí vložené do

výstavby a návrhu energeticky úsporného domu. V místech, kde pro potřebné

velké tloušťky nebylo možno použít klasickou tepelnou izolaci, např.

u překladů oken v místech osazení žaluzií nebo v podlaze lodžií ve 4.NP,

byla aplikována velmi účinná desková vakuová izolace. Výplněmi otvorů

jsou okna s U w

= 0,85 W/(m 2·K), která v příčném profilu mají šířku 86 mm.

Aby se stavba vyhnula přehřátí vnitřních prostor od účinků slunečního

záření, byly z vnější strany oken instalovány regulovatelné žaluzie. Měrná

potřeba tepla na vytápění domu podle PHPP (Passive House Planing

Package – výpočtový nástroj pro určení energetické bilance budov

s velmi nízkou spotřebou energie) činí 11,52 kWh/(m 2·a). Dbalo se na to,

aby budova vykazovala vysoký stupeň těsnosti. Blower door test vyhodnotil

vzduchovou propustnost (celkovou průvzdušnost obálky budovy)

n 50

=0,17 1/h < n 50,N

= 0,6 1/h.

Funkci nuceného větrání zajišťuje vzduchotechnické zařízení, které vytváří

semicentrální větrací systém. Je navrženo s přívodem i odvodem vzduchu

s rekuperací tepla z odváděného vzduchu. Na střeše je umístěno

48 fotovoltaických panelů, s celkovým výkonem 10,80 kWp. Předpokládá

se roční energetický zisk 9,440 MWh. Získaná energie se využije pro vlastní

potřebu budovy [10].

Pasivní dům Nadace Partnerství v Brně

Od srpna 2011 se v centru Brna, na patě svahu pod hradem Špilberk,

realizuje pro Nadaci Partnerství projekt Otevřené zahrady, jehož součástí je

pasivní dům poradenského centra. Zhotovitelem stavby je firma Skanska a.s.,

46 stavebnictví 09/12


▲ Obr. 15. Rozestavěná fasáda s dřevěnými prvky PD pro Nadaci Partnerství

▲ Obr. 14. Vizualizace západní fasády administrativní budovy realizované jako

PD pro Nadaci Partnerství (vizualizace: PROJEKTIL ARCHITEKTI s.r.o.)

projektantem společnost PROJEKTIL ARCHITEKTI s.r.o. Budova

má kapacitu 65 míst, seminární sál se 49 místy a tři jednací místnosti

s 24 poradenskými místy. Vzdělávací zahrada o rozloze 2900 m 2 je koncipována

se dvanácti interaktivními zastávkami.

Třípodlažní budova výrazně protáhlého tvaru se organicky zapojuje do

terénu, takže některé její části mají charakter podzemních podlaží. Tomu

odpovídá i výběr konstrukčního systému. Ta část budovy, která je integrována

se zeminou, je vybudována jako stěnový železobetonový systém.

Část budovy, která se nachází již nad terénem, má charakter skeletu. Zelená

střecha s atikou je na úrovni +9,850. Vegetace se pne také po fasádě,

která je k tomu uzpůsobena treláží z horizontálních dřevěných latí (obr. 14).

Obvodový plášť je řešen jako difúzně otevřená konstrukce, v nadzemní části

opláštěná dřevěným roštem (obr. 15). Střední hodnota součinitele prostupu

tepla U em

= 0,209 W/(m 2·K) [11]. Stropy mají charakter aktivního betonu.

Jsou v něm meandrovitě uložené hadice, které distribuují rozvod kapaliny

(obr. 16). Ta má v létě teplotu přispívající k chlazení a v zimě k vytápění

prostoru. Budou ji zajišťovat tepelná čerpadla systému země–voda. Potřeba

tepla na vytápění budovy byla projektem propočtena na 7,0 kWh/(m 2·a).

Při výstavbě se důsledně dbalo na izolování konstrukcí na systémové

hranici – mezi vytápěnými a nevytápěnými prostory (obr. 17).

▲ Obr. 16. Rozložení nosičů média v aktivních stropech v PD pro Nadaci Partnerství

(foto: Skanska a.s.)

Ekonomická náročnost

energeticky úsporných domů

Obecným zájmem, alespoň v začátcích, by měla být podpora pilotní

výstavby energeticky úsporných domů. Mohlo by se tak například stát

prostřednictvím dotačních titulů. Z evropských zemí může za příklad posloužit

Rakousko, kde je výstavba PD velmi rozšířená. Rakouská vláda a navíc

také zemské vlády systémem dotací podporují stavebníky, kteří mají o tuto

výstavbu zájem. Finanční politika má při budování nových domů v mnoha

ohledech sociální charakter. Je vytvořen systém podpor, které motivují

mladé rodiny nebo rodiny s nezaopatřenými dětmi k výstavbě těchto domů.

Vše je vnímáno jako vklad do budoucnosti. Podpory jsou udělovány jak

s ohledem na společenský záměr šetřit neobnovitelné zdroje, tak i s vazbou

na sociální skladbu rodiny. Dotace jsou čerpány z více zdrojů, jsou udělovány

centrálními spolkovými orgány a orgány zemskými i regionálními.

▲ Obr. 17. Kontakt vytápěné a nevytápěné části budovy PD pro Nadaci Partnerství

V ČR podobná pobídková politika k energeticky úspornému způsobu

výstavby, alespoň zatím, uplatněna není. Je to chybějící segment, jenž by

mohl jako pobídková a motivační složka v cestě za úsporami energie zásadní

měrou zkvalitnit výstavbu rodinných a bytových domů. Zablýsknutím na

lepší časy byl program Zelená úsporám.

Energeticky úsporné stavby jsou považovány za cenově nákladnější, než je

tomu u staveb realizovaných s nižším stupněm tepelné ochrany. Například

v Německu jsou PD průměrně o 5–10 % dražší než jiné domy. Pokud se

jedná o rekonstrukce rodinných domů na standard PD, potom činí nárůst

10–15 %. Zároveň lze počítat s tím, že po několika letech provozu se

vložené prostředky mohou buď částečně, nebo zcela eliminovat snížením

spotřeby energie.

inzerce

stavebnictví 09/12

47


▲ Obr. 18. Program Cepheus – vyhodnocení zvýšených nákladů plynoucích

z budování PD v zemích EU v Německu (D), Rakousku (A), Švýcarsku (CH)

a Francii (F)

V rámci rakouského projektu Cepheus byl krátce po roce 2000 proveden

průzkum, který měl odhalit zvýšení investičních nákladů na výstavbu PD.

Na dvanácti domech postavených v Německu, Rakousku, Švédsku, Francii

a Švýcarsku se navýšení pohybovalo od 2–17 %. Průměr se pohyboval

okolo 8 % (obr. 18).

Jak však nahlížet na „zvýšené náklady“ v současnosti? V nastalé situaci

definované novými požadavky ČSN 73 0540-2:2011 a především Směrnicí

Evropského parlamentu 2010/31/EU je potřeba dřívější náhled přehodnotit.

Aby požadavky mohly být splněny, stává se nezbytné chápat některé

komponenty jako objektivní součásti vybavení domů, dříve považované

za nadstandard. Jsou jimi nosiče obnovitelných zdrojů energie – sluneční

kolektory nebo tepelná čerpadla, ale také kvalitní obvodové pláště s nízkými

hodnotami součinitele prostupu tepla, které jsou dosaženy účinnými

tepelnými izolacemi, kvalitní okna se schopností dobře propouštět sluneční

záření, doplněná o dobře fungující stínění, a samozřejmě technická vybavení

pro větrání, rekuperaci a doplňkový zdroj tepla.

Se zajímavým propočtem předstoupil před veřejnost Miroslav Zámečník,

člen Národní ekonomické rady vlády NERV. Ve vztahu k energeticky

úsporným domům přišel s prognózou, v níž propočetl, že během pětadvaceti

let může tento způsob výstavby ušetřit částku 223 miliard Kč,

což je přibližně deset miliard Kč ročně. V případě růstu cen energií

rychlejšího než o 3 % ročně by tato částka mohla být vyšší. Jako

přínos investic udává Zámečník vznik nových pracovních míst. Zvýšenou

kvalitu energetického řešení chápe v kontextu zvyšující se kvality

bydlení a komfortnějšího způsobu užívání budov. V neposlední řadě

se energetické úspory promítají jako pomoc při zajištění energetické

bezpečnosti státu. To má souvislost s vyřazením rozvodné soustavy od

vlivu přetížení elektrické sítě a následného vzniku kolapsu nazývaného

blackout s výrazným výpadkem elektrického proudu, který přeruší

energetické zásobování rozsáhlého území.

Krátká analýza finančních prostředků potřebných na pořízení energeticky

úsporné budovy ukazuje následující skutečnosti. Ceny bytů

se v ČR v úrovni května roku 2012 pohybovaly v rámci jejich tržních

úrovní v průměrné výši 37 000 Kč/m 2 . V Praze cena v průměru dosahuje

53 649 Kč/m 2 , v Brně 35 264 Kč/m 2 a v Ostravě 16 320 Kč/m 2

(obr. 19) [12]. Jak je tomu u PD? Jejich ceny mohou být od těchto

hodnot odlišné. Jsou známy příklady rodinných domů pořízených

za cenu nižší, než je uvedená průměrná cena. Například domy z řadové

zástavby v Židlochovicích byly vybudovány za 30 000 Kč/m 2 .

Byty se v Židlochovicích však v průměru prodávají za 22 000 Kč/m 2 .

Pokud tuto částku porovnáme s byty z PD v uvedeném místě, potom

je u PD navýšení až 36 % z ceny „běžného“ židlochovického

domu. Administrativní a školicí centrum firmy INTOZA v Ostravě –

Hulvákách bylo postaveno za částku 25 000 Kč/m 2 . Obytný dům připravovaný

developerskou firmou s dvoupokojovými a čtyřpokojovými byty

s plochami 55 m 2 a 100 m 2 je propočten na úroveň 56 000 Kč/m 2 , což

je mírně (o 4,4 %) nad hladinou cen pražských bytů (obr. 19). Je si však

nutné zároveň uvědomit, že stavebníci PD získávají kvalitně postavené

budovy, s levným provozem a zdravým vnitřním prostředím, což je deviza,

která se finančně ocenit nedá. ■

▲ Obr. 19. Průzkum nákladů na výstavbu bytů v tuzemských městech a cena za

výstavbu PD

Závěr

Energeticky úsporné domy v úrovni pasivních nebo nulových domů jsou

živou realitou. Existuje již dostatek stavebních materiálů a komponentů, aby

se mohly stát běžnou součástí sortimentu nabízených architekty. Zvláště

požadavky směrnice 2010/31/EU by se měly stát pobídkovou složkou

k tomu, aby Česká republika zachytila trend výstavby domů požadovaných

evropskými standardy.

Použitá literatura:

[1] http://www.google.cz/publicdata/explore

[2] Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (památkový zákon),

z 30. března 1987 s příslušnými změnami.

[3] Babica, F., Chybík, J.: Vliv novely Směrnice o energetické náročnosti

budov (EPBD II) na výstavbu a architekturu budov v ČR. Tepelná

ochrana budov, 14, 2011, č. 6, s. 30–32.

[4] Mikš, L.: Energetická spotřeba budov – dogmata a fakta. Stavebnictví,

6, 2012, č. 1, s. 62–64.

[5] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU o energetické

náročnosti budov.

[6] Estrich, J.: Od „zahrady v zimě“ k získávání energie v prosklené

pobytové místnosti. Stavba, 1, 1994, č. 4, s 32–44.

[7] http://www.nizkoenergetickydum.cz/tvar-dispozice-domu

[8] Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích stavby, ze dne

12. srpna 2009.

[9] Administrativní budova a školicí středisko INTOZA, elektronická verze

vydaná firmou INTOZA s r.o.

[10] www.archiweb.cz

[11] http://www.otevrenazahrada.cz

[12] http://realitymix.centrum.cz/

english synopsis

Conditions for Energy Saving Houses in the

Czech Republic

The article points out to the issue of growing energy consumption

and the relating reality of adapting the design and construction of

houses to the level of energy saving houses.

klíčová slova:

energeticky úsporné, nízkoenergetické, pasivní, nulové a aktivní domy

keywords:

energy saving, low-energy, passive, zero and active houses

odborné posouzení článku:

Ing. Jiří Šála, CSc.,

autorizovaný inženýr v oborech pozemní stavby a energetické

auditorství, specialista v oblasti tepelné ochrany budov

48 stavebnictví 09/12


stavební materiály a technologie

text Roman Rabenseifer, Alena Benešová, Patrik Füle | grafické podklady archiv autorů

Nízkoenergetické domy

a kvalita vnútorného prostredia

Dr. techn. Ing. arch. Roman Rabenseifer

Vyštudoval Fakultu architektúry STU

v Bratislave v roku 1988. Postgraduálne

štúdiá ukončil o desať rokov neskôr doktorátom

na Fakulte architektúry a územného

plánovania TU Viedeň. Počas

štúdií pracoval vo viacerých zahraničných

architektonických kanceláriách. Od

roku 1995 učí na Stavebnej fakulte STU

v Bratislave. Venuje sa stavebno-fyzikálnemu

modelovaniu budúceho správania

sa budov a výskumu v oblasti stavebnej

fyziky a environmentálnej kvality budov.

E-mail: rabens@svf.stuba.sk

Spoluautoři:

Ing. Alena Benešová

E-mail: ajkabenes@yahoo.co.uk

Ing. Patrik Füle

E-mail: patrik.fule@gmail.com

V počiatočnej fáze projektu, keď sa uskutočňujú

najdôležitejšie rozhodnutia, je vhodné

použiť metódy počítačom podporovanej

simulácie budúceho správania sa budovy.

V súčasnosti sa posudzovanie kvality budov sústreďuje najmä na preukázanie

ich energetickej hospodárnosti. Pri kolaudácii stavby sa vyžaduje

energetický certifikát, pri žiadosti o stavebné povolenie zasa energetický

posudok. Cieľom energetického posudku je preukázať, že plánovaná

budova spĺňa energetické a zároveň aj tzv. hygienické kritérium, ktorého

cieľom je zamedziť tvorbe plesní na vnútorných povrchoch stropov

a stien. Tak energetický certifikát, ako aj energetický posudok, majú za

úlohu zabezpečiť základnú kvalitu obvodového plášťa. Pre stavebníka

či architekta však má význam poznať aj budúci charakter vnútorného

prostredia plánovaného objektu, čo oba zmienené nástroje neumožňujú.

Najmä v počiatočnej fáze projektu, keď sa uskutočňujú najdôležitejšie

rozhodnutia, je preto vhodné použiť metódy počítačom podporovanej

simulácie budúceho správania sa budovy.

Počítačová simulácia

Počítačová simulácia budúceho správania sa budov, respektíve ich častí,

môže byť, v závislosti od množstva okrajových podmienok, ktoré chceme

brať do úvahy (napr. teplota vonkajšieho vzduchu, intenzita slnečného

žiarenia, rýchlosť vetra), a množstva dejov, ktoré chceme sledovať (napr.

tepelná záťaž na vykurovanie/chladenie, teplota vnútorného vzduchu), pomerne

jednoduchá, ale aj veľmi komplexná záležitosť. Umenie počítačovej

simulácie spočíva najmä v zjednodušení komplikovanej reality na faktory

ovplyvňujúce sledované deje tak, aby výpovedná hodnota výstupov

bola čo najvyššia [1]. Pri simuláciách potrieb energií a vnútorného prostredia

v budovách ide v princípe o výpočty vedenia tepla cez jednotlivé

konštrukcie a vnútorný priestor. Na výpočty sa používa softvér, ktorého

▲ Obr. 1. Nízkoenergetický rodinný dom na rovine (návrh: Ing. Patrik Füle)

výber závisí od povahy problému a požadovanej presnosti výpočtu.

Výpočet sa uskutočňuje pomocou počítačového stavebno-fyzikálneho

modelu budovy, ktorý si vyžaduje definíciu (a vhodné zjednodušenie) jej

geometrie, zloženia jednotlivých konštrukcií, spôsobu jej využívania a tiež

definíciu systémov vykurovania, chladenia a vetrania. Vytvorený model

je potom vsadený do konkrétneho prostredia, definovaného najčastejšie

referenčným klimatickým rokom danej lokality, v rámci ktorého sa

uskutoční výpočet sledovaných udalostí (napr. priebeh teplôt vnútorného

vzduchu). Z uvedeného je zrejmé, že simulácie potrieb energií a vnútorného

prostredia v budovách si vyžadujú komplexnejší prístup a tým

aj viac času, znalostí a štúdia.

Generický model nízkoenergetického rodinného domu

Vzhľadom na to, že tvorba komplexných stavebno-fyzikálnych modelov

je časovo a aj odborne náročná, katedra konštrukcií pozemných stavieb

Stavebnej fakulty STU v Bratislave v spolupráci s belgickou softvérovou

firmou Physibel vytvorila generický model nízkoenergetického rodinného

domu, ktorý uľahčuje prácu so simulačným softvérom. Jeho princíp

spočíva v tom, že základná geometria, hlavné konštrukcie obvodového

plášťa a najmä systémy vykurovania, chladenia, vetrania a tienenia sú

namodelované v simulačnom softvéri a ovládané cez jednoduché rozhranie,

v ktorom užívateľ zvolí a definuje relevantné parametre. Rozhranie je

vytvorené ako pracovný zošit Excelu, samotný výpočet však prebieha

v simulačnom softvéri, pričom sa použijú len tie systémy a parametre,

ktoré užívateľ zvolil. Ostatné sa v danom výpočte nepoužijú, ale v modeli

napriek tomu zostávajú. Týmto spôsobom je možné rýchlo a prehľadne

prepočítať veľké množstvo kombinácií obvodového plášťa so systémami

vykurovania, chladenia, vetrania a tienenia a zistiť ich vplyv na kvalitu

vnútorného prostredia. Limitom generického modelu je najmä fakt,

že je založený na geometrickom modeli rodinného domu so sedlovou

strechou a s dvoma teplotnými zónami – prízemím a podkrovím. Skúsenejší

užívatelia však tento limit ľahko prekonajú tak, že si s pomocou

excelovského rozhrania vytvoria základný model, ktorý potom upravia

priamo v simulačnom softvéri podľa vlastných požiadaviek. V tejto štúdii

sa použil podobný postup.

stavebnictví 09/12

49


Na tomto mieste je treba uviesť, že jeden z najdôležitejších rozdielov

medzi stacionárnym a dynamickým, počítačom podporovaným výpočtom

energetickej bilancie budov je v tom, že v druhom prípade

je nevyhnutné uviesť výkon vykurovacieho, respektíve chladiaceho

zariadenia. Tento sa najčastejšie odhaduje na základe výpočtu mernej

tepelnej straty, respektíve zisku (chladenie). V prípade domu na rovine

sa uvažovalo vo všetkých troch variantoch s výkonom vykurovacieho

zariadenia 4 kW tak na prízemí, ako aj na poschodí, v prípade horskej

vily bol výkon na prízemí 6 kW a v podkroví 4 kW – tiež vo všetkých

troch variantoch. Vo variantoch s chladením sa v prípade domu na rovine

počítalo s chladiacim výkonom 4 kW a v prípade horskej vily 2 kW na

oboch poschodiach. Výpočty sa vykonali s použitím referenčného roku

pre Bratislavu obsahujúcim hodinové údaje teplôt vonkajšieho vzduchu

a intenzity slnečného žiarenia.

▲ Obr. 2. a 3. Pôdorys prízemia a poschodia rodinného domu na rovine

(návrh: Ing. Patrik Füle)

▲ Obr. 4. Geometrický model domu na rovine s dvoma teplotnými zónami

Štúdia nízkoenergetických rodinných domov

Štúdia je založená na dvoch študentských prácach, pričom porovnáva

typický nízkoenergetický dom na rovine s rodinnou vilou v horskom prostredí.

Návrh typického nízkoenergetického rodinného domu na rovine

počíta s ľahkou sendvičovou drevenou konštrukciou obvodových stien,

pultovou strechou nad poschodím a plochou strechou nad časťou prízemia

(obr. 1, 2, 3, 4). Rodinná vila v horskom prostredí je plánovaná ako

murovaná stavba so zateplením obvodových stien, s keramickými stropmi

a podkrovím s priznanými krokvami (obr. 5 a 6, 7). Vzhľadom na to, aby

bolo možné porovnať oba domy navzájom a tiež jednotlivé varianty medzi

sebou, vo výpočte sa nezohľadňovala možnosť dodatočného vetrania

a vonkajšieho tienenia ako prostriedkov chladenia v letnom období, hoci

tak simulačný softvér, ako aj generický model, túto možnosť poskytujú.

Do úvahy sa bralo iba tzv. hygienické vetranie s výmenou vzduchu 0,5 h -1

(v prípade výmenníka tepla 0,05 h -1 ). Výsledky pre letné obdobie (napr.

potreba chladenia) preto vychádzajú vyššie pre variantu s výmenníkom

tepla. V realite by sa dodatočné vetranie a tienenie s najväčšou pravdepodobnosťou

udiali, ale vo výpočtoch predstavujú pomerne veľkú neistotu,

keďže absolútne závisia od chovania sa užívateľov budov. V prípade

typického nízkoenergetického domu na rovine sa použil geometrický

model s dvoma teplotnými zónami (prízemie a poschodie) podľa obr. 4

miernym prebudovaním generického modelu. Geometrický model

horskej vily pozostával z troch teplotných zón – prízemia, podkrovia a nárazníkovej,

nevykurovanej zóny, obsahujúcej garáž a sklad. Podobne ako

v predchádzajúcom prípade bol vytvorený prebudovaním generického

modelu. Prízemie a nárazníková zóna sú čiastočne zapustené do terénu

(obr. 7). V oboch prípadoch sa simulovali nasledovné varianty prevádzky:

■ A – iba vykurovanie;

■ B – vykurovanie a chladenie;

■ C – vykurovanie s výmenníkom tepla a chladenie.

Výsledky a ich interpretácia

Spomedzi výstupov, ktoré tak simulačný softvér, ako aj generický model,

poskytujú a ktoré by najlepšie vystihovali charakter vnútorného prostredia

skúmaných budov, uvádzame nasledovné údaje:

■ potreba energie na vykurovanie v prípade všetkých troch variant

prevádzky;

■ potreba energie na chladenie v prípade variant B a C;

■ počet hodín s teplotou vzduchu nad 25 °C v prípade všetkých troch

variant prevádzky;

■ priemernú mesačnú maximálnu teplotu vzduchu v prípade všetkých

troch variant prevádzky, ktorá vychádza z najvyšších denných teplôt

počas daného mesiaca.

Vo všetkých prípadoch, nielen pri maximálnych teplotách vzduchu, sú

zobrazené mesačné dáta pre prízemie a poschodie, respektíve podkrovie,

v prípade horskej vily. Grafy 1–4 sa vzťahujú na nízkoenergetický dom na

rovine a grafy 5–8 na horskú vilu. Zo získaných výsledkov je zrejmé, že

nízkoenergetický rodinný dom na rovine bude mať problémy s letným

prehrievaním, čo potvrdzujú najmä grafy 3 a 4 uvádzajúce počtu hodín

nad 25 °C a priemernej maximálnej teploty vzduchu. Napriek tomu, že

možnosť tienenia okien a dodatočného prirodzeného vetrania sa nesimulovali,

a teda výsledné teploty vychádzajú pomerne vysoké, nie je pravdepodobné,

že by sa objekt zaobišiel bez nejakého systému chladenia,

ak má poskytovať dostatočný obytný komfort v letnom období. Jeho

výkon by zrejme mal byť o niečo vyšší než odhadovaný výkon uvedený

v príkladoch. Vzhľadom na to, že ide o ľahkú drevenú sendvičovú konštrukciu,

dalo by sa tiež uvažovať o nasledovných možnostiach zníženia

tepelnej záťaže na chladenie:

■ Vytvorenie masívnejších vnútorných konštrukcií, napr. železobetónových

stropov alebo schodiska, ktoré by svojou akumulačnou schopnosťou

dom v letných mesiacoch chladili. Nevýhodou tohto riešenia je, že nezapadá

do konceptu ľahkej drevenej konštrukcie. Vyžadovalo by si špeciálne

detaily, pričom v určitom okamihu by nevyhnutne vyvstala otázka, prečo

vlastne neurobiť celú konštrukciu masívnym spôsobom.

■ Využitie podzemného výmenníka tepla, ktorý by v lete mohol slúžiť na

zníženie tepelnej záťaže na chladenie vzduchu. Toto riešenie sa používa

najmä v kombinácii s rekuperátorom tepla a v danom objekte aj bolo

nakoniec navrhnuté. Nevýhodou tejto kombinácie je, že neumožňuje

priame vetranie vnútorných priestorov a vyžaduje si pravidelnú údržbu.

Na tomto mieste treba uviesť, že výmenník tepla (rekuperátor bez kombinácie

s podzemným výmenníkom tepla) použitý v simuláciách oboch

budov je definovaný pomocou nízkej výmeny vzduchu. Ide o najjednoduchší

spôsob jeho simulácie, ktorý vyhovuje pre účely odhadu potreby tepla

na vykurovanie, ale trochu skresľuje potrebu chladenia v letnom období.

Výsledné hodnoty v letnom období vychádzajú pri jeho použití vyššie, ako

50 stavebnictví 09/12


▲ Obr. 5. Horská vila – pohľad z juhu (stavebný návrh: Ing. Alena Benešová)

keby sa používal iba systém čistého vykurovania a chladenia. V realite by

výmenník tepla bol v lete vypnutý alebo sa používal na chladenie. Táto

skutočnosť však nepriamo poukazuje na ďalší problém spojený s rekuperáciou

tepla, a to potrebu optimalizácie jeho chodu. Určite by sa prejavila

pri detailnejšej simulácii výmenníka tepla. Vzhľadom na jej prácnosť by ju

však bolo vhodnejšie realizovať až v pokročilejšom štádiu návrhu budovy,

keď sú známe aj ďalšie podrobnosti, ako napríklad umiestnenie výmenníka

v rámci budovy, jeho kapacita, maximálna účinnosť apod.

Na rozdiel od nízkoenergetického domu na rovine, horská vila problém

s letným prehrievaním, ktoré je štandardným problémom dobre tepelne

izolovaných budov [5], mať nebude. Je navrhnutá ako murovaná stavba

so suterénom čiastočne zapusteným do svahu, čo samo o sebe znižuje

tepelnú záťaž na chladenie. Z grafov je zrejmé, že teploty v prízemnej

zóne nedosahujú hodnoty 26 °C ani v letnom období a teploty v podkroví

neprekračujú 31 °C. Tienenie okien a dodatočné vetranie podkrovia budú

▲ Obr. 6. Horská vila – pohľad zo severu (stavebný návrh: Ing. Alena Benešová)

▲ Obr. 7. Geometrický model domu horskej vily s troma teplotnými zónami

inzerce

stavebnictví 09/12

51


Potreba energie na na vykurovanie [kWh]

900.00

900.00

800.00

800.00

700.00

700.00

600.00

600.00

500.00

500.00

400.00

400.00

300.00

300.00

200.00

200.00

100.00

100.00

0.00

0.00

Poschodie

Poschodie A

Poschodie

Poschodie B

Poschodie

Poschodie C

Prízemie

Prízemie A

Prízemie

Prízemie B

Prízemie

Prízemie C

Jan

Jan

Feb

Feb

Mar

Mar

Apr

Apr

Máj

Máj

Jún

Jún

Júl

Júl

Aug

Aug

Sep

Sep

Okt

Okt

Nov

Nov

Dec

Dec

Mesiac Mesiac

Potreba Potreba energie energie na vykurovanie na vykurovanie [kWh] [kWh]

3500

3000

3000

2500

2500

2000

2000

1500

1500

1000

1000

500

500

0

0

Podkrovie B

Podkrovie A

Podkrovie C

Podkrovie B

Prízemie A

Podkrovie C

Prízemie B

Prízemie A

Prízemie C

Prízemie B

Prízemie C

Mesiac

Jan Feb Mar Apr May June July Aug Sep Okt Nov Dec

▲ Graf 1. Dom na rovine – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky Obr. ▲ 12. Graf Horská 5. Horská vila – vila porovnanie – porovnanie troch troch skúmaných skúmaných variant variant prevádzky prevádzky (A,B a C) z hľadiska

Obr. 8. 8. Dom na na rovine – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky (A, B a C) C) z hľadiska

(A, B a C) z hľadiska potreby energie na vykurovanie zón prízemia a poschodia

potreby (A,B energie a C) na z hľadiska vykurovanie potreby zón energie prízemia na a vykurovanie podkrovia zón prízemia a podkrovia

potreby energie na na vykurovanie zón prízemia a poschodia

Obr. 12. Horská vila – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky (A,B a C) z hľadiska

potreby energie na vykurovanie zón prízemia a podkrovia

3500

Podkrovie A

Jan Feb Mar Apr May June July Aug Sep Okt Nov Dec

Mesiac

Potreba energie na na chladenie [kWh]

1100

1100

1000

1000

900

900

800

800

700

700

600

600

500

500

400

400

300

300

200

200

100

100

0

Poschodie

Poschodie B

Poschodie

Poschodie C

Prízemie

Prízemie B

Prízemie

Prízemie C

Jan

Jan

Feb

Feb

Mar

Mar

Apr

Apr

Máj

Máj

Jún

Jún

Júl

Júl

Aug

Aug

Sep

Sep

Okt

Okt

Nov

Nov

Dec

Dec

Mesiac Mesiac

Potreba Potreba energie energie na chladenie na chladenie [kWh] [kWh]

400 450

350 400

300 350

250 300

200 250

150 200

100 150

100 50

Podkrovie BA

Podkrovie CB

Podkrovie C

50 0

Jan Feb Mar Apr May June July Aug Sep Okt Nov Dec

0

Mesiac

Jan Feb Mar Apr May June July Aug Sep Okt Nov Dec

(B a C) z hľadiska potreby energie na chladenie Mesiac zón prízemia a podkrovia

▲ Graf 2. Dom na rovine – porovnanie dvoch skúmaných variant prevádzky

▲ Graf 6. Horská vila – porovnanie dvoch skúmaných variant prevádzky

Obr. (B 9. 9. a Dom C) z na na hľadiska rovine – potreby porovnanie energie dvoch na skúmaných chladenie variant zón prízemia prevádzky a (B (B poschodia

a C) C) z hľadiska

potreby energie na na chladenie zón prízemia a poschodia

Obr. 13. Horská vila – porovnanie dvoch skúmaných variant prevádzky (B a C) z hľadiska

potreby energie na chladenie zón prízemia a podkrovia

Obr. 13. Horská vila – porovnanie dvoch skúmaných variant prevádzky (B a C) z hľadiska

potreby energie na chladenie zón prízemia a podkrovia

Počet hodín Počet s teplotou hodín > s 25°C teplotou [h] > 25°C [h]

900

800

700

900

600

800

500

700

400

600

300

500

400

200

300 100

2000

Poschodie A

Poschodie B

Poschodie C

Prízemie A

Poschodie Prízemie A B

Poschodie Prízemie B C

Poschodie C

Prízemie A

Prízemie B

Prízemie C

Jan Feb Mar Apr Máj Jún Júl Aug Sep Okt Nov Dec

Mesiac

▲ 0 Graf 3. Dom na rovine – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky

Obr. 10.

(A, Jan

Dom

B

na

a C) Feb

rovine

z hľadiska Mar Apr

– porovnanie

počtu Máj hodín Jún Júl Aug Sep Okt Nov Dec

troch skúmaných

s teplotou

variant

nad 25

prevádzky

°C v prízemí

(A, B

a

a

na

C) z

Mesiac

hľadiska poschodí počtu hodín s teplotou nad 25 °C v prízemí a na poschodí

Obr. 10. Dom na rovine – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky (A, B a C) z

hľadiska 50 počtu hodín s teplotou nad 25 °C v prízemí a na poschodí

Mes. priem. Mes. max. priem. tepl. max. vzd. tepl. [°C] vzd. [°C]

100

▼ Graf 4. Dom na rovine – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky

(A, B a C) z hľadiska priemernej mesačnej maximálnej teploty vzduchu

v prízemí a na poschodí

45

50

40

45

35

40

30

35

25

30

20

25

15

20

15

Prízemie A

Poschodie A

Prízemie B

Poschodie B

Prízemie A

Prízemie C

Poschodie A

Poschodie C

Prízemie B

Poschodie B

Prízemie C

Poschodie C

Jan Feb Mar Apr Máj Jún Júl Aug Sep Okt Nov Dec

Mesiac

Jan Feb Mar Apr Máj Jún Júl Aug Sep Okt Nov Dec

Obr. 11. Dom na rovine – porovnanie troch skúmaných Mesiac variant prevádzky (A, B a C) z

hľadiska priemernej mesačnej maximálnej teploty vzduchu v prízemí a na poschodí

Počet Počet hodín hodín s teplotou s teplotou > 25°C > 25°C [h] [h]

700

700

600

600

500

500

400

400

300

300

200

200

100

100

0

Podkrovie A

Podkrovie B

Podkrovie A

Podkrovie C

Podkrovie B

Podkrovie C

Jan Feb Mar Apr May June July Aug Sep Okt Nov Dec

Mesiac

Jan Feb Mar Apr May June July Aug Sep Okt Nov Dec

▲ Graf 7. Horská vila – porovnanie troch skúmaných Mesiac variant prevádzky

Obr. 14.

(A,

Horská

B a C)

vila

z hľadiska

– porovnanie

počtu

troch

hodín

skúmaných

s teplotou

variant

nad 25

prevádzky

°C v prízemí

(A,

a

B

podkroví

a C) z hľadiska

počtu hodín s teplotou nad 25 °C v prízemí a podkroví

Obr. 14. Horská vila – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky (A, B a C) z hľadiska

počtu ▼ hodín Graf 8. s teplotou Horská vila nad – 25 porovnanie °C v prízemí troch a podkroví skúmaných variant prevádzky

(A, B a C) z hľadiska priemernej mesačnej maximálnej teploty vzduchu

v prízemí a podkroví

Priem. Priem. max. max. mesačná mesačná teplota teplota vzduchu vzduchu [°C] [°C]

450

33

31 33

29 31

27 29

25 27

23 25

21 23

19 21

17 19

15 17

15

0

Prízemie A

Podkrovie A

Prízemie AB

Podkrovie BA

Prízemie CB

Podkrovie BC

Prízemie C

Podkrovie C

Podkrovie A

Jan Feb Mar Apr May June July Aug Sep Okt Nov Dec

Mesiac

Jan Feb Mar Apr May June July Aug Sep Okt Nov Dec

Mesiac

Obr. 15. Horská vila – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky (A, B a C) z hľadiska

priemernej mesačnej maximálnej teploty vzduchu v prízemí a podkroví


udovy, čo je zvlášť dôležité v prípade navrhovania nízkoenergetických

či pasívnych budov, kde sa pozornosť často sústreďuje iba

na ich energetickú bilanciu. V pokročilejšom štádiu navrhovania je

možné použiť aj detailnejšie simulácie častí vykurovacích systémov,

napr. podzemného výmenníku tepla alebo radiátorov (vo vzťahu

k jednotlivým stavebným konštrukciám), alebo aj alternatívnych

tepelnoizolačných konceptov, s cieľom ich optimalizácie.

Použitá literatúra:

[1] Aburdene, M. F.: Computer Simulations of Dynamic Systems.

Wm. C. Brown Publishers, Dubuque, IA, USA, 1998.

[2] Capsol, v. 4.0, Computer Program to Calculate Multi-zonal Transient

Heat Transfer, © 2002 Physibel.

[3] Mahdavi, A., Espinosa, D., Pont, U., Schuss, M.: Indoor Environment,

Obr. Obr. 16. 16. Dom na ▲ Dom Graf na 9. Dom rovine na – rovine celkový – celkový ročný ročný priebeh priebeh teplôt teplôt pri pri použití varianty

priebeh A (zelená vonkajšej čiara znázorňuje teploty, priebeh šedá farba vonkajšej sa sa vzťahuje teploty, šedá na sekundárnu farba y-os a Dormitory. znázorňuje

In: Proceedings of the International Buildings and

varianty A (zelená User čiara Evaluation and Energy Use in a “Passive House” Student

znázorňuje čas čas aktivity aktivity sa vykurovacieho vzťahuje na sekundárnu zariadenia, y-os a GF GF znázorňuje = prízemie, čas aktivity A = poschodie)

vykurovacie-

Environment 2011 Conference – Visions, Common Practice,

ho zariadenia, GF = prízemie, A = poschodie)

Legislation, October 20, 2011, Bratislava, Slovakia, pp. 164–173.

[4] Morishita, N., Orehounig, K., Mahdavi, A.: Indoor Environment

and Energy Performance of Kindergartens with Different Thermal

Design Standards. In: Proceedings of the International Buildings

and Environment 2011 Conference – Visions, Common Practice,

Legislation, October 20, 2011, Bratislava, Slovakia, pp. 113–123.

[5] Zöld, A.: Passive and Low Energy Buildings – In Summer. In:

Proceedings of the Building Energy International Conference at

the15th Building Services, Mechanical and Building Industry Days,

October 15–16, 2009, Debrecen, Hungary, pp. 67–71.

Uvedená štúdia opisuje možnosti využitia počítačovej simulácie

v počiatočnej fáze navrhovania, v ktorej sa uskutočňujú najdôležitejšie

rozhodnutia a v ktorej je dobré získať čo najvyššiu istotu, že tieto

budú aj správne. Počítačová simulácia umožňuje získať dosť dobrú

predstavu o budúcom charaktere vnútorného prostredia plánovanej

english synopsis

Low-energy houses and a quality of indoor

▲ Graf 10. Horská vila – Výsek z celkového ročného priebehu teplot pri environment

Obr. 17. Horská použití varianty vila – celkový A (zelená ročný čiara znázorňuje priebeh teplôt priebeh pri vonkajšej použití teploty, varianty šedá

(zelená At čiara

Obr. the present, the quality assessment of buildings is mainly focused

znázorňuje

17. Horská

priebeh

vila

vonkajšej

– celkový

teploty,

ročný priebeh

šedá farba

teplôt

sa

pri

vzťahuje

použití

na

varianty

sekundárnu

A (zelená

y-os on čiara

farba sa vzťahuje na sekundárnu y-os a znázorňuje čas aktivity vykurovacieho

priebeh

znázorňuje

demonstrating their energy performance. For commencement

znázorňuje

čas aktivity vykurovacieho zariadenia, vonkajšej GF zariadenia, = teploty, prízemie, šedá A GF = podkrovie) farba

= prízemie,

sa vzťahuje podkrovie)

na sekundárnu y-os a znázorňuje

of building operation, a building energy performance certificate

čas aktivity vykurovacieho zariadenia, GF = prízemie, A = podkrovie)

is required, for planning application, a design assessment of

pravdepodobne stačiť na dosiahnutie prijateľných 26 °C v letnom období.

energy demand is required. The design energy assessment is to

demonstrate that the proposed building meets the energy and also

V prípade horskej vily má najvyššiu prioritu návrh vhodného vykurovacieho

the so-called health criterion, which aims to prevent mold on interior

systému. Môže ním byť viac-menej akýkoľvek systém, pričom teplovzdušné

vykurovanie, a tým aj snaha o istú formu pasívneho domu, nemusí the energy performance certificate are intended to ensure basic

surfaces of walls and ceilings. The design energy assessment and

byť bezpodmienečne najvhodnejším riešením, ak sa použije nejaký iný quality of building envelope. However, for a builder or an architect,

obnoviteľný zdroj energie na dohrievanie teplonosných médií. Predíde it is also important to realize the future character of the internal

environment of the planned facility, which both mentioned tools do

sa tým aj problémom súvisiacim s optimalizáciou výmeny vzduchu cez

not allow. Especially in the initial phase, when important decisions

výmenník tepla, čo naznačujú výsledky varianty C, a s kvalitou vnútorného

vzduchu (úrovne koncentrácie CO 2

are made, it is appropriate to use methods of computer-aided

podrobne spracované v [3, 4]). simulation of the future building performance.

Celkový ročný priebeh teplôt pri použití varianty A zobrazujú grafy 9 (dom

na rovine), respektive 10 (horská vila).

klíčová slova:

simulácia budúceho správania sa budov, kvalita vnútorného

prostredia

Záver

keywords:

computer-aided building performance simulation, quality of indoor

environment

odborné posouzení článku:

doc. Dr. Ing. Zbyněk Svoboda,

Stavební fakulta ČVUT v Praze

stavebnictví 09/12

53


stavební materiály a technologie

text Bohdan Víra | grafické podklady VUT v Brně a Asio, spol. s r.o.

Využití recyklovaných šedých

odpadních vod v budovách

Ing. Bohdan Víra, CSc.

V roce 1971 absolvoval Stavební fakultu

VUT v Brně, obor zdravotně-technické

stavby, a v roce 1994 získal aspiranturu

na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Pracoval

jako projektant v Hutním projektu

Ostrava, následně ve VÚV v Praze

a v letech 1975–2011 ve společnosti

Skanska a.s., dříve IPS, na pozicích

ředitele odboru technického rozvoje

a investic, technického ředitele a ředitele

odboru TR. Je autorizovaným inženýrem

v oboru vodohospodářské stavby.

E-mail: bohdan.vira@seznam.cz

V posledních letech do našeho života stále intenzivněji

zasahují technologie, které respektují

principy udržitelného rozvoje, využívají obnovitelné

zdroje energie i materiálů a usilují o snižování

nákladů. V oboru vodního hospodářství

je jedním z trendů akceptujících tyto podmínky

(zvláště v oblastech, kde je nedostatek vodních

zdrojů) využívání recyklovaných šedých odpadních

vod pro potřeby v budovách a na přilehlých

pozemcích. Opětovné využívání šedých vod je

v současnosti již technicky zvládnuté a je i ekonomicky

odůvodnitelné.

V České republice není dosud využívání upravené šedé odpadní vody

rozšířené; většinou se používá v místech, kde osoby nebo organizace

mají velmi dobrý vztah k životnímu prostředí. Stoupající cena pitné vody

bude tento stav postupně měnit. Využívání vyčištěné šedé odpadní

vody v České republice neomezuje žádný zákon, vyhláška ani předpis.

Opětovné používání šedých odpadních vod je v různých oblastech světa

zavedenou a běžnou skutečností. Jedná se především o země, kde je

vysoká cena vody nebo kde jsou omezené zdroje vody. Šedé odpadní

vody se využívají např. v Izraeli, Jordánsku, Jižní Koreji, Kanadě, USA,

Austrálii, ale také v Německu nebo Velké Británii. V Japonsku je dokonce

zpětné využívání šedých vod povinné.

Definice a množství odpadních vod

Šedé odpadní vody jsou vody z umyvadel, sprch, van, rovněž vody z praček,

kuchyňských dřezů nebo myček nádobí. Kvalitu šedých odpadních

vod v tuzemsku dosud neřeší žádná norma, proto je třeba podívat se

na situaci v této oblasti do zahraničí, kde mají již větší a dlouhodobější

zkušenosti s jejím využíváním. Podle DIN 4045 je šedá odpadní voda

komunální voda bez moči a fekálií. Šedé vody je možno rozdělit podle

toho, kde vznikly nebo na co byly po úpravě použity. Podle zdroje můžeme

šedé vody rozdělit na čtyři skupiny:

■ neseparované šedé vody;

■ šedé vody z kuchyní a myček;

■ šedé vody z praček;

■ šedé vody z umyvadel, sprch a van.

Šedé vody upravené na požadovanou kvalitu, tzv. bílé nebo provozní

vody, se mohou použít na splachování toalet a pisoárů, na zavlažování,

na mytí podlah, případně na praní prádla. Využití šedých odpadních vod

je odvislé od stupně jejich znečištění a od požadavků na jejich kvalitu po

úpravě (s tím souvisí i návrh typu zařízení na jejich úpravu). Nejčastěji se

zpětně využívají pouze odpadní vody z umyvadel, sprch a van, neboť jejich

úprava (čištění) na provozní vody pro splachování toalet a zavlažování je

technicky i ekonomicky výhodná.

V domácnostech odtéká z umyvadel, sprch, kuchyňských dřezů, van

a myček na nádobí přibližně 70 % z celkové produkce odpadních vod.

Přitom pouze z koupelen (z umyvadel, sprch a van) odteče cca 33–42 %

z celkové produkce odpadních vod. U komerčních budov je odváděno

(převážně z umyvadel) cca 27 % z celkové produkce odpadních vod.

Potřeba vody na splachování toalet a zálivku, kterou lze aplikovat recyklovanými

šedými odpadními vodami v domácnostech, představuje přibližně

30 % z celkové potřeby vody. V komerčních budovách je toto množství

dvojnásobné a odpovídá cca 60 % z celkové potřeby vody v dané budově.

Z uvedených dat je zřejmé, že produkce šedých vod v domácnostech je

mírně vyšší než potřeba vody na splachování toalet nebo na zálivku. U komerčních

budov (kanceláře, úřady, školy apod.) je větší spotřeba vody na

splachování toalet a na zavlažování než množství vyprodukovaných šedých

odpadních vod (u těchto budov je třeba upravenou šedou vodu doplňovat

buďto předčištěnou dešťovou vodou nebo pitnou vodou). U nemovitostí

typu hotely, vysokoškolské koleje, internáty, lázně, nemocnice nebo

prádelny je produkce šedých odpadních vod značně vyšší než spotřeba

vody na toaletách a pro zalévání, což umožňuje ekonomicky výhodnější

využití recyklovaných šedých vod.

Produkce šedých odpadních vod je v průběhu roku přibližně stejná.

Využívání upravených šedých vod nezávisí na dešťových srážkách, tzn.

že úspor lze dosáhnout i v době sucha.

Kvalita šedých odpadních vod

Kvalita odpadních vod závisí na zdroji užití. Šedé vody z koupelen a kuchyní

jsou mírně kyselé nebo mírně zásadité s hodnotou pH 5–8,6. U komunálních

vod se pH pohybuje v rozmezí 7–8; šedé vody z praní jsou zásadité

a jejich pH má hodnoty od 9,3–10.

Teplota vody ze sprch, van a umyvadel se pohybuje mezi 18 °C až 38 °C.

Teplota vod z praček je obvykle vyšší než 30 °C. Barva a zákal šedých

odpadních vod z koupelen je vyšší než u vod z praček. Vody z praček

obsahují více plovoucích látek. Těch se nachází nejvíce v odpadních

vodách z kuchyňských dřezů a myček nádobí.

Chemická a biologická spotřeba kyslíku (CHSK a BSK) šedých odpadních

vod se pohybuje přibližně v poměru 4:1. Např. u vod ze sprch,

van a umyvadel se hodnota CHSK pohybuje v rozmezí 64–8000 mg/l

a hodnota BSK 5

je v intervalu mezi 19–200 mg/l. S ohledem na to, že

54 stavebnictví 09/12


šedé vody z kuchyní jsou zatíženy obsahem zbytků jídel (hodnota CHSK

činí 26–1600 mg/l a hodnota BSK 5

669–756 mg/l), jsou tyto vody pouze

podmínečně vhodné na recyklaci, na rozdíl od vod z koupelen, které jsou

vhodné pro recyklaci, neboť jejich úprava je technicky i provozně snadnější

a ekonomicky výhodnější.

Při posuzování jakosti vody pro závlahu se vychází z ČSN 75 7143 Jakost

vody pro závlahu. U fyzikálních vlastností závlahové vody se sleduje především

mechanické znečištění anorganickými a organickými částicemi

a teplota vody. Minerální částice větší než 0,1 mm zanášejí odběrné objekty

a potrubí, proto musí být odstraněny. Maximální přípustná velikost

splavenin je odvislá od použitého zařízení. Při závlaze postřikem běžným

závlahovým zařízením může činit maximální velikost částic 1 mm; při

bodové a kapénkové závlaze nemá maximální velikost částic přesáhnout

1/5 až 1/10 průměru výtokových otvorů. Teplota vody v jarním období se

má pohybovat mezi 10 až 15 °C, v létě mezi 15 až 20 °C. Maximální teplota

může být 35 °C a obecně má být teplota vody vyšší než teplota půdy.

Kvalitu upravených (recyklovaných) šedých vod je třeba pravidelně kontrolovat,

aby nevzniklo žádné riziko ohrožující zdraví lidí. Na čištění šedých

odpadních vod je třeba navrhnout a provozovat účinné a spolehlivé technologické

zařízení. Kvalitu recyklovaných vod je možné do doby vydání

české normy porovnávat s požadavky zahraničních norem (např. British

Standard BS 8525:2010 nebo DIN 4045).

▲ Značení na místech odběru, kde se používá nepitná voda

(má doporučenou hodnotu pH dopravované vody nad 7,5). Nejvhodnější

potrubní materiál pro rozvod provozní vody představuje plastové nebo

skleněné potrubí. Oba materiály vykazují vysokou chemickou odolnost.

V praxi se z ekonomických i praktických důvodů nejčastěji používá plastové

potrubí. Potrubí pro rozvod provozní vody má být tepelně izolováno.

Návrh a realizace potrubních systémů

V objektech využívajících recyklované šedé vody je nutno navrhnout oddělenou

vnitřní kanalizaci pro odvádění odpadních vod z toalet, kuchyní,

případně i z praček a zvláštní potrubí pro odvádění šedých vod z koupelen.

Sběrné potrubí odvádí šedé odpadní vody na čisticí jednotku. Navrhování

a dimenzování sběrného potrubí šedých odpadních vod se provádí podle

ČSN EN 12056 a ČSN 75 6760. Potrubí i jímky nebo nádrže musí být odvětrány

(nejlépe v návaznosti na větrání splaškového odpadního potrubí).

Všechny přepady z nádrží a jímek musí být zabezpečeny proti vniknutí

vzduté vody ze stokové sítě alespoň zpětnou armaturou.

Upravená šedá voda (provozní, bílá) se shromažďuje v nádrži nebo jímce

za úpravnou vod, odkud se čerpá automatickou čerpací stanicí k výtokovým

armaturám a splachovačům (podle konkrétní potřeby s dezifekcí

nebo bez ní).

Vnitřní vodovod musí být oddělený a rozvádět jedním potrubím pitnou

vodu a jiným potrubím recyklovanou šedou vodu. Potrubí provozní vody

nesmí být přímo spojováno s potrubím pitné vody (požadavek vyhlášky

č. 268/2009 Sb., ČSN EN 1717 a ČSN 73 6660). Při volbě potrubního

vedení provozní vody je nutná pečlivá kontrola provádění, aby se zabránilo

propojení trubního systému pitné vody s potrubím provozní vody, což je

hygienicky nepřípustné (několik takových případů je známo ze zahraničí

– jejich následkem měli připojení uživatelé zdravotní problémy). Při instalaci

potrubí je bezpodmínečně nutno elimininovat jakékoliv pochybení.

Potrubí provozní vody se navrhuje, provádí a zkouší podle ČSN EN 806

a ČSN 73 6660. Dimenzování potrubí pro rozvod provozní vody se navrhuje

podle ČSN EN 806-3 nebo ČSN 75 5455. Důležité je označit potrubí

a výtokové armatury. Zásady pro toto označení a symboly jsou uvedeny

v ČSN EN 806-2. Odběrná místa recyklovaných šedých odpadních vod

musí být opatřena nápisem Nepitná voda, aby si uživatelé uvědomili, že

vodu nelze použít k pití.

Značení na místech odběru, kde se používá nepitná voda

Rozvodné potrubí upravené šedé vody by mělo být vytvořeno z materiálu

v jiné barvě než pro pitnou vodu, případně by mělo být polepeno podélnou

lepicí páskou s upozorněním, že se jedná o potrubí provozní vody. Pro

rozvod recyklované šedé vody není vhodné měděné potrubí (vyžaduje

stabilní hodnotu pH v rozmezí 6,5–9,5) ani pozinkované ocelové potrubí

Technologie úprav šedých vod

S úpravou a využíváním šedých vod se začalo již v roce 1970, kdy byly

vyvíjeny první systémy v NASA. Pro čištění se použila rozsivková zemina

s aktivní uhlíkovou absorpcí. Při návrhu technologie úpravy šedé vody je

třeba zohlednit místní podmínky a kvalitu šedé vody. Zařízení pro úpravu

šedé odpadní vody musí být navrženo především s ohledem na biologickou

charakteristiku odpadní vody, na její množství i na způsob (účel)

využití upravené vody.

V zásadě je možno metody úpravy šedé vody rozdělit na: chemické,

fyzikální, biologické a mokřady (případě jejich kombinaci).

Systémy s chemickou úpravou vody

Systémy s chemickou úpravou vody mají tři alternativy:

■ princip koagulace s přídavkem hlinitých solí, může být v kombinaci

s pískovým filtrem nebo granulovaným aktivním uhlím (používá se hlavně

u prádelen);

■ elektrokoagulace v kombinaci s dezinfekcí (používá se u málo znečištěných

vod);

■ fotokatalytická oxidace oxidem titaničitým v kombinaci s UV zářením.

Systémy s fyzikální úpravou

Systémy s fyzikální úpravou lze rozdělit do dvou kategorií:

■ pískové filtry – používají se buď samostatně nebo v kombinaci

s dezinfekcí či v kombinaci s aktivním uhlím a s dezinfekcí (dosahuje se

jen hrubého vyčištění vody);

■ membránová filtrace – je výkonnější než písková filtrace, protože

eliminuje znečištění organickými látkami, odstraňuje rozpuštěné i nerozpuštěné

látky a také zákal. Pískový filtr se předřazuje před membránovou

filtraci, aby odstranil hrubší části z šedé odpadní vody.

Biologické metody

Biologické metody využívají schopnost aerobních a anaerobních bakterií

rozkládat obsažené látky v šedé odpadní vodě. Biologické úpravy vykazují

výborné výsledky při odstraňování organických i pevných látek. Za

biologickou úpravnou následuje dezinfekce (např. UV lampou). V systému

s membránovým bioreaktorem se dosahuje taková úroveň odstranění

mikroorganizmů, že není potřeba systém doplňovat o dezinfekci.

stavebnictví 09/12

55


▲ Schéma koloběhu vody v budově (převzato z řešení TA 01020311

VUT v Brně a firmy Asio, spol. s r.o.)

▲ Schéma čisticí jednotky – MBR (převzato z řešení TA 01020311

VUT v Brně a firmy Asio, spol. s r.o.)

Mokřady

Mokřady jsou umělé úpravy pozemku s rákosovým polem (Phragmites

australis) a jezírkem. Přírodnímu čištění nejčastěji předchází

usazování velkých částí unášených šedou vodou s následnou pískovou

filtrací. Tato metoda jen v malé míře odstraňuje mikrobiální

znečištění. Jedná se o finančně nenáročnou, ekologicky i provozně

velmi šetrnou technologii, zabírá však značně velkou plochu v porovnání

s předchozími metodami.

Systém úpravy vod

Do úpravny vod se šedá odpadní voda přivádí sběrným potrubím. Po

mechanickém předčištění šedá voda přitéká na čisticí jednotku. Po

čisticím procesu se upravené (provozní) šedé vody akumulují v nádrži

nebo jímce. Z akumulační nádrže jsou vyčištěné vody čerpány po

hygienickém ošetření (např. dezinfekcí UV lampou apod.) do sítě

provozní vody určené pro splachování toalet, zalévání, případně pro

čištění podlah.

Úpravny vod musí být navrženy s takovou technologií, aby bezpečně

vyčistily přitékající šedé odpadní vody na požadované hodnoty.

Technologické zařízení musí být navrženo a dimenzováno tak, aby

upravovalo jen takové množství šedých vod, které se spotřebuje

v dané budově. Přebytečné šedé vody se vypouštějí do kanalizace.

Toto potrubí musí být opatřeno zpětnou klapkou proti vzdutí odpadní

vody v kanalizačním řádu. Čisticí zařízení a nádrže nebo jímky lze

umísťovat na terén i pod terén podle konkrétní prostorové dispozice.

Nádrže musí být vodotěsné (železobeton, HDPE, PP, sklolaminát

nebo kovové, opatřené protikorozní úpravou). Nádrže musí být vybaveny

přepadem do kanalizace a musí být odvětrané. Nadzemní

nádrže jsou výhodné z hlediska nákladů na rekonstrukce. Musí být

dobře tepelně izolované a chráněné proti světlu. Podzemní nádrže

jsou provozně výhodnější.

Pro případ nedostatečného množství produkovaných šedých odpadních

vod (např. u komerčních objektů) musí být systém doplněn

záložním zásobováním vodou. To je možné zajistit buď z rozvodu

pitné vody (ten je třeba provést tak, aby se zabránilo zpětnému toku

a nedošlo ke kontaminaci pitné vody v rozvodné síti), nebo upravenou

dešťovou vodou, což bývá výhodnější; případně kombinací obojího,

pitná voda je v takovém případě dodávána v době sucha.

Šedou odpadní vodu lze využít i energeticky, např. pro předehřev

teplé upravené vody. Pro získání tepla z šedé odpadní vody je nutno

před vtokem šedých vod na úpravnu vod instalovat výměník. Ten

musí být z hygienických důvodů dvouplášťový. Ve výměníku předá

šedá odpadní voda teplo studené vodě. Předehřátá voda je následně

vedena na dohřátí do kotlů nebo do solárních panelů a z nich do

zásobníků teplé vody. Získáním předaného tepla šedými vodami se

ušetří značné množství potřebné energie na ohřev teplé vody a zkrátí

se návratnost vynaložených investičních nákladů.

Využití dešťových vod pro provozní vody budovy

Je vodohospodářsky, technicky, ekologicky i ekonomicky velmi

dobře zdůvodnitelné. Dešťová voda má řadu výborných vlastností –

je měkká a neobsahuje minerální látky (po vysušení nezanechává

bílou stopu), nezanáší trysky zahradních rozprašovačů, je vhodná na

zalévání zeleniny, květin i zahrady. Dešťová voda může obsahovat

koliformní bakterie, které jsou významným mikrobiologickým ukazatelem

(tyto bakterie se nesmí vůbec vyskytovat v pitné vodě – viz

vyhláška č. 2004/252 Sb.). Dešťové vody jsou většinou zachytávány

ze střech (vody z komunikací a zpevněných ploch nejsou vhodné kvůli

náročnější a nákladnější úpravě při kontaminaci ropnými látkami).

Dešťovou vodu lze upravovat biologickými, chemickými nebo fyzikálními

procesy, případně jejich kombinací. Nejčastěji postačí úprava

dešťové vody filtry, před které se předsadí lapač nečistot (např. listí

apod.). Filtry mohou být různého typu (např. filtrační rohože nebo

síta) a musí být umístěny na přítoku do akumulační nádrže dešťových

vod. V akumulační nádrži dochází k usazování jemně rozptýlených

látek. Nádrže se musí pravidelně čistit.

Z akumulační nádrže se dešťová voda čerpá do akumulační nádrže

upravené šedé odpadní vody. Přebytečná dešťová voda odtéká do

kanalizace nebo se vsakuje do terénu. Využívání dešťové vody pro

zásobování budov provozní vodou je nejvýhodnější u komerčních

budov (úřady, školy apod.), kde je produkce šedých vod podstatně

menší než potřeba provozní vody (pro toalety, zalévání zeleně nebo

pro úklid).

Předpisy a první aplikace v ČR

V České republice dosud není vydána žádná norma s podmínkami

a doporučeními pro návrh, realizaci a provozování technologie

recyklace šedých odpadních vod. Jejich využití není nijak legislativně

omezeno a např. stávající norma pro vnitřní vodovody ČSN

EN 806 připouští zřizování oddělených potrubních rozvodů pro

pitnou a nepitnou, např. recyklovanou šedou vodu – viz ČSN EN

4-806. Na počátku roku 2012 byly zahájeny práce na nové normě

56 stavebnictví 09/12


▲ Hotel Mosaic House v Praze – filtr na hrubé nečistoty (foto: Ing. Renata

Biela, VUT v Brně)

▲ Hotel Mosaic House v Praze – dezinfekce UV zářením (foto: Ing. Renata

Biela, VUT v Brně)

▲ Hotel Mosaic House v Praze – monitorovací zařízení u nádrží

(foto: Ing. Renata Biela, VUT v Brně)

▼ Membránový filtr pro rodinný dům v Aachenu (foto: Asio, spol. s r.o.)

▲ Studentské koleje, Potsdamm, Německo – technologická část ČOV –

dmychadlo, elektroventily a rozvaděč (foto: Asio, spol. s r.o.)

▼ Zařízení pro recyklaci šedých odpadních vod v rodinném domě v Aachenu

(foto: Asio, spol. s r.o.)

stavebnictví 09/12

57


ČSN 75 6780 s názvem Využití šedých a dešťových vod v budovách

a na přilehlých pozemcích. Norma bude uvádět zásady navrhování,

provádění, zkoušení a údržby zařízení pro využití šedých a dešťových

vod. Bude popisovat zařízení pro akumulaci, čištění/úpravu šedých

a dešťových vod, zařízení pro akumulaci a čerpání provozní vody

a doplňování rozvodu provozní vody pitnou vodou. V normě budou

také popsány možnosti využití tepla z šedých odpadních vod. Budou

v ní uvedeny termíny, definice a navazující normy a právní předpisy.

Normu zpracovávají pracovníci Fakulty stavební VUT v Brně a firmy

Asio, spol. s r.o. Na červnovém zasedání technické normalizační

komise č. 95 byly probrány připomínky k zásadám řešení této

normy. Předpokládá se, že norma by mohla být vypracována do

konce roku 2012.

V řadě zemí byly již řešeny výzkumné úkoly na využití šedých

odpadních vod a byly také zpracovány normy pro využití šedých

nebo dešťových vod v budovách – např. v Anglii je to norma BS

8525 Greywater systems, v Německu DIN 1989-1 Regenwassernutzungsanlage

a DIN 4045 Abwassertechnik – Grundbegriffe.

Při výběru vhodného objektu pro sběr a využití šedých odpadních

vod vstupuje řada faktorů, jež ovlivňují samotný návrh a vlastní

řešení konkrétního případu. Obecně platí, že systémy se sběrem

šedých vod jsou ekonomicky výhodné v budovách, kde je vysoká

produkce těchto vod. Jedná se většinou o budovy, kde se vyskytuje

velký počet osob (např. hotely, administrativní objekty, ubytovny,

internáty, koleje, rekreační zařízení nebo lázně), ale také tam, kde

se nadměrně produkují šedé vody, např. v prádelnách. Dalším kritériem

pro výběr vhodné budovy pro recyklaci šedých odpadních

vod může být i využití vyšší teploty šedé vody, která teplo předá

ve výměníku tepla předřazenému před čisticí jednotku. Ušetřené

náklady na energii zvýší ekonomiku systému. Vhodné je využití

šedých odpadních vod v místech s nedostatkem pitné vody z vodovodních

řadů nebo tam, kde je vysoká cena za dodávku pitné

vody. Britské materiály uvádějí návratnost vložené investice do

opětovného využití šedých vod přibližně 7–10 let, což je individuální,

podle konkrétního objektu. Při využití tepla šedých odpadních vod

na předehřev teplé upravené vody se doba návratnosti zkracuje.

Příklad realizace

V České republice se jako vzorový příklad realizace uvádí budova hotelu

Mosaic House v Praze, poblíž Karlova náměstí. Tento sedmipodlažní

hotel s jedním podzemním podlažím byl rekonstruován v letech

2009–2010. Při rekonstrukci hotelu se uplatnily všechny dostupné

technologie a opatření pro efektivní využití energie a přírodních zdrojů

s cílem dosáhnout co nejnižší energetickou náročnost. Na úseku

vodního hospodářství je v hotelu šedá odpadní voda ze všech sprch

a umyvadel vedena samostatným potrubním rozvodem na recyklační

jednotku Aqua-Cycle 4500 od firmy Pontos, dceřiné společnosti Hansgrohe.

Recyklační jednotka zabírá prostor 52 m 3 . Před ní je umístěn

filtr s nerezovým sítem, kde se zachytávají větší nečistoty. V recyklačním

zařízení se voda biologicky čistí a dezinfikuje pomocí

UV lampy a čerpá se do rozvodné sítě provozní vody. Denní úspora

pitné vody se pohybuje od 3 do 5 m 3 . Údržba a veškeré čištění

zařízení probíhá zcela automaticky. Monitoring zařízení zajišťuje výrobce

on-line. Běžný provoz zabezpečuje hotelová služba. Upravená

provozní voda je rozváděna výhradně na toalety, případně slouží

k úklidu podlahových ploch.

Šedá odpadní voda se v hotelu využívá i energeticky. Před recyklační

jednotku je vřazen výměník tepla, jenž teplou šedou odpadní vodou

předehřívá studenou vodu. Takto předehřátá voda se dále ohřívá

rekuperovaným teplem z chlazení. Na potřebných 60 °C se voda

dohřívá v solárních panelech umístěných na střeše hotelu (v letním

období) nebo v plynových kotlech. Kaskádové uspořádání úsporných

tepelných zdrojů snižuje celkovou potřebu tepla pro teplou upravenou

vodu na čtvrtinu. V celém objektu je důmyslný systém měření

a regulace, který energeticky efektivně zajišťuje provoz budovy. Hotel

Mosaic House byl druhou budovou na světě, kde se tato technologie

uplatnila (první budova se nachází v německém Freiburgu). ■

Použitá literatura:

[1] VUT v Brně a Asio, spol. s r.o. TA 01020311 Využití šedých

a dešťových vod v budovách.

[2] Raclavský, J.; Biela, R.; Hluštík, P.; Raček J.: Využití šedých

a dešťových vod v budovách – projekt TAČR. In 16. medzinárodná

konferencia Sanhyga, Piešťany 2011. Katedra TZB SvF

STU Bratislava, 2011, s. 97–100, ISBN 977-80-89216-42-0.

[3] Vrána, J.; Ošlejšková, M.: Využití šedé vody, VUT v Brně,

TA 01020311

[4] Plotěný, K: Dělení vod, bílé a šedé vody – nové poznatky a možnosti

využití. Sborník semináře Vodohospodářské chuťovky.

Brno, Asio, spol. s r.o. 2011, s. 21–27.

[5] ČSN EN 806 – 1 až 4 Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené

k lidské spotřebě.

[6] ČSN EN 12056 – 1 až 5 Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy.

[7] ČSN EN 1717 Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních

vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení na ochranu proti

znečištění zpětným průtokem.

[8] ČSN EN 6760 75 Vnitřní kanalizace.

[9] ČSN 73 6660 Vnitřní vodovody a Z1, Z2, Z3.

[10] ČSN 75 7143 Jakost vody pro závlahu.

[11] Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

[12] Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby.

[13] British Standard BS 8525:2010 Greywater Systems.

[14] British Standard BS 8515:2009 Rainwater harvesting systems

– Code of practice.

[15] BSRIA – Brewer, D.; Brown, R.; Stanfield, G.: Technické doporučení

TN 7/2001 (Velká Británie).

[16] DIN 1989-1 Regenwassernutzungsanlage, Teil 1, Planung,

Ausfuhrung, Betrieb und Wartung.

[17] DIN 4045 Abwassertechnik – Grundbegriffe. Deutsches Institut

für Normung e.V., Berlín 2003.

english synopsis

Usage of Recycled Grey Waste Water in Buildings

Recently, technologies that respect the principles of

sustainability, use renewable energy and material sources

and strive to cut costs have been faced more intensely. In the

area of water management, one of the trends accepting these

conditions (especially in locations fighting with scarce water

sources) is the usage of recycled grey waste water for the needs

in buildings and on adjacent land. Repeated usage of grey water

is nowadays well established and economically justified.

klíčová slova:

šedé odpadní vody, potrubní systémy, technologie úprav

šedých vod, čisticí jednotky

keywords:

grey waste water, piping systems, grey water treatment

technology, cleaning units

58 stavebnictví 09/12


inzerce

QUANTUM

Pipelife Czech

SN 12

– kvalita a ekologie

Pipelife Czech s.r.o. patří mezi nejstarší

české výrobce plastových potrubí

a má pověst spolehlivého dodavatele.

Jeho výrobní a obchodní program je

zaměřen především na kvalitní výrobky,

přispívající k šetření životního prostředí.

V dalším textu si představíme dva reprezentanty

širokého sortimentu.

QUANTUM SN 12

Český trh plastových kanalizačních

potrubí má v současnosti dva základní

směry: kromě snah o nákup co nejlevnějšího

potrubí bez ohledu na kvalitu

a vhodnost použití, které vesměs končí

u žebrovaných potrubí, se na tuzemském

trhu objevuje stále více investorů,

požadujících výrobky maximálně spolehlivé

QUANTUM po celou dobu života. Chtějí

šetřit peníze za opravy, uvědomělejší SN 12

z nich si uvědomují také ekologické vlivy

poškozených a netěsných potrubí. Vyžadují

tedy vysokou bezpečnost a jsou

za ni ochotni při nákupu přiměřeně zaplatit.

QUANTUM Nejsou hloupí – nákupní cena potrubí

tvoří totiž jen asi 10 % SN ceny 12 stavby.

Probíhá rovněž návrat k PVC, léty ověřenému

materiálu, který má ze tří běžných

„kanalizačních“ plastů (PVC, PP,

PE) nejvyšší pevnostní modul, nejlepší

tvarovou stálost a je odolný proti vtlačení

kamene do stěny trubky. Díky příznivé

ceně PVC mohou plnostěnné PVC

trubky konkurovat trubkám z polypropylenu

se stěnou žebrovanou, tedy produktům

s nižší bezpečností. Nejvyšší

dosažitelnou životnost a spolehlivost

při rozumné ceně nabízí kvalitní

plnostěnné trubky z PVC.

Na řadě významných staveb v České

republice byly v posledních třech letech

použity třívrstvé plnostěnné trubky

systému PVC Quantum SN 12®.

Systém Quantum je vhodný

pro nejnáročnější podmínky

pokládky a provozu.

Trubky průměrů

160 až 400 mm

SN 12

odolávají silným nárazům i při bodu mrazu

a dovolují pokládku při minus 10 °C,

což u běžných PVC výrobků rozhodně

neplatí. Spolehlivá integrovaná trubní

hrdla obsahují těsnění s plastovou

výztuží. Těsnost spojů proto garantuje

nezvykle vysoká hodnota 4,8 baru pro

100 let užívání. Kompletní systém doplňují

tvarovky o vysoké kruhové tuhosti

(SDR 34).

Letos byla dále zvýšena užitná hodnota

systému Quantum SN 12® zavedením

světlé vnitřní trubní stěny, která

usnadní kamerovou inspekci (zvyšuje

i odolnost proti abrazi – rychlost splašků

až 15 m/s). Vnitřní popis trub dovolí

spolehlivě odhalit záměnu trub i po jejich

zasypání.

Globální změny klimatu nás stále více

vystavují extrémům: na jedné straně teplotním

maximům a dlouhému suchu, na

druhé přívalovým dešťům a záplavám.

Prohřešky při hospodaření s vodou

způsobují často její nedostatek. Spolu

se záplavami přispívají k erozním jevům,

znečišťování vody a ve svém důsledku

přinášejí i vyšší poplatky za dodávku pitné

vody.

Pipelife proto nyní přichází s komplexním

systémem efektivního hospodaření

s vodou. Nový systém Raineo® slouží

k zachycování, zadržování a efektivnímu

využití dešťové vody, případně k jejímu

bezproblémovému vsakování do země.

Systém Raineo® vychází z požadavků

Evropské unie a splňuje nejpřísnější

současné požadavky. Kvalita surovin

a komponentů zaručuje dlouhou životnost,

vysoká technická úroveň výrobků

i projekce garantuje spolehlivou funkci

po celé generace.

Funkce systému Raineo lze shrnout

následovně:

Zachycování dešťové vody ze střech,

silnic, parkovišť a dalších ploch městských

aglomerací, průmyslových i sportovních

areálů, letišť atd. K tomu slouží

liniová či bodová drenáž nebo uliční

vpusti.

Transport dešťové vody pomocí některého

ze široké nabídky kanalizačních

potrubí o různé stavbě a kruhové tuhosti,

s využitím kvalitních šachet různé

konstrukce a velikosti.

Čištění a úprava dešťové vody, zahrnující

nabídku separace mechanických

nečistot, olejů a ropných látek, případně

tuků a těžkých kovů.

Bezpečné shromažďování dešťové

vody pro další efektivní využití

a/nebo její vsakování do zeminy

s využitím osvědčeného

modulárního systému Stormbox,

případně podzemních

nádrží. Zachycení přívalové

vlny a následný řízený odtok

do kanalizace.

Přístup do potrubí, filtrů

a dalších komponentů pro

čištění, kontrolu a údržbu.

Je umožněn inspekčními

otvory, přístupovými šachtami

a konstrukcí všemi

směry čistitelných jednotek

Stormbox.

J. Jonášek

Pipelife Czech, s.r.o.

Kučovaniny 1778, 765 02 Otrokovice

Tel.: 577 111 211, fax: 577 111 227

e-mail: pipelife@pipelife.cz

www.pipelife.cz

stavebnictví 09/12

59


stavební materiály a technologie

text Pavel Rubáš | grafické podklady archiv autora

Akustické vlastnosti systémů ETICS:

připravované požadavky a jejich ověřování

Ing. Pavel Rubáš, Ph.D.

Absolvoval obor pozemní stavby

s modulem stavební fyzika na

Stavební fakultě ČVUT v Praze.

V současné době působí v Technickém

a zkušebním ústavu stavebním

Praha s.p. ve funkci ředitele pobočky

Teplice. Profesně se zabývá odbornými

a znaleckými posudky v oboru

stavební fyziky (světlená technika,

stavební akustika, radioaktivita) a systémy

managementu kvality, životního

prostředí, bezpečnosti práce a sociální

odpovědnosti.

E-mail: rubas@tzus.cz

Akustické vlastnosti systémů ETICS nejsou v ČR

dostatečně známé, přestože zasluhují hlubší pozornost

projektantů. Autor v příspěvku objasňuje

širší souvislosti mezi kontaktními zateplovacími

systémy a stavební akustikou.

Vnější tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS – External Thermal Insulation

Composite Systems) jsou definovány jako stavební výrobky, které se

dodávají v ucelené sestavě složek, skládajících se z lepicí hmoty, tepelného

izolantu, kotvicích prvků, základní vrstvy a konečné povrchové úpravy.

Dodatečné tepelně izolační vrstvy instalované kontaktně na libovolnou

stěnu radikálně zlepšují tepelný odpor, ale zároveň snižují neprůzvučnost

na specifických kmitočtových pásmech. Tento negativní efekt zateplení

není obvykle uživateli budovy vnímán, jelikož o celkovém akustickém

komfortu rozhodují většinou výplně otvorů – okna. V hlučných lokalitách

(okolí frekventovaných silnic, železnic) však může jít o významný problém.

Zkušební metody pro akustické vlastnosti ETICS

Navržená revize ETAG 004 (European Technical Approval Guideline) popisuje

určení akustických vlastností ETICS laboratorním měřením podle skupiny

norem ČSN EN ISO 10140-1, 2, 4 a 5. Určovanou veličinou je „zlepšení“

vážené vzduchové neprůzvučnosti ΔR w

, které je definováno jako rozdíl

neprůzvučnosti základní stěny s aplikovaným ETICS a bez ETICS pro každé

třetinooktávové pásmo, dále je určováno „zlepšení“ se započítáním faktorů

přizpůsobení spektra C a C tr

Zkoušený ETICS (tzv. akustická přídavná

konstrukce) musí pokrývat celou plochu základní stěny. V případě ETICS se

používá základní stěna s nízkým kritickým kmitočtem („těžká stěna“). Je ze

zdiva, monolitického betonu nebo betonových bloků s plošnou hmotností

350 ± 50 kg/m 2 . Materiál a tloušťka jeho stěny jsou voleny tak, aby

kritický kmitočet ležel v oktávovém pásmu 125 Hz, což se ověřuje

výpočtem nebo měřením. V materiálu základní stěny nesmí být

žádné dutiny a žádné tloušťkové rezonance pod 3150 Hz. Objemová

hmotnost bloků nebo zdiva musí být nejméně 1600 kg/m 3 . Vhodnou

skladbou jsou vápenopískové bloky s objemovou hmotností

1700 kg/m 3 ≤ ρ < 1800 kg/m 3 a šířkou 175 mm, se sádrovou omítkou

tloušťky 10 mm na jedné straně stěny. Charakterizování samotné přídavné

konstrukce vyžaduje, aby její akustické vlastnosti byly nezávislé

na základní konstrukci, ke které je připevněna. To je splněno, pokud

plošná hmotnost základní konstrukce je mnohem větší než plošná

hmotnost přídavné konstrukce, dále pokud kritický kmitočet základní

konstrukce je pod měřeným kmitočtovým rozsahem a konstrukční

spojení mezi přídavnou a základní konstrukcí je slabé. Jestliže se

skutečná situace liší od těchto podmínek, je účinnost přídavné konstrukce

do určité míry závislá na vlastnostech základní konstrukce [1].

Nezávislé určování akustických vlastností přídavných konstrukcí – ETICS –

tedy vyžaduje hmotnou základní stěnu. Velké množství praktických aplikací

však zahrnuje i různé lehké stěny. Z tohoto důvodu je u ETICS určených

k aplikaci na jiné typy stěny možné pro zkoušku použít konkrétní stěny

(dutinové tvárnice atd.) V těchto případech se v protokolu uvádí i přesná

skladba použité základní stěny.

Přídavná konstrukce – ETICS – musí být namontována na základní konstrukci

stejně jako v praxi na stavbě. Přídavná konstrukce musí být připojena na

boční části laboratoře stejným způsobem jako na stavbě, ale nesmí být

provedeno pevné spojení základní konstrukce s přídavnou konstrukcí přes

okraje bočních konstrukcí. Vytvrzovací doba přídavné konstrukce a jejího

upevnění musí být dostatečně dlouhá, aby bylo dosaženo konečných podmínek

[1]. Vliv ETICS na neprůzvučnost těžké stěny je zřejmý z obrázku 1.

Neprůzvučnost dvouvrstvé konstrukce je obecně tím lepší, čím je těžší.

Zároveň platí, že vzduchová neprůzvučnost roste s kmitočtem dopadajícího

a vyzařovaného zvuku. Na nízkých kmitočtech je na obrázku 1 u všech tří

křivek zřejmá oblast rezonance. U samotné základní stěny se objevuje na

f 0

= 63 Hz v nejnižší části slyšitelného spektra zvuku. V oblasti vlivu hmotnosti

(pásmo středních kmitočtů) roste neprůzvučnost s kmitočtem o 6 dB na

oktávu až do kritického kmitočtu vlnové koincidence, kde dochází k poklesu

neprůzvučnosti v důsledku rostoucího vlivu ohybové tuhosti konstrukce.

J. Nurzynski z polského Instytutu Techniki Budowlanej (ITB) uvádí následující

zkušenost ze zkoušek akustických vlastností – aplikace ETICS na bázi

polystyrenu (EPS 150 mm) s tenkovrstvou omítkou 5 mm posune významně

rezonanční kmitočet složené konstrukce až na 315 Hz a v případě minerální

vlny (MW 150 mm) s identickou omítkou dochází k posunu f 0

na 125 Hz [2].

ETICS, omítka f 0 (Hz) ΔR w (dB) ΔR w + C ΔRw + Ctr

EPS 150, 5 mm 315 –4 –5 –6

MW 150, 5 mm 125 0 –1 –3

Tab. 1. Vážené hodnoty Δ pro různé ETICS [2]

Při laickém zhodnocení neprůzvučnosti se může zdát, že je aplikace ETICS

na bázi polystyrenu i minerální vlny pozitivní. Vyhodnocením vážených

hodnot ze souboru naměřených dat podle ČSN EN ISO 717-1 zjistíme,

že aplikace ETICS 150 mm na bázi polystyrenu „zlepšuje“, resp. snižuje

váženou neprůzvučnost základní stěny o významné –4 dB [2].

Souvislosti s právními požadavky v ČR

Norma ČSN 73 0532 stanovuje požadavky na zvukovou izolaci obvodových

plášťů budov včetně oken a dveří. Požadavky jsou stanoveny s ohle-

60 stavebnictví 09/12


[1] ČSN ISO 10140-1 Akustika – Laboratorní měření zvukové izolace

stavebních konstrukcí – Část 1: Aplikační pravidla pro určité výrobky.

[2] Nurzynski, J.: The effect of additional thermal lining on the acoustic

performance of a wall, Euronioise, Paris, 2008.

[3] ČSN 73 0532 Akustika. Hodnocení zvukové izolace stavebních kon-


Obr.1.VlivETICSnaneprůzvučnostzákladnístěnysplošnouhmotností400kg/m 2


SouvislostisprávnímipožadavkyvČR

dem NormaČSN730532stanovujepožadavkynazvukovouizolaciobvodovýchplášťů

na funkci místnosti a hluk ve venkovním prostoru. Pro stavební úpravy

stávajících se tato norma také přiměřeně využívá. Vážené hodnoty

budovvčetněokenadveří.Požadavkyjsoustanovenysohledemnafunkcimístnostiahluk

stavební vzduchové neprůzvučnosti obvodových plášťů budov nesmí být

vevenkovnímprostoru.Prostavebníúpravystávajícíchbudovsetatonormataképřiměřeně

nižší než požadavky stanovené normou. Požadované hodnoty se odvozují

využívá.Váženéhodnotystavebnívzduchovéneprůzvučnostiobvodovýchplášťůbudov

v závislosti na venkovním hluku, vyjádřeném ekvivalentní hladinou akustického

tlaku A ve vzdálenosti 2 m před fasádou, L Aeq,2m

nesmíbýtnižšínežpožadavkystanovenénormou.Požadovanéhodnotyseodvozujív

v denní a noční době.

závislostinavenkovnímhluku,vyjádřenémekvivalentníhladinouakustickéhotlakuAve

Aplikace ETICS často souvisí s výměnou oken, a proto je nutné upozornit

na skutečnost, že snížení požadavků na neprůzvučnost oken se podle

vzdálenosti2mpředfasádou,L Aeq,2m vdenníanočnídobě.AplikaceETICSčastosouvisí

normy uplatní jen tehdy, jestliže hodnota vážené neprůzvučnosti plné části

svýměnouoken,aprotojenutnéupozornitnaskutečnost,žesníženípožadavkůna

obvodového pláště je nejméně o 10 dB vyšší než hodnoty vážené neprůzvučnosti

oken. Typické zateplení budovy polystyrenem 150 mm, kde 400 kg/m 2 [2]

neprůzvučnostokensepodlenormyuplatníjentehdy,jestližehodnotaváženéneprůzvučnosti

plnéčástiobvodovéhopláštějenejméněo10dBvyššínežhodnotyváženéneprůzvučnosti

podíl plochy oken k celkové ploše pláště místnosti mezi 35 %

oken.Typickézatepleníbudovypolystyrénem150mm,kdejepodílplochyokenkcelkové

až %, může paradoxně zvýšit požadavek na neprůzvučnost výplní

Závěr

otvorů R w

o 3 dB, jelikož hodnota takto zateplené plné části obvodového

plošeobvodovéhopláštěmístnostimezi35%až50%,můžeparadoxnězvýšítpožadavekna

pláště již nemusí být o 10 dB vyšší než hodnota vážené neprůzvučnosti

neprůzvučnostvýplníotvorůRwo3dB,jelikožhodnotataktozateplenéplnéčásti

instalovaných oken.

obvodovéhopláštěčastonebudeo10dBvyššínežhodnotyváženéneprůzvučnostioken.


SoučasnévyužitívýpočtovéhomodeluuETICS

výpočtového

modelu u ETICS

Použitá literatura:

Rezonanční

Rezonančníkmitočetf

kmitočet f 0

dvouvrstvé 0 dvouvrstvékonstrukcelzestanovitvýpočtempodleČSNEN

konstrukce lze stanovit výpočtem

12354vzávislostinadynamickétuhostis´.NormaposkytujeodhadR podle ČSN EN v tuhosti s´. poskytuje

odhad ΔR w

w vzávislostina

rezonančnímkmitočtuf v závislosti 0 .Pokudjef na rezonančním 0 kmitočtu většínež160Hz,vycházíR f 0

. Pokud je f 0 w záporněadáleklesás

rostoucímrezonančnímkmitočtemažnaminimumRw=–10dB.Vsoučasnédoběse

než 160 Hz, vychází ΔR w

záporně a dále klesá s rezonančním

kmitočtem až na minimum ΔR w

= –10 dB. V současné době se připravuje

připravujetechnickýnávodnavýpočetR w ,potébudemožnéakustickévlastnostiETICS

technický návod na výpočet ΔR w

, poté bude možné akustické vlastnosti strukcí a v budovách. Požadavky.

stanovitteoretickýmvýpočtempodlepostupuschválenéhoEvropskouorganizacípro

ETICS stanovit teoretickým výpočtem podle postupu schváleného Evropskou

organizací pro schválení (EOTA).

technickáschválení(EOTA).



f

0

= 160⋅

⎛ 1




⎝ m´

1

1

+


2




(1)


kde:

kde m´1 plošná hmotnost základní plošnáhmotnostzákladnístěnykg/m stěny kg/m 2

m´1 2 ;

m´2 plošná hmotnost plošnáhmotnostETICSkg/m 2

m´2 2 ;

s´ s´ dynamická tuhost dynamickátuhostETICSMN/m 3 (podrobněji viz ČSN EN 29052-1).

3 (podrobnějivizČSNEN290521)

Deklarace hodnoty ΔR w

u značky CE

[1]

3

Revidovaný ETAG vstoupí v platnost v průběhu roku 2013. Pokud nebude

vlastnost ΔR w

přímo změřena v laboratoři nebo určena výpočtem, může

být výrobcem ETICS deklarována hodnotou ΔR w

= –8 dB, což je obecně

velmi nevýhodné. Deklarace NPD (no performance determined, tj. vlastnost

neurčena) je v tomto případě také použitelná, ale kvůli uváděným

skutečnostem je nevhodná, jelikož výrobce neurčením vlastnosti přenáší

úkol na projektanta, který bude stejně konzervativně předpokládat pokles

vlivem zateplení o 8 dB.

inzerce

▲ Obr. 1. Vliv ETICS na neprůzvučnost základní stěny s plošnou hmotností

Akustický komfort v budovách je stále podceňován na úkor jejich uživatelů.

Autor se v příspěvku pokusil stručně objasnit širší souvislosti

mezi kontaktními zateplovacími systémy a stavební akustikou. Hodnoty

ΔR w

budou nově laboratorně měřeny a deklarovány se zřetelem k jejich

racionálnímu využití v hlukových studiích.

[4] Čechura, J.: Stavební fyzika 10, Vydavatelství ČVUT, Praha, 2006.

english synopsis

ETICS Acoustic Characteristics – Requirements

being Prepared and Verification thereof

ETICS acoustic characteristics are not very well known in

the Czech Republic although they certainly deserve greater

attention from designers. Acoustic comfort in buildings is still

underestimated on the expense of their users. In the article the

author has tried to explain the wide interaction between contact

heat-insulation systems and the building acoustics.

klíčová slova:

kontaktní zateplovací systémy (ETICS), akustické vlastnosti ETICS

keywords:

contact heat-insulation systems (ETICS), ETICS acoustic

characteristics

odborné posouzení článku:

doc. Ing. Václav Kupilík, CSc.,

Fakulta stavební ČVUT v Praze

stavebnictví 09/12

61


svět stavbařů

text a grafické podklady SPS v ČR

SPS v ČR: výsledky ankety mezi členy

Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR oslovil

na počátku června 2012 svou členskou základnu

a zaslal jí sadu dotazů jako součást rozsáhlé

ankety, zaměřené na aktuální situaci ve stavebních

firmách.

Anketa byla ukončena 30. června

2012 a přinesla řadu zajímavých

výsledků – většinu z nich bylo

možné předpokládat, některé

však byly překvapující. Celkem

se šetření zúčastnilo 116 firem

ze všech krajů České republiky.

Největší účast byla zaznamenána

v Moravskoslezském, Jihomoravském

a Středočeském kraji, v Kraji

Vysočina a v Praze. Respondenti

porovnávali rok 2011 s předpokládaným

vývojem roku 2012. Kladené

otázky směřovaly na objem

stavební produkce, hospodářské

výsledky, stav zaměstnanců a objem

nasmlouvaných prací. Další

okruh dotazů se zabýval firmami

a dopady aktuální situace na firmy.

V oblasti produkce, hospodářského

výsledku, stavu zaměstnanců

a nasmlouvaného objemu prací

V uvedených grafech je stav roku 2012 oproti roku 2011

signalizují dvě třetiny všech oslovených

firem v České republice

pokles. U zakázky předpokládá pokles

větší než 10 % dokonce 52 %

dotázaných. Tato čtyři kritéria

vnímá jako parametr beze změny

10 až 30 % firem, nárůst naopak

hlásí 8 až 22 % firem.

V části ankety podle převažující činnosti

firem panuje nepříznivá situace

zejména v oblasti inženýrského

stavitelství – pokles hlásí až 88 %

dotázaných. Nejhorší údaje získal

SPS v ČR z odpovědí týkajících se

nasmlouvaného objemu prací – pokles

o více než 20 % hlásí 56 % stavebních

společností. U pozemního

stavitelství není situace o mnoho

lepší. Ve čtyřech výše uvedených

parametrech byl zjištěn pokles

přibližně u dvou třetin firem, beze

změn zůstalo jen 10 až 28 % firem.

Jako největší podnikatelský problém

vidí respondenti svoji zakázkovou

náplň – 85 % firem.

Nejmenší starostí je podle 13 %

dotázaných nedostatek pracovních

sil. Překvapivým zjištěním je v 58 %

případů investiční nepřipravenost

jednotlivých staveb a v 70 % případů

jsou to problémy s legislativou.

Snížení počtů zaměstnanců jako

dopad současné špatné situace

ve stavebnictví avizuje 60 % firem,

omezení vlastních investic 80 %,

krácení mezd 42 % a reorganizaci

připravuje 50 % dotázaných.

Ve stavební produkci předpokládá

v Praze pokles 57 % dotázaných

firem, nárůst naopak 26 %.

Podle stejného kritéria očekává

v Moravskoslezském kraji 72 %

firem pokles, nárůst pak 20 %.

V Kraji Vysočina naopak 49 % firem

očekává nárůst stavební produkce,

pokles 39 %, změny nečeká 12 %.

Jihomoravský kraj hlásí z 85 %

pokles, beze změn 15 %.

Výsledky ankety budou využity pro

jednání s vládou ČR, s ostatními

státními orgány a dalšími subjekty.

Mohou být důležité také pro rozhodování

o strategických záležitostech

jednotlivých členských firem

SPS v ČR. Prorůstovými opatřeními

a potřebnou legislativou se má zabývat

Poradní sbor předsedy vlády

pro sektor stavebního průmyslu.

Nutné investice zejména do dopravy,

bydlení a projektů PPP by měly

přímý pozitivní dopad na zaměstnanost

a vrátily by stavebnictví jeho

významnou roli. Výsledky ankety

SPS v ČR budou jedním z argumentů,

proč tyto kroky podpořit.

Komplexní a úplné výsledky ankety

jsou uveřejněny na www.sps.cz

v rubrice Dokumenty a info/Stavebnictví

v číslech. Výsledky zachycují stav

ve firmách i z pohledu konkrétního kraje,

velikosti firmy a jejího zaměření. ■

Autoři:

Ing. Pavel Ševčík,

viceprezident, obchodně-technický

ředitel

Mgr. Alena Čechová,

tisková mluvčí

Svaz podnikatelů ve stavebnictví

v ČR

▲ Podle činnosti – pozemní stavitelství – objem nasmlouvaných prací – celá ČR

▲ Podle činnosti – inženýrské stavby – objem nasmlouvaných prací – celá ČR

▲ Předpokládané změny – hospodářský výsledek – celá ČR

▼ Předpokládané změny – stavební produkce – celá ČR

▲ Předpokládané změny – nasmlouvané objemy prací – celá ČR

▼ Předpokládané změny – stav zaměstnanců – celá ČR

62 stavebnictví 09/12


inzerce

Zateplovací systém

Cemix THERM P SILVER

Zateplovací systém Cemix THERM P

HLAVNÍ CENA SILVER získal další prestižní ocenění –

Hlavní cenu v soutěži Výrobek roku 2012.

Výrobek

Cemix THERM P SILVER je zateplovací

systém s izolantem nové genera-

roku 2012

ce, šedým expandovaným polystyrenem.

Obsahuje nanočástice grafitu, které odrážejí teplo

zpět k jeho zdroji. Zvyšuje tak účinnost izolantu.

Součinitel tepelné vodivosti λ = 0,032 W/m·K je o cca

20 % nižší než hodnota bílého EPS. Díky těmto lepším

tepelněizolačním vlastnostem je při zachování stejného

tepelného odporu možné aplikovat o 20 % tenčí izolant.

Úsporu představuje také použití užších zakládacích

lišt, kratších hmoždinek, nižší spotřeba lepidla, síťoviny

a omítky v oblasti ostění a dalších doplňků systému.

• VEGA & NSC • WWW.VYROBEKROKU.CZ


CELOREPUBLIKOVÁ SOUTĚŽ STAVEBNÍCH VÝROBKŮ

Zachování původní navržené tloušťky izolantu, při použití

šedého polystyrenu, znamená získání lepších tepelněizolačních

vlastností o 20 %.

Povrchovou úpravu zateplovacího systému Cemix

THERM P SILVER řeší strukturální pastovité omítky Cemix

na akrylátové, silikátové, silikonové či silikonsilikátové

bázi a ve více než 400 barevných odstínech.

Zateplovací systém Cemix

THERM P SILVER vychází

z prověřeného systému

Cemix THERM P, který je

certifikován podle evropské

směrnice ETAG 004 a splňuje

tak nejvyšší požadavky

kladené na jakost a kvalitu

podle ČSN i EN.

Systém je určen především pro profesionální zateplení

stěnových konstrukcí rodinných, bytových či panelových

budov, ale také na budovy průmyslové či administrativní.

Stejně tak je určen pro řešení zateplení nízkoenergetických

a pasivních domů.

ETICS Cemix THERM P SILVER je vynikající volbou pro

každého, kdo hledá progresivní a inovativní řešení spojené

se zásadními úsporami energie.

Více informací k tomuto oceněnému výrobku najdete na

www.cemix.cz

ŠPIČKOVÉ

ZATEPLENÍ

• WWW.VYROBEKROKU.CZ

VEGA & NSC

CELOREPUBLIKOVÁ

Výrobek

roku

2012



HLAVNÍ CENA

VÝROBKŮ

Dlouhodobě oceňovaný výrobce

stavebních materiálů

Nechceme se chlubit, že jsme nejlepším výrobcem

stavebnin roku, ale že je náš zateplovací systém

CEMIX THERM P SILVER výrobkem roku 2012, na to

jsme opravdu hrdí.

EBNÍCH

V

STA

SOUTĚŽ

T

AV

stavebnictví 09/12

63


svět stavbařů

Novela zákona o veřejných zakázkách

Novela zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách,

ve znění pozdějších předpisů, nabyla

účinnosti 1. dubna 2012. Novela obsahuje řadu

zmocňovacích ustanovení k vydání prováděcích

právních předpisů.

Po mnoha letech se podařilo prosadit,

aby zákon umožňoval vydat

několik vyhlášek, na které čekalo

zejména stavebnictví, podílející se na

veřejných zakázkách ve velmi značném

rozsahu. Na jejich zpracování

se významnou měrou účastnil Svaz

podnikatelů ve stavebnictví v ČR

(SPS v ČR) prostřednictvím svých

expertních skupin i v rámci SIA.

Vyhlášky byly ovšem vydány se

značným zpožděním a jejich účinnost

byla stanovena až k 1. září

2012. V nastalém legislativním

vakuu musí jak zadavatelé, tak

dodavatelé (uchazeči o veřejné

zakázky) improvizovat.

Vyhláška č. 2012/230 Sb.

Stanoví se jí podrobnosti vymezení

předmětu veřejné zakázky na

stavební práce a rozsah soupisu

stavebních prací, dodávek a služeb

s výkazem výměr.

Vyhláška stanoví povinnost zadavatelům

předložit jako součást

zadávací dokumentace komplexní

podklady pro zpracování nabídky

a jejich odpovědnost za úplnost

a správnost těchto podkladů. Z oblasti

projektové dokumentace to

je příslušná dokumentace pro provádění

stavby (§ 44 odst. 4 písm.

a) zákona a § 1 odst. 3 vyhlášky).

Vyhláška přímo neodkazuje na

prováděcí předpisy ke stavebnímu

zákonu (vyhláška č. 499/2006 Sb.,

o dokumentaci staveb, příloha 2),

ale ze souvislostí to vyplývá. Vzhledem

k tomu, že dokumentace pro

provádění stavby podle stavebního

zákona není povinnou součástí

přípravy všech staveb, má toto

ustanovení charakter speciální

právní úpravy pro stavby, jež jsou

veřejnými zakázkami.

Dokumentace pro provádění stavby

podle stavebních předpisů neobsahuje

ovšem ekonomickou, nákladovou

část. Vyhláška proto doplňuje

tuto dokumentaci o soupis prací,

výkaz výměr. Aby uchazeči mohli

zpracovat vzájemně porovnatelné

nabídky, stanoví vyhláška možnost

použít cenovou soustavu, která

v potřebném rozsahu (podrobnosti)

zpracování nabídky umožní. Vedlejší

a ostatní činnosti související

s umístěním stavby nebo s plněním

obchodních podmínek musí být

také součástí soupisu a jejich popis

musí umožnit uchazečům sestavit

nabídkovou cenu.

Předpokládá se, že tuto doplňující

část zpracuje projektant stavby.

Vyhláška zavádí z podnětu

SPS v ČR také povinnost zatřídění

položek podle klasifikace stavebních

objektů. Musíme upozornit,

že nejde o číselník CZ-CC ani CPV,

jejichž správcem je ČSÚ, ale o třídník

zpracovaný na bázi Jednotné

klasifikace stavebních objektů,

který je dosud v praxi používán

a ke kterému bude zajištěn dálkový

přístup na stránkách MMR ČR. Původní

návrh, aby číselník zpracoval

a spravoval SPS v ČR, byl v průběhu

legislativního procesu opuštěn.

MMR ČR na webových stránkách

Informačního systému o veřejných

zakázkách uveřejnilo obsáhlou Metodiku

zadávání veřejných zakázek

podle stavu k 15. červenci 2012, ve

které je tato nepřesnost opakována

(konkrétně na str. 90).

Obecně lze konstatovat, že vyhláška

bude významným přínosem pro

zkvalitnění podkladů k zadávacímu

řízení.

Vyhláška č. 231/2012 Sb.

Stanoví se jí obchodní podmínky

pro veřejné zakázky na stavební

práce. Situace je v tomto případě

odlišná. Návrh vyhlášky zapracovaný

MMR ČR obsahoval právní úpravu

náležitostí smlouvy o dílo jako

součást zadávací dokumentace,

respektive zadávacích podmínek.

Návrh ukládal mj. v rámci obchodních

podmínek povinné náležitosti smlouvy

o dílo, zejména cenu prací s odkazem

na vyhlášku č. 230/2012 Sb.,

platební podmínky z hlediska způsobu

fakturace, pojištění odpovědnosti

zhotovitele za škodu, otázky související

s provozem zařízení staveniště,

kontrolu projektové dokumentace

a provádění prací, délky záručních

lhůt, smluvní pokuty a další.

Po projednání návrhu vyhlášky v Legislativní

radě vlády (pro soukromé

právo) byly tyto podstatné části

vyjmuty a zbývající část vyhlášky je

tedy pouhým torzem. Důvodem byl

údajně nadbytečný rozsah právní

regulace v oblasti smluvní volnosti.

V této souvislosti je ovšem nutné

připomenout, že v soukromoprávních

vztazích je tato zásada správná,

ale zákon o veřejných zakázkách

a prováděcí právní předpisy k němu

jsou normami veřejného práva, kde

právě ve veřejném zájmu je namístě

přísnější regulace. Vymezení mantinelů

ve smluvních podmínkách

právním předpisem je jedním

z nástrojů k omezení korupce a manipulace

v zadávacím řízení.

Vyhláška nevylučuje sice explicitně

možnost upravit smluvní podmínky

všeobecnými obchodními podmínkami

podle § 273 obchodního

zákoníku, ve vlastním textu o této

možností však neuvažuje. V této

souvislosti je podivné ustanovení

§ 1 odst. 1, kde se stanoví bližší

požadavky na úpravu podstatných

náležitostí obchodních podmínek,

když v dalším textu podstatné náležitosti

obchodních (smluvních) podmínek

absentují. Nepřímý odkaz na

odůvodnění veřejné zakázky v § 1

odst. 3, míněno zřejmě vyhláškou

č. 232/2012 Sb., nemá význam,

protože ani tento právní předpis (viz

dále) nestanoví pro stavební práce,

pokud jde o obchodní podmínky,

základní limity, které musí zadavatel

v zadávacích podmínkách, pokud

se od nich odchýlí, odůvodnit.

Platební podmínky, jež byly obsaženy

v prvním návrhu vyhlášky, částečně

řeší návrh novely obchodního

zákoníku, která je transposicí

evropské směrnice 7/2011/EU

o postupu proti opožděným

platbám v obchodních transakcích

(v současné době v neukončeném

legislativním procesu).

MMR ČR připravuje Metodiku ke

stanovení obchodních podmínek

pro veřejné zakázky na stavební

práce. Jakákoliv iniciativa v tomto

směru je chvályhodná, avšak je

třeba si uvědomit, že metodika

není obecně závazným právním

předpisem. Je otázkou, jak bude

akceptována především ve sféře

územních samosprávných celků,

kde se realizuje velký počet stavebních

zakázek a kde také jsou

s kvalitou zadávacích řízení větší

problémy.

Vyhláška č. 232/2012 Sb.

Tato vyhláška pojednává o podrobnostech

rozsahu odůvodnění účelnosti

veřejné zakázky a odůvodnění

veřejné zakázky. Má věcně dvě

části. První se týká odůvodnění

potřebnosti a účelnosti veřejné

zakázky jako takové. Vzhledem

k časovému předstihu (bezprostředně

před zahájením zadávacího

řízení – viz § 159 odst. 3 zákona)

je třeba se zamyslet, jaký má

odůvodnění v této fázi praktický

význam. Potřebnost a účelnost veřejné

zakázky musí být zřejmá ještě

před zahájením jakékoliv přípravy,

tedy formou jakéhosi investičního

záměru. Odůvodňovat potřebnost

a účelnost veřejné zakázky až ve

fázi, kdy komplexní příprava stavby

byla dokončena, je z hlediska

nakládání s veřejnými prostředky

problematické. Je možné, že tvůrci

vyhlášky vycházeli z povinnosti

zdůvodnění veřejné zakázky již při

jejím koncipování z finančních předpisů

o hospodaření s veřejnými

prostředky. Přesto lze doporučit,

aby zejména u větších, ne tedy jen

významných zakázek – viz § 16a

zákona – komplexní právní úprava

stanovila povinnost odborné expertizy

zpracované nezávislým orgánem.

Druhá část vyhlášky se týká odůvodňování

technických kvalifikačních

předpokladů (pro stavební práce §

3 odst. 3). Odůvodňování obchodních

podmínek (§ 4) ovšem pouze

64 stavebnictví 09/12


u veřejných zakázek na dodávky

a služby, netýká se tedy stavebních

prací. Tvůrce právního předpisu

zřejmě předpokládal, že samostatný

právní předpis upravující tyto

obchodní podmínky se s danou

problematikou vypořádá precizněji.

K tomu však nedošlo a okleštěná

vyhláška č. 231/2012 Sb.

neobsahuje ani ty nejpotřebnější

části, které právě ve zmíněném

§ 4 pro „nestavební“ zakázky definovány

jsou.

Cílem tohoto právního předpisu

bylo omezit libovůli zadavatelů při

stanování technických kvalifikačních

předpokladů, obchodních

podmínek, základních a dílčích

hodnoticích kritérií a způsobu hodnocení

nabídek, a tak v zadávacím

řízení stanovovat podmínky ve prospěch

předem vybraného uchazeče.

I přes dobře míněné formulace

ani tento předpis manipulaci

se zadávacími podmínkami,

respektive s veřejnými zakázkami

obecně, nezabrání. I při povinném

zdůvodňování požadavků „nad

rámec“ se najde vždy dostatečný

prostor pro argumenty, zejména

u stavebních zakázek, které

svou jedinečností a praktickou

neopakovatelností v prostoru a čase

objektivní srovnání neumožňují. ■

Autor:

JUDr. Pavel Novák,

vedoucí sekce legislativně-právní

Svazu podnikatelů ve stavebnictví

v ČR

Trvale udržitelná konkurenceschopnost stavebního průmyslu

Především projednání připravovaného

Akčního plánu pro odvětví stavebnictví

ještě před jeho schválením Evropskou

komisí se zástupci a představiteli

stavebnictví z celé Evropy bylo cílem

Stavebního summitu, organizovaného

Federací evropského stavebního

průmyslu (FIEC) a Evropskou komisí

při příležitosti každoročního kongresu

této federace, konaného ve dnech

7.–9. června 2012 v Istanbulu.

„Výkonnost stavebního odvětví má

významný vliv na rozvoj celkového

hospodářství,“ prohlásil Antonio Tajani,

viceprezident Evropské komise.

„Konkurenceschopnost stavebních

firem se tak stává významnou

záležitostí nejen z hlediska růstu

a zaměstnanosti všeobecně, ale

také pro zajištění udržitelnosti a životaschopnosti

tohoto odvětví,“ dodal

Tajani, když hovořil o stavebnictví

jako o rozhodujícím a strategicky

důležitém sektoru pro růst v rámci

programu strategického rozvoje EU

do roku 2020.

inzerce

Odstupující prezidentka FIEC Luisa

Todini využila této příležitosti k tomu,

aby zdůraznila, že „stavebnictví má

velký prorůstový potenciál při renovaci

stávajících budov a opravách

a udržování funkčnosti dopravní

a energetické infrastruktury, kde

však současně velice často chybí

financování a regulační rámec, což

nedává záruku z dlouhodobého hlediska

perspektivnosti investovat“.

Kromě toho dodala: „Mnoho stavebních

společností FIEC, zejména

malých a středních firem, je tak na

pokraji platební neschopnosti a bankrotu,

protože se stále opožďuje

úhrada plateb od státních orgánů

a současně trvá neochota bank

poskytovat půjčky“.

K tomu, aby byla zajištěna konkurenceschopnost

stavebních firem

EU, dále zdůraznila, že „je nezbytné

zajistit rovné podmínky, které budou

v souladu s normami pro životní prostředí,

sociálními a společenskými

normami a které budou závazně

platit jak na evropských, tak i na

mezinárodních trzích“.

Na závěr summitu pak Todini gratulovala

viceprezidentovi Tajanimu

k jeho rozhodnutí konat pravidelně

obdobná setkání na vysoké úrovni

s představiteli Evropské komise

a FIEC a v této souvislosti dodala:

„Tento krok velice vítáme a uděláme

všechno pro zajištění toho, aby

navržená vládní politika a doporučení

byly realizovány formou konkrétních

nástrojů, které další udržitelný a konkurenceschopný

rozvoj zaručí“.

Pro celoevropskou federaci FIEC

z toho vyplývá povinnost účasti při

hledání řešení a výzev, kterým Evropa

bude čelit nejen v současnosti,

ale i v budoucnosti.

Valná hromada FIEC zvolila v rámci

kongresu novým prezidentem

FIEC na volební období 2012–2014

Thomase Schleichera z Německa,

jenž vystřídá dosavadní prezidentku

Luisu Todini z Itálie, které skončilo její

volební období.

Schleicher je šéfem středně velké

stavební společnosti v německém

Badensko-Württembergsku,

odborníkem v oblasti dopravní

infrastruktury, jenž se zajímá také

o rekonstrukce historických staveb.

Dosud reprezentoval zájmy stavebního

průmyslu v klíčových pozicích

na národní úrovni i ve strukturách

Evropské unie jako představitel

Německé stavební průmyslové

federace (HDB) a od roku 2010

jako viceprezident FIEC a prezident

sociální komise.

Federace evropského stavebního

průmyslu sdružuje v současnosti

33 národních svazů stavebnictví,

včetně SPS ČR, z celkem 29 zemí,

od malých až po globální hráče, kteří

reprezentují různé formy stavebních

aktivit. ■

Autorka:

Mgr. Alena Čechová,

tisková mluvčí Svazu podnikatelů

ve stavebnictví v ČR

stavebnictví 09/12

65


svět stavbařů

Kolik bude mít stát peněz v roce 2013?

V současné době probíhají závěrečné práce na

přípravě státního rozpočtu pro rok 2013 a rozpočtů

jednotlivých státních fondů.

V případě stavebnictví jsou to

především Státní fond dopravní

infrastruktury (SFDI), Státní fond

bytového rozvoje (SFRB) a Státní

fond životního prostředí (SFŽP).

Rozpočet SFDI na rok 2013 a střednědobý

výhled na roky 2014 a 2015

ve svém návrhu jednoznačně

ukazuje, jaký dopad by mělo jeho

schválení, pokud by zůstal v nezměněné

podobě. Mělo by to vliv nejen

na stav dopravní infrastruktury, ale

také na ekonomiku státu a konkurenceschopnost

ČR. Výdajový

rámec (národní zdroje) činí pro rok

2013 pouhých 37 mld. Kč, tj. 41 %

ze skutečné potřeby ŘSD a SŽDC.

Důsledky omezení:

■ reálné nebezpečí nedočerpání

prostředků EU v rámci Operačního

programu Doprava 2007–2013;

■ nemožnost realizovat dostatečný

objem náhradních projektů;

■ omezení dofinancování probíhajících

projektů;

■ nemožnost zahájit nové projekty

pro nové rozpočtové období EU

2014–2020;

■ snížení tlaku na investorskou

přípravu, která je v současnosti

již omezena pod kritický bod;

■ omezení oprav a údržby dopravní sítě;

■ znemožnění dodavatelské sféře

plánovat zdroje a kapacity.

Nedostatečný rámec národních

zdrojů zcela paralyzuje systém

financování. Zatímco v předchozích

letech zbývaly zdroje v podstatě jen

na evropské projekty, ve výhledu se

už ani na toto povinné spolufinancování

nedostává.

Rozpočet SFRB byl zpracováván

ve snaze zlepšit situaci v bytové

výstavbě a zajistit její opravy.

SPS vítá novelu vyhlášky o poskytování

nízkoúročených půjček na

výstavbu nájemních domů. Ohlášená

transformace na společnost holdingového

typu umožní přímé přijímání

prostředků EU, např. prostřednictvím

programu JESSICA. Rovněž projednávaná

nová forma programu PANEL

by měla v roce 2013 vést k nárůstu

realizovaných projektů.

Výše finančních prostředků na

pokrytí těchto programů je vysoce

neuspokojivá. Pochyby vyvolává

i novela zákona č. 406/2000 Sb.,

o hospodaření energií, která může

vést ke zdražení výstavby a snížení

ochoty investorů do bytové výstavby

vkládat své prostředky.

Rozpočet SFŽP obsahuje některé

prozatím problematické tituly

a diskutabilní je i jejich finanční zajištění.

Pozoruhodné je i vysvětlení

některých disproporcí. Rozpočet

ve výdajové části uvolňuje částku,

která umožňuje kofinancovat

10 mld. Kč z fondů EU, zapotřebí by

však bylo získat 27,5 mld. Kč. Na dofinancování

tohoto objemu finanční

prostředky SFŽP má, avšak Ministerstvo

financí ČR mu neumožní

je pro tento účel použít. Znamená

to tedy, že ministerstvo nestojí ani

v případě životního prostředí o peníze

„zadarmo“, stejně jako v případě

dopravní infrastruktury?

Málo uvěřitelná je také informace

o přípravě nového programu s pracovním

názvem Zelená úsporám

II. Má být hrazen z prostředků

získaných z prodeje emisních povolenek.

O program má zájem

však také MMR, jež by určitě bylo

kompetentnějším realizátorem

programu, je totiž bezprostředně

spojeno s jeho posláním a náplní. ■

Zdroj:

Svaz podnikatelů ve stavebnictví

v ČR

Stavebnictví ve špatné kondici

Stavebnictví zná své výsledky

za první pololetí letošního roku.

Český statistický úřad sdělil za

pololetí meziroční sedmiprocentní

propad a téměř pětadvacetiprocentní

oproti roku 2008.

To, že nepříznivá situace českého

stavebnictví je již několik

let stranou zájmu vlády a jejích

ministrů, mj. vedlo svaz i k tomu,

aby provedl průzkum u vybraných

členských firem Svazu podnikatelů

ve stavebnictví v ČR všech

velikostních kategorií z oborů

pozemního i inženýrského stavitelství

ve všech krajích. Výsledek

jasně obráží nedůvěru předních

manažerů v brzký obrat a obavy

o další vývoj odvětví.

S pragmatickým očekáváním

sledujeme další vývoj vládních

příslibů na přijetí konkrétních

prorůstových opatření ke zmírnění

dopadů finanční krize.

66 stavebnictví 09/12

povídají za ekonomiku tohoto

státu, konkrétně za její sociální

dopady, za neuspokojivý stav

bytového fondu, dopravní infrastruktury

a životního prostředí.

A samozřejmě především tím

také za velkou ztrátu toho, co

Pokles více než 20

%

25 %

Pokles do 5 %

4 %

Předpokládané změny v roce 2012 oproti roku 2011

Celá ČR

Pokles 5-10 %

17 %

Stavební produkce

Doufali jsme, že mnohé budou

mít příznivý dopad i na stavebnictví.

Celou řadu konkrétních

námětů jsme definovali a předali

příslušným ministrům již před

více než půl rokem.

Svaz podnikatelů ve stavebnictví

se snaží přimět vládu k nastartování

opatření, která by českému

stavebnictví pomohla. Zatím se

svazu dostává jen slibů, s potřebnými

investicemi však vláda ještě

nezačala. Pokud tak co nejdříve

neučiní, nelze očekávat jiné než

negativní výsledky i v dalších

měsících.

Sledujeme s obavami celkové

zaostávání české ekonomiky,

jež se ve stavebnictví projevuje

nadproporčně. Ani údaje

Českého statistického úřadu

ani údaje průzkumu od svazu

nepomáhají k tomu, aby je jako

varování vnímali ti, kdo zodnám

schází – peněz do státního

rozpočtu. ■

Autor:

Ing. Václav Matyáš,

prezident Svazu podnikatelů

ve stavebnictví v ČR

Beze změny

10 % Nárůst 10-20 %

3 %

Nárůst 5-10 %

7 %

Pokles 10-20 %

23 %

Nárůst do 5 %

7 %

Nárůst nad 20 %

4 %

▲ Stavební produkce v ČR – předpokládané změny v roce 2012 oproti roku 2011

Index stavební produkce

2008 2009 2012

▼ Index stavební (vztaženo k počátečnímu produkce roku 2008) – vztaženo k počátečnímu stavu roku 2008

110,0

105,0

100,0

95,0

90,0

85,0

80,0

75,0

70,0

65,0

60,0

110,0

105,0

100,0

I.

II.

III.

IV.

Index stavební produkce

(vztaženo k počátečnímu roku 2008)

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

XI.

XII.

2008 2009 2012


inzerce

Nejvyšší bezpečnost, špičková kvalita

a vyjímečný design kování od

Okenní technika

Dveřní technika

autOmatické vstupní systémy

systémy managementu buDOv

spojuje bezpečnost s funkčností a designem.

To nejdůležitější, co každý člověk mj. od svých dveří

a oken očekává, je vysoká kvalita, uživatelský komfort

a naprostá bezpečnost proti vloupání. Firma GU toto

vše plně svojí komplexní nabídkou špičkových produktů

splňuje.

NEVIDITELNÉ PANTY, přesněji řečeno skryté panty

s označením UNI-JET SC / CC

Dokonalý vývoj a precizní zpracování zaručující bezproblémový

chod při váze křídla až 130. Velkým úhlem otevření

– až 100 st. – se zvyšuje komfort užívání lepším

a neomezeným výhledem z okna.

Důležitou stránkou je hlavně bezpečnost. Skryté okenní

kování UNI-JET SC splňuje svojí technickou výjimečností

za použití adekvátních uzavíracích protikusů třídu

bezpečnosti RC2 podle ČSN EN 1627. Povrchová antikorozní

úprava ferGUard taktéž vysoce převyšuje požadavky

norem a zvyšuje tak užitnou hodnotu celých oken

prodloužením jejich životnosti.

Skryté okenní kování UNI-JET SC / CC se hodí na všechny

běžně používané materiály – dřevo, PVC a hliník.

Buďte nároční na kvalitu, design a bezpečnost,

spolehněte se na výrobky !

Více na www.g-u.com

DVEŘNÍ TECHNIKA

DVEŘNÍ TECHNIKA

Samozamykací

DVEŘNÍ TECHNIKA Samozamykací

bezpečnostní zám

Samozamykací

bezpečnostní zám

bezpečnostní zámek!

GU-SECURY AUTom

GU-SECURY AUTom

TomATIC

TomATIC

Certifikovaná bezpečnost p

samozamykací dveře!

Certifikovaná bezpečnost p

GU-SECURY AUTomATIC

• samozamykací Certifikovaný dveře! stupeň bez

Certifikovaná bezpečnost a WK pro 3

• Certifikovaný stupeň bez

samozamykací dveře!

VdS-certifikováno do tříd

a WK 3


Certifikovaný stupeň Varianty s elektrickým o

• VdS-certifikováno bezpečnosti WK 2 do tříd

panikovou funkcí, pro pr

a WK 3 • Varianty s elektrickým o


VdS-certifikováno do Pro dveře ze dřeva, plast

panikovou třídy A funkcí, pro pr


Varianty s elektrickým Statisíce spokojených zá

• Pro odemykáním,

dveře ze dřeva, plast

a ČR

panikovou funkcí, • pro Statisíce protipožární spokojených dveře zá


Pro dveře ze dřeva, plastu a ČR

a kovu

GU-SECURY Automatic Vám zabez


Statisíce spokojených zákazníků v Evropě

tickým uzamknutím: jednoduše zab

a po ČRcelém světě

bezpečnosti WK 2

ň

pro nost

GU-SECURY Automatic Vám zabez

automaticky, bez zamykání klíčem,

tickým uzamknutím: jednoduše zab

vícebodový mechanizmus. Dvě stře

GU-SECURY Automatic Vám automaticky, zabezpečí dveře bez zamykání automa-klíčemtickým

uzamknutím: jednoduše vícebodový zabouchnete mechanizmus. dveře a Dvě stře

a bezpečně Vaše dveře uzamknou.

mm, střelky jsou vyrobeny z odolné

automaticky, bez zamykání a klíčem, bezpečně se aktivuje Vaše dveře uzamknou.

blokovány proti zpětnému zatlačen

vícebodový mechanizmus. mm, Dvě střelky střelkové jsou závory vyrobeny se odjistí z odolné

GU a nedejte zlodějům šanci!

a bezpečně Vaše dveře uzamknou. blokovány Délka proti vysunutí zpětnému je 20 zatlačen

i!

se na

Spolehněte tlačení.

mm, střelky jsou vyrobeny GU z odolného a nedejte materiálu zlodějům a šanci!

jsou

blokovány proti zpětnému zatlačení. Spolehněte se na

GU Přejete a nedejte si zlodějům bližší informace?

šanci!

Tel: +420 283 840 155, Fax: +420 283 840 1

Přejete si bližší informace?

E-mail: office@g-u.cz

Tel: +420 283 840 155, Fax: +420 283 840 1

Přejete si bližší informace? GU-stavební E-mail: office@g-u.cz kování CZ, spol. s r.o., U Pekařk

Tel: +420 283 840 155, CZ-180 Fax: 00 +420 Praha 2838

840 165

GU-stavební kování CZ, spol. s r.o., U Pekařk

E-mail: office@g-u.cz www.g-u.com

CZ-180 00 Praha 8

GU-stavební kování www.g-u.com

CZ, spol. s r.o., U Pekařky 314/1

CZ-180 00 Praha 8 Náskok se systémem

www.g-u.com

Náskok se systémem

314/1

ekařky

165 40

zámek! í

í

zámek!

nost pro

ň bezpečnosti WK 2

ým odemykáním,

A třídy o

o třídy A

plastu a kovu

ým odemykáním, dveře

protipožární ro

zákazníků v Evropě

ch

protipožární dveře

ro

ech zákazníků v Evropě

kovu a plastu

ě

zabezpečí dveře automa-

zabezpečí dveře automa-

a dveře zabouchnete še

še zabouchnete dveře a

aktivuje

se líčem,

líčem, se aktivuje

odjistí se závory střelkové vě

vě střelkové závory se odjistí

20 je vysunutí Délka knou.

knou. Délka vysunutí je 20

jsou a materiálu odolného

stí odolného materiálu a jsou

na se Spolehněte tlačení.

i!

40 165

ekařky 314/1

Náskok se systémem


historie

text doc. RNDr. Jindřich Bečvář, CSc. | foto redakce

Historie českého odborného školství – I. díl

První průmyslová škola – Betlémská

Úvodní díl seriálu mapujícího dějiny českého

odborného školství připomíná historii průmyslové

školy Betlémská v Praze na Starém Městě,

nejstarší v České republice, která v tomto

roce oslavila 175. výročí svého vzniku.

V českých zemích byly zakládány

nejrůznější odborné školy již koncem

18. století. Byly koncipovány

podle rakouských či zahraničních

vzorů a většinou nemívaly dlouhého

trvání – rychle vznikaly, spěšně

se přetvářely a většinou brzy zanikaly.

Při zrodu první české průmyslové

školy v Praze hrála velkou roli

Jednota pro povzbuzení průmyslu

v Čechách, jež byla založena roku

1833. Její vznik inicioval Karel hrabě

Chotek (1783–1868).

Jejím posláním bylo podnětně

působit k rozšíření průmyslového

podnikání a vyzbrojit domácí

průmysl pro mezinárodní soutěž.

Průmyslová jednota nejprve obrátila

svou pozornost na podporu rozvoje

středních a drobných živností a na

zlepšení odborného vzdělání řemeslnického

dorostu a jednu z jejích

hlavních aktivit představovalo organizování

vzdělávacích kurzů pro

učně, tovaryše i mistry.

V roce 1837, tedy právě před

175 lety, Jednota v Praze zřídila nedělní

průmyslovou školu, která sídlila

v budově Jednoty v Havelském

klášteře v Rytířské ulici. Krátce po

svém vzniku již škola měla přibližně

400 žáků. Kapacita budovy tak brzy

přestávala stačit a vyučovalo se

proto také v Klementinu a v tehdejší

budově Techniky v nedaleké

Husově ulici.

Zpočátku se nejednalo o školu

podle současných představ, ale

o soubor nedělních kurzů doplňujících

jednak všeobecné vzdělání,

jednak odborné vzdělání, a to

zejména strojírenské, zemědělské

apod. Náplň studia podstatně závisela

na zájmu žáků a schopnostech

i znalostech vyučujících. Ti vedli své

kurzy většinou zdarma. Bylo to období,

kdy se český národ „stavěl na

nohy“, zájem o vzdělávání poměrně

rychle narůstal a v roce 1842, kdy

Praha měla 146 418 obyvatel, navštěvovalo

tuto školu již 800 mistrů,

tovaryšů a později i učňů. V té době

se již vyučovalo nejen v neděli, ale

i ve všedních dnech a po večerech.

Mezi tehdejší obětavé učitele patřili

Karel Slavoj Amerling (1807–1884),

pedagog, lékař a filozof, který roku

1842 založil na Novém Městě

pražském vzorovou školu Budeč,

a sochař Josef Max (1804–1855).

Vyučovalo se zejména kreslení a rýsování,

aritmetika a geometrie, fyzika,

chemie, strojnictví, účetnictví

a modelování. Vlivem neustále se

zvyšujících požadavků na technické

vzdělání počet žáků stále narůstal.

Ve čtyřicátých letech 20. století

začaly sílit snahy o zřízení skutečné

průmyslové školy se stálými

učiteli, kteří by vyučovali česky.

Tuto myšlenku propagoval roku

1846 i Karel Havlíček Borovský

(1821–1856) v Pražských novinách

v článku Potřebnost průmyslové

školy české. Mělo se již jednat

o řádnou českou průmyslovou

školu s českým vyučovacím jazykem.

O zřízení právě takové školy

se již dříve zasazovaly významné

osobnosti českého národa, mimo

jiné např. univerzitní profesor zoologie

a mineralogie Jan Svatopluk

Presl (1791–1849), projektant

a stavitel železničních tratí Jan Perner

(1815–1845), právník a politik

Alois Pravoslav Trojan (1815–1893)

i český politik a publicista František

Ladislav Rieger (1818–1903).

Roku 1848 vláda zřízení školy povolila,

avšak tehdejší bouřlivé události

a následný Bachův absolutizmus

(1851–1859) její vznik oddálily.

(Pozn.: Alexander Bach, 1813–1893,

byl rakouský politik, který v letech

1848–1849 zastával funkci ministra

spravedlnosti a v letech 1849–1859

funkci ministra vnitra.)

Otevření nedělní

a večerní průmyslové

školy v roce 1857

Slavnostní otevření školy se konalo

8. března roku 1857, tedy dvacet

let po založení nedělní průmyslové

školy, v budově reálky v Panské

ulici. Tehdy vznikla nedělní a večerní

škola, která měla 605 žáků a patnáct

učitelů. Učilo se v ní česky

i německy, osmnáct hodin týdně.

Prvním ředitelem se stal proslulý

univerzitní profesor Jan Evangelista

Purkyně (1787–1869), výrazná

osobnost národního obrození, přírodovědec,

biolog, filozof, básník,

překladatel a vlastenec, který se roku

1868 účastnil jako jeden z hlavních

aktérů pokládání základního kamene

Národního divadla. Školu řídil Purkyně

zdarma. Při slavnostním otevření školy

promluvil Karel Napoleon Balling

(1805–1868), významný chemik,

profesor a pozdější rektor pražské polytechniky.

Zdůraznil zejména příčiny,

které ke vzniku školy vedly: Již dávno

cítí se obecně potřeba dokonalejšího

a rozsáhlejšího vyučování ve vědomostech

živnostních pro řemeslníka

českého, aby živnost svou pomocí

jich lépe provozovati mohl.

▼ Budova první průmyslové školy v Praze v ulici Betlémská

Rok 1837 – vznik

nedělní průmyslové

školy v Praze

68 stavebnictví 09/12


Jan Evangelista Purkyně přednesl

řeč o poslání školy: Průmysl jest…

hrdina našeho věku. On však poznává

ještě vyšší vládu nad sebou, od

nížto své poslání přijal. Jest to věda,

jest to pojímání světa duchem, rozumem

osvíceným… Přechod pak

vědy na činnost průmyslovou, staniž

se průmyslovou školou…

Od konce padesátých let se vyučovalo

zejména ornamentální

a konstruktivní kreslení, česká a německá

mluvnice, tzv. písemnosti

a počty. Učitelé připravovali pro

potřeby svých žáků česky psané

učebnice v ediční řadě Průmyslová

škola. Sepisování učebnic nebylo

jednoduché, autoři museli mimo

jiné vytvářet českou odbornou

terminologii.

Dalším ředitelem, jenž školu vedl

v letech 1860–1863, byl Josef

Wenzig (1807–1875), spisovatel,

autor libret k operám Bedřicha

Smetany Dalibor a Libuše. Wenzig

byl také poslancem Zemského

sněmu, členem pražského zastupitelstva

a jeho školské komise. Také

on vedl školu zdarma.

Roku 1861 vypracoval Karel rytíř

Kořistka (1825–1906), profesor

pražské polytechniky, přední

český geodet, topograf, kartograf,

statistik a vědec světového

formátu, pro školu pevný učební

plán a pevné osnovy jednotlivých

předmětů a navrhl stálý učitelský

sbor a řádné finanční zajištění.

Kořistka se stal členem pracovního

komitétu pro zdokonalení

školy a řada jeho námětů se postupně

realizovala. Podporoval

školu z pozice předsedy školního

výboru, zemského a říšského

poslance i člena zastupitelstva

města Prahy. Roku 1863 se tak

škola stala samostatným ústavem

s přidruženým večerním a nedělním

pokračovacím studiem

a postupně získala nové profesory.

Jejím třetím ředitelem se stal

Antonín Majer, který vedl školu až

do roku 1876. Škola měla tehdy

přípravné oddělení (dva ročníky,

osm hodin týdně) a pět oddělení

odborné školy: stavební, strojnické,

chemické, ornamentální

a tkalcovské. Vyučovalo se každý

večer a v neděli celý den, a to

česky i německy. Důraz se kladl

především na algebru, geometrii,

chemii, chemickou technologii,

strojnictví, tzv. ozdobnictví, stavitelské

a strojnické rýsování,

ornamentální a vzorkové kreslení,

modelování a tkalcovství. Učili v ní

jednak odborníci z pražské techniky,

ale také středoškolští učitelé.

Škola vzdělávala přibližně osm set

žáků, a to přibližně v šedesáti profesích.

Podle rodiště bylo v roce

1863 z celkového počtu žáků jen

334 z Prahy.

Roku 1865 se škola přestěhovala

do domu číslo 1000/1 u Masného

trhu, který pro ni pražská obec

pronajala, a adaptací masných krámů

se získaly prostory pro zřízení

strojnických a truhlářských dílen.

Postupně se rozrůstala i knihovna

i vybavení kabinetů. Značnou finanční

zátěž nesli majitelé továren,

učitelé, profesoři, živnostníci a vlastenci.

Roku 1868 bylo zavedeno

částečné denní vyučování. Pražská

obec tehdy zvýšila podporu školy

z 1500 na 3000 zlatých a vedle truhlářských

dílen byly zřízeny i dílny na

zpracování kovu.

První státní subvenci získala škola

až roku 1871, jednalo se o 3000 zlatých

ročně. Roku 1873 vláda subvenci

zvýšila na 6000 zlatých, roku

1876 ji však zrušila. Přitom na škole

studovalo již více než tisíc žáků.

V roce 1873 byla škola reorganizována

na denní dvouletou průmyslovou

školu strojnickou a stavební

s celodenním vyučováním a roční

průmyslovou školu pro umělecká

řemesla. Souběžně trvalo večerní

a nedělní studium, jež se stalo

základem pro pokračovací školy

učňovské a kurzy pro dělníky a živnostníky.

Roku 1881 podal ministr kultu

a vyučování návrh na převzetí školy

státem. Na titulní straně návrhu se

uvádí: nejponíženější návrh věrně

nejposlušnějšího ministra kultu

a vyučování Zikmunda, svobodného

pána Conráda von Eybesfel… týkající

se systemizace jedné průmyslové

školy v Praze.

Návrhu bylo vyhověno. Císař František

Josef I. souhlasil, jeho schvalovací

formule zněla takto: Schvaluji

pro rok 1882 systemizaci státní průmyslové

školy s Vámi navrženými

modalitami a zmocňuji Vás k zanesení

věcí se týkajícího požadavku

na 20 000 zlatých do rozpočtu

na jmenovaný rok. Schönbrunn,

11. června 1881, František Josef.

▲ Pohled do atria budovy školy

První česká

průmyslová škola

Roku 1882 byla tedy škola konečně

převzata do státní správy a stala

se postupně školou jen s českým

vyučovacím jazykem (v téže době

již v českých zemích existovaly tři

německé státní průmyslové školy,

a to v Plzni, Liberci a Brně). Školu

poté úspěšně vedl profesor a určitou

dobu i rektor české techniky

Ing. Jan Tille (1833–1898). Byl vynikajícím

odborníkem, který měl stálý

styk s technickou praxí. Kromě

jiného založil Listy průmyslové a byl

předsedou Spolku architektů a inženýrů.

Vlastnil strojnickou dílnu, v níž

vyráběl modely strojů pro technologické

sbírky. Za významný podíl na

rozvoji průmyslového školství získal

řád Železné koruny III. třídy.

V následujících letech byla česká

průmyslová škola rozšířena na čtyřletou

vyšší školu strojnickou a stavitelskou.

Veškeré úsilí se soustředilo

na její lepší lepší materiální zajištění.

Roku 1886 školu navštívil ministr kultu

a vyučování Paul Gautsch von Frankenthurn

(1851–1918) a přislíbil pomoc.

Vláda poté uvolnila 75 000 zlatých

na novou budovu školy za

podmínky, že pražská obec postaví

školu vlastním nákladem. Základy

budovy byly položeny roku 1888

v Betlémské ulici a stavba byla

dokončena roku 1889. Vnitřní

vybavování školy bylo dokončeno

roku 1890 a o prázdninách se

škola do nové budovy nastěhovala.

V důsledku tehdejší povodně však

bylo vyučování zahájeno až v říjnu.

O školu byl velký zájem a mohli být

přijati jen ti nejlepší.

Průmyslová škola v Praze byla

dlouho jedinou českou školou svého

druhu. Teprve v roce 1885 byla

otevřena česká průmyslová škola

v Brně, skládající se z počátku jen

ze školy pro dílovedoucí, z pokračovací

školy a ze speciálních kurzů pro

tovaryše a mistry; téhož roku vznikla

česká průmyslová škola v Plzni.

Císař František Josef I. navštívil

školu v Betlémské ulici 28. září

1891 při své cestě na Jubilejní

výstavu, na níž se škola podílela

a propagovala české národní průmyslové

školství. Císař byl přivítán

se všemi poctami – nastoupili

všichni žáci a celý profesorský

sbor, a to v uniformách, s šavlemi

po boku.

Roku 1892 se na pražské průmyslové

škole poprvé konaly „zkoušky

dospělosti“, složilo je sedm strojařů

a šest stavitelů. Struktura první

pražské průmyslové školy se mnohokrát

měnila. Přestože docházelo

stavebnictví 09/12

69


▲ Školní knihovna

▲ Učebna výpočetní techniky

▲ Diplom Střední průmyslové škole strojnické v Betlémské ulici za 1. místo

v soutěži Autodesk Academia Design 2012

▲ Posilovna

▼ Učebna pro výuku programování CNC strojů

▲ Dílny s produkčními CNC stroji

▼ Laboratoř

70 stavebnictví 09/12


V prvních poválečných letech existovaly

na škole pouze tři formy stuk

vytváření dalších českých průmyslových

škol, zachovala si pražská

průmyslová škola charakter celonárodní

školy a získávala na významu.

Na přelomu století nastal výrazný

ekonomický růst, který v mnoha

směrech podstatně měnil celou

společnost. Nástup elektřiny, spalovacích

motorů a jiných technických

vymožeností zvyšoval požadavky

na technické vzdělání a zaručoval

tím i prosperitu průmyslové školy,

kterou vážněji narušila teprve první

světová válka., během níž se rozvoj

školy zpomalil. Nejvýraznější dopad

měly odchody mladých členů sboru

(čtyři zemřeli) a starších žáků na

frontu (z 260, kteří narukovali, jich

sedmnáct padlo). Škola se musela

zapojit do technické výchovy válečných

invalidů (do konce války jich

školu navštěvovalo 680).

V roce 1920 se pod tlakem průmyslové

praxe uskutečnila reforma

průmyslových škol. Důraz byl

kladen na praktické předvádění

technických problémů, rozšíření

dílenského a laboratorního učení

a zvýšená pozornost se věnovala

moderním pracovním metodám

a jejich uplatnění ve výrobě.

Zatímco za první světové války se

počet žáků snížil (ve školním roce

1916–1917 na 467), ihned po vzniku

republiky začal vzrůstat. Ve školním

roce 1928–1929 navštěvovalo školu

už 2980 žáků.

Celý život státu i rozvoj školy negativně

ovlivnila světová ekonomická

krize z let 1930–33 a následující hospodářská

deprese. Když však škola

v roce 1937 při oslavách stého výročí

založení bilancovala, předpokládal se

její další rozvoj. Očekávalo se získání

nových budov, vnitřním rozdělením

a doplněním o studium nových

průmyslových odvětví i odštěpením

nových ústavů. Při příležitosti

100. výročí vydal Ing. Arnošt Rosa,

ředitel školy v letech 1922–1935,

knihu Vznik a vývoj pražské průmy-

slové školy – První státní československá

průmyslová škola v Praze.

Ing. Václav Mayer, ředitel školy

v letech 1935–1945, vydal knihu Sto

let české průmyslové školy.

Krátce před druhou světovou válkou

přišli na školu noví žáci ze zabraného

pohraničí a ze Slovenska.

Nedlouho poté na škole začali

vyučovat vysokoškolští profesoři

z uzavřených českých vysokých

škol. V následujících letech sdílela

škola osudy celého českého

školství, které bylo germanizováno.

Mnozí mladí učitelé byli nasazeni do

výroby. Válka měla v řadách žáků

a učitelů deset obětí.

V poválečném období se změnila

základní struktura průmyslové

školy. Z dosavadní první průmyslové

školy, která měla tři studijní

větve, a to strojírenskou, stavební

a chemickou, se vyčlenilo stavební

oddělení, jež se stalo jádrem

samostatné průmyslové školy stavební

s vlastní budovou v Praze 5,

Zborovská 45. V současnosti sídlí

v ulici Družstevní ochoz 4 v Praze –

Pankráci a nese název Průmyslová

škola stavební Josefa Gočára,

pojmenována je tedy po významném

českém architektovi, který žil

v letech 1880–1945. V chemickém

oddělení první průmyslové školy

má své kořeny samostatná Masarykova

střední škola chemická.

Ta zpočátku zůstala ve školní budově

v Betlémské ulici a v roce 1953 přesídlila

do vlastní budovy v Praze 1,

Křemencova 12. Prostory, které se

vyčleněním těchto studijních oborů

v historické budově uvolnily, umožnily

provést rozsáhlou modernizaci

dílen a celé výuky.

Střední průmyslová

škola strojnická

▼ Setkání absolventů školy u příležitosti jejího 175. výročí v dubnu 2012.

Zleva: bývalý ředitel školy Ing. Jaroslav Červený, PhDr. Dagmar Machyčková,

úřadující zastupující ředitelka, nejstarší účastník setkání, který absolvoval školu

již v roce 1939, Mgr. Jaroslava Divoká, zástupkyně ředitele

▲ Fotografie ze setkání absolventů školy u příležitosti jejího 175. výročí v dubnu 2012

dia, vesměs denního, a to čtyřleté,

tzv. vyšší škola strojnická, dvouleté,

tzv. mistrovská škola strojnická,

a tříleté nástavbové studium, tzv.

vyšší škola strojnická pro absolventy

mistrovských škol strojnických.

O studium na průmyslových školách

byl mimořádný zájem, a proto

se otevíralo až šest paralelních tříd.

Koncem šedesátých let došlo k výrazné

modernizaci zařízení školy. Zavedlo

se ústřední vytápění budovy

a zřídila školní jídelna. V roce 1975

bylo na škole zřízeno pomaturitní

dálkové studium se specializací na

„NC stroje“ a počátkem osmdesátých

let pak také dvouleté denní

studium pro absolventy gymnázií.

V roce 1987 se konaly oslavy

150. výročí školy. Byla vydána

pamětní medaile a sborník 150 let

Střední průmyslové školy strojnické.

K 1. lednu 1991 je zřizovatelem

Střední průmyslové školy strojnické

v Betlémské ulici 4/287 na Starém

Městě pražském hlavní město Praha,

a škola tak byla zařazena do sítě

městských škol. Ředitelem školy

byl již od roku 1990 Ing. Jaroslav

Červený. K výročí školy v roce 1997

byl vydán sborník 160 let Betlémské:

1937–1997.

Současnou situaci lze jen stěží

srovnávat s podmínkami před

175 lety. Je zcela jiná doba, došlo

k nebývalému rozvoji technologií

všeho druhu. Nadšení a obětavost

předchůdců, kteří vzešli z velmi

skromných poměrů, často pracovali

zdarma, a navzdory tomu za nimi

zůstala obrovská a úctyhodná práce,

je i pro současnou dobu velkou

inspirací a příkladem.

Střední průmyslová škola

strojnická spolupracuje s Matematicko-fyzikální

fakultou Univerzity

Karlovy v Praze. Škola v Betlémské

ulici již řadu let přijímá na

praxe studenty učitelského studia

matematiky, fyziky, informatiky

a deskriptivní geometrie. Několik

vynikajících středoškolských

profesorů se jim obětavě věnuje,

zasvěcuje je do učitelské praxe

a nezištně jim předává své

zkušenosti. Někteří absolventi

průmyslové školy v Betlémské

pokračují ve studiu na fakultách

technického zaměření, ale i na

jiných vysokých školách a patří

mezi vynikající studenty.

Současné možnosti

studia a uplatnění

absolventů

Budova školy je situována v centru

města s výhodným dopravním

spojením. Vedle moderně vybavených

učeben výpočetní techniky,

učeben pro výuku programování

CNC strojů, pro výuku CAD/CAM,

automatizace, techniky administrativy

a dílen s produkčními CNC

stroji má škola i moderní učebny

jazyků, posilovnu, tělocvičny a velmi

kvalitní školní jídelnu.

Čtyřlená denní forma vzdělávání:

■ studijní obor 23-41-M/01

Strojírenství se třemi zaměřeními:

– počítačové CAD/CAM;

– ekonomické;

– technické vybavení budov.

■ studijní obor 18-20-M/01 Informační

technologie.

Absolventi školy se uplatňují v řadě

oborů průmyslu, v podnikání a většina

z nich úspěšně pokračuje ve studiu

na technických vysokých školách.

Dny otevřených dveří

Dny otevřených dveří na škole

se konají v těchto termínech:

10. října 2012, 4. prosince 2012,

a 10. ledna 2013, od 16.00

do 18.00 hod. ■

Text je redakčně upraven na základě

publikace 160 let Betlémské:

1837–1997, kterou vydala Střední

průmyslová škola strojnická v Praze

v roce 1997.

stavebnictví 09/12

71


firemní blok

text Ing. Petr Lorenc | grafické podklady BAUMIT, spol. s r.o.

Zateplování již zateplených domů

V době neustále rostoucích cen energií a zvyšujících

se požadavků na ochranu životního prostředí

se již téměř žádná stavba neobejde bez

zateplení fasády. Zatímco na přelomu tisíciletí se

běžně zateplovalo s izolanty silnými 50 až 80 mm,

v posledních letech se tloušťky tepelných izolací

posunuly spíše k 140 až 200 mm.

Nejeden zateplovací průkopník

z devadesátých let, který by svůj

zateplený dům chtěl v současnosti

pozvednout do energeticky

a finančně výhodnějšího stavu,

musí řešit nepříjemnou otázku,

co si počít s již existujícím tenkým

zateplovacím systémem. Odstranit

jej, odvézt na skládku a začít opět

„od nuly“? Nebo bez obav nově

zateplovat přes vrstvu dřívějšího

zateplení?

Bez obav, automaticky a živelně to

určitě možné není. Jako řízený předem

naplánovaný proces s několika

kontrolními a rozhodovacími uzly to

však může být snadné i bezpečné.

Předpoklady zdvojených

zateplovacích

systémů

Vycházíme-li z toho, že původní

„tenký“ zateplovací systém byl

zhotoven coby certifikovaná a známá

skladba, máme napůl vyhráno.

Neměl by být problém dohledat

známé tepelné, difuzní, statické

a požární vlastnosti tohoto starého

systému ETICS (mezinárodní

zkratka pro vnější tepelně izolační

kompozitní systémy) a pak by

stačilo téměř běžným klasickým

způsobem přidat nový (dodatečný)

zateplovací systém též s jednoznačně

definovanými parametry. Výsledek

by tudíž měl být předvídatelný,

pro všechny zúčastněné přijatelný

a uspokojivý.

Podmiňovací způsob však je v tomto

případě na místě, protože ještě

je třeba ověřit, jak se skutečné

provedení starého zateplovacího

systému shoduje s jeho vzorovou

certifikovanou předlohou (např.

plochy slepu, tloušťky vrstev, počty

hmoždinek) a nakolik se na něm již

podepsal zub času či zanedbaná

údržba (kondenzace, plísně, mrazové

škody, zatékání apod.). Jako

druhý (nový) zateplovací systém je

potřeba zvolit samozřejmě nejen

certifikovaný systém, ale je nutno

vybrat skladbu „na míru“ pro konkrétní

stavbu a původní zateplení.

Z právního hlediska panuje v současné

době shoda v tom, že u dodatečného

zateplování již zatepleného

domu se nejedná o uvádění

nového výrobku na trh, takže není

třeba (a ani není možné) podstupovat

obtížnou a nejednoznačnou

certifikaci celého souvrství starého

a nového zateplovacího systému.

Na prováděné dodatečné zateplení

je třeba nahlížet jako na použití

▲ Příklad kotvení dodatečného zateplení na stávající zateplenou stěnu pomocí

lepicích kotev StarTrack

standardně certifikovaného zateplovacího

systému za specifických

podmínek, předem avizovaných

držitelem certifikátu a zodpovědně

ověřených a dodržených zhotovitelem

zateplovacího systému na

stavbě.

■ První podmínkou by mělo být

ověření statické dostatečnosti

nosné konstrukce pro přitížení

novým systémem. U panelových

domů představuje tuto nosnou

konstrukci obvykle sendvičový

panel se svou vnější tenkou betonovou

stěnou, tzv. „moniérkou“,

obvykle silnou 60–80 mm. U této

stěny může leckdy vyvstat potřeba

dodatečného přichycení k vnitřní

nosné železobetonové stěně (mechanickými

rozpěrnými kotvami

do železobetonu a chemickými

kotvami do lehčených materiálů).

Rozhodnout by měl projektant na

základě znalosti použité konstrukční

soustavy, vlastních zkušeností

a popř. i po provedení reprezentativního

statického průzkumu na místě.

Renomovaní výrobci upevňovacích

prostředků mají pro tento případ již

vyvinuté vhodné kotvy (např. Ejot

WSS1 nebo KERI, Fischer svorníkovou

kotvu FBN II nebo sestavu

▲ Založení dodatečného zateplovacího systému Baumit Star: 1 – zdivo; 2 – starý zateplovací systém; 3 – lepidlo

Baumit StarContact; 4 – nový zateplovací systém; 5 – šroubovací hmoždinka; 6 – stěrka Baumit StarContact;

7 – síťovina Baumit StarTex; 8 – základní nátěr Baumit UniPrimer; 9 – tenkovrstvá probarvená omítka Baumit

72 stavebnictví 09/12


chemické kotvy FIS). Některé specializované

firmy používají vlastní

vyvinuté řešení (např. MCT Praha).

■ Druhou podmínkou musí být

i detailní tepelně technické posouzení

kondenzačních poměrů

a rizik doteplované obvodové stěny.

Zatímco u panelových domů se

většina skladeb starých a nových

systémů ETICS pohybuje bezpečně

daleko od rizikových stavů,

na starším a zejména na vlhkém

cihlovém zdivu může při použití

neprodyšných materiálů a kombinaci

nevhodných tlouštěk izolantů

docházet k nezanedbatelné kondenzaci

uvnitř souvrství. Zejména

v takovém případě je nutné pomocí

tepelně technického výpočtu ověřit

nejvhodnější tloušťku nové tepelné

izolace a vybrat vhodně prodyšné

lepicí a stěrkové hmoty, aby se co

nejvíce omezila rizika poškození

vlhkostí a mrazem.

■ Třetí podmínkou je ověření

vzájemné chemické a fyzikální snášenlivosti

zabudovaných a nově zabudovávaných

materiálů, zejména

cementových lepidel a disperzních

omítek, což je podrobněji rozebráno

v dalším textu.

Aspekty požární

bezpečnosti

Nově certifikované zateplovací systémy

mají jednoznačně stanovenu

třídu reakce na oheň podle ČSN EN

13501-1. Této mezinárodní klasifikaci

jsou již přizpůsobena i rozhodovací

kritéria v českých „národních“

normách požární bezpečnosti

staveb, takže v oblasti zateplování

panuje jasno. Jinak tomu však je při

zdvojování zateplovacích systémů.

inzerce

Při certifikaci zateplovacích systémů

se třída reakce na oheň určuje

pro jednoduché sestavy s jednovrstvými

izolanty, jejichž dosažené

hodnoty a klasifikace nelze vždy

s jistotou přenést i na souvrství

dvou systémů ETICS na sobě, tj.

s dvěma izolanty a s mezivrstvou

ze „staré“ stěrky a omítky a z nového

lepidla mezi nimi. Teoreticky

nejsprávnějším řešením by bylo

předložení protokolu o požárních

zkouškách této „supersendvičové

dvojskladby“ vnějšího zateplení,

který by odpovídal navrženému

dvojvrství starého a nového zateplovacího

systému. Někteří výrobci

systému ETICS již takové zkoušky

provedli a disponují odpovídajícími

protokoly.

Od 1. června 2012 vstoupila v platnost

změna Z1 ČSN 73 0810, která

tuto problematiku (snad) příznivě

zjednodušuje tím, že pro případy

zdvojeného zateplení předepisuje

a sleduje pouze požadavky na nový

systém (viz např. čl. 3.1.3.2). Protože

text této změny normy je stejně

jako všechny předchozí české

„národní“ normy požární bezpečnosti

velice specificky odborný

a složitý a nemůže samozřejmě

postihnout všechny detailní situace,

které u konkrétních objektů mohou

nastat, určitě by se u zdvojeného

zateplení nemělo zapomenout na

včasnou „vyjasňovací“ konzultaci

s místně příslušným specialistou

Hasičského záchranného sboru.

Postup realizace

■ První, co je možné zkontrolovat

při obeznamování se s nedostatečně

zatepleným objektem, je povrch

▲ Ukázka dodatečného zateplení – způsob lepení a kotvení desek tepelného

izolantu.

stávajícího zateplovacího systému

(ETICS):

– trhliny povrchové/statické;

– křídování;

– dutiny – poklepem, vizuálně – odstranit

krycí vrstvu;

– znečištění (umýt);

– mechanické poškození (opravit);

– funkčnost utěsnění a připojovacích

profilů;

– kondenzace, stopy po stékání

vody, zatékání, posouzení skladby

systému ETICS.

■ V druhé fázi již je nutno ověřit

vnitřní skladbu starého zateplení,

tedy otevřít jej na zhruba pěti

reprezentativních místech (každé

o rozsahu cca 1 m² ) a zjistit:

– druh a tloušťku omítky a stěrkové

vrstvy ETICS;

– způsob hmoždinkování, typ,

počet, pravidelnost a funkčnost

hmoždinek;

– druh a tloušťku tepelných izolantů;

– tvar a plochu slepu, přídržnost

lepidla;

– plísně, kondenzát, stopy po

zatékání;

– druh a povrch nosného podkladu

(soudržnost).

V případě zjištění, že jsou desky

tepelné izolace lepeny sice s dostatečnou

plochou slepu (minimálně

40 %), ale pouze na „buchty”,

měl by se tento systém správně

odstranit. Pokud je však v ostatních

ohledech natolik prvotřídně

zachovalý, že by bylo škoda jej

demontovat, může se jako nouzové

řešení přistoupit k vyříznutí každé

třetí řady „starých“ desek tepelné

izolace a jejímu opětovnému

nalepení správně pomocí obvodového

rámečku a tří vnitřních terčů,

čímž se po výšce fasády vytvoří

Life

Všechny barvy

vašeho života

Nová kolekce

fasádních barev

Váš dům. Vaše barvy. Váš život.

stavebnictví 09/12

73


vodorovné „přepážky“ o světlé

vertikální vzdálenosti 1 m, které

zamezí nežádoucímu proudění vlhkosti

v mezeře mezi nosnou stěnou

a tepelným izolantem. U staveb

s požární výškou do 12 m není toto

řešení v naprosto žádném rozporu

s požadavky norem požární bezpečnosti,

u staveb s výškou nad 12 m

se opět doporučuje konzultovat

tuto záležitost se specialistou HZS.

■ Třetím krokem je ověření statické

způsobilosti starého zateplovacího

systému, zejména zkouška přídržnosti

jeho základní a omítkové vrstvy.

Ta se zkouší na systému ETICS

s polystyrenem pomocí kovových

terčů o rozměrech 50 x 50 mm a na

minerální vlně s terči 200 x 200 mm.

Přídržnost by měla být v obou

případech větší než 0,08 MPa,

pokud ovšem již před tím v průběhu

zatěžování nedojde k porušení

soudržnosti v samotném izolantu.

Pokud systém nevyhoví, jeho omítková

a základní vrstva se nařízne

v pásech širokých cca 800 mm

a strhne se. Provede se vizuální

kontrola desek stávající izolace, posoudí

stav a míra poškození desek,

způsob, rozsah, kvalita a množství

hmoždinek. V této fázi může být

lepším řešením snesení celého

starého systému ETICS. V případě

jeho zachování může být potřeba

provést lokální opravy stávajících

desek. Ty se poté přebrousí a hladítkem

se zuby 15 mm se na ně

celoplošně nalepí desky nového

zateplovacího systému, které se

následně přikotví šroubovacími

hmoždinkami až do nosné vrstvy

podkladu (ne pouze do stávající tepelné

izolace). Podrobněji je postup

popsán dále – viz šestý krok.

■ Čtvrtým krokem (pokud základní

a omítková vrstva zkoušce přídržnosti

vyhoví) je ověření snášenlivosti

zamýšleného nového lepidla

a staré omítky zateplovacího systému,

na níž se bude tímto lepidlem

lepit nový systém ETICS. Právě

při obvyklém použití cementových

lepidel hrozí, že v případě kondenzace

vlhkosti mohou agresivní alkálie

z cementových lepidel narušovat

starou akrylátovou omítku až do

stavu, kdy ztrácí svou soudržnost

a připomíná mazlavé mýdlo. Mluví

se proto o tzv. zkoušce zmýdelnatění.

Na omítku se nanese lepicí

hmota nového systému ETICS

v rozsahu 0,5 m x 0,5 m tloušťky

cca 3 mm a zapracuje se do ní

sklotextilní síťovina s volnými konci

po obvodu (s přesahem). Pro lepší

průběh zkoušky je možné přilepit

i polystyrenové desky, které svou

sníženou paropropustností zaručí,

že vrstva lepidla zůstane po delší

dobu vlhká. Po sedmi dnech se

provede odtržení sklotextilní síťoviny

za volný konec a sleduje se

způsob jejího oddělení. V případě,

že lepicí hmota zůstane pevně na

omítce, dá se uvažovat o její dobré

snášenlivosti se starou omítkou.

Pro lepení nové vrstvy ETICS ji

tedy lze použít. V případě, že při

odtrhování síťoviny dojde k oddělení

vrstvy lepidla takřka vcelku od

původní omítky, případně i s vrstvou

původní omítky, je pravděpodobné,

že výluhy z cementového

lepidla došlo k porušení chemické

podstaty omítky a bude tedy nutné

použít lepicí hmotu na organické

bázi (disperzní).

■ Pátá etapa již představuje konstruktivní

pokrok – lepení nových

tepelněizolačních desek na povrch

starého zateplovacího systému. Při

použití lepidla na cementové bázi je

možno lepit polystyrenové desky

(popř. desky MW s podélnou orientací

vláken) obvyklým způsobem

na okrajový pás a středové terče

(plocha slepu minimálně 40 %),

nebo i celoplošně hladítkem s ozubením

15 mm. Minerální desky

s kolmými vlákny je třeba vždy lepit

celoplošně.

Při užití disperzního lepidla se druhá

vrstva tepelné izolace lepí vždy

celoplošně a v případě tepelného

izolantu na bázi EPS-F se s výhodou

použijí děrované desky Baumit

open nebo Baumit open reflect.

Příznivá prodyšnost těchto desek

zajišťuje rychlé vysychání vody

z disperzního lepidla a tím i včasný

a dostatečný nárůst přídržnosti.

Spáry tepelněizolačních desek starého

a nového systému by se měly

pokud možno prostřídat a neměly

by být v jednom místě. Toho lze

snadno a s velkou mírou pravděpodobnosti

dosáhnout jednoduchým

trikem – po odstranění staré soklové

lišty, která odpovídá tloušťce

starého izolantu (např. 60 mm),

a pro nově plánovanou celkovou

tloušťku obou systémů (např.

60 + 120 = 180 mm) je tudíž nepou-

žitelná, je dobré zcela vyříznout starý

izolant do výše 250 mm nad touto

lištou a v takto vzniklém 250 mm

vysokém vodorovném pásu jej

nahradit jednou vrstvou nového

izolantu (v tomto případě tedy

např. o tloušťce 180 mm) a teprve

od tohoto jednolitého pásu nahoru

lepit na stávající starý systém

ETICS nový izolant o dodatečné

nové tloušťce (v tomto případě tedy

např. 120 mm). Tím vzniká takřka

stoprocentní předpoklad, že dojde

k prostřídání ložných spár obou

tepelněizolačních vrstev.

■ V šestém kroku se přiměřeně

dlouhými šroubovacími hmoždinkami

přikotví současně stará i nová

tepelněizolační vrstva až do nosné

konstrukce. Pozor na přesně vhodnou

délku hmoždinek, zejména

u panelových stěn – hmoždinky

musí být zakotveny dostatečně

hluboko v obvodové moniérce

a nesmí jí prostupovat až do vnitřní

tepelněizolační vrstvy v panelu,

která zcela určitě nemá potřebnou

statickou hutnost a únosnost.

Počet hmoždinek je nutno odvodit

od statického zatížení větrem a od

konkrétních výtažných zkoušek

jejich únosnosti v podkladu in situ.

U staveb s výškou stěn zhruba do

8 m je možné toto hmoždinkování

vynechat a nahradit je speciálně

pro tyto účely vyvinutými lepicími

kotvami Baumit StarTrack Duplex.

■ V závěrečné fázi se zhotoví stěrková

vrstva se sklotextilní síťovinou,

po vyzrání se opatří základním

nátěrem a konečnou povrchovou

úpravou (přednostně prodyšnou).

Zjednodušené

shrnutí dělby práce

■ Výrobce vhodného certifikovaného

zateplovacího systému předepíše

obecné technické podmínky pro jeho

nestandardní použití při zdvojování,

např. ve formě zvláštního technologického

předpisu s vývojovými diagramy,

kontrolním a zkušebním plánem

pro posouzení reálných podmínek in

situ, konkrétními zkušebními návody,

předepsanými hraničními hodnotami

a rozhodovacími směrníky.

■ Projektant ověří vhodnost těchto

obecných zásad předepsaných výrobcem

pro konkrétní budovu a případně

je doplní o další konkrétní podmínky

(způsob sanace nosné konstrukce,

použití vysoce prodyšných materiálů

apod.). Zajistí i splnění požadavků požární

bezpečnosti (např. formou souhlasného

vyjádření HZS k projektu).

■ Zhotovitel před realizací a v jejím

průběhu provede předepsané ověřovací

a rozhodovací zkoušky, zdokumentuje

všechny důležité okolnosti

a splnění všech předepsaných podmínek

(např. fotografie sond do starého

systému, protokoly o přídržnosti lepidel,

o výtažných silách hmoždinek). ■

Předpokládá se, že v nejbližší době

se tímto tématem začne zabývat

i odborná skupina Cechu pro zateplování

budov ČR, ku prospěchu

všech by tedy v této oblasti měla

vymizet i ta poslední nejasná místa.

Ing. Petr Lorenc,

produktmanažer, BAUMIT, spol. s r.o.

74 stavebnictví 09/12


18. – 22. 9. 2012

„Nízkoenergetická revoluce“

ovládne stavebnictví i veletrh FOR ARCH

Novela zákona o hospodaření s energiemi dělá

vrásky řadě stavitelů, developerů i majitelů nemovitostí.

Cílem opatření je postupné snížení spotřeby

energií budov, majitelé již stojících nemovitostí

i stavitelé těch nových proto hledají cesty k nízkoenergetickým

technologiím i procesům snižujícím

energetickou náročnost staveb. Cesty, jakými

lze dosáhnout úspory energií, bude hledat také

podzimní stavební veletrh FOR ARCH, souběžné

akce a odborné konference. Veletrh se koná ve

dnech 18. – 22. září v PVA EXPO PRAHA.

Nízkoenergetická „dieta“ pro stavby

Tlak na snižování energetické náročnosti budov a na zajištění

udržitelného rozvoje přichází z Evropské unie. Jaký bude konkrétní

dopad projednávané legislativy na praxi? Zvládnou se

firmy dostatečně připravit na tuto bezpochyby největší změnu

poslední doby? Máme k dispozici dostatečné stavebně-technické

prostředky a technologie? Také na tyto otázky se pokusí odpovědět

odborníci na konferenci „Nulové budovy – šance pro

společnost?“.

Dřevostavby jsou stále v kurzu

Dřevostavby se již dříve ukázaly jako levná a efektivní cesta

k rychlému bydlení. Přednášející odborné konference „Dřevěné

stavění“ pořádané ve spolupráci s ČKAIT představí nejen platné

právní předpisy a kritéria pro navrhování a realizaci tohoto typu

budov. Vždyť právě dřevostavby jsou ideálním základem pro

nízkoenergetické bydlení.

ČKAIT varuje: Neodborná rekonstrukce „paneláku“ může

zapříčinit jeho zřícení

Snižování nákladů na energie se dotýká také velmi rozšířeného

bydlení v panelových domech. Nákladnější rekonstrukcí, která

zvýší životnost a minimalizuje jejich energetickou náročnost,

však doposud prošla jen část z nich.

Rodinný dům v Modřanech

Architekt: prof. Ing. Jan Tywoniak, CSc.

Autor fotografie: Milan Nikles, archiv firmy Penatus

Průmyslové dědictví mezi sny, možnostmi a realitou?

Průmyslová éra, která více než dvě století formovala vývoj

Evropy, po sobě zanechala dědictví, se kterým se dnes snažíme

vypořádat. Je zřejmé, že industriální dědictví je nezpochybnitelnou

součástí naší kultury a má smysl je chránit. Má ale i potenciál

ekonomický? Je jeho záchrana zajímavá i z jiných pohledů

– urbanistických nebo sociologických? Nejen na tyto otázky

hledá odpovědi závěrečná konference veletrhu „Křižovatky

architektury“, která proběhne stylově v prostorách pražské

La Fabriky 25. září 2012. Mezi hosty přivítáme mj. architekta

a developera Alberta Di Stefano, ekonomy a členy NERV

Miroslava Zámečníka a Pavla Kohouta, primátora Kladna Dana

Jiránka. „Chceme ukázat využití betonu jako univerzálního materiálu

vhodného i při náročnějších konverzích starých objektů,“

objasňuje důvody spojení generálního partnera Beton Brož

s konferencí její zástupce Lukáš Kettner.

La Fabrika

Seminář „Co hrozí panelovým

domům při neodborném

zásahu?“ poukáže

na nedostatečnou kvalitu

jejich statického posuzování

při zásazích do jejich

nosných konstrukcí. „Různé

oblasti v republice mají

rozdílné soustavy panelových

domů, vytipovali jsme

odborníky z příslušných regionů,

kteří budou přednášet

o konkrétních zásadách

soustav pro danou oblast,“

přibližuje obsah semináře

Alois Materna, místopředseda

ČKAIT.

Galerie Vaňkovka, archiv Beton Brož

Více informací naleznete na www.forarch.cz.


inzerce

Drátkobeton pro lepší stavění

STEELCRETE ® je drátkobeton

se zaručenými

mechanickými vlastnostmi

obsahující rovnoměrně

rozptýlená ocelová

vlákna – výztuž. Jedná

se o kompozitní materiál

s konstantními vlastnostmi

ve všech směrech,

jehož mechanické

vlastnosti a kvalita jsou

zaručeny prováděnými

testy.

Přesvědčte se na vlastní oči, jak snadno

a rychle lze v současnosti řešit výstavbu

základové desky. Konkrétně

při demonstraci betonáže základové

desky drátkobetonem STEELCRETE ®

na stavbě rodinného domu ve Velkých

Popovicích. Investor zvolil právě tento

stavební materiál, protože mu v projektu

plně nahradil klasickou ocelovou výztuž.

Samotná realizace stavby základové

desky (od příjezdu 1.–4. autodomíchávače

s čerpáním betonu, po zpracování

do požadované roviny) v ploše 190 m²

trvala v partě dvou stavebníků přibližně

dvě hodiny. V následující fotoreportáži

o tom můžete přesvědčit.

▲ 8.00 hod. – na stavbě: Bylo dokončeno ošetření separací zhutněného podloží

a nastavení výšky 200 mm základové desky před samotnou betonáží v celé

ploše budoucích betonových základů rodinného domu.

▲ 8.40 hod. – na betonárně: STEELCRETE ® – Zkouška rozlivu na betonárně,

stanovení konzistence.

▲ 8.30 hod. – na betonárně: Začíná se míchat drátkobeton STEELCRETE ® podle

zvolené receptury.

▲ 8.50 hod. – na betonárně: STEELCRETE ® – Odběr vzorků na kontrolní testy.

▲ 9.30 hod. – na stavbě: Příjezd čerpací techniky na stavbu.

76

stavebnictví 09/12


▲ 9.45 hod. – na stavbě: Příjezd prvního mixu na stavbu, začíná betonáž (čerpání

betonu na plochu budoucí základové desky rodinného domu).

▲ 10.00 hod. – na stavbě: Pokračuje betonáž současně se zpracováním do roviny

základové desky.

▲ 10.30 hod. – na stavbě: STEELCRETE ® – detail čerstvého betonu po čerpání

na plochu základové desky.

▲ 11.15 hod. – na stavbě: STEELCRETE ® – detail zpracovaného betonu do požadované

roviny základové desky.

▲ 10.45 hod. – na stavbě: STEELCRETE ® – zpracování

základové desky do požadované roviny.

STEELCRETE ® splňuje veškeré požadavky

na beton podle ČSN EN 206-1

a navíc také požadavky podle podnikové

normy vydané Českomoravským

betonem, a.s., PN ČMB 01-2008,

na kterou bylo vydáno stavebně technické

osvědčení STO 060-028542.

Používá se při zhotovování betonových

konstrukcí staveb, kde nahrazuje

zcela nebo částečně klasickou

betonářskou výztuž, zejména pak

v oblastech zvýšeného namáhání.

▲ 12.00 hod. – na stavbě: Rovná hotová základová deska z drátkobetonu STEELCRETE ® .

Snižuje riziko nesprávného vyztužení

či posunutí výztuže při hutnění. Dále

zlepšuje soudržnost betonu v detailech

konstrukce (hrany) a odstraňuje

tzv. opadávání betonu v okrajových

částech. Odstraněním nebo částečnou

redukcí klasické betonářské

výztuže v konstrukci odpadá či se

značně redukuje požadavek na dopravu

a skladování výztuže na stavbě

a provádění armovacích prací.

Dodávkou rozptýlené výztuže „pří-

mo z autodomíchávače“ se zrychlí

postup výstavby a navíc toto řešení

přispívá k nemalé úspoře nákladů na

provedení stavby.

Tento stavební materiál vyvinula skupina

Českomoravský beton, člen

HeidelbergCement Group, která působí

již přes 20 let na trhu stavebních

hmot v České republice. V případě

zájmu neváhejte kontaktovat přímo

výrobce. Více informací a kontakty

naleznete na www.steelcrete.cz.

stavebnictví 09/12

77


svět stavbařů

Ceny stavebních a projektových prací

Od dubna letošního roku je v platnosti

novelizovaný zákon o veřejných

zakázkách (ZVZ). Jednou

z nejpodstatnějších změn je snížení

limitu pro vypsání veřejné zakázky,

který se snížil u služeb z 2 mil. na

1 mil. Kč a u stavebních prací z 6 mil.

na 3 mil. Kč, od roku 2014 pak i na

1 mil. Kč.

Důvodem je boj proti uplácení, což

je jistě chvályhodné. O skutečném

výsledku tohoto snažení však lze

silně pochybovat. Odborná i laická

veřejnost se prostřednictvím sdělovacích

prostředků často dozvídá

o podezřeních z korupce, nedávno

jsme dokonce sledovali přistižení

politika přímo s úplatkem v krabici.

V naprosté většině těchto případů

se však jedná o korupci při zakázkách,

které byly zadávány podle ZVZ

platného ve své době, a jde v nich

o desítky či stovky miliónů Kč.

U podlimitních zakázek je pravděpodobnost

uplácení nízká, protože

výška úplatku je vzhledem k objemu

díla a míře rizika nezajímavá. Na

druhou stranu by mělo veřejnost

zajímat, kolik bude uvedené snížení

limitů stát. Počet zakázek by

se měl údajně ročně zvýšit o cca

30 000 zadání. Jestliže je tento údaj

pravdivý a předpoklad zní, že výběr

dodavatele bude stát průměrně

Stavební fakulta ČVUT v Praze

tradičně připravuje absolventy pro

celou škálu odborů ve stavebnictví.

Snahou fakulty je co nejlépe

své absolventy vybavit znalostmi,

které pak uplatní v praxi, snaží se

proto komunikovat se zástupci

praxe a reflektovat jejich požadavky

na čerstvé absolventy, aby

tak našli co nejlepší uplatnění.

Výsledkem této snahy byl vznik

nového bakalářského a magisterského

studijního oboru Příprava,

realizace a provoz staveb. Provázanost

studijního odboru s praxí byla

důvodem k uspořádání semináře

Současnost a budoucnost oboru

L. Konal se již podruhé za účasti

zástupců stavebních firem. Se zástupci

firem a katedry technologie

50 000 Kč (což je asi velmi nízký

odhad), bude úprava ZVZ stát ročně

1,5 miliardy Kč ze státního rozpočtu

(od roku 2014 pak ještě mnohem

více). Není to jistě málo, přičemž

účelnost je značně nejistá. Jediným

vítězem tohoto opatření jsou

firmy, které výběrová řízení pro stát

organizují a kterým to zvyšuje zisk.

Další skutečností, která odborníky

ve stavebnictví trápí, je kritérium

nejnižší ceny. Toto kritérium staví

stát do pozice sociálně slabého

občana, jenž si za nejmenší peníz

kupuje v supermarketu nejlevnější

„buřty“ bez masa. Napadlo by někoho

jít do nemocnice a požadovat

pro svou léčbu lékaře s nejnižším

platem? Jistěže ne. Ve stavebnictví

však státní správa striktně požaduje

toho nejlevnějšího. Následně se

dozvídáme ze sdělovacích prostředků

o tom, jak se ve stavební sféře

nekvalitně pracuje a podvádí.

Určitě není pravidlem, že nejdražší

nabídka automaticky znamená

i nejkvalitnější dílo. Rozhodně však

lze konstatovat, že nejlevnější nabídka

bez závazného honorářového

řádu nikdy nezaručí nejlepší práci.

Předkové proto vyřazovali z výběru

nejdražší a nejlevnější nabídku.

V rámci připomínek k návrhu ZVZ

jsem bezúspěšně navrhoval, aby

staveb, jejíž vedoucí doc. Ing. Pavel

Svoboda, CSc., je předsedou pedagogické

rady tohoto oboru, živě

diskutovali taktéž absolventi tohoto

oboru. Z úst zasloužilých odborníků

zazněly názory na kvalitu studijního

programu. Zároveň poskytli cenné

podněty, jak studijní program tohoto

oboru inovovat.

Na semináři vystoupili rovněž

zástupci z MPSV ČR s příspěvkem

o BOZP a zástupci ČKAIT

s příspěvkem o právním povědomí

odborníků ve stavebnictví. Důležitým

podnětem bylo zjištění, že

výuka by se měla více soustředit

i na problematiku facility managementu.

Všichni účastníci se shodli

na důležitosti zařazení povinné

odborné praxe do studijního prose

při výběrovém řízení vytvořil

interval ± 15 % od průměrné

ceny a aby se nabídky mimo tento

interval vyřazovaly. Zamezilo by to

účelovému snižování ceny o 30 %

i více proti obvyklým cenám a následným

problémům v procesu

výstavby.

Při takto nízkých cenách se lze

setkat opakovaně s firmami, jež

drasticky snižují kvalitu stavebních

i projektových prací. Tyto firmy

a často i OSVČ neinvestují do

rozvoje svých firem, protože jim

na to nezbývají prostředky. Opatřit

si načerno software, ošidit své

subdodavatele nebo neobnovovat

strojní park je mnohem jednodušší.

Setkal jsem se při výběru projektanta

dokonce opakovaně s nabídkou

pohybující se okolo sedminy

obvyklé ceny. Je také běžné, že

odhadovanou cenu díla v zadání

soutěže zadavatelem předkládá

běžně na polovině obvyklé částky.

Takovému prostředí, kde se pohybuje

kvalita někde až na chvostu

požadavku veřejné sféry, zavedené

a seriózní firmy opravdu nemohou

konkurovat. Stát tak za malý obnos

dostane většinou zmetek. Nelze

se potom divit, že ve státní správě

něco nefunguje. Slyšíme-li kritiku

na nekvalitní stavební dodávky pro

gramu v daleko větší šíři. Zástupci

stavebních společnosti nabídli

pomoc s umísťováním studentů

po čas odborné praxe. Cílem této

spolupráce bude vytvořit aktuální

nabídku pracovních příležitostí, a to

nejen v době letních prázdnin.

Přínosem se staly také názory

absolventů a jejich pohled z druhé

strany „bariéry“. Jejich připomínky

jsou podnětné a velice důležité.

Snahou všech účastníků semináře

bylo najít slabá místa v systému přípravy

absolventů oboru L, zvyšovat

jejich vědomosti a připravenost pro

praxi a obor aktuálně inovovat podle

vývoje na stavebním trhu.

Důležitý bod programu představovala

diskuze ohledně rozdělení

studijního programu na bakalářský,

státní správu, je to přímý důsledek

ZVZ a vzniklého tandemu: levná,

ale špatná projektová příprava – levná,

ale nekvalitní stavba. Jestliže

platí kritérium nejnižší ceny pro

zakázky ve státní správě, doporučuji

podle stejné logiky vybírat

úředníky pro státní správu podle

toho, kdo bude příslušnou práci

ochoten dělat za nejnižší mzdu při

splnění kritéria vzdělání. Reference

doporučuji zanedbat. Že je to postavené

na hlavu? Vždyť z logiky

věci se jedná o totéž. Důsledky

nízkých cen u státních zakázek

mají další nezanedbatelný dopad

i u zakázek v soukromé sféře. Ta

se přizpůsobuje úřednímu postupu,

a tak ceny a úroveň i v ní

velmi nezdravě klesají. Nezbývá

než omezovat rozvoj firem a hledat

úspory ve mzdách a vybavení. To

vede opět ke snižování kvality

i u zavedených společností. Stát

by měl pochopit, že to pro něj

není nejlepší řešení a nastoupená

cesta bude stát mnohem více než

příkladně u projektových prací

oněch několik málo procent z ceny

investice. ■

Autor článku:

Ing. Robert Špalek,

místopředseda ČKAIT

Seminář Současnost a budoucnost oboru L

magisterský a doktorský stupeň.

Toto nové rozdělení přineslo otázky,

jaké uplatnění najdou absolventi

jednotlivých stupňů studia a jaké

vědomosti by si měli ze školy odnést.

Společně se zástupci ČKAIT

byla otevřena problematika autorizace

bakalářů. Opravňuje je

vysokoškolský titul bakalář k získání

titulu autorizovaný technik nebo

autorizovaný inženýr, nebo bude

nutné nově zařadit stupeň autorizovaný

bakalář? Tyto otázky bude

třeba časem zodpovědět a postavit

se k nim se vší zodpovědnosti vůči

nastávajícím absolventům. ■

Autorka:

Ing. Mária Párová, Ph.D.,

odborná asistentka, ČVUT v Praze

78 stavebnictví 09/12


energetiCky

soběstačné

budovy

První český titul zaměřený

na výstavbu a provoz budov

s nízkou energetickou náročností

energetiCky

soběstačné

budovy

12 0 1 2

energetiCky

První český titul zaměřený

na výstavbu a provoz budov

s nízkou energetickou náročností

soběstačné

budovy

22 0 1 2

První český titul zaměřený

na výstavbu a provoz budov

s nízkou energetickou náročností

číslo 03/2012

vychází 18. září!

Téma:

Uhlíková stopa

ve stavebnictví

BIM v architektonické praxi

Téma:

Investoři vs. projektanti

při návrhu šetrných

staveb

EPDB II: Nákladově

optimální úroveň

Z obsahu 03/2012

> prezidentské veto novely zákona

o hospodaření energií

> stav transpozice a implementace EPBD II

v sousedních zemích

> interview: architekt Aleš Brotánek

79 kč

79 kč

Co?

Titul Energeticky soběstačné budovy sbírá a dává do kontextu dílčí informace na téma výstavba a provoz budov

s nízkou energetickou náročností, a to tak, aby v něm investoři, projektanti, dodavatelé i uživatelé staveb mohli

mít praktického průvodce pojednávajícího o nejbližším i vzdálenějším vývoji stavebnictví.

Jak?

Čtvrtletník Energeticky soběstačné budovy je unikátní svou mediální univerzálností, díky níž oslovuje více než

50 000 zástupců odborné stavební veřejnosti. Ke svým čtenářům se bude v prvním řádném ročníku 2012 dostávat jako:

> elektronický interaktivní magazín

> tištěný časopis

> aplikace na „chytré“ telefony a tablety

Pro koho?

Pro veškerou odbornou stavební veřejnost:

> investoři

> architekti

> projektanti

> stavební firmy

> výrobci stavebních materiálů a technologií

> uživatelé staveb

www.esb-magazin.cz


inzerce

Vnější kontaktní zateplovací systémy první generace

Patentované řešení systému weber.

therm retec 700 nabízí možnost

dlouhodobé a ekonomicky výhodné

sanace kontaktního zateplovacího

systému.

Systém weber.therm retec 700 přináší

možnost sanovat pouze poškozené

vnější souvrství zateplovacího

systému, tj. základní vrstvu s omítkou,

nebo z důvodů vyšších nároků

nových norem na tepelnou ochranu

budov přidat na stávající zateplovací

systém novou vrstvu izolantu s novou

základní vrstvou a novou omítkou.

Patentovaný postup weber.therm

retec 700 je založen na prořezání

vnějšího souvrství sítí drážek a na armovací

stěrkové hmotě weber.therm

retec 700. Síť drážek prořezaných

do omítky a základní vrstvy stávajícího

zateplení zajistí až o 30 % vyšší soudržnost

omítky stávajícího zateplení

se stěrkovou hmotou weber.therm

retec 700 a lepší odvod vodní páry

z konstrukce obvodového pláště.

Postup provádění weber.therm

retec 700

Před započetím diagnostiky stávajícího

systému je třeba omítku stávajícího

systému očistit tlakovou vodou případně

s použitím fasádního čisticího

prostředku.

Vnější souvrství stávajícího zateplovacího

systému se prořeže sítí horizontálně

a vertikálně vedených řezů

s rozměry polí od 150 x 150 mm do

300 x 300 mm. Řezy jsou široké 5 až

7 mm a hluboké cca 5 mm tak, aby

vnější souvrství bylo proříznuto až na

rozhraní základní vrstvy a izolačních

desek.

Na prořezané a očištěné vnější souvrství

stávajícího zateplovacího systému

se nanese ručně nebo strojně

vrstva armovací hmoty weber.therm

retec 700 a do požadované tloušťky

5 až 8 mm se upraví pomocí vhodného

zubového hladítka. Vrstva minerální

stěrkové hmoty zajišťuje přirozeným

způsobem regulaci kondenzace vodní

páry uvnitř systému.

Varianta systému weber.therm retec

700 bez použití dodatečné vrstvy tepelné

izolace

Do nanesené vrstvy stěrkové hmoty

se vloží výztužná skleněná síťovina

weber.therm 178 tak, že je ve spojích

s minimálním přesahem 100 mm. Skleněná

síťovina musí být cca v 1 / 3

tloušťky

základní vrstvy od vnějšího líce. Musí

být dodrženo minimální krytí skleněné

síťoviny vrstvou stěrkové hmoty minimálně

1 mm, v místech přesahů síťoviny

nejméně 0,5 mm. Na rozích otvorů

pro okna a dveře se osadí diagonální

příložky ze skleněné síťoviny.

Celý systém se zakotví talířovými plastovými

šroubovacími hmoždinkami

s ocelovým trnem. Počet, typ a rozmístění

hmoždinek pro kotvení zateplovacího

systému vychází z projektové

dokumentace v souladu s platnými

ČSN. Kotvení talířovými hmoždinkami

se provádí přes skleněnou síťovinu

do ještě měkké vrstvy stěrkové hmoty

weber.therm retec 700.

Jako povrchová úprava sanovaného

systému se díky nízkému faktoru difúzního

odporu použijí pastovité tenkovrstvé

omítky weber.pas silikát nebo

weber.pas extraClean s podkladním

nátěrem v požadované zrnitosti a barevném

odstínu

Varianta systému weber.therm retec

700 s použitím dodatečné vrstvy tepelné

izolace

Do celoplošně nanesené lepicí a stěrkové

hmoty weber.therm retec 700

se osadí izolační desky z pěnového

polystyrenu EPS, izolační desky nebo

lamely z minerální vlny MW.

Na nalepené a přebroušené izolační

desky nebo lamely se vytvoří základní

vrstva z lepicí a stěrkové hmoty

weber.therm retec 700.

Do nanesené vrstvy stěrkové hmoty

se vloží výztužná skleněná síťovina

weber.therm 178 tak, že je ve spojích

s minimálním přesahem 100 mm. Skleněná

síťovina musí být cca v 1 / 3

tloušťky

základní vrstvy od vnějšího líce. Musí

být dodrženo minimální krytí skleněné

síťoviny vrstvou stěrkové hmoty minimálně

1 mm, v místech přesahů síťoviny

nejméně 0,5 mm. Na rozích otvorů

pro okna a dveře se osadí diagonální

příložky ze skleněné síťoviny.

Zakotvení celého souvrství se provede

talířovými plastovými šroubovacími

hmoždinkami s ocelovým trnem. Počet,

typ a rozmístění hmoždinek pro kotvení

zateplovacího systému vychází z projektové

dokumentace v souladu s platnými

ČSN. Kotvení talířovými hmoždinkami

se provádí přes skleněnou síťovinu

do ještě měkké vrstvy stěrkové hmoty

weber.therm retec 700.

Jako povrchová úprava sanovaného

systému se díky nízkému faktoru difúzního

odporu použijí pastovité tenkovrstvé

omítky weber.pas silikát nebo

weber.pas extraClean s podkladním

nátěrem v požadované zrnitosti a barevném

odstínu.

Závěr

Sanační systém weber.therm retec

700 přináší účinné řešení sanace poškozeného

vnějšího souvrství kontaktního

zateplovacího systému, ale i možnost

přidání dodatečné vrstvy tepelného

izolantu z důvodu lepší tepelné ochrany

budovy.

Sanaci zateplovacího systému je třeba

provádět na základě projektové dokumentace,

kde nesmí chybět důkladné

posouzení stávajícího zateplení, podrobná

skladba konstrukce dodatečné

vrstvy zateplení, tepelně technický

výpočet, návrh kotvení včetně počtu

použitých hmoždinek na 1 m 2 , kotevního

plánu, typu použitých hmoždinek

a v neposlední řadě požárně bezpečnostního

řešení zateplovacího systému.

Ing. Tomáš Pošta, produktový manažer

pro ETICS a fasády

divize Weber, Saint-Gobain Construction

Products CZ a.s.

www.weber-terranova.cz

80

stavebnictví 09/12


inzerce

Nový dům za několik týdnů a v prvotřídní kvalitě

To zní jako splněný sen pro ty zájemce

o bydlení v rodinném domě,

kteří nechtějí rok i déle čekat, než

jim ho stavební firma postaví nebo

než zděná konstrukce vymrzne či

zaschnou všechny omítky. Do montované

dřevostavby Haas Fertigbau

se totiž můžete přestěhovat přibližně

za tři měsíce od chvíle, kdy na stavbu

přijede první kamion s hotovými

certifikovanými díly. Další nespornou

výhodou montovaných dřevostaveb

je nezávislost na ročním období,

protože dřevostavbu je možné

montovat nejen v létě, ale i v zimě.

A jak taková stavba vysněného domu

probíhá? Dá se říci, že během jediného

dne vám dům od společnosti

Haas Fertigbau Chanovice vyroste

přímo před očima. V brzkých ranních

hodinách, většinou mezi šestou

a sedmou, se za pomoci jeřábu začíná

s montáží jednotlivých stěn v přízemí

rodinného domu na připravenou

základovou konstrukci. Tyto stěny

jsou přivezeny přímo z moderního

výrobního závodu v pošumavských

Chanovicích, ve kterém se vyrábí na

míru podle projektové dokumentace

se zaručenou přesností a bez nepříznivého

vlivu povětrnostních podmínek.

Stěny jsou již osazeny kvalitními okny

s tepelně izolačním trojsklem, případně

i předokeními roletami, terasovými

a bezpečnostními vstupními dveřmi.

Hotová je také příprava instalačních

bloků pro zařizovací předměty v koupelnách

a také jsou již osazeny elektrokrabice

pro vypínače a zásuvky

apod. Díky tomuto výrobnímu procesu

je zaručena prvotřídní kvalita

všech vyráběných dílů. Samozřejmou

součástí domů Haas Fertigbau

je také masivní akustické dvojvrstvé

opláštění vnitřních i vnějších stěn.

Po dokončení přízemí se přibližně

kolem poledne pokračuje s montáží

stropní konstrukce, na kterou v odpoledních

hodinách až do večera

navazuje montáž krovu a střešní konstrukce.

V tu chvíli získává sen o rodinném

domě reálné obrysy a na tvářích majitelů

domu se objevuje spokojený

a radostný úsměv.

V následujících dnech se na domě

dokončuje střešní konstrukce a pokládá

střešní krytina. Během dalších

týdnů se uvnitř domu provádějí rozvody

inženýrských sítí (vnitřní kanalizace,

voda, systém ústředního vytápění

včetně zásobníku TV, kompletní

elektroinstalace…) a betonují se akumulační

a akustické monolitické konstrukce

podlah. Betonování podlah

vyžaduje určitý technologický postup

a určitou dobu na vyschnutí a zatvrdnutí.

To je část výstavby, kterou nelze

uspěchat, chceme-li mít kvalitní dřevostavbu.

A na kvalitu, jak je známo,

se opravdu vyplatí počkat.

Přibližně po třech měsících, kdy se

provedou poslední dokončovací a finalizační

práce, nezbývá majitelům

rodinného domu nic jiného, než se

nastěhovat do svého krásného, nového

domova, ve kterém se jim bude

jistě příjemně bydlet.

Bližší informace naleznete na

www.haas-fertigbau.cz.

stavebnictví 09/12

81


infoservis

PAMÁTKY 2012 – veletrh s nábojem atraktivity

Rekonstrukce památkových souborů

a objektů, jejich financování

a využití – tato tři základní témata

charakterizují nový oborový veletrh

PAMÁTKY 2012. Připravila jej

Incheba Praha a bude se konat

v Průmyslovém paláci Výstaviště

v Praze – Holešovicích ve dnech

4.–6. října 2012.

Nový veletrh reaguje na současnou

aktuální poptávku po specializovaných,

úzce zaměřených

odborných veletrzích typu B2B.

Regenerace historického dědictví

zasahuje do oblasti památkové

péče, záchrany a konverze historického

dědictví, ale zejména

do sféry projektování a stavitelství.

Zahrnuje i restaurátorství

a umělecké řemeslo, ochranu

a zabezpečení staveb a jejich

částí a vybavení, prvky a systémy

technické infrastruktury a technického

vybavení budov, požární

ochranu a zabezpečení budov

a areálů. Pokrývá také rozsáhlou

problematiku soudobého využití

inzerce

památek a památkových souborů,

jejich zakotvení v současných

sídlech i krajině, včetně širokého

segmentu cestovního ruchu.

Zcela samostatnou, důležitou

kapitolou je financování obnovy

a regenerace na všech myslitelných

úrovních – od Evropské unie

přes státní rozpočet, prostředky

krajů, měst a obcí až po soukromé

zdroje a bankovní sektor, neziskové

organizace a velmi aktuálně

i prostředky církví.

Rekonstrukce stávajících objektů

navíc otevírají i další důležitou

a v současnosti citlivou oblast.

Je jí stavební řemeslo, kvalita

řemeslné práce. Mnohé stavební

firmy se právě s tímto aspektem

potýkají, a to už od okamžiku

obtížného získávání učňů pro

klasické stavební obory. Přitom

jak ukazují odhady Evropské unie,

již v blízkých letech bude prudce

narůstat procento rekonstruovaných

objektů na úkor klasických

novostaveb. S určitou nadsázkou

lze říci, že „postaveno již bylo“,

následovat budou obnova a rekonstrukce.

Do sféry památek se

tak dostávají i stavby realizované

i ve 2. polovině minulého století.

Součástí některých expozic na

veletrhu proto budou i ukázky

tradičních řemesel, včetně stavebních.

Běžnou součástí expozic

budou ukázky aplikací výrobků

a materiálů a jejich správné použití

v památkové praxi.

Oborové členění veletrhu má

156 položek. Hlavní cílovou skupinou

návštěvníků veletrhu jsou kraje,

regiony, města, obce, soukromí

majitelé památek, zástupci církví

a neziskových organizací, projektanti,

architekti, investoři, správci

památkových objektů a souborů,

zainteresovaná veřejnost a všichni,

jimž leží budoucnost památek

v tuzemsku na srdci.

Obzvláště bohatý bude na veletrhu

doprovodný program. Velkou

konferenci ke dvaceti letům programu

obnovy městských památkových

rezervací a zón připravuje

Sdružení historických sídel Čech,

Moravy a Slezska, téma Industriálních

a technických památek

si za své vzalo Kolegium pro

technické památky ČKAIT & ČSSI

spolu s Národním památkovým

ústavem. Na pořadu bude i zateplení

památkových objektů,

technologické otázky při opravě

památek, požární zabezpečení památek

anebo zajímavý pohled na

rekonstrukce fasád v přednášce

prof. F. Huebera, předsedy Rakouské

společnosti pro památky

a prostředí.

Podrobnosti o veletrhu a doprovodných

programech:

www.incheba.cz/pamatky. ■

Autoři:

PhDr. Jan Novotný,

koordinátor projektu, INCHEBA

Praha

Ing. Svatopluk Zídek,

předseda Kolegia pro technické

památky ČKAIT & ČSSI

Značkový komín i s příslušenstvím za bezkonkurenční cenu

Pořízení nového komínu bývá mnohdy

provázeno náročnou poutí za honbou

toho nejlepšího komínového systému

na trhu, který navíc bude za přijatelnou

cenu. Často se pak stává, že stavebníci

stráví dlouhé hodiny váháním a promýšlením

nejlepší kombinace a následným

hledáním komponentů ve stavebninách.

A přitom je řešení této situace tak

jednoduché! Společnost

Schiedel, přední výrobce

komínů, připravila pro své

zákazníky jedinečnou komínovou

sadu s prvotřídním

komínem Uni***Plus,

který je zabalený na jediné

paletě i se všemi

komponenty. Navíc díky

unikátnímu balení „vše

v jednom“ odpadá složité

dopočítávání se konečné ceny, protože

ta je pro každou variantu předem pevně

stanovena a na trhu s originálními výrobky

je bezkonkurenční.

Jednoduchá instalace a převoz díky

praktickému balení

Univerzální komínový systém je spolehlivým

a bezpečným řešením odvodu

spalin, které učiní jeho majitele

nezávislým na výběru jediného paliva.

Systémové řešení se všemi komponenty

od jediného výrobce, kterým

je již přes 65 let společnost Schiedel,

zaručuje nadstandardní

kvalitu a záruku až na

30 let. Kdo by očekával

za takovýto prémiový

produkt i vysokou cenu,

bude velmi mile potěšen

mimořádně atraktivní cenou,

kterou se rozhodla

společnost Schiedel

bojovat proti neprověřeným

levným kopiím.

Nyní si tak kvalitní a bezpečný komín

může dopřát každý stavebník. Originální

komín Schiedel o průměru 160 mm

tak můžete získat již za 22 400 Kč

bez DPH. Balení Schiedel Uni***Plus

Komplet obsahuje komínové tvárnice,

keramickou komínovou vložku

odolnou vůči vlhkosti a vyhoření, izolační

rohož a kompletní příslušenství,

to vše pro komín standardní délky

7 m. Stylový design je korunován

trendovým ukončením komína nerezovou

krycí deskou a prvky v imitaci

obložení z cihel, a to v barvě červené,

černé nebo hnědé. Nově obsahuje

sada Schiedel Uni***Plus Komplet

také atraktivní novinku – kupon

na odběr napojovacího dílu pro připojení

spotřebiče zcela zdarma.

Více informací o komínovém systému

Schiedel Uni***Plus naleznete na stránkách

výrobce www.schiedel.cz.

O možnostech a výhodách unikátní

komínové sady na jediné paletě

se dočtete také na odborném

portálu o problematice komínů

www.nakominuzalezi.cz.

82 stavebnictví 09/12


inzerce

Dokonale hladké stěny s novou bílou

sádrovou stěrkou Rimano Glet XL

Jemné jednovrstvé sádrové omítky

a stěrky si na českých stavbách již

našly své místo. Omítky Rimano z přírodního

sádrovce jsou určeny k omítání

veškerého zdiva v interiéru.

Novinkou na trhu je bílá sádrová stěrka

Rimano Glet XL, která svými vlastnostmi

šetří stavebníkům čas i peníze.

Je to jediná čistě přírodní sádrová

stěrka, která dosud na českém trhu

nebyla k dostání. Sádrové omítky Rimano

jsou exkluzivním materiálem pro

řešení interiérů.

Unikátní omítka i stěrka v jednom

materiálu

S unikátním materiálem je možné

pracovat současně jako s podkladovou

omítkou i stěrkou pro finální povrchovou

úpravu a aplikovat ji v rozmezí

0 až 10 mm.

Během jednoho dne je tedy možné

stěnu dokončit a připravit na malování.

Technologie zpracování „mokré

do mokrého“ dovoluje zkrátit pracovní

čas a tím i ušetřit peníze.

Použití sádrové omítky Rimano Glet XL

tedy zrychlí průběh výstavby či rekonstrukce.

Je to ideální produkt pro finální povrchovou

úpravu stěn a stropu v interiéru

pro jakýkoliv stavební podklad.

▲ Rimano Glet XL, jediná čistě přírodní sádrová omítka

a stěrka na českém trhu, balení: 25 kg, 12,5 kg

Zdravé prostředí

Finální povrchová úprava se provádí

bez celoplošného broušení. Spojení

vlastností sádry a způsobu zpracování

umožňuje vytvořit antialergické

a zdravé prostředí v interiérech. Nahrává

tomu i pH 5,5, které má sádra

a které je stejné, jako má lidská kůže.

Pomocí spreje pro měření kyselosti

(pH tester) se dá na stěně snadno

zjistit, jestli je použitá omítka skutečně

sádrová, nebo s příměsí vápna.

Dokonalá hladkost stěn

Omítky zajišťují prodyšnost zdiva díky

svému nízkému difuznímu odporu,

a tím také zabraňují vzniku plísní.

Sádrové omítky a stěrky mají schopnost

lepšího přenosu drobného pnutí

v podkladu, takže zamezují vzniku

mikrotrhlin nebo prasklin, které bývají

obvyklé u klasických vápeno-cementových

omítek.

Jen jedna vrstva malby

Moderní sytě barevné malby stěn

s bodovým osvětlením více vyniknou

na hladkých stěnách než na

omítkách s hrubozrnným povrchem.

Málokdo ví, že sádra neabsorbuje

pigmenty barev, takže není třeba tak

často malovat. Při použití produktu

Rimano Glet XL stačí jen jedna až

dvě vrstvy malby. U tradičních omítek

je nutné vymalovat více než třikrát.

Vysoká vydatnost omítky

Stěrka Rimano Glet XL je vhodná pro

stavby, kde je použita kombinace podkladů

betonový monolit a pórobeton.

Používá se i při rekonstrukcích a opravách

lokálních nerovností, vyhlazení

drsných povrchů, na starou jádrovou

omítku nebo vyplnění betonových pórů.

Tento materiál je možné aplikovat

ručně i strojně v prodloužené době

zpracování až na 90 min. s vydatností

0,9 kg/m 2 /1 mm. Sádrová

omítka při rozmíchání s vodou zvět-

▲ Finální vyhlazení (kletování) povrchu se dělá bez

broušení. Provádí se fasádní nerezovou špachtlí

s oblými rohy. Omítka po navlhčení uvolní jemnou

sádru, tzv. sádrové mléko, kterým se v závěrečné

fázi zapraví všechny nerovnosti.

šuje objem zpracovávané směsi a na

rozdíl od tradičních omítek se zvyšuje

vydatnost materiálu.

Znamená to, že z jednoho pytle

(25 kg) se zrealizuje 5,5 m 2 omítky

v tloušťce 5 mm a stěrky až 25 m 2

v tloušťce 1 mm. U tradičních omítek

bývá obvyklé, že z jednoho pytle

(25 kg) se dá omítnout 2 m 2 plochy

v tloušťce 5 mm.

Produkt je k dispozici v balení 12,5 kg

a 25 kg.

Sádrové omítky mají nejen dekorativní

a estetické vlastnosti, ale též splňují

náročné stavebně-fyzikální požadavky

všech vnitřních prostor. Jsou

proto exkluzivním materiálem pro řešení

interiérů.

Při práci s novým produktem je

možné požádat o zaškolení, technický

i stavební dozor v průběhu

stavby. Tyto služby jsou poskytovány

zdarma.

Centrum technické podpory Rigips

Tel.: 724 600 940

e-mail: ctp@rigips.cz

www.rigips.cz

stavebnictví 09/12

83


infoservis

Veletrhy a výstavy

18.–22. 9. 2012

FOR WASTE 2012

7. mezinárodní veletrh

nakládání s odpady, recyklace,

průmyslové a komunální ekologie

Praha 9 – Letňany,

PVA Expo Praha,

Beranových 667

E-mail: forfamily@abf.cz

www.waste.cz

18.–22. 9. 2012

FOR ARCH 2012

23. mezinárodní stavební veletrh

Praha 9 – Letňany,

PVA Expo Praha,

Beranových 667

E-mail: forarch@abf.cz

www.forarch.cz

18.–22. 9. 2012

FOR ELEKTRO 2012

5. veletrh elektrotechniky,

osvětlovací techniky

a zabezpečovacích systémů

Praha 9 – Letňany,

PVA Expo Praha,

Beranových 667

E-mail: forelektro@abf.cz

www.for-elektro.cz

18.–22. 9. 2012

FOR THERM 2012

3. veletrh vytápění,

alternativních zdrojů

energie a vzduchotechniky

Praha 9 – Letňany,

PVA Expo Praha,

Beranových 667

E-mail: forarch@abf.cz

www.for-therm.cz

18.–22. 9. 2012

SPORT TECH 2012

4. veletrh sportovních staveb,

jejich technologií a vybavení

inzerce

celostátní odborný seminář

OTVOROVÉ VÝPLNĚ

S TAV E B N Í C H K O N S T R U K C Í

Praha 9 – Letňany,

PVA Expo Praha,

Beranových 667

E-mail: sporttech@abf.cz

www.sporttech.cz

18.–22. 9. 2012

BAZÉNY, SAUNY & SPA 2012

7. mezinárodní veletrh bazénů, bazénových

technologií a saun, jejich

technologií a vybavení

Praha 9 – Letňany,

PVA Expo Praha,

Beranových 667

E-mail: bazeny@abf.cz

www.vystava-bazeny.cz

18.–22. 9. 2012

FSDAYS 2012

4. ročník mezinárodního veletrhu

nejnovějších trendů v oboru protipožární

a zabezpečovací techniky,

systémů a služeb

Praha 9 – Letňany,

PVA Expo Praha,

Beranových 667

E-mail: info@mascotte.cz

www.fsdays.cz

Odborné semináře

a konference

10.–11. 9. 2012

Osoba odborně způsobilá pro

úkoly v prevenci rizik v oblasti

BOZP

Rekvalifikační program

Praha 1, Výzkumný ústav

bezpečnosti práce, v.v.i.,

Jeruzalémská 9

E-mail: neumannovab@vubp-praha

10. 9.–12. 12. 2012

Manažer bezpečnosti práce

Distanční nadstavbové vzdělávání

akreditované MŠMT

Praha 1, Výzkumný ústav

bezpečnosti práce, v.v.i.,

Jeruzalémská 9

E-mail: neumannovab@vubp-praha

11. 9.–8. 11. 2012

Osoba odborně způsobilá

na úseku požární ochrany

Vzdělávací program

akreditovaný MŠMT

Praha 1, Výzkumný ústav

bezpečnosti práce, v.v.i.,

Jeruzalémská 9

E-mail: neumannovab@vubp-praha

11. 9. 2012

Technický dozor investora

Odborný seminář

Součást celoživotního

vzdělávání ČKAIT a ČKA

Praha 9, Lisabonská 2394/4

E-mail: studio@studioaxis.cz

www.studioaxis.cz

13.–15. 9. 2012

EMTECH 2012

6. ročník mezinárodní konference

Praha 6, ČVUT v Praze,

Fakulta elektrotechnická

E-mail: baloumil@fel.cvut.cz

13. 9. 2012

Technický dozor investora

Odborný seminář

Součást celoživotního

vzdělávání ČKAIT a ČKA

Ostrava – Pustkovec,

Technologická 372/2

E-mail: studio@studioaxis.cz

www.studioaxis.cz

18. 9. 2012

PR a marketing ve stavebnictví

Odborný seminář

Brno, Národní stavební

centrum s.r.o., Bauerova 10

E-mail:

svobodova@stavebnicentrum.cz

www.stavebnicentrum.cz

18.– 20. 9. 2012

Soutěžní přehlídka stavebních

řemesel SUSO

Řemeslná soutěž

Praha 9 – Letňany,

PVA Expo Praha,

Beranových 667

E-mail: surmaj@abf.cz

www.suso.cz

19.– 20. 9. 2012

Podlahy a povrchové úpravy

ve stavebnictví 2012

7. ročník konference

Praha 4, Kulturní centrum

Novodvorská,

Novodvorská 151

E-mail:

konference@konferencepodlahy.cz

www.suso.cz

19. 9. 2012

Inteligentní budovy

Odborný seminář

Brno, Národní stavební

centrum s.r.o.,

Bauerova 10

E-mail:

svobodova@stavebnicentrum.cz

www.stavebnicentrum.cz

19. 9. 2012

Inteligentní digitální

domácnost 2012

Konference

Praha 9 – Letňany,

PVA Expo Praha,

Beranových 667

E-mail: konference@stech.cz

20. 9. 2012

Novela zákona o veřejných zakázkách

a prováděcí předpisy –

aplikace a výklad

Odborný seminář

Praha 9, Lisabonská 2394/4,

E-mail: studio@studioaxis.cz

www.studioaxis.cz

VÝZVA K PŘIHLÁŠENÍ PŘÍSPĚVKŮ A FIREMNÍCH PREZENTACÍ

VII. ročník 16.–17. října 2012

Hradec Králové, Konferenční centrum Aldis,

Eliščino nábřeží 375, www.aldis.cz

pod záštitou:

Doc. Ing. Miloslava Novotného, Ph.D., proděkana

a vedoucího Ústavu pozemního stavitelství na Stavební

fakultě vysokého učení technického v Brně.

84 stavebnictví 09/12

Zařazeno do programu celoživotního vzdělávání ČKAIT, 2

body.

www.stavokonzult.cz


20. 9. 2012

Stavební stroje a stavební

mechanizmy

Odborný seminář

Brno, Národní stavební

centrum s.r.o.,

Bauerova 10

E-mail:

svobodova@stavebnicentrum.cz

www.stavebnicentrum.cz

20. 9. 2012

Dřevěné stavění

7. ročník odborné

konference

Praha 9 – Letňany,

PVA Expo Praha

Vstupní hala I,

Konferenční sál,

Beranových 667

E-mail: pacaltova@abf.cz

www.forarch.cz/ds

21. 9. 2012

Umění vyjednávání,

argumentace a přesvědčování

Odborný seminář

Brno, Národní stavební

centrum s.r.o.,

Bauerova 10

E-mail:

svobodova@stavebnicentrum.cz

www.stavebnicentrum.cz

25. 9. 2012

CADKON

Zdravotechnika

Školení

Brno, Křenová 52,

AB studio (učebna)

E-mail: recepce@abstudio.cz

inzerce

25. 9. 2012

Úspěšný projektový manažer

Odborný seminář

Brno, Národní stavební

centrum s.r.o.,

Bauerova 10

E-mail:

svobodova@stavebnicentrum.cz

www.stavebnicentrum.cz

25. 9. 2012

Novela zákona č. 184/2006 Sb.,

o odnětí nebo omezení vlastnického

práva k pozemku

nebo ke stavbě (zákon

o vyvlastnění)

Odborný seminář

Praha 1, ČVTSS,

Novotného lávka 5

E-mail: cvtss@cvtss.cz

www.cvtss.cz

25. 9. 2012

Křižovatky architektury

4. ročník odborné konference

Praha 7 – Holešovice, La Fabrika,

Komunardů 30/1001

E-mail: pacaltova@abf.cz

www.krizovatkyarchitektury.cz

25.– 26. 9. 2012

Advance Concrete

Školení

Praha 4,

Jeremenkova 90a

E-mail: recepce@abstudio.cz

25.–27. 9. 2012

AutoCAD Plant 3D 2013

Základní školení

Praha 4,

Líbalova 2348,

CAD Studio

E-mail: info@cadstudio.cz

26. 9. 2012

Novela zákona č. 183/2006 Sb.,

o územním plánování a stavebním

řádu (stavební zákon)

Odborný seminář

Praha 1, ČVTSS,

Novotného lávka 5

E-mail: cvtss@cvtss.cz

www.cvtss.cz

26. 9. 2012

Základy rozpočtování, ceny

ve stavebnictví a finanční analýza

5. 9. 2012

8.00–17.15 hod.

Příprava na autorizační zkoušku

ČKAIT – právní část

Odborný garant: Ing. Jitka Víchová

19. 9. 2012

9.00–16.00 hod.

Dozory při provádění staveb

Odborný garant: Ing. Ludmila

Zahradnická, CSc.

25. 9. 2012

8.15–17.15 hod.

Příprava na autorizační zkoušku

ČKAIT v oboru pozemní

stavby

Odborný garant: Ing. Karel Rod

Odborný seminář

Brno, Národní stavební

centrum s.r.o.,

Bauerova 10

E-mail:

svobodova@stavebnicentrum.cz

www.stavebnicentrum.cz

1.–28. 10. 2012

Architecture Week 2012

6. ročník mezinárodního festivalu

architektury a urbanizmu

Praha, Letohrádek Belveder,

Pražský hrad,

Národní technická knihovna

a další místa v Praze

E-mail: info@architectureweek.cz

www.architectureweek.cz

9.00–15.00 hod.

Aktuální velká novela zákona

o veřejných zakázkách

Odborný garant: Ing. Petr Serafín

9.30–15.00 hod.

Bezbariérové užívání staveb

a základní principy přístupnosti

Odborný garant: Ing. Renata

Zdařilová, PhD.

26. 9. 2012

9.00–16.00 hod.

Školení pro technický dozor

stavebníka při zateplování

budov – Význam TDS při ENB

Odborný garant: Ing. Jiří Šála, CSc.

Kontakt: Nadace ABF,

www.stavebniakademie.cz

CENTRUM VZDĚLÁVÁNÍ VE STAVEBNICTVÍ

kalendář školení v Praze a Ostravě na 2. pol. roku 2012

Odborné semináře

České stavební akademie

11. 9. Praha Technický dozor investora

13. 9. Ostrava Technický dozor investora

20. 9. Praha Novela zákona o veřejných zakázkách

2. 10. Praha Zákon o státní památkové péči

4. 10. Praha Kontrolní prohlídky stavebním úřadem

9. 10. Praha Řízení o odstranění stavby a dodatečném povolení stavby

10. 10. Praha Veřejné dražby – zkušenosti z praxe a ukázka fiktivní dražby

23. 10. Praha Příprava k autorizačním zkouškám ČKAIT

25. 10. Praha Řešení sousedských sporů

1. 11. Ostrava Novela zákona o veřejných zakázkách

6. 11. Praha DPH ve stavebnictví a novela DPH v roce 2013

8. 11. Praha Stavební zákon – územní řízení a stavební řád

13. 11. Praha Smluvní vztahy ve výstavbě

15. 11. Praha Stavební materiály z plastů z hlediska požární

bezpečnosti

20. 11. Praha Územní plán a jeho realizovatelnost z ekonomického

hlediska

21. 11. Praha Sanace spodní stavby historických objektů

27. 11. Ostrava Stavební zákon - územní řízení a stavební řád

4. 12. Praha Přestupkové řízení

www.studioaxis.cz

Podrobné informace a přihlášky:

stavebnictví 09/12

85


infoservis

Nízkoenergetické domy 3:

nulové, pasivní a další

Autor: Jan Tywoniak

a kolektiv.

Kniha uvádí obecné

souvislosti,

konkrétní technické

informace

i příklady. Jsou

v ní uvedeny a komentovány požadavky

a doporučení nové tepelně-

-technické normy ČSN 73 0540-2

platné od listopadu 2011. Pozornost

je věnována souvislostem stavebního

řešení a systémům technického

zařízení budov. V samostatných

kapitolách se dále hovoří o vzduchotěsnosti

budov a malých fotovoltaických

systémech pro budovy. Sou-

Již 7. ročník odborné konference

Podlahy a povrchové úpravy

ve stavebnictví 2012 proběhne

19.–20. září 2012 v Kulturním

centru Novodvorská, Praha 4. Konferenci

pořádá BETONCONSULT,

částí jsou i výsledky výzkumných

prací na Fakultě stavební ČVUT

v Praze, pracovišti autora knihy. Mezi

podrobně popsanými příklady budov

z Česka, Rakouska a Německa ve

druhé části knihy čtenáři najdou

tři rodinné domy, dva bytové

domy, mateřskou školu, velkou

základní školu, výzkumné centrum,

informační a vzdělávací centrum

i revitalizaci průmyslové čtvrti. Kniha

volně navazuje na dvě předchozí publikace

od téhož autora a částečně

se obměňujícího kolektivu autorů.

Vydala Grada Publishing, a.s., v edici

Stavitel, ISBN 978-80-247-3832-1,

Praha 2012, 204 stran.

Konference Podlahy a povrchové úpravy

s.r.o. Odborným garantem sekce

Povrchové úpravy je doc. Ing. Jiří

Dohnálek, CSc., a sekce Podlahy

Ing. Petr Tůma, Ph.D. Podrobnosti

lze nalézt na www.konferencepodlahy.cz

a www.betonconsult.cz.

Akce Zelená sleva Weber na omítky

Divize Weber, společnost Saint-Gobain

Construction Products CZ a.s.,

spouští ve spolupráci s vybranými

prodejci stavebních materiálů prodejní

akci: –30 % na vybrané odstíny

v celé škále pastovitých omítek

weber.pas ve všech typech zrnitostí.

Divize Weber s prodejci stavebních

materiálů se tak rozhodla čelit stavební

krizi. Akce Zelená sleva Weber

je časově omezena na měsíc

září, který je pokládán za stavební

sezonu. Weber si od tohoto kroku

navzdory stavební recesi slibuje

zvýšení zájmu o fasádní materiály

a vyšší návštěvnost v prodejnách

stavebnin. Podrobnosti lze nalézt na

www.weber-terranova.cz.

Beton a moderní trendy

V úterý 18. září se v Ostravě

v Harmony Club Hotelu uskuteční

seminář Architektonický

beton, kterým se završí dvouleté

trvání tohoto semináře. Na semináři

se účastníci dozví mnoho

teoretických i praktických zkušeností

včetně konkrétních příkladů

realizací z betonu (mosty, sochy,

nábytek), barevného pohledového

betonu a dalších ukázek.

Zájemci mají možnost navštívit

také seminář Vodotěsné betony,

který proběhne 11. října v Plzni

v hotelu Purkmistr. Jeho účastníci

si rozšíří znalosti z oblasti vodonepropustných

betonů a dozví se

zásady navrhování a provádění

vodonepropustných konstrukcí.

Získají rovněž informace, jak

předcházet možným poruchám

při nesprávném provádění, a zjistí,

jaké existují způsoby sanace

těchto konstrukcí.

Akreditované semináře Beton

University pořádá skupina

Českomoravský beton spolu

s odbornými a mediálními partnery.

Informace a přihlášky viz

www.betonuniversity.cz.

inzerce

Mířit na budoucnost se vyplatí a SUSO to umí

Soutěžní přehlídka stavebních

řemesel SUSO je účinný

marketingový nástroj pro

firmy, které přemýšlí nejen

o současných zákaznících,

ale i o těch budoucích. Už

šestnáct let existuje projekt,

který umožňuje komerčním

subjektům prostřednictvím

soutěže SUSO představit studentům

jejich nové technologie

a produkty. Projekt v dnešní době získává na

důležitosti také díky klesajícímu zájmu o studium

řemesel. Na otázky k projektu SUSO odpovídá

David Surmaj ze společnosti ABF, organizátora

soutěže.

• Co je projekt SUSO a jak vzniknul?

Je to soutěž zaměřená na řemeslo a jeho vývoj. Původní

název byl Soutěž učňů stavebních oborů, od

toho tedy ta zkratka. Od počátku participuje v rámci

doprovodných programů při stavebních veletrzích.

Vznikl tedy jako doprovodný program k veletrhu FOR

ARCH.

• A jak je to v současnosti?

Ten základní model funguje dál. Veřejnosti se představíme

při veletrzích v Praze, Ostravě, Lysé nad Labem,

Hradci Králové, Litoměřicích a Českých Budějovicích.

Po geografi cké stránce jsme prakticky všude.

• Dobře, jste na veletrzích, jste vidět, a co dál projekt

umí nabídnout?

Díky svým možnostem, aktuální době a variabilitě je

to jeden z možných a velmi účinných marketingových

nástrojů, který umí oslovit a zaujmout cílové skupiny

komerčních fi rem. Zároveň jej vnímáme jako společensky

potřebný projekt, neboť řemeslo dnes mladé

lidi příliš netáhne.

• Jak soutěž probíhá?

Základem jsou vícedenní postupová kola probíhající

během roku a ti nejlepší se předvedou při stavebním

veletrhu FOR ARCH. Smyslem je nejen prověření znalostí

a umu mladých učňů, ale také jejich seznámení

s novými produkty a technologiemi, které budou ve

svých profesích potkávat. Navíc je naučíme tyto produkty

a technologie znát, vyhledat si o nich informace

a používat je. Z těch nejlepších nám vzejdou budoucí

„zlaté české ručičky“.

• Co partneři projektu? Ti jsou pro soutěž určitě

důležitým zdrojem nových stavebních materiálů,

postupů a technologií?

Pro partnery to je ideální platforma pro výchovu svých

budoucích zákazníků. Pokrok je dnes vidět například

nejen v oblasti mobilních telefonů, ale i v technologiích

ve stavebnictví nebo technologiích opracování

dřeva. Navíc se dnes veškeré informace pomalu

přesouvají z tištěné podoby do podoby elektronické.

SUSO podněcuje zájem u studentů o informace nebo

technologie a schopnost orientovat se v nich. Ne každá

škola dokáže zpestřit výuku úplnými novinkami jak

v teorii, tak i v praxi. SUSO to umí.

• Jste vidět a dostáváte partnery a jejich produkty

studentům pod kůži, jaké další cesty propagace

využíváte?

To samozřejmě není všechno. Máme přes desítku

mediálních partnerů, kteří o projektu a tedy i o partnerech

píší. Média jsou veřejnoprávní, dále zaměřená

na odbornou veřejnost nebo přímo na studenty. Vytváříme

aktivního prostředníka mezi odbornými školami

a komerčními subjekty. Tento projekt dokáže informovat,

učit, bavit a také pomáhat. Stručně řečeno, umíme

hodně a fi rmy to vyjde levněji, než kdyby se o tuto

cílovou skupinu staraly samy.

• Momentálně je otázka nedostatku nových

a kvalitních řemeslníků hodně aktuální.

Situace je špatná. Já to samozřejmě vnímám i ze

strany učitelů potažmo škol. Mladí lidé si nejspíš

neuvědomují, že díky dobře zvládnutému řemeslu se

mohou mít mnohem lépe než průměrný gymnazista.

Navíc mezi řemeslníky ubývá konkurence. Kdo si tohle

uvědomí a přidá k tomu šikovné ruce, bude se mít

hodně dobře.

• Čím studenty k účasti motivujete? Vnímají

SUSO jako plus pro svoji kariéru?

Motivujeme hodnotnými cenami nebo fi nanční odměnou.

Já ale mezi těmi kluky trávím už nějakou

dobu a vím, že tam jen kvůli odměnám nejsou. Láká

je úspěch, srovnání, nabyté zkušenosti a při úspěchu

obdiv ve školách a reference budoucím zaměstnavatelům.

• Počet vyučených řemeslníků rok od roku mírně

stoupá. Jak si stojíme právě teď?

Neřekl bych, že stoupá, spíše se po nějaké době mírně

zvedl. Víte, když se např. ve Zlínském kraji vyučí něco

přes 30 pokrývačů, tak je to dle mého názoru málo

i na město Zlín. Ten zájem o řemeslo tu zkrátka není

valný a nevytváří se nic, co by dnešní mladé k řemeslu

přitáhlo.

• Existuje nějaké východisko?

To je otázka pro jiné. Projekt SUSO je společensky

velmi potřebný, ale celorepublikově situaci zvrátit

nedokáže. Společnost ABF se snaží ukázat cestu, prověřit

schopnosti, poukázat na potřeby společnosti a jít

příkladem. A my příkladem být chceme.

Více informací o projektu

naleznete na

www.suso.cz.

86 stavebnictví 09/12


inzerce

Obvodové vyzdívky z pórobetonu Ytong

Úvod

Pro obvodové stěny a vyzdívky pozemních

staveb se často využívá pórobeton

značky Ytong. Volba pro použití tohoto

pórobetonu vychází zejména z jeho výborných

tepelně izolačních vlastností,

snadné a rychlé výstavby včetně dobré

úpravy tvaru použitých bloků. Výsledkem

je hladká souvislá pórobetonová

stěna, která vzniká s použitím tenkovrstvé

malty v ložných spárách.

S pórobetonovým obvodovým zdivem

se můžeme setkat ve dvou základních

případech použití. Jedná se o samonosné

stěny zděných objektů a vyzdívky

obvodového pláště skeletů a hal. Každý

z těchto případů použití pórobetonu

má svoje specifika, na která poukazuje

tento článek.

Samonosné stěny

Obvodové samonosné stěny představují

klasické použití pórobetonového

zdiva. Jedná se o jednovrstvé zdivo,

které je, jak je v současnosti obvyklé,

zděné z tvárnic na celou tloušťku stěny.

Zdivo plní nosnou a zároveň tepelně

izolační funkci. Při návrhu a realizaci

zdiva se musíme soustředit na taková

místa konstrukce, kde není provedena

jednoduchá plná a běžná vazba pórobetonových

bloků, ale kde se pórobeton

stýká s jinými konstrukcemi a může

být oslabena jeho nosná a tepelně

▲ Schematické rozdělení obvodových plášťů z pórobetonu Ytong

izolační funkce. Kromě nosné statické

funkce zdiva zde musíme respektovat

i normativní požadavky tepelné techniky

a je třeba hledat kompromis mezi často

rozdílnými požadavky na nosnost a tepelné

izolování. Výsledkem je pak existence

řady detailů, které v současnosti

můžeme najít v katalogu výrobce anebo

je podle uvedených principů můžeme

navrhnout pro stavbu. Je třeba si uvědomit,

že dané typové detaily jsou pouze

idealizovaným řešením a koncepční

pomocí výrobce pórobetonu. Pro stavbu

je potřeba je správně použít a upravit,

správně řekněme vyprojektovat.

Důležitými místy konstrukce pro pozornost

navrhovatele stavby jsou zejména:

■ spodní část vyzdívky spojená s nadzákladovými

vrstvami zdiva (soklem);

■ úzké meziokenní pilíře;

■ překlady, zejména pak s prostory pro

rolety;

■ místa věnců a zabudovaných nosníků;

■ osazení stropních konstrukcí;

■ osazení střešních konstrukcí včetně

krovu;

■ řešení vyložených a předstupujících

konstrukcí (vystupující podlaží,

balkony).

▲ Naznačení problémových míst zděné stavby a míst s rozhodujícími účinky zatížení

88

stavebnictví 09/12


▲ Schéma oslabení stěny vloženou tepelnou izolací

V uvedených místech dochází k oslabení

souvislého pórobetonového zdiva

vlivem zabudovaných konstrukcí (stropy

a věnce), vložených izolačních hmot

(tepelná izolace) nebo zmenšením půdorysných

rozměrů zdiva s koncentrací

zatížení (pilíře). Je proto výhodné použít

větších tloušťek zdiva, nad 375 mm,

neboť pak je více prostoru pro jednotlivé

nosné a izolační prvky. Důslednou

aplikací požadavků na tepelně izolační

vlastnosti obvodového pláště pak narůstají

tloušťky vložené tepelné izolace,

která je osazena buď na kraj stěny anebo

za obvodovou věncovku. Tím vzniká

prostor na okraji nebo při středu zdiva,

který není nosný a okolní konstrukce

musejí přenést působící svislé zatížení.

Proto statik vidí oslabení stěny za vhodné

co nejmenší a snaží se redukovat

tlouštku měkké izolace pod 80 mm.

U pórobetonu Ytong je výhoda, že

i vložená věncovka má tepelně izolační

schopnost a snižuje tloušťku měkké

izolace oproti řešením s jiným materiály

zdiva. Tento, zdá se, banální problém

nabývá významu u zdiva vícepodlažních

budov a budov s větším zatížením

zdiva. Možnými problémy jsou vysoké

věncové únosné vyzdívky, dostatečné

uložení stropů a velikost věnců a navazujících

nadotvorových překladů. Při řešení

do zdiva vložených věnců a uložení

stropních konstrukcí vzniká známý detail

s použitím obvodové věncovky, za ní

umístěné tepelné izolace a následně při

vnitřní části stěny umístěného železobetonového

věnce nebo stropu.

Materiály společnosti Xella CZ, s.r.o.,

určené pro obvodové stěny, jsou bloky

označené P1,8-300 a P2-350. Bloky

P1,8-300, známé jako Ytong Theta,

se dodávají v rozměrech pro tloušťku

zdiva 375 a 499 mm, bloky P2-350

s názvem Ytong Lambda v rozměrech

pro zdivo tloušťky 375 a 450 mm. Pro

vnější stěny lze užít i tradičního materiálu

P2-400 v tloušťce 375 mm, který dnes

najdeme v podkladech výrobce v soupisu

přesných tvárnic pro vnitřní stěny.

Z uvedených tvarovek můžeme při

použití kombinací dvou tloušťek bloků

vhodně řešit spodní část vyzdívek s odsazením

soklu. Spodní část zdiva nad

základy osadíme užším typem bloků

a výše použijeme širší bloky. Vzniklý

přesah 50 nebo 75 mm je určen pro

vnější obklad soklu nebo optické přesazení

zdiva.

Všechny tyto konstrukční úpravy zjednodušuje

použití dvouvrstvé stěny s oddělenou

nosnou funkcí zdiva a vnější

tepelné izolace. Při použití pórobetonu

značky Ytong je výhodné, že i nosná

část stěny má výrazně tepelně izolační

funkci. Užití bloků z pevností P4-500,

P4-550 nebo o P6-650 umožní vytvoření

únosné stěny nebo pilířů pro

koncentrované zatížení. Tloušťky nosné

části takovéto stěny se navrhují

250 nebo 300 mm podle výšky působícího

zatížení a plochy pilířů mezi otvory.

Pro vnější izolační vrstvu je výhodné použít

pórobetonové tepelně izolační desky

Ytong Multipor, které vytvářejí pevnou

konstrukci a mají fyzikálně stejnou podstatu

jako nosný materiál zdiva.

Článek stručně popisuje některé možnosti

řešení obvodových vyzdívek a stěn

z pórobetonu Ytong. Každé z témat vyžaduje

podrobnější rozbor a ukázky více

řešení. Uvedená problematika bude

proto doplněna dalšími články s řešením

jednotlivých konstrukčních částí

staveb za užití pórobetonu Ytong společnosti

Xella CZ, s.r.o. Ty budou publikovány

na stránkách www.ytong.cz.

▲ Některé možnosti osazení pórobetonového zdiva Ytong na základ

stavebnictví 09/12

89


v příštím čísle

10/12 | říjen

ediční plán 2012


Říjnové číslo časopisu se bude

věnovat dopravním stavbám. Z oblasti

železničních staveb se články

zaměří na vysokorychlostní tratě

v ČR i v Evropě. Bude představena

modernizace IV. železničního koridoru,

v rámci přestavby železniční trati

z Prahy do Českých Budějovic. Ze

silničních staveb bude představen

zejména tunelový komplex Blanka,

a to především v oblasti požárního

a bezpečnostního řešení tunelů.

Číslo 10/12 vychází 8. října.

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Český svaz stavebních inženýrů

časopis

Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

ediční plán 2012

pozice na trhu

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Český svaz stavebních inženýrů

časopis

Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

www.casopisstavebnictvi.cz

předplatné

Celoroční předplatné (sleva 20 %):

544 Kč včetně DPH, balného

a poštovného

Objednávky předplatného

zasílejte prosím na adresu:

EXPO DATA spol. s r.o.

Výstaviště 1, 648 03 Brno

(IČO: 44960751,

DIČ: CZ44960751,

OR: Krajský soud v Brně,

odd. C, vl. 3809,

bankovní spojení: ČSOB Brno,

číslo účtu: 377345383/0300)

Věra Pichová

Tel.: +420 541 159 373

Fax: +420 541 153 049

E-mail: pichova@expodata.cz

Předplatné můžete objednat

také prostřednictvím formuláře

na www.casopisstavebnictvi.cz.

Ročník VI

Číslo: 9/2012

Cena: 68 Kč vč. DPH

Vydává: EXPO DATA spol. s r.o.

Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno

IČ: 44960751

Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2

Tel.: +420 227 090 500

Fax: +420 227 090 614

E-mail: redakce@casopisstavebnictvi.cz

www.casopisstavebnictvi.cz

Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský

Tel.: +420 602 542 402

E-mail: taborsky@casopisstavebnictvi.cz

Redaktor: Petr Zázvorka

Tel.: +420 728 867 448

E-mail: zazvorka@casopisstavebnictvi.cz

Redaktorka odborné části:

Ing. Hana Dušková

Tel.: +420 227 090 500

Mobil: +420 725 560 166

E-mail: duskova@casopisstavebnictvi.cz

Inzertní oddělení:

Manažeři obchodu:

Daniel Doležal

Tel.: +420 602 233 475

E-mail: dolezal@casopisstavebnictvi.cz

Igor Palásek

Tel.: +420 725 444 048

E-mail: palasek@casopisstavebnictvi.cz

Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek,

doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D.,

Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská,

Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda),

Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová

Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl

Tel.: +420 541 159 374

E-mail: gabzdyl@expodata.cz

Předplatné: Věra Pichová

Tel.: +420 541 159 373

Fax: +420 541 153 049

E-mail: pichova@expodata.cz

www.casopisstavebnictvi.cz

Kontakt pro zaslání edičního plánu 2012·a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě:

Věra Pichová

tel.: +420 541 159 373, fax: +420 541 153 049, e-mail: pichova@expodata.cz

90 stavebnictví 09/12

pozice na trhu

časopis

Stavebnictví je členem

Seznamu recenzovaných

periodik vydávaných

v České republice*

*seznam zřizuje

Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR

Tisk: EUROPRINT a.s.

Náklad: 33 820 výtisků

Povoleno: MK ČR E 17014

ISSN 1802-2030

EAN 977180220300509

Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa

© Stavebnictví

All rights reserved

EXPO DATA spol. s r.o.

Odborné posouzení

Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví

podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení.

O tom, které články budou odborně posouzeny,

rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty

(nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž

určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři

recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých

příspěvcích posudky recenzentů.

Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem.

Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě

bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce

neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích

autorů a za obsah zveřejněných dopisů.


DECEUNINCK SE MĚNÍ NA INOUTIC

BUDOUCNOST SE OTEVÍRÁ

Inoutic – společně vstříc budoucnosti

Německá společnost Inoutic, člen Deceuninck Group, se již více než padesát

let věnuje vývoji energeticky účinných řešení, jejichž výsledkem jsou vysoce

inovativní výrobky a služby. Inoutic nastavuje standardy kvality v oblasti

funkčnosti, spolehlivosti a maximální preciznosti. Abychom upevnili naši pozici

předního evropského výrobce plastových okenních a dveřních profilů, budeme

nadále naše know-how poskytovat pod jednou značkou:

Deceuninck se mění na Inoutic.

U f

= 0,95

W/m 2 K

Otevřete okna do svojí budoucnosti a staňte se našimi partnery.

www.inoutic.cz/budoucnost

More magazines by this user