english synopsis - Časopis stavebnictví

casopisstavebnictvi.cz

english synopsis - Časopis stavebnictví

2012

MK ČR E 17014

08/12

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Český svaz stavebních inženýrů

Svaz podnikatelů stavebnictví v ČR

časopis

Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs

stavby pro volnočasové aktivity

osobnost stavitelství: František Faltus

fotoreportáž: současný stav tunelového komplexu Blanka

cena 68 Kč

www.casopisstavebnictvi.cz


Cihly pro budoucnost

U až 0,11 W/m 2 K

HELUZ FAMILY 2in1

broušené cihelné bloky s integrovanou tepelnou izolací


pro jednovrstvé obvodové zdivo šířky 50, 44 a 38 cm

s nejvyššími tepelněizolačními parametry




pro nulové, pasivní a nízkoenergetické domy

zajistí optimální mikroklima pro zdravé bydlení

tradiční materiál - nadčasové řešení

ČESKÁ FIRMA

20let

na trhu

Vývoj produktu HELUZ FAMILY 2in1 byl realizován za finanční podpory z prostředků státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.

HELUZ cihlářský průmysl v. o. s., 373 65 Dolní Bukovsko 295,

tel.: 385 793 030, mobil: 602 451 399, e-mail: info@heluz.cz,

www.heluz.cz, zákaznická linka: 800 212 213


editorial

Vážení čtenáři,

Česká republika je díky své poloze

tranzitní zemí pro dopravu zboží

i cestujících ze všech světových

stran. A co vlastně svým poutníkům

nabízí? Mizerné dálnice a silnice,

drahé pohonné hmoty, železnici

(ne)omezených možností a také

nesplavné řeky. Právě uvedené se

samozřejmě netýká jen projíždějících.

Cestující z Prahy do Brna má

například dle billboardu Českých

drah unikátní příležitost využít jejich

nejrychlejšího spoje a překonat tuto

vzdálenost už za dvě a tři čtvrtě hodiny.

Co to ovšem

je proti tři

sta devětapadesáti

rokům

čekání na realizaci

ideje koridoru

Dunaj –

Odra – Labe.

Na druhou stranu

své tranzitní

hosty v lásce moc nemáme.

Přeložené balkánské kamiony

demolují poslední zbytky D1 a jejich

řidiči nahánějí hrůzu všem ostatním

účastníkům dopravy. Nemáme rádi

ani sami sebe – čeští průmysloví

výrobci volají po snadnější dopravě

svých produktů (například právě po

vodě) už hodně dlouho; statistiky

nehodovosti v České republice

zhusta zvyšují nehody zaviněné

právě kamiony.

Fakt, že se přes Českou republiku

musí přepravit tuny nákladu a tisíce

lidí, je třeba brát jako konkurenční

výhodu oproti ostatním státům

a založit na ní „politiku dopravy“.

Připravit všem potenciálním klientům

fungující dopravní portfolio

evropské kvality a nechat si za to

také dobře zaplatit, vždyť mýtná

brána byla zlatým dolem už před

mnoha tisíci lety. Ano, uznávám,

objevuji tady Ameriku, ale je pro-

stě frustrující sledovat nekonečné

tápání České republiky v oblasti

dopravní infrastruktury, a to i v příjemných

srpnových dnech.

Vždycky jsem tvrdil, že na kopec je

lepší vylézt, než se na něj pohodlně

nechat vyvézt lanovkou. Při pohledu

na stále funkční muzeální exponát

tohoto dopravního prostředku,

který si na Sněžce kroutí už své

sedmé desetiletí, to platí dvojnásob.

Lanovka, postavená v roce

1949, měla plánovanou životnost

sedmnáct let, nicméně po několika

opravách funguje dodnes. Je fascinující,

jak málo optimizmu projevila

budovatelská doba ke své rekreační

chloubě. Je naopak typické, že práce

na přípravě zásadní rekonstrukce

lanové dráhy na Sněžku jsou

delší než její původně plánovaná

životnost. Stručnou historii příprav

rekonstrukce najdete uvnitř čísla.

Můžete sledovat, jak ekologičtí

aktivisté, Správa Krkonošského národního

parku,

ale i řada politických

a podnikatelských

vlivů oddálila

rekonstrukci

technicky poměrně

jednoduché

stavby.

Dalo by se říci,

že čím je kopec menší, tím zuřivější

ochranu si zasluhuje. Uvědomujeme

si vůbec, že ve výšce 1600 m

n.m. v sousedním Rakousku často

teprve nastupujeme na lanovku,

která nás veze na vrchol? A kolik

lidí ví, jaký stavebních ruch panoval

na Sněžce na konci devatenáctého

století?

Hodně štěstí přeje

Jan Táborský

šéfredaktor

taborsky@casopisstavebnictvi.cz

inzerce

stavebnictví 08/12

3


obsah

6–8 10–13

Stavba roku 2012 – druhé kolo

V přehledu staveb postupujicích do druhého kola soutěže Stavba roku se

projevuje současný stav českého stavebnictví. Více než třetina jsou rekonstrukce,

zatímco dopravní stavby lze spočítat na prstech jedné ruky.

Trychtýř ve dvoraně Salmova paláce

V rámci rekonstrukce Salmova paláce v Olomouci došlo i k zastřešení

jeho dvorany. Investor s projektantem zvolili odvážně řešenou

ocelovou konstrukci.

14–16 50–52

Osobnost stavitelství: František Faltus

Profesor František Faltus byl jednou z nejvýznamnějších osobností

v oblasti navrhování ocelových konstrukcí. Díky dlouholeté kariéře

na ČVUT v Praze nese jeho odkaz velký počet jeho žáků.

Aktuální stav tunelového komplexu Blanka

Fotoreportáž z výstavby tunelového komplexu Blanka ukazuje stav

všech jeho stavenišť v červenci 2012. Zároveň připomíná i fakt, že

Praha s touto stavbou žije již pět let.

Vyhlášení IX. ročníku soutěže ČKAIT

Cena Inženýrské komory 2012

Česká komora inženýrů a techniků činných ve výstavbě

(ČKAIT) vyhlásila a pořádá již devátý ročník soutěže Cena

Inženýrské komory 2012.

Poslání soutěže

Hlavním posláním soutěže je prezentovat a zviditelnit kvalitní stavební

a technologické inženýrské návrhy ze všech autorizačních

oborů a specializací ČKAIT, které se mohou uplatnit v praxi ve

stavebnictví, a seznámit s těmito návrhy, včetně jejich autorů, širší

odbornou i laickou veřejnost.

Kritéria soutěže

Inženýrské návrhy budou posuzovány na základě zaslané přihlášky

a připojených dokladů. Hodnotitelská porota ve svém návrhu

zohlední zejména:

■ původnost řešení;

■ přínos životnímu prostředí;

■ funkčnost řešení;

■ technickou úroveň řešení;

■ použití nové technologie;

■ schopnost aplikace a realizace;

■ splnění případného tematického zaměření.

Vyhlašovatel Ceny ČKAIT, organizační zajištění: Česká komora

inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), Sokolská 15,

120 00 Praha 2. Více informací na: www.ckait.cz.

4 stavebnictví 08/12


08/12 | srpen

3 editorial

4 obsah

stavba roku

6 Stavba roku 2012 – druhé kolo

66 Soutěž Stavba Ústeckého kraje 2011

68 Dny stavitelství a architektury

Karlovarského kraje 2012

70 Stavba roku Středočeského kraje 2012

Vyhlášení výsledků soutěže

realizace

10 Zastřešení dvorany Salmova paláce

50 Tunelový komplex Blanka:

aktuality z výstavby, červenec 2012

osobnost stavitelství

14 František Faltus

téma: stavby pro volnočasové aktivity

18 Sportmost – hraniční lávka

přes řeku Olši

Ing. Richard Novák

Ing. Petr Kocourek

Prof. Ing. Jiří Stráský, DSc.

Ing. Pavel Fischer

24 Zkušenosti z výstavby Pavilonu

indonéské džungle ZOO Praha

Ing. arch. Jaromír Kosnar

Ing. arch. Vratislav Danda

32 Cyklomost Devínská Nová Ves – Schlosshof

Prof. h. c. prof. Dr. Ing. Zoltán Agócs, PhD.

Ing. Marcel Vanko

37 Rekonstrukce lanové dráhy Sněžka

Ing. Miloš Pařízek

Ing. arch. Stanislava Kratochvílová

44 Nový koncertní sál Pražské konzervatoře

Ing. Karel Sehyl

53 vodohospodářské stavby

54 konference

58 historie ČKAIT

63 svět stavbařů

65 reakce, komentáře

71 infoservis

74 v příštím čísle

foto na titulní straně: Salmův palác v Olomouci, zastřešení atria, Tomáš Malý

inzerce

stavebnictví 08/12

5


stavba roku

foto www.stavbaroku.cz

Stavba roku 2012 – druhé kolo

Do druhého kola soutěže Stavba roku 2012 postoupilo

třicet jedna staveb. Více než třetinu tvoří

rekonstrukce či revitalizace. V nových stavbách figurují

mimo jiné nízkoenergetický a pasivní dům.

Dopravní stavitelství letos reprezentují dva mosty,

zastoupení mají i stavby těsně spjaté s krajinou.

Odborná sedmičlenná porota tyto stavby

posoudí a vybere jich do posledního, nominačního

kola maximálně patnáct – každá z těchto

staveb má tedy možnost získat cenu Stavba roku,

některou ze zvláštních cen či Cenu veřejnosti.

▲ Štětkova 18 – Rekonstrukce objektu Administrativní budova, Praha

▲ Centrum technického vzdělávání, Ostrov

▲ Servisní tréninkové centrum – Service Training

Center ŠKODA AUTO a.s., Kosmonosy

▲ Fabrika hotel, Humpolec

▲ Rekonstrukce zámku Herálec

▼ Průmyslový provoz pro výrobu kovaných výrobků

a polotovarů pro strojírenský průmysl –

rychlokovací stroj, Ostrava – Vítkovice

▲ Park Malinová – Chrpová, Praha

▼ Rekonstrukce zimního stadionu, Jičín

▲ Přírodovědné exploratorium – rekonstrukce

a dostavba, Brno

▼ Silnice I/9 Líbeznice – obchvat, Líbezníce

6 stavebnictví 08/12


▲ Rekonstrukce sportovního areálu Bavlna,

Hradec Králové

▲ Výstaviště České Budějovice – pavilon T

▲ Rehabilitace a restaurování vily Tugendhat,

Brno

▲ Rekonstrukce Domu s pečovatelskou

službou, Roháčova 24, 26, Praha

▲ Horská chata Dolní Malá Úpa, okres Trutnov

▲ Ski Bar Horní Malá Úpa, okres Trutnov

▲ Main Point Karlin, Praha

inzerce

▲ Projekt revitalizace Centra vzdělávání ISŠTE, Sokolov

▲ Rozvoj infrastruktury cestovního ruchu Karviné –

Golf Park Darkov (Golf Club Lipiny), Karviná

Life

Všechny barvy

vašeho života

Nová kolekce

fasádních barev

Baumit. Váš dům. Vaše barvy. Váš život.

stavebnictví 08/12

7


▲ Rekonstrukce františkánského kláštera, Hostinné ▲ Velkokapacitní zásobníky na pohonné hmoty, Loukov ▲ Hangár N, Letiště Praha – Ruzyně

▲ Rekonstrukce hotelu Gomel, České

Budějovice

▲ Revitalizace historického jádra města Slaný

▲ Most na silnici I/67 v km 0,360 přes Bohumínskou

stružku, trať ČD a ulici J. Palacha, Bohumín, Skřečoň

▲ Nízkoenergetické rodinné domy, Sedlec

u Líbeznic

▼ Rezidenční park Baarova, Praha

▲ SO 221 – Most na cyklistické stezce Ostravská přes

dálnici, silnici I/67 a odvodní příkop, Bohumín

▼ Zpřístupnění kulturní památky těžní věže dolu KUKLA

v Oslavanech

▲ Rekonstrukce a přístavba administrativní budovy

TV NOVA, Praha

▼ Energeticky pasivní bytová Vila Pod Altánem,

Praha

8 stavebnictví 08/12


Nový Hilux

Pořádně mu naložte!

Nezastavitelný Hilux 4 x 4 již od 495 000 Kč

Historie modelu Hilux se začala psát v roce 1968 a od té doby se ve světě prodalo již více než 13 milionů těchto vozů.

Nezničitelný Hilux se osvědčil i v těch nejextrémnějších podmínkách, v arktických tundrách či v saharských písečných

dunách. Lehce zdolává skalnaté oblasti, překonává vodní toky a blátivé úseky. Hilux je zkonstruován pro tvrdou práci,

zábavu i dobrodružství. Toyotu Hilux nic nezastaví – přesvědčte se sami.

Otestujte nový Hilux u autorizovaných prodejců a informujte se o speciálních

podmínkách pro rmy.

www.toyota.cz

Toyota Hilux kombinovaná spotřeba 7,3–8,6 l/100 km a emise CO 2 194–227g/km. Zobrazený vůz může mít prvky příplatkové výbavy. Cena je uvedena bez DPH. Více informací na www.toyota.cz


ealizace

text Ing. Petr Brosch | grafické podklady Tomáš Malý, archiv autora

▲ Novostavba zastřešení dvorany

Zastřešení dvorany Salmova paláce

Na přelomu let 2011 a 2012 došlo v rámci rekonstrukce

Salmova paláce na severozápadním

okraji Horního náměstí v Olomouci k odvážnému

počinu zastřešení jeho dvorany. Účelem tohoto

zastřešení bylo sjednotit prostor přízemí paláce,

přizpůsobit jej potřebám obchodních aktivit

a otevřít novou obchodní pasáž v okolí náměstí.

Salmův palác patřící mezi nejvýznamnější

budovy v centru Olomouce

byl vystavěn v barokním

slohu na konci 17. století Juliem

Salmem původně jako dvouposchoďový.

Třetí poschodí získal

po rekonstrukci z roku 1792. Od

té doby byla budova několikrát

rekonstruována. Nejrozsáhlejší

rekonstrukce proběhla v padesátých

letech dvacátého století.

Současná rekonstrukce má paláci

vrátit jeho přední místo mezi olomouckými

historickými stavbami

a zvýšit jeho užitnou hodnotu.

Dvorana

V průběhu navrhování a realizace

zastřešení se účastníci tohoto procesu

museli mimo jiné vyrovnat

s několika dispozičními a architektonickými

překážkami. Mezi

ně patří také dědictví posledních

přibližně šedesáti let, k němuž

náleží ne zcela zmapovaný kryt

civilní obrany pod dvoranou, jenž

si vyžádal komplikovanější zakládání

nových konstrukcí. Navíc se

na pozůstatky starších staveb

přicházelo až při samotné realizaci

nových základů.

V devadesátých letech dvacátého

století byla poměrně necitlivě

do dvorany vestavěna budova

restaurace McDonald’s, která její

plochu zmenšila přibližně o jednu

třetinu. Rovněž tato vestavba

měla za následek složitější přístup

k řešení dispozičních problémů

v novém atriu.

Samotné zastřešení atria má

půdorysný tvar nepravidelného

asymetrického pětiúhelníku.

Konečná varianta vychází z archi-

tektonického návrhu prosklené

střechy ve tvaru „deštníku“

s proskleným středovým sloupem.

V původním návrhu byly

prosklené plochy navrženy jako

zborcené. Po zvážení řady důvodů

byl tento záměr zjednodušen na

kombinaci jehlanů a hranolů s několika

konstrukčně náročnými

přechody mezi těmito tvary. Nepravidelný

půdorysný tvar má za

následek komplikované průniky

se stěnami přilehlých historických

budov a z toho vyplývající složité

odvodnění střechy dvorany

s mnoha odlišnými spády.

Nosná konstrukce

Zastřešení nádvoří má dvě části.

Hlavní část zastřešení je pro-

10 stavebnictví 08/12


▲ Detailní pohled na trychtýř střechy

sklená. Části přilehlé k budově

McDonald‘s jsou pojaty jako

vegetační střecha. Konstrukci

zastřešení prosklené části tvoří

soustava dvanácti hlavních

vazeb, vějířovitě uspořádaných

do tvaru „deštníku“. Půdorysný

tvar hlavní části tvoří nepravidelný

pětiúhelník, jehož obvod je

definován tvarem nádvoří, tj. líci

přilehlých budov.

Ocelová konstrukce prosklené

střechy dvorany má hlavní vazby

dvojího typu. První typ tvoří uzavřené

svařované vazníky, spojitě

přecházející ve středové sloupy

proměnného průřezu. V místě

přechodu vazníku ve středový

sloup jsou vazby propojeny

trubkovým prstencem. Vazby

druhého typu mají obdobný tvar,

jsou však zakončeny na trubkovém

prstenci, nepřecházejí tedy

ve středové sloupy. Oba typy

vazeb se vzájemně střídají tak,

že šestice vazeb přechází ve

sloupy a šestici vynáší středový

prstenec. Středový sloup má

▲ Hmotová axonometrie

tedy výsledný půdorysný tvar

šestiúhelníku.

Dimenzi průvlaků hlavních vazeb

ovlivňují zejména dva lehce protichůdné

faktory. Na jedné straně

snaha o pohledové sjednocení

rozměrů hlavní konstrukce, na

druhé straně značné rozdíly

v rozpětí průvlaků hlavních vazeb

ve škále od 4,3 m do 15,7 m.

Nelehkým úkolem se stalo rovněž

vypořádání se s požadavky

současných norem na zatížení

sněhem a výskyt spadu sněhu

z okolních sedlových střech.

Na toto téma proběhlo několik

konzultací s odborníky v oboru.

Vnější části vazeb obou typů jsou

podepřeny kruhovými sloupy

z trubek. Vnější trubkové sloupy

současně vynášejí obvodový

svařovaný nosník lemující vnitřní

tvar nádvoří. Z celkové geometrie

plyne fakt, že sloupy na obvodu

nejsou stejně vysoké, neboť

obvodový nosník není vodorovný.

Na hlavní vazby jsou ,,pavučinově“

připojeny vaznice a vazničky

z válcovaných profilů IPE.

Vaznice i vazničky geometricky

přesahující vnější obrys ,,pavučinové“

soustavy jsou zakončeny

uložením na obvodový nosník.

Obvodový svařovaný uzavřený

nosník rovněž vynáší odvodňovací

žlab lemující nádvoří. Tato část

ocelové konstrukce slouží přímo

pro kotvení hliníkového systému

sloupko-příčkového zasklení.

Vzhledem k tomu, že o dimenzích

nosné ocelové konstrukce

rozhodovaly především tuhostní

parametry, bylo pro její realizaci

přednostně použito oceli S235.

stavebnictví 08/12

11


▲ Příčné řezy zastřešením

▼ Detail zasklení

▼ Detail přechodové části

12 stavebnictví 08/12


Prosklení a opláštění

Prosklená plocha zastřešení

a tubusu je řešena pomocí hliníkového

sloupko-příčkového

fasádního systému. Hliníkový

sloupko-příčkový fasádní rastr je

skrytě kotven ocelovými kotvami

k nosné ocelové konstrukci.

Důmyslně byl navržen systém

fixních a pohyblivých kotev vzhledem

k očekávaným dilatačním

posunům a deformacím asymetrické

konstrukce složitého tvaru.

Průhledné části zastřešení

jsou zaskleny čirým dvojsklem

ve skladbě o celkové tloušťce

36 mm. Vodorovné spáry výplní

jsou na zastřešení navrženy jako

tmelené, případně s přítlačnými

terčíky. Na sloupcích a krokvích

(ve směru spádu) je kryjí pohledové

přítlačné a krycí lišty.

Obdobně (méně náročným způsobem)

je zasklen vnitřní tubus.

Neprůhledné části rastru jsou

uzavřeny sendviči z hliníkového

plechu. Doplňuje je extrudovaná

deska tepelné izolace a zateplení

minerální vatou.

Do prosklené střechy byly navrženy

prosklené otvírky OTK

s elektromotory, které budou

sloužit i pro běžné větrání. Pro

vstup údržby do tubusu jsou

do šestibokého rastru vloženy

balkonové dveře.

Přechod dvanáctiúhelníkové

prosklené plochy zastřešení

do šestiúhelníkového svislého

tubusu, jejichž hliníkové rastry

mezi sebou nejsou systémově

propojeny, řeší přechodový prstenec.

Vnější povrch přechodu

tvoří dílce z titanzinkového plechu

ohýbaného do odpovídajícího

geometrického tvaru.

K odvodnění po obvodu slouží fóliový

žlab vytápěný topnými kabely

a krytý pororošty. Poroštové lávky

vybavené podélnou trubkou pro

jištění slouží pro pohyb obsluhy.

Vnější oplechování k okolním

budovám je navrženo z předzvětralého

titanzinkového materiálu.

Celou konstrukci zastřešení doplňují

trubky nad krokvemi, které

mají ochrannou funkci a slouží

pro položení a upevnění podlážek

či žebříků při čištění a opravách

prosklení.

Probíhající rekonstrukce si klade

za cíl nejen vrátit paláci jeho

významné místo mezi stavbami

Olomouce, ale také zpříjemnit návštěvníkům

pobyt přinejmenším

v této oblasti historického centra

města. ■

Základní údaje o stavbě

Název stavby:

Salmův palác – zastřešení

dvorany

▲ Pohled od vstupu

Investor:

SALM PALACE s.r.o.

Zastřešení dvorany

Realizace OK a opláštění:

OK mont – STM,

spol. s r.o.

Stavbyvedoucí:

Ing. Jindřich Bartoněk

Generální projektant rekonstrukce:

Ing. GEC – AGP Olomouc

Generální dodavatel rekonstrukce:

VALTR, generální dodavatel

staveb, s.r.o.

Doba výstavby:

2011–2012

▼ Dvorana paláce

▼ Zasklení trychtýře

stavebnictví 08/12

13


osobnost stavitelství

text Petr Zázvorka | foto archiv ČVUT v Praze

▲ Prof. Ing. Dr. František Faltus, DrSc.

František Faltus

Prof. Ing. Dr. František Faltus, DrSc., proslul zejména

jako konstruktér a znalec v oboru ocelových

konstrukcí, hlavně mostů, budovaných za

jeho éry zcela novou technologií svařování.

Vídeň

František Faltus se narodil 5. ledna

1901 v české rodině ve Vídni. Po

maturitě na státní reálce ve Vídni

(kterou složil dne 4. července

1918) začal studovat stavební

inženýrství na vídeňské Vysoké

škole technické (K. k. Technische

Hochschule Wien). Po vykonání

první státní zkoušky v roce 1920

působil během své prázdninové

praxe u firmy Úprava Tiché Orlice

u Kyšperka. Tato jeho životní etapa

se pojí s účastí na společenském

životě vídeňské české menšiny.

Faltus byl členem Jednoty Sokol

Vídeň I, kde byl cvičitelem a stal

se náčelníkem jednoty. Studium

na vysoké škole zakončil složením

druhé státní zkoušky v roce 1923.

Poté byl v letech 1923–1926 zaměstnán

jako statik a konstruktér

v mostárně firmy Waagner-Biro AG

ve Vídni. Právě v této firmě vznikl

i jeden z prvních Faltusových návrhů

mostů, ocelový most přes

Dunajský kanál ve Vídni.

V roce 1926 dokončil Faltus

svou dizertační práci s titulem Příspěvek

k řešení staticky neurčitých

konstrukcí (Beitrag zur Berechnung

statisch unbestimmter Tragwerke),

na jejímž základě obdržel titul doktora

technických věd.

Škodovy závody

v Plzni

Do oddělení konstrukcí mostů

Škodových závodů v Plzni nastoupil

1. března 1926. Později se stal

vedoucím oddělení pro svařování.

Téhož roku získal Faltus československé

státní občanství. Následující

rok se oženil se Zdenkou, rozenou

Kučerovou. Z jejich manželství

vzešly dvě dcery: Zdenka (1928)

a Věra (1930).

Škodovy závody se postupně staly

průkopníkem v oboru svařovaných

stavebních konstrukcí. Sám Faltus

vypracoval pro podnik interní směrnice

pro metodiku svařování. Zabýval

se nadále především studiem

ocelových svařovaných konstrukcí

a mostů. Výsledkem jeho činnosti

byl kromě svařovaných konstrukcí

domů i první a v té době největší

příhradový svařovaný most, postavený

v Plzni v areálu Škodových

závodů v roce 1930, a první obloukový

celosvařovaný most na světě –

Tyršův most, který byl postaven

v roce 1933 rovněž v Plzni přes řeku

Radbuzu. V roce 1929 se zúčastnil

soutěžního návrhu na výstavbu

dnešního Jiráskova mostu v Praze.

V roce 1938 bylo projednáváno

jeho jmenování profesorem ocelových

konstrukcí na ČVUT v Praze

za odcházejícího profesora Jana

Koláře, ale vzhledem k uzavření

českých vysokých škol k němu již

nedošlo. Ve Škodových závodech

v Plzni tak působil až do konce

2. světové války.

Studijní cesty

Ještě během působení ve vídeňské

firmě podnikl několik studijních podnikových

cest, např. do Švýcarska

nebo do Kruppových závodů v Německu,

kde se poprvé seznámil

s ručním svařováním elektrickým

obloukem. Rovněž se účastnil řady

mezinárodních kongresů a konferencí.

V roce 1926 stál u zrodu

Mezinárodního sdružení pro mosty

a konstrukce (IABSE – International

Association for Bridge and Structural

Engineering). V následujících

letech navštívil Mezinárodní mostárenské

kongresy ve Vídni (1928),

v Paříži (1932) a v Berlíně (1936),

Mezinárodní kongres pro ocelové

stavby v Lutychu (1930), Mezinárodní

kongres pro svařování kotlů

v Haagu (1931) nebo Sympozium

o technice svařování železa a oceli

v Londýně (1935).

Období po 2. světové

válce

V červnu 1945 byl pověřen suplováním

přednášek na téma Železné

mosty na Vysoké škole inženýrského

stavitelství v Praze v prázdninovém

běhu roku 1945. Řádným

profesorem byl jmenován 26. ledna

1946, s účinností od 1. října 1945.

V zimním semestru 1945–1946,

již tedy jako řádný profesor oboru

železných konstrukcí staveb mostních

a pozemních na VŠ Inženýrského

stavitelství ČVUT v Praze,

byl pověřen suplováním cvičení

s tematikou železné mosty a ocelové

konstrukce v oboru konstrukce

a dopravní stavby. Patřil k obnovitelům

předválečného Prvního ústavu

stavitelství mostního (pozdější

katedra ocelových konstrukcí ČVUT

v Praze), když byl ústav za německé

okupace prakticky zdevastován.

V prvních letech působení na ČVUT

spolupracoval i nadále se Škodovými

závody v Plzni. Na fakultě

nechal zřídit svářečskou laboratoř,

což charakterizuje Faltusovo nejen

vědecké, ale i praktické zaměření.

Dokladem je rovněž jeho práce

Příručka svařování (1953), určená

především svářečům, mistrům

nebo technologům. Podílel se na

vydání vysokoškolských skript,

z nichž lze zmínit například Mostní

stavitelství (1949), Prvky ocelových

konstrukcí (1951), Ocelové

konstrukce pozemního stavitelství

(1954). Vydal řadu odborných publikací,

například Svařované konstrukce

příhradové (1947), Americké

ocelové mosty (1949), Ocelové

konstrukce pozemního stavitelství

(1960), Plnostěnné ocelové mosty

trámové (1965), Ocelové mosty příhradové,

obloukové a visuté (1971),

Spoje s koutovými svary (1981),

u řady publikací byl spoluautorem.

V období let 1949–1950 byl zvolen

děkanem Vysoké školy inženýrského

stavitelství ČVUT v Praze.

V letech 1966–1969 zastával funkci

proděkana oboru konstrukce

14 stavebnictví 08/12


▲ Svařovaná stavební konstrukce domu v Revoluční ulici v Praze, 1928

▲ Svařovaná stavební konstrukce domu v Dlouhé ulici v Praze, nedatováno,

konec dvacátých let 20. století

a dopravní stavby na Stavební

fakultě ČVUT. Od roku 1953 byl

členem a korespondentem ČSAV.

Celkem dvacet tři let, mezi ročníky

1946–1947 až 1969–1970, působil

jako vedoucí katedry ocelových

konstrukcí. Profesor Faltus působil

na Stavební fakultě ČVUT do akademického

roku 1971–1972.

V následujících letech se věnoval

především poradenské, konzultační

a expertizní práci při navrhování

mostů, hal nebo elektráren. Působil

rovněž jako expert při posuzování

nejrůznějších havárií na ocelových

konstrukcích.

V prvních dvou letech poválečného

období se Faltus zúčastnil několika

delších studijních cest, navštívil

Švédsko (1946) a Spojené státy

americké (1947), kde se seznamoval

s tamními zkušenostmi při

svařováním ocelových konstrukcí.

V akademickém roce 1959–1960

působil v Charbinu na vysoké škole

technické v Číně.

Poválečné realizace

V období po 2. světové válce navrhoval

Faltus ve spolupráci se

Škodovými závody a s Ing. J. Blažkem

velký most v Bytči přes Váh.

Na něm poprvé použil nový typ

ocelových konstrukcí se spřaženou

betonovou deskou. Jako odborný

konzultant se podílel na návrhu

Štefánikova (tehdy Švermova) mostu

v Praze (1949–1951) a působil

v porotě na přemostění Nuselského

údolí (1967–1973). Rovněž spolupracoval

na konstrukci továrních

budov NHKG v Kunčicích, velkého

hangáru v Praze – Ruzyni a na řešení

svařování tlakové nádoby pro

první jadernou elektrárnu na území

ČR – A1. Sám profesor Faltus se

významně podílel na návrhu mostu

u Žďákova (1958–1967, s přestávkou

v letech 1960–1964), což byl

v té době most s největším ocelovým

plnostěnným svařovaným

obloukem na světě.

Posudková činnost

Příkladem Faltusovy odborné poradenské

činnosti může být jeden

z řady posudků, dochovaný v archivu

ČVUT v Praze. Jde o odborné

přezkoumání parametrů navrženého

mostu (tehdy Mostu SNP,

inzerce

stavebnictví 08/12

15


▲ Lávka v Sušici, nedatováno

nynějšího Nového mostu) v Bratislavě,

který byl v letech 1967–1971

postaven podle návrhu A. Tesára,

J. Lacka a I. Slameňa. Jedná se

o most o celkové délce 430,8 m, šířce

21 m a váze 7537 t. Dva ocelové

komorové nosníky o výšce necelých

5 m s ortotropní mostovkou jsou na

mostě zavěšeny na jednom pylonu

vysokém 84,6 m. Atrakcí je restaurace

ve tvaru disku v hlavici pylonu ve

výšce 80 m, spojená s vyhlídkovou

plošinou. Do levého pylonu je situován

výtah, do pravého schodiště.

Profesor Faltus ve svém několikastránkovém

posudku podrobně

porovnal předpokládané parametry

mostu s podobnými realizacemi

v Německu, propočetl složitou

statiku mostu v různých variantách

zajištění pylonu a došel k závěru,

uvedenému v citaci.

Průhyb mostu od svislého nahodilého

zatížení byl vypočten na 1200 mm,

tj. 1/256 rozpětí. V NSR se tak

měkké mosty běžně staví a plně

se osvědčily. U visutých mostů

se vyskytují i ještě větší průhyby,

dokonce střídavě dolů a nahoru,

aniž by to způsobovalo zvlášť nepříjemné

pocity u chodců. Výraznějšího

zmenšení průhybu by bylo

možné dosáhnout zvětšením výšky

zavěšení kabelů, zesílením kabelů VI

a nejvýrazněji pomocným pilířem při

levém břehu; zvětšení trámu by pomohlo

velmi málo. Řešení příčného

trámu je velmi šťastné. Střední uzavřený

průřez dává mostu potřebnou

tuhost v kroucení, ortotropní deska

mostovky v plné šíři spolupůsobí

s trámem… Nejvýraznějším prvkem

mostu je pylon s kavárnou na

vrcholu. Pylon je rozkročený, takže

most prochází zcela nerušeně pod

jeho dříky. Úprava pylonu byla do

značné míry ovlivněna požadavkem

na vrcholu umístit kavárnu a v dřících

výtah a schodiště pro přístup

do kavárny. Kabely se z tohoto

důvodu od závěsných bodů v trámu

vějířovitě sbíhají k tažným sedlům

umístěným na mohutném příčníku,

který spojuje rozbíhající se dříky. Je

to v mostním stavitelství ojedinělé

řešení… Realizací projektu se získá

objekt světových parametrů dokumentující

vysokou úroveň mostního

stavitelství u nás. Určité drobné

úpravy, které doporučuji, nenarušují

celkovou koncepci a lze se s nimi

vypořádat při zpracování dalšího

stupně přípravy projektu.

Odkaz profesora

Faltuse

Za období své aktivní činnosti získal

František Faltus řadu vyznamenání,

akademických hodností i mezinárodních

ocenění jako uznávaný

představitel oboru. Uznáním průkopnické

práce profesora Faltuse

se stala rovněž účast představitelů

firmy Waagner-Biro AG na

konferenci Ocelové konstrukce,

která byla u příležitosti Fatusových

osmdesátých narozenin věnována

významu jeho osobnosti.

Profesor František Faltus zemřel

v Praze dne 6. října 1989.

K uctění památky profesora

Faltuse jako zakladatele svařovaných

ocelových konstrukcí v Československu

byla založena v roce

2001 Nadace Františka Faltuse,

jež si klade za cíl podporovat

vzdělávání a práce studentů,

doktorandů a mladých pedagogů

v oboru stavebních ocelových

konstrukcí na Fakultě stavební

Českého vysokého učení technického

v Praze. ■

Podklady z osobního archivu profesora

Františka Faltuse poskytl

redakci Archiv ČVUT v Praze.

▲ Posudek návrhu mostu SNP (v současnosti Nového mostu) v Bratislavě,

náčrt možných variant řešení náklonu pylonu, sedmdesátá léta 20. století

▼ Zátěžový test modelu železného mostu, 1927

16 stavebnictví 08/12


54. mezinárodní

strojírenský

veletrh

8. mezinárodní

veletrh obráběcích

a tvářecích strojů

MSV 2012

IMT 2012

MSV 2012

Zaregistrujte se před svou návštěvou veletrhu,

ušetříte čas i peníze! www.bvv.cz/msv

10.–14. 9. 2012, Brno – Výstaviště

Indie – partnerská země MSV

Na MSV naleznete mimo jiné také tyto obory:

Vytápěcí technika • vzduchotechnika • klimatizace • chlazení

• potrubí a armatury • spojovací technika • čerpadla • měřicí

technika • vodiče a kabely • regulační, snímací a měřicí

zařízení • osvětlovací technika • doprava a logistika

Veletrhy Brno, a.s.

Výstaviště 1

647 00 Brno

Tel.: +420 541 152 926

Fax: +420 541 153 044

msv@bvv.cz

www.bvv.cz/msv


stavby pro volnočasové aktivity

text R. Novák, P. Kocourek, J. Stráský, P. Fischer | grafické podklady Stráský, Hustý a partneři s.r.o.

▲ Obr. 1. Nová lávka přes řeku Olši spojující města Český a Polský Těšín (Cieszyn)

Sportmost – hraniční lávka

přes řeku Olši

Ing. Richard Novák

Absolvoval Fakultu stavební VUT

v Brně, obor konstrukce a dopravní

stavby, v roce 2002. Od té doby pracuje

jako projektant mostních konstrukcí

v inženýrské kanceláři Stráský, Hustý

a partneři s.r.o. v Brně, od roku 2009

je vedoucím střediska Mosty 3. Je

autorizovaným inženýrem pro obor

mosty a inženýrské konstrukce v České

republice a na Slovensku.

E-mail: r.novak@shp.eu

Spoluautoři:

Ing. Petr Kocourek

E-mail: p.kocourek@shp.eu

Prof. Ing. Jiří Stráský, DSc.

E-mail: j.strasky@shp.eu

Ing. Pavel Fischer

E-mail: pavel.fischer@eurovia.cz

a sadové úpravy obou břehů. Tak byl po obou

stranách řeky vytvořen prostor pro setkávání,

oddych a rekreaci.

S ohledem na navazující komunikace a hladinu stoleté vody je lávka ve

výrazném půdorysném oblouku s poloměrem 100 m a ve výškovém

zakružovacím oblouku s poloměrem 441,192 m s maximálním podélným

sklonem 5,70 %. Celková délka lávky činí 93 m, pole přemosťující řeku má

rozpětí 45 m. Vzhledem k prominentní poloze stavby se všichni zúčastnění

snažili navrhnout atraktivní moderní konstrukci, jež svým řešením

bude důstojně reprezentovat současnou dobu. Pro nalezení optimálního

řešení byly vypracovány studie dvou konstrukcí. První byla konstrukce

zavěšená na vnitřním okraji na jednosloupovém pylonu situovaném mimo

mostovku na polském břehu, druhou byla konstrukce ztužená jednostranným

skloněným obloukem (obr. 2). Z těchto alternativ si investor vybral

konstrukci obloukovou.

▼ Obr. 2. Konstrukční řešení (vizualizace)

Nová lávka přes řeku Olši spojující města Český

a Polský Těšín (Cieszyn), která byla realizována

v rámci přeshraniční spolupráce, byla slavnostně

otevřena v červnu 2012. Součástí stavby se stala

i rekonstrukce parku Adama Sikory a terénní

18 stavebnictví 08/12


a)

Q100

1 2 3 4 5

17.000

45.000 18.000 13.000

ČESKÝ TĚŠÍN

93.000CIESZYN

Olše

b)

▲ Obr. 3. Podélný řez (a) a půdorys (b)

Snahou projektanta bylo navrhnout atraktivní a současně úspornou

konstrukci, jejíž architektura umocní její statické působení. Výsledné

uspořádání lávky vyplynulo z architektonických a konstrukčních studií

a podrobných statických a dynamických vyhodnocení. Hlavním kritériem

návrhu byla pohoda uživatelů a minimální údržba. Z toho důvodu je

mostovka vetknuta do krajních opěr a konstrukce tvoří integrální systém

bez dilatačních závěrů. Pro vodorovné zatížení a objemové změny působí

mostovka jako tuhý vodorovný oblouk, v němž změny teploty vyvolávají

změnu jeho vzepětí. Vzhledem k tomu, že je konstrukce lávky založena

na poměrně krátkých pilotách vetknutých do únosného skalního podloží,

nebylo možné mostovku rámově spojit se štíhlými podpěrami a bylo

nutno ji podepřít elastomerovými ložisky výšky 250 mm.

575 3.000

810

4.375 6.400

60°

6.750

Konstrukční řešení

Lávku tvoří půdorysně zakřivený ocelobetonový komorový nosník

o čtyřech polích s rozpětími 17,00 + 45,00 + 18,00 + 13,00 m (obr. 3).

V hlavním poli přemosťujícím řeku je nosník na vnitřní straně půdorysného

oblouku ztužen skloněným obloukem (obr. 4). Svislé vzepětí oblouku je

6,75 m, jeho sklon ke svislé rovině činí 30º, sklon závěsů situovaných

po 3,00 m pak 45º (obr. 5a). Komorový nosník nesymetrického průřezu

je vetknut do krajních opěr a je spřažen s betonovou deskou tloušťky

120 mm z betonu C 30/37. Komorový nosník ztužují krajní obruby

vystupující nad povrch chodníku. V obrubách vedou vnější kabely kotvené

v křídlech opěr.

▼ Obr. 4. Konstrukční řešení (vizualizace)

1.360

800

2.320

▲ Obr. 5a. Příčný řez mostem uprostřed rozpětí hlavního pole

▼ Obr. 5b. Příčný řez mostem u krajní opěry

575 3.000

800

40 ÷ 1.015

3.295 600 805

stavebnictví 08/12

19


325 250 3.000 250 550

457

420

328

445

275

120

375

575

4.375

▲ Obr. 6. Spodní stavba

▲ Obr. 7. Příčný řez mostovkou

▲ Obr. 9. Podepření oblouku (vizualizace)

▲ Obr. 8. Mostovka

▲ Obr. 10. Spojení oblouku s nosníkem

▼ Obr. 11. Závěsy

Opěry a pilíře jsou založeny na vrtaných pilotách Ø 900 mm. Pod každou

opěrou se nachází šest kusů pilot délky 10,00 m. Pilíře 2 a 3 jsou založeny

na čtyřech pilotách délky 8 m, pilíř 4 je založen na dvojici pilot délky

8,00 m. Všechny piloty jsou vetknuty do skalního podloží tvořeného jílovci

svrchních těšínských vrstev.

Dřík vnitřních podpěr má proměnný průřez, jenž se mění od kruhového

v hlavě do eliptického v patě (obr. 6). Kruh v hlavě má průměr 800 mm,

v patě podpěr 2 a 3 činí velikost poloos 2320 a 1360 mm. Kratší podpěra 4

má tvar vzniklý zkrácením vyšších podpěr. Bednění podpěr bylo tvořeno

4 x 18 prkny lichoběžníkového tvaru. Protože projektant požadoval, aby

spáry mezi prkny sledovaly spádnici, mají prkna rozdílnou šířku. V hlavě

podpěr mají šířku 35 mm, v patě 56–90 mm. Delší stranu podpěr odlehčuje

svislá rýha.

Opěry jsou tvořeny svislým dříkem s konzolou podpírající ocelovou

konstrukci (obr. 5b). Součástí opěr jsou křídla, ve kterých jsou kotveny

kabely, na něž navazují zábradelní zídky. Tyto zídky nejen architektonicky

ukončují most, ale také umožňují napojení osvětlovacích kabelů vedených

v madlech zábradlí.

Spřažený komorový nosník šířky 4,375 m má výrazně nesymetrický průřez

navržený tak, aby se střed smyku nacházel co neblíže jednostrannému

zavěšení (obr. 7). Nesymetrickému průřezu také odpovídá nesymetrické

podepření. Ocelová konstrukce celkové délky 89,90 m má délku polí

15,40 + 45,00 + 18,00 + 11,40 m.

Komorový průřez po cca 3,00 m ztužený příčníky má v příčném směru

proměnnou výšku (obr. 8). Dolní pásnici rozvinuté šířky cca 4,40 m vytváří

skružení plechu P10 do tří tečně navazujících poloměrů R 10 000,

R 3000 a R 1350 mm. Po cca 600 mm je pásnice vyztužena sedmi kusy

podélných výztuh L 100/50/8. Výztuhy se uvažují jako průběžné, k příčníku

jsou přivařeny tupým svarem. Horní pásnici tvoří přímý plech P10

20 stavebnictví 08/12


410

1.550

12.450 18.000 15.000 18.000

12.000 14.450 1.550

1 2 3 4 5 6

93.000

stočení nosníku

80

▲ 12. Montážní podepření

nadvýšení oblouku

▲ Obr. 13. Osvětlení mostu

25

31

▲ Obr. 14. Montážní podepření a nadvýšení oblouku

▲ Obr. 15. Montáž oblouku

o šířce cca 3,50 m. V podélném směru je vyztužen osmi kusy neprůběžných

podélných výztuh P6 x 90. V místech tzv. rámových rohů navazují

na horní pásnici vodorovné podélné výztuhy, také z plechu P10. Vnější

i vnitřní stěny trámu jsou průběžné, všechny z plechů P10. Na horní líce

stěn jsou průběžně přivařeny trubky TR 152,4 x 10, ve kterých jsou vedeny

předpínací kabely. Všechny svarové spoje jsou, s ohledem na namáhání,

navrženy jako plnoprůvarové, podložené. Horní pásnice truhlíku a šikmé

podélné výztuhy jsou opatřeny trny pro spřažení s železobetonovou

mostovkovou deskou.

Parabolický oblouk je vyroben skružením z trubek. Skružená trubka je

z profilu TR F 457 x 25. Od paty až do místa za první závěs je zesílena

na 40 mm. Oblouk je vyplněn betonem C 30/37 vytlačovaným od pat

k jeho vrcholu. Po cca 3,00 m jsou z vnější strany navařeny styčníkové

plechy P20 pro závěsy. Po celé délce oblouk doplňuje tvarovaná chránička

z plechu P6 pro umístění osvětlení.

Oblouk je přivařen ke kuželovitým patním plechům tloušťky 200 mm

(obr. 9). Spodní pásnice je v uložení odstupňována; v šířce 2,30 m a délce

5,00 m zesílena na 16 mm a v šířce 1,80 m a délce 2,60 m dále zesílena

na 35 mm. Oblouková síla se do celého průřezu přenáší diagonálními

výztuhami přivařenými ke spodní pásnici.

Tyčové závěsy HPT 40 se smluvní mezí kluzu 860 MPa jsou v dolní části

rektifikovatelné. Použité systémové řešení vyvinul dodavatel ocelové

konstrukce. Závěsy (obr. 11) jsou připevněny čepy ke styčníkovým plechům,

které jsou u dolního konce součástí příčníků, u horního konce jsou

navařeny k ocelové trubce oblouku (obr. 7).

Spřažená deska je u opěr zapuštěna do ocelového průřezu. Nad konzolou

opěry je ve spodní pásnici vynechán otvor, v němž se nachází svislá

betonářská výztuž zajišťující spřažení ocelové konstrukce s betonovou

konzolou. Rámové spojení ocelové konstrukce s dříkem opěry je zajištěno

navázáním betonářské výztuže desky na výztuž dříku a podélným

předpětím.

Konstrukce je předepnuta dvěma vnějšími kabely vedenými a zainjektovanými

v ocelových trubkách situovaných v krajních obrubách ocelové

konstrukce. S ohledem na zajištění maximální ochrany proti korozi jsou

kabely tvořeny monostrandy, na vnitřním okraji kabel sestává z devatenácti

lan, na vnějším okraji z šesti lan.

Dostatečný podélný spád umožnil odvést srážkovou vodu za opěry, kde

vodu zachycuje příčná liniová vpusť a odtud je svedena z OP1 do řeky Olše

a z OP5 do potoka Puncowka. Chodník osvětlují svítidla LED situovaná

v madle zábradlí a v chráničce umístěné mezi závěsy oblouku (obr. 13).

Blízkost Třineckých železáren a jejich spad výrazně ovlivnily architektonické

řešení mostu. Z obavy, že spad zůstane mezi oky tahokovu, bylo nutné

navrhnout klasickou svislou výplň zábradlí. Transparentní vodorovnou

výplň však polský investor nepřijal. Protože spad by mohl také znehodnotit

stříbrnou metalízu navrhovanou projektantem, nosná konstrukce a madla

zábradlí jsou natřeny barvou vybranou městem s označením Pacific Colar.

Stavba lávky

Po provedení pilot a spodní stavby byla zahájená montáž nosné konstrukce.

Vzhledem k tomu, že při nedávných povodních řeka Olše zaplavila

montážní podpěry a skruže stavěných mostů, bylo rozhodnuto smontovat

ocelovou konstrukci na podpěrách situovaných na skruži, jež přemosťují

řeku (obr. 12).

Konstrukce se při stavbě deformovala nejen ve svislém, ale i vodorovném

směru a při stavbě docházelo také k výraznému zkrucování

konstrukce; proto byla mimořádná pozornost věnována určení výrobního

stavebnictví 08/12

21


a)

nadvýšení, které dosahovalo velikosti až 410 mm (s vlivem stočení

nosníku 490 mm).

Montážní podpěry musely být navrženy tak, aby při postupné výstavbě

umožnily natočení a příčný pohyb montované konstrukce. S ohledem

na tvar příčného řezu, který neumožňoval jednoduché podepření, byla

montovaná konstrukce podobně jako při výrobě v místě příčníků zavěšena

na podpěry (obr. 14).

Ocelová konstrukce mostovky byla postupně sestavena ze šesti segmentů

délek 12,00–18,00 m. Oblouk byl sestaven ze tří dílů délek 10,50 m

a 18,80 m (obr. 15). Na krajních opěrách byla konstrukce podepřena ve

svislém směru ve dvou bodech, ve vodorovném směru polohu montované

konstrukce zajišťovaly svislé čepy.

Při stavbě se nejdříve vzájemně svařily díly mostovky 2, 3 a 4 a obloukové

segmenty. Potom se závěsy napnuly na 50 % projektované hodnoty.

Následně se přivařily zbylé montážní díly mostovky 1, 5 a 6. Po provedení

všech svarů se odstranilo podepření konstrukce na mezilehlých montážních

podpěrách. Následovalo vybetonování oblouku a po dosažení

požadované pevnosti betonu se závěsy dopnuly na 100 % jejich projektované

hodnoty. Potom byla najednou vybetonována spřažená deska.

Až se dosáhla požadovaná pevnost, napnuly se předpínací kabely. Při

jejich napínání se konstrukce na montážních podpěrách příčně posunula

do projektované polohy. Konstrukce pak byla na podpěrách výškově

rektifikována a uložena na ložiska.

Díky přesné výrobě a kontrole při stavbě se podařilo smontovat konstrukci

v požadované geometrii.

Statické a dynamické posouzení

geometrie konstrukce a poloze montážních podpěr. Zatímco nad-

▲ Obr. 16. Výpočtový model

▲▼ Obr. 17. Prostorová analýza

výšení oblouku v jeho rovině činilo maximálně 19 mm, jeho příčné

▼ Obr. 18. Příčný řez: rovnováha sil

b)

Lávka byla analyzována jako geometricky nelineární konstrukce programovým

systémem ANSYS. Globální analýza se provedla na prostorovém

prutovém modelu (obr. 16), včetně detailů mostovky a detailů spojení

mostovky s obloukem na prostorovém modelu sestaveném z deskostěnových

a objemových prvků (obr. 17). Aby se vystihlo reálné podepření

lávky, byla konstrukce namodelována včetně opěr a pilot podepřených

pružinami vystihujícími podloží. S ohledem na postupnou výstavbu

byla mostovka modelována dvojicí průřezů modelujících ocelový průřez

a betonovou mostovku.

Na vnitřních podpěrách bylo bráněno jen svislým deformacím. Při tomto

uložení vznikají v konstrukci maximální ohybová a smyková namáhání.

U spřažené mostovkové desky se rovněž počítalo s redukovanou tuhostí

vystihující její možné porušení trhlinami.

Základní krok výpočtu znamenal nalézt výchozí rovnovážný stav [1]. Ten byl

určen iterativně, přičemž v jednotlivých krocích se postupně měnily sklon

oblouku a závěsů, tvar průřezu (poloha těžiště a středu krutu) a poloha

i velikost předpínacích kabelů. Výsledkem se stala konstrukce, ve které

síly závěsů spolu s radiálními silami od kabelů vyrovnávaly kroucení od

stálého zatížení (obr. 18).

Takto definovaná konstrukce pak sloužila k analýze účinků nahodilého

zatížení, objemových změn a větru. Pro výpočet maximálního napětí

v mostovce byla zohledněna její lokální stabilita. Stabilita oblouku byla

spočtena včetně zadaných imperfekcí pro zatížení větrem a postupně

se zvětšující nahodilé zatížení. Oblouk vybočil až při šestnáctinásobku

nahodilého zatížení. Únosnost oblouku se vyčerpala při 3,1 násobku

nahodilého zatížení; kdy došlo ke zplastizování paty oblouku. Ke ztrátě

stability tedy nedojde před vyčerpáním únosnosti. Vzhledem k tomu,

že stabilita oblouku závisí na únosnosti závěsů, byly závěsy podrobně

posouzeny nejen pro jejich tahové, ale také ohybové namáhání.

Montážní geometrie konstrukce se získala postupným odebíráním konstrukčních

prvků od výchozího rovnovážného stavu.

Důležitá se ukázala také dynamická analýza konstrukce. S ohledem na

skutečnost, že první torzní frekvence je menší než 1 Hz a první ohybová

22 stavebnictví 08/12


Bod

Střed hlavního pole

A (vnější

okraj)

B (střed

desky)

C (vnitřní

okraj)

Teoretický průhyb –

(ložiska volně pohyblivá)

108,8 mm 88,3 mm 67,8 mm

Teoretický průhyb –

(ložiska omezeně pohyblivá)

92,7 mm 76,4 mm 60,0 mm

Změřený pružný průhyb 86,0 mm 68,1 mm 51,1 mm

Změřený trvalý průhyb 2,2 mm 2,5 mm 1,2 mm

Pružný / teoretický průhyb

(ložiska volně pohyblivá)

79 % 77 % 75 %

Pružný / teoretický průhyb

(ložiska omezeně pohyblivá)

93 % 89 % 85 %

▲ Tab. 1. Vypočítané a změřené deformace

Konstrukce f t(1) f o(1)

Ložiska volně pohyblivá, deska s trhlinami 0,754 Hz 2,513 Hz

Ložiska omezeně pohyblivá, deska bez trhlin 0,911 Hz 2,874 Hz

Dynamická zkouška

0,980 Hz 2,930 Hz

▲ Tab. 2. Vypočítané a změřené první torzní (t) a ohybové (o) frekvence

frekvence se pohybuje v rozsahu frekvence lidských kroků, byla konstrukce

postupem uvedeným v [2] posouzena na vybuzené kmitání. Maximální

amplituda kmitání mostovky max u = 6,430 mm, maximální rychlost

kmitání max v = 0,030 m/s a maximální zrychlení a max

= 0,346 m/s 2 . Toto

zrychlení je menší než přípustné zrychlení a lim

= 0,434 m/s 2 .

Statické předpoklady a kvalitu provedení ověřila statická a dynamická

zatěžovací zkouška [3]. Při statické zkoušce konstrukci zatížily palety

obrubníků situovaných ve středním poli. Účinnost zatížení byla 77,3 %.

Svislé deformace, zkroucení mostu a deformace oblouku byly v dobré

shodě s vypočítanými hodnotami (tab. 1).

Při dynamické zkoušce byly nejdříve ověřeny vlastní tvary a frekvence

kmitání (tab. 2). Ukázalo se, že konstrukce je tužší, protože spřaženou

desku neporušují trhliny a elastomerová ložiska svou tuhostí brání volnému

posunu a pootočení konstrukce. Proto byl proveden nový výpočet

zohledňující skutečnou tuhost desky a ložisek. Dále byla konstrukce

buzena náhodným a synchronizovaným přechodem chodců a přejezdem

vozidla rychlosti 5 a 15 km/hod. Při buzení synchronizovanou dvojicí chodců

bylo naměřeno maximální zrychlení a max

= 0,04 m/s 2 , při přechodu

synchronizovanou skupinou sedmnácti chodců modelujících vandalizmus

bylo naměřeno maximální zrychlení a max

= 0,24 m/s 2 .

Konstrukce lávky se před dynamickým zatěžováním i po něm chovala

pružně a nebyly odhaleny závady či poruchy globálního anebo lokálního

charakteru. Konstrukce je velmi tuhá, nechvěje se a uživatelé nemají

nepříjemný pocit, když stojí anebo jdou po lávce.

Závěr

Výstavba lávky byla zahájena na podzim roku 2010 a ukončena na podzim

roku 2011. Lávka byla předána veřejnosti spolu s parkovými úpravami

v červnu 2012 (obr. 19). ■

Projekt byl spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro

regionální rozvoj v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce

ČR – PR 2007–2013.

Při návrhu mostu byly využity výsledky řešení projektu Ministerstva

průmyslu a obchodu ČR Impuls FI – IM5/128 Progresivní konstrukce

z vysokohodnotného betonu. Příspěvek byl vypracován v rámci výzkumného

záměru MSM 0021630519 Progresivní spolehlivé a trvanlivé nosné

stavební konstrukce.

▲ Obr. 19. Lávka přes Olši

Základní údaje o stavbě

Název stavby:

Sportmost – Hraniční lávka přes řeku Olši

Investor:

Město Český Těšín (vedoucí partner) spolu

s Miasto Cieszyn (projektový partner)

Projektant:

Stráský, Hustý a partneři s.r.o.

Zhotovitel:

EUROVIA CS, a.s.

Dodavatel ocelové konstrukce:

OK-BE s.r.o.

Technický dozor: Mott MacDonald CZ, spol. s r.o.

Hlavní stavbyvedoucí: Ing. Pavel Fischer

Stavbyvedoucí lávky: Ing. Lukáš Matýsek

Realizace: podzim 2010/podzim 2011

Použitá literatura:

[1] Strasky, J.: Stress Ribbon and Cable-Supported Pedestrian Bridges.

ISBN: 0 7277 3282 X. Thomas Telford Publishing, London 2005,

2nd edition 2011.

[2] Stráský, J., Nečas, R., Koláček, J.: Dynamická odezva betonových

lávek. Beton TKS 4/2009. ISSN: 1213-3116.

[3] INSET s.r.o.: Český Těšín, SO 201 Sportovní lávka na cyklostezce

přes řeku Olši: Zpráva o statické a dynamické zatěžovací zkoušce lávky.

Ostrava 12/2011.

english synopsis

Sportmost – A Border Pedestrian Bridge

across the River Olše

A pedestrian bridge connecting two cities, Czech and Polish Těšín,

is described in terms of the architectural and structural solution,

static and dynamic analysis and process of construction. The bridge

of total length of 93 m is formed by a curved continuous box girder

of four spans of lengths of 17.00 + 45.00 + 18.00 + 13.00 m and

is stiffened by one-side inclined arch in the main span crossing the

river. The girder is integral with the abutments and it is prestressed

by cables situated at the steel edge beams. Both the girder and the

arch are made of steel and concrete.

klíčová slova:

lávka pro pěší, zakřivený spřažený nosník, jednostranně skloněný

oblouk, vnější předpětí, integrovaný most

keywords:

pedestrian bridge, curved composite girder, one-side inclined

arch, external prestressing, integral bridge

stavebnictví 08/12

23


stavby pro volnočasové aktivity

text Jaromír Kosnar, Vratislav Danda | grafické podklady Ester Havlová, AND architektonický ateliér

▲ Interiér expoziční haly Pavilonu indonéské džungle v ZOO Praha

Zkušenosti z výstavby Pavilonu

indonéské džungle ZOO Praha

Ing. arch. Jaromír Kosnar

Studium na Fakultě architektury

ČVUT v Praze dokončil v roce 1987.

Od roku 1992 působí v architektonickém

ateliéru AND.

E-mail: jaromir.kosnar@andarch.cz

Spoluautor:

Ing. arch. Vratislav Danda

E-mail: vratislav.danda@andarch.cz

Příspěvek shrnuje zkušenosti z provozu stavby

Pavilonu indonéské džungle v ZOO Praha

a představuje výsledná řešení, která byla ve

své době experimentální nebo nová. Vyžadovala

proto úzkou spolupráci odborníků z různých

oborů a také jistou míru odvahy podstoupit

riziko při realizaci atypických, neověřených

postupů.

Pavilon indonéské džungle v pražské ZOO, dokončený před osmi

lety, získal v nedávné době pozoruhodné ocenění v mezinárodním

měřítku: tým odborníků, připravující výstavbu obdobného pavilonu

v zoologické zahradě v britském Chesteru (jedné z nejoceňovanějších

evropských ZOO), zvolil pražský pavilon za nejvhodnější referenční

stavbu z hlediska architektonického, provozního a technického řešení.

Znamená to, že z pražské realizace budou čerpány technické podklady

a zkušenosti z návrhu, výstavby a provozu pro řešení nového pavilonu

ve Velké Británii. A důvod této volby? Podle mínění britských specialistů

se jedná o nejlepší pavilon svého druhu v Evropě!

Uvedený příklad dokazuje, že v České republice může vzniknout

unikátní stavba, která nejen že dosahuje plně srovnatelné mezinárodní

úrovně, ale může být inspirací a vzorem pro podobné stavby

v zahraničí.

24 stavebnictví 08/12


▲ Osazení budovy na pozemku a její tvarování vychází ze záměru optimálního začlenění pavilonu do okolního terénu při respektování potřeb vnitřní

prostorově náročné expozice

Zadání

Řešení nového pavilonu pro pražskou ZOO (financovaného z rozpočtu

hlavního města Prahy) bylo vybíráno formou veřejné architektonické

soutěže. Již od soutěžního zadání byly určeny dvě základní roviny

návrhu – vnitřní uspořádání pavilonu, které umožní chov zvířat

z prostředí deštného pralesa, a vnější tvarování budovy s ohledem

na její okolí.

Z hlediska vnitřního uspořádání sleduje pavilon současné trendy

v chovu a prezentaci zvířat, jež v podstatě vycházejí z principu safari.

Opouští jednotlivé dílčí expozice a propojuje je vzájemně do velkých

tematických celků, kde často ve společných výbězích žije řada druhů

zvířat. Expozice představuje v první řadě biotop jako celek, v němž žijí

zvířata, ale zároveň podává i další informace o daném prostředí, se

kterými se dříve v zoologických zahradách nebylo běžné setkávat –

jedná se například o historii lidského osídlení dané lokality, ukázku

charakteristických geologických jevů, typických představitelů rostlin

apod. Dochází k logickému prolínání zoologických, botanických a etnografických

prvků, skládajících mozaiku komplexní expozice, kterou

návštěvník nesleduje z vnějšku, ale vstupuje dovnitř a stává se její

součástí. Tato expozice je navíc řešena za pomoci scénografických

a dalších technických prostředků tak, že návštěvník na chvíli zažije

dojem z prostředí, které působí na všechny jeho smysly. Vzhledem

k tomu, že se jedná o současný trend, buduje pavilony podobného

charakteru, ukazující různé typy biotopů, řada zoologických zahrad.

Pražský pavilon je však jedinečný tím, že v něm jsou chována velká,

vzácná a chovatelsky náročná zvířata v čele s primáty (orangutan

sumaterský) a velkými plazy (varan komodský).

Z hlediska vnějšího vzhledu a tvarování budovy bylo požadováno,

aby se pohledově uplatňovala jen minimálně, v optimálním případě

aby pak zůstala skryta, „neviditelná“.

▲ Vstup do pavilonu – svažitost pozemku umožnila situovat vstup a výstup

z pavilonu ve dvou rozdílných úrovních

▼ Z hlediska vnějšího vzhledu a tvarování budovy bylo požadováno,

aby se pohledově uplatňovala jen minimálně

Architektonické řešení: „neviditelná“ stavba

Realizovaný vítězný návrh pražské kanceláře AND architektonický ateliér

pojal budovu formou rozměrného expozičního skleníku eliptického

půdorysu, doplněného venkovní voliérou a budovou chovatelského

a technického zázemí.

Osazení budovy na pozemku a její tvarování vychází ze záměru

optimálního začlenění pavilonu do okolního terénu při respektování

potřeb vnitřní prostorově náročné expozice (pro chovaná stromová

zvířata je více než půdorysná plocha rozhodující výška a objem prostoru,

který obývají). Základní myšlenkou je skrýt objem pavilonu

vytvořením umělého pahorku srostlého s okolním terénem. Výsledkem

popsané úvahy je návrh expoziční haly eliptického půdorysu,

stavebnictví 08/12

25


11

9

11

3

2

7

10

6

3

1

2

4

5

3

1 - VSTUP

2 -NÁVŠTĚVNICKÁ CESTA

3 - VODNÍ PŘÍKOP

4 - VÝBĚH VARANA

5 - VÝBĚH MAKAKŮ

6 - VÝBĚH HULMANŮ

7 - EXPOZICE NOČNÍCH ZVÍŘAT

8 - AKVARIA

9 - VÝBĚH ORANGUTANŮ

10 - VÝBĚH GIBONŮ

11 - TECHNICKÉ ZÁZEMÍ

1

8

0

5 10

0

▲ Pavilon – půdorys 1.PP

▲ Pavilon – půdorys 1.NP

0 5 10

▲ Podélný řez expoziční halou pavilonu

zapuštěné do svažitého terénu a zastřešené prosklenou kupolí tvaru

úseče rotačního elipsoidu. Tento základní tvar je doplněn kvádrem

dvoupodlažní budovy chovatelského a technického zázemí a vstupní

halou válcového tvaru. Obě tyto části jsou navrženy s plochou střechou

s vegetační úpravou.

Pavilon je na pozemku osazen tak, že osa expoziční haly je orientována

ve směru severozápad – jihovýchod, zatímco obslužná část

zázemí je situována souběžně s přilehlou hospodářskou komunikací

ze severní strany. Zvolené umístění umožnilo navázání stěn pavilonu

pomocí nasypaných valů na stávající terén. Svažitost pozemku umožnila

situovat vstup a výstup z pavilonu ve dvou rozdílných úrovních.

V severozápadní části pozemku se nachází rozměrná voliéra (venkovní

výběh) pro orangutany a gibony. Objem voliéry je obdobně

jako pavilon zapuštěn do stávajícího terénu – voliéru vymezují železobetonové

opěrné zdi, zastřešení tvoří síť z nerezových ocelových

lanek, zavěšená na nosné ocelové stožáry. Návštěvníci procházejí

podél voliéry uměle vytvořeným „kaňonem“, ze kterého nahlížejí do

voliéry prosklenými průhledy.

Dispoziční a provozní řešení: „deštný prales“

uvnitř budovy

Návrh vnitřního uspořádání expoziční haly vychází z následujících

myšlenek.

■ Celý interiér je řešen jako celek – jednotlivé expozice sjednocuje

scenérie deštného pralesa. Pro expozici bylo vytvořeno základní libreto,

které bylo v průběhu realizace doplňováno dalšími prvky.

■ Tvarování vnitřního prostoru, jeho uspořádání a scénografické řešení

jednotlivých pohledových plánů je vedeno snahou potlačit snadnou

orientaci a odhad reálného rozměru expoziční haly – na malém prostoru

je vytvořena složitá nepřehledná trasa s řadou překvapení.

■ Ve všech částech expozice by měl být dosažen nerušený výhled

na vystavovaná zvířata a zároveň omezen vizuální kontakt s ostatními

návštěvníky v jiných částech pavilonu.

■ Zvířata nejsou od návštěvníků oddělena mřížemi, ale pouze vodními

příkopy nebo skleněnými bariérami.

26 stavebnictví 08/12


Celá expozice je z prostorových a scénografických důvodů rozdělena

do dvou podlaží. To umožnilo podsunout prostory nazvané Nokturno

pod část horní expozice a tím efektivněji využít danou půdorysnou

plochu. Vzniklý výškový rozdíl navíc dává předpoklady pro bohatší

prostorové řešení interiéru.

Vstup návštěvníků je navržen ve spodní úrovni. Prvním prostorem je

kruhová vstupní hala určená pro prezentaci kultury a historie Indonésie.

Výstavní exponáty jsou doplněny rozměrnými akvárii po obvodu haly.

Ze vstupní haly návštěvník vstupuje do sníženého prostoru s průhledem

do expozice varanů komodských – zvířata jsou oddělena pouze

skleněným zábradlím a vodním příkopem.

Ze sníženého prostoru se otevírají pohledy do velké expoziční haly,

které však částečně cloní spleť kořenů, spadajících ze stropu vstupního

prostoru k zemi. Po opuštění snížené části se před návštěvníky

otevírá expoziční hala, jejíž spodní část je pojata jako vodou vymletá

proláklina bažinného deštného pralesa. Návštěvník prochází středem

expozičního skleníku a obě strany lemují výběhy opic, oddělené od

prostoru návštěvníka pouze vodním příkopem. Trasa vede spletí

obnažených kořenů a lián (makety) a porosty živé vegetace a podél

expozice mangrovů k úrovňovému zlomu tvořenému břehem – „stěnou“

s vodopádem. Expozici mangrovů tvoří nádrže s brakickou vodou

a simulovaným přílivem a odlivem.

Z vyhlídek a průhledů porostem jsou viditelné poloostrovy s hulmany

a makaky, oddělené vodní plochou. Jejich expozice jsou koncipovány

vertikálně, což zvětšuje aktivní plochu výběhů a zlepšuje jejich

přehlednost pro diváky. Důraz je kladen na vytvoření autentického

pralesního prostředí v těsném sousedství prohlídkové trasy, protože

v prostoru výběhů nelze živou zeleň uplatnit, devastují ji totiž zvířata.

Dojmu autenticity při průchodu džunglí napomáhají i kmeny a drobné

překážky, které musí návštěvník obcházet.

Vchodem do podemletého břehu („jeskyně“) návštěvník prostupuje

do sníženého a temného prostoru Nokturna, což je expozice nočních

zvířat s obráceným světelným režimem den a noc. Cesta vede za

clonou vodopádu, přes který je možné ještě obhlédnout celou spodní

expozici. Po vstupu do tmavé části Nokturna návštěvník prochází členitým

prostorem podél nepravidelně umístěných terárií (s nártouny,

outloni a linsangy).

V centru prostoru se nachází otevřená expozice kuskusů a ježur.

Volné stěny mimo terária jsou pojaty jako vymletý břeh s řadou výklenků

pro pobyt kaloňů přímo v prostoru návštěvníků (mimo něj je

pro kaloně zřízena krmná místnost přístupná z obslužné chodby). Posledním

„exponátem“ dolní části expozice je rozměrné akvárium, jež

navozuje dojem pohledu pod vodní hladinu v následující vyšší úrovni

návštěvnické trasy. Po schodech vystupují návštěvníci na „břeh“

nad bažinatou částí pralesa (vyšší úroveň haly). Imobilní návštěvníci

a dětské kočárky mohou pro výstup na horní úroveň využít výtah.

Horní úroveň expozice tvoří souvislý pralesní porost. Oproti dolní části

jsou kořeny stromů převážně skryty a v této části se uplatňují převážně

živé rostliny. V korunách stromů se volně pohybují ptáci.

Obdobně jako v dolní úrovni jsou mezi porosty vegetace a kmeny

stromů ponechány průhledy, tentokrát na poloostrovy orangutanů

a gibbonů, oddělené vodní plochou. Na protilehlé straně je vegetace

vysazena v souvislém neprůhledném pásu, který spolu s modelací

terénu omezuje vizuální kontakt návštěvníků mezi horní a dolní částí

expozice.

Ztvárnění vnitřního prostoru pavilonu vychází ze záměru vytvořit iluzi

deštného pralesa s jeho charakteristickými prvky.

Prostor expoziční haly je členěn maketami velkých stromů s několika

základními funkcemi. Z estetického hlediska určují měřítko prostoru

a doplňují botanickou část expozice. Makety ve výbězích slouží pro

pohyb chovaných zvířat (živá zeleň by nájezd zvířat nevydržela). V prostorech

návštěvníků doplňují stromy živou zeleň – slouží jako podpůrné

▲ Pavilon indonéské džungle – objem pavilonu je skryt vytvořením umělého

pahorku vystupujícího z okolního terénu (model)

▲ Pavilon indonéské džungle – pohled do expoziční haly (model)

konstrukce pro popínavé a epifytické rostliny. Některé z maket jsou

součástí vzduchotechnického systému – kmeny slouží jako potrubí

odvádějící přehřátý vzduch z prostoru pod střechou.

Stěny interiéru svou povrchovou úpravou imitují terénní reliéf s bahnitými

břehy. Stěny v pozadí expozic jsou v místech chráněných proti

nájezdům zvířat osázeny živou vegetací, jež se uplatňuje na horizontu

dálkových pohledů.

Popsané prvky interiéru jsou podřízeny celkovému scénickému řešení

prostoru – pracují s větším detailem v blízkosti návštěvníka a s menším

ve vzdálenějších částech. Do prostorového řešení jsou jako pozadí

zapojeny také živé stromy v okolí pavilonu, viditelné z interiéru průhledem

skleněnou kupolí.

Veškeré hospodářské a technické zázemí pavilonu je soustředěno

mimo prostor hlavní expoziční haly, do samostatné dvoupodlažní

budovy přiléhající k hale ze severní strany. Horní patro se využívá pro

odstavné boxy, sklady a přípravu krmiva, sklad větví a podestýlky

i jako zázemí pro zaměstnance. Ve spodním podlaží se nacházejí

sklady a technické zázemí pavilonu (kotelna, strojovny, úpravna vody,

rozvodna elektrických instalací apod.). Obě podlaží propojuje schodiště

a nákladní výtah. Přístup do hospodářského a technického zázemí

vede z obslužné komunikace v zázemí areálu ZOO.

Pro potřeby chovatelů zvířat a údržbu zeleně a technických zařízení

střešního pláště jsou po obvodě expoziční haly navrženy obslužné

lávky. Ve spodním podlaží po obvodu pavilonu vede obslužná chodba,

z níž jsou pro chovatele přístupné všechny expozice včetně terárií

Nokturna a odstavné boxy. Chodba slouží pro zásobování krmivem,

odsun odpadu i přepravu zvířat, zároveň je v ní umístěna většina

technických zařízení a instalací.

stavebnictví 08/12

27


▲ Základy pavilonu

▲ Výstavba suterénu pavilonu

▲ Nosná železobetonová konstrukce pavilonu

▲ Zasklívání kupole expoziční haly pavilonu

▲ Pohled na ocelovou nosnou konstrukci zastřešení

▼ Některé z maket stromů jsou součástí vzduchotechnického systému – kmeny

slouží jako potrubí odvadějící přehřátý vzduch z prostoru pod střechou

▲ Zasklená kupole hlavní expoziční haly

▼ Dojmu autenticity při průchodu džunglí napomáhají i kmeny a drobné

překážky, které musí návštěvník obcházet

28 stavebnictví 08/12


▲ Nosná konstrukce a zasklení kupole expoziční haly pavilonu

Pro provoz pavilonu je kromě každodenní údržby expozic a krmení

zvířat nezbytné zajistit pravidelnou výměnu substrátu ve výbězích

i případnou obnovu rozměrných konstrukcí umístěných v interiéru

expoziční haly. Pro tyto účely jsou po obvodu pavilonu navrženy tři

manipulační otvory. Jeden umožňuje příjezd nákladního automobilu,

zbývající dva využívají jinou mechanizaci (montážní otvor pro spuštění

kontejneru, popř. využití pásového dopravníku).

Technické řešení pavilonu

Důležitou částí návrhu pavilonu bylo řešení vnitřního prostředí, jež

vytváří věrohodnou iluzi džungle s její charakteristickou atmosférou.

Prvním krokem bylo zpracovat studii vnitřního prostředí expozičního

skleníku. Na základě architektonického návrhu se jí ujali specialisté

z ČVUT. Studie určila požadavky na řešení vzduchotechniky, vytápění,

chlazení (adiabatické a strojní) a vlhčení. Ze studie vyplynulo, že pro

zajištění stabilního vnitřního prostředí není nutné stínění kupole. Pro

zdravý rozvoj rostlin stínění nahradilo speciální lepené sklo, použité

pro zastřešení kupole (zvolený typ skla zároveň zajišťuje prostup

dostatečného množství UV záření pro zvířata).

Prostor expozičního skleníku je klimatizovaný, s automatickou regulací,

větrací okna ve střeše slouží pouze jako pojistka v mimořádných

situacích. Pavilon má vlastní náhradní zdroj, který zajišťuje nezbytné

funkce tak, aby nebyla ohrožena chovaná zvířata.

Z důvodu výsadby rozměrných rostlin je budova propojena s podložím –

nemá klasickou konstrukci podlahy, ale stojí jako jakýsi poklop na terénu. Botanická

část expozice je oproti běžným skleníkům výjimečná tím, že ji není

možné chránit proti škůdcům běžně používanými chemickými prostředky

(mohlo by dojít k ohrožení chovaných zvířat) – využívá se tedy maximálně

biologická ochrana pomocí přirozených nepřátel cizopasných druhů.

Technické řešení prosklené kupole zastřešení

Původní návrh tvaru zastřešení Pavilonu indonéské džungle, tak jak

byl navržen v architektonické soutěži, nebyl exaktně definován. Byl

určen požadavkem na vnitřní prostor, který byl vymezen tvarem

křivky kupole v ose její symetrie. Při zpracování návrhu byly tvar

i nosná konstrukce dále rozpracovány. Prostorové požadavky splňovala

úseč rotačního elipsoidu. Tvořicí křivku v ose symetrie nahradila

část elipsy. Ta byla skloněna pod úhlem přibližně 40º. Vrchol hlavní

poloosy se nacházel v nejvyšším bodě uložení kupole. Rotací této

elipsy vznikla tvořicí plocha kupole. Kupole je ovšem jen částí rotačního

elipsoidu – jeho úsečí. Sečná rovina je opět vedena vrcholem

elipsoidu, ale svírá s rotační osou elipsoidu úhel 25º. Tak byla získána

exaktně definovaná plocha, kterou bylo možné vymodelovat a studovat

na počítačovém modelu. Takto bylo možno vytvořit nosnou konstrukci

kupole z příhradových vazníků tvaru segmentu mezikruží, pokud byly

tyto vazníky kolmé na rotační osu elipsoidu. To ovšem znamenalo, že

se vazníky odkloní od svislice. Z modelu dále vyplynulo, že pokud se

povede úsečí rotačního elipsoidu svislý řez rovinou, jež bude kolmá

na rovinu symetrie kupole, získáme křivku, kterou lze dále nahradit

kružnicí procházející patou křivky a jejím vrcholem. Kupole vytvořená

z částí kružnic získaných tímto postupem se ukázala být jen málo

odlišná od původní úseče rotačního elipsoidu a zcela vyhovovala požadavkům

na vnitřní prostor i vnější vzhled. Nosnou konstrukci tedy

mohly tvořit příhradové vazníky tvaru mezikruží, jež však tentokrát

ležely ve svislé rovině. Vzdálenost jednotlivých vazníků byla určena

možnostmi zasklení – tedy maximální velikostí skel. Byla zvolena

půdorysná vzdálenost vazníků 2,05 m.

Následně se začala nosná konstrukce a zasklení kupole ubírat samostatnými

cestami. Geometrický model nosné konstrukce byl definován

a stal se podkladem pro práci statika. Při návrhu proskleného opláštění

střechy se pokračovalo v práci na modelu. Koncepčně bylo vyřešeno

stavebnictví 08/12

29


▲ Prostor expozičního skleníku je klimatizovaný, s automatickou regulací, větrací

okna ve střeše slouží pouze jako pojistka v mimořádných situacích

způsobem se postupovalo ve směru podélné osy střechy od jedné

kružnice ke druhé. Kupole tedy byla vytvořena z n-bokých komolých

jehlanů navazujících na sebe. Tím byl získán model zasklení pomocí

rovinných čtyřúhelníků (popsaná geometrická konstrukce jednoznačně

prokázala, že tvar střechy lze „geometricky“ pokrýt rovinnými

čtyřúhelníky – na základě tohoto důkazu mohla být opuštěna méně

vhodná alternativa pokrytí střechy trojúhelníkovými skly). Postup

modelování vedl od tvořicí kružnice s největším poloměrem, kde

byla stanovena šířka strany jehlanu jako maximální možná šířka skla.

Dále v obou směrech se skla směrem ke krajním vazníkům kupole

zužovala. Tento pracný postup byl usnadněn pouze tím, že kupole je

symetrická, jinak však bylo nutno modelovat každé sklo ručně. Potom

byla krajní skla oříznuta v modelu podle detailu ukončení kupole, jenž

byl spolu s betonovým kuželem pod zasklením rovněž vymodelován.

V některých místech se v tomto případě korigovala zasklení pouze

interpolací a náhledy na model z různých stran.

Takto byl model zpracován dvakrát. Poprvé jako příloha prováděcí dokumentace,

podruhé na základě výrobní dokumentace ocelové nosné

konstrukce (od dodavatelské firmy) a zaměření skutečného provedení

betonů a uložení ocelové konstrukce na staveništi. Na základě tohoto

druhého modelu pak dodavatelská firma nechala vyrobit jednotlivá

skla v továrně a na stavbě provedla pouze montáž na nosnou ocelovou

konstrukci. Zvláštností bylo i to, že při realizaci nebylo možné

zaměnit ani dvojici skel podle osy symetrie, neboť skla měla vnitřní

a vnější stranu, a nebylo je tedy možno obracet. Na stavbu bylo každé

z přibližně pěti set skel s průměrnou plochou okolo 4 m 2 dovezeno

vždy s číslem a půdorysným pohledem na kupoli, kde byla vyznačena

pozice skla. Během montáže pak byla všechna skla přesně osazena.

Řešení výsadeb v interiéru pavilonu

▲ Důležitou částí návrhu pavilonu bylo řešení vnitřního prostředí, jež vytváří

věrohodnou iluzi džungle s její charakteristickou atmosférou

▲ Nokturno – expozice nočních zvířat s obráceným světelným režimem den a noc

uchycení zasklení na nosnou konstrukci a prostorové požadavky na

rektifikaci a překonání nepřesností při realizaci. Bylo stanoveno, že pro

realizaci zasklení bude stačit prostor 250 mm mezi nosnou konstrukcí

a skleněným pláštěm. Tvar zasklení byl definován pomocí ekvidistanty

ve vzdálenosti 300 mm od hřebenu horní pásnice příhradového nosníku

kupole. Zasklení bylo tedy tvarově určeno, stejně jako nosná konstrukce,

částmi kružnic. Vždy dvojicí sousedních kružnic bylo možno

proložit povrch kuželu a ten posléze nahradit n-bokým jehlanem. Tímto

Původní záměr vytvořit vegetaci v interiéru z rostlin původem z Indonésie

se ukázal vzhledem k vysokým finančním nárokům jako nereálný.

Sortiment rostlin vycházel tedy z druhů dostupných na trhu a z tohoto

důvodu byl rozšířen o druhy z celé jihovýchodní Asie, částečně i severní

Austrálie a několik druhů pochází také z Madagaskaru.

Po návštěvě obdobných pavilonů v Evropě, kde je vegetace založena

na jednom dominantním druhu Ficus benjamina, bylo použito několik

dalších druhů (Ficus binnendijkii, Ficus deltoidea, Ficus microcarpa,

Ficus australis, Ficus elastica) a kultivarů (Ficus binnendijkii Alii, Ficus

binnendijkii Amstel King), aby bylo dosaženo maximální různorodosti

listové struktury, kterou tyto druhy umožňují. Uvedené taxony byly

dostupné i ve velikostech 4500–5000 mm. Rostliny byly vysazovány

s maximálním důrazem na rozmanitost odpovídající druhové pestrosti

deštných pralesů. Celkem bylo v pavilonu vysázeno přes 2600 jedinců

rostlin v sortimentu přes 60 taxonů.

Největším problémem bylo zajistit rostliny mangrovníků. Žádný

z dodavatelů (dovozců) v ČR nedokázal zástupce této skupiny zajistit.

I v zahraničí to nebylo jednoduché – selhala jednání s berlínským skleníkem

Biosphäre, kde se běžně prodávají mladé rostliny i návštěvníkům.

Nakonec byly rostliny získány zásluhou Ing. Pavlaty (ZOO Praha) od

dodavatele z Vídně.

Výsadby v návštěvnickém okruhu pavilonu byly dokončeny v červenci

roku 2004, ale různé dílčí úpravy probíhají průběžně v rámci běžné

údržby.

Shrnutí zkušeností z návrhu a realizace

Pro dané řešení neexistovaly jednoznačné, normou stanovené parametry

– ať už se jednalo o požadavky na kvalitu prostředí, tepelný režim,

30 stavebnictví 08/12


ezpečné vzdálenosti mezi výběhy a prostorem pro návštěvníky, volbu

materiálů apod. V takových případech bylo třeba hledat nová řešení

i za cenu nezbytných experimentů. Jako nejkomplikovanější se ukázala

problematika tepelného a světelného prostupu střešní prosklenou

konstrukcí, kde bylo nezbytné přizvat ke spolupráci specializované

pracoviště ČVUT a v závěru i zpracovatele tepelně technické normy

a najít kompromisní řešení mezi skleníkem na jedné straně a plně izolovanou

budovou na straně druhé. V situaci, kdy jako v tomto případě

není k dispozici konkrétní typologie stavby, nabývá na významu úzká

spolupráce odborníků zadavatele s architekty a projektanty. Jedině

díky dlouhodobé kvalitní spolupráci mohl být počáteční návrh dopracován

do potřebných podrobností a mohly být definovány všechny

potřebné parametry stavby.

V současné době (po osmi letech od uvedení do provozu) se dá konstatovat,

že pavilon funguje velice úspěšně. Dokladem jsou mimo jiné

četné chovatelské úspěchy (především odchov vzácných a chovatelsky

nesmírně náročných varanů komodských).

■ Dispoziční a technické řešení pavilonu

Přestože se jedná o úzce specializovanou budovu určenou pro zcela

specifické využití (vnitřní expoziční celky a provozy mají zadány přesné

parametry rozměrů i kvality vnitřního prostředí), osvědčila se v návrhu

určitá míra flexibility vnitřního uspořádání pavilonu jak v dispozičním,

tak technickém řešení. To umožnilo v průběhu provozu pavilonu pružně

reagovat na nové nebo měnící se požadavky z provozního i chovatelského

hlediska (např. doplnění a rozšíření zázemí pro chovaná zvířata,

doplnění nových expozičních celků nebo nových technických zařízení).

■ Vnitřní prostředí pavilonu

Po osmi letech provozu lze konstatovat, že parametry stanovené

v úvodní studii vnitřního prostředí odpovídají reálným podmínkám

v realizovaném pavilonu a že navržené technické vybavení budovy

splňuje požadované parametry vnitřního prostředí. Největší riziko,

kterým se návrh zabýval, představovalo přehřívání vnitřního prostoru

skleníku – výsledkem studie vnitřního prostředí byl závěr,

že klasické mechanické stínění není při navrženém obestavěném

prostoru skleníku nezbytné. Na základě toho bylo kromě pojistného

větrání okny ve střešním plášti navrženo též zchlazování vzduchu

rozstřikováním vodní tříště. To se postupně stalo natolik oblíbeným

expozičním efektem, že je provozováno výrazně nad rámec původně

uvažovaného využití.

■ Rostliny v interiéru

Obecně lze říci, že po nezbytném úvodním doladění výsadeb prosperují

živé rostliny velmi dobře. Daří se omezovat cizopasníky a škůdce

vhodně volenou biologickou ochranou, která není v konfliktu s chovanými

zvířaty. U některých rostlin došlo k tak masivním přírůstkům, že

již byly několikrát výrazně redukovány. Až na výjimky se nepotvrdily

obavy ze „spálení“ rostlin vzhledem k absenci mechanického stínění.

Dokonce se dá říci, že celé vnitřní prostředí pavilonu dosáhlo určité

úrovně rovnováhy, jež umožnila minimalizovat jak zásahy do porostů,

tak i frekvenci výměn pěstebního substrátu. ■

Základní údaje o stavbě

Název stavby:

Zpracovatelé PD:

Architektonický návrh:

Stavební část:

Pavilon indonéské džungle ZOO Praha

AND architektonický ateliér

Ing. arch. Vratislav Danda, Ing. arch.

Jaromír Kosnar, Ing. arch. Pavel Ullmann,

Ing. arch. Miloš Hůla

Ing. T. Šmejkal, Ing. E. Šmejkalová,

V. Klimeš, Ing. D. Reichl, Ing. M. Kovařík,

Ing. V. Pöschl, Ing. R. Fischer

▲ Celé vnitřní prostředí pavilonu dosáhlo určité úrovně rovnováhy, jež umožnila

minimalizovat jak zásahy do porostů, tak i frekvenci výměn pěstebního

substrátu

Statika:

Ing. J. Felix, Ing. T. Felix

Odborní konzultanti ZOO Praha:

RNDr. P. Brandl, Z. Šíša, J. Kotek,

P. Velenský, RNDr. K. Pithart, RNDr.

R. Anděrová, RNDr. I. Vilhumová,

Ing. L. Pavlata

Generální dodavatel stavby:

Skanska a.s.

Zastřešení pavilonu: Mechanika Prostějov

Zastřešení pavilonu (sklo): Glaverbel Czech

Vodní hospodářství: ENERGIS 92, s.r.o.

Makety stromů, povrchové úpravy stěn:

Staopra a.s.

Zahradní úpravy v interiéru:

Atelier Krejčiřík – Ing. P. Krejčiřík, Ph.D.,

Ing. K. Krejčiříková, Ph.D

Realizace: 2002–2004

Celkové náklady: 185 mil. Kč

english synopsis

Experience in the Construction of the Indonesian

Jungle Pavilion in the Prague ZOO

The article summarises the experience gained in the construction

of the Indonesian Jungle pavilion in the Prague ZOO and presents

the final solutions which at the time were experimental or brand

new requiring a very close co-operation of professionals from

various fields, and to a certain extent also the courage to run the

risks of implementing non-standard and non-proven procedures.

klíčová slova:

Zoologická zahrada Praha (ZOO), Pavilon Indonéské džungle

keywords:

The Prague Zoological Garden (ZOO), The Indonesian Jungle

Pavilion

stavebnictví 08/12

31


stavby pro volnočasové aktivity

text Zoltán Agócs, Marcel Vanko | grafické podklady archiv autora

▲ Obr. 1. Pohľad na oceľovú konštrukciu mosta

Cyklomost Devínská Nová Ves – Schlosshof

Prof. h. c. prof. Dr. Ing. Zoltán Agócs, PhD.

V rokoch 1962–2008 člen katedry kovových

a drevených konštrukcií (KKDK)

Stavebnej fakulty STU v Bratislave.

Profesor v odbore teória a konštrukcie

inžinierskych stavieb na SvF STU od roku

1994; prodekan (1990–1994), vedúci

KKDK (1994–2000). Predseda Slovenskej

spoločnosti pre oceľové konštrukcie.

E-mail: agocs@ingsteel.sk

Ing. Marcel Vanko

V roku 2004 ukončil štúdium na Katedre

kovových a drevených konštrukcií SvF

STU v Bratislave. Doktorandské štúdium

2004–2007. Od roku 2007 pôsobí ako

samostatný projektant vo firme Ingsteel

spol. s r.o. Autor a spoluautor viacerých

projektov oceľových nosných konštrukcií

inžinierskych aj pozemných stavieb.

E-mail: vanko@ingsteel.sk

medzi Moravským Svätým Jánom a Hohenau.

V marci 2010 sa zástupcovia Bratislavského samosprávneho

kraja a Dolného Rakúska spoločne

rozhodli postaviť most pre cyklistov a peších

medzi Devínskou Novou Vsou a Schlosshofom.

Cyklomost je postavený v historickej trase (obr. 2). Výška mosta nad

hladinou Moravy umožní v budúcnosti bezpečnú plavbu po rieke.

25. septembra 2011 bol slávnostne položený základný kameň stavby.

Pri voľbe tvaru mosta, ktorý spája dva susedné štáty v blízkosti hlavných

miest, je ťažké rozhodovať o tom, aký typ mosta sa postaví. Pri návrhu

zohrávala dôležitú úlohu aj skutočnosť, že most je budovaný nad inundačným

územím v oblasti chránených lužných lesov.

▼ Obr. 2. Zvyšky pôvodného kamenného klenbového mosta

Za rakúsko–uhorskej monarchie spájalo brehy

Moravského poľa a Záhoria 24 mostov. V roku

1990, po páde železnej opony, tam nezostal ani

jediný. Do súčasnosti bol postavený iba most

32 stavebnictví 08/12


▲ Obr. 3. Schéma oceľovej konštrukcie premostenia nad tokom Moravy

▲ Obr. 4. Schéma mosta nad inundačným územím na slovenskej strane

▲ Obr. 5. Schéma mosta nad inundačným územím na rakúskej strane

Trasa cyklomosta od koncovej opory smerom k Devínskej Novej Vsi pokračuje

na násype a je napojená na komunikáciu na ulici Na mýte. Trasa

mosta smerom na Schlosshof pokračuje na už obnovenom klenbovom

kamennom moste a na hrádzi.

Oceľová konštrukcia mostného objektu hornej stavby pozostáva z troch

častí:

■ trojboký priehradový zavesený trojpoľový trám s osovými vzdialenosťami

podpier 30,0 + 120,0 + 30,0 = 180,0 m nad tokom rieky (obr. 3);

■ inundačný most nad pevninou (SK) – osová vzdialenosť zvislých podpier

je 8 x 30,0 = 240,0 m (obr. 4);

■ inundačný most nad pevninou (A) – osová vzdialenosť podpier je

3 x 30,0 + 15,0 = 105,0 m (obr. 5).

Most má päť dilatačných celkov. Celková dĺžka premostenia je 525,0 m.

S ohľadom na šírkové usporiadanie cyklotrasy je voľná šírka na moste

konštantná – 4,0 m. Prejazdová šírka (4,0 m) ortotropnej oceľovej mostovky

je rovná šírke vozovky. Mostovka má strieškovitý tvar s priečnym

sklonom 2 % od pozdĺžnej osi mosta k okrajom.

Hlavné pole nad tokom rieky Morava

Ide o zavesený symetrický trojpoľový samostatný dilatačný celok s rozpätiami

30,0 + 120,0 + 30,0 = 180,0 m. Výstužný nosník je rúrkový,

trojboký s ortotropnou mostovkou. Teoretická výška výstužného nosníka

stavebnictví 08/12

33


▲ Obr. 6. Ortotropná mostovka – medziľahlý priečnik

▲ Obr. 7. Trojboký rúrkový výstužný nosník

nia priečnych stužujúcich závesov pri pylónoch je hrúbka mostovkového

plechu zväčšená na 20, respektíve 25 mm.

Trojboký trám

Trojboký trám má premennú výšku 2,0–2,80 m a pozostáva z rúrkových

pásových a medzipásových prútov (obr. 7). Osová vzdialenosť

prútov horného pása 4174 mm je konštantná po celej dĺžke mosta.

Horné pásy s konštantným vonkajším priemerom 177,8 mm majú

premennú hrúbku steny 10 a 20 mm. Dolný pás má taktiež konštantný

vonkajší priemer 355,6 mm. Hrúbka steny je 12,5 alebo 20 mm. Medzipásové

prúty (diagonály a zvislice) majú vonkajší priemer 133 mm.

Hrúbka steny zvislíc je jednotná, má 8 mm. Diagonály majú hrúbky

stien 8; 10 a 16 mm.

▲ Obr. 8. Pylón a priečne stužujúce závesy mosta

v krajných poliach je premenná, a to 2,0–2,8 m. V strednom poli je výška

konštantná – 2,8 m.

V strednom poli má výstužný nosník kvôli plavebnému gabaritu tvar

kruhového oblúka s polomerom zakrivenia 376,350 m.

Mostovka

Mostovka je ortotropná (obr. 6), má po celej dĺžke rovnakú nosnú kostru,

ktorá je zložená z týchto prvkov:

■ mostovkový plech;

■ nadpodperové koncové priečniky;

■ priečniky v mieste kotvenia závesov M100 a v oblasti uloženia trámu

na vetvičkovú podperu;

■ medziľahlé priečniky;

■ pozdĺžne výstuhy.

Mostovkový plech P12 x 4000 je vystužený sústavou priečnikov a pozdĺžnych

výstuh, v oblasti kotvenia šikmých závesov M100 a v mieste kotve-

Pylóny

Pylóny sú navrhnuté ako pravouhlé dvojkĺbové rámy (obr. 8). Stĺpy pylónov

sú v mieste uloženia votknuté do základovej konštrukcie, rámová priečla

je kĺbovo uložená na hlavách pylónov.

Kotvenie pylónu (obr. 9) je radiálne, s vopred zabetónovanými kotevnými

skrutkami 16 x M36 z ocele S355.

V hlave pylónu (obr. 10) sú kotvené šikmé závesy M100, M56

a priečny stužujúci záves M56. V tomto mieste je kĺbovo pripojená aj

rámová priečla. Horná časť drieku pylónu Ø 914 x 12,5 pod čapovými

doskami závesov M100 je vystužená hrubými vnútornými výstuhami

výšky 340 mm v tvare nepravidelného kríža.

Rámová priečla

Rámová priečla s celkovou dĺžkou 18 740 mm je navrhnutá ako priestorové

trojboké vzpínadlo (obr. 11). Priečla je k hlavám driekov pylónu pripojená

kĺbovo prírubovým spojom pomocou krátkej vodorovnej rúry Ø 273 x 16.

V inundačných poliach je teoretická výška trámu konštantná 2,0 m. Konštrukcia

mostovky a vozovky inundačných mostov je totožná s riešením

mosta nad tokom rieky. Všetky podpery mosta sú oceľové, tvaru V (obr. 12),

s premennou výškou.

Konštrukcia mosta je oceľová, so zváranými montážnymi stykmi.

Z montážneho hľadiska bola najzaujímavejšia etapa uloženia stredného

dielca trámu nad tokom rieky (obr. 14). Montáž prebiehala

za sťažených klimatických podmienok – nízke teploty, vysoká

hladina vody.

34 stavebnictví 08/12


▲ Obr. 9b. Kotvenie pylónu

▲ Obr. 9a. Kotvenie pylónu

▲ Obr. 10a. Hlava pylónu

▲ Obr. 10b. Hlava pylónu

▲ Obr. 11a. Rámová priečla pylónu – trojboké vzpínadlo

Po zmontovaní trámu hlavného poľa boli namontované a predopnuté

pozdĺžne a priečne stužujúce ťahadlá typu Macalloy. Pohľad na ukončenú

konštrukciu pred ukončením montáže zábradlia je na obr. 1.

Spoľahlivosť nosnej konštrukcie premostenia je overovaná dynamickou

a základnou statickou zaťažovacou skúškou. V zmysle výsledkov dynamickej

skúšky sa namontujú v strednej časti hlavného poľa tlmiče vertikálnych

a horizontálnych kmitov.

▲ Obr. 11b. Rámová priečla pylónu – trojboké vzpínadlo

Záver

Na Slovensku ide o prvú unikátnu kombinovanú konštrukciu pre cyklistov

a peších, ktorá prepojí existujúce cyklotrasy na slovenskom a rakúskom

brehu Moravy a umožní behom niekoľkých minút návštevu vzácneho

kaštieľa v Schlosshofe. ■

stavebnictví 08/12

35


▲ Obr. 12a. Oceľové podpery mosta

▲ Obr. 12b. Oceľové podpery mosta

Základné údaje o stavbe

Architektonické riešenie: Ing. arch. M. Beláček

DÚR:

prof. h. c. prof. Dr. Ing. Zoltán Agócs, PhD.,

Ing. Marcel Vanko

DSP:

Projkon s.r.o.

DRS OK:

prof. h. c. prof. Dr. Ing. Zoltán Agócs,

PhD., Ing. Andrej Pálfi, Ing. Marcel Vanko,

Ingsteel, spol. s r.o.

Zhotoviteľ:

Združenie Cyklomost Ingsteel & Doprastav

Investor:

BSK Bratislava

Doba výstavby: 09/2011–06/2012

▲ Obr. 13. Oceľová konštrukcia trojbokého priehradového trámu

s ortotropnou mostovkou vo výrobnej hale v Trstíne

▼ Obr. 14. Uloženie záverečného dielca hlavného poľa

english synopsis

Biking Bridge Devínská Nová Ves – Schlosshof

It is the first unique combined project in Slovakia for bikers and

pedestrians connecting the existing biking paths at the Slovak and

Austrian side of the river Morava. The bridge structure is made of steel,

welded with welded assembly connection points. The bridge height

above the river Morava level will facilitate safe sailing on the river in the

future.

klíčová slova:

cyklomost Devínská Nová Ves – Schlosshof, oceľová konštrukcia mosta

keywords:

biking bridge Devínská Nová Ves – Schlosshof, bridge steel structure

odborné posouzení článku:

Ing. Michael Trnka, CSc.,

autorizovaný inženýr ČKAIT v oborech statika a dynamika

staveb a mosty a inženýrské konstrukce

36 stavebnictví 08/12


stavby pro volnočasové aktivity

text Miloš Pařízek, Stanislava Kratochvílová | grafické podklady archiv TRENTO s.r.o. a ateliéru k2-architekti

▲ Pohled ze svahu na horní stanici lanové dráhy. Nový stav po rekonstrukci původní stavby (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).

Rekonstrukce lanové dráhy Sněžka

Ing. Miloš Pařízek

Vystudoval FSv ČVUT v Praze, obor PS.

Nastoupil do Stavoprojektu v Hradci Králové

(1987), poté do arch. ateliéru Zídka –

Plocek – Misík. V roce 1995 založil firmu

TRENTO s.r.o., kde zastává funkci zodpovědného

projektanta akce, popř. HIP.

Je autorizovaným inženýrem pro obor PS.

E-mail: parizek.trento@seznam.cz

Ing. arch. Stanislava Kratochvílová

V roce 2001 vystudovala FA ČVUT

v Praze, praxi absolvovala v ateliéru

akad. arch. O. Hozmana, akad. arch.

J. Formana. a spolupracovala s akad.

arch. Jiřím Veselým. V roce 2003 spolu

s manželem Ing. arch. Davidem Kratochvílem

založila arch. ateliér k2-architekti.

E-mail: k2-architekti@volny.cz

V září roku 2011 začala rekonstrukce stávající

dvousedačkové lanové dráhy na trase mezi stanicemi

Pec pod Sněžkou – Růžová hora – Sněžka,

která slouží veřejnosti od roku 1949. Uvedení

nové čtyřmístné kabinkové lanové dráhy do provozu

pro veřejnost se předpokládá v říjnu 2014.

Z historie rekonstrukce

lanové dráhy na Sněžku

■ 1987 – vznikl návrh na projekt nové lanové dráhy (LD) s kapacitou

550 lidí za hodinu, zadavatelem byl Interhotel Krkonoše.

■ 1989 – objevily se první protesty ekologů, byla vyvíjena snaha vrchol

Sněžky chránit.

■ 1990 – Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) podpořila názor

novou lanovku nestavět.

■ 1994 – byly podány čtyři návrhy na privatizaci LD.

■ 1995 – vlastník LD, České dráhy, a.s., chtěl LD pro její špatný technický

stav uzavřít.

■ 1997 – vlastníkem se stalo město Pec pod Sněžkou (51% podíl) a město

Malá Úpa (49% podíl).

■ 1997 až 1999 – spory mezi oběma městy o využívání LD.

■ 1999 – město Malá Úpa schválilo prodej svého podílu městu Pec pod

Sněžkou.

■ 2000 – město Pec pod Sněžkou prezentovalo záměr postavit novou

lanovku až na vrchol Sněžky, Správa Krkonošského národního parku měla

k tomuto záměru důrazné výhrady.

■ 2002 – ministři životního prostředí České republiky a Polska se dohodli

na zvýšené ochraně vrcholu hory Sněžka.

■ 2004 – město Pec pod Sněžkou a Správa KRNAP se dohodly, že

nová lanovka bude vedena pouze v trase Pec pod Sněžkou – Růžová

hora. Z Růžové hory povede do Pece pod Sněžkou nová lyžařská

sjezdovka. V úseku Růžová hora – Sněžka bude ponechána stávající

LD „na dožití“.

stavebnictví 08/12

37


▲ Pohled ze svahu na horní stanici lanové dráhy. Ukázka původní studie rekonstrukce

LD. Nová stavba horní stanice LD (zdroj: ateliér k2-architekti).

■ 2005 – do sporu vstoupil předseda Senátu ČR. KRNAP byl ochoten

jednat o možnosti vést novou lanovku až na vrchol Sněžky.

■ 2006 – město Pec pod Sněžkou souhlasilo s tím, aby se lyžařský areál

plánovaný na Růžové hoře přesunul na Vlašský vrch. Začala projektová

příprava – provozovatel Lanová dráha Sněžka, a.s., prověřil hmotové varianty

řešení nové stavby dolní stanice Pec pod Sněžkou. Vypracováním

studie byl pověřen ateliér k2-architekti.

■ 2006 – město Pec pod Sněžkou, Lanová dráha Sněžka, a.s, a Správa

KRNAP se dohodly na limitech pro rekonstrukci LD a na maximální

přepravní kapacitě nové lanovky na Sněžku – jednalo se o 250 lidí za

hodinu. Město Pec pod Sněžkou upustilo od záměru výstavby lyžařského

areálu na Růžové hoře a ukončilo probíhající proces EIA. Za těchto podmínek

KRNAP souhlasil s výstavbou nové lanovky až na vrchol Sněžky.

Projektová příprava počítala s novými stavbami horní stanice Sněžka

a mezistanice Růžová hora.

■ 2007 květen – prezentace studie rekonstrukce lanové dráhy na Sněžku

včetně nových staveb všech tří stanic na semináři v hotelu Horizont

ateliérem k2-architekti. Prezentace se účastnili zástupci KRNAP, města

Pec pod Sněžkou, předseda Senátu ČR a další.

■ 2007 – po intenzivním jednání pracovní skupiny, pověřené řešením

rekonstrukce lanové dráhy na Sněžku, a Správy KRNAP dochází k odklonu

od původního řešení. Horní stanice a mezistanice lanové dráhy má být

řešena rekonstrukcí stávajících objektů, dolní stanice LD jako nová stavba.

■ 2007 – odsouhlasení studie finální varianty všech tří stanic lanové dráhy.

Jako generální projektant byla vybrána firma TRENTO s.r.o.

■ 2007–2008 – intenzivní projektová činnost a práce na žádosti o dotaci

z regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod, zpracování dokumentace

pro územní řízení, stavební povolení a výběr dodavatele stavby.

■ 2009 – z finančních důvodů je přistoupeno ke změně budovy dolní

stanice LD. Autorem úprav byla firma TRENTO s.r.o., návrh vychází

z původního urbanistického řešení a provozního schématu. Změna dokumentace

pro výběr dodavatele stavby.

■ 2010 – výběr dodavatele stavby, výběrové řízení bylo následně zrušeno.

■ 2010 – nový výběr dodavatele stavby, vítězem výběrového řízení se

stalo sdružení firem BAK stavební společnost, a.s., a LEITNER AG.

■ 09/2011 – počátek realizace stavby.

■ 03/2014 – předpokládané dokončení díla, zahájení zkušebního provozu.

■ 09/2014 – předpokládané ukončení zkušebního provozu.

■ 10/2014 – předpokládané uvedení lanové dráhy do provozu pro veřejnost.

Zadání a limity stavby

Zadání apelovalo na zachování stávající plochy a hmoty stavby v co možná

největším rozsahu – s minimalizací případných nezbytných zásahů do

podloží pod budovami, při zachování stávajícího rozsahu poskytovaných

služeb.

Rekonstrukce dosluhující stávající LD na Sněžku spočívá zejména ve

výměně technologie dvouúsekové LD včetně budov jednotlivých stanic

LD. Stávající kapacita a trasy LD zůstanou zachovány. Nová trasa bude

umístěna do osy stávající trasy tak, aby byl spodní úsek LD protažen od

stávající budovy spodní stanice dále do údolí řeky Úpy. Stávající budova

dolní stanice LD u Lesovny bude situována u obrátky silnice do Obřího

dolu (u Lesovny) a zasazena do protějšího svahu. Rekonstrukce stávající

mezistanice na Růžové hoře a horní stanice na Sněžce proběhne zejména

z důvodu větších prostorových nároků nové technologie LD.

Pro trasu LD bylo zadáno, zejména v horním úseku LD Růžová hora –

Sněžka, použít podpěry tvořené příhradovou konstrukcí. Na horním úseku

LD jsou také omezeny jakékoliv zásahy do terénu. Rekonstrukce vyloučí

veškeré výkopové práce pro vedení inženýrských sítí a zabezpečovacích

zařízení, s výjimkou nezbytné výměny jednotlivých stožárů. Zohlední se

krajinný ráz masivu Sněžky – stávající výška stožárů zůstává zachována

a vedení LD bude „kopírovat terén“. Následně případně proběhne diskuze

ohledně přijatelné úpravy výšky stožárů v návaznosti na technické

řešení LD. Základové betonové patky pro podpěry lanové dráhy budou

s ohledem na citlivé tundrové ekosystémy situovány v místě původních

základů nebo uvnitř obvodové křivky stávajících základů LD. Zabezpečovací

a komunikační kabely LD budou vedeny v chráničce do průměru

50 mm po povrchu půdy a v jednotlivých úsecích trasy LD bude dohodnut

konkrétní způsob jejich kotvení.

Rekonstrukce současného spodního úseku LD, v úseku Pec pod Sněžkou

– Růžová hora, především případné zemní práce, například výměnu

sloupů, lze realizovat pouze v rozsahu dohodnutém se Správou KRNAP.

V rámci technické infrastruktury budou zřízeny nové kanalizační a vodovodní

přípojky i přípojky NN budovy dolní stanice. U mezistanice se využijí

stávající přípojky VN, jež by byly v případě nutnosti posíleny. Jako zdroje

vody poslouží vodovodní přípojky stávajícího vrtu. Kanalizační přípojky

z mezistanice k dolní stanici se nově vybudují. Vrchní stanice bude napojena

na stávající přípojku NN, respektive VN. Pitná voda a splašky se

budou dopravovat stejně jako doposud, tj. lanovou dráhou.

Reálnost dodržení limitů

Dohodnuté limity nejsou doslovně splněny, ale řešení je navrženo s ohledem

na maximální přiblížení se daným limitům. Příkladem je reálnost

požadavku zachování stávajícího objemu horní stanice a mezistanice,

kde z důvodu použití nové technologie LD, která je podstatně větší než

původní, nelze limitům dostát. Původní půdorysnou plochu a obestavěný

prostor se návrh snaží respektovat a maximálně se mu přibližuje.

Navržené řešení

Rekonstrukce lanové dráhy je realizována ve stávající trase, s přemístěním

nástupní stanice k objektu Lesovna a tím s prodloužením trasy dolního

úseku. Současně zůstává zachován stávající provoz, stávající přístupové

cesty, návaznosti na pěší tahy a turistické trasy. Z důvodů umístění dolní

stanice LD je nutná přeložka stávající komunikace blíže ke břehu řeky

Úpy. Nový návrh budovy dolní stanice LD vychází zejména z prostorových

nároků nové technologie LD.

Budovy mezistanice a horní stanice jsou navrženy s maximálním ohledem

na zachování hmoty a vzhledu stávajících budov. Stanice Růžová hora jako

přestupní mezistanice a výstupní stanice Sněžka zůstávají na stávajících

místech. Z důvodu nové prostorově náročnější technologie LD dochází

k nevyhnutelnému navýšení plochy a objemu obou stanic.

Vlastní technologie LD byla navržena podle dostupných materiálů firem

s bohatými zkušenostmi s výstavbou lanovek. Pohony obou úseků, dolního

i horního, budou umístěny v mezistanici na Růžové hoře.

Urbanistické řešení

Horní stanice Sněžka

Objem horní stanice je maximálně zachován. Je v něm osazeno nové

technologické zařízení a budova je v místech nástupiště a výstupiště

rozšířena opláštěním ve tvaru dvou kvádrů. Základní principy dispozičního

uspořádání včetně vstupů do budovy jsou zachovány.

38 stavebnictví 08/12


▲ Pohled na horní stanici lanové dráhy. Nový stav po rekonstrukci stávající stavby (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).

▲ Ukázka původní studie rekonstrukce LD – Nová stavba horní stanice LD (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).

▲ Pohled na mezistanici lanové dráhy. Nový stav po rekonstrukci stávající stavby (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).

▲ Ukázka původní studie rekonstrukce LD – Nová stavba mezistanice LD (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).

Mezistanice Růžová hora

Objem současné budovy mezistanice bude z velké části zachován,

bude však osazeno nové technologické zařízení LD. Nástupiště

a související technologie je z důvodů minimalizace zásahů do terénu

u výjezdu na stanici Sněžka osazena o 2,8 m výš nad stávající úroveň

nástupiště. Výškové osazení technologie si vyžádalo dispoziční

změny, které ovlivňují návrh nového umístění vstupu do objektu

z východní strany.

Dolní stanice Pec pod Sněžkou

Umístění budovy dolní stanice limituje samotná osa LD, délka a šířka

technologického vybavení a okolní provoz. Při protažení osy LD je budova

stanice osazena do blízkosti stávající točny komunikace okolo objektu Lesovna.

Příjezd je i v zimních měsících možný jak pro imobilní návštěvníky,

tak pro zásobování až k objektu. Také pro pěší je takto umístěná budova

dostupnější – jako hlavní přístup pěších z města návrh předpokládá

obnovenou pěší „zadní“ cestu.

Vstupní část stanice je obrácena čelem k příchozím. Vcházet lze ve dvou

úrovních – z terénu do veřejných toalet a z přístupové rampy do úrovně

nástupiště LD a občerstvení. Výjezd kabin ze stanice putuje z vyšší úrovně

z důvodů podjezdnosti a podchodnosti LD u řeky Úpy.

Architektonické řešení

Horní stanice LD

Současný vzhled se zakládá na účelném použití stavebních materiálů, na

dostupnosti a možnostech dopravy materiálu na stavbu. Použit je převážně

přírodní materiál, kámen a dřevo. Kámen by měl být brán z místních

zdrojů a bude zachován v podobě soklů stavby a nárožních pilířů. Původní

charakter stanice je z velké části zachován pro budoucí generace, nové

objemy jsou navrženy moderně, aby vypovídaly o době svého vzniku.

Kvádry technologie a nástupiště osazené na stávající stavbu budou

z ocelové nosné konstrukce a lehkého obvodového pláště tvořeného

tónovaným sklem, aby se snadno montovaly. Alternativně s potiskem,

plechem – tahokovem v tmavě šedé barvě, případně z trvanlivých plastových

hmot. Kryt technologie svým „nosem“ vystupuje oproti kvádru

nástupiště, proto budou jeho boky celoplošně proskleny a členěny tak,

aby byl vizuální dojem minimální.

Mezistanice LD

Mezistanice LD je architektonickým a dispozičním řešením nejsložitější.

Osazení kvádrů krytů technologie LD nad úroveň stávajícího hřebenu

střechy udávají šířka a výška technologie. Nástupiště a výstupiště tvoří

▲ Pohledy na novou stavbu dolní stanice (zdroj: TRENTO s.r.o.)

▼ Ukázka původní studie rekonstrukce LD. Nová stavba dolní stanice LD (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).

stavebnictví 08/12

39


Horní stanice LD

Požadavky Správy KRNAP významně omezily nejen architektonické ztvárnění

horní stanice, ale také její konstrukční řešení. Limitním požadavkem

se stalo zejména zachování stávající zastavěné plochy a stejné kubatury

budovy oproti stávajícímu řešení. Do původní velikosti stavby, navržené

pro technologii s podélným umístěním dvousedačkové lanovky s roztečí

lan 3,0 m, se měla umístit nová technologie pro lanovku s kabinkami

pro čtyři osoby a s roztečí lan 4,4 m. Z tohoto důvodu bylo nutno stávající

stavbu rozdělit na dvě části. Přední část sloužící pro umístění nové

technologie lanové dráhy byla z větší části rozebrána a nahrazena novou

konstrukcí, zadní část stavby byla konstrukčně zachována. Z důvodu

větších prostorových nároků dané technologie LD bylo nutno prostor

odbavovací haly vykonzolovat přes obrys budovy, kompletně změnit

návrh vnitřního dispozičního uspořádání a najít tak maximálně úsporné

řešení pro umístění všech potřebných prostor.

Nově budovaná přední část stanice je navržena jako ocelová konstrukce

tvořící vlastní odbavovací halu, opláštění technologie lanové dráhy nad

prostorem odbavovací haly, nástupiště a zastřešení prostoru pro rychlé

občerstvení. Konstrukce tak vytváří prostorově tuhý celek schopný

odolávat extrémním povětrnostním podmínkám. Je navržena na zatížení

větrem o velikosti 1,29 kN/m 2 (do maximální rychlosti 215 km/h) a na

normové zatížení sněhem o hodnotě 8,82 kN/m 2 . Nejvíce je větrem

namáhána část konstrukce opláštění technologie LD, kterou tvoří dvojice

příhradových vazníků délky 13 m a výšky 2,7 m s převislou délkou

konzoly 7,5 m. Stavba je navíc umístěna na hraně sousedící s Obřím

dolem, kde dochází z tohoto údolí k silnému vzestupnému proudění

vzduchu, v zimě doprovázeném mocnými námrazami, se kterými bylo

nutno při návrhu také počítat.

Založení sloupů ocelové konstrukce využívá stávající základy, které budou

po jejich odhalení a vyhodnocení vhodně zesíleny.

Ocelovou konstrukci oplášťují hliníkové prosklené stěny s jednoduchým

bezpečnostním zasklením pro nevytápěné prostory nástupiště

a odbavovací haly a s izolačním dvojsklem pro vytápěný prostor velínu.

Ostatní stěny budovy jsou obloženy dřevem. Soklové části a část

stěn zůstanou v původním provedení režného kamenného zdiva. Jako

střešní krytina slouží střešní fólie z měkčeného PVC s rastrováním

profily vytvářejícími dojem plechové střechy. Hromosvodní ochranu

zajistí mřížová soustava.

Okenní výplně otvorů jsou navrženy z plastu, s izolačním dvojsklem,

pro vytápěné části jsou zdvojené.

Stanice je napojena na elektrickou energii z distribuční trafostanice

uvnitř budovy a vytápějí ji elektrické přímotopy. V budově je navržena

jednotná datová síť, která umožňuje připojit libovolné zařízení – počítač,

terminál, telefon, modem apod. Všechny stanice propojuje optický

kabel, zajišťující s datovým propojením také připojení k internetu stákvádry

umožňující prostor pro bezpečný pohyb přepravovaných turistů.

Z důvodu zvýšení nástupiště nebylo možné využít stávajícího výstupu

po venkovních schodech východním směrem. Kvádry technologie a nástupišť

výrazně zúžily východní trakt zázemí pracovníků lanovky. To se

proto částečně přesunulo do západní části stavby. Nový východní trakt je

využit pro vertikální komunikace – schodiště, výtah, velín, zázemí velínu

a pokladnu. Západní a střední část mezistanice je tvarově zachována,

menší jsou jen vnější změny v umístění oken a vnitřní změny v dispozici.

Nacházejí se v ní prostory depa pro uskladnění kabin, dílna, nocležna,

denní místnost, rozvodna NN, rozvodna VN a trafostanice.

Dolní stanice LD

Hlavní hmotu dolní stanice tvoří stavba nepravidelného půdorysu, zastřešená

tradiční sedlovou střechou. Tvar stanice je přizpůsoben dané

technologii lanové dráhy. Odbavovací hala se na severozápadě rozšiřuje

▼ Situace, vnější vztahy (zdroj: ateliér k2-architekti)

3

4

5

2

1

40 stavebnictví 08/12

6

11

7

8

9

10

1 – přípojný bod kiosek

2 – vodovodní, kanalizační, telefonní

přípojka dolní stanice LD

3 – dolní stanice lanové dráhy

4 – přípojka NN dolní stanice LD

5 – trafostanice Růžový důl

6 – slaboproudé kabel. vedení 10 KV

– první úsek LD

7 – zdroj vody Růžová hora

8 – mezistanice lanové dráhy

9 – vodovodní přípojka mezistanice LD

10 – nová trafostanice

11 – horní stanice lanové dráhy

směrem do svahu o prostor depa, v jihozápadní části na ni navazují vstupní

hala a občerstvení. Odbavovací hala je částečně prosklená, aby bylo možné

sledovat nejpodstatnější část stanice – technologii. Objekt je v celém

rozsahu podsklepen, v podzemním podlaží se nacházejí veřejné toalety

a technické prostory. Kanceláře vedení lanové dráhy byly situovány do

2.NP, které má čtvercový půdorys a jako strážní věž se stanovou střechou

vystupuje z hlavní hmoty stanice.

Hlavní vstup do stanice je v úrovni 1.NP. Přístup zajišťuje vyrovnávací

rampa navazující na obnovenou cestu pro pěší ze záchytného parkoviště

U Kapličky. Tato rampa slouží i pro zásobování provozu občerstvení.

Vedlejší vstup vbíhá z úrovně 1.PP a umožňuje vejít přímo do stanice

z točny komunikace u Lesovny. Terénní úpravy v okolí stanice jsou řešeny

opěrnými stěnami ze železobetonu a gabiony.

Konstrukční řešení


N

K2័-5ÿVWP>ÿXPPÿPYÿC#"*)Bÿ6#+1.$?

2Ⴠ.ZÿQWXÿPQÿRVP>ÿ*2ჀZÿB;ÿQWXÿPQÿRVP

_,h]idZÿiajUklhc\UcAmn

!"០$%ÿ&'()ÿ*((ÿ(+ÿ,-./01ÿ2-34567

8Ⴠ:;?ÿ@(?)ÿA8Ⴠ;ÿBC?@(?

0ÿDÿE."4;ÿF.-"G0HIJ-0$J5KL0G$.EI1G

K2័-5ÿVWP>ÿXPPÿPYÿC#"*)Bÿ6#+1.$?

2Ⴠ.ZÿQWXÿPQÿRVP>ÿ*2ჀZÿB;ÿQWXÿPQÿRVP

_,h]idZÿiajUklhc\UcAmn

!"០$%ÿ&'()ÿ*((ÿ(+ÿ,-./01ÿ2-34567

8Ⴠ:;?ÿ@(?)ÿA8Ⴠ;ÿBC?@(?

0ÿDÿE."4;ÿF.-"G0HIJ-0$J5KL0G$.EI1G

POHLED ()*+,-ÿ)-ÿ:;(%-,2-% 0%&,123*)ÿᖀ,ᘀ,26=

():2;?@%=

!"#$"ÿ3%ᖀ5!#-.ÿᘀ)*+ÿ,ÿ3%+$"K5B5ÿ6#7%2-"ÿ"ÿÿÿ-+%ᆠ#ᛠÿ"ÿ;"361)-5ÿ!E*.Eÿ$.1)-"ÿ-"ÿ;+61"*ᆠÿ$L!ᆠ#Eÿ;)ÿ$;.#6.$-56E


Při řešení větrání budovy se využívá rekuperace. Stávající stanice

není napojena na kanalizaci. Z tohoto důvodu je navržena nová tlaková

splašková kanalizace z mezistanice do dolní stanice. Splaškové vody od

zařizovacích předmětů jsou svedeny gravitačně pod podlahou 1.NP. do

přečerpávací šachty. Odtud jsou splašky vedeny tlakovou kanalizací až

do nové kanalizační přípojky u nové dolní stanice. Voda pro mezistanici

se bude získávat z obnoveného stávajícího zemního vrtu. Odtud se bude

postupně čerpat do akumulačních nádob o objemu 25 m 3 sloužících i jako

zásoba požární vody. Vodní nádrže budou napojeny na domácí vodárnu,

od které vede tlakový rozvod vody k jednotlivým odběrným místům

v budově. Na tlakovém rozvodu bude zhotovena odbočka s hadicí pro

plnění nádob vyvážených do horní stanice. Druhý okruh se napojí na

požární tlakovou stanici, od které vede tlakový rozvod vody k vnitřním

požárním hydrantům a k venkovnímu nadzemnímu hydrantu. Požární

tlaková stanice bude napojena také na náhradní zdroj elektrické energie.

▲ Letecký pohled na mezistanici LD (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti)

Pro mezistanici jsou použita obdobná materiálová a konstrukční řešení

jako u stavby horní stanice. Ocelová konstrukce je opláštěna hliníkovými

prosklenými stěnami s jednoduchým bezpečnostním zasklením. Stěny

západní části objektu jsou obloženy dřevěným horizontálním obkladem,

východní část plechovými kazetami se svislým rastrováním. Stěny jsou

sendvičové, s tepelnou izolací z minerální vlny a s provětrávanou vzduchovou

dutinou.

Budova je napojena na elektrickou energii z vlastní trafostanice umístěné

uvnitř. Z důvodu nedostupnosti budovy v zimních měsících je trafo navrženo

se 100% zálohou. Východní část budovy vytápějí elektrické přímotopy,

západní část bude vytápět teplovodní otopná soustava s elektrokotlem.

Ohřev TV je navržen lokálně, zásobníkovými ohřívači.

▲ Statický model ocelové konstrukce stavby mezistanice Růžová hora

(zdroj: TRENTO s.r.o.)

Dolní stanice LD

Pro návrh dolní stanice již nebyly ze strany Správy KRNAP stanoveny

žádné omezující podmínky. Limity se vyskytly pouze v rámci stávající linie

lanové dráhy a prostorových možností lokality u Lesovny. Původní návrh

dolní stanice ztvárněný ateliérem k2-architekti z důvodu hledání možných

úspor později nahradilo nové řešení, s tradičnějším pojetím konstrukcí,

navrženým firmou TRENTO s.r.o.

Dolní stanice byla situována v místě stávající komunikace do Obřího dolu,

proto bylo třeba navrhnout novou komunikaci kolem toku Úpy a zároveň

zajistit dostatečnou podjízdnou výšku pod trasou lanové dráhy – tento

požadavek určil výškovou úroveň odbavovací haly a souvisejících prostor.

Vzhledem k požadavkům na vybavení stanice a prostorové možnosti

byla zvolena koncepce se zcela podsklepenou budovou a kancelářemi

v patře. Podzemní podlaží je tak téměř z poloviny zahloubeno do svahu.

Konstrukční řešení stavby vytváří prostorově tuhou konstrukci – svislá

nosná konstrukce je stěnová železobetonová, včetně pylonů pro osazení

technologie. Stropní konstrukce je rovněž železobetonová. Vlastní

odbavovací halu tvoří dřevěná konstrukce vaznicové soustavy s ležatou

stolicí a vzpěradly pro vrcholovou vaznici. Podélné ztužení zajišťují ocelová

diagonální táhla. Celá dřevěná konstrukce je ukotvena k železobetonové

konstrukci. Ostatní části budovy zastřešují dřevěné krokve uložené na

ocelové vaznice. Střechy jsou navrženy sedlové, pultové a stanové. Střešní

krytina a opláštění 2.NP je z titanzinkového plechu na celoplošné bednění

z prken. U okapových ploch s možným pohybem osob jsou navrženy

sněhové zachytávače.

Obvodové stěny jsou převážně sendvičové, s větranou vzduchovou dutinou.

Povrchy tvoří deskový materiál na bázi dřeva a plechová falcovaná

krytina. Struktura předvěšených fasád je dána rozměrem dřevěných

desek, případně plechových tabulí. Soklovou část zatepluje kontaktní

▼ Podélný řez dolní stanicí lanové dráhy (zdroj: TRENTO s.r.o.)

42 stavebnictví 08/12


POHLED OD JIHU

POHLED OD JV

POHLED OD SV

POHLED OD SZ

▲ Dolní stanice LD – pohledy (zdroj: TRENTO s.r.o.)

zateplovací systém. Tepelné izolace jsou pro vytápěné prostory navrženy

na doporučené hodnoty stanovené ČSN 730540-2. Prosklené plochy jsou

ze samonosného hliníkového fasádního systému. Výplně otvorů jsou hliníkové,

s přerušeným tepelným mostem, zasklené izolačním dvojsklem.

Do budovy stanice bude v souvislosti s přeložkou vedení VN 10kV a vedení

sítě elektronických komunikací (PVSEK) umístěna nová trafostanice

TS 395 a přesunut rozvaděč O2 SR 13A. Ochranu nové stanice lanovky

před přímým úderem blesku zajistí jímač. Stanici budou vytápět dva

teplovodní přímotopné elektrokotle.

Splaškové vody od zařizovacích předmětů jsou svedeny gravitačně pod

podlahou 1.PP před stanici, kde je potrubí napojeno na venkovní kanalizaci.

Ta je svedena do šachty kanalizační přípojky vedené z odstavného

parkoviště U Kapličky. Do přípojky se také napojí splaškové vody z horní

stanice a mezistanice novou venkovní kanalizací. Dešťové vody jsou svedeny

samostatně dešťovou kanalizací do řeky. Vodu do objektu přivede

nová vodovodní přípojka.

Návrh gastronomického provozu vychází ze záměru investora poskytnout

návštěvníkům lanové dráhy stravu ve formě rychlého občerstvení. Provoz

je koncipován jako výdejní linka.

Technické parametry lanové dráhy

■ Stávající technologie LD

Dvousedačková LD:

– nástupní stanice: Pec pod Sněžkou, výška: 866 m n.m.;

– přestupní stanice: Růžová hora, výška: 1336 m n.m.;

– výstupní stanice: Sněžka, výška: 1588 m n.m.;

– umístění pohonů: Růžová hora;

– teoretická přepravní kapacita: 250 osob/hod.;

– okamžitá vytíženost LD: 90%, kapacita: 225 osob/hod.;

– dopravní rychlost: 2,5 m/s;

– doba jízdy z Pece pod Sněžkou do Růžové hory: 11,0 min.;

– doba jízdy z Růžové hory na Sněžku: 13,5 min.;

– vodorovná délka úseku Pec pod Sněžkou – Růžová hora: 1560 m;

– vodorovná délka úseku Růžová hora – Sněžka: 1967 m.

■ Nová technologie LD

Čtyřmístná kabinková LD:

– nástupní stanice: Pec pod Sněžkou – Lesovna, výška: 826 m n.m.;

– přestupní stanice: Růžová hora, výška: 1335 m n.m.;

– výstupní stanice: Sněžka, výška: 1588 m n.m.;

– teoretická přepravní kapacita: 250 osob/hod.;

– dopravní rychlost: 5,0 m/s;

– počet vozů pro cestující v I. úseku (Pec pod Sněžkou – Růžová hora): 15;

– počet vozů pro cestující v II. úseku (Růžová hora – Sněžka): 17;

– počet vozů nákladních – 2 ks na vodu, 2 ks na splašky, 2 ks servisních

(montážních) a 2 ks zásobovacích vozů;

– počet vozů celkem: 40 kabin (vozů);

– doba jízdy z Pece pod Sněžkou do Růžové hory: 7,36 min.;

– doba jízdy z Růžové hory na Sněžku: 8,24 min.;

– vodorovná délka úseku Pec pod Sněžkou – Růžová hora: 1647 m;

– vodorovná délka úseku Růžová hora – Sněžka: 1969 m.

Po dohodě mezi dodavatelem, investorem a projektantem bylo oproti

původnímu návrhu zvoleno úplné bezbariérové řešení nástupu do kabin,

tzv. „Level Walk“, při kterém je úroveň podlahy kabiny a nástupiště v jedné

úrovni. Při tomto řešení umožňují všechny použité kabiny přepravu

imobilních osob na invalidním vozíku. Tato změna si vyžádala dodatečnou

úpravu projektové dokumentace jednotlivých návrhů stanic. ■

Základní údaje o stavbě

Název stavby:

Rekonstrukce lanové dráhy Sněžka

Místo stavby:

Pec pod Sněžkou – Růžová hora – Sněžka

Investor:

město Pec pod Sněžkou, Alan Tomášek

(starosta města, zástupce investora)

Autoři návrhu

horní stanice, mezistanice: ateliér k2-architekti, Ing. arch. David Kratochvíl,

Ing. arch. Stanislava Kratochvílová

Dolní stanice:

ateliér k2-architekti – urbanistické řešení,

provozní schéma

TRENTO s.r.o., Vladimír Janata – architektonické

řešení

Generální projektant: TRENTO s.r.o., Ing. Miloš Pařízek

Zpracovatel stavební části horní stanice a mezistanice:

HMP top s.r.o., Ing. Aleš Holemý

Dodavatel:

sdružení firem BAK stavební společnost, a.s.,

a LEITNER AG.

Technologie lanové dráhy: Ing. Jan Sorg (hlavní technolog)

english synopsis

Renovation of the Cableway Sněžka

In September 2011 the two-seat cableway serving to the public

since 1949 started to be renovated between stations Pec pod

Sněžkou – Růžová hora – Sněžka.

The renovated four-seat gondola cableway is expected to be put

into operation for the public in October 2014.

klíčová slova:

lanová dráha Sněžka, technologie lanové dráhy, Sněžka, Růžová hora,

Pec pod Sněžkou, Správa Krkonošského národního parku (KRNAP)

keywords:

cableway Sněžka, cableway technology, Sněžka, Růžová hora,

Pec pod Sněžkou, The Krkonoše National Park Authority (KRNAP).

stavebnictví 08/12

43


cena ČKAIT

text Karel Sehyl | grafické podklady Karel Sehyl a archiv SONING Praha, a.s.

▲ Vstup do nové budovy (foto: Ing. Jiří Matula)

Nový koncertní sál Pražské konzervatoře

Ing. Karel Sehyl

V roce 1981 absolvoval Stavební fakultu

ČVUT v Praze, obor pozemní stavby.

Do roku 1990 pracoval v Krajském projektovém

ústavu Praha, kde se podílel

na významných projektech v Praze,

Středočeském kraji a na Slovensku.

V rámci Architektonické služby a ČFVU

spolupracoval v týmu architektů na výtvarných

libretech. Od roku 1993 vlastní

projektovou kancelář.

E-mail: archtech@atlas.cz

Nová stavba koncertního sálu Pražské konzervatoře

vytváří nový mezník zhodnocení umělecké

a pedagogické činnosti. Specifická stavba

poskytuje výborné akustické a vizuální dějiště

nejen pro studenty a pedagogy, ale i návštěvníky

koncertů. Návrh získal již tři ocenění: od firmy

Autodesk a AB studia za stavební CAD PROJEKT

v kategorii Architektura a stavební projekt v roce

2010, Cenu Inženýrské komory Cena ČKAIT 2011

v kategorii Zvláštní ocenění a cenu Stavba roku

2011 Zlínského kraje v kategorii Stavby realizované

mimo území Zlínského kraje.

Z historie Pražské konzervatoře

Pražská konzervatoř byla založena 24. dubna roku 1811 jako první škola

svého druhu ve střední Evropě. Vyučovat se začalo v dominikánském

klášteře sv. Jiljí, podle osnov vypracovaných prvním ředitelem Pražské

konzervatoře Bedřichem Dionýsem Weberem.

V roce 1884 škola získala nové prostory v budově právě dostavěného

Rudolfina a v jejím čele stanul proslulý houslový pedagog Antonín Benewitz.

Tehdy se už na Pražské konzervatoři začaly vyučovat téměř všechny

hudební obory včetně skladby a dirigování. V roce 1891 v ní začal

působit také Antonín Dvořák, nejprve jako profesor skladby, později jako

ředitel (1901–1904), a vychoval celou plejádu významných skladatelů,

mezi něž patřil např. Vítězslav Novák a pozdější profesor a čtyřnásobný

rektor konzervatoře Josef Suk, ale také světoví operetní skladatelé

Rudolf Friml, Oskar Nedbal či Franz Lehár. Slavných osobností, které

44 stavebnictví 08/12


▲ Historická budova Pražské konzervatoře v ulici Na Rejdišti, v sousedství budova Rudolfina (pohled od Vltavy)

prošly Pražskou konzervatoří, bylo mnoho: Otakar Ševčík, Jan Kubelík,

Jaroslav Kocian, Václav Talich, Karel Ančerl, Rafael Kubelík a další.

Po roce 1918 přišla konzervatoř o své prostory v Rudolfinu. Po určitou

dobu sídlila opět v klášteře, tentokrát benediktinském, pak v Trojanově

ulici a konečně v budově Na Rejdišti na pražském Starém Městě, kde

působí dodnes. Po roce 1945 jako koncertní a výukový prostor konzervatoře

opět sloužilo Rudolfinum, jež se však po roce 1992 stalo sídlem

České filharmonie. Při rekonstrukci (v letech 1990–1992) byla zbourána

spojovací chodba – most mezi budovou konzervatoře a Rudolfinem a tím

byla historicky ukončena nejen symbolická, ale i praktická symbióza

těchto dvou budov. Pro zkoušky orchestrů konzervatoře, sbírající ocenění

po celém světě, chyběl důstojný prostor s odpovídající plochou orchestřiště,

splňující základní akustické požadavky a umožňující prezentace

před školním i mimoškolním publikem.

V roce 2005 byl zahájen schvalovací proces návrhu výstavby nového

koncertního sálu na dvoře historických budov Pražské konzervatoře

a současně také realizace divadelního sálu ve stávající budově školy.

Vlivem umístění stavby v památkové rezervaci zapsané na seznamu

UNESCO bylo schvalování stavby mimořádně náročné, ale nakonec byl

návrh Sborem expertů odboru památkové péče Magistrátu hlavního

města Prahy, včetně zatím nerealizované nástavby nové přízemní

budovy koncertního sálu, povolen. V roce 2009 mohla být výstavba

zahájena a Pražská konzervatoř, která si v loňském roce připomněla

již 200. výročí od svého založení, tak při příležitosti svého význačného

jubilea získala nové prostory v podobě vlastního koncertního sálu

s nahrávacím studiem, vlastního divadla a půdní vestavby historické

budovy.

▲ Vstup do historické budovy Pražské konzervatoře

Architektonické a konstrukční řešení

Nová budova koncertního sálu organicky splývá s hmotou a prostory

stávajícího domu, se kterým tvoří harmonicky se doplňující celek. Nosná

konstrukce koncertního sálu počítá s pozdější, již schválenou realizací

dalších podlaží budovy. Z tohoto důvodu je třeba chápat exaktně pojatý

koncertní sál jako piedestal pro další navrženou moderní nástavbu. Do

doby, než bude nástavba realizována, se bude střecha koncertního

sálu využívat jako relaxační zahrada s osazenými šesti velkoplošnými

střešními okny pro zajištění denního osvětlení koncertního sálu. Budova

slouží jako kulturní centrum a pro její akustickou kvalitu ji lze využívat také

jako nahrávací studio pro větší symfonická tělesa. Ostatní prostory se

▲ Model nové stavby koncertního sálu harmonicky doplňujícího hmotu

a prostory stávajícího historického domu

▼ Model nové budovy koncertního sálu, včetně budoucích dalších podlaží stavby

stavebnictví 08/12

45


▲ Řez 3–3' – červeně vyznačeny jsou nové stavební úpravy a konstrukce



















































































































▲ Půdorys 1.NP – červeně jsou vyznačeny nové stavební úpravy a konstrukce; 1 – vstupní hala (horní část se schodištěm), 2 – schodiště s podestou,



3 – balkon,


4 – vstupní hala (zadní část), 5 a 6 – sklad DKP, 7 – dvůr, 8 – vstupenky.










▼ Půdorys 1.PP – červeně jsou vyznačeny nové stavební úpravy a konstrukce; 1 – vstupní hala, 2 – pódium, 3 – hlediště, 4 – chodba, 5 a 7 – technická




místnost,


6 – režie, 8 – technický prostor, 9 – předsíň, 10 – izolační prostor, 11 – strojovna chlazení, 12 – kotelna, 13 – strojovna VZT, 14 – sklad,



15 – trafokobka, 16 – rozvodna VN, 17 – rozvodna NN.




















































































8



9



1




1

2

10




7



8



3


2

3











6





7







4




6 4


5






5
















11








12







14








13


























16 17



15


46 stavebnictví 08/12


zázemím, včetně zkušeben, nahrávacího studia a režie, jsou vestavěny

do různých úrovní historické budovy konzervatoře.

Dispoziční a technické řešení muselo v daném limitovaném prostoru

skloubit dvě provozně a technicky na sobě nezávislé fungující činnosti

nového koncertního sálu a prostoru divadla vybudovaného v přízemí

východního křídla stávající historické budovy. Nově koncipované zázemí

v 1.PP stávajícího objektu konzervatoře muselo být proto navrženo tak,

aby jej bylo možné využít jak pro koncertní sál, tak pro divadlo. Z tohoto

důvodu byly stávající technické rozvody a instalace z 1.PP budovy přesunuty

do nově vytvořených prostor 2.PP (technické chodby). Téměř

pod celou budovou se ručním kopáním vyhloubilo další podlaží, kde se

nyní nachází provozní, technické a skladové zázemí koncertního sálu

a divadla. Tímto byla získána plocha 500 m 2 .

V klenutých prostorách centrální chodby v 1. PP vznikl promenádní

parter navazující na vstupní foyery koncertního sálu a divadla.

Dvorní stavba koncertního sálu má základovou spáru cca 6 m pod terénem,

tedy ve stejné niveletě s hladinou Vltavy. Zázemí sálu je přímo

napojeno na prostory v 1.PP a 1.NP stávající budovy. Pro dosažení

optimálních akustických vlastností a s ohledem na výšku plánovaného

umístění varhan vystupuje hmota koncertního sálu cca 5 m nad terén

dvora. Hmotnost varhan, jež se blíží hodnotě cca 9 t, také ovlivnila návrh

základové desky stavby. Tato deska tloušťky 350 mm nad neúnosnou

půdou je včetně obvodových stěn vybetonována z vodostavebného železobetonu

s utěsněním pracovních spár plechy Ilichman s dotěsněním

MQB 150 aktiv. Železobeton je oboustranně opatřen speciální izolační

vrstvou na bázi bentonitu. Izolaci proti tlakové vodě primárně zajišťují

pásy SBS, kotvené ke stěnám z monolitického železobetonu pomocí

systému Terastop, řešena je i dilatace mezi novým koncertním sálem

a stávající historickou budovou konzervatoře. Základovou desku podporují

mikropiloty délky cca 9 m.

Samostatnou disciplínou bylo zakomponování stávající gotické studny

do hlediště sálu. Bylo třeba zaměřit se zejména na ochranu proti tlakové

vodě tak, aby při zvednutí hladiny vody v blízké Vltavě nedošlo k zaplavení

hlediště a dalších suterénních prostor. Konstrukce bočních částí

obvodového pláště sálu je navržena ze subtilních hliníkových profilů

a izolačního dvojskla a trojskla se samočisticí funkcí.

Nosné konstrukce stropů nad vyhloubenými prostory jsou tvořeny ocelovými

stropnicemi vynášejícími trapézový plech s ŽB deskou, které jsou

ukládány na ocelové průvlaky. Nosníky jsou podepřeny ocelovými pilíři

se základem podporovaným mikropilotami.

▲ Výstavba koncertního sálu. Stávající gotická studna byla zakomponována

do hlediště.

▲ Detail výztuže stropu

Prostorová akustika a design interiérů

Neopomenutelnou částí koncertního sálu Pražské konzervatoře je jeho

interiér. Právě jeho osobité moderní zpracování s ohledem na stanovenou

prioritu – kvalitní akustiku – jej činí nezaměnitelným. Jednoduchou

zkratkou autoři návrhu dokázali z ryze technologického prostoru vytvořit

reprezentativní prostředí, jemuž vládne kontrast materiálů dřeva

a skla. Úzkou spoluprací architekta s akustikem tak byl podtržen i vztah

funkce a formy. Základní tvarování obkladů vychází z akustického

předpisu maximalizovat jejich difuzní funkci, což má zásadní vliv na

bohatost a prostorovost vnímané hudby. Struktura difuzoru byla formátována

a opakována tak, aby vytvořila celistvou dřevěnou plochu,

jejíž kompaktnost odlehčují speciální tvárnice z litého křišťálového skla.

Ty svým organickým tvarováním symbolizují nedalekou Vltavu. Skleněné

tvárnice jsou navíc prosvíceny LED diodami v měnitelné barevné škále

RGB a dotvářejí tak slavnostní atmosféru koncertů. Lehkost a eleganci

prostoru dokresluje dřevěný podvěšený akustický podhled v perlově

bílé barvě, jehož tvarování bylo projektováno s ohledem na rozptyl

a distribuci zvuku jak v prostoru jeviště, tak směrem do hlediště sálu.

Všechny akustické prvky jsou atypické a prošly postupným vývojem –

▲ Pod hledištěm byl vytvořen prostor pro umístění vzduchotechniky,

odkud je pod každé sedadlo přiváděn čerstvý vzduch

▼ Instalace akustických podhledů nad jevištěm sálu

stavebnictví 08/12

47


▲ Pohled na vegetační střechu nové budovy

▲ Interiér nového koncertního sálu (foto: Ing. Jiří Matula)

▲ Pohled na jeviště nového koncertního sálu

▲ Konstrukce bočních částí obvodového pláště sálu je navržena ze subtilních

hliníkových profilů a izolačního dvojskla a trojskla se samočisticí funkcí Bioclean

▼ Vstup do koncertního sálu a pohled na výtahovou šachtu historické budovy

▲ Konstrukce křesel z masívního dubového dřeva je řešena tak, aby umožnila

pohodlí po celou dobu koncertu

▼ Pohled na fasádu nové budovy koncertního sálu

48 stavebnictví 08/12


▲ Měření činitele zvukové pohltivosti v dozvukové místnosti – sedadla diváků

(foto: SONING Praha, a.s.)

slitiny rozmístěnými v nice stěny jeviště. Scéna se skládá z automaticky

řízených pohyblivých (zvedacích) stolů umožňujících vytvoření stupňového

pódia, které lze ovládat z něj i režie. Všechny mobilní prvky jsou

senzorově a dotykově zabezpečeny proti úrazu automatickou blokací.

Pódium je rovněž vybaveno automaticky řízeným širokoúhlým promítacím

plátnem pro multifunkční využití. Pod hledištěm byl vytvořen prostor

pro umístění vzduchotechniky, odkud je pod každé sedadlo přiváděn

čerstvý vzduch. Konstrukce křesel z masivního dubového dřeva je řešena

tak, aby umožnila pohodlí po celou dobu koncertu. Byla navržena

ergometrie křesel s naklopením opěráku podle polohy v hledišti. ■

Koncertní sál Pražské konzervatoře byl zařazen do závěrečného čtvrtého

dílu publikace Akustika hudebních prostor v České republice. Všechny

čtyři díly dohromady dokumentují akustické parametry rovné stovky

prostor využívaných ke koncertním účelům v rámci České republiky

včetně těch nejvýznamnějších.

▲ Měření činitele difuzity metodou hraniční roviny – difuzory (foto: SONING

Praha, a.s.)

od teoretického návrhu přes měření absorpčních a difuzních vlastností

zhotovených prototypů.

Projekt prostorové akustiky byl kromě empirických výpočtů založen na

počítačovém 3D modelu vytvořeném v simulačním software EASE.

Právě počítačový model umožňuje úzké propojení návrhu prostorové

akustiky s ozvučením a jejich vzájemnou optimalizaci. V projektové

fázi lze analyzovat řadu velmi důležitých akustických parametrů – dobu

dozvuku, rozložení akustického tlaku, distribuci a odrazy zvuku (tzv. ray

tracing), impulzovou odezvu atd.

V průběhu vlastní realizace stavby byla uskutečněna celá řada akustických

měření. Jednalo se o měření činitele zvukové pohltivosti akustických

obkladů a sedadel diváků v dozvukové místnosti, měření činitele

difuzity difuzních obkladů metodou hraniční roviny, etapová měření

in-situ přímo na stavbě a samozřejmě detailní závěrečné měření po

dokončení celého díla. Po každém měření vždy proběhlo porovnání

výsledků měření s teoretickým předpokladem a v případě nutnosti byly

provedeny potřebné úpravy navržených struktur v rámci optimalizace

výsledných akustických poměrů v koncertním sále.

Cílová doba dozvuku koncertního sálu byla stanovena na T 0

= 1,1–1,15 s.

Při jeho objemu 1600 m 3 se jedná o doporučené hodnoty pro komorní

hudbu, respektive zkušebnu orchestru, což lze považovat za nejčastější

využití sálu. Nutno podotknout, že díky simulačním možnostem

a podpoře akustických měření se predikované a změřené hodnoty

akustických parametrů velmi dobře shodovaly. Pro svou akustickou

kvalitu a technologické vybavení lze tento sál využít i jako nahrávací

studio pro sólisty, komorní i symfonická tělesa.

Dominantním prvkem interiéru stavby se stanou do budoucna také

třímanuálové varhany s mechanickou trakturou s píšťalami z cínové

▼ Speciální tvárnice z litého křišťálového skla svým organickým tvarováním

symbolizují nedalekou Vltavu (foto: Zdeněk Chrápek)

Počet míst: 333 (přízemí 226, balkón 107)

Objem sálu: 1610 m 3

Plocha pódia: 122 m 2

Šířka; délka v ose; výška koncertního sálu:

19,5–20,5 m; 15,3 m; 7,4 m

Šířka; hloubka pódia: 19,5 m; 7,7–4,5 m

Základní údaje o stavbě

Název stavby: Koncertní sál Pražské konzervatoře, Praha 1

Investor:

Magistrát hlavního města Prahy, odbor

městského investora

Architektonicko stavební řešení, interiér, barevné řešení, design

interiérů, design, křesla: Ing. Karel Sehyl, ARCH TECH

Statika:

Ing. Martin Škoda, Prestain

Prostorová akustika, design akustických obkladů, audiovizuální

technika:

Ing. Vít Domkář, Ing. Tomáš Hrádek,

Ing. Martin Vondrášek, SONING Praha a.s.

Scénické osvětlení: Jan Sedláček, Art Lighting Production, s.r.o.

Vzduchotechnika a klimatizace:

Ing. L. Cuhra, Ing. P. Černoch, LI-VI Praha,

spol. s r.o.

EPS:

Ing. Vít Hanke, Telecom Projekt, spol. s r.o.

Požárně bezpečnostní řešení stavby:

Ing. Jaroslava Lešková

Konzultant pro návrh izolace proti tlakové vodě:

Ing. Marek Novotný, Ph.D.

Dodavatel:

VW WACHAL a.s.

Technický dozor: STAVOKONTROL s.r.o.

Stavbyvedoucí:

Lukáš Minařík

english synopsis

New Prague Conservatoire Concert Hall

This specific building forms a new milestone in the presentation of

artistic and teaching activities, and it provides excellent acoustic and

visual venue not only for students and teachers but also for concert

visitors. The design has already won three awards.

klíčová slova:

nový koncertní sál Pražské konzervatoře, Cena ČKAIT 2011

keywords:

new Prague Conservatoire concert hall, Award of the Czech Chamber

of Authorised Engineers and Technicians Involved in Construction

stavebnictví 08/12

49


ealizace

text a foto Jakub Karlíček, SATRA, spol. s r.o.

Tunelový komplex Blanka:

aktuality z výstavby, červenec 2012

Výstavba Městského okruhu v úseku Malovanka

– Pelc-Tyrolka, známého také pod názvem

Tunelový komplex Blanka, začala v roce 2007

na staveništích Troja a Letná. Soubor tří na sebe

navazujících staveb s evidenčními čísly 0079 Špejchar

– Pelc-Tyrolka, 0080 Prašný most – Špejchar

a 9515 Myslbekova – Prašný most – doplňuje ještě

samostatná investiční akce, stavba s evidenčním

číslem 0065 Strahovský tunel, 2. stavba. Ta zahrnuje

dostavbu mimoúrovňové křižovatky Malovanka

a úsek hloubených tunelů mezi portálem

v křižovatce a technologickým centrem TGC1,

které je již součástí stavby 9515.

Nejprve byly zahájeny práce na

stavbě 0079, byly hloubeny stavební

jámy Troja a Letná. Z trojské strany

byla v září 2007 zahájena ražba

2,2 km dlouhého raženého úseku,

zahrnujícího také ražené technologické

centrum včetně rozsáhlé strojovny

vzduchotechniky. V červenci

2009 začala protiražba z Letné; v té

době již probíhaly také práce na staveništích

Hradčanská, Prašný most

a Myslbekova, odkud byla v říjnu

2009 zahájena ražba druhého

raženého úseku. V dubnu 2005 započala

v předstihu výstavba MÚK

Malovanka, včetně portálového

objektu tunelu.

V prostorově a dopravně velmi

exponovaném území mezi tramvajovou

smyčkou Špejchar a křižovatkou

Prašný most se hloubené

tunely budovaly tzv. modifikovanou

milánskou metodou. Po vytěžení

mělké jámy byly vybudovány podzemní

konstrukční stěny a stropní

deska, nad níž byly obnoveny

inženýrské sítě, byl upraven povrch

a následně obnoven provoz. Pod

ochranou stropní desky byl pak čelně

vytěžen profil tunelu a byla vybudována

spodní rozpěrná deska.

Obdobným způsobem se budovaly

i tunely v prostoru Patočkovy ulice

Značná část konstrukce tunelu

je umístěna do stavební jámy

hloubené z povrchu. Vzhledem

k nebývalému rozsahu odkryvu

(místy více než 25 metrů) tak stavba

tunelu představovala jedinečnou

příležitost pro archeology – mohli

zachytit stopy osídlení sahající až

do starší doby kamenné. Od října

2008 se při výstavbě prováděl

záchranný archeologický průzkum,

vedený Archeologickým ústavem

AV ČR v Praze a firmami Archaia

a Prospecto. Byla učiněna řada

významných nálezů, z nichž ten

nejdůležitější až v dubnu 2011. Severně

od ulice U Prašného mostu

a barokního bastionu XIV bylo

objeveno dosud neznámé pohřebiště,

celkem bylo prozkoumáno

77 kostrových hrobů se 78 nebožtíky,

z nichž nejméně 29 patřilo

dětem včetně kojenců. Na základě

nálezů šperků a keramiky je možné

toto pohřebiště datovat do sklonku

9. století až první poloviny 10. století.

Svůj otisk v krajině severně od

Pražského hradu zanechalo i období

novověké. Stavba tunelu

Blanka ve staveništích Prašný most

a Myslbekova se bezprostředně

dotýká severního pásma barokního

opevnění Prahy. V rámci výstavby

se revitalizuje prostor pod bastiony

a vytvářejí se v dříve nepřístupných

lokalitách nové parkové plochy pro

veřejnost.

Od července 2010 se realizuje také

výstavba nového sdruženého mostu

přes Vltavu mezi Holešovicemi

a Trojou, kde bude stavba ústit

do křižovatky Troja na Městském

okruhu. Most bude po svém dokončení

nejširší v Praze a bude sloužit

pro vedení 2 x 2 jízdních pruhů pro

automobilovou dopravu. Doplní

je stezky pro cyklisty, chodníky

a především střední tramvajové

těleso. Po převedení dopravy na

nový most bude po 33 letech (!)

zrušeno mostní provizorium z roku

1981, lidově zvané Rámusák.

Aktuální dění

na staveništích

(červenec 2012)

Křižovatka Malovanka

V současné době je téměř dokončena,

pouze doprava je vedena

v některých směrech odlišně od

výsledného stavu. Hloubené tunely

pod Patočkovou ulicí jsou ve

stadiu hrubé stavby, na stropě

tunelu budovaného v podzemních

konstrukčních stěnách je obnoven

provoz od Břevnova až ke křižovatce

s Myslbekovou ulicí.

Staveniště Patočkova

Navazující úseky klenbových hloubených

tunelů ve staveništi Patočkova

jsou ve stadiu hrubé stavby

(obr. 1), téměř dokončeny jsou až

k objektu technologického centra

TGC1. Probíhají hydroizolace

konstrukcí, zásyp stavební jámy

a jeho hutnění po vrstvách. Staví

se centrum TGC1 ve 4. úrovni nad

komunikacemi (obr. 2). Dokončen

je také vzduchotechnický kanál

a šachta, propojující centrum TGC1

s výdechovým objektem v ulici Nad

Octárnou. V ražených tunelech

Brusnice je hotové definitivní ostění.

Pokládají se odvodňovací prvky

a obrubníky, ukládají chráničky

a betonují se chodníky v tunelech.

Staveniště Prašný most

Na tomto staveništi jsou v celém

rozsahu dokončeny hloubené tunely

a vjezdová rampa 4 ze Svatovítské

ulice. Staví se podzemní

garáže nad tunely, technologické

centrum TGC2 a výjezdová rampa 3

do křižovatky Prašný most (obr. 3).

V ulici Milady Horákové jsou provedeny

zásypy na stropě tunelu

a připravuje se obnova komunikace.

V rámci výstavby Městského okruhu

byl také snesen původní most

přes železniční trať Praha – Kladno

ve Svatovítské ulici. Nahradil jej nový

most v šířce celé komunikace, propojující

Dejvice s křižovatkou Prašný

most. Most je v současné době

stavebně dokončen, doprava je

vedena provizorně po jeho východní

třetině. Je připravena definitivní

tramvajová trať na mostovce a na

severním předpolí mostu (obr. 4).

Západní zábradlí mostu včetně pylonů

získá povrchovou úpravu podle

požadavků památkářů; východní

zábradlí mostu se vybuduje až po

převedení dopravy na mostě do

definitivního uspořádání. Zajíma-

▼ Obr. 1. Zásyp jámy klenbových tunelů ve staveništi Patočkova

50 stavebnictví 08/12


▲ Obr. 2. Výstavba budovy technologického centra TGC1

▲ Obr. 3. Staveniště hloubených tunelů, TGC2 a podzemních garáží

na Prašném mostě

▲ Obr. 4. Realizace definitivní tramvajové tratě na novém mostě v ulici

Svatovítská

▲ Obr. 5. Výstavba podchodu pod železniční tratí do Dejvic

▲ Obr. 6. Dokončovací práce v hloubených tunelech na Letné

▲ Obr. 7. Zkušební pole keramického obkladu v hloubeném tunelu

▼ Obr. 8. Zakrytí požárních kanálů v klenbě raženého tunelu

▼ Obr. 9. Vzduchotechnické klapky v ražené strojovně vzduchotechniky

stavebnictví 08/12

51


vostí je, že založení nového mostu

počítá se zahloubením železniční

tratě při výstavbě rychlodráhy na

letiště; při těchto pracích již nebude

nutné omezovat dopravu v ulici

Svatovítská.

Staveniště Hradčanská

V tomto staveništi jsou kompletně

dokončeny hloubené tunely, nad

kterými je již od září roku 2010

obnoven provoz na definitivní komunikaci

v ulici Milady Horákové.

V současnosti probíhají dokončovací

práce v tunelech. Pokládají

se odvodňovací prvky, obrubníky

a chráničky a následně se betonují

chodníky včetně instalací poklopů

revizních šachet. Při výstavbě tunelu

bylo nutno dočasně uzavřít část

vestibulu metra Hradčanská a zrušit

starý úzký podchod do ulice Dejvická.

Při obnovení provozu v roce

2010 nebylo možné z důvodu nevyřešených

majetkoprávních sporů

provést demolici objektu stavebnin,

který překážel dostavbě napojení

podchodu vějířovým schodištěm

směrem do Dejvic. Teprve na začátku

roku 2012 se podařilo sporné

otázky uzavřít a v současnosti

probíhá dostavba zbývající části

podchodu (obr. 5). Je vybetonována

základová deska a další práce

pokračují podle harmonogramu tak,

aby bylo možné podchod předat do

užívání v říjnu 2012.

Staveniště Letná

Také na tomto staveništi jsou již dokončeny

veškeré hrubé konstrukce

tunelů a ramp křižovatky U Vorlíků,

technologického centra TGC3

a podzemních garáží; zbývá dokončit

pouze rampu pro vjezd a výjezd

a budovy pro výstup z garáží.

V tunelech jsou již provedeny dokončovací

práce, natřeny stropy

a stěny a začaly práce na keramic-

▼ Obr. 11. Montáž prvních dílů oblouků nového mostu

kém obkladu stěn (obr. 6–7). Řešení

obkladu je shodné jako v tunelu

Mrázovka na Městském okruhu.

Stěna je obložena do výše cca 3,5 m

škálou béžové barvy. Gradient je

přerušen barevným vodicím pruhem

ve výši očí řidiče, který identifikuje

příslušný tunelový úsek Městského

okruhu. Protože tunelový komplex

Blanka se provozně dělí na tři úseky,

budou se v nich řidiči setkávat

s oranžovou, fialovou a tmavě modrou

barvou. V místech výklenků SOS

a tunelových propojek toto řešení

doplňuje pruh přes strop tunelu

v signální zelené barvě, ve kterém

bude výrazné označení konkrétní

propojky provedeno luminiscenční

barvou.

Ražené tunely Královská obora

V tunelech probíhají dokončovací

práce, pokládají se obrubníky,

odvodňovací žlábky a chráničky,

instalují se poklopy revizních šachet

a betonují chodníky. Zakrývají se

požární kanály v klenbě tunelů kalcium-silikátovými

deskami (obr. 8).

Dokončují se také práce na mezistropech

v místě napojení požárních

kanálů. V ražených technologických

objektech, stejně jako v technických

chodbách pod vozovkou

probíhají montáže technologického

vybavení v návaznosti na stavební

připravenost jednotlivých montážních

úseků. V ražené strojovně

vzduchotechniky jsou instalované

nerezové uzavírací klapky a připravuje

se montáž ventilátorů hlavního

větrání tunelů (obr. 9).

Staveniště Troja

Na staveništi byly dokončeny

práce na hloubených tunelech,

v technologickém centru TGC6 se

montuje technologické vybavení.

V návaznosti na protipovodňová

opatření hlavního města Prahy se

▲ Obr. 10. Strojovna vzduchotechniky v technologickém centru TGC6

dolaďují terénní úpravy na povrchu

v okolí nadzemní části TGC6 (obr.

10). Odvodňuje se křižovatka Troja

a pracuje se na povrchovém úseku

Městského okruhu mezi portálem

tunelu a napojením na Povltavskou

ulici.

Výstavba Trojského mostu

Výstavba pokračuje předmontáží

a svařováním jednotlivých dílů ocelových

oblouků, které jsou následně

vysouvány a zavěšovány na tyče

a ukládány na podpěry. V následujících

týdnech se začnou montovat.

Nad mostovkou jsou postaveny

věže typu pižmo, jež slouží právě

pro montáž dvou spojených oblouků,

mezi nimiž bude v budoucnu

umístěna tramvajová trať (obr. 11).

Závěr

Zprovoznění Tunelového komplexu

Blanka bylo, i s ohledem na snížení

finančních prostředků na výstavbu,

posunuto na duben roku 2014. Za

uplynulých pět let, kdy probíhaly

práce intenzivně se dotýkající

života uvnitř města, především

prostřednictvím rozsáhlých uzavírek

komunikací, změn MHD, ale objevoval

se i hluk a prach ze staveništní

dopravy, vyvolávala stavba určité

kontroverze. Ty byly vydatně živeny

prostřednictvím médií, která ve

stavbě cítila silné atraktivní politické

téma. V současnosti se práce

přesouvají do značné míry mimo

pozornost veřejnosti. Ze stavenišť

zmizí jeřáby, staveništní doprava

se přesune téměř beze zbytku pod

zem a lidé za pár týdnů pod nánosem

jiných zpráv zapomenou na

to, že se pod jejich okny budovala

jedna z nejsložitějších staveb, které

na území hlavního města vznikly.

Až se v roce 2014 tunel Blanka

otevře veřejnosti, bude představovat

funkční technické dílo, sloužící

obyvatelům a návštěvníkům Prahy,

a projeví se jeho pozitivní dopady na

každodenní život města. ■

Základní údaje o stavbě

Investor: hlavní město Praha, OMI

MHMP, zastoupené

správcem stavby Inženýring

dopravních staveb

a.s., respektive VIS, a.s.,

pro stavbu 0065

Projektant a koordinátor:

SATRA, spol. s r.o., ve

spolupráci se společností

Metroprojekt Praha

a.s. (pro stavbu 0080),

PUDIS a.s. (pro stavbu

9515 a 0065)

Dodavatel stavební části:

Metrostav a.s. (pro stavby

0079, 0080 a 9515)

sdružení EUROVIA CS,

a.s., a Energie – stavební

a báňská a.s. (pro stavbu

0065 SAT 2B)

Dodavatel technologické části:

ČKD Praha DIZ, a.s.

52 stavebnictví 08/12


vodohospodářské stavby

text Tomáš Kolařík | grafické podklady archiv Plavba a vodní cesty o.p.s.

Průplav Dunaj – Odra – Labe

opět o něco blíže

Ministerstvo dopravy ČR pokročilo ve snaze posunout

vpřed přípravu vodního koridoru Dunaj –

Odra – Labe (D-O-L). Snahu ministerstva podporuje

vláda ČR, která schválila 14. března 2012

průlomový materiál na podporu rozvoje vnitrozemských

vodních cest v ČR (Usnesení vlády ČR

č. 155/2012). Materiál uvádí jako prioritní výstavbu

plavebních stupňů v Děčíně v hodnotě čtyř až pěti

miliard korun a v Přelouči v hodnotě tří miliard

korun, které mají zajistit celoroční splavnost Labe

až do Pardubic.

Plavba není na rozdíl od silniční a železniční

přepravy zatížená poplatky

a ministerstvo proto očekává konkurenční

snižování cen. Výsledkem

by mohl být levnější dovoz a vývoz

z České republiky, odhad roční

úspory je až 4,2 miliardy korun. To

potvrzují i velké podniky: „Špičkové

výrobky jsou nám k ničemu, pokud

je, na rozdíl od naší konkurence, neumíme

dostat do světa rychle, levně

a přitom bezpečně a ekologicky.

Potřebujeme dostatečnou kapacitu

dopravních koridorů minimálně

z Ostravy, Hradce Králové a Plzně

do říčních přístavů v Mělníku

a v Bratislavě,“ řekl na konferenci

Strojírenství a doprava v Ostravě

10. května 2012 generální ředitel

společnosti VÍTKOVICE, a.s., Jan

Světlík.

Vláda také pověřila ministra dopravy,

aby vypracoval ve spolupráci

s ministry životního prostředí, zemědělství

a ministrem pro místní

rozvoj do konce roku 2013 komplexní

dopravní a environmentální

analýzu vodního koridoru D-O-L.

Materiál uvádí, že při realizaci této

studie je nezbytné brát v úvahu

zájmy České republiky na vytvoření

odpovídající konkurenceschopné

vodní cesty.

Význam vodních cest si uvědomuje

i Poslanecká sněmovna

Parlamentu České republiky,

která přijala 15. prosince 2011

usnesení č. 948, kde zdůrazňuje,

že pokládá rozvoj vodních cest

v České republice za strategickou

příležitost z hlediska národohospodářského

i regionálního rozvoje

České republiky.

Řídicí skupina Dunajské strategie

EU zařadila 3. května 2012 komplexní

analýzu vodního koridoru

D-O-L mezi projekty infrastruktury

vodních cest této strategie,

což znamená rozšíření možností

financování a podpory ze strany

EU a partnerů Dunajské strategie.

Další ze snah o pokročení v přípravách

vodního koridoru D-O-L

je snaha o jeho zařazení do nového

návrhu transevropské dopravní

sítě TEN-T. V současné

době je sice vodní koridor D-O-L

v této dopravní síti zařazen, ale

v novém návrhu se s ním zatím

nepočítá. Jeho případné nezařazení

by znamenalo omezení

možností financování jeho příprav

a výstavby z fondů EU určených

na rozvoj dopravní infrastruktury.

Ve dnech 23. až 24. května 2012

se v Hradci nad Moravicí sešla

stálá Česko-polská pracovní skupina

D-O-L, která byla zřízena za

účelem příprav vodního koridoru

D-O-L. Jedním z významných

pokroků této pracovní skupiny po

jejím obnovení v roce 2009 byla

shoda na novém vedení trasy

vodní cesty v prostoru Bohumín –

Chalupki.

Krátký pohled

do historie

První návrh na spojení Dunaje

s Odrou pochází již z roku 1653.

Od té doby byla vypracována

řada projektů, ale na vodní cestě

spojující rozvodí veletoků ve

střední Evropě se reálně pracuje

od roku 1901, kdy byl přijat tzv.

vodocestný zákon. Díky tomu se

urychlila výstavba vodních cest

na přístupových vodních cestách

a byly postaveny některé prvky

tohoto vodocestného systému.

Mezi světovými válkami patřil

mezi největší zastánce výstavby

průplavu Dunaj – Odra – Labe

Tomáš Baťa a po něm Jan Antonín

Baťa, díky kterým vznikla na

Moravě ukázková stavba vodní

cesty, současný Baťův kanál.

Jejich snahu na realizaci velké

vodní cesty bohužel zhatila válka.

V období budování socializmu se

práce na vodních cestách zaměřily

především na Labe a Vltavu,

nicméně stále pokračovala i příprava

dokončení průplavu Dunaj –

Odra – Labe.

Hydroprojekt Praha zpracoval

na základě vládního usnesení

č. 222/1966 a na objednávku

Ředitelství vodních toků Praha

studii Průplavní spojení Dunaj –

Odra – Labe – generální řešení

1968. Osud generálního řešení

nakonec poznamenalo období

tzv. období normalizace. V této

atmosféře bylo přijato vládní

usnesení č. 169/1971, které

ukládalo příslušným veřejnoprávním

orgánům územně chránit

trasu budoucího průplavu

definovanou generálním řešením

tak, aby nekoordinovanou

investiční činností v zájmovém

území nebyla znemožněna nebo

neúměrně prodražena jeho

realizace. Tato situace trvá až

do současnosti a vodní koridor

Dunaj – Odra – Labe stále není

dokončen. ■

▲ Ukázka pečlivě zpracované dokumentace průplavu Dunaj – Odra – Labe v rámci tzv. generálního řešení z roku 1968

stavebnictví 08/12

53


konference

text Petr Zázvorka, s využitím materiálů konference | foto Jan Borecký

▲ Účastníci mezinárodní konference Městské inženýrství Karlovy Vary 2012 před hotelem Imperial

Lázně a město

17. ročník mezinárodní konference Městské

inženýrství Karlovy Vary 2012, kterou pořádala

ČKAIT a ČSSI pod záštitou hejtmana Karlovarského

kraje Dr. Josefa Novotného a primátora

Karlových Varů Ing. Petra Kulhánka 8. června

2012 v hotelu Thermal v Karlových Varech, se

konečně dočkala témata, jež je pro tuzemské

přední lázeňské město nejvlastnější. Tím tématem

je Lázeňství a město.

Je až k neuvěření, že v Karlových

Varech téma Lázeňství a město

čekalo na zařazení do programu

konference plných šestnáct let.

„Jeho důležitost dokládá kromě

účasti českých inženýrů rovněž

úspěšná spolupráce s profesními

organizacemi slovenských, saských,

bavorských, polských a maďarských

odborníků,“ řekl v úvodu

konference Ing. Svatopluk Zídek,

předseda OK ČKAIT Karlovy Vary,

člen představenstva ČKAIT a prezidia

ČSSI, spiritus agens tohoto

i předchozích ročníků. Účastníci

dané téma pojali podle specifických

podmínek regionů.

Přednášky

■ Koupání na řece

Podtitul: Historie, tradice a budoucnost

na příkladu Drážďan.

Přednášející: Dipl. Ing. Claudia

Blaurock.

Potenciál Labe je v rámci městské

aglomerace Drážďan nedostatečně

využíván k rekreaci. Hlavní

myšlenkou návrhu je koncepce

a návrh nových lázní na Labi, kde

by bylo možné se opět koupat.

Koupání v řece bylo kolem roku

1950 zakázáno a zákaz doposud

platí, poprvé však byl v roce

2002 u příležitosti Dne koupání

v Labi zrušen v celé délce Labe.

Ke zrušení přispěl návrat lososů, potvrzujících

zlepšenou kvalitu vody.

Historicky lze na Labi rozlišovat

tři typy lázní, které se vyskytovaly

samostatné i souběžně. Prvním

typem byly kabinové lázně, nacházející

se mimo břehy na pontonu

uprostřed řeky. Dosažitelné byly

pouze na gondole, kdy koupající

vstoupil na krátkou dobu do vody

částečně v kabině a částečně

mimo ni. Druhým typem byly

komorové lázně, tedy bazén, obklopený

šatnami na konstrukcích,

podobných voru nebo na pontonech.

Poslední typ byly plážové

lázně, vzniklé díky lodní dopravě

a svobodnějšímu společenskému

vědomí na labských loukách.

Vzhledem k zlepšující se kvalitě

vody v Labi lze čekat v blízké

době opětovné povolení koupání

pro veřejnost. V souladu s tradicí

lze navrhnout koncepci zařízení

lázní na řece, zahrnující plavání,

vzdušnou a sluneční lázeň, s doplňujícími

službami, jako je kavárna

apod. Navržené lázně nemají

sloužit pouze jako letní koupaliště,

ale mají být k dispozici po celý rok

(sauna, masáže, relaxace, výhledy

na město). Je navržena konkrétní

stavba, včetně konstrukčního

a architektonického řešení. Jde

o čtvrtý typ lázní, kde dominuje

sklo a zábradlí z oceli. Koupaliště

vypadá jako dřevěná paluba plovoucí

na vorech. Mnohé vestavby

jsou mobilní. Průhledný prostor

kolem bazénu propojuje s břehem

lávka. Voda v osvětleném bazénu

by měla být v prvních letech předčištěna,

jinak by byla na desku dna

na sítích zavěšena podvodní deska,

takže by vznikla klec otevřená

nahoru. Lázně mají mít svoji ČOV

pro toalety a olejové vytápění pro

zimní období. Jejich kapacita se

má pohybovat okolo padesáti až

dvě stě osob. Podle této koncepce

by se výstavbou plovárny navázalo

na přerušenou tradici a atraktivním

způsobem by se nově zpřístupnila

obrovská krajinná hodnota téměř

nezastavěné řeky uprostřed města.

■ Květinové termální lázně,

Werder (Havel)

Přednášející: Werner Grosse,

starosta města Werder.

Město Werder (Havel) je od roku

2002 tzv. státem uznaným rekreačním

místem, poskytujícím

v současné době cca 300 000 noclehů

ročně. Pro další možnosti

rozšíření rekreačních kapacit bylo

nutno se pokusit o prodloužení

rekreační sezóny, která by přinesla

zvýšení počtu návštěvníků. V roce

54 stavebnictví 08/12


2002 se zrodila idea zřídit v lokalitě

termální lázně. Po řadě úvah

došlo vedení města k zajímavému

řešení, jež bychom mohli také nazvat

projekt PPP, ovšem naruby.

Původní myšlenka na vybudování

bazénu za 10 milionů eur byla

opuštěna, neboť ze znaleckého

posudku vyplynulo, že údržba bazénu

by vyžadovala roční příspěvek

od města ve výši minimálně

500 000 eur, jinak by byl bazén

ztrátový. Na základě průzkumu

trhu se zjistilo, že za tyto peníze

by soukromý provozovatel mohl

vybudovat namísto pouhého bazénu

termální lázně s koupalištěm

pro rodiny. Po vyhlášení evropské

soutěže, které se zúčastnilo po

dialogu s vyhlašovatelem sedm

účastníků, zakázku získala společnost

Kristall Bäder AG. Místo

městské jednorázové investice

10 milionů eur a každoročního

příspěvku použilo město částky

500 000 eur na úvěr na částku

dalších 9 milionů eur. Tak mohlo

společnosti poskytnout částku

18 milionů eur a 1 milion eur byl

použit na vyrovnání nákladů ve

fázi přípravy. V reakci na to se

společnost Kristall Bäder AG zavázala

platit za nově vybudované

lázně městu roční nájem, čímž se

zatížení za splátky městu omezí

na 200 000 eur. Toto zatížení se

ovšem vyrovnává jednou z položek

– péčí o občany města –

konkrétně se jedná o plavání pro

školy, jež je zajištěno smluvně

i v pozemkové knize.

Bez ohledu na to provozuje společnost

Kristall Bäder AG termální

lázně pod vlastním jménem a na

vlastní účet. Celková částka investic

se již dostala na 21 milionů eur,

přičemž další 3 miliony eur dodala

provozující společnost z vlastních

prostředků, získala další pozemky

pro rozšíření lázní a pro výstavbu

hotelu. Termální lázně se nacházejí

na pozemku o rozloze 28 000 m²

a jsou součástí areálu o velikosti

145 ha, jenž kdysi využívala armáda.

Situovány jsou přímo u jezera

Grosser Zernsee, u uměle

vybudovaného přístavu, s velmi

dobrým napojením na železnici

i dálnici. Tzv. Květinové termální

lázně se dělí do tří funkčních

částí – plaveckého bazénu, tzv.

termálního světa a sauny.

Pro plavecký bazén se čtyřmi dráhami

o délce 25 m jsou smluvně

stanoveny sociálně únosné ceny.

Termální svět a sauny plní v první

řadě zdravotní a relaxační funkci

celého zařízení.

Kromě devíti saun, několika bazénků

wellness a masážních bazénků

se slanou vodou o různých

koncentracích, rehabilitačního prostoru

a několika gastronomických

úseků lázně zahrnují dva velké

kombinované vnitřní a venkovní

plavecké bazény. Ty do komplexu

termálních lázní zapojují i venkovní

prostory, které budou připraveny

do konce roku 2012.

■ Bad Sulza

Podtitul: Od lázní 80. let k solným

a léčebným lázním a ke středisku

lázeňské turistiky.

Přednášející: Dipl.-Ing. Tina Kaiser,

Architekten & Ingenieure,

Ingenieurkammer Thürinngen.

Malé město Bad Sulza s méně

než 3000 obyvateli se nachází na

severozápadě Durynska. Oblast

je z důvodů své polohy, jižních

svahů, a mírného klimatu také

nazývána Toskánskem východu.

Etablovalo se v ní také vinařství

a s ním spojená turistika. V roce

1990 bylo město, již v roce 1847

označované jako solné lázně,

předběžně opět uznáno německým

lázeňským svazem za lázně

s tím, že se do patnácti let podrobí

řízení predikátu léčebných a solných

lázní. V roce 1990 existovala

ve městě čtyři lázeňská zařízení,

jež odůvodňovala lázeňský status

města a představovala výchozí

bod pro další rozvoj lázeňství ve

městě. Bylo však nutné nalézt

nové provozovatele a novou koncepci

provozu.

Potřeba oprav byla obrovská

nejen v lázeňských a jiných zařízeních,

ale i v soukromém sektoru.

V průběhu devadesátých let byla

vypracována koncepce lázní, která

se neustále aktualizuje. Jsou

v ní zachycena veškerá opatření,

jež bylo nutné pro získání predikátu

dosáhnout. K tomu byly

potřeba vize, cíle a také aktéři na

obecní úrovni i ze soukromého

sektoru. Důležitá se přitom ukázala

kontinuita starosty, odpovědného

ředitele lázní a soukromého

provozovatele termálních lázní,

▲ Lázeňství a město – téma letošní konference

kteří město Bad Sulza přivedli

k rozkvětu. Všechny ostatní cíle

byly podřízeny zachování, důkladné

rekonstrukci a dalšímu

aktivnímu rozvoji města jako

lázní. Město velmi brzy objevilo

šanci v lázeňské turistice, neboť

druhý aspekt možných příjmů

představují služby pro partnery

doprovázející pacienty, kteří využívají

pobyt v lázních jako zdravotní

dovolenou a pobyt i wellness.

Město Bad Sulza nešlo cestou

zábavních podniků či atrakcí, ale

tlakem na trvale se rozvíjející

lázeňskou turistiku. V odborných

kruzích tak vznikl nový termín –

model Bad Sulza.

Byla definována opatření, na

která bylo nutné najít finance

a realizovat je ve fázi návrhu, tvůrčího

řešení i výstavby. Z hlediska

obce šlo například o rekonstrukce

a rozšíření místní infrastruktury,

rekonstrukce veřejných sítí, rozšíření

telekomunikační sítě, okolí

místa, projektování dopravních

cest, silnice, cyklistické a turistické

stezky. Důležité bylo také zachování

a rozšíření, ale i odborné

uzavření stávajících zdrojů solanky,

péče o ně, orientace rozvoje

města podle potřeb hostů (přičemž

i obyvatele města je třeba

považovat za hosty). Patřila sem

i úplná rekonstrukce centrálního

lázeňského parku s vytvořením

informačního střediska pro hosty,

knihovny, dietetického střediska,

rekonstrukce a vybudování nových

sportovišť (tenis, kuželky,

dětské hřiště pro míčové hry).

Bylo třeba rovněž zachovat školu

(rekonstrukce základní školy

1. stupně, novostavba základní

školy II. stupně) a rekonstruovat

koupaliště s finanční podporou

sousední obce.

Souběžně a jako doplněk k obecním

opatřením v nejrůznějších

oblastech se angažovali občané

a soukromé podniky. Jednalo se

o renovace obytných a kancelářských

budov, zachování a rozšíření

maloobchodu v centru města,

renovace a rozšíření zařízení pro

děti, mládež a rodiny, renovace

a oživení starých vinařských

pozemků ve městě a okolí či

založení muzea NDR na nádraží.

Lázeňská zařízení mají být

v budoucnu provozována zcela

soukromým sektorem. Podařilo

se najít spolehlivé partnery, kteří

již provozují rehabilitační, lázeňská

a fyzioterapeutická zařízení

včetně školy poskytující vzdělání

v těchto oborech, Sophiinu kliniku

(zařízení evangelické církve),

termální lázně se saunami, hotel

s konferenčním střediskem

a Dům hostů.

Zvláštní pozornosti a vzrůstající

oblibě lázeňských hostů se těší

gradovna Louise, založená v roce

1754, poslední z tradice solivarů,

kde se zahušťovala solanka již

od roku 1560. Gradovnu tvoří

několik dřevěných konstrukcí,

dlouhých cca 150 m a vysokých

několik metrů, vyplněných svazky

trnkových větví. Přírodní solanka

se čerpáním dopravovala na gradovnu.

Přes odkapové žlábky se

rozváděla po stěnách z trnkových

větví a protékala jimi, čímž se

povrch solanky zvětšoval a v důsledku

toho se rychleji odpařovala

voda, především při slunci

a větru. Tento proces způsobuje

usazování uhličitanů a síranů,

jež tvoří charakteristickou krustu,

ale zajišťuje také slaný vzduch

v bezprostřední blízkosti místa.

Od roku 1906 se gradovna využívala

také k léčebným účelům,

stavebnictví 08/12

55


▲ Dny stavitelství a architektury Karlovarského kraje 2012, jejichž součástí byla i konference Městské inženýrství 2012,

vyvrcholily slavnostním večerem v Karlovarském městském divadle

byly zde zřízeny kryté promenády

a místa k sezení. Od roku 1925

se přistavila také rozprašovací

hala, kde se rozprašovaná přírodní

solanka mění v hustou

mlhu. Gradovna byla kompletně

rekonstruována, včetně nosného

systému a vnitřní části rozprašovací

haly. Kromě gradovny byla

postupně, s relativně nevelkými

náklady, rekonstruována pitná

hala v památkově chráněném

lázeňském parku, včetně sítě

lázeňských cest a inhalatoria,

koncertní mušle a pramene Carla

Augusta. O někdejším solivaru,

historii soli a rozvoji lázeňství ve

městě Bad Sulza informuje v současnosti

Solivarské a vlastivědné

muzeum, vybudované v 19. století,

které bylo rovněž vzhledem

k velmi špatnému stavu v letech

1998–1999 podle zásad památkové

péče nově rekonstruováno.

Na vývoj města podle stanovené

koncepce reaguje i stále vzrůstající

počet návštěvníků lázní

v letech 1990–2012.

■ Lázně Darkov a Klimkovice

Podtitul: Součást ostravské sídelní

a průmyslové aglomerace.

Přednášející: prof. Ing. Vítězslav

Kuta, CSc., Fakulta stavební

VŠB – TU Ostrava, katedra městského

inženýrství; Ing. Stanislav Endel,

Fakulta stavební VŠB – TU Ostrava,

katedra městského inženýrství.

Na ostravsko-karvinských a specificky

darkovských karbonských

vrstvách se hromadily jodobromové

minerální vody dlouhá tisíciletí

a hromadí se na nich i v současnosti

v podobě mořské pánve

hluboko pod celým darkovským

katastrem. Pokusné vrty daly

vzniknout nesčetným jodovým

pramenům v celém Ostravsko-

-karvinském revíru. Uvedené jevy

daly vzniknout řadě zájmových

střetů mezi těžbou uhlí a lázeňským

využitím léčebných vod,

neboť jak uhlí, tak minerální vody

se vyskytují ve stejném prostoru.

Tato situace je známá i z jiných oblastí

republiky, např. v trojúhelníku

tvořeném Karlovými Vary, Mariánskými

Lázněmi a Františkovými

Lázněmi. Obzvlášť složitou situaci

představují Lázně Teplice, avšak

i v oblasti těžby lignitu na Hodonínsku

je problém markantní.

V blízkosti hranic s Polskem se

nacházejí Lázně Darkov, jejichž

vznik se datuje rokem 1867, kdy

po provedení prvních vědeckých

analýz přírodního léčivého zdroje

minerálních jodobromových vod

byla zahájena první lázeňská

sezona. Obyvatelé znali léčivý

účinek místních minerálních vod

již předtím, avšak vydatné prameny

solanky vytryskly až při hledání

zásob uhlí. Nejstarší dochované

lázeňské budovy vznikly v letech

1870 až 1879. Postupem času

se potvrdila vzácná kvalita vody

s vynikajícími účinky, zejména

pro léčbu pohybového ústrojí

a cévního systému. V roce 1889

byla provedena rozsáhlá rekonstrukce

stávajících budov a byl

založen lázeňský park s vzácnými

dřevinami. Lázeňský park se postupně

spojil se zámeckým. Další

lázeňské budovy byly postaveny

v letech 1895–1902, kdy se budovala

další ubytovací zařízení.

Návštěvnost lázní prudce stoupala –

v roce 1930 dosáhla 3666 hostů

oproti 700 hostům v roce 1913.

V blízkosti železobetonového

mostu přes Olši, postaveného

v roce 1925, bylo v roce 1931

postaveno Sanatorium, moderně

řešená monumentální budova,

uvedená do provozu v roce

1933 (včetně lázní vybudovaných

v suterénu a prostoru nutného

k moderní léčbě) podle návrhu

architekta Ludvíka Jaroše z Frýdku.

Autor tak vytvořil dominantu,

která dovršuje téměř sedmdesátiletý

vývoj harmonického celku

na obvodu Ostravsko-karvinského

černouhelného revíru. V době

zejména po roce 1989, kdy došlo

k omezení důlní činnosti, se

lázeňské budovy rekonstruovaly

a modernizovaly. Lázně Darkov

v současnosti poskytují klientům

248 lůžek a v dětském oddělení

dalších 64 lůžek.

V polovině dvacátého století se

uskutečnil na území Ostravsko-

-karvinské černouhelné pánve

široce pojatý geologický průzkum,

včetně hlubinných vrtů, jež prokázaly

v hloubce 300–400 m rozsáhlá

ložiska sedimentů, nasycených

vodou. Úvahy o léčebném využití

začaly teprve v osmdesátých

letech, kdy rozbory prokázaly, že

voda obsahuje mimořádně velké

množství minerálů (především

jodu a bromu v největší koncentraci

v Evropě – v množství

až 52 mg na litr). O využití se

uvažovalo v letech, kdy pokračovala

intenzivní a razantní těžba

černého uhlí, která po zahájené

výstavbě Dolu Darkov dokonce

ohrožovala samu existenci tamějších

lázní. Hrozilo jednak ohrožení

existence lázeňských domů a také

nebezpečí zániku nebo silného

omezení zdrojů vlastních minerálních

pramenů a tím zpochybnění

základní funkce lázní vůbec.

Právě ve zmíněné souvislosti

vznikla myšlenka na vybudování

lázní v nové lokalitě v rámci

černouhelného revíru. Výsledek

hodnocení vyzněl ve prospěch lokality

Hýlov v katastrálním území

Klimkovice. Lokalita byla vybrána

nejen s ohledem na výskyt solanek

v potřebné kvalitě a množství,

ale i s ohledem na ovzduší, jež

je v oblasti hýlovského kopce

na Ostravsku nejčistší. Vlastní

rozhodování o výstavbě probíhalo

velmi obtížně, mimo jiné z finančních

důvodů. Myšlenka se

začala prosazovat v roce 1989,

možnosti vybudovat další lázně

se ujala Česká pojišťovna. Autorem

impozantního návrhu se stal

Ing. arch. Zdeněk Kupka z projektové

kanceláře Loko ateliér Ostrava.

Stavební program zahrnuje všechny

nezbytné provozy a zařízení

pro chod lázeňského komplexu

i doprovodné služby včetně lékařských

ordinací a ubytování klientů

i potřebné hospodářské a administrativní

prostory a zařízení spojená

s jednotlivými segmenty technické

infrastruktury. Součástí je

rovněž zařízení na přívod, akumulaci,

úpravu a distribuci minerální

vody, přiváděné do lázeňského

komplexu z vrtů vzdálených cca

11 km. Lázně Klimkovice jsou

unikátním komplexem moderních

budov s velkorysou kolonádou,

netypicky umístěnou ve vnitřních

prostorách hlavní budovy. Lázně

se nacházejí v přírodním prostředí

na návrší nad městem Klimkovice

a jsou s ním propojeny místní komunikací

o délce menší než 4 km.

56 stavebnictví 08/12


Urbanistický koncept lázní vycházel

z požadavku, aby lázeňským

návštěvníkům byla k dispozici kromě

služby lázeňského areálu rovněž

veškerá občanská vybavenost

města Klimkovice, přičemž cesta

měla tvořit přirozený vycházkový

koridor, včetně uplatnění městské

hromadné dopravy. První etapa

výstavby lázeňského komplexu

byla dokončena v roce 1994,

současná kapacita lázní představuje

500 lůžek (včetně 150 lůžek

dětské léčebny, která je součástí

komplexu). Druhá etapa, jež není

časově vymezena, by měla podle

původního záměru zvýšit jejich

kapacitu na 1200 lůžek. V roce

2001 se Sanatoria Klimkovice

osamostatnila, od té doby poskytují

rehabilitačně lázeňské služby

jako nestátní zdravotnické zařízení,

jejichž součástí je jediná dětská léčebna

pohybových potíží v České

republice využívající jodobromovou

minerální vodu.

V souvislosti s výstavbou a provozem

Lázní Klimkovice došlo

ke střetu zájmu mezi vlastními

lázněmi a výstavbou dálnice

D47 (dnes D1). Ve všech typech

územních plánů zpracovaných

v poválečných letech byla zahrnuta

výstavba dálnice s tím, že na

území této trasy byla vyhlášena

v podstatě stavební uzávěra.

Trasa vedla Moravskou bránou

a překračovala polskou hranici

v katastru obce Věřňovice. V prostoru

mezi Studénkou a Ostravou

probíhala trasa v souběhu

s řekou Odrou a Severní dráhou

Ferdinandovou. V rámci zpracování

byla dokumentace dálnice

podrobena institutu vliv stavby na

životní prostředí (zákonná úprava

byla přijata až po roce 1989),

jehož výsledkem se stalo v prostoru

Klimkovic vysunutí trasy do

prostoru mezi město Klimkovice

a lázně v lokalitě Hýlov. Rozhodující

argument spočíval v tom, že

původní trasa dálnice by kolidovala

s vyhlášenou Chráněnou krajinnou

oblastí Poodří. Předložené

řešení odmítl rezort zdravotnictví,

neboť by došlo k mimořádnému

znehodnocení lokalizace lázní.

Bylo by znemožněno urbanistické

propojení města Klimkovic a lázní

▲ Podzemí Vřídla v Karlových Varech

a zcela znehodnocena vazba

na přírodní prostředí. Základní

argument rezortu zdravotnictví

se opíral o konstatování, že

v případě nově navržené trasy

dálnice by stavba lázní nikdy

nebyla umístěna do prostoru

Klimkovice – Hýlov. Střet zájmů

mezi rezortem zdravotnictví a dopravy

se nakonec vyřešil tak, že

mezi Klimkovicemi a Hýlovem

byla dálnice převedena dálničním

tunelem v délce cca 1100

m, i s ekonomickými důsledky

vyplývajícími z tohoto rozhodnutí.

Trasa dálnice se v uvedeném

úseku prodloužila o přibližně

2–3 km, což představuje cca

3 miliardy Kč, a navíc výstavba

tunelu představuje náklady

2,5– 3 miliardy Kč. Investičně se

tedy jedná o prodražení stavby

dálnice asi o 6 miliard Kč, včetně

dalších negativních dopadů na

životní prostředí, dlouhodobé

navýšení provozních nákladů pro

motoristy i provozovatele dálnice

v oblasti finančního zajištění provozu,

obnovy a údržby. ■

Poděkování patří všem organizátorům

i účastníkům konference.

inzerce

stavebnictví 08/12

57


historie ČKAIT

text Hana Dušková, | foto redakce, archiv ČKAIT

▲ Fotografie účastníků debaty konané v zasedací místnosti budovy ČKAIT v Sokolské ulici. Zleva: Ing. Bohumil Rusek, Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Miroslav Loutocký,

Ing. Jindřich Pater, Ing. Jiří Schandl, prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc.

Počátky zahraniční spolupráce ČKAIT

VII. díl: období let 1992–2004

Sedmý díl seriálu, mapujícího hlavní události

dvacetiletého období činnosti České komory

autorizovaných inženýrů a techniků činných ve

výstavbě (ČKAIT), představuje historické etapy

zahájení spolupráce se zahraničními inženýrskými

organizacemi.

Účast v debatě přijali tito odborníci –

reprezentanti České komory autorizovaných

inženýrů a techniků činných

ve výstavbě a Českého svazu stavebních

inženýrů: Ing. Miroslav Loutocký,

tajemník Regionální sekce ČKAIT

Brno; prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc.,

prezident ČSSI v letech 1992–2005,

přednosta OK ČKAIT Praha a Středočeský

kraj v letech 1992–93;

Ing. Jindřich Pater, místopředseda

ČKAIT od jejího založení doposud;

Ing. Bohumil Rusek, místopředseda

ČKAIT v letech 1992–2008 a první

přednosta OK ČKAIT Hradec Králové;

Ing. Jiří Schandl, první přednosta

OK ČKAIT České Budějovice;

Ing. Svatopluk Zídek, první přednosta

OK ČKAIT Karlovy Vary od jejího

založení doposud, prezident ČSSI

v letech 2005–2011, od roku 2012

pastprezident ČSSI.

■ Období let 1992–1998 pro

Komoru znamenalo také začátek

spolupráce se zahraničními

inženýrskými organizacemi.

Jaký byl hlavní význam a cíl této

spolupráce?

Ing. Loutocký: K tomu, aby se

Komoře opět podařilo zahájit činnost

podle současných evropských

tradic, přispěla právě významná

pomoc některých zahraničních

inženýrských organizací již v období

před obnovením činnosti ČKAIT

v roce 1992. Bylo třeba spolupracovat

hlavně na tvorbě řádů ČKAIT,

při které se vycházelo zejména ze

společných rakousko-uherských

komorových pravidel, tedy z tradice,

která v Rakousku v podstatě

bez přerušení přetrvala. Vzhledem

k tomu, že v tuzemsku byla činnost

Komory v roce 1951 násilně přerušena,

bylo třeba určité původně

zavedené pasáže přetransformovat

do současných podmínek.

■ Jakým způsobem se podařilo

navázat potřebnou spolupráci

s rakouskými inženýrskými

organizacemi?

Ing. Loutocký: V roce 1991, kdy se

nově připravoval autorizační zákon,

byla již brněnská pobočka Českého

svazu stavebních inženýrů v kontaktu

s Rakouským svazem inženýrů

a architektů, a byla tedy přípravným

výborem ČSSI pověřena reprezentativním

jednáním. Po čase nám

rakouský svaz umožnil setkání také

s rakouskou Spolkovou komorou

58 stavebnictví 08/12


inženýrů a architektů-konzultantů.

Viceprezidentem rakouské Inženýrské

komory a předsedou sekce

inženýrů-konzultantů byl tehdy

Dipl.-Ing. Josef Robl, který se později,

po vzniku ČKAIT, stal jejím

čestným členem. V současné době

zastává funkci prezidenta Evropské

komory stavebních inženýrů (ECEC).

■ Jak se vyvíjela spolupráce

s ostatními zahraničními inženýrskými

organizacemi v době,

kdy již ČKAIT obnovila svoji

činnost?

Prof. Pavlík: S předsedou ČKAIT

Ing. Václavem Machem jsme se

již na počátku činnosti Komory

shodli na stěžejních bodech vzájemné

spolupráce inženýrských

organizací ČKAIT a ČSSI a jedním

z nejdůležitějších bodů bylo právě

rozvíjení zahraničních kontaktů.

Ing. Zídek byl díky své iniciativě

v tomto směru v představenstvu

Komory styčným důstojníkem.

Ing. Zídek: V té době jsem často

pracovně působil v Německu,

kde jsme připravovali realizaci

několika staveb. Byl jsem spolu se

svým kolegou Ing. Karlem Budkou

většinou ubytován u jeho bratra,

emigranta Ing. Pavla Budky, který

se mně po čase pochlubil, že se stal

členem Bavorské komory inženýrů.

Napadlo mě, že tato skutečnost by

mohla vést k navázání mezinárodní

spolupráce mezi českými a bavorskými

inženýrskými organizacemi,

a požádal jsem jej, zda by v tomto

směru nenavázal kontakt s tehdejším

předsedou Bavorské komory

inženýrů, prof. Ing. Karlem Klingem.

V roce 1993 se pak uskutečnila

první neoficiální zahraniční cesta

do Mnichova.

Prof. Pavlík: Profesor Kling, osvícený

člověk, jehož jméno provází

zahraniční činnost ČKAIT i ČSSI

dodnes, dlouho působil jako poslanec

v Parlamentu Svobodného

státu Bavorsko a společně s předchozím

ministerským předsedou

Svobodného státu Bavorsko,

Franzem Josefem Straussem,

se de facto zasloužil o to, že byla

Bavorská komora inženýrů v rámci

Spolkové republiky Německo

v roce 1992 pilotně ustavena.

Česká delegace přijela ve složení:

Ing. Svatopluk Zídek, Dr. Ing. Vladimír

Sklenář, tehdejší tajemník ČSSI,

jenž bohužel nedávno zemřel, a já,

jako prezident ČSSI. Profesora Klinga

doprovázel česky hovořící kolega

Ing. Pavel Budka, kterého označil

profesor Kling za svého „ministra

zahraničí“. Na první schůzce jsme

si vyjasnili svá stanoviska a profesor

Kling nám nabídl nadstandardní

spolupráci v oblasti získávání kontaktů

se zahraničím. To byl první

významný krok. Na základě tohoto

jednání se pomalu začala rozvíjet

vzájemná spolupráce. Následně

jsme byli pozváni na Inženýrský

den Bavorské komory inženýrů do

Mnichova a také profesor Kling se

od té doby pravidelně účastnil shromáždění

delegátů ČKAIT v Praze.

■ Kam dále směřovala zahraniční

spolupráce českých inženýrských

organizací?

Prof. Pavlík: Bavorsko je územně

největší z šestnácti spolkových

zemí Německa a každá spolková

země má svoji inženýrskou komoru.

Bavorská komora inženýrů si v tomto

směru převzala Českou republiku

do své kompetence. Profesor Kling,

jenž kromě funkce předsedy Bavorské

komory inženýrů také určitou

dobu zastával funkci prezidenta

Spolkové inženýrské komory Německo,

a byl tedy v úzkém styku

i s dalšími německými profesními

komorami, nám doporučil obrátit

se následně na dalšího přímo sousedícího

partnera, Saskou komorou

inženýrů.

Ing. Zídek: V dalších letech se

spolupráce s Bavorskou komorou

inženýrů postupně prohlubovala

a 29. července roku 1994 následoval

podpis první mezinárodní

smlouvy o spolupráci mezi ČKAIT,

ČSSI a Bavorskou komorou inženýrů

v Karlovarském kraji, konkrétně

v Klášteře v Teplé.

Prof. Pavlík: Ano, i většina budoucích

mezinárodních setkání

a oficiálních podpisů smluv se na

základě návrhu Ing. Zídka odehrála

a dodnes odehrává v Karlových

Varech. Toto město má mezinárodní

věhlas a z Německa je blíže

než Praha.

Ing. Zídek: Smlouva, která byla podepsána

v roce 1994 přímo v místním

klášteře, za účasti převora,

byla i první mezinárodní smlouvou

Bavorské komory inženýrů. Stala

se základem všech příštích smluv,

▲ Pracovní setkání delegací Saské komory inženýrů a Ministerstva stavebnictví

a veřejných prací Svobodného státu Sasko s delegacemi ČKAIT, ČSSI,

SPS v ČR a Ministerstva pro místní rozvoj ČR v září 2001

jež byly podepsány mezi profesními

stavebními organizacemi dalších

spolkových zemí Německa, ale také

ostatními zahraničními profesními

organizacemi Evropy.

Prof. Pavlík: V roce 1995 byla opět

v Karlových Varech podepsána

smlouva o spolupráci mezi ČKAIT,

ČSSI a Saskou komorou inženýrů,

vedenou prof. Dr. Reinhardem

Erfurthem.

Ing. Zídek: Smlouva z roku 1994

byla také základem pro smlouvu

o spolupráci s Durynskou komorou

inženýrů, která byla podepsána

8. června letošního roku viceprezidentem

Dipl.-Ing. Elmarem Drägerem,

který zastoupil prezidenta prof.

Hanse Ulricha Mönniga, Ing. Pavlem

Křečkem, předsedou ČKAIT,

a Ing. Pavlem Štěpánem, prezidentem

ČSSI, opět v Karlových Varech,

u příležitosti konání již 17. ročníku

mezinárodní konference Městské

inženýrství.

■ Jaké jsou hlavní cíle a obsah

smlouvy o zahraniční spolupráci?

Ing. Zídek: Cíle byly od počátku

jasně definovány. Týkají se zejména

zlepšení společenského postavení

inženýrů, tvorby honorářových řádů

v rámci veřejných zakázek, ale také

v současnosti například zavádění

Eurokódů nebo výuky na vysokých

a středních odborných školách.

Ing. Loutocký: Jedná se o silná

témata, která zaznívají také na

Inženýrských dnech ostatních zahraničních

organizací.

Ing. Zídek: V Německu se v současnosti

již ve všech šestnácti

spolkových zemích v rámci státních

zakázek postupuje podle

honorářového řádu. V ČR se dosud

nepodařilo dosáhnout toho, aby

zejména státní zakázky byly limitovány

určitou honorářovou stupnicí,

zajišťující kvalitní zpracování.

Situace, kdy vítězí pouze nabídka

s nejnižší nabídkovou cenou, má

pro vlastní inženýrské dílo velmi

špatné důsledky.

Ve smlouvách se zahraničními partnery

jsou mimo jiné také stanovena

pravidla financování vzájemných

zahraničních aktivit daných inženýrských

organizací, jež se dodržují. Za

celou dobu mezinárodní spolupráce

nedošlo ke kontroverzím při úhradě

jednotlivých nákladů.

Ing. Loutocký: Spolupráce samozřejmě

nespočívá pouze v rovině

setkávání představitelů organizací. Cílem

je poskytnout jak členům ČKAIT,

tak členům ČSSI co nejvíce praktických

informací a poznatků v rámci

stavební a ekonomické činnosti.

■ Od počátku vzniku ČKAIT probíhala

zahraniční spolupráce jak

na centrální, tak na regionální

bázi. Jaká byla v tomto směru situace

v jednotlivých regionech?

Ing. Loutocký: Například v Rakousku

existují čtyři samosprávné

komory, každá pro více spolkových

zemí. Komory se dělí na

sekci architektů a sekci inženýrů.

Všechny komory pak mají ve Vídni

koordinační centrum. Pro české

inženýrské organizace je proto

důležitá spolupráce jak s Vídní, tak

s jednotlivými regiony.

Ing. Schandl: V rámci ČKAIT bylo

rozhodnuto, že pražské ústředí,

respektive Kancelář Komory Praha,

uzavře smlouvu s Vídní a ostatní

oblastní kanceláře budou sjednávat

příslušné dohody s jednotlivými samostatnými

komorami. Postavení

Českých Budějovic je v tomto rámci

spolupráce poněkud atypické. Jako

oblast nemáme uzavřenu žádnou

mezinárodní dohodu, ale máme

podepsanou příhraniční dohodu.

Spolupráce s Komorou architektů

stavebnictví 08/12

59


▲ Slavnostní setkání u příležitosti 5. výročí činnosti SKSI. Prezident Slovenské

republiky Ing. Rudolf Schuster v rozhovoru s prezidentem Bavorské komory

inženýrů prof. Ing. Karlem Klingem.

a inženýrů pro Horní Rakousko

a Salzburg trvá již patnáct let.

Začátek této spolupráce se odvinul

od iniciativy Ing. Loutockého, který

mi předal kontakt na Dipl.-Ing. Josefa

Robla. V roce 1997 jsem

oslovil kolegy z Lince, kde je sídlo

Komory pro spolkové země Horní

Rakousko a Salzbursko, a zúčastnil

jsem se valné hromady této organizace.

Na základě doporučení

profesora Klinga, se kterým ČKAIT

v té době již třetím rokem spolupracovala

a který byl také přítomen,

jsme mohli velice rychle příhraniční

spolupráci rozběhnout.

Ing. Zídek: V rámci vzájemné

spolupráce byl také vytvořen určitý

systém v oblasti odborných

akcí. Například už v roce 1996 byla

v Karlových Varech uskutečněna

1. konference Městské inženýrství

a od té doby se všech jejích ročníků

účastní jako spoluorganizátoři inženýrské

komory Bavorska a Saska.

Po třech letech jsme také navázali

spolupráci s celoněmeckou spolkovou

organizací Svaz poradních

inženýrů Německa (VBI – Verband

Beratende Ingenieure). Od prvního

ročníku konference samozřejmě

spolupracujeme také se slovenskou

Inženýrskou komorou i dalšími

partnery z Visegrádské čtyřky. Konference

je tedy mezinárodní, stala

se tradicí pro nejbližší partnerské

inženýrské organizace a jednacím

jazykem je čeština, slovenština

a němčina.

Ing. Loutocký: Pravidelným místem

dalšího setkávání delegací

inženýrských organizací jsou každoročně

Inženýrské dny.

■ Dodnes se pravidelně konají

setkání představitelů inženýrských

organizací zemí tzv. Visegrádské

čtyřky (V4). Jak se

tato spolupráce inženýrských

organizací zemí ČR, Slovenska,

Maďarska a Polska postupně

vyvíjela?

Ing. Rusek: Je důležité zmínit, že

země Visegrádské čtyřky musely

historicky řešit podobný problém

v podobě přetržené kontinuity inženýrských

komor po dobu socialistického

období. Na rozdíl například

od zemí, jako je Rakousko nebo

Německo, které v podstatě bez

přerušení pokračovaly v činnosti již

od začátku 20. století. Tyto komory

vznikly kolem roku 1911 a existují

doposud. V ČR byla činnost Komory

na čtyřicet let přetržena a stejně

tak tomu bylo i v Maďarsku a Polsku.

U „východních“ Němců po

sjednocení všechny tyto problémy

vymizely, protože formálně převzali

původní komorová pravidla. Bylo

tedy logické, že se státy V4 sjednotily,

aby tyto společné problémy

kolektivně řešily.

■ Jaký byl novodobý vývoj

jednotlivých inženýrských organizací

zemí V4?

Ing. Rusek: Dalo by se říci, že

v rámci inženýrských organizací

zemí V4 polské a maďarské organizace

čerpaly ze zkušeností českých

a slovenských inženýrských

organizací.

Ing. Zídek: Například Polská komora

inženýrů slaví letos teprve

10. výročí obnovení činnosti. Při

zahájení mezinárodní spolupráce

tehdy mohli ČKAIT a ČSSI jednat

jen s Polským svazem stavebních

inženýrů.

Prof. Pavlík: Ano, Polský svaz stavebních

inženýrů má naopak velmi

dlouhou tradici.

Ing. Zídek: Maďarská inženýrská

komora vznikla v roce 1997.

Navazovala na činnost instituce,

jejíž organizace by se dala přirovnat

k českému ČS VTS (Český svaz

vědeckotechnických společností)

před rokem 1989.

▼ Hosté 7. inženýrského dne ČKAIT & ČSSI, konaného v září 2001 v Praze v Hotelu President na téma Postavení a úloha inženýrských

komor a spolků ve sjednocené Evropě. Zleva prof. Ing. Karl Kling, Bavorská komora inženýrů, Dipl.-Ing. Josef

Robl, Rakouská komora inženýrů a architektů, Ing. Karel Havlíček, MMR ČR, Ing. Václav Mach, ČKAIT, Ing. Pavel Budka,

Bavorská komora inženýrů, ČSSI, Ing. Hans Reiner Waldbröl, Bavorská komora inženýrů.

■ Jaké je uspořádání jednotlivých

inženýrských organizací

zemí V4?

Ing. Zídek: Na Slovensku jsou

podobné systémy profesních organizací

jako v ČR – mají Svaz inženýrů,

na rozdíl od České komory

autorizovaných inženýrů a techniků

však slovenská Komora sdružuje

jako řádné členy pouze autorizované

inženýry, nikoliv techniky. V Polsku

mají oproti tomu Svaz stavebních

inženýrů a techniků a Komoru (pouze

inženýrů). Maďaři nemají svaz

inženýrů, jen Komoru, která však

sdružuje nejen stavební inženýry,

ale inženýry všech oborů, tedy

např. i chemiky a další nestavební

profese. S Maďarskem jsou velice

složité vztahy. V současné době

je vztah s vrcholnými představiteli

Maďarské inženýrské komory nejhorší

za celou historii. Velmi záleží

na osobnostech ve vedení celé

komory.

Ing. Schandl: Rozdíl v pojímání

funkce komory v tuzemsku a např.

v západních zemích vidím v historických

souvislostech. Komory na

západě, nebo ve světě obecně,

vznikly ze spolků svobodných

povolání. V České republice tato

kategorie svobodných povolání

s komunizmem naprosto vymizela.

Když tedy v současnosti srovnáme

strukturu činností, které jednotlivé

komory v těchto zemích vyvíjejí,

vyplývají odlišnosti právě z jejich

funkce – jsou to organizace pro

svobodná povolání. Typické je například

to, že mají zajištěno sociální zabezpečení

svých členů, plní funkci

živnostenského úřadu apod. ČKAIT

sice podobné funkce také plní, ale

u osob, jež by vykonávaly činnost

v režimu svobodného povolání, má

minimum. V tom je největší rozdíl.

■ Kdy a kde se první setkání

partnerských organizací zemí

Visegrádské čtyřky působících

ve výstavbě konalo?

Ing. Rusek: První setkání inženýrských

organizací zemí Visegrádské

čtyřky se uskutečnilo z iniciativy

a na pozvání Slovenské komory stavebních

inženýrů (SKSI) a Slovenského

svazu stavebních inženýrů

(SZSI) v listopadu roku 1994 v Bratislavě.

Jednání se kromě pořadatelů

zúčastnily delegace jednotlivých

stavovských organizací, které vedli

60 stavebnictví 08/12


Ing. Václav Mach, předseda ČKAIT,

Ing. Miloslav Pavlík, CSc., prezident

ČSSI, Dr. Hajtó Ödön, prezident

Maďarské inženýrské komory,

a Dr. Andrej Nowakovski, prezident

Polského svazu stavebních inženýrů

a techniků ve stavebnictví.

Prof. Pavlík: Od té doby se představitelé

profesních organizací zemí

V4 zúčastňují každoročních setkání,

která jsou vždy střídavě pořádána

v jedné ze zemí V4.

Ing. Loutocký: Výsledky jednotlivých

jednání vždy byly velmi konkrétní,

každé jednání má zvolené

téma a zástupci jednotlivých zemí

se informují o nejnovějším dění

v oblasti stavebnictví i o činnosti

stavovských organizací ve svých

státech.

Ing. Rusek: V září roku 1995 se

např. setkání konalo v polském

lázeňském městě Krynice. Hlavním

tématem jednání byly informace

o stavu předpisů a legislativních

změn ve výstavbě v jednotlivých

zemích, vzájemné slaďování termínů

významných odborných

a společenských akcí a navazování

spolupráce s inženýrskými organizacemi

dalších evropských zemí.

O rok později, v říjnu roku 1996,

následovalo setkání v maďarském

královském městě Visegrád, kde

se jednalo o podmínkách pro získání

oprávnění k činnostem ve výstavbě

v jednotlivých zemích a porovnávaly

se systémy oblasti realizace

veřejných zakázek.

Ing. Pater: Česká republika se

stala místem konání IV. setkání

zástupců zemí V4 v říjnu roku 1997

v Olomouci, VIII. setkání v Českém

Krumlově v roce 2001, XII. setkání

v roce 2005 v Liberci. V roce 2009

hostila na XVI. setkání zástupce inženýrských

komor zemí V4 Ostrava.

Ing. Zídek: V rámci společných

aktivit zemí V4 je třeba zmínit

také společnou ediční činnost.

Od roku 2000 do roku 2010 byly

vydány střídavě ve všech zemích

V4 celkem čtyři díly pětijazyčné

publikace Technické památky zemí

Visegrádské čtyřky. V říjnu na

setkání představitelů inženýrských

organizací zemí V4 v Budapešti

bude představen I. díl nové edice

Inženýrské stavby zemí V4.

■ Zastavme se podrobněji

u spolupráce se Slovenskou

komorou stavebních inženýrů.

Kdy byla podepsána Smlouva

o spolupráci s touto inženýrskou

organizací?

Prof. Pavlík: V dubnu roku 1993

se na pozvání SKSI konalo v Bratislavě

společné jednání vedení SKSI

a SZSI s předsedy ČKAIT a ČSSI.

Funkci předsedy SKSI místo tehdy

již abdikujícího Ing. Stanislava

Schustera zastupoval budoucí

předseda SKSI Ing. Ján Kyseĺ.

Ing. Zídek: Jednání se za českou

stranu zúčastnili: Ing. Václav Mach,

předseda ČKAIT, Ing. Miloslav Pavlík,

CSc., prezident ČSSI, Ing. Jiří Kuchynka,

Ing. Jiří Plíčka, CSc., a další

zástupci tuzemských inženýrských

organizací. Hlavním cílem jednání

bylo připravit a podepsat dohodu

o vzájemné spolupráci a vzájemném

uznávání oprávnění. Dohodu

o spolupráci ČKAIT a Slovenské komory

stavebních inženýrů podepsali

Ing. Ján Kyseĺ, Ing. Václav Mach

a Ing. Miloslav Pavlík, CSc., v září

roku 1995 v Bratislavě.

■ Kdy došlo k podepsání avizované

smlouvy o vzájemném

uznávání odborné způsobilosti?

Jaká je v tomto směru současná

situace?

Ing. Rusek: Mezinárodní smlouva

o vzájemném uznávání oprávnění

k výkonu odborných činností ve

výstavbě mezi ČKAIT a SKSI,

a tím možnost profesního působení

v partnerském státě, byla

podepsána na závěr IV. setkání

zemí V4, jež pořádaly české inženýrské

organizace v říjnu roku

1997 v Olomouci. Tato smlouva

vstoupila v platnost k 1. lednu 1998.

K 31. prosinci roku 1999 bylo na

SKSI uznáno 252 autorizací a na

ČKAIT bylo uznáno 89 autorizací

slovenských hostujících členů. Platnost

smlouvy skončila v roce 2006,

kdy byla nahrazena směrnicí EU

o vzájemném uznávání kvalifikací

v zemích EU.

Ing. Zídek: Rád bych v této souvislosti

také zmínil současnou nadstandardní

spolupráci se slovenskými

kolegy. Intenzita spolupráce se

po rozdělení federace na dva státy

ještě zvýšila. Pořádáme pravidelná

setkání konaná střídavě na obou

stranách hranice, jež jsou užitečná

pro obě strany. První Setkání na

hranici se konalo v roce 1999 v Lu-

▲ VIII. setkání představitelů inženýrských organizací zemí Visegrádské čtyřky

v Českém Krumlově v roce 2001

hačovicích. Na dalších setkáních

se nejprve po roce, a v současnosti

již po dvou letech, střídáme.

Pravidelně se také zúčastňujeme

konferencí slovenských kolegů,

jako je konference Statika pořádaná

v Piešťanech, tak konference Zakládání

ve Vysokých Tatrách. V ČR se

kolegové ze Slovenska pravidelně

účastní kromě konference Městské

inženýrství také Bienále technických

památek.

První bienále se konalo v roce 2001,

a zatím poslední, šesté bienále

bylo uskutečněno v loňském roce

v Ostravě. Této akce se pravidelně

zúčastňují i kolegové z Německa,

Polska a Maďarska.

■ S jakými zahraničními organizacemi

ČKAIT uzavřela dále

smlouvu o spolupráci?

Prof. Pavlík: Je třeba zmínit, že tyto

smlouvy představovaly až dovršení

určitých postupných kontaktů. Mezinárodní

spolupráce se však chronologicky

odvíjela v jiném pořadí.

Ing. Loutocký: Smlouva o spolupráci

mezi ČKAIT, ČSSI a rakouskou

Spolkovou komorou inženýrů a architektů-konzultantů

byla podepsána

v březnu roku 1995.

Prof. Pavlík: V květnu roku 1997

byla podepsána Smlouva o spolupráci

mezi ČKAIT, ČSSI a Lotyšským,

Litevským i Estonským

svazem stavebních inženýrů. Kontakt

začal v roce 1996, kdy ČKAIT

a ČSSI, tehdy ještě se sídlem

v Legerově ulici, navštívili zástupci

Lotyšského svazu stavebních inženýrů

a pozvali nás na návštěvu

hlavního města Rigy.

Cesty se zúčastnili také kolegové

Ing. Václav Mach a Ing. Jiří

Plíčka, CSc., který bohužel nedávno

zemřel. Tehdy začal Ing. Jiří

Plíčka, aktivně pracovat v oblasti

zahraniční činnosti jako místopředseda

ČKAIT pro zahraniční styky.

V této funkci byl také přítomen

při podpisu Smlouvy o spolupráci

mezi ČKAIT, ČSSI a Americkou

společností stavebních inženýrů

(ASCE) v květnu roku 1997 ve

Washingtonu.

Ing. Rusek: Ing. Jiří Plíčka, který

byl později zvolen také místopředsedou

Evropské rady inženýrských

komor, také velkou měrou přispěl

k přijetí ČKAIT a ČSSI do evropských

Inženýrských organizací

ECCE a ECEC. Členy Evropské rady

civilních inženýrů (European Council

of Civil Engineers – ECCE) se staly

na zasedání ECCE v červnu roku

1997 v Paříži. Později byly přijaty

také do Evropské rady inženýrských

komor (European Council of Engineers

Chambers – ECEC), jež byla

založena v září roku 2003 ve Vídni.

Prof. Pavlík: Přijetí do ECEC

a ECCE bylo zvláště významné,

a to nejen s ohledem na odbornou

a společenskou prestiž, ale i pro

postupné začleňování do Evropy.

Ing. Loutocký: Cílem obou organizací,

které mají řadu společných

aktivit, je posílit vliv národních

inženýrských komor a asociací

stavebních inženýrů na harmonizaci

zákonů, předpisů a norem, které

se týkají výkonu činnosti autorizovaných

osob. Jde také o systémy

vzdělávání, celoživotní vzdělávání,

uznávání kvalifikace a umožnění

pracovní mobility autorizovaných

inženýrů.

Prof. Pavlík: Pokud si zpětně

připomínáme historii postupného

budování mezinárodních odborných

vztahů z pohledu smluv o vzájemné

spolupráci, je třeba uvést ještě dalšího

významného partnera, a tím

je Ruský svaz stavebních inženýrů

v Moskvě. Za přítomnosti ministra

stavebnictví 08/12

61


▲ XIII. setkání představitelů inženýrských organizací zemí Visegrádské čtyřky

v Liberci v roce 2005

pro místní rozvoj prof. Ing. Jaromíra

Císaře, CSc., byla v červnu

roku 1999 podepsána trojstranná

Dohoda o spolupráci mezi Komplexem

perspektivního rozvoje města

Moskvy, ČKAIT a ČSSI v budově

Tančícího domu v Praze.

Ing. Zídek: Základem spolupráce

s Moskvou byl region Karlovy Vary,

kontakt nám zprostředkoval konzul

Ruské federativní republiky, stavební

inženýr Ing. Michail Tulinov.

Prof. Pavlík: Ano, aktivita v rámci

regionů byla pro další zahraniční

činnost velmi důležitá. Vznikaly

přímé osobní kontakty, ze kterých

se později odvíjely oficiální vztahy

mezi inženýrskými organizacemi.

Ing. Pater: OK ČKAIT Ostrava

například představovala kontaktní

místo v rámci spolupráce s polskými

inženýry. Varšava byla velmi

daleko, a první kontakty s Polskem

tedy začaly přes Krakov. Tato spo-

lupráce později vyústila v listopadu

roku 2002 regionální příhraniční

dohodou o spolupráci OK ČKAIT

Ostrava s Krakovem, a o čtyři roky

později, tedy v únoru 2006, s Katovicemi.

Prvními oficiálními i neoficiálními

kontakty s polskou stranou,

účastí na sjezdech Svazu inženýrů

a techniků a později na sjezdech

Komory inženýrů, ať již v Řešově,

v Chořově, Katovicích, Krakově

či později ve Varšavě, zástupci

OK Ostrava v orgánech ČKAIT výrazně

přispěli k současné výborné

úrovni vzájemných vztahů.

Ing. Zídek: Pokud hovoříme o zahraniční

spolupráci na úrovni regionů,

neměli bychom zapomenout

také na setkání tzv. Malé Visegrádské

čtyřky, která spojuje dnes již

šest oblastních kanceláří – Karlovy

Vary, Krakov, Miskolc, Košice, předloni

přibyla Ostrava a v loňském

roce Trnava. Letošní setkání se

bude konat v srpnu v Polsku – místem

setkání jsou Sromowce Nižné

na slovensko-polské hranici. Náplň

se mírně odlišuje od setkávání Velké

Visegrádské čtyřky. Oblasti mají

poněkud jiné specifické problémy

a potřeby než centrální instituce.

Řekl bych, že po pracovní stránce

jsou konstruktivnější setkání

regionů, kde se přímo konkretizují

jednotlivé akce na oblastech.

■ Jak tedy na závěr hodnotíte

význam této první etapy

zakládání spolupráce mezi

mezinárodními inženýrskými

organizacemi?

Prof. Pavlík: Od počátku jsme

činnost Komory konfrontovali s děním

ve světě. Zejména díky dění

v regionech a osobním kontaktům

se Komoře podařilo zařadit mezi

evropské inženýrské organizace.

Naše inženýrské organizace měly

v rámci dané politické situace mnohem

složitější situaci, než tomu bylo

v západní Evropě. Bylo tedy logické,

že se státy V4 sjednotily, aby tyto

problémy společně řešily. V tomto

směru je třeba zdůraznit zásadní roli

Bavorské komory inženýrů, která

nám díky profesorovi Klingovi pomohla

se do Evropy začlenit a která

nás v našem úsilí o mezinárodní

spolupráci velmi podporovala.

Ing. Loutocký: Položení základů

pro Inženýrskou komoru na území

ČR vycházelo z tradic první

▼ Setkání Malé Visegrádské čtyřky oblastních kanceláří – Karlovy Vary, Krakov, Miskolc, Košice v roce 2005. Místem

setkání byla Mariánská v Karlovarském kraji. Malá V4 spojuje dnes již šest oblastních kanceláří – předloni přibyla Ostrava

a v loňském roce Trnava.

republiky. Čtyřicetileté přetržení

činnosti, pro nás téměř zničující,

bylo překlenuto a Komora byla

založena v takovém pojetí, které

umožnilo velmi rychle se propojit

na evropské komory, jež žádné

přerušení svojí činnosti v tomto

směru neměly.

Je třeba akceptovat, že základ obnovy

Komory byl položen v době,

kdy ještě neexistovala, a to Svazem

inženýrů ČSSI, respektive několika

osvícenými lidmi, kteří byli v té

době jeho členy. Byli to zejména

pražští kolegové a kolegové z Hradce

Králové, kteří formulovali zásadní

myšlenky, a nastavili je tak, že bylo

možno splynout se sousedními

komorami.

Ing. Pater: Inženýrské organizace

ČKAIT a ČSSI si velmi dobře uvědomovaly

důležitost mezinárodních

kontaktů dlouho před vstupem

do Evropské unie. Je důležité,

aby v tomto trendu pokračovala

i budoucí generace vedení ČKAIT

a ČSSI jak na centrální úrovni, tak

i v rámci příhraničních regiónů.

Prof. Pavlík: Motto, které náš

přítel, profesor Kling, často na

konferencích uvádí, zní: Inženýři

jsou stavitelé mostů mezi národy,

a to nejen fyzických, ale i těch

duševních.

Ing. Schandl: V souvislosti s nastávajícím

stoletým výročím vzniku inženýrských

komor na území tehdejšího

Rakousko-Uherska bych chtěl

vzpomenout dokument z první mezinárodní

Konference inženýrských

komor, která se uskutečnila v roce

1928 v Československé republice.

Tento dokument je velice zajímavý

ze dvou hledisek. Jednak byl vydán

v němčině a v češtině a také je

problematika, která se v něm řeší,

z větší části platná dodnes. Na

slavnostním zasedání v roce 2003

v Linci, kde se oslavovalo 90. výročí

vzniku rakouské Spolkové komory

architektů a inženýrů-konzultantů,

jsem měl tu čest tento dokument

předložit. Zhruba přeloženo, zní

takto: Rozšíření technických znalostí

a jejich uvedení do praxe musí být

volně šířeno a nesmí být omezováno

státními hranicemi.

Ing. Zídek: Rád bych na závěr ještě

jednou citoval profesora Klinga:

Inženýři byli předvojem spolupráce

mezi národy. Byli první, kteří pochopili

smysl této spolupráce. ■

62 stavebnictví 08/12


svět stavbařů

text prof. Ing. Václav Havlíček, CSc. | foto Tomáš Malý

Memorandum Vědecké rady

Národního technického muzea

2. července bylo Petru Nečasovi, předsedovi Rady

pro výzkum, vývoj a inovace, na Úřad vlády ČR

zasláno Memorandum Vědecké rady Národního

technického muzea v Praze. Týká se druhé fáze

hodnocení výzkumných organizací pro financování

jejich dlouhodobého rozvoje, konkrétně zařazení

Národního technického muzea.

Vážený pane předsedo,

Vědecká rada Národního technického

muzea se cítí povinna vyjádřit

se k aktuální absenci Národního

technického muzea v seznamu

výzkumných organizací zařazených

do druhé fáze posouzení

finanční podpory dlouhodobého

koncepčního rozvoje.

Národní technické muzeum je

státní příspěvkovou organizací,

která má vědeckou a výzkumnou

činnost přímo zakotvenou ve své

zřizovací listině. Výzkum a vývoj

je podstatným předpokladem

činnosti Národního technického

muzea, neboť kromě vlastní výzkumné

činnosti dané zaměřením

a koncepcí muzea tvoří badatelská

a vědecká činnost nutnou platformu

podporující odborné zázemí

sbírek a expozic.

Vědecký výzkum se v Národním

technickém muzeu opírá i o sbírky

unikátní v mnoha aspektech, shromaždované

díky systematické

práci několika generací muzejníků.

V NTM tak v uplynulých letech vykrystalizovalo

několik odborných

pracovišť, jež se stala vůdčími ve

svém oboru historického bádání.

Organizace disponuje odpovídajícím

vědecko-výzkumným

zázemím. Vznik Archivu dějin

techniky a průmyslu se datuje

do třicátých let dvacátého století

a disponuje v současnosti vedle

rozsáhlého archivního materiálu,

postihujícího plošně řadu technických

a vědních oborů, i akreditaci

specializovaného archivu s celorepublikovou

působností. Počátky

Archivu české architektonické

tvorby (nyní Archiv stavitelství

a architektury NTM) spadají do

čtyřicátých let dvacátého století.

Národní technické muzeum

disponuje i rozsáhlou odbornou

knihovnou se zaměřením na

historii vědních a aplikovaných

technických disciplín. Oba archivy

i knihovna jsou vyžívány nejen

vědeckými pracovníky Národního

technického muzea, ale i širokou

odbornou veřejností a jejich úloha

je v tomto aspektu v tuzemsku

nezastupitelná.

▼ Expozice stavitelství a architektury v NTM, ilustrační foto

Národní technické muzeum je

organizací, která na rozdíl od

výzkumných ústavů nemá základní

a aplikovaný výzkum jako

svůj jediný předmět činnosti, ale

vědecké a badatelské zázemí

je naprostou nutností úspěšné

práce organizace v současnosti

i v budoucnosti. Přihlédnuto

musí být i k tomu, že v oblasti

dějin aplikovaných vědeckých,

a zejména technických oborů,

je Národní technické muzeum

takměř výlučným vědeckým

pracovištěm, které se snaží v kooperaci

s výrobní sférou mapovat

nejen historii, ale i současnost

technických i vědeckých odborů.

Bez podpory vědecké činnosti

není NTM schopné plnit odpovídající

měrou své poslání ve směru

k odborné i laické veřejnosti.

Národní technické muzeum je

zapsáno jako znalecký ústav

v evidenci Ministerstva spravedlnosti

pro obory znalecké

činnosti, jakými jsou např. historické

přístroje z oboru exaktních

věd, dějin techniky, průmyslu

a socialistické industrializace,

historie hornictví, metalurgie,

strojírenství, spotřebního průmyslu,

dopravy (pozemní, železniční,

vodní a letecké), elektrotechniky,

historie sdělovací techniky, stavitelství,

architektury a historické

technické literatury.

Národní technické muzeum v Praze

je tedy výzkumnou organizací

s dlouholetou tradicí výzkumu,

zejména na poli dějin vědy a techniky,

architektury a stavitelství.

Po formální stránce Národní technické

muzeum splnilo všechna

kritéria nutná pro jeho zařazení do

tohoto seznamu. Stejně tak naplňuje

všechna kritéria posouzení

odborné úrovně uchazeče: vykonává

činnost ve výzkumu, vývoji

a inovacích (VaVaI) nepřetržitě,

poskytuje aplikované výsledky

VaVaI zájemcům za stejných

podmínek a naplňuje předpoklad

dlouhodobého rozvoje výzkumné

organizace a její činnosti ve

VaVaI. Své výsledky zařazuje do

Informačního systému IS VaVaI

a celkovou bodovou hodnotu

dosažených výsledků překračuje

požadované kritérium 1500 bodů.

Vzhledem k těmto ověřitelným

faktům a také vzhledem k nesporně

zavazující historické tradici

podpory výzkumu v Národním

technickém muzeu Vědecká rada

Národního technického muzea

věří, že Rada pro výzkum, vývoj

a inovace přehodnotí absenci Národního

muzea v prezentovaném

seznamu výzkumných organizací

pro druhou fázi hodnocení.

S pozdravem

prof. Ing. Václav Havlíček, CSc.,

rektor ČVUT, předseda Vědecké

rady Národního technického

muzea. ■

Poznámka redakce: K memorandu

je připojena příloha se

všemi jmény členů Vědecké rady

NTM a jejich originálními podpisy

(seznam dvaceti pěti osobností

současné české vědy, techniky

a průmyslu a čtyř osobností

z oblasti vědy a výzkumu NTM

lze nalézt na webových stránkách

www.ntm.cz). Dodáváme, že ve

Vědecké radě NTM zastupuje

ČKAIT Ing. Pavel Křeček a ČSSI

Ing. Svatopluk Zídek.

Čtenáře časopisu Stavebnictví

rádi informujeme o skutečnosti,

že předchozí Memorandum Vědecké

rady NTM, se kterým byli

rovněž seznámeni, zřejmě důrazně

podpořilo snahy vedení NTM.

Z objektů Železničního muzea na

území Masarykova nádraží, které

jsou ve vlastnictví NTM, byla po

sedmileté snaze sejmuta stavební

uzávěra, a bude tudíž možné

zahájit projektové a následně

i stavební práce. Vedení NTM

tímto blahopřejeme.

stavebnictví 08/12

63


svět stavbařů

15. září 2012: Den památek

techniky a průmyslového dědictví

▲ Ilustrační foto

Pod názvem Industriální stopy –

Den památek techniky a průmyslového

dědictví – se v letošním

Každoroční žebříček nejúspěšnějších

stavebních podniků TOP STAV 100

a žebříček nejvýznamnějších středně

velkých stavebních firem MID-

-TOP STAV působících na českém

stavebním trhu je důležitou informací

pro domácí i zahraniční investory.

TOP STAV zahrnuje přibližně

70 stavebních podniků a 30 podniků

výroby stavebních hmot.

MID-TOP STAV reprezentuje středně

velké podniky (s obratem cca

50–250 mil. Kč), které tvoří s velkými

stavebními firmami nezastupitelnou

součást stavebního trhu.

Oba žebříčky mají příznivý ohlas

u odborné i laické veřejnosti, tím

spíš v současném období dlouhodobé

recese ve stavebnictví.

ÚRS PRAHA, a.s., spolu se svými

partnery, Svazem podnikatelů ve

stavebnictví v ČR a mediálním partnerem,

redakcí časopisu Stavebnictví,

proto opět letos poskytne těmto

roce uskuteční poprvé akce,

která si klade za cíl propagovat

tuzemské technické dědictví

v širokém spektru a po celém

území ČR. V rámci zářijových

Dnů evropského dědictví (EHD)

se otevře pro veřejnost nejen

celá řada drobných technických

památek, ale i některé velké

průmyslové areály. Akce navazuje

na první propojení EHD

s aktivitami Industriálních stop,

které se k propagaci technického

dědictví hlásí od roku 2001.

Záměr organizovat pravidelně

podobnou každoroční akci se

připravuje již několik let. Vychází

ze zkušeností a kontaktů

organizátorů dosavadních šesti

bienále Industriální stopy – Výzkumného

centra průmyslového

dědictví VCPD FA ČVUT, Kolegia

pro technické památky ČKAIT

TOP STAV 100

a MID-TOP STAV 2011

společnostem publicitu v odborném

tisku a zveřejní výsledky těchto stavebních

firem za rok 2011.

Výsledky již jedenáctého ročníku

MID-TOP STAV a patnáctého

ročníku TOP STAV 100 budou

tradičně zveřejněny v časopise

Stavebnictví, ale i v dalších médiích

a na webových stránkách. Výsledky

ankety TOP STAV 100 budou

poskytnuty organizacím FIEC

a EUROCOSTRUCT.

Prvních deset firem žebříčku

MID-TOP STAV pak bude na společném

setkání oceněno představiteli

Svazu podnikatelů ve stavebnictví

v ČR a dalšími partnery soutěže.

Termín závěrky letošního ročníku

TOP STAV 100 i MID-TOP STAV

je 24. září 2012. Podrobné informace

včetně podmínek účasti lze

získat na adrese: ÚRS PRAHA, a.s.,

Ing. Zdeněk Kunc, CSc., Pražská 18,

102 00 Praha 10. ■

Přes původně mírně optimistická

očekávání bude rok 2012 již

sedmým rokem poklesu maďarského

stavebnictví. Klesají tržby,

počet zakázek i vytížení kapacit

stavebních firem. Vyplývá to

z výsledků nejnovější Kvalitativní

studie maďarského stavebnictví

2012, kterou každoročně vydává

společnost CEEC Research

specializující se na analýzy ve

stavebnictví ve spolupráci s poradenskou

společností KPMG

Česká republika.

Minulý rok pokleslo maďarské stavebnictví

o 7,7 %. Český trh se podobá

maďarskému (odhad poklesu

o 7,5 %), polský by měl klesnout

o 6,8 %, slovenský o 3,9 %.

Největším problémem je pro

středoevropské stavbaře byrokracie,

tj. legislativní požadavky

na stavební společnosti a nesystematické

a rozhodování státu

znemožňující firmám dlouhodobé

plánování. Druhým omezujícím

a ČSSI, Národního památkového

ústavu NPÚ ve spolupráci

se Sdružením historických sídel

Čech, Moravy a Slezska, organizátorem

Dnů evropského

dědictví.

Z již přihlášených akcí je místem,

které stojí za to navštívit, Dolní

oblasti Vítkovice spojená s prohlídkou

vysoké pece a alternativním

programem na Dole Hlubina

v Ostravě. V jižních Čechách

návštěvníky přivítají Jindřichohradecké

místní dráhy, stejně

jako ve Zbýšově nebo v Kutné

Hoře. Otevřen bude i Plzeňský

Prazdroj a Černokostelecký pivovar.

Také mlýny, např. Janatův

vodní mlýn nebo větrný mlýn

v Partutovicích, otevřou své

brány.

Ti, kdo se z řad vlastníků, správců,

sdružení, neziskových organizací,

umělců a přátel technického

a industriálního dědictví

připojí ke Dni památek techniky

a průmyslového dědictví

a vlastní akcí a iniciativou umožní

návštěvu jindy nepřístupné

památky, oživí pozapomenutá

historická výrobní místa a připomenou

zašlou slávu průmyslové

minulosti. Pomohou tím ohroženým

stavbám a upozorní na

jejich nové využití.

Stavby a akce budou prezentovány

podrobně na portále

www.industrialnistopy.cz

a také na stránkách VCPD FA

ČVUT, Národního památkového

ústavu a ČKAIT. ■

Autorka:

Ing. arch. Eva Dvořáková,

NPÚ, ÚP Praha, Kolegium pro

technické památky ČKAIT & ČSSI

Středoevropský stavební trh poklesne:

Maďarsko není výjimkou

faktorem je nedostatek financí,

třetím malá poptávka ze soukromých

i veřejných zdrojů.

Letos klesl podíl firem, které

přijímají zakázky s nulovou či

zápornou marží, neboť si to už

nemohou dovolit. V Maďarsku

k takovému kroku přistupuje

31 % firem (oproti 41 % v červnu

2011), v ČR 30 %, v Polsku 34 %

a na Slovensku 28 %. „Společnosti

si uvědomily neudržitelnost

takovéhoto chování – udržet společnost

při životě nošením peněz

na stavbu dlouhodobě nelze,“

vysvětluje Jiří Vacek, ředitel CEEC

Research.

Aktuální informace o českém

trhu budou zveřejněny v Kvartální

analýze českého stavebnictví

3Q/2012 na Setkání lídrů českého

stavebnictví 23. srpna 2012

v Praze.

Celá studie o maďarském stavebnictví

je k dispozici na stránkach

www.ceec.eu. ■

64 stavebnictví 08/12


eakce, komentáře

Reakce firmy VELUX na komentáře

uvedené v časopise Stavebnictví 05/12

Na základě zveřejnění jednostranného názoru

Ing. Jiřího Šály, CSc., a Ing. Václava Macha na

změnu tepelně technické normy ČSN 73 0540-2

ve Stavebnictví č. 05/12 považujeme za důležité

uvést publikované informace na pravou

míru a doplnit uvedená nepřesná tvrzení.

Norma Tepelná ochrana budov

– Část 2: Požadavky ČSN

2-730540, přesněji řečeno požadavek

na nejnižší vnitřní povrchovou

teplotu výplní otvorů,

byl shledán v rozporu s evropským

právem a se směrnicí

Rady 89/106/EHS o sbližování

právních a správních předpisů

členských států týkajících se

stavebních výrobků. Rozpor

tohoto normového požadavku

s evropskou směrnicí a nutnost

jeho změny byly potvrzeny

Ministerstvem průmyslu

a obchodu ČR a Úřadem pro

technickou normalizaci, metrologii

a státní zkušebnictví,

které za normu zodpovídají.

Důvodem pro nutnou změnu

normy byla skutečnost, že původní

znění normy z roku 2007

stanovilo na okna dodatečné

inzerce

požadavky nad rámec harmonizované

normy pro okna

ČSN EN 14351-1+A1/2011.

Evropská legislativa však členským

státům ukládá, že nesmí

v žádném případě klást na

stavební výrobky, jež jsou

opatřeny označením CE, žádný

dodatečný požadavek na

národní, regionální nebo místní

úrovni, který by bránil volnému

pohybu a používání stavebních

výrobků s označením CE. To

se týká zejména dodatečných

požadavků na jinou charakteristiku,

než jsou charakteristiky

již obsažené v harmonizované

technické specifikaci. Nutno

poznamenat, že právě požadavek

na nejnižší vnitřní povrchovou

teplotu výplní otvorů

je takovým dodatečným požadavkem.

Na tento jednoznačný

rozpor rovněž upozorňovala

jiná technicko-normalizační

komise TNK 60 – Otvorové

výplně a lehké obvodové pláště,

která navrhovala, aby požadavek

měl jen doporučující

charakter.

Bez ohledu na uvedený právní

rozpor je nutné si uvědomit

také přímý vliv extrémní

úrovně požadavku na vnitřní

povrchovou teplotu na hospodárnost

a ekonomický aspekt

výplní otvorů a staveb. Neefektivně

stanovené normové

požadavky na stavební

výrobky mohou zbytečně

navyšovat jejich cenu a následně

omezovat a zdražovat

výstavbu. Okolní členské

státy EU jako Rakousko nebo

Německo nemají v souladu

s platnou evropskou legislativou

požadavek na povrchové

teploty výplní otvorů povinný

a navíc doporučené hodnoty

jsou počítány pro daleko mírnější

venkovní teploty, než

je tomu v České republice.

Efektivnější požadavky na

povrchové teploty výplní otvorů

stanovilo např. i hornaté

Švýcarsko, které není členskou

zemí EU. Praktickým

důsledkem toho je, že okna

splňující normový požadavek

ve švýcarském Davosu (1590

m n.m.) nesplňují informativní

normový požadavek v Praze

(181 m n.m.).

Jedním z hlavních smyslů

evropských harmonizovaných

norem pro stavební výrobky je

definovat základní požadavky

na stavby a stavební výrobky

takovým způsobem, aby při

jejich použití ve stavbách

byly zajištěny bezpečnost

staveb, ochrana zdraví uživatelů,

úspory energie a ochrana

veřejného zájmu. Tyto harmonizované

vlastnosti výrobků

je každý výrobce povinen měřit,

transparentně prokazovat

a bezplatně poskytovat jak

projektantům, tak spotřebitelům.

Požadavky harmonizovaných

norem tak plně zajišťují

ochranu uživatele. ■

Autor:

RNDr. David Brož, CSc.,

generální ředitel,

VELUX Česká republika, s.r.o.

KONFERENCE ŘEDITELŮ

PROJEKTOVÝCH A INŽENÝRINGOVÝCH

SPOLEČNOSTÍ 2012

4. září 2012, Praha

více na: www.studieStavebnictvi.cz

stavebnictví 08/12

65


stavba roku

text Ing. Martin Mandík | grafické podklady archiv OHK Litomeřice a autora

Soutěž Stavba Ústeckého kraje 2011

V letošním roce proběhl již 5. ročník krajské

soutěže Stavba roku. Stavbou Ústeckého

kraje 2011 se stal Domov důchodců v areálu

seniorů – Litoměřice. Druhou cenu získal Zimní

stadion Chomutov, třetí cena byla udělena

Lanové dráze na Větruši. Čestným uznáním

byla oceněna Regenerace Křinického náměstí

v Krásné Lípě.

Soutěž tradičně vyhlašovala OHK

Litoměřice, zastoupená ředitelkou

Mgr. Alenou Kaiserovou. Generálním

partnerem byla společnost

Lafarge Cement a.s., zastoupená

ředitelem Ing. Ivanem Marešem,

nově se stala hlavním partnerem

společnost Swietelsky stavební

s.r.o., závod Dopravní stavby západ,

zastoupená ředitelem Reném

Procházkou. Dalším partnerem

byla Equa bank a.s., pobočka

Litoměřice. Záštitu nad soutěží

převzala hejtmanka Ústeckého kraje

Jana Vaňhová. Odborným garantem

a spolupořadatelem se stala

OK ČKAIT Ústí nad Labem, zastoupená

předsedou Ing. Martinem

Mandíkem, a SPS v ČR – Sdružení

stavebních firem Ústeckého kraje,

zastoupené oblastním manažerem

Jaroslavem Tvrzským.

▼ Domov důchodců v areálu seniorů – Litoměřice

Porota soutěže zasedala 30. května

2012 ve složení prof. Ing. Miroslav

Pavlík, CSc.,Ing. Martin

Mandík, Mgr. Zbyněk Pěnka,

Ing. Josef Ouvín a Ing. Jan Ganaj.

Do užšího výběru postoupilo šest

staveb.

Výsledky soutěže byly slavnostně

vyhlášeny 19. června 2012 v reprezentačních

prostorách nově

zrekonstruovaného Starého hradu

v Litoměřicích.

Význam této události potvrdila

účast významných hostů – ministra

obrany a senátora za Litoměřicko

Alexanda Vondry; ředitele

společnosti Lafarge Cement, a.s.,

Ing. Ivana Mareše; ředitele závodu

Louny – společnosti Swietelsky

stavební s.r.o. Reného Procházky;

předsedy ČKAIT Ing. Pavla Křečka;

prof. Ing. Miroslava Pavlíka,

CSc., prorektora ČVUT a předsedy

poroty; předsedy OHK Litoměřice

Mgr. Zbyňka Pěnky a další.

Soutěž se koná v sudých letech

od roku 2000. Vzhledem k tomu,

že z důvodu nevyjasněných kompetencí

se v roce 2010 nekonala,

letošní ročník se týkal staveb

uvedených do užívání za období

leden 2008 až prosinec 2010.

Výsledky

■ 1. cena a titul Stavba Ústeckého

kraje 2011

Domov důchodců v areálu seniorů –

Litoměřice

Přihlašující: ARCHATELIÉR

2000, a.s.

Domov důchodců je podle rozhodnutí

investora umístěn do bývalého

areálu městské porodnice

v prostoru Dómského pahorku.

Porota vysoce ocenila celkovou

urbanistickou a architektonickou

koncepci, která velice citlivě

reaguje na podmínky zástavby

lokality v městské památkové

rezervaci. Současně architekt

a jeho tým akceptovali potřebu

vyváženosti. Nastává tak potřebný

kontakt uživatelů se životem

bezprostředního okolí intravilánu

města. Propojuje se s intimitou

podmíněnou dokonalým funkčním

řešením skladby domů zkvalitňujícím

život v seniorském věku.

Porotu bezprostředně zaujalo

architektonické řešení tvarosloví

budov i barevné řešení, které se

jednoznačně hlásí k historickému

odkazu a výrazovým prostředkům

tohoto regionu, s patřičnou pokorou

k místní tradici. V základním

koncepčním principu se na páteřní

komunikaci napojují jednolůžkové

a dvoulůžkové pokoje s plnohodnotným

hygienickým zázemím

a nadstandardním interiérovým

vybavením. Současně porota

svým rozhodnutím ohodnotila

také zdařilou volbu konstrukčního

řešení, které umožnilo uplatnit

stávající technologickou úroveň

českého stavebnictví. Příkladem

může být realizace části budovy,

která je pro nezasvěceného pozorovatele

utajena, což je například

zvolený systém založení stavby.

Ocenění patří i velmi dobré úrovni

řemeslného zpracování detailů.

Dalším pozitivem je odpovídající

a požadované snížení provozní

energetické náročnosti, které bylo

součástí zadání.

Porota svým verdiktem potvrdila

také schopnost investora dosáhnout

požadovaných standardů EU

v rámci zlepšení pečovatelských,

rehabilitačních, zdravotnických

a dalších služeb pro pohodlí občanů.

■ Čestné uznání

Regenerace Křinického náměstí

v Krásné Lípě

Přihlašující: SaM silnice a mosty

Děčín a.s.

Jedním z nejvíce sledovaných

a obyvateli vnímaných veřejných

programů a projektů jsou investice

do veřejných prostor. Právě

z těchto důvodů zaujala porotu

vydařená regenerace náměstí

v Krásné Lípě. Původní plocha

náměstí, rozdělená dopravním

řešením, využívá kombinaci žulových

a betonových materiálů.

Celkový příznivý dojem spoluvytvářejí

předsazená schodiště

66 stavebnictví 08/12


▲ Zimní stadion Chomutov

a imitace toku původní říčky,

vytvořená v dlažbě včetně původního

mostku a sochařského

výtvarného díla. Porota rovněž

ocenila městský mobiliář, který

barevně kontrastuje s barvou

dlažeb. Realizaci velmi vhodně

doplňuje osvětlení, jež respektuje

půdorysný tvar náměstí.

Svým rozhodnutím porota vyjádřila

podporu tvorbě, která je založena

na funkčnosti všech detailů,

snaze investora zaměřené na

pohodlí uživatelů, ale především

se vrací ke kvalitě řemeslného

zpracování celé investiční akce.

■ 2. cena

Zimní stadion Chomutov

Přihlašující: Statutární město

Chomutov

Zimní stadion tvoří v rámci dlouhodobé

koncepce Integrovaného

plánu rozvoje města součást

komplexní revitalizace bývalého

areálu kasáren. Současné požadavky

na sportovní arény vyžadují

multifunkční vnitřní uspořádání

s odpovídající diváckou kapacitou,

což kultivovaná budova v blízkosti

Kamencového jezera splňuje.

Navíc se stává podnětem pro

naplnění dalších plánovaných

investičních akcí v podobě výstavby

fotbalového a atletického

stadionu i navazujícího kulturně-

-společenského centra s odpovídající

kapacitou parkovacích stání.

Celková architektonická, zdánlivě

jednoduchá koncepce modulů

řešených na vysoké technické

úrovni graduje v podobě výrazného

tvarového a konstrukčního

pojetí arény. Porota ocenila i estetické

ztvárnění jednotlivých částí,

které respektuje minimalistické

pojetí autora návrhu, ale umožňuje

i expresivně členitou strukturu

oddělující vnější prostor areálu od

vnitřního prostoru vlastní haly. Na

ocenění se podepisuje i koncept

statického řešení v podobě oblouku

se zavěšenými příhradovými

vazníky, což umožnilo maximální

snížení jejich výšky a ve svém

důsledku navýšení střední světlé

výšky v prostoru alternativního

využití arény. Dále porotu zaujala

důsledná snaha uspořit energii při

provozu budovy nejen v podobě

minimalizace objemu vytápěného

prostoru, ale i dalších opatření

v oblasti techniky prostředí staveb

umožňujících multifunkční využití

objektu. Jedná se o systém

regulace a zpětného využívání

odpadového tepla pomocí systému

tepelných čerpadel v úrovni

nízkopotencionálního využívání

tepla. Statutární město Chomutov

jako investor tak získává pro své

obyvatele první část ambiciózního

projektu rekreačního centra v sousedství

jedinečné přírodní lokality.

▲ Regenerace Křinického náměstí v Krásné Lípě – pískovcové sochy

▲ Lanová dráha na Větruši, Ústí nad Labem

■ 3. cena

Lanová dráha na Větruši

Přihlašující: Viamont DSP a.s.

Využití možného dopravního propojení

mezi obchodním centrem

a prostorem výletního zámečku

Větruše v Ústí nad Labem

provokovalo odbornou i laickou

veřejnost dlouhou dobu. Původní

pěší cesta ze středu města podél

meandru řeky Bíliny byla obtížně

prostupná. Porota proto ocenila

progresivní počin investora v podobě

nového propojení vzduchem.

Obnovila se tak původní

historická stopa pěšího spojení

a z toho vyplývající logické navýšení

návštěvnického potenciálu

zmíněné oblasti.

Dalším pozitivním faktorem při

rozhodování tohoto investičního

počinu byla zásada bezbariérového

řešení, které umožňuje přepravu

osob se sníženou schopností

pohybu a orientace, dětí i cestujících

s jízdními koly. Na spodní

stanici, v minulosti již stavebně

připravenou, navazuje vybudování

horní stanice, dislokované

do blízkosti zámečku Větruše.

Architektonické a konstrukční řešení

stanice vychází z požadavku

přímé vazby na původní budovu

včetně přístavby v podobě rozšíření

její hotelové části. Využívá

soudobých výrazových prostředků

celoplošného izolačního prosklení

i progresivních stavebních

technologií nosné konstrukce

s ohledem na kritérium trvanlivosti

a jednoduché údržby.

Ve svém hodnocení porota také

vysoce ocenila vlastní technologii

lanové dráhy dodanou zahraničním

výrobcem. Dvoustopá

kabinková dráha s kyvadlovým

provozem svými konstrukčními

parametry odpovídá všem provozním

a bezpečnostním požadavkům

na úrovni standardů EU.

Součástí slavnostního odpoledne

bylo dále předání Ceny ČKAIT

Ústeckého kraje projektantovi

a stavbyvedoucímu úspěšných

staveb. Ceny ČKAIT předávali

předseda ČKAIT Ing. Pavel Křeček

a předseda OK ČKAIT Ústí

nad Labem Ing. Martin Mandík.

Cenu ČKAIT Ústeckého kraje

2011 pro projektanta obdržel

Ing. Vladimír Janata, CSc., za

projekt originálního statického

řešení předpjaté ocelové konstrukce

zastřešení víceúčelové

haly v Chomutově. Cenu ČKAIT

Ústeckého kraje 2011 pro stavbyvedoucího

obdržel Martin Kománek

ze společnosti Viamont

DSP a.s. za vedení stavby Lanové

dráhy na Větruši v Ústí nad Labem

a náročnou koordinační činnost

mezi množstvím dodavatelů v náročných

podmínkách.

Po skončení slavnostní části byli

účastníci pozváni k diskuzi týkající

se přípravy dalšího ročníku

soutěže. Netradičně se totiž

předpokládá její konání v roce

2013 tak, aby do ní byly zahrnuty

stavby realizované v letech 2011

a 2012. ■

Informace: Ing. Martin Mandík,

předseda OK ČKAIT Ústí nad Labem

stavebnictví 08/12

67


stavba roku

text Ing. Anna Vlášková | foto archiv autorky

Dny stavitelství a architektury

Karlovarského kraje 2012

Jako jedna z hlavních akcí Dnů stavitelství

a architektury Karlovarského kraje 2012 se

uskutečnil již 12. ročník soutěže a přehlídky

Stavby Karlovarského kraje.

Po zkušenostech z předešlých

ročníků byla soutěž a přehlídka opět

rozdělena na dvě části – realizace

a projekty. Přihlášené stavby posuzovala

odborná porota i laická veřejnost,

která hlasovala na internetu.

Nejlepší stavby a projekty byly

vyhlášeny na slavnostním večeru

v Městském divadle v Karlových

Varech dne 7. června 2012.

▲ Ing. František Linda

▼ Interaktivní galerie Becherova vila, Karlovy Vary

Stavby Karlovarského

kraje 2012

■ Hodnocení odborné poroty

Stavby

1. místo: Využití Paláce princů

pro Městskou knihovnu v Ostrově

Investor: Město Ostrov

Architektonický návrh: JURICA a.s.

Projektant: JURICA a.s.

Zhotovitel: TIMA, spol. s r.o. –

obchodně výrobní služby

2. místo: Interaktivní galerie

Becherova vila, Karlovy Vary

Investor: Karlovarský kraj

Architektonický návrh: Ing. arch.

Miloslav Bokota, Ing. arch. Michal

Karas

Projektant: Ing. arch. Miloslav

Bokota

Zhotovitel: THERMIA-BAU a.s.

Technický dozor: INVESTON s.r.o.

3. místo: Revitalizace centra

vzdělávání ISŠTE Sokolov

Investor: Karlovarský kraj

Architektonický návrh: Milan Koucký

s.r.o.

Projektant: RECONSTRUCTION

s.r.o.

Zhotovitel: SYNER, s.r.o., Algon,

a.s., ISSO – Inženýrské stavby

Sokolov, s.r.o.

Technický dozor: INVESTON s.r.o.

Čestné uznání: za Významný

společenský přínos v regionu

Kulturní centrum Svoboda

v Chebu

Investor: Město Cheb

Architektonický návrh: Adam Rujbr

Architects s.r.o.

Projektant: Adam Rujbr Architects

s.r.o.

Zhotovitel: Algon, a.s., Metrostav a.s.

Technický dozor: INVESTON s.r.o.

Čestné uznání: za Podporu školství

a vzdělanosti

Centrum technického vzdělávání

Ostrov

Investor: Střední průmyslová škola

Ostrov, Karlovarský kraj

Architektonický návrh: A69 – architekti

s.r.o.

Projektant: RECONSTRUCTION s.r.o

Zhotovitel: Sdružení CTV Ostrov,

Metrostav a.s.

Čestné uznání: za Příkladnou

privátní investici

SPA & Kur Hotel Harvey, Františkovy

Lázně

▼ Obvodní oddělení Policie ČR, Karlovy Vary

Investor: Harvey a.s.

Architektonický návrh: Ing. Jiří

Treybal – TMS projekt Strakonice

Projektant: Ing. Jiří Treybal,

MS architekti s.r.o.

Zhotovitel: HYPERSTAVEBNINY

CZ, a.s.; Metrostav a.s.

Technický dozor: INVESTON s.r.o.

Projekty

1. místo: Víceúčelová naučná

stezka klášter – město Teplá

Investor: Město Teplá, Obermayer

Albis – Stavoplan, spol. s r.o.

Architektonický návrh: Obermayer

Albis – Stavoplan, spol. s r.o.

Projektant: Obermayer ALBIS –

Stavoplan spol. s r.o.

■ Cena hejtmana Karlovarského

kraje

Revitalizace centra vzdělávání

ISŠTE Sokolov

■ Cena primátora města Karlovy

Vary

Obvodní oddělení Policie ČR

Investor: Krajské ředitelství policie

ČR Karlovarského kraje

Architektonický návrh: TORION,

projekční kancelář, s.r.o.

Projektant: TORION, projekční

kancelář, s.r.o.

Zhotovitel: SILBA-Elstav s.r.o

68 stavebnictví 08/12


▲ SPA & Kur Hotel Harvey, Františkovy Lázně

▲ Využití Paláce princů pro Městskou knihovnu v Ostrově

■ Cena veřejnosti

Stavba

Využití Paláce princů pro Městskou

knihovnu v Ostrově (1172

hlasů)

Projekt

Naučná stezka klášter – město

Teplá (2749 hlasů)

■ Označení Ohrožená památka

Karlovarska

Zřícenina hradu Andělská Hora

(1164 hlasů)

■ Výsledky soutěže Středních

průmyslových škol stavebních

Ročníkové projekty

1. místo: Miroslav Fízik, Střední

odborná škola a Střední odborné

učiliště Horšovský Týn

2. místo: Jan Jablončík, Střední

odborná škola stavební Karlovy

Vary

3. místo: Jan Buchlák, Střední

průmyslová škola a Obchodní akademie

Kadaň

Celkové hodnocení škol

1. místo: Střední průmyslová

škola stavební v Plzni – Tomáš

Rendl, Petra Schůtová, Michaela

Mentbergerová

2. místo: Střední průmyslová

škola stavební a Obchodní akademie

Kadaň – Jan Buchlák, Petr

Moschner, Martin Hladík

3. místo: Vyšší odborná škola

a Střední průmyslová škola

stavební Děčín – Jaroslav Kaňka,

Jakub Flek, Jiří Klofák

■ Osobnost stavitelství

Ing. František Linda (in memoriam)

Významný dlouholetý člen a místopředseda

Regionálního stavebního

sdružení Karlovy Vary, první

porevoluční starosta města Cheb,

výrazná osobnost mezi podnikateli

i ve veřejném a společenském

životě. Podílel se na významných

stavbách na západě Čech, především

v Chebu a ve Františkových

Lázních.

Seznam všech staveb a projektů,

které se zúčastnily soutěže,

i další podrobnosti lze nalézt na

www.stavbykarlovarska.cz. ■

Autorka:

Ing. Anna Vlášková,

Regionální stavební sdružení Karlovy

Vary

inzerce

Suso_PR_185x125.indd 1 18.7.12 10:41

stavebnictví 08/12

69


stavba roku

text redakce | foto archiv Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství

Stavba roku Středočeského kraje 2012

Vyhlášení výsledků soutěže

Letošní ročník byl první, premiérový. Přihlásilo se do

něj celkem dvacet devět staveb. Titul získlala Revitalizace

historického jádra města Slaný, konkrétně

rekonstrukce obloukového kamenného mostu s

vodním příkopem – respektovala památkovou zónu

a zároveň splnila novodobé technické požadavky.

■ Titul Stavba roku Středočeského

kraje

Revitalizace historického jádra

města Slaný

Autor: prof. Ing. arch. Jaroslav

Sýkora, DrSc.

Dodavatel: POHL cz, a.s.

Stavbyvedoucí, aut. os.: Ing. Karel Biskup

Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Jan

Mrzílek

Investor: město Slaný

■ Cena za nejlepší stavbu určenou

k veřejnému účelu, Cena

veřejnosti

Nová radnice Milovice

Autoři: ai5 s.r.o. – MgA. Mikuláš

Medlík, MgA. Přemysl Kokeš,

Ing. Jaroslav Kroupa, Ing. Bohuslav

Mansfeld

Projektanti: Ing. Bohuslav Mansfeld,

Ing. Jaroslav Kroupa

Dodavatel: KONSTRUKTIVA KON-

SIT a.s.

Stavbyvedoucí, aut. os.: Ing. Lukáš

Galert

Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Jaroslav

Kroupa

Investor: město Milovice

■ Cena za nejlepší rekonstrukci

památkového objektu

▲ Revitalizace historického jádra města Slaný (Stavba roku Středočeského kraje)

Muzeum Dobrovice

Autoři: akad. arch. Vladimíra Axmannová,

Ing. Petr Wudy, Ing. Roman

Renč, Ing. František Bartoš; SGL

projekt, s.r.o. – akad. arch. Jiří Javůrek,

Ing. arch. Silvie Bednaříková

Dodavatel: Metrostav a.s., divize 1

Stavbyvedoucí, aut. os.: Pavel

Szmek, Jan Papík, Karel Šubrt,

Jaroslav Krkavec

Investor: Dobrovická muzea, o.p.s.

■ Cena za nejlepší investiční

záměr

Obnova historického centra

města Vlašim

Autoři: ARCHITEKTONICKÝ ATE-

LIÉR 2H s.r.o. – Ing. arch. Ivan Hořejší,

Ing. arch. Jan Hořejší

Dodavatel: STRABAG a.s., odštěpný

závod Praha, oblast Jih

Stavbyvedoucí, aut. os.: Ing. Vlastimil

Ptáček

Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. arch.

Ivan Hořejší

Investor: město Vlašim

■ Cena za dopravní infrastrukturu

Rekonstrukce železničního mostu

v Kolíně

Autoři: Ing. Jiří Schindler, Ing. Pavel

Ryjáček, Ph.D., Ing. Pavel Očadlík,

Ing. Jan Henzl

Projektant: Sdružení VPÚ DECO

PRAHA a SUDOP Praha, zmocněnec

VPÚ DECO PRAHA a.s.

Dodavatel: sdružení Viamont

DSP, Eurovia CS a EDS hold,

zastoupené společností Viamont

DSP a.s.

Stavbyvedoucí, aut. os.: Dipl. Ing.

Bedřich Šafařík

Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Jiří

Schindler

Investor: Česká republika, Ředitelství

vodních cest ČR

■ Cena za stavbu, která nejlépe

rozvíjí kulturní hodnoty krajiny

nebo okolní zástavby

Obnova rybniční soustavy Černý

kříž

Autor a projektant: Ing. Martin

Poláček

Dodavatel: PAS PLUS s.r.o.

Stavbyvedoucí, aut. os.: Ing. David

Bosák

Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Martin

Poláček

Investor: AGRO BIO PRO s.r.o.

■ Cena za drobnou architekturu

v krajině

Kaple St. Pierre

Autoři: Ateliér Mozkyt – Ing. arch.

Rudolf Grimm, Ing. arch. Jiří Dostál

Dodavatel: STAVAKU, s.r.o.

Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. arch.

Oliver Kálnássy

Investor: Jan Maštalíř

■ Cena hejtmana Středočeského

kraje

Rekonstrukce ulic a dlažeb historického

jádra města Kutná Hora

Autor a projektant: Ing. Miroslav

Ondrák

Dodavatel: SILNICE ČÁSLAV –

HOLDING, a.s.

Stavbyvedoucí, aut. os.: Jitka Kabátková

Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Jiří

Kejval

Investor: město Kutná Hora

▼ Kaple St. Pierre (Cena za drobnou architekturu v krajině)

▼ Rekonstrukce železničního mostu v Kolíně (Cena za dopravní infrastrukturu)

70 stavebnictví 08/12


infoservis

Rekonstrukce fasády Národního divadla

V červnu byla slavnostně zahájena dlouho očekávaná

rekonstrukce fasády historické budovy

Národního divadla. I když budou náročné stavební

úpravy ukončeny až na konci roku 2015, chod

divadla nebude nijak zásadně omezen.

▲ Obvodový plášť historické budovy

před rekonstrukcí

inzerce

Návštěvníci budou moci do budovy

vstoupit jak hlavním vchodem

z Národní třídy, tak i bezbariérovým

vchodem z Masarykova

nábřeží. Dopravní provoz v okolí

historické budovy Národního divadla

nebude vlivem stavebních

prací přerušen.

„Rekonstrukce Zítkovy budovy je

náročný projekt, který vzhledem ke

stavu obvodového pláště budovy

nelze odkládat,“ řekl PhDr. Ondřej

Černý, ředitel Národního divadla,

na tiskové konferenci uspořádané

11. června v hlavním foyeru historické

budovy divadla.

Generální opravou projde obvodový

plášť historické budovy, a to včetně

všech plošných, plastických, zdobných

a uměleckých prvků z kamene,

omítky i štuku a také oplechovaných

částí fasády, mříží, podstavců,

nástěnných maleb, výplní otvorů,

teras a balkónů. Součástí zakázky

je rovněž vnější stožárové osvětlení

budovy, dlažba pod vstupním

portikem a kočárovnou, vnější zóny

pro očištění obuvi, podstavce trig

a balustrádové zábradlí mostu nad

Divadelní ulicí.

„Provoz divadla i jeho vnější vzhled

bude v průběhu stavebních prací zasažen

co nejméně,” řekl Ing. Michal

Štefl, předseda představenstva

a generální ředitel společnosti OHL

ŽS, a.s.

Rekonstrukce tedy bude probíhat

ve čtyřech samostatných etapách,

opláštěna bude vždy pouze jedna

fasáda. Po dobu rekonstrukce fasády

na Národní třídě i fasády na

Masarykově nábřeží zajistí chodcům

bezpečný průchod podchozí lešení.

V první etapě, jež právě začala

a bude trvat přibližně rok, se opraví

balkóny a terasy po celém obvodu

budovy a zrekonstruuje severní fasáda,

tedy průčelí na Národní třídě.

Návštěvníkům bude zajištěn bezpečný

a pohodlný přístup k hlavnímu

vchodu. Stavební práce druhé a třetí

etapy rekonstrukce budou mít na návštěvníky

minimální dopad. Poslední

etapa, tedy oprava fasády směrem

k Vltavě, se uskuteční v roce 2015

a bezbariérový vchod do budovy

stavbou nebude omezen.

Národní kulturní památka bude

po dobu rekonstrukce pod stálou

kontrolou Národního památkového

ústavu, v čele s PhDr. Pavlem

Jeriem. Rekonstrukci předcházel

důkladný restaurátorský průzkum

a podílí se na ní řada odborníků

z Akademie výtvarných umění

v Praze, Univerzity Karlovy, VŠCHT

v Praze či Akademie věd ČR. Projektovou

dokumentaci zpracovala

společnost OMNIA projekt, s.r.o.,

dodavatelem stavby je společnost

OHL ŽS, a.s., divize Plzeň.

Celkové náklady dosáhnou výše

78,81 milionů Kč (bez DPH). ■

stavebnictví 08/12

71


infoservis

Veletrhy a výstavy

31. 8–2. 9. 2012

KLADENSKÝ VELETRH 2012

III. ročník veletrhu stavebnictví,

automobilů, bytového zařízení,

zahradnictví a hobby

Kladno – Rozdělov,

Kladenská sportovní hala,

Sportovců 817

E-mail: dostal@omnis.cz

4.–7. 9. 2012

AQUA-THERM 2012

Mezinárodní výstava

vodohospodářství

Kazachstán, Atakent

Exhibition Centre, Almaty

E-mail: ite@a-print.cz

www.aquatherm-almaty.kz

4.–7. 9. 2012

KAZBUILD 2012

19. ročník mezinárodního

veletrhu stavebnictví a interiérů

Kazachstán, Atakent

Exhibition Centre,

Almaty,

E-mail: ite@a-print.cz

www.kazbuild.kz

10.–12. 9. 2012

BALTICBUILD 2012

16. ročník mezinárodního

veletrhu stavebnictví

a interiérů

Rusko, Petrohrad,

Veletržní areál Lenexpo,

Bolshoi prospekt 103

E-mail: ite@a-print.cz

www.balticbuild.primexpo.com

18.–22. 9. 2012

FOR WASTE 2012

7. mezinárodní veletrh

nakládání s odpady, recyklace,

průmyslové a komunální ekologie

Praha 9 – Letňany,

Beranových 667

E-mail: forfamily@abf.cz

www.waste.cz

18.–22. 9. 2012

FOR ARCH 2012

23. mezinárodní stavební veletrh

Praha 9 – Letňany, Beranových 667

E-mail: forarch@abf.cz

www.forarch.cz

18.–22. 9. 2012

FOR ELEKTRO 2012

5. veletrh elektrotechniky,

osvětlovací techniky

a zabezpečovacích systémů

Praha 9 – Letňany, Beranových 667

E-mail: forelektro@abf.cz

www.for-elektro.cz

18.–22. 9. 2012

FOR THERM 2012

3. veletrh vytápění,

alternativních zdrojů

energie a vzduchotechniky

Praha 9 – Letňany, Beranových 667

E-mail: forarch@abf.cz

www.for-therm.cz

18.–22. 9. 2012

SPORT TECH 2012

4. veletrh sportovních staveb,

jejich technologií a vybavení

Praha 9 – Letňany, Beranových 667

E-mail: sporttech@abf.cz

www.sporttech.cz

18.–22. 9. 2012

BAZÉNY, SAUNY

& SPA 2012

7. mezinárodní veletrh bazénů,

bazénových technologií

a saun

Praha 9 – Letňany,

Beranových 667

E-mail: bazeny@abf.cz

www.vystava-bazeny.cz

Odborné semináře

a konference

13. 8. 2012

CADKON RCD

Školení

Brno, Křenová 52,

AB studio (učebna)

E-mail: recepce@abstudio.cz

13.–14. 8. 2012

CADKON + Vzduchotechnika

Školení

Praha, Jeremenkova 90a

E-mail: recepce@abstudio.cz

14.–15. 8. 2012

10. výročí povodně 2012

Odborná konference

Praha 1,

Nová radnice,

Mariánské náměstí 2

E-mail: becvar@csvts.cz

15.–16. 8. 2012

AutoCAD LT

Školení

Brno, Křenová 52,

AB studio (učebna)

E-mail: recepce@sbstudio.cz

16. 8. 2012

Zdravé bydlení

Odborný seminář

Brno, Národní stavební

centrum s.r.o.,

Bauerova 10

E-mail:

svobodova@stavebnicentrum.cz

www.stavebnicentrum.cz

20. 8.–7. 12. 2012

Osoba odborně způsobilá pro

úkoly v prevenci rizik v oblasti

BOZP

Rekvalifikační program

Praha 1, Výzkumný ústav

bezpečnosti práce, v.v.i.,

Jeruzalémská 9

E-mail: neumannovab@vubp-praha

23. 8. 2012

Umění vyjednávání, argumentace

a přesvědčování

Odborný seminář

Brno, Národní stavební

centrum s.r.o., Bauerova 10

E-mail:

svobodova@stavebnicentrum.cz

www.stavebnicentrum.cz

23. 8. 2012

Setkání lídrů českého stavebnictví

2012/H2

Diskuzní setkání zástupců státu,

klíčových představitelů největších

stavebních společností

a médií v letech 2012 a 2013

Praha 8, Pobřežní 1a,

KPMG Česká republika

E-mail: konference@ceec.eu

28. 8. 2012 a 30. 8. 2012

Technické požadavky

na stavební výrobky

Odborný seminář

Brno, Národní stavební

centrum s.r.o., Bauerova 10

E-mail:

svobodova@stavebnicentrum.cz

www.stavebnicentrum.cz

30. 8. 2012

Příprava k autorizačním

zkouškám ČKAIT

Intenzivní školení ke zkoušce

Praha 9, Lisabonská 2394/4

E-mail: studio@studioaxis.cz

www.studioaxis.cz

30.–31. 8. 2012

Revit Architecture

Školení

Praha, Jeremenkova 90a,

E-mail: recepce@abstudio.cz

31. 8. 2012

Kolaudace a zápisy

nových staveb do katastru

nemovitostí

Odborný seminář

Brno, Národní stavební

centrum s.r.o.,

Bauerova 10

E-mail:

svobodova@stavebnicentrum.cz

www.stavebnicentrum.cz

3.–4. 9. 2012

AutoCAD

Školení

Praha, Jeremenkova 90a,

E-mail: recepce@abstudio.cz

6. 9. 2012

Rizika spojená se stavební

výrobou

Odborný seminář

Brno, Národní stavební

centrum s.r.o.,

Bauerova 10

E-mail:

svobodova@stavebnicentrum.cz

www.stavebnicentrum.cz

10.–11. 9. 2012

Osoba odborně

způsobilá pro úkoly

v prevenci rizik v oblasti

BOZP

Rekvalifikační program

Praha 1, Výzkumný ústav

bezpečnosti práce, v.v.i.,

Jeruzalémská 9

E-mail:

neumannovab@vubp-praha

10. 9.–12. 12. 2012

Manažer bezpečnosti práce

Distanční nadstavbové vzdělávání

akreditované MŠMT

Praha 1, Výzkumný ústav

bezpečnosti práce, v.v.i.,

Jeruzalémská 9

E-mail:

neumannovab@vubp-praha

11. 9.–8. 11. 2012

Osoba odborně způsobilá

na úseku požární ochrany

Vzdělávací program

akreditovaný MŠMT

72 stavebnictví 08/12


Praha 1,

Výzkumný ústav

bezpečnosti práce, v.v.i.,

Jeruzalémská 9

E-mail:

neumannovab@vubp-praha

11. 9. 2012

Technický dozor investora

Odborný seminář

Součást celoživotního

vzdělávání ČKAIT a ČKA

Praha 9,

Lisabonská 2394/4

E-mail: studio@studioaxis.cz

www.studioaxis.cz

13. 9. 2012

Technický dozor investora

Odborný seminář

Součást celoživotního

vzdělávání ČKAIT a ČKA

Ostrava – Pustkovec,

Technologická 372/2

E-mail: studio@studioaxis.cz

www.studioaxis.cz

13.–15. 9. 2012

EMTECH 2012

6. ročník mezinárodní konference

Praha 6, ČVUT v Praze,

Fakulta elektrotechnická

E-mail: baloumil@fel.cvut.cz

20. 9. 2012

Stavební stroje a stavební

mechanizmy

Odborný seminář

Brno, Národní stavební

centrum s.r.o., Bauerova 10

E-mail:

svobodova@stavebnicentrum.cz

www.stavebnicentrum.cz

25. 9. 2012

Novela zákona č. 184/2006 Sb.,

o odnětí nebo omezení vlastnického

práva k pozemku

nebo ke stavbě (zákon

o vyvlastnění)

Odborný seminář

Praha 1, ČVTSS,

Novotného lávka 5

E-mail: cvtss@cvtss.cz

www.cvtss.cz

26. 9. 2012

Novela zákona č. 183/2006 Sb.,

o územním plánování

a stavebním řádu

(stavební zákon)

Odborný seminář

Praha 1, ČVTSS,

Novotného lávka 5

E-mail: cvtss@cvtss.cz

www.cvtss.cz

Odborné semináře ČKAIT v září

■ 12. 9. 2012 od 10.00 hod.

Bezbariérové užívání staveb

Přednášející: Ing. Renata

Zdařilová, Ph.D.

Nové požadavky vyhlášky

č. 398/2009 Sb., o obecných

technických požadavcích

zabezpečující bezbariérové

řešení staveb.

■ 13. 9. 2012 od 14.00 hod.

Autorská práva ve výstavbě

Přednášející: JUDr. Jiří Kadlec

Proces výstavby a jeho charakteristika.

Architektonické dílo,

práva a jeho specifické znaky,

užití a licence. Dílo vytvořené

na objednávku, zaměstnanecké

dílo a kolektivní dílo.

■ 18. 9. 2012 od 14.00 hod.

Vady související s výkonem

činnosti autorizovaných

osob

Přednášející: Ing. Ladislav Bukovský,

Mgr. Miroslav Šianský

Definice vad, odlišnosti mezi

obchodněprávními a občanskoprávními

vztahy, spotřebitelské

smlouvy, příklady často se

opakujících vad u staveb.

■ 19. 9. 2012 od 14.00 hod.

Jak bránit starou Prahu –

pražská architektura a „developerský

pragmatizmus“

Přednášející: Ing. arch. Martin

Krise, PhDr., Richard Biegel,

Ph.D.

Informace o 110 letech činnosti

členů Klubu Za starou Prahu.

Historie Karlova mostu, Petřínské

serpentiny a tunelu, Kampy

atd. Bilance uplynulého dvacetiletí

v pražské architektuře.

■ 21. 9. 2012 od 10.30 hod.

Co hrozí panelovým domům

při neodborném zásahu

Přednášející: Ing. Vrba, CSc.,

a kol.

Normové požadavky na mechanickou

odolnost a stabilitu

panelových domů, požadavky

na zřizování otvorů, tuhost

styků stěnových a stropních

dílců, výpočtové modely atd.

Podrobné informace k uvedeným

seminářům naleznete na:

www.ckait.cz.

inzerce

stavebnictví 08/12

73


v příštím čísle

09/12 | září

ediční plán 2012


Zářijové číslo časopisu se zaměří

na progresivní materiály a technologie

a jejich uplatnění. Existuje

již na trhu ČR dostatečná nabídka

stavebních materiálů a komponentů,

aby se staly běžnou

součástí sortimentu pro výstavbu

pasivních a nulových domů?

Zajímavý článek seznámí také

s detaily Nařízení pro stavební

výrobky č. 305/2011 (CPR), které

začne platit od 1. července 2013.

Číslo 09/12 vychází 7. září

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Český svaz stavebních inženýrů

časopis

Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

ediční plán 2012

pozice na trhu

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Český svaz stavebních inženýrů

časopis

Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

www.casopisstavebnictvi.cz

předplatné

Celoroční předplatné (sleva 20 %):

544 Kč včetně DPH, balného

a poštovného

Objednávky předplatného

zasílejte prosím na adresu:

EXPO DATA spol. s r.o.

Výstaviště 1, 648 03 Brno

(IČO: 44960751,

DIČ: CZ44960751,

OR: Krajský soud v Brně,

odd. C, vl. 3809,

bankovní spojení: ČSOB Brno,

číslo účtu: 377345383/0300)

Věra Pichová

Tel.: +420 541 159 373

Fax: +420 541 153 049

E-mail: pichova@expodata.cz

Předplatné můžete objednat

také prostřednictvím formuláře

na www.casopisstavebnictvi.cz.

Ročník VI

Číslo: 8/2012

Cena: 68 Kč vč. DPH

Vydává: EXPO DATA spol. s r.o.

Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno

IČ: 44960751

Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2

Tel.: +420 227 090 500

Fax: +420 227 090 614

E-mail: redakce@casopisstavebnictvi.cz

www.casopisstavebnictvi.cz

Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský

Tel.: +420 602 542 402

E-mail: taborsky@casopisstavebnictvi.cz

Redaktor: Petr Zázvorka

Tel.: +420 728 867 448

E-mail: zazvorka@casopisstavebnictvi.cz

Redaktorka odborné části:

Ing. Hana Dušková

Tel.: +420 227 090 500

Mobil: +420 725 560 166

E-mail: duskova@casopisstavebnictvi.cz

Inzertní oddělení:

Manažeři obchodu:

Daniel Doležal

Tel.: +420 602 233 475

E-mail: dolezal@casopisstavebnictvi.cz

Igor Palásek

Tel.: +420 725 444 048

E-mail: palasek@casopisstavebnictvi.cz

Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek,

doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D.,

Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská,

Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda),

Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová

Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl

Tel.: +420 541 159 374

E-mail: gabzdyl@expodata.cz

Předplatné: Věra Pichová

Tel.: +420 541 159 373

Fax: +420 541 153 049

E-mail: pichova@expodata.cz

www.casopisstavebnictvi.cz

Kontakt pro zaslání edičního plánu 2012 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě:

Věra Pichová

tel.: +420 541 159 373, fax: +420 541 153 049, e-mail: pichova@expodata.cz

74 stavebnictví 08/12

pozice na trhu

časopis

Stavebnictví je členem

Seznamu recenzovaných

periodik vydávaných

v České republice*

*seznam zřizuje

Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR

Tisk: EUROPRINT a.s.

Náklad: 32 650 výtisků

Povoleno: MK ČR E 17014

ISSN 1802-2030

EAN 977180220300508

Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa

© Stavebnictví

All rights reserved

EXPO DATA spol. s r.o.

Odborné posouzení

Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví

podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení.

O tom, které články budou odborně posouzeny,

rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty

(nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž

určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři

recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých

příspěvcích posudky recenzentů.

Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem.

Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě

bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce

neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích

autorů a za obsah zveřejněných dopisů.


DECEUNINCK SE MĚNÍ NA INOUTIC

BUDOUCNOST SE OTEVÍRÁ

Inoutic – společně vstříc budoucnosti

Německá společnost Inoutic, člen Deceuninck Group, se již více než padesát

let věnuje vývoji energeticky účinných řešení, jejichž výsledkem jsou vysoce

inovativní výrobky a služby. Inoutic nastavuje standardy kvality v oblasti

funkčnosti, spolehlivosti a maximální preciznosti. Abychom upevnili naši pozici

předního evropského výrobce plastových okenních a dveřních profilů, budeme

nadále naše know-how poskytovat pod jednou značkou:

Deceuninck se mění na Inoutic.

U f

= 0,95

W/m 2 K

Otevřete okna do svojí budoucnosti a staňte se našimi partnery.

www.inoutic.cz/budoucnost

More magazines by this user
Similar magazines