informační technologie - Časopis stavebnictví

casopisstavebnictvi.cz

informační technologie - Časopis stavebnictví

2009

11–12/09

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Český svaz stavebních inženýrů

Svaz podnikatelů stavebnictví v ČR

časopis

MK ČR E 17014

Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs

informační

technologie

interview: Svatopluk Zídek

Národní kulturní památka Vyšehrad

polemika: Most u Suchdola

www.casopisstavebnictvi.cz


editorial

Vážení čtenáři,

prvního října jsem odevzdal do

tisku číslo časopisu, na jehož šesté

straně byla aktualita o plánovaném

vzniku nadačního fondu pro oběti

nehod ve stavebnictví. Den na to

se v Soukenické ulici v Praze zřítily

stropy opravovaného domu. Jedna

z prvních zpráv hovořila o možných

obětech, jelikož se v troskách

našly čtyři přilby. Chvíli trvalo, než

se skutečně přišlo na to, že čtyři

dělníci chybí. Kdo to je? Nikdo neví,

jsou to cizinci. Čtyři bezejmenné

přilby, čtyři bezejmenná těla, snad

z Bulharska. Osmery zlámané ruce,

které si podle počátečních výsledků

vyšetřování samy podkopaly

svůj hrob.

Tyto kusé informace mně připomněly

historku (bohužel asi velmi

typickou), kterou vyprávěl majitel

menší stavební firmy. Dělníkovi

nařídil bourat strop. Ten vzal sbíječku

a vysekal kolem sebe kruh,

aby se jím vzápětí propadl o patro

níž. Naštěstí se „jen“ zle polámal.

A reakce majitele stavební firmy,

jehož okamžitě zavolali na místo

nehody?

„Hodil jsem za ním svoji přilbu,

protože žádnou neměl. Jinak by

byl soud,“ vyprávěl. Pak se zavolala

ambulance, policie. Nevím, jak vše

skončilo, ale onoho majitele stavební

firmy znám delší dobu a věřte, je

to slušný a zodpovědný člověk.

Proto mě po přečtení prvních

zpráv o nehodě v Soukenické ulici

napadla morbidní myšlenka, jestli

náhodou nestojí dostatečně daleko

za zborceným domem čtyři živá

těla se čtyřmi hlavami bez přileb,

které letěly za jejich nešťastnými

kamarády…

V našich kauzách soudního znalce

autoři vždy dospějí k závěru, že

k nehodě vedlo mnoho příčin od

špatně zpracované projektové dokumentace

přes chybu na stavbě

po mizerné počasí. Nikdo ze soudních

znalců ale nekonstatoval jako

jednu ze zásadních příčin neštěstí

lidskou hloupost a lhostejnost. Přitom

jsou to nutné a často i dostačující

podmínky téměř všech selhání

lidského faktoru. Jistěže jsou právě

tyto faktory pro znalecký posudek

irelevantní, ale ve skutečnosti jsou

nejpodstatnější.

Svatopluk Zídek, Osobnost stavitelství

roku 2009 a osobnost sama

o sobě, strávil jako stavbyvedoucí

hodně let své kariéry.

„Stavbyvedoucí je člověk, který

může hodně zkazit ale taky hodně

zachránit. Stavbu zná nejlépe ze

všech. Proto musí mít v hlavě

mozek a v něm nejen znalosti a zkušenosti,

ale i zdravý rozum a hlavně

ho práce musí bavit,“ říká.

Jenže jestli má stavbě velet všemi

kvalitami ověnčený jedinec,

musí mu být nabídnuta adekvátní

odměna a hlavně společenská

prestiž, minimálně v očích odborné

veřejnosti. A tu v České republice

stavbyvedoucí nemají. Ani v očích

odborné veřejnosti. Tím se kruh

uzavírá. Schopní a své práci oddaní

lidé půjdou raději jinam a nabídnou

tak prostor hlouposti a lhostejnosti.

Že přeháním? Určitě. Hned o pár

stránek dál mé řeči o neschopnosti

a ignoraci cupuje ve svém interview

Iva Pecháčková – stavbyvedoucí,

jež úspěšně „odkočírovala“ krásnou

a oceněnou stavbu knihovny

v Hradci Králové. A touží po další.

Nejen Vám, dobrým stavbyvedoucím,

ale i všem čtenářům a kolegům

přeji s předstihem podzimnězimního

dvojčísla krásné svátky

a šťastný vstup do roku 2010.

Jan Táborský

šéfredaktor

taborsky@casopisstavebnictvi.cz

inzerce

stavebnictví 11–12/09 3


obsah

11–12/09 listopad–prosinec

2009

10–14 3 editorial

speciál

Dům The Bird nadchnul veřejnost

Cenu veřejnosti soutěže Stavba roku 2009 získal dům The Bird. Projektanti

jsou vůči této nákladné stavbě daleko zdrženlivější. Nicméně

v ČR není mnoho domů tak vybavených moderními technologiemi.

Zelená úsporám a projektanti V

Jednou z mnoha skupin, bojujících s administrativou programu

Zelená úsporám, jsou výrobci a dovozci tepelných čerpadel. Trápí

je hlavně nekvalitní produkty na Seznamu výrobků a technologií.

časopis

stavebnictví

4 obsah

5 aktuality

DSA 2009

6 Změnily se Dny stavitelství a architektury? Ano, ale ne vždycky k lepšímu

interview

8 Nejen industriální stopy Svatopluka Zídka

16 Splněné přání paní stavbyvedoucí

stavba roku

10 V podhůří Beskyd hnízdí dům The Bird

památková péče

20 Stavební proměny NKP Vyšehrad

téma: informační technologie

26 Řízení stavebních zakázek – vybrané

problémy k řešení a podpora IT, Ing. Jaroslav Juroš

29 Koncept inteligentních budov, prof. Ing. Karel Kabele, CSc.

32 Inteligentní systémy řízení osvětlení, Ing. Pavel Šobra

36 Metodika návrhu řízení a monitorování

energetických systémů budov, Ing. Petr Brůha

40 K modernímu pojetí operativní evidence stavebních procesů,

prof. Ing. Čeněk Jarský, DrSc.

konstrukční systémy

44 Dřevo a vícepodlažní budovy

rekonstrukce

49 Vítkovský památník po rekonstrukci

polemika

50 Most u Suchdola na severní části SOKP

recenze

53 Antonín Pechal: Mosty

reakce

54 Pozemní stavby, architektura

produkty IT

56 Nástroje a podklady pro rozpočtování a kalkulace stavebních zakázek

60 Projektová řešení systému euroCALC

62 svět stavbařů

Pátý ročník soutěže Stavba roku Libereckého kraje 2009

63 infoservis

65 materiály

Modré akustické systémy Rigips

66 v příštím čísle

foto na titulní straně: rotunda sv. Martina na Vyšehradě, Tomáš Malý

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Český svaz stavebních inženýrů

Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

časopis

speciál

firmy

ekonomika

soutěže

■ 7. prosince 2009 vyjde speciál časopisu Stavebnictví

zaměřený na hospodářskou situaci ve stavebním

průmyslu

■ pro všechny pravidelné odběratele časopisu bude

tento speciál v podobě elektronického magazínu na:

www.casopisstavebnictvi.cz/prosincovy_special


aktuality

inzerce

www.portadoors.cz

Obnova vily Tugendhat

z evropských prostředků

Obnovu památkově chráněné vily

Tugendhat, která je jako jediná

česká stavba moderního umění

zapsaná na seznamu kulturního

dědictví UNESCO, zaplatí město

Brno zčásti z evropské dotace.

Podle náměstka brněnského

primátora Ladislava Macka lze

z unie čekat kolem 100 milionů Kč.

Náklady na obnovu se odhadují

na 160 milionů Kč. Město zároveň

vybírá firmu, která obnovu

vily včetně projektové dokumentace

zajistí. Vypsalo soutěž,

nabídky budou známy ve druhé

polovině listopadu.

Obnova vily Tugendhat se připravuje

několik let. Vila je na seznamu kulturního

dědictví UNESCO zapsaná

od roku 2001 a o nutné obnově

se mluví právě od té doby. Letos

památkáři dali městu termíny, do

kdy musí jednotlivé části vily, které

jsou v havarijním stavu, opravit.

První z nich mají být v pořádku příští

rok. Podle Macka památkáři snad

k sankcím nesáhnou, když uvidí pokroky.

Doposud obnovu vily brzdily

spory projektantů o podobu projektu

obnovy brněnské památky. O věci

několikrát protichůdně rozhodovaly

soudy i antimonopolní úřad. ■

PORTA DOORS

Váš partner v investicích

Bližší informace o dostupnosti našich výrobků obdržíte na číslech:

▲ Praha má jedno z největších Porsche Center v celé střední Evropě. V novém

Porsche Centru s prodejní plochou 2000 m 2 návštěvníci naleznou až

12 vystavených nových modelů stuttgartské značky. Servisní zázemí pak

disponuje deseti samostatnými pracovišti a je vybaveno nejmodernější

diagnostikou a opravárenskou technikou.

Holovousy

Svartes: 493 620 210, info@svartes.cz

Mladá Boleslav

MB - interiéry, Michal Brzobohatý:

326 726 333, klika@mbinteriery.cz

Praha

Atex Planá: 224 253 010, info@atex-plana.cz

Darte: 283 893 630-3, info@darte.cz

Rovel Cz: 725 832 995, dvere@rovelcz.cz

Woodcote ČR: 226 539 146, objednavkyporta@woodcote.cz

stavebnictví 11–12/09 5

Porta KMI Poland +48 58 6778 100, info@porta.com.pl


DSA 2009

text: Jan Táborský

foto: DSA

Změnily se Dny stavitelství a architektury?

Ano, ale ne vždycky k lepšímu

DSA 2009 zažily už ve svém třetím ročníku zásadní

obměnu svých stěžejních akcí. Mezi ty počítám

Den otevřených dveří na stavbách a školách, soutěž

Stavba roku spojenou s galavečerem, Setkání

stavbařů v Senátu PČR a Inženýrský den.

Vezmeme-li to od konce, tak Inženýrský

den se letos nekonal, protože

bude pořádán každý druhý rok. Asi

dobré rozhodnutí, protože prestižní

setkání není lehké každý rok tematicky

naplnit.

Setkání v Senátu PČR: jasný progres

a letošní nejpovedenější akce Dnů

stavitelství a architektury. Důstojnou

atmosféru doplnil rozšířený program,

jenž byl dříve omezen na proslovy

osobností stavebnictví. Letos

ve Valdštejnském paláci například

převzal ocenění Osobnost stavitelství

Ing. Svatopluk Zídek a může si

blahopřát, že tomu tak nebylo na

inzerce

slavnostním galavečeru téhož dne.

„Senát“ si přibral i udělení dalších

ocenění, která program klasického

galavečera spíše komplikovala.

O to více překvapí, že „volné ruce“

pořadatelů slavnostního galavečera

(tentokrát v paláci Žofín v rámci

festivalu moderní architektury Architecture

Week 2009) jeho průběh

zbabraly. Téměř dvě a půl hodiny

trvající program z velké části zabrala

Stavba roku 2009. Nicméně, nebýt

šéfredaktorem oborového časopisu,

dozvěděl jsem se o vítězných

projektech velké nic. V recyklované

show Marka Ebena zaplavené

neúměrným počtem někdy až

nesmyslných ocenění se vytratilo

to základní – stavba samotná. Dvě

hodiny putovali ocenění a oceňující

na pódium a zpět, kde si Marek

Eben dělal legraci z jejich příjmení,

popř. stranické příslušnosti. Pokud

toto měl být galavečer DSA, tak

někdo nepochopil význam písmene

„S“ a písmene „A“.

V rámci Dne otevřených dveří došlo

ke značné redukci „otevřených

dveří“, a to celé akci jen prospělo.

Škoda, že se DOD nepodařilo lépe

mediálně prodat, protože idea vytvořit

základ otevřených staveb z těch,

které byly přihlášeny do soutěže

Stavba roku 2009, nebyla vůbec

špatná. Nicméně DOD v tuto chvíli

stále ještě probíhají (Den otevřených

dveří na školách je až 28. listopadu),

takže zhodnocení není úplně na

místě.

V časopise Stavebnictví se budete

až do června příštího roku setkávat

s prezentacemi nejlepších staveb ze

soutěže Stavba roku 2009, v tomto

čísle najdete také exkluzivní rozhovor

s Osobností stavitelství 2009 – se

Svatoplukem Zídkem. ■

SLEVA NA VSTUPENKU

16. mezinárodní odborný veletrh vytápění, ventilace, klimatizační,

měřicí, regulační, sanitární a ekologické techniky

24.-28.11.2009

Výstaviště PVA Letňany

Praha 9

www.aqua-therm.cz

Tento inzerát platí jako poukázka, kterou vyměníte u pokladen za zlevněnou vstupenku v ceně 40 Kč.

6

stavebnictví 11–12/09


▲ Setkání v Senátu PČR tradičně zahájil jeho předseda Přemysl Sobotka

▼ Architektka Radomíra Sedláková se na žofínské podium dostala jen na chvíli, aby

poděkovala porotě Stavby roku. Škoda, její znalost přihlášených staveb chyběla.

▲ Osobnost stavitelství Svatopluk Zídek (druhý zprava) ve společnosti předsedy

Senátu PČR, prezidenta SPS v ČR a pezidenta SIA ČR Rady výstavby

▼ Marek Eben na slavnostním galavečeru nedostál své pověsti profesionála

inzerce

www.modreticho.cz

Modrá akustická deska

stavebnictví 11–12/09 7

Rigips, s.r.o., tel.: 296 411 800, ctp@rigips.cz, www.rigips.cz


interview

text: Jan Táborský foto: Tomáš Malý

▲ Osobnost stavitelství 2009 Ing. Svatopluk Zídek v útrobách Ekotechnického muzea

Nejen industriální

stopy Svatopluka Zídka

Osobností stavitelství byl za rok 2009 zvolen

Ing. Svatopluk Zídek. Držitelé tohoto ocenění –

jeho předchůdci Ing. Bořivoj Kačena a Ing. Václav

Mach, první dlouholetý úspěšný manažer

a druhý vyhlášený projektant mostních konstrukcí

– stáli každý u založení jedné stěžejní

nevládní organizace činné ve výstavbě.

„Tenkrát jsem byl ředitelem stavební

firmy a chtěl jsem získat

ty správné kontakty i nejnovější

informace,“ říká s velkou nadsázkou

Svatopluk Zídek.

Ale opak je pravdou. Jeho činnost

ve všech třech organizacích se

zdaleka nedala označovat jako

pasivní a po překonání těžké nemoci

a opuštění podnikatelského

angažmá v První stavební a.s.

Karlovy Vary na konci tisíciletí se

dá jen těžko najít osoba, která by

oběma svazům i komoře obětovala

více času. Mimo spousty dalších

aktivit stojí za Svatoplukem

Zídkem i tradiční akce Bienále

Industriální stopy.

Bořivoj Kačena stál u vzniku Svazu

podnikatelů ve stavebnictví v ČR,

Václav Mach byl prvním předsedou

České komory autorizovaných

inženýrů a techniků činných ve

výstavbě. Svatopluk Zídek byl

u vzniku obou těchto organizací

a navíc ještě spoluzakládal Český

svaz stavebních inženýrů.

Při svém proslovu po přijetí

ocenění jste zmínil institut prvního

šéfa a jeho vliv na kariéru

mladého inženýra.

Úroveň prvního šéfa je stejně

důležitá jako kvalita vysoké školy.

Absolventi vylezou z komfortu

školy a jdou rovnou do zimy a bahna

mezi dělníky, kteří nad sebou

8

stavebnictví 11–12/09


potřebují autoritu. V tu chvíli musí

mít nováčci takového nadřízeného,

jenž je svým přístupem neotráví,

a zároveň je dost pes na to, aby je

přinutil něco dělat. Já jsem to štěstí

měl. Můj první šéf Jan Horník byl

velice přísný na nás mladé, ale i na

sebe. Museli jsme samozřejmě

chodit na šestou, ale on tam byl

už od půl. Na druhou stranu taky

dokázal nás, mladé kluky, pustit ke

složitým úkolům. Vždyť moje první

stavba byl termální bazén v areálu

Thermal v Karlových Varech.

Jakým jste byl šéfem vy?

Snad dobrým, i když jsem se dlouho

učil být trpělivý. Zvlášť když se stal

nějaký problém, jsem se neudržel

a vybuchnul dříve a více, než bylo

potřeba. U chytrých a vzdělaných

lidí jsem zas musel dosáhnout

toho, aby zvyšovali hlas i oni na

mě, abych se dostal na úroveň,

kdy i já, na rozdíl od nich, začínám

přemýšlet. Také jsem se snažil znát

základy všech oborů na stavbě,

protože mám-li se s řemeslníkem

nebo projektantem hádat, musím

o jeho práci něco vědět. Na druhé

straně jsme to měli trochu těžší

s disciplínou dělníků. Až devadesát

procent party často byli takzvaní

potrestaní soudruzi. Jeden takový

velmi pracovitý vězeň zvládnul

kopat kanalizaci dvěma opačnými

směry – na jednu stranu kanalizaci

a na druhou tunel pro útěk, aniž by

si toho někdo všiml.

Platí rčení, že každý projektant

by měl jít do terénu, než se začne

věnovat svému oboru?

To je nesmysl. Nevím, proč by třeba

statici měli ztrácet dva roky času

na stavbě a mezitím zapomenout

půlku toho, co se ve škole naučili. Ať

jdou hned do projektového ateliéru,

však si v rámci autorských dozorů

užijí stavby dost.

V devadesátém roce jste už

nad sebou neměl žádného šéfa

a zároveň začaly vaše komorové

a svazové aktivity.

Do dneška nechápu, jak jsem se

mohl starat o firmu s více než pěti

sty zaměstnanci, podílet se na založení

Komory, Svazu podnikatelů

a Svazu inženýrů. Byla v tom velká

dávka nadšení, ale natrvalo by to

asi dělat nešlo.

Nicméně všechny tyto organizace

dodnes fungují a jsou ve

stavebnictví klíčové.

Ne všechno se povedlo, jak jsme si

to na počátku devadesátých let malovali.

Svaz stavebních inženýrů měl

být vysoce prestižní elitní stavovskou

organizací, což v současnosti

bohužel není. I v Komoře je tak pět

procent aktivních členů, ostatní si

přijdou pro autorizační razítko a nikdo

o nich dále neví. Našim vzorem bylo

Německo, kde je prestiž podobných

organizací vysoká, přestože členství

není tak silně podmíněno jako

v České republice. Jejich členové

však mají vždycky blíž k zakázkám.

by v rámci součinnosti těchto organizací

byla nekoncepční. Nebýt takové

koordinace, tak by neexistoval třeba

časopis Stavebnictví.

V současnosti už se věnujete na

plný úvazek činnostem v obou

svazech a komoře.

Spíš jsem si z této činnosti udělal

koníčka, protože po těžké nemoci,

se kterou jsem bojoval na konci

devadesátých let, už nepřipadala

v úvahu běžná manažerská práce

s plným nasazením. Přesto pracuji

i v oboru, a to již třetí sezonu jako

předseda dozorčí rady firmy PRVNÍ

STAVEBNÍ a.s. Chrudim.

Bienále přímo či nepřímo pomohlo k ochraně

nebo dokonce k záchraně technických památek,

které tu už dávno nemusely být.

Pokud zůstaneme u funkce stavbyvedoucího,

tak v Česku pro nikoho

autorizační razítko nic neznamená.

Podpis hlavního „autorizovaného”

stavbyvedoucího, zejména pod

přihláškou o zakázku ve výběrovém

řízení, často patří někomu úplně jinému,

než skutečnému stavbyvedoucímu

v terénu. Třeba jeho šéfovi.

Starost o prestiž i odpovědnost

stavbyvedoucího vám z aktivní

kariéry na tomto postu zůstala.

Stavbyvedoucí je člověk, který

může jako poslední na stavbě něco

zachránit. Žije se stavbou po dobu

několikrát delší než projektant. Musí

mít mozek v hlavě, v tom mozku

znalosti napříč všemi obory a práce

ho nesmí nudit nebo otravovat.

Někteří stavbyvedoucí, například

z tunelářských nebo mostařských

týmů, předčí ve znalostech konkrétní

stavby mnohokrát i její projektanty.

Proč jste byl u zrodu všech tří

organizací?

Byl jsem ředitelem stavební firmy

a chtěl jsem získat ty správné

kontakty a nejnovější informace.

Ne, tak jednoduché to samozřejmě

nebylo. Ale připadlo mně smysluplné,

že všechny tři organizace by

měly jít stejným směrem, a pokud

někdo dokáže přenášet zkušenosti

a myšlenky z jedné do druhé, lze

korigovat mnohá rozhodnutí, která

Na svědomí máte spoustu zajímavých

komorových i svazových

akcí, ale úspěch Bienále Industriální

stopy je spojován právě

s vámi. Kde jste přišel k zálibě

v technických památkách a konverzích

technických staveb?

Přišel jsem k této akci jako slepý

k houslím. Před deseti lety se v Břevnovském

klášteře konala konference

na téma průmyslové dědictví. Od

tehdejšího předsedy Svazu inženýrů

Miloslava Pavlíka jsem dostal za úkol

zpracovat k tomuto tématu materiál

o legislativě vs. bourání technických

památek. Připravil jsem si řeč, která

nebyla moc dobrá, ale zato dost

dlouhá na to, aby si mě jistí lidé

všimli a začali mě zvát na různé

konference. Na těchto už fundovanějších

konferencích si všichni od

architektů po památkáře notovali, jak

je v této oblasti všechno špatně. Tak

jsem těmto lidem navrhl, abychom

místo řečí našli funkční platformu

pro oslovení i těch konkrétních lidí,

kteří mohou v ochraně průmyslového

dědictví něco udělat. Byl jsem

možná při vyslovení této myšlenky

i trochu hrubý…

…a navrhl jste Bienále Industriální

stopy?

Pro rok 2001 jsme připravili konferenci,

jež měla daleko širší záběr

v oblasti průmyslového dědictví,

a abych si na sebe upletl bič, navrhl

jsem partnerům pojmout tuto konferenci

jako první bienále – tedy se

závazkem ji za dva roky zopakovat.

Další ročníky pak byly větší, s mezinárodní

účastí, obohatily je exkurze

a výjezdy do dalších průmyslových

měst. Letos se rozšířila myšlenka

pátého bienále, již mezinárodního,

celkem do devíti měst.

Jak se zrovna na takovouto akci

sháněly peníze?

Těžko, jako na cokoliv tohoto druhu.

Nyní to funguje tak, že v sudých

letech přes prázdniny vždy oslovím

Visegrádský fond a v listopadu

dostanu zprávu, že jsem obdržel

X tisíc eur. S tímto příslibem jdu

s návrhem na partnerství a žádostí

o finanční spoluúčast do představenstva

Komory a pak za svými

přáteli z VCPD ČVUT – za Benjaminem

Fragnerem – a také na NPÚ

za architektkou Evou Dvořákovou,

kteří se na pořádání podílejí, a rozjedeme

další ročník. A stojí to za

to. Poslední konference v říjnu byla

plná mladých lidí a jeden švýcarský

kolega si mně postěžoval, že u nich

tato problematika zajímá jen „šedé,

popřípadě plešaté hlavy“. A naše

aktivity v oblasti průmyslového

dědictví mají konkrétní výsledky,

protože zájem a obecné povědomí

o průmyslovém dědictví, jenž

bienále vyvolalo, vede přímo či

nepřímo k ochraně nebo dokonce

k záchraně technických památek,

které tu už dávno nemusely být.

Říkáte, že jste k průmyslovému

dědictví přišel jako slepý k houslím,

přitom pro mnoho lidí jste

v této oblasti autoritou.

To samozřejmě nejsem, ale architektura

mě zajímala vždycky a za

těch deset let pořádání bienále

a dalších konferencí už jsem toho

o technických památkách hodně

slyšel a hodně přečetl, takže nějaké

znalosti snad mám. Já jsem snad víc

manažerem, skutečnými odborníky

jsou moji kolegové.

Ani jsem se vás nezeptal jak jste

přijal ocenění Osobnost stavitelství

2009?

Co se k tomu dá říct? Ale dostat se

v rámci této ceny do společnosti

takových profesionálů jako je Bořivoj

Kačena nebo Václav Mach, to mluví

za vše. ■

stavebnictví 11–12/09 9


stavba roku

text: Ing. Pavel Hynčica, Ing. Michal Boček foto: Tomáš Malý, Karel Kita

▲ Dům v Kunčicích pod Ondřejníkem

V podhůří Beskyd hnízdí dům The Bird

Dům připomínající hnízdícího ptáka je ojedinělou

a také vysoce exkluzivní alternativou pro

bydlení. O složitosti řešení náročné stavby, která

využívá technologie obvyklé v současnosti spíše

u velkých administrativních budov (a to jen

u těch nejsofistikovanějších) svědčí skutečnost,

že období realizace od zahájení prací na projektu

až po úplné dokončení stavebních prací trvalo téměř

pět let. Stavba získala v soutěži Stavba roku

2009 Cenu veřejnosti.

Stavební řešení

Novostavba domu, nazvaného

The Bird, je situována v podhůří

Beskyd mezi horami Ondřejník

a Velká a Malá Stolová. Je určena

pro rodinné bydlení s maximální

možností využití aktivního

odpočinku uvnitř domu

i v jeho okolí. Kromě stavby

domu došlo na pozemku investora

k zásadním terénním

a sadovým úpravám (vybudování

venkovních jezírek, tenisového

kurtu), dále k výstavbě obytného

domu správce, komunikací

a dalších drobných exteriérových

prvků.

Dům je částečně podsklepen

a má dvě nadzemní podlaží

s podkrovím. Nosnou konstrukci

tvoří ocelový skelet doplněný

o nosné zděné a betonové stěny.

Stropní konstrukce jsou tvořeny

železobetonovými monolitickými

stropními deskami spřaženými

s ohýbanými nosníky pohledové

konstrukce ocelového skeletu.

Architektonickým záměrem bylo

přiznání nosné konstrukce, která

se tak stává nezbytnou součástí

interiéru.

Důležitým architektonickým

prvkem je tvar střech, který vystihuje

symboliku budovy. Střechy

nad 2. NP („křídla“) a podkrovím

(„zobák“) jsou tvořeny nosnou

ocelovou konstrukcí doplněnou

o dřevěnou konstrukci dotvářející

její výsledný tvar. Stříška nad

vstupní částí („ocas“) je tvořena

z lepených dřevěných rovných

a ohýbaných nosníků.

Obvodový plášť budovy je z velké

části navržen jako hliníková prosklená

fasáda se strukturálním zasklením.

Pro zasklení bylo použito

rovných a ohýbaných izolačních

protislunečních dvojskel a skel

s meziskelní tepelnou fólii Heat

mirror. Tento prosklený plášť je

doplněn o zděné konstrukce se

zateplením a omítkou.

Dispozičně se dům dělí na část

klidovou v podkroví (knihovna)

a 2. NP (ložnice, koupelna

a šatna), dále na část obytnou

a společenskou v 1. NP a část

sportovně-relaxační v 1. NP

a 1. PP. Samostatnou část tvoří

technologické zázemí v suterénu.

Díky tvarové a dispoziční

zvláštnosti je na stavbě použito

velké množství atypických

stavebně-technických detailů.

Zajímavou částí domu je bazénová

hala s parní saunou, kde

část tělesa bazénové vany tvoří

mořské akvárium navazující na

relaxační místnost mořského

světa v suterénu.

10

stavebnictví 11–12/09


Detail – dešťové žlaby

Při návrhu každého jednotlivého

detailu stavby bylo nutné najít

takové řešení, aby se zajistilo

dodržení architektonických požadavků,

funkčnosti detailu, technické

proveditelnosti při realizaci

a možnosti bezproblémového

propojení s dalšími prvky stavby.

Příkladem může být řešení

dešťových žlabů obecně braných

jako typový prvek. Cílem návrhu

bylo plynulé ukončení střešních

konstrukcí, zajištění spolehlivého

odtékání dešťových vod a to

i v zimním období. Dále reálnost

vlastního i materiálového provedení

žlabu na atypických střešních

konstrukcích, tvořených

nosnou ocelovou konstrukcí

v kombinaci s dřevěnou konstrukcí.

Střešní plášť se skládá

z pojistné hydroizolace z difúzně

propustné folie, větrané mezery

a celoplošného dřevěného bednění.

Na něm je položena hydroizolační

vrstva z modifikovaných

asfaltových pásů, dále separační

a mikroventilační vrstva z folie

s nakašírovanou strukturovanou

rohoží z polypropylenových

vláken, sloužící jako podklad pro

falcovanou krytinu z předzvětralého

titanzinkového plechu

Rheinzink. Navržený nadstřešní

žlab je dřevěnou konstrukcí

z fošen a prkenného bednění.

Přes tuto konstrukci je přetažena

hydroizolace z modifikovaného

asfaltového pásu. Po celé délce

žlabů jsou do separační folie

vloženy topné kabely Devi, na

nichž jsou předem připravené

žlaby spojované v dilatačních

prvcích a napojené na falcované

pásy krytiny z titanzinkového

plechu. Takovým řešením bylo

zajištěno skrytí, ochrana a trvalá

fixace topných kabelů a zajištění

funkčnosti žlabů i v zimním

období. Zbývající část žlabu je

oplechována segmentovými

dílci spojovanými na pootevřenou

stojatou drážku. Do dílců

bočního oplechování je v místě

provětrávací mezery vložena

část z děrovaného plechu. Celý

detail oplechování je ukončen

spodním lemem navazujícím na

podbití střechy palubkami. Princip

žlabu je aplikován po celém

obvodu střech.

Technologie

Vytápění, chlazení, větrání

Jako hlavního zdroje energie je

využíváno osm stometrových

vrtů pokrývajících tepelnou

ztrátu objektu a zajišťujících jeho

vytápění a chlazení. Vytápění

zajišťují dva sety tepelných čerpadel

země–voda doplněných

o elektrokotel, který slouží při

teplotách pod bodem bivalence

jako záložní zdroj. Z akumulační

nádoby, napojené na kaskádu

tepelných čerpadel, je teplá

voda pomocí rozdělovače a sběrače

rozváděna do jednotlivých

okruhů ústředního topení, do

výměníku pro ohřívání vody bazénu

a do odvlhčovací jednotky

bazénové haly. Topná soustava

ústředního topení je rozdělena

na podlahové vytápění, vytápění

stěnovými konvektory, podlahovými

konvektory a topnými

žebříky.

Chlazení domu probíhá pomocí

dvou kondenzačních jednotek

VRV, jež jsou napojeny na vnitřní

nástěnné, kanálové a parapetní klimatizační

jednotky. Systém VRV

využívá k chlazení rovněž energie

z hlubinných vrtů. Odpadní teplo

při výrobě chladu pro vnitřní okruh

je vraceno zpátky do vrtů a tím

dochází v letních měsících k jejich

regeneraci a akumulaci tepla pro

následné zpětné využití v zimních

měsících k topení.

Větrání mají na starosti rekuperační

větrací jednotky, které navíc

umožňují dochlazování objektu

a využívají pro větrání přívodní

vzduch vedený regeneračním

potrubím uloženým v zemi.

Technologie wellnessové zóny

Interiérový bazén s přelivným

žlábkem má železobetonový

korpus, obložený skleněnou

mozaikou. Mimo výkonného

protiproudu jsou v něm zakomponovány

i další atrakce: čtyřnásobná

stěnová hydromasáž,

vzduchová masáž instalovaná

ve dnu bazénu, masážní lůžko

a podsvětlený chrlič vody. Agregáty

těchto zařízení jsou umístěny

v technických místnostech,

stejně jako plně automatická

úpravna bazénové vody. V parní

lázni je, mimo generátoru s volitelným

provoněním páry, také

▼ Provětrávací mezera s vloženou částí z děrovaného plechu

▼ Odtok vody z nadstřešního žlabu

stavebnictví 11–12/09 11


1

3

4

2

▲ Situace širších vztahů: 1 – dům; 2 – venkovní jezírka; 3 – sportovní hřiště; 4 – zázemí hřiště

▼ Půdorys 1. NP: 1 – vstup; 2 – zádveří; 3 – vstupní hala; 4 – hala; 5 – kuchyně; 6 – šatna; 7 – spíž; 8 – pokoj pro hosty; 9 – koupelna; 10 – jídelna; 11 – terasa; 12 – obývací

pokoj; 13 – schodiště; 14 – boční vstup; 15 – relaxace; 16 – fitness; 17 – suterén; 18 – bazén; 19 – parní sauna; 20 – garáž

1

2

20

18

6

3

17

8

9

9

7

10

5

4

13

12

16

15

14

19

12

stavebnictví 11–12/09

11


▲ ▼ Detail kotvení vzpěry střechy křídel. Schémata: 1 – půdorys spojení vzpěr u základové patky; 2 – pohled; 3 – půdorys; 4 – pohled.

1

2

3 4

stavebnictví 11–12/09 13


▲ Prosklený krb je situován uprostřed obývacího pokoje

▲ Vnitřní bazén s nadstandardním vybavením

aparutura na dávkování aerosolu

jodových solí. U finské sauny je

k dispozici ochlazovací bazének

s automatickým napouštěním

a agregát na výrobu ledové tříště.

Mořské akvárium

Dominantním prvkem interiéru

domu je mořské akvárium propojující

relaxační místnosti mořského

světa a bazénu. Konstrukce akvária

je složena z ocelového rámu pokrytého

plastem a z akrylátových skel

o tloušťce 80 mm. Použitím obloukových

akrylátových skel nedochází

ke zkreslování obrazu

a k charakteristickému zabarvení

oproti běžnému sklu. Akvárium je

doplněno o samostatnou technologickou

část skládající se z filtračních

a skrápěcích nádob, odpěňovače,

osmózy, UV filtru, chladicí

jednotky mořské vody, čerpadel

zajišťujících simulaci přílivu a odlivu

a vlastního osvětlení akvária.

Inteligentní systém řízení

budovy

Dům je vybaven systémem inteligentního

řízení budovy umožňujícího

její řízení a pružné nastavení uživatelských

požadavků jednotlivých

technologických celků z jednoho

bodu v domě (dotykový LCD panel)

nebo dálkově na přenosných ovládačích,

případně pomocí počítače

s připojením na internet.

Systém řeší požadavky na řízení

a regulaci teploty v jednotlivých

místnostech, spouštění klimatizačních

a větracích jednotek,

kontrolu řízení topného systému

Devi, spínání a stmívání světel se

simulací přítomnosti osob v domě

a umožňuje ovládání jednotlivých

technologických zařízení. Technologické

rozvody tohoto systému

zahrnuje silová a slaboproudá část

EIB (zabezpečovací systém), internetové,

audio a video rozvody.

Audio a video (AV) systém je

multimediálním mediaserverem

propojeným s uživatelskými jednotkami

v jednotlivých místnostech,

které jsou doplněny o dílčí

AV zařízení. Veškerá AV zařízení

lze ovládat jedním přenosným dotykovým

ovladačem propojeným

se systémem EIB.

Krb

V obývacím pokoji domu je umístěn

prosklený krb ve tvaru pyramidy

imitující otevřené ohniště.

Odvod kouře je umístěn v horní

části krbu a spaliny jsou odváděny

potrubím mimo prostor krbu

do třísložkového nerezového

komínu. Komín má nad střešní

částí ventilátor pro odtah spalin.

Pro přímý prostup komínu skrz

střešní konstrukci by zkonstruován

v ocelovém příhradovém

vazníku atypický prostup.

Specifika stavby

■ Díky tvarové a dispoziční

zvláštnosti stavby je v domě použito

velké množství atypických

stavebně-technických detailů,

které zároveň vytvářejí podstatnou

část interiéru.

■ Mořské akvárium s oblými

skly tvoří jednu stěnu bazénové

vany a dochází tím k vizuálnímu

propojení relaxační místnosti

s bazénovou halou a výhledem

na vrcholky beskydských hor.

Realizace tohoto mořského akvária

představovala velmi náročné

technické řešení jak při vlastním

návrhu, tak i při jeho instalaci.

■ Pro daný charakter stavby je

navrženo velké množství technologických

celků, které bylo

velmi obtížné skloubit s atypickým

řešením stavby a vzájemně

propojit do jednoho funkčního

celku řízeného EIB.

■ Značně atypické a složité bylo

provedení ocelových střešních

konstrukcí včetně opláštění

„křídel“ budovy.

■ V interiéru jsou použity zajímavé

a netradiční materiály pro

povrch podlah a obkladů z různých

druhů dřevin i málo obvyklé

světelné efekty, jakými jsou

například „svítící sprchy“. ■

Základní údaje o stavbě

Investor:

soukromý majitel

Autoři architektonického

návrhu: Ing. arch. Roman

Kuba, Ing. arch. Dita

Nováková, Ing. Pavel

Hynčica, Ing. Michal

Boček, Ing. arch. Petr

Podgorný

Generální projektant:

ATELIER SIMONA –

projekce a inženýrská

činnost, s.r.o.

Zhotovitel:

ATELIER SIMONA –

projekt a technologie,

s.r.o.

Stavbyvedoucí:

Ing. Michal Boček

Zastavěná plocha:

415 m²

Obestavěný prostor:

2775 m³

Doba výstavby:

06/2006–06/2008

Dokončení domu správce

a venkovních objektů:

05/2009

Náklady na stavbu:

investor odmítl zveřejnit

Hlavní subdodavatelé:

Prosklené fasády:

ALWIN START s.r.o

Střešní plášť:

Ramses Ostrava, spol.

s r.o.

Kamenné dlažby a obklady:

Notia, a.s.

Monolitické a zděné konstrukce:

SKC INVEST, s.r.o.

Elektroinstalace a EIB:

Neno design, spol. s r.o.

ÚT a zdravotechnika:

Radim Voda

Tepelná čerpadla:

EL-BA Group Ltd.

Klimatizace a vzduchotechnika:

PRAGOCLIMA, spol.

s r.o.

Bazénové technologie a wellnessová

zóna:

BWS PŘEROV s.r.o.

Interiér:

IN Interiéry, s.r.o.

14

stavebnictví 11–12/09


stavebnictví 11–12/09 15


interview

text: Petr Zázvorka

foto: Tomáš Malý

▲ Ing. Iva Pecháčková ve „své” královehradecké knihovně

Splněné přání

paní stavbyvedoucí

Iva Pecháčková se narodila v Hradci Králové.

Vystudovala na Stavební fakultě ČVUT v Praze,

obor Pozemní stavby. Od počátku chtěla

pracovat jako stavbyvedoucí. Přání se jí bohatě

vyplnilo u jejího třetího zaměstnavatele, firmy

VCES a.s., kam nastoupila v roce 2006 jako

stavbyvedoucí na rozsahem i technologicky

náročnou stavbu knihovny právě v Hradci Králové,

kterou dokončila v pozici projektového

manažera.

Rozdíl mezi pozicí stavbyvedoucího

a projektového manažera

bývá chápán různě. Jak je to ve

vašem případě?

U nás se projektový manažer

stará o celou zakázku, včetně

její ekonomické stránky. Práce

jednotlivých profesí na stavbě

si projektový manažer rovněž

koordinuje sám. Kooperuje s výrobou

i technickým oddělením

firmy, zajišťuje změny v projektové

dokumentaci, vede jednání

s technickým dozorem a investorem,

stará se o bezpečnost práce,

životní prostředí a řadu dalších

činností, kam patří také organizace

kontrolních dnů na stavbě.

To se v plné míře týkalo i stavby

nové knihovny v Hradci.

Nemáte za sebou dlouhou praxi.

Byl nějaký problém, když jste

nastupovala do funkce stavbyvedoucího

na tak velké stavbě?

Nebyla jsem u knihovny od samého

začátku. Stavbyvedoucí jsem začala

dělat zhruba v jedné třetině realizace

a naskočila do rozjetého vlaku.

Stavba byla ve stádiu dokončování

nosné konstrukce. Ve skutečnosti

jsem nejprve byla vlastně jen pěšákem

a teprve později, když stávající

projektový manažer odešel, jsem

nastoupila na jeho místo. Chvíli

jsem se na této pro mě gigantické

stavbě musela rozkoukat, navázat

kontakt s dodavateli a vůbec sžít

se se stavbou. Přestože to nebyla

legrace, tak jsem si žádné problémy

nepřipouštěla. Jsem ten typ, který

si dokáže všechno vyřídit a vydupat.

Navíc jsem vždycky chtěla šéfovat

velké stavbě, takže proč si stěžovat

na splněné přání.

Kolik pracovníků jste v té době

řídila?

Průměrně jich pracovalo na stavbě

kolem padesáti a v době, kdy výstavba

vrcholila, bylo nutné koordinovat

přibližně sto padesát různých profesí

včetně subdodavatelů. Náš realizační

tým, který práci řídil, se skládal z jednoho

přípraváře, stavbyvedoucího

a mě, jako projektového manažera,

takže jsme se rozhodně nenudili. Přiznám

se, že v době největšího stresu

jsem řadu nocí spala ve spacáku přímo

v unibuňce na stavbě. Problémy

se musely řešit většinou okamžitě.

Jaké okamžiky byly ty stresové?

Největší problémy se týkaly betonáží,

kdy šlo o velké objemy stavebních

materiálů. Zpracovali jsme zhruba

devět tisíc metrů krychlových betonu

a deset tisíc tun železa.

Mohla byste popsat konstrukční

systém budovy?

Je to nosná monolitická konstrukce –

stěnový systém v kombinaci se

sloupovým. V části zázemí, v místnostech

sociálních zařízení, jsou také

zděné konstrukce a v úseku kanceláří

jsou prostory děleny sádrokartonovými

příčkami. Nosná stěna je zároveň

pláštěm budovy, který je zateplený.

Nejprve se zhotovila nosná stěna,

pak se lepil polystyrén v tloušťce

120 mm a nakonec se odlévala

fasáda z pohledového betonu,

16

stavebnictví 11–12/09


takže budova vlastně rostla jakoby

dvakrát.

Jak byly zhotoveny stropy?

Stropní konstrukce byla podbedněná,

dělená na rastr, kde jsou

obtisknuty jednotlivé dílce překližky.

Na strop se upínaly kari sítě a do

nich potrubí, které bylo do stropu

zalito. Potrubí v létě chladí a v zimě

hřeje. Je tak aktivováno betonové

jádro, které působí na klima interiéru

knihovny.

Budova má poměrně zajímavý

systém obloukových oken.

Do vlastní konstrukce stěn se okna

vytvářela ocelovým bednicím dílcem,

podobajícím se kolu od trakaře

a do fasády se vryl cementovláknitý

prefabrikát. Ten byl vyvázán do

konstrukční výztuže fasády. Okna

jsou většinou neotvíravá, umývají

se z plošiny, zevně i zevnitř, kde se

používá malá interiérová plošina.

Pohledový beton je náročný na

povrchové úpravy stěn.

V interiérové části se stěny upravovaly

bezbarvou lazurou. Nebyly

použity jiné barvy, které by překryly

strukturu betonové stěny. Lazury

byly použity i na fasádě budovy.

V dolní části přízemí do výšky tří

metrů má navíc fasáda úpravu proti

vandalizmu, myslím tím sprejery.

Podle původního návrhu měla mít

fasáda barevné odstíny, zkoušely

se pigmenty v oranžové a žluté

barvě, nakonec došlo k rozhodnutí

ponechat stavbu tak, aby se přizna-

inzerce

la barva i struktura pohledového

betonu.

A co samotná betonáž?

Receptura betonové směsi se připravovala

speciálně pro tuto stavbu

ze samozhutnitelného betonu. Betonovalo

se pomocí bádií, na jeřábu

se dolil do nádoby beton, jeřáb dojel

do potřebné betonovací úrovně

a beton se vypouštěl a zhutňoval

vibračními ponornými pěchy. Byly

nastaveny určité záběry betonáží

a když se stalo, že nás nestačila

hradecká betonárka zásobovat,

dováželi jsme beton i z vedlejší

betonárky z Pardubic. Přestože se

jednalo o stejnou recepturu betonu,

je vidět u obou dodavatelů rozdílná

barevnost a struktura. Na schodišti

je doslova vidět „soutok“ hradeckého

i pardubického betonu. Centrální

kruhové schodiště o průměru osm

metrů, jehož čtyři ramena svírají

úhel devadesát stupňů, mělo být

původně zhotovené z prefabrikovaných

dílů. Vzhledem k jeho umístění

bylo však rozhodnuto odlít ho přímo

na místě za pomocí speciálního

bednění. Důležitá byla etapa závěrečné

úpravy zbroušení stěn zevně

i v interiéru, dále očištění od prachu,

aby závěrečná lazura mohla být

aplikována na čistý povrch.

Byly prováděny zkoušky kvality

betonu?

Ty probíhaly průběžně. Z každé

várky se odlévaly kostky, které

sloužily jako vzorky. Zkoušky byly

prováděny u nás i v betonárce.

Jak probíhaly instalace rozvodných

sítí?

Veškerá instalace, jako elektrorozvody,

datové kabely, sprinklery,

včetně světel ve stropech, se

dělala podle kladečského plánu,

v němž byly navrženy prostupy

konstrukcí stropu o patro výš

pro veškeré instalace. Zajímavý

problém jsem musela řešit se

zvykem řemeslníků označovat

si na stěny rysky jednotlivých

vzdáleností, značení nik a podobně.

Někteří sveřepě používali fix,

Jsou stavbyvedoucí, kteří se velké stavby bojí.

Já mezi ně nepatřím.

což je v případě pohledového

betonu velmi těžko odstranitelná

záležitost.

Odnaučila jste řemeslníky psát

fixou po zdech?

Ano. Za pomoci pokut.

Objevily se konflikty? Třeba

i s projektanty?

Byly zde odlišné názory na řešení

řady detailů. Rozhodující roli přitom

hrály samozřejmě finance.

Investor někdy nedokázal podpořit

nápady architektů, docházelo

ke střetům, které však vždy vyústily

v kompromis. Řešení konkrétních

problémů pak bylo na nás,

realizátorech stavby. Kontrolní

dny, kdy probíhalo jednání opravdu

po celý den a kdy byli pozváni

rovněž všichni subdodavatelé,

byly hlavní platformou. Zdálo se,

že není nic nemožné, ale také, že

vlastně všechno se může stát.

Stavba byla naprosto atypická

a mnoho detailů se muselo znovu

probrat, navrhnout jejich řešení

a realizaci.

Neodradila vás tato práce od

řízení další velké stavby?

Jsou stavbyvedoucí, kteří se

velké stavby bojí. Já mezi ně

nepatřím. Líbí se mi, že se na

stavbě stále něco děje. Nic jiného

mě neláká. Ani projektování, ani

kancelář. Chci pokud možno živou

práci mezi lidmi.

Jaký máte z dokončené a také

oceněné stavby pocit?

Některým občanům vadí, že

zvenku nejsou součástí fasády

cihly typické pro funkcionalistické

Gočárovy stavby. Jde o úplně

jinou stavbu, než na jakou byli až

doposud zvyklí. Zlom nastává,

když se přijdou do knihovny

podívat, začínají názory měnit.

Doufám, že až budu mít jednou

děti, budu jim to moci ukázat

a říci jim, že jsem se na tom všem

podílela. ■

Tepelné čerpadlo vzduch-voda 8 kW

Provozní náklady pro pro vytápění, větrání a přípravu teplé teplé vody vody průměrného domu domu vychází

Provozní náklady pro vytápění, větrání a přípravu teplé vody průměrného domu vychází

s LWR-8kW nebo nebo LWRc-8kW na na 1000 1000 Kč/měsíc

s LWR-8kW nebo LWRc-8kW na 1000 Kč/měsíc

• nový nový typ typ tepelného čerpadla pro pro topení a chlazení LWRc-8kW

• nový typ tepelného čerpadla pro topení a chlazení LWRc-8kW

• zaškolování montážních firem firem pro pro SOD SOD (Zelená úsporám)

• zaškolování montážních firem pro SOD (Zelená úsporám)

• zajímavé obchodní podmínky pro pro velkoobchody i montážníky

• zajímavé obchodní podmínky pro velkoobchody i montážníky

AKCE

K našemu podlahovému systému tepelné čerpadlo

K našemu podlahovému systému tepelné čerpadlo

LWR-8kW jen jen za za pouhých 29 29 900 900 Kč Kč + DPH

DPH

LWR-8kW jen za pouhých 29 900 Kč + DPH

Aquatherm

Praha Praha Aquatherm

- - Letňany

24. 24. Praha - 28. - 28. 11. - Letňany 11. 2009 2009

hala hala 24. 2, - 2, 28. stánek 11. 217 2009 217

hala 2, stánek 217

stavebnictví 11–12/09 17

www.revel-pex.com

www.revel-pex.com


inzerce

Fasáda bez energetických ztrát

Tradiční spojovací materiály jako sváření,

šroubování nebo nýtování jsou stále více vytlačovány

technologií lepení. Tato metoda se

prosazuje také u tepelněizolačních systémů

s využitím desek z expandovaného polystyrenu.

Osazování izolace pomocí lepicích kotev Baumit KlebeAnker – postup:

U starších budov, kde se pracuje s již omítnutým

podkladem, však pouhé lepení nestačí.

Desky je nutné na fasádu osazovat pomocí

hmoždinek, které však narušují funkci tepelněizolačního

systému, což vede ke vzniku

zbytečných tepelných mostů a nezanedbatelným

energetickým ztrátám. Takto provedená

izolace se navíc po čase projeví i nevzhlednými

stopami na fasádě.

Bez porušení izolace

K bezchybnému vzhledu i správné tepelněizolační

funkci fasády pomůže spojovací systém

kruhových plastových kotev Baumit KlebeAnker.

Pomocí zatloukacích trnů se osadí

přímo na nosném zdivu a lepidlem, které se

nanese na jejich středové terče, jednoduše

přilepí zateplovací desky. Vytváří tak styčné

body, pevně spojené s jádrem nosné stěny,

aniž by jakkoli porušovaly izolaci.

Lepicí kotvy nejsou závislé na tloušťce izolačních

desek. Lze je použít pro izolanty

o tloušťce 10, 20 i 30 cm. Zároveň jsou určené

pro více typů podkladů. Kotva Baumit

KlebeAnker 55 v modré barvě je určená do

betonu, kde má únosnost 0,6 kN. Červená

Baumit KlebeAnker 88 lepí izolační desky na

stěny se starými omítkami o maximální tloušťce

40 mm. Používá se na beton, plné cihly,

kde má únosnost 0,5 kN, i duté cihly, kde její

únosnost činí 0,4 kN. Novinku Baumit Klebe-

Anker 138 v zelené barvě lze použít u novostaveb

i na stěnové systémy se zabudovanou

izolační vrstvou a stěny se starými omítkami

o maximální tloušťce 90 mm.

Šetří energii i čas

Díky neporušené a správně fungující izolaci

se ještě výrazněji projeví úspory při spotřebě

energie. Navíc s osazováním klasických

hmoždinek je nutné počkat, až lepidlo pod

zateplovacími deskami dostatečně zatvrdne

a po osazení v tepelněizolačním materiálu je

potřeba hlavy hmoždinek ještě zatřít stěrkou.

Při použití lepicích kotev Baumit KlebeAnker

není nutné čekat na zatvrdnutí lepidla, odpadá

i stěrkování hmoždinek. Celkový proces

zateplování fasády se tak podstatně zkrátí.

▲ Lepicí kotva Baumit KlebeAnker 88

▲ Baumit KlebeAnker se vsadí do vyvrtaného

otvoru a upevní se zatlučením

plastového trnu

▼ Bezprostředně před osazováním tepelněizolačních

desek se na talíře Baumit

KlebeAnker nanesou cca 1–2 cm tlusté

bochánky lepidla

▲ K vyvrtání hloubky otvoru pro

lepicí kotvu se smí použít příklep

pouze do betonu či plných cihel.

Svislou vzdálenost max. 40 cm

je možné vyměřovat např. pomůckou

podle obrázku.

▲ Pravidelný rastr Baumit Klebe-

Anker 88 (max. 40 x 40 cm)

▼ Na zadní stranu izolantu se nanese

vrstva lepidla. Desky se osadí na

ploše s ještě nezatuhlým lepidlem

na talířích Baumit KlebeAnker.

18

stavebnictví 11–12/09


Elegantní kombinace

nejen pro náročné

podmínky

FINÁLNÍ BÍLÝ LAK –

BAREVNÁ STÁLOST

Díky dokonalé kombinaci vlastností dřeva a odolnosti

polyuretanu vzniklo okno, které odolá extrémním

podmínkám i extrémním nárokům na vzhled.

DŘEVĚNÉ JÁDRO –

TVAROVÁ STABILITA

POLYURETANOVÁ

VRSTVA –

BEZÚDRŽBOVOST

www.velux.cz

stavebnictví 11–12/09 19

© 2009 VELUX GROUP ® VELUX A VELUX LOGO JSOU REGISTROVANÉ OCHRANNÉ ZNÁMKY POUŽÍVANÉ V LICENCI VELUX GROUP.


památková péče

text: Mgr. Miloslava Havelková foto: NKP Vyšehrad, Ing. Michael Balík, CSc.

▲ Vyšehradská skála a tzv. Libušina lázeň

Stavební proměny NKP Vyšehrad

Sídlo českých panovníků a královské kapituly,

strategická pevnost i místo posledního odpočinku

českých velikánů – to jsou základní historické

role Vyšehradu, bájného místa české

státnosti. Text je úvodem k seriálu odborných

článků o stavebních proměnách tohoto areálu

na okraji centra Prahy. Další díl představí

v lednovém čísle obnovu Starého purkrabství

v Královské a knížecí akropoli.

Historický areál Vyšehradu byl roku

1962 prohlášen za národní kulturní

památku. V současné době představuje

Vyšehrad několik významných

objektů lemovaných opevněním, které

jsou svědky významné minulosti

tohoto místa. Pocházejí z různých historických

období, z nichž každé zanechalo

v areálu Vyšehradu svoji stopu.

Vyšehrad byl ve středověku sídlem

českých knížat a církevních představitelů,

a teprve později se jeho kulturní

a politický význam opět přesunul na

Pražský hrad.

Legendy o českých knížatech

a obyvatelích, zprostředkované

vypravěčským a literárním zpracováním,

však nejsou přímým

pramenem k nejstarším dějinám

Vyšehradu. Lidé zde podle archeologických

průzkumů žili ve

4. a 3. tisíciletí př. n. l. Doklady

o přítomnosti Slovanů na Vyšehradě

pocházejí až z první poloviny

10. století, kdy byly vybudovány

předrománské sakrální stavby pod

bazilikou sv. Vavřince.

Vyšehrad románský

Vyšehrad byl v druhé polovině

10. a v 11. století významným hradem

českých knížat panujícího

rodu Přemyslovců. Největší slávy

a vrcholu svého rozkvětu se dočkal

za panování prvního českého

krále Vratislava II. (1061–1092),

kterého k přesídlení z Pražského

hradu vedly spory s bratrem, biskupem

Jaromírem. Na Vyšehradě

založil kapitulu nepodléhající

pravomoci pražského biskupa

podřízenou přímo papeži. Zesílil

hradní opevnění Vyšehradu, vybudoval

zde zděný palác, nový

kostel sv. Petra a Pavla, baziliku

sv. Vavřince a rotundu sv. Martina.

O této době svědčí také zachovalý

tzv. románský most pod

dnešní komunikací, vedoucí podél

jižní fasády kostela sv. Petra

20

stavebnictví 11–12/09


▲ Pracovní rekonstrukce půdorysu Vyšehradu v druhé polovině 14. století, za vlády Karla IV. Silně označené jsou doložené konstrukce gotické fortifikace, přerušovanou

čarou její předpokládaný průběh, čárkovaně dnešní obrys pevnosti: 1 – opevněný královský okrsek; 2 – bazilika sv. Petra a Pavla; 3 – brána Špička; 4 – Jeruzalémská

brána; 5 – kostel Stětí sv. Jana Křtitele; 6 – kostel Pokory Panny Marie. Zdroj: publikace Vyšehrad – historické podoby, NKP Vyšehrad, 2000.

▼ Pracovní rekonstrukce knížecího a královského okrsku „curia regis” na Vyšehradě se schematickým zachycením středověkých objektů, nalezených nebo předpokládaných

archeologickým a stavebním výzkumem. Černě značeny středověké stavby stojící nebo zjištěné, přerušovaně stavby předpokládané: 1 až 4 – palácové budovy;

5 – Libušina lázeň; 6 – románský most; 7 – kapitulní kostel sv. Petra a Pavla; 8 – bazilika sv. Vavřince. Zdroj: publikace Vyšehrad – historické podoby, NKP Vyšehrad, 2000.

stavebnictví 11/09 21


Vyšehrad v době

renesance

Období od druhé poloviny

15. století bylo poznamenáno

sporem Vyšehradské kapituly

s poddanským Městem hory

Vyšehradu, založeným v Podvyšehradí.

Na popud Jiřího

z Poděbrad zde byly rozdávány

pozemky určené ke stavbě

domů, kterých tu na počátku

16. století stálo již přes šedesát.

V roce 1505 získala kapitula nad

podhradím zpět vrchnostenské

právo. Stavba vyšehradské barokní

pevnosti v druhé polovině

17. století vedla k zániku Města.

Zmizela většina starších staveb

zachycených na Sadelerově rytině

z roku 1618.

Barokní pevnost

▲ Vyšehrad a Město hory Vyšehradu na mědirytu P. van den Bosche a J. Wechtera z roku 1618 (tzv. Sadelerův prospekt)

a Pavla. Z románského období

pocházejí také písemné zmínky

o kostele sv. Klimenta, kapli Máří

Magdaleny a kapli sv. Markéty.

Rozkvět královské rezidence kladně

ovlivnil i podhradní osídlení.

Vyšehrad byl ještě sídlem Vratislavova

syna, knížete Soběslava I.

(1125–1140), který zde pečoval

o uměleckou výzdobu kostelů

a společenskou prestiž Vyšehradu.

Korunovací Vladislava I. roku

1140 však nadřazenost tohoto

sídla nad Pražským hradem skončila.

Vlastní areál Vyšehradu se

stal nekropolí.

Vyšehrad gotický

Význam Vyšehradu znovu pozvedl

až Karel IV., aby tak navázal na

tradice přemyslovského rodu.

Jeho působením vznikl Korunovační

řád českých králů (1345),

v němž hrál Vyšehrad důležitou

roli – zvolený panovník odtud

vyjížděl na korunovaci do chrámu

sv. Víta na Pražském hradě.

Karel IV. věnoval také velkou

pozornost stavebnímu rozvoji

Vyšehradu. Nechal přestavět

hradební opevnění (hranolovité

věže a cimbuří, kterým dominovala

západní brána zvaná Špička)

a napojit ho na nové hradební

opevnění Prahy (1348). Tato fortifikace

se zachovala až do její barokní

přestavby. V době Karla IV.

prošel velkolepou a zřejmě nedokončenou

gotickou přestavbou

také kostel sv. Petra a Pavla

a zejména v Královském okrsku

vznikla řada dalších objektů [1].

Západní polovinu akropole zabíral

královský dvorec a kapitula s bazili-

kou, navzájem oddělené příkopem

a spojovací cestou. Při západním

obvodu akropole byly nad řekou

postaveny jednopatrové budovy

s vysokými obloukovitými arkádami.

Na severní a na jihozápadní straně

objevili archeologové základy

dalšího zdiva a románského sklepa.

V době Karla IV. byl také přestavěn

dřevěný vodovod na kamenný.

Sloužil pro místní obyvatele

a závlahu vinic, jež byly v té době

zakládány na všech svazích Vyšehradu.

Předhusitské období se uzavřelo

smrtí Karla IV. Vyšehrad spravovala

kapitula, která se těšila

velké pozornosti mnohých panovníků

a získala řadu politických

i hospodářských výsad. Rozkvět

kapituly byl přerušen v době husitských

bouří, kdy byl Vyšehrad

pobořen.

Vyšehradská citadela se, podobně

jako opevnění celé Prahy,

budovala od roku 1653 do roku

1850, tedy s menšími i většími

přestávkami 197 let. Českým

zemím však v letech 1648 až

1740 nehrozilo akutní válečné

nebezpečí.

V letech 1723–1729 dostal gotický,

renesančně upravený Kolegiátní

chrám sv. Petra a Pavla

vrcholně barokní fasádu a byl

upraven také jeho interiér. Průčelí

této stavby bylo zničeno

při pozdější regotizaci. Menší

úpravy prodělala vyšehradská

fortifikace zásluhou Francouzů,

okupujících Prahu na počátku

40. let 18. století. V období napoleonských

válek byla vybudována

předsunutá obrana vyšehradské

rohové hradby a celkově zesíleno

opevnění. V letech 1838–1844

byly realizovány rozsáhlé terénní

práce a byla otevřena nová silnice

vedoucí novou Cihelnou branou.

Prusko-rakouská válka a posléze

válka prusko-francouzská ukázaly,

že pevnost ztrácí svůj význam

a je stavebně zastaralá. Fortifikace

větších měst překážely nově vznikajícím

průmyslovým předměstím

a jejich rozvoji. Také v Praze

byla zlikvidována většina hradeb

a městských bran. Vyšehradská

pevnost nepřekážela městu na-

22

stavebnictví 11–12/09


▲ Portál baziliky sv. Vavřince

▲ Rotunda sv. Martina

▲ Cihelná (Pražská) brána

▲ Táborská brána

▼ Leopoldova brána

▼ Staré purkrabství v Královské a knížecí akropoli

stavebnictví 11–12/09 23


▲ Vyšehradská skála

▲ Nové děkanství

▼ Slavín

tolik, aby bylo opevnění zcela

zrušeno, proto se, s výjimkou barokní

zbrojnice, která v roce 1927

vyhořela, dochovala jako svědek

dobové pevnostní architektury

a válečného umění.

Vyšehrad v 19. století

Probuzené národní vědomí

v 19. století nově vnímalo celou

panovnickou pověst i úlohu

Vyšehradu v ní. Vyšehrad přitahoval

řadu umělců a o jeho

pozvednutí se zasadili zejména

významní národně orientovaní

probošti Vyšehradské kapituly –

V. Ruffer, V. Štulc a M. Karlach.

Poslední dva jmenovaní se rozhodující

měrou například zasloužili

o přestavbu kapitulního chrámu

v neogotickém slohu podle návrhu

J. Mockera a F. Mikše. V nově

ustanoveném spolku Svatobor

tehdy také vznikla myšlenka

zřídit v místě farního hřbitova

ze 17. století národní pohřebiště.

Nový hřbitov se budoval od

60. let 19. století za účasti architekta

A. Barvitia.

Roku 1893 byla při východní

zdi hřbitova vytvořena hrobka

nejvýznamnějších osobností

českého národa, pomník Slavín.

Architektem byl Antonín Wiehl.

Sochařská výzdoba je dílem

J. Maudra.

Novodobá obnova

a proměna Vyšehradu

Do roku 1962, kdy byl historický

areál Vyšehradu prohlášen za

Národní kulturní památku, se

uskutečnila pouze podstatnější

úprava sadů, které se rozkládají

v místech bývalé královské

a knížecí akropole, v souvislosti

s umístěním mytologického sousoší

J. V. Myslbeka.

Dlouhodobá obnova Vyšehradu

se začala připravovat až od

70. let minulého století v ateliérech

a pracovištích SÚRPMO.

V roce 1971 založil Magistrát

hl. m. Prahy Správu Národní

kulturní památky Vyšehrad, jež

od roku 1976 památkové území

postupně rehabilitovala velmi

pozvolnou obnovou hradeb.

Zpočátku byly opraveny nejstarší

gotické hradby, tzv. Karlovy (nad

Lumírovými sady, k torzu brány

Špička – dnes Informační centrum

NKP Vyšehrad), následovaly

opravy hradeb barokních.

Obnovu Vyšehradu zásadně ovlivnil

pád komunistického režimu.

V roce 1990 se nástupnickou

organizací Správy Národní kulturní

památky Vyšehrad stala

příspěvková organizace hl. m.

Prahy Národní kulturní památka

Vyšehrad (NKPV), která podle

Zřizovací listiny spravuje, obnovuje

a udržuje svěřený nemovitý

majetek hl. m. Prahy. Jedná se

o některé památkově chráněné

objekty, hradby, pevnostní stavby,

vyšehradskou skálu a sady. NKPV

se zabývá zejména rehabilitací

a prezentací historického areálu

a jeho zpřístupňováním veřejnosti.

V památkových objektech i na

volných prostranstvích pořádá

výstavy a stálé expozice, programové

a osvětové kulturní akce.

Propaguje a prezentuje celostátní

význam Národní kulturní památky

Vyšehrad, vydává neperiodické

tiskoviny a publikace, provádí

vlastní poznávací a dokumentační

činnost a soustřeďuje podklady

a informace, dotýkající se svěřených

kulturních památek.

Stavební činnost

v současnosti

Hospodařit v historickém areálu

Vyšehradu a postupně obnovovat

jednotlivé památkové objekty je

nelehkým úkolem. Ať se jedná

o hradby, kasematy nebo kostel –

tedy o církevní nebo světské stavby

– všechny mají svá specifika.

Díky profesionálnímu týmu odborníků

pod vedením Správy NKPV

se jednotlivé stavby postupně

obnovují a opravují, a mohou se

tak zpřístupňovat veřejnosti. Současně

se vyhledává způsob jejich

dalšího kulturního využití.

Příkladem mohou být zejména

rozsáhlé vnitřní prostory – kasematy.

Veřejnosti je po obnově

přístupná část chodeb, ústící

do podzemního sálu, zvaného

Gorlice. Ten sloužil jako shromaždiště

vojáků, sklad potravin

a munice. Chodby jsou nejmé-

24

stavebnictví 11–12/09


ně 2 m vysoké a 1,5 m široké.

Gorlice byla součást bastionu

a s plochou cca 330 m 2 a výškou

13 m je největším sálovým prostorem

vyšehradských kasemat.

Od roku 1992 byly do Gorlice

postupně umisťovány originální

barokní sochy z Karlova mostu

a monumentální sál je využíván

také jako netradiční výstavní síň

a divadelní prostor.

Součástí hradeb jsou i vstupní

a vnitřní brány (Táborská, Leopoldova,

Cihelná a brána Špička).

Po navrácení některých objektů

Vyšehradské kapitule musela

organizace NKPV následně vybudovat

nové sídlo ředitelství,

letní scénu a hledalo se místo

pro stálou historickou expozici,

která od roku 1994 na Vyšehradě

chyběla. V dubnu 2006 byl pro

veřejnost otevřen tzv. Gotický

sklep, který představuje významnou

historickou a současně

technickou památku z období barokní

citadely. V jeho obvodových

konstrukcích jsou zachovány

fragmenty zdiva středověkých

palácových budov, cenné jsou

také mladší stavební zásahy

z 18. a 19. století, které dokumentují

vývoj provozního zařízení

vojenské stavby.

V roce 1993 rozhodla Rada zastupitelstva

hl. m. Prahy na základě

doporučení Odboru životního prostředí

MHMP, aby Správa NKPV

převzala do péče také vyšehradské

parky. Pro péči o zeleň Vyšehradu

tak byly vytvořeny zcela

nové podmínky. Sady začaly být

chápány jako významná součást

památného komplexu. Při přípravě

obnovy pomohl vstřícný postoj

správních i památkových orgánů

a jejich pochopení v případě nepopulárních

zásahů vyvolaných

dlouhodobou absencí důsledné

údržby. Dnešní vyšehradské

sady ve správě NKPV zaujímají

celkovou plochu 13 hektarů

a z větší části zůstal zachován

jejich přírodní krajinný charakter.

Základ tvoří domácí a zdomácnělé

druhy listnatých stromů –

zejména lípy, duby, jasany, jírovce,

javory, habry, akáty a břízy.

Důležitou složkou parku jsou

kvalitně udržované trávníky, většinu

z nich pokrývá automatický

závlahový systém.

Na Vyšehradě se také významně

změnil systém veřejného a slavnostního

osvětlení. Veřejné osvětlení je

tvořeno dvěma typy svítidel. Většinu

areálu osvětlují historické lucerny

bez secesních ozdob. Pro území

akropole byl zvolen nestandardní

osvětlovací systém – jsou zde

umístěna pouze nízká svítidla, která

na sebe přes den neupozorňují

stožáry a v noci osvětlují okraje cest.

Příznivým důsledkem je také malá

spotřeba energie. Nově koncipované

slavnostní osvětlení je v provozu

do půlnoci a zajišťuje osvětlení

kostela, rotundy, hradby a brány.

Zajímavostí je postupné „rozsvěcování“

nejprve památek románských,

pak gotických a následně barokních

a novogotických objektů. Výsledný

efekt je dobře viditelný například

z vyšších pater nedalekého Kongresového

centra Praha.

V památném území Vyšehradu

má od 11. století nezastupitelné

místo Královská kolegiátní kapitula

sv. Petra a Pavla, která zásadním

způsobem spoluvytvářela architektonickou

podobu Vyšehradu.

Její historický majetek představují

zachovalé budovy a církevní

památky (Bazilika minor sv. Petra

a Pavla, rotunda sv. Martina, kapitulní

rezidence se zahradami,

Staré a nové proboštství, základy

Baziliky sv. Vavřince, Staré a nové

děkanství, Kapitulní dvůr).

Hřbitov má ve své působnosti příspěvková

organizace hl. m. Prahy

Správa pražských hřbitovů.

Rekonstrukcí a dalšími úpravami,

souvisejícími se zásadní proměnou

objektů historického areálu

Vyšehradu (například Staré purkrabství,

Gotický sklep, obnova

Královské a knížecí akropole), se

budou podrobněji zabývat odborné

příspěvky v dalších číslech

časopisu Stavebnictví. ■

Použitá literatura:

[1] Nechvátal, B., Kasička, F.:

Pracovní rekonstrukce „curie

regis“

[2] Kol. autorů: Vyšehrad – historické

podoby, NKP Vyšehrad,

2000

Autorka: Mgr. Miloslava Havelková,

ředitelka NKP Vyšehrad,

e-mail:

havelkova@praha-vysehrad.cz

▲ Pohled na kostel sv. Petra a Pavla

▼ Gotický portál kostela sv. Petra a Pavla

stavebnictví 11–12/09 25


informační technologie

text: Jaroslav Juroš

grafické podklady: RTS, a.s.

Řízení stavebních zakázek – vybrané

problémy k řešení a podpora IT

Ing. Jaroslav Juroš (*1972)

Vystudoval VUT v Brně, Fakultu

stavební. V oblasti IT působí od roku

1996, jako analytik se podílel na vývoji

ERP systému. V současné době

působí jako senior project manager

ve společnosti RTS, a.s. Úspěšně

realizoval řadu projektů v oblasti

implementace informačních systému

pro firmy ve stavebnictví. Školí v oblasti

řízení stavebních zakázek.

E-mail: jaroslav.juros@rts.cz

Stavební firmy začínají po letech růstu pociťovat

nedostatek zakázek, a to jak z důvodu současné

ekonomické situace, tak i v důsledku zvyšující

se konkurence. V těchto podmínkách začíná

dobrý manažer přemýšlet, jaké kroky podniknout

k lepšímu hospodaření společnosti. Jako

témata k řešení se často skloňují procesy

z fáze zpracování cenových nabídek, z oblasti

přípravy a plánování zakázek před jejich samotnou

realizací a hlavně v samotném sledování

a vyhodnocení. Firmy hledají cesty k řešení

těchto otázek, návrhy možných postupů

a v neposlední řadě očekávají podporu ze strany

dodavatelů informačních technologií.

Možným řešením je lepší využití stávajících firemních zdrojů pro

efektivnější řízení zakázek. Hledání optimalizace těchto procesů

nepřináší potřebu větších investic. Pro návrh možných vylepšení je

pro začátek potřeba definovat stávající problémy.

Cenové nabídky

V oblasti zpracování cenových nabídek používají dodavatelé obvykle

některý ze softwarových nástrojů pro rozpočtování a kalkulace. Tyto

systémy disponují datovou základnou se skladbou běžných i speciálních

položek stavebních prací. Pro samotné zpracování nabídek je

však vhodné tyto základny upravit na podmínky a možnosti konkrétní

firmy. Jmenovitě se jedná o správné nastavení firemních zdrojů –

materiálů, profesí a strojů. Stanovení cenové nabídky tedy nekončí

prostým oceněním položek soupisu prací podle datové základny,

ale prací se zdroji.

Normy spotřeby jednotlivých nákladových složek použité v kalkulaci

orientačních cen je vhodné nahradit normami odpovídajícími skutečně

použitým zdrojům. Dochází tak k výraznému zjednodušení

tzv. limitek (zdrojů potřebných pro realizaci), kterým získáme menší

množství zdrojů k ocenění.

■ Například u profesí může rozpočtář při nejhrubším scénáři uplatňovat

pouze dvě profese, a to vlastní a najatý dělník. Náklad za

hodinu práce pak u vlastního dělníka získá z podkladů účtárny jako

průměrný mzdový náklad, u externích pracovníků pak poptávkou

podle konkrétní akce.

■ U mechanizace a dopravy platí pravidlo náhrady normovaných

zdrojů za skutečně disponibilní. Z hlediska ceny pak zvážení, kde

budou náklady oceněny ve strojohodinách a kde za sazby podle

denních pronájmů.

■ Pro materiály pak platí, že jejich záměny v limitkách jsou možné

pouze při dodržení technických parametrů podle požadavků projektu.

Při dodržení těchto specifikací lze pak změnit zvolené technologie

a následné uplatnění jiného materiálu. Na závěr je pak nahrazena cena

započtená v orientačních cenách za reálnou nákupní cenu.

Obecně se dá říci, že nejlepší cesta ke zkvalitnění cenových nabídek

představuje nahrazení prostého rozpočtářského způsobu zpracování za

kalkulační. Výsledkem je nabídka respektující možnosti stavební firmy

a zároveň dobrý podklad pro následné plánování.

Předvýrobní příprava

Stavební zakázky jsou řízeny s orientací na projekty. V rámci projektového

řízení přichází zevnitř dodavatelské organizace potřeby

v jiné struktuře zakázky, než ze strany objednatele. Projektantem

je zakázka obvykle členěna na stavební objekty a stavební díly.

Z pohledu dodavatele může být zakázka projektově evidována již

ve fázi obchodního případu (například pro sběr informací nebo

nákladů), následně pro fázi realizace a na závěr pro fázi reklamací

nebo záručních oprav.

Ve fázi realizace pak projektově řízená zakázka nemusí respektovat

objekty a díly, ale z pohledu technologie je členěna na technologické

celky (etapy). Tyto balíčky lze chápat jako agregáty prací, které spolu

časově a věcně souvisejí a jsou navrženy napříč zakázkou. Výhodou

tohoto členění je lepší možnost časového plánování. Harmonogramy

za technologické celky jsou pro účely výroby uchopitelnější než

stavební objekty nebo díly.

Další činnost rámci předvýrobní přípravy představuje tvorba

kalkulace nákladů (tzv. výrobní kalkulace), která je odlišná od

nabídkového (smluvního) rozpočtu. Důvodem je jiný čas zpracování,

kdy známe větší objem informací, jsou dotaženy tendry se

subdodavateli a zvoleny výrobní technologie. Výrobní kalkulace se

běžně ve firmách používají, zůstává však otázkou, zdali se takto

nazývají právem. Pokud jsou rozpočty upravené pouze na úrovni

cen limitek, pak jse jedná o kalkulaci na půli cesty. Správné členění

zakázky a zpracování výrobní kalkulace umožňuje stanovení

kvalitních nákladových plánů. Tyto plány ve struktuře kalkulačního

vzorce jsou podkladem pro následný controlling. V případě,

že limitky nad výrobní kalkulací odpovídají skutečným zdrojům,

26 stavebnictví 11–12/09


získáme nepřímo kapacitní plán

nasazení firemních zdrojů.

Pro odpovědné manažery výroby

je takovéto plánování jednoznačně

srozumitelné. Plánování po

stavebních objektech a dílech

používá se v rámci projektové

dokumentace, avšak jeho struktura

je pro účely řízení stavební

zakázky méně vhodná.

Sledování

a vyhodnocení

Vynechání některých z výše

uvedených základních kroků má

zásadní dopad na controlling

zakázky.

Nákladový controlling stavebních

zakázek je ve své podstatě

postaven na průběžné kontrole ▲ Schéma řízení stavebních zakázek

hodnot v čase. Pro možnost

sledování plánu a skutečnosti musí být vhodně zvoleny odpovídající

struktury, prostřednictvím kterých se controlling provádí. Jednou je

struktura nákladů – na straně plánovaných nákladů stojí kalkulační

vzorec, na straně skutečnosti by to měla být stejná hladina. Druhá

struktura je samotná zakázka, která by měla být členěna tak, aby

do jednotlivých podúrovní bylo možné směrovat veškeré informace

stavebnictvi o stavbě. 210x147 f:Sestava 1 23.10.2009 9:46 Stránka 1

Základní chybou je představa, že nákladový controlling probíhá

jako porovnání mezi účetnictvím a kalkulací. Specifikum stavební

výroby spočívá v tom, že náklady v účetnictví neodpovídají prostavěnosti

na stavbě. Příčinou bývá například zpoždění dokladů

za výkony subdodávek, kdy je se subdodavatelem dohodnuta

fakturace až po kompletním předání díla. Z tohoto důvodu je

vhodné realizovat nad výrobní kalkulací tzv. odvedenou výrobu,

inzerce

www.ecofilm.cz

>> Dopřejte si prohřátou

soukromou pláž každý den.


▲ Softwarové nástroje nabízejí funkce pro usnadnění zpracování výrobních kalkulací

kde manažer zakázky zachycuje skutečnou rozestavěnost. Toto je

úroveň, která umožní porovnání skutečnosti s plánovanými náklady.

Vedle toho lze samozřejmě sledovat náklady, které procházejí

účetnictvím. Ty však mají vypovídající schopnost pouze z hlediska

controllingu efektivity využívání zdrojů a dodržování plánovaných

nákupních cen.

Z hlediska nákladů je tedy možno porovnávat tři hladiny: plánované

náklady, skutečné náklady rozestavěnosti podle odvedené výroby

a náklady z účetnictví.

Dalším prvkem, který může být realizován, pouze jsou-li normované

zdroje v kalkulacích nahrazeny za skutečné, je věcný

controlling. Náklady za skutečné zdroje jsou vedeny v agendách

informačního systému. Věcným controllingem je pak prosté porovnání

plánovaných nákupů proti skutečné spotřebě. Příkladem

je, když v konkrétním měsíci mělo být plánovaně spotřebováno

100 ks cihel za 5,- Kč, podle odvedené výroby by měla být spotřeba

80 ks a ze skladu bylo vydáno 120 ks za 6,- Kč. Závěr, kde

je problém, zdali v chybném plánu, pomalé výstavbě, špatném

nákupu nebo nehospodárném užití materiálu, je již na manažerovi

výstavby.

Kde mohou informační systémy pomoci

v řešení výše uvedených problémů?

Na straně zpracování cenových nabídek je to provázání normovaných

zdrojů se skutečnými, a to s možností uložení předdefinovaných

hodnot tak, aby bylo možné opakované použití u dalších

cenových nabídek.

Pro oblast tvorby výrobních kalkulací a tvorbu plánů pak softwarové

nástroje nabízejí funkce pro usnadnění zpracování, varianty

různých modelací, a umožňují tak vytvářet rychle různé verze.

Pro komplexní řízení výroby poskytují náhledy na plány za více

současně probíhajících zakázek a umožňují připravit kumulované

kapacitní plány. Výsledkem je zajištění plynulosti poskytování

zdrojů pro realizaci stavebních zakázek.

Rezervy v oblasti využití informačních

systémů obvykle

pramení z roztříštěnosti softwarových

nástrojů pro jednotlivé

oblasti vedení firemních

agend. Nasazení systémového

řešení od jednoho dodavatele

IT pomáhá stavební firmě zaměřit

se na její hlavní byznys –

realizaci stavebního díla –

a ne na řešení různých rozhraní

mezi kalkulačním programem,

obchodním software, specializovanými

moduly na řízení zakázky

a v neposlední řadě na různé

účetní systémy.

Základem je kvalitní plánování

umožňující následně pružný

controlling potřebný k rozhodování

odpovědných manažerů.

Nezbytnou podmínkou, kromě

výběru vhodného systému odpovídajícímu

předmětu podnikání,

je uplatňování procesních

postupů při řízení a pravdivé

a včasné zadávání informací.

V neposlední řadě musí být zajištěna IT infrastruktura datového

propojení výkonných manažerů na stavbách s centrálou, která

umožní vzájemné sdílení informací. Bez splnění těchto podmínek

jsou významně omezeny možnosti procesních změn při řízení

stavebních zakázek.

ERP systém INFOpower

Příkladem uceleného řešení pro všechny procesy stavební firmy

může být ERP systém INFOpower od společnosti RTS, a.s.

Výhodou tohoto řešení je postavení stavební zakázky do středu

celého systému. ■

english synopsis

Construction Order Management – Selected Issues

to be Resolved and IT Support

After several years of growth construction companies begin to feel

lack of new orders both for the reason of the current economic

situation and as a consequence of growing competition. Under

these conditions good managers begin to think what steps to take

to improve the company economy, especially in the area of price bid

processing, preparation and planning of orders before their implementation

and order implementation monitoring and assessment.

The companies seek ways to solutions of these issues, proposals

of possible progress and last but not least support from information

technology suppliers.

klíčová slova:

informační technologie ve stavebnictví, efektivní řízení zakázek,

zpracování cenových nabídek, předvýrobní příprava

keywords:

information technologies in civil engineering, effective order

management, bid price processing, pre-manufacturing preparation

28 stavebnictví 11–12/09


informační technologie

text: Karel Kabele

foto: Tomáš Malý

Koncept inteligentních budov

Prof. Ing. Karel Kabele, CSc. (*1960)

Vedoucí katedry technických zařízení

budov na FSv ČVUT v Praze. Zabývá se

problematikou energetických systémů

budov z hlediska jejich navrhování, počítačového

modelování a interakcí systémů

s budovou. Pod jeho vedením vznikla na

FSv ČVUT v Praze laboratoř inteligentních

budov. Je autorizovaným inženýrem

v oborech technika prostředí staveb

a energetické auditorství. Je předsedou

Společnosti pro techniku prostředí, členem

představenstva ČKAIT a viceprezidentem

Evropské federace společností

pro techniku prostředí REHVA.

E-mail: kabele@fsv.cvut.cz

V moderních budovách se objevuje řada nových

technických systémů, které řeší jednotlivé

funkce stavby. Vedle vlastního systému,

jenž danou funkci plní, je velmi důležité jeho

provozování, které musí splňovat určité požadavky.

Způsob provozování daného systému

je podmíněn možnostmi jeho regulace

a řízení.

Vývoj informačních technologií založených na elektronickém zpracování

a přenosu informací se promítá do všech oblastí našeho života.

Aplikace v oblasti telekomunikací a výpočetní techniky, automobilového

průmyslu a spotřební elektroniky jsou jeho běžnou součástí

a dnešním pohledem nikomu nepřijde neobvyklé odemknutí automobilu

na dálku nebo poslání MMS zprávy svým bližním třeba

z vrcholu Sněžky.

Rozvoj těchto technologií má dopad i na stavitelství, otevírá nové

možnosti a mění mnohé zaběhnuté principy. Současný architekt

tak má mnohem více možností, jak budovu koncipovat a některé

funkce stavby, dříve řešené výhradně stavební konstrukcí, může

nahradit některým z technických systémů budovy.

V této souvislosti lze jako typický příklad uvést ochranu před vloupáním.

Klasická stavba měla masivní stěny, a tak možná cesta

nezvaného hosta byla výhradně okenními a dveřními otvory, zabezpečovanými

mřížemi. Moderní stavba řešená na bázi lehkých materiálů

s vysokým stupněm prosklení musí mít složitější elektronickou

ochranu. Jiným příkladem je letní provoz – až donedávna v našich klimatických

podmínkách řešen výhradně staletími vyzkoušeným poměrem

zabudované hmoty stavby a velikosti oken s prvky přirozené

klimatizace. Moderní budovy často zápasí s problémem přehřívání

v letním období, a tak si opět pomáháme technickými systémy –

například mechanickým chlazením nebo aktivními fasádami.

V moderních budovách se tak objevuje množství nových technických

systémů, jež řeší jednotlivé funkce stavby. Vedle vlastního

systému je velmi důležité jeho provozování, které musí splňovat

ekonomické, energetické, ekologické a legislativní požadavky.

Způsob provozování určitého systému je podmíněn možnostmi

jeho regulace a řízení. Právě zde se objevuje velký prostor pro

aplikace v oblasti moderních technologií, umožňujících přenos

a zpracování velkého množství dat. Není velkým technickým problémem

algoritmizovat standardní regulační zásahy na jednotlivých

systémech. Moderní systémy vybavené regulací se mohou do jisté

míry chovat autonomně na základě podnětů senzorů regulačního

systému. Toto chování jednotlivých systémů dalo základ pojmu

inteligentní budova.

Inteligentní budova v současném pojetí je budova vybavená sjednoceným

řízením jednotlivých funkčních systémů – vytápění, větrání,

zabezpečení atd. „Inteligence“ budovy se projevuje například tím,

že si jednotlivé takto řízené systémy navzájem nekonkurují. V případě

vytápění a větrání je typickou situací otevření okna v zimě, kdy

„obyčejná“ budova začne více topit, aby pokryla zvýšenou tepelnou

ztrátu, zatímco „inteligentní“ budova ví, že je okno otevřené,

a výkonvytápěcího zařízení začne zvyšovat až po určité době.

Služby inteligentních budov

Jednotlivé funkce inteligentní budovy lze rozdělit do skupin podle

účelu. Je zřejmé, že pojem inteligentní budova neznamená integraci

všech funkcí, ale že se v jednotlivých typech budov použijí pouze

funkce relevantní. Základní skupiny funkcí inteligentních budov (IB)

nazývané služby, jsou:

■ energetické;

■ ekologické;

■ komfortní;

■ bezpečnostní;

■ dopravní;

■ sociální;

■ zábavní;

■ komerční.

Energetické a ekologické služby IB

Do této kategorie se zařazují služby, zajišťující provoz energetických

a ekologických systémů budov, tzn. technických zařízení určených

pro přenos energie a médií pro zajištění kvality vnitřního prostředí,

k nimž patří zdravotechnika (vodovody, kanalizace, plynovody),

vytápění, chlazení a větrání budov, příprava teplé vody a silové

rozvody elektrické energie.

Smyslem těchto služeb je hospodárné využití energie s cílem minimalizace

negativního dopadu funkce daných systémů na životní

prostředí. Inteligentní řízení umožňuje i dálkové monitorování těchto

služeb a v případě nestandardních situací i vyslání upozornění

provozovateli či majiteli objektu. Tyto služby začínají nabývat na

svém významu zvláště v souvislosti s úsporami energie, kdy může

inteligentní řízení dodávky energie pro vytápění a chlazení objektu

při vhodně navrženém systému kopírovat požadavky uživatelů při

minimální spotřebě energie.

V současných systémech vytápění i chlazení se často setkáváme

s využitím obnovitelných zdrojů, jako je solární energie nebo energie

země s bi- nebo trivalentním zapojením. Při běžném řízení těchto

stavebnictví 11–12/09

29


zdrojů se často dostáváme do situace, kdy si vzájemně konkurují

a nevyužívají tak svého plného potenciálu. Typický problém mají

systémy s akumulací tepla získávaného ze solárních kolektorů

s dohřevem. V těchto systémech musí regulace, případně obsluha

správně odhadnout předpokládaný průběh solárních zisků a odběr

energie tak, aby v okamžiku, kdy solární zisky začnou vznikat,

bylo energii kam akumulovat. V běžných systémech se totiž často

stává, že doplňkový zdroj energie nabije akumulátor v nočních

hodinách a ráno, kdy solární zisky začínají působit, již není energii

kam akumulovat. Inteligentní řízení takového zdroje umožní podstatně

lepší hospodaření s energií a v případě provázání systému

řízení na meteorologická data i adaptivní chování celého systému.

Obdobné případy existují i v chlazení, kdy se systémem nočního

chlazení na základě krátkodobé předpovědi počasí nastaví optimální

míra vychlazení objektu. Tento článek si neklade za cíl předložit

kompletní výčet všech energetických služeb inteligentních budov,

nesmí se však zapomenout na vhodně řešené ovládání umělého

osvětlení, které též může významnou měrou přispět k energetickým

úsporám.

V oblasti ekologických systémů budov jde především o kontrolní

služby řešící havarijní stavy při poruše vodovodu, úniku plynu nebo

vzniku vzduté vody v kanalizační soustavě. Příkladem aplikace jsou

vany vybavené senzorem výšky hladiny jejich napuštění umožňující

dávkování požadovaného množství vody. Vedle bezpečnostní

funkce (ochrana proti vyplavení) má takový systém dopad i na

energetické úspory.

Komfortní služby inteligentních budov

Do této skupiny zařazujeme především služby, jež řídí systémy

vytvářející vnitřní prostředí budov. Jedná se o vytápění, chlazení

a větrání místností, kde je možné individuálně nastavit požadované

parametry vnitřního prostředí podle okamžitých požadavků

uživatele. K tomu, aby byl takovýto systém řízení funkční, musí

být uzpůsoben i systém dodávající do místnosti vzduch. Ke komfortu

lze přiřadit také ovládání umělého osvětlení, kde se objevují

aplikace, umožňující volbu jeho různých scénářů. Další oblastí je

ovládání vrat a dveří. Uživatelsky zajímavá je možnost vzdáleného

monitorování parametrů objektu, využívající webového rozhraní

pro sledování stavu budovy, případně pro nastavení žádaných

systémových hodnot – před návratem ze zimní dovolené zapnu

vytápění na vyšší teplotu.

Bezpečnostní služby

Kategorie bezpečnostních služeb je asi nejrozvinutější oblastí

v řízení inteligentních budov. Patří sem systémy monitorování

vstupu osob do budovy, pohybu osob v budově, dále systémy

protipožární ochrany a zabezpečení proti havarijním stavům

jednotlivých technických systémů. Díky tomu, že mají bezpečnostní

služby v oblasti ochrany budovy před nezvanými návštěvníky

– na rozdíl od ochrany před technickými poruchami –

za soupeře člověka, jenž se snaží tyto systémy obelstít, jedná

se o jednu z nejrychleji se rozvíjejících oblastí. Jmenovat lze

systémy pro identifikaci člověka na základě analýzy oka, slin

nebo otisku prstu.

Vedle dnes již běžných služeb je v budovách s inteligentním řízením

zajímavou aplikací možnost vytváření uživatelských profilů – obdoba

uživatelských profilů na mobilním telefonu. Například v profilu

„opuštění domu“ proběhne vypnutí spotřebičů, uzavření oken

a přepnutí větrání na minimální výměnu vzduchu; profil „dovolená“

je rozšířen o nepravidelné rozsvěcení světel v budově apod.

Dopravní služby

Inteligentní řízení dopravních služeb v budovách se zaměřuje především

na optimalizaci provozu výtahů, eskalátorů a travelátorů.

Sociální služby

Sociální služby v inteligentních budovách jsou určeny pro ochranu

a zvýšení využitelnosti budovy pro děti, tělesně postižené, seniory

a nemocné. Tyto služby jsou zaměřeny především na přivolání pomoci

v nouzi, monitorování základních životních funkcí a na služby

pomáhající eliminovat handicap uživatelů.

Přivolání pomoci v nouzi může být v nejjednodušší formě klasickým

telefonem, vybaveným hlasovou volbou a zrychlenou volbou

telefonního čísla pomoci. Vyspělejší systémy využívají telefonu

s dálkovým ovladačem s rychlou volbou v podobě přívěsku nebo

náramku. Další možností je umístění alarmových tlačítek v místnostech,

doporučuje se umístění při podlaze tak, aby jej měl

upadnuvší člověk v dosahu. Tyto způsoby přivolání pomoci v nouzi

vyžadují aktivní zásah postiženého. Tam, kde hrozí nebezpečí, že si

postižený nebude schopen sám pomoc přivolat, se využívá alarmu

automaticky aktivovaného kritickými biomedicínskými daty. Jedná

se především o EKG, puls, dýchání nebo nehybnost osoby. Příkladem

může být alarm, aktivovaný delší nehybností osoby v koupelně,

která může být symptomem pádu a omráčení, případně nevolnosti.

Tyto služby vyžadují senzory, které data snímají. Vedle personálních

senzorů, které do jisté míry monitorovanou osobu omezují, je tyto

senzory možné umístit do postele, toalety nebo vany.

Systémy pro eliminaci handicapu uživatelů jsou zaměřeny především

na podporu paměti, sluchu, zraku a omezeného pohybu.

Řídicí systém inteligentní budovy může připomenout užívání léků,

uzavření oken a uzamčení budovy při jejím opuštění. Z vážnějších

služeb je to supervize opuštění budovy v noci a zimě, kdy může

být aktivován alarm v případě, že nemocný uživatel nečekaně

opustil svůj dům. Systémy pro eliminaci poruchy sluchu jsou

založeny na principu indukční smyčky a optické komunikace –

světelný zvonek, telefon. Handicap v oblasti snížené schopnosti

pohybu osob lze v inteligentní budově řešit adaptabilními prvky

od vany s pohyblivým dnem, přes WC, po kuchyňskou linku

s nastavitelnou výškou.

Zábavní a komerční služby

Zábavní a komerční služby inteligentních budov jsou v těsné

vazbě na rozvoj internetu a jím poskytovaných služeb. V oblasti

zábavy se centrem audiovizuálního systému stává jeden domácí

počítač, zajišťující přehrávání hudby a obrazu, příjem televizního

signálu, nahrávání, komunikace, hraní her a on-line obchodování.

I v této oblasti, obdobně jako v bezpečnostních službách, je možné

pozorovat dramatický vývoj.

Závěr

Rozvoj služeb inteligentních budov s sebou samozřejmě nese

úskalí. Tak, jako u každé nové technologie se objevují nečekané

30 stavebnictví 11–12/09


[2] Reinberk, Z., Drkal, F., Kabele, K., Lain, M.: Využití E-služeb pro

monitorování a řízení energetických systémů budov – Smarthomes.

In Klimatizace a větrání 2004. Praha: Společnost pro

techniku prostředí, 2004, s. 136–144. ISBN 80-02-01598-3

[3] Reinberk, Z.: Inteligentní rodinný dům. In Vytápění konference -

sborník přednášek. Praha: Společnost pro techniku prostředí,

2003, s. 29–32. ISBN 80-02-01546-0

[4] Kabele, K.: Perspektivy inteligentních energetických služeb

v panelových domech, Sborník příspěvků z Celostátní odborné

konference REGENERACE PANELOVÉ VÝSTAVBY Hradec

Králové 1.–2. listopad 2006

[5] Brůha, P.: Inteligentní dům v reálném životě. Alternativní zdroje

energie 5/2004

[6] Kamphuis, I. G., Warmer, C.J., Jong, M.J.M., Wortel, W.: IIGO:

Intelligent Internet mediated control in the built environment:

Description of a large-scale experiment in a utility building setting.

ECN Energy in the Built Environment, Nizozemí, 2005

english synopsis

▲ Budova ČSOB v Praze Radlicích, ilustrační foto

problémy nejen technické, ale i sociální. Nicméně moderní technologie

tato řešení umožňují a je především na investorovi, aby ve

spolupráci se specialistou požadavky na jednotlivé služby vhodně

formuloval. ■

Tento příspěvek vznikl jako součást grantu MPO 2A-1TP1/051.

Použitá literatura:

[1] Kabele, K.: Co umožňuje inteligentní rodinný dům. In Vytápění

rodinných domů. Praha: Společnost pro techniku prostředí,

2001, s. 25–29. ISBN 80-02-01457-X

Intelligent Building Concept

Modern buildings feature a lot of new technological systems for

the individual building functions. In addition to the system itself,

which must be able to perform the required function, its operation

is very important to meet economic, energetic, environmental and

legislative requirements. The mode of operation of a certain system

is determined by the available options of its control and regulation.

The individual functions of an intelligent building may be divided into

different groups based on their purpose. It is clear that the notion

of intelligent building does not mean integration of all functions

as only the relevant functions are implemented in every individual

building type. The basic groups of functions of intelligent buildings,

called services, include energetic and environmental, comfort,

safety, transport, social, entertainment and commercial services

klíčová slova:

služby inteligentních budov, energetické úspory

keywords:

intelligent building services, energy saving

inzerce

Automatizovaná příprava

a řízení realizace staveb

Programové vybavení pro:

rychlé modelování postupu výstavby s výpočtem ceny,

termínů a zdrojů pomocí síťových grafů

tvorbu nabídek a oceňování komplexního stavebního procesu

předvýrobní přípravu staveb

výrobní přípravu staveb

kontrolu a řízení kvality stavební produkce

zpracování environmentálních plánů

vyhodnocování nabídek v investorské sféře

přímé propojení na účetní agendu uživatele

výpočet skutečné nákladovosti stavebních procesů

bilancování výrobního programu, cash-flow

a ziskovosti firmy v čase

Expertizy postupu výstavby významných projektů

CONTEC – Prof. Ing. Čeněk Jarský, DrSc., Mánesova 819, 278 01 Kralupy nad Vltavou, tel./fax: +420 315 726 910, www.contec.cz, www.sitovegrafy.cz, e-mail: jarsky@contec.cz

stavebnictví 11–12/09

31


informační technologie

text: Pavel Šobra

grafické podklady: Zumtobel Lighting, s.r.o.

Inteligentní systémy řízení osvětlení

Ing. Pavel Šobra (*1957)

Absolvoval Elektrotechnickou fakultu

ČVUT v Praze, směr Elektrotechnologie.

Od roku 2005 je zaměstnán ve

společnosti Zumtobel Lighting, s.r.o.,

kde spolupracuje na světelných řešeních

a dodávkách osvětlení.

E-mail: pavel.sobra@zumtobel.com

Osvětlení a světlo nás provází na každém kroku,

každým okamžikem dne i noci. Především

intenzita, barevné podání a barva světla mají

značný vliv na naši psychiku, podvědomí

a v neposlední řadě i pracovní výkon.

Člověk je po celou dobu svého vývoje ovlivňován především denním

světlem, sluncem a jeho fázemi, ať už v průběhu dne či roku.

Nezanedbatelnou složkou přirozeného osvětlení je však i měsíc.

A máme tu první zcela jednoduchý příklad rozdílných zdrojů vřazených

do systému, teplý zdroj slunce a chladný měsíc. Teplotu samozřejmě

posuzujeme z hlediska teploty chromatičnosti. A systém? Jistě

přirozený systém – naše sluneční soustava.

Dovolte mi jednu definici: systém je množina prvků a vazeb mezi

nimi. Systém řízení osvětlení můžeme velmi zjednodušeně popsat

jako řízení, vazby, řízené prvky. Vraťme se ke sluneční soustavě,

která je pro nás určitým vzorem a možná až ideálem. Prvky si pro

jednoduchost omezíme na dva, o kterých jsme již mluvili, slunce

a měsíc, zdroj denního a nočního osvětlení. Podívejme se znovu na

jejich barvu. Slunce je jistě zdroj teplý, jeho světlo představuje ideál,

obsahující celé spektrum záření. Umělé zdroje se tomuto ideálu více

či méně blíží. Oči a celé vnímání osvětlení je právě sluncem ovlivněno

a se sluncem jako zdrojem srovnáváme i vlastnosti našich zdrojů

a svítidel umělého osvětlení. Tím se dostáváme k prvnímu úkolu

systému řízení osvětlení: co nejlépe se přiblížit nebo doplnit přirozené

osvětlení s cílem sladit potřeby a požadavky uživatelů. V kontextu

pracovního dne mluvíme o motivačním cyklu.

Motivační cyklus řízení

Motivační cyklus řízení synchronizuje osvětlení, v tomto případě

pracovního prostředí, s „hodinami“ našeho těla. Světlo pouze

nepomáhá při čtení, ale také řídí mnoho funkcí těla, „biologické

hodiny“. Na následujících obrázcích (obr. 1) jsou znázorněny čtyři

časy a typické činnosti spolu s rozdílným osvětlením. Následně

je prezentováno různé osvětlení s ohledem na určení daného

prostoru (obr. 2, 3). Systém také umožní jednoduché nastavení

světelné scény dané kanceláře (obr. 4), ale i soustavy více místností

(obr. 5).

▼ Obr. 1. Osvětlení pro odlišné činnosti v průběhu dne

32 stavebnictví 11–12/09


▲ ▼ Obr. 2. a 3. Nasvětlení prostoru s využitím přímého/nepřímého osvětlení a dalších efektů

stavebnictví 11–12/09

33


▲ ▼ Obr. 4. Světelné scény podle činností: práce s textem; práce na PC; jednání

▲ Obr. 5a. Nastavení světelné scény soustavy místností – pracovní doba

▲ Obr. 5b. Nastavení světelné scény soustavy místností – noční čas

▼ Obr. 5c. Nastavení světelné scény soustavy místností – úklid

34 stavebnictví 11–12/09


2009

Příloha časopisu

Stavebnictví 11–12/09

stavebnictví

časopis

speciál

www.casopisstavebnictvi.cz

Zelená úsporám

a projektanti V


Zelená úsporám a projektanti V

Programy Zelená úsporám a NOVÝ PANEL – terminologie a definice

Podmínky programu NOVÝ

PANEL (NP) upravuje nařízení

vlády č. 299/2001 Sb., o použití

prostředků Státního fondu rozvoje

bydlení ke krytí části úroků

z úvěrů poskytnutých bankami

právnickým a fyzickým osobám

na opravy a modernizace domů,

ve znění pozdějších předpisů.

Poslední novela tohoto nařízení

byla provedena nařízením vlády

č. 310/2009 Sb. s účinností od

17. 8. 2009 (nahrazuje v § 3 odst.

5 v první větě výraz „doporučenou“

slovem „požadovanou“ –

rozumí se normová hodnota podle

ČSN EN 73 0540:2005 Tepelná

ochrana budov).

Podmínky programu Zelená

úsporám (ZÚ) stanoví Ministerstvo

životního prostředí ČR

prostřednictvím směrnice MŽP;

v současné době platí Směrnice

MŽP č. 9/2009 o poskytování

finančních prostředků ze Státního

fondu životního prostředí

v rámci ZÚ na opatření vedoucí

k úsporám energie a využití

obnovitelných zdrojů energie

v obytných budovách.

Podmínky stanovené těmito

dvěma dokumenty se značně liší,

jak ve formulacích, v obsahu i v cílech,

kterých má být dosaženo.

Na základě dohody mezi MŽP

a MMR a dále dohody mezi SFRB

a SFŽP byly upraveny podmínky

pro poskytování podpory ZÚ na

panelové domy. Ve svém důsledku

tyto dohody vyžadují, aby pro

panelové domy byly – v případě

žádosti o podporu ZÚ – naplněny

podmínky obou programů. Pro

vlastníky bytů, rodinných a bytových

domů a pro projektanty,

kteří opravy a stavební úpravy

navrhují, tak vznikla složitá situace.

K nařízení vlády č. 299/2001

Sb. je třeba poznamenat, že text

tohoto nařízení používá formulace

a termíny, které neodpovídají

platným stavebně právním předpisům.

Opravy a modernizace v nařízení

vlády nejsou pro účely nařízení

vlády definovány. Termíny opravy

a modernizace nepoužívají stavebně

právní předpisy (stavební

zákon užívá a definuje pojmy

udržovací práce, změny dokončených

staveb, stavební úpravy).

Pojem oprava lze významově

zahrnout pod pojem udržovací

práce (viz zrušená vyhláška

č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí

některá ustanovení stavebního

zákona, § 14). Pojem

modernizace používá zákon

č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů,

ve znění pozdějších předpisů);

pro účely zákona o dani z příjmů

je modernizace technickým zhodnocením

hmotného investičního

majetku a rozumí se jí rozšíření

vybavenosti nebo použitelnosti

majetku. Z technického (stavebního)

hlediska představuje

modernizace přizpůsobení

staveb nejnovějším potřebám

a požadavkům; jedná se o takové

stavební zásahy, které odstraňují

morální opotřebení staveb, při

nichž se nemění hmotová a prostorová

skladba a účel stavby.

Nařízení vlády č. 299/2001 Sb.,

v příloze č. 2 (Seznam oprav

a modernizací domů, na které lze

poskytnout podporu) uvádí vedle

opatření charakteru udržovacích

prací a stavebních úprav také

nástavby, změny v užívání části

stavby, projektovou činnost, vypracování

průkazu energetické

náročnosti budovy.

Příloha č. 2 nařízení vlády

č. 299/2001 Sb., používá technicky

nepřesné, nesprávné nebo

slangové výrazy, které neznají ani

právní předpisy, ani technické

normy (repase vstupních dveří,

vyregulování otopné soustavy,

reprofilace styků dílců, teplá užitková

voda, zkvalitnění ústřední

regulace otopné soustavy).

Bytový dům je v § 2 nařízení

vlády č. 299/2001 Sb., definován

v poznámce pod čarou č. 1

odkazem na § 3 písm. b) vyhlášky

č. 137/1998 Sb., o obecných technických

požadavcích na výstavbu

a čl. 3 odst. 1 písm. c) vyhlášky

č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných

technických požadavcích na

výstavbu v hl. m. Praze. Velká část

paragrafu 3 vyhlášky č. 137/1998

Sb., byla zrušena vyhláškou

č. 502/2006 Sb. z 28. 11. 2006,

včetně definice bytového domu.

Definice bytového domu je nyní

obsažena ve vyhlášce 501/2006

Sb., o obecných požadavcích na

využívání území; je formulována

odlišně oproti zrušené části § 3

vyhlášky č. 137/1998 Sb.

Zavedení a certifikace systému

řízení jakosti u firmy dodavatele

opravy nebo modernizace

domu. Povinnost zakotvená

v § 3 odst. 3 písm. c) nařízení

vlády; je požadováno zavedení

a certifikace způsobem odpovídajícím

příslušné české technické

normě s poznámkou pod čarou

č. 7. Poznámka č. 7 uvádí ČSN EN

ISO 9001 nebo 9002. Citaci technických

norem je třeba uvádět

vždy s rokem vydání (začátkem

platnosti) příslušné normy. Podle

normy 9002 se certifikace již

řadu let neprovádí. ČSN EN ISO

9002:1994 byla zrušena k 1. 9.

2001. V současné době platí ČSN

EN ISO 9001:2001, jejíž platnost

končí v listopadu 2009, a nová

norma ČSN EN ISO 9001:2009.

Projektová dokumentace navrhované

opravy nebo modernizace

domu je požadována

v § 3 odst. 4 písm. a) nařízení

vlády. Projektová dokumentace

je termín stavebního zákona

a je jí dokumentace pro vydání

stavebního povolení, projektová

dokumentace ohlášení stavby

(u vybraných staveb), projektová

dokumentace pro provádění

stavby a projektová dokumentace

pro nezbytné úpravy. Opravy

(v dikci stavebního zákona udržovací

práce) projektovou dokumentaci

nevyžadují. Stavební

zákon nezná projektovou dokumentaci

modernizace domu.

Zprávy o energetickém auditu

a prokázání energetické náročnosti

budov v případě, že oprava

nebo modernizace je provedena

změnou stavby podle

stavebního zákona (§ 3 odst. 4

písm. d) nařízení vlády). Právně

ani fakticky neexistuje oprava

nebo modernizace provedená

změnou stavby podle stavebního

zákona. Změnou dokončené

stavby stavební zákon rozumí

nástavby, přístavby a stavební

úpravy. Podobně dále „dojde-li

při opravě nebo modernizaci

domu ke změně stavby podle

stavebního zákona“.

Příloha č. 1 nařízení vlády –

Seznam typizovaných konstrukčních

soustav realizovaných

v hromadné výstavbě

panelových domů. V seznamu

jsou zahrnuty i jiné než panelové

domy (např. blokopanelové domy

označované T 1, T 5, T 11 atd.),

naopak některé soustavy panelových

domů chybí.

Panelový dům můžeme definovat

jako dům, kde rozhodující

část jeho nosné konstrukce

tvoří svislé nosné stěny složené

z prefabrikovaných dílců (panelů)

výšky nejméně 1 podlaží

a vodorovné desky složené

rovněž z dílců. Prefabrikované

dílce jsou nosné nebo nenosné

dílce (zejména betonové nebo

železobetonové) zhotovené průmyslovými

způsoby, ze kterých

se sestavují stavební díly (strop,

stěna, obvodový plášť) a konstrukce

budov beze změny jejich

tvaru a rozměrů. V seznamu se

stále opakuje chyba v označení

konstrukční soustavy HKS G.

Taková konstrukční soustava

neexistuje. HK se používala pro

označení soustav vyvíjených

v organizaci Stavoprojekta Hradec

Králové (krajské varianty).

Správné označení je NKS G, kde

NKS znamená nová konstrukční

soustava a G znamená Gottwaldov.

Tato soustava ve Zlíně existuje

a majitelé panelových domů

postavených v této soustavě

mají problémy s dosažením na

program PANEL.

Závěrem upozorňujeme, že na

webových stránkách MMR,

v části Územní plánování a stavební

řád, rubrika Stanoviska

a metodiky, na str. 2 je umístěn

metodický pokyn odboru stavebního

řádu MMR Zelená úsporám

z pohledu aplikace stavebního

řádu, určený jako pracovní pomůcka

pro stavební úřady. ■

Autorka: Marie Báčová, Česká

komora autorizovaných inženýrů

a techniků činných ve výstavbě

2

speciál 11–12/09


Zelená úsporám a projektanti V

Tepelná čerpadla v programu Zelená úsporám

Počátkem devadesátých let minulého století

se v České republice začala velmi zvolna objevovat

první tepelná čerpadla. V Evropě však

s těmito zařízeními již byly jisté zkušenosti,

protože se v důsledku ropné krize kolem

roku 1980 hledaly

cesty čím topit, když

inzerce

ceny topných olejů

a souvisejících fosilních

paliv dramaticky

rostly.

tepelných čerpadel v České

republice (AVTČ), která byla

současně zakládajícím členem

Evropské asociace tepelných

čerpadel. Díky cílevědomé a usilovné

aktivitě členů AVTČ, která

se zaměřovala v prvních letech

především na šíření osvěty mezi

laickou a také odbornou veřejností,

byl nastartován pozitivní vývoj

tohoto nového oboru a ke konci

roku 2008 bylo v ČR instalováno

Historie tepelných

čerpadel v ČR

Západní Evropa byla tímto vývojem

zaskočena. Největšího rozvoje

instalací tepelných čerpadel

bylo dosaženo ve Skandinávii,

jmenovitě pak ve Švédsku, kde

mimo ekonomického efektu byl

a stále je pozitivní pohled na

toto zařízení z ekologického

hlediska, což je Švédům vlastní.

Do České republiky se tepelná

čerpadla také po roce 1990

začala dovážet právě ze Švédska,

ale pouze v omezeném

množství, protože velmi levné

energie, které u nás historicky

z dob socializmu byly, prakticky

nikoho nemotivovaly, aby si

tepelné čerpadlo pořídil. Ochrana

životního prostředí se teprve

začala probouzet a na toto kritérium

se tehdy příliš nehledělo,

což byl opět pozůstatek z let

minulých. S růstem cen energií

se začínala tepelná čerpadla

jevit jako šikovná zařízení, která

ušetří energii pro vytápění

a ohřev vody, kterou nebude nutné

nakoupit. Když se pak v roce

2000 zavedly dotace na podporu

instalací tepelných čerpadel

a také zvýhodněné sazby za

odběr elektrické energie pro majitele

tepelných čerpadel, dá se

říci, že to byl teprve skutečný

začátek uvědomělých instalací

těchto energeticko–ekologických

zařízení v ČR. Ve stejném

roce (rok 2000) byla také

založena Asociace pro využití

Casopis_Stavebnictvi_SME_125x185.indd 2

speciál 11–12/09 3

5/6/09 11:16:44 AM


Zelená úsporám a projektanti V

více než 20 000 tepelných čerpadel

různých systémů, výkonů

a provedení.

Změna sortimentu

a garážový trend

Zpočátku se na český trh dovážela

především zařízení ze zahraničí,

a to z už zmiňovaného

Švédska, ale také z Německa

a Rakouska, kde byla jejich

výroba již sériová a provozně

ověřená. S výrobou také začaly

některé české firmy, některé

úspěšně, jiné toho po krátké

době zanechaly. V posledních

třech letech je však cítit

negativní trend a to prodávat

na českém trhu výrobky, které

jsou označovány jako tepelná

čerpadla, ale ve své podstatě

jsou to upravené klimatizační

jednotky, primárně určené

pro chlazení a také částečně

určené pro vytápění. Jejich

provedení zpravidla nedosahuje

parametrů skutečných

tepelných čerpadel, mívají

kratší životnost a často obtěžují

okolí svou zvýšenou hlučností.

Původ těchto výrobků

bývá v Číně, Itálii, ale také

se skládají z různých komponentů

až v Česku (v zahraničí

se jim říká „garážová“, podle

toho, kde se „vyrábí“). Běžný

zájemce o tepelné čerpadlo,

který nepracuje v tomto oboru,

těžko rozezná, co je skutečné

tepelné čerpadlo a co se za ně

jen vydává. Je až s podivem,

jakým tempem přibývá těchto

zařízení s těžko definovanými

parametry, které se současně

vyznačují líbivou cenou.

Zelená úsporám

a tepelná čerpadla

jů s cílem přispět snížení produkce

„skleníkových plynů“.

Byl připraven program Zelená

úsporám, který byl spuštěn

počátkem dubna 2009 s předpokládanou

dobou trvání pět

let. Skvělá myšlenka, unikátní

řešení, ojedinělý projekt, který

dosud neměl u nás obdoby.

Na tak rozsáhlou akci však byla

příprava sotva půl roku, a to ji

hned z počátku poznamenalo.

Podívejme se na tento program

z hlediska podpory tepelných

čerpadel. Pro dosažení

vysokých ekologických efektů

bylo rozhodnuto o tom, že podporovat

se budou jen taková

tepelná čerpadla, která mají

prokazatelně vysoký efekt

energetické úspory. Byly stanoveny

minimální parametry,

které musí tepelné čerpadlo

splňovat (doložené měřením

ve zkušebně), aby na ně mohla

být dotace poskytnuta. Druhou

podmínkou pak bylo, že

instalaci musí zajistit odborně

vyškolená montážní firma.

Potud by bylo vše v pořádku

a také Asociace pro využití

tepelných čerpadel ČR spolupracovala

při přípravě tohoto

programu.

Propagace programu Zelená

úsporám slibovala, jakým

snadným způsobem bude

možné dosáhnout na dotace,

prakticky téměř pro každého.

Přišel duben 2009 a z velkého

očekávání bylo velké zklamání.

Možnost získat dotaci na tepelné

čerpadlo bylo jen ve velmi

výjimečných případech.

A v čem byl problém?

Především u novostaveb bylo

možné dotovat tepelné čerpadlo

jen tehdy, když byl objekt

na úrovni „nízkoenergetického“

a takový dům žádné

tepelné čerpadlo z podstaty

věci nepotřebuje. To bylo

pro všechny stavebníky velké

zklamání a mnozí od původního

záměru pořídit si tepelné

čerpadlo ustoupili, samozřejmě

ke škodě věci. U stávajících

objektů, kde by bylo žádoucí

nahradit kotle na tuhá fosilní

paliva tepelnými čerpadly, byla

stanovena podmínka, že tento

stávající objekt musí splňovat

V letošním roce se Ministerstvu

životního prostředí ČR,

v době, kdy v jeho čele stál

ministr Martin Bursík, podařil

„husarský kousek“ při prodeji

emisních povolenek Japonsku –

s tím, že utržených 25 miliard

Kč je určeno pro snížení

energetické náročnosti staveb

a využívání obnovitelných zdrosoučasné

tepelně-technické

standardy jako novostavba.

Tento vysoký požadavek byl

pro drtivou většinu zájemců

o změnu vytápění zcela

nepřijatelný – ve srovnání

s nutnými náklady na zateplení

a neadekvátní dotací na tepelné

čerpadlo.

Výsledek tedy vůbec nesplnil

velké očekávání, jež vystřídalo

velké zklamání. V důsledku

toho za prvních pět měsíců trvání

programu Zelená úsporám

byly podány jen dvě žádosti

o dotaci na tepelné čerpadlo,

což se nedá hodnotit jinak než

jako propadák.

Nové úpravy

programu

Naštěstí došlo k tomu, že původní

tvrdě nastavená kritéria

byla Ministerstvem životního

prostředí ČR (MŽP) – Státním

fondem životního prostředí

(SFŽP) přehodnocena s tím, že

prakticky do každé novostavby

lze tepelné čerpadlo dotovat,

a u stávajících objektů rodinných

domů se netrvá na zateplení

a při náhradě kotle na

tuhá paliva, nebo elektrokotle,

lze dotaci poskytnout. Přičemž

náhrada vytápění zemním

plynem tepelným čerpadlem,

bohužel, dotována není. Tato

úprava dotačních podmínek se

konečně setkala s pozitivní reakcí

zájemců o využívání tepelných

čerpadel. Potud by mohly

být MŽP a SFŽP spokojeny, ale

objevil se nový – neočekávaný

problém.

▼ Členové asociace na pravidelném školení EUCERT.HP

V podmínkách získání dotace

na tepelná čerpadla byla stanovena

závazná kritéria, jež musí

dotované tepelné čerpadlo splňovat.

Na českém trhu je však

jen 30 % tepelných čerpadel,

která daná kriteria splňují.

S vidinou příležitosti lepšího

prodeje se do Seznamu výrobků

a technologií (SVT) protlačila

i taková zařízení, jež daná

kritéria nesplňují ani náhodou

a samozřejmě svou inzerovanou

kvalitu nemohou doložit.

V tomto směru došlo k pochybení

na SFŽP, který převzal

od dodavatelů někdy špatné,

někdy i „upravené“ podklady

o parametrech zařízení, na jejichž

základě pak byl proveden

jejich zápis do zmíněného SVT.

Toto je závažný problém, který

je nutné řešit, protože podle

Seznamu výrobků a technologií

si zájemci vybírají zařízení,

aniž by tušili, že si pořizují

třeba podřadný výrobek místo

vysoce efektivního tepelného

čerpadla.

V zásadě lze konstatovat, že

po první velmi „rozpačité“ fázi

se situace podstatně zlepšila,

jen je potřeba doladit nezbytnou

administrativu související

s „papírovou vojnou“. Zde zatím

přetrvává dost nejasností.

Chybí totiž prováděcí předpis,

kde by bylo vše jednoznačně

a srozumitelně stanoveno.

Doufejme, že i na to brzy

dojde. ■

Autor: Ing. Josef Slováček

předseda správní rady Asociace

pro využití tepelných čerpadel

v České republice

4

speciál 11–12/09


Zelená úsporám a projektanti V

Optimalizace využití programů

NOVÝ PANEL a Zelená úsporám

Vlastníci bytových domů bez ohledu na jejich

právní formu jsou považováni za podnikatele.

I když se například pro členy společenství

vlastníku bytových jednotek může takový pohled

jevit jako podivný, je nutné ho při přípravě

žádostí o podporu na opravy bytových domů

respektovat.

Tyto podpory mohou být poskytovány

ze dvou programů.

Širším a komplexnějším z hlediska

spektra podporovaných

oprav je program NOVÝ PANEL,

který umožňuje získat podporu

formou zvýhodněné záruky

za úvěr určený na financování

oprav či dotace na úhradu části

úroků tohoto úvěru. Žádosti

o tyto podpory přijímá Českomoravská

záruční a rozvojová banka

a prostředky poskytuje Státní

fond rozvoje bydlení ČR. Finančně

zajímavou alternativu pro

zlevnění oprav bytových domů

v oblasti jejich zateplení představuje

program Zelená úsporám.

Žádosti o dotace z tohoto programu

přijímá Státní fond životního

prostředí ČR. Nedávné rozšíření

působnosti tohoto programu

i na bytové domy postavené ve

vybraných konstrukčních soustavách,

obvykle označovaných jako

panelové bytové domy, ještě

podtrhlo nutnost optimalizace

postupu žadatele o podporu,

pokud ji chce využít z obou programů

v maximální míře.

Jaké podpory

lze získat

Z programu NOVÝ PANEL:

■ záruku za bankovní úvěr až

do výše 80 % jistiny úvěru;

■ dotaci na úhradu úroků ve

výši 2,5–4 % p.a. z výše

úvěru určeného na financování

podporovaných činností

uvedených v příloze

programu.

Z programu Zelená úsporám:

■ dotaci ve výši až 1500 Kč/

m 2 (v závislosti na dosažené

měrné roční spotřebě tepla

na vytápění).

Výhody a nevýhody

režimů veřejné

podpory

Podpora na opravy bytových

domů může být poskytnuta ve

dvou režimech:

■ blokové výjimky;

inzerce

Stavba je komplex – stejně jako Stavební veletrhy Brno

2010

Základem každého stavebního díla je hrubá

stavba. Spousta lidí také předpokládá,

že „glajchou“ je skoro hotovo. Co ale znamená

to „skoro“? V jednom ze „Scientific

Center“, v Londýně, vystavují do detailů

provedený názorný řez domem a expozice

je téměř stále plná obdivujících a překvapených

návštěvníků. Tohle všechno že jsou

„střeva stavby“? Vystavovaný řez představuje

obytný dům. Jsou ale i stavby daleko

složitější – nemocnice, výrobní závody,

montážní haly nebo sklady, laboratoře –

a každá vyžaduje něco trochu jiného, ale

pokaždé platí: aby se daný objekt dal řádně

a komfortně užívat, je třeba ho kompletně

vybavit.

První, s čím se potká hrubá stavba, jsou

technické rozvody: elektřiny, vody, plynu,

optických i klasických sítí pro připojení

počítačů, sítí slaboproudých, případně

vzduchu – a to možná i tlakového, a naopak

odsávání, kompletní vzduchotechniky…

Pak kanalizace, topení, chlazení,

výtahy, dnes možná i dublovaný rozvod

vody – ta dešťová se dá jímat, filtrovat

a dále využívat. Samozřejmě sem bude

patřit i řešení energetické soběstačnosti

budov v podobě fotovoltaických systémů,

solárních panelů nebo tepelných čerpadel,

alternativní zdroje energie, ale i stále

více se prosazující filosofie „chytrých“

domů, které si samy určují tepelný či světelný

režim…

Všechny tyto obory, jejichž produkce teprve

ze stavby hrubé učiní tu, která maximálně

přesně plní svůj účel, jsou součástí

připravovaného 11. ročníku SHK, který se

koná ve dnech 13. – 17. 4. 2010 na brněnském

výstavišti, jako součást komplexu

Stavebních veletrhů Brno. I v nadcházejícím

ročník budou pořadatelé pokračovat

v náštěvnicky atraktivním tématu energeticky

úsporného stavění. Toto téma

bylo zajímavé pro 90 % návštěvníků posledního

ročníku a dotýká se nejen oblasti

technického zařízení budov, ale i oborů

zdících materiálů, oken, dveří, izolačních

materiálů, konstrukčních systémů a ostatních

stavebních materiálů. Vzniká tak

jedinečná možnost pro každého,

dovědět se o novinkách v nabídce

produktů a služeb, konkrétních

výrobcích, současných oborových

trendech a hlavně osobně se na

vše zeptat a prakticky vyzkoušet.

Určitě je také zajímavé, že již tradiční

spojení stavebních oborů veletrhu IBF

a veletrhu technického zařízení – SHK (topení,

rozvody, sanita) – je v příštím ročníku

navíc doplněno o veletrh bydlení a interiérového

vybavení Mobitex. Tímto spojením

vzniká ucelený komplex veletrhů, který

zahrnuje vše od hrubé stavby, technického

zařízení budov a nově i vybavení budov

i desénový rozměr interiérů.

Ing. Jana Tyrichová

manažer PR a reklamy Stavební veletrhy

Brno, Tel. +420 541 152 890

Fax: +420 541 152 889

E-mail: jtyrichova@bvv.cz

www.stavebniveletrhybrno.cz

speciál 11–12/09 5


Zelená úsporám a projektanti V

■ podpory malého rozsahu de

minimis.

Režim blokové výjimky je

charakteristický tím, že podpora

na projekt chápaný jako

oprava bytového domu či

souboru bytových domů je

omezena intenzitou veřejné

podpory. Intenzita veřejné

podpory je poměr mezi dotací

a investičními náklady

na opravu domu vyjádřený

v procentech. V případě

podpory v programu Zelená

úsporám jsou investičními

náklady, které lze pro účely

výpočtu uvedeného ukazatele

použít, pouze náklady na zateplení.

Tento ukazatel nesmí

přesáhnout limity stanovené

pro malé, střední a velké

podnikatele (40–20 %). Nejvyšší

míru podpory lze využít

u žadatelů, které lze považovat

za malé podnikatele,

což je většina žadatelů

o podporu.

Žadatelé o podporu oprav

panelových bytových domů

v programu NOVÝ PANEL

mohou využívat pouze tento

režim podpory. V programu

Zelená úsporám budou tento

režim využívat zejména větší

bytová družstva, která opravují

bytový fond obvykle postupně

a u nichž investice celkově

dosáhnou částek v desítkách

milionů Kč.

Typickým uživatelem podpor

de minimis je společenství

vlastníků v menším nepanelovém

bytovém domě nebo

i v panelovém domě, pokud

převážná část nákladů na

opravy je spojena se zateplením

objektu a bude podpořena

v programu Zelená

úsporám. Podpora de minimis

dovoluje u programu Zelená

úsporám získat relativně

vyšší dotaci než v režimu

blokové výjimky. Její nevýhodou

je, že celková výše

podpor získaných jedním

subjektem nesmí v roce poskytnutí

podpory a ve dvou

předchozích letech překročit

korunový ekvivalent částky

200 000 eur. V programu

NOVÝ PANEL je podpora

de minimis zatím jediným

možným režimem podpory

u nepanelových bytových

domů, v programu Zelená

úsporám záleží na rozhodnutí

žadatele, jaký režim podpory

si zvolí, pokud konkrétní situace

tuto volbu dovoluje.

Podle čeho

se rozhodovat

Při rozhodování o tom, jaké

podpory využít a v jakém pořadí

uzavírat smlouvy o podpoře,

je potřebné vzít do úvahy tyto

faktory:

– Jak velkou investici bude

oprava bytového domu představovat?

– Jak velký bude podíl nákladů

na zateplení objektu z celkových

nákladů na opravy?

– Jak bude oprava financována

(podíl vlastních prostředků

a úvěru)?

– O jaký bytový dům se jedná

(panelový či nepanelový)?

– Bude k získání úvěru postačující

pouze zajištění,

kterým disponuje žadatel,

nebo bude úvěrující banka

požadovat záruku PANEL?

– Jaká bude doba splatnosti

úvěru na financování oprav?

– Zda a v jaké výši získal žadatel

jinou podporu de minimis

v roce podání žádosti – nebo

ve dvou předchozích kalendářních

letech?

Lze uvést několik příkladů

toho, jak výše uvedené faktory

ovlivňují volbu optimálního

mixu podpor z obou programů.

■ Pokud bude oprava bytového

domu nepanelového typu

představovat několik milionů

Kč a žadatelem o podporu

bude SVJ či menší bytové

družstvo, které ještě žádné

podpory nečerpalo, pak je

nejvhodnějším řešením využít

pro všechny podpory režim de

minimis. Ve všech ostatních

případech je účelné s přihlédnutím

k výše uvedeným faktorům

zvážit optimální režim

postupu, aby žadatel mohl

využít existující nabídku v co

nejvyšším rozsahu.

■ Jestliže žadatel financuje

opravy částečně z vlastních

prostředků, je výhodnější použít

tyto prostředky v maximální

míře na tu část oprav, která

bude podporovaná z programu

Zelená úsporám.

■ Pokud žadatel chce využít

pouze krátkodobý úvěr

menšího rozsahu, je účelné

usilovat v maximální míře

o využití programu Zelená

úsporám.

Jak postupovat

Pro optimální využití podpor je

ve většině případů potřebné

zvolit správné pořadí uzavírání

smluv o podpoře. Pořadí

podání žádostí o podporu není

rozhodující.

Panelové bytové domy

Jako nejvhodnější lze doporučit

tento postup:

– uzavřít nejprve smlouvu

o záruce z programu NOVÝ

PANEL (pokud žadatel potřebuje

k financování úvěr

a nemá dostatek jiného vhodného

zajištění);

– následně uzavřít smlouvu

o dotaci NOVÝ PANEL;

– jako poslední uzavřít smlouvu

o dotaci z programu Zelená

úsporám.

Nepanelové bytové domy

Výběr vhodného postupu

závisí především na počtu

opravovaných bytových jednotek,

výši nákladů na opravy na

bytovou jednotku a na podílu

vlastních zdrojů investora na

financování oprav. Z uvedeného

důvodu jsou dále uvedené

propočty pouze orientační.

Menší projekty – do cca 30 bytových

jednotek (žadatel v roce

podání žádostí a v předchozích

dvou letech žádnou podporu de

minimis nečerpal):

– pro všechny typy podpor

využít režimu de minimis,

přičemž nezáleží na pořadí

uzavírání smluv o podpoře.

Větší projekty – (nad cca 30

bytových jednotek), optimální

režim uzavírání smluv

o podpoře:

– nejprve uzavřít smlouvy

o dotaci z programu Zelená

úsporám, a to v režimu blokové

výjimky;

– jako další v pořadí uzavřít

smlouvu o záruce z programu

NOVÝ PANEL (lze pouze

v režimu de minimis);

– jako poslední uzavřít smlouvu

o dotaci NOVÝ PANEL (lze

pouze v režimu de minimis).

Na co nezapomenout

■ Žadatel o dotaci v programu

Zelená úsporám je povinen

splnit podmínky programu

NOVÝ PANEL, a to minimálně

v rozsahu dovolujícím poskytnutí

dotace ve výši 2,5 %

(opravy skupiny A). K tomu

je povinen předložit Státnímu

fondu životního prostředí

stanovisko Poradenského

a informačního střediska (PIS)

používané v programu NOVÝ

PANEL (příloha A žádosti

o dotaci). Pozn.: ve skupině A

jsou kromě zateplení uvedeny

ještě další opravy. I ty budou

muset být součástí projektu

podporovaného dotací Zelená

úsporám nebo musí u nich PIS

potvrdit, že objekt tyto opravy

nevyžaduje.

■ Dotaci NOVÝ PANEL lze

poskytnout pouze k té části

úvěru, která nebude použita na

financování těch zateplovacích

prací, které budou podpořeny

dotací z programu Zelená

úsporám (příp. i prací podpořených

dotací z jiných státních

nebo evropských fondů).

■ Seznámit se podrobněji se

všemi dostupnými informacemi

prostřednictvím těchto webových

stránek: www.sfrb.cz,

www.cmzrb.cz, www.zelenausporam.cz.


Autor: Ing. Lubomír Rajdl,

CSc., vrchní ředitel úseku strategie

Českomoravské záruční

a rozvojové banky, a. s.

6

speciál 11–12/09


Zelená úsporám a projektanti V

inzerce

Tepelná čerpadla Dimplex pro

inovativní topení a chlazení

Výrobní závod koncernu GLEN DIM-

PLEX DEUTSCHLAND v bavorském

Kulmbachu má za dobu 35 let zkušeností

s výrobou chladicích zařízení

se specializací na tepelná čerpadla.

Ve výrobním programu jsou zahrnuty všechny

systémy. V souladu s evropským trendem,

kdy s ohledem na příznivé podmínky mírného

klimatického pásma, se těžiště výzkumu,

vývoje a výroby orientuje především na

tepelná čerpadla systém vzduch-voda.

Nově byla uvedena na evropský trh vysoce

efektivní tepelná čerpadla pro venkovní

instalace systém vzduch-voda, s označením

LA – TU.

Jejich výhodou je univerzální provedení

s relativně nízkými náklady na instalaci. Jejich

hlavními přednostmi jsou ovšem vysoké

topné faktory a velmi tichý chod.

Velkorysé řešení tepelného výměníku snižuje

proudění vzduchu až o 30 % a ve spo-

jení s bionickým ventilátorem je výsledkem

nízká hladina hluku.

Další zajímavostí v sortimentu tepelných

čerpadel Dimplex jsou tepelná čerpadla

určená nejen pro topení, ale i chlazení, tzv.

reverzibilní. Chlazení se pak děje buď aktivním

(do chlazení se zapojuje kompresor

tepelného čerpadla) nebo pasivním režimem

(bez kompresoru, systém země-voda).

Chlazení je možné zajistit „chladicí vodou“

o teplotě 18°C pro plošné chlazení nebo

až 7°C pro klimatizační vzduchové systémy.

U systému vzduch-voda je na výběr pro

rodinné domy mezi výkonovou řadou 11

a 16 kW, a to v provedení jak vnitřní,

tak i venkovní, pro objekty s vyšší náročností

na topení a chlazení je to pak typ

LA 35TUR+.

Ve všech případech se jedná o chlazení

aktivním režimem, tedy energii pro chlazení

můžeme zároveň využít pro ohřev TUV

▲ Vysoce efektivní tepelné čerpadlo

pro venkovní instalace, systém

vzduch-voda, s označením LA – TU

Tepelné čerpadlo Dimplex LA 9TU LA 12TU LA 17TU LA 25TU LA 40TU

Rozsah provozních teplot vzduchu [°C] od -25 do +35

Rozsah provozních teplot topné vody [°C] od 18 do 58

Výkon [kW] 7,6 9,5 14,7 19,7 30,4

Topný faktor [ - ] 3,7 3,8 3,8 3,8 3,9

Rozměry [cm] 146x91x75 181x125x75 194x160x95 194x160x95 210x174x98

▲ Hodnoty dle EN 255, při A2/W35

Tepelné čerpadlo Dimplex LA 11ASR LA 16ASR+ LI 11TER LI 16TER LA 35TUR+

Rozsah provozních teplot vzduchu [°C] od -25 do +35

Rozsah provozních teplot topné vody [°C] od 18 do 58 od 18 do 65

Tepelný výkon [kW] 8,8 12,8 8,8 12,8 24,2

Topný faktor [ - ] 3,2 3,4 3,2 3,4 4,0

Chladící výkon [kW] 10,9 16,4 10,9 16,4 32,0

Topný faktor [ - ] 3,3 2,8 3,3 2,8 3,9

Rozměry [cm] 136x136x85 157x155x85 136x75x88 157x75x88 210x174x98

▲ Hodnoty dle EN 255, při A2/W35 a A27/W18

Tepelné čerpadlo Dimplex SI 30TER+ SI 75TER+ SI 75ZSR

Rozsah provozních teplot topné vody [°C] od 18 do 55

Tepelný výkon [kW] 28,6 64,0 65,3

Topný faktor [ - ] 3,8 3,4 3,5

Chladící výkon [kW] 44,6 86,5 100,0

Topný faktor [ - ] 6,2 5,1 5,6

Rozměry [cm] 166x100x78 189x135x75 189x135x75

▲ Hodnoty dle EN 14511, při B0/W35 a B20/W18

speciál 11–12/09 7


Zelená úsporám a projektanti V

Tepelné čerpadlo Dimplex LA 22HS LA 26HS LIH 22TE LIH 26TE

Rozsah provozních teplot vzduchu [°C] od -25 do +35

Rozsah provozních teplot topné vody [°C] od 18 do 75

Výkon [kW] 13,6 15,9 13,6 15,9

Topný faktor [ - ] 3,1 3,2 3,1 3,2

Rozměry [cm] 171x168x100 171x168x100 171x75x103 171x75x103

▲ Hodnoty dle EN 255, při A2/W35

Tepelné čerpadlo Dimplex SIH 6TE SIH 9TE SIH 11TE SIH 20TE SIH 40TE

Rozsah provozních teplot topné vody [°C] od 18 do 70

Tepelný výkon [kW] 6,2 9,0 11,2 21,8 36,6

Topný faktor [ - ] 4,6 4,5 4,7 4,7 4,4

Rozměry [cm] 81x65x46 81x65x46 81x65x46 166x100x78 189x135x78

▲ Hodnoty dle EN 255, při B0/W35

▲ Dimplex vysokoteplotní tepelné čerpadlo, vyvinuté pro

topné systémy vyžadující vysokou teplotu topné vody

či bazénu, u typu LA 35TUR+ je možnost

zajištění vody pro topení či ohřev TUV

o teplotě až 65°C.

Pokud je potřeba zajistit topení v zimě

a naopak chlazení v létě, pak jsou u systému

země-voda k dispozici reverzibilní tepelná

čerpadla o výkonu 30 nebo 75 kW.

Topná voda je maximálně 55°C, chladicí

může být až 7°C.

Velmi vhodné jsou i pro klimatizační vzduchové

systémy.

Neméně zajímavým zařízením Dimplex

▼ Tepelná čerpadla využívající odpadní vzduch

k ohřevu teplé vody

je vysokoteplotní

tepelné čerpadlo,

speciálně vyvinuté

pro topné systémy

vyžadující

vysokou teplotu

topné vody, kdy

zateplení objektů

není možné, stejně

jako rekonstrukce

topného systému,

která by byla komplikovaná

nebo

neúměrně drahá.

Pro tento účel jsou v nabídce dvoustupňová

tepelná čerpadla s výstupní teplotou

až 75°C, která mohou být provozována

i v systémech s tepelným spádem 90/70°C.

Vedle systému vzduch-voda jsou také vysokoteplotní

tepelná čerpadla systém zeměvoda.

Nabídka by nebyla úplná, pokud by nezahrnovala

tepelná čerpadla využívající odpadní

vzduch k ohřevu teplé vody.

Standardní objem teplé vody 300

(200) l je ohříván malým integrovaným

tepelným čerpadlem.

Základní typ BWP 30H může

být doplněn vloženým výměníkem

s teplosměnnou plochou

1,45 m 2 pro napojení na jiný

tepelný zdroj (solární panely,

kotel...).

LWP 300W je větrací jednotka

s tepelným čerpadlem integrovaná

v bojleru o objemu vody

300 l, která zajistí trvalou výměnu

vzduchu v objektu při

současném ohřevu vody.

Vedle těchto „speciálních tepelných

čerpadel“ jsou nosným

programem standardní tepelná

čerpadla určená pro nízkoteplotní

(topná voda do 58°C) či středněteplotní

(topná voda do 65°C) provoz,

ve variantě kompaktní vnitřní či kompaktní

venkovní provedení.

Sortiment tepelných čerpadel Dimplex vedle

výše uvedených systémů vzduch-voda

a země-voda, doplňuje ještě systém vodavoda.

Všechny produkty tepelné techniky dodává

na český trh společnost TERMO KOMFORT,

s.r.o, která poskytuje technickou podporu

spolupracujícím partnerům, provádí návrhy

optimálních řešení, zajišťuje projekty a dodávky

„na klíč“ jak pro rodinné domy, tak

bytové, komerční a výrobní objekty.

K naprosté dokonalosti řešení zajišťuje rovněž

instalace fotovoltaických elektráren pro

pohon tepelných čerpadel.

Více informací o uvedených tepelných

čerpadlech získáte na internetových

stránkách:

www.termokomfort.cz

www.dimplex.cz

www.dimplex.de

Kontakty:

Brno: Ing. Alžběta Mračková

Úsporný dům na výstavišti BVV – EDEN

3000, Bauerova 10, 603 00 Brno,

tel.: 545 213 628, mobil: 724 294 136,

fax: 545 213 629,

e-mail: info@termokomfort.cz

Praha: Roman Šobr

Slavíkova 24/26, 130 00 Praha 3,

tel.: 222 720 449, mobil: 721 957 031,

fax: 222 718 761,

e-mail: praha@termokomfort.cz


Řídicí systém osvětlení LITENET

PC s ovládacím

programem

Ethernet (TCP/IP)

Propojovací prvky

Propojovací prvky

Senzor denního osvětlení

Svítidla

▲ Obr. 6. Prvky řídicího systému osvětleníí

3 x 64 DALI Propojovací

prvky

Žaluzie

Ovládací prvek

■ spolehlivá a vyzrálá digitální technika, která je v rozsáhlé míře

odolná vůči vnějším rušivým vlivům;

■ inteligentní řízení osvětlení v závislosti na denním světle;

■ jednoduché a časově úsporné uvedení do provozu;

■ jednoduchý provoz během celého cyklu užívání budovy;

■ vysoká flexibilita při změně způsobu užívání místností a prostor

prostřednictvím progresivních systémových a komunikačních

standardů podpořených koncernovými zkušenostmi.

▲ Obr. 7. Řízení intenzity umělého osvětlení v závislosti na přirozeném světle

Ekonomické aspekty použití systémů řízení

Velmi důležité jsou samozřejmě ekonomické aspekty, použití systémů

řízení. Nejlépe si spolupráci systému umělého osvětlení s denním

světlem můžeme dokumentovat na stmívání – řízení osvětlení místnosti

se senzorem denního světla. Senzor monitoruje denní světlo

a v závislosti na jeho kvalitě a požadavcích na nasvětlení pracovní

plochy ovládá svítidla v místnosti (obr. 7). Úspora oproti svícení na

100 % je evidentní. Do systému jsou samozřejmě zařazeny také

žaluzie, aby naopak nedocházelo k nežádoucímu přesvětlení pracovní

plochy (obr. 6). Na tomto schématu jsou také zřejmé jednotlivé prvky

systému řízení osvětlení.

Řídicí systém LUXMATE LITENET

Světlo tedy znamená změnu. Přirozené denní světlo se v průběhu

dne i roku mění co do množství, směru, barvy a času. Na základě

této skutečnosti a rozmanitých požadavků ze strany projektantů,

instalatérů, provozovatelů a uživatelů je z pohledu světelné techniky

vyzrálým zástupcem managementu osvětlení například systém

LUXMATE s rozmanitými možnostmi využití a aplikací.

Systém se vyznačuje jednoduchým a funkčně spolehlivým řízením

osvětlení. K hlavním přednostem patří:

Od těchto předností se odvíjí filozofie ovládání s ergonomicky navrženými

uživatelskými rozhraními. V konečném důsledku nepohlíží

na systém managementu osvětlení izolovaně jako na elektronický

sběrnicový systém, nýbrž integrovaně jako na součást světelného

řešení v budově. Významné jsou zkušenosti s ovládáním žaluzií

a zařízení na zaclonění a řízení denního světla, propojením se souvisejícími

profesemi, jako jsou vytápění, ventilace a klimatizace, nebo

propojením se systémy managementu budov přes standardizovaná

rozhraní jako OPC nebo BACnet, ale také s integrací systémů nouzového

osvětlení. ■

english synopsis

Intelligent Lighting Control Systems

Digital systems of interior lighting control allow for dimming groups

of lamps or individual lamps in separate rooms in reaction to the

daylight contribution to the room lighting. Standard button switches

or infrared remote controls are able to start pre-programmed lighting

scenes by pressing a single button. Artificial lighting control based

on daylight condition and interconnections of daylight sensors opens

up new options for energy saving, thus optimising the benefits for

the users. The systems have proven their qualities of ideal systems

of lighting in offices and conference rooms, medical surgeries and

attorneys´ offices, schools and laboratories as well as in residential

spaces.

klíčová slova:

digitální systémy řízení osvětlení, řízení světel a systémová

integrace, naprogramované světelné scény, úspory energie

keywords:

digital systems of interior lighting control, lighting control and system

integration, pre-programmed lighting scenes, energy saving

stavebnictví 11–12/09

35


informační technologie

text: Petr Brůha

foto: archiv ADP CZ, a.s.

Metodika návrhu řízení a monitorování

energetických systémů budov

Ing. Petr Brůha (*1952)

Vystudoval Fakultu strojní ČVUT

v Praze, obor Automatizace a regulace,

v roce 1990 založil jednu z prvních

československých IT společností

Pragosoft, a.s. V roce 1997 se stal

spolumajitelem firmy ADP CZ, která se

v současnosti věnuje oblasti inteligentních

budov, měření a regulace. Od roku

2006 se podílí na projektu Ministerstva

průmyslu a obchodu ČR Snižování energetické

náročnosti budov inteligentními

systémy řízení.

E-mail: bruha@adp.cz

Mezi nejčastější aplikace moderních technologií

určených k monitorování a řízení systémů

budov patří ty, které zajišťují ekonomický

a současně komfortní provoz vytápění, větrání,

chlazení a dalších energetických systémů

budov pro vytvoření požadovaného stavu

vnitřního prostředí budov.

V této oblasti se plně projevuje potřeba integrovaného přístupu

k řešení celého problému, který lze rozdělit do několika na sebe

navazujících a vzájemně se ovlivňujících kroků:

■ formulace zadání;

■ koordinace projektu;

■ aplikace zvolené metody.

Formulace zadání

Na počátku je většinou ne zcela přesně formulovaná myšlenka investora,

kterou lze popsat jako: „chci využít nejmodernější technologie

pro řízení svého domu“, „chci mít přehled o provozních stavech“,

„chci mít minimální spotřebu energie“, nebo „chci mít kontrolu nad

provozem domu…“.

Druhým krokem je převedení této myšlenky do zadání projektu řídicího

systému. Toto zadání již musí specifikovat jednotlivé požadované

funkce – například kolik místností bude mít individuální řízení teploty,

jak se bude regulovat výkon vytápěcího, případně chladicího zařízení,

zda se bude snímat poloha otevření okna, měřit koncentrace CO 2

ve

vzduchu a další funkce.

Koordinace projektu

Na základě zadání lze zpracovat projekt řídicího systému, obsahujícího

jednak potřebné hardwarové prvky, jednak program pro řízení

regulátorů vytvořený pro konkrétní řešení. V tomto kroku je nutná

součinnost všech dotčených profesí – architekt, topenář, vzduchotechnik,

specialista na elektro – se zpracovatelem projektu řídicího

systému. Bohužel, právě v této oblasti je ještě celá řada zažitých

postupů, které brání efektivnímu využívání možností moderních

technologií. Inteligentní dům je vždy jen výtvorem lidského ducha

a odrazem schopnosti jednotlivých aktérů vzájemně komunikovat

a hledat společné optimální řešení.

Typickým příkladem je koordinace návrhu vytápění a jeho regulace –

topenář svým hydraulickým zapojením, počtem okruhů i osazením

aktivních prvků předurčuje způsob regulace výkonu a v případě, že

zpracovatel projektu regulace zvolí jinou koncepci, soustava buď nefunguje,

nebo v ní je v lepším případě umístěno nadbytečné množství

součástek. Většina moderních aktivních prvků otopných soustav

obsahuje prvky autonomního řízení – od tradičních termostatických

hlavic, přes inteligentní oběhová čerpadla, po kotle vybavené programovatelnými

regulátory s ekvitermní regulací. Napojení otopné

soustavy na systém integrovaného řízení budovy pak sebou přináší

nutnost buď odstavit jednotlivé autonomní regulační prvky, nebo

hledat další řešení, jak má na autonomní chování jednotlivých prvků

reagovat nadřazený regulační systém.

Dalším krokem je zpracování algoritmů a software pro řídicí systém,

který definuje regulační zásahy, uživatelský interface a případnou

archivaci sledovaných veličin. Posledním krokem je instalace, oživení

a seznámení uživatele s obsluhou.

Pro efektivní řešení celého tohoto procesu je možné použít několik

scénářů, které definují vzájemnou komunikaci mezi jednotlivými

zúčastněnými. Nutno konstatovat, že největší překážkou bývá časová

souslednost jednotlivých kroků ovlivňujících výsledné řešení.

■ Prvním scénářem bývá dnes běžná situace, kdy zadání projektu

řídicího systému přichází v okamžiku, kdy je zpracována projektová

dokumentace jednotlivých profesí a na již předurčené řešení se navrhuje

řídicí systém. Při tomto postupu je základem optimálního výsledku

zkušenost zpracovatelů projektových dokumentací jednotlivých

profesí, které jsou řešeny s ohledem na možnosti řídicího systému.

Zpracovatel projektu řídicího systému má již velmi omezené možnosti

aplikace a mnohdy nelze využít všech dostupných služeb.

■ Druhý scénář je opačným extrémem, kdy je koncepce řídicího

systému vstupním parametrem pro návrh energetických systémů budov

– například vytápění, větrání apod. V tomto případě lze očekávat,

že řešení energetických systémů bude přizpůsobeno požadavkům

řídicího systému z hlediska umístění regulačních prvků, členění na

sekce a volby autonomních regulačních prvků.

Z obou scénářů tedy vyplývá nutnost vzájemné komunikace a vzájemné

sdílení informací, což bývá mnohdy překážkou v efektivním

řešení.

Aplikace metody

Možným řešením komunikačních problémů mezi projektanty je vytvoření

takového softwarového nástroje, jenž umožní přímo zpracovatelům

projektových dokumentací jednotlivých profesí (vytápění, chlazení,

36 stavebnictví 11–12/09


▲ Obr. 1. Řídicí jednotka s technologickým procesorem

vzduchotechnika atd.) vytvořit návrh konceptu řídicího systému, z něj

vygenerovat projektovou dokumentaci obsahující schéma zapojení

a výpis prvků a současně i vytvoření programu určeného pro nahrání

do řídicího systému.

Příkladem tohoto řešení je systém Kobra vyvíjený v rámci výzkumného

projektu ve spolupráci ČVUT Fakulty stavební v Praze s českými

firmami ADP CZ a Prolog. Vedle původního hardwarového řešení

obsahuje systém software, umožňující zaškoleným osobám zpracovat

většinu obvyklých řešení. Koncepce softwarového řešení odráží

postup zpracování projektu a obsahuje dvě základní komponenty –

Kobra Architekt a Kobra Asistent.

Kobra Architekt

Základním vstupem pro návrh je zapojení energetických systémů

zpracované pro všechny dotčené profese nejlépe v koordinačním

schématu obsahujícím energetické zdroje (kotle, tepelné čerpadlo,

solární kolektory), akumulaci (pokud je použita), rozvody a spotřebiče

(vytápění otopnými tělesy, podlahové vytápění, bazén, příprava

teplé vody atd.). Toto schéma, interaktivně vytvořené ve vlastním

grafickém programu, se osadí regulačními a monitorovacími moduly,

které jsou v nabídce předdefinovaných schémat (obr. 3).

Druhým podkladem je půdorysné řešení daného objektu, sloužící

k vyznačení umístění spotřebičů, čidel a ovládacích prvků

(obr. 4).

U většiny prvků lze v rámci návrhu vytvořit prostor pro uživatelský

scénář, který si může koncový uživatel upravovat podle potřeby.

Pokud požadované řešení není zatím v již připravených schématech,

pak jej autor projektu doplní a předá k dalšímu využití. S výjimkou

▲ Obr. 2. Dotykový LCD panel pro ovládání systému, programování uživatelských

scénářů a monitorování měřených hodnot. Do řídicího technologického

procesoru v dotykovém LCD ovládacím panelu se automaticky

promítnou veškeré zásahy provedené do systému například programem

Kobra Asistent.

tohoto případu není třeba k sestavení projektu žádný programátor

ani jiný specializovaný pracovník dodavatele systému. Po ukončení

návrhu provede program kontrolu zadání, ověří navržené komponenty,

adresování aktuátorů a dalších prvků tak, aby bylo možné systém

bezchybně sestavit a realizovat v budově.

stavebnictví 11–12/09

37


▲ Obr. 3. Schéma energetického systému s osazenými prvky pro řízení energetického systému

▼ Obr. 4. Půdorysné řešení objektu s osazenými prvky

38

stavebnictví 11–12/09


▲ Obr. 5. Grafický interface pro uživatele s možností nastavení požadovaných

hodnot

▲ Obr. 6. Týdenní kalendář pro nastavení uživatelského scénáře

Kobra Asistent

Pro ovládání systému, programování uživatelských scénářů a monitorování

měřených hodnot se primárně používá dotykového LCD

panelu, který je součástí řídicí jednotky s technologickým procesorem.

Kromě toho lze parametry systému monitorovat a pohodlně nastavovat

prostřednictvím PC připojeného k internetu uživatelským programem

Kobra Asistent (obr. 5). Tento SW umožní přístup do systému, provedení

úprav a nastavení a vizualizaci všech hodnot systémem monitorovaných

(obr. 6). Měřené a snímané hodnoty jsou ukládány v linuxovém serveru

a krátkou i dlouhou historii lze zobrazit v grafu na obrazovce. Program

umožňuje i vzdálený přístup pro servisní firmu za účelem predikce

poruchy či nadměrného opotřebení. Veškeré zásahy provedené do systému

programem Kobra Asistent se automaticky promítnou do řídicího

technologického procesoru v dotykovém ovládacím panelu Kobra.

Závěr

Kompletní sestavení projektu například rodinného domu o dvanácti

místnostech s bazénem, solárním systémem, tepelným čerpadlem,

zónovou regulací místností, stropním chlazením, cirkulací teplé vody,

osvětlení, simulaci přítomnosti, řízením závlahy, zabere maximálně

jednu hodinu. Výsledkem je projektová dokumentace, vizualizace

a řídicí konfigurační soubor do technologického procesoru (obr. 1),

který připraví řídicí jednotku s dotykovým panelem (obr. 2) přímo

pro danou aplikaci. Tím končí veškerá příprava a pokud je připravená

kabeláž, lze systém namontovat, oživit a předat do provozu.

Metoda, umožňující zpracování návrhu řídicího systému projektantem

vytápění či vzduchotechniky, přináší výrazné zefektivnění práce, zkvalitnění

návrhu a odstranění chyb vzniklých při přenosu informací mezi

zpracovateli projektových dokumentací jednotlivých profesí. Kromě

inzerce

řady úspěšných realizací je v současnosti tato metoda využívána i při

výuce posluchačů magisterského mezifakultního studijního programu

Inteligentní budovy, vyučovaným ve spolupráci Fakulty stavební,

Fakulty strojní a Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. ■

Tento článek vznikl za podpory grantu MPO 2A-1TP1/051

english synopsis

System Solution, Control and Monitoring

of Building Energy Systems

This Interactive software for designers designing an intelligent

building allows for use of a readymade proposal for heating technology,

cooling and heat resources and application of pre-installed

functions for inclusion of for example zonal and equithermal regulation

of heat and cold in the building, control of the recuperation unit,

the heat pump, other heat resources – gas, electrical boiler, a solar

system, ventilation, indoor pool technology and environment control,

shutter control based on customised scenarios, ventilation, certain

lighting functions, garden irrigation etc.

klíčová slova:

inteligentní dům, energetický systém budovy, zónová a ekvitermní

regulace tepla a chladu, rekuperační jednotky, tepelná čerpadla,

řízení bazénové technologie

keywords:

intelligent building, building energy system, zonal and equithermal

regulation of heat and cold, recuperation units, heat pumps, indoor

pool technology control

odborné posouzení článku:

prof. Ing. Karel Kabele, CSc.

vedoucí katedry TZB Fakulty stavební ČVUT v Praze

stavebnictví 11–12/09

39


informační technologie

text a grafické podklady: Čeněk Jarský

K modernímu pojetí operativní

evidence stavebních procesů

Prof. Ing. Čeněk Jarský, DrSc. (*1953)

Vyučuje obor Technologie staveb

na Fakultě stavební ČVUT v Praze

jako profesor na katedře technologie

staveb. Ředitel a majitel stavebně

technologické konzultační firmy CON-

TEC. Je zakladatelem vědecké školy

počítačového stavebně technologického

projektování.

E-mail: jarsky@contec.cz

Příspěvek navazuje na autorův článek [3]

z tohoto časopisu. V předloženém příspěvku

jsou popsány principy moderního stavebně

technologického pojetí operativní evidence

objemů skutečně provedených prací, cen

a nákladů.

Principy jsou uvedeny do praxe v uživatelsky příjemném programovém

řešení agendy operativní evidence, které je úzce navázáno na

modelování realizace výstavby pomocí stavebně technologických

síťových grafů. Je vysvětlena i přímá návaznost na účetní agendu

stavební firmy pomocí tzv. finančního deníku stavby. Podle zjištěných

skutečných nákladů a cen stavebních činností lze automatizovaně

modifikovat i technicko-hospodářské ukazatele pro tvorbu nabídek

a dokumentů přípravy staveb.

Úvod

V článku jsou popsány základní zásady stavebně technologického

pojetí operativní evidence skutečně dosažených objemů, cen

a nákladů stavebních prací při provádění staveb řízených podle vypracovaného

stavebně technologického síťového grafu. Na základě

těchto zásad bylo vypracováno programové řešení, které se stalo

součástí systému přípravy a řízení staveb a umožňuje zpracování

a tisk plánu objemů prací, cen a nákladů, operativní evidence

a porovnání plánu a provedené skutečnosti podle všech položek

oborového kalkulačního vzorce užívaného ve stavebnictví (dále jen

OKV), podkladů pro vytýkací řízení a přehledů provedených prací

včetně zjišťovacích protokolů. Výhodou je, že v operativní evidenci

se sledují skutečně dosažené výkony a skutečné náklady, nikoli

pouze skutečné výkony ve srovnání s plánovanými náklady, jak je

tomu u jiných systémů. K tomu slouží vedení tzv. finančního deníku

projektu, soupisu skutečných nákladů na danou stavbu, který je

možné automatizovaně přebírat i z účetní agendy podniku. Položky

finančního deníku projektu lze rychle rozkontovat do stavebních

procesů – činností síťového grafu.

Operativní evidence stavebních prací

s vazbou na účetnictví

Operativní evidence skutečnosti realizace stavby musí zachycovat

skutečné hodnoty objemů, ceny a zejména skutečné náklady (na

přímý materiál, přímé mzdy, náklady na stroje, ostatní přímé náklady)

nejenom stavebních procesů, ale i fixních nákladů na stavbě

(provozní a správní režie) v jednotlivých časových obdobích, v ČR

obvykle v měsících. Dosud jsou skutečně naběhlé náklady na

jednotlivé stavby zachycovány v účetnictví firmy, přičemž jednotlivým

stavbyvedoucím jsou obvykle pravidelně měsíčně zasílány

jejich soupisy (přehledy došlých faktur) k prostudování a podpisu.

Stavbyvedoucí vyjadřuje skutečně provedené objemy jednotlivých

prací v přehledu provedených prací, podle nichž se tvoří zjišťovací

protokol a zpracovává výrobní, popř. odbytová faktura, obvykle

v návaznosti na položky výrobní kalkulace i pomocí kalkulačního

softwaru. Ve výrobní faktuře se však takto nezobrazují skutečně

naběhlé náklady, nýbrž plánované náklady (spočtené obvykle ve

výrobní kalkulaci podle normativní základny podniku) vynásobené

skutečně provedeným objemem jednotlivých prací. Tímto způsobem

se vlastně znemožňuje zjištění skutečných nákladů na jednotlivé

stavební práce, protože skutečně naběhlé nákladové položky

z účetnictví se nepromítnou do výrobní faktury ani do normativní

základny výrobních kalkulací. Podnik kromě toho v průběhu výstavby

neví, zda je daná stavba zisková. To se obvykle dozví až na konci

výstavby po vyhodnocení všech naběhlých nákladů a zaplacených

odbytových faktur. Pokud je zpracována na stavbu stavebně technologická

dokumentace formou stavebně technologického síťového

grafu, je žádoucí následující, viz též [4]:

▼ Obr. 1. Listování modelem realizace stavby pro operativní evidenci. Činnosti,

jež byly v některém časovém období zařazeny do evidence skutečnosti,

jsou vyobrazeny žlutě. Červeně jsou vyznačeny činnosti, u nichž byla

zadána operativní evidence a kde došlo z nějakých důvodů k přefakturaci

(skutečně evidovaná cena této činnosti pro fakturaci byla vyšší). Fialově

jsou vyznačeny činnosti, u kterých byla zadána operativní evidence a kde

došlo z nějakých důvodů k vícepráci. Bíle s černým textem jsou vyznačeny

dosud neevidované činnosti, šedivě jsou vypsány činnosti s nulovým

objemem, cenou a dobou.

40 stavebnictví 11–12/09


▲ Obr. 2. Porovnávací harmonogram pro zadání evidence

■ aby bylo možné operativní evidenci provádět podle položek síťového

grafu co nejrychleji, popř. s možností jejího automatizovaného

výpočtu podle plánovaných hodnot;

■ aby bylo možné vytvářet zjišťovací protokoly, soupisy provedených

prací, přehledy a porovnání plánu a skutečnosti a podklady pro

vytýkací řízení;

■ aby celá agenda měla přímou návaznost na účetní agendu podniku

s možností okamžitého rychlého promítnutí (rozkontace) skutečně

naběhlých nákladů v příslušném časovém období do stavebních

procesů – činností síťového grafu stavby opět s možností případného

automatizovaného návrhu této rozkontace;

■ aby bylo možné zjišťovat tok financí, nákladovost a ziskovost stavby

porovnáním plánovaných a skutečně dosažených nákladů v čase

kdykoli v průběhu výstavby;

■ aby byla zajištěna automatizovaná aktualizace časového plánu

stavby na další období podle skutečně provedených objemů prací

zaevidovaných v operativní evidenci, případně s návrhem opatření

při dosažení případného zpoždění prací;

■ aby bylo možné podle provedené rozkontace naběhlých nákladů vypočítat

skutečnou nákladovost a ziskovost jednotlivých stavebních

procesů s vazbou na databázi normativních údajů o činnostech.

Veškeré tyto body řeší pracovní oblast automatizovaného systému

přípravy a řízení staveb – Operativní evidence a vedení finančních

deníků staveb. Pro nedostatek místa uvádím velmi stručně pouze

princip zadání operativní evidence a finančního deníku. Úplný popis

práce a využití této pracovní oblasti je uveden v uživatelské příručce

systému [2].

Operativní evidence stavebních prací podle

stavebně technologického síťového grafu

Model postupu výstavby – stavebně technologický síťový graf se

vytvoří obvykle v první fázi z typového síťového grafu a datové základny

činností, postupem popsaným např. v [3]. Takto se vytvoří

prvotní model výstavby všech objektů stavby, který se ještě dále

obvykle upravuje.

Po spuštění pracovní oblasti operativní evidence se po obvyklém

výběru akce objeví základní obrazovka s listováním činnostmi modelu

vybrané akce, viz obr. 1.

Systém automaticky určí měsíční období, v němž ještě evidence

nebyla prováděna, a zobrazí jej v pravém horním rohu. Toto období

lze měnit na období předcházející, nikoli na období následující. Zadání

evidence skutečnosti se provádí po stisknutí tlačítka s ikonou

harmonogramu, přičemž se objeví harmonogram akce se žlutě

▲ Obr. 3. Formulář zadání evidence činností v zadaném období

▲ Obr. 4. Listování evidencí podle činností

vyznačeným obdobím evidence, viz obr. 2. Při užití časové jednotky

týden je měsíční období zaokrouhleno – začátek na nejbližší pondělí,

konec na nejbližší poslední pracovní den v týdnu (pátek/neděle).

V textové části harmonogramu, který je vhodné si setřídit podle

začátků činností, jsou skutečně provedená procenta objemu činností

v minulém časovém období. Automatickou evidenci všech činností

v zadaném období lze provést podle plánu po stisknutí tlačítka Evidence

celého období. V tomto případě počítač vybere činnosti, které

se v zadaném období provádějí, a navrhne zaevidování skutečnosti

přesně podle plánu. Uživatel má poté možnost upravit si kteroukoli

činnost. To se provede poklepáním myši na příslušnou činnost, popřípadě

najetím na tuto činnost (je modře zobrazena) a stisknutím

tlačítka Evidence, přičemž se objeví formulář evidence činnosti

v zadaném období, viz obr. 3, s vypsaným návrhem evidence podle

plánu. V horní části tohoto formuláře jsou vypsány celkové hodnoty

o činnosti převzaté ze síťového grafu, které nelze měnit. Dále je

možné zadat skutečně provedený objem činnosti v zadaném období,

cenu, kterou budeme fakturovat, a náklady podle oborového kalkulačního

vzorce. Nelze zadávat zisk, který se vždy dopočítává.

Při zadávání objemu nebo ceny může uživatel příslušným tlačítkem

volit spojení obou těchto hodnot. Při změně některého z přímých

nákladů lze pomocí tlačítka Výpočet režií přepočítat režie podle nastaveného

minikalkulačního vzorce ze síťového grafu. V okénku na pravé

straně je vidět objem, cena a procentuální podíl skutečně provedené

práce příslušné činnosti v jednotlivých časových obdobích. Dvojitým

stavebnictví 11–12/09

41


poklepáním na příslušné období lze v evidenci činnosti přecházet do

jiných období a případně je měnit. Datum zadání a změny se vkládá

automaticky, rovněž automaticky se počítají nasčítané hodnoty

provedené do příslušného období v dolní části formuláře. Stisknutím

tlačítka OK nebo tlačítka s ikonou harmonogramu se zadané hodnoty

evidence uloží.

Uživatel má možnost se vrátit do základního listování činnostmi (obr.

1) a volit jiné možnosti listování výběrem z hlavního menu, viz obr. 4,

kde je znázorněno listování evidencí akce tříděnou podle činností. Při

tomto listování je vidět přehled provedených evidencí na příslušných

činnostech v jednotlivých časových obdobích, skutečnosti objemu

a ceny a nasčítané hodnoty spolu s hodnotami v procentech. Pokud

by byla provedena přefakturace (sumační procento by bylo větší než

100), bude tato evidence znázorněna červeně. Bíle na hnědém pozadí

jsou vyznačeny činnosti v obdobích, ve kterých byly ztrátové. Pomocí

tlačítka výběr se lze dostat opět do formuláře zadání evidence (obr.

3) a upravit si příslušné údaje.

Na základě zadané evidence je možné na obrazovce prohlížet nejen

technologický rozbor, harmonogram a graf potřeby zdrojů, ale

i čerpání v příslušném období nebo čerpání před zadaným obdobím,

tj. od začátku až do minulého měsíce nebo čerpání do zadaného

období od začátku výstavby. Příslušné výstupní sestavy lze tisknout

výběrem z hlavního menu. Po vytištění zjišťovacího protokolu se

položky evidence pro dané období zablokují proti úpravě, jelikož

je to nežádoucí. Lze je upravovat pouze po odblokování pomocí

hesla. Následně lze provést aktualizaci síťového grafu akce podle

skutečně provedených prací sledovaných v operativní evidenci.

Stačí zadat požadovaný typ aktualizace. Typy aktualizace jsou

stejné jako v pracovní oblasti stavebně technologického projektování,

viz [3]. Termín aktualizace si systém určuje sám podle

operativní evidence. Systém potom přepočítá síťový graf podle

vybraného typu aktualizace a zobrazí nový harmonogram. Při

přepnutí do porovnávací formy je vidět porovnání původního plánu

a skutečnosti, viz obr. 2.

I grafy potřeby ceny, nákladů a nákladových zdrojů zobrazují v této

pracovní oblasti nejen hodnoty plánované z termínů nejdříve možných

a nejpozději přípustných, ale i hodnoty skutečnosti spočítané

z evidence. Skutečné hodnoty jsou v grafech vykresleny fialovou

čarou, v tabulce potřeby zdroje mají samostatný sloupec.

Vedení finančního deníku

Pracovní oblast operativní evidence umožňuje vedení finančního

deníku akce, tj. evidence a přehledu skutečně došlých faktur

a jejich zařazení podle oborového kalkulačního vzorce a při tisku

zjišťovacích protokolů jejich automatizované zařazení jakožto příjmů

do finančního deníku. Principielně je možné automatizovaně přebírat

do finančního deníku údaje z podnikového účetního systému

a naopak, předávat údaje finančního deníku do účetnictví. Systém

přebírání a předávání musí být samozřejmě upraven ve spolupráci

s autory účetních programů.

Položky finančního deníku můžeme zadávat a upravovat po volbě Listování

– finančním deníkem z hlavního menu. Novou položku přidáme

po stisknutí tlačítka Přidat. Objeví se první část formuláře Položka

finančního deníku, viz obr. 5. V tomto formuláři vyplníme potřebné

položky. U výdajů je nutné zadat přiřazení položky k OKV výběrem

ze zobrazených možností. Lze také zadat i číslo účtu podle účetní

osnovy, na nějž bude položka v podnikovém účetnictví zařazena. Dále

je možné evidovat i skutečné zaplacení a jeho termín. Na základě

těchto údajů se provádí bilance cash-flow a pro další ekonomické

zdroje podle skutečných termínů zaplacení a zaplacených částek.

Ve druhé části formuláře, viz obr. 6, lze provést technologický rozpis

(rozkontování) nákladové položky (pouze pro výdaje), tj. její přiřazení

k jednotlivým činnostem síťového grafu. Rozpis se dělá ručně

výběrem činností z harmonogramu pomocí tlačítka Harmonogram

činností a zadáním procenta či přímo rozepisované částky, nebo pomocí

automatického návrhu tlačítkem Návrh rozpisu, kdy se přiřazení

k činnostem i rozpis vypočítá podle plánovaných hodnot příslušné

nákladové položky OKV podle evidence činností v časovém období.

Pokud se nejedná o první měsíc výstavby, uživatel může volit, zda

automatický návrh rozpisu položky finančního deníku bude podle

období, do nějž položka svým datem patří, nebo spadne do minulého

měsíčního období (faktury docházejí s určitým zpožděním). Při

ručním zadání může uživatel s výhodou využít tlačítka Dopočet do

100 %, aby rozpis položky do činností byl vždy úplný, což systém

kontroluje.

Automatický návrh rozpisu je možný, pokud položka ještě není ručně

rozepisována, tj. ve formuláři na obr. 6 není navolena žádná, nebo je

navolena maximálně jedna činnost bez zadání procent rozpisu. V tom

případě se bude automatický rozpis navrhovat nikoli od první činnosti

síťového grafu, ale od této zadané činnosti směrem ke konci síťového

grafu. Automatický návrh rozpisu se ještě dále ručně upraví.

Výdajová položka finančního deníku může být technologicky rozepsána

maximálně k 10 činnostem. Kdyby by bylo zapotřebí ji přiřadit

k více činnostem, lze ji rozdělit stisknutím tlačítka Rozděl na dvě

části zadáním ceny nově vznikající odnože položky v příslušném

informačním okně, a potom ve vzniklé odnoži udělat další technologický

rozpis. V původní položce se všechny ceny včetně rozpisu

sníží o částku, která byla převedena do nově vytvářené odnože této

položky při jejím rozdělování.

Pokud uživatel zadává důsledně technologický rozpis všech nákladových

položek finančního deníku, může hodnoty finančního deníku

převést do evidence činností v příslušném období. Po potvrzení

tohoto požadavku se položky finančního deníku přiřadí do příslušných

nákladových položek evidence činností v daných obdobích, přičemž

se v rubrice Přenos ve formuláři na obr. 6 nalezené období vyznačí.

V položkách evidence činností se samozřejmě vždy přepočítá zisk.

Přenos celého finančního deníku lze vykonat kdykoli, neboť se vždy

přenáší celý finanční deník. V případě přenosu finančního deníku se

postupně zjišťuje, které činnosti jsou ziskové.

Kvůli bilancování nákladových a cenových zdrojů plánovaných a skutečně

spotřebovaných není nutné přenášet údaje finančního deníku do

evidence činností. Protože každá došlá faktura má tři časové údaje –

datum, kdy došla, datum splatnosti a datum zaplacení, je možné

pomocí systému provádět skutečné bilance cash-flow – porovnání

plánovaných a skutečných nákladů a ziskovosti v čase tím, že plánované

náklady vypočteme podle modelu postupu výstavby, skutečné

podle došlých faktur vedených ve finančních deníku.

Při bilanci příslušného zdroje jde zvolit, aby skutečnost byla přebírána

z evidence činností, nebo aby byla převzata z finančního deníku. Totéž

se týká i bilancování zdrojů pro více akcí.

Vyhodnocení skutečné ziskovosti stavebních

procesů

Při důsledném provádění rozpisu položek finančního deníku do stavebních

procesů a po přenosu takto rozkontovaných dat do operativní

evidence systém umožňuje sestavit novou databázi normativních

údajů o činnostech s výpočtem cenových a nákladových údajů podle

skutečných, nikoli plánovaných nákladů.

Norma času činnosti v databázi se vypočítává z pracnosti a objemu

všech činností stejného druhu v operativní evidenci (se stejným čí-

42 stavebnictví 11–12/09


▲ Obr. 5. Formulář položky finančního deníku – 1. část

selným klíčem z databáze), jednotková cena a produktivita práce se

vypočte z údajů o cenách a objemu provedených prací v operativní

evidenci všech činností stejného druhu, nákladové položky se počítají

obdobně. Počet pracovníků ve větě o činnosti v nové databázi plyne

z minimálního počtu pracovníků ze všech činností stejného druhu,

které jsou uloženy v operativní evidenci. Činnosti v nové databázi

vzniklé na základě procesů cizích subdodávek jsou odlišeny pomocí

číselného kódu činnosti.

Takto vytvořenou databázi skutečných cen a nákladů činností lze automatizovaně

přenášet do výchozí databáze činností pro modelování

realizace výstavby a tím pádem upravovat technicko-hospodářské

ukazatele pro tvorbu nabídek a základních dokumentů přípravy

staveb v budoucnu.

Závěry

Byly popsány základní principy nového pojetí operativní evidence

skutečných objemů, cen a nákladů stavebních procesů dosažených

při realizaci staveb v návaznosti na automatizovanou tvorbu dokumentů

pro nabídky, plánování a řízení postupu realizace stavby pomocí

metody stavebně technologických síťových grafů.

Pozitiva tohoto postupu: Při zadání evidence systém automaticky určí měsíční

období, v němž ještě evidence nebyla provedena. Zadání evidence

skutečnosti pro dané období vychází z harmonogramu, v němž se po jeho

vyvolání žlutě vyznačí období evidence. Návrh evidence všech činností v

zadaném období lze provést podle plánu automaticky. Uživatel má poté

možnost upravit si kteroukoli činnost. Nelze zadávat zisk, který se vždy

přepočítává. Pro přímou návaznost na účetnictví a možnost evidence

skutečných nákladů na stavbu se dále vede tzv. finanční deník stavby,

tj. evidence a přehled skutečně došlých faktur a při tisku zjišťovacích

protokolů jejich automatizované zařazení do finančního deníku jakožto

předpokládaných příjmů. Principielně je možné automatizovaně přebírat

do finančního deníku údaje z účetního systému a naopak předávat údaje

finančního deníku do agendy účetnictví.

Finanční deník umožňuje provést technologický rozpis (rozkontování)

nákladové položky, tj. její přiřazení k jednotlivým činnostem síťového grafu.

Rozpis se zadává buď ručně výběrem činností z harmonogramu, nebo

pomocí automatického návrhu podle příslušného druhu nákladů podle

kalkulačního vzorce. Pokud uživatel přenos finančního deníku provádí,

zjišťuje postupně, které činnosti jsou pro něho skutečně ziskové a které

ztrátové. Tak se automatizovaně vypočítá nový ceník, tj. databáze normativních

údajů o činnostech, kde údaje o cenách a nákladech činností

jsou vypočítány dle operativní evidence daného projektu.

Systém lze v provozovat na mikropočítačích kompatibilních s IBM PC

pod operačními systémy Windows 95/98/2000/NT/XP i Windows

▲ Obr. 6. Formulář položky finančního deníku – 2. část

Vista. K provozu je zapotřebí harddisku s volným prostorem min.

26 MB a tiskárny, popř. plotteru. ■

Použitá literatura:

[1] Gašparík, J.: Manažérstvo kvality v stavebníctve, Vydavateľstvo

Jaga group, v. o. s., Bratislava 1999, ISBN 80-88905-13-3

[2] Jarský, Č.: Automatizovaná příprava a řízení realizace staveb,

CONTEC Kralupy n. Vlt. 2000, ISBN 80-238-5384-8

[3] Jarský, Č.: K počítačovému modelování realizace výstavby pro

investory a dodavatele, Časopis Stavebnictví č. 08/2008, str.

74–77, EXPO DATA spol s r.o. Brno, ISBN 1802-2030

[4] Musil, F.: Příprava a řízení výrobních procesů – podmínka snižování

nákladů na stavbu, Sborník příspěvků XI. mezinárodní

vědecké konference, sekce č. 13, SvF VUT Brno 1999, ISBN

80-214-1445-6

[5] Popenková, M.: Kontrola jakosti dokončovacích procesů, Sborník

příspěvků XI. mezinárodní vědecké konference, sekce č. 13, SvF

VUT Brno 1999, ISBN 80-214-1445-6

english synopsis

On Modern Concept of Operative Evidence

of Building Processes

The present contribution describes principles of state-of-the-art construction-technological

concept of operative evidence of volumes

of actual wok performed, pieces and costs.

The principles are implemented in a user-friendly environment

of an application for operative evidence agenda closely connected

to building implementation modelling with the help of constructiontechnological

network charts. The contribution further explains

the direct relationship to accounting agenda of a building company

in the form of the “financial log of construction”. On the basis

of the actual costs and prices of construction activities the application

is able to automatically modify the technical-economic indicators

for bid preparation and building preparation documentation.

klíčová slova:

příprava stavby, řízení stavby, stavební práce, operativní evidence, síťový graf

keywords:

building preparation, building management, building works,

operative evidence, network chart

odborné posouzení článku:

prof. Ing. František Musil

Stavební fakulta VUT Brno

stavebnictví 11–12/09

43


konstrukční systémy

text: prof. Ing. Václav Rojík, DrSc., Ing. Milan Peukert grafické podklady: autoři

Dřevo a vícepodlažní budovy

zajistit šikmými pruty (obr. 2b),

které přenášejí smyky osovými

silami. Takto vznikají tzv. příhradové

soustavy.

U vícepodlažních budov je vítr rozhodujícím zatížením

a vodorovný průhyb konstrukce budovy

od tohoto zatížení rozhodujícím kritériem statické

způsobilosti. To vyžaduje tuhou konstrukci,

nejlépe vytvořenou z plošných stěn (obr. 1).

Jedná-li se o sloupový nosný systém, dosahuje

se potřebné tuhosti zajištěním vzájemného spolupůsobení

sloupů jejich propojováním pomocí

vodorovných stropních nosníků (rámové konstrukce),

zkřížených prutů nebo tenkých příček

(membrán), (obr. 2), nebo využitím doplňkových

ztužidel a tuhých stropních tabulí (obr. 3).

Styčníky, o kterých je v článku pojednáno,

se týkají jak stěnového,

tak skeletového konstrukčního

systému a byly řešeny v rámci

grantového projektu „Dřevěné

vícepodlažní budovy“.

S výjimkou úpravy pomocí zkřížených

prutů (příhradové konstrukce)

nelze jmenované úpravy

u dřevěných tyčových prvků

s jednosměrně orientovanými

vlákny jednoduše realizovat.

Přitom zkřížené prvky brání volnému

řešení fasády. Ojedinělé

pokusy uplatnit u vícepodlažních

budov dřevěné konstrukce končí

u jejich kombinace s tuhými jádry

(schodišťové, výtahové šachty,

stěnové nebo příhradové štíty

apod.). To však vyžaduje tuhé

stropní tabule, které musí účinky

větru přenést z mezilehlých poddajných

sloupů do těchto jader

(obr. 3). Proto zůstává výstavba

vícepodlažních budov vyhrazena

železobetonu a oceli. Těmito

materiály lze vytvořit tuhé monolitické

propojení svislých sloupů

a vodorovných příčlí. Použití dřeva

je zde zcela výjimečné, protože

styk ve vzájemném křížení sloupu

a příčle, tj. prvků s jednosměrně

orientovanými vlákny, nelze propojit.

Spojení se proto provádí

s jedním prvkem probíhajícím

a druhým prvkem, který je

k němu připojen ze strany.

Připojení je buď kloubové, tudíž

bez rámového působení, a je proto

pro rámy nevýznamné, nebo

je tuhého styku dosahováno

pomocí ocelových tyčí vlepených

do připojovaných prvků a probíhajících

průběžným prvkem.

Tuhé dřevěné rámové styčníky

schopné přenášet ohybové momenty

(obr. 4) jsou výsledkem

úsilí v posledních cca deseti

letech. Známá spojení příčlí

a sloupu jsou vždy konstruována

pomocí ocelových závitových

tyčí kotvených lepením do otvorů

v připojovaných příčlích.

Spoje jsou však relativně složité

a pracné.

Poznámka ke svislým

konstrukcím

vícepodlažních budov

Pro svislé prvky konstrukčních

systémů se používají stěny

a sloupy. Stěny jsou lépe uzpůsobeny

pro přenášení vnitřních

sil než sloupy, a to při svislém

i vodorovném zatížení. Proto se

sloupy spřahují. Spřažením se

mezi sloupy vytvoří ztužující prostředí,

které zajišťuje jejich vzájemné

spolupůsobení. Podstata

tohoto efektu při přenášení vodorovného

zatížení je znázorněna

na obr. 5. V případě 5a jde o dva

sloupy obdélníkového průřezu,

jednostranně vetknuté, které

se vzájemně pouze dotýkají. Při

vodorovné deformaci (průhybu)

se však vzájemně ve styčných

plochách posouvají. Jediným

výrazem spolupůsobení je stejný

průhyb. O zatížení se tedy rozdělí

rovným dílem. Jejich celková ohybová

tuhost je součtem tuhosti

každého sloupu. V případě b)

jsou tyto sloupy vzájemně tak

dokonale spojeny, že se při

vodorovné deformaci nemohou

vzájemně ve styčných plochách

posunout. Brání jim v tom spojovací

prostředí mezi styčnými

plochami. Spojovací prostředí

přenáší smykové napětí (jak je patrno

ze srovnání obou obrazců τ).

Napětí je v obou sloupech jako

normálová síla (v levém sloupu

tahová, v pravém tlaková). Spojením

vzniká celistvý (spřažený)

prvek, jehož celková ohybová

tuhost již není prostým součtem

tuhostí každého sloupu. Je vyšší,

v daném případě čtyřnásobná.

Průhyb proto klesá na jednu

čtvrtinu. Rovněž normálová napětí

spřažením klesají. V daném

případě na polovinu. Průběh

smykových sil (napětí τ) je po

výšce rozdělen nerovnoměrně.

V daném případě (dokonalé spojení)

podle přímky zakreslené na

obrázku 5b čárkovaně. Není-li

spojení dokonale nepoddajné,

dojde ve spojovacím prostředí

k prokluzu a průběh τ se změní –

na úrovni z = 0 přejde do nuly

a v oblasti volného konce naopak

dozná jisté hodnoty, jak je uvedeno

na obr. 5b plně.

Spřažení lze konstrukčně dosáhnout

několika způsoby. V některých

případech k tomu postačí

samotná stropní konstrukce, je-li

dostatečně tuhá nebo opatří-li

se v oblasti mezi sloupy tužšími

prvky (trámy, průvlaky apod.),

jak je uvedeno na obr. 5a. Tyto

vodorovné prvky se v projektové

praxi nazývají příčle. Spojením

sloupů pomocí příčlí vzniká tzv.

rámová soustava. Příčle přenášejí

při vodorovném zatížení smykové

síly (obdobné silám τ na obr. 4),

a vytvářejí tak mezi sloupy příznivě

působící prostředí, které

přispívá ke zvýšení ohybové

tuhosti a ke snížení deformace

a namáhání. Spřažení lze též

V soutěži s betonem

a ocelí

V rámci grantového projektu

„Dřevěné vícepodlažní budovy“

č. 103/07/0514, který je financován

Grantovou agenturou ČR,

byl propracován rámový styčník

mezi příčlí a sloupem, vykazující

potřebnou tuhost. Umožňuje vytvořit

dřevěný sloupový systém

se všemi výhodami, které tento

systém nabízí, tzn. oprostit se

od ztužujících konstrukcí, uvolnit

dispozici, použít lehké obvodové

pláště atd.

Podstata nového řešení spočívá

v přeplátování spojovaných sloupů

a příčlí, v nichž jsou vybrání

pro vložení ocelové spojky připevněné

ke každému spojovanému

prvku svorníky. Spojka je

vytvořena z plochého materiálu

ve tvaru písmena L, T nebo kříže

(obr. 6). Tato spojka na jedné straně

vytvoří s příčlí svébytný prvek

a na druhé straně po spojení se

sloupem vytvoří rovněž svébytný

prvek (obr. 7). Monolitičnost

spojky potom zajistí, že se ony

spojeně prvky vůči sobě nepootočí,

tj. při deformaci soustavy

vykáží stejné pootočení.

Statické chování

styčníku

Příklad vytvoření tuhého styčníku

s použitím nejjednodušší spojky

ve tvaru L je uveden na obr. 8.

Statickou funkci spojky lze znázornit

například na uspořádání styčníku

při zatížení silami S viz obr. 9.

Přenášení svislého zatížení rámem

s upravenými styčníky je

stejné jako u běžných monolitických

rámů. Tuhé propojení

příčlí a sloupů zde však vede ke

zbytečnému namáhání spojek

i od svislého zatížení. Ty jsou však

určeny pro přenášení koutových

momentů vyvolaných vodorovným

zatížením větrem. Přenesení

svislého zatížení bez vetknutí

příčle do sloupu (prosté uložení)

44

stavebnictví 11–12/09


▲ Obr. 1. Působení vnějšího horizontálního zatížení od větru na stěnový konstrukční

systém u vícepodlažních budov

▲ Obr. 2. Potřebné tuhosti sloupového konstrukčního systému se dosahuje zajištěním

vzájemného spolupůsobení sloupů

▲ Obr. 3. Uplatnění dřevěných konstrukcí u vícepodlažních budov. Tuhé stropní

tabule musejí přenášet účinky větru z mezilehlých poddajných sloupů do tuhých

jader.

▲ Obr. 4. Tuhé dřevěné rámové styčníky schopné přenášet ohybové momenty.

Známé spojení příčlí a sloupu provedené pomocí ocelových závitových tyčí

kotvených lepením do otvorů v připojovaných příčlích jsou relativně složité

a pracné.

▼ Obr. 5. Spřažením se mezi sloupy vytvoří ztužující prostředí, které zajišťuje jejich vzájemné spolupůsobení

stavebnictví 11–12/09 45


▲ Obr. 6. V rámci grantového projektu „Dřevěné vícepodlažní budovy“ byl propracován

rámový styčník mezi příčlí a sloupem, vykazující potřebnou tuhost.

Podstata nového řešení spočívá v přeplátování spojovaných sloupů a příčlí,

v nichž jsou vybrání pro vložení ocelové spojky připevněné ke každému spojovanému

prvku svorníky. Spojka je vytvořena z plochého materiálu ve tvaru

písmene L, T nebo kříže.

▲ Obr. 7. Spojka vytvoří s příčlí a po spojení se sloupem rovněž svébytný prvek

▲ Obr. 8. Příklad vytvoření tuhého styčníku s použitím nejjednodušší spojky ve

tvaru L

▲ Obr. 10. Styčník byl laboratorně odzkoušen v ústavu Akademie věd ČR v Praze

▼ Obr. 9. Znázornění statické funkce spojky při zatížení silami S

46

stavebnictví 11–12/09


▲ Obr. 11. Zkouškou byla ověřována především funkce svorníkového styčníku. V první

fázi byly zkoušeny tři prvky se svorníkovými spoji. Volný konec příčle byl postupně

zatěžován svislou silou v hodnotách 200, 400, 600, 400, 200, 400 kg atd. v cca

minutových intervalech a v bodech LVDT3, LVDT2, resp. LVDT1 a v patě spojky byly

zaznamenány posuvy. Obdobně se postupovalo ve druhé fázi zkoušky, kdy byly (po

odstranění svorníků a po slepení) zatěžovány prvky, použité ve fázi první.

▲ Obr. 12. Kontrolní výpočty potvrdily, že přidání svorníku u volných spár přispěje

nejen k potřebnému sevření ocelové spojky, ale i k zapojení druhé poloviny průřezu

příčle a stojky a tím k zvětšení tuhosti svorníkového styčníku, odpovídajícímu

tuhosti styčníku lepeného.

▲ Obr. 13. Výsledný graf. Jsou zde zaznamenány průběhy průměrných průhybů příčlí u vzorků 1 až 3 plně a 4 až 6 čárkovaně. Svorníkové prvky vykázaly ve srovnání

s lepenými asi 80% tuhost. Po rozebrání svorníkových vzorků č. 1, 2 a 3 před lepením se sice žádné deformace svorníků a vývrtů nezjistily, snížení tuhosti se však

stále přisuzovalo tomuto jevu. Zatěžování vzorku č. 6 do porušení prokázalo mezní zatížení volného konce příčle 34 kN, což je přibližně dvojnásobek pracovního

zatížení rámového koutu při jeho zamýšleném použití ve výstavbě.

▼ Obr. 14. Montáž dřevěného rámu. Při přechodu na lepené vzorky vznikly problémy

s vlepováním spojek do vybrání v příčlích a sloupech. Problém odpadl při zásadním

přechodu na výrobu zdvojených prvků ze dvou stejně širokých částí sloupových prvků

z polosloupů 1, k nimž jsou před připojením druhých polovin 2 přilepeny nebo pomocí

svorníků připojeny ocelové spojky 3. V tomto stavu jsou v délce několika podlaží

dopraveny na staveniště a osazeny do základů. Poté se k nim připojí polopříčel

4 a nakonec druhé části příčlí 5, čímž se rám zkompletuje.

▼ Obr. 15. Při ověřování možnosti aplikace styčníků bylo pracováno s modelem

stavebnictví 11–12/09 47


lze zajistit samotnou událostí příčle

a dimenzovat spojku pouze na

zatížení větrem a na krátkodobou

složku užitného zatížení. Toho lze

dosáhnout účinným postupem

při montáži rámu.

Zkoušky styčníku

Styčník byl laboratorně odzkoušen

v ústavu Akademie věd ČR

v Praze Proseku. Zkoušky byly

provedeny na třech zkušebních

styčnících, které velikostně, materiálově

a způsobem zatížení odpovídaly

reálnému styčníku budovy.

Dřevěné prvky byly rozměru

200x360 [mm 2 ] a ocelová spojka

o tloušťce 6 mm. Byla ověřována

funkce styčníku, vytvořeného

jednak lepením a jednak pomocí

svorníků. Svorníky procházejí otvorem

v ocelové spojce a vývrty

v dřevěných prvcích (obr. 10).

Zkouškou byla ověřována především

funkce svorníkového

styčníku (obr. 8). Očekávalo se,

že ve vazbě mezi spojkou a příčlí

resp. mezi spojkou a sloupem,

dojde k deformaci způsobené

zakřivením dříku svorníku a otlačením

stěny vývrtu. Porovnávala

se proto deformace svorníkového

styčníku se styčníkem lepeným

(monolitickým).

V první fázi byly zkoušeny tři prvky

se svorníkovými spoji. Volný

konec příčle byl postupně zatěžován

svislou silou v hodnotách

200, 400, 600, 400, 200, 400 kg

atd. v cca minutových intervalech

a v bodech LVDT3, LVDT2, resp.

LVDT1 a v patě spojky byly zaznamenány

posuvy (obr. 11).

Obdobně se postupovalo ve

druhé fázi zkoušky, kdy byly zatěžovány

(po odstranění svorníků

a po slepení) prvky, použité ve

fázi první. Na výsledném grafu

(obr. 13) jsou zaznamenány průběhy

průměrných průhybů příčlí

u vzorků 1 až 3 plně a 4 až 6 čárkovaně.

Svorníkové prvky vykázaly

ve srovnání s lepenými asi 80%

tuhost. Po rozebrání svorníkových

vzorků č. 1, 2 a 3 před lepením se

sice žádné deformace svorníků

a vývrtů nezjistily, snížení tuhosti

se však stále přisuzovalo tomuto

jevu. Zatěžování vzorku č. 6 do

porušení prokázalo mezní zatížení

volného konce příčle 34 kN, což

je přibližně dvojnásobek pracovního

zatížení rámového koutu

při jeho zamýšleném použití ve

výstavbě.

Rozebrání porušeného vzorku

však přineslo důležité poznání pro

další úpravy svorníkového styčníku.

Porušení lepeného styčníku

bylo iniciováno ztrátou stability

ocelové spojky – zkrabacením

v tlačené oblasti u líce stojky, zaviněným

nedokonalým slepením

dřeva a oceli právě v této oblasti.

To vedlo k nedostatečnému sevření

ocelové spojky a k jejímu

vybočení.

Tento nedostatek při úpravě lepeného

styku paradoxně odhalil

příčinu snížení tuhosti svorníkového

spoje: V oblasti mezi krajním

svorníkem u příčle a lícem stojky

je polovina průřezu příčle volná

a nefunguje z hlediska tuhosti.

Kontrolní výpočty potvrdily, že

přidání svorníku u volných spár

přispěje nejen k potřebnému

sevření ocelové spojky, ale

i k zapojení druhé poloviny průřezu

příčle a stojky a tím k zvětšení

tuhosti svorníkového styčníku

odpovídajícímu tuhosti styčníku

lepeného.

Mezi lepeným a svorníkovým

spojem není potom z hlediska

tuhosti rozdíl – tuhost je v obou

případech srovnatelná s monolitickým

provedením styku, tj.

deformace svorníků je zanedbatelná.

K montáži dřevěného

rámu

Při přechodu na lepené vzorky

vznikly problémy s vlepováním

spojek do vybrání v příčlích

Podlažnost

Průřez [mm]

a sloupech. Problém odpadl

při zásadním přechodu na

výrobu zdvojených prvků ze

dvou stejně širokých částí.

Ukázalo se, že tento postup

značně ulehčí lepení a přitom

nikterak neovlivňuje statické

působení styku. Proto se nadále

uvažuje (obr. 9) s výrobou sloupových

prvků z polosloupů 1,

k nimž jsou před připojením

druhých polovin 2 přilepeny

nebo pomocí svorníků připojeny

ocelové spojky 3. V tomto stavu

jsou v délce několika podlaží

dopraveny na staveniště a osazeny

do základů. Poté se k nim

připojí polopříčel 4 a nakonec

druhé části příčlí 5, čímž se rám

zkompletuje (obr. 14).

Ověřování možností

aplikace

Při ověřování možnosti aplikace

styčníků bylo pracováno s modelem

podle obr. 14. Pro tento

teoretický model byl zvolen

sedmipodlažní rám o dvou traktech

– o konstrukční výšce 3 m,

rozpon příčlí jednoho traktu byl

5,5 m a vzdálenost jednotlivých

rámů 3 m. Rám byl zatěžován

vhodnými kombinacemi svislých

a vodorovných zatížení

a bylo pracováno s maximálními

hodnotami vnitřních sil,

které byly těmito kombinacemi

vyvolány.

Z výpočtů vyplývá, že je možné

využít styčník a s tím související

konstrukční prvky v rozměrech,

které byly prověřeny experimentální

zkouškou (ocelová spojka

tl. 6 mm, sloupy a příčle

360x200 [mm 2 ] při návrhu sedmipatrové

budovy. Ve výpočtech bylo

Celková deformace

< 1/500 h

uvažováno s návrhovým modulem

pružnosti dřeva E = 12 600 MPa.

Ve většině případů však dosahuje

modul pružnosti dřeva hodnot

kolem 14 500 MPa, což vnáší do

výpočtů jistou rezervu. V následující

tabulce 1 jsou shrnuty výsledky

výpočtů.

Při dimenzování rámů se přihlíželo

k požadavku, aby bylo splněno

rozhodující kriterium statické spolehlivosti

konstrukčního systému,

což je 2.MS. Při zvoleném mezním

průhybu H/500 byl zaveden

pro n>6 zákon pro dimenzování

sloupů h = 4n + 12 a šířka byla

ponechána 220 mm. Z hlediska

1.MS je přitom systém využit cca

na 70 %. Tato rezerva umožňuje

při zvětšení výšky průřezů na 440

mm dosáhnout 8 pater a splnit

požadavek obou mezních stavů.

Závěr

Použití ocelové spojky, vytvářející

tuhý rámový kout, otevírá možnosti

pro uplatnění dřeva také

u vyšších budov, což bylo dosud

vyhrazeno pouze betonu a oceli.

K řešení bylo vydáno osvědčení

ÚPV [1] a probíhá patentové

řízení [2]. ■

Článek byl zpracován v rámci

grantového projektu „Dřevěné

vícepodlažní budovy“

č. 103/07/0514, který je financován

Grantovou agenturou ČR.

Použitá literatura:

[1] Tuhý styčník dřevěných stavebních

prvků – užitný vzor

(2007 – 19357, ÚPV)

[2] Tuhý styčník dřevěných stavebních

prvků – patentová

přihláška P 2007 – 291

M max

[kN*m]

Využití průřezu

[%]

3 patra 220 * 280 0,015 41,5 74,5

4 patra 220 * 300 0,024 49,0 76,6

5 pater 220 * 360 0,026 58,0 63,0

6 pater 220 * 380 0,034 66,5 64,8

7 pater 220 * 400 0,044 75,0 65,9

▲ Tab. 1. Výsledky výpočtů

48

stavebnictví 11–12/09


ekonstrukce

text a foto: Petr Zázvorka

Vítkovský památník po rekonstrukci

Památník na pražském Vítkově se dočkal

náročné rekonstrukce v celkové hodnotě

321 milionů korun.

Dodavatel, sdružení společností

HOCHTIEF CZ a GEMA ART

GROUP, zahájil generální opravu

v květnu 2007 a v říjnu letošního

roku byly stavební a restaurátorské

práce dokončeny a prostory předány

do užívání investorovi, kterým je

Národní muzeum, jemuž od roku

2001 Památník patří.

Původní budova, koncipovaná

jako Památník Národního osvobození,

jejíž hrubá stavba byla dokončena

v roce 1933 podle návrhu

architekta Jana Zázvorky, má

monolitickou železobetonovou

konstrukci s vyzdívaným pláštěm.

Snahou autorů rekonstrukce

a dostavby Památníku z Projektového

ateliéru pro architekturu

a pozemní stavby s.r.o. (Ing.

arch. Tomáš Šantavý, Ing. arch.

Tomáš Šedina) bylo očistit budovu

od nevhodných stavebních

úprav z padesátých let 20. století

a provést úpravy, které vyplývaly

z požadavku investora na funkční

využití objektu jako expozice české

a československé státnosti,

navrácení původní symboliky

(uložení ostatků Neznámého vojína

z bitvy u Zborova) a rovněž

pořádání státních, armádních

a kulturních akcí.

Podstatných stavebních úprav

se dočkala východní část objektu,

kde jsou prostory bývalého

mauzolea Klementa Gottwalda.

V úrovni 1. NP byl interiér propojen

v jeden výstavní celek, nad

jehož částí je nově vybudovaná

prosklená vestavba s muzejní

kavárnou. V západní části budovy

byly proskleny původní

prostory průjezdu, který v současnosti

plní funkci zádveří.

Historicky cenná okna, dveře

i svítidla uvnitř Památníku byla

repasována, ostatní umělecké

a umělecko-řemeslné prvky byly

kompletně restaurovány. Krytina

z kazetových parket byla kompletně

nahrazena novou podle

původního vzoru. V příštích

letech bude rovněž nákladem

cca 30 milionů korun opravena

šestnáctitunová socha Jana

Žižky od sochaře Bohumila Kafky,

která je největší jezdeckou

sochou v Evropě. K rekonstrukci

budovy Památníku se v časopise

vrátíme v obsáhlejším autorském

článku. ■

▲ Hlavní vstup do prostoru Památníku po současné rekonstrukci

▼ Hlavní vstup do prostoru Památníku na konci 30. let dvacátého století

inzerce

– projekty

– výrobní výkresy OK

– posudky a prohlídky

– poradenská činnost

– více než 1 000 mostních staveb

Ing. ANTONÍN PECHAL, CSc.

Projektové a inženýrské služby

Lidická 42, 602 00 Brno

tel.: +420 545 211 294

mobil: +420 731 482 865

fax: +420 545 211 294

e-mail: pis@pechal.cz

www.pechal.cz

Mostní stavby umíme!

stavebnictví 11–12/09 49


polemika

▲ Most u Suchdola na severní části SOKP – návrh, viz článek v čísle 08/09

Most u Suchdola na severní části SOKP

V srpnovém čísle časopisu Stavebnictví byl

otištěn článek Most u Suchdola na severní

části SOKP (Silniční okruh kolem Prahy), který

napsal doc. Ing. Tomáš Rotter, CSc. Ten je také

autorem návrhu v článku popsaného přemostění.

Na článek reagovali konzultanti firmy

Mott MacDonald Praha s.r.o. Ing. Vladimír

Tvrzník, CSc. a Ing. Milan Strnad. Uvádíme jak

jejich kritické výhrady k obsahu textu docenta

Rottera, tak odpověď tohoto autora. Oba příspěvky

nebyly redakčně upraveny.

Ing. Vladimír Tvrzník, CSc.

a Ing. Milan Strnad

Článek s názvem Most u Suchdola

na severní části SOKP uveřejněný

v čísle 08/09 časopisu Stavebnictví

je z našeho hlediska tendenční,

neobjektivní až zavádějící, tedy

účelový k prosazení předloženého

návrhu mostu přes Vltavu. Úvodem

bychom chtěli veřejnost ubezpečit,

že autoři těchto připomínek nejsou

„odpůrci“ SOKP, ale naopak

si uvědomují jeho důležitost pro

Prahu a silniční dopravu v České

republice, a proto usilují, aby SOKP

byl dopravně vyhovující, bezpečný,

ekologický a ekonomicky únosný.

Všechna tato kriteria musí splňovat

i most u Suchdola, který je nedílnou

součástí SOKP.

K jednotlivým částem článku uvádíme:

1. Již v úvodní části je uveden

omyl, neboť návrh č. 8 („dvoukloubový

oblouk, který podpírá

ocelový trám“) nebyl vítězným

návrhem soutěže na přemostění

Vltavy (1998). V této soutěži

nebyla udělena první cena, ale

byly uděleny tři druhé ceny, mezi

nimiž byl i předmětný návrh.

2. Splněná kriteria

a) Kriteria ochrany přírodních

památek a zachování volného

profilu říčního údolí bylo dáno

soutěžními podmínkami, které

splnili všichni účastníci ohodnoceni

druhou cenou a tudíž není

vhodné splnění zdůrazňovat.

b) Minimalizací celkové šířky mostu

z obvyklé 35 m na 21,53 m, tedy

o jednu třetinu, při výšce mostovky

79 m nad hladinou, je zmenšení

světelného a dešťového stínu

zcela nepodstatné. Vzhledem

k výšce mostu nebude území nalézající

se pod mostem vlastním

stínem mostu trvale zasahováno,

což je z hlediska chráněného území

příznivé a tedy minimalizace

šířky mostu je neúčelná.

c) Hospodárnost návrhu dokladovaná

výškou trámu s využitím pro

dvě úrovně vozovky není reprezentativní.

Hospodárnost se vyjadřuje

ukazatelem stavebních nákladů na

1 m 2 užitné plochy mostu, která

v tomto případě je 80,2 tis. Kč/m 2

při stavebních nákladech 1339 mil.

Kč. Běžná konstrukce spojitého

trámu má ukazatel cca 50 tis. Kč/

m 2 , což je cena o jednu třetinu nižší

(stavební náklad cca 850 mil. Kč).

„Netradiční“ dvoupatrový most vyžaduje

v trase navíc nutný přechod

vozovky z profilu silničního z jedné

úrovně do dvou úrovní nad sebou

patrového mostu a za koncem

mostu přechod zpět. Nutné umělé

stavby přechodu (galerie – tunely)

navyšují propočet o dalších cca

500 mil Kč. Tímto se hospodárnost

řešení nadále zhoršuje. Znamená

to, že předložený návrh patrového

mostu včetně přechodů v trase

je cca o jednu miliardu dražší než

běžné úrovňové řešení, takže návrh

je ekonomicky neúnosný.

d) Uvádět jako klad skutečnost, že

konstrukce mostu nezasahuje do

vzletového a přistávacího prostoru

ruzyňského letiště je, při vzdálenosti

mostu 8 km od konce vzletové

(začátku přistávací) dráhy, bezprecedentní.

3. Tvrzení, že v lokalitě Suchdola

byla trasa SOKP navrhována již od

30. let minulého století a nikdy se

nijak neodchýlila, není správné. Skutečnost

je tato:

1927 – koridor přes Suchdol ustanoven

pro linky VVN;

1935 – návrhy okruhu kolem Prahy

v koridoru přes Suchdol (nebyly

akceptovány);

1960 – první kompletní tvar SOKP

(Ladův okruh) byl veden severně

Suchdola přes Roztoky;

1975 – schválení plánu „VÚC“ rajonu

pražské aglomerace, trasa SOKP

přes Roztoky, v trase VVN v Suchdole

se uvažuje územní rezerva pro

SOKP;

1985 – změna plánu VÚC – vypuštěna

územní rezerva pro SOKP

v Suchdole;

1999 – umístění SOKP – var. „J“ do

koridoru VVN, bez řádného projednání

a přes nesouhlas městských částí

Suchdol, Dolní Chabry a Lysolaje;

2001 – doporučení var. „Ss“ Radou

Středočeského kraje;

2002 – stanovisko EIA – doporučení

varianty „Ss“ k realizaci, varianta „J“

doporučena podmínečně;

2006 – vypuštění varianty „Ss“

z konceptu VÚC.

Z uvedeného přehledu vyplývá,

že varianta „J“ byla umístěna do

koridoru VVN v Suchdole s omezenou

legitimitou až v roce 1999,

tedy v posledním desetiletí. Zde

je také nutné zdůraznit to, že se

v třicátých letech začaly objevovat

některé návrhy okruhu kolem Prahy

50

stavebnictví 11–12/09


přes Suchdol. Nyní se jednoznačně

potvrzuje neudržitelnost umístění

SOKP ve stejné trase po 70. letech,

kdy se automobilový provoz a město

rozrostlo několikanásobně.

4. Most, který ve výši přibližně

80 m překračuje Vltavu, je navržen

jako dvoupatrový ocelový Vierendeelův

nosník (nejtěžší ocelový

nosník vůbec) s plechobetonovými

vozovkami, uprostřed rozpětí pružně

podepřený ocelovým obloukem.

Nosník je velmi neekonomický, neboť

jeho základní soustavu tvoří čtyřúhelníky,

které jsou tvarově neurčité.

Je proto třeba zpevnit jejich rohy tak,

aby vznikly rámy a teprve z takto

zesílených prvků vytvořit nosník.

Uvedené zesílení si však vyžádá asi

20 % oceli navíc. Samotnou kapitolou

je volba rozpětí jednotlivých polí

mostu (200+70+200 m), pro jejichž

navržený poměr není důvod. Rozpětí

jsou neekonomická, odporující

zásadám statiky a je s podivem, že

tak nevhodná rozpětí mohli autoři

myslet vážně. Prakticky jde o prostý

nosník dlouhý 470 m uprostřed pružně

podepřený. Výsledkem pak je

nevýhodné statické působení s podstatně

vyššími hodnotami vnitřních

sil, na které musí být konstrukce dimenzována.

Také mimostředné zatížení

oblouku na konzolách reakcemi

Vierendeelova nosníku přibližně ve

čtvrtinách rozpětí je případ absolutně

neekonomický až nesmyslný.

Prof. Leonhardt, jeden z nejznámějších

světových odborníků v oblasti

mostního stavitelství, charakterizoval

takto centricky zatížený oblouk jako

monstrum, při kterém pociťujeme

úzkost a bolest trpícího oblouku pod

těžkou trámovou konstrukcí, kde

základní pravidlo, že tvar konstrukce

má sledovat působení sil, je zcela

zanedbáno (F. Leonhardt: Brücken/

Bridges, Stuttgart/Londýn, 1982).

Nedovedu domyslet, co by řekl,

kdyby žil a viděl zatížení oblouku

suchdolského mostu osamělými

břemeny ve čtvrtinách rozpětí

a navíc působícími excentricky. Navržené

dvouúrovňové přemostění

je z hlediska dopravy velmi nebezpečné,

zejména v zimním období při

náhlých změnách teplot, kde úsek

před vjezdem a výjezdem z mostu,

který je v klesání nebo ve stoupání,

může být přes noc pokryt ledem.

Toto řešení vyžaduje výstavbu

galerií (dalších mostů) na obou předmostích,

výškově oddělené tunely

a komplikované řešení rozpletů

jízdních pruhů a napojení křižovatky

Rybářka. Komunikační rozplety

v předpolích mostu za galeriemi

vyžadují značný prostor vždy nepříznivě

zasahující do života obyvatel

Suchdola. Nevýhodné dvojúrovňové

uspořádání mostu si vynucuje

zvětšení zahloubení pravé tunelové

roury v oblasti napojení na most asi

o 10 m – tím dojde k ovlivnění

vodního režimu v přilehlém území,

jehož důsledkem může být ztráta

vody v místních studních do vzdálenosti

mnoha desítek metrů. Je

také otázkou, zda při rozpojování

skalních hornin pomocí trhacích

prací seismické účinky nepoškodí

přilehlou zástavbu atd. Řešení přemostění

dvoupatrovým mostem

vylučuje v předpolích v dlouhých

úsecích před a za vlastním mostem

pozdější úpravy, které se během

doby ukáží jako potřebné (křížení,

výjezdy, další jízdné nebo odstavné

pruhy, atd.) a vylučuje nutné, byť

dočasné, převedení dopravy mezi

protisměrnými jízdními pruhy, např.

při havárii vozidel atd. Přemostění

v Suchdole má mimořádný celostátní

strategický význam, neboť

je na okruhu kolem hlavního města

Prahy, který je součástí transevropské

dálniční sítě IV multimodálního

koridoru Berlín – Istanbul. Zcela

zásadní je proto otázka bezpečnosti

navrženého řešení. V současném

světě v období narůstajícího terorismu

a všeobecné bezohlednosti se

stává nejvyšší prioritou bezpečnost.

Může být jen otázkou času, kdy se

naše oblast dostane do nebezpečné

situace. Přitom dopravní komunikace

se staví na staletí.

5. Tvrzení, že VŠB-TU zpracovala

požárně bezpečnostní řešení mostu

není přesné. V uvedené zprávě byl

pouze předložen požadavek zajištění

90ti minutové požární odolnosti

ocelového mostu. Autoři opomněli

uvést, že návrh mostu, uvedený

v dokumentaci pro územní řízení,

vykazuje pro ocelové konstrukce

standardní 15ti minutovou požární

odolnost, což je nepřijatelné pro

dotčené orgány státní správy. Materiál

VŠB-TU nenavrhuje technická

opatření, jakým se má ocelový most

upravit, aby se jeho požární odolnost

zvýšila na požadovaných 90 minut,

pouze navrhuje za jakých podmínek

se má provést Průkaz požární odolnosti

(DÚR 01-2008 – str. 8).

6. Dne 3. dubna 2008 se sešli ve Velkých

Přílepech starostové dotčených

i nedotčených obcí variantou „Ss“,

aby vyjádřili „výzvou“ svůj nesouhlas

(podepsanou 2810 občany) s var.

„Ss“. Zde je nutné podotknout, že

většina obcí, které zastupovali podepsaní

starostové, se nachází od

trasy „Ss“ či „J“ i několik kilometrů.

K témuž problému podpořilo var.

„Ss“ v petici Ne 10 miliard 3600

občanů. K tomuto je nutné dodat, že

varianta „J“ (procházející z velké části

zastavěným územím nebo přírodními

památkami) obtěžuje dopravou

přes 42 tis. obyvatel. Varianta „Ss“

(procházející v celém úseku mimo

zastavěné území až na obec Lety,

kterou ve výšce 60 m kříží) obtěžuje

cca 12 tis. obyvatel.

7. Je skutečností, že vládní komise

jmenovaná MD ČR a MŽP ČR složená

převážně z pedagogů vysokých

škol, na základě rozpravy na svých

jednáních přijala lakonické stanovisko

„doporučuje k realizaci variantu

SOKP v trase Jižního vedení „J“. Toto

stanovisko odsouhlasilo osm členů

komise a dva se zdrželi hlasování. Komise

rozhodla, aniž by své stanovisko

doložila odborným zdůvodněním,

vyžaduje ale od svých členů, kteří se

neztotožnili se společným stanoviskem,

aby zpracovali vlastní vyjádření.

Takovýto postup práce komise je

problematický a její nezdůvodněné

rozhodnutí je nevěrohodné.

Závěr

Vzhledem k uvedeným skutečnostem

je nutno konstatovat, že

předložené řešení dvoupatrového

ocelového Vierendeelova nosníku

přemostění Vltavy na SOKP v Suchdole

nesplňuje, stejně jako trasa

varianty „J“, kriteria uvedená v úvodu

tohoto článku. Navrhovaný dvoukloubový

oblouk, který podpírá ocelový

trám (Vierendeelův nosník) je koncepčně

nevhodný z hlediska volby

statického systému, prostorového

uspořádání, dopravně nebezpečný

a ekonomicky neúnosný. Znamená

to, že netradiční (nestandardní) řešení

je špatné, tedy horší než řešení

standardní. Naskýtá se úvaha, zda

vybraná lokalita k přemostění Vltavy

v Suchdole je optimální a zda by

nebylo rozumné uvažovat jinou trasu

SOKP s jinou koncepcí přemostění.

doc. Ing. Tomáš Rotter,

CSc.

Autor článku Most u Suchdola na

severní části SOKP se spoluautory

projektové dokumentace pro územní

rozhodnutí na most u Suchdola zaujímají

toto stanovisko ke vznesené

kritice.

K úvodu

Negativní postoj k navrženému

mostu přes Vltavu u Suchdola pánů

Ing. Tvrzníka a Ing. Strnada není

ničím novým, oba kritizují návrh již

několik let. Je to jejich osobní názor,

na který mají právo. Veřejná diskuze

na toto téma proběhla na členské

schůzi betonářské společnosti dne

18. 5. 2005. Přítomný pan Ing.

Tvrzník však se svými názory zůstal

téměř osamocen.Skutečností je, že

návrh mostu byl vybrán odbornou

porotou regulérní architektonickokonstrukční

soutěže na základě

následujících hodnotících kritérií:

architektonicko-konstrukční kvalita

návrhu včetně zvoleného technologického

a materiálového řešení,

kvalita celkového územního (urbanistického)

dopravního řešení včetně

kvality řešení ve vztahu k ochraně

přírody a krajiny, ekonomie řešení

(předmětem posuzování nebyla výše

ceny, nýbrž přiměřenost celkových

předpokládaných nákladů stavby

ke kvalitě zvoleného návrhu řešení).

V hodnocení se porotou vyzdvihuje

elegance, dynamika, originalita a odvážnost

návrhu a návaznost na tradici

oblouků pražských mostů. Porota

jistě neměla lehký úkol rozhodnout,

který návrh je nejlepší. Neudělila žádnou

první cenu, bez uvedení pořadí

udělila tři druhé ceny, jednu třetí cenu

a jeden návrh byl oceněn za mimořádný

architektonický přínos.

K bodu 1

Autoři kritiky evidentně nezaregistrovali,

že předmětný návrh byl

vyhodnocen jako vítězný na základě

dopracování všech tří návrhů, jimž

byl udělena druhá cena. Dopracování

obsahovalo statický výpočet,

výkaz materiálu, postup výstavby

stavebnictví 11–12/09 51


a cenovou kalkulaci. Rozhodnutí

o zpracování projektové dokumentace

na předmětný most vydal vyhlašovatel

soutěže autorům vítězného

návrhu dne 3. 6. 1999.

K bodu 2a

Jedním z hodnotících kritérií soutěžních

návrhů byla kvalita ochrany

přírody. Obě úbočí Vltavy jsou považována

za významnou přírodní

památku. Z předložených 25 návrhů

pouze několik návrhů předložilo

řešení, které do zmíněných úbočí

stavbou mostu vůbec nezasáhlo.

Ze tří nejvýše oceněných návrhů to

byly dva, třetí zasáhl do horních partií

vltavských úbočí, takže zdůraznění je

nepochybně namístě.

K bodu 2b

Zmenšení světelného a srážkového

stínu není třeba na vodní hladině, tedy

ve výšce 80 m, jak uvádějí kritici, ale

na chráněných úbočích, která se

příkře zvedají a přibližují se k nosné

konstrukci mostu.

K bodu 2c

Jedním z hodnotících kritérií soutěžních

návrhů, jak již bylo uvedeno,

byla ekonomie řešení, přiměřenost

celkových nákladů stavby ke kvalitě

zvoleného návrhu řešení. Kalkulované

náklady na 1 m 2 užitné plochy

mostu Suchdol jsou nižší, než u mostu

přes Lochkovské údolí (dokončení

v roce 2010), kde náklady budou cca

83 tis. Kč/m 2 , u Hraničního mostu

na D 8 (dokončen v roce 2006),

u kterého náklady přesáhly 90 tis. Kč/

m 2 nebo u betonového mostu Hačky

u Chomutova s rozpětím největšího

pole pouze 106 m (dokončen v roce

2007), kde náklady představovaly

68 tis. Kč/m 2 . O ceně mostu na

1 m 2 užitné plochy rozhoduje významným

způsobem výška mostu

nad terénem a rozpětí polí (připomíná

se, že u mostu Suchdol činí rozpětí

největšího pole 200 m). Nelze proto

argumentovat cenou běžného trámového

mostu a vůbec nelze souhlasit

s kritikou, že návrh je ekonomicky

neúnosný.

K bodu 2d

Poznámka je zcela na místě, neboť

vyhlašovatel soutěže v odpovědi

na dotaz jednoho z účastníků soutěže

uvedl, že v případě návrhu,

který bude uvažovat s „výškovým

řešením“, musí být konzultován se

Správou letišť Praha. Je skutečností,

že z předložených 25 návrhů umístilo

20 návrhů, včetně vítězného návrhu,

hlavní nosný systém pod niveletu,

čímž se vyloučil jakýkoliv zásah do

chráněných letových kuželů.

K bodu 3

Kritikou se nezpochybňuje, že první

návrhy SOKP vedly přes Suchdol.

V průběhu mnoha let se objevily

i návrhy na jiné trasy, ale žádný z nich

neobstál. Proto byla trasa SOKP

v soutěži na přemostění Vltavy, vypsané

v roce 1998, vedena přes Suchdol.

V zeleném pásu, který protíná

obec Suchdol, je dlouhá léta stavební

uzávěra právě pro vedení SOKP.

K bodu 4

Vierendeelův nosník na trám mostu

byl použit zcela vědomě. Jeho

hlavními výhodami v porovnání

s příhradovým nosníkem je estetické

působení při pohledu na most a provozní

výhoda při pohybu vozidel na

dolní mostovce. Zvýšené namáhání

v některých místech Vierendeelova

nosníku je řešeno použitím oceli

vyšší pevnosti. Hlavním nosným prvkem

mostu je dvoukloubový oblouk

o rozpětí 162 m. Oblouk podepírá trám

o velké ohybové tuhosti, která umožňuje

vyloučení dalších svislých podpěr

umístěných na vltavských úbočích.

V architektonicko-konstrukční

soutěži bylo předloženo celkem 25

návrhů, z nichž mnohé hledaly nové

tvary a nové výrazové prostředky.

V tom je jistě jeden z velkých přínosů

soutěže. Porota hodnotila jednotlivé

návrhy i z tohoto hlediska. Předmětný

most byl staticky prověřen

a navržené průřezy jsou věrně použity

v obrázcích, které jsou součástí

původního článku. Oblouk se zde jeví

jako štíhlý, což vyvrací obavu, že by

příliš trpěl pod těžkou trámovou konstrukcí.

Kritikové možná nezvážili vzájemné

spolupůsobení tuhého trámu

a pružného oblouku, což lze korektně

prokázat pouze na teoretickém modelu

konstrukce. Dvoupatrový most

zdaleka není světovým unikátem.

Takovéto mosty jsou v provozu

i několik desetiletí a nejsou známy

žádné všeobecně platné negativní

zkušenosti. Navržená koncepce

předmětného mostu je zcela unikátní,

nekopíruje žádný most na světě.

Jak již bylo uvedeno, most byl staticky

posouzen a je tudíž realizovatelný

za cenu uvedenou v článku. Statické

posouzení mostu bylo provedeno

podle platných norem. Splněním

požadovaných kritérií je v okamžiku

návrhu zajištěna požadovaná bezpečnost

a životnost posuzované

konstrukce. Prokázání bezpečnosti

mostu z hlediska teroristických útoků

je stejné jak u mostu dvoupatrového,

tak jednopatrového.

K bodu 5

V dodatku DÚR z ledna 2008 bylo

navrženo technické řešení a průkaz

požární odolnosti ocelové konstrukce

90 minut.

K bodu 6

Trasa Ss, kterou podporují oba kritici,

se dotýká, nebo probíhá v blízkosti

obcí: Přední Kopanina, Kněževes,

Tuchoměřice, Lichoceves, Velké

Přílepy, Svrkyně, Libčice a Řež.

Žádná z těchto vyjmenovaných obcí

neleží dále než 1 km od trasy Ss. Na

levém břehu Vltavy se trasa Ss dokonce

nachází nad obytným územím

města Libčic nad Vltavou.

K bodu 7

Zpochybňování věrohodnosti vládní

komise by mohlo vést k anarchii.

Neexistuje žádná jiná vyšší instance,

která by mohla rozhodovat v technických

věcech.

K závěru

Poslední větou závěru se autoři

kritiky zcela nepokrytě hlásí k jiné

trase, než je trasa jižní, a tudíž kritika

navrhovaného mostu je zřejmě pouze

zástupným problémem.

Porovnáním tvrzení kritiků s reakcemi

nechť si laskavý čtenář udělá

svůj názor na věrohodnost vznesených

kritických poznámek k článku

o mostě přes Vltavu u Suchdola.

Autoři projektové dokumentace

pro územní rozhodnutí věří, že se

Ředitelství silnic a dálnic ČR podaří

překonat veškeré překážky, které

brání vydání územního rozhodnutí

pro stavby č. 518 a 519 SOKP, jichž

je most přes Vltavu u Suchdola

součástí. ■

inzerce

Na Aqua-thermu poradí jak ušetřit za teplo a vodu

Tipy jak uspořit peníze za teplo, plyn

a vodu při stavbě domu či úpravách bytu

poskytne i letos veletrh Aqua-therm Praha,

který proběhne na pražském výstavišti

PVA Letňany od 24. do 28. listopadu

2009. Úsporné, ale také designové kotle,

kamna, radiátory, klimatizace, armatury,

vybavení koupelen a další výrobky představí

na letošním ročníku více jak 300 vystavovatelů.

Součástí letošního Aqua-thermu

Praha, největšího tuzemského veletrhu

v oblasti vytápění, vody, klimatizace, měřicí,

regulační a sanitární techniky, bude

velká expozice Státního fondu životního

prostředí (SFŽP) věnovaná programu

Zelená úsporám. Vyškolení konzultanti

budou radit všem žadatelům a zájemcům

o dotace z programu Zelená úsporám

a Operačního programu životní prostředí.

Čerpání dotací bude věnována celá hala,

kde návštěvníci na jedné ploše najdou poradenské

středisko a expozice certifikovaných

firem. K programu Zelená úsporám

bude také organizována série přednášek –

pro odborníky ve středu od 13.00 do

16.00 hod. v sále č. 1, pro širokou veřejnost

v sobotu od 11.00 do 15.00 hod.

v hale 2D. Poprvé v historii českých veletrhů

bude k dispozici přímo na výstavišti,

na stánku Hospodářské komory, terminál

veřejné správy Czech POINT. Kompletní

informace o Aqua-thermu Praha najdete

na adrese www.aqua-therm.cz.

52

stavebnictví 11–12/09


ecenze

text: redakce foto: archiv autora knihy

Antonín Pechal: Mosty

Asi každý začínající projektant doufá, že bude

schopen ještě v čase své dosud neuzavřené

kariéry vydat obsáhlou publikaci dokumentující

téměř padesátku „vlastních“ staveb. A to

zvlášť, jedná-li se o mostní konstrukce.

Jeden z předních českých projektantů

mostních konstrukcí Ing.

Antonín Pechal, CSc. shrnul výsledky

své dosavadní činnosti do

knihy s lakonickým názvem Mosty

a podtitulem Zpráva o konstrukci

a architektuře některých českých

mostů. Antonín Pechal v ní ve

spolupráci s architektem Zdeňkem

Müllerem zrekapituloval vznik

a současný stav mostů, na nichž

jako projektant spolupracoval. Kniha

je výjimečně dobře strukturována

do čtyř zásadních kapitol (pomineme-li

úvodní slovo a závěr). Autor

rozdělil mosty podle typu konstrukce

a funkce na Silniční mosty s dolní

mostovkou, Silniční mosty s horní

mostovkou, Železniční mosty s dolní

mostovkou a Železniční mosty

s horní mostovkou. Každá z nich

začíná krátkým popisem principů

dané konstrukce, přičemž úroveň

odbornosti těchto textů je nastavena

tak, že poučeného laika neodradí

a experta neurazí. Což je dobře. Popisy

jednotlivých mostů mají rovněž

logickou strukturu – název stavby +

základní údaje, schémata a situace,

vznik investičního záměru,

projektové řešení a realizace.

U většiny z popisovaných staveb

je v závěru navíc cenná a upřímná

inzerce




kapitolka Profesní poznání. V ní

Antonín Pechal pojmenovává nové

přístupy, ale i chyby – tedy pozitivní

i negativní zkušenosti – které

pomohly jemu i jeho spolupracovníkům

při projektování dalších

mostních konstrukcí. Každý most

a hlavně proces jeho výstavby je

samozřejmě vyčerpávajícím způsobem

fotograficky zdokumentován.

Přísně účelové pojetí textů

i obrazové dokumentace ovšem

znamená (kromě výše zmíněné

výborné přehlednosti obsahu

knihy) také jistou stylistickou suchopárnost

hraničící až s dikcí

technické zprávy. Pokud však platí

úsloví, že projektanti čtou hlavně

„obrázky“ (rozuměj schémata

a fotografie), tak je to skutečně

marginální výtka.

Nicméně sám autor ukazuje,

že v případě popisu známého

Mostu přes řeku Vltavu v Kamýku

nad Vltavou to jde i jinak.

Text je v tomto případě doplněn

o zajímavou historii tohoto mostu

včetně dobové kresby Josefa Mukařovského

a úryvku z dobového

tisku (první most v tomto místě

byl postaven roku 1888 a fungoval

čtyři měsíce, než byl stržen rozvodněnou

řekou).

Každopádně projektantovo portfolio

(a tedy i tato kniha) zahrnuje

naprosto zásadní mosty pro českou

silniční i železniční dopravu, jako je

Most Vysočina ve Velkém Meziříčí

na dálnici D 1 Praha–Brno nebo

oceňovaný Hraniční most na dálnici

D 8, jehož technologicky náročná

výstavba v horských podmínkách

byla zvládnuta v mimořádně krátkém

čase. Jednou z nejkrásnějších

kapitol je popis stavby nového Ivančického

viaduktu, kde je zajímavé

srovnání původního elegantního

mostu se současným.

Celkově zdařilá publikace ukazuje,

že skromnost v případě neochoty

publikování „přehlídky“ vlastní

práce je v drtivé většině případů

falešná. V případě Mostů Antonína

Pechala pak zdaleka nejde jen

o katalog jeho díla. Kniha má přesah

do oblasti principů projektování

mostních konstrukcí stejně jako

do oblasti principů myšlení jejich

autorů. ■




▲ Ivančický viadukt (foto: kniha Mosty)





Název: Mosty

Autor: Ing. Antonín Pechal, CSc.

Rozsah: 274 stran

Vydání: 1., 2009

Náklad: 1800 ks

Sazba: Expodata spol. s r.o.

Tisk: Expodata–Didot,

spol. s r.o.

ISBN 978-80-254-5279-0

Knihu lze objednat:

Veronika Kozlová

tel.: +420 545 213 466

fax: +420 545 211 294

e-mail: pis@pechal.cz

www.pechal.cz












stavebnictví 11–12/09 53


eakce

Pozemní stavby, architektura

„Architektura je souhrn stavitelského umění

(tedy architektury v užším slova smyslu a stavitelské

techniky), jednotné dílo jak architekta, tak

stavitele (stavebního inženýra). Též stavba jako

taková, výsledek díla stavitele či architekta.“

Encyklopedie světové architektury, Baset,

Praha 2003

Delší dobu probíhá diskuze

o vztahu mezi stavebními inženýry

a architekty o jejich postavení ve

společnosti. Zjednodušeně by se

dalo říci, že jde o získání zakázek.

V současné době, nedostatku zakázek,

jistě esenciální téma. Pochopitelně

však je to také o vzájemném

uznávání, společném přístupu na

domácí i evropský trh.

V Evropě je mnoho způsobů,

kdo může vést projekt, nejextrémnější

je pravděpodobně na

Kypru, kde jediným nositelem

projektu je architekt. Ale většinou

je tomu jinak. Například

kolegům – stavebním inženýrům

na Slovensku jejich autorizační

zákon přisuzuje: „…oprávnění

vypracovat stavební záměry

veřejných staveb, investičních

záměrů, architektonických studií,

územně plánovacích průzkumů,

rozborů, komplexních výhledových

inženýrských dokumentací,

provádění komplexní projektové

činnosti zejména vypracování

architektonických návrhů a dokumentaci

umísťování staveb

a jejich změn včetně jejich vnitřního

vybavení a exteriéru jako

i rekonstrukcí a modernizaci budov

a obnovy stavebních památek...“

(to je citace ze zákona).

V Německu klade bavorský

stavební řád v souvislosti s neomezeným

oprávněním předkládat

projekt pro stavební povolení

na roveň architekty, kteří smějí

toto profesní označení používat

na základě Bavorského zákona

o architektech, a stavební inženýry,

kteří smějí toto profesní

označení používat na základě Bavorského

zákona o inženýrech.

I architekti v Bavorsku nechtěli

přiznat kolegům – stavebním inženýrům

právo předkládat projekty

ke stavebnímu řízení. Celý spor

v minulosti řešil Bavorský ústavní

soud a po vyjádření Bavorského

zemského sněmu, Bavorského

senátu a Bavorské státní vlády

dospěl k názoru: „…že zákonná

úprava splňuje prevenci nebezpečí

pro veřejnou bezpečnost,

neboť odborná kompetence

inženýrů ve stavebně technické

oblasti se odborné kompetenci

architektů nejméně vyrovná

a že zaručuje také v oblasti výtvarného

řešení staveb přiměřenou

ochranu společenského

zájmu, protože i stavební inženýři

jsou v rámci svého vzdělání

obeznámeni se základními

rysy výtvarného navrhování.“

Ústavní soud konstatoval, že:

„…vyloučení stavebních inženýrů

z oprávnění předkládat projekt

pro stavební povolení by se dotklo

jejich sféry zájmů chráněné

základním ústavním právem a že

je třeba respektovat zásadu rovnosti

uvedenou v ústavě, podle

které nesmí být ani jedna z obou

skupin nepřiměřeně upřednostněna

nebo znevýhodněna...“ (to

je citace z nálezu Bavorského

ústavního soudu).

K napsání tohoto článku mne

přinutil úvodník předsedy České

komory architektů v jejich ročence

2009. Pan předseda píše

o jakýchsi „pozemních inženýrech“

(kde to vzal?), bolševických

zásazích do vysokoškolského studia

stavebních oborů a výsadním

postavení architektů v projektování

staveb.

Předně je třeba doplnit mezery

autora ve znalostech historie. Již

v Nařízení bývalého c.k. státního

ministerstva z roku 1860 jsou

uvedeny zásady pro zavedení

úředně zmocněných soukromých

techniků. Tam se zkoušení a přísežní

technici od vlády zmocnění

rozdělují se na tři třídy: civilní

inženýry pro všechny obory stavební,

architekty a zeměměřiče.

Podle tohoto nařízení měli civilní

inženýři, mimo jiné, právo vypracovávat

příslušné výpočty a plány

jakéhokoliv druhu. Architektům

pak náležela táž práva, toliko

pokud se vztahují k stavbám pozemním

a k umění stavitelskému.

Nařízení ministerstva veřejných

prací z roku 1913 ustanovuje

civilní inženýry stavební (pro

stavby silniční, vodní, mostní,

železniční a příbuzné stavby)

a civilní inženýry pro architekturu

a pozemní stavby.

Řád platný pro civilní techniky

v Československé republice

z roku 1934 toto dělení potvrdil.

Platilo až do roku 1951,

kdy byla Inženýrská komora,

jejímiž členy do té doby byli

všichni civilní – později autorizovaní

– inženýři, tehdejšími

mocipány zrušena.

A jak to bylo s vysokými školami?

Po druhé světové válce byli

stavební inženýři školeni na Českém

vysokém učení technickém

v Praze a Vysoké škole technické

dr. E. Beneše v Brně. V Praze to

bylo do roku 1961 na Fakultě

architektury a pozemního stavitelství,

v Brně pak do roku 1976.

Potom byly, díky úsilí tehdejšího

prorežimního Svazu architektů, tyto

fakulty rozděleny na Fakultu stavební

a Fakultu architektury.

Nikdo však nikdy nepochyboval, že

absolventi těchto fakult – stavební

inženýři a inženýři architekti –

jsou těmi odborníky, kteří mají

právo navrhovat a řídit výstavbu

pozemních staveb.

Musím dopředu říci, že si velmi

vážím každé dobré práce.

Zdůrazňuji dobré práce. Změnu

našeho autorizačního oboru za

název pozemní stavby na architekturu

a stavitelství jsme navrhli

přesně podle argumentace

České komory architektů. Když

ČKA bez vědomí Ministerstva

pro místní rozvoj ČR – gestora

autorizačního zákona – v naprostém

utajení skrze zákon

o zdravotnictví změnila název

autorizačního oboru pozemní

stavby v § 4 tohoto zákona –

na obor architektura, nenavrhli

jsme nic jiného. Protože nám do

dnešního dne nebyl nikdo schopen

vysvětlit, co je architektura

ve smyslu uvedeného zákona,

požádal jsem o to ministra MMR.

A ten mně písemně sdělil, že

obor architektura jsou pozemní

stavby. A jsme na začátku. Vůbec

si nemyslím, že inženýr je

architekt, ale jestli měl do dnešního

dne stejný přístup k profesi

z pohledu stavebních úřadů, tak

tomu musí být i nadále. Jak má

pracovník stavebního úřadu rozlišovat,

co je obor architektura

a co je obor pozemní stavby. On

musí pregnantně uznat práci mu

předloženou ať již autorizovaným

inženýrem nebo autorizovaným

architektem pro příslušný obor.

Oni jsou si před zákonem rovni,

a o to jde.

Vůbec nezpochybňuji roli školy,

ale zároveň ji nepřeceňuji. Kdo

je odpovědný za mnohdy tristní

urbanistické řešení našich měst

a obcí? No nikdo jiný než autorizovaný

architekt. Když kolegové

architekti předkládají odstrašující

příklady hrůzné výstavby komerčních

rodinných domů, pokládám

si otázku a kolik z nich je navrženo

autorizovaným architektem?

Všichni víme, že v každé společnosti

je pár, z nějakých důvodů,

vedoucích v oboru, a potom je

ohromná většina běžných. Ne

všichni budou Fosterové, Jiřičné.

A ta většina bude pracovat pro

klienta. Dobře i špatně. Nejhorší

je, když je někdo přesvědčen, že

on je jediný moudrý, pomazaný.

Když jdu po Praze, vidím řadu staveb,

které se mně nelíbí. Podle

54

stavebnictví 11–12/09


mého názoru jsou poplatné módní

vlně a snaze trumfnout toho

druhého za každou cenu. Naopak,

kolik vidím dobrých staveb vypracovaných

„obyčejnými“ místními

staviteli, lidmi se smyslem pro

proporci a místo stavby.

A tak, pane předsedo, mýlíte

se, když stále prohlašujete, že

název pozemní stavby je relikt

bolševika. Ne, pane architekte, to

zavinili architekti. Vždyť kdo jiný

než architekti chtěli samostatnou

fakultu architektury. Kdo jiný než

architekti mohli být sdruženi ve

Svazu architektů s přiznáním vedoucí

úlohy KSČ. Svaz stavebních

inženýrů mohl působit až od roku

1968 a po deseti letech byl za tichého

souhlasu Svazu architektů

bolševikem rozpuštěn.

Bylo by dobře, abychom jako

představitelé obou profesních

komor, podporovali v běžné praxi

dobrou spolupráci stavebních inženýrů

a architektů a nesnažili se

je neodpovědnými vyjádřeními

zneklidňovat v jejich odpovědné

a pro společnost tolik důležité

práci.

▲ Most ve francouzském Millau

Velmi mne mrzí, když na nominaci

stavby roku je uveden tým

pracovníků kde je osm architektů

jmenovitě a dále – statika: firma

XY; TZB podobně atd. Vždyť za

prací jsou konkrétní jména většinou

autorizovaných osob. Ano, chci

především zdůraznit ocenění práce

celého autorského týmu. Je dost

pochybné, když architekt udělá skicu

mostu, která je skutečně svým

způsobem inspirativní, ale ta práce

mostařů jako by neexistovala, jak

tomu bylo konkrétně na stavbě

mostu v Millau ve Francii.

Jsem si vědom, že se dotýkám

velmi citlivé otázky, ale v době,

kdy vzpomínáme dvacet let svým

způsobem svobodného podnikání,

nemohu přejít mlčky snahu

několika lidí o omezení přístupu

k zakázkám. ■

Autor: Ing. Pavel Křeček

předseda České komory autorizovaných

inženýrů a techniků

činných ve výstavbě

inzerce

POZVÁNKA NA ODBORNÝ SEMINÁŘ SPOLEČNOSTI THERMONA

datum konání

místo konání

11. 1. 2010 Hradec Králové – Hotel Alessandria, Tř. SNP 733

12. 1. 2010 Olomouc – Hotel Prachárna, Křelovská 91

13. 1. 2010 Zlín – Hotel Moskva, Náměstí Práce 2512

14. 1. 2010 Ostrava – Mariánské Hory, Harmony club hotel, 28. října 170

22. 1. 2010 Brno – Hotel Holiday Inn, Křížkovského 20

25. 1. 2010 Praha 4 - Chodov – Top Hotel Praha, Blažimská 1781/4

26. 1. 2010 Liberec Hotel Atrium Generála Svobody 312/9

27. 1. 2010 Karlovy Vary – Hotel Thermal, I.P.Pavlova 11

28. 1. 2010 Plzeň – Best Western Panorama Hotel, V Lomech 11

29. 1. 2010 České Budějovice – Hotel Gomel, Pražská 14

Seminář je zanesen do projektu celoživotního

vzdělávání ČKAIT a jeho účastnící obdrží

jeden akreditační bod.

P R A H A

I N T E R N A T I O N A L

developed by

Reed Exhibitions

Messe Wien

Navštivte naši expozici

výstaviště PVA Letňany • hala 2 • stánek 238

NOVINKY 2009

kotle šetrné k životnímu prostředí

elektrokotle s dotykovým displejem

solární zásobník s dohřevem

24. 11. – 28. 11. 2009

www.thermona.cz

THERMONA spol. s r.o., Stará osada 258, 664 84 Zastávka u Brna, 544 500 505, 544 500 511, fax: 544 500 506, thermona@thermona.cz

stavebnictví 11–12/09 55


produkty IT

text a foto: ÚRS PRAHA, a.s.

Nástroje a podklady pro rozpočtování

a kalkulace stavebních zakázek

Tvorba kvalitních stavebních rozpočtů a kalkulací,

které co nejvíce odrážejí skutečný stav zakázky,

je základním předpokladem k úspěchu

nejen stavební firmy. Zvláště v dnešní době,

kdy se šetří náklady, jak se dá. Na trhu existují

propracované nástroje a podklady, které zpracovateli

výrazně zjednoduší jeho práci.

Rozpočtování je velice složitá

a náročná činnost, která vyžaduje

spoustu zkušeností jak teoretických,

tak praktických. Rozpočtář

by měl znát jak základní pravidla

rozpočtování, tak mít velmi dobré

znalosti technologie stavební

výroby. Navíc by neměl ustrnout

ve vzdělávání a jít „s dobou“, neustále

se zajímat a zjišťovat existenci

nových druhů stavebních

výrobků, materiálů a moderních

technologií. Velmi důležité je také

seznamovat se s trendy rozpočtování

a jejich využití pro zvýšení

efektivity a kvality své práce.

Používání kvalitních nástrojů

a podkladů je v této době samozřejmostí

a je základem perfektního

výsledku práce rozpočtáře.

Mezi základní potřeby rozpočtářů

a kalkulantů patří:

■ kvalitní oceňovací podklady;

■ moderní SW vybavení;

■ perfektní znalosti a zkušenosti.

Moderní software

bez dokonalých

databází je k ničemu

Jak bylo zmíněno, kvalitní oceňovací

podklady hrají významnou

roli při práci rozpočtáře,

tedy především v kvalitě výstupu

jeho práce a jednoduchosti

sestavení rozpočtu. Specifikační

a cenové soustavy zpracovávané

v ČR patří ke špičkám ve

světě a jejich základy sahají do

50. let minulého století. Tyto

soustavy slouží k přebírání

a čerpání podkladů při oceňování

stavební výroby. Pro rozpočtáře

se širším záběrem ve stavebnictví

jsou prakticky nepostradatelné.

Z hlediska charakteru

rozlišujeme podklady na:

■ Cenové soustavy – databáze

informací se širokým a univerzálním

využitím od jednoduchých

ceníků materiálů a činností po

komplexní soustavy informací.

– výhoda: aktuálnost, kvalita

a vysoká vypovídací schopnost;

– nevýhoda: jistá míra zobecnění.

■ Vlastní – tyto si vytváří si rozpočtář

individuálně.

– výhoda: rozsah, struktura a obsah

je podle jeho individuálních

potřeb;

– nevýhoda: velká pracnost,

nedostatečný rozsah a obtížná

aktualizace.

Při tvorbě rozpočtů také často

dochází ke kombinování vlastních

a převzatých podkladů, kdy jsou

získané podklady z cenových

soustav upravovány, doplňovány

a upřesňovány podle individuálních

vlastností stavby a potřeb

stavebních firem a rozpočtářů.

Mezi nejdůležitější vlastnosti

databáze oceňovacích podkladů

patří široký rozsah (položky

stavebních prací a materiálů,

rozpočtové ukazatele stavebních

objektů, rozbory potřeb a zdrojů

včetně nákladů, aj.), pravidelná

a častá aktualizace a doplňování

podkladů, kvalitní zpracování

(popisů, podmínek platnosti cen,

komplexnost údajů).

K sestavení rozpočtu stavebního

objektu se v České republice

nejčastěji využívají oceňovací

poklady obsažené v Cenové

soustavě ÚRS (dále také CS

ÚRS) zpracovávané inženýrskou

a poradenskou společností ÚRS

PRAHA, a.s., která je zároveň

autorem metodiky rozpočtování

v České republice. Jedná se

o ucelený systém informací,

metodických návodů a postupů

pro stanovení ceny stavebního

díla. Všechny tyto informace

a podklady jsou k dispozici ve formě

strukturované multimediální

databáze, která se nepřetržitě

vyvíjí a aktualizuje. Databáze CS

ÚRS obsahuje více než 170 000

položek stavebních prací a materiálů

a dalších důležitých informací,

jako jsou pravidla pro užití

položek, metodiky rozpočtování

a kalkulování, tarify, sazebníky,

atd. Každým rokem je přidáno

více než 6000 položek nových

technologií, 7000 nových výrobků

a materiálů, drtivá většina stávajících

položek je samozřejmě neustále

aktualizována. Díky svému

rozsahu, vypovídací schopnosti,

vývoji a aktuálnosti podkladů se

CS ÚRS stala neoblíbenějším

a nejpoužívanějším oceňovacím

podkladem v českém stavebním

odvětví.

Varianta rozpočtářského programu,

v němž jsou oceňovací

podklady užívány, také značně

ovlivňuje její kvalitu i efektivitu

jejího využití. Takovýto software

musí poskytnout široké možnosti

pro kvalitní databázi. K čemu by

byly perfektně zpracované a vypovídající

podklady bez možnosti

jejich plného využití a úprav?

Kvalitní software

je samozřejmostí

Manuální zapisování do tištěných

tabulek nebo jednoduchých

editačních aplikací (například

formátu Excel) již není zrovna

nejefektivnější způsob tvorby

rozpočtů. Moderní trendy, z nichž

asi nejdůležitějším je využívání

informačních technologií, zasáhly

oblast oceňování stavební výroby

v ČR před více než deseti lety.

Od té doby se na trhu objevilo

několik desítek programů pro

rozpočtování pokrývající stavební

výrobu komplexně, nebo specializované

na jednotlivé obory (různá

řemesla a odvětví výroby). Jen

některé z nich postupem času

získaly uživatelskou oblibu a tím

i rozšířenost. Tyto se pak vyvíjely

a dnes registrujeme několik

zdařile propracovaných systémů.

Kvalitní program na rozpočtování

musí plnit tyto základní kritéria

a funkce:

■ obsahovat kvalitní databázi

oceňovacích podkladů;

■ funkčnost v moderních operačních

systémech;

■ možnost editace databází

včetně importu vlastních podkladů;

■ snadnou orientaci v databázích;

■ tvorbu výkazů výměr;

■ snadné sestavení rozpočtu

(kalkulace);

■ široké možnosti úprav rozpočtu

(úpravy cen, výměr, aktualizace,

atd.);

■ kvalitní výstupy ze systému –

tiskových sestav i datových

exportů.

V ČR je k dispozici poměrně

široké portfolio programů na rozpočtování.

Pokud však vezmeme

v úvahu všechna výše uvedená

kriteria, můžeme vybrat jen několik

SW, které je z větší části

splňují. Mezi nejrozšířenější patří

program KROS plus distribuovaný

společností ÚRS PRAHA. Jde

o komplexní nástroj pro tvorbu

rozpočtů, kalkulací stavebních

prací a sledování stavebních

56

stavebnictví 11–12/09


zakázek. Jako jediný z programu

v České republice obsahuje a využívá

kompletní podobu databáze

oceňovacích podkladů ÚRS a je

schopen pracovat s jakoukoliv jinou

databází cen stavebních prací

a materiálů. Program je sestaven

z modulů, které pokrývají celý

proces výstavby – od hrubého

plánování nákladů až po realizaci.

Hlavní výhody užívání systému

KROS plus:

– komfortní práce s Cenovou

soustavou ÚRS;

– snadné sestavení rozpočtu

a široké možnosti jeho úprav;

– rychlé načtení slepých rozpočtů

nebo celých databází;

– řízení nákladů firmy pomocí

výrobní kalkulace;

– přehledné sledování a vyhodnocení

stavebních zakázek;

– profesionální vzhled a široký

výběr výstupů.

Zbývá už jen ovládnout

tyto nástroje

a použít své vědomosti

Předpokladem úspěchu a kvality

práce rozpočtáře je i umění

správného použití těchto nástrojů

a oceňovacích podkladů, znalost

pravidel rozpočtování, metodiky

a dostatečná praxe ve stavební

výrobě – zejména technologii výstavby.

Získávat a prohlubovat si

znalosti mohou rozpočtáři z různých

informačních zdrojů. Z nich

lze čerpat základní informace,

nové trendy a zkušenosti v oboru

pro zvýšení efektivity a jejich

užití. Mezi dostupné informační

zdroje patří odborná literatura,

kurzy, semináře, individuální školení,

popřípadě veřejné diskuze

(i na internetu).

▼ Katalogy ÚRS

▲ Cenová soustava ÚRS

Literatura

I když již dlouho panuje éra moderních

informačních technologií,

stále jsou a budou v oblibě

klasické tištěné katalogy (ceníky)

stavebních prací, materiálů

a montáží technologií. Neměly

by chybět k ruce na stavbě ani

v knihovně každého rozpočtáře,

stavební firmy, investora a dalších

účastníků stavební výroby.

Knihám se přece nikdy nevybijí

baterie. Kromě oceňovacích

podkladů je k dostání široká

škála literatury pro odborníky,

jako jsou metodické příručky

a návody, časopisy o stavebnictví,

odborné články a studie

a další.

Za zmínku zde stojí například

nová publikace Rozpočtování

a kalkulace stavebních prací,

jenž je metodickou příručkou

oceňování stavebních prací.

Dále časopis přímo pro rozpočtáře

– KURS s přílohou

Cenových zpráv informující

zejména o nových trendech,

technologiích a materiálech ve

stavebnictví a pravidelně přináší

analýzy jeho vývoje. Cenové

zprávy obsahují aktuální ceny,

indexy, materiály, strojohodiny

a další důležitá data pro všechny

účastníky stavební výroby.

Kurzy a semináře

Nejúčinnější forma vzdělávání

v oblasti oceňování stavebních

prací je účast na školeních, kurzech

a seminářích věnovaných

této problematice. Vypovídá

o tom značná oblíbenost a naplněnost

kurzů, seminářů a školení

pořádané společností ÚRS

PRAHA. Tímto způsobem se

nejlépe získavají informace jak

od zkušených lektorů, tak při

diskuzích od kolegů. Člověk tak

nemusí zbytečně bádat, ale může

využít přímé konzultace svých

nejasností.

Tyto akce pomáhají nejen rozpočtářům,

ale i přípravářům,

kalkulantům, investorům a dalším

odborníkům k lepší orientaci

v prostředí stavebních rozpočtů,

kalkulací a sledování zakázek.

Témata odborných kurzů se nejčastěji

soustředí na:

■ teorii oceňování stavebních

prací;

■ základy praktického rozpočtování

a kalkulování;

■ oceňování stavebních prací

s využitím IT (SW a oceňovacích

podkladů).

Stalo se také tradicí pořádání

odborných seminářů společnosti

ÚRS PRAHA, zaměřených na odbornou

veřejnost. Účast na nich

je zpravidla bezplatná a konají se

napříč celou Českou republikou

několikrát ročně. Jejich téma

bývá různé, ale obsahem bývá

jednak výtah nejdůležitějších

informací z běžných kurzů, a také

nové poznatky a trendy v oboru.

I zde se klade důraz na tipy pro

zvýšení efektivity a zjednodušení

práce rozpočtáře.

Zmíněné rozpočtářské nástroje

patří v dnešní době k základním

vybavením a potřebám

pro oceňování staveb. Využíváním

moderních programů,

kvalitních oceňovacích podkladů

a neustálým sebevzděláváním

a zájmem o problematiku se

úměrně zlepšuje kvalita výstupů

práce – výkazů, rozpočtů

a kalkulací. Tyto nástroje zároveň

výraznou mírou přispívají ke

zjednodušení a zefektivní práce

rozpočtářů/kalkulantů, úspěchu

stavebních firem a dosažení příznivých

ekonomických výsledků

na stavebních zakázkách. ■

www.urspraha.cz

stavebnictví 11–12/09 57


inzerce

PŘENOSNÉ MODULÁRNÍ ŠKOLKY – řešen

Zpráva ČTK: V Rychnově u Jablonce nad Nisou vyrostla první přenosná

mateřská školka z prostorových modulů v České republice. Radnici vyšla

třikrát až čtyřikrát levněji, než kdyby dvě oddělení pro 40 dětí stavěla

klasicky. Školka vznikla také mnohem rychleji – za necelý měsíc. Pokud

by se za několik let rodilo méně dětí, dají se prostorové moduly předělat

na něco jiného – například na šatny pro sportovce nebo na klubovny, ČTK

to řekl rychnovský starosta František Chlouba.

▲ Nízkoenergetický modul – exteriér

▲ Rychnov u Jablonce, Česká republika

„Přístavba na staré školce by nás stála dvanáct

až patnáct milionů korun a bez dotace

bychom se do ní nemohli pustit. V našem

rozpočtu tolik peněz nemáme. Přenosná

školka je za čtyři miliony korun,“ konstatoval

starosta František Chlouba.

Prostorové moduly se dají skládat podobně

snadno jako lego. „V jednoduché, strohé

budově najdou stejně dobré zázemí jako

v kterékoliv jiné školce,“ dodal František

Chlouba.

„Už se k nám přijeli podívat další zájemci

o modulární školku. Zaujala je hlavně cena

a rychlost při splnění všech hygienických a dalších

požadavků,“ uvedl František Chlouba.

V Rychnově u Jablonce byla hlavním důvodem

pořízení přenosné modulární školky

vedle rychlosti i cena, čemuž odpovídá

i zvolená fasáda školky. U modulárních

staveb lze však použít i jiné druhy fasády,

jako je například omítka, tvrzený laminát,

hliníkové desky, keramické obklady, cementovláknité

desky, plastové obklady, flexibilní

cihlové pásky nebo dřevěné obklady. Jak

se mění výraz stavby s různým použitím fasád,

lze vidět na přiložených obrázcích.

Firma Koma Modula Construction dokončuje

také vývoj nízkoenergetického

modulu. Z těchto modulů lze stavět nízkoenergetické

stavby různého účelu, od

nízkoenergetických kanceláří po mateřské

školy. Nízkoenergetické moduly bude

firma vystavovat na stavebních veletrzích

v České republice a na Slovensku v roce

2010, ale již dnes přijímá objednávky na

nízkoenergetické modulární stavby.

▲ Lakovaný navlněný plech

▼ Vysokotlaký laminát

▲ Nízkoenergetický modul – interiér

▲ Dřevěný obklad

▼ Omítka

58

stavebnictví 11–12/09


í nedostatku míst v mateřských školách

▲ L´Aquila, Itálie

Stavby z prostorových modulů vyrábí

vizovická firma Koma Modular

Construction, které hlavně vyváží

především do severských zemí, Nizozemska,

Německa, Švýcarska

a Rakouska. Ke konci září poslala

firma přenosnou základní školu do

školek také v dalších městech, kde radní objevili

výhody modulárních staveb. Podle Martina Harta

vycházejí stavby z prostorových modulů asi o třetinu

levněji než klasické stavby.

„V Norsku i v Nizozemsku jsou přenosné školky

naprosto běžné. Vycházejí tam z filozofie, že stavby

chodí za dětmi – dají se snadno přemisťovat,

▲ McDonald's Hellendoorn,Holandsko

italského města L‘Aquila, zpustošeného

na jaře zemětřesením.

„Do modulové školy se vejde 22 tříd,

má 1300 m 2 a do Itálie jsme ji dodali

sedm týdnů od podepsání kontraktu,“

uvedl marketingový ředitel Koma Modular

Construction Ing. Martin Hart.

Firma s loňským obratem přes 480 milionů

korun jedná o výstavbě přenosných

▲ KB, Ústí n. L., Česká republika

▲ Newcos, Zlín, Česká republika

rozšiřovat nebo zmenšovat. Díky přenositelnosti

můžete po ukončení potřeby budovu prodat bez

vazby na pozemek. Toto vám nenabídne žádný

jiný konstrukční systém,“ vysvětlil Martin Hart.

V moderní vizovické továrně se vytvářejí hotové místnosti

s okny, dveřmi i s obklady. Prostorové moduly

měří na délku až deset metrů a na šířku tři až čtyři

metry.

„Přenosné modulové budovy splňují všechny hygienické,

statické, tepelně izolační, protihlukové či protipožární

předpisy,“ upozornil Hart.

Koma Modular Construction vyrábí také obytné,

skladovací i sanitární kontejnery. Zhruba 70 % své

produkce vyváží. V roce 2003 například směřovaly

její prostorové moduly do Iráku pro americkou

armádu. V roce 2006 dodala firma luxusní „kontejnerové“

VIP toalety pro fotbalové mistrovství světa

v Německu a v roce 2008 pro fotbalové mistrovství

Evropy v Rakousku a ve Švýcarsku. Z prostorových

modulů dělá také restaurace, autosalony, domovy

důchodců, startovací a sociální byty nebo kancelářské

objekty. Z prostorových modulů lze vybudovat

v podstatě jakýkoliv objekt, kde investor využije rychlost

výstavby s cenovou výhodou a s tím, že objekt

lze rozmontovat a znovu postavit na jiném místě.

▲ Chládek&Tintěra, Pardubice – exteriér,

Česká republika

Kontakt:

▲ Chládek&Tintěra, Pardubice – interiér,

Česká republika

▲ VIP sanitární jednotka,

Německo

KOMA MODULAR CONSTRUCTION s.r.o.

Říčanská 1180

CZ–763 12 Vizovice

tel.: +420-577 007 711

+420-577 007 716

+420-577 007 714

fax: +420-577 452 837

+420-577 452 839

+420-577 452 052

www.container.cz

e-mail: info@container.cz

stavebnictví 11–12/09 59


produkty IT

text: Ing. Jan Macan a Mgr. Renata Kricnerová grafické podklady: Callida s.r.o.

Projektová řešení systému euroCALC

Firma Callida vybudovala euroCALC 3 jako

robustní nástroj pro oceňování stavebních

zakázek. Je to moderní informační systém

s celou řadou velmi výkonných standardních

funkcí. Základem je čistě databázové řešení

umožňující snadné začlenění do firemních

agend. EuroCALC 3 je schopen přebírat data

z jiných systémů a stejně dobře poskytovat

veškeré informace dál.

Nové nástroje

euroCALC 3

V letošním roce byl systém

doplněn řadou významných

funkcionalit jako například

průvodcem importu soupisu

prací z Excelu a exportem oceněného

rozpočtu do původního

formátu. V celém systému lze

pracovat efektivněji díky rozšíření

pravidla 80/20 i na vyhodnocení

nabídek. Lze propojit

seznam zakázek s evidencí

v ERP a přebírat na vyžádání

identifikační údaje do karty

zakázky. Velkým přínosem pro

řízení zakázek jsou kontingenční

tabulky pro práci s výběrem

zakázek a neméně zajímavé

budou určitě i připravované

kontingenční grafy. Dá se říci,

že v možnostech poskytování

agregovaných informací dnes

nemá euroCALC 3 na trhu rozpočtových

systémů konkurenci.

Datová základna

SCI

Databáze oceňovacích podkladů

SCI (Soustava cenových

informací) byla letos zásadně

rozšířena o téměř 10 000

položek stavebních prací. Katalog

stavebních materiálů

byl doplněn o více než 2000

nových výrobků. Při aktualizaci

oceňovacích podkladů na

cenovou úroveň 2009/II bylo

celkem upraveno přes 50 000

položek.

Příklady projektových

řešení

Systém euroCALC 3 je primárně

určen pro tvorbu rozpočtů,

zpracování kalkulací nákladů,

distribuci poptávek a vyhodnocování

nabídek. Vedle těchto již

klasických funkcí nabízí širokou

podporu pro manažerská rozhodnutí

na různých úrovních

řízení. Ve spolupráci se zákazníky

společnost Callida vytváří

projekty implementací, z nichž

dvě dále představíme.

Implementace

euroCALC

ve společnosti

Konstruktiva Branko

Oceňovací systém euroCALC

přináší společnosti Konstruktiva

Branko, a. s. efektivní řešení postupně

doplňované zadání stavby

od nabídky po realizaci. Probíhá

od zpracování cenové nabídky pro

účast ve výběrovém řízení, přes

upřesnění zadání pro stavbyvedoucího

pro přípravu realizace, až

po čerpání rozpočtu podle soupisu

provedených prací zadávaném

stavbyvedoucím na stavbě.

Cílem implementace bylo pokročilé

užití zadaného a smluvně

stanoveno rozpočtu na stavbě

pro čerpání a následnou fakturaci

zakázky. Dalším požadavkem

bylo nastavení firemních pravidel

pro sestavování rozpočtů uživatelů

na síti. Bylo nutné vyřešit

organizaci přístupů k jednotlivým

zakázkám podle fází jejich

zpracování, nastavení rolí se

kterými uživatelé k zakázkám

přistupují a také nastavení pro

jednotlivé uživatele.

Společnost provozuje na jedné

síťové instalaci 9 licencí

systému euroCALC v sestavě

Enterprise, které jsou dostupné

i z jednotlivých staveb.

Na základě zadání byly přesně

definovány jednotlivé fáze

zakázky a role zaměstnanců

následovně:

Fáze zakázky:

– nabídka;

– obchodní jednání s investorem;

– příprava realizace před zahájením

stavby;

– čerpání rozpočtu na stavbě.

Role zaměstnanců:

– obchodník;

– rozpočtář;

– přípravář;

– stavbyvedoucí.

Byl zpracován způsob přiřazování

jednotlivých zakázek konkrétním

uživatelům.

Sestavený přístupový strom ke

zpracovávaným zakázkám podle

fází a rolí byl pro uživatele dále

omezen podle přiřazení konkrétních

uživatelů konkrétním

zakázkám.

Přínosy:

■ Pokročilé užití zadaného

a smluvně stanoveného rozpočtu

na stavbě pro čerpání

a následnou fakturaci zakázky.

■ Vedlejším produktem podrobně

zpracovaných zakázek je

možnost užití rozpočtových ukazatelů

z realizovaných i nabídkových

zakázek uložených v jedné

firemní databázi zakázek.

■ Dalším vedlejším produktem

při zadávání a zpracování

všech zakázek firmy v jedné

databázi, je podrobný přehled

o zakázkách (reporting, controlling

a další manažerské

nástroje).

Více než 28 tisíc oceněných

zakázek ročně

v České pojišťovně

V roce 2008 ocenila Česká pojišťovna

systémem euroCALC

a s využitím specializovaných

agregovaných položek stavebních

prací SCI-AGP více než

28 tisíc pojistných událostí. Agregované

položky stavebních prací

jsou sestaveny ze standardních

položek datové základny SCI,

takže je zajištěna pravidelná

aktualizace cen.

Spolupráce České pojišťovny

a firmy Callida začala v roce

1993, kdy Česká pojišťovna zakoupila

první 4 licence programu

Callida. Jejich počet v průběhu

let postupně rostl a dnes tato

přední pojišťovna užívá celkem

73 licencí systému euroCALC.

Z tohoto počtu provozuje

38 licencí na jedné síťové instalaci,

kdy jsou software i databáze

umístěné na serveru v Praze

a likvidátoři k nim přistupují

z pražského a brněnského klientského

centra kde řeší výpočty

ocenění malých škod na nemovitém

majetku. Ostatních 35 licencí

je užíváno pro kontroly stavebních

rozpočtů velkých škod.

Přínosy:

■ Pro Českou pojišťovnu znamená

používání systému euroCALC

především sjednocení metodiky

oceňování a výpočtů ocenění

vzniklé škody.

■ V případě nutnosti zpracování

zvýšeného počtu pojistných událostí

po kalamitních stavech jako

např. vichřice, povodně apod. je

České pojišťovně dočasně navyšován

počet dostupných licencí

podle potřeby.

Novinky systému euroCALC 3

a výběr některých projektových

řešení představila společnost

Callida na seminářích „Ve světě

stavebních zakázek“ letos v říjnu.

Další termín vypsala na 24. 11.

2009. Více na www.callida.cz ■

60

stavebnictví 11–12/09


▲ Pravidlo 80/20 v poptávkách

▲ Import z formátu XLS do euroCALC 3 a zpět

▼ Porovnání plánu a skutečnosti v zakázce

stavebnictví 11–12/09 61


svět stavbařů

Pátý ročník soutěže Stavba

roku Libereckého kraje 2009

Soutěž Stavba roku Libereckého kraje 2009 se

konala pod záštitou náměstka hejtmana pro

resort hospodářského a regionálního rozvoje,

evropských projektů a rozvoje venkova Víta

Příkaského a prezidenta Českého svazu stavebních

inženýrů Ing. Svatopluka Zídka.

a Jiří Červa, za zpracování Zastavovací

bytové studie v Kunraticích.

„Dnešní stavebnictví potřebuje

mladé stavaře, ať projektanty

nebo řemeslné profese, které

vždy najdou uplatnění v oboru,“

řekl při předávání ceny JUNIOR

generální ředitel Svazu podnikatelů

ve stavebnictví Miloslav

Mašek.

Ocenění nejvyšší – Stavba

roku Libereckého kraje 2009 –

získala rovněž společnost s ručením

omezeným PROFES

PROJEKT za Obnovu synagogy

v Turnově. ■

„Soutěž je určena zejména pro

projekty a díla malých a středních

firem, nevládních neziskových

organizací a subjektů podporovaných

Libereckým krajem,“

vysvětlil Vít Příkaský.

Vyvrcholení letošního ročníku

Stavby roku Libereckého kraje se

uskutečnilo 15. září v multimediálním

sále Krajského úřadu

Libereckého kraje v Liberci vyhlášením

celkem čtyř kategorií.

Jako první bylo vyhlášeno Ocenění

Ing. Dr. Štěpána Ješe,

které bylo uděleno Občanskému

sdružení Lunária Jindřichovice

pod Smrkem za stavbu Žijící

skanzen.

O dalším vítězi rozhodla prostřednictvím

ankety liberecká

veřejnost. Cenu sympatie občanů

Libereckého kraje za stavební

počin roku 2009 se stala Obnova

synagogy v Turnově, kterou realizovala

společnost s ručením

omezeným PROFES PROJEKT

a investorem bylo Město Turnov.

Cenu Stavba roku Libereckého

kraje JUNIOR obdrželi studenti

SPŠ stavební Liberec, Jan Jarý

▲ Stavba roku Libereckého kraje JUNIOR: Zastavovací bytová studie v Kunraticích

▼ Stavba roku Libereckého kraje 2009: Obnova synagogy v Turnově

▲ Ocenění Ing. Dr. Štěpána Ješe: Žijící skanzen

▼ Rekonstrukce památkově chráněného mostu v Libštátě

62

stavebnictví 11–12/09


infoservis

Veletrhy a výstavy

10.–14. 11. 2009

PROWOOD

3. ročník veletrhu dřeva,

dřevěných výrobků,

dřevoobráběcích strojů,

nástrojů a nářadí

Belgie, Gent, Flanders Expo

E-mail: info@claever.be

www.prowood-fair.be

12.–14. 11. 2009

BUILDEXPO KENYA 2009

18. mezinárodní veletrh

stavebnictví a stavebních

materiálů, infrastruktury

a zabezpečení

Keňa, Nairobi

E-mail:

sales@expoworldme.com

www.goaexpositions.com/kenya/buildexpo

18.–20. 11. 2009

MAPIC 2009

15. ročník veletrhu

komerčních nemovitostí

a investičních

příležitostí

Francie, Cannes,

Palais des Festival

E-mail:

e.zradickova@businessnt.cz

www.mapic.com

20.–22. 11. 2009

WOODTEC 2009

7. ročník veletrhu

dřevoprůmyslu spolu

s veletrhem INSTRUTEC 2009

Estonsko, Talin, Estonian Fairs,

Pirita Road 28

E-mail: epp@fair.ee

20.–22. 11. 2009

BLICKFANG 2009

Veletrh designu – nábytek,

šperky a móda

Švýcarsko, Curych,

Kongresshaus

E-mail:

dieter.hofmann@blickfang.com

www.blickfang.com

24.–28. 11. 2009

Aqua-therm Praha 2009

16. ročník mezinárodního

veletrhu

Praha 9, PVA Letňany,

Beranových 667

E-mail: aqua@ppa.cz

26.–28. 11. 2009

Art & interior¹º

10. ročník komplexu

výběrových výstav

moderního designu

nábytku, osvětlení

a bytových doplňků

Praha 7, Veletržní palác,

Dukelských hrdinů 47,

E-mail: sona@conpro.cz

26.–29. 11. 2009

HAUSBAU + ENERGIE

MESSE ´09

8. veletrh pro energetické

úspory a domácnost

Švýcarsko, Bern, BEA

E-mail:

konstantin.brander@bfh.ch

www.hausbaumesse.ch

28. 11–8. 12. 2009

HEIM+HANDWERK 09

Mezinárodní veletrh

pro stavění a bydlení

Německo, Mnichov,

Neue Messe München

E-mail: grossmann@ghm.de

www.hh-online.de

1.–4. 12. 2009

POLLUTEC

Mezinárodní výstava vybavení,

technologií a služeb pro ochranu

životního prostředí

Francie, Paříž, Nord-Villepinte

E-mail:

nathalie.montes@reedexpo.fr

www.pollutec.com

26.–29. 1. 2010

AQUATHERM VIENNA 2010

Mezinárodní veletrh vytápění,

Klimatizace a sanitárního

vybavení

Rakousko, Vídeň,

MesseZentrumWienNeu,

Messeplatz 1

E-mail: aquatherm@messe.at

www.aquatherm.at

Odborné semináře

a konference

10. 11. 2009

Střešní konstrukce

a zateplení střešních plášťů

Odborný seminář

Ostrava, Club hotel Harmony,

Kongresový sál,

28. října 170

E-mail: azpromo@azpromo.cz

10. 11. 2009

Interiérová show

Odborný seminář

Tábor, Sanitec,s.r.o. –

vzorkovna,

Komenského 2501

E-mail: azpromo@azpromo.cz

10.–11. 11. 2009

Regenerace bytového fondu

Celostátní odborná konference

Hradec Králové,

kongresové centrum Aldis,

Eliščino nábřeží 375

E-mail:

info@regeneracebytovehofondu.cz

www.regeneracebytovehofondu.cz

11. 11. 2009

Boom pasivních domů

v ČR – fikce nebo realita?

Diskuze s architektem

Josefem Smolou,

prof. ČVUT Janem Tywoniakem,

zástupci BASF

Praha 1, Café Cosmopolilt,

Spálená 29

E-mail:

karolina.vaitinen@mmdcee.com

inzerce

PLASTOVÉ BEDNÌNÍ UNINOX

Použítí plastového bednìní:

- vytváøení originální architektury

- variabilnost dispozièního øešení

- celkové snížení mater. nákladù

- provzdušnìní velkých prostorù

- vytváøení osobitého designu

- jednoduchá a rychlá montáž

kontakt: +420 602 476 176

e-mail: avukatos@uninox.cz

www.uninox.cz

12. 11. 2009

Delta – Forum

Odborný seminář

Hradec Králové, Kongresové

centrum Aldis, Labský sál,

Eliščino nábřeží 375

E-mail: azpromo@azpromo.cz.

12. 11. 2009

Aktuální trendy v oblasti

vytápění a klimatizace

Odborný seminář

Praha 8, Hotel Čechie,

Konferenční sál 2

U Sluncové 618

E-mail: azpromo@azpromo.cz

12. 11. 2009

Koordinátor bezpečnosti

práce

Odborný seminář

Praha 9, Lisabonská 4

E-mail: studio@studioaxis.cz

www.studioaxis.cz

12.–13. 11. 2009

AutoCAD – pokročilí

Školení

Praha 3, Domažlická 1053/15

E-mail: info@AbecedaPC.cz

stavebnictví 11–12/09 63


18.–19. 11. 2009

Revit architecture –

rychlý začátek

Školení

Praha 3

Domažlická 1053/15

E-mail: info@AbecedaPC.cz

18.–20. 11. 2009

AutoCAD – středně pokročilí

Certifikované školení

Praha 8, NICOM,

Zenklova 32/28

E-mail: valkova@nicom.cz

18.–20. 11. 2009

Autodesk Inventor 2010

Certifikované školení

Brno, Smetanova 3

E-mail: valkova@nicom.cz

19. 11. 2009

Delta – Forum 2009

Odborný seminář

Praha 8, Hotel Čechie,

Konferenční sál 1,

U Sluncové 618

E-mail: azpromo@azpromo.cz

19. 11. 2009

Poruchy staveb z praxe

soudních znalců

Odborný seminář

Praha 9, Lisabonská 4

E-mail: studio@studioaxis.cz

www.studioaxis.cz

19.–20. 11. 2009

4. česká fotovoltaická

konference a výstava

Akce zaměřená na problematiku

výroby elektřiny ze slunce

Brno, BVV rotunda

a výstavní pavilon A2,

Výstaviště 1

E-mail: cfvk@czrea.org

19.–20. 11. 2009

Defekty budov 2009

Mezinárodní vědecká

konference

České Budějovice,

Hotel Gomel,

Pražská 14

E-mail: strakova@vstecb.cb

23.–26. 11. 2009

AutoCAD 3D modelování

Školení

Praha 3,

Domažlická 1053/15

E-mail: info@AbecedaPC.cz

25.–26. 11. 2009

Autodesk Inventor –

pokročilé sestavy

a strojní návrh

Certifikované školení

Ostrava, NICOM,

Nádražní 120

E-mail: valkova@nicom.cz

26. 11. 2009

Delta – Forum 2009

Odborný seminář

České Budějovice,

Hotel Gomel, salonek Bohemia

Pražská 14

E-mail: azpromo@azpromo.cz

26. 11. 2009

Komunikativní angličtina

v řízení stavebních projektů

Jazykový kurz

Praha 9, Lisabonská 4

E-mail: studio@studioaxis.cz

26. 11. 2009

EUROKÓD 8 pro zemětřesení

seminář

Seizmické zatížení a riziko v ČR

Praha 2, Sokolská 15,

posluchárna 1. patro

Tel.: 227 090 2111

Fax: 227 090 222

E-mail: info@ckait.cz

www.ice-ckait.cz

26.–29. 11. 2009

Autodesk Inventor –

základní kurz

Certifikované školení

Praha 8, NICOM,

Zenklova 32/28

E-mail: valkova@nicom.cz

28. 11. 2009

Den otevřených dveří

na školách

Odborné stavební školy

a projektové kanceláře

otevřené pro prohlídku veřejnosti

www.ckait.cz

30. 11.–3. 12. 2009

AutoCAD

Základní školení

Praha 3,

Domažlická 1053/15

E-mail: info@AbecedaPC.cz

30. 11. 2009

AutoCAD a AutoCAD LT –

základní

Certifikované školení

Ostrava, NICOM,

Nádražní 120

E-mail: valkova@nicom.cz

30. 11. 2009

Stavební výrobek – technologie

roku 2009

2. ročník soutěže

(uzávěrka pro podání přihlášek)

www.vyrobek-technologie.cz

1. 12. 2009

ČSN ISO 13822 Hodnocení

existujících konstrukcí

seminář

Ověřování spolehlivosti existujících

konstrukcí vůči navrhování

nových konstrukcí

Praha 2, Sokolská 15,

posluchárna 1. patro

Tel.: 227 090 2111

Fax: 227 090 222

E-mail: info@ckait.cz

www.ice-ckait.cz

1.–2. 12. 2009

Regenerace panelové

výstavby

V. ročník celostátní

odborná konference

s mezinárodní účastí

Hradec Králové,

Konferenční centrum ALDIS

Daňové otázky před

uzavřením roku 2009

Seminář pořádaný Informačním

centrem ČKAIT.

■ Daň z příjmu – rozdíl mezi

hospodářským výsledkem

a základem daně

■ Daňové a nedaňové náklady

a výnosy

■ Daňová optimalizace a její

využití

■ Připravované změny na

rok 2010

Přednášející:

Ing. Jiří Gawel, daňový

poradce

Datum: 19.11. 2009

od 14.00 do 18.00

Místo: Praha 2, Sokolská 15,

posluchárna I. patro

Cena: 500 Kč (pro veřejnost

950 Kč), platba v hotovosti

na místě

Eliščino nábřeží 375

E-mail:

jaroslava.stolova@stavokonzult.cz

8. 12. 2009

MOSTY: ČSN EN 1992-2,

1993-2 a 1994-2

seminář

Praha 2, Sokolská 15,

posluchárna 1. patro

Tel.: 227 090 2111

Fax: 227 090 222

E-mail: info@ckait.cz

www.ice-ckait.cz

Semináře ÚRS Praha

Ve dnech 3. až 13. listopadu

2009 se ve městech po celé

české republice pořádá Seminář

společnosti ÚRS PRAHA, a.s.

„KROS plus a CS ÚRS – Tvorba

rozpočtů a kalkulací staveb

snadno, rychle a profesionálně“.

Seminář je zaměřen na ukázku

efektivní tvorby stavebních

rozpočtů a kalkulací, plánování

výstavby, vyhodnocení nabídek

a mnoha dalších činností v rámci

stavebních zakázek.

Více informací:

E-mail: mala@urspraha.cz

www.urspraha.cz

Přihláška: Písemně nebo elektronicky

na adrese:

jsaidl@ckait.cz, pro

registraci uveďte jméno

a číslo autorizace.

Seminář je zařazen do projektu

celoživotního vzdělávání

ČKAIT a hodnocen 1 kreditním

bodem.

Další informace:

Jan Saidl BBus, DiS

Tel.: 227 090 213

Fax: 227 090 222

E-mail: jsaidl@ckait.cz

Informační centrum ČKAIT

Sokolská 15, 120 00 Praha 2

Tel.: 227 090 2111

Fax: 227 090 222

E-mail: info@ckait.cz

www.ice-ckait.cz

64

stavebnictví 11–12/09


materiály

text: redakce foto: Rigips, s.r.o.

Modré akustické systémy Rigips

Modrá akustická deska Rigips v systémových

sádrokartonových konstrukcích výrazně snižuje

hladinu hluku a může být jedním z řešení

protihlukové ochrany budov.

Díky modré barvě kartonu lze desku

snadno rozpoznat. Již v základní

verzi je deska dodávána v protipožární

úpravě, a tudíž vhodná

i pro konstrukce s požadavkem na

požární odolnost. Tento výrobek

společnosti Rigips se používá

pro montáž vnitřních i mezibytových

příček, podhledů a předstěn

v interiérech.

Akustické sádrokartonové konstrukce

s modrou akustickou deskou

tak umožňují zlepšit akustický

komfort všech místností, ať už se

jedná o nový nebo rekonstruovaný

objekt.

Efektivní ochrana

proti hluku

Efektivní ochrana proti hluku ve

stavbě je stále důležitějším tématem

pro architekty a projektanty.

Trvalý hluk může způsobit

závažné zdravotní problémy.

V nejlepším případě se hluk považuje

„pouze“ za rušivý element.

Vysoké nároky na protihlukovou

ochranu je nutné začlenit do projektu

a následně zajistit, aby byly

v praxi spolehlivě splněny.

Jednou z oblastí, kterou se zabývá

stavební akustika, je omezení

přenosu zvuku mezi různými prostory

ve stavbě. Pro řešení tohoto

problému se musí zvuku postavit

do cesty vhodná zvukově izolační

konstrukce či konstrukční materiál.

Základní vlastnost požadovaná od

takových konstrukcí je vzduchová

neprůzvučnost. Konstrukční

systémy nabízené společností

Rigips byly pečlivě sestaveny tak,

aby splňovaly nejpřísnější kritéria

a byly ověřeny v autorizovaných

zkušebnách.

Hodnoty vzduchové neprůzvučnosti

dosažené při laboratorních

zkouškách systémů v autorizovaných

zkušebnách prokázaly

zvýšenou účinnost modré akustické

desky pro izolaci proti hluku.

Tyto vysoké výchozí hodnoty

neprůzvučnosti navíc zajišťují optimální

spolehlivost konstrukčních

systémů i po jejich zabudování do

stavby. A stavitelům tudíž přinášejí

jistotu dosažení deklarovaných

hodnot akustické izolace. To vše

platí samozřejmě za předpokladu

použití správných systémových

komponent Rigips.

Hodnoty vzduchové

neprůvzdušnosti

Pro dosažení požadovaných zvukově

izolačních vlastností vnitřních

příček je výhodnější místo zvyšování

plošné hmotnosti použít

lehké dvojité konstrukce. Každá

taková konstrukce se skládá

z nosného systému (dřevěných

nebo kovových profilů) a z oboustranného

opláštění deskami (jednoduchého

nebo dvojitého opláštění

systémovými deskami s plošnou

hmotností jedné desky nižší než

40 kg/m²), které jsou odděleny

vzduchovou mezerou vyplněnou

pružnou minerální izolací.

Výhodou konstrukcí suché stavby

(konstrukcí z desek sádrokartonových

či sádrovláknitých) je využití

principu kmitajících membrán s pohltivou

vrstvou vloženou do mezery

mezi nimi. Takové konstrukce

splní stejnou neprůzvučnost jako

konstrukce masivní, avšak při násobně

menší hmotnosti. Například

pro vzduchovou neprůzvučnost

Rw = 49 dB, což znamená, že

sousedící místnosti uvnitř bytu

jsou velmi dobře zvukově odizolované,

je třeba:

■ stěna ze železobetonu tl.

100 mm o hmotnosti cca

230 kg/m²;

■ stěna z plných cihel tl. 150 mm

o hmotnosti cca 250 kg/m²;

■ stěna s deskami modrá akustická

tl. 100 mm o hmotnosti

28 kg/m².

Konstrukcemi lehkých předstěn

lze řešit i neprůzvučnost nevyhovujících

stávajících dělicích

konstrukcí. Například postavením

předstěny dvojnásobně opláštěné

sádrokartonovými deskami modrá

akustická lze výrazně zlepšit neprůzvučnost

původní zděné stěny:

■ původní stěna z pórobetonu

tl. 80 mm, omítnutá – Rw =

= 35 dB;

■ původní stěna z pórobetonu

tl. 80 mm, omítnutá s předstěnou

– Rw = 63 dB;

■ původní stěna z plných cihel

tl. 150 mm, omítnutá – Rw =

= 52 dB;

■ původní stěna z plných cihel

tl. 150 mm, omítnutá s předstěnou

– Rw = 63 dB.

Akustické systémy s modrou

akustickou deskou jsou:

■ akustické příčky vnitřní i mezibytové;

■ akustické předstěny;

■ akustické podhledy.

Další informace a vysvětlení

k modré akustické desce na

www.modreticho.cz nebo na

www.rigips.cz. ■

stavebnictví 11–12/09 65


v příštím čísle

01/10 leden

Tématem příštího čísla 01/10

budou domy v pasivním energetickém

standardu. Články se

zaměří na současný a budoucí

vývoj navrhování v oblasti stavebně

konstrukční, technologické

a architektonické a zhodnotí důvody

výstavby pasivních domů.

Budou představeny některé nové

realizace

2008

v ČR i v zahraničí, ale i obnova

stávajících budov s použitím

09/08

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Český svaz stavebních inženýrů

MK ČR E 17014

prvků pro pasivní domy.

Svaz podnikatelů stavebnictví v ČR

časopis

Čislo 01/10 vychází 7. ledna

Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Český svaz stavebních inženýrů

Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

ediční plán 2009

časopis

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Český svaz stavebních inženýrů

Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

časopis

zakládání

ediční plán 2010

staveb

www.casopisstavebnictvi.cz

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Český svaz stavebních inženýrů

Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

pozice na trhu

časopis

www.casopisstavebnictvi.cz

www.casopisstavebnictvi.cz

Patrik Kotas, Střížkov a Calatrava

pavilon P na brněnském výstavišti

Stavba roku 2008, druhé kolo

www.casopisstavebnictvi.cz

předplatné

Celoroční předplatné (sleva 20 %):

544 Kč včetně DPH, balného

a poštovného

Objednávky předplatného

zasílejte prosím na adresu:

EXPO DATA spol. s r.o.

Výstaviště 1, 648 03 Brno

(IČO: 44960751, DIČ: CZ44960751,

OR: Krajský soud v Brně, odd. C,

vl. 3809,

bankovní spojení: ČSOB Brno,

číslo účtu: 377345383/0300)

Olga Bočková

Tel.: +420 541 159 564

Fax: +420 541 159 658

E-mail: bockova@expodata.cz

Předplatné můžete objednat

také prostřednictvím formuláře na

www.casopisstavebnictvi.cz.

časopis

Stavebnictví je členem

Seznamu recenzovaných

periodik vydávaných

v České republice*

*seznam zřizuje

Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR

Kontakt pro zaslání edičních plánů 2009 a 2010 v tištěné nebo elektronické podobě:

Mgr. Darja Slavíková

tel.: +420 541 159 437, fax: +420 541 153 049, e-mail: slavikova@expodata.cz

stavebnictví 2009

časopis

Ročník III

Číslo: 11–12/2009

Cena: 68 Kč vč. DPH

Vydává: EXPO DATA spol. s r.o.

Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno

IČ: 44960751

Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2

Tel.: +420 227 090 500

Fax: +420 227 090 614

E-mail: redakce@casopisstavebnictvi.cz

www.casopisstavebnictvi.cz

Obchodní ředitel vydavatelství:

Milan Kunčák

Tel.: +420 541 152 565

E-mail: kuncak@expodata.cz

Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský

Mobil: +420 602 542 402

E-mail: taborsky@casopisstavebnictvi.cz

Redaktor: Petr Zázvorka

Mobil: +420 728 867 448

E-mail: zazvorka@casopisstavebnictvi.cz

Redaktorka odborné části:

Ing. Hana Dušková

Tel.: +420 227 090 500

Mobil: +420 725 560 166

E-mail: duskova@casopisstavebnictvi.cz

Inzerce:

Jana Jaskulková

Tel.: +420 541 159 369

E-mail: jaskulkova@expodata.cz

Lucie Kopecká

Tel.: +420 541 159 368

E-mail: kopecka@expodata.cz

Darja Slavíková

Tel.: +420 541 159 437

E-mail: slavikova@expodata.cz

Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek,

Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská,

Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda),

Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová,

doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D.

Odpovědný grafik: Zdeněk Valehrach

Tel.: +420 541 159 374

E-mail: valehrach@expodata.cz

Předplatné: Olga Bočková

Tel.: +420 541 159 564

Fax: +420 541 159 658

E-mail: bockova@expodata.cz

Tisk: Česká Unigrafie, a. s.

Náklad: 33 800 výtisků

Povoleno: MK ČR E 17014

ISSN 1802-2030

EAN 977180220300511

Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa

© Stavebnictví

All rights reserved

EXPO DATA spol. s r.o.

Odborné posouzení

Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví

podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení.

O tom, které články budou odborně posouzeny,

rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty

(nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž

určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři

recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých

příspěvcích posudky recenzentů.

Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem.

Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě

bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce

neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích

autorů a za obsah zveřejněných dopisů.

66

stavebnictví 11–12/09


Plánujte s námi!

Mezinárodní veletrh technických zařízení budov SHK BRNO

– ucelený pohled do světa sanitární techniky, interiérů koupelen,

vytápěcí techniky, vzduchotechniky a klimatizací, armatur, potrubí,

čerpadel a dalších technických zařízení v budovách.

V souladu s celosvětovými trendy jsou zvýrazněným tématem

veletrhu ÚSPORY ENERGIÍ – toto téma se prolíná všemi obory

Stavebních veletrhů Brno 2010.

Využijte jedinečnou možnost představit Vaše úsporná řešení

téměř 90 000 návštěvníků Stavebních veletrhů Brno. V propojení

s ostatními obory stavebnictví se za branami brněnského výstaviště

uskuteční prestižní komplexní mezinárodní setkání pod jednou

střechou.

2010

Vypracoval:

Kontroloval:

Veletrhy Brno, a.s.

SPS v ČR, ČKAIT

Investor: Místní úřad: BRNO Datum: 13.–17. 4. 2010

Stavba: STAVEBNÍ VELETRHY BRNO Číslo zakázky: 001

Objekt: IBF, SHK BRNO, MOBITEX Jednotky:

Obsah: Inzerce Měřítko: 1:1

11. mezinárodní veletrh

technických zařízení budov

2010

13.–17. 4. 2010

Brno – Výstaviště

www.stavebniveletrhybrno.cz


www.urspraha.cz

Výkonný nástroj

s daty přímo od jejich tvůrců

SW na tvorbu rozpočtů, kalkulací

a sledování stavební zakázky

– Práce s kompletní databází ÚRS

– Jednoduché a rychlé sestavení rozpočtu

– Vyhodnocení a výběr dodavatele

– Kalkulace vlastních nákladů a zisku

– Fakturace

– Tvorba harmonogramů

Cenová soustava

ÚRS

ÚRS PRAHA

inženýrská a poradenská organizace

More magazines by this user
Similar magazines