web-rozehrana-partie

a patřila svým způsobem k úspěšným osobnostem ve svém oboru. Přestože jsme je v první vlně rozhovorů obvykle
zastihly v době, kdy byly ještě doktorandkami nebo čerstvými držitelkami doktorského titulu, již tehdy pracovaly
v prestižních laboratořích, vedly pracovní skupiny a týmy nebo za sebou měly významný objev, bohatou publikační
historii a často také různá ocenění. Druhá vlna rozhovorů ukázala, jak se jejich pracovní dráhy během několika
málo let rozrůznily a jak neobyčejně komplikované a spletité mohou být. Dnes již má většina z nich (celkem deset)
děti.
Pouze dvě vědkyně přitom zaznamenaly od doby posledního rozhovoru opravdu výrazný kariérní růst. Přestože
jedna z nich byla v době prvního rozhovoru v doktorském studiu a druhá byla čerstvě po absolvování doktorátu,
v době druhého rozhovoru působily obě na zahraničních institucích v pozicích, které v českém prostředí zhruba
odpovídají pozicím profesorky a docentky. Oběma těmto vědkyním byla společná schopnost a zároveň i možnost
být extrémně geograficky mobilní, spojovalo je ale i takové uspořádání soukromého a rodinného života, které jim
umožňovalo plně se soustředit na svou práci. Zatímco jedna z nich je bezdětná a má partnera, s nímž nebydlí,
druhá založila rodinu a v současné době má dvě malé děti. Její příběh však ukazuje, jak zásadní roli hrály v jejím
pracovním životě mj. také specifická rodinná situace (její partner se stará o děti) a relativně příznivé podmínky pro
rozvoj kariéry v dané instituci, stejně jako i celková otevřenost některých zahraničních akademických kultur vůči
ženám ve srovnání s českým akademickým prostředím.
Většina žen v našich rozhovorech však takové podmínky zdaleka neměla, přičemž jejich pracovní dráhy se i přes
relativně podobnou startovní pozici odvíjely dosti odlišným způsobem. Překvapující bylo, že v době druhého
rozhovoru se tři vědkyně nacházely mimo akademickou sféru. Jedna z nich v současnosti působí v administrativní
pozici v projektovém managementu, jedna je nezaměstnaná a zároveň pečuje o malého syna a jedna se rozhodla
pro odchod z akademické vědy do soukromého výzkumného sektoru. Ve všech těchto případech byl odchod do
určité míry spojen s problémy s kombinací pracovního života a rodičovství, přestože rozhodně nešlo o jediný důvod
pro odchod z akademické vědy. Důležitou roli hrála také extrémní nejistota pracovní pozice, závislost na grantech
astím související ukončení pracovní smlouvy na dobu určitou. Systém časově omezených pracovních smluv
a zvyšující se tlak na flexibilitu vědecké pracovní síly má zásadní negativní dopady právě na mladé vědkyně, které
se v systému krátkodobých pracovních smluv a časově omezených grantů snaží naplánovat mateřství. Jak ukazuje
příběh jedné z nich, nezaměstnanost se může stát velice snadno jediným reálným řešením této situace, a to bez
ohledu na CV nabité publikacemi a bohatými zkušenostmi z vědeckých pobytů v zahraničí.
Jednoznačně nejvyšší podíl mladých vědkyň se však v době druhého rozhovoru nacházel ve stadiu pracovní dráhy,
které je možné nazvat pozastavenou kariérou. Zatímco první rozhovor tyto ženy zastihl obvykle v době, kdy získaly
ocenění za svou práci, vedly týmy či pracovní skupiny nebo měly za sebou jiné výjimečné úspěchy, v době druhého
rozhovoru sice většinou působily na stejných institucích, zpravidla se však nacházely v pozicích řadových
výzkumnic a často pracovaly na relativně malé částečné úvazky. Tyto ženy se mnohdy netajily s pocitem, že do
určité míry profesně stagnují. Některé pak z tohoto důvodu zpočátku váhaly, zdali mají opakovaný rozhovor vůbec
10