ÄÃslo 5 - VÅ¡eobecná fakultnà nemocnice v Praze
ÄÃslo 5 - VÅ¡eobecná fakultnà nemocnice v Praze
ÄÃslo 5 - VÅ¡eobecná fakultnà nemocnice v Praze
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Treitz cítil stále více izolovaný, což jistě přispělo<br />
ke zhoršení jeho depresí. V srpnu 1872 ukončil<br />
svůj život sebevraždou kyanidem draselným.<br />
Originální preparát retroperitoneální hernie<br />
osobně zhotovené Treitzem.<br />
K velké zásluze Václava Treitze patří dobudování<br />
a otevření nového Ústavu patologické<br />
anatomie v roce 1858, který zůstal až do roku<br />
2000 zachován jako II. patologickoanatomický<br />
ústav. Tehdy se jednalo o jeden z nejmodernějších<br />
ústavů v Evropě.<br />
Za jeho působení habilitoval na ústavu Dušan<br />
Vilém Lambl, objevitel Lamblia intestinalis.<br />
V tehdejším mocnářství dlouho nebylo pro tohoto<br />
společensky aktivního českého vlastence profesorské<br />
místo. V roce 1882 však Lambl nevyužil<br />
nabídky, aby převzal Ústav patologické anatomie<br />
české lékařské fakulty a tak vlastně uvolnil cestu<br />
mladému a nadanému Josefu Hlavovi.<br />
Ještě před rozdělením pražské univerzity na českou<br />
a německou část se Treitzovým nástupcem<br />
stal Edwin Klebs, který byl do Prahy povolán<br />
na doporučení Rokitanského. Profesor Klebs<br />
byl národnostně velice tolerantní člověk, který<br />
vychoval dva vynikající představitele české vědy<br />
– otorinolaryngologa Otakara Frankenbergera<br />
a Jaroslava Hlavu – zakladatele české patologie<br />
a pozdějšího prvního přednostu patologické<br />
anatomie na české lékařské fakultě.<br />
Tolerantnímu Klebsovi tehdy v <strong>Praze</strong> vadilo<br />
ostré nacionální napětí, a proto ústav opustil.<br />
Jeho odchodem byla v podstatě ukončena<br />
společná cesta Čechů a Němců na pražském<br />
patologickoanatomickém ústavu (pozdějším<br />
II. patologickoanatomickém ústavu), který<br />
po rozdělení pražské univerzity na českou<br />
a německou část byl pod vedením německého<br />
přednosty Hanse Chiariho začleněn do německé<br />
části Karlovy – Ferdinandovy Univerzity<br />
v <strong>Praze</strong>. Hans Chiari, Richard Krebs, Anton<br />
Ghon a Hertwick Hamperl vedli postupně tento<br />
ústav až do roku 1945.<br />
V roce 1945 po osvobození Československa se<br />
ústav stal součástí Univerzity Karlovy a v budově<br />
byl zřízen II. patologicko-anatomický ústav<br />
FVL UK (U <strong>nemocnice</strong> 2). Prvním poválečným<br />
přednostou byl prof. Václav Jedlička (1893-<br />
1971). V době Jedličkovy éry na ústavu vyrostlo<br />
několik vynikajících patologů, z nichž je třeba<br />
zmínit především doc. Zdeňka Záhoře, DrSc.;<br />
doc. Františka Žáka, DrSc.; doc. Karla Kubáta,<br />
DrSc. a prof. Rudolfa Vaněčka, DrSc. Všichni<br />
jmenovaní významnou měrou ovlivnili odbornou<br />
úroveň tehdejší československé patologie.<br />
Po okupaci Československa v roce 1968 se<br />
většina pracovníků tohoto ústavu dostala pro<br />
své nekompromisní odmítavé postoje k sovětské<br />
okupaci do osobních potíží a někteří emigrovali.<br />
Prof. Rudolf Vaněček, DrSc., jako<br />
vedoucí ústavu v té době, byl odvolán ze své<br />
funkce a vedení ústavu převzal od roku 1975<br />
prof. Jaroslav Dobiáš, DrSc. (1921-1997),<br />
který zde působil až do konce roku 1988. Od<br />
roku 1989 byl vedením ústavu pověřen tehdy<br />
doc. Ctibor Povýšil, DrSc., který vedl ústav do<br />
roku 2000, kdy došlo ke spojení s Hlavovým I.<br />
patologicko-anatomickým ústavem.<br />
Je zřejmé, že pražský Ústav patologie Všeobecné<br />
<strong>nemocnice</strong>, později II. patologicko-anatomický<br />
ústav FVL UK, sehrál významnou roli<br />
v historii nejen české, ale i německé patologie
Change language