zděné a smíšené konstrukce - Časopis stavebnictví

casopisstavebnictvi.cz

zděné a smíšené konstrukce - Časopis stavebnictví

2009

06–07/09

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Český svaz stavebních inženýrů

Svaz podnikatelů stavebnictví v ČR

časopis

MK ČR E 17014

Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs

zděné a smíšené

konstrukce

projekt: Hanspaulka – Nové vily

speciál: Zelená úsporám

a projektanti I

www.casopisstavebnictvi.cz


sídlo a výrobní závod:

Váňovská 528, 589 01 Třešť

tel.: 567 214 241-4, fax: 567 214 688

pobočka Praha:

Na Pankráci 57, 140 00 Praha 4

tel.: 241 401 809, fax: 261 223 499

e-mail: drevovyroba@podzimek.cz

www.podzimek.cz

Dřevovýroba Podzimek používá

stavební chemii firmy UZIN

UZIN s.r.o., Českomoravská 12a

190 00 Praha 9, tel.: 283 083 314

fax: 283 083 419, info@uzin.cz


editorial

Vážení čtenáři,

architekti, projektanti a hlavně asi

marketingoví manažeři zadělávají

na nejeden bolehlav budoucím

etymologům. V pražské Hanspaulce

byly týmem profesora

Lábuse navrženy tři velmi zajímavé

a skvěle provedené stavby se

zařazením do kategorie činžovní

viladům. Slovo viladům, které

autor článku vzhledem k častému

výskytu tohoto termínu použil

celkem legitimně, je (alespoň pro

mě) poněkud nesrozumitelné. Po

zevrubném průzkumu internetových

vyhledávačů jsem definici

slova viladům nenašel a bylo

by zajímavé zjistit, zda se tento

termín vyučuje na stavebních

fakultách či fakultách architektury.

Pokud ano, napište mně

prosím, chci to vědět! S největší

pravděpodobností si totiž termín

viladům vymysleli už dávno pracovníci

marketingu, aby produktu,

v tomto případě stavbě, dodali

punc luxusu s náznakem finanční

dostupnosti. Stává se ale, že

nemají ani jedno. Každopádně

angličtina žádný villahouse nezná

a ani Ital by termínu villacasa asi

neporozuměl, ostatně jako většina

Čechů.

Ve svých dvou minulých editorialech

jsem zmínil dotační program

Zelená úsporám. Neušetřím Vás

ani teď. Přeskočím ovšem lamentování

o pozitivech a negativech

programu, která postupně vybublávají

na povrch, a přejdu rovnou

k něčemu praktičtějšímu. Technickou

dokumentaci k žádosti

o dotaci v jakékoliv části programu

Zelená úsporám mohou

vypracovávat pouze autorizova-

né osoby. Z devadesáti procent

tvoří tuto skupinu členové České

komory autorizovaných inženýrů

a techniků činných ve výstavbě –

konkrétně více než dvacet tisíc

osob s autorizací v oborech pozemní

stavby, technika prostředí

staveb a technologická zařízení

staveb. Celkem logicky se komora

stala pořadatelem seminářů,

na nichž odborníci na stavební

právo a tepelnou techniku staveb

vysvětlují nebo spíš osvětlují

zásadní a problematické body

programu Zelená úsporám, který

byl bez diskuze vypuštěn do

světa s řadou otazníků. Semináře

ČKAIT, o něž je zatím veliký zájem,

dost těchto otazníků škrtají,

ale přestože budou konány ještě

několik měsíců, stačí informačně

uspokojit sotva dvě tisícovky autorizovaných

inženýrů a techniků.

Proto bude časopis Stavebnictví

ve spolupráci s Informačním

centrem ČKAIT (počínaje tímto

číslem) vydávat všitou přílohu Zelená

úsporám a projektanti budou

informovat zájemce o zásadních

obecných i konkrétních, technických

i právních problémech

programu tak, aby se užitečné

informace dostaly skutečně ke

všem členům komory a nejen

k nim. Vydávání příloh je časově

neomezeno – dokud budou otázky,

budou i odpovědi – a proto

jejich obsah zahrne vždy aktuální

témata, která musí projektanti

řešit v souvislosti s programem

Zelená úsporám. Doufám, že

Vám pomůžeme.

Hodně štěstí přeje

Jan Táborský

šéfredaktor

taborsky@casopisstavebnictvi.cz

inzerce

stavebnictví 06–07/09 3


obsah

06–07/09 červen–červenec

16–21

2009

3 editorial

časopis

stavebnictví

4 obsah

5 aktuality

reportáž

6 Centrální čištění odpadních vod

hlavního města Prahy – druhý díl

stavba roku

12 Rekonstrukce ateliéru mystérií

speciál

Hanspaulka – Nové vily

Projekt tří reprezentativních bytových domů z dílny architekta

Ladislava Lábuse obohatil jednu z nejprestižnějších rezidenčních

lokalit v hlavním městě.

Zelená úsporám a projektanti I

Populární dotační program Státního fondu životního prostředí se neustále

vyvíjí. Počínaje letním dvojčíslem budeme v rámci pravidelné

přílohy přinášet nejaktuálnější informace pro autorizované osoby.

56–59

projekt

16 Hanspaulka – Nové vily

téma: zděné a smíšené konstrukce

22 Zděné a smíšené konstrukce: současnost,

trendy, stav technické normalizace

Doc. Ing. Jaromír K. Klouda, CSc., EUR ing

31 Navrhování a realizace staveb

z cihelného zdiva POROTHERM

Ing. Petr Veleba

35 Navrhování a realizace stavebních

konstrukcí ze zdiva LIAPOR

Ing. Michala Hubertová, Ph.D., Jan Štefánik

4 0 Stavební systémy VELOX

Milan Richter

4 4 Navrhování a realizace z vápenopískového

zdiva KS-QUADRO, strojní zdění v ČR

Ing. Martin Konečný

patenty a vynálezy

48 Záchrana malovaných a jinak výtvarně

pojednaných dřevěných stropů

materiály a technologie

54 Potrubí pro odvod kouře a tepla

PROMATECT ® – L 500

fenomén

56 Kněžice: komplexní energetické řešení

60 infoservis

62 svět stavbařů

67 numerikon

68 firemní blok

Unikátní energetický projekt v obci Kněžice

Obec Kněžice se rozhodla vyřešit zásobování elektřinou a teplem

použitím komplexního systému ekologické výroby energie. V České

republice jde o ojedinělý počin, který získal řadu ocenění.

70 v příštím čísle

foto na titulní straně: Hanspaulka – Nové vily, Tomáš Malý

4

stavebnictví 06–07/09


aktuality

Horníci z Prievidze obhájili prvenství

v soutěži o cenu Zlatý Permon

Nominace tunelu na úseku 513

mezi Vestcem a Lahovicemi nově

budovaného Pražského okruhu

přinesla horníkům ze společnosti

Skanska BS z Prievidze prestižní

cenu za zásluhy v oblasti bezpečnosti

práce v hornictví Zlatý Permon.

Slovenští horníci v pořadí už

sedmého ročníku soutěže Zlatý

Permon, kterou vyhlašuje Český

báňský úřad, tak zopakovali loňský

triumf v kategorii Podzemní

stavitelství.

Zřizovatelem ceny za Zlatý Permon

bezpečnost v hornictví

je Český báňský úřad spolu

s Odborovým svazem báňských

pracovníků, geologie a naftového

průmyslu a Odborovým svazem

Stavba České republiky. Cena se

uděluje subjektům, které podléhají

dozoru státní báňské správy

České republiky jako projev uznání

za dosažené vynikající výsledky

v oblasti bezpečnosti práce.

Čestný tunel je součástí nového

8,5 km dlouhého úseku Pražského

okruhu, který odkloní tranzitní automobilovou

dopravu z metropole.

Trasa R513 začíná u rozsáhlé křižovatky

v Lahovicích, vede přes 236 m

dlouhý most poté přes Vltavu, dvěma

směrově rozdělenými tunely

o délce 1924 (severní) a 1937 m

(jižní) stoupá k Cholupicím, odkud

bude pokračovat k dálničnímu

přivaděči Vestec. Při ražbě tunelu

použila společnost Skanska takzvanou

Novou rakouskou tunelovací

metodu. ■

inzerce

www.portadoors.cz

Nejlepší výrobce stavebnin

Uzávěrka přihlášek do soutěže

Nejlepší výrobce stavebnin je již

30. června 2009. Cílem soutěže

je upozornit odbornou i laickou

veřejnost na nejmodernější výrobní

provozy a závody průmyslu

stavebních hmot v České republice

s jejich progresivními výrobky

pro stavebnictví a ostatní průmysl

současně ukázat, že i výroba stavebních

hmot a materiálů může

být z hlediska ochrany prostředí

šetrná, moderní a úsporná. Soutěž

přispívá k propagaci tohoto

odvětví a napomáhá tomu, aby

bylo vnímáno jako perspektivní,

zajišťující dobré pracovní uplatnění

a získání kvalifikace. Zviditelnění firem

v období probíhající krize jistě

vydá signál, že i v tomto období,

které není pro stavebnictví a výrobu

stavebních hmot a materiálů

lehké, neodcházejí z trhu tradiční

výrobci. Zároveň pořadatelé upozorňují

vítězné firmy z loňského

ročníku, že předchozí úspěch

je nikterak nediskvalifikuje od

možnosti zvítězit znovu, protože

kritéria soutěže jsou objektivní.

Veškeré další informace o soutěži

najdete na následující webových

adresách:

http://hmoty.urspraha.cz/,

www.sps.cz, www.mpo.cz

a www.casopisstavebnictvi.cz. ■

PORTA DOORS

Váš partner v investicích

Bližší informace o dostupnosti našich výrobků obdržíte na číslech:

Atex Planá:

Praha 224 253 010, info@atex-plana.cz

Darte:

Praha 283 893 630-3, info@darte.cz

Woodcote ČR:

Praha 226 539 146, objednavkyporta@woodcote.cz

stavebnictví 06–07/09 5

Porta KMI Poland +48 58 6778 100 info@porta.com.pl


eportáž

text: Ing. Aleš Mucha foto: archiv HYDROPROJEKT CZ a.s.

Centrální čištění odpadních vod

hlavního města Prahy – druhý díl

Ústřední čistírna odpadních vod (ÚČOV)

v Praze odvádí odpadní vody od více než milionu

obyvatel, průmyslu, infrastruktury. Bude konečně

naplněn dlouhodobě připravovaný kvalitativní

skok a dořešena celá koncepce čištění odpadních

vod tak, aby splňovala závazné podmínky

stanovené předpisy Evropské unie Příspěvek

formuluje současnou koncepci a stav připravované

akce Celková přestavba a rozšíření ÚČOV

Praha a volně navazuje na článek z čísla 05/08

o historii čištění odpadních vod v Praze.

Kvalita a úroveň likvidace odpadních

vod je vždy vizitkou

příslušného urbanizovaného

území. Praha patří a vždy patřila

k vyspělým aglomeracím, jejichž

nakládání s odpadními vodami

má svoji dlouhou historii – řeší

tuto problematiku kontinuálně po

dlouhá desetiletí a neustále hledá

optimum. Vzhledem k právním

předpisům ES a ČR je nezbytné,

aby ÚČOV do konce roku 2010

splňovala závazné podmínky

vypouštění odpadních vod, jinak

Praze hrozí poměrně značné

penále.

Toto nebezpečí motivuje odborníky,

politiky k přípravě rozsáhlé

investiční akce nazvané Celková

přestavba a rozšíření ÚČOV

Praha. Úspěšně již proběhl proces

posuzování vlivu na životní

prostředí, v lednu letošního

roku nabylo právní moci územní

rozhodnutí a byly zahájeny práce

na dokumentaci pro stavební

a vodoprávní povolení a na výběru

zhotovitele. V přípravě je

žádost o spolufinancování ze

zdrojů EU.

Akce tohoto rozsahu přesahuje

svým významem Českou republiku,

její realizace by měla výrazně

napomoci splnění závazků v kvalitě

vod „na hranicích“ směrem

z ČR a projevit svůj efekt v českoněmeckém

hraničním profilu na

řece Labi v Hřensku.

Současný stav

odvodnění HMP

Postupným vývojem systému,

ovlivněném urbanistickým rozvojem

města, má Praha vybudovánu

rozvinutou stokovou síť

odvádějící odpadní vody na celém

katastrálním území převážně

s jednotnou stokovou soustavou

(s oddílnou stokovou soustavou

pro okrajová sídliště a samostatné

menší lokality). Morfologie

území umožňuje v drtivé většině

aplikaci gravitačního systému.

Síť obsahuje více než 54 000 šachet,

143 odlehčovacích komor,

19 čerpacích stanic a více než

2400 km potrubí.

Odpadní vody jsou směřovány

na ÚČOV na Císařském ostrově.

Praha má však i další lokální „pobočné“

komunální čistírny, především

v okrajových územích.

Je jich celkem 28, ale odvádějí

pouze 5–6 % všech odpadních

vod Prahy. V současné době

jejich význam stoupá vzhledem

k dynamickému rozvoji okrajových

částí a masivnímu zastavování

území bytovou i průmyslovou

zástavbou a tím dochází

k enormnímu zvyšování produkce

splaškových vod i urychlování

odtoku srážkových vod.

Dominantou však zcela logicky

zůstává problematika ÚČOV.

Dominantní tok Prahy – Vltava

– je schopen se adaptovat

i na poměrně značný příjem

odpadních vod. Řada odlehčení

je však zaústěna do drobných

vodních toků, jejichž vodnost

a především jakost vody je velice

▼ Celkový pohled – zákres do ortofotomapy – na konečnou podobu dostavby projektu. Stavba 1 + 2.

6

stavebnictví 06–07/09


nízká. Je prokázáno, že jakost

těchto toků je ovlivněna velkým

množstvím tzv. černých výustí

a že jejich omezení a napojení na

soustředěný systém je zejména

řešením neutěšeného stavu vody

těchto recipientů.

Celý systém odvádění odpadních

vod je jako celek funkční, bez

zásadních kapacitních, technických

či jiných problémů, a to

i ve vztahu ke zvýšeným stavům

v recipientech v povodňových

obdobích. Systém samozřejmě

vyžaduje kontinuální obnovu

a doplňování. Procesy čištění

jsou na vyspělé úrovni a obecně

je nezbytné vedle údržby

a obnovy udělat pro poslední krok

v naplňování podmínek předpisů

stanovených ES zásadní rozhodnutí

v oblasti koncepce kalové

koncovky.

Generel odvodnění –

kontinuální nástroj

pro systémový přístup

Rozsáhlý systém odvádění

odpadních vod vyžaduje odpovídající

nástroj pro jeho řízení,

provoz, údržbu i rozvoj. Stoková

síť byla navržena a rozvíjena pomocí

po dlouhá desetiletí jediné

existující, tzv. Máslovy metody

(vedle obdobné Bartoškovy,

uplatňované na zbytku území

ČR), která neumožňovala posuzovat

skutečné chování stokové

sítě. Tato metodika vedla k určitým

skrytým kapacitním rezervám,

jež nadlepšují funkčnost

systému dodnes i přes změny

v urbanizmu území Prahy a tím

odtoku odpadních, především

srážkových vod.

V současnosti poskytuje výpočetní

technika možnostmi

simulace ve výpočtech realizovat

skutečný stav a na tomto

základě vyvozovat prognózy,

plány a závěry. Pro řešení stokových

systémů byl rozvinut

nový obor, tzv. hydroinformatika,

založený na uplatňování

hydrodynamických simulačních

modelů, na nichž lze posoudit

současný stav (samozřejmě

v závislosti na přesnosti

vstupních dat). Na základě

zvolených cílových stavů pak

navrhovat budoucí koncepci –

generely odvodnění.

V Praze byla realizována tzv.

koncepční fáze generelu v letech

1999–2001. Její závěry

jsou několik let důsledně uplatňovány

správcem majetku,

Pražskou vodohospodářskou

společností a.s., i využívány

(a doplňovány především v části

měření a předávání provozních

zkušeností) provozní

společností Pražské vodovody

a kanalizace, a.s.

Generel odvodnění je také významným

prvkem pro řešení

protipovodňové ochrany města,

neboť zvýšenými hladinami

v recipientech přirozeně hrozí

zpětné zatopení sítě, a proto je

nezbytné řešit nejen ochranu

vlastního území, ale i ochranou

stokové sítě. Pro návrh řešení

centrální čistírny poskytl generel

vzhledem k možnostem simulačních

technologií mnoho nových

informací.

Celková přestavba

a rozšíření ÚČOV

Praha má tedy podklady a nástroje

pro dořešení koncepce

likvidace odpadních vod a také

v zásadě kontinuální dlouhodobou

koncepční přípravu, mnohé

výstupy, informace, variantní

řešení. Jsou známy technické,

časové, finanční a další konsekvence

a definovány jasné

cílové podmínky a povinnost

je v krátké době řešit.

Zásady celkové koncepce

V roce 2004 se Praha vrátila ke

konceptu udržení vodní linky na

území Císařského ostrova. Přes

určitý odpor jde o výraz logiky

a racionalizace přístupu. Čistírna

bývá umisťována v nejnižším

místě lokality, aby do ní mohly

být splaškové vody dopravovány

v maximální míře gravitačně,

a tedy s co nejnižšími energetickými

a provozními nároky.

Vzhledem k možnosti využití

nového území – prostoru bývalé

zahrádkářské kolonie (jež nebyla

po povodních 2002 obnovena),

dojde na tomto území k výstavbě

nové oddělené vodní linky

a současně k zásadní rekonstrukci

a vylepšení stávající čistírny.

Tímto řešením dochází k optimalizaci

řady provázaných

faktorů:

■ možnosti likvidace většího

množství srážkových vod

Celkem z toho Stavba 2

Q 24

denní průměr 3,77 m 3 /s 1,885 m 3 /s

Q b

balastní vody 0,66 m 3 /s 0,330 m 3 /s

k d

koeficient denní

nerovnoměrnosti

1,20 1,20

Q d

denní maximum 4,39 m 3 /s 2,195 m 3 /s

k h,max

koeficient hodinové

nerovnoměrnosti

1,50 1,5

Q max

hodinové maximum 6,25 m 3 /s 3,125 m 3 /s

Q dešť

na biologické čištění 8,20 m 3 /s 4,1 m 3 /s

srážkové 1) vody na mechanicko-chemické

čištění

3,00 m 3 /s pouze nová vodní linka

Q celkem 11,20 m 3 /s –

▲ Tab. 1. Přítok odpadních vod; 1) odpadní vody při srážkovém průtoku

BSK 5

CHSK

NL

NL zž

N c

N-NH 4

P c

390 mg/l

1000 mg/l

825 mg/l

▲ Tab. 2. Maximální koncentrace znečištění odpadních vod

Denní

maximum

Týdenní

maximum

575 mg/l

75 mg/l

39 mg/l

12,9 mg/l

Měsíční

maximum

▲ Tab. 3. Bilanční hodnoty vstupního znečištění odpadních vod

Roční

průměr

BSK 5

kg/den 72 450 66 600 58 250 48 375

CHSK kg/den 185 750 170 350 156 500 132 750

NL kg/den 153 250 144 925 130 750 92 275

NL zž

kg/den 106 810 82 575 – –

N C

kg/den 13 935 13 180 12 360 10 950

N-NH 4

kg/den 7 245 7 040 6 330 5 600

P C

kg/den 2 400 2 150 1 965 1 575

EO – 1 207 500 1 110 000 970 834 806 250

Parametr

hodnota p

mg/l

hodnota m

mg/l

roční průměr

mg/l

CHSK 55 100 –

BSK 5 15 25 –

NL 20 30 –

P celk. – 3 0,8

N celk. – 20 10,0

▲ Tab. 4. Hodnoty znečištění garantované na odtoku z Nové vodní linky

■ reálný návrh procesu rekonstrukce

stávající čistírny za plného

provozu, tím zefektivnění

provozu za rekonstrukce;

■ optimalizaci obnovy chodu

procesu čištění po eventuálních

povodních;

stavebnictví 06–07/09 7


■ zlepšení funkčnosti celého

areálu a tím snížení negativních

vlivů na okolí;

■ architektonickým úpravám celého

území s cílem jeho maximálního

možného zpřístupnění

veřejnosti;

■ Nejlevnější řešení pro doposud

zadané podmínky.

Celková základní koncepce řešení

přestavby a rozšíření ÚČOV

spočívá v rozdělení průtoků na

dvě části:

– Stavba 1: nová vodní linka;

– Stavba 2: přestavba ÚČOV ve

stávajícím areálu.

Vstupní a výstupní parametry

pro navrženou koncepci

Koncepce řeší zajištění požadovaného

stupně čištění odpadních

vod podle platných předpisů

ČR NV č. 61/2003 Sb., ve

znění pozdějších předpisů (NV

č. 229/2007 Sb.), které jsou

v souladu se směrnicí 91/271/

EEC o čištění odpadních vod

(snížení ekologické zátěže

vodního toku).

Podkladem pro projektovou dokumentaci

byly odsouhlasené

zadávací parametry množství

a znečištění odpadních vod.

Vstupní parametry byly stanoveny

na základě stávajících údajů

s mírným výhledem jako rezervou

na další rozvoj města.

Stanovení průměrné roční hodnoty

přivedeného znečištění,

a to včetně měsíčního, týdenního

a denního maxima,

zohledňuje kolísání přivedeného

znečištění v průběhu roku

a udává maximální koncentraci,

při které je ještě garantován

efekt čištění splaškové odpadní

vody.

▲ Stavba 1 – Nová vodní linka

Přítok odpadních vod

Vzhledem k předpokladu dělení

přítoku na obě budoucí vodní

linky v poměru 1:1 lze pro každou

linku formulovat parametry

následovně (viz tab. 1.).

Minimální měsíční průměrná

teplota vody na odtoku neklesá

pod 12 ºC. Průměrná roční

teplota vypouštěné, biologicky

vyčištěné odpadní vody neklesá

pod 15 ºC a obvykle se pohybuje

v rozmezí 15–16 ºC.

Pro rekonstruovanou stávající

ÚČOV (Stavba 2) jsou garantovány

stejné hodnoty, pouze

parametr CHSK – hodnota p je

60 mg/l.

Stavba 1 Nová vodní linka

V rámci Celkové přestavby

Stavby 1 budou ve stávajícím

areálu ÚČOV vybudovány dvě

nové čerpací stanice sdružené

do jednoho objektu, které

zajistí spojení odpadních vod

z horního horizontu (stoky A,

C, K) a spodního horizontu

(stoky B, D, E, F) do jednoho

místa, odkud bude možné řídit

rozdělení odpadních vod na

dvě samostatné části, starou

a novou vodní linku, v předpokládaném

poměru 1:1. Současně

bude možné odvést veškeré

přitékající odpadní vody na

novou vodní linku, a to především

při odstávce stávající části

ÚČOV. Toto řešení jednak umožňuje

různé kombinace v různých

provozních stavech, jednak mísí

odpadní vody z obou břehů

a nepředurčuje je k čištění v jedné

či druhé lince.

Nedílnou a podmiňující součástí

tohoto řešení jsou objekty Nátokového

labyrintu ÚČOV Praha,

jimiž je řešeno přivedení odpadních

vod stok E, F z pravého břehu

Vltavy a odpadních vod stok

B, D z levého břehu plavebního

kanálu do prostoru ÚČOV. Dochází

tak k optimalizaci systému

přívodu vod z obou břehů Vltavy

na ostrov a čištění vzhledem

k zásadní koncepční změně

a zavedení dvou vodních linek.

Nová vodní linka je navržena jako

kompletní mechanicko-biologická,

založená na kaskádovém

aktivačním systému ALPHA

a třetím stupni čištění (ověřeném

v praxi například na nové

centrální čistírně v Bruselu),

a obsahuje tyto hlavní technologické

celky:

■ objekt hrubého a mechanického

čištění;

■ čerpací stanice mechanicky

předčištěných vod;

■ objekt biologického čištění;

■ dávkování externího substrátu;

■ dosazovací nádrže;

■ třetí stupeň čištění;

■ povodňovou čerpací stanici;

■ vyústění biologicky vyčištěných

odpadních vod do Vltavy;

■ vyústění mechanicky předčištěných

dešťových vod do

Vltavy;

■ objekty dezodorizace a filtrace

vzduchu.

Kapacitně je nová vodní linka

dimenzována na 50 % celkového

přítoku odpadních vod hlavního

města Prahy, hydraulicky však

na 6,0 m 3 /s tak, aby po dobu

přestavby stávající části ÚČOV

mohla být vodní linka plně odstavena.

Výškově je celý komplex umístěn

tak, aby byly optimalizovány

a dodrženy požadavky na gravitační

průtok odpadní vody, na

rozsah čerpání odpadních vod,

na protipovodňovou ochranu

a výsledky modelových výpočtů,

na vliv na životní prostředí

a krajinný ráz. Nová linka zaujímá

mimo existující areál plochu

cca 10,2 ha.

▼ Blokové schéma nové vodní linky

Nová linka v zahrádkách

▼ Blokové schéma stávající linky po úpravách

Rekonstrukce ÚČOV

Přítok

Česle

Lapáky

písku

Lamelové

usazovací nádrže

Interní

recikulace

Odtok

Staré dosazovací

nádrže

Vratný kal

Denitrifikace

Usazovací nádrže

Anaerobie

Denitrifikace

1

Nitrifikace

1

D 2 N 2 D 3 N 3

Denitrifikační

filtry

Aktivační nádrže

Odtok

8

3. stupeň čištění

chemické srážení

fosforu

Vratný kal

stavebnictví 06–07/09

Regenerace

Regenerace

Nové dosazovací

nádrže

Interní recirkulace

Vratný kal

Lapáky

písku

Česle

Přítok

Dosazovací nádrže


Úpravy ve stávajícím areálu

ÚČOV

Návrh přestavby ÚČOV vychází

z principu zachování maximálního

množství stávajících objektů

s cílem minimalizace investičních

nákladů. Bude použit systém

R–D–N, který bude doplněn

o následné denitrifikační filtry

s dávkováním externího substrátu.

Použití následných denitrifikačních

filtrů zajistí dosažení

garantované koncentrace

10 mg/l N c

na odtoku jako celoroční

průměr.

Odpadní voda z nové čerpací

stanice bude zavedena do stávající

česlovny a následně na provzdušňované

lapáky písku. Odtud

bude odpadní voda zavedena

na čtveřici usazovacích nádrží,

které budou zakryty a počítá se

s odsáváním a filtrací dmýchaného

vzduchu. Chemické předsrážení

zůstane zachováno. Sem bude

demolována a na jejím místě

postavena zakrytá denitrifikační

nádrž s čerpací stanicí. Do denitrifikační

nádrže bude zavedena

mechanicky předčištěná odpadní

voda, vratný kal ze starých

i nových dosazovacích nádrží

a interní recykl.

Z odtokové galerie nitrifikační

nádrže bude aktivační směs

odtékat na čtveřici nových

a rovněž čtveřici starých dosazovacích

nádrží.

▼ Stavba 2 – Úpravy ve stávajícím areálu ÚČOV

Návrh přestavby ÚČOV vychází

z následujících předpokladů:

■ Stávající objekty ÚČOV v maximální

míře zachovají účelem

minimalizace investičních

nákladů na její rekonstrukci se

v maximální míře zachovají;

■ úpravy stávající ÚČOV uskutečněné

do doby uvedení

nové vodní linky do provozu

budou v souladu s koncepcí

budoucího provozování celého

komplexu ÚČOV;

■ bude vybudována společná

čerpací stanice přitékajících odpadních

vod pro obě vodní linky

s měnitelným poměrem rozdělení

odpadní vody přitékající na

obě vodní linky;

■ všechny objekty, které mohou

být zdrojem zápachu, budou

zakryty, vzduch bude odsáván

a filtrován (chemická filtrace

na trojstupňových skrápěných

kolonách);

■ všechny využívané stávající

objekty se budou ve stavební

části sanovat a jejich strojní

vybavení bude podle potřeby

rekonstruovat;

■ přestavba bude probíhat při

úplném odstavení vodní linky,

ale při zachování plného

provozu stávajícího kalového

hospodářství;

■ celková přestavba bude koordinována

s Investičními

opatřeními PVS a.s. k zamezení

negativních vlivů na okolí

a zajištění řádného provozu.

Ta jsou realizována v předstihu

a musí být v souladu s budoucí

přestavbou;

■ v současnosti zůstává způsob

anaerobní stabilizace kalů,

jako samostatná akce je řešeno

zakrytí a dezodorizace

skládky kalů;

■ kalové hospodářství na ÚČOV

bude zpracovávat kal z obou

linek a produkovaný fugát

z odvodňování vyhnilého kalu

bude možné čistit na obou

vodních linkách.

Základní principy návrhu

úprav stávající ÚČOV:

■ stávající česlovna bude i nadále

využívána;

■ stávající lapáky písku (4 ks)

budou zakryty s odsáváním

a filtrací vzduchu a nadále

využívány;

■ čtveřice nádrží primární sedimentace

SN 1–4 budou

i nadále využívané jako primární

sedimentace (budou zakryty

a počítá se s odsáváním

a filtrací vzduchu);

■ čtveřice SN 5–8 bude včetně

rozdělovacího objektu demolována

a na jejím místě bude vybudována

denitrifikační nádrž;

■ chemické předsrážení zůstane

funkční;

■ stávající aktivační nádrž bude

fungovat jako nitrifikační

a z konce odtokové galerie

bude zaveden interní recykl

do předřazené denitrifikační

nádrže;

■ staré dosazovací nádrže budou

zčásti i nadále využívány

(DN 5–8) a zbylé 4 nádrže

(DN 1–4) budou zrušeny a na

jejich místě bude realizován

denitrifikační filtr a dávkování

externího substrátu;

■ stávající nádrž zůstane ve

stejné funkci, přičemž bude

rozdělena na oxickou a anoxickou

část; do oxické části

bude zaveden odpovídající

podíl z celkové produkce

fugátu z odvodňování vyhnilého

kalu. Bude zakryta

a počítá se s odsáváním

a filtrací vzduchu;

■ biologicky vyčištěná odpadní

voda bude z dosazovacích nádrží

zavedena na postdenitrifikační

filtry za účelem snížení

koncentrace dusičnanového

dusíku na hodnotu, která

zajistí dosažení celoročního

průměru 10 mg/l N c

na odtoku;

bude nutné dávkování

externího substrátu k dosažení

požadovaného efektu

denitrifikace; denitrifikační

filtry budou umístěny v části

plochy stávajících starých dosazovacích

nádrží DN 1–4;

■ simultánní srážení bude zachováno;

■ veškeré možné zdroje zápachu

budou dezodorizovány;

■ stávající kalové hospodářství

zůstane v provozu po celou

dobu výstavby. V době dosažení

výhledové produkce

a kvality kalů (2015–2020)

bude nové kalové hospodářství

vybudováno již podle

nových parametrů mimo areál

ÚČOV.

Lze říci, že přestavba spočívá ve

větších či menších úpravách na

objektech stávající ÚČOV. Budou

například rekonstruovány hydraulické

cesty (žlaby), postaveny

nové lokální přečerpací stanice

odpadních vod a kalů, upraveny

stávající aktivační nádrže, zakryty

a dezodorizovány stávající objekty

kromě dosazovacích nádrží

stavebnictví 06–07/09 9


apod. Nově bude vybudován

kombinovaný objekt postdenitrifikace

a třetího stupně čištění

(chemického srážení fosforu

solemi železa) na odtoku ze

stávajících dosazovacích nádrží.

Pro výstavbu denitrifikačních

filtrů se zřejmě využije uvolněný

prostor, který vznikne demolicí

čtyř stávajících dosazovacích

nádrží (DN 1–4).

Některé stavební úpravy vyžadují

úplnou odstávku ÚČOV

kromě kalového hospodářství,

které musí zůstat trvale v provozu

pro zpracování kalů z nové

vodní linky, jež v této době bude

v provozu.

Architektonické řešení

Architektonické řešení je jednou

z nejdiskutovanějších stránek

celého připravovaného

projektu. V rámci přípravy jsou

maximálně zohledňovány podmínky,

požadavky a připomínky

odpůrců tohoto řešení v dané

lokalitě. Jejich zapracování

však svým způsobem ovlivňuje

vlastní koncepci a dílčí technologické

celky.

Architektura je řešena v rámci

celku, tedy staveb 1 a 2, a bude

ještě „laděna“ v rámci pojetí

celé trojské kotliny, nicméně

zásady jsou již jednoznačně

formulovány v územně povolovacím

řízení.

Řešení přestavby ÚČOV (Stavba

2) vychází z větší části z přepláštění

stávajících objektů a dále

z dostavby nových objektů čistírny

a aplikace vegetačních střech

a vychází z principu vizuální

rekultivace prostoru. Stávající

stavby vznikaly v mnoha desetiletích

podle původních plánů

růstu areálu ÚČOV a jejich stavebně

konstrukční a architektonický

vzhled podléhal dobovým

názorům.

Nyní je cílem je vytvořit scelení

vzhledu areálu do jednotného

architektonického stylu.

Celý areál je cíleně navržen

v tzv. nulovém zeleném designu

přebírajícím technologickou

funkčnost navrhované čistírny

s maximálním ohledem na celkové

zakomponování objektu

do stávajícího krajinného rázu.

Architektonické řešení tedy nijak

▲ Koncepce současného kalového hospodářství

nepopírá tvář této funkčnosti

a přiznává technologické řešení

jednotlivých objektů tohoto

areálu.

Kalové hospodářství

Čistírenské kaly obecně

Kal je materiál vznikající na

všech čistírnách odpadních

vod a kalové hospodářství je

proto jejich nedílnou součástí.

Množství produkovaných kalů

vzrůstá s rostoucím podílem

čištěných odpadních vod a se

zvyšujícími se požadavky na

kvalitu vypouštěných odpadních

vod, a to jak v důsledku stále

účinnějšího biologického čištění,

tak i používání chemického

srážení na ČOV.

Produkci kalů tedy nelze zabránit,

pouze lze výběrem technologie

zmenšit jejich konečné

množství. Jediné možnosti jejich

zpracování jsou recyklace

a destrukční metody. Možnosti

recyklace zahrnují použití jako

organické hnojivo, lze je použít

pro vylepšení kvality půdy

v zemědělství a pro rekultivace.

Destrukční metody zahrnují procesy

spalování nebo zplyňování,

jež jsou realizovány s respektováním

požadavků na efektivní

využití energetického obsahu

zpracovávaného materiálu,

anebo použití kalu jako přídavku

do paliva, kde je vzniklý popel

využíván nebo skládkován.

K dispozici je řada možností

zpracování kalů zlepšujících

jejich vlastnosti a složení. Obecně

jsou zaměřeny na snižování

obsahu organických látek, vody,

patogenů a zápachu. Objevují se

technologie schopné odstranit

i takové znečišťující látky jako

těžké kovy, jsou však neúměrně

drahé a tím v současnosti nejsou

reálnou alternativou.

Volba technologií pro zpracování

čistírenských kalů bude v blízké

budoucnosti z velké části řízena

předpisy a tlaky veřejnosti

a zákazníků i ekonomickými faktory,

neboť obvykle představuje

přibližně polovinu celkových

nákladů na čištění odpadních

vod.

Současný stav kalového hospodářství

ÚČOV

V současnosti se veškerý produkovaný

surový kal zpracovává

anaerobní stabilizací ve 12 vyhnívacích

nádržích, které jsou

seskupeny do tří čtveřic. Technologicky

jsou vyhnívací nádrže

řazeny dvoustupňově, tj. každou

čtveřici nádrží tvoří dvě nádrže

I. stupně s pevným stropem

a dvě nádrže II. stupně s nasazeným

plynojemem. Nádrže

I. stupně jsou míchány mechanicky

vrtulovými míchadly

a ohřívány na provozní teplotu

externí cirkulací přes výměníky

voda – kal. Nádrže

II. stupně jsou nevyhřívané

a nemíchané. Všechny vyhnívací

nádrže I. stupně jsou

v současnosti provozovány

v termofilním teplotním režimu

při teplotě 55 °C. Primární

kal odkalovaný z usazovacích

nádrží se mísí s přebytečným

aktivovaným kalem zahuštěným

na odstředivkách v čerpací

jímce a řízeným režimem se

čerpá do reaktorů I. stupně.

V posledních letech se technickými

opatřeními a režimem

provozu podařilo dosáhnout

relativně vysoké koncentrace

sušiny směsného surového

kalu vstupujícího do procesu

(60 kg/m 3 ).

Produkovaný bioplyn je využíván

k výrobě elektrické energie

v pěti instalovaných kogeneračních

jednotkách s jednotkovým

elektrickým výkonem cca

1 MW. Roční produkce bioplynu

z anaerobní stabilizace

je cca 16,6 mil. Nm 3 , z čehož

je do kogeneračních jednotek

vedeno cca 75 % instalovaných.

Průměrná denní výroba

elektrické energie je 74,4 MWh,

výroba elektrické energie v roce

2007 v ÚČOV Praha činila cca

27 629 MWh. Toto nezanedbatelné

množství energie hovoří

pro podporu technologie úpravy

kalů cestou anaerobní fermentace,

neboť tím je možné přispět

k plnění rámcových závazků ČR

pro zvyšování podílu obnovitelných

zdrojů při výrobě energie

(výroba el. energie v ÚČOV

představuje cca 0,9 % výroby

energie ze všech obnovitelných

zdrojů v ČR, resp. asi 17 %

z výroby el. energie založené na

bioplynu).

Případný přebytečný bioplyn

(v případě havárie nebo nedostatečné

kapacity kogenerace)

se spaluje ve čtyřech hořácích

zbytkového plynu. Veškerá vyrobená

el. energie je využita pro

vlastní potřeby a teplo pak pro

ohřev reaktorů apod.

10

stavebnictví 06–07/09


Vyhnilý kal se odvodňuje na

horizontálních dekantačních

odstředivkách na průměrnou

koncentraci sušiny cca 33 %.

Odvodněný kal je dopravován

systémem zakrytých dopravníků

do uzavíratelných kontejnerů

a odvážen nákladními automobily

ke zpracování na průmyslový

kompost, který se dále používá

k rekultivaci skládek. Vyhnilý kal

je také v množství cca 120 m³/d

(44 400 m³/rok, tj. cca 5 % celkové

produkce) dopravován potrubím

na kalová pole v Drastech

a po jeho odvodnění a vysušení

je využit jako rekultivační

substrát.

Technicky jsou podle provedeného

odborného posudku některé

vyhnívací nádrže na hranici způsobilosti,

a proto PVS a.s. realizuje

postupně v rámci své kontinuální

údržby ÚČOV jejich obnovu

a rekonstrukci.

Kalové hospodářství v rámci

akce Celková přestavba

a rozšíření ÚČOV

Součástí koncepce v rámci

akce Celková přestavba a rozšíření

ÚČOV Praha na Císařském

ostrově je i intenzifikace

a rozšíření stávajícího kalového

hospodářství. Tím bude zajištěno,

že po realizaci této stavby

bude hlavní město vybaveno

funkčním systémem odvádění

a čištění odpadních vod v souladu

s požadavky evropského

i národního právního rámce v oblasti

vod i odpadového hospodářství.

Touto stavbou realizovaný

způsob čištění odpadních vod

v ÚČOV Praha na Císařském

ostrově bude splněním již dnes

definovaných legislativních požadavků

představovat dlouhodobé

koncepční řešení.

V oblasti kalového hospodářství

a zejména následného

zpracování produkovaných

kalů je však reálné ve střednědobém

horizontu očekávat

vývoj také v oblasti legislativy,

která zahrne nová ekologická

hlediska a pozmění preferovaná

technická řešení s logickým

dopadem do ekonomických

podmínek. Proto je nutné nejen

minimalizovat negativní

vlivy nakládání s kaly na okolí,

ale zabývat se výhledovým

koncepčním řešením kalového

hospodářství ÚČOV Praha v potřebných

souvislostech.

Tento přístup preferuje i Evropská

komise, která při projednávání

žádosti o finanční podporu

realizace stavby Celková přestavba

a rozšíření ÚČOV Praha

na Císařském ostrově vyslovila

požadavek, aby do roku 2010

hlavní město Praha formulovalo

svoji představu o koncepčním

řešení kalové problematiky.

Příprava výhledové koncepce –

výběr variant

PVS a.s. v rámci svých kompetencí

ke koncepčním činnostem

týkajících se spravovaného vodohospodářského

infrastrukturního

majetku hl. m. Prahy přistoupila

pro naplnění tohoto požadavku

ke zpracování odborného koncepčního

podkladu, který by

umožnil kvalifikované rozhodnutí

při řešení tohoto klíčového

problému.

Při výběru technologii zpracování

surových kalů byly v rámci

pracovní skupiny preferovány

tři základní procesy:

■ anaerobní stabilizace (vyhnívání);

■ přímé spalování;

■ aerobní fermentace.

Pokud jde o následné zpracování

produktů těchto technologií,

je v případě anaerobní stabilizace

otevřené prakticky celé

spektrum možných postupů,

tj. spalování, spoluspalování,

kompostování, využití k rekultivaci

nezemědělské půdy. Aerobní

fermentace umožňuje zpracování

produktů kompostováním nebo

využitím k rekultivaci půdy. Spalování

surových kalů a vyhnilých

kalů, resp. přímé spalování energetického

produktu aerobní fermentace

se sušinou min. 80%,

předurčuje skládkování popela.

Z hlediska umístění navržených

technologií byly s důrazem na

vlastnictví pozemků hl. m. Prahou

preferovány lokality:

■ areál ÚČOV Drasty;

■ areál spalovny Malešice.

Z obou v úvahu přicházejících

lokalit je vhodnější lokalitou

areál Drasty, který vyhovuje

současným podmínkám a který

umožňuje logické a komplexní

(i když technicky náročnější) navázání

jak na technologii ÚČOV

na Císařském ostrově, tak i na

technologii ÚČOV v případě

jejího budoucího umístění do

Klecan. Areál Drasty je vhodný

pro komplexní řešení „kalové

koncovky“, tedy pro umístění

odvodňovacího, sušicího i spalovacího

zařízení. Předpokladem

je výstavba vhodné hydraulické

dopravní trasy mezi ÚČOV

a areálem Drasty.

Tento zúžený výběr technologických

postupů a jejich

lokalizace poskytuje dostatečnou

variabilitu navrženého

koncepčního řešení kalového

hospodářství ÚČOV Praha

a umožňuje etapizaci jeho

realizace.

Pracovní skupina připravila i krátkodobá

opatření pro současný

provoz kalového hospodářství na

ostrově, a to konkrétně formulovanými

opatřeními:

■ zajistit řádný provoz ÚČOV

Praha včetně kalového hospodářství;

■ minimalizovat pachovou

a dopravní zátěž v okolí ÚČOV

Praha na Císařském ostrově.

Proces přípravy pokračuje nyní

studií dopravy kalu do lokality

Drasty a dořešováním konečného

rozhodnutí o variantě kalové

koncovky.

Závěr – současný

stav a předpokládaný

další vývoj

V současné době je aktualizován

časový harmonogram

Celkové přestavby a rozšíření

ÚČOV Praha ms cílem zahájení

prací na Stavbě 1 – Nová vodní

linka na přelomu let 2009–

2010, cílový rok dokončení lze

při tomto zahájení předpokládat

v roce 2013, dokončení

do konce roku 2010 je nereálné,

neboť došlo k velkému

časovému zdržení v územně

povolovacím procesu. Tomu

je podřízeno hektické zpracování

projektové dokumentace

ke stavebnímu povolení

a k výběru zhotovitele a snaha

maximálně urychlit stavebně

povolovací proces.

Praha má platné vodoprávní

povolení k roku 2010, od roku

2011 musí být vydáno nové,

a to plně v souladu s platnými

předpisy EU a ČR. Lze jen

spekulovat o dalším vývoji

a zcela jistě by Praze pomohla

přechodná vstřícnost kompetentních

orgánů. Tyto orgány

budou však očekávat jistotu, že

příprava a realizace je v běhu,

že nedojde k žádným dalším

zvratům, ať už z jakéhokoliv

důvodu. Zahájení stavby se

předpokládá na přelomu let

2009–2010.

Co se týká kalového hospodářství

a jeho vymístění mimo

Císařský ostrov, je časovým

horizontem rok 2015. Příprava,

volba finální koncepce a její

povolovací proces i realizace

jsou na počátku a tudíž je času

pro zvládnutí alespoň této části

v termínu tak akorát.

Podstatnou součástí reálnosti

celého záměru je zajištění

a způsob jejího financování.

Předpokládá se sdružené financování

ze zdrojů města

a dotačních zdrojů. Praha má

dlouhodobě zažádáno o dotaci

z Operačního programu životní

prostředí, dominantního

fondu Evropské unie s cílem

zajištění naplnění závazků české

republiky v oblasti kvality

vypouštěných vod. Pokud by

se tato cesta jevila jako neprůchozí,

je město připraveno najít

jinou cestu, neboť realizace je

nevyhnutelná a času skutečně

málo. ■

Použitá literatura

[1] Veškeré studijní a projektové

materiály zpracované

Hydroprojektem v letech

1975–2009

[2] Variantní řešení kalového

hospodářství ÚČOV Praha –

závěrečná zpráva pracovní

skupiny 05/2008

Odborné posouzení článku:

Ing. Jaroslava Trnková, CSc.

koordinátorka strategického

rozvoje MČ Praha 6

stavebnictví 06–07/09 11


stavba roku

text: Ing. arch. Michal Bartošek foto: Marie Moravcová

▲ Ateliér po rekonstrukci (severozápadní pohled)

Rekonstrukce ateliéru mystérií

V příštím roce uplyne sto čtyřicet let od narození

Ladislava Šalouna, autora pomníku

Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí

v Praze. Vítězství v prestižní soutěži ovlivnilo

sochařovo rozhodnutí vybudovat ateliér, který

by umožňoval realizaci velkorysého záměru.

Vlastní návrh Šaloun několikrát upravil a na

sklonku roku 1910 stavbu dokončil. Kolaudace

proběhla počátkem roku 1911.

Ateliér představuje autorovo celoživotní

úsilí o syntézu umění, architektury

a řemesel. Rekonstrukce

a obnova ateliéru vrací památkově

chráněnou budovu mezi zachované

unikáty pražské architektury.

V rámci soutěže Stavba roku 2008

získala Cenu primátora hlavního

města Prahy.

Ateliér, umístěný v zahradě na

svahu mezi pražskými Vinohrady

a Vršovicemi, byl koncipován jako

velkorysý tvůrčí prostor s komornějším

reprezentativním a společenským

zázemím. Jeho faktická

záchrana a nová funkční náplň je

dobrou zprávou pro historii naší

kultury.

Historie stavby

Brzy po dokončení se stal ateliér

vyhledávaným místem návštěv

významných osobností jako byl

Otokar Březina, František Bílek,

Jan Kotěra, Alfons Mucha, Emma

Destinová, Jan Kubelík nebo Josef

Váchal, který ve svých Pamětech

vzpomíná na „okultistický sklep“,

ve kterém se pořádaly „velké

seance, hraničící s magickými

obřady“. Ateliér bývá zařazován

do proudu secesní architektury.

Koncepce stavby v harmonickém

spojení s řešením zahrady a glorifikace

přírody a jejích magických

sil se projevuje v souladu plastické

výzdoby exteriéru a výtvarného

pojetí interiérů. Odkazy na řecké

mýty a ideje však posunují tuto

stavbu k projevům architektury

symbolistní, která je ojedinělá

i v evropském kontextu.

V třicátých letech minulého století

byla na pozemku provedena dostavba

obytné vily podle návrhu

sochařova zetě Josefa Černého.

V osmdesátých letech došlo k oddělení

ateliérových prostorů od

reprezentační části a provozního

zázemí. Ateliéry odkoupil stát

a pod správou podniku Dílo Českého

fondu výtvarných umění

byly provedeny utilitární vestavby

sociálního zázemí a skladů zcela

degradující původní exkluzivní

řešení budovy. Vnější omítky byly

nastříkány cementovou krustou,

což ve svém důsledku urychlilo

devastaci plastické výzdoby exteriéru.

Ušetřeno nezůstalo ani

oplocení. Transparentní nároží bylo

zazděné a za ním vzniklo nevzhledné

skladiště. Ještě v devadesátých

letech byl osud ateliéru nejasný

a zanedbávaná údržba způsobovala

závažné poruchy, které ohrožovaly

existenci stavby.

Rekonstrukce

a obnova stavby

Zásluhou profesora Jiřího Kotalíka,

rektora Akademie výtvarných umění

v Praze, se v roce 2001 stala vlastníkem

stavby právě tato organizace.

12

stavebnictví 06–07/09


▲ Západní průčelí před rekonstrukcí, na štítu jsou patrné sondy restaurátorského průzkumu

Myšlenka vytvořit v prostorách

výukový ateliér hostujících pedagogů

byla jedinečným tématem

pro záchranu kulturní památky jako

takové, ale zejména pro její budoucí

praktické využití a další životaschopnost.

Hlavním cílem nového návrhu

rekonstrukce a dostavby Šalounova

ateliéru bylo očistit původní ateliérové

prostory od druhotných vestaveb

a uvést vnější vzhled a bezprostřední

okolí stavby do původní podoby

a přitom ohleduplným způsobem

zajistit nutné technické vybavení

a sociální zázemí pro pedagoga

a studenty.

Bourací práce, výkopy,

demontáže

Všechny nepůvodní konstrukce,

které byly součástí stavebních úprav

z 80. let 20. století, byly vybourány.

V interiéru se jednalo o konstrukce

sociálního zázemí a galerie

v malém ateliéru, podlahy v malém

i velkém ateliéru a o komínové těleso

v malém ateliéru. Rovněž byla

odstraněna technologická zařízení

a rozvody. Pod malým ateliérem

byla vytěžena zemina na úroveň

mínus 3,10 m. Na tuto úroveň byla

snížena i úroveň podlahy ve sklípku

pod vstupním vestibulem. Dále

byly provedeny nezbytné prostupy

a niky pro nové instalace. Střešní

plášť byl připraven pro náhradu dožilých

dřevěných konstrukčních prvků

a pro odstranění tepelných mostů

v místech styků střešních rovin

a svislých konstrukcí.

Podzemní konstrukce

Při opravě havarijního stavu kanalizace

počátkem roku 2000 bylo

zjištěno, že stavba postavená v navážkách

formujících terén svahu

v okolí Slovenské ulice má hluboké

základové pasy, které jsou kvalitně

vyzděné z tesaných kamenných

kvádrů. To usnadnilo rozhodnutí

umístit sociální a technické zázemí

do nově vybudovaného podzemí

pod ateliérovými prostory. Několik

studií prověřovalo možnou míru

rozsahu podzemní vestavby jak

z hlediska ohleduplnosti vůči stavbě

jako takové, tak i z hlediska hospodárnosti

vynaložených nákladů.

Zadání vyústilo v minimalizování

podzemních prostorů pod malým

ateliérem ve spojení se sklípkem,

v němž byla umístěna kotelna.

Pro přípravu návrhu byly použity

podklady a svědectví přímých příbuzných

Ladislava Šalouna, archivní

podklady Národního památkového

ústavu a výsledky podrobných

restaurátorských a stavebně technických

průzkumů. Ve stísněných

podmínkách nově budovaného

podzemí bylo nutné umístit šatny

se sociálním zázemím studentů

a pedagoga a plynový kotel se

strojovnou vzduchotechniky. Dispozice

byla navržena tak, aby nové

příčky byly v minimálním kontaktu

s původním základovým zdivem,

které bylo restaurátorsky ošetřeno

a ponecháno bez omítek. Základová

a nová stropní deska, schodiště

a schodišťová zeď jsou provedeny

z monolitického betonu ve viditelných

plochách v pohledové kvalitě.

Nadzemní konstrukce

Svislé nadzemní konstrukce budovy

ateliéru jsou stěnové, zděné z plných

cihel. Obvodové zdivo je na severní

a jižní straně ukončeno dekorativními

atikami. Severní uliční fasáda má

výrazné prosklené plochy v subtilních

ocelových rámech, rytmizované

štíhlými vyzděnými sloupky.

Okenní portály rámují kanelované

pilastry nesoucí kladí vyzdobené

vejcovcem. Západní průčelí, ve

kterém je hlavní vstup, kompozičně

doplňuje obdobný okenní prvek. Ve

východním štítu jsou dřevěná vrata

umožňující stěhování rozměrných

plastik apod. V příčné dělicí stěně

je vložen ocelový sloup podpírající

hřebenový ocelový vazník nad velkým

ateliérem.

Malý a velký ateliér

Základní členění budovy bylo zachováno

podle původního záměru

autora, vnitřní zařízení odpovídá

nové funkci. V malém ateliéru je

po rekonstrukci umístěna pracovna

pedagoga, velký ateliér je určen pro

studenty. Provozní potřeba oddělení

schodišťového prostoru od malého

ateliéru si vyžádala vestavbu zděného

prvku se zastropením a po-

stavebnictví 06–07/09 13


5

4

2

6

1

3

▲ Plán bouracích prací v 1. NP. 1 – velký ateliér; 2 – malý ateliér; 3 – vstupní vestibul; 4 – zahrada; 5 – dostavba skladu; 6 – dvůr

suvnými dveřmi z malého i velkého

ateliéru. Z akustických důvodů bylo

nutné provést přizdívku podél zdi,

oddělující ateliérové prostory od původního

zázemí, které je využíváno

příbuznými Ladislava Šalouna.

Úpravy povrchů,

podlahy

V rámci rekonstrukce ateliéru byly

restaurovány interiérové omítky,

malířská výzdoba, keramické

dlažby a nátěry výplní otvorů.

Na provětrávané konstrukci podlahy

velkého ateliéru, v malém

ateliéru a na schodišti byly položeny

nově navržené dubové

průmyslové mozaiky. V teracové

borduře podlahy velkého ateliéru

je instalováno vyústění vzduchotechniky.

Ve vstupním vestibulu

se původní keramickou mozaiku

podařilo zachránit. Podlahy

v 1. PP jsou betonové kletované

a keramické.

Osvětlení

Přirozené osvětlení interiérů je

zajištěno proskleným střešním

pláštěm a okny v severní a západní

obvodové zdi. Umělého

osvětlení v prostoru malého

i velkého ateliéru je v požadované

intenzitě docíleno zářivkovými

trubicemi zavěšenými na speciálně

vyrobených nosičích v řadách

pod podhledem. Vstupní vestibul

je osvětlen z mezistřešního

prostoru přes zasklený podhled.

V podzemním podlaží je umělé

osvětlení řešeno standardním

způsobem podle využití jednotlivých

místností.

Zastřešení

Původní střešní konstrukce je

ze subtilních ocelových profilů

spojovaných nýtováním. Nese

prosklený střešní plášť z nově

navržených tepelně izolačních

skel a podhledy z tlačeného

skla s drátěným vyztužením

podle původního vzoru. Části

střešního pláště u štítů budovy

a nad příčnou dělicí stěnou

tvoří dřevěné krokve a pobití

s krytinou z měděného plechu.

Pevné části zastřešení jsou

izolovány minerální vatou.

Restaurátorské práce

v interiérech

Restaurátorské práce v budově

probíhaly pod zvláštním dohledem

Národního památkového ústavu

v Praze. Původní truhlářské

a zámečnické výrobky byly restaurovány,

kování interiérových

dveří bylo odlito podle zachovaného

vzoru. Zvláštní pozornost

byla věnována jedinečným

dubovým vchodovým dveřím

s vnějším měděným oplechováním.

Byly odstraněny veškeré

druhotné laky z vnitřní strany,

dveře byly ošetřeny prostředky

proti dřevokaznému hmyzu

a houbám a následně truhlářsky

repasovány. Veškeré praskliny

byly doplněny špánováním

v identickém materiálu, poté se

přistoupilo k barevným retuším

doplněných špán mořením tak,

aby barevně splynuly s okolní restaurovanou

plochou. Nakonec

byly dveře ošetřeny šelakovou

politurou a následným bezbarvým

lakem. Měděný plech byl

očištěn od depozitních nečistot,

chybějící nýty doplněny, kov celkově

ošetřen. Původní zasklení

ventilačního okna tlačeným

sklem bylo vyjmuto, vyčištěno

a poškozená skla byla nahrazena.

Dveře byly doplněny replikou mosazné

kliky, odpovídající tvarem

i materiálem původní klice podle

dochované dokumentace.

Venkovní úpravy

Součástí venkovních úprav Ateliéru

byla restaurátorská oprava

fasády domu. Fasáda byla

v původním stavu provedena

z vápenných, štukových omítek.

Omítky jsou kombinovány ve

třech strukturách, členěných

podle záměru původního sochařova

návrhu. Fasáda byla

v průběhu let poškozena povětrnostními

vlivy, dlouhodobým

zatékáním z poškozených okapových

svodů nebo vzlínáním do

soklové části. K celkové degradaci

přispěla neodborná oprava

a cementový nástřik aplikovaný

po celé ploše fasády, dále statické

poruchy vzniklé ze stavebně

technických závad. Některé

prvky plastické výzdoby se dochovaly

pouze ve fragmentech,

jiné se nepodařilo zjistit, takže

musely být rekonstruovány podle

dobových fotografií. Na základě

všech dostupných pramenů

byla provedena restaurátorská

oprava omítek s cílem maximálně

se přiblížit původnímu

provedení jak materiálově, tak

i v barevnosti. Restaurována

byla také zlatá mozaika se signaturou

na levé straně vstupního

portálu, kde došlo k narušení

původního štukového jádra nad

mozaikou, k pronikáním vlhkosti

i k degradaci podkladových štuků

pod mozaikou. Do původního

stavu se rovněž uvedlo oplocení,

ve kterém byly osazeny původní,

restaurátorsky ošetřené výplně.

Nově byly vyrobeny výplně pro

okrouhlé nároží a pro části oplo-

14

stavebnictví 06–07/09


▲ Detail maskaronu nad vstupním portálem, portrét Arthura Schopenhauera

▼ Revize a ošetření strešní ocelové konstrukce

▲ Stav nadokenního dekoru před rekonstrukcí

▼ Výkopové práce pod původní úrovní malého ateliéru

OG_Anz_CZ_Stavebnictivi.fh10 25.05.2007 11:37 Uhr Seite 1

C M Y CM MY CY CMY K

cení s nově osazenými přípojkovými

skříněmi. Podle původní

fotodokumentace se zhotovily

vstupní vrátka a vrata pro vjezd

ze severní strany. Zpevněné

plochy jsou na východní straně

z původní dlažby ze sliveneckého

mramoru, dlažba před

hlavním vstupem a doplňky

jsou z betonových vibrovaných

cihel. ■

Základní údaje o stavbě

Název stavby:

Ateliér Ladislava Šalouna

– rekonstrukce

Památková ochrana:

kulturní památka

Místo stavby:

Praha 10,

Slovenská 4/ 2499

Vlastník a investor:

Akademie výtvarných

umění v Praze

Projektant a autor obnovy:

Ing. arch. Michal Bartošek

Stavební část:

Ing. arch. Michal Bartošek,

Ing. arch. Pavel

Šlejhar, Ing. arch. Milan

Němec, Ing. Jan Škopek,

Ing. Zdeněk Rieger,

Ing. Milan Pytloun

Statika: Ing. Václav Jandáček

Elektroinstalace:

Ing. Daniel Hajzler

Vzduchotechnika:

Ing. Jiří Weis

Ústřední vytápění:

Ing. Libor Sauer

Požárně bezpečnostní

řešení stavby:

Ing. Jan Ráb

Restaurátorský průzkum,

záměr a pasportizace:

Daniela Hejretová

Památkový dohled:

NPÚ Praha –

PhDr. Michael Zachař,

Ing. arch. Martina Bártová

Dozor investora:

prof. Petr Siegel

(AVU)

Zhotovitel:

Bak, a.s.

Restaurátorské

práce: Akant Art, s.r.o.

Náklady na realizaci:

18,3 mil. Kč

Realizace:

2006–2007

inzerce

Probedruck

stavebnictví 06–07/09 15


projekt

text: Ladislav Lábus, Norbert Schmidt, Vít Krušina

foto: Tomáš Malý, Tomáš Balej

▲ Hanspaulka – Nové vily v Praze 6. Tři činžovní viladomy M I až M III, každý o čtyřech bytech, navržené architektonickým ateliérem Ing. arch. Ladislav Lábus AA.

Foto: Tomáš Malý.

Hanspaulka – Nové vily

Stavba Hanspaulka – Nové vily je situována

v jedné z nejcennějších rezidenčních oblastí

Prahy, v lokalitě Hanspaulka. Jihovýchodně

orientovaný, mírně svažitý pozemek umožňuje

mimořádné pohledy na panorama Prahy – od

Pražského hradu, až po jižní svahy nad Trojou.

Projekt Hanspaulka – Nové vily

byl zadán našemu ateliéru na

základě vítězství ve vyzvané soutěži

na celkové řešení zástavby

území na rohu ulice Šárecké a Na

Míčánce, vyčleněné z projektu

výstavby 45 rodinných domů

na sousedních pozemcích v akci

Obytný komplex Hanspaulka.

Součástí řešení projektu Hanspaulka

– Nové vily bylo, kromě

návrhu generelu zástavby daného

území, také předložení variantních

studií návrhů tří viladomů

M I až M III (každého se čtyřmi

byty) a návrhů regulačních podmínek

pro další tři nadstandardní

rodinné vily R I až R III.

Soutěž byla vyhlášena v roce 2003,

v následujícím roce byla zpracována

dokumentace pro územní řízení

a v roce 2005 byla dokončena projektová

dokumentace pro stavební

povolení na společné investice a tři

viladomy. Z procedurálních důvodů

byla stavba zahájena až na jaře

v roce 2008.

Zástavba území na rohu ulice Šárecké

a Na Míčánce je rozdělena

do tří skupin:

■ společné investice;

■ činžovní viladomy M I až M III

(Ing. arch. Ladislav Lábus AA –

Architektonický ateliér);

■ tři samostatné projekty rodinných

vil R I, RII a R III (regulační

podmínky: Ing. arch. Ladislav Lábus

AA – Architektonický ateliér,

návrhy konkrétních domů: John

Eislere Architects, ADR a A 69).

Urbanistické a dopravní

řešení projektu

Urbanistické řešení respektuje

strukturu okolní zástavby a navazuje

na kontext čtvrti formou

parcelace pozemku i velikostí

jednotlivých vil. Výraz budov

je soudobý, ale návrh zároveň

sleduje nekonfliktní začlenění

nových staveb do nejbližšího okolí

– například jemně odlišeným

▼ Projekt Hanspaulka – Nové vily v Praze 6, situace

HANZELKOVA

NA MIČÁNCE

členěním fasády jednotlivých

staveb obdobného objemu, řešením

detailů i variantami použití

zvolených materiálů.

Urbanistický návrh je také výrazně

ovlivněn řešením terénních

úprav a oplocení zahrad, které je

vůči komunikacím navrženo standardním

způsobem – pilíře s integrovanými

připojovacími skříněmi

a doplňky jsou včetně podezdívky

vyzděny z režného zdiva, výplně

jsou z pozinkovaných Jäcklových

profilů v členění odvozeném

z tradičních dřevěných plotů.

Vnější oplocení přebírá v některých

částech rovněž funkci

opěrné zdi. Hranice pozemků

16

stavebnictví 06–07/09


mezi činžovními a rodinnými

vilami byla definována volněji –

konstrukcí pro popínavou zeleň

a nízkými opěrnými zídkami.

Navržené řešení reagovalo na

svažitost terénu a vytvářelo terasovitě

uspořádanou konfiguraci,

která by měla přispět k nenápadnému

a přitom účinnému oddělení

pozemků a vytvoření pocitové

identity jednotlivých zahrad.

Zároveň se použitím topografie

terénu a zahradními úpravami

dosahuje připomenutí odkazu

původního charakteru území,

které bylo před výstavbou vilové

čtvrti užíváno jako vinice.

Základní parametry urbanistického

řešení (návrh parcelace)

a dopravní řešení projektu spolu

velmi úzce souvisejí. V rámci

územního řízení bylo rozhodnuto

o úpravě Ateliérem 8000,

s.r.o. navrhované trasy původně

Horní ulice, dnes pojmenované

Hanzelkova ulice. Navrhli jsme

její posunutí na hranici se sousední

investicí ING Real Estate

Development, aby komunikace

nedělila náš pozemek na dvě

části, jak projekt ING původně

předpokládal. Napojení Hanzelkovy

ulice na křižovatku ulic Na

Míčánce a Na Kodymce přineslo

logičtější zakomponování nových

komunikací do stávajícího

uličního systému a univerzálnější

řešení dopravy a variabilitu

obsluhy pomocí jednosměrných

ulic. Hanzelkova ulice je využita

nejen pro dopravní obsluhu rodinných

vil R I a R II a východní

části činžovní vily M III, ale také

pro napojení obou rodinných vil

na nově vybudovanou infrastrukturu.

Přínosem pro celé okolí je

i realizované rozšíření komunikace

Na Míčánce v úseku mezi

ulicemi Šáreckou a Na Kodymce,

umožňující obousměrný provoz.

Usnadnění přístupnosti nových

vil nevyvolává potřebu objíždět

sousední bloky stávající zástavby,

jak bylo původně uvažováno,

a přináší zklidnění ulic Šárecké,

Na Kodymce a Na Klimentce.

Každý byt má vlastní garáž, kromě

západní části činžovní vily M I,

která má pro oba byty společnou

garáž dimenzovanou na tři stání,

umístěnou pod zahradou mezi

plotem při ulici Šárecké a vilou.

Pro každou vilu je navrženo osm

parkovacích stání, z nichž šest

je řešeno v garážích. Horní větší

byty mají dvě stání v garážích

pod domem, spodní byty mají

jedno stání v bočních garážích

a další parkovací stání je k dispozici

vedle těchto garáží.

Koncepce návrhu vil

M I – M III

Urbanistické i architektonické pojetí

jednotlivých staveb odpovídá

danému zadání, které předpokládalo

realizaci nadstandardních

bytů určených na prodej. Jejich

majitelé by se měli identifikovat

nejen s vlastní obytnou částí, ale

také s veřejnými prostory vil, jejich

exteriérem, bezprostředním

okolím a celou čtvrtí. Samozřejmou

podmínkou zadání bylo

zhodnocení unikátních výhledů

z jednotlivých bytů. Ty jsou zajištěny

výškovým a polohovým

osazením vil a orientací jejich

obytných prostor, teras, lodžií

a balkonů na jižní, pohledově exponovanou

stranu. Návrh sleduje

požadavek investora na uchování

příjemného „lidského“ měřítka

čtvrti a na dosažení vysokého

standardu budov z hlediska jejich

užitné plochy, vybavení a detailů.

Výrazným znakem návrhu je

také snaha o zajištění pocitu

intimity, vzájemné nezávislosti

a soukromí.

Každá vila nabízí cca 600 m 2

užitné bytové plochy (cca

850 m 2 včetně garáží). Užitná

plocha všech tří staveb s garážemi

a zázemím představuje

2602 m 2 . Celkový obestavěný

prostor zaujímá 8698 m 3 .

Architektonické

řešení

Zadání projektu definovalo

kromě obecného požadavku

sledování vysokého standardu

urbanistického řešení areálu

i architektonického řešení jednotlivých

vil, také další specifické

požadavky investora – navrhnout

provozně nenáročné,

ale zároveň dostatečně reprezentativní

objekty a jasně vy-

▲▼ Kromě asymetričnosti hmoty uskakujících podlaží a řešení nárožních partií, se

jednotlivé stavby liší i řešením okenních otvorů ve fasádách a odlišností škály

barev režných cihel. Foto: Tomáš Balej.

stavebnictví 06–07/09 17


▲ Projekt Hanspaulka – Nové vily. Viladům M III – pohled jižní.

▲ Viladům M III – půdorys střechy

▲ Viladům M III – pohled východní

▲ Viladům M III – půdorys 2. patro

▲ Viladům M III – příčný řez

▼ Viladům M III – půdorys suterén

▲ Viladům M III – půdorys 1. patro

▼ Viladům M III – půdorys přízemí

18

stavebnictví 06–07/09


mezit veřejné, spoluvlastnické

a vlastnické plochy. Záměrně

sledovaným aspektem návrhu

jednotlivých bytů je zmiňovaná

soběstačnost, individuálnost

a standard přístupnosti z ulice i ze

zahrady. Byty ve viladomech jsou

určeny specifickým konceptem

podporujícím privátní atmosféru

bydlení danou vlastními vstupy

i rozdělením budov na dvě zcela

nezávislé části, z nichž každá

obsahuje dva odděleně přístupné

mezonety. Obě části všech tří

staveb mají také vlastní přípojky

inženýrských sítí, a mohou tak

být nabízeny i jako dva nezávislé

dvougenerační rodinné domy.

Všechny byty mají, kromě západní

části rohové vily M I, samostatné

garáže. Sledování a podporování

těchto základních kritérií, kterými

byly byty ve vilách přiblíženy

standardu bydlení v rodinném

domě, je možné považovat za

nejdůležitější, samozřejmou součást

tvorby kvality nabízeného

obytného prostředí.

U jednotlivých činžovních vil je

použito rozdílu úrovně podlaží

západní a východní části domu

o 7,50 mm, daného potřebou

přizpůsobit výškové osazení vil

spádu komunikace i zahrady pro

dosažení drobnějšího měřítka

stavby a kompozičně zajímavé

asymetričnosti fasád i efektivnějšího

využití výšky garáží.

Navrhované estetické i technické

kvalitě viladomů odpovídá řešení

fasád, opatřených přizdívkou

z režných cihel skladebného formátu

220x110x7,50 mm, které

pomáhají začlenit nově navržené

vily do okolního prostředí oblasti

Hanspaulky. Vnější pojízdné

plochy na pozemku činžovních

vil jsou navrženy z drobných

žulových kostek, pochozí plochy

jsou z žulové dlažby formátu

pražské mozaiky. Schody a podesty

před vstupy jsou řešeny

pomocí schodišťových stupňů

a dlažby z masivního pískovce.

Ojediněle jsou cesty vydlážděny

z kamenných placáků nepravidelného

tvaru.

U všech činžovních vil je naznačeno

ustoupení posledního

podlaží pomocí nárožních teras,

prostorově vymezených pouze

obnaženými rámy konstrukce

▲ Pohled z Hanzelkovy ulice. Individuálnost jednotlivých vil M I – M III byla řešena mimo jiné asymetričnostií hmoty

uskakujících podlaží a řešením nárožních partií. Záměrně byla volena různorodá skladba několika základních prvků

oken, definovaných formou velkých oken přes dvě podlaží, nízkých horizontálních oken, dřevěných „plochých arkýřů“

a oken běžných rozměrů. Foto: Tomáš Balej.

stavby. Tímto prvkem, kterým

reagujeme na různá dispoziční

řešení mezonetových bytů,

zejména na rozdílnou polohu

hlavního obývacího prostoru,

bylo možno poměrně svobodně

formovat záměrně rozehraná

a různorodá, ačkoli v podstatě

obdobná objemová řešení jednotlivých

viladomů. Univerzálnost

návrhu, založená mimo jiné na

zaměnitelnosti jednotlivých řešení

nabízených dispozic bytů, jsme

považovali za další základní vlastnost

našeho návrhu, která je součástí

strategie tohoto stavebního

záměru. Ve snaze poskytovat

vysoký standard bydlení, jsme

chtěli nabízet možnost výběru

z variantních řešení dispozice

bytů, prezentovaných na jednotlivých

vilách, které byly limitovány

pouze vzájemnou vazbou

obou bytů nad sebou z hlediska

vedení instalací. Tím jsme chtěli

uspokojovat individuální nároky

klientů na řešení vlastního bytu

a podporovat identifikaci majitelů

bytů se svým prostředím při

jejich následném užívání.

Balancování na hranici mezi

záměrně sledovanou jednotou

hodnotového světa těchto staveb

a zároveň pečlivě střeženou

potřebou poskytování individuálních,

vlastní identitu podporujících

řešení, je velmi podstatný,

na první pohled skrytý pilíř architektonického

řešení návrhu.

Domníváme se, že schopnost

vyjadřovat společně cítěné hodnoty

i zakotvenost stavebně

profesních standardů své doby,

při respektování individuality

jednotlivých stavebních počinů,

patří k základním, specifickou

kvalitu vytvářejícím fenoménům

rezidenčních čtvrtí jako je

Hanspaulka. S vědomím obtížnosti

uplatnění těchto vlastností

v dnešní heterogenní době po-

stavebnictví 06–07/09 19


▲ Zhodnocení unikátních výhledů z jednotlivých bytů je zajištěno výškovým

a polohovým osazením vil a orientací jejich obytných prostor, teras, lodžií

a balkonů na jižní, pohledově exponovanou stranu. Foto: Tomáš Malý.

▼ Ocelové schodiště vedoucí z horního mezonetového bytu na střechu stavby.

Foto: Tomáš Malý.

važujeme zvolený postup za

základní předpoklad dosažení

sledovaných hodnot soudobými

prostředky.

Individuálnost jednotlivých vil byla,

kromě výše uvedené asymetričnosti

hmoty uskakujících podlaží

a řešení nárožních partií, sledována

i řešením okenních otvorů

ve fasádách a při realizaci

nakonec docílena i odlišností

škály barev režných cihel. Záměrně

byla volena různorodá

skladba několika základních prvků

oken, definovaných formou

velkých oken přes dvě podlaží,

nízkých horizontálních oken,

dřevěných „plochých arkýřů“

a oken běžných rozměrů. Charakteristickým

prvkem je rovněž

řešení osvětlení horních podlaží

přes kompletně prosklené obvodové

stěny místností orientované

na terasy, které umožňuje zbývající

horní části fasády řešit jako

poměrně plné plochy většinou

bez otvorů.

Dispoziční řešení

Navržená velikost, dispozice

a rozvržení bytů, jak bylo popsáno

výše, s sebou přináší nejen

efekt soukromí, ale zároveň zcela

eliminuje veřejné prostory domu.

Kromě společné garáže bytů

v západní části vily M I, nejsou

v těchto činžovních vilách žádné

další společné veřejné a tudíž

nepronajímatelné, údržbu vyžadující

prostory.

Vily jsou záměrně, z důvodu

nabízené variability řešení dispozic

bytů, navrženy na stejném

rozměru půdorysu podlaží

o zastavěné ploše 13,10x15,10 m.

Vnitřní nosnou stěnou probíhající

na celou výšku stavby, která

splňuje zároveň požadavky

na akustické parametry stěny

mezi rodinnými domy, jsou

vily rozděleny na dvě poloviny.

Obě části jsou provozně naprosto

nezávislé. Mají vlastní číslo

popisné i vlastní přípojky na

inženýrské sítě. V každé polovině

vily jsou navrženy vždy dva

mezonetové byty. Menší byt je

umístěn v přízemí a v polozapuštěném

podzemním podlaží.

Větší byt má v přízemí pouze

vstup z ulice a většinou i vstup

na zahradu přes vstupní altán

a terasu nad garáží, ale jeho

dispozice se odehrává převážně

v 1. patře a v částečně ustupujícím

2. patře. Dolní byty umístěné

v přízemí a suterénu mají užitnou

plochu cca 110 m 2 , horní

byty kategorie 5+1 mají užitnou

plochu cca 170 m 2 .

U většiny dolních bytů byl v podzemním

podlaží navržen obývací

pokoj spojený s jídelnou a kuchyní,

v přízemí jsou kromě vstupu

umístěny 2–3 ložnice, z nichž

místnost do ulice může být využita

i jako pracovna nebo pokoj hosta.

Dispozice horních bytů byly

navrženy ve variantách s hlavní

obytnou plochou v 1. patře, ve

2. patře nebo ve dvou podlažích.

Rovněž přístup do horních bytů je

nabízen v několika alternativách.

Většinou se do nich vchází pomocí

lávek na bočních fasádách přes

prosklený altán nad garáží, který

slouží jako vstupní hala a zároveň

jako prostor spojující byt s vlastní

zahrádkou.

Ve vile M I je atypicky řešena západní

část, kde je celé podzemní

podlaží využitelné pro spodní byt,

a rovněž vstupní partie do horního

bytu. Vstupní altán je menší, plní

pouze funkci zádveří, nemůže být

využit k pobytu. Privátní zahrádka

tohoto horního bytu je řešena na

střeše garáže.

Ve vile M II byly prostory vstupů

do horních bytů na přání

klienta minimalizovány. Byly

přesunuty do severních nároží

a terasa a vstupní altán nad

garáží byly přičleněny spodnímu

bytu, takže horní byt přišel

o možnost přímého spojení

s privátní zahrádkou. U této vily

jsou zahrádky přístupné vnějšími

schody přes terasy nad

garáží z přízemí spodních bytů,

takže hlavní obytný prostor s kuchyní

a jídelnou je zde umístěn

v přízemí. Ve spodním podlaží

dolního bytu jsou navrženy dvě

ložnice, další ložnice je v přízemí,

při severní fasádě.

Velká pozornost byla věnována

propojení bytů s jejich okolím

v rovině provozní i v rovině vytváření

prostorů, které poskytují

možnost využívat nabídky exponovaných

výhledů. Horní byty

20

stavebnictví 06–07/09


▲ V jednotlivých viladomech je nabízena možnost výběru z variantních řešení dispozic. Foto: Tomáš Balej.

mají navíc přístupnou terasu na

střeše, chráněnou proti nepřízni

počasí altánem. Zpřístupnění

střech není sledováno pouze

z důvodu dalšího zvýšení komfortu

vlastních bytů, ale je použito

rovněž jako motivační prvek

vybízející pečovat i o „pátou

fasádu“ domu, což vzhledem ke

svažitosti okolního terénu přinese

užitek i majitelům sousedních

pozemků a uživatelům veřejných

komunikací.

Konstrukční

a technické řešení

Zakládání činžovních vil je z důvodu

složitých podmínek – malé

únosnosti cca 6 m mocné vrstvy

navážek a výšky základové spáry,

řešeno pomocí podélných

pásů pod nosnými stěnami, uložených

na pilotách. Svislé nosné

konstrukce staveb jsou navrženy

jako železobetonový monolitický

stěnový systém. Vodorovné

nosné konstrukce jsou většinou

řešeny jako bezprůvlakové monolitické

železobetonové stropní

desky.

Zvolený koncept mezonetových,

vzájemně dispozičně a prostorově

poměrně komplikovaně provázaných

bytů i předpokládaný nabízený

standard vil vyžadovaly věnovat

velkou péči problematice akustické

pohody jednotlivých bytů. Ta byla

zajišťována volbou dostatečných

izolačních schopností dělicích

konstrukcí i specifickými technickými

prvky. Schodiště z přízemí do

1. patra, která oddělují dva byty,

jsou řešena jako plovoucí konstrukce,

osazené na akustické

izolaci, položené na šikmé nosné

železobetonové desce.

Z technického hlediska patří realizace

stavby Hanspaulka – Nové

vily při zvolené univerzálnosti

projektu a atypičnosti dispozic

(přesněji individuálnosti velké

škály nabízených řešení) a navíc

při navržené složité vzájemné

prostorové provázanosti bytů

a nárocích kladených na kvalitu

designu a detailu k velmi komplikovaným

a náročným projektům.


Základní údaje o stavbě

Stavba: Hanspaulka – Nové vily,

činžovní viladomy M I

až M III

Místo: Praha 6, Hanspaulka,

ulice Na Míčánce

Investor: Podzimek reality a.s.

Developer:

HNV, a.s.

Ing. Martin Podzimek,

předseda představenstva;

Ing. Pavel Lindner, manager

projektu;

Pavel Šárka, technický

dozor

Generální dodavatel:

Podzimek a synové s.r.o.;

Ing. Martin Podzimek,

ředitel společnosti;

Ing. Petr Zach, vedoucí

projektu

Generální projektant:

Ing. arch. Ladislav Lábus

AA – Architektonický

ateliér

Stavební část:

Ing. arch. Ladislav Lábus

AA – Architektonický

ateliér

Autoři návrhu:

prof. Ing. arch. Ladislav

Lábus, Ing. arch. Mgr.

Norbert Schmidt,

Ing. arch. Vít Krušina,

Ing. arch. Tomáš Balej,

MgA., Ing. arch.

Petr Cimbulka, Ing.

arch. Marek Nábělek,

Ing. arch. Martina Novotná

Spolupráce:

Ing. arch. Zdeněk

Heřman, Ing. arch. Jiří

Mráz, Ing. arch. Igor

Šimon

Statické řešení:

NĚMEC POLÁK, spol.

s r.o.

Projektová dokumentace:

2003–2006

Zahájení stavby:

duben 2008

Dokončení stavby:

březen 2009

stavebnictví 06–07/09 21


zděné a smíšené konstrukce

text: Jaromír K. Klouda

grafické podklady: autor

Zděné a smíšené konstrukce: současnost,

trendy, stav technické normalizace

Doc. Ing. Jaromír K. Klouda, CSc.,

EUR ing (*1945)

Je ředitelem úseku VVI – Výzkum,

Vývoj, Inovace v Technickém a zkušebním

ústavu stavebním Praha, s.p.,

TZUS 0090-VVI v Brně. Je vedoucím

CTN ZSK a předsedou TNK 37, členem

návazných TNK 38, TNK 119

i v TNK 36/SC 4.

E-mail: klouda@tzus.cz,

klouda@abcont.cz

Příspěvek představuje obor zděných a smíšených

konstrukcí (dále jen ZSK) včetně

zhodnocení stavu české i evropské technické

normalizace. Zabývá se zejména konstrukčními

systémy, aplikacemi ve svislých stěnových

konstrukcích. Smíšeným vodorovným

stropním a střešním konstrukcím je věnována

stručná informace v závěru článku.

Celá skupina nových evropských normativních předpisů pro zdivo

a zděné konstrukce byla v posledních letech intenzivně diskutována

v příslušných technických komisích CEN/TC 250/SC 6

a CEN/TC 125 a rovněž v sektorové skupině notifikovaných

osob AGNB/SG 10. Výsledkem je stav postupného dolaďování

a doplňování problematiky, která byla pro nízký konsenzus

doposud ponechána na národních úrovních – a na druhé straně

(zejména u Eurokódu 6) šlo o proces koordinace a hledání

konsenzu ve druhé spirále vývoje, tj. po porovnání Národních

příloh. Současně probíhají průběžně pravidelné pětileté revize již

vydaných evropských normativních dokumentů a u Eurokódu 6

začíná práce na jeho dalším rozvoji v rámci nově ustavené Maintenance

Group. Spolupráce se rozvíjí i horizontálně, tj. mezi výše

uvedenými komisemi CEN pro zdivo a komisí pro dílce z lehkého

mezerovitého betonu a pórobetonu CEN/TC 177, pro prefabrikované

betonové dílce CEN/TC 229 a pro dlažbu CEN/TC 178

(a stejně mezi sektorovými skupinami SG 10 a SG 02). Průběžně

fungují úzké evropské vazby s komisemi CEN zabývajícími se

betony a maltami v plném průřezu.

Za zmínku stojí i neformální mezinárodní spolupráce v rámci

odborných společností zabývajících se problematikou pojednávaného

oboru – RILEM, CIB (zejména W 23), IABSE,

a konečně vazba na oborovou normalizaci v rámci ISO, která

sice byla v poslední době utlumena, ale kde se očekává nový

rozvoj činnosti TC. A to v důsledku ukončení prací v CEN na prvé

definitivní verzi Eurokódů při jejich konfrontaci a dalším sbližováním

se světovými předpisy v souvislosti s rozvojem činnosti

CEN v komisích TC 350 a TC 351, zahrnující rozvojové oblasti

trvalé udržitelnosti a nebezpečných látek, s přímou aplikací na

obor ZSK. V oboru smíšených konstrukcí a obecně v oblasti

nových inovačních řešení v celém oboru ZSK je rozvíjena i přes

aktuální problémy na evropské úrovni spolupráce CEN – EOTA,

i když se tato v posledních letech jeví spíše jako souběh a nikoliv

jako systémová návaznost.

Na české národní úrovni je problematika zdiva a zděných konstrukcí

řešena v rámci Centra technické normalizace CTN ZSK při TZÚS

Praha. 1)

Celý proces průběžného sjednocování a koordinace evropských

předpisů normativního charakteru probíhá v době, kdy se v Evropě

diskutuje o přechodu ze základní stavební direktivy CPD na nový

řídicí dokument – CPR, a kdy je i v ČR nově restrukturalizována

normalizační činnost v rámci příslušných CTN, a to i v oblasti financování,

v níž se výhledově počítá s výrazným angažmá výrobní

praxe.

Přehled technologií ZSK a jejich komponentů

Komponenty moderních zděných konstrukcí představují:

■ zdicí prvky;

■ malty pro zdění;

■ pomocné a doplňkové výrobky pro zděné konstrukce.

Naprostá většina z těchto komponent je již dnes zahrnuta do

uceleného systému evropských norem, postupně přebíraných

i v České republice.

U konstrukcí z vyztuženého, sevřeného či předpjatého zdiva k základním

komponentám dále patří:

■ zálivkový beton a příslušná výztuž, případně některé další speciální

pomocné a doplňkové prvky a konstrukce.

Novodobé nevyztužené i vyztužené zděné konstrukce se navrhují

a konstruují podle příslušných, již zavedených částí Eurokódu

6 nebo podle původní soustavy ČSN, zejména podle ČSN

73 1101 a jejích posledních Změn č. 3 až 5. Souběh původních ČSN

a nových ČSN EN však platí jen do roku 2010, kdy mají platit pouze

zavedené normy evropské, mnohé z nich včetně změn A1 i A2,

s další velkou skupinou v pravidelné pětileté revizi projednávanou

v současnosti.

1)

Autor tohoto příspěvku je jak reprezentantem v obou komisích CENu a v sektorové skupině AGNB, tak předsedou TNK 37

Zdivo a zděné konstrukce. Tím jsou přímo personálně zajištěny všechny výše uvedené strukturované vazby mezi normalizačními (CEN, EOTA),

certifikačními (AGNB) i odbornými evropskými organizacemi, jakož i mezi adekvátními útvary národní technické normalizace – členstvím

autora v návazných TNK 38, TNK 119 i v TNK 36/SC 4.

22 stavebnictví 06–07/09


Zavedené evropské normy:

■ všechny části ČSN EN 1996;

■ všechny části ČSN EN 1745;

■ specifikace ČSN EN 771-1 až 6;

■ ČSN EN 998-1 až 3;

■ ČSN EN 845-1 až 3;

■ všechny zkušební normy pro zdicí prvky řady ČSN EN 772-1

až 21;

■ všechny zkušební normy pro malty řady ČSN EN 1015-1 až 21;

■ všechny zkušební normy pro pomocné výrobky pro zdivo řady

ČSN EN 846-1 až 14;

■ pro zkoušení zdiva řady ČSN EN 1052-1 až 5.

Smíšené konstrukce využívající kusových

staviv

Ke smíšeným konstrukcím využívajícím kusových staviv se počítají

zejména konstrukce zhotovené ze zdicích prvků charakteru tvarovek,

které tvoří ztracené bednění včetně možné doplňkové tepelné izolace

a které jsou následně zmonolitněny, tj. vyplněny betonem, případně

i vyztuženy konstrukční či nosnou výztuží ve svislém, nebo i vodorovném

směru. V ČR se jedná zejména o tvarovky či dílce ztraceného

bednění z pěnového polystyrénu či z dřevoštěpkových materiálů.

Z hlediska navrhování a konstruování byl zřetelný rozdíl odborné

úrovně nositelů jednotlivých systémů. V ČR se nejčastěji vše mimo

vlastní betonové jádro staticky zanedbává (na rozdíl od konstrukcí

z tzv. Mantelbetonu v zahraničí). Situace je v současnosti ovlivněna

jak platným ETAG 009, tak novými evropskými normami pro

nenosné tvárnice z betonu, lehkého betonu a dřevoštěpkobetonu,

jejichž české vydání se chystá v nejbližší době (jako ČSN EN 15435

a ČSN EN 15438).

Zařazení konstrukcí využívajících sestavné prvky větších rozměrů

(dílců z lehkého mezerovitého betonu, pěnobetonu či

pórobetonu) mezi konstrukce smíšené vychází z premisy souč.

A to ve srovnatelných pevnostních úrovních konstrukcí z těchto

prvků sestavených s konstrukcemi zděnými, na rozdíl od montovaných

konstrukcí z hutných betonů (z kameniva hutného

i pórovitého), vyráběných ve vyšších pevnostních třídách jako

materiál pro dílce s výhradně nosnou funkcí. Zejména u konstrukcí

obvodových plášťů se v pojednávaných případech principy

navrhování a ustavování konstrukcí zděných i montovaných

konstrukcí betonových často vzájemně doplňují či kombinují.

Speciální problematiku tvoří návrh a konstrukční řešení spolu

s postupem provádění ucelených systémů včetně všech spojů

a styků, ať již ve svislých nebo ve vodorovných konstrukcích

staveb sestavených z těchto dílců. V podmínkách ČR byla dosud

situace u těchto systémů normalizačně nejednoznačná, do

budoucna se jeví jako jednoznačný požadavek úplná aplikace

nové soustavy evropských norem. V rámci činnosti TNK 36/SK 4

Konstrukce z lehkého betonu a pórobetonu byly či jsou připraveny

k českému vydání obě kmenové normy – EN 1520 po první

pětileté revizi a konečně i první české znění EN 12602. V obou

případech se jedná o vyztužené dílce, v prvém případě z lehkého

mezerovitého betonu, ve druhém pak z autoklávovaného pórobetonu.

Tyto základní specifikace jsou doprovázeny vždy uceleným

souborem zkušebních dílčích norem: tuzemská odborná

praxe bude mít konečně i zde kompletní podklady normového

charakteru, jaké dosud bylo možné nalézt jen u německých

technických osvědčení.

Stále však ještě ne pro všechny zdicí prvky a malty (malty obyčejné,

lehké nebo malty pro tenké spáry) jsou známy/odzkoušeny všechny

návrhové parametry zdiva, a to nejen z hlediska statického, ale

i z některých dalších hledisek stavební fyziky i požární bezpečnosti.

Totéž platí i pro nově zaváděné komponenty i pro celé systémy

nových inovačních řešení (například v poslední době zdivo na polyuretanovou

pěnu, kde osvědčení všech vlastností mají jen dvě firmy

působící na českém trhu, přičemž „řešení” nabízí více subjektů, jak

bylo mj. vidět i na posledním veletrhu ibf 2009 v Brně).

Zdicí prvky

V návaznosti na evropskou normalizaci se základní skupiny zdicích

prvků člení následovně:

■ pálené cihlářské zdicí prvky, zejména pak novodobé, s vylehčeným

průřezem i střepem (EN 771 – 1) – viz obr. 1, 2;

■ vápenopískové zdicí prvky – v ČR zatím jen tradiční, nikoliv novodobé

systémy (EN 771 – 2) – viz obr. 3;

■ betonové zdicí prvky (z hutného nebo pórovitého kameniva

v různých systémových provedeních (EN 771 – 3) –

viz obr. 5;

■ pórobetonové zdicí prvky (z pískového nebo popílkového pórobetonu),

zejména v systémových aplikacích přesných tvárnic

(EN 771 – 4) – viz obr. 4;

■ zdicí prvky z umělého kamene (pohledového betonu), často tzv.

shell-bedded masonry (EN 771 – 5) – viz obr. 6;

■ zdicí prvky z přírodního kamene; jedná se o speciální problematiku

v tomto příspěvku dále nekomentovanou (EN 771 – 6) –

viz obr. 7.

V důsledku historických tradic i díky převažující „německé sféře

vlivu“ ve výrobě zdicích prvků se v ČR aplikují zejména zděné stěny

s použitím pálených cihlářských zdicích prvků, zdivo z přesných pórobetonových

tvárnic a zdivo z novodobých zdicích prvků z lehkého

betonu z Liaporu. Uvedené výrobky (v pořadí podle podílu na trhu)

jsou většinou součástí dnes již programově vytvářených zdicích

systémů, nejčastěji v podobě jednovrstvého zdiva (stěny vnitřní

i obvodové), v posledních letech pak stále častěji i ve stěnách vrstvených,

případně v kombinacích s kontaktními či provětrávanými

zateplovacími systémy v obvodových stěnách staveb.

■ K novým zdicím technologiím, které zatím nemají výraznější podíl

na českém trhu v aplikační oblasti konstrukčního zdiva, avšak jsou již

dostatečně známé zejména z použití jako lícová staviva konstrukcí

venkovní (zahradní) architektury, patří zdivo z vápenopískových

cihel a zdivo z betonových lícových tvárnic. Obě tyto technologie

jsou progresivní ve svých úplných zahraničních aplikacích zdicích

systémů, použitelných s výhodou i pro vícepodlažní stavby –

viz obr. 8, 9.

■ Specifickou skupinu pak tvoří zdicí prvky s vrstvou tepelné

izolace integrovanou již ve výrobně, a to rozmanitým způsobem.

Jsou však tyto technologie opravdu vždy řádně a důkladně prověřeny

Dostat C∏ na zdicí prvek není problém, ale mít k dispozici

ověřené chování takového zdiva, pro které normy neplatí, už nikdo

nevyžaduje.

■ Zdicí prvky charakteru ztraceného bednění se mohou přímo integrovat

do nosné funkce stěny po jejím zmonolitnění (betonové) nebo

pouze vytvářet ztracené bednění s větším či menším příspěvkem

k tepelné izolaci kompletní stěny (tvarovky dřevoštěpkové, polystyrénové

apod.); místo tvarovek se používají často pouze plošné dílce

ztraceného bednění či jejich kombinace se samonosnými výztužnými

prvky. Nutno rozlišovat!

stavebnictví 06–07/09

23


▲ Obr. 1. Zdicí prvky pálené – nová řešení průřezu

▲ Obr. 2. Zdicí prvky pálené – speciální tvarovky

▲ Obr. 3. Zdicí prvky vápenopískové

▲ Obr. 4. Zdicí prvky z pórobetonu

▼ Obr. 6. Zdicí prvky z umělého

kamene

▼ Obr. 7. Zdicí prvky z přírodního

kamene

▲ Obr. 5. Zdicí prvky z lehkého betonu (Liapor)

▼ Obr. 8. Lícové zdivo z vápenopískových cihel

24 stavebnictví 06–07/09


■ Již se rozšířilo i používání kusových staviv větších rozměrů,

vyžadujících použití lehkých montážních prostředků; tento způsob

využití přechází až po dílčí (kombinovanou) či úplnou prefabrikaci,

a to v rozmanitých materiálově-technologických variantách, s využitím

velkoformátových kusových staviv různých rozměrů apod.

V zahraničí až po prefabrikaci s využitím celoplošných stěnových

dílců (panelů). Speciální pozornost je těmto prvkům a systémům

v evropském kontextu věnována i z hlediska normalizace, hlavně

dvěma materiálově-technologickým variantám: dílcům a sestavám

z autoklávovaného pórobetonu a z mezerovitého betonu z lehkých

kameniv.

▲ Obr. 9. Lícové zdivo z betonových štípaných tvarovek

Malty pro zdění

V souladu s evropskou normalizací se pro zděné konstrukce používají:

■ malty obyčejné (klasické);

■ malty tepelně-izolační (lehké);

■ malty pro tenké spáry (1 až 3 mm tlusté, pro přesné zdicí prvky).

Zvyšování požadavků na kvalitu prací na stavbě a její kontrolu vede

ke stále výraznějšímu používání suchých maltových směsí pro malty

obyčejné i lehké (pro zdění i pro omítky) i průmyslově vyráběných

speciálních maltových směsí pro tenké spáry.

Podrobně se požadavkům na malty pro zdění (ČSN EN 998–2) a pro

omítky (ČSN EN 998–1 a 998-3) a nově zaváděných evropských

zkušebních norem řady EN 1015-xx věnuje v rámci TNK 37 zástupce

VÚMO, který je nositelem CTN pro pojiva a maltoviny.

K novodobým trendům rozvoje zděných konstrukcí patří vyvíjet

stále efektivnější jednovrstvé zdicí systémy, které by minimalizovaly

množství spár ve zdivu (použitím zdicích prvků větších

rozměrů), jejich tloušťku (přesnými rozměry tvárnic sofistikovaného

průřezu a materiálu), snižovaly vliv malty tenkými spárami

či jinak eliminovaly mokrý proces (například zazubením styčné

spáry) při současných a požadovaných zvýšených parametrech

tepelného odporu zdiva.

Posledním vývojovým trendem u jednovrstvých zdicích systémů je

náhrada zdicí malty v ložných spárách polyuretanovou pěnou, při použití

velmi přesných zdicích prvků. Tyto inovace autor řešil do podoby

uplatnitelné pro český trh již v letech 2006–2009, a to pro systémy

Pichler (Rakousko) a Wienerberger cihlářský průmysl, a.s., pro který se

v současnosti rozšiřuje sortiment využitelných výrobků a dokončuje se

i ověření chování dlouhodobě zatíženého zdiva. Autor podotýká, že

se z hlediska chování tohoto zdiva jedná o nový fenomén, s mnoha

odlišnostmi ve srovnání se zdivem „klasickým“. Jeho použití, které

není zahrnuto (kryto) Eurokódem 6, je možné jedině po podrobném

a systémovém prověření, vedoucím k vydání Osvědčení vhodnosti

pro použití specifikovaných skladeb s definovanými vlastnostmi zdiva

v konstrukcích navrhovaných a prováděných v ČR – viz obr. 10, 11.

Pomocné výrobky pro zděné konstrukce

▲ Obr. 10. Zdivo na polyuretanovou pěnu, zdění stěny pro požární zkoušky

▲ Obr. 11. Zdivo na polyuretanovou pěnu, porušení zkušebního vzorku stěny

▼ Obr. 12. Vodorovná výztuž v ložných spárách zdiva z cihelných tvarovek

V dosavadní praxi se v ČR použití pomocných výrobků pro zděné

konstrukce blíže nespecifikovalo – pomineme-li starší ustanovení

o kleštinách v dřevěných stropech zděných budov, případně některá

ustanovení o tzv. věncích.

Aplikace novodobých pomocných výrobků pro zděné konstrukce

zahrnutých doposud do systému evropské normalizace (specifikace

ČSN EN 845 – 1, 2, 3, a řada zkušebních norem ČSN EN 846-xx),

zahrnují následující problematiku:

stavebnictví 06–07/09

25


■ spony, pásky, závěsy, konzolky a podpěrné úhelníky (ČSN

EN 845 – 1);

■ překlady (ČSN EN 845 – 2);

■ výztuž do ložných spár (ČSN EN 845 – 3).

▲ Obr. 13. Závěsné konzoly a úložné prahy

▲ Obr. 14. Jumbo-bloky,

pórobeton

▲ Obr. 15. VPC bloky a malá mechanizace

V porovnání s dosavadními normami ČSN pro zděné konstrukce jsou

výše uvedené evropské normy, týkající se všech typů pomocných

prvků (a), všech překladů ve zdivu jednovrstvém i vrstveném (b)

a zdiva vyztuženého v ložných spárách (c) zcela novým fenoménem

praxe v ČR. Koherentní ustanovení také udávají dále jednotlivé části

Eurokódu 6 pro navrhování i provádění zděných konstrukcí.

Spony, konzolky a podpěrné úhelníky se již v praxi staly – díky narůstajícím

aplikacím vrstveného lícového zdiva – známým výrobkem.

Znalost jejich správného použití je však dosud obecně nedostatečná,

třebaže příslušné podklady již existují. Aplikace jsou velmi rozmanité –

viz například obr. 12, 13.

Pásky a závěsy se aplikují ve spojích zděných stěn a dřevěných

konstrukcí stropů a střech.

Pro všechny pomocné výrobky existuje soubor zkušebních norem,

řady ČSN EN 846-1 až 14 (poslední norma bude nově zavedena, byla

projednána teprve na zasedání CEN/TC 125 v dubnu 2009).

Dále je zapotřebí podotknout, že u vrstvených konstrukcí obvodových

stěn se zejména v zahraničí z hlediska zajištění správných stavebně-fyzikálních

funkcí apod. používají další, tzv. doplňkové výrobky –

například uzávěry a speciální vystrojení dutin, speciální prvky větrací

a prvky úložné se zvýšenou izolací. Pro některá řešení již existují

i vydaná evropská technická osvědčení ETA.

Ke komponentám zděných konstrukcí souhrnně již jen tolik, že

všechny specifikace pro zdicí prvky, malty a pomocné výrobky

ukončily v tomto roce pětiletý cyklus připomínek a nyní jsou ve stavu

rozpracování revize. Žádná specifikace nebyla navržena na zrušení,

revize bude středně pracná co do dosažení míry uspokojení všech

partnerů.

Z 30 evropských zemí (členů CEN) se vyjádřilo 16, z toho 8 bez připomínek;

Česká republika nepodala ke specifikacím žádné připomínky

(členové TNK 37 a vybraní specialisté z praxe byli obesláni), projevila

však zájem účastnit se zpracování revizí těchto norem v příslušných

WG komise CEN/TC 125, jejíž poslední zasedání bylo v dubnu 2009;

výsledkem je postoupení vybraných norem v pětileté revizi do UAP

nebo CEN Enquiry.

Systémy zděných konstrukcí

▲ Obr. 16. Celostěnový obvodový panel vyzděný ve výrobně

▼ Obr. 17. Dřevoštěpkové tvarovky ztraceného bednění

Pro zděné konstrukce je ještě možné (do roku 2010) používat českou

normu ČSN 73 1101 [1] včetně jejích nejnovějších Změn č. 3,

4 a 5 z posledních dvou let, týkajících se základních pevnostních

a přetvárných návrhových parametrů u nás dnes nejpoužívanějších

zdicích technologií (viz výše). Lze konstatovat, že pro doplnění normy

o nejnovější technologie byl proveden zejména na naše poměry

rozsáhlý soubor experimentálních ověření pevnosti zdiva v tlaku

a jeho přetvárnosti při působení krátkodobého svislého centrického

zatížení.

Bylo odzkoušeno celkem:

■ 24 nízkých zděných stěn v 8 sériích po 3 zkušebních vzorcích,

zděných ze zdicích prvků (pálených porozitovaných tvárnic) z pěti

českých cihelen; zkoušeny byly přitom jednovrstvé stěny ve vazbě

běhounové i vazákové. Pro zdivo na lehkou maltu se hodnoty P d

a α

samostatně nevyhodnocovaly. 2)

■ 39 nízkých zděných stěn ve 13 zkušebních sériích, zděných z přesných

pískových pórobetonových tvárnic, z poloviny od firmy HEBEL

a z poloviny od firmy YTONG, vždy s použitím vlastní malty pro tenké

26 stavebnictví 06–07/09


spáry. Takto zdvojené série (3 + 3 = 6) odzkoušených nízkých zděných

stěn pak vytvořily podklad pro konečné hodnocení a sestavení hodnot

R d

a α, obecně aplikovatelných pro tento druh novodobého zdiva

z přesných tvárnic a malty pro tenké spáry. 3)

■ 52 nízkých zděných stěn (zkoušených v rozmezí let 1994 až 1998)

LIAS Vintířov lehký stavební materiál, k.s. začleněných do 16 zkušebních

sérií v několika systémových řadách diferencovaného použití;

z toho v systémové řadě LIATHERM (pro jednovrstvé obvodové

zdivo) bylo odzkoušeno nejvíce – celkem 28 zděných stěn s maltou

obyčejnou i lehkou, navíc s diferencovanými charakteristikami lehké

malty. Soubor provedených zkoušek a z nich odvozených návrhových

hodnot pevnosti zdiva v tlaku a jeho přetvárnosti je zde nejrozsáhlejší

a jako jediný zahrnuje i hodnoty pro použití lehké malty. 4)

Výsledkem výše uvedených zkoušek a jejich vyhodnocení jsou Změny

č. 3, 4 a 5 ČSN 73 1101, které charakterizují hodnoty, jež prošly

jednáním komise TNK 37. Za ostatní hodnoty odpovídají výrobci,

kteří je uvádějí ve svých technických podkladech.

Skutečnost, že pro výpočty podle ČSN 73 1101 nebyly k dispozici

jiné než výše uvedené údaje, byla a je často zdrojem aktuálních

potíží (zejména u podrobnějších prověření i jiných vlastností než je

pevnost zdiva v tlaku). Jako výhodnější se tedy jevilo dopracovat

celou soustavu potřebných hodnot návrhových charakteristik zdiva

již podle soustavy ČSN EN (pro pevnost v tlaku a přetvárnost jsou

zatím k dispozici pouze hodnoty pro zdivo z tvárnic z Liaporu, zkoušených

již i podle metodiky EN). Zatím co nyní se podle Eurokódu 6

postupovat mohlo, od roku 2010 to má být jedinou možností.

I další doplnění zkoušek pro zdivo při příčně působícím zatížení (tah za

ohybu v obou směrech příčného namáhání zdiva) a při působení smyku

v ložné spáře by bylo žádoucí. Dosavadní zkoušky však byly prováděny

veskrze sporadicky, neboť evropské normy uvádějí i možnost použití

tabulkových hodnot. Jistota je však vždy jen u hodnoty ověřené zkouškou;

minimální hodnoty podle tabulek nejsou vždy uspokojivým řešením,

zejména ne u zdiva, kde se uvažuje s jeho plným statickým působením

či spolupůsobením jako konstrukčního prvku nosného systému objektu

(vnitřní nosné stěny a suterénní stěny vícepodlažních budov, vnitřní

vrstvy obvodových vrstvených stěn, stěnové výplně skeletů aj.).

▲ Obr. 18. Systém tvarovek ztraceného bednění z PPS

▲ Obr. 19. Pálené tvarovky ztraceného bednění

Konstrukce stěn ze zdicích prvků větších

rozměrů

Používají se velkorozměrové pálené, pórobetonové a vápenopískové

bloky ale v ČR nejsou taková řešení příliš rozšířená (pórobeton –

viz obr. 14). Zdicí prvky pálené s tzv. vysokým řezem 500 mm se

2)

Následně byla provedena ověření na dílčích sériích, která pak výrobci

samostatně prezentovali ve svých technických příručkách – stejně

jako pro zdivo na maltu pro tenké spáry. Soubory nebyly tak reprezentativní

jako výše (a níže) zmíněné a neprošly projednáním v TNK

37 ani nedoznaly podoby změny normy.

3)

Hodnoty platí pouze pro zdivo z přesných pískových pórobetonových

tvárnic, nikoliv pro přesné tvárnice (šedé) z popílkového

pórobetonu. O zkouškách dalších pevností (P6 nebo nejnovějších

P2-350 či P2-300) nemá autor povědomí, zda bylo u nás zkoušeno –

platí viz výše, tj. šlo mimo TNK 37).

4)

V letech 2006 a 2008 byly následně odzkoušeny další sestavy zdiva

pro přesné tvárnice na maltu pro tenké spáry, pro nové typy tvárnic

a pro zjištění počáteční pevnosti zdiva ve smyku pro všechny typy

malt. Rovněž byly takto vyhodnocené parametry již pouze uvedeny

v podkladech výrobce, neprocházely TNK 37.

▲ Obr. 20. Stropní vložky keramické

▼ Obr. 21. Stropní vložky z plášťovaných vložek PPS, pochůzí

stavebnictví 06–07/09

27


▼ Obr. 22. Stropní vložky skořepinové vylehčující, z recyklátu

v tuzemsku nepoužívají vůbec, zdicí prvky vápenopískové se mohou

objevit při dodávkách ze zahraničí. Všechna tato řešení jsou spojena

s potřebou použití speciální montážní mechanizace (viz obr. 15).

Evropské normy přitom pro tato řešení žádná návrhová specifika ani

jiné parametry neuvádějí; podle našich zkušeností z kdysi aplikované

výstavby z bloků a blokopanelů by však bylo možné dosáhnout

v těchto případech i vyšších návrhových parametrů než u zdiva do

výšky zdicích prvků 250 mm.

Prefabrikované stěnové konstrukce ze zdicích

prvků obvyklých rozměrů

V zahraničí se běžně používá princip prefabrikace pro zhotovování

celostěnových dílců ze zdicích prvků přímo ve výrobě (pálené a vápenopískové

zdicí prvky – viz obr. 16). Při dosavadní české emocionální

averzi k panelovým technologiím se o to zatím nikdo nepokusil; přitom

u našich sousedů s drahou lidskou prací se tento způsob praktikuje

dlouhodobě, byla pro něj zpracována i samostatná norma DIN 1053-4

a například firma Walzer v Rakousku hromadně používá pro výrobu

těchto dílců polyuretanovou pěnu místo malty (patentováno).

Konstrukce z vyztužených velkorozměrových

dílců

Jedná se zejména o sestavy:

■ z vyztužených dílců z lehkého mezerovitého betonu

ČSN EN 1520;

■ z vyztužených dílců z autoklávovaného pórobetonu

ČSN EN 12602.

Dílce z vyztuženého autoklávovaného pórobetonu (dále jen AAC)

a dílce z mezerovitého lehkého betonu z pórovitého kameniva (dále

jen LAC) byly v rámci evropské normalizace vyčleněny do samostatného

svazku norem, připravovaného samostatnou subkomisí

CEN/TC 177 (u nás řeší TNK 36/SK 4). Jistou raritou se stalo, že

problematika statického řešení, resp. jeho specifika, jsou u této

skupiny výrobkových norem součástí tzv. specifikací a nejsou

řešena obvyklým způsobem, tj. jako samostatná část Eurokódu 2

a samostatná výrobková specifikace.

Druhou zvláštností je (bylo tomu tak hlavně v prvních etapách

zpracovávání návrhů EN) nezbytnost důsledné koordinace s normalizačním

procesem v oboru zdicích prvků z AAC a LAC, spadajících

do kompetence CEN/TC 125. I proto jsou tyto výrobky a konstrukce

zahrnuty do smíšených konstrukcí, tzn. že pro jejich aplikace ve

smyslu připravovaných evropských norem je současně zapotřebí

znalost problematiky betonových i zděných konstrukcí v rámci evropských

předpisů.

Výše uvedené základní normy (specifikace) udávají úplnou škálu

požadavků na vlastnosti materiálů, dílců i styků s odvoláním na

návaznou souvztažnou soustavu EN pro jejich zkoušení. K základním

všeobecným požadavkům na dílce patří požadavky na zajištění

bezpečnosti a použitelnosti konstrukce pod zatížením a jinými fyzikálními

vlivy, speciálně pak v případě požáru. Normy uvádějí rovněž

metody stanovení výpočtového tepelného odporu dílce, stanovení

akustických parametrů apod.

Z významných požadavků na dílce je vhodné dále zmínit trvanlivost,

která je v těchto EN definována jako „schopnost plnění funkcí dílce

s ohledem na jeho pevnost, stabilitu i použitelnost, bez jejich výrazného

omezení a bez nadměrné údržby po celou dobu životnosti dílce“.

U dílců z AAC je navíc poměrně podrobně řešena problematika předpětí.

Současně zahrnuje návrh komentovaných EN řadu dodatečných

požadavků na jednotlivé základní typy dílců – diferencovaně pro dílce

jednotlivých částí nosných konstrukcí. Návrh komentovaných EN požaduje

rovněž stanovení pevnosti styků a spojů mezi dílci. Pro stanovení

únosnosti styků ve smyku, a to v obou rozhodujících směrech (v rovině

a kolmo k rovině styku), jsou předepsány zvláštní zkušební postupy.

U spojovacích a doplňkových (kotevních) prvků předepisují tyto EN vždy

ověření zkouškou, pokud neexistuje dostatečně podrobný, výstižný

a ověřený výpočtový postup na národní úrovni.

Smíšené svislé konstrukce

■ systémy z nenosných zdicích prvků ztraceného bednění

(ETAG 009);

■ systémové tvárnice z polystyrenu a z dřevoštěpků existence

(CUAP + ETA);

■ bednicí tvárnice dřevoštěpkové, dokončena EN 15498;

■ bednicí tvárnice z betonu a lehkého betonu, dokončena

EN 15435;

■ systémy využívající deskových, stěnových a pomocných prvků

ztraceného bednění – například systém Velox, systém Rastra,

systém Sismo.

V České republice neexistuje dosud jediná původní česká norma pro

navrhování smíšených konstrukcí. V plné platnosti je však již dlouho

a pokyn pro evropská technická schválení ETAG 009 Dílce/systémy

nenosného ztraceného bednění tvořeného dutinovými tvárnicemi

nebo panely vyrobenými z izolačních materiálů, případně z betonu,

podle kterého již byly dodnes vydány skoro dvě desítky evropských

technických osvědčení (ETA). Pro atypičtější případy byly navíc zpracovány

i CUAP, takže rozmanitost evropsky certifikovaných systémů je

již dostatečně veliká. Pokrývá jak systémy z tvarovek ze štěpkobetonu

(DURISOL, BIOCEMENT, aj.) či expandovaného polystyrenu (ISO-

RAST aj.), tak systémy z tvarovek z betonu či lehkého betonu, jakož

i z bednicích dílců plošných (VELOX), dutinových (RASTRA), případně

nástřik a výplň do ztraceného bednění z ocelové mřížoviny, bednicích

a izolačních prvků (SISMO, MONOLITE) – viz obr. 17, 18.

Co je podstatné pro výrobce/dodavatele těchto systémů na stavební

trh, je skutečnost, že pro pouhou „domácí certifikaci“ podle zpracovaného

STO musí dnes postupovat při zkoušení a schvalování podle

stejných pravidel jako při „evropské certifikaci“ s obdržením označení

C∏: musí se řídit pravidly, která udává ETAG 009. Zde je na místě

upozornění, že v tomto roce nově zaváděné výrobkové normy ČSN

EN 15435 a ČSN EN 15498 – byť jsou specifikacemi udávajícími

vlastnosti výrobků (bednicích nenosných tvárnic z obyčejného či

5)

Je paradoxní, že pro pálené tvarovky ztraceného bednění (obr. 19)

dnes předpis neexistuje.

28 stavebnictví 06–07/09


lehkého betonu nebo ze dřevoštěpkobetonu) a tudíž harmonizovanými

evropskými normami s přílohou ZA specifikující podmínky pro

udělení značky CE tvárnici – nenahrazují úplné posouzení systému

podle ETAG 009 nebo CUAP. 5)

Bednicí tvárnice (tvarovky ztraceného

bednění) ze štěpkobetonu

Bednicí tvárnice (tvarovky ztraceného bednění) ze štěpkobetonu se

vyrábějí jako kompaktní duté tvarovky – buď s integrovanou tepelnou

izolací nebo nez ní.

Pro výrobu štěpkobetonových bednicích tvárnic se smí použít pouze

štěpkobetonu vyhovujícího normě EN 14474. Doplňková tepelná izolace

musí splňovat požadavky (podle typu izolace) příslušné normy řady

EN 13162 až EN 13171. Veškeré tvárnice musí mít zcela jednoznačně

a podrobně stanoveny všechny rozměry, hlavní (systémové) i podrobné.

Norma dále stanoví podrobně požadavky na systémové i dílčí rozměry,

veškeré druhy dovolených odchylek rozměrů, rovinnosti i pravoúhlosti.

Výrobce zkouší a deklaruje objemovou hmotnost, vlhkostní

přetvoření a u tvarovek obvodových stěn propustnost vodních par.

Bednicí tvarovky ze štěpkobetonu musí splňovat z hlediska reakce

na oheň podmínky pro třídu B podle EN 13501-1.

Mechanická pevnost bednicích tvárnic musí být taková, aby bylo

možné s nimi bezproblémově manipulovat a aby odolaly tlaku výplně

při zalévání dutin. Za tím účelem je nutné stanovit speciálními

zkouškami a zkontrolovat plnění předepsaných kritérií pro:

■ pevnost žeber v tahu;

■ pevnost bočnic v ohybu;

■ pevnost bočnic tvárnice v tahu kolmo k rovině.

Z akustických vlastností se hodnotí vzduchová neprůzvučnost

a zvuková pohltivost hotových stěn. Z tepelně-technických vlastností

se zjišťuje tepelná vodivost a měrná tepelná kapacita dřevoštěpových

tvárnic a stanoví se tepelný odpor celé stěny. S ohledem na

předpokládané použití se ověřuje mrazuvzdornost tvárnic, případně

v přímém kontaktu s rozmrazovacími solemi. V přílohách normy

je dále uveden diagram charakterizující tlak betonové výplně při

zalévání, dále jsou popsány mechanické zkoušky, zkušební postupy

a zkušební zařízení pro nové typy těchto zkoušek; uvedeny jsou

i výpočtové vzorce pro hodnocení posuzovaných vlastností. Uvádí se

také zkušební metoda pro stanovení měrné tepelné kapacity.

Bednicí tvárnice z obyčejného a lehkého

betonu (nenosné)

Bednicí tvárnice z obyčejného a lehkého betonu (nenosné) podle

ČSN EN 15435 nezahrnují zdicí prvky, pro které je určena ČSN

EN 771-3, příp. ČSN EN 771-5.

Konstrukční vlastnosti zdiva z betonových tvárnic závisí na jejich betonové

nebo maltové výplni; tyto tvarovky nejsou určeny k použití bez

výplně. Mohou se zdít nasucho (podle stanoveného technologického

postupu), tvarovky mohou být opatřeny zámkem ve spojích.

Pro sledované vlastnosti platí obdobná pravidla uvedená u tvárnic dřevoštěpových.

Ze speciálních mechanických vlastností se zkouší jen

pevnost v tahu žeber a pevnost v ohybu bočnic. Opět je udán diagram

pro tlak zálivkového betonu; u tuhých betonových tvárnic jde o lineární

závislost. Navíc se hodnotí podle EN 772-11 nasákavost vlivem

kapilarity. Sledování vlhkostních přetvoření je nezbytné, významné

je zejména u lehkých betonů a u jemnozrnných betonů. U kontroly

geometrických parametrů přibývá kontrola pravoúhlosti, odklonu

a náklonu na vzorku nízké stěny (1 m = cca 4 řady tvárnic nad sebou,

délka > 2 m). Přistupuje též stanovení rovinnosti vnějších líců tvárnic

a kontrola rovinnosti úložných ploch. Zkouška přilnavosti tepelné

izolace by mohla být aplikována i u jiných typů tvárnic (sendvičový

typ s vrstvou izolace uvnitř), pro který žádná norma ani technický

návod pro hodnocení výrobku oficiálně neexistuje.

Závěr ke smíšeným stěnovým konstrukcím

Zavádění soustavy nových evropských norem (výrobkových specifikací)

a předpisů s tematikou navrhování a provádění smíšených

stěnových systémů využívajících prvků ztraceného bednění dostává

tuto problematiku do kvalitativně vyšší fáze ve srovnání s dosavadním

stavem často „lidové tvořivosti“. Precizují se požadavky a kritéria,

stanovují se nové zkušební metody, zpřesňují se podmínky pro certifikaci

a průběžnou kontrolu kvality výroby i výrobků. Je však na místě

poznámka, že uvedené klady zavedení nových EN s sebou nesou

riziko, že případně někdy a někde dojde i k vynechání „systémových

požadavků“ ETAGu 009, který řeší problém z kvalitativně vyšších

pozic sestavy (kit) jako vybrané části systému. To, co u zděných

konstrukcí zajišťují normy pro zkoušení zdiva (sestavy) a zejména

pravidla pro navrhování a provádění zděných konstrukcí specifikovaná

v Eurokódu 6, nemá adekvátní normativní dokumenty s vyjímkou

zmíněného ETAGu, resp. ve speciálních případech CUAPu. Toto nelze

při aplikacích smíšených svislých konstrukcí pustit ze zřetele.

Smíšené vodorovné konstrukce

Smíšené vodorovné konstrukce (s využitím speciálních stropních

tvarovek) představují:

■ stropní konstrukce montované z trámů (EN 15037-1) a stropních

vložek z betonu, z pálené keramiky, z PPS a z vložek lehčených

(prEN 15037-2 až 5);

■ stropní panely vyrobené z vložek a zmonolitněné betonem

(prEN 13747-2);

■ monolitické stropní konstrukce s vložkami kladenými na staveništi.

Trámy pro montované stropní systémy

EN 15037-1 z dubna 2008 je t.č. ve stádiu dokončování a vydání

českého překladu jako ČSN EN. Jde o kmenovou normu této skupiny,

doplněnou dále čtyřmi dalšími částmi, pojednávajícími o stropních

vložkách z různých materiálů (nejde již pouze a jen o vložky pálené).

Rozsáhlá norma bude mít včetně dvanácti příloh a přílohy ZA (jde

o harmonizovanou normu – specifikaci) v českém znění celkem

cca 86 stran. Samotný text bez obligatorních náležitostí (předmět

normy, citované normativní dokumenty, termíny a definice) obsahuje

souhrn požadavků a zkušebních metod, pravidla pro hodnocení

shody, značení a obsah technické dokumentace. Příloha A stanoví

potřebné doplňující podrobnosti pro kontrolu výrobního postupu

i kontrolu hotových výrobků; základní požadavky (vztahuje se i ke

všem ostatním ustanovením normy a jejich příloh) stanoví základní

norma pro železobetonové prefabrikáty – ČSN EN 13369.

Norma člení trámové prvky na kompaktní trámy z vyztuženého nebo

předpjatého betonu tvaru obráceného T nebo I, dále na betonové trámy

s příhradovým nosníkem, případně na trámy s keramickým pláštěm.

Pro jednotlivá tvarová řešení trámů udává norma podrobně i zásady pro

minimální rozměry trámů nebo jejich podrobností. Podrobně jsou v normě

popsány požadavky na beton, výztuž, zabudované prvky i spojovací

stavebnictví 06–07/09

29


prostředky. Detailněji se upřesňují požadavky pro předpjaté trámy, specifikovány

jsou i konstrukční podrobnosti, zvláštní požadavky na umístění

předpínací výztuže a požadavky na spřahovací a smykovou výztuž. Jsou

podrobně specifikovány způsoby úpravy povrchů horního povrchu a boků

stropních trámů nebo jejich další rozměrové charakteristiky.

Přílohy normy udávají mj. zásady pro zmonolitněné konstrukce spřažených

stropních systémů (B), stanovení návrhové pevnosti spřahování

výztuže a zásady pro její kotvení a kotevní únosnost (C). Příloha (D)

stanoví konstrukční zásady pro oblast přímých a nepřímých podpor

a pro kotvení výztuže, příloha (E) pojednává o návrhu spřažených

stropních systémů. Další přílohy EN 15037-1 pojednávají o návrhu

samonosných trámů (F), tzv. diafragmovém působení stropní tabule

ve své rovině (G), o zkouškách při stanovení rozpětí trámů během

výstavby (H), o vyhodnocení pevnosti betonu v době předpínání (J)

a také o stanovení požární odolnosti (K) a akustických vlastností –

vzduchové a kročejové neprůzvučnosti (L).

má dlouhodobou tradici v tzv. Waffle-floors, využívaných často

u bodově podepřených desek s velkým rozpětím. Stropní vložky zde

mají většinou efekt prostorotvorný (působí jako vylehčovací dílce

ztraceného bednění). V tradičním materiálovém provedení (pálené

vložky, betonové vložky speciálního tvarování sloužící například pro

umístění rozvodů apod.) se mohou i částečně spolupodílet na únosnosti

stropů, přičemž zde existuje možnost lepšího vykrytí složitých

půdorysných řešení například vytvořením nepravidelné sítě žeber,

spojením s okrajovými nosníky, apod.

Lze konstatovat, že tato řešení jsou v tuzemské praxi dostatečně

známá a že jejich návrh podléhá aplikaci Eurokódu 2; započtení

jistého stupně spolupůsobení některých stropních vložek se však

jeví jako efektivní jen v omezeném množství případů a zřejmě

nebude činit statikům a konstruktérům potíže zohlednit poznatky

a zásady pro tvorbu a navrhování stropních systémů Beam&Blocks

podle EN, uvedených v předchozích kapitolách.

Stropní vložky pro stropy montované

z trámů a vložek

Stropním vložkám z různých materiálů jsou věnovány další části

evropské normy EN 15037 Precast concrete products – Beam-andblock

floor systems:

■ prEN 15037-2 Část 2: Betonové stropní vložky;

■ prEN 15037-2 Část 3: Pálené stropní vložky;

■ prEN 15037-2 Část 4: Polystyrénové stropní vložky;

■ prEN 15037-2 Část 5: Vylehčovací stropní vložky.

kde části 2 a 3 by měly projít schválením ještě letos a část 4 je

v pokročilém rozpracování. Normy jsou opět dostatečně podrobné

a představují dobrý podklad pro návrhovou praxi. Ukázky stropů

s využitím různých stropních vložek jsou na obr. 20, 21 a 22.

Připravované evropské normy pro stropní

panely s použitím vložek

Původní EN 13747:2005 + prA1:2008 Precast concrete products –

Floor plates for floor systems pojednávající o filigránových stropních

deskách pro stropní konstrukce, které umožňují také vyvložkování

při jejich zmonolitnění a kompletaci (jako přechodový případ mezi

systémy smíšených stropních konstrukcí), byla v březnu 2008 rozšířena

o návrh prEN 13747-2:2008 Lightened ribbed floor plates.

Tento návrh normy, velmi silně diskutovaný opět zejména německou

delegací (kontroverze s DIN), se týká výhradně a jen stropních panelů

s použitím pálených stropních vložek. Podstatné je zde rozdělení

vložek do tří základních kategorií – nespolupůsobících (NR), částečně

spolupůsobících (SR) a plně spolupůsobících (RR). Nejnižší

třída betonu je předepsána C25/30, nejnižší pevnost při dopravě

15 Mpa. Nejpodrobněji je popsáno stanovení minimálních rozměrů

a všech typů tolerancí.

Stropní panely tohoto typu se mohou provádět v největších rozměrech: šířka

do 1200 mm, výška do 300 mm. Použité keramické tvarovky přitom ve

své zesílené horní části partikulárně lícují s horním povrchem panelu.

Monolitické stropní konstrukce s vložkami

kladenými na staveništi

Tento poslední případ využití stropních vložek různého typu

a z různých materiálů ve stropních a/nebo střešních konstrukcích

Závěrem ke smíšeným vodorovným

konstrukcím

Zavádění soustavy nových evropských norem s tematikou navrhování

stropních konstrukcí využívajících stropních vložek z různých

materiálů a různých variant řešení nosných prvků těchto smíšených

vodorovných konstrukcí se jeví přínosem v porovnání s dosud platnou

návrhovou praxí v ČR. Po českém vydání a zavedení alespoň základních

norem ČSN EN 15037-1,2,3 a dokončení EN 13747-2 bude možné

pokrýt většinu praktických řešení těchto konstrukcí na stavebním

trhu ve smyslu evropské normalizace a konečně i zrušit prehistorickou

ČSN 73 1102. Následným rozšířením o EN 15037-4,5 bude jistě

i v ČR sortiment navrhovaných konstrukcí ještě zajímavější. ■

Použitá literatura (pro velký rozsah není uvedena jmenovitě)

[1] Kompletní balík evropských norem v oboru

[2] Kompletní seznam publikací autora v oboru

english synopsis

Masonry and Mixed Structures (MMS):

State of Art – Further Development – Standardization

The article introduces the state of art of >Masonry and Mixed

Structures< including the current stage of the implementation of

European standards in the Czech Republic. Besides typical masonry

structures the mixed structures used in vertical as well as in the

horizontal structures of buildings are mentioned. Some special

innovative product and/or systems are presented as a part of further

development of MMS.

klíčová slova:

zdicí prvky, malta pro zdění, pomocné výrobky, zdivo,

zděné a smíšené konstrukce

keywords:

masonry units, masonry mortar, ancillary components, masonry,

masonry and mixed structures

odborné posouzení článku:

doc. Ing. Karel Lorenz, CSc.,

FA ČVUT Praha

30 stavebnictví 06–07/09


zděné a smíšené konstrukce

text: Petr Veleba

grafické podklady: Wienerberger cihlářský průmysl, a.s.

▲ Stěna z cihel POROTHERM CB

Navrhování a realizace staveb

z cihelného zdiva POROTHERM

Ing. Petr Veleba (*1974)

Absolvent Stavební fakulty ČVUT, od

roku 1998 byl projektantem pozemních

staveb. Od roku 2003 působí ve

společnosti Wienerberger cihlářský

průmysl, a.s., nejprve jako technický

poradce, nyní jako produkt technik. Je

členem technické komise Cihlářského

svazu Čech a Moravy a energetickým

znalcem. Je autorizovaným technikem

v oboru pozemní stavby.

E-mail: Petr.Veleba@wienerberger.com

Přírodní hlína byla historicky jedním z prvních

stavebních materiálů. Po jejím zušlechtění –

vysušení a vypálení na cihly – získal člověk

přírodní materiál trvalé hodnoty s vyváženými

fyzikálními vlastnostmi. Příspěvek je rozborem

trendů a sledovaných kriterií v inovaci

cihelných bloků POROTHERM a jejich praktický

dopad na navrhování a realizaci staveb.

Výrobní rozměry a tolerance cihelných

výrobků

Cihelné bloky POROTHERM jsou vyráběny v tloušťkách od 80 do

440 mm, délkách od 250 do 500 mm a výšce 238 mm (ale také 155

a 249 mm). Rozměrovou přesnost výrobků pro bývalou I. jakostní třídu

výrobce deklaruje podle normy ČSN EN 771-1 v třídě tolerancí T2

a R2. Pro názornost: bloky šířky 440 mm se vyrábějí s přesností

±5 mm (výška a délka téhož bloku potom s přesností ±4 mm).

Vyjímečné požadavky jsou kladeny na výrobky zděné s tenkou ložnou

spárou, u kterých se po vypálení výška dále upraví broušením

s deklarovanou přesností ±1 mm. Přesnost zabroušení (rovinnost)

ložných ploch u broušených cihel zděných na polyuretanovou pěnu

POROTHERM DRYFIX má vliv na celkovou pevnost zdiva. Proto byla

přijata velmi přísná kriteria pro dodávku cihel POROTHERM CB DF,

ta vyžadují rovinnost ložných ploch s odchylkou maximálně

0,3 mm.

Hmotnost

Hmotnost cihelných výrobků je volena s ohledem na ruční manipulaci

při zdění na stavbě. Běžná hmotnost bloku je kolem 16 kg. Nejtěžšími

stavebnictví 06–07/09

31


loky výrobní řady jsou bloky akustické, kde vyšší hmotnost pomáhá

zlepšit akustické vlastnosti kladené zejména na mezibytové stěny.

Nejtěžším blokem z výrobní řady je POROTHERM 25 AKU P+D

s hmotností cca 21,7 kg/ks.

Pevnost

▲ Nová tvarovka POROTHERM EKO v řezu v porovnání s tvarovkou

POROTHERM P+D, která je o generaci starší

Výpočtová pevnost keramické stěny dosahuje hodnot v rozpětí od

0,65 MPa po cca 2,2 MPa a je dána zvolenou kombinací pevnosti keramického

bloku a pevnosti pojiva. U samotných bloků je dosahováno

pevnosti v rozmezí P6 až P20 (6–20 MPa), u malty M 2,5 do M 10.

U zdiva použitého na maltu pro tenké spáry POROTHERM CB DBM je

při stejné pevnosti bloku dosahováno vyšších pevností než u varianty

zdiva s klasickou maltou o téže pevnosti. Specifickým případem je

spojování cihelných bloků pomocí jednosložkové polyuretanové pěny

POROTHERM DRYFIX. Výsledky statických zkoušek prováděných

v brněnské pobočce TZÚS jsou shrnuty v Protokolu o posouzení

vlastností zdiva POROTHERM CB zděných na jednosložkovou

polyuretanovou pěnu POROTHERM DRYFIX k použití ve stavbách.

Deklarované hodnoty jsou v rozpětí 0,9 až 1,5 MPa (podle pevnostní

třídy bloku POROTHERM od 8 do 15 MPa). Hodnoty pevnosti zdiva

v tlaku vzešlé ze zkoušek jsou zatím redukovány o 30 %, a to do

dokončení zkoušek fragmentů pod dlouhodobým zatížením. Výsledky

těchto zkoušek jsou očekávány začátkem druhé poloviny roku

2009. Konstituční vztahy a podrobné hodnoty jsou zveřejněny a jsou

ke stažení v protokolu na webových stránkách výrobce.

Tepelně technické parametry

▲ Průběh zkoušky požární odolnosti stěny vyzděné na polyuretanovou pěnu

POROTHERM DRYFIX (s autorem textu)

▼ Zdění na polyuretanovou pěnu POROTHERM DRYFIX

S rostoucím akcentem na tepelnou ochranu budov jsou v laboratořích

hledány možnosti konstrukce keramických bloků s co největším

tepelným odporem, avšak v kombinaci se zachováním co nejvyšší

pevnosti a také akustických vlastností. Při pouhém vylehčování

materiálu by se brzy narazilo na snížení potřebné pevnosti keramického

bloku. Proto došlo ke změně tradičního děrování keramických

bloků, kde jsou dosavadní kosočtverce nahrazeny obdélníkovým

děrováním. Rozdíl oproti v minulosti používanému kosočtvercovému

děrování je v rozměrech děr a v tloušťce vnitřních stěn. Děrování

je nyní široké a štíhlé a tloušťka vnitřní stěny dříve 8 až 10 mm je

upravena na 5 mm.

Změna děrování výrobku a snížení objemové hmotnosti střepu se

odrazila ve zlepšení tepelných parametrů nové řady o cca 10 %.

Cihelný blok je oproti původní řadě P+D celkově lehčí, což pozitivně

ovlivní jak transport, tak i manipulaci na stavbě. Zároveň tenké

obdélníkové vzduchové dutiny umožňují velmi dobrou dělitelnost

bloku (řezáním). Díky struktuře keramiky zároveň poklesla spotřeba

malty na zdění, neboť se snížil zátek malty do dutin. Podrobné údaje

k řadě POROTHERM EKO jsou uvedeny v technických listech na

webových stránkách výrobce.

Akustické vlastnosti

Pouhým vylehčováním keramického bloku dochází ke zlepšování

tepelných vlastností materiálu, ale s dopadem na vlastnosti akustické.

Aby byla splněna kritéria, která jsou kladena na vnitřní stěny z hlediska

prostupu tepla (požadované U ≤ 1,3 W/(m 2 ∙K), bylo rozhodnuto

využít možnosti tvarovat vnitřní děrování keramiky a nespoléhat pouze

na docílení plošné hmotnosti bloků ve stěně. Varianta dohánění

tepelných parametrů akustické stěny pouze pomocí nesmyslných

32 stavebnictví 06–07/09


tlouštěk tepelněizolační omítky byla výrobcem zavržena jako v praxi

nereálná. Nemile překvapily taktéž výsledky na základě akustických

měření provedených na stěnách se zateplením, když se kýžené zlepšení

vzduchové neprůzvučnosti nedostavilo, ba naopak. Podrobně

o provedených měřeních a závěrech informoval Ing. Antonín Horský

v referátu předneseném v lednu pro odbornou veřejnost na cyklu

přednášek Wienerberger fórum. Několik let trvajícím vývojem výrobce

dospěl k bloku POROTHERM 25 AKU P+D, který s běžnými

omítkami (1450 kg/m 3 ) o tloušťce 15 mm dociluje výborné laboratorní

neprůzvučnosti 55 dB a jehož součinitel prostupu tepla při praktické

vlhkosti je U = 1,00 W/(m 2 ∙K).

Požární ochrana

Díky podstatě materiálu, který vzniká pálením v peci, se u výrobků

při požárních zkouškách stěn neprojevily žádné problémy. Zajímavostí

byla zkouška požární odolnosti stěny vyzděné na polyuretanovou pěnu

POROTHERM DRYFIX. Zkouška byla prováděna ve společnosti

PAVUS Veselí nad Lužnicí na stěně o tloušťce 240 mm pod zatížením

na mezi únosnosti. Stěna byla oboustranně omítnuta běžnou vápenocementovou

omítkou tloušťky do 20 mm. Tato stěna bez potíží vydržela

ve zkušebně maximální možnou dobu trvání zkoušky, tj. 180 minut.

▲ Použití koncových cihel POROTHERM 44 K Si a POROTHERM 44 ½ Si

u ostění a parapetu

Navrhování staveb, zásadní konstrukční

detaily, aktuální pokyny pro projektanty

Stavby z cihelného systému POROTHERM mají ve směru délky

stěn skladebné rozměry odpovídající násobku délkového modulu

125 mm, je tedy vhodné navrhovat stěny v půdorysném modulu

250 mm s počátkem ve vnitřním rohu vnější stěny. Usnadní se tak

práce při provádění. Pro dodržení potřebného modulu, převazby, ale

i pro důmyslné řešení konstrukce z hlediska odstranění tepelných

mostů jsou k cihelným blokům vyráběny též doplňkové cihly rohové,

poloviční a koncové. Doplňkové tvary koncových cihel nacházejí

uplatnění zejména při napojení otvorových výplní ke stěně.

Doplňkové koncové tvary cihel s kapsou pro izolant v ostění jsou

přímou odpovědí na stavebně-fyzikální požadavky. Umožňují jednoduše

docílit potřebnou povrchovou teplotu u ostění v interiéru

a zabránit tím riziku nepříznivé kondenzace vodních par s následným

zvýšením rizika růstu plísní. Tyto koncové tvary byly vyvinuty

v konstrukční kanceláři výrobce za pomoci Ing. Jiřího Šály, CSc.,

a k jejich úspěchu jsou přejímány do cihlářské produkce nejen v tuzemsku,

ale i v zahraničí.

Typové detaily, které je potřeba při stavbě řešit, a jednotlivé návaznosti

prvků konstrukcí jsou zveřejněny a dány k dispozici ke stažení

z internetu. K těmto typovým detailům byly také zpracovány podrobné

tepelně-technické výpočty a byly sumarizovány v příručce Katalog

tepelné ochrany budov – POROTHERM 2007. V něm je možné najít

k detailům potřebné hodnoty, dosazované do výpočtů tepelných ztrát

budovy, zejména lineární činitele prostupu tepla ψ.

Při dodržení doporučených systémových řešení na základě množství

provedených výpočtů na projektech rodinných domů dospěl

výrobce k závěru, že v součtu byl vliv lineárních tepelných vazeb

u materiálu a detailů systému POROTHERM vždy záporný, neboli

snižoval celkovou tepelnou ztrátu stavby. Pokud je tedy tento vliv

roven nule, bude výpočet na straně bezpečnosti a ušetří se nejpracnější

část rutinní práce při zpracovávání energetických štítků

a průkazů. Ovšem tento poznatek platí pouze při dodržení systémových

řešení vazeb jednotlivých konstrukcí podle Katalogu tepelné

ochrany budov.

▲ Vkládání izolantu do kapsy koncové cihly pro odstranění tepelného mostu

kolem rámu okne

▼ Čistota řešení napojení ostění pro roletovou schránku na okno

stavebnictví 06–07/09

33


Technologie provádění staveb

▲ Příklad řezání cihel POROTHERM ve štítu rodinného domu

Trendem stavebních firem je rychlé, kvalitní a vzhledově perfektní

zdění. Potom je spokojený investor, projektant i dozor. Při zdění

z bloků POROTHERM je nejdynamičtěji se rozvíjející technologií pro

zdění právě systém POROTHERM DRYFIX. Při použití broušených

cihelných bloků postupuje práce velmi rychle, odpadá pracná příprava

a transport malty pro ložné spáry, ihned po nástupu na pracoviště

stavební četa zdí. Spoj je pevný již po cca 20 minutách a zdění je,

na rozdíl od běžné malty, možné i v mrazech až do -5 O C. Pro tento

speciální systém bylo na základě množství provedených zkoušek

získáno potřebné národní osvědčení č. OIV/20008/009-000002

o vhodnosti zdiva z přesných bloků POROTHERM CB zděných na

jednosložkovou polyuretanovou pěnu POROTHERM DRYFIX. Je

nutné podotknout, že se tedy nejedná o certifikaci či osvědčení pouze

jednotlivých komponent, ale o prověření celého systému jako celku,

z pohledu všech šesti základních požadavků kladených na stavební

výrobky evropskou směrnicí CPD. ■

Použitá literatura

[1] Horský, A., Šulista, R.: Podklad pro navrhování POROTHERM,

11. vydání, Wienerberger cihlářský průmysl, a.s., 7/2008

[2] Šála, J.: Katalog TEPELNÉ OCHRANY BUDOV z kompletního

cihlového systému POROTHERM, Wienerberger cihlářský průmysl,

a.s., 6/2007

[3] Horský, A., Zahradník, K.: Podklad pro provádění systému PORO-

THERM, 3. vydání, Wienerberger cihlářský průmysl, a.s., 1/2007

[4] ČSN EN 771-1 + ZMĚNA A1: Specifikace zdicích prvků – Část 1:

Pálené zdicí prvky, www.wienerberger.cz

▲ Stěna z cihel POROTHERM CB

Zájemce si může vlastní projekt spočítat na pomůcce připravené na internetové

stránce, která je schopna zároveň vygenerovat energetický štítek

obálky budovy včetně protokolu. Zařazení budovy podle energetického

štítku obálky budovy je vodicím prvkem, s jakou klasifikací je možné

počítat pro podrobnější průkaz energetické náročnosti budovy.

Klasifikace domů v průkazu energetické náročnosti je volena velmi

přísně. Situace není stejná jako u klasifikace elektrospotřebičů, kde

byla nastavena velmi měkká kritéria a téměř všechny jsou v kategorii A.

Jen původními měkkými kritérii jsou dnes výrobci tlačeni do vymýšlení

kategorií A+, A++ atd. Pro klasifikaci budov jsou od počátku kritéria tříd

velmi přísná a je na odborné veřejnosti vysvětlit zákazníkovi, že dům

v kategorii C je výtečný, B vynikající a dům v kategorii A je již velmi

technologicky náročný, nejčastěji pasivní. Pomůckou a vodítkem pro

projektanty a jejich klienty může být brožura, podle které si mohou

vybrat dům podle požadované energetické náročnosti a zjistit nároky

kladené na konstrukce a technická zařízení domu. Brožura je k dispozici

i v elektronické podobě na webových stránkách výrobce.

english synopsis

Design and Implementation of Buildings

of POROTHERM Brick

Natural clay was one of the first building materials used in the history

of mankind. After its cultivation – drying and firing of bricks –

man obtained a material of natural origin and permanent value with

balanced physical properties. Thanks to technological progress,

research and development the modern POROTHERM products are

much demanded by the marked and very popular for their quality.

This article analyses trends and monitored criteria of innovation of

these products and their practical impact on building design and

implementation.

klíčová slova:

pálené zdicí prvky , cihelné bloky POROTHERM, výrobní rozměry

cihelných výrobků, výpočtová pevnost keramické stěny, vylehčování

keramického bloku, Wienerberger fórum, zkouška požární odolnosti

stěny

keywords:

fired brick, POROTHERM brick, manufacturing sizes of masonry products,

calculated compactness of ceramic wall, lightening of ceramic

brick, Wienerberger forum, wall fire resistance test

odborné posouzení článku:

doc. Ing. Jaromír K. Klouda, CSc., EUR ing,

ředitel úseku VVI v TZÚS Praha s.p. Předseda Technické

normalizační komise TNK 37 (Zděné konstrukce)

34 stavebnictví 06–07/09


zděné a smíšené konstrukce

text: Michala Hubertová, Jan Štefánik

foto: Lias Vintířov, LSM k.s.

▲ Sportovně kulturní a kongresové centrum Karlovy Vary (KV Aréna) – pohledové zdivo Liapor R195 – ukázka z probíhající výstavby

Navrhování a realizace stavebních

konstrukcí ze zdiva LIAPOR

Ing. Michala Hubertová, Ph.D. (*1978)

Absolvovala Fakultu stavební VUT

v Brně. V současné době je zaměstnána

jako vedoucí střediska Vývoj

a kontrola kvality ve společnosti Lias

Vintířov, lehký stavební materiál k.s.

Současně se podílí na řešení výzkumných

projektů na FAST VUT v Brně.

E-mail: hubertova@liapor.cz

Spoluautor: Jan Štefánik

E-mail: stefanik@liapor.cz

Zdicí tvárnice Liapor tvoří ucelený systém, který

umožňuje realizovat svislé stavební konstrukce

pouze s použitím lehkého betonu. Základní

požadavky na tvárnice z Liaporu jsou stanoveny

evropskou normou ČSN EN 771-3 Specifikace

zdicích prvků – Část 3: Betonové tvárnice s hutným

nebo pórovitým kamenivem.

Tolerance rozměrů všech tvárnic pro zdění s normálním maltovým

ložem je v kategorii D1, tj. délka, šířka i výška, v toleranci -3; +5 mm.

Tolerance rozměrů tvárnic pro zdění na tenké maltové lože je v kategorii

D4, tj. délka a šířka, v toleranci +1; -3 mm, výška v toleranci

±1 mm. Objemová hmotnost tvárnic je základním parametrem pro

určení stavebně fyzikálních vlastností. Uvádí se v suchém stavu s tolerancí

± 10 %. Přehled základní řady tvárnic v kategorii D1 je uveden

v tabulce 1. Tvárnice Liatherm a Liapor M jsou řazeny do skupiny 1

a tvarovky Liapor S a SL do skupiny 2a dle ČSN EN 1996-1-1.

Základní zásady navrhování

Navrhování zděných konstrukcí musí být provedeno na základě

pravidel uvedených v ČSN EN 1990. Je třeba postupovat podle

následujících ustanovení:

■ navrhuje se podle mezních stavů společně s metodou dílčích

součinitelů uvedenou v ČSN EN 1990;

■ zatížení se uvažuje podle ČSN EN 1991;

■ kombinační pravidla pro zatížení se uvažují podle ČSN EN 1990;

■ dodržují se aplikační pravidla podle ČSN EN 1996-1-1.

Pro zdivo Liapor jsou stanoveny hodnoty návrhových charakteristik

dle soustavy evropských norem. Požadované spolehlivosti zděné

konstrukce se při navrhování dosáhne respektováním normy

ČSN EN 1996-1-1. Zděné konstrukce by měly být navrhovány tak,

aby jejich trvanlivost odpovídala předpokládanému použití s uvážením

podmínek působení.

Modulová koordinace zajišťuje systémové propojení jednotlivých

prvků zdicího systému, ať už se jedná o konstrukce svislé nebo vodorovné.

Základním rozměrem tvořícím modulovou síť systému Liapor

je 125 mm a velikosti odvozených modulů se rovnají zvoleným násob-

stavebnictví 06–07/09

35


Typová řada

Druh – zkrácené označení

Tvar a uspořádání + základní tvar

Liapor M

Liapor SL

M115-4-1200 M175-4-1300 M240-2-650 M240-12-1200 SL365-2-500 SL365-4-700

b

l b

l

l b

l b

h

h

h

h

Skupina podle ČSN EN 1996-1-1, Tab 3.1

1 1 1 1 2a 2a

Rozměry Délka základní tvárnice, l [mm] 372 372 247 247 247 247

Délka doplňkové tvárnice 1/2, l [mm] 372 372 372 372 372 372

Délka doplňkové tvárnice 2, l [mm] 122 122 122 122

Šířka, b [mm] 115 175 240 240 365 365

Výška, h [mm] 240 240 240 240 240 240

Pevnost v tlaku, průměrná [N/mm 2 ]

Objemová hmotnost [kg/m 3 ]

Laboratorní hodnota vážené neprůzvučnosti [dB]

4 4 2 12 2 4

1200 1300 650 1200 500 700

48 54 51 55 52* 53*

Ekvival. hodnota tepelné vodivosti l 10,dry

[W/mK]

0,341 0,340 0,160 0,325 0,094 0,120

Tepelně technické vlastnosti – varianta bez omítek

Souč. tepelné vodivosti zdicí malty

0,860 0,860 0,360 0,860 0,180 0,180

Souč. tepelné vodivosti zdiva bez omítky

0,349 0,348 0,164 0,333 0,096 0,122

R (d/l) 0,329 0,502 1,467 0,720 3,794 2,993

R t

(R i

+ R + R e

) 0,498 0,671 1,635 0,889 3,962 3,161

U (1/R t

) 2,010 1,491 0,612 1,125 0,252 0,316

Tepelně technické vlastnosti – varianta s tepelně izolační omítkou

Souč. tepelné vodivosti vnitřní omítky tl. 15 [mm]

0,25 0,25 0,25 0,25 0,25 0,25

Souč. tepelné vodivosti vnější omítky tl. 25 [mm]

0,10 0,10 0,10 0,10 0,10 0,10

R t

včetně omítek 0,81 0,98 1,94 1,20 4,27 3,47

U (1/R t

) včetně omítek

1,24 1,02 0,52 0,83 0,23 0,29

▲ Tab. 1. Základní fiřada tvárnic Liapor určená pro tradiční technologii zdění na normální maltové lože (kategorie D1 podle ČSN EN 771-3).

*Hodnoty stanovené apromaxicí.

▼ Výškové moduly pro tvárnice Liapor na normální maltové lože

▲ Bytový komplex Relaxpoint Klecany (obvodový plášť – Liatherm; vnitřní

stěny – Liapor řady M).

▼ Nízkoenergetický rodinný dům Hájek u Ostrova se spotřebou tepla na

vytápění 70 kWh/m 2 za rok (kompletní zdicí systém Liapor s kontaktním

zateplením polystyrenem tl. 20 cm)

▼ Výškové moduly pro tvárnice Liapor na tenké maltové lože

36 stavebnictví 06–07/09


2009

Příloha časopisu

Stavebnictví 06–07/09

stavebnictví

časopis

speciál

www.casopisstavebnictvi.cz

Zelená úsporám

a projektanti I


Zelená úsporám a projektanti I

text: Informační centrum ČKAIT

Podmínky programu Zelená úsporám ve vztahu

k požadavkům stavebních a energetických předpisů

Při přípravě a realizaci opatření

podporovaných dotacemi z programu

Zelená úsporám je třeba

dodržet všechna ustanovení

platných právních předpisů, která

se na tato opatření vztahují.

Respektování obecně závazných

právních předpisů je pro

žadatele o podporu – vlastníka

rodinného nebo bytového domu –

důležité také proto, že podporovaná

opatření jsou financována

z prostředků veřejného rozpočtu

a jejich čerpání a použití podléhá

příslušným kontrolním mechanizmům.

Zateplování budov

■ Zateplení pláště stavby je

vždy stavební úpravou – srovnej

§ 2 odst. 5 písm. c) stavebního

zákona (dále SZ).

■ Stavební úpravy a rovněž udržovací

práce nevyžadují rozhodnutí

o změně stavby ani územní

souhlas – viz § 81 odst. 3 SZ.

V jakém režimu podle SZ bude

stavební úprava prováděna rozhodne

místně příslušný stavební

úřad. Podle § 103 odst. 1 písm. h)

SZ, tj. bez ohlášení a bez stavebního

povolení lze provádět

stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje

do nosných konstrukcí

stavby, nemění se vzhled stavby

ani způsob užívání stavby, pokud

nevyžadují posouzení vlivů na životní

prostředí a jejich provedení

nemůže negativně ovlivnit požární

bezpečnost. Stavební úpravy

pro změny v užívání části stavby,

kterými se nezasahuje do nosných

konstrukcí stavby, nemění

se její vzhled a nevyžadují posouzení

vlivů na životní prostředí, lze

provádět na základě ohlášení –

§ 104 odst. 2 písm. n).

■ Pokud stavební úpravy nesplňují

požadavky § 103 odst. 1

písm. h), pak se provádějí na

ohlášení (stavební úpravy dokončených

staveb, které je možno

při nové výstavbě provést na

ohlášení); nebo na stavební

povolení (stavební úpravy dokončených

staveb, které se provádějí

při nové výstavbě na stavební

povolení).

■ Důležitým ustanovením SZ je

jednoznačné zařazení zateplení

budov do stavebních úprav. Splnění

podmínek programu Zelená

úsporám bude vyžadovat vrstvu

tepelné izolace o tloušťce 100 až

300 mm, výjimečně i více. Pokud

dochází k rozšíření zastavěné plochy,

resp. ke zvýšení stavby pouze

v souvislosti se zateplením, jedná

se o stavební úpravu a tato

změna stavby se neposuzuje

jako přístavba nebo nástavba.

Větším problémem jsou hranice

pozemků, tj. zateplení budovy,

která stojí na hranici sousedního

pozemku nebo na hranici

veřejného prostranství. Ty je

třeba řešit (odkoupením malé

části pozemku, věcným břemenem)

před provedením zateplení.

V případě, že nebude dodržena

požadovaná odstupová vzdálenost,

je možno situaci řešit výjimkou

z technických požadavků

podle vyhlášky č. 137/1998 Sb.,

ve znění pozdějších předpisů.

■ Výměnu oken považují stavební

úřady prakticky vždy za udržovací

práce – pokud se nemění jejich

velikost a tvar.

■ Průkaz energetické náročnosti

budovy je vyžadován u větších

stavebních úprav budovy, tj.

takových, které se týkají více jak

25 % celkové plochy obvodového

pláště budovy a jejichž celková

podlahová plocha činí více jak

1000 m 2 . Tento požadavek nemusí

být splněn, pokud vlastník

budovy prokáže energetickým

auditem, že to není technicky

a funkčně možné nebo ekonomicky

vhodné s ohledem

na životnost budovy, její provozní

účely nebo pokud to

odporuje požadavkům zákona

o státní památkové péči,

viz zákon č. 406/2000 Sb.,

o hospodaření energií, ve znění

pozdějších předpisů, § 6a.

■ U bytových domů je požadováno

provedení stavebně

technického posouzení budovy

před podáním žádosti o podporu

v oblasti A (zateplení, výměna

oken, instalace systému nuceného

větrání). Pokud tento posudek

doporučí provedení sanace statiky

a opravu vnějšího pláště budovy,

je vlastník domu povinen provést

veškerá doporučená opatření, která

jsou nutná pro kvalitní aplikaci

zateplovacích systémů. Podmínky

programu podrobně nespecifikují

obsah stavebně technického

posouzení. Pokud se zpracovává

projektová dokumentace, je toto

posouzení její součástí. Pokud

se stavební úprava provádí bez

ohlášení a bez stavebního povolení,

měl by stavebně technické

posouzení obsahovat minimálně

statické posouzení a posouzení

vlhkostních poměrů.

Stavba v pasivním

energetickém

standardu

Z pohledu stavebních předpisů

vyžaduje splnění všech stavebních

a energetických předpisů

daných požadavků plus splnění

podmínek programu Zelená

úsporám podle přílohy č. 1 (Přehled

požadovaných vlastností

pasivních obytných domů).

K závazným požadavkům patří

zpracování průkazu energetické

náročnosti budov.

Splnění podmínek programu

Zelená úsporám se prokazuje

ve všech oblastech programu

výpočtem; s výjimkou kontroly

neprůvzdušnosti obálky pasivního

domu po dokončení stavby,

které se prokazuje měřením.

Výměna zdrojů na

tuhá a kapalná fosilní

paliva

Opět platí, že je třeba předem

kontaktovat místně příslušný

stavební úřad, který rozhodne,

v jakém režimu bude výměna

zdroje vytápění v konkrétních

podmínkách stavby prováděna.

Podle praxe stavebních úřadů

může být tato výměna posuzována

podle § 103 SZ, jako

stavba nevyžadující stavební

povolení ani ohlášení: …odst. 1

písm. b): technická infrastruktura

a doprovodná technická zařízení

pro rozvod vody, energií, tepla…;

bod 2.: vedení technického zařízení

uvnitř budovy a její stavební

úpravy; …bod 5: stavební úpravy

kotelen, pokud se při nich podstatně

nemění jejich parametry,

topné médium nebo způsob

odvodu spalin…

Pokud se například jedná o výměnu

kotle na uhlí za nový na

biomasu, kdy se nezmění parametry

kotelny nebo komína,

půjde o udržovací práce. Jestliže

půjde o změnu elektrického

vytápění za vytápění biomasou,

bude pravděpodobně nutné zřízení

samostatné kotelny, a tedy

stavební povolení. Jestliže bude

třeba přistavovat komín (který

zvyšuje stavbu), bude stavební

úřad vyžadovat rozhodnutí o změně

stavby nebo územní souhlas;

ohlášení nebo stavební povolení.

Případně může být – na žádost

stavebníka – územní souhlas

následně sloučen s vydáním

souhlasu s provedením ohlášené

stavby.

■ Tepelná čerpadla, která „využívají

energetický potenciál

podzemních vod“, jsou vodní

stavbou. Rozhodnutí o tom, zda

se jedná nebo nejedná o vodní

stavbu, přísluší vodoprávnímu

úřadu (viz také výklad Ministerstva

zemědělství ČR vydaný pod

č. j. 18996/2002-6020).

■ Instalace solárně-termických

kolektorů na rodinné a bytové

domy pro přípravu teplé vody

nebo pro kombinaci přípravy

teplé vody a přitápění (nejsou

podporovány fotovoltaické systémy

určené k výrobě elektrické

energie): podle § 103 odst. 1

2

speciál 06–07/09


Zelená úsporám a projektanti I

písm. b) bod 6 SZ nevyžadují

topné agregáty, čerpadla a zařízení

pro solární ohřev vody ohlášení

ani stavební povolení. Může

však být nutný územní souhlas

nebo územní rozhodnutí – viz

metodický návod MMR a Ústavu

územního rozvoje Postupy při

umisťování, povolování a užívání

staveb (k § 103 a 104 SZ); záleží

na místě a způsobu umístění solárně

termického kolektoru.

SVT a SOD

Podmínkou programu Zelená

úsporám je použití pro jednotlivá

podporovaná opatření

jen takových výrobků, zařízení

a technologií, která uvádí Seznam

výrobků a technologií

(SVT), vedený Státním fondem

životního prostředí ČR. Obdobně

lze použít služeb pouze

subjektů uvedených v Seznamu

odborných dodavatelů (SOD).

Oba seznamy jsou k dispozici

na webových stránkách programu

(www.zelenausporam.

cz). SFŽP zapisuje do seznamu

odborných dodavatelů firmy, které

prokáží splnění stanovených

podmínek ve vztahu k živnostenskému

oprávnění a proškolení

zaměstnanců pro provádění

příslušných technologií. Do SOD

jsou zapisovány jak stavební

firmy, které mají živnostenské

oprávnění pro vázanou živnost

„provádění staveb, jejich změn

a odstraňování“ (v terminologii

stavebního zákona stavební

podnikatel), tak firmy, které mají

živnostenské oprávnění pro stavební

řemeslné živnosti.

■ Pokud bude stavební úpravu,

resp. udržovací práce, provádět

řemeslná firma, jedná se podle

stavebního zákona o režim

stavby svépomocí. Svépomocí

může stavebník sám pro sebe

provádět stavby, stavební úpravy

a udržovací práce uvedené

v § 103 a v § 104 SZ, tj. stavby,

které nevyžadují ohlášení ani

stavební povolení, a stavby, které

vyžadují ohlášení. Stavebník je

povinen zajistit u stavby prováděné

svépomocí stavební dozor.

Protože se v případě programu

Zelená úsporám jedná o stavby

pro bydlení, je stavebník povinen

zajistit výkon stavebního dozoru

autorizovanou osobou.

■ Stavební podnikatel je povinen

zabezpečit při realizaci stavby

odborné vedení provádění stavby

stavbyvedoucím. Dotace

poskytnutá v programu Zelená

úsporám má charakter veřejné

podpory (viz kap. 2.2.2 programu:

Dotace pro právnické osoby bude

poskytována v souladu s právními

předpisy v oblasti veřejné podpory,

a to…). Podle § 152 stavebního

zákona je stavebník povinen

u stavby financované z veřejného

rozpočtu, kterou provádí stavební

podnikatel jako zhotovitel, zajistit

technický dozor stavebníka nad

prováděním stavby. Pokud projektovou

dokumentaci pro tuto

stavbu může zpracovat jen osoba

oprávněná podle zvláštního

právního předpisu, zajistí stavebník

autorský dozor projektanta.

A to nad souladem prováděné

stavby s ověřenou projektovou

dokumentací.

Povinnost splnit požadavky

stavebního zákona a jeho prováděcích

předpisů platí pro

navrhování a provádění staveb,

změn dokončených staveb

včetně stavebních úprav

a pro udržovací práce. Stavební

zákon stanoví v § 2 odst. 4

„Pokud se v tomto zákoně

používá pojmu stavba, rozumí

se tím podle okolností i její

část nebo změna dokončené

stavby“. Vyhláška č. 137/1998

Sb., o obecných technických

požadavcích na výstavbu, ve

znění pozdějších předpisů,

stanoví v § 2 odst. 2: „Ustanovení

této vyhlášky se uplatní

též při stavebních úpravách,

udržovacích pracích, při změnách

v užívání staveb…“. Tuto

povinnost je třeba zdůraznit

a vysvětlit žadatelům o podporu

(stavebníkům). Protože na

dotovaná opatření je poskytována

veřejná podpora, podléhá

kontrola splnění podmínek

podpory a požadavků právních

předpisů také následné kontrole

finančních orgánů. ■

Semináře k programu Zelená úsporám pro členy ČKAIT

Rychlý start programu Zelená

úsporám si vyžádal operativní

organizaci technické podpory

provádění odborných tepelně

technických výpočtů pro jednotlivé

oblasti programu. Informační

centrum ČKAIT spolu s Oblastními

kancelářemi komory připravilo

odborné semináře, určené pro

členy ČKAIT v oboru pozemní

stavby, technika prostředí staveb

a technologická zařízení staveb.

Program semináře

■ Základní informace o programu

Zelená úsporám, administrace

žádostí, kontrola poskytnutých

podpor. Příručka pro žadatele

o podporu, Seznam odborných

dodavatelů, Seznam výrobků

a technologií (zástupce Státního

fondu životního prostředí).

■ Technické podmínky programu,

metodika a obsah požadovaných

tepelně technických výpočtů ve

vazbě na příslušné ČSN a TNI (Ing.

Jaroslav Šafránek nebo Ing. Jiří Šála,

případně další specialisté ČKAIT).

■ Podmínky programu Zelená

úsporám ve vztahu k předpisům

stavebního práva a energetickým

předpisům (Česká společnost pro

stavební právo, stavební úřady).

■ Softwarová podpora tepelně

technických výpočtů v rámci

programu.

Termíny seminářů

Termíny seminářů a místa konání

se doplňují podle potřeby

a dalšího zájmu autorizovaných

osob. Přihlásit

se lze písemně,

telefonicky nebo

e-mailovou

poštou na Informačním

centru

ČKAIT (semináře

konané v Praze)

a na příslušné

oblastní kanceláře

ČK AIT.

Semináře jsou zařazeny do projektu

celoživotního vzdělávání

členů ČKAIT a jsou hodnoceny

jedním akreditačním bodem.

Pro členy ČKAIT jsou bezplatné.

Více na www.ice-ckait.cz.

Návrh a realizace

pasivního domu

Oblasti B programu – podpora

novostaveb v pasivním energetickém

standardu – bude věnován

osmdesátihodinový kurz určený

projektantům a stavitelům pasivních

domů. Pořadatelem je

Centrum pasivního domu, o. p. s.,

Brno, www.pasivnidomy.cz/akce.

Kurz bude zahájen v září 2009; je

akreditován v rámci celoživotního

vzdělávání členů ČKAIT.

Program kurzu: Základní principy

navrhování pasivních domů, příklady;

Obálka budovy, konstrukce,

izolace, okna, tepelné mosty; Větrání

s rekuperací, zdroje energie, TZB,

spotřebiče, zajištění kvality; Energetická

bilance staveb a její výpočet

podle programu PHPP; Zajištění kvality,

stavební dozor, Blowerdoor test;

Rekonstrukce v pasivním standardu;

Ekonomika pasivních domů, finanční

analýza, návratnost. ■

10. června 2009 středa Praha, Dům ČKAIT, Sokolská 15, Praha 2, zač. 9.00 hod.

16. června 2009 úterý Plzeň, SPŠ stavební, Chodské nám. 2, zač. 13.00 hod.

17. června 2009 středa Ostrava, Nová aula VŠB, zač. 9.00 hod.

22. června 2009 pondělí

Olomouc, Regionální centrum Olomouc,

Jeremenkova 40b, zač. 9.00 hod.

24. června 2009 středa Praha, Dům ČKAIT, Sokolská 15, Praha 2, zač. 9.00 hod.

24. června 2009 středa

Brno, Stavební fakulta VUT, Veveří 95, posluchárna

D 182, zač. v 9.00 hod.

▲ Termíny dalších seminářů v měsíci červnu

speciál 06–07/09 3


Zelená úsporám a projektanti I

Doporučená odborná literatura k programu Zelená úsporám

Výpočet požadovaných hodnot dokládaných

k žádosti o podporu se řídí

následujícími technickými normami

(ČSN) a technickými normalizačními

informacemi (TNI):

■ ČSN 73 050:2007 Tepelná ochrana

budov (Informační centrum

ČKAIT vydalo publikaci Komentář

k ČSN 73 0540 Tepelná ochrana

budov, autoři Ing. Jiří Šála

a kolektiv);

■ ČSN EN ISO 13790:2008 Energetická

náročnost budov – Výpočet

potřeby energie na vytápění

a chlazení (norma byla převzata

a vyhlášena v anglickém znění,

český překlad bude k dispozici

dodatečně);

■ TNI 73 0329:2009 Zjednodušené

výpočtové hodnocení a klasifikace

obytných budov s velmi nízkou

potřebou tepla na vytápění – Rodinné

domy;

■ TNI 73 0330:2009 Zjednodušené

výpočtové hodnocení a klasifikace

obytných budov s velmi nízkou

potřebou tepla na vytápění – Bytové

domy.

Zpracovatelem obou technických

normalizačních informací je prof.

Jan Tywoniak.

ČSN i TNI jsou přístupné v rámci

projektu ČSN ONLINE.

Cech pro zateplování budov (CZB)

vydal následující Technická pravidla

pro vnější tepelně izolační kontaktní

systémy (ETICS):

■ TP 01-2007 Tepelně technický

návrh vnějších tepelně izolačních

kontaktních systémů (ETICS);

■ TP 02-2007 Posouzení spolehlivosti

připevnění vnějších tepelně izolačních

kontaktních systémů (EITCS);

■ TP 03-2007 Detaily řešení vnějších

tepelně izolačních kontaktních

systémů (ETICS);

■ TP 04-2007 Specifikace a provádění

vnějších tepelně izolačních

kontaktních systémů (ETICS).

Uvedená technická pravidla CZB

obsahují podmínky a požadavky pro

návrh a posouzení spolehlivosti připevnění

vnějších tepelně izolačních

kontaktních systémů (ETICS), řešení

detailů jejich provedení a podmínky

a požadavky pro specifikaci ETICS

a jejich provádění.

■ TP 05-2007 Kritéria pro kvalitativní

třídy vnějších tepelně izolačních

kontaktních systémů (ETICS)

Technická pravidla jsou určena pro posuzování

kvalitativní úrovně ETICS.

■ TP 01-2009 Technický dozor stavebníka

při zateplování budov vnějšími

tepelně izolačními kontaktními

systémy ETICS

Technická pravidla stanoví podmínky

pro výkon technického dozoru

stavebníka při zateplování budov

vnějšími tepelně izolačními kontaktními

systémy (ETICS).

Publikace vydané Informačním

centrem ČKAIT

■ DOS M 05.02 Vedení a dozory

ve výstavbě. Stavební deník, jeho

skladba a vedení, Jaroslav Hodina

a kolektiv, 2. vydání 2007.

Tento doporučený metodický standard

obsahuje výklad státního dozoru

ve věcech územního plánování

a stavebního řádu, odborného vedení

provádění stavby, stavebního dozoru,

autorského dozoru projektanta,

technického dozoru stavebníka,

vedení stavebního deníku. Obsahuje

dále vzory stavebního deníku a vzor

smlouvy o dílo na zhotovení projektové

dokumentace podle obchodního

zákoníku a vzor smlouvy mandátní

na výkon technického dozoru podle

obchodního zákoníku.

■ Praktický rádce stavebníka. Příprava

a provádění staveb podle

nového stavebního zákona, Václava

Koukalová a Zdeňka Vobrátilová,

1. vydání 2008.

Publikace je určena především pro

malé stavebníky. Zabývá se postupně

otázkami a okruhy problémů,

které musí řešit a které by měl znát

stavebník nebo vlastník stavby.

Příloha obsahuje vzory formulářů

pro povolování staveb. Knihu lze

doporučit potenciálním žadatelům

o dotaci.

■ Stavební kniha 2009 s podtitulem

Připravujeme stavbu rodinného

domu, kolektiv autorů, 1.

vydání 2009.

Stavebnictví a bytová výstavba

v roce 2008. Výběr optimální varianty

rodinného domu, metody hodnocení

(autorka Barbora Kovářová).

Nové energetické hodnocení budov

(autor Jaroslav Šafránek). Doklady

o vhodnosti stavebních výrobků pro

stavbu (autor Lubomír Keim).

Publikace jiných vydavatelů

■ Katalog tepelných mostů,

Roman Šubrt, Pavlína Zvánovcová,

Martin Škopek, Energy Consulting,

s.r.o., České Budějovice 2008.

Teoretické hodnocení tepelných

mostů, výpočtové postupy a závislosti;

vlivy výpočetních programů

na výsledky hodnocení tepelných

mostů. Příklady detailů v různých

materiálových provedeních a v různých

podmínkách.

■ Nízkoenergetické domy, Jan

Tywoniak a kolektiv, Grada Publishing,

Praha 2005.

Principy stavebně-energetických

koncepcí, konstrukční zásady vedoucí

k nízké potřebě provozní energie

i integraci systémů s obnovitelnými

zdroji energie. Příklady realizovaných

domů v ČR i v zahraničí.

■ Nízkoenergetické domy 2, Jan

Tywoniak a kolektiv, Grada Publishing,

Praha 2008.

Energetická bilance, nové metodiky

hodnocení nízkoenergetických

rodinných domů a stavebně-energetické

koncepce. Druhá část je

věnována komentovaným příkladům

budov.

■ Vzduchotěsnost obvodových

plášťů budov, Jiří Novák, Grada

Publishing, Praha 2008.

Stavebně fyzikální problémy netěsnosti

obvodového pláště, větrání budovy,

energetická náročnost. Možnosti

kontroly vzduchotěsnosti.

Cech pro zateplování budov vydává

spolu s ČKAIT odborný časopis

(dvouměsíčník) Tepelná ochrana

budov. Připravované třetí číslo časopisu

ročníku 2009 bude věnováno

programu Zelená úsporám. ■

Vytvoření přehledu členů ČKAIT oprávněných

k činnostem v rámci programu Zelená úsporám

Odborné tepelně technické výpočty,

rozdílné pro jednotlivé oblasti

programu, mohou provádět

autorizovaní inženýři v oborech

pozemní stavby, technika prostředí

staveb a technologická

zařízení staveb (všechny oblasti

programu) a autorizovaní

technici v uvedených oborech

(oblast C programu). Autorizaci

v uvedených oborech má více

než 20 000 osob. Avšak ne všichni

členové ČKAIT s autorizací

v těchto oborech budou výpočty

provádět. Uchazeči o podporu

obtížně vyhledávají osoby, kterým

mohou zadat provedení výpočtů.

Pro snadnější vyhledání členů

ČKAIT oprávněných k činnostem

v rámci programu, kteří chtějí

tyto činnosti vykonávat, zřídilo

Informační centrum ČKAIT databázi

oprávněných osob, která

bude uchazečům o podporu veřejně

dostupná na webové adrese

www.ice-ckait.cz.

Z kontaktních údajů lze vybrat

a vyplnit jen některé. Důležité je zaškrtnout

souhlas s uveřejněním dat.

Bez tohoto souhlasu není možné

kontaktní údaje uveřejnit.

Podle podmínek programu Zelená

úsporám je v oblasti A požadováno

u bytových domů stavebně technické

posouzení budovy. Tento posudek

by měl obsahovat návrh případných

sanačních opatření týkajících se nosných

konstrukcí a vnějšího pláště budovy.

Proto jsme do přehledu členů

ČKAIT oprávněných k činnostem

v rámci programu Zelená úsporám

zahrnuli také osoby s autorizací

v oboru statika a dynamika staveb;

zkoušení a diagnostika staveb.

Zapsání do databáze je dobrovolné,

nezakládá oprávnění provádět

příslušné výpočty.

V případě problémů se zápisem

do databáze se mohou autorizované

osoby obracet na Informační

centrum ČKAIT, Ing. Radek Hnízdil,

Ph.D., rhnizdil@ckait.cz. ■

4

speciál 06–07/09


kům nebo zlomkům tohoto základního modulu. Principem systému

jsou tzv. tvarovky základní modulové délky a tzv. tvarovky odvozené,

které umožňují vytváření vazby zdiva při omezené spotřebě dělení

tvarovek. Pokud má tvárnice délku 500 nebo 375 mm, mají odvozené

tvárnice stejnou délku jako tvárnice základní. Odvozené tvárnice se

vytvářejí dělením základních tvárnic v místě vložené drážky. Pokud

má tvarovka délku 250 mm, jsou na paletě odvozené tvárnice délky

375 a 125 mm. Poměr základních a odvozených tvarovek odpovídá

průměrné spotřebě při zdění objektů pro bytovou výstavbu.

Zdicí prvky ve stěně z nevyztuženého zdiva se musí po vrstvách

převázat tak, aby se stěna chovala jako nosný prvek. V rozích

a napojení stěn nesmí být přesahy menší, než je šířka zdicích prvků.

Délky stěn i rozměry otvorů a pilířů je vhodné přizpůsobit rozměrům

zdicích prvků, aby se zamezilo jejich nadměrnému dělení.

Stropy a střechy musí mít na stěnách dostatečnou úložnou délku,

aby byla zajištěna příslušná únosnost uložení na svislé zatížení i na

smykové síly. Tato úložná délka musí být navržena odpovídajícím

výpočtem dle ČSN EN 1996-1-1.

Na styku nosných a nenosných stěn se mají uvažovat rozdílné deformace

těchto stěn vlivem dotvarování a smršťování. Pokud takovéto

stěny nejsou společně propojeny na vazbu, použijí se takové spojovací

prostředky, které umožní jejich rozdílné přetvoření.

Stěny mohou být připojeny tahovými pásky, které musí být navrženy

tak, aby byly schopny přenášet vodorovné zatížení mezi stěnou

a ztužujícím prvkem. Vzdálenost tahových pásků (popř. kotevních

prvků) nesmí být u budov do čtyř nadzemních podlažích větší než

2 m, u více podlaží pak větší než 1,25 m.

Spojení křížících se nosných stěn (křížení spojení L i T) musí zajišťovat

vzájemný přenos příslušných svislých i vodorovných sil. Je řešeno

buď vazbou zdiva, sponami nebo výztuží probíhající z jedné stěny do

druhé. Křížící se nosné stěny mají být vyzděny současně.

Zdivo s výztužnými pruty musí být vyzděno na maltu o pevnosti

nejméně M5 nebo vyšší. Zdivo vyztužené předem zhotovenou

výztuží do ložných spár musí být vyzděno na maltu pevnosti

M2,5 nebo vyšší.

Nejmenší tloušťka nosné stěny musí odpovídat výsledkům statického

výpočtu dle ČSN EN 1996-1-1. V ČR platí dle Národní přílohy

NA.2.12 nejmenší tloušťky nosné stěny 140 mm a 90 mm pro přizdívky.

Minimální plocha příčného řezu nosné stěny musí být alespoň

0,04 m 2 po odečtení ploch drážek a výklenků.

Předem zhotovená výztuž do ložných spár musí vyhovovat ustanovení

ČSN EN 845-3. Ztužující stěny mají mít délku rovnou nejméně

1/5 světlé výšky podlaží a tloušťku rovnou nejméně 0,3násobku

tloušťky vyztužované stěny.

Maltu je třeba volit podle podmínek prostředí a podle specifikace

zdicích prvků dle normy ČSN EN 1996-2 Příloha B. Malty pro zdění

musí vyhovovat ČSN EN 998-2, vhodnost použitých malt udává

výrobce.

Pomocné a upevňovací prvky musí být odolné vůči korozi v prostředí,

kde jsou použity. ČSN EN 1996-2 Příloha C obsahuje doporučení

týkající se materiálů a systémů ochrany proti korozi v závislosti na

třídách prostředí.

Zdivo musí být navrženo tak, aby byla umožněna jeho dilatace

a aby požadavky kladené na zdivo nebyly těmito dilatacemi nepříznivě

ovlivněny. Spoj křižujících se stěn s rozdílným deformačním

chováním má být schopen přizpůsobit se jakémukoliv výslednému

přetvoření. Stěnové spony, které umožňují pohyb, mají být použity

tam, kde je požadováno přizpůsobení relativním pohybům v rovině

mezi vrstvami nebo mezi zdivem a ostatními konstrukcemi. Dilatační

spáry se mají navrhovat tak, aby se v co největší míře omezil vznik

trhlin, boulení nebo aby nedošlo ke zkroucení. Všechny dilatační

spáry mají procházet celou tloušťkou konstrukce stěny a přes veškeré

povrchové úpravy. V obvodových stěnách musí být navrženy dilatační

spáry s ohledem na bezpečný odtok vody bez poškození zdiva a jeho

průsaku. Maximální vodorovná vzdálenost mezi svislými dilatačními

spárami se může zvýšit vložením výztuže do ložných spár. Největší

doporučená vodorovná vzdálenost l m

mezi svislými dilatačními spárami

u nevyztuženého nosného zdiva je 6 m.

Tepelně technické vlastnosti

Vnější stěny se navrhují s ohledem na tepelně technické vlastnosti budov,

zejména v souvislosti s úsporou energií na vytápění, dle normy

ČSN 73 0540-2:2007 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky.

Aby vnější konstrukce těmto požadavkům vyhovovaly a jako celek

tvořily obálku budovy, je nutné správně navrhnout jejich napojení.

Popis konstrukce

Stěna vnější – těžká

konstrukce

Stěna vnější z částečně

vytápěného

prostoru k venkovnímu

prostředí

Stěna mezi sousedními

budovami

Tloušťka

stěny

Součinitel prostupu tepla U N,20

[W/(m 2 .K)]

Požadované

hodnoty

Doporučené

hodnoty

0,38 0,25

0,75 0,50

1,05 0,70

▲ Tab. 2. Normové hodnoty součinitele prostupu tepla U N,20

vnějších stěn budov

s převažující návrhovou teplotou θim = 20 °C podle ČSN 72 0540-2:2007

Liatherm

365 (4 MPa)

Liapor 365

SL (2 MPa)

Liathetrm

425 (2 MPa)

λ 10,dry

[W/(m.K]

U

[W/(m 2 .K)]

R

[m 2 .K/W]

365 0,155 0,36 2,78

365 0,094 0,23 4,27

425 0,127 0,27 3,70

▲ Tab. 3. Tepelně technické vlastnosti obvodových stěn z tvarovek Liapor bez

přidaného kontaktního zateplení. Vyhovující normě ČSN 73 0540-2:2007.

Pozn.: Výpočty jsou provedeny při vnitřní jednovrstvé omítce tloušťce

15 mm s hodnotou tepelné vodivosti λ = 0,25 W/(m.K) a vnější omítce

tepelně izolační o tloušťce 25 mm s hodnotou tepelné vodivosti

λ = 0,1 W/(m.K). Zděno na maltu Thermovit.

Akustické vlastnosti

Ochranu před negativním účinkem hluku a vibrací stanovuje nařízení

vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky

hluku a vibrací. V tomto nařízení jsou stanoveny nepřekročitelné

hygienické imisní limity hluku a vibrací na pracovištích, stavbách pro

bydlení, stavbách občanského vybavení a ve venkovním prostoru

a dále způsob jejich měření a vyhodnocení. Dle vyhlášky Ministerstva

pro místní rozvoj ČR č. 137/1998 Sb., o obecných technických

požadavcích na výstavbu, musí dle § 25 stavba odolávat působení

vlivu hluku a vibrací, přičemž musí být splněny všechny limitní

stavebnictví 06–07/09

37


Č. Hlučný prostor vysílací

ČSN 73 0532

R´w, D nT,w

[dB]

R w

[dB]

R´w

[dB]

A. Bytové domy (kromě rodinných domů) – Jedna obytná místnost vícepokojového bytu

1

Všechny ostatní místnosti téhož bytu, pokud nejsou funkční

součástí chráněného prostoru

B. Bytové domy – Byt

2 Všechny místnosti druhých bytů 52

3

Veřejně používané prostory domu (schodiště, chodby,

terasy, …)

4 Veřejně nepoužívané prostory domu (půdy, sklep, …) 47

42

52

Stěny

Poznámka

Liapor

48 46 Liapor M115

54 52 Liapor M175

50 48 Liapor R195

54 52 Liapor M175

55 53 Liapor M240 (12 MPa)

56 54 Liapor M300 (12 MPa)

60 57

Liapor M115 – 40mm vzduchová dutina –

Liapor M115

54 52 Liapor M175

55 53 Liapor M240 (12 MPa)

56 54 Liapor M300 (12 MPa)

60 57

Liapor M115 – 40mm vzduchová dutina –

Liapor M115

54 52 Liapor M175

55 53 Liapor M240 (12 MPa)

50 48 Liapor R195

▲ Tab. 4. Požadavky na zvukovou izolaci mezi místnostmi v budovách podle ČSN 73 0532 (vzhledem k velkému rozsahu jsoou hodnoty uvedeny jen pro

nejčastěji se vyskytující aplikace v kategorii A a B)

▼ Hudební divadlo Karlín v Praze (pohledové zdivo Liapor v baletním sále)

▼ Rezidence Vyhlídka Karlovy Vary (obvodový plášť – Liapor M 300; mezibytové

stěny – Liapor M 240; příčky – Liapor M 115, M 175, PS 70)

38 stavebnictví 06–07/09


hodnoty výše uvedeného nařízení vlády 148/2006 Sb. Dle § 31

a § 32 musí stěny, příčky a stropy splňovat požadavky stavební

akustiky na vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost danou normovými

hodnotami.

Neprůzvučností stavební konstrukce se rozumí schopnost konstrukce

přenášet zvukovou energii v zeslabené míře. Pro snížení míry šíření hluku

z venkovního prostředí do vnitřních prostorů stavebních konstrukcí (i naopak)

a dále pro omezení šíření hluku mezi vnitřními chráněnými prostorami je

nutné, aby tyto konstrukce splňovaly základní zvukoizolační požadavky,

které jsou stanoveny v ČSN 73 0532 „Akustika – Ochrana proti hluku v budovách

a související akustické vlastnosti stavebních výrobků – Požadavky,

a to s ohledem na funkci místností a hlučnost sousedního prostředí.

V případě svislých zděných konstrukcí se jedná o požadavek minimální

hodnoty vážené stavební neprůzvučnosti R´w (nebo váženého normalizovaného

rozdílu hladin D nT,w

). Vážená stavební neprůzvučnost R´w

se dále stanoví jako rozdíl laboratorní neprůzvučnosti R w

(je stanovena

laboratorně na fragmentu zdiva) a korekce C (faktor přizpůsobení

spektru), která je většinou rovna u jednovrstvých homogenních konstrukcí

hodnotě 2 dB (u složených konstrukcí se přesněji stanovuje

výpočtem). V tabulce 4 jsou uvedeny limitní hodnoty podle normy

ČSN 73 0532 a typy tvárnic Liapor, které tyto požadavky splňují.

Základní zásady provádění

Při provádění zdiva z tvarovek Liapor je doporučeno dodržovat zásady

ČSN EN 1996-1-1, část 1-1: Obecná pravidla pro vyztužené a nevyztužené

zděné konstrukce, ČSN EN 1996-2, část 2: Volba materiálů,

konstruování a provádění zdiva a souvisejících norem. Tato norma je

doporučena pro veškeré druhy zdicích materiálů používaných v ČR.

Zásady pro provádění zdiva Liapor na normální i tenké maltové lože se

v některých krocích liší. Konkrétní postupy lze vyžádat u výrobce.

Provádění zdiva ze zdicích prvků Liapor je snadné a rychlé. Použitím

systému pero a drážka na většině typů tvarovek umožňuje přesné

a rychlé zdění a nižší spotřebu malty. Díky doplňkovým prvkům,

jako jsou věncovky, tvarovky U a překlady, je vytvářen jednotný

podklad pro omítky.

Při provádění veškerých stavebních prací je třeba dbát na to, aby

nebyly překročeny povolené odchylky, a musí být kontrolovány

rozměry a rovinnost povrchů. Odchylky dokončených zděných

prvků od jejich zamyšlené polohy nemají přesáhnout hodnoty

uvedené v projektové specifikaci. V případech, kdy projektová

specifikace toto neuvádí, nemají být přesaženy hodnoty uvedené

v ČSN EN 1996-2. ■

Použitá literatura

[1] ČSN EN 771-3:2003/A1:2005 Specifikace zdicích prvků – Část

1: Betonové tvárnice s hutným nebo pórovitým kamenivem

[2] ČSN 73 1101 Navrhování zděných konstrukcí, vč. změn a-9/1982,

b-3/1987, změny 3/1996, změny 4/1998 a změny 5/1999

[3] ČSN EN 1996-1-1:2007/NA:2008 Navrhování zděných konstrukcí

Část 1 – 1: Obecná pravidla pro vyztužené a nevyztužené zděné

konstrukce; vč.

[4] ČSN EN 1996-1-2:2006/NA:2007 Navrhování zděných konstrukcí Část

1 – 1: Obecná pravidla – Navrhování konstrukcí na účinky požáru

[5] ČSN EN 1996-2:2007/NA:2008 Navrhování zděných konstrukcí.

Část 2: Volba materiálů, konstruování a provádění zdiva

[6] ČSN EN 1996-3:2007/NA:2008 Navrhování zděných konstrukcí.

Část 3: Zjednodušené metody výpočtu nevyztužených zděných

konstrukcí

[7] ČSN EN 1745:2004 Zdivo a výrobky pro zdivo – Metody stanovení

návrhových tepelných hodnot

[8] ČSN EN 845-2:2003 Specifikace pro pomocné výrobky pro

zděné konstrukce – Část 2: Překlady

[9] ČSN EN 998-1:2003/opr. 1:2006 Specifikace malt pro zdivo –

Část 1: Malty pro vnitřní a vnější omítky

[10] ČSN EN 998-2:2003 Specifikace malt pro zdivo – Část 2: Malty

pro zdivo

[11] ČSN EN 1015 Zkušební metody malt pro zdivo – Část 1 až 21

[12] ČSN EN 13914-1:2006 Navrhování, příprava a provádění vnějších

a vnitřních omítek - Část 1: Vnější omítky

[13] ČSN 732310 Provádění zděných konstrukcí vč. změny Z1:2007

[14] ČSN EN 1990:2004/NA ed. A:2004/A1:2007/NA, ed. A opr.

1:2007/opr. 1:2007/opr. 2:2008 Eurokód: Zásady navrhování

konstrukcí

[15] ČSN 730035 Zatížení stavebních konstrukcí vč. změn a:1991;

Z2:1994; Z3:2006

[16] ČSN EN 1991-1-1:2004/NA, ed. A:2004, Eurokód 1: Zatížení

konstrukcí – Část 1-1: Obecná zatížení – Objemové tíhy, vlastní

tíha a užitná zatížení pozemních staveb

[17] ČSN EN 1991-1-2 až 1-7 Zásady navrhování a zatížení konstrukcí –

Část 1–2 až 1–7: Zatížení konstrukcí

[18] ČSN 73 0540-1:2005 Tepelná ochrana budov – Část 1: Terminologie

[19] ČSN 73 0540-2:2007 Tepelná ochrana budov – Část 1: Požadavky

[20] ČSN 73 0540-3:2005 Tepelná ochrana budov – Část 1: Návrhové

hodnoty veličin

[21] ČSN 73 0540-4:2005 Tepelná ochrana budov – Část 1: Výpočtové

metody

[22] ČSN 73 0532:2000/Opr. 1:2001/ZA:2005 Ochrana proti hluku

v budovách a související akustické vlastnosti stavebních výrobků –

Požadavky

[23] ČSN 730810:2005 Požární bezpečnost staveb – Společná

ustanovení

[24] ČSN 730821, ed. 2:2007 Požární bezpečnost staveb – Požární

odolnost stavebních konstrukcí

[25] ČSN EN 845-3:2003/A1:2008 Specifikace pro pomocné výrobky

pro zděné konstrukce – Část 3: Výztuž do ložných spár z ocelové

mřížoviny

english synopsis

Design and Implementation of Buildings

of LIAPOR Brick

The article describes the characteristics and performance requirements

specified for aggregate concrete masonry units made from

lightweight aggregates for which the main intended uses are common,

facing or exposed masonry in loadbearing or non-loadbearing

building and civil engineering applications. This type of masonry

units has tolerance category D1 and D4 according to the standard

ČSN EN 771-3 and is called Liapor.

klíčová slova:

norma ČSN EN 771-3; zdivo s využitím lehkého kameniva na bázi

expandovaného jílu; zdící prvky kategorie I

keywords:

standard ČSN EN 771-3; light-weight expanded clay aggregate

masonry units; category I masonry units

odborné posouzení článku:

doc. Ing. Jaromír K. Klouda, CSc., EUR ing,

ředitel úseku VVI v TZÚS Praha s.p. Předseda Technické

normalizační komise TNK 37 (Zděné konstrukce)

stavebnictví 06–07/09

39


zděné a smíšené konstrukce

text: Milan Richter foto: archiv VELOX MIKULOV s.r.o.

▲ Stavební systém VELOX je nejpoužívanější variantou ztraceného tepelně izolačního bednění nosných svislých a vodorovných konstrukcí

Stavební systémy VELOX

Milan Richter (*1953)

Vystudoval SPŠS v Lipníku nad

Bečvou 1972, je majitelem firmy VE-

LOX MIKULOV s.r.o. Se systémem

VELOX pracuje od roku 1991. Školí

projektanty a stavební firmy v ČR.

Zavedl VELOX také na Slovensku

a Španělsku.

E-mail: velox@veloxmikulov.cz

Stavební systém má široké použití pro různé druhy staveb, uplatňuje

se také u atypických konstrukcí rozličných dispozic a tvarů. Hodí se

jak pro výstavbu rodinných a bytových domů, tak pro prostorově

i výškově náročné stavby občanského vybavení, průmyslové i zemědělské

stavby. Systém je možné použít také pro nástavby domů,

lehké stavby i vestavby všeho druhu. Masivní a stabilní monolitická

konstrukce rozšiřuje také možnosti použití pro oblasti se zakládáním

v málo únosných zeminách, se zvýšeným nebezpečím sedání, zemětřesení

nebo s jinak geologicky náročnými podmínkami. Výstavba

▼ Obr. 2. Základním produktem stavebního systému VELOX je štěpkocementová

deska o rozměru 2000x500x25–100 mm, která je vyrobena z dřevité

štěpky, cementu a vodního skla, případně barviva

Stavební systém VELOX je nejpoužívanější variantou

ztraceného tepelně izolačního bednění

nosných svislých a vodorovných konstrukcí.

Železobetonový žebírkový strop je možné

uplatnit na nosné zdivo z libovolných materiálů

nebo při rekonstrukci stávajících objektů,

kde dochází k výměně stropu nebo zvýšení

únosnosti původní stropní konstrukce.

40 stavebnictví 06–07/09


systému VELOX je hospodárná a rychlá. Veškeré konstrukce vykazují

vysokou protipožární odolnost a zdravotní a hygienickou nezávadnost.

Systém se vyznačuje také vysokým stupněm vzduchové neprůzvučnosti

(až 57 dB).

Stavební systém

Základním produktem stavebního systému VELOX je štěpkocementová

deska o rozměru 2000x500x25–100 mm, která je vyrobena

z dřevité štěpky, cementu a vodního skla, případně barviva. Protože

se jedná o ztracené tepelně izolační bednění, umožňuje tento

systém architektům a projektantům navrhovat stavby libovolných

tvarů a parametrů.

Poréznost desek zajišťuje kvalitní spojení s betonovým jádrem, maltou

a lepicími tmely na bázi cementu. Díky rozměrové přesnosti desek

se dosahuje při výstavbě vysoké přesnosti a kolmosti staveb, čímž

dochází k výrazné úspoře omítkových hmot. Tloušťka betonového

jádra je volitelná od 120 mm, tloušťka tepelné izolace z různých izolačních

materiálů se rovněž navrhuje podle typu stavby – ze systému

je tedy možné stavět také domy nízkoenergetické a pasivní, a to jak

rodinné, tak bytové.

Obvodové stěny

Obvodová stěna o skladbě například: deska WS tl. 35 mm, polystyren

tl. 120 mm, beton tl. 150 mm a deska WS tl. 35 mm má součinitel

prostupu tepla U=0,24 W/m 2 K. Při tloušťce polystyrenu 200 mm

je součinitel prostupu tepla U=0,16 W/m 2 K. Pokud je ve skladbě

stěny použit šedý stabilizovaný polystyren s přídavkem grafitu, je

při tloušťce izolantu 200 mm dosaženo součinitele prostupu tepla

U=0,14 W/ m 2 K. Tyto hodnoty překračují požadavky na nízkoenergetické

i pasivní domy.

Vnitřní nosná stěna ve skladbě: deska WSD tl. 35 mm, beton

tl. 180 mm a deska WSD tl. 35 mm, tedy stěna o celkové tloušťce

250 mm, unese u běžných obytných budov až osm podlaží bez

dodatečné výztuže.

Stropní spona

zajištěná hřebíky

Oboustranná

spona

Jednostranná

spona

Deska s tepelnou

izolací

VELOX WS–EPS

Hřebíky

Armatura překladu

Deska s tepelnou

izolací

VELOX WS–EPS

Tepelně izolační

sklo

Stropní nosník

Okenní otvor

▲ Stavební systém VELOX – schematický řez konstrukcí

PODKROVÍ

Deska VELOX WSD

Věncová armatura

Okrajové pruhy

PŘÍZEMÍ

Okenní otvor

Nosné betonové jádro

Stropní prvek

SUTERÉN

Příčný řez

stropními prvky

Atypické spony

pro bednění základů

Složení stěny

Tepelný odpor

R [m 2 /KW]

Hmotnost konstrukce

[m 2 ]

Index zvukové neprůzvučnosti

(s omítkou) R w

[dB]

GT 30 WS 50/beton215/WSD 35 0,913 557 64

TT 30 WS 35/beton230/WSD 35 0,704 584 63

TT 25 WS 35/beton180/WSD 35 0,630 479 60

▲ Tab. 1. Stěny se speciálním použitím

▼ Tab. 2. Maximální světlé rozpětí stropů při standardním zatížení

Výška tvarovky + bet. deska [mm] Výška stropu [mm] Standardní výpočtové zatížení stropů [kN/m 2 ] Max. světlé rozpětí [m]

170 + 50 220 6,99 5,9

220 + 50 270 7,36 6,9

260 + 50 310 7,65 7,7

315 + 50 365 8,04 8,6

350 + 50 400 8,32 9,6

400 + 50 450 8,69 10,2

500 + 50 550 9,48 11,2

575 + 50 625 10,09 12,0

stavebnictví 06–07/09

41


▲ Systém VELOX před betonáží

▲ Součástí stavby může být monolitické schodiště

Stavební systém nabízí integrovanou tepelnou ochranu stěn i stropů

bez tepelných mostů. Vnější strana stěn s vysokým tepelným odporem

zabraňuje průchodu chladu do stěny, a tím jejímu prochlazování.

Na druhé straně betonové jádro s vysokou tepelnou akumulací vrací

v noci zpět do místnosti teplo, které se v něm nashromáždilo přes

den.

Stropní žebírková monolitická konstrukce

▲ Bytový dům postavený na sloupech s dokončeným systémem VELOX

Stropní žebírková monolitická konstrukce VELOX se vyznačuje vysokou

pevností, variabilitou a výbornou zvukovou izolací. Je tvořena

kombinací štěpkocementové desky a betonu. Stropy je možné navrhovat

s různou výztuží a množstvím betonu tak, aby bylo dosaženo

požadované pevnosti a únosnosti jakýchkoliv atypických konstrukcí.

Ve standardních rozměrech stropních prvků lze ukládat stropy až do

světlého rozpětí nosných stěn 12 m. Při výrobě deseti různých délek

▼ Tab. 3. Vlastnosti stěnových konstrukcí

[

]

[ ] [ ]

[

]

42 stavebnictví 06–07/09


▲ Bytový dům s užitnými prostory v přízemí, Brno

a dvou šířek stropních dílců je možné použití stropů nad místností

bez omezení rozměrovými moduly.

Montáž

Po sestavení základní řady desek, které se uloží pomocí jednostranných

spon na základovou desku, se na jejich horní hranu nasadí

oboustranné spony. Mezi desky se vloží stěnové výztuhy, které probíhají

přes celou výšku podlaží a zaručují svislost stěn při provádění

stavby. Po vyrovnání stěnových výztuh se vybetonuje celá základní

řada bednění do výše cca 400 mm. Montáž obvodových i vnitřních

nosných stěn se provádí současně. Ukládáním dalších vrstev na

základní řadu desek se smontuje stěna až po strop. Ostění oken

a dveří je tvořeno okrajovými pruhy.

Technologie stavebního systému VELOX dovoluje značné prostorové

ztvárnění budov, neboť se snadno přizpůsobuje členitým půdorysům

(oblouky, zalomené hrany) a tvarům (obloukové překlady

otvorů), vytváření balkonů, lodžií, ustupujících pater apod. Systém

řeší stropní konstrukci metodou ztraceného bednění pro žebírkový

strop. Prefabrikované stropní prvky výšky 170 až 575 mm pro rozpětí

až 12 m jsou lehké, montáž se provádí ručně. Prvky se osadí

na vnitřní plášť stěny a na jednoduché podepření obvykle po dvou

metrech. Rovněž stropní armatura je typová, vkládá se do mezery

mezi stropní prvky, široké 120 mm. V místě styků stěn a stropů se

po celém obvodu konstrukce uloží ztužující věncová armatura. Tím

je celé podlaží připraveno k betonáži.

Následným zmonolitněním betonovou směsí vznikne žebírkový

strop. Betonáž se provádí pomocí čerpadla na beton nebo jeřábem.

Alternativně je možné betonovat po jednotlivých řadách desek. Výše

popsaným postupem pokračuje stavba až po střechu.

Prostupy bedněním, instalační šachty a drážky se montují průběžně.

U vybudovaných výklenků pro topná tělesa zůstává tepelný odpor

zachován. Pro elektroinstalaci je možné drážky v deskách VELOX

velmi jednoduše vyfrézovat (desky přebírají vlastnosti dřeva, jenž

tvoří 89 % jejich celkového objemu). Snadná opracovatelnost desek

také umožňuje navrhnout libovolné tvary konstrukcí bez modulových,

pravoúhlých a jiných omezení. ■

english synopsis

VELOX Building Systems

The VELOX building system is one of the most frequently used variants

of thermally insulating leave-in-place formwork for vertical and

horizontal load-bearing constructions. Reinforced concrete rib ceiling

may be supported by load-bearing walls of any materials or may be

used for reconstruction of existing buildings where the ceiling needs

to be replaced or the load-bearing capacity of the existing ceiling

construction needs to be increased. The basic component of the

VELOX building system is the chip and cement board with the size

of 2000 by 500 by 25-100 mm, made of cloven timber, cement and

water glass, or colour if needed. The porosity of the boards provides

for their good connection to the concrete core, the mortar and the

adhesive cement-based putties. The thickness of the concrete core

may range from 120 mm up, and also the thickness of the thermal

insulation of various insulating materials is designed on the basis of

the building type.

klíčová slova:

stavební systémy VELOX, ztracené tepelně izolační bednění nosných

svislých a vodorovných konstrukcí, železobetonový žebírkový

strop, štěpkocementová deska, jádro betonové

keywords:

VELOX building systems, thermally insulating left-in-place formwork

for vertical and horizontal constructions, reinforced concrete rib

ceiling, chip and cement board, concrete core

odborné posouzení článku:

doc. Ing. Jaromír K. Klouda, CSc., EUR ing,

ředitel úseku VVI v TZÚS Praha s.p. Předseda Technické

normalizační komise TNK 37 (Zděné konstrukce)

stavebnictví 06–07/09

43


zděné a smíšené konstrukce

text: Martin Konečný foto: archiv firmy Kalksandstein CZ s.r.o.

▲ KS-QUADRO – strojní zdění, Norimberk 2008

Navrhování a realizace z vápenopískového

zdiva KS-QUADRO, strojní zdění v ČR

Ing. Martin Konečný (*1974)

Vystudoval FSv ČVUT Praha, obor

Pozemní stavby. V letech 1999–2002

působil u společnosti Hasit, šumavské

vápenice a omítkárny a.s. Poté pracoval

jako projektant, technolog u společnosti

Pegisan s.r.o. Od roku 2006 je majitelem

a jednatelem firmy Kalksandstein CZ

s.r.o., spolupracuje s firmou Zapf-Daigfuss

GmbH. Je autorizovaným inženýrem

v oborech diagnostika a zkoušení staveb,

pozemní stavby.

E-mail: konecny@kalksandstein.cz

KS-QUADRO je moderní vápenopískový zdicí

systém. Základní bloky pro zdění o rozměrech

0,5x0,5 m dosahují hmotnosti od 80 kg výše

a je nutné je zdít pomocí osazovacího přístroje.

Historie

Výrobní postup, při kterém je vápenopísková cihla vytvrzována

pod tlakem pomocí vodní páry, byl v Německu patentován

v roce 1880. První průmyslová výroba tohoto „bílého

kamene“ pak začala v roce 1894. V Bavorsku je nejstarším

a dosud největším výrobcem firma Zapf, která produkuje

vápenopískové cihly a bloky dodnes. Tradičními zeměmi, kde

se v současnosti velkou měrou výstavba z vápenopískových

cihel realizuje, jsou Německo, Holandsko, Švýcarsko, ale také

Rusko a Pobaltské státy.

V Čechách se z tehdy nového materiálu velmi rozsáhle stavělo

již na počátku 19. století (například kostel Nejsvětější Trojice

v Mešně na Rokycansku byl vysvěcen v roce 1901).

První vápenopískové cihelny na českém území vznikaly okolo

roku 1910. Ve větší míře se tyto materiály uplatňovaly mezi

světovými válkami. Po druhé světové válce se produkovaly

pouze malé formáty cihel pro elektroskříňky, zahradní zídky,

komíny apod. K rozvoji vápenopískových cihel jako hlavního

konstrukčního systému v ČR dochází až v 21. století.

44 stavebnictví 06–07/09


Vlastnosti

Vápenopískové zdivo je ekologický materiál složený z vápna, písku

a vody. Spotřeba primární energie na jeho výrobu je 191 kWh/t. Zdivo

dosahuje zejména vysoké pevnosti v tlaku. Aplikováním velmi štíhlých

konstrukcí je možné dosahovat úspory na obytné a užitné ploše

cca 5–10 %. Vápenopískové stěny mají také velmi dobré akustické

vlastnosti, proto jsou zejména v zahraničí hojně používány a ceněny

při výstavbě bytových domů, hotelů, v průmyslu apod. V Německu

je z těchto cihel postaveno téměř 40 % pasivních domů. Tyto stavby

využívají vysoké akumulace vápenopískových cihel k dosahování

výborné letní stability bez přehřívání staveb. Štíhlá konstrukce vnitřní

vrstvy obvodové stěny jako nosného prvku je u těchto budov masivně

zateplena až cca 300 mm izolantu. I v České republice to umožňuje

dimenzovat velká jižní okna, aniž by se stavba přehřívala. Využijí se

tak i solární zisky.

▲ Řešení dilatací stropních konstrukcí z hlediska účinků objemových změn

a dotvarování zdiva

Navrhování vápenopískového zdiva

Zabývat se návrhem vápenopískových zděných konstrukcí v současnosti

umožňuje technická norma ČSN EN 771-2:2004. V soustavě

evropských norem lze vápenopískové zdivo navrhovat na základě

Eurokódu 6, kde jsou vápenopískové zdicí výrobky jednoznačně

popsány včetně jejich kategorizace při navrhování zdiva (stejně lze

vyčíst jednotlivé případy navrhování tohoto zdiva na obyčejnou či

tenkovrstvou maltu) a na základě podkladů od výrobce vápenopískových

bloků (zejména stanovení normalizované pevnosti. Dle původní

ČSN 731101 (zatím ještě také platné) je správné navrhování zdiva na

tenkovrstvou maltu velmi obtížné.

Konstrukční zásady

Vápenopískové zdivo dosahuje, na rozdíl od jiných druhů zdiva,

zejména z páleného cihelného střepu, obdobného smrštění jako

beton. Mezi hlavní konstrukční zásady tedy patří také řešení účinků.

Napojování kolmých stěn se provádí většinou dodatečně (tzv.

Stumpfstoßtechnik), pomocí nerezových kotev, přičemž vznikají

souvislé svislé spáry mezi napojenými stěnami. V České republice

obvyklé provazování zdiva (tzv. „šmorcování“ jednotlivých bloků)

může mít v případě vápenopískového zdiva, zejména u vícepodlažních

budov, za následek vznik trhlin. Účinky rozdílného svislého

zatížení stěn, včetně účinků dotvarování zdiva, je nutné vyřešit již

v projektové dokumentaci [7].

KS-QUADRO, strojní zdění

Bloky velikosti 0,5x0,5 m jsou v systému doplněny bloky velikostí ½,

¼, ¾ a tvoří tak celý velmi přesný stavebnicový systém. Tloušťka stěn

KS-QUADRO je standardně 115, 150, 175, 200, 240 a 300 mm.

Systém před zděním vyžaduje dokonalou přípravu. Prvním krokem

je přesné plánování zdiva tak, aby nedocházelo k velkým prořezům.

Pro vyzdění každé stěny se připravuje tzv. spárořez (tzv. QUADROplan)

s vyznačením, jak budou jednotlivé bloky osazeny. Ze systému

KS-QUADRO je možné vyzdít jakýkoliv rozměr stěn a otvorů, prořez

činí max. 2 % z celkové plochy.

Dalším krokem je naplánování staveniště, přísun materiálu pro zdění.

Perfektní organizace pak zaručuje vysoké výkony. Strojním zděním

zcela běžně jeden pracovník za dva pracovní dny vyzdí plně naložený

▲ Stumpfstoßtechnik

▼ KS-QUADRO plan

stavebnictví 06–07/09

45


Lidská řeč:

Vážená stavební neprůzvučnost R´w

při šumu pozadí 20 dB při šumu pozadí 30 dB

není slyšet 67 57

je slyšet, ale není rozumět 57 47

je částečně rozumět 52 42

je dobře rozumět 42 32

▲ Tab. 1. Stavební neprůzvučnosti stěny

▲ KS-QUADRO – strojní zdění, Norimberk 2008

Vážená stavební neprůzvučnost R´w [dB] u jednovrstvých

vápenopískových stěn

Tloušťka

Zdivo na normální maltu Zdivo na tenkovrstvou maltu

stěny

Třída měrné hmotnosti Třída měrné hmotnosti

[mm] 1,2 1,4 1,8 2,0 1,2 1,4 1,8 2,0 2,2

Bez omítky nebo jen tenkovrstvá omítka

70 – – – – – – – 40 –

115 – 41 44 44 – 41 44 45 –

150 – – – – – – – 48 –

175 – 46 49 49 – 46 49 50 51

200 – – – – – – – 52 53

240 48 50 53 53 47 49 53 54 55

300 51 53 55 55 50 52 55 57 –

Omítka 2x10 mm

70 – – – – – – – 41 –

115 – 43 45 45 – 42 45 46 –

150 – – 48 48 – – 48 49 –

175 – 47 50 50 – 47 50 51 52

200 – – - - – – – 53 54

240 49 51 53 53 48 50 53 55 56

300 51 53 56 56 51 53 56 57 –

Omítka 2x15 mm

70 – – – – – – – 43 –

115 – 45 47 47 – 44 47 48 –

150 – – 49 49 – – 49 50 –

175 – 48 51 51 - 48 51 52 53

200 – – – – – – – 53 54

240 50 52 54 54 49 51 54 55 56

300 53 54 56 56 52 53 56 58 –

▲ Tab. 2. Stavební neprůzvučnosti u vápenopískových jednovrstvých stěn

Základní sortiment KS-QUADRO E

KS-QUADRO se vyrábí v tloušťkách 115, 150, 175, 200, 240

a 300 mm, každá v různých objemových hmotnostech a pevnostech

od 15 MPa. Systém je doplněn překlady, věncovkami, roletovými

schránkami nad okna a dalším příslušenstvím.

▲ KS-QUADROTHERM – systém stěnového vytápění

kamion, tj. 25 t materiálu. Toto množství je nutné na staveniště pravidelně

dodávat. Z toho důvodu se pro zdění KS-QUADRO nepoužívá

lešení, ale pouze pojízdné schůdky, které se velmi rychle v pracovním

prostoru přesouvají.

Do vápenopískových bloků je možné integrovat rozvody elektřiny,

vody, stěnové vytápění, aniž by bylo nutné provádět

prostupy.

Minijeřáb je při montáži ovládán velmi snadno jedním pracovníkem.

V jedné operaci je možné brát uchopovacími kleštěmi dva bloky KS-

QUADRO najednou a usadit tak 0,5 m 2 zdiva. Výhodou zdění pomocí

osazovacího přístroje je také trvalé dosahování vysokých výkonů

(minimálně normové rychlosti zdění, tj. 4 m 2 zdiva za hodinu).

Hlavní výhody KS-QUADRO E

– nárůst podlahové a užitné plochy díky štíhlým konstrukcím až o 10 %;

– vysoká únosnost zdiva – vyráběné třídy pevnosti min. 15 MPa

a dále pak 20, 25, 30 MPa;

– možnost výstavby vícepodlažních stěnových systémů – bez použití

skeletů;

– díky vysokým objemovým hmotnostem vysoké neprůzvučnosti při

zachování štíhlosti zdiva, požadavek normy ČSN 730532 na neprůzvučnost

mezibytových stěn R´w=52 dB splňuje KS-QUADRO již

od 200 mm tloušťky stěny (viz tab. 1);

– vysoká objemová hmotnost zabezpečuje také vysokou akumulaci,

až několikanásobnou oproti jiným zdicím materiálům. To zaručuje

vysokou letní stabilitu vápenopískových objektů, využívanou zejména

u pasivních domů;

– vysoká rychlost strojního zdění – rychlost zdění od 4m 2 /hod.

v libovolné tloušťce;

46 stavebnictví 06–07/09


▲ Vápenopískový pasivní dům

– možnost integrování stěnového vytápění – systém KS-QUADRO-

THERM, možnost integrování elektroinstalace – systém KS-QUA-

DRO E bez sekání drážek;

– přesnost zdiva umožňuje použití tenkovrstvých omítek;

– vysoké objemové hmotnosti (KS-QUADRO se vyrábí v objemových

hmotnostech 1800 kg/m 3 , 2000 kg/m 3 a 2200 kg/m 3 ) zaručují také

ochranu lidí proti elektrosmogu;

– velmi nízká spotřeba primární energie na výrobu vápenopískového

materiálu 191 kWh/t činí z tohoto materiálu velmi ekologickou

stavební hmotu, která šetří životní prostředí.

Akustické vlastnosti vápenopískových stěn

Důležitost vysoké neprůzvučnosti dělicích konstrukcí demonstruje

tabulka 1. ■

Použitá literatura

[1] ČSN 73110: Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí

[2] ČSN EN 771-2

[3] DIN 106

[4] Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí

[5] Zrušené ČSN 722632-1,2,3

[6] Rich, H.: Kalksandstein. Die Mauerfiebel, KS-Info GmbH, 7. Auflage 2004

[7] Bundesverband Kalksandsteinindustrie e.V., Hannover: Kalksandstein.

Planung, Konstruktion, Ausführung, 5. Auflage, 2009

[8] Bundesverband Kalksandsteinindustrie e.V., Hannover: Kalksandstein.

Fakten zu Ökobilanz, 2. Auflage, 2004

[9] Kalksandstein. Domovské stránky: www.kalksandstein.cz

[10] Zapf Daigfuss. Domovské stránky: www.zapf-ks.de

[11] Bundesverband Kalksandsteinindustrie e.V. Domovské stránky:

www.kalksandstein.de

[12] KS-QUADRO: Domovské stránky: www.ks-quadro.de

[13] Passivhausinstitut Darmstadt: Domovské stránky: www.passiv.de,

www.passivhausprojekte.de

[14] Fotoarchiv Kalksandstein CZ s.r.o.

english synopsis

Design and Implementation of Lime-Sand Masonry

KS-QUADRO, Machine Bricklaying in Czech Republic

KS-QUADRO is a modern lime-sand masonry system. The basic

brick with the size of 0.5 by 0.5 m with the weight of 80 kg up must

be applied with a fixation device. The lime-sand product shows

shrinkage similar to concrete, unlike the other types of masonry products,

such as fired brick, or porous concrete. The main construction

principles therefore include solution of share adjustment.

klíčová slova:

vápenopískové zdivo KS-QUADRO, strojní zdění, QUADROplan,

systém stěnového vytápění KS-QUADROTHERM

keywords:

lime-sand brick KS-QUADRO, machine bricklaying, QUADRO plan,

wall heating system KS-QUADROTHERM

odborné posouzení článku:

doc. Ing. Jaromír K. Klouda, CSc., EUR ing,

ředitel úseku VVI v TZÚS Praha s.p. Předseda Technické

normalizační komise TNK 37 (Zděné konstrukce)

stavebnictví 06–07/09

47


patenty a vynálezy

text: prof. Ing. Václav Rojík, DrSc.

grafické podklady: autor

Záchrana malovaných a jinak výtvarně

pojednaných dřevěných stropů

Při rekonstrukci starých budov je mnohdy

nezbytné provést opravy stropů. Často jsou

v souvislosti s novým užíváním stavby kladeny

dodatečné požadavky také na zvětšení únosnosti

stropních nosníků.

Tyto požadavky jsou řešeny

známými způsoby, například odstraněním

starých stropů a jejich

nahrazením novou konstrukcí,

nabetonováním nových podlah

a zajišťováním jejich spolupůsobení

se stávajícími stropními

nosníky, doplňováním konstrukce

dalšími, nejčastěji ocelovými

nosníky. Tyto nové prvky jsou

přitom namáhány pouze ohybem

a zpravidla se dostávají do nosné

funkce až při přetížení nosníků

stávajících. Zvětšení únosnosti

a tuhosti starých dřevěných

stropů se však dá dosáhnout hospodárným

způsobem a šetrně ke

konstrukci a okolí.

■ Přístup staticko-ekonomický

Novou cestou je zvětšení únosnosti

stávajících nosníků jejich

napnutím speciálními ocelovými

příložkami, kdy je dosaženo dokonalého

využití oceli.

■ Přístup ekologický

Řešení spočívá v odhalení trámů

dočasným odstraněním podlahového

souvrství, v napnutí trámů

a ve zpětném navrácení odstraněného

materiálu. Ze staveniště

se odvážejí pouze hnilobou napadené

a jinak poškozené části

stropu a na místo rekonstrukce

se dopraví subtilní krátké ocelové

příložky. Tímto způsobem autor

článku sanoval několik desítek

tisíc metrů čtverečních starých,

nedostatečně únosných a prohnutých

stropů. Postupy soustavně

zdokonaloval a patentoval

poprvé v roce 2001 [1].

■ Přístup památkářský

V poslední době autor postupy

upravil i pro výtvarně pojednané

stropy a řešení přihlásil k patentování

[2]. Úpravy spočívají ve

změně umístění příložek a ve

způsobu napínání.

Dosud se příložky přikládají

k bokům dřevěných trámů. To je

však v případě viditelných trámů

vyloučeno, a proto se příložky

přikládají k trámům shora.

Principy zachraňování

stropu

Ocelová příložka (1) se uloží mezi

zarážky (2), připojené k trámu (3)

poblíž podpor, a to v prohnutém

tvaru (viz obr. 1). Prohnutí se

dosáhne podložením příložky

distančními elementy (4) v poli

a jejím přišroubováním koncovými

vruty (5) k trámu. Po aktivaci

podepření konců příložky vůči

zarážce se odstraní distanční

elementy.

Protože příložka je opřena

o zarážky, vnese se po uvolnění

do příložky první část tlakové

předpínací síly (N 1

). Poté se

příložka přišroubuje uprostřed

pole napřimovacím vrutem (6)

a stabilizačními vruty (7) k trámu.

Napřímením se vnese do příložka

druhá část tlakové přepínací síly N 2

.

▼ Obr. 1. Uspořádání předpínacích prvků. Ocelová příložka (1), zarážky (2), trám(3) distanční elementy (4), koncové vruty (5), napřimovací vrut (6), stabilizační

vruty (7).

g

2

A

1‘

5

7

1

6

1–1‘

N

4

r

3

N.r

1

48

stavebnictví 06–07/09

Mq


Ta se spolu s N 1

přenese prostřednictvím

zarážek do oblasti

trámu mezi zarážkami. Vznikne

zde tahová normálová síla

N = N 1

+ N 2

a ohybový moment

N . r, zmenšující moment M q

od

zatížení q. Dosáhne se tak zmenšení

průhybu a normálového

napětí v trámu na požadované

hodnoty (obr. 2).

Příklad napínání

trámu

Máme dřevěný strop s malovanými

trámy a záklopovými

prvky. Rozpětí trámů je 7,0 m,

dosavadní zatížení 7,0 kN/m, do

budoucna 9,0 kN/m. Trámy tedy

budou namáhány momentem

M q

= 55,0 kNm. Napětí v krajních

vláknech trámu o rozměrech

240x320 mm 2 by tak bylo

13,5 MPa, tedy jedenapůlnásobek

R d

. Průhyb trámu je 52 mm.

Ten je způsoben dotvarováním,

a je tedy zčásti nevratný. Jak se

po zjištění modulu E d

ukázalo,

y rez

= 22 mm.

Při rekonstrukci bude průhyb

zmenšen předepnutím trámu

a dále zvětšením tuhosti trámu

o příspěvek ocelové příložky.

Ta bude po předepnutí spolupůsobit

s dřevěným trámem při

namáhání ohybem od zatížení

užitného a od určité části vlastní

hmotnosti stropu. K předpětí

trámu se použije válcovaného

profilu U č. 80 o délce

4500 mm (obr. 1).

Po odebrání podlahového souvrství

včetně násypu nad trámem

v pruhu širokém cca 0,3 m se ve

vzájemné vzdálenosti 4500 mm

souměrně k ose rozpětí odebere

záklop v šířce 200 mm. Po upravení

horní plochy trámu se do

vybrání dlouhého cca 500 mm

přilepí pomocí lepidla Sikadur

31 CF Normal zarážky z U profilu

dlouhého 500 mm, opatřeného

čelem tlustým 20 mm a zarážky

se přišroubují (obr. 2).

Po uložení příložky U č. 80 opatřené

čely tlustými 10 mm se

kontrolně prohne příložka přes

distanční elementy o výšce

95 mm pomocí vrutů na volných

koncích, kterými se volné konce

přitlačí k záklopu. Při tomto kroku

se vnese do trámu přitížení

vyvolané odporem ohýbaného U

profilu. Poté se mezi čela zarážek

a příložky osadí válcové čepy

a mezi čep a zarážku na jedné

straně se vloží aktivační plech.

Poté se odstraní distanční elementy

a pomocí napřimovacího

vrutu se U profil přitiskne k trámu,

čímž se dosáhne předpětí

v profilu. Výsledná předpínací síla

se prostřednictvím zarážek přenáší

do trámu, který se nadvýší.

Nadvýšení dosáhlo 16 mm, čímž

se ověřilo, že modul pružnosti

dřeva trámu E d

= 11 000 MPa.

Po uvolnění napřimovacích vrutů

se opět příložka prohne přes

distanční elementy, jejichž výška

odpovídá potřebné síle N při

zjištěném E d

. Prohne se tak, aby

po opětovném vložení aktivačních

plechu potřebné tloušťky,

vyjmutí distančních elementů

a definitivním napřímení příložky

pomocí napřimovacího vrutu

a mezilehlých vrutů bylo dosaženo

vypočítaného snížení

napětí v trámu a zmenšení jeho

průhybu. Ve výpočtu se přitom

zohlední vzdálenost příložky od

trámu (tloušťka záklopu), zatížení

trámu v době napínání (míra odstranění

podlahového souvrství)

a další okolnosti.

Výpočet potřebného

předpětí

Předpětí, tj. síla N v příložce,

je jednoznačně dáno výškou

distančních elementů, jimiž se

prohne příložka před jejím definitivním

napřímením a propojením

s trámem.

V předchozím odstavci se uvážilo

proříznutí záklopu pouze pro zarážky

a v místech napřimovacího

vrutu a mezilehlých stabilizačních

vrutů. Zde se potom přilepí zarážky

a dřevěné vložky, zajišťující

budoucí přímý tvar příložky. Tento

stav, na rozdíl od průběžného

proříznutí drážky v celé délce

příložky, je výhodný, protože se

při něm dosáhne zvětšení ramena

r. Důležité pro napínání je též

inzerce

Vaše přání je otcem

naší myšlenky

Naše myšlenky, znalosti a zkušenosti v oboru

ocelových konstrukcí umožňují k Vašim přáním

přistupovat kreativně a zároveň ekonomicky.

Disponujeme rozsáhlým technickým zázemím,

vlastním výrobním závodem a technickou

kontrolou na nejvyšší úrovni.

Spoléhejte na autority a profesionály v oboru.

UNIKÁTNÍ OCELOVÉ KONSTRUKCE

NÁVRH DODÁVKA A MONTÁŽ ŘÍZENÍ STAVEB DIAGNOSTIKA

ČSOB Radlická, Praha Protihluková stěna - II. etapa, Hradec Králové Stanice metra Střížkov, Praha Hangár, letiště Ostrava - Mošnov KO ETU II. - odsíření, Tušimice

SPOLEČNOST

JE ŘÁDNÝM

ČLENEM ČAOK

EXCON, a.s.

Sokolovská 187/203, 190 00 Praha 9

Tel.: +420 244 015 111

Fax: +420 244 015 340

e-mail: excon@excon.cz

www.excon.cz

stavebnictví 06–07/09 49


DETAIL A

1–1‘

Uč. 200

1 1‘

napětí od q

napětí od N(M)

výsledné napětí

240

Uč. 80

lepidlo

320

40 15

▲ Obr. 2. Detail A´. Řez 1-1

▼ Obr. 3. a), b), c). Grafy nadvýšení trámu, resp. normálová síla, resp. prohnutí příložky v závislosti na zatížení p, a to pro podmínku σ o

= R a

nebo pro podmínku σ d

= R d

.

a)

50

σ 0

=R a

σ d

=R d

∆y[mm]

0

p[KN/m]

9

b)

200

σ 0

=R a

c)

ξ[mm]

200

σ 0

=R a

σ d

=R d

N[kN]

0

p[KN/m]

σ d

=R d

0

p[KN/m]

9

zatížení, které právě působí na

strop. Například pro parametry,

uvedené v předchozím odstavci,

platí graf na obr. 3. Je v něm

zakresleno nadvýšení trámu, respektive

normálová síla, respektive

prohnutí příložky v závislosti

na zatížení p, a to pro podmínku

σ o

= R a

nebo pro podmínku

σ d

= R d

. Je z něj patrné, že míra

napínání pružiny je velmi závislá

na zatížení p, které bude přenášet

trám po předpínání. Naopak

nadvýšení trámu je na zatížení

q-p téměř nezávislé. Vždy dojde

k nadvýšení trámu kolem

40 mm, tedy téměř k napřímení,

neboť bez užitného zatížení by se

prohnul o 5 . 4,3 + 22 = 44 mm,

s užitným zatížením o 9 . 4,3 +

22 = 61 mm.

Pokud jde o namáhání konstrukce,

je v konečném stadiu

dosaženo stejného výsledku ve

všech případech zatížení p. Při

malém odebrání podlahového

souvrství se dosáhne větším

prohnutím příložky využití oceli

předpětím, při úplném odebrání

se dosáhne využití oceli větším

spolupůsobením příložky při

přenášení zatížení p. Tyto souvislosti

platí ve většině praktických

případů.

Ani míra prohnutí příložky není

zajímavá. Síla potřebná k prohnutí

je totiž malá – zde P = 15,6 ξ (kg),

kde ξ je udáno v cm.

K normálovému namáhání

trámu v dolních vláknech

σ d

= 4,3 MPa < R d

a v horních

vláknech – 1,7 MPa dochází ve

všech případech zatížení p.

V daném příkladu byla zvolena

příložka U č. 80 (U o

=

11 cm 2 ), pro parametry trámu

a zatížení zřejmě nadbytečná.

Potvrzuje to výpočet napínání:

za předpokladu, že bude ocel

dokonale využita, tj. σ o

= R a

,

vychází využití dřeva na 50 %

(σ d

= 0,5R d

) a naopak – dokonalého

využití dřeva při namáhání

dolních vláken σ d

= R d

se

dosáhne při využití oceli na

50 %. Jestliže se však pro

příložku použije U č. 50 (U o

=

7,12 cm 2 ), stoupne využití na

cca 80 %.

Efektivnost konstrukce závisí

tedy na správné volbě U o

. Pro

podmínku σ o

= R a

a σ d

= R d

vychází

přibližně:

1 q . L 2

U o

= ( – R d

. W d

),

r . R a

8

kde L je rozpětí a W d

průřezový

modul trámu.

Tento vzorec by mohl být použit

pro předběžný návrh příložky.

Závěr

Napínání stropních trámů podle

popsaného návrhu umožňuje

zvětšit únosnost a tuhost

konstrukce bez kontaktu

s podhledem stropu.

Hospodárnost spočívá ve správné

volbě napínací příložky. Rozhodnutí

o režimu napínání bude

potom záviset na tom, zda při

rekonstrukci má být vyměněna

větší část podlahy, nebo půjde

o snahu co nejméně zasahovat

do konstrukce stropu. ■

Použitá literatura

[1] Nosník se zvětšenou únosností

– patentová listina

č. 295097 Úřadu průmyslového

vlastnictví, Praha

2001.

[2] Ztužený stropní trám s výtvarně

pojednanými plochami

a způsob ztužení,

ÚPV, patentní přihláška PV

2009-161.

Autor:

prof. Ing. Václav Rojík, DrSc.

50

stavebnictví 06–07/09


ZDicí SYStém LIAPOR

SmYSL pro přesnost ...

Lias Vintířov, lehký stavební materiál, k.s.

357 44 Vintířov, tel.: +420 352 324 444

fax: +420 352 324 499

e-mail: info@liapor.cz

w w w . l i a p o r . c z

Extrémní ticho a tEpLo

• výborná tepelná izolace

• zvuková pohoda 24 hodin denně

• správné vnitřní klima v každém ročním

období

Kalibrované zdivo Liapor

pro přesné zdění

• vyšší produktivita zdění

• úspora zdicí malty = zdění na tenkou

zdicí maltu 2 mm

• zásadní snížení vlhkosti ve zdivu

stavebnictví 06–07/09 51


inzerce

Největší exponát na Stavebních veletrzích Brno

Každý veletrh je přehlídkou toho nejzajímavějšího,

co se v daném oboru dá vidět. Pod

mikroskopem uvidíte detaily nanovláken, na

které si dokonce můžete sáhnout. Vystavovatel

jindy do nekonečna předvádí technologické

detaily motoru, upozorňuje na nový

tvar karoserie automobilu snů, také můžete

na veletrhu vidět komplet turbinu nebo porovnat,

jak pracuje ten či onen počítačový

program. Bývají to předměty od několika

milimetrů až po desítky metrů...

To, co umožňují veletrhy, má své kouzlo

hned v několika směrech. Tkaninu z nanovláken

můžete vzít do ruky a zjistit, jak

dokonale saje vodu nebo jak žádnou nepropouští.

Můžete si sáhnout na turbínu

či si sednout do nového modelu auta. Na

jednom místě v jeden čas můžete porovnat,

zda ten či onen typ produktu je lepší, horší

nebo splňuje víc z požadavků, které od něj

očekáváte.

U Stavebních veletrhů Brno to samozřejmě

také platí. Můžete vidět a osahat si

nové zdící nebo izolační materiály, zkusit

jak fungují nová okna či dveře, zjistit

a porovnat rozdíl mezi vytápěním klasickým

palivem a tepelným čerpadlem či kotlem

na biomasu, nebo se dívat na designové

linie koupelen či sanitární techniky. To

všechno jste si mohli prohlédnout na Stavebních

veletrzích Brno ve dnech 21.–25.

dubna na brněnské výstaviště. Navíc byl

k vidění i absolutně největší výstavní exponát.

Proč největší – S rozměry 90 x 214 m

a přibližně 13 m do výšky totiž jeho objem

představuje více než 332 875 m 3 obestavěného

prostoru. To už se dá mluvit o velikosti

exponátu!!!

No – ano, jde o nový výstavní pavilon

brněnského výstaviště. Ještě při loňském

stavebním veletrhu stál na místě, kde dnes

probíhají poslední dokončovací práce, starý

pavilon a probíhaly demoliční práce.

Dnes, přibližně 20 dní před svým slavnostním

otevřením, se nový pavilon P hrdě hlásí

mezi exponáty. Proč Je to jasné: návštěvníci

ani vystavovatelé stavebních veletrhů

ještě nebudou moci využít jeho výstavních

prostor, bude otevřen až 5. 6. při zahájení

Autosalonu Brno 2009. Přesto i tak měli

návštěvníci možnost na vlastní oči uvidět

to, co dnešní stavební technologie dokáží.

A co víc! Všichni návštěvníci měli možnost

nahlédnout do tohoto již téměř dostaveného

unikátního pavilonu! Skeletová ocelová

konstrukce spolu s příhradovou střechou

jistě zaujmou na první pohled. Na deseti

a půl tisících m 2 čisté výstavní plochy budou

mít budoucí vystavovatelé k dispozici

vše, co se dnes od výstavní plochy očekává

– průběžné kanály pro připojení vody,

odpadu, energie či stlačeného vzduchu

přímo zabudované do vysoce kvalitní betonové

podlahy, strop s výškou až 12 m, na

který lze zavěsit exponáty o hmotnosti až

čtvrt tuny na jeden závěs, k tomu dokonalé

vytápění resp. klimatizace, možnost rozdělení

prostoru na samostatné celky, zázemí

v podobě konferenčních místností, vstupních

foyer, restaurací až do úrovně 2 patra a to

vše v bezbariérovém provedení pomocí výtahů

a travelatorů.

Před necelými 12 měsíci byl poklepán základní

kámen tohoto pavilonu a každý, kdo se na

jeho výstavbě podílel, může o sobě říci, že byl

součástí stavby výstavního exponátu. Vyjmenujme

alespoň některé z realizátorů – STRABAG

a.s. jako lídr sdružení pro jeho výstavbu má na

starost kompletní realizaci. Vítkovice jsou dodavatelem

unikátních konstrukce. Společnost

Přemysl Veselý koordinuje a provádí venkovní

práce tj. areálové rozvody vody, plynu a kanalizace

a dále pak ve spolupráci s STRABAG

a.s. dopravní stavitelsví provádí komunikace

a zpevněné plochy. Společnost Esox Brno

koordinuje a provádí zděné konstrukce východního

vestavku a část západního vestavku.

Firma AZW je dodavatelem elektrických

zařízení. Technickou zajímavostí pavilonu

budou mobilní, nafukovací předělové stěny,

které dokaží jak opticky tak zvukově rozčlenit

prostor haly na samostatné celky. Tak by

ale šlo jít od dodavatelů základů až po ty,

kteří dnes provádějí finální povrchové úpravy.

Každá ze společností použila ty nejlepší

materiály či postupy, aby výsledné dílo bylo

dokonalé. Aby nový pavilon P, stejně jako

jeho starší sousedé na brněnském výstavišti

(někteří v loňském roce oslavili již 80 let své

existence!), sloužil vystavovatelům k prezentaci

jejich výrobků nebo služeb. Vy, návštěvníci

Stavebních veletrhů Brno, asi nehodláte

stavět výstavní pavilon, alespoň ne hned.

I když ale budete jen přestavovat, rekonstruovat

nebo stavět svůj byt nebo dům, určitě

jste našli expozici, která vás na letošním ročníku

stavebních veletrhů zaujala. Navíc zde

získáte ten nejucelenější pohled na to, co

a jak udělat, abyste mohli využít prostředků ze

státních dotací. Už tento posledně jmenovaný

argument sám o sobě stačil, aby si člověk řekl:

stálo za to vydat se do Brna!

Ing. Jana Tyrichová

manažer PR a reklamy

Stavební veletrhy Brno

Tel.: +420 541 152 890

Fax: +420 541 152 889

E-mail: jtyrichova@bvv.cz

www.stavebniveletrhybrno.cz

52

stavebnictví 06–07/09


Baumit

Premium

fasáda

Premium fasáda: systém se špičkovými vlastnostmi

Premium fasáda představuje v současné době optimální variantu mezi ETICS - zateplovacími systémy

značky Baumit. Tento systém nabízí řešení několika zásadních problémů najednou: kotvení do méně

únosných a nerovných podkladů pomocí speciálních kotev Klebeanker, které zároveň snižují riziko vzniku

tepelných mostů; fasádními desky Open reflect vyřeší problém snížené difúze polystyrenu. Omítka Baumit

Nanopor ochrání dokonale povrch fasády proti znečištění.

■ Samočisticí efekt

■ Difúzně otevřený systém

■ Zateplení bez tepelných mostů

Nápady s budoucností

stavebnictví 06–07/09 53


materiály a technologie

text: Ing. Miroslav Viktorín

foto: Promat, s.r.o.

Potrubí pro odvod kouře a tepla

PROMATECT ® – L 500

Prvním nebezpečným faktorem při požáru,

který ohrožuje unikající osoby, jsou zplodiny

hoření a jejich viditelná složka – kouř. Z těchto

důvodů se v posledních letech klade při navrhování

staveb velký důraz na odvod tepla

a kouře z objektů ven, mimo dosah unikajících

osob.

Cílem požárního větrání je

usměrnit tok zplodin a kouře

tak, aby jedovaté zplodiny

neohrožovaly osoby při evakuaci

a umožnily zásah jednotek

hasičského záchranného sboru.

Současně jde o odvedení podstatného

množství tepla mimo

budovu, snížení tepelného namáhání

stavebních konstrukcí

se požární odvětrání navrhuje,

je odvětrávaná sekce. Je to

stavebně vymezený prostor,

vytvořený za účelem zabránění

šíření tepla a kouře mezi

požárními úseky nebo uvnitř

požárního úseku. Každý požární

úsek zahrnuje jednu nebo více

těchto odvětrávaných sekcí.

Požadavky na odvod kouře

▼ Odvod tepla a kouře potrubím PROMATECT ®

a omezení rozsahu hmotných a tepla jsou stanoveny v projektových

▲ Příklad vodorovného potrubí PROMATECT ® – L 500, EI multi

60

škod. Požární větrání může být

přirozené, nucené nebo kombinací

obou způsobů, pokud byl

podrobně posouzen tok plynů.

Požární odvětrání se týká hlavně

prostorů s požárním rizikem

a je zajišťováno samočinným

odvětrávacím zařízením. Kromě

tohoto jsou požárně větrány

i prostory bez požárního rizika,

jako jsou chráněné únikové

cesty či jiné prostory, v nichž

se vznik požáru nepředpokládá.

V tomto případě je cílem

požárního odvětrání zabránit

průniku zplodin hoření a kouře

do těchto prostor. Základní prostorovou

jednotkou, pro kterou

normách řady

ČSN 73 08.

Přirozené i nucené odvody kouře

a tepla mají zařízení na vývody

horkých plynů vně objektu řešené:

■ přímo ve střešní či stropní

nebo v jiné konstrukci (střešní

kouřové klapky, elektrické ventilátory),

aniž by k tomu bylo

třeba potrubních systémů;

■ pomocí potrubních systémů

(dále jen potrubí) popřípadě

šachet, které ústí vně objektu

a slouží pro: jednu nebo více

kouřových sekcí v jednom

požárním úseku, popřípadě

jako pomocné zařízení v jedné

kouřové sekci (sběrné potrubí),

nebo pro více požárních úseků

s jednotlivými kouřovými

sekcemi.

Potrubí pro odvod kouře a tepla

se klasifikuje podle vztahu na

požární úseky.

■ Potrubí pro odvod kouře

a tepla z více požárních úseků se

klasifikuje EI multi

. Podle stupně

požární bezpečnosti požárních

úseků, kterými potrubí prochází,

se stanoví klasifikační třída požární

odolnosti potrubí, a to pro

I. až V. stupeň požární bezpečnosti

EI multi

30, v ostatních případech

EI multi

60.

■ Potrubí pro odvod kouře a tepla

z jednoho požárního úseku, které

však dále vede jinými požárními

úseky, se klasifikuje shodně jako

podle předchozího bodu třídou

EI multi

30 nebo EI multi

60.

■ Potrubí pro odvod kouře a tepla

z jednoho požárního úseku, aniž

by dále prostupovalo jinými požárními

úseky, se musí klasifikovat

podle předpokládané teploty

odváděných horkých plynů do

300 °C jako E 300

single, nebo přes

300 °C jako E 600

single. Za postačující

se považuje třída E 30,

a to bez ohledu na stupeň požární

bezpečnosti požárního úseku,

v němž se potrubí nachází.

Ve všech výše uvedených případech

musí být zajištěna stabilita

těchto potrubí i po vzniku požáru,

a to nejméně po dobu požární

odolnosti potrubí. Jedná se zejména

o stabilitu konstrukcí, na

kterých jsou tato potrubí uchycena,

stabilitu zavěšovacích částí

potrubí apod.

Požární odvětrání je podmíněno

přítokem minimálního

množství vzduchu do kouřové

sekce. Pokud je tento přítok

vzduchu zajišťován potrubím,

navrhuje se podle ČSN 73 0872

jako vzduchotechnické potrubí,

resp. jako potrubí ventilačních

systémů.

Pro výše popsané požadavky na

potrubí pro odvod kouře a tepla

má firma Promat s.r.o. odzkoušené

potrubí s klasifikací EI 60

S 1000 multi pro horizontální

a vertikální potrubí podle článku

7.2 ČSN EN 13501-4. Tato klasifikace

splňuje všechny požadavky

kladené na potrubí multi

pro odvod kouře a tepla z více

požárních úseků.

54

stavebnictví 06–07/09


Potrubí se montuje z protipožárních

desek PROMATECT ® –

L 500, tloušťky 25 mm. Montuje

se jako samonosné (bez vnitřního

plechového potrubí). Maximální

průřez potrubí je 1250x1000 mm.

Maximální přetlak +500 Pa, maximální

podtlak –1000 Pa. Pro dimenzaci

závěsných systémů platí

stejné podmínky jako pro ventilační

potrubí z desek PROMATECT ®

s požární odolností pro namáhání

ohněm z vnější strany.

Při prostupu potrubí přes požárně

dělicí konstrukce musí být tyto

prostupy dotěsněny.

Potrubí pro odvod kouře a tepla

PROMATECT ® je společně s dalšími

komponenty (el. ventilátory,

regulační klapky, kouřová čidla,

napojení na EPS apod.) uceleným

systémem, který patří mezi

tzv. vyhrazená požárně bezpečnostní

zařízení. Pro navrhování,

montáž, provoz, údržbu a kontroly

provozuschopnosti musí být

stanoveny podmínky, uvedené

ve vyhlášce Ministerstva vnitra

ČR č. 246/2001 Sb. o stanovení

podmínek požární bezpečnosti

a výkonu státního požárního

dozoru. ■ ▲ Příklad svislého potrubí PROMATECT ® – L 500, EI multi

30

Technické údaje

hmotnost (pouze obklad) cca13 kg/m 2

tepelný odpor1/ l

0,30 m 2 K/W

vzduchová neprůzvučnost R´w (prostý průchod plochou)

cca 25 dB

1 deska PROMATECT ® -L 500 d=25 mm

2 přířez PROMATECT ® -H (objímka) h=100 mm, d=10 mm

3 lepidlo Promat K34

4 ocelová sponka 63/11.2/1,53 mm rozteč 100 mm

nebo vrut 5,0x80 mm

rozteč 200 mm

5 zavěšení, závitová tyč, připevněná 00 kovové hmoždinky

6 ocelový nosný profil, rozměr stanoven statickým výpočtem

Úřední doklad: Protokol o klasifikaci č. PK4-01-08-901-C-0.

inzerce

Výhody:

Vysoká požární odolnost až EI 90 S

Skryté panty umožňující jednoduché

vysazení křídla dvířek z rámu

Dodávka včetně příslušenství

Jednokřídlá i dvoukřídlá varianta

Různé možnosti provedení

Oblast použití:

Revizní otvory do instalčních

šachet

Revizní otvory do podhledů

Před rozvaděče, plynoměry

v CHÚC

Možnosti provedení:

Různé rozměry

Libovolná barva dle RAL

Provedení pod obklad

Nerezové

Provedení v imitaci dřeva

Promat s.r.o.

V. P. Čkalova 22/784

160 00 Praha 6 – Bubeneč

Telefon: +420 223 334 806

+420 224 390 811

Fax: +420 233 333 576

promat@promatpraha.cz

stavebnictví 06–07/09 55

Revizní dvířka Promat ® , typ S

www.promatpraha.cz


fenomén

text: Jan Táborský

foto: Petr Zázvorka

Kněžice: komplexní energetické řešení

Kněžice leží ve Středočeském kraji, dvacet

kilometrů severovýchodně od Poděbrad. Bez

svých satelitních osad mají 410 stálých obyvatel.

V obci není zaveden zemní plyn, většina

objektů byla ještě nedávno vytápěna uhlím

a dřívím. V obci je pouze dešťová kanalizace,

splašková kanalizace v obci není, domy mají

žumpy a septiky. V katastrálním území obce

Kněžice je celkem 810 ha zemědělské půdy

a 204 ha lesů. Z toho 104 ha zemědělské půdy

patří obci.

Z vlastního rozhodnutí se obci

Kněžice po několikaleté pracné

přípravě a po získání dotace

z evropských fondů podařilo

v roce 2006 nákladem

135 mil. Kč realizovat projekt

s názvem Kněžice – energeticky

soběstačná obec (zkráceně

ESO Kněžice), který se skládá

z bioplynové stanice s kombinovanou

výrobou elektřiny

a tepla, z kotelny na biomasu

a z teplovodního rozvodu centrálního

zásobování teplem v celé

obci. Z uznatelných nákladů projektu

111, 6 mil. Kč bylo 83,7 mil.

zaplaceno z dotace EU a 11,2 mil.

bylo zaplaceno z dotace Státního

fondu životního prostředí ČR.

Zbytek uhradila obec. Protože

však obec Kněžice není plátcem

DPH, tak ve skutečnosti z celkové

investice včetně DPH ve výši

135 mil. zaplatila cca 40 mil.

Celý projekt byl realizován systémem

generální dodávky s řadou

subdodavatelů. Generálním dodavatelem

celého projektu ESO

Kněžice, dodavatelem rozvodu

tepla v obci a dodavatelem budov

pro kotelnu a pro bioplynovou

stanici byla společnost Skanska

CZ. Dodavatelem technologie

bioplynové stanice byla firma

Tomášek Servis. Železobetonové

nádrže bioplynové stanice postavila

společnost Wolf. Technologii

kotelny na biomasu dodala Step

Trutnov. Realizace stavby v Kněžicích

začala na konci roku 2005,

celá soustava je v provozu od

podzimu 2006.

Základní údaje výroby

tepla a elektřiny

Schéma soustavy výroby elektřiny

a tepla v Kněžicích je na

obr. 1. Bioplynová stanice s jednou

kogenerační jednotkou s elektrickým

výkonem 330 kW je

v provozu nepřetržitě a vyrábí

ze zemědělských, z potravinářských

a z dalších materiálů

a odpadů elektřinu na prodej

do elektrizační sítě a teplo pro

vytápění obce. Kotelna na biomasu

se dvěma teplovodními kotli

o celkovém tepelném výkonu

1200 kW je v provozu podle potřeby

pouze v topném období

a dodává teplo v době, kdy by přebytečné

teplo ze samotné bioplynové

stanice nestačilo na vytápění

obce. Kotelna a bioplynová stanice

jsou umístěny v obecním areálu

na severovýchodním okraji obce

a propojeny navzájem teplovodním

potrubím a informační kabeláží.

Připojeny jsou na distribuční elektrizační

síť 22 kV přes trafo 0,4/22 kV.

Bezkanálový rozvod tepla v celé

obci a automatické předávací

stanice tepla v domech zajišťují

celoroční nepřetržitý přenos tepla

z kotelny a z bioplynové stanice do

všech připojených budov v obci.

K soustavě rozvodu tepla je v Kněžicích

připojeno celkem 149

domů, tedy asi 95 % celkové

spotřeby tepla v obci. Celoroční

spotřeba tepla připojených domů

je cca 2000 MWh, neboli 7200

GJ za rok.

Vyráběná elektřina z bioplynové

stanice není na rozdíl od tepla

zavedena přímo do jednotlivých

domů. Domácnosti a místní podniky

nadále odebírají elektřinu od

místně příslušné distribuční společnosti

ČEZ Distribuce. Bioplynová

stanice Kněžice dodá za rok do

této distribuční sítě více elektrické

energie, než celá vesnice a celé

nové zařízení spotřebuje.

Výroba elektřiny v bioplynové

stanici Kněžice byla zatím v dosavadním

běžném roce na úrovni

cca 2400 MWh elektrické energie

za rok a letos se zvýšila až na cca

2600 MWh. Vlastní spotřeba elektřiny

v bioplynové stanici a vlastní

spotřeba kotelny na biomasu

činí přibližně 15 % z této výroby

elektřiny. Čistá dodávka elektřiny

z Kněžic do elektrizační sítě je

v současnosti cca 2200 MWh/

rok. Kněžice se svými 410 obyvateli

vyrábějí průměrně 6 MWh

elektrické energie na občana za

rok a dodávají do elektrizační sítě

za rok průměrně 5 MWh elektřiny

na každého svého občana.

Bioplynová stanice

Bioplynová stanice Kněžice má

jeden anaerobní reaktor – fermentor

– s objemem kalové části cca

2500 m 3 , jeden beztlakový plynojem

na bioplyn s objemem 800 m 3 , homogenizační

jímku s objemem cca

200 m 3 , hygienizační a drticí linku pro

tepelnou hygienizaci a drcení tuhých

rizikových odpadů, dvě uskladňovací

nádrže na vyfermentovaný kal

s celkovým objemem 2x6600 m 3

a jednu pístovou kogenerační jednotku

na bioplyn s elektrickým

výkonem 330 kW a tepelným

výkonem 405 kW. K bioplynové

stanici také patří nová trafostanice

0,4/22 kV. Bioplynová stanice má

dvoustupňové odsiřování surového

bioplynu. První uskladňovací nádrž je

hermeticky uzavřena a bioplyn z této

nádrže se také využívá v kogenerační

jednotce.

Fermentor je vytvořen jako stojatá

železobetonová, tepelně

izolovaná nádoba o průměru 22 m

a s výškou válcové části 10,5 m.

Pod střechou reaktoru nad hladinou

kalu je plynojem z volné

plynotěsné membrány. Obsah

reaktoru se pravidelně promíchává

dvěma vrtulovými míchadly

reaktoru a ohřívá se trvale na

teplotu 40 °C. Kal je ohříván v externím

výměníku tepla, teplem

z kogenerační jednotky.

Hygienizační linka má uzavřený,

tepelně izolovaný, teplou topnou

vodou vytápěný hygienizační tank

s objemem 5 m 3 s míchadlem

a drticí a separační linkou s dvoustupňovým

drcením surovin

a odpadů a s indikací ocelových

předmětů v odpadu.

Homogenizační jímka má uzavíratelnou

násypku a potrubní přípojku

pro příjem pevných a kapalných

surovin a odpadů, odsávání atmosféry

z prostoru pod zastřešením

jímky přes biologický filtr, dopouštění

vody, míchadla a čerpadlo pro

přečerpávání homogenizované

směsi do fermentoru. Čerpadlo

v jímce obsahuje řezací oběžné

kolo pro lepší rozřezání některých

jen posečených zelených surovin.

Uskladňovací nádrže disponují

vlastními míchadly a čerpadly pro

přečerpávání substrátu do transportních

cisteren při vyvážení

substrátu na pole. Uskladňovací

nádrže jsou železobetonové, válcové

stojaté nádoby o průměru

33 m a výšce 8 m.

Fermentor bioplynové stanice

pracuje v mezofilní teplotní oblasti.

Hygienicky nezávadné suroviny

a odpady, jako například prasečí

a slepičí kejda, se zaváží přímo

do homogenizační jímky a po

rozmíchání s ostatním obsahem

jímky se čerpají podle potřeby

do fermentoru. Hygienicky rizikové

odpady, například zbytky

potravin z restaurací, se podle

potřeby na drticí lince rozmělní,

provede se jejich tepelná hygienizace

při teplotě 70 °C po

dobu jedné hodiny a následně

se přepouští do homogenizační

jímky. Denně se do bioplynové

stanice zaváží průměrně 35 až

56

stavebnictví 06–07/09


70 t surovin. Průměrná doba

zdržení ve fermentoru je asi 30 až

70 dní. Ve fermentoru se působením

metanogenních bakterií

z každé tuny vstupních surovin

uvolní asi 40 až 80 m³ bioplynu

a zbytek využitých surovin

odteče do uskladňovací nádrže

jako hnojivo, které je skladováno

v uskladňovacích nádržích. Vznikající

surový bioplyn se hromadí

v plynojemu nad hladinou kalu ve

fermentoru a je odtud plynovým

dmychadlem dopravován ke kogenerační

jednotce.

První stupeň odstraňování H 2

S –

sulfanu ze surového bioplynu (odsiřování

bioplynu) je aerační, druhý

stupeň je absorbční. Za účelem

prvního stupně odsíření je do tohoto

bioplynu v plynojemu trvale přiváděno

nepatrné množství vzduchu

pro sulfanredukující bakterie, které

snižují obsah sulfanu v bioplynu.

Volná síra z jejich činnosti zůstává

v digestátu ve fermentoru. Napůl odsířený

bioplyn z plynojemu prochází

přes druhý stupeň odsíření, přes

absorbér, v němž se obsah sulfanu

v bioplynu sníží až na 20 až 100 mg/

Nm 3 . Odloučená síra ze sulfanu

zůstává na absorpční náplni v absorbéru.

Náplň absorbéru se mění za

novou přibližně v intervalu půl roku.

Stará náplň absorbéru s odloučenou

sírou se zapracovává do kompostu

a využívá jako hnojivo.

Kotelna na biomasu

Kotelna má dva automatické teplovodní

kotle, jeden o výkonu 800 kW

na spalování slámy a jeden o výkonu

400 kW na spalování dřevní štěpky

a podobného dřevního odpadu. Provozní

zásobník slámy na přibližně

8 hodin nepřetržitého automatického

provozu, provozní zásobník štěpky

na více než jednodenní provoz.

Krytý sklad paliva pojme suroviny

na několik týdnů provozu kotelny,

čerpací stanici pro cirkulaci topné

vody v rozvodu v obci, chemickou

úpravnu vody a systém udržování

tlaku vody v soustavě. U kotelny je

instalován tlakový teplovodní akumulátor

tepla s vodním objemem

50 m³. Kotel na slámu s účinností

85 % spaluje slámu zrnin nebo

energetický šťovík v suchém stavu

v balících 0,8x1,2x2,5 m. Kotel při

plném výkonu spálí až 225 kg slámy

za hodinu.

Kotel na štěpku s účinností 84 %

spaluje dřevní štěpku a podobné

palivo a spálí až 170 kg štěpky za

hodinu. Kotle jsou běžně v provozu

pouze v topném období, když teplo

z bioplynové stanice nestačí na pokrytí

potřeby tepla v soustavě CZT.

Přibližně polovinu spalovaného

paliva tvoří méně hodnotná dřevní

štěpka a polovinu sláma a energetický

šťovík. Dřevní štěpku a slámu

obec nakupuje přímo od několika

stálých i nahodilých dodavatelů za

dohodnuté ceny, závislé na kvalitě

a vlhkosti dodaného paliva v přibližné

výši cca 1000 Kč za tunu štěpky

a 1150 Kč za tunu slámy nebo

šťovíku, vše loko výtopna.

Rozvod tepla od kotelny ke všem

připojeným objektům v obci je

proveden bezkanálovým předizolovaným

teplovodním potrubím

v celkové délce cca 6 km. Předávací

stanice v zásobovaných

objektech jsou tlakově nezávislé,

automatické, se stálým informačním

propojením do řídicího

centra celé kněžické soustavy.

Odběratelům v obci se letos

teplo prodává v topné sezóně (od

1. října do 30. dubna) za cenu

270 Kč/GJ včetně DPH, mimo

topnou sezónu za 135 Kč/GJ.

Obvyklým nedostatkem všech

soustav centrálního zásobování

teplem jsou tepelné ztráty potrubí

rozvodu tepla. V Kněžicích

je celková délka teplovodního

rozvodu 6 km a ztráty teplovodu

tam činí téměř 40 % celoroční

dodávky tepla, protože teplovod

je velmí dlouhý a spotřeba tepla

ve vesnici malá. Veškeré celoroční

ztráty teplovodu ovšem kryje

přebytečné teplo z bioplynové

stanice, které by se jinak muselo

odvést do atmosféry. Teplo z bioplynové

stanice dostačuje ještě

v mimotopném období i k pokrytí

celé užitečné spotřeby tepla u odběratelů,

takže kotle na biomasu

v Kněžicích nemusí být od jara do

podzimu vůbec provozovány.

V Kněžicích je celková dodávka

tepla do teplovodu cca 3200 MWh

za rok. Z toho 2000 MWh, tedy

cca 7200 GJ, je užitečná dodávka

odběratelům tepla a 1200 MWh,

tedy cca 38 % z celkové dodávky

jsou ztráty teplovodu. Z celkové

dodávky tepla 3200 MWh za rok

dodá kogenerační jednotka za

rok cca 1600 MWh. 1200 MWh

z toho se spotřebuje na pokrytí

celoročních ztrát teplovodů v soustavě

rozvodu tepla a zbylých

400 MWh se ještě využije užitečně

u odběratelů tepla k ohřevu

teplé vody a k vytápění.

Dodávka vyrobené

elektřiny do sítě

Elektřinu vyrábí z bioplynu kogenerační

jednotka Jenbacher

▼ Obr. 1. Schéma soustavy CZT Kněžice s bioplynovou stanicí

stavebnictví 06–07/09 57


▲ Fermentor bioplynové stanice

▲ Kotel na spalování biomasy

▲ Kogenerační jednotka s elektrickým výkonem 330 kW

JMS 208 GS – B.LC. Pro vlastní

spotřebu celé bioplynové stanice

se využije cca 17 % vyrobené

elektřiny. 83 % z vyrobené elektřiny

je přes trafo 600 kVA dodáváno

do distribuční elektrizační

sítě 22 kV. V současné době je

vyrobená elektřina z bioplynové

stanice Kněžice prodávána firmou

PRE Praha v režimu tzv. zelených

bonusů na základě smlouvy

mezi PRE a Energetikou Kněžice.

V roce 2008 byla celková výroba

elektřiny v bioplynové stanici cca

2380 MWh za rok a dodávka

elektřiny do elektrizační sítě byla

1910 MWh za rok. Přitom v roce

2008 se v létě musela provést

neplánovaná střední oprava kogenerační

jednotky kvůli jejímu

poškození vysokým obsahem

sulfanu v bioplynu. Roční výroba

elektřiny a dodávka elektřiny z bioplynové

stanice do elektrizační

sítě tím byla v roce 2008 snížena

asi o 100 MWh. Bez vynucené

odstávky výroby elektřiny by tedy

v roce 2008 byla 2000 MWh za

rok v původním projektovaném

uspořádání bioplynové stanice.

V roce 2008 bylo provedeno

hermetické zastřešení první

uskladňovací nádrže především

z důvodů snížení zápachu sulfanu

v dodatečně uvolňovaném

malém množství bioplynu z této

nádrže. Bioplyn zpod zastřešení

nádrže se nyní také spaluje

spolu s bioplynem z fermentoru

v kogenerační jednotce a celková

výroba elektřiny se vlivem toho

zvýšila. Nyní je tedy celková

výroba elektřiny v Kněžicích cca

2600 MWh za rok a dodávka

elektřiny do elektrizační sítě je cca

2200 MWh za rok.

Počáteční problémy

V počátečním provozu neobvyklého

zařízení bylo i několik

problémů, které musela obec

i dodavatel řešit více či méně

náročným způsobem. Původní

provedení přikládacích zařízení

kotlů byla náchylná na zpětné

prohořívání paliva. Dodavatel kotlů

v záruční době provedl úpravy

a nyní kotle dosahují projektovaných

parametrů. Závažným problémem

byl ale velký obsah sulfanu

H 2

S v bioplynu. Společnost Energetika

Kněžice, provozovatel

celého systému, z ekonomických

důvodů potřebuje likvidovat v bioplynové

stanici odpady živočišného

původu, na které nebyla

technologie vybavena. Vysoké obsahy

sulfanu v bioplynu poškodily

dva spalinové výměníky i motor

kogenerační jednotky. Instalované

aerační odsíření nestačilo na dostatečné

snížení obsahu sulfanu.

V současné době je nainstalováno

absorpční odsiřování bioplynu jako

druhý stupeň odsíření a obsah

sulfanu v bioplynu je velmi nízký,

asi dvacetkrát nižší, než povolují

provozní předpisy pro kogenerační

jednotku. Absorpční odsiřovací

technologie je navíc plně bezodpadová,

odloučená elementární

síra se i s absorpční náplní na

bázi dřevěných pilin využívá jako

součást hnojiva pro zemědělské

pozemky.

V systému využití tepla v Kněžicích

nebyl původně instalován

akumulátor tepla, na který projekt

nepamatoval a z formálních

a finančních důvodů nebylo možné

ho dodatečně doplnit při

realizaci. Nyní je nainstalován

ke kotelně teplovodní tlakový

akumulátor tepla s objemem

50 m 3 . Tím se v přechodném

a letním období odstranily stavy,

kdy během noci a během poloviny

dne muselo být nevyužité

teplo z kogenerační jednotky

odváděno přídavným chlazením

do vzduchu a ráno a večer se

musely roztápět kotle na biomasu,

protože teplo z kogenerační

jednotky nestačilo pro špičkový

odběr tepla v obci.

Projekt původně rovněž nepředpokládal

tak vysoký podíl biologicky

rozložitelných odpadů

živočišného původu ve vstupních

surovinách bioplynové stanice.

V současném provozu však velký

podíl těchto surovin způsobuje

jednak velký obsah sulfanu v surovém

bioplynu a také nedostatečné

rozložení těchto surovin

v jediném fermentoru bioplynové

stanice. Výsledkem je pokračující

rozklad substrátu a uvolňování

bioplynu s vysokým obsahem

sulfanu ještě v první uskladňovací

nádrži. Při určitém směru

větru se silný zápach sulfanu šířil

i do obce. Obec Kněžice zajistila

dodatečné hermetické zastřešení

první uskladňovací nádrže

a zavedení zachyceného uvolňovaného

bioplynu z nádrže také

ke kogenerační jednotce. Byl tím

vyřešen problém zápachu v okolí

bioplynové stanice a současně

58

stavebnictví 06–07/09


se zvýšilo množství vyrobené

elektrické energie.

Druhý stupeň odsíření bioplynu,

instalaci akumulátoru tepla

a zastřešení první uskladňovací

nádrže připravila, financovala

a řídila sama obec pouze s využitím

spolupráce v některých technických

a ekonomických otázkách

s generálním dodavatelem stavby

a se subdodavateli nových zařízení

a úprav. Všechny tyto úpravy byly

provedeny ve prospěch lepší

ekonomické efektivnosti provozu.

Ve všech těchto případech obec

Kněžice dokázala vybrat takové

technické řešení a takový dodavatelský

model, že dodatečně

vynaložené náklady mají velmi

krátkou dobu návratnosti. Dobře

se přitom osvědčilo přímé jednání

mezi obcí jakožto investorem

a konečným dodavatelem zařízení.

Práce se tím zrychlily, zlevnily,

někdy bylo nalezeno výhodnější

nové řešení nebo výhodnější

způsob realizace. Při spolupráci na

konkrétních praktických aplikacích

se také rychle zvyšuje a dobře se

využívá odborná úroveň všech

zúčastněných. V tomto směru

mají dnes pracovníci Energetiky

Kněžice a další spolupracující

odborníci z řad kněžických občanů

nejvyšší komplexní kvalifikaci

v provozu jejich zařízení, jsou stálými

iniciátory hledání a realizace

výhodnějších způsobů provozu

a nejlepšími oponenty při návrzích

dalšího rozvoje jejich projektu.

inzerce

do distribuční sítě a plynojemu

s objemem až cca 5000 m 3 . To

by si vyžádalo sice přibližně dvojnásobnou

dodatečnou investici na

pořízení než při zvýšení elektrického

výkonu jen na dvojnásobek

dnešního výkonu (cca 600 kW),

ale ekonomická efektivnost takového

řešení by byla podstatně

větší. Kogenerační jednotka by

pak mohla produkovat pološpičkovací

elektřinu pro zájemce

o tuto dražší, obvykle denní elektřinu

a vyprodukovala by této

elektřiny z dvojnásobku zemního

plynu ještě více než dvojnásobné

množství.

V roce 2007 získala obec Kněžice

Evropskou cenu za energetickou

efektivnost – European Energy

Award. Mimo projektu ESO Kněžice

byla přitom oceněna například

i zvýšená efektivita veřejného

osvětlení a vlastní výroba topných

pelet z biomasy v obci. Toto

ocenění Kněžice získaly teprve

jako třetí projekt ze zemí střední

a východní Evropy. V květnu 2009

se stala obec Kněžice za projekt

ESO Kněžice vítězem 18. ročníku

českého kola soutěže Cena zdraví

a bezpečného životního prostředí

v kategorii Environment. ■

Další možný vývoj

projektu Kněžice

Dosavadní dobré zkušenosti

obce Kněžice s provozem

a s ekonomickým přínosem bioplynové

stanice pro obec a současná

nabídka dalších vhodných

biologicky rozložitelných odpadů

i dalších surovin pro výrobu bioplynu

patrně vyústí až do dvojnásobného

zvýšení výroby bioplynu

v Kněžicích. Současně s tím se

v Kněžicích nabízí možnost instalace

kogenerační jednotky až

čtyřikrát většího elektrického výkonu,

než je instalován nyní (tedy

cca 1200 kW nebo i větší), dále

instalace většího transformátoru

pro vyvedení vyrobené elektřiny

Casopis_Stavebnictvi_SME_125x185.indd 2

stavebnictví 06–07/09 59

5/6/09 11:16:44 AM


infoservis

Veletrhy a výstavy

18.–20. 6. 2009

FOR ARCH KARLOVY VARY

2009

18. ročník výstavy

stavebnictví,

stavebních materiálů,

bydlení a vybavení staveb

Karlovy Vary, Nová sportovní

hala Karlovy Vary-Tuhnice

E-mail: rsskv@rsskv.cz

www.vystavy.karlovarska.net

19.–21. 6. 2009

POSTAV DŮM,

ZAŘIĎ BYT PŘEROV

XII. ročník prodejní

a prezentační

Výstavy stavebnictví

a bytového zařízení

Přerov, Výstaviště

Přerov-Kopaniny,

Hala G

E-mail: fuglickova@omnis.cz

27.–29. 6. 2009

INTERSOLAR 2009

Mezinárodní odborný

veletrh pro solární

techniku

Německo, Mnichov,

Neue Messe

E-mail: info@expocs.cz

1.–4. 9. 2009

BUDPRAGRES 2009

Mezinárodní veletrh

stavebnictví, stavebních

materiálů, vnitřní dekorace

a komunálních služeb

Bělorusko, Minsk,

Exhibition Centre

Masherov Ave. 14

www.minskexpo.com

3.–6. 9. 2009

DOMOV A TEPLO 2009

15. výstava bytového vybavení,

nábytku a tepla

Lysá nad Labem, Výstaviště

E-mail: vll@vll.cz

Odborné semináře

a konference

9.–11. 6. 2009

Ekologie a nové stavební hmoty

a výrobky

13. konference VÚSH

Telč, nám. Jana Kypty 74

E-mail: klimesova@vustah.cz

9. 6. 2009

Real Estate Forum

Mezinárodní konference

Brno, Grandhotel, Benešova 18

E-mail:

office@impactcolsulting.org

10.–12. 6. 2009

AutoCAD středně pokročilý

Školení

Praha 3, AbecedaPC,

Domažlická 1053/15

E-mail:

Vojtech.Krupka@AbecedaPC.cz

12. 6. 2009

Architect Award 2009

Architektonická soutěž

pro mladé a začínající

architekty

(termín pro odevzdání projektů)

Praha 9, ABF a.s.,

Mimoňská 645

E-mail: houdkova@abf.cz

www.architectaward.cz/2009

15.–18. 6. 2009

AutoCAD 3D modelování

Školení

Praha 3, AbecedaPC,

Domažlická 1053/15

E-mail:

Vojtech.Krupka@AbecedaPC.cz

16.–17. 6. 2009

ČEPKON

Výroční kongres

energetického

průmyslu

Praha 6, Hotel Diplomat,

Evropská 15,

E-mail:

anna.nepimachova@konference.cz

16. 6. 2009

Zákon o veřejných zakázkách

Odborný seminář

Součást celoživotního

vzdělávání

členů ČKAIT

Praha 9, Lisabonská 4

E-mail:

studio@studioaxis.cz

www.studioaxis.cz

16. 6. 2009

Protipožární konstrukce

FERMACELL a jejich montáž

dle zákona 246/2001 Sb.

Certifikační školení

FERMACELL

Praha 4, Střední škola

technická,

Zelený pruh 1294/50

E-mail:

klaus.krevalek@xella.com

www.fermacell.cz

18. 6. 2009

Grand Prix Obce architektů

2009

Vyhlášení výsledků

16. ročníku soutěže

Praha 7, Veletržní palác,

Dukelských hrdinů 45

E-mail: obecarch@architekt.cz

www.forarch.cz/2009/cz/grandprix-architektu-forarch.asp

18.–19. 6. 2009

Soutěž učňů stavebních

oborů (SUSO)

Regionální kolo

13. ročníku SUSO

pořádané při 18. ročníku výstavy

stavebnictví For Arch

Karlovy Vary

Karlovy Vary, Nová sportovní

hala Karlovy Vary-Tuhnice

E-mail:

suso@abf.cz

www.suso.cz

inzerce

18. 6. 2009

Prezentační dny

euroCALC 3 v regionech

Seminář

Letohrad, SPŠ stavební,

Komenského 472

E-mail: marketing@callida.cz

22.–25. 6. 2009

AutoCAD a AutoCADLT:

základy

Certifikované školení

Brno, NICOM, Smetanova 3

E-mail: valkova@nicom.cz

20.–30. 7. 2009

eMonument

2. ročník mezinárodního

workshopu

Opava, Slezská univerzita

E-mail: ruberova@opf.slu.cz

www.emonument.eu

17.–18. 9. 2009

Podlahy

Konference

Praha 4, Kulturní centrum,

Novodvorská

E-mail:

konference@konferencepodlahy.cz

Pojízdná provozní nádrž 3 až 15 tisíc litrů pro

motorovou naftu. Výrobek má certifikát TÜV

platný pro všechny země EU.

adresa firmy: Kružberk 38, 747 86 Kružberk

tel./fax: 556 300 830

email: kovacikova@cernin.cz, mobil: 728 885 977

jcernin@volny.cz, mobil: 604 307 329

60

stavebnictví 06–07/09


konference Klimatizace a větrání

2010, výzva k přihlášení příspěvků

Společnost pro techniku prostředí,

odborná sekce 01 Klimatizace

a větrání si Vás dovoluje

srdečně pozvat na 19. konferenci

Klimatizace a větrání 2010

s podtitulem Nejen kvalitně

projektovat a vyrábět, ale také

správně instalovat a provozovat.

Tato akce bude jedinečnou příležitostí

k setkání početné obce

odborníků oboru klimatizace

a větrání z řad podnikatelů,

projektantů, pracovníků škol,

vědeckých pracovišť a institucí

státní správy. Konference se

koná 3. až 4. února 2010 Praha

v Národním domě na Vinohradech.

Konference bude tentokrát

obohacena o workshop během

kterého se uskuteční diskuze

nad zajímavými projekty, realizacemi

a provozními zkušenostmi

se systémy klimatizace a

větrání. Přínosné budou zajisté

i firemní prezentace významných

subjektů působících

v oblasti klimatizace a větrání.

Kromě odborného programu

bude dán prostor i k neformálním

setkáním během přestávek

a společenského večera.

Nosnými tématy konference

budou:

■ Uvádění do provozu a provozování

klimatizačních zařízení

(facility management), a to

jak ve vztahu k integrálnímu

projektování, tak v souvislosti

s novou legislativou a kontrolami

klimatizace;

■ Energeticky úsporná vzduchotechnická

zařízení a jejich

vývoj, výroba, projektování

a provozování.

Dále bude prostor věnován problematice:

– vnitřního klimatu, tepelné pohody

a hluku;

– zdrojů tepla a chladu pro klimatizační

a větrací zařízení,

– systémů měření, monitorování

a regulace klimatizačních

a větracích zařízení,

– zajímavých aplikací a řešení

speciálních systémů větrání

a klimatizace a dalším souvisejícím

tématům.

Výzva k přihlášení příspěvků

Nabídku příspěvku do sborníku

konference formou abstraktu

v českém (nebo slovenském)

jazyce (maximum 300 slov) je

možno zaslat v elektronické

podobě. Uzávěrka pro zaslání

abstraktů je 24. července 2009.

Registrace abstraktů probíhá na

www.kv2010.cz. Autoři budou

o přijetí přijatých příspěvků vyrozuměni

spolu s dalšími pokyny. ■

Městské inženýrství

Karlovy Vary 2009

14. mezinárodní konference.

Doprovodná akce výstavy FOR

ARCH Karlovy Vary 2009.

Téma: Sportovní stavby

a město,

Termín: 12. června 2009.

Místo: Karlovy Vary hotel

THERMAL.

Pořádá:

česká komora autorizovaných

inženýrů a techniků činných ve

výstavbě, Český svaz stavebních

inženýrů, Fakulta stavební

VŠB–TU Ostrava ve spolupráci

s organizacemi Slovenská komora

stavebných inženierov,

Česká společnost městského

inženýrství ČSSI, Sdružení historických

sídel Čech, Moravy

a Slezka, Regionální stavební

sdružení Karlovy Vary, Svaz

podnikatelů ve stavebnictví

v ČR.

Další iformace naleznete na

www.karlovarska.net.

inzerce

Veletrh Střechy Praha – již po dvanácté

Letos po dvanácté si Vás dovolujeme pozvat

na veletrh Střechy Praha. Na jediný takto

úzce specializovaný veletrh v České republice.

Během uplynulých ročníků si získal velmi

dobrou pověst mezi návštěvníky i mezi

vystavovateli, a to nejen z České republiky,

ale i z dalších evropských zemí. Své pověsti

vděčí nejen za to, že každoročně přináší

přehled o všem podstatném, co se ve střechařském

řemesle událo, ale i díky jedinečnému

spojení s výstavou Úspory energií

a obnovitelné zdroje, která jej v roce 2010

bude doprovázet již po šesté. A jako výsta-

va zaměřená na v současné době velmi diskutované

téma se každoročně těší velkému,

neustále se zvyšujícímu, zájmu návštěvníků.

Úspory energií a obnovitelné zdroje jsou

nejen přehlídkou nejnovějších výrobků a služeb

z této oblasti, ale také místem setkávání

předních odborníků se širokou veřejností.

Vzhledem k úspěšnosti loňského ročníku

a také k aktuálnosti tématu očekáváme, že

zastoupení vystavovatelů bude na 6. ročníku

výstavy ještě významnější, než tomu bylo

v loňském roce.

Velkou devízou výstavy je také kvalitní a odborně

zaměřený doprovodný program, který

se bude specializovat na aktuální otázky

a témata v této oblasti. Jeho součástí budou

diskusní fóra a odborné semináře, které

vedou specializovaní odborníci doporučení

Centrem pro obnovitelné zdroje a úspory

energie – EkoWATT, ČKAIT a jinými.

Díky svému zaměření se veletrh Střechy Praha

a výstava Úspory energií a obnovitelné

zdroje za léta své existence staly místem příjemného

setkávání všech nejdůležitějších,

nejznámějších, ale i méně známých firem

z oboru s odbornou i laickou veřejností. Výjimečná

atmosféra, doplněná kouzlem místa

tak jedinečného, jako je Průmyslový palác

na pražském Výstavišti v Holešovicích,

z nich navíc činí velmi příjemný zážitek.

Využijte proto možnosti prezentace Vaší firmy

na této tradiční akci, a to jak k získání

nových zákazníků, tak i k navázání kontaktu

s novými obchodními partnery.

Příští ročník se bude konat 28.–30. 1. 2010

opět na Výstavišti v Praze Holešovicích.

Těšíme se na viděnou!

Více informací včetně kontaktu a aktuální

přihlášky najdete na www.strechy-praha.cz

stavebnictví 06–07/09 61


svět stavbařů

text: ČKAIT, ČSSI a SPS v ČR

Panelová sídliště ve Vídni a Bratislavě

– VIZE, REALITA, INOVACE

Výstava s tímto názvem je k vidění do konce

prázdnin ve Vzorkovně stavebních materiálů

Stavebního centra EDEN 3000 na brněnském

Výstavišti, od září pak v prostorách Nadace

ABF na Václavském náměstí v Praze. Akce

netradičním způsobem monitoruje souvislosti

výstavby panelových sídlišť v evropských

městech a bydlení v nich, a to nejen z pohledu

stavbařského, ale především ze zorných úhlů

urbanistických a sociologických.

Výstava dává možnost nahlédnout

do výsledků výzkumného

projektu Institutu pro výzkum

města a regionu Rakouské akademie

věd. Projekt probíhal v rámci

spolupráce INTERREG III A

Obnova panelové výstavby ve

Vídni a Bratislavě pod vedením

Dr. Věry Kappeller. Klade si

za cíl popsat fenomén panelové

výstavby nejen ve Vídni

a Bratislavě, ale i v řadě jiných

evropských měst „postižených“

stejnou problematikou. Dr. Věra

Kappeller ve svém průvodním

slovu k výstavě uvádí, že panelová

sídliště jsou „důležitou

a zároveň problematickou částí

celoevropského stavebního

kulturního dědictví“.

Panelová výstavba si ve své

době vynutila nebývalý rozvoj

nejen nových technologií, ale

i výrobních postupů a doprovodných

činností, typizace,

standardizace, plánování. Dala

vzniknout jak velkým a mocným

firmám, tak zcela nové kultuře

bydlení se všemi doprovodnými

prvky. Po letech přinesla rozsáhlá

panelová sídliště i do té

doby netušené starosti s jejich

obnovou a údržbou, revitalizací

a hledáním nových funkcí, stejně

jako zcela specifické problémy

demografické i sociální. O tom

i o jiném hovoří pět samostatných

tematických celků výstavy:

■ A – Od vize k realizaci;

■ B – Typologie sídlišť, formy

bytů a domů;

■ C – Bytová kultura v dobách

panelové výstavby;

■ D – Panelová sídliště dnes

mezi realitou všedního dne

a inovací;

■ E – Studentská soutěž Panelová

sídliště – moderní obydlí

budoucnosti.

Výstava je dále doplněna o práce

z pražské studentské soutěže

Panelový dům a ukázky realizací

tuzemských firem.

Brněnská vernisáž se stala

součástí tradiční Ouvertury

Stavebních veletrhů Brno 2009

v pondělí 20. dubna, letos věnované

tématu 110 let vzdělávání

stavebních odborníků v Brně

a na XII. mezinárodní konferenci

Stavební fakulty VUT. Výstavu

tak hned na úvod zhlédlo na

dvě stě odborníků. Brněnskému

představení předcházely

dvě instalace v Ostravě, a to

v prostorách Magistrátu města

Ostravy a u auly Vysoké školy

báňské. Součástí výstavy je

katalog na CD s velkým množstvím

doplňujících informací

a příspěvků. Z předmluvy ke

katalogu od doc. Berana ze Stavební

fakulty ČVUT si dovoluji

vypůjčit stručné, leč výstižné

hodnocení: „Minulost nelze soudit,

lze ji jen pochopit“. Z tohoto

pohledu je výstava jedinečná.

Autor: Ing. Rudolf Böhm

Stavební centrum EDEN 3000

Bauerova 10, Brno-Výstaviště

Výstava je přístupná denně od

10.00 do 18.00 hod. ■

▼ Výstava Panelová sídliště ve Vídni a Bratislavě – VIZE, REALITA, INOVACE ve Vzorkovně stavebních materiálů Stavebního centra EDEN 3000

62

stavebnictví 06–07/09


Trendy v projektování koupelen

Tři výhody produktů Geberit

Uniflex vpusť umožňuje realizaci sprch v rovině podlahy

Díky možnosti připevnění na podlahu a díky vysoké flexibilitě

a chybové toleranci poskytuje vpusť Uniflex maximální komfort

a jistotu montáže.

Těsnicí příruba a těsnicí manžeta umožňují rychlé a bezpečné

utěsnění podlahy ke stavební konstrukci a bezproblémová

napojení, která nejsou ovlivněna vnitřním pnutím navazujících

těsnicích úrovní.

Nová tvarově a hydraulicky optimálně řešená zápachová uzávěrka

umožňuje i při nejnižší stavební výšce zajistit průtočnou

kapacitu 0,4 l/s, který odpovídá normě EN 1253, a současně

dosahovat samočisticího efektu.

K vpusti Uniflex pro sprchy v rovině podlahy je dodáváno šest

designových souprav roštů, které byly řešeny cíleně podle různých

směrů designů koupelen, a které tak umožňují optimální

řešení pro každý typ koupelny.

Vanová odpadní souprava Uniflex PushControl firmy Geberit byla za svůj vynikající

design vyznamenána cenou iF product design award.

Díky svému inovovanému ovládání tlačítkem a své bezpečné montáži zvyšuje

vanová odpadní souprava Uniflex PushControl firmy Geberit laťku v designu

a pohodlí koupelen.

Jedinečnost vanové odpadní soupravy Uniflex PushControl spočívá v jeho

ploché konstrukci a v promyšlených detailech.

Vanová odpadní souprava Uniflex PushControl pro pohodlnější

koupání

Místo otáčení stisknout. A již žádné diskuse, kdo bude muset

sedět nad odtokem vany a bude ho do zad tlačit kolečko pro

ovládání výpusti. Místo toho harmonie, relaxace a nerušený požitek

z koupele pro každého zákazníka. Uniflex PushControl je

představitelem nové generace vanových odpadních souprav.

Neotáčet, jen stisknout. Jedinečný komfort obsluhy a design

nové vanové odpadní soupravy umožňují pohodlné opření.

Jednoduchá elegance navíc činí z vanové odpadní soupravy

i optimální vizuální doplněk vany. Konečně se můžeme pohodlně

opřít na obou koncích vany. Ultraplochý, chytrý design

odpadní soupravy Uniflex PushControl vnáší do koupele nejen

prvek harmonie, nýbrž i uměřenou eleganci.

Osvěžující nápady. Vpust Uniflex pro sprchy v rovině podlahy lze kombinovat

se šesti atraktivními typy roštů: Kreis, Klassik, Trend, Pur, Rund, Quadrat

(kruh, klasika, trend, puristické řešení, zakulacený, čtverec).

Vpust Uniflex pro sprchy v rovině podlahy: flexibilní odpadní souprava splňující

normy v řadě atraktivních řešení, k nimž patří i varianta bezpečná proti odcizení

určená pro veřejné prostory.

Sprchový žlábek Uniflex: Plynulý přechod z mokra do sucha

Trendem současných koupelen jsou bezbariérové, luxusní

sprchové kouty v úrovni podlahy. Dlažba koupelny není opticky

rušena nevzhlednou vaničkou, pokračuje plynule dál za prosklené

dveře sprchy a vnáší do koupelny nový pocit prostoru,

harmonie a elegance. Ústředním funkčním prvkem takového

sprchového koutu je odtokový žlábek. Exkluzivní a perfektně

funkční žlábky Geberit Uniflex jsou klíčem k dokonalému řešení

provedení sprchového odtoku.

Inovativní technologie upevnění s promyšlenými detaily pro účinnou protihlukovou

izolaci.

stavebnictví 06–07/09 63

Vzhledem k malé instalační výšce je možno Geberit Uniflex zabudovat do

většiny konstrukcí podlah.


inzerce

Zateplování má zelenou

Zateplování u nás dosáhlo takového tempa,

že se Česká republika se 16 miliony m 2 kontaktních

zateplovacích systémů ETICS za

rok 2007 stala přeborníkem Evropy: toto

číslo znamená 1,6 m 2 v přepočtu na hlavu

a rok, což je více než v Rakousku (necelý

1 m 2 ) nebo v Německu (asi 0,5 m 2 ).

Nebývalý boom má však bohužel i své

stinné stránky: rostoucí poptávka začala

narážet na hranice kapacit prováděcích

firem. Průměrná stavební firma nemá nikdy

zajištěný přísun zakázek na celou stavební

sezonu a navíc musí počítat každý rok s nepředvídatelně

dlouhým výpadkem v zimním

období. Když to spojíme s mimořádně rigidním

zákoníkem práce, který stále ještě nese

pečeť minulého režimu, nikoho nepřekvapí,

že u stavebních firem je nejběžnější jakási

obdoba někdejšího švarc-systému. Za takových

okolností musí docházet k narušení

rovnováhy mezi cenou a výkonem, a to

především v oblasti kvality. K tomu přispívá

často in nezkušenost a omezený rozpočet

investora. Kvalitní projekt, zkušený stavební

dozor, to přece stojí peníze.

Absence projektu, nedostatky při provádění,

nedůsledná kontrola, to vše vede zákonitě

ke vzniku vad a poruch ETICS, které

se projeví mnohdy již po několika týdnech,

často po první zimě. Jak tomu předejít Investor

potřebuje především kvalitní projekt

se zadávacími parametry, který poslouží

jako podklad pro výběr zhotovitele. Potřebuje

jasnou smlouvu o dílo, kvalitní technický

dozor. Investor může také využít u renomovaných

výrobců ETICS, jako je například

Baumit, technologický dohled, který výrobce

provádí zdarma. Dalším nástrojem kvality

jsou školení prováděcích firem doložená

certifikátem příslušného výrobce systému:

certifikát je vlastně písemným stvrzením dohody,

že zhotovitel bude vždy postupovat

podle Technologického předpisu výrobce

▼ Vývoj trhu ETICS v ČR v letech 2001–2008, údaje v tisících m 2

a výrobce jej bude v otázce

kvality vždy podporovat.

Rok 2009 je rokem finanční

krize, která se zatím

v kázni zhotovitelů a jejich

zájmu o dobrý výsledek

díla příliš neprojevuje. Jako

by žádná krize nebyla, jen

se mluví a nekoná. Konají

však politici, kteří pochopili,

že nabídka štědrých dotací

pro klíčové skupiny voličů

by mohla být účinným předvolebním

tahem. Po dlouhé době máme

pro oblast bydlení hned několik programů

podpory současně: nejstarší je známý

a osvědčený program Panel (nařízení

vlády č. 299/2001) , který byl v uplynulých

dnech novelizován a rozšířen z panelových

i na nepanelové bytové domy. Druhým, poměrně

nedávným zdrojem podpory směřujícím

do oblasti bydlení, je Integrovaný

operační program, jehož oblast intervence

5.2 se týká i regenerace bytových domů

v městech, která mají schválená Integrovaný

plán rozvoje města.

Nejnovější podporou je program Ministerstva

životního prostředí ČR s názvem

Zelená úsporám, který vešel v platnost

1. dubna letošního roku a který je určen pro

podporu zateplování nepanelových bytových

a rodinných domů.

Jaká jsou kvalitativní kritéria zmíněných

dotačních programů Každý z nich má

své specifické požadavky: program Panel

vyžaduje projekt, kontrolovaný Poradenským

a informačním střediskem, požaduje,

aby zhotovitel měl certifikát ISO, podporuje

komplexnost opravy, avšak v kritériích

zaměřených výslovně na kvalitu provedeného

díla jsou zde ještě značné rezervy.

Program IOP Ministerstva pro místní rozvoj

ČR nechává podmínky pro přiznání podpory

v kompetenci příslušných měst, která

je budou vyhlašovat v rámci jednotlivých

výzev. Zbývá program Zelená úsporám;

ten se jednoznačně soustředí na dosažení

maximálních úspor energie. Kritériem pro

výrobce je registrace schválených výrobků,

které mají příslušný platný certifikát. Trochu

kuriózní je, že dotační program zaměřený

na zateplování nemá pro zateplovací systémy

ETICS, které jsou ze zákona samostatným

výrobkem s povinností průkazu shody

samostatnou kategorii a jednotlivé systémy

zaregistrované výrobci jsou pouze abecedně

seřazeny v málo přehledné přehršli nejrůznějších

izolačních materiálů ve skupině

„tepelné izolace“, a to zároveň s tepelně

izolačními deskami, které jsou ale povinně

součástí vždy některého z certifikovaných

zateplovacích systémů.

Kdo se tedy doopravdy stará o kvalitu, komu

na ní záleží Jsou to zodpovědní výrobci

ETICS , kteří se snaží kultivovat trh a jejichž

záměry jsou dlouhodobé, jako například

firma Baumit, tradiční výrobce s více jak stoletou

historií rodinného koncernu. Takovému

výrobci záleží na každé stavbě, protože je

mnohdy více vnímána jako jeho reference

než jako reference prováděcí firmy. Výrobce

systému ETICS je navíc povinen určit pravidla

pro jejich provádění na stavbě; tato pravidla

– Technologický předpis pro provádění

ETICS – jsou ze zákona závazná pro prováděcí

firmy, na rozdíl od normy ČSN, která má

pouze doporučující charakter. Výrobce tedy

stanoví pravidla a výrobce také, alespoň ti

nejzodpovědnější, se hlásí i k realizaci tím,

že nabízí zhotovitelské firmě technologický

dohled a konzultace klíčových stavebních

detailů týkajících se ETICS.

Tomáš Fendrych,

marketingový ředitel Baumit, spol. s r.o.

64

stavebnictví 06–07/09


Projekt Posilování sociálního dialogu

Základní informace o projektu

Na loňský cyklus seminářů

navazuje prohlubující projekt

Posilování sociálního dialogu

a kapacit sociálních partnerů

z Operačního programu Lidské

zdroje a zaměstnanost, který

má za cíl podpořit vyšší informovanost,

využití moderních

systémů, které budou sloužit

sociálním partnerům ke zvyšování

adaptability zaměstnanců

a rozvíjení konkurenceschopnosti

podnikatelských subjektů.

Prioritní osou je důraz na zabezpečení

efektivního a komplexního

poradenství, rozšíření

znalostí a profesních kompetencí.

Projekt je realizován ve

spolupráci SPaD ČR, KZPS ČR,

ČMKOS a ASO.

Tento projekt je zaměřen

na:

■ zlepšení a prohloubení informovanosti

o cílech a aktivitách

svazů a o způsobu

realizace projektu;

■ zlepšení strategie komunikace

jejím založením na průzkumu

postojů a vyhodnocení

současné situace;

■ propojení zdrojů pro zvyšování

odborné kvalifikace

zaměstnanců i managementu

a vytvoření nové kvality

vztahů mezi sociálními

partnery;

■ práci s webovými stránkami,

jejich vytvoření, modernizaci

a sjednocení s možnostmi

hledání a diskuze.

Výstupem projektu bude:

■ Vznik nových webových

stránek sociálních partnerů

www.socialnidialog.cz

s možností přechodů pomocí

prokliků, modernizace a sjednocení

forem komunikace

pro sociální partnery a jejich

členské svazy.

■ zpracování a vydání informačních

brožur – například:

– Rozvoj lidských zdrojů sociálních

partnerů a motivace

pro další vzdělávání

– Bezpečnost práce – nedílná

součást života

– Sociální dialog v české

republice

– Pracovní právo

Realizace seminářů, školení

a kulatých stolů s tématy:

■ Nemocenské dávky v roce

2009;

■ Exekuce na mzdy zaměstnanců;

■ Dotační možnosti pro podnikatele;

■ Ovlivňování systému odborného

vzdělávání v ČR/regionech

ze strany zaměstnavatelů;

■ Outplacement;

■ Outsourcing.

Počet kulatých stolů:

cca 28 (7x4), tj. každý regionální

manažer zajistí čtyři akce ve

svém regionu podle určeného

harmonogramu.

Harmonogram konání:

■ únor 2009;

■ květen/červen 2009;

■ září/říjen 2009;

■ listopad 2009.

Přidanou hodnotou pro členské

svazy sociálních partnerů

bude:

■ zvýšení kvality externí komunikace;

■ soustředění pozornosti na

priority;

■ zlepšení znalostí a zrychlení

orientace zaměstnanců sekretariátů;

■ celková modernizace komunikací.

Další informace na:

www.socialnidialog.cz a na

webech jednotlivých sociálních

partnerů.

Za Svaz podnikatelů ve stavebnictví

v ČR, který je do

projektu zapojen, je členem

realizačního týmu Tomáš Majtner,

ředitel Institutu vzdělávání

SPS v ČR,

tel.: 227 090 612,

e-mail: majtner@institutsps.cz.

inzerce

stavebnictví 06–07/09 65


Ze všech oborů jsou v soutěži

Firma roku nejúspěšnější stavaři

Jsou pro celé hospodářství důležití

hned z několika hledisek: výrazně

přispívají do státního rozpočtu, jsou

jedním z největších zaměstnavatelů,

indikátorem hospodářské konjunktury

i krize zároveň. To jsou důvody, proč

se Svaz podnikatelů ve stavebnictví

v ČR rozhodl podpořit čtvrtý ročník

všeoborových podnikatelských soutěží

o ceny Hospodářských novin, Vodafone

Firma roku 2009 a Zlaté stránky

soutěž Živnostník roku 2009.

inzerce

Šance stavebních firem jsou vysoké

– předloni se stal stavitel Libor

Václavík z Ostravy celorepublikovým

vítězem v soutěži Živnostník

roku a vloni nymburská Building

SP spol. s r.o. získala v celorepublikovém

finále druhé místo.

„Účasti v soutěži nelitujeme.

Samotné krajské kolo naší firmě

pomohlo. Našim zaměstnancům

se dostalo veřejného uznání

a dozvěděl se o nás celý kraj,“řekl

Technologická burza

Energy-Efficient Building

Na konci dubna se uskutečnila

v Kongresovém centru BVV na

brněnském výstavišti technologická

burza Energy-Efficient Building,

organizovaná partnery sítě Enterprise

Europe Network z České

republiky a zahraničí. Na předem

připravených schůzkách podle

profilů jednotlivých účastníků se

vzájemně mezi sebou setkalo

25 firem z České republiky, Slovenska,

Velké Británie, Německa

a dalších zemí. Hlavními organizátory

akce byly Technologické centrum

Akademie věd ČR, Regionální

hospodářská komora Brno, Veletrhy

Brno, a.s., a další partneři. Technologická

burza se uskutečnila jako

doprovodný program Stavebních

veletrhů Brno 2009 IBF a SHK Brno

a profil akce korespondoval s jejich

letošním zaměřením na energeticky

úsporné stavební technologie.

Jednou z českých firem, která se

technologické burzy Energy-Efficient

Building v rámci Stavebních

veletrhů Brno zúčastnila, byla

i firma STEP Trutnov, a.s., která

se zabývá vývojem, výrobou

a dodávkami technologií pro

energetiku, tepelnou techniku

a související obory. Na technologické

burze nabízela svůj unikátní

kotel na spalování celých balíků

slámy.

„Předem připravené schůzky na

technologické burze nám umožnily

se setkat se zástupkyní firmy

z Velké Británie a zástupcem

firmy z Ukrajiny, která má zájem

spalovat lněné stonky. Oběma

společnostem budou zaslány

upřesňující informace o možném

způsobu spolupráce,“ řekl ředitel

firmy Step Trutnov, a.s., Libor

Pavlíček, MBA. ■

jednatel Building SP spol. s r.o.

Martin Slanina. Cílem těchto soutěží

je zviditelnit podnikatelské

úsilí, potřeby jednotlivých odvětví

hospodářství a především

vytvořit důstojnou platformu

pro diskuzi týkající se podmínek

podnikání. Proto organizátoři

podnikatelských soutěží vyhlašují

i anketu Absurdita roku, která má

upozornit na absurdní a zbytečné

administrativní překážky, jež

úřady podnikatelům ukládají.

O smyslu této ankety svědčí

fakt, že oba ročníky Absurdity

roku byly zásluhou medializace

úspěšné – Absurdita roku 2007

byla novelou Živnostenského

zákona odstraněna a práce na odstranění

loňské Absurdity roku –

povinností nakládat s vytěženou

zeminou jako s odpadem – je již

v legislativním procesu. Do soutěží

je možné se přihlásit do konce

června na www.firmaroku.cz

nebo www.zivnostnikroku.cz.

Je taktéž možné nominovat zajímavou

firmu nebo živnostníka,

kteří mají šanci zvítězit. ■

Evropští koordinátoři v Praze

Poslední dubnový týden se uskutečnilo

pod záštitou rektora ČVUT

prof. Ing. Václava Havlíčka, CSc.,

a prezidenta Českého svazu stavebních

inženýrů Ing. Svatopluka Zídka

v Praze v Masarykově koleji ČVUT

Generální shromáždění mezinárodní

organizace stavebních koordinátorů

ISHCCO (International Safety and

Health Construction Coordinators

Organisation).

Jednání proběhlo ve dvou částech,

dopoledne generální shromáždění

a odpoledne plenární zasedání s účastí

zástupců Evropské komise. Dopolední

část řídil prezident ISHCCO

Jean-Pierre Van Lier z Belgie. Byly

shrnuty za jednotlivé národy informace

pro vypracování metodiky činnosti

koordinátora. Zahrnovaly i oznámení

o zahájení prací a Plánu bezpečnosti

a ochrany zdraví při práci na staveništi.

Sdělení Evropské komise o praktickém

provádění směrnice 92/57/EHS ze

dne 6. 11. 2008 je rovněž zohledněno

při odborné práci týmů ISHCCO tak,

aby náměty a doporučení mohly být

uvedeny do konkrétní stavební praxe

jednotlivých zemí EU.

Odpoledního plenárního zasedání se

za Evropskou komisi zúčastnili a své

referáty přednesli Thérese Moitinho

a Costas Constantiniou. Současně

vystoupil se svým příspěvkem

i přítomný generální ředitel Evropské

agentury bezpečnosti práce (OSHA)

pan Jukka Takala. Jako podmínka

dalšího zlepšení práce koordinátorů

byly uváděny: další projednávání prezentovaných

námětů a informací od

výše uvedených účastníků jednání

EK (týkají se evropské směrnice),

ochota spolupracovat a odhalit rezervy

na úrovni některých členských

zemí. ■

66

stavebnictví 06–07/09


numerikon

text: Ing. Petra Cuřínová, Ing. Silvie Lukavcová

Stavebnictví v prvním čtvrtletí roku 2009

Stavební produkce v 1. čtvrtletí roku 2009 meziročně

klesla ve stálých cenách o 11,5 %. Stavební

produkce očištěná od sezónních vlivů byla ve

srovnání se 4. čvrtletím roku 2008 nižší o 2,0 %.

Inženýrské stavitelství zaznamenalo meziroční

nárůst stavební produkce o 8,7 % a produkce

pozemního stavitelství klesla o 16,5 %.

Průměrný evidenční počet

zaměstnanců ve stavebních

podnicích s 50 a více zaměstnanci

se v 1. čtvrtletí roku 2009

meziročně zvýšil o 0,1 %. Jejich

průměrná měsíční nominální

mzda meziročně klesla o 2,6 %

a činila 24 372 Kč. Výrazný pokles

průměrné mzdy v 1. čtvrtletí

roku 2009 byl způsoben

vysokou srovnávací základnou

roku 2008, kdy byly vyplaceny

mimořádně vysoké odměny. Po

očištění vlivu těchto mimořádných

odměn by průměrná mzda

vzrostla v 1. čtvrtletí o 3,7 %.

V 1. čtvrtletí roku 2009 byla

zahájena výstavba 8721 bytů,

což ve srovnání se stejným

obdobím roku 2008 znamená

pokles o 8,9 %. Nejvíce

bylo zahájeno staveb bytů v rodinných

domech (4207), jejich

počet však meziročně klesl

o 9,7 %. Počet zahájených staveb

bytů v bytových domech se snížil

o 30,7 %. Největší vzestup oproti

stejnému období loňského roku

byl zaznamenán u bytů v nebytových

budovách, a to více jak

dvojnásobný. Meziročně rostly

také počty zahájených staveb

bytů v přístavbách, nástavbách

a vestavbách (+7,5 %). Průměrná

podlahová plocha jednoho zahájeného

bytu v nové bytové výstavbě

byla 128,9 m 2 s orientační

hodnotou 20,8 tis. Kč za 1 m 2 .

V 1. čtvrtletí roku 2009 se počet

vydaných stavebních povolení

meziročně snížil o 5,2 %,

stavební úřady jich vydaly

24 972. Na nové stavby bylo

vydáno 14 318 stavebních povolení

(–4,1 %) a pro změny

dokončených staveb 10 654

Změna indexu stavební produkce –11,5

v tom (rozklad v procentních bodech):

pozemní stavitelství

inženýrské stavitelství

–13,2

+1,7

▲ Rozklad meziroční změny indexu stavební produkce v prvním čtvrtletí roku 2009

stavebních povolení (–6,5 %).

Počet stavebních povolení klesl

ve všech kategoriích výstavby,

pouze ostatní stavby zůstaly

na úrovni roku 2008. Největší

pokles byl zaznamenán u staveb

na ochranu životního prostředí

a u bytových budov.

Orientační hodnota staveb povolených

v 1. čtvrtletí roku 2009

činila 87,7 mld. Kč a v porovnání

se stejným obdobím roku 2008

klesla o 3,5 %. Na nové výstavbě

byl zaznamenán pokles orientační

hodnoty stavebních povolení

o 3,3 % na 57,8 mld. Kč.

Změnou dokončených staveb

by měly vzniknout stavby v hodnotě

29,9 mld. Kč (pokles

o 3,8 %). Orientační hodnota

povolených staveb klesla téměř

ve všech kategoriích výstavby,

a to u nebytových budov

o 18,9 %, u staveb ostatních

o 5,5 % a u bytových budov

o 3,9 %. Byla povolena výstavba

7 staveb s orientační hodnotou

vyšší než 1 mld. Kč. Z velké

části se jedná o stavby dopravní

infrastruktury a výstavbu výrobních

a skladovacích hal.

Stavební zakázky

V 1. čtvrtletí roku 2009 uzavřely

sledované stavební podniky

v tuzemsku 6108 nových stavebních

zakázek, což představuje

meziroční pokles o 6,6 %.

Celková hodnota těchto zakázek

meziročně klesla o 33,9 %

a činila 35,2 mld. Kč, na pozemním

stavitelství 16,2 mld.

Kč (–40,5 %) a na inženýrském

stavitelství 19,0 mld. Kč

(–27,1 %). Propad objemu uzavřených

stavebních zakázek

byl zčásti ovlivněn neobvykle

vysokou srovnávací základnou

z 1. čtvrtletí roku 2008, kdy

objem nových zakázek na inženýrském

stavitelství narůstal

o 137,9 %. Průměrná hodnota

nově uzavřené stavební zakázky

v 1. čtvrtletí roku 2009 činila

5,8 mil. Kč a byla meziročně

o 29,3 % nižší.

Ke konci 1. čtvrtletí roku 2009

měly stavební podniky s 50

a více zaměstnanci celkem

smluvně uzavřeno 10,6 tisíc zakázek.

Tyto zakázky představovaly

zásobu dosud neprovedených

stavebních prací v celkové

hodnotě 215,4 mld. Kč. Z celkového

objemu připadlo na práce

v tuzemsku 204,4 mld. Kč,

což při meziročním srovnání

představuje nárůst o 3,5 %.

Z celkového stavu tuzemských

zakázek ke konci 1. čtvrtletí

roku 2009 připadalo na veřejné

zakázky 150,5 mld. Kč

a na soukromé 53,9 mld. Kč.

Relace mezi soukromými a veřejnými

zakázkami je ovlivněna

tím, že ve statistickém zjišťování

jsou zahrnuty především větší

stavební podniky, které mají

výrazně vyšší podíl veřejných

zakázek. Na stavební práce

v zahraničí byly uzavřeny zakázky

v hodnotě 11,0 mld. Kč. ■

▲ Vývoj stavební produkce, bazický index ze stálých cen

▲ Vývoj nově uzavřených zakázek v mil. Kč běžných cen

stavebnictví 06–07/09 67


firemní blok

Materiál pro zdravé bydlení

V současné době se často diskutuje o zdravotní

nezávadnosti zdicích materiálů. Při pátrání

po objektivních informacích se člověk může

setkat s fámami, které jsou vydávané za „ověřené“

informace ze spolehlivých zdrojů. Často

jsou to však dezinformace, které jsou na míle

vzdálené skutečnosti.

Jak je to vlastně se zdravotní

nezávadností zdicích materiálů,

odpověděl Ing. Petr Kučera,

CSc., předseda Svazu zkušeben

pro výstavbu a technický ředitel

Centra stavebního inženýrství

a.s., Autorizované osoby 212

a Notifikovaného orgánu 1390.

Jaké parametry musí stavební

výrobky splňovat

Výrobky, které rozhodující měrou

mohou ovlivnit bezpečnost a životnost

stavby, se posuzují podle

zákona č. 22/1997 Sb., o technických

požadavcích na výrobky,

dále pak podle Nařízení vlády

č. 163/2002 Sb., ve znění Nařízení

vlády č. 312/2005 Sb.,

a Nařízení vlády č. 190/2002 Sb.

K tomuto zákonu v příloze definují,

že tyto stanovené výrobky

je nutné hodnotit z hlediska šesti

základních požadavků, a to:

■ mechanické pevnosti a stability;

■ požární odolnosti;

■ hygieny a ochrany zdraví;

▼ Příklad rodinného domu ze zdicího materiálu QPOR

■ bezpečnosti při užívání;

■ ochrany před hlukem;

■ ochrany tepelné energie.

Posouzení shody pro zdicí prvky

je prováděno systémem 2+, to

znamená, že po stanovení jejich

vlastností v akreditovaných

laboratořích je vydán Protokol

o počáteční zkoušce typu výrobku

a následně pak Autorizovaná či

Notifikovaná osoba vydá Certifikát

systému řízení výroby, jejímž

smyslem je pravidelný dozor nad

dodržováním jakosti produkce nezávislým

orgánem.

▲ Ing. Petr Kučera, CSc.

Jaké jsou praktické poznatky

v oblasti zdravotní nezávadnosti

U stavebních výrobků se nejfrekventovanější

diskuze týká

přítomnosti formaldehydu, radioaktivity

a azbestových vláken.

Pokud se týká zdicích prvků, zde

se jedná hlavně o splnění vyhlášky

č. 307/2002 Sb., která v příloze

č. 10 v tabulce č. 1 stanovuje směrné

hodnoty indexu hmotnostní

aktivity i obsahu přírodních radionuklidů

ve stavebním materiálu

a v tabulce č. 2 stanovuje mezní

hodnoty hmotnostní aktivity radia

Ra 226 (Bq/kg).

Jaké hodnoty jsou předepsané

pro zdicí prvky

Hmotnostní aktivita Ra 226 (Bq/kg)

pro cihly a jiné stavební výrobky

z pálené hlíny, výrobky z betonu,

sádry, cementu a vápna, dále pak

výrobky z pórobetonu a škvárobetonu

je stanovena na hodnotu

150 (Bq/kg) při použití ve stavbách

s obytnými nebo pobytovými místnostmi

a 500 (Bq/kg) pro stavby bez

obytných a pobytových místností.

Index hmotnostní aktivity I je pro

materiály určené ke stavbě zdí, stropů

a podlah ve stavbách s obytnými

nebo pobytovými místnostmi stanoven

hodnotou I = 0,5. Vyhláška

stanovuje četnost a rozsah rozborů

přírodních radionuklidů minimálně

jednou ročně.

Jaké hodnoty jsou naměřené

pro materiál QPOR

Naměřené hodnoty hmotnostní

aktivity Ra 226 jsou 36 (Bq/kg) –

mezní hodnota je 150 (Bq/kg). Index

hmotnostní aktivity radionuklidů je

0,4, směrná hodnota 0,5. Obě hodnoty

nejenom že splňují předepsané

limity, ale pohybují se hluboko

pod přípustnou hranicí zdravotní

nezávadnosti.

Kde se může stavebník se zjištěnými

hodnotami seznámit

K těmto stavebním výrobkům je

vydán nezávislou třetí stranou (Autorizovanou

či Notifikovanou osobou)

certifikát, který osvědčuje jeho

vlastnosti. Na základě tohoto certifikátu

a provedených zkoušek vydává

výrobce nebo distributor stavebního

materiálu tzv. Prohlášení o shodě,

kterým ručí za tento výrobek. K certifikátu

výrobku je současně vydáván

Protokol k certifikaci, ve kterém jsou

uvedeny všechny výsledky zkoušek

a zjištění akreditovanými laboratořemi.

V tomto protokolu nalezne

zájemce skutečné zjištěné hodnoty

výše uvedených indexů. ■

68

stavebnictví 06–07/09


Fixační systém Softline ®

O dokonalosti terasy z tropického

dřeva může rozhodovat i detail

velikosti hlavičky šroubku. Právě

vyčnívající šroubky, dosud tradiční

způsob uchycení prken, mohou

narušovat nejen estetický dojem

z terasy, ale i samotnou strukturu

dřeva. Dokonalejší alternativou

místo šroubování je revoluční

fixační systém Softline ® invisible

fixation. Tento systém umožňuje

instalaci prken bez jakýchkoli viditelných

upevňovacích prvků, což

nejen zlepšuje odolnost struktury

dřeva (žádná slabá místa v prknech

nebo kolem upevňovacích

prvků), ale také zaručuje estetický

vzhled. Exotické dřeviny ipe,

merbau, padauk či afrormosia

s patentovaným systémem Softline

® na náš trh dováží společnost

Kratochvíl parket profi (KPP).

Kromě estetického benefitu má

neviditelný systém pokládky

Softline ® i mnoho praktických

výhod. Systém umožňuje volnou

cirkulaci vzduchu a boční pohyb

mezi prkny bez jakéhokoliv poškození

dřeva. Pokládka prken

probíhá rychleji, neboť při instalaci

odpadá nutnost počáteční

úpravy prken a dále fáze předvrtávání

a zapouštění. Poškozená

prkna lze samozřejmě kdykoli lehce

odstranit a vyměnit. Dřevěné

profily jsou dodávány v jednotné

velikosti 20x100x2000 mm, resp.

20x100x2400 mm. ■

Rigips Trophy 2010 startuje

Rigips, s.r.o. pořádá již více než vždy na dvouleté období, neboť

deset let národní kola mezinárodní

přihlašovaný objekt musí být do

soutěže Saint-Gobain Gyproc uzávěrky i zrealizován.

Trophy, aby podpořily řemeslné Pro rok 2010 jsou vyhlášeny dvě

dovedností sádrokartonářských soutěžní kategorie:

firem. Letos byl vyhlášen již – Systémy suché vnitřní výstavby;

6. dvouročník národního kola pod

názvem Rigips Trophy.

– Inovativní řešení v suché vnitřní

Soutěž Rigips Trophy je určena výstavbě.

realizačním firmám. Jejím cílem je

podpořit umění, dovednost a kvalitu

Soutěže se mohou zúčastnit reali-

práce realizačních firem, které zační firmy, které v období 1. října

zpracovávají produkty a systémy 2007 – 30. září 2009 realizovaly

značky Rigips v oblasti suché vnitřní

výstavby. Soutěž je vyhlašována objekt (ucelenou část objektu)

a dokončily v České republice

210x104:dvere 9.4.2009 15:01 Stránka 1

inzerce

ze systémů Rigips a při jeho

výstavbě dodržely předepsaná

pravidla montáže a aplikační návody

Rigips.

Účast v soutěži je dobrovolná

a počet přihlášených objektů od

jedné realizační firmy je neomezený.

Pokud by v případě větší stavby

došlo k přihlášení jednoho objektu

v jedné kategorii více realizačními

firmami, platí první doručená

přihláška. Kompletně vyplněné

přihlášky i s fotodokumentací musí

být doručeny do sídla společnosti

Rigips v termínu do 15. 10. 2009.

Doplňující informace k soutěži,

včetně formuláře pro

přihlášení, je možné najít na

www.rigips.cz. ■

▲ 1. místo národního kola z roku

2008, kategorie Systémy suché

vnitřní výstavby, kancelářské prostory

Monster, Praha

Bezpečnostní dveře NEXT

Bezpečný domov

začíná dveřmi

.

Získáváte:

bezpečnostní certifikát 3. a 4. třídy

protipožární odolnost EI 45

zvukovou izolaci 42dB

tepelnou izolaci U =0,8

17 a více jistících bodů

bezpečnostní kování a vložky

návštěvu technika - ZDARMA

NONSTOP servis

. záruční dobu 3 roky

slevy na pojistném

.

ELEKTRONICKÉ ZABEZPEČENÍ

OKENNÍ FÓLIE A MŘÍŽE

stavebnictví 06–07/09 69

Pobřežní 8, Praha 8, tel.: 224 816 458, 777 335 878

www.next.cz


v příštím čísle

08/09 srpen

Srpnové číslo časopisu Stavebnictví

představí zajímavé

realizace českých i zahraničních

sportovních a polyfunkčních

staveb. Příspěvky budou, mimo

jiné, zaměřeny na téma konference

Městské inženýrství

2009 v Karlových Varech: Sportovní

stavby a město.

Čislo 08/09 vychází 7. srpna

předplatné

Celoroční předplatné (sleva 20 %):

544 Kč včetně DPH, balného a poštovného

Objednávky předplatného zasílejte prosím na adresu:

EXPO DATA spol. s r.o.

Výstaviště 1, 648 03 Brno

(IČO: 44960751, DIČ: CZ44960751, OR: Krajský soud v Brně, odd. C, vl. 3809,

bankovní spojení: ČSOB Brno, číslo účtu: 377345383/0300)

Olga Bočková

Tel.: +420 541 159 564

Fax: +420 541 159 658

E-mail: bockova@expodata.cz

Předplatné můžete objednat také prostřednictvím formuláře na www.casopisstavebnictvi.cz.

inzerce

Formát

Na zrcadlo

Rozměr

Na spad (ořez)

Cena

1/1 strany 185x254 mm (210x297 mm) 59 000 Kč

1/2 strany na šířku 185x125 mm (210x147 mm) 29 900 Kč

1/2 strany na výšku 90x254 mm (103x297 mm) 29 900 Kč

1/2 strany – editorial 90x254 mm (103x297 mm) 32 900 Kč

1/3 strany na šířku 185x82 mm (210x104 mm) 19 900 Kč

1/4 strany na šířku 185x61 mm Nelze 14 900 Kč

1/4 strany na výšku 43x254 mm Nelze 14 900 Kč

1/8 strany na výšku 43x125 mm Nelze 7 400 Kč

2. a 3. strana obálky 185x254 mm (210x297 mm) 63 000 Kč

4. strana obálky 185x254 mm (210x297 mm) 74 000 Kč

1/1 strana PR článek 43 000 Kč

1/2 strana PR článek 21 900 Kč

Objednávky inzerce zasílejte prosím na adresu:

EXPO DATA spol. s r.o.

Výstaviště 1, 648 03 Brno

(IČO: 44960751, DIČ: CZ44960751, OR: Krajský soud v Brně, odd. C, vl. 3809,

bankovní spojení: ČSOB Brno, číslo účtu: 377345383/0300)

Mgr. Darja Slavíková

tel.: +420 541 159 437, fax: +420 541 153 049, e-mail: slavikova@expodata.cz

stavebnictví 2009

časopis

Ročník III

Číslo: 06–07/2009

Cena: 68 Kč vč. DPH

Vydává: EXPO DATA spol. s r.o.

Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno

IČ: 44960751

Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2

Tel.: +420 227 090 500

Fax: +420 227 090 614

E-mail: redakce@casopisstavebnictvi.cz

www.casopisstavebnictvi.cz

Obchodní ředitel vydavatelství:

Milan Kunčák

Tel.: +420 541 152 565

E-mail: kuncak@expodata.cz

Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský

Tel.: +420 602 542 402

E-mail: taborsky@casopisstavebnictvi.cz

Redaktor: Petr Zázvorka

Tel.: +420 728 867 448

E-mail: zazvorka@casopisstavebnictvi.cz

Redaktor odborné části:

Ing. Hana Dušková

Tel.: +420 227 090 500

Mobil: +420 725 560 166

E-mail: duskova@casopisstavebnictvi.cz

Obchodní zástupce:

Michal Brádek

Mobil: +420 602 233 475

E-mail: bradek@casopisstavebnictvi.cz

Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek,

Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská,

Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda),

Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová,

Ing. Jozef Kuzma, EurIng. Aut. Ing.

Odpovědný grafik: Zdeněk Valehrach

Tel.: +420 541 159 374

E-mail: valehrach@expodata.cz

Inzerce: Mgr. Darja Slavíková

Tel.: +420 541 159 437

Fax: +420 541 153 049

E-mail: inzerce@casopisstavebnictvi.cz

Předplatné: Olga Bočková

Tel.: +420 541 159 564

Fax: +420 541 159 658

E-mail: bockova@expodata.cz

Tisk: TISKÁRNA REPROPRINT s.r.o.

Náklad: 31 000 výtisků

Povoleno: MK ČR E 17014

ISSN 1802-2030

EAN 977180220300506

Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa

© Stavebnictví

All rights reserved

EXPO DATA spol. s r.o.

Odborné posouzení

Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví

podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení.

O tom, které články budou odborně posouzeny,

rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty

(nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž

určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři

recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých

příspěvcích posudky recenzentů.

Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem.

Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě

bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce

neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích

autorů a za obsah zveřejněných dopisů.

70

stavebnictví 06–07/09


Navrženy v dokonalém

souladu

Naše nová řada ovládacích tlačítek pro splachování

klozetů a pisoárů je navržena tak,

aby se jednotlivé modely navzájem dokonale

doplňovaly a navozovaly v koupelně dojem

jednotného harmonického celku.

www.geberit.cz


Pasivní dům − Seminární centrum Hostětín •

03/2006−10/2006 • Investor: ZO ČSOP Veronica

• Dodavatel: Skanska CZ a. s.

Energetický projekt roku 2006

Nové sídlo ČSOB v Praze-Radlicích •

02/2005−12/2006 • Developer: Skanska

Reality a.s. • Dodavatel: Skanska Reality a.s.,

Skanska CZ a.s.

Golden LEED Award • Cena zdraví a bezpečného

životního prostředí 2006 • Stavba roku

2007 • Best of Realty 2007

Úsporné budovy

umíme vymyslet

i postavit

Administrativní budova Nordica Ostrava •

11/2007−3/2009 • Developer: Skanska Property

Czech Republic, s. r.o. • Dodavatel: Skanska CZ a.s.

O 25 % nižší spotřeba energie oproti

českým normám.

Skanska patří po celém světě k lídrům

v oblasti energeticky příznivého stavění.

I v České republice disponujeme týmy, které

mají s navrhováním i stavbou energeticky

úsporných budov rozsáhlé zkušenosti. Stále více

nově vyvíjených projektů Skanska je o 25-30 %

úspornější, než vyžadují evropské normy.

Více informací

www.skanska.cz

More magazines by this user
Similar magazines