zděné a smíšené konstrukce - Časopis stavebnictví

▲ Zhodnocení unikátních výhledů z jednotlivých bytů je zajištěno výškovým
a polohovým osazením vil a orientací jejich obytných prostor, teras, lodžií
a balkonů na jižní, pohledově exponovanou stranu. Foto: Tomáš Malý.
▼ Ocelové schodiště vedoucí z horního mezonetového bytu na střechu stavby.
Foto: Tomáš Malý.
važujeme zvolený postup za
základní předpoklad dosažení
sledovaných hodnot soudobými
prostředky.
Individuálnost jednotlivých vil byla,
kromě výše uvedené asymetričnosti
hmoty uskakujících podlaží
a řešení nárožních partií, sledována
i řešením okenních otvorů
ve fasádách a při realizaci
nakonec docílena i odlišností
škály barev režných cihel. Záměrně
byla volena různorodá
skladba několika základních prvků
oken, definovaných formou
velkých oken přes dvě podlaží,
nízkých horizontálních oken,
dřevěných „plochých arkýřů“
a oken běžných rozměrů. Charakteristickým
prvkem je rovněž
řešení osvětlení horních podlaží
přes kompletně prosklené obvodové
stěny místností orientované
na terasy, které umožňuje zbývající
horní části fasády řešit jako
poměrně plné plochy většinou
bez otvorů.
Dispoziční řešení
Navržená velikost, dispozice
a rozvržení bytů, jak bylo popsáno
výše, s sebou přináší nejen
efekt soukromí, ale zároveň zcela
eliminuje veřejné prostory domu.
Kromě společné garáže bytů
v západní části vily M I, nejsou
v těchto činžovních vilách žádné
další společné veřejné a tudíž
nepronajímatelné, údržbu vyžadující
prostory.
Vily jsou záměrně, z důvodu
nabízené variability řešení dispozic
bytů, navrženy na stejném
rozměru půdorysu podlaží
o zastavěné ploše 13,10x15,10 m.
Vnitřní nosnou stěnou probíhající
na celou výšku stavby, která
splňuje zároveň požadavky
na akustické parametry stěny
mezi rodinnými domy, jsou
vily rozděleny na dvě poloviny.
Obě části jsou provozně naprosto
nezávislé. Mají vlastní číslo
popisné i vlastní přípojky na
inženýrské sítě. V každé polovině
vily jsou navrženy vždy dva
mezonetové byty. Menší byt je
umístěn v přízemí a v polozapuštěném
podzemním podlaží.
Větší byt má v přízemí pouze
vstup z ulice a většinou i vstup
na zahradu přes vstupní altán
a terasu nad garáží, ale jeho
dispozice se odehrává převážně
v 1. patře a v částečně ustupujícím
2. patře. Dolní byty umístěné
v přízemí a suterénu mají užitnou
plochu cca 110 m 2 , horní
byty kategorie 5+1 mají užitnou
plochu cca 170 m 2 .
U většiny dolních bytů byl v podzemním
podlaží navržen obývací
pokoj spojený s jídelnou a kuchyní,
v přízemí jsou kromě vstupu
umístěny 2–3 ložnice, z nichž
místnost do ulice může být využita
i jako pracovna nebo pokoj hosta.
Dispozice horních bytů byly
navrženy ve variantách s hlavní
obytnou plochou v 1. patře, ve
2. patře nebo ve dvou podlažích.
Rovněž přístup do horních bytů je
nabízen v několika alternativách.
Většinou se do nich vchází pomocí
lávek na bočních fasádách přes
prosklený altán nad garáží, který
slouží jako vstupní hala a zároveň
jako prostor spojující byt s vlastní
zahrádkou.
Ve vile M I je atypicky řešena západní
část, kde je celé podzemní
podlaží využitelné pro spodní byt,
a rovněž vstupní partie do horního
bytu. Vstupní altán je menší, plní
pouze funkci zádveří, nemůže být
využit k pobytu. Privátní zahrádka
tohoto horního bytu je řešena na
střeše garáže.
Ve vile M II byly prostory vstupů
do horních bytů na přání
klienta minimalizovány. Byly
přesunuty do severních nároží
a terasa a vstupní altán nad
garáží byly přičleněny spodnímu
bytu, takže horní byt přišel
o možnost přímého spojení
s privátní zahrádkou. U této vily
jsou zahrádky přístupné vnějšími
schody přes terasy nad
garáží z přízemí spodních bytů,
takže hlavní obytný prostor s kuchyní
a jídelnou je zde umístěn
v přízemí. Ve spodním podlaží
dolního bytu jsou navrženy dvě
ložnice, další ložnice je v přízemí,
při severní fasádě.
Velká pozornost byla věnována
propojení bytů s jejich okolím
v rovině provozní i v rovině vytváření
prostorů, které poskytují
možnost využívat nabídky exponovaných
výhledů. Horní byty
20
stavebnictví 06–07/09