SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

„Jak se to tedy mělo dělat jinak“ 443
revoluce 6 a v Dějinách a současnosti o tom později vznikla polemika. 7 To byl možná
další důvod, proč nás Havel, Pithart i jiní poslouchali na půl ucha; jednou vůbec
ne, podruhé zase až komicky dokonale, jako když nás třeba Václav Havel (už jako
prezident) k jednání o Vojenském historickém ústavu vybavil rukou psaným glejtem
pro ministra obrany, který podle naší paměti začínal pěkným oslovením „Pane
generále, věnujte se prosím historikům“ (podobně vypadalo i pověření Karla Kučery
k obnově Ústavu T. G. Masaryka).
To se týká také archivní otázky, abychom se vrátili k našemu vlastnímu tématu.
Petr Pithart se prostě mýlí, když tvrdí, že nikdo nevěděl, jak tyto otázky řešit. Na to
nebyl potřebný ani jiný národ, ani jiný Listopad, ani nebylo třeba obsazovat násilím
budovy StB – stačilo „nakupovat u odborníků“. V návrzích archivářů a historiků
mělo Koordinační centrum OF k dispozici kompletní postup řešení – tak se nám to
jevilo tehdy a jeví dodnes.
Jenže revoluce se odehrála v prostředí a čase, v nichž se všichni dost dobře nevyznali;
a revoluce v tu chvíli také dala na Sachera, a ne na Podivena nebo na Historickou
komisi – a vlastně na historii vůbec, jak už to v revolucích bývá. Tuto věc
vidíme podobně jako Pithart. Možná že Listopad i zde srovnal krok se společností,
která se za „normalizace“ naučila žít bez dějin, a zařadil se tak do nové přítomnosti,
jíž se chvíli zdálo, že minulost či historii pro svou budoucnost moc nepotřebuje.
Ale to všechno jsou otázky k diskusi o příběhu, který je tu psán pamětníky – mladí
kolegové a kolegyně možná tyto problémy osvětlí podrobněji.
6 Viz SUK, Jiří: Labyrintem revoluce: Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize. Praha,
Prostor 2003, s. 208–211.
7 Adéla Gjuričová zde zveřejnila článek „Občanské fórum v dokumentech“ (Dějiny a současnost,
roč. 20, č. 6 (1998), s. 50), v němž kritizovala Historickou komisi OF, že nesouhlasila s kandidaturou
Václava Havla na prezidenta a navrhovala Alexandera Dubčeka. Na to jsme se spolu
s Karlem Pichlíkem ozvali a příslušné stanovisko Historické komise zveřejnili: jeho důvodem
bylo, že Havel není ještě dostatečně známý a že jeho odchod by Občanské fórum těžce oslabil;
proto se tu navrhovalo na přechodnou dobu do voleb kandidovat Dubčeka, po volbách pak
zvolit Havla řádně a důstojně (KŘEN, Jan – PICHLÍK, Karel – SEIFTER, Pavel: Historikové Občanského
fóra a volba „sametového“ prezidenta. In: Tamtéž, roč. 21, č. 3 (1999), s. 40).