SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

320 Soudobé dějiny XVI / 2–3
kořenům) již nedefinuje v rozporu s provinčním myšlením postkomunistických
sousedů, nýbrž se západní Evropou, zvláště pak Evropskou unií, integrující se prý
pod německým vlivem. Česká národní identita a volný trh byly znovu spojeny,
avšak tentokrát skrze společné ohrožení ze strany „západoevropského sociálního
demokratismu a křesťansko-demokratického politicky centralizujícího katolicismu“.
19 Vůbec poprvé mimo kruhy Komunistické strany Čech a Moravy či extrémní
pravice se zde navíc český vstup do Evropské unie klade do souvislosti s pokusem
„sudetoněmeckých zájmových skupin“ o „historickou revizi výsledků II. světové
války (především zrušením tzv. prezidentských dekretů)“, „následnou reinterpretaci
českých dějin v sudetoněmeckém duchu“ a „na to navazující právní a majetkovou
‘restituci’“. 20
Tato fáze ideového vývoje Občanské demokratické strany má dva pomyslné
vrcholy. Vrcholem prvním byla bezpochyby kampaň ODS před volbami do Poslanecké
sněmovny v první polovině roku 2002, již provázela hesla typu „Vstup do
EU s rovnými zády, ne po kolenou“ nebo „Nedáme se okřikovat“ – a ovšem i žlutá
schematická mapa České republiky v černém poli dokládající akutní „tlak na změnu
poválečného uspořádání v Evropě“. 21 Vrcholem druhým, jakkoli veřejně prakticky
neznámým, bylo dle mého názoru společné prohlášení Občanské demokratické
strany a polské konzervativní strany Právo a spravedlnost z listopadu 2003, v němž
obě strany „sdílejí názor, že respekt k historické pravdě je základní hodnotou, na
níž byl postaven mírový vývoj v Evropě. Z toho důvodu považujeme za důležité
oponovat pokusům, přítomným v německé politice, o relativizaci odpovědnosti za
vyvolání 2. světové války, zločinů během ní spáchaných a útlaku národů. Zvláštní
kritiku zasluhuje kampaň za založení ‘Centra proti vyhánění’, které má za cíl vybudovat
falešný obraz 2. světové války a připsat odpovědnost za válečná utrpení těm
národům, které ve skutečnosti bojovaly za záchranu evropské civilizace.“ 22
V mé argumentaci se nejedná pouze o další důkaz reorientace Občanské demokratické
strany na nové politické partnery či doklad ostře protiněmecké rétoriky,
ale především o onen definitivní, debatu uzavírající a některé diskutéry vylučující
historický diskurz, zároveň plný velkých slov bez jasného obsahu, jenž (jak za okamžik
uvidíme) hraje podstatnou úlohu také v hledání formulace vztahu ODS ke
komunistické minulosti.
19 ZAHRADIL, J. – PLECITÝ, P. – ADRIÁN, P. – BEDNÁŘ, M.: Manifest českého eurorealismu, s. 4.
20 Tamtéž, s. 6. Podrobněji k analýze těchto koncepcí i obsahu předvolební kampaně ODS v roce
2002 viz GJURIČOVÁ, A.: Obhajoba národních zájmů v čase východního rozšíření EU (viz
pozn. 11).
21 Volební desatero: Volební program pro volby 2002. [Praha, ODS 2002], zejména s. 14 n. (viz
také http://www.ods.cz/archiv/volebni-programy).
22 Společná deklarace ODS a Prawa i sprawiedliwości z 20.11.2003 (viz www.ods.cz).