Blind Guardian: Dodatečná závěrečná kapitola - Milan Škoda

Rozhovor – Dodatečná závěrečná kapitola
Do hamburgského Zentral Studio jsem se odebral se smíšenými pocity. Mám totiž
přislíben zkušební poslech nového alba Blind Guardian a interview s kapelou.
Normálně vzato skvělá věc, ale byl jsem na pochybách. U novinky Blind Guardian se mělo
podle předem podstrčených informací jednat o středně zachovalý shluk nových skladeb
(bodejť by ne, vždyť jde o věci v krátkém časovém odstupu od alba Imaginations From The
Other Side, které je stále ještě aktuálním studiovým albem krefelďanů, držící prozatím
celosvětový rekord), protože album The Forgotten Tales, coby kompilaci s převzatými
skladbami a nově nahranými tituly a živými kousky jsem považoval jen za věc na výprodej.
Tak nějak sem pozapomněl přitom na poctivost chlapců, neboť když sem dorazil do studia
a zvukový inženýr Piet Sielck právě mixoval živou verzi The Bard´s Song - In The Forest
(natáčela se se čtyřtisícovým sborem na vánočním festivalu v Düsseldorfu), bylo mi jasné, že
tady jde o opravdový dárek fanouškům, který tu bude představen a nebude brán jako
záminka pro rychlé vydělání peněz.
Vše ale mělo probíhat daleko lépe: mezitím se všichni muzikanti (kromě zpěváka a basáka
Hansiho Kürsche, a to díky změnám v dopravě mezi Kefeldem a Hamburkem) setkali s
novináři, a tak jsme se mohli pustit do poslechovky, která zanechala ty tam poslední pochyby.
Vše bylo naplněno již první Pietem představenou skladbou. Převzatina evergreenu od Beach
Boys, skladby Surfin´USA sice nezanechává dojem spektakulárnosti, ale rozvíjí se hodně
rychle do opravdové kalírny, protože Thomen v určitém bodě rozjede dvojkopáky, což nikdo
neočekává.
Thomen je také tím, kdo mění DAT nahrávky: následuje akustická verze Bright Eyes. Zdá
se nemožné takovou skladbu přearanžovat, ale Blind Guardian to dokázali a předčili podle
mého mínění dokonce i originál. Stejný formát má také nově nahraná Lord Of The Rings.
Velmi orchestrální a obohacená o flétnu..."Více toho nemáme", jsou Pietova slova, který se
dosud staral o většinu přicházejících a jejich nadšení, což mi ale dalo možnost využít nabídku
zasednout ke kulatému stolu spolu s Andrém, Magnusem a Thomenem a nechat si prozradit
pár novinek o aktuálním albu a o tom co se děje v táboře skupiny. Nechme nejprve chlapce
předložit několik přesvědčivých argumentů pro vydání tohoto alba, stejně tak jako pro
minialbum Mr.Sandman, které už vyšlo před pár měsíci pod titulem Bright Eyes, coby
japonský import.
"Koncem posledního roku jsme ke skladbě Mr.Sandman natočili dobré video“, bere si
slovo André...„a považovali jsme za škodu toho nevyužít, protože skladba s videem by mohla

mít veskrze větší šanci, než jen za pomocí samotných kmenových fanoušků, s čímž se dosud
na žádném z našich alb nepočítalo. Když pak máš video a nemáš album, lpí ti to na duši.
Tohle video bylo dost drahé, a tak nám naše firma naznačila abychom udělali Best-Of
album. Ale na Best-Of jsme neměli zájem, nechtěli jsme naše fanoušky vykořisťovat, ale
raději jsme se rozhodli vytvořit něco rozumného. A tak jsme dostali nápad, myšlenku - dát
dohromady album z věcí co jsme posbírali v průběhu roku a tak materiál spotřebovat.
Věděli jsme, že ze skladby Lord Of The Rings se dá vytěžit více, neboť naživo zněla daleko
lépe než na albu. Také orchestrální verze Theatre Of Pain teď klapla, zatímco tehdy to
dopadlo dost nešťastně. Vedle toho na albu přistanou také věci jako převzatina Barbara
Ann, kterou hodně našich nových fanoušků ještě nezná".
Dobrý nápad, to se musí nechat. Ale teď už ke kultovní a k tomu ještě unplugged verzi Bright
Eyes.
"Zkoušeli jsme ji na zvukové zkoušce", komentuje André…"a zdála se nám perfektní.
Taková věc se normální cestou na naše album nedostává a v podstatě se tak stalo díky
zájmu fanoušků. Skladbu Mr.Sandman jsme dali dohromady podobným způsobem a
najednou byly všechny problémy ty tam. Skladba se nakonec na albu nachází (se
smíchem)".
Jedno velmi kultovní video k tomu pánové vyprodukovali, dá se říci, že jde po dlouhé době
zase jednou o originální a dobrej klip jedné německé metalové kapely.
"Nejprve jsme byli skeptičtí", vypráví André…"protože jsme se podle scénáře měli
převléknout do ženských šatů. Ale pak jsme viděli skicu, která byla vyhotovená ještě před
natočením a tak jsme si to mohli vyzkoušet. Když jsme pak viděli hotový produkt, byli jsme z
toho paf. Bylo to zcela něco jiného a i já jsem to považoval za super vtipné. K tomu je to
video také kvalitní, takže může dát vyniknout i albu Imaginations".
Jednu vadu na kráse mohu ale videu vytknout. Zpětná proměna z vašich dívčích kostýmů,
neboť člověk žel může jen tušit kdo je kdo. Člověk vás vidí na obrazovce jen v pozadí (na čež
následuje v místnosti kelektivní: "anóóóó").
"To je to jediné, co se nám nelíbilo", přitakává André. "Ale kdybys viděl tu proměnu v
nesestříhané podobě, tak by to bylo jak čistě zlá novinka! Ale producent videa považoval za
důležité, že na velké zvýraznění té proměny je tam málo prostoru, aby k tomu došlo".
Zpět k albu The Forgotten Tales. Celé to přítelíčkování se s fanoušky ale naproti tomu
kupujícím singl A Past And Future Secret nepřipomíná, neboť jde zde pouze o bonus track
The Wizard, který ostatně je na albu také zastoupen.
"Souhlasím", na to André…"na singlu je exkluzivní jenom instrumentální pojetí skladby A
Past And Future Secret, vzdor tomu byl singl tehdy od počátku chybou v plánu a byl vydán
jen a jen díky tomu, že jsem byl nemocen a muselo tak dojít k přerušení produkce
Imaginations, a protože šlo o první dodělanou skladbu, tak se objevila na singlu. Jediným
singlem k albu měl být Mr.Sandman a na něm skladba Hallelujah a demoverze skladeb

Imaginations From The Other Side a The Script For My Requiem, jako dosud neuveřejněné
věci".
Pak tedy mohou být fanoušci kapely opravdu rádi, že z tábora Blind Guardian přichází jak
minialbum tak nové album. Do doby dalšího regulérního alba kapely tak mohou být uvolnění,
což může trvat klidně dva další roky. Není-liž tak André?
"Chceme si pospíšit, na druhou stranu si ale na to musíme vzít svůj čas, aby vše klaplo. K
této chvíli máme pokupě jeden nový kousek a skládání dalších věcí probíhá velmi dobře.
Ačkoli jsme poslední rok hodně makali je pracovní motivace stále zde. A tak by to mělo jít
dál, což znamená, že se snad postaráme o to, aby na jaře 1997 bylo vše hotové. Koncem roku
1997 by to mohlo klapnout s vydáním" (opět kolektivní smích).
Poslouchajíc momentálně puštěné demo Mr.Sandman, tak si člověk dokáže dobře představit,
že příští studiové album vznikne ve vlastním Twilight Hall Studio.
"Pravděpodobně budeme z velké části natáčet v našem vlastním studiu", chápe se slova
André…"Chtěli bychom se tam v něm co nejvíce vyřádit. U alba Imaginations jsme byli pět
měsíců ve studiu v Dánsku a to je už dost tvrdý akt. V budoucnu bychom tam chtěli natáčet
už jenom například bubny".
Tu samou novou nahrávku k The Forgotten Tales udělali Blind Guardian již doma. S
nahrávkou bicích a uspořádáním závěrečného mixu. Ale nyní k turné kapely předchozích
měsíců.
"Jako hlavní kapela turné spolu s Nevermore jsme si užili dost legrace", míní Magnus.
"Všechno bylo lépe zorganizováno a tím méně bylo stresu než na vánočních festivalech, na
nichž jsme se na pódium nedostali dřív jak o půl dvanácté. Lidé bývali po pěti kapelách už
dost utahaní. Přesto na třech akcích byla náladička".
"Japonské turné bylo vyprodáno", vypráví André. "Také jsme dodatečně přišli na to, že by
tam člověk mohl odehrát relativně více koncertů ve větších halách - to pro příště".
"Koncert v Thajsku byl nářez", pokračuje Magnus. "Hráli jsme v jedné velké disco hale a
nacpalo se tam na sedm tisíc diváků, kteří ne každý den zažívají metalový koncert. Byl to
bezchybný dýchánek".
Jak bere člověk v Japonsku vůbec tu skutečnost, že v Německu bylo na místních festivalech v
předprogramu Blind Guardian takové jméno jako Yngwie Malmsteen? Ten člověk v zemi
smíchu plní haly a má tam ne nepodstatný daleko vyšší status jak tam mají Blind Guardian?
"Japonci umějí mlčet", směje se André. "I když mají festivaly popsané v časovém sledu,
všude bylo Yngwieho jméno vypuštěno. Proto to bylo tak něco nepodstatného!".

A ještě jednou Japonsko: člověk se v Německu dostane k bonus skladbě Lord Of The Rings
jen na japonském vydání Tokyo Tales, kde je tato skladba živě uvedena. Můžeme také na The
Forgotten Tales něco očekávat?
"Souhlasím, že živá verze nebyla tak špičková jako ta momentální přearanžovaná",
potvrzuje André. "Ta věc s bonus materiálem se má tak, že Japonci chtěji vždy být stejně tak
důležití pro nás jako fandové v Německu".
Informace k albu The Forgotten Tales čtenáři jistě ohodnotí jako v dostatečném množství,
přesto tady byl ještě Hansi. Člověk, který se během studiové návštěvy dostavil na místo podle
hesla Time What Is Time /Čas, co je čas/, z jednoho do dnešních dnů hitů kapely a znáte tu
větu z koncertů: Tak tohle je text, který jsem napsal, když jsem ztratil hodinky (nebo tak
nějak!). Dostavil se poté, co absolvoval pouť po ulicích Hamburku jako Journey Through The
Dark /cestu tmou/, z čehož důsledkem dorazil až opožděně toho dne. V následujícím
rozhovoru došlo tak k dostání slibu, tak jako na kolegu Magnuse…
Byla tady například ještě záležitost s Flemmingem Rasmussenem. Nic naplat: člověk svého
času s alby skupiny Metallica - Ride The Lightning a Master Of Puppets, který s jejich zvukem
udělal mílový pokrok, avšak není tak z ruky vědět, že tento Dán v posledních letech (jinými
slovy v letech devadesátých) také kromě toho se pustil i trochu stranou. Myslím tím tu
břečkovou produkci alba Covenant od Morbid Angel. Jasně, takový výtvory se časem sami o
sobě daly stranou. Ale album Imaginations From The Other Side, nejprodávanější album
kefelďanů ze všech a středně úspěšné je však jiné…
"Nejenom Flemmingova práce se skupinou Metallica na nás měla vliv", zapřísahává se
Magnus. "Ale také oba jeho výsledky práce se skupinou Pretty Maids na albech Future
World a Sin Decade byly pro naše rozhodnutí rozhodující. I časem jsou to dobré produkce a
my nemáme naprosto žádné obavy, že by Flemming svou práci zapomněl!".
Souhlasíme. Vzdor tomu vliv hustoty vokálů v refrénech a zvuk bubnů na albu je dá se říci
nepřeslechnutelný, takže i při vší bombastičnosti tvá i Andrého kytara se musela uklidit do
pozadí…
"To je problém", říká k tomu Magnus, "že si člověk při takové produkci musí vybrat priority.
K naší hudbě jich pasuje v podstatě celé množství: vícehlasý vokál, klávesy, bubny,
mnohavrstvé kytary atd., a z toho všeho jednoduše nelze, aby vše stejně hodnotně znělo!
Proto je každá skladba po technické stránce zabalena po svém a trochu jinak. U titulní
skladby byly chorály a kytarová sóla tak dominantní, že rytmická kytara musela chtě
nechtě do pozadí! Obzvláště díky tomu vše ostatní dostalo svůj otisk a zní to tak špičkově!"
Není žádným tajemstvím, že jste si mezitím postavili svoje vlastní malé studio. V minulosti
vždy docházelo k tomu, že před alby se objevovala albům blízká demonahrávka s jejíž pomocí
se člověk mohl velmi přiblížit k produkci studiové. Mezitím také došlo k vydání některých
takových věcí a na minialbu Mr.Sandman byly vydány dvě demonahrávky ke Script For My
Requiem a Imaginations From The Other Side, které sami o sobě znějí dokonce lépe jak
některá hotová alba mnohých kapel…

"To je díky aranžmá z naší zkušebny", vypráví Hansi…"jsou rok od roku stále
komplexnější. Proto i naše dema jsou také taková. Kdybychom začínali aranžovat až ve
studiu tak to by bylo velmi drahé! U alba Imaginations to bylo konkrétně tak, že jsme měli
kompletní všechny skladby, až na dvě. A i když to byly jen dvě, tak je to pro nás absolutní
výjimka, že k tomu došlo. Zvláště když chodíme do studia připraveni co nejlépe (směje
se)"….jo jo perfekcionalisté…
Jak známo měli jste svého času v Dánsku pár problémů. Mám na mysli Andrého zranění a
díky tomu určité časové zpoždění. Nepadlo tehdy vůbec žádné slovo o tom, že by Magnus
natočil aspoň část Andrého kytarových partů?
"Nikdy", opětuje pan Siepen energicky. "Na to sme nikdy ani nepomysleli! André si je za
své věci odpovědný a když se u nás něco vymyslí, každý má právo si to sám natočit! Nebyla
žádná jiná varianta než počkat na Andrého!".
I když to zní brutálně, Andrého poranění tak nějak k Blind Guardian pasuje. V minulosti jste
již pár takových starostí zažili. Myslím tím na bankrot vaší první vydavatelské společnosti a
také na Thomenovy dlouhotrvající zdravotní problémy, kvůli nimž jste museli dokonce
přesunout kompletní turné…
"Máš pravdu", přiznává Magnus…"ale doufám, že Andrého poranění je současně
poslední kapitolou v knize nazvané Pech u Blind Guardian!".
Další kapitolu v této knize bychom mohli nazvat Kalle Trapp. Producent, který si vzal chlapce
do područí už od debutu a vyprodukoval jim čtyři studiová alba a jedno live, eventuálně je
spoluprodukoval až do časů Imaginations, od kdy už není v realizačním týmu. Ponechme tedy
Magnuse ještě jednou vysvětlit příčiny tohoto odtržení.
"Už při natáčení alba Somewhere Far Beyond se naše společná spolupráce s Kallem
ocitla na mrtvém bodě. Všechno probíhalo velmi monotónně, chyběla čerstvost a nápady.
Kromě toho je producentem, který pro naše chápání se tak trochu projevil usedlý ve své
práci. A mimo to si stojí více za přímostí, třeba jako u Saxon. Při našich předchozích
pracech s ním probíhalo vše tak nějak dobře, ale u Somewhere Far Beyond už ne. Na albu
jsou z dnešního pohledu slyšet kompromisy. Kvůli tomu došlo k tomu, že živák Tokyo Tales
byl jeho posledním mixem který pro nás udělal v rámci společné spolupráce. Nemělo to ale
vliv na naše přátelství. Myslím, že jsme ne náhodou proto natáčeli část našich vokálů pro
album Imaginations v jeho vlastním KARO-Studiu. Nebylo to tak, že bychom mu týden před
začátkem natáčení řekli, hele Kalle, tentokrát nebudeme spolu makat a jeli jsme pak za
Flemmingem do Dánska (smích). Chtěli jsme na albu pracovat s profesionálním zvukem a
pro něj byl Flemming tím pravým chlápkem! On sám nám dokázal při natáčení kytarových
spodků dát nové impulsy. U Kalleho to fungovalo tak, že kytary natočil levá - pravá a
hotovo. Flemming nás naproti tomu přesvědčil, abychom na každé straně natočili kytary
trojnásobně a v některých pasážích i šestinásobně. Vlastně těžko jen pomyslet, že by takový
způsob práce vznikl na našich předchozích albech!"

Pojítko mezi minulostí a současností tu přeci je. Již jmenovaný Piet Sielck pracoval s kapelou
a Kallem Trappem jako zvukový asistent už od časů Tales From The Twilight World a v
Dánsku byl opět u toho a teď u The Forgotten Tales se posunul o stupínek výše.
"Už od doby, kdy jsme se s Pietem seznámili", vypráví Hansi o tomto partnerství,
"probíhala naše spolupráce dobře. Především ve studiu v Dánsku nám velmi pomohl, neboť
asistoval Andrému při natáčení jeho kytarových partů a to často probíhalo po celou noc!".
Dočasně na dvanáct doprovodných kytar najednou a k tomu bombastické vokály. Na albu to
zní přirozeně geniálně, ale na koncertech je to vždy věc jiná…
"Nezkoušíme naše alba na pódiu zreprodukovat", tvrdí Magnus. "Koncerty by měly být
spontánní a přirozené, zatímco na našich albech je tu možnost velkého vyšperkování! Při
refrénech na koncertě máme tu výhodu, že naši fandové dost šílí a tak se někdy stane, že to
nakonec vyzní líp jak ve studiu. Ostatně jednou ke mně přišel po akci fanoušek a povídá: zní
to suprově, ale nemyslím si, že byste byli takoví amatéři, abyste k tomu potřebovali samply.
A já na to jen: to nebyly žádný samply, to bylo naše publikum! (smích). Co se týče
vícenásobných kytar, to živě asi nebude tak dobré. A proto máme sebou pro všechny další
efekty klávesáka!".
Další silnou stránkou krefelďanů už ode dnů alba Battalions Of Fear jsou obaly alb. V
posledních letech je pro vás maluje Andreas Marschall. Umělec, bez debat, ale nestal se
poslední dobou využívaný klienty stále více a více? Jinými slovy, mnohé z jeho obalů jsou ne
nepodobné.
"Obal k singlu A Past And Future Secret se nám zalíbil z fleku", mudruje Magnus. "Co se
týče obalu alba, nebyli jsme od počátku tak nadšení, ale jeden telefonát to spravil. Člověk
musí vědět, co chce. Když někdo k Andreasovi přijde a umíní si, že jeho obal má vypadat tak
nějak jako ten od kapely XY, tak on také tak pracuje. Potom se nemůžeš nějaké podobnosti
divit!".
Další jméno, které se od časů alba Follow The Blind objevovalo v souvislosti s kapelou je Kai
Hansen. Tenhle frontman kapely Gamma Ray se ale již nadále nenechal svými kamarády
lapit. Jeho spoluzpěv, spoluhra nebo spolukomponování již na Imaginations není. Obligátně
naopak se místo toho objevuje Hansiho zpěv na aktuálním albu Gamma Ray pod titulem
Land Of The Free. Dá se tento hostující výstup považovat na revanš nebo jako tvrzení pro to,
že učeň převálcoval svého mistra?
"Měli jsme se s Andrém podílet už dřív na druhém albu Gamma Ray pod titulem Sign No
More, ale neklaplo to. Pak se měl Kai objevit i na albu Imaginations, ale my jsme byli v
Dánsku a on v Hamburku. Pak jsem se ale jednoho dne ocitl v Hamburku, abych dal
interview a telefonoval mi Kai a došlo ke spontánní dohodě, abych si zazpíval na novém
albu Gamma Ray. Co se týče poznámky o učni a učiteli: doufám, že je opravdu již brzy
převálcujeme!" (smích).

Tak co by se dalo ještě říci ke skladatelskému monopolu u Blind Guardian? Sotva
přeslechnout, že Olbrich/Kürsch jsou těmi, kteří stojí za vznikem nových věcí…
"Nemělo by to znít nadutě", tvrdí Hansi, "ale s Andrém si při komponování nádherně
rozumíme. Tenhle vývoj potvrzuji již od časů alba Tales From The Twilight World. Neříkám
teď ale, že je to věc budoucnosti. Může se dobře stát, že na dalším studiovém albu naskočí do
vlaku Magnus nebo Thomen. Oni jsou za vznik skladeb stejně tak odpovědní. Jen základy a
kostry skladeb pocházejí od nás dvou!".
Jasně, že komponování probíhá lehčeji, když se člověk hudebně nachází na stejné lodi…
"Všichni čtyři jsme zase začali brát lekce hudební výchovy", vypráví Hansi, "neboť se
znalostí not jde vše jednodušeji a s přípravou má člověk také záruky, že i dvacátý koncert
na turné bude znít tak dobře jako ten první!".
Redaktor: Nikolas Krofta (Break Out, květen/červen, 4/1996, přeložil Milan Škoda)