Obchod pro sebevrahy - Asociace českých filmových klubů

acfk.cz

Obchod pro sebevrahy - Asociace českých filmových klubů

Základní informacePředstavte si, jak to vypadá ve městě, kde zavládl takový smutek, že místní obyvatelé ztratili vůli k životu.Ve městě, kde je nejlépe prosperujícím obchodem krámek, v němž si můžete koupit jed nebo provaz,abyste se měli jak sprovodit ze světa. Jenže jeho majitelka právě povila dalšího potomka – synka, který jeztělesněním radosti ze života…Obchodem pro sebevrahy se začíná šířit skutečná nákaza.


Základní distribucní údajeNázev:Obchod pro sebevrahyOriginální název:Le magasin des suicidesAnglický název:The Suicide ShopZemě:Francie, Kanada, BelgieRok výroby:2012Stopáž:79 minutDistribuční formát:DCP a DVDFormát:1: 1.85Žánr:animovaný muzikálMonopol:8. 11. 2012 - 17. 4. 2022Uvedenína festivalech:Cannes 2012Toronto 2012Knižní předloha:Jean TeuléScénář a režie:Patrice LeconteVýtvarník:Regis Vidala Florian ThouretHudba:Etienne PerruchonMediální partneři:Respekt, Rádio 1,A2, Topzine.cz,MetropolisPropagace do kin:Plakáty (A1), fotosky(A4), PR článek k filmuProgramování:David Huspeninadavid.huspenina@acfk.cz+420 724 339 341Další informace:www.acfk.cz/obchodpro-sebevrahy.htmwww.obchodprosebevrahy.czMateriály ke stažení:www.acfk.capsa.cz(jméno a heslo: guest)


O filmuZdá se vám někdy, že je váš život smutný, prázdný a bezútěšný? Tak si zkuste představit město, v němžjsou lidé z každodenního klopotění tak otrávení, že nejpříjemnějším řešením může být... otrávit se.Důkazem hloubky všudypřítomných depresí budiž fakt, že jediným skutečně prosperujícím obchodemv kraji věčné šedi je krámek, nabízející stovky a stovky zaručeně smrtících pomůcek pro aspirujícísebevrahy - zručně uvázanými oprátkami počínaje, přes elegantně zabalené jedové karafičky pro dámyaž po samurajské meče pro opravdové drsňáky. Jednoho dne se ale spokojeně pochmurný život majitelůobchůdku začne komplikovat, když do jejich rodiny přibude podvratný element v podobě synka, kterýje učiněným ztělesněním radosti ze života...Mezinárodně úspěšnou knihu Jeana Teulého chutě převedl do podoby svérázného animovaného muzikáluzkušený režisér Patrice Leconte.


Vyjádrení distributoraV současné době zmítané krizí je umírat tak snadné a sladké – zvláště když existuje obchod, který seo vás s veškerou péčí postará… Francouzský šarm, černočerný humor, bláznivá hudební čísla, výjimečněpovedená animace – Obchod pro sebevrahy je zkrátka ideálním předvánočním filmem zvěstujícím blížícíse velmi pravděpodobný konec světa. Vítejte ve světě, kde jsou filmy Tima Burtona jen neškodnýmidětskými hříčkami. Vítejte ve světě nejnebezpečnějšího animovaného filmu roku!Jan Jílek, dramaturg Asociace českých filmových klubů


Rozhovor s režisérem Patricem LecontemČetl jste knihu Potřeby prosebevrahy Jeana Teulého užv době, kdy vyšla?Já čtu všechno, co Teulé napíše,stejně jako čtu všechno od JeanaEchenoze, Douglase Kennedyhonebo Patricka Modiana …Takžeano, Potřeby pro sebevrahy jsemčetl nedlouho poté, co se objevilyv knihkupectvích. Říkal jsemsi, že je to svérázné dílko plnékousavého humoru, a okouzlilamě jeho upřímnost a nápaditost.Nabídku na zfilmování jsemvlastně dostal už tehdy, ale odmítljsem ji, protože jsem si filmovouadaptaci takové předlohynedovedl představit. Jak převéstTeulého bizarní, nekonvenčnísvět do podoby hraného filmu?Pokud nejste Tim Burton, a tojá bohužel nejsem, nemůžete naněco podobného ani pomyslet.Ale za pár let přišel telefonát,který všechno změnil.Telefon zazvonil asi před čtyřmilety (jednou za čtyři roky miobvykle někdo volá). A na druhémkonci se ozval Gilles Podesta,s nímž jsem se tehdy vůbecneznal. Ale pozve-li mě na kávuněkdo, kdo mi má co nabídnout,rozhodně neřeknu ne. Jakmilejsem ovšem uslyšel, že koupilpráva na zfilmování Potřeb prosebevrahy, okamžitě jsem ho přerušila oznámil jsem mu, že tenhleprojekt jsem už jednou odmítl.Jenže on povídá: „Nenechaljste mě domluvit. Já chci, aby tobyl animovaný film.“ Najednouse mi rozsvítilo. Takhle to někdyfunguje – inspirace občas přicházízvenčí. Někdo vás vezme za rukua dovede vás přesně k tomu, cojste potřebovali, abyste se vydalisprávným směrem. Gilles Podestavyslovil kouzelné slůvko „animace“a v tu chvíli jsem měl jasno!S animací se dostanete za hranicereálného života, můžete si vytvořitjiný, výstřední svět plný bláznivina podivností. Kreslené filmy nejsounaturalistické – odehrávají seve smyšleném světě. Gillesova nabídkanavíc nemohla přijít v lepšíčas. Krátce předtím jsem se totiždozvěděl, že z filmu, který jsemměl točit, nakonec nic nebude,a zčistajasna jsem neměl do čehopíchnout. Vzal jsem si na rozmyšlenouasi 48 vteřin a potom jsems radostí prohlásil, že začnu třebahned, když na to přijde.A jak se zrodil nápad dát vašemufilmu muzikálovou podobu?To mě napadlo okamžitě. Muzikáljsem chtěl točit už dlouhoa tenhle projekt mi pro muzikálovézpracování připadal ideální.Díky písňovým číslům mohlvzniknout velmi temný film, kterýje zároveň plný radosti. Kdyžse zoufalec loučí se životem s písnína rtech a vzápětí vypije ampulkus jedem, je to báječně děsuplné.Spojení hudby s animacívám dává velkou volnost: politickánekorektnost je v téhle forměmnohem přijatelnější. Představtesi, že by v hraném filmu podrážděnýotec nabádal svého sedmiletéhosyna, aby začal kouřit,protože kouření může vést k rakoviněplic – to by zkrátka nešlo!Ale tady to jde, protože svět kreslenéhofilmu není skutečný.A je to svět, který důvěrně znáte,protože jste se zabýval komiksy.V mládí jsem hltal jeden komiksza druhým. A kromě toho jsemvždycky rád kreslil. V tomtoohledu jsem samouk. Jako teenagerjsem natočil krátký animovanýfilm s pomocí postaviček vystřiženýchz papíru. Protože jsemsnil o režírování filmů, přestěhovaljsem se do Paříže. Vystudovaljsem filmovou školu a potomjsem pět let pracoval pro časopisPilot. Kreslil jsem obrázky a psalk nim příběhy. Dnes je komiksůtolik, že o nich ztrácím přehled.Ale animovaný film miluju pořád.Filmy s Wallacem a Gromitemjsou půvabné a scénář studiaPixar k Příšerkám s.r.o. by se mělvyučovat na filmových seminářích.Na Valčíku s Bašírem jezase obdivuhodná odvaha tvůrcůpoužít animaci k zobrazení světadospělých. A pak jsou tu samozřejměUkradené Vánoce, což jemistrovské dílo prodchnuté ohromujícíinvencí, jehož odkaz můžebýt až svazující. Ale přestože jsembyl pod vlivem všech těchhlepředchozích snímků, chtěl jsemnatočit animovaný film a muzikálv jednom, podvratný a rodinnýzároveň, politicky nekorektnía přitom vhodný pro každého bezohledu na věk.


Jean Teulé prý předpokládal,že filmový konec se bude odknižní předlohy lišit.Je to zvláštní, protože když jsemtu knihu četl, připadal mi jejíkonec naprosto v pořádku. Alekdyž jsem se k ní vrátil a četlji znovu očima režiséra, kterýpomýšlí na filmovou adaptaci,úplně jsem se zhrozil. Najednouse mi zdálo, že když tenhle klukcelou dobu bojuje proti sebevraždám,nemá logiku, aby sena samém konci rozhodl přidatk opačnému táboru. Říkal jsemsi, že ani v animovaném filmunemůžeme deprimovat obecenstvopohledem na kluka, kterýsi dobrovolně vezme život. A výsledkembyl obrat o sto osmdesátstupňů. Napadlo mě, že bykonec mohl být paradoxní, ažkýčovitě optimistický, a to do témíry, že by se celá scéna rozzářilaštěstím jako v nějakém veselém,přeslazeném kusu.Ve filmu hrají velmi pozoruhodnouroli krysy.Ano, krysy představují řeckýchór, který komentuje děnía podtrhuje tragické okamžiky.Ukazuje nám, že v tomhle hrůzyplnémměstě je někdy lepší býtkrysou než člověkem.Jak jste nalezl filmovou podobupro město a obchod?Na první pracovní schůzce miumělečtí vedoucí Régis a Florianpředestřeli své návrhy. Představovalisi jakési futuristické pestrobarevnévelkoměsto a oprotitomu šedivý, hrozivě vyhlížejícíkrámek. Ale já je požádal, ať udělajípravý opak. Ať nakreslí městonezařaditelné do žádné konkrétníepochy, omšelé a hrůzyplné– něco mezi 13. pařížským obvodema Severní Koreou. Krátceřečeno zoufalý svět, v němž jejedinou oázou, jediným barevnýmoživením právě obchod prosebevrahy.Ve městě jsou vysoké, hrůzu nahánějícídomy, které do ulic nevpouštísluneční světlo. Přiznávám,že to není zrovna originální.Nechtěl jsem točit orwellovskouvizi, která by říkala: „Takhlebude vypadat svět za dvacet let.Pozor na to, přesně k tomu směřujeme!“Trval jsem na tom, abyměsto působilo povědomě, abyse s ním diváci mohli snadnoidentifikovat. Obchod musel býtatraktivní – jako krámek se suvenýrynebo galanterie v Bastile – sespoustou barev a lákavých předmětů.Venku děs, uvnitř pohoda!Ale protože davy lidí jsou nočnímůrou animátorů, obchod není


nikdy napěchovaný zákazníky.Jsou tu ovšem jiné postavy, napříkladpán, který bydlí v patřepod střechou a vypadá jako kýbls pomejemi. Není na něm nicvyloženě směšného (co může býtsměšného na kýblu s pomejemi,který chce spáchat sebevraždu?),ale celé je to natolik přehnané, žese přesto smějete.Režie je opravdu výrazná. Hnedse pozná, že jste na tomhle filmupracoval s chutí.Byla to radost. Stejně jako u hranéhofilmu jsme i tady rozhodovalio střihu a konečné podobězáběrů. Jenže v tomhle případěbylo všechno snazší, protožejsme si mohli dovolit věci, kteréjsou při běžném natáčení velminákladné, kdežto nás nestálynic. Například záběr na slepouuličku – za deště a z nadhledu–, na jejímž konci se objeví obchods rozsvícenými světly. Nato byste v hraném filmu potřebovaliobrovský jeřáb, povoleníod místní radnice a umělý déšť.A museli byste točit v noci. Byloby to nákladné, náročné a složité.Ale my nikoho obtěžovat nemuseli,stačilo celou scénu nakreslit!Na druhou stranu si musíte dátpozor, abyste se nenechali unésta nepřehnali to. Jestliže chcete,aby příběh neztratil věrohodnost,nesmíte ho nikdy pustit ze zřetelea přehlušit něčím jiným. AleRégisovi s Florianem se přestopodařilo dostat do každého ze záběrůmnožství detailů. Všechnyani nezaznamenáte, protože jejich tolik a obraz se rychle mění.Já sám vždycky objevím něco nového,kdykoli si zastavím nějakýkonkrétní záběr. Film netrvá anihodinu a půl. Animované filmybývají kratší než hrané. Snad jeto proto, že byly původně určenédětskému publiku. Jsou kratší,aby se děti vydržely soustředit.A já jsem rád, protože tahle délkami vždycky vyhovovala.Jakým způsobem probíhaloskládání písniček?Písňové texty jsem neskládal poprvé.S Etiennem Perruchonemjsme dokonce napsali celou operetu,takže jsem věděl, že je protenhle projekt tím pravým. Umískládat nestárnoucí melodie, kterése přesně hodí k tomu, co chcefilm vyjádřit. A kromě toho másmysl pro humor – smějeme setýmž věcem. Lepšího spolutvůrcebych nenašel! Když jsem psalscénář, nejdřív jsem si jen poznačil,kam písničky vložím a o čemkaždá z nich bude. Texty jsem vymýšlelteprve poté, co byl scénářhotový a schválený. Tehdy jsemtaké začal spolupracovat s Etiennem.Vyměňovali jsme si nápadytak dlouho, dokud jsme oba nebylispokojení s výsledkem.Zdá se, že jste vybíral herce předevšímpodle toho, jestli umějízpívat.Vybral jsem herce, kteří možnánejsou příliš známí, ale jejichžpráci dobře znám a vážím si jí.Herce, kteří jsou nápadití, temperamentnía při hraní přesní– a kteří také dovedou zpívat.Zdá se mi, že slavní herci byv tomhle filmu působili rušivě.Obraz by nešel dohromadys hlasem a dopadlo by to tak, žeby se diváci nesoustředili. Hercinavíc nemohli mluvit svými„normálními“ hlasy. Museli jemaličko pozměnit, aby ladilys kreslenými postavičkami. Jedinýherec, kterého jsem vybralpouze podle hlasu, je představitelAlana. Všiml jsem si ho,když hrál mladého Gainsbourgave filmu Joanna Sfara. Kromětoho ztvárnil roli dítěte ve dvouskvělých filmech Ursuly Meierové(Domov a Sestra). Jehohlas má zvláštní kadenci, díkyníž zní velmi roztomile. Hlasymusíte mít vybrané už předanimací, protože jazyk těla semusí přizpůsobit mluvenémuslovu. Záleží na tom, jestli mluvíterychle nebo pomalu, veselenebo smutně, klidně nebo vyděšeně.Hlas udává rytmus a náladucelé scény. Nakonec zjistíte,že v animovaném filmu režírujeteherce stejně, jako kdybystetočili rozhlasovou hru.Etienne Perruchon o vašemfilmu řekl, že má grády, a JeanTeulé prohlásil, že je to bomba,co vy na to?To je od nich pěkné. Já bych řekl,že je to film podvratný a politickynekorektní, ale také nesmírnělegrační. Doufám, že jsem senenechal příliš ovlivnit TimemBurtonem. Někdy bych mu tenhlefilm rád ukázal.


Patrice Leconte: filmografie (výber)1976 – Les vécés étaient fermés de l’intérieur 1996 – Nevinné krutosti1978 – Dovolená po francouzsku1996 – Velká cesta1979 – Dovolená po francouzsku 21998 – Poloviční šance1981 – Viens chez moi, j’habite chez une copine 1999 – Dívka na mostě1982 – Ma femme s’appelle reviens2000 – Prokletí ostrova Saint Pierre1983 – Circulez ya rien à voir2001 – Félix et Lola1985 – Specialisté2002 – Rue des plaisirs1987 – Tandem2002 – Muž z vlaku1989 – Pan Hire2004 – Příliš důvěrná tajemství1990 – Manžel kadeřnice2006 – Dovolená po francouzsku 31991 – Contre l‘oubli (více režisérů)2006 – Můj nejlepší přítel1993 – Tango2008 – Válka krásek1994 – Le Parfum d’Yvonne2011 – Voir la mer1995 – Lumière & spol. (více režisérů)2012 – Obchod pro sebevrahy


Necekejte na konec sveta!www.acfk.cz/obchod-pro-sebevrahy.htmwww.obchodprosebevrahy.cz

More magazines by this user
Similar magazines