kládán a tak malý chlapec poznávalprotiklad přírodních krás alpskéhopředhůří i světa rodící se techniky, kteráměla postupně ovládnout život lidstva.Dětství až do 7. roku strávil na železničnístanici v Pottschachu ve Štýrsku,pak rodina přesídlila do Neudörfluv Burgenlandu na rakousko-maďarskýchhranicích. Odtud navštěvovalreálku ve Vídeňském NovémMěstě, kde maturoval r. 1879.Již od 7. roku se v něm projevujeschopnost vnímat duchovnost v příroděi svět zemřelých, prožívá nadsmyslovédění mše i oblažující působenígeometrie, která je mu čirým duševnímzážitkem. Od svých 14 let horlivěčte Kanta, aby z něho čerpal podnětk překonání hranic poznání, tímtofilozofem vymezených.Od Kanta vede záhy cesta k Fichtovia k záhadě lidského já, která sestala osou jeho úsilí o novou duchovníkulturu; jeho pozdější duchovní vědaje vlastně cestou od vědomí obyčejnéhojá k uchopení pravého já.Jestliže duchovní prožívání bylopro mladého <strong>Steiner</strong>a samozřejmostí,zůstával mu problémem vztah k přírodě,k jejímu obrazu v přírodních vědách,s nimiž se seznamoval jak přisvém studiu ve Vídeňském NovémMěstě, tak i na Vysoké škole technickéve Vídni, kam se dal zapsat na přáníotcovo, který chtěl mít z něho inženýra.Ve svém životopise <strong>Rudolf</strong> <strong>Steiner</strong>sám o tom říká: “Duch a příroda stálytehdy před mou duší v plném protikladu.Svět duchovních bytostí promně existoval. Že “já”, které je samoduchem, žije ve světě duchů, bylo promně bezprostředním nazíráním. Příroděse však do prožívaného duchovníhosvěta nechtělo.”Pomocí mu bylo setkání s anonymnímduchovním učitelem, kterýjej vybídl: “Chceš-li přemoci nepřítele,začni tím, že jej nejprve pochopíš.Nad drakem zvítězíš jen tehdy,když vklouzneš do jeho kůže.”24Vytváøej si okamžikyvnitøního klidu a uè se vnich rozeznávat podstatnéod nepodstatného.<strong>Rudolf</strong> <strong>Steiner</strong><strong>Rudolf</strong> <strong>Steiner</strong> ako študent, 1879Znamenalo to vlastně, že k přemoženímaterialismu, v nějž vyústilocelé novodobé přírodovědné myšlení,je nezbytné si metody tohoto intelektuálníhovědomí plně osvojit, prohlédnoutjeho dílčí pravdy a pak teprvepřekonat jeho meze a vytvořit spirituálníobraz světa.To také <strong>Rudolf</strong> <strong>Steiner</strong> učinil -vklouzl do drakovy kůže, abychomzůstali u tohoto obrazu, a ovládl jej.Odtud se mohl vydat na cestu ke svémuživotnímu poslání.Druhou pomocí mu byly přírodovědnéspisy Goethovy, k nimž ho přivedljeho bratislavský učitel, literárníhistorik Karl Julius Schröer, nadšenýobdivovatel Goethův. Z jeho podnětuzačal už jako 21letý pracovat na vydávánípřírodovědných spisů Goethových.Goethovo přírodovědní myšlení,vyjádřené zejména v jeho “Metamorfoserostlin” a v nauce o barvách, kterátolik inspirovala i našeho Purkyněho,nesklouzávalo do materialismu,jako tomu bylo zejména ve 2. polovině19. století, ale chápalo přírodu jakoproniknutou duchem - a to byl bod,na který mohl <strong>Rudolf</strong> <strong>Steiner</strong> navázat.Když se byl vypořádal s Geothovýmsvětovým názorem, převedl vesvých spisech “Wahrheit und Wissenschaft”(1892), vlastně pro tisk upravenádisertační práce, a zejména “Philosophieder Freiheit” (1894) duchovnísubstanci goetheanismu do sféry živéhomyšlení a morální intuice jakojakési předsíně a východisku vlastníduchovní vědy.Filosofie svobody, první z jeho základníchděl, vychází z přesvědčení,že hranice poznání nejsou dány jednouprovždy, nýbrž závisejí od vývoječlověka a mohou se stále rozšiřovat.Tento vývoj se odehrává v oblastivnímání a myšlení - poznání vznikávlastně proniknutím vjemu pojmemtvořivého myšlení.Vnímáním nemyslí ovšem <strong>Rudolf</strong><strong>Steiner</strong> pouze vnímání smyslové, alei vnitřní duševní zážitky jako city jsoumu orgány vnímání. Proto také všechenpokrok v poznání je možný jenškolením, zjemňováním schopnostivnímání, které proniká do všech vrstevbytí, ne pouze tělesných, nýbrž i duševnícha duchovních.Aby se však stalo poznáním, musík němu z druhé strany přistoupit očištěnímyšlení, t.j. myšlení očištěné odsubjektivních faktorů, jako je přání,afekty, sklony, emoce a iluze všehodruhu. Jen tak je možné i v duchovnímpoznání dosáhnout téže objektivityjako např. v přírodních vědách.S tím je pak spojen i prvek svobody.Myšlení je svobodné jen tehdy,když není kaleno pudy, vášněmi a jinýmiafekty. Když člověk myslí a jednáz impulsů, které neprohlédá, je nesvobodný.Tak je problém překonáníhranic poznání spojen zároveň s problémemsvobody. Jen když člověk dospějek myšlení, zbavenému vší smyslovosti,dospívá zároveň k pochopenísvobody. Proto stupeň jeho svobodyzávisí vždy na kvalitě jeho myšlení.Tímto osvobozeným myšlenímvšak člověk vstupuje zároveň do morálnísféry, do oblasti morálních ideálů,kde může rozvíjet morální fantazii.Svoboda jednání je možná pouzetam, kde člověk jedná z představ apohnutek, které si morální fantaziíurčuje sám ze sebe. Kde jeho morálnípředstavy jsou určovány něčím mimoněj - autoritou, dogmaty, předpisy,zákazy apod. - je nesvobodný. Svobodnýje tehdy, když si sám vytvářísvé morální představy a když takéchce to, co poznává jako správné.Tak je morální fantazie zdrojemjednání svobodného ducha. Tak je vechtění cvičena svoboda, v cítění jeprožívána, v myšlení poznávána.Ale abychom toho dosáhli, musínaše myšlení zůstat živé. Jen toto živé- a nikoli mrtvé abstraktní myšlení,jak je běžně užíváme i ve vědě - jezákladním předpokladem ke skutečnémupochopení anthroposofie.
Každý tvoj èin, každéslovo zariaï tak, aby sinimi nikomu nezasiaholdo slobodného rozhodnutiajeho vôle.<strong>Rudolf</strong> <strong>Steiner</strong>Proto je Filosofie svobody její propedeutikou(úvodem).K těmto myšlenkám vtěleným doFilosofie svobody však <strong>Rudolf</strong> <strong>Steiner</strong>došel až po přesídlení do Výmaru,kde jako 28letý začal pracovat v Goethověa Schillerově archivu.Tam se též uskutečnila významnásetkání: s H. Grimmem, ErnstemHaeckelem - “papežem materialistickýchmonistů” a Friedrichem Nietzschem.Oběma posledním věnovaldo jisté míry apologetické studie, vnichž se projevuje jeho schopnost plnéhovcítění se do jinak cizího myšlenkovéhosvěta a zároveň jeho překonánízevnitř.Nietzsche, který vyšel z idealismu,podlehl nakonec sugesci dobovéhomaterialistického myšlení a tak došelnapř. k znetvořenině idee reinkarnacev představě o věčném návratu stejnéhoa vznik nadčlověka si představovalčistě zoologicky, podobně jako vznikčlověka z opice.Naproti tomu R. <strong>Steiner</strong> zachovalduchovní element svého myšlení apronesl je branou, na níž Nietzscheztroskotal.Na konci svého výmarského pobytu,kolem 35. roku, vybojoval R.<strong>Steiner</strong> významnou fázi svého vnitřníhovývoje. Až do té doby žil plně vduchovním poznání - i když se bránilprojevovat je navenek - zatímco smyslovépoznání mu zůstávalo něčím spíšestínovým, do čeho se s námahoumusel vpravovat. Teprve nyní, v poloviněživota, dospěl k plnému uchopenísmyslové skutečnosti - vlastně kplné inkarnaci ve fyzickém těle.Mohli bychom to tedy nazvat jakýmsiopožděním ve vývoji, ale jen zobvyklého hlediska.Z vyššího hlediska je tomu naopak:většina lidí uchopuje smyslovýživot ve fyzickém těle vlastně předčasněa proto v něm zůstává uvězněna,není schopna proniknout za jeho meze.V případě R. <strong>Steiner</strong>a se uplatňujeprincip zadržení ve vývoji, který pozvedlčlověka nad zvíře a který homůže jednou též povznést nad dnešnístav.S tímto vnitřním obratem je spojenai vnější změna: přesídlení do Berlínav r. 1897. Jeho vnitřní zření se tustřetává s rozkladnými tendencemidobové kultury. R. <strong>Steiner</strong> sám nazývátato léta na konci století léty zkoušek,kdy jeho etický individualismus,vypracovaný ve Filosofii svobody, bylvystaven nebezpečí, že se z něčeho čistěniterného stane něčím vnějším, zesoterního exoterním.Takovéto překážky klade obvykleosud člověku do cesty, aby se jejichpřekonáváním mohl vyvíjet duchovnědále.Své duchovní zření uhájil R. <strong>Steiner</strong>tím, že je obrátil ke křesťanství.Zkouška byla dovršena duchovnímvítězstvím v nalezení mostu mezi světemducha a světem přírody, v plnémpoznání mysteria já a jeho kosmickéhopraobrazu - Krista. R. <strong>Steiner</strong>sám nazývá tento zážitek “duchovnímstanutím před mystériem na Golgotěv nejvnitřnější, nejvážnější slavnostipoznání”.V každém případě je tento zážitekz r. 1899 mezníkem v jeho duchovnímvývoji, klíčovou událostí, z níž vycházícelé jeho další působení.Znamenalo plné, na vší tradici nezávislépochopení mystéria na Golgotěa jeho významu pro vývoj země ačlověka. Kristus, který se spojil smrtína Golgotě se zemí, se mu jeví jakosíla pronikající a oživující svět přírodykolem nás a zároveň jako božskábytost, která je přítomna v každé lidskéduši jako pravé já celého lidstva.Teprve po tomto poznání mohlnastoupit svou dráhu duchovního učitelea plnit své životní poslání.Až do té doby vydával R. <strong>Steiner</strong>“Literární magazin” a “Dramaturgickélisty”, přednášel ve spolku GiordanaBruna a na Dělnické vzdělávacíškole (zde až do r. 1905). Od roku1900 začal přednášet v Theosofickéknihovně hraběte Bruckdorfa o Nietzschovi,Goethově tajném zjevení (Pohádkao zeleném hadu a bílé lilii), zejménavšak o “Mystice na počátkunovodobého duchovního života a jejímvztahu k modernímu světovémunázoru”, jakož i o “Křesťanství jakomystické skutečnosti” - oba přednáškovécykly vyšly záhy v přepracováníknižně.Profesor Karl Julius Schröer(1825-1900). <strong>Steiner</strong>ov učiteľ,ktorý priviedol <strong>Steiner</strong>a k štúdiuGoetheho. Vyučoval na evanjelickomlýceu v Bratislave a na technickejuniverzite vo Viedni. Narodilsa a býval na Bielej ulici v Bratislave.<strong>Steiner</strong> o Schröerovi neskôr vosvojom životopise napísal: “Vrúcnosť,s akou pristupoval k veciam,nadšenie, s akým na prednáškachčítal básne, nás viedli k zvnútornenémuvnímaniu poézie. Došlo ktomu, že som sa so Schröerom užpo niekoľkých prvých prednáškachbližšie zoznámil. Často ma potombrával domov, rozprával o tomalebo onom na doplnenie svojichprednášok, rád odpovedal na mojeotázky a obyčajne ma potomprepustil s nejakou knihou zo svojejknižnice. Pritom padlo aj nejednoslovo o druhej časti Fausta,na ktorého vydaní a výklade právepracoval.”“Ďakujem Bohu a dobrémuosudu”, píše študent <strong>Steiner</strong> 13.januára 1881 svojmu priateľovi,“že som tu vo Viedni spoznal muža... ktorého si vysoko vážim a ctímako učiteľa, učenca, básnika a akočloveka. Je to Karl Julius Schröer.”25