2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

228OLIVA: K v˘znamu akumulací mamutích kostí ...absolventů studia přírodních věd (u nás např. K. Absolon a B. Klíma). Předmět zájmu paleolitickéarcheologie současně dělí od subrecentních etnologických pozorování nejdelšíčasový úsek, a paleolitici tak mají ze všech archeologů největší obavy z výtky srovnávánínesrovnatelného.Právě o nejstarším období lidských dějin se tak paradoxně nejvíce uvažuje z pozicdnešní racionality. Z výše uvedeného je pochopitelné, ale ne rozumově zdůvodnitelné, žeetnologické paralely ekonomického rázu jsou naopak přijímány bez rozpaků. Předevšímetnoarcheologické práce L. Binforda ovlivnily způsob uvažování celé generace paleolitickýchbadatelů, zřejmě proto, že Binfordův důraz na kvantifikovatelnou ekonomickoustránku života lovců a sběraček působí exaktněji, a tím i vědečtěji. Poněkud jednostrannézdůrazňování praktických motivací je u jmenovaného zakladatele procesuální „new archaeology“pochopitelné: novost zmíněného směru měla spočívat právě v oproštění odvšeho subjektivního a nevypočitatelného. Kultura je extrasomatickým prostředkem adaptacena přírodní prostředí, základní tendence lidského chování je snaha o úsporu energie– „least effort“. Uvažování v mezích těchto zásad mělo archeologii propůjčovat exaktnostpřírodní vědy. Vnášení symbolických či jiných subjektivních dimenzí narušovalo samotnézáklady procesuálního diskurzu, a bylo proto vydáváno za příznak autorovy neinformovanosti– u Eskymáků Nunamiut (Binfordem studovaných) je přece vše zaměřeno prakticky... Snad jsou Nunamiut zvláštní skupinou, provádějící jen činnosti nezbytné k udržení fyzickéhobytí, snad Binford v zájmu své nové archeologie viděl jen to, co vidět chtěl. U těchtochristianizovaných občanů USA 2. poloviny 20. století ostatně již asi moc z původníhoduchovního světa nezbylo, a o tom zbytku se před nějakým Yankeem těžko mluví. Ovšemi tak je četba Binfordových prací intelektuálním zážitkem a jeho pozorování stále představujícenný zdroj živých analogií k nejrůznějším archeologickým jevům. Ostatně zdaleka nekaždý z nynějších archeologů je si vědom toho, že u přírodních (a jistě i pravěkých) lidínelze oddělovat sféru objektivní a subjektivní, že každá, i zdánlivě ryze praktická činnost,má svůj sociální a symbolický rozměr. Chceme-li tedy psát např. o vývoji náboženskýchpředstav, nemůžeme vycházet jen ze studia rituálních areálů a rekvizit, ale musíme je hledati v archeologizovaných výsledcích každodenních, zdánlivě zcela profánních činností.Výrazným příkladem rozporů mezi násilně prakticistním přístupem a širokou škáloumotivací v autentických lovecko–sběračských společnostech je současná diskuse o lovumamutů a o významu nahromaděnin mamutích kostí.II. K otázce lovu mamutůPřílišná velikost mamutů jakožto možné kořisti a rozlehlost akumulací jejich pozůstatků,zejména v Předmostí, budila již v 19. století pochyby stran možnosti jejich lovu. Jakoprvní přišel se skeptickým názorem r. 1888 dánský přírodovědec J. Steenstrup, když zhlédlneobyčejné množství mamutích kostí z předmosteckého hliníku. K jeho stanovisku i k názorůmjeho odpůrců a následovníků se ještě vrátím v oddílu věnovaném významu nahromaděninmamutích kostí na sídlištích. Současnou vlnu pochybností však vyvolaly až skeptickénázory L. Binforda. Ve své stěžejní monografii o interpretaci osteologických pozůstatkůna paleolitických stanicích (Binford 1981) razí jmenovaný badatel teorii o staro– a středo-