nízkém počtu uzlů vykazují polynomy značnou míru oscilace. Nemusí být protov řadě případů vhodným aproximačním nástrojem.Alternativní přístup, který je možné použít, spočívá v rozdělení daného intervaluna několik podintervalů, přičemž na každém z nich konstruujeme obecněrůzný polynom aproximující danou funkci po částech. Takovými funkcemi jsounapř. polynomiální splajny a jejich nejdůležitějším případem jsou kubické splajnovépolynomy, stručněji nazývané kubické splajny. Při konstrukci po částech polynomiálnífunkce je potřeba zajistit v uzlových bodech, kde na sebe jednotlivépolynomy navazují, potřebnou hladkost, tj. spojitost derivací. Uvažujme pro jednoduchosttuto funkci ⎧⎨ −x 3 , x < 0,S(x) =⎩ x 2 , x ≥ 0.Vidíme, že první derivace funkce S bude spojitá, zatímco druhá derivace je užnespojitou funkcí.Při konstrukci kubického splajnu hledáme takové hodnoty prvních a druhýchderivací splajnu v jeho uzlech, aby spojením jednotlivých částí splajnu vzniklafunkce se spojitou druhou derivací na celém intervalu [a,b].Definice 3.24. Necht’ je dána sít’ uzlů a = x 0 < x 1 < · · · x n = b s předepsanýmihodnotami funkce f v bodech x i . Kubickým splajnem (obr. 3.5) nazýváme funkciS(x), která má následující vlastnosti:(i) S(x) je kubickým polynomem P i (x) na každém intervalu 〈x i−1 ,x i 〉,(ii) S(x i ) = f(x i ) pro i = 0,... ,n,(iii) P i (x i ) = P k+1 (x i ) pro i = 1,... ,n − 1,(iv) P ′i (x i) = P ′ k+1 (x i) pro i = 1,... ,n − 1,(v) P ′′i (x i) = P ′′k+1 (x i) pro i = 1,... ,n − 1.Poznámka 3.25.(i) Z předchozí kapitoly víme, že k určení polynomu třetího stupně jsou zapotřebíčtyři podmínky, bez ohledu na to, zda se jedná o předepsané hodnotyfunkce nebo její derivace. Splajn, který chceme sestrojit, je tvořen n polynomytřetího stupně. K jeho konstrukci je tedy zapotřebí stanovit 4n podmínek.Funkční hodnoty funkce f předepisují každému polynomu P i dvěhodnoty v krajních bodech intervalu 〈x i−1 ,x i 〉, to je celkem 2n podmínek.38
Požadavky na spojitost prvních a druhých derivací ve vnitřních uzlech sítěstanovují dalších 2n − 2 podmínek. Jelikož žádné další podmínky stanovenynejsou, obsahuje uvedená konstrukce dva volné parametry. V praxi bývajípředepsané podmínky nejčastěji doplněny jednou z následujících dvojicpodmínek:• S ′′ (x 0 ) = S ′′ (x n ) = 0.• S ′ (x 0 ) = f ′ (x 0 ), S ′ (x n ) = f ′ (x n )Splňuje-li kubický interpolační splajn první dvojici podmínek nazývá se přirozenýsplajn, v případě druhé dvojice dodatečných podmínek hovoříme oúplném splajnu.(ii) Podotýkáme jen, že ačkoli kubický splajn nabývá v daných bodech stejnýchhodnot jako daná funkce, pro hodnoty první a druhé derivace už tomu taknení. V uzlových bodech je zaručena spojitost první a druhé derivace kubickéhosplajnu, ale hodnoty těchto derivací jsou obecně různé od hodnotderivací aproximované funkce.yP i (x)P (x) 1S(x)P n(x)x x x x x x0 1 i - 1 i n - 1 nObr. 3.5xPodmínky z definice kubického splajnu využijeme při jeho konstrukci. Na každémintervalu 〈x i−1 ,x i 〉 bude splajn popsán polynomem třetího stupně, který budemeuvažovat ve tvaruP i (x) = a i + b i (x − x i−1 ) + c i (x − x i−1 ) 2 + d i (x − x i−1 ) 3 , (3.6)kde i = 1,... ,n. Naším úkolem je odvodit vztahy pro výpočet koeficientů a i , b i ,c i a d i , které určují jednotlivé polynomy P i tvořící splajn S.Dosazením hodnoty x i−1 do (3.6) dostaneme vztahy pro koeficienty a i ,P i (x i−1 ) = f i−1 = a i . (3.7)39
- Page 2 and 3: Matematický ústav Slezské univer
- Page 4 and 5: 6.3.2 Jacobiova a Gaussova-Seidelov
- Page 6 and 7: STRUČNÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORYTe
- Page 8 and 9: - juliánský kalendář byl zavede
- Page 10 and 11: Definice 2.1. Necht’ x je přesn
- Page 12 and 13: polovinu jednotky řádu poslední
- Page 14 and 15: 2.4 Chyba součtu, rozdílu, souči
- Page 16: 2.5 Dobře a špatně podmíněné
- Page 19 and 20: tom, zda všechna čísla napřed z
- Page 21 and 22: akterizovány hodnotami parametrů
- Page 23 and 24: 3.1 Základní tvary interpolační
- Page 25 and 26: nutné přepočítat všechny funda
- Page 27 and 28: x 0 y 0> f[x 0 ,x 1 ]x i y i f[x i
- Page 29 and 30: Důkaz. Označme g(x) = f(x) − P
- Page 31 and 32: 3.3 Interpolace na ekvidistantní s
- Page 33 and 34: Řešení. Po sestavení tabulky po
- Page 35 and 36: fundamentální polynom, který zaj
- Page 37: a jejich derivacel ′ 0 (x) = 1 6
- Page 41 and 42: Z druhé derivace v krajním bodě
- Page 43 and 44: Řešení této soustavy jec 2 =
- Page 45 and 46: ⎧⎪⎨S(x) =⎪⎩x, −∞ < x
- Page 47 and 48: 4 METODA NEJMENŠÍCH ČTVERCŮ...
- Page 49 and 50: kde j = 0,1,... ,k, který lze jedn
- Page 51 and 52: Příklad 4.5. Nalezněte polynom p
- Page 53 and 54: Věta 4.7. Necht’ na vektorovém
- Page 55 and 56: 5 NUMERICKÉ ŘEŠENÍ NELINEÁRNÍ
- Page 57 and 58: stačí vzítl ≥ logε(1 − K)|x
- Page 59 and 60: mít shodné kořeny. Tento postup
- Page 61 and 62: x k x k+1 x k+2Obr. 5.2Předpoklád
- Page 63 and 64: (5.1). Vskutku((α = lim x k+1 = li
- Page 65 and 66: Tentokrát dělícím bodem není p
- Page 67 and 68: Pro srovnání přidáváme hodnotu
- Page 69 and 70: Protožex −∞ ∞ 0 − 3 22P 1
- Page 71 and 72: Protožex −∞ ∞ 0P 1 (x) - + -
- Page 73 and 74: Cvičení 5.8.(i) x 0 = 0, x 1 = 1,
- Page 75 and 76: pravidlax =( D1D ,..., D ) ⊤n, (6
- Page 77 and 78: pro n = k − 1. Pro n = k matici A
- Page 79 and 80: (iv) Řešíme soustavu Ux = y,⎛1
- Page 81 and 82: Příklad 6.7. Gaussovou eliminačn
- Page 83 and 84: Věta 6.9. Necht’ ‖ · ‖ je v
- Page 85 and 86: = H 2 x (k−2) + (H + E)h.= H k x
- Page 87 and 88: Označíme-li ve vztahu (6.4)H =
- Page 89 and 90:
Výpočet uspořádáme do tabulky:
- Page 91 and 92:
Cvičení 6.4. Se zaokrouhlováním
- Page 93 and 94:
7 NUMERICKÉ INTEGROVÁNÍ... co by
- Page 95 and 96:
Věta 7.1. Existuje číslo η i
- Page 97 and 98:
K odvození chyby integrace využij
- Page 99 and 100:
= f ′′ (η)2= f ′′ (η)2∫
- Page 101 and 102:
Opět zavedeme substituci o označe
- Page 103 and 104:
x 2i f(x 2i ) x 2i−1 f(x 2i−1 )
- Page 105 and 106:
7.6 VýsledkyCvičení 7.1.(i) 0,30
- Page 107 and 108:
f(x,y) lipschitzovská vzhledem k y
- Page 109 and 110:
a podle (8.2) mámey i+1 = y i + hf
- Page 111 and 112:
y i+1y(x)==y ikk21xixi+h/2x i+1Pou
- Page 113 and 114:
i x i y i y(x i ) {k 1 ,k 2 ,k 2 ,k
- Page 115 and 116:
Tedy pro každé x ∈ 〈0, 0,2〉
- Page 117 and 118:
Cvičení 8.2.(i)(ii)i x i y i |y(x
- Page 119:
Literatura[1] Burden, R.L., Faires,