12.07.2015 Views

Stáhněte si celé číslo ve formátu PDF - Aluze

Stáhněte si celé číslo ve formátu PDF - Aluze

Stáhněte si celé číslo ve formátu PDF - Aluze

SHOW MORE
SHOW LESS
  • No tags were found...

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

[poezie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné11Miluj sebe a svou zemi,kde <strong>ve</strong>lice pevně a <strong>ve</strong>lice pomalu ví o sobě stromy,kde luna rozdává své pomatené děti jako koťata,ale zemi, kde do měst se dá přijít pěšky a po svých z nich i odejíta její řeky jsou tak akorát, právě na vdávání.Bedlivě <strong>ve</strong> své zemi pozoruj lid.Žije <strong>ve</strong>směs na švu mezi rubem a lícem,na hraně drobné mince:Nikdy nespatří pannu, nepozná orla,a když se blíží konec a sotva začne tušit líc,už obléká rubáš.Nevadí, připomeň <strong>si</strong>, že vstupní brána k radostije otevřena každému. Kdo už ale stojí o to,být jedním z každých? Proto se k bráně nedostaví nikdo,aby zjistil, že už otevřená není.Žij tak, aby ses nemusel bát otevíratpoštu, d<strong>ve</strong>ře, srdce, v tomto pořadí,a aby tě starosta tvého rodného městana ulici zdravil první.Jde o jediné, o to, aby tvůj přístup k životunebyl ústupem z něj.13Měli jsme štěstí: Pohled do propasti byl v ceně.Byla to ale odpracovaná odměna, odměna ctnosti, neboť,na rozdíl od řemesla, v umění jde o to, co nejvíc se odchýlit od vzoru.Byla to odměna dost problematická:Na mostě se po tobě otáčeli a šeptali <strong>si</strong>:Hrome, snad to není ten Dante, písař s pověstí muže,který prošel peklo a neměl ani tolik slušnosti a taktu,aby tam zůstal?Všechno tvé zlo zůstane zde, na zemi,v toužebném očekávání dalšího vtělení.Všechno tvé dobro zůstane zde, na zemi,v marném očekávání tvého návratu.[ 9 ]


[poezie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéSebeláska k průměrnosti je prima,ale už tě vidělinepříčetně zkrásnět blízkostí smrti?Na nohy j<strong>si</strong> jim nemohl pomoci,pomoz jim aspoň na kolena.14Kdo <strong>si</strong> zřídil hospodářství,musí se smířit s tím,že vlci se snaží dostat dovnitř, p<strong>si</strong> <strong>ve</strong>n.Zločinec čerpá sílu k činu z víry,že svědomí nepřežívá vědomí.Ty ale žij tak, aby v domě tvé dušenebyly k průzkumu jen třinácté komnaty.Daniel Hradecký se narodil 21. 4. 1973 v Mostě. Vydal básnický triptych Muž v průlomu (Orpheus,2004) a básnickou sbírku V cirkuse Calvaria (Kniha Zlín, 2009).[ 10 ]


KleceAbdulrazak GurnahNěkdy se Hamidovi zdálo, jako by v obchodě pracoval odjakživa a jako by tam měl zůstataž do smrti. Už ho netrápila úzkost, ani za hluboké noci neslýchal tajné mručení, z něhožse mu jednou v noci hrůzou zastavilo srdce. Už pochopil, že pochází ze sezónníchmokřin, které oddělovaly město od townshipů a v nichž se to hemžilo životem. Krámekstál na dobrém místě, na hlavní křižovatce cest <strong>ve</strong>doucích z předměstí. Otevíral ho hnedza rozbřesku, kdy se kolem šourali první dělníci, a nezavřel ho, dokud se všichni kromě posledníchopozdilců nedovlekli domů. S oblibou říkával, že ze svého místa vidí, jak kolemněho prochází všechen život. Během špičky byl neustále na nohou, povídal <strong>si</strong> se zákazníky,žertoval s nimi, obletoval je a měl radost z toho, jak šikovně <strong>si</strong> počíná a jak dobře <strong>ve</strong>de obchod.Později klesal vyčerpaný na sedátko přikryté krabicí, které mu sloužilo jako pokladna.Děvče se v krámku objevilo jednou pozdě <strong>ve</strong>čer, právě když <strong>si</strong> říkal, že už by měl zavřít.Předtím se dvakrát přistihl, že klímá, což mohlo být za tak zoufalých časů nebezpečné. Podruhése probudil s trhnutím, zdálo se mu totiž, že mu obrovská ruka svírá hrdlo a z<strong>ve</strong>dáho ze země. Děvče stálo před ním, čekalo a tvářilo se znechuceně.„Máslo,“ řekla po dlouhém, drzém čekání. „Za šilink.“ Při těch slo<strong>ve</strong>ch se napůl odvrátila,jako by ji pohled na něj rozčiloval. Byla omotaná kusem látky, který měla zastrčenýv podpaží. Měkká bavlna ji pevně obepínala a odhalovala obrys její půvabné postavy.Odkrytá ramena se jí v šeru třpytila. Vzal <strong>si</strong> od ní misku a sklonil se k plechovce s máslem.Naplnila ho touha a náhlá bolest. Když jí misku vracel, věnovala mu mdlý pohled. Měla nepřítomnývýraz a oči se jí leskly únavou. Všiml <strong>si</strong>, že je mladá a že má malý kulatý obličeja hubený krk. Beze slova se obrátila, dlouhým krokem se přenesla přes betonový příkop,který odděloval obrubník od <strong>si</strong>lnice, a vydala se zpátky do tmy. Hamid sledoval její vzdalujícíse postavu a měl chuť za ní křiknout, aby <strong>si</strong> dávala pozor. Jak mohla vědět, že na ni tam<strong>ve</strong> tmě něco nečíhá? Potlačil nutkání zavolat na ni a z úst se mu vydralo jen slabé zachrčení.Čekal a napůl počítal s tím, že ji uslyší vykřiknout, ale slyšel jen vzdalující se klapotjejích sandálů, jak se hroužila hlouběji do noci.Bylo to hezké děvče, a jak tam tak stál, přemýšlel o ní a hleděl do prázdného prostoru<strong>ve</strong> tmě, v němž zmizela, bůhvíproč mu začalo být ze sebe samotného nanic. Bodejť by sena něj nedívala s opovržením. Jeho tělo i ústa vydávaly nepříjemný zápach. Nebyl důvodmýt se častěji než každý druhý den. Cesta z postele do obchodu trvala a<strong>si</strong> minutu a nikamjinam nechodil. Nač se mýt? Nohy měl zkroucené z nedostatku pohybu. Strávil den v zajetí,celé měsíce a roky tak uběhly. Byl trouba, který trčel celý život zavřený v ohradě. Una<strong>ve</strong>nězavřel obchod s vědomím, že se celou noc bude vyžívat <strong>ve</strong> své ubohosti.Následujícího <strong>ve</strong>čera přišlo děvče do krámku znovu. Hamid právě rozmlouval s jednímze svých stálých zákazníků, o mnoho starším člověkem jménem Mansur, který žil nedalekoa občas <strong>ve</strong>čer přicházel do obchodu na kus řeči. Kvůli šedému zákalu byl napůl slepýa lidé <strong>si</strong> ho pro jeho nemoc dobírali a tropili <strong>si</strong> z něho kruté žerty. Někteří o Mansuroviříkali, že vidí čím dál hůř, protože má oči plné sraček. Vyhledával společnost mladýchmužů. Hamid <strong>si</strong> občas říkával, nechodí-li Mansur do obchodu proto, že mu o něco jde, že[ 11 ]


[próza]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinése třeba zajímá o něho. Ale možná to byly všechno jenom zlomyslné klepy. Když děvče přišloblíž, Mansur zmlkl a s přimhouřenýma očima se snažil <strong>si</strong> ji <strong>ve</strong> špatném světle prohlédnout.„Máte leštidlo na boty? Černé?“ zeptala se.„Ano,“ odpověděl Hamid. Jeho hlas zněl ztuhle, takže <strong>si</strong> odkašlal a ještě jednou řeklAno.Děvče se usmálo.„Vítej, drahoušku. Jakpak se dneska máme?“ zeptal se Mansur. Měl tak <strong>si</strong>lný přízvuka mluvil tak hla<strong>si</strong>tě a vzletně, že Hamida napadlo, není-li to míněno jako vtip. „Ty j<strong>si</strong> alekrásně cítit, to je přímo rajská vůně! Hlas máš jako zuwarde a tělo jako gazela. Pověz mi,m<strong>si</strong>chana, kdy budeš mít <strong>ve</strong>čer čas? Potřebuju, aby mi někdo pomasíroval záda.“Děvče mu nevěnovalo pozornost. Zády k nim Hamid slyšel, jak Mansur na děvče dálmluví, halasně jí skládá ztřeštěné poklony a přitom se snaží domluvit <strong>si</strong> s ní schůzku. Zesamého zmatku nemohl Hamid najít plechovku s leštidlem. Když se s ní nakonec otočil,připadalo mu, že ho děvče celou dobu sledovalo. Pobavilo ho, že byl tak nervózní. Usmálse, ale ona se zamračila a dala mu peníze. Mansur <strong>ve</strong>dle ní mluvil, přemlouval ji a lichotil jía přitom chrastil mincemi v kapse kabátu, ale ona se obrátila a odešla.„Podí<strong>ve</strong>j se na ni. Snad ani slunce by se na ni neodvážilo svítit. Hrdost sama! Ale <strong>ve</strong>skutečnosti je snadno k mání,“ prohlá<strong>si</strong>l Mansur a jeho tělo se lehce otřásalo potlačovanýmsmíchem. „Ani se nenaděješ a budu ji mít. Kolik myslíš, že bude chtít? Všechnyženské jsou takové. Dělají ze sebe bůhvíco a tváří se znechuceně… ale jak je dostaneš dopostele a šoupneš jim ho tam, hned poznají, kdo je pánem.“Hamid se přistihl, že se směje, aby zachoval dobré vztahy. Nemyslel <strong>si</strong> však, že by seděvče dalo koupit. Protože dělala všechno s takovou jistotou a lehkostí, nedokázal uvěřittomu, že by byla natolik poddajná, aby Mansurovi jeho plán vyšel. Znovu a znovu se k tédívce v duchu vracel a když byl sám, představoval <strong>si</strong>, jak se s ní miluje. V noci, když zavřelkrám, <strong>si</strong> šel na chvíli sednout k starci jménem Fajir, kterému obchod patřil a který bydlelvzadu za ním. Nedokázal se už o sebe postarat a jen zcela výjimečně <strong>si</strong> přál opustit lůžko.Jedna žena, která žila poblíž, o něj přes den pečovala a na oplátku <strong>si</strong> z obchodu brala zadarmozboží, ale v noci byl nemocný stařec rád, když u něj Hamid chvíli poseděl. Zatímco<strong>si</strong> povídali, v pokoji se vznášel pach umírajícího. Většinou nebylo o čem mluvit, takže jakoobvykle hořekovali nad špatnými obchody a plačtivě se modlili za Fajirovo uzdra<strong>ve</strong>ní. Kdyžho přemohla sklíčenost, hovořil Fajir se slzami v očích o smrti a o posmrtném životě. PakHamid od<strong>ve</strong>dl starce na záchod, ujistil se, že má čistý a prázdný nočník, a nechal hosamotného. Dlouho do noci <strong>si</strong> Fajir povídal pro sebe a přitom někdy slabě z<strong>ve</strong>dal hlas a volalHamidovo jméno.Hamid spal <strong>ve</strong>nku na vnitřním dvorku. Když pršelo, udělal <strong>si</strong> místo v malém skladua přespával tam. Noci trávil sám a nikdy nechodil <strong>ve</strong>n. Bylo to už víc než rok, co vůbec vyšelz obchodu. Předtím chodil <strong>ve</strong>n jen s Fajirem, dokud nebyl stařec upoután na lůžko. Fajirho brával každý pátek do mešity a Hamid se pamatoval na zástupy lidí a rozpraskanéchodníky, z nichž za deště stoupala pára. Cestou domů se zastavovali na trhu a stařec muvyjmenovával názvy lahodného ovoce a jasně zbar<strong>ve</strong>né zeleniny,a některé bral do rukoua dával mu je, aby <strong>si</strong> k nim přičichl a dotkl se jich. Od dětství, kdy přišel do tohoto města,pracoval Hamid pro starce. Fajir ho živil a on pracoval v krámku. Na konci každého dnetrávil noci sám, přičemž často myslel na otce a matku a na rodné město. Ačkoli už nebylmalý chlapec, při těch vzpomínkách se pokaždé rozplakal a cítil se ponížen pocity, kterého nedaly pokoj.Když přišlo děvče znovu do krámku, aby nakoupilo fazole a cukr, Hamid jí dal pořádnoumíru. Všimla <strong>si</strong> toho a usmála se na něj. Zářil radostí, i když věděl, že se v jejím úsměvuskrývá stopa posměchu. Při další návštěvě na něj doopravdy promluvila. Šlo <strong>si</strong>ce jeno pozdrav, ale pronesla ho vlídným hlasem. Později mu prozradila, že se jmenuje Rukiyaa že se nedávno přistěhovala do sousedství k příbuzným.„Odkud j<strong>si</strong>?“ zeptal se.„Z Mwembemaringa,“ odpověděla a mávla rukou, aby naznačila, že je to daleko. „Alemusí se tam po bočních cestách a přes kopce.“Podle modrých bavlněných šatů, které no<strong>si</strong>la přes den, poznal, že je zaměstnanáu někoho v domácnosti. Když se jí zeptal, kde pracuje, nejpr<strong>ve</strong> <strong>si</strong> lehce odfrkla, jako bychtěla říct, že je to zbytečná otázka. Pak mu prozradila, že zatím dělá pokojskou v jednomz těch nových hotelů <strong>ve</strong> městě, dokud <strong>si</strong> nenajde něco lepšího.[ 12 ]


[próza]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné„V tom nejlepším, v Equatoru,“ vysvětlila. „Mají tam bazén a všude jsou koberce. Skorokaždý host je mzungu, Evropan. Máme tam taky pár Indů, ale žádného z těch lidí z autobusu,co jsou po nich cítit prostěradla.“Zalíbilo se mu pokaždé chvíli postát u d<strong>ve</strong>ří své ložnice na zadním dvorku, když v nocizavřel obchod. Ulice v tu hodinu zely prázdnotou a vládlo v nich ticho. Nebyla to ta přeplněná,nebezpečná místa jako <strong>ve</strong> dne. Často myslel na Rukiyu a někdy pronášel nahlasjejí jméno, ale vzpomínky na ni mu jen ještě víc připomínaly jeho osamělost a ubohost.Myslel na to, jak se na něj poprvé podívala, jak odcházela v šeru pozdního <strong>ve</strong>čera. Toužil sejí dotknout… Tohle s ním udělala léta strá<strong>ve</strong>ná na tmavých místech, uvažoval, takže teďvyhlížel do ulic cizího města a představoval <strong>si</strong>, že ho spasí dotek neznámé dívky.Jednou v noci vyšel do ulice a zavřel za sebou d<strong>ve</strong>ře na závoru.Kráčel zvolna směrem k nejbližší pouliční lampě a pak k té za ní. Ke svému překvapenínecítil strach. Slyšel, jak se něco pohnulo, ale nepodíval se. Pokud neví, kam jde, není důvodse bát, protože se může stát cokoli. Ta myšlenka ho uklidňovala.Zahnul za roh do ulice lemované obchody. V jednom nebo dvou se svítilo. Pak zahnulza další roh, aby unikl světlům. Nikoho neviděl, ani strážníka ani nočního hlídače. Na okrajináměstí se na několik minut posadil na dřevěnou lavičku a podivoval se, že mu všechnopřipadá tak povědomé. V jednom rohu se vypínala věž s hodinami, které tlumeně tikaly dotiché noci. Po stranách náměstí stály kovové sloupky, lhostejné a bezchybné. Na jednomkonci parkovaly v řadách autobusy a v dálce slyšel šumění moře.Šel za tím zvukem a zjistil, že není daleko od nábřeží. Pach vody mu najednou připomněljeho rodiště. To město také leželo u moře, a kdy<strong>si</strong> <strong>si</strong> hrával na pláži a na mělčině jakovšechny ostatní děti. Už o něm nepřemýšlel jako o místě, kam patří, o místě, kde je jehodomov. Voda tiše šplouchala u paty přístavní zdi a Hamid se zastavil a díval se, jak v podoběbílé pěny naráží do betonu. Na jednom z mol stále jasně zářila světla a ozýval se odtamtudhukot běžícího stroje. Nezdálo se mu možné, že by v tuhle noční dobu mohl někdo pracovat.Na druhé straně zálivu zářila světla, jednotlivé osamělé tečky rozvěšené na pozadí tmy.Kdo tam a<strong>si</strong> bydlí? přemýšlel. Otřásl se strachy. Snažil se představit <strong>si</strong> lidi žijící v tom temnémkoutu města. Jeho mysl mu před očima kreslila obrazy <strong>si</strong>lných mužů s krutými tvářemi,kteří na něj zírali a smáli se. Viděl matně osvětlená prostranství, kde na cizince číhajístíny a kde se později muži a ženy shromáždí nad mrtvým tělem. Slyšel dusot jejich nohouposkakujících při starém obřadu a slyšel jejich vítězné výkřiky, zatímco krev jejich nepřátelstékala na zdupanou zem. Lidí, kteří žili <strong>ve</strong> tmě na druhé straně zátoky, se však nebáljen kvůli fyzické hrozbě, kterou přestavovali. Bál se jich, protože oni věděli, kde jsou, kdežtoon byl uprostřed ničeho.Obrátil se zpátky k obchodu a přitom navzdory všemu nedokázal odolat pocitu, že seněčeho odvážil. Od té doby se pokaždé, když zavřel v noci obchod a postaral se o Fajira, vydalna procházku po nábřeží. Fajirovi se to nelíbilo a stěžoval <strong>si</strong>, že ho nechává samotného,ale Hamid <strong>si</strong> jeho reptání nevšímal. Občas zahlédl lidi, ale ti jen prošli rychle kolema ani se na něj nepodívali. Přes den vyhlížel dívku, která nyní takto vyplňovala jeho čas.V noci snil o tom, že je s ní. Při procházkách ztichlými ulicemi <strong>si</strong> představoval, že jde s ním,že mluví a směje se a občas mu pokládá dlaň na šíji. Když přišla do obchodu, vždycky jíněco přidal a čekal, až se usměje. Často se dali do řeči, pozdravili se a prohodili pár přátelskýchslov. Když nějaké zboží došlo, obsloužil ji z tajných zásob, které schovával prozvláštní zákazníky. Kdykoli sebral odvahu, řekl Rukiyi, jak jí to sluší, a ze samé touhya zmatku upadal do rozpaků, když ho odměnila zářivým úsmě<strong>ve</strong>m. Hamid se musel sámpro sebe smát, když <strong>si</strong> vzpomněl, jak se Mansur v souvislosti s dívkou holedbal. Nešloo děvče, které by se dalo koupit za pár šilinků, ale bylo třeba se jí dvořit, získat <strong>si</strong> ji sebevědomýmvystupováním a odvahou. A ani Mansurovi, s očima napůl zalepenýma sračkami,ani Hamidovi se k něčemu takovému nedostávalo slov ani hlasu.Jednou pozdě <strong>ve</strong>čer přišla Rukiya do krámku koupit cukr. Měla na sobě ještě pořádpracovní šaty, které byly v podpaží zpocené. V obchodě nebyli žádní jiní zákazníci a onapodle všeho neměla na spěch. Začala <strong>si</strong> ho trochu dobírat a řekla něco o tom, jak se Hamidnadře.„Musíš být hrozně bohatý, když trávíš tolik hodin v obchodě. Nemáš na dvorku jámu,kam <strong>si</strong> schováváš peníze? Všichni vědí, že obchodníci mají tajné poklady… Šetříš, aby sesmohl vrátit domů?“„Já nic nemám,“ ohradil se. „Nic mi tady nepatří.“[ 13 ]


[próza]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéNevěřícně se zachichotala. „Ale stejně se moc nadřeš,“ poznamenala. „A neužiješžádnou pořádnou zábavu.“ Pak se usmála, když jí přidal navíc lžíci cukru.„Děkuju,“ řekla a naklonila se, aby <strong>si</strong> od něj vzala balíček. Zůstala v té poloze o chvilkudéle, než bylo třeba, a pak se zase pomalu postavila. „Pořád mi něco dáváš. Vím, že za tobudeš něco chtít. Ale to mi pak budeš muset dát víc než jen tyhle malé dárky.“Hamid neodpověděl, protože ho přemohl stud. Děvče se rozpustile zasmálo a mělo sek odchodu. Jednou se ohlédlo, zazubilo se na něj a pak se ponořilo do tmy.Přeložil Milan Orálek.<strong>Aluze</strong> děkuje Abdulrazaku Gurnahovi za svolení k otištění tohoto překladu.The publisher wishes to thank Mr. Gurnah for his permis<strong>si</strong>on to publish this translation.Abdulrazak Gurnah je tanzanijský spisovatel. Narodil se v roce 1948 na Zanzibaru, ale od dvaceti letžije <strong>ve</strong> Velké Británii, kde nyní působí jako profesor anglické literatury na uni<strong>ve</strong>rzitě v Kentu. Je editoremknihy Cambridge Companion to Salman Rushdie a autorem románů Paradise (1994), který bylnavržen na Bookerovu cenu, By the Sea (2001) či Last Gift (2011).[ 14 ]


PovídkyTaňa MaljarčukZamagurkaCizinaVaňka nikdy nebyla za hranicí Zamagurky. Když byla malá, neznala ani slovo „svět“.Když ho pak poznala, rozhodla se, že svět – to je Zamagurka. Za jejími hranicemi nic není.Vaňčina máma říkala všemu, co bylo za <strong>ve</strong>snicí, cizota. Neustále opakovala, že člověk tamv žádném případě nemůže jít, protože by zemřel. Vaňka tomu věřila do té doby, než sepoku<strong>si</strong>la zemřít.Právě tehdy pošel první Šaryk. Pošel stářím a jeho smrt nikoho nepřekvapila, dokonceani jeho samého. Šaryk prostě jednoho dne nevylezl z boudy. Vaňka mu ráno doneslažrádlo, ale neslyšela v boudě žádný pohyb. Vytáhla Šarykovo tělo <strong>ve</strong>n a začala z nějstahovat obojek a řetěz. Vaňčin manžel Lesko seděl na lavičce pod ořechem a kouřil ještěne zcela zežloutlé lístky tabáku. Zpod ořechu křičel na Vaňku: „Co to je za psa, že pojdev boudě?! Stydím se za takovýho psa! Měl <strong>si</strong> z krku stáhnout vobojek a utýct pryč. Žádnejpořádnej pes neukazuje pánům, jak umírá!“„Copak tys byl jeho pánem?“ podivila se Vaňka.„A kdo, když ne já?“Vaňka zakopala tělo psa na konci zahrady a zapálila jeho boudu. Bouda hořela špatně,hodně dýmila a dým byl cítit mrtvým psem.„Proč pálíš tu boudu?!“ křičel Lesko. „Kde teď bude žít další pes?!“„Nepotřebujeme víc psů.“„Jakže nepotřebujem? A kdo bude hlídat hospodářství?“„Ty.“Vaňka byla přesvědčená, že pes nechtěl odejít, protože až do konce věřil, že neumře.Nechtěl umřít. Pes doufal, že tady, doma, ho smrt nenajde, protože hledat v chalupě jetěžší než v cizotě. Vaňka se bála, že tady, doma, ji smrt nemusí najít. Proto se Vaňka rozhodlaodejít. Nechtěla, aby na ni smrt zapomněla.Bylo šest hodin ráno a v rádiu hráli hymnu, když Vaňka potichoučku vyšla z chalupy.Lesko ještě spal. Vaňka <strong>si</strong> oblékla svou nejhezčí manšestrovou sukni a zelený plášť, obula<strong>si</strong> nové holínky pro případ, že by jí při umírání byla zima. Vzala <strong>si</strong> s sebou rudou koženoubrašnu, s jakou obvykle chodila do mlékárny. Do brašny <strong>si</strong> dala chleba se sádlem a sklenicikysaného mléka pro případ, že by chtěla před smrtí něco sníst. Bylo jí tehdy 29 let, ale vypadalamnohem starší. Měla od půdy černé ruce, vrásčitý obličej s nepřirozeně čer<strong>ve</strong>nýmitvářemi, na noze se jí již udělalo kuří oko, které ji za chůze <strong>ve</strong>lmi trápilo, a proto Vaňkakulhala.Zamagurka nespala, ale všichni <strong>si</strong> ještě hověli v teplých postelích. Na <strong>si</strong>lnici Vaňka potkalaŠumského, místního zloděje a opilce, který se zřejmě vracel z dalšího kšeftu. Šumskýbyl už nebo ještě opilý, proto mu Vaňka mohla říct pravdu.„Kam deš tak brzo, Vaňko? Mlékárna je ještě zavřená.“[ 15 ]


[próza]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné„Odcházím ze Zamagurky.“„A to proč? To je moc nebezpečný! Tam tě nikdo nepolituje.“„Nechci, aby mě litovali. Jdu do cizoty.“„Byl sem tam jen jednou a víckrát nechcu. Zavřeli mě tam do vězení. Sedm let sem sedělza mřížema v Čerkasech. Vzpamatuj se! V cizotě nic lepšího nenajdeš!“„A copak tady bylo dobře?“Vaňka byla tak šťastná, že odchází, že ani nešla, ale spíš tancovala. Šumský se za níudi<strong>ve</strong>ně díval, ale pak, když zmizela z jeho zorného pole, plivnul na cestu a šel se domů vyspat.Zamagurka končila na kopci za kapličkou. Vaňka tu byla již dří<strong>ve</strong>, ale nikdy nepřekročilaneviditelnou hranici za ní.Vaňka se u kapličky pokřižovala a odvážně se vydala dál. Široká hliněná cesta náhleskončila a změnila se v cestičku, kterou už dávno nikdo nešel.Vaňka ušla cizotou deset metrů a zastavila se. Vyčkávala. Nic se nestalo. Ušla ještě desetmetrů a zase nic. Vaňka začala být lehce nervózní. Dala se do běhu. Běžela dlouho, alenic se nestalo. Čas od času jí přišlo na mysl, že se už Lesko vzbudil a hledá ji. A možná ženehledá. Ale bude, to je jisté. Bude hledat po celém hospodářství, ale nenajde ji. Lesko nevyjdez hospodářství, aby Vaňku našel. Prostě ho nenapadne, že by mohla být někde zaním.Kolem oběda se Vaňka dostala na <strong>ve</strong>lkou <strong>si</strong>lnici. Mnohem větší než tu, co byla v Zamagurce..Obrovskou, s bílým pruhem uprostřed. Cestou Vaňka potkávala nějaké neznámélidi, ale nemluvila s nimi. Šla rovně a nerozhlížela se. Náhle <strong>ve</strong>dle Vaňky zastavil automobil.„Nechceš svézt?“ křikli odtud.Vaňka mlčela. Z auta vystoupili dva muži – jeden starší, druhý mladší. Oba měli zrzavévousy a vojenskou uniformu.„Kam deš?“ zeptal se starší. „Sedej do auta, s<strong>ve</strong>zem tě.“Vaňka mlčela. To je ono, myslela <strong>si</strong>, to je ono, přišlo <strong>si</strong> to pro mě. Vaňka <strong>si</strong> vždy myslela,že smrt je žena, ale teď se ukázalo, že muž, a ne jeden, ale dva.„Proč mlčíš? Nechceš s náma mluvit?“ Vaňka ten hlas slyšela už někdy dřív, možnáv rádiu, ale jistě to nevěděla.„Jedeš s náma, nebo ne? Jestli ne, tak to řekni, protože spěcháme!“„Ano-ano,“ zadrmolila Vaňka, „jedu s váma, ale počkejte chviličku!“Muži <strong>si</strong> vyměnili pohled a pokrčili rameny. Vaňka vytáhla z brašny chleba se sádlema kvapem ho začala jíst. Cítila, že má <strong>ve</strong>lký hlad. Poslední hlad v životě je vždy největší.HospodářstvíMám hospodářství, myslel <strong>si</strong> Lesko, když jeho žena zemřela. Mám hospodářství, a protojsem prostě šťastný. Třebaže tam Vaňka chyběla, třebaže tam chyběly její ranní hádkya její noční poslouchání rádia puštěného na maximum.Když se vzbudil a nenašel Vaňku v posteli, pomyslel <strong>si</strong>, že už na zahradě kope řepu. Šelna zahradu, ale Vaňku nenašel. Sedl <strong>si</strong> na lavičku pod ořechem, kouřil tabák a začal na ničekat. Určitě šla do mlékárny zanést mléko. Čekal dlouho, ale Vaňka se nevracela. Ve chlévězabučely krávy. Zabučely tak, jako by je nikdo ráno nepodojil. Lesko šel do chléva a začalkrávy hladit po hřbetě, třebaže jim tak nemohl pomoci. Podojit krávy také nemohl, protoženeměl na pravé ruce jeden prst.Po obědě začal Lesko Vaňku hledat po celém hospodářství. Nejpr<strong>ve</strong> <strong>si</strong> myslel, že sepřed ním někde schovala, třebaže to nikdy před tím nedělala. Díval se všude, volal ji,sprostě nadával, proklínal ji, ale nenašel ji. Ani v šopě, ani <strong>ve</strong> stodole, ani <strong>ve</strong> sklepě, ani <strong>ve</strong>studni. Lesko křičel do studny, dokonce šťáral po jejím dně dlouhým hákem určeným k vytahovánívěder a hrnečků ze studny. Vědra a hrnečky do studny padaly často a roky mohlyležet na studeném a kluzkém dně. Lesko byl přesvědčen, že je to tam studené a kluzké.Pak <strong>si</strong> Lesko pomyslel, že se jeho žena neozývá, protože ztratila vědomí a leží teď v nějakémzastrčeném koutě a čeká na jeho pomoc. Přestal ji volat a proklínat a jen mlčky prohledávalhospodářství podruhé, potřetí, podesáté. Nikde nebyla. Nebyly tam ani její holínky,zelený kabátek bez rukávů, ani brašna, s jakou Vaňka stále chodila do mlékárny.[ 16 ]


[próza]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéLesko tam zaběhl, ale mlékárna již byla zavřená. Nikdo o Vaňce nic neslyšel a od <strong>ve</strong>čeraji ani neviděl.Lesko seděl na lavičce pod ořechem a přemýšlel. Seděl tak do <strong>ve</strong>čera a pak celou noca celé další ráno. Doufal, že teď, právě teď, se otevřou vrátka a na dvůr <strong>ve</strong>jde Vaňka, <strong>ve</strong>jdetak, jako by se nic nestalo, a ona by se mohla tak zachovat, opravdu mohla, jelikož byla vždyckytrochu bláznivá. A Lesko by nic neřekl. Ani slovo. Vůbec by se s Vaňkou den dva nebavil,aby poznala, jak mu bylo, když ji hledal, aby ji trochu potrápilo svědomí. ProtožeVaňka se vždycky z jakého<strong>si</strong> důvodu chovala tak, jako by ho nemilovala, nevážila <strong>si</strong> ho, nelitovala.Dokonce se možná chovala tak, jako by ho nenáviděla. Ale Lesko ví, že to nenípravda. Žena miluje svého muže, dokonce i když ho nenávidí.Vrátka se opravdu otevřela a na dvůr vstoupil Šumský. Už trochu opilý, s <strong>ve</strong>lkým pytlempšenice, kterou ukradl u souseda.„Co tu chceš?!“ křiknul na něj Lesko, ačkoli měl <strong>ve</strong> skutečnosti radost, že Šumský přišel.Nový Šaryk začal na Šumského štěkat ze vzdálenosti svého řetězu.„Slyšel jsem, že hledáš Vaňku,“ odpověděl Šumský, postavil pytel s pšenicí <strong>ve</strong>dle studnya sám <strong>si</strong> přisedl k Leskovi na lavičku.„A co je ti po tom? Hned se vrátí. Dlouho se kurvit nebude,“ Lesko <strong>si</strong> zapálil novou cigaretua vypustil z úst <strong>ve</strong>lký oblak dýmu.„Vím, co je s Vaňkou,“ zašeptal Šumský.„Co o tom, ty sráči, víš!“„Viděl sem ji včera před úsvitem. Měla na sobě manšestrovou sukni, nový holínky, zelenejkabátek bez rukávu.“„No vždyť ti říkám, že se šla kurvit! Jak se vrátí, stáhnu z ní kůži!“„Ta už se určitě nevrátí.“„Odkud to víš?“„Odešla.“„Kam šla?“„No, jak se de…“„Kam?“„No, copak seš tak hloupej, nebo to jen děláš?“ Šumský plivnul na kámen, který leželpod lavičkou.„Nepli<strong>ve</strong>j mi na můj dvůr!“Šumský z<strong>ve</strong>dnul svůj pytel pšenice a šel domů. Šaryk v boudě ztichl. Slunce zapadloa na nebi se místo něj objevil měsíc. To je divný, pomyslel <strong>si</strong> Lesko, měsíc – to je úplněněco jinýho než slunce, je tako<strong>ve</strong>j neduži<strong>ve</strong>j a svítí tak mdle, ale stejně ho někdo potřebuje.Například on. Měsíc je též částí jeho hospodářství. Protože hospodářství – to neníjen zemská podstata, ale i nebeská.Třetího dne Lesko vypravil Vaňce pohřeb. Přišlo hodně lidí, jelikož všichni v Zamagurceměli pohřby <strong>ve</strong>lmi rádi. Přišel fotograf a hledal mrtvolu, aby ji vyfotil, ale nenašel ji. A takodešel s nepořízenou.Lesko seděl v čele stolu, jedl postní jídlo a pil horilku. Zčernal, neoholil se, už tři dny nepodojilkrávy a ty pošly. Šaryk z hladu zpitoměl, utrhl se ze řetězu a utekl do lesa.Hosté vyprávěli, jaká byla Vaňka dobrá hospodyně, jak ráda poslouchala rádio, jak je jíškoda, ale nic nenaděláš – umřela, tak umřela. Taková je vůle boží.Přesně tak – umřela. Jestliže někdo jde Tam, znamená to, že jde zemřít. Lesko o tomvůbec nepochyboval.„Byla dobrou manželkou,“ řekl hostům, „odešla Tam, abych neviděl, jak umírá. Někdyse dokonce i p<strong>si</strong> bojí udělat tako<strong>ve</strong>j krok. Byla odvážná. Bylo nám spolu dobře, to znamená,bude dobře i samotnýmu.“„A teď,“ ukončil to Lesko, „jděte pryč z mýho hospodářství! Vypadněte! Ať vás tuvíckrát nevidím!“LáskaNěco bylo špatně. Něco Leska zneklidňovalo několik následujících let. Nepochyboval,že Vaňka zemřela a přijal to jako něco, co se mělo stát. Ale něco bylo špatně. Vaňka odešlaponěkud náhle a nezanechala po sobě tělo. Bylo mu to líto. Chtěl by mít na zamagurském[ 17 ]


[próza]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéhřbitově její hrob. Ba co víc, pohřbil by ji jednoduše na dvoře, aby vše, co je jeho, mělu sebe. Neměl její hrob a neměl, kam by o Vánocích položil trochu kuti1 a o Velikonocíchdvě svěcená vajíčka. Neměl se kde pomodlit. Hospodářství existovalo na zemi i na nebi,tam, kde každou noc svítí měsíc, ale neexistovalo pod zemí. Nemělo svého umrlce.Přesto se Leskovi někdy zdálo, že <strong>ve</strong> skutečnosti byl vždycky sám. Že nikdy ženatý nebyla nikdy Vaňku <strong>ve</strong> skutečnosti neznal. Někdy na ni až natolik zapomínal, že se zdálo,jako by nikdy ani neexistovala. Leska to dě<strong>si</strong>lo. Každý dvůr musí mít hospodáře i hospodářkua děti, které pak dvůr opustí a vydají se hledat svůj vlastní. Proto bylo něco špatně.Lesko <strong>si</strong> často myslel, že se Vaňka stejně vrátí, protože jinak nic nemá smysl. Jinak nemájeho život ani jeho hospodářství význam. Prostě výmysl. Výmysl a dokonce ne Leskův, jelikožon nebyl schopný něco tak strašného vymyslet. Lesko měl strach.Někdy v noci vstal a toulal se po dvoře. Zdálo se mu, že Vaňka někde v temném koutkusedí a pláče. A někdy se odtud směje, <strong>ve</strong>lmi hla<strong>si</strong>tě, tak, že <strong>si</strong> Lesko musí rukama zakrývatuši. Vaňka by mohla něco takového udělat, protože byla vždy bláznivá. Vždy mu dělalasamé naschvály, myslela <strong>si</strong>, že je hloupý, ale on není hloupý! Lesko vůbec není hloupý. Měltři třídy školy, přečetl jednu knížku, dalo by se říct, že ví o světě vše!Někdy se Lesko cítil <strong>ve</strong>lmi osamělý. Pořídil <strong>si</strong> nového Šaryka a ten Šaryk se také cítilosamělý, alespoň Leskovi to tak připadalo. Koupil <strong>si</strong> také nové tele a pásl ho prostě tak –na dvoře. Na dvoře vyrostla v hojné míře tráva. Až přespříliš, jako by tráva někam spěchala.Lesko seděl na lavičce pod ořechem a tele se u něj páslo – a bylo dobře.Lesko začal hrozně smrdět. Někdy se jemu samotnému z toho zápachu chtělo zvracet.Neholil se, nemyl se, neměnil <strong>si</strong> košile. Jednou se Leskovi hrozně chtělo na záchod, už sevydal k brance na zahradu, ale pak <strong>si</strong> pomyslel, že je jedno, kde to udělá – jestli tady nebov šatně, protože se to stejně nikdo nedoví. Nikomu se z toho neudělá zle a jemu samémuto je dokonce příjemné. Chce se mu zvracet, ale to nic. Teď, když ani nemusí chodit na záchod,je skutečně soběstačný. Sám sebou.Vyhodil rádio. Přesněji – pohřbil ho. Vykopal na dvorku malou jámu a rádio do ní pohřbil.Trochu se pak uklidnil, ale ne nadlouho. Jelikož rádio pod zemí neutichlo. Vždyo půlnoci a v šest hodin ráno našlo nějaký způsob jak hrát tu prokletou sovětskou hymnu.Lesko ho slyšel <strong>ve</strong> své posteli a sprostě nadával. Jako by to rádio bylo živá bytost, jež semůže kvůli sprostému slovu urazit.V zimě to bylo obzvlášť těžké. Lesko celé dny nevylézal z postele, nic nejedl, netopilv kamnech, protože <strong>si</strong> v létě neudělal zásoby dřeva. Jen každý den vypil půl decisamohonky – a to mu stačilo. Přestal se modlit. Přestal otevírat oči. Někdy dokonce zkoušelpřestat dýchat, ale to se nedařilo. Lesko chtěl umřít, protože se cítil již na pokraji <strong>si</strong>l,ale nebyla to pravda. Bylo mu jen 35 let, možná že i méně. Vaňka měla v té době skoro třicet.„Kde j<strong>si</strong>? Proč se ke mně nevracíš?“ šeptal Lesko <strong>ve</strong> tmě, aniž by věděl, že šeptá.„Miluji tě! Miluji tě teď víc, než kdy předtím.“Šumský viděl, že Lesko nevychází z chalupy a často chodil krást vše, co se po hospodářstvíjen tak povalovalo. Odnesl všechno z letní kuchyně, ze stodoly, z šopy. Skočil dosklepa, ale tam nebylo nic kromě letitých kvašených okurků. Jednou dokonce vlezl oknemdo chalupy a odnesl odtud všechny obrazy. Lesko slyšel, jak Šumský obrazy odnáší, ale nezabránilmu v tom. Ležel <strong>ve</strong> tmě a díval se, jak se Šumský pohybuje v chalupě, tiše jakovšichni zloději, ale Leskovi se zdálo, že to Vaňka hledá své rádio. Nenajdeš ho, radoval seLesko, nenajdeš svý rádio, tak jako já nenašel tebe.Vaňka se vrátila jednoho parného letního dne. Potichu otevřela vrátka a nový Šaryk nani nezačal štěkat, třebaže Vaňku do té doby neznal. Lesko seděl na lavičce a viděl vše odzačátku, od úplně prvního okamžiku, kdy vrátka zaskřípala. Nestihl se zaradovat, nestihl <strong>si</strong>přát – ať je to Vaňka. Ale byla to ona. V těch samých holínkách, v té samé sukni, v zelenémkabátku bez rukávu.„Že se nestydíš, chlape, celej den sedět bez práce na lavičce!“ řekla Vaňka. Lesko se nani udi<strong>ve</strong>ně díval a nemohl ze sebe vypravit ani slovo, dokonce ani zaklít. Přemýšlel, zda jepřed ním opravdová Vaňka, nebo vymyšlená. Zda je živá, nebo mrtvá.„Proč tak smrdíš, chlape?“ Vaňka běhala po hospodářství a hrozila se, jak se všezměnilo.Je jedno, jaká je, pomyslel <strong>si</strong> Lesko, zda je živá, nebo mrtvá – hlavně že je to ona. Řekl:„Všude dobře, doma nejlépe, no ne?“[ 18 ]


[próza]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéCítil, že je <strong>ve</strong>lmi šťastný, neuvěřitelně šťastný. Vaňčino nadávání mu znělo jako hudbaa tato hudba se linula odevšad, zaplňovala jeho vyschlé černé srdce i vše kolem.Podí<strong>ve</strong>jme se, pomyslel <strong>si</strong> Lesko, už to vypadalo, jako by byl konec, ale teď je znovu začátek.Ano, život tepr<strong>ve</strong> začíná!Lesko vzal ze stodoly kosu a vydal se s ní dohonit Vaňku.„Kdes byla, feno?! Ptám se tě, kdes byla?!“ křičel.„Co je ti po tom, kde sem byla?!“ vykřikovala Vaňka a schovávala se za stodolu. „Tam,kde sem byla, tam už nejsem!“Život právě začíná! Lesko plakal radostí. Život právě začíná!Ačkoliv ani to možná nebyla pravda.HlasyVeterinářJsem starý. Moc věcí už mě nezajímá. Nevím, možná jsem se stal bezcitným. Ale možnáse to starým lidem stává. Přestane je zajímat všechno lidské, všechny ty lidské vášně, pocity,emoce. Za svůj život jsem již viděl mnoho smrti, ale smrt – to je největší lidská vášeň.Ale i ta mě už nechává klidným. Jsem <strong>ve</strong>terinář, v tom to možná vězí.Před týdnem jsem se stal svědkem strašné nehody. Automobil srazil mladou dívku.Lidé se seběhli. Ten, co seděl za volantem automobilu, utekl. Nechal svůj automobil státna <strong>si</strong>lnici. Viděl, že někoho srazil, vyběhl z auta – a ona leží na <strong>si</strong>lnici, je celá od kr<strong>ve</strong> – uteklneznámo kam. Někam mezi domy. Držel jsem tu sraženou dívku za ruku, dokud nezemřela.Nemohl jsem už nic udělat. Sténala a dívala se na mě. Byl jsem poslední, koho <strong>ve</strong>svém životě viděla. A ona <strong>si</strong> to uvědomovala, viděl jsem to. Uvědomovala <strong>si</strong>, že jsem posledníčlověk, jakého <strong>si</strong> bude pamatovat, proto na mě tak upínala zrak. Taková krásná.Lidé kolem volali o pomoc, pobíhali, někdo dokonce plakal, mámy odváděly z místa nehodymalé děti, ale já necítil nic strašného. Bylo mi jí jen líto, protože byla tak mladá a takkrásná. A určitě hodná, protože její oči byly hodné, hodně <strong>ve</strong>lké a hodné.Držel jsem ji za ruku, ale dívka ten stisk necítila. Krev z ní vytékala jako z prasete, a jájsem nemohl nic udělat. Její bílá halenka zčer<strong>ve</strong>nala. Rozepnul jsem knoflík, aby se jí naposledysnáze dýchalo. Dívka měla na krku <strong>ve</strong>lké mateřské znaménko, takové nepřirozené,ale hezké. Myslel jsem <strong>si</strong>, že bych jí měl něco říct, něco takového, co by jí řekli jejípříbuzní, kteří ji milují, ale na nic jsem nemohl přijít. Vše mi připadalo tak hloupé a zbytečné.Jediné, co jsem vymyslel, bylo: „Neboj se.“ Ale ona se nebála. Naopak, jednu chvílise mi zdálo, že má radost. Protože já bych na jejím místě radost měl.Jsem <strong>ve</strong>terinář. Celý život jsem léčil zvířata. Někdy, když nebylo zbytí, jsem je uspával.Bylo jich opravdu hodně. Kocoury, psy, krávy – ale nejčastěji psy. Moc nevěřím v Boha,třebaže bych chtěl. V nic nevěřím, nic nečekám. Nemám děti, proto tak určitě mluvím.Kdybych měl děti, chtěl bych, aby Bůh existoval. Ale takhle je mi to nějak jedno. Nezajímámě ani Bůh ani lidi. Nic nového od lidí nečekám. Znám je jako svý boty. Když bylo třebauspat něčí domácí zvíře, viděl jsem, jak se majitelé těchto zvířat trápí a mně to připadalosměšné. Proč se trápíte, myslel jsem <strong>si</strong>, zítra půjdete na trh nebo do obchodu nebo k nějakýmsvým známým a pořídíte <strong>si</strong> nové zvíře, které vám bude olizovat ruce, které se necháhladit a bude vás milovat! Láska zvířat je nejméně sobecká. A dá se nejsnáze získat. Stačíje jen krmit. Stejně tak je snazší milovat zvířata. Snazší než lidi.Druhý den po automobilové nehodě ke mně přišli rodiče té dívky. Nevím, jak mě našli,jelikož jsem nikomu nenechal svou adresu, nikomu jsem ani neřekl, kdo jsem. Kdyžsanitka přijela a naložila dívku, zašel jsem <strong>si</strong> do obchodu, protože právě do obchodu jsemměl tehdy namířeno, když se to všechno stalo.Rodiče ke mně přišli a řekli: „Jsme rodiče té dívky, kterou včera srazilo auto nedalekovašeho domu.“Ani jsem nevěděl, co na to odpovědět. No, když rodiče, tak rodiče, dobře, ale co chceteode mě? Dívka zemřela. Nemohl jsem nic udělat.Bál jsem se, že mi to máma té dívky začne rovnou vyčítat a bude říkat, že já, jakožto lékař,jsem jí mohl nějak pomoci, proč jsem jí nijak nepomohl, a tak podobně. Ale já nejsemlékař. Jsem <strong>ve</strong>terinář a <strong>ve</strong>terináři nejsou opravdoví lékaři, stejně jako zvířata nejsou opravdovílidé. Tělo zvířete je poskládáno jinak. Také funguje jinak. A potřebuje jinou pomoc.[ 19 ]


[próza]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéPokud by ten řidič srazil například psa, hned by ho zabil, pes by se ani nestihl vzpamatovat.Jelikož na to, aby člověk zabil například psa, stačí vynaložit mnohem menší ú<strong>si</strong>lí,než aby zabil člověka.„Pojďte, prosím, dál,“ řekl jsem těm rodičům. Byli ještě hrozně mladí. Máma bylaopuchlá od pláče, otec byl zdrženlivý, ale nějaký ztrhaný.„Jsme tu jen na skok, nebojte se,“ řekla žena.„Ano, ano, prosím, můžete se zdržet i déle, mám čas, jsem v důchodu.“Nevím, proč jsem řekl takovou hloupost. No, že jsem v důchodě. Jako by to v té chvíliněco znamenalo, jako by to celkově něco znamenalo?„Možná byste <strong>si</strong> dali nějaký čaj nebo kávu?“ zeptal jsem se, ale žena rovnou odmítla zaoba.Otec celou dobu mlčel. Za celou návštěvu neřekl ani slovo. Pravděpodobně to bylažena, kdo ho ke mně dotáhl, on nechtěl. Muži jsou všeobecně méně emotivní. Ze všech lidímám přeci jen raději muže.„Jste prostě poslední, kdo s ní byl,“ řekla žena a začala neslyšně plakat. „Neřekla vámtřeba něco? Cokoliv. Neřekla vám něco?“Bože, co ode mě chcete, pomyslel jsem <strong>si</strong>, dejte mi pokoj! Nic neříkala. Prostě umřela!Srazilo ji auto, roztříštilo jí hlavu, chápete, roztříštilo jí lebku, nešlo ji už zachránit! A nic bynemohla říct, ani slovo, dokonce i kdyby chtěla! Ačkoliv sotva se chce člověku před smrtímluvit. Před smrtí se nenudíte! A co chcete? Co <strong>si</strong> myslíte? Že před smrtí pro<strong>si</strong>la, abychvám vyřídil, že miluje vás, své rodiče?! To <strong>si</strong> myslíte, že řekla, zatímco polykala litr vlastníkr<strong>ve</strong>: „Vyřiďte mým rodičům, že jsem je milovala?!“Ne. Nic neříkala a není nutné vyprávět mi její životní příběh a není nutné mě přesvědčovat,že byla příliš mladá na to, aby zemřela, že byla tak hodná a krásná a mladá, provšechno na světě – není nutné mi tohle všechno říkat! Protože já jsem to viděl. A bylo mi jílíto.Držel jsem ji za ruku. Dokonce jsem jí rozepnul knoflík halenky, aby se mohla naposledyzhluboka nadechnout. Ale pak jsem šel do obchodu, koupil <strong>si</strong> litr mléka na ráno, vrátilse domů, umyl nádobí v umyvadle, vyčistil <strong>si</strong> zuby a šel spát. A spal jsem klidně. Až dorána. Dokud jste nepřišli. Mě lidská smrt neděsí. Lidé mají umírat. Taková je jejich podstata.Samozřejmě je škoda, že vaše dcerka zemřela tak brzy, nevím, možná má děti nebo milujícíhomuže nebo oboje a všichni společně byli <strong>ve</strong>lmi šťastní a nadále by byli šťastní, kdybynebylo té události. No a co? Co je mi po štěstí dvou či tří lidí? Je <strong>ve</strong>lmi nicotné. Nic neváží– štěstí několika lidí. Děje se toho tolik. Tajfuny zabíjí tisíce lidí. Zemětřesení. Strašnátěžká onemocnění. Miliony lidí umírají a miliony se rodí. A to je normální. Narození a smrtje to jediné normální, co ještě lidstvu zůstalo. Všechno ostatní je zvrácenost vymyšlenázvrácenými lidmi. A není nutné mi tady teď něco říkat! Zajděte <strong>si</strong> zítra na trh, kupte <strong>si</strong> nějakéhopsa nebo kocoura a ať vás on utěšuje do konce svého krátkého kočičího života!„Ano. Pro<strong>si</strong>la mě, abych vám vyřídil, že vás má <strong>ve</strong>lmi ráda,“ řekl jsem.Žena ještě více plakala.„Děkuji vám,“ řekla, „děkuji vám, že jste s ní byl do konce!“„To by udělal každý. Není za co děkovat. Nechcete čaj?“„Ne, ne. Už půjdeme. Ale možná k vám sem tam zajdeme? Na pár minut, můžeme?“„Samozřejmě můžete. Přijďte, kdy se vám zachce, mám čas, jsem v důchodu. Jsem <strong>ve</strong>terinář.Pokud máte nebo budete mít nějaká zvířata a ta náhle onemocní, tak je přineste,pomůžu.“„Ne, ne, nemáme zvířata. Nemám ráda, jak čurají na koberce.“Rodiče odešli, ale já jsem zůstal. Necítil jsem se dobře. Myslím, že víckrát nepřijdou.Nebo přijdou, ale já už tu nebudu. Protože jsem starý. Můžu zemřít každým den. Není zapotřebíautomobil, který by mě srazil. Umřu sám. Nikdo o tom nebude vědět. Několik dní.Dokud sousedi na podestě neucítí zápach. A pohřbí mě na městském hřbitově, jenž se rozrůstárychleji než rakovinový nádor. Za týden už nebude možné najít můj hrob. Ale nikdoho ani hledat nebude. Ztratím se mezi mrtvými tak, jak jsem se ztratil mezi živými.A možná že můj hrob bude <strong>ve</strong>dle hrobu té dívky, kterou srazilo auto. A někdy <strong>si</strong> spolu budemepovídat. A ona mi řekne, proč onoho <strong>ve</strong>čera šla právě po té ulici, proč byla sama,proč měla na sobě bílou halenku, odkud měla to <strong>ve</strong>lké hnědé mateřské znaménko na krkua proč jsem jí tehdy neřekl: „Neboj se.“[ 20 ]


[próza]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéTři věciZnám lidi, kteří milují jen tři věci. Například sebe, jíst a spát. Nebo sebe, cestovata sebe, nebo sebe, hřbitovy a staré kostely. Ano, znám takového chlapce, jmenuje se Damián,a ten se dokonce přiznal, že má rád hřbitovy, kostely a sebe – a víc nic. Možná je totakový druh sebeklamu, možná to není pravda. Ale já také miluji pouze tři věci.Kouřit, okusovat <strong>si</strong> nehty a…Nejpr<strong>ve</strong> jsem <strong>si</strong> začala okusovat nehty. Okusuji <strong>si</strong> je od útlého dětství. Od té doby comé nehty začaly růst. Nejpr<strong>ve</strong> jsem <strong>si</strong> okusovala nehty všude a nestyděla se za to. Pak měněkdo plácnul přes prsty, řekl, že to není pěkné a že se to nesmí dělat. Začala jsem <strong>si</strong> okusovatnehty o samotě, když není nikdo poblíž nebo když poblíž nejsou známí. Cizí lidé měplácat přes prsty nebudou – do cizích nehtů jim nic není. Tak jsem zůstala sama, tedyo samotě, abych <strong>si</strong> mohla okusovat nehty.Málokdy jsem <strong>si</strong> okousala nehty až do kr<strong>ve</strong>. Opravdu málokdy, protože mám na rucehodně prstů – deset! Každý den můžu okusovat jeden prst a během toho dorůstají nehtyna jiných. Promiňte, možná je vám nepříjemné to poslouchat. Možná je to odporné. Pokudje tomu tak, promiňte. Neposlouchejte. Je mi jedno, zda posloucháte, protože jsem zvyklážít sama se svými nehty. Vím, že je to docela primitivní způsob osamělého života, ale niclepšího jsem momentálně nevymyslela.Je příjemné cítit svou ruku u úst, dotýkat se prsty rtů jako bych <strong>si</strong> rukou chránila obličejpřed vším kolem. Je příjemné cítit vůni svých rukou. Často <strong>si</strong> umývám ruce různýmimýdly. Experimentuji s jejich vůněmi.Myslíte <strong>si</strong>, že nejsem normální, určitě, ale počkejte! Kdo je vůbec normální?! Potkalijste vůbec někdy normálního člověka?! Já ne. Všichni kolem jsou blázni. Pro společnostbezpeční nebo nebezpeční – ale všichni jsou blázni. Svět lidí je třeba oddělit od zbylýchsvětů pichlavým drátem jako obrovský blázinec. A takhle bude dobře.Včera mi na tramvajové zastávce jaký<strong>si</strong> starý muž nadal do kurev. Čekal na tramvajjako všichni ostatní a hla<strong>si</strong>tě, <strong>ve</strong>lmi hla<strong>si</strong>tě a odporně chrchlal.Smrkal, chrchlal, plival své odporné smradlavé sliny na <strong>si</strong>lnici. Za přítomnosti všech.Schválně. Aby ho někdo napomenul, nebo se na něj alespoň podíval. Nevydržela jsem to,podívala jsem se a on mi s šílenou radostí v očích začal nadávat do kurev. Křičel:„No na co, ty kurvo, čumíš? Proč čumíš? Něco se ti nelíbí?!“Nejpr<strong>ve</strong> jsem se polekala, protože jsem nevěděla, co je to za člověka. Nevěděla jsem,jak moc je nebezpečný. Ostatní lidé na zastávce <strong>si</strong> ho nevšímali, protože věděli, že je toblázen. Opravdový blázen. Ale mě to naštvalo. Co <strong>si</strong> o sobě jako myslí?! Co <strong>si</strong> ten blbeco sobě myslí?! Když je blázen, tak může všechno? Když je blázen, tak tady může chrchlata nazývat mě kurvou?Odkud, ty blbečku, víš, kdo jsem? Já jsem taky šílená! My všichni jsme tady šílení, alenemusím tady chrchlat, protože já ti můžu ukousnout tvůj šílený nos! MŮŽU! A NENÍ MI TĚLÍTO! Protože tvůj rozum je <strong>ve</strong> tvých rukou! Můžeš ho ztratit, můžeš jen ztrácet, ale paknes odpovědnost za následky. Všichni tady jsou šílení, chápeš? Všichni. Nemáš žádnáprivilegia. Nejsem povinna tě litovat. Můžu ti ukousnout nos nebo ruku nebo tě prostěpokousat, protože slovy to s tebou nejde. Ty <strong>si</strong> tu chrchláš, schválně, abys na sebe upoutalpozornost, abys vyvolal u někoho nevoli a abys pak měl právo nadávat někomu do kurev.Ale nemusíš nikoho provokovat! Můžeš prostě někomu – ne, všem – nadávat do kurev. Nadá<strong>ve</strong>j!Ale nemusíš tu chrchlat. My všichni jsme tady psychouši, chápeš? To je, co?! Nenormální!Všichni do jednoho! A ty j<strong>si</strong> takový jako všichni, tak se zklidni!To jsem <strong>si</strong> myslela. Ale nic jsem neudělala. Prostě jsem <strong>si</strong> začala okusovat nehty. A pakke mně přišla nějaká paní, protože to všechno viděla: jak chrchlá, jak se na něj dívám, jakmi nadává do kurev. A řekla:„Bože, v poslední době se objevilo tolik bláznů.“„Ano,“ říkám, „opravdu hodně. Je fajn, že to tady alespoň někdo chápe. Je fajn, že tochápete. Sláva bohu.“A ona:„Já jedu z Nemydivky. Ale ukázalo se, že v Nemydivce nejezdí tramvaj č. 38. A já potřebujipouze tramvaj č. 38. Proto jsem sem přijela třináctkou a teď čekám na osmatřicítku.A najednou přišla hrozná bouřka, liják, jaký svět ještě neviděl. Apokalypsa. Lilo jakoz kon<strong>ve</strong>, padaly trakaře! A víš, proč tomu tak bylo? Protože v Nemydivce nejezdí tramvajč. 38! Ale jak to udělat, aby tomu tak nebylo, nevím. Jak bez ní lidé v Nemydivce žijí? Já jez-[ 21 ]


[próza]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinédím jen tramvají č. 38. Bez ní bych umřela. Určitě bych umřela. Necítím se dobře tam, kdenejezdí tramvaj č. 38. Necítím se <strong>ve</strong> své kůži, chápeš mě?“Ano. Ano, drahá, chápu tě! Umřeš bez té přiblblé tramvaje, nemůžeš bez ní žít. Budekonec světa bez tramvaje č. 38. Ale neměj strach, protože konec světa stejně jednou nastane.Ať už kvůli zrušení tramvaje č. 38, nebo kvůli nedostatku zdravého rozumu v tvéhlavě. To je jedno. Ty j<strong>si</strong> úplně stejný psychopat jako všichni ostatní. Nemám se před vámikam ukrýt. Jste všude. Akorát v blázinci nejste. Do blázince se ještě můžu schovat, protoževy jste se tam ještě nedostali!Každý <strong>si</strong> myslí, že právě on je normální a všichni ostatní jsou blbci.Každý k tobě leze a snaží se ti říct, že s ním je všechno v pořádku. Nemusíte mě o tominformovat – já i bez toho vidím, jak je vám dobře. Věřím, že je vám dobře. Ano, možná žese máte dokonce nejlépe. Když nemusíte za nic nést odpovědnost, včetně vašeho šílenství.Vezměte ubohé zbytky svého rozumu do hrstičky a vypadněte odsud. Nechte mě na pokoji.Nechte mě, ať <strong>si</strong> můžu o samotě okousat své nehty!Proto jsem pravděpodobně začala kouřit. Aby se ke mně nedostali skrz hustá oblakacigaretového kouře. Aby mě nechali na pokoji. Aby se štítili mého zápachu a neobtěžovalimě. Oni obtěžují jen ty lidi, kteří vypadají zcela normálně. Lidí, které může udivit jejichchrchlání nebo jejich tramvaje. Mě ne. Mě nic neudivuje. Já jsem byla stará už tehdy, kdyžjsem byla ještě dítě.Vzpomínám <strong>si</strong> na jednu hádku se známým, básníkem. Nevím, zda byl doopravdybásník, nebo jen tak říkal, že je básník. Nevím. Ani mě to nezajímalo. Jednou říkáš, že j<strong>si</strong>básník, tak j<strong>si</strong> pro mě básník. Je mi jedno, zda j<strong>si</strong> nebo nej<strong>si</strong> básník, protože já stejně vím,kdo <strong>ve</strong> skutečnosti j<strong>si</strong>.Tak tedy! Řekla jsem mu to – že jsem byla stará už tehdy, když jsem byla ještě dítě.A on:„Prosím tě! To je kýč! To, co ty říkáš, je kýč!“Já jemu:„Jaký kýč?! Co ty víš o kýči?! Co je vůbec kýč?!“On:„Dá se říct ,narodil jsem se příliš pozdě‘ – a to bude kýč. Kýč jak prase. Ale dá se říct:‚narodila se v dubnu a já jsem se narodil příliš pozdě‘ – a to nebude kýč! To bude poezie!“Jdi někam s tou svou poezií! Je mi jedno, jestli je to poezie, to, co říkám já, nebo kýčnebo blábol nebo lež nebo pravda nebo vtip nebo politické heslo! Nic to pro mě neznamená.Protože já to stejně vím. Znám tě jak svý boty! Vím, kdy jsem se narodila i kdy zemřu.Je jedno, zda se člověk narodí v dubnu nebo později, protože stejně zemře, zdav dubnu nebo, promiňte prosím, v říjnu, zda ráno, zda v noci, <strong>ve</strong> tři v noci, v hodinu býka –to nic neznamená, protože zemřel PŘÍLIŠ POZDĚ. Ale tohle něco znamená. Je jedno, kdy sečlověk narodil, ale není jedno, kdy zemře.A on, tento básník, umřel <strong>ve</strong>lmi brzy. Měl něco kolem třiceti let. Poslední roky seděl <strong>ve</strong>svém pronajatém pokoji, nikam nechodil, jen cvakal na psacím stroji. A opravdu hodněkouřil. Celou dobu kouřil. Když jsem k němu přišla, tak jsem ho zpočátku, dokud <strong>si</strong> oči nezvyklyna kouř, neviděla. V zimě, když bylo <strong>ve</strong>lmi chladno, oblékal <strong>si</strong> vlněný kožich (nevím,kde ho vzal) a ponožky a seděl za psacím strojem celé dny. Nespal, nejedl, jen něco cvakalpři otevřeném okně a pot na jeho čele přimrzal při mínus deseti stupních, které mělv pokoji. Nechtěl okno zavřít. Seděl, cvakal a bez přestání kouřil. Tohle je, promiňte, kýč!Neotevírám okno, když kouřím. Je mi líto vypouštět kouř někam <strong>ve</strong>n, do světa. Ať jemůj kouř u mě. Máš rád mě, měj rád i můj kouř. Protože já fakt dost kouřím. Jako lokomotiva(to vždycky říkala má sestra). Když ke mně přijde sousedka, aby <strong>si</strong> zavolala, nepříjemněkrčí nos a říká, že se nehodí, aby žena takto smrděla. Jak je možné, že to v bytě taksmrdí? Tento cigaretový zápach už se nikdy nevyvětrá. Nikdy. Nasákl už do zdí, do lustru,do nábytku, do tebe. A ty už ho ze sebe nikdy nesmyješ, i kdybys chtěla.Já jí na to říkám:„Má drahá sousedko, já ho ze sebe nechci smýt! Mně se víc líbí vůně tabáku než vůnělidí, chápeš mě? Já tě nenutím, abys ke mně chodila a očichávala mě, říkala, že se to nesluší.Protože já nevím, co je slušné chování. Všichni jsou neslušní. Ani ty nej<strong>si</strong> slušná, podi<strong>ve</strong>jse, co ti řeknu! Podi<strong>ve</strong>j se, co je neslušné – nemít vlastní telefon a chodit zvonit na sousedaa při tom mu říkat, že je neslušný. Já tě nenutím, abys ke mně chodila a očichávala měa volala z mého telefonu. Je to můj telefon. A ten taky smrdí tabákem. I on je tudíž neslušnýa nesluší se, aby z něj slušný člověk volal.“[ 22 ]


[próza]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéAle ke mně všeobecně chodí málo lidí. Jen tato sousedka, které prostě nic jiného nezbývá,protože v domě jsem jediná, kdo má telefon. Musí ke mně chodit. No a víc a<strong>si</strong>nikdo. Nikdo mě nemá rád. Lidé mají rádi jen jaké<strong>si</strong> tři věci a já nepatřím ani do jednohoseznamu lásky ani jednoho člověka. Nevím, možná mají lidé rádi i více věcí, ale já jsem ses nikým takovým nesetkala. Setkala jsem se s tím, že mají rádi méně věcí, ale více – nikdy.Například já taková jsem. Mám ráda méně věcí. Tak se podí<strong>ve</strong>jte: ráda <strong>si</strong> okusuji nehty– zaprvé. Ráda kouřím – zadruhé. A víc toho ráda nemám. Nemůžu přijít na žádnou třetívěc, kterou mám ráda.Třetí vždycky má být – sebe. Musí být „sebe“. Ale já nemám ráda samu sebe. Nemámk tomu žádný důvod. Jsem přesvědčená, že všichni lidi jsou stejní, všichni stejně blbí.A ten ne moc starej dědek, kterej včera chrchlal na tramvajové zastávce, je stejně blbejjako zbytek lidí. Jako já. Úplně stejnej jako já. A proto, pokud bych měla ráda sebe, znamenáto, že musím mít ráda i toho uchrchlanýho dědka. A jeho ráda nemám! A nikdy homít ráda nebudu! Chápete mě?Na tomto světě je příliš mnoho lásky, to <strong>si</strong> myslím. Celý svět dří<strong>ve</strong> či později (příliš brzynebo příliš pozdě) zdechne na nadměrné množství lásky. Ale já ne. Nezdechnu. Budu žítsama. Budu kouřit a okusovat <strong>si</strong> nehty. Protože to mám ráda. A láska neumírá.Přeložila Hana Mrázková.Rattus nor<strong>ve</strong>gicus (potkan)1To není možné, ujišťuje se Tamara Pavlivna, to není možné. Bydlím v šestém patřev novém cihlovém domě a šesté patro je pro něj vysoko. To by nedo<strong>ve</strong>dl. Na to není dostsmělý a drzý. Pro něj je i první patro vysoko. Jak na to přišel? Jak se mu to podařilo? Alevšechno svědčí o tom, že tu je.Tamara Pavlivna se obezřetně rozhlíží po kuchyni. Vytahuje ze šuplíků kuchyňské náčiní,očuchává každý talíř a kastrol, hrabe se v pytlících s kroupami a těstovinami.A nejhorší je, myslí <strong>si</strong> Tamara Pavlivna, že ani netuším, co mám dělat. Přestavět kastrolya těstoviny nic neřeší. Tamara Pavlivna se nikdy dří<strong>ve</strong> nedostala do podobné <strong>si</strong>tuace.Nikdy mu nebyla tak blízko. Jemu, nepříteli.A nemusí být jen jeden, myslí <strong>si</strong> Tamara Pavlivna. Pokud to tak je, pak jsem ztracená.Musím odsud utéct. Vezmu <strong>si</strong> nejnutnější věci, občanku, peníze a fotografie Sofie Rotaru2a půjdu pryč. Protože žít v jednom bytě s nepřítelem nebudu. Mám svoji hrdost. Mám rádahygienu a čistotu. Na čistotě přímo lpím. Podí<strong>ve</strong>jte se na můj byt: všechno se jen blyští. Anismítečko. Věci na svých místech. Umístěné rovně a po pořádku, podle <strong>ve</strong>likostí a barev.A on (nebo ona) všechno zkazil. Vtrhl do mého ideálně vyčištěného života a pokřivil ho.Teď smrdím. Ano, už to cítím, jak začínám smrdět. Žádná dezinfekce mě nezachrání odjeho hnilobného pachu.Tamara Pavlivna se pokouší odsunout ledničku, ale pak toho nechá a sedne <strong>si</strong> na židliu okna.A co budu dělat, když odsud najednou vyskočí, zpod ledničky? Jsem proti němu bezbranná.Vyskočí a vrhne se na mě. Rozer<strong>ve</strong> mi pazoury obličej. Vyškrábe oči. Ukousne nossvými zoubky tenkými a ostrými jak břitvy. Možná že jenom čeká, až odšoupnu lednicia pustím ho na svobodu. Třeba pod ní nemůže prolézt, protože má takové tlusté, <strong>ve</strong>likébřicho. Ne, to by byla chyba odsouvat ledničku. Ať <strong>si</strong> tam sedí jako <strong>ve</strong> vězení a já <strong>si</strong> to zatímpromyslím.Tamara Pavlivna <strong>si</strong> všimla, že se celá třese strachem a odporem. Tolik se lituje. Proč setohle muselo stát? Copak <strong>si</strong> něco takového zaslouží? Jak je možné, že <strong>si</strong> někdo jen tak bezdovolení vleze do něčího domova a ničí jeho pohodu, ničí všechno, na čem člověk dlouhéroky pracoval za cenu <strong>ve</strong>lkého ú<strong>si</strong>lí a námahy.Nenávidím tě, myslí <strong>si</strong> Tamara Pavlivna. Šíleně tě nenávidím.Oblékne se, do kabelky <strong>si</strong> dá občanku, peníze a fotky Sofie Rotaru, pečlivě zavře d<strong>ve</strong>ředo kuchyně a pak zamkne byt. Vyjde <strong>ve</strong>n z domu. Vedle vchodu sedí jako vždycky babkaAlevtyna. Odpočívá.[ 23 ]


[próza]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné„Kampak jdete, Tamarko Pavlivno?“ ptá se babka Alevtyna. „Jestli do obchodu, kuptemi, prosím, cukr. Dám vám pak peníze.“Tamara Pavlivna to nevydrží. Je jí tak těžko. Musí se s někým podělit o své neštěstí.Dává se do pláče, objímá babku Alevtynu a odevzdaně říká:„Potkan mě vyhnal z domova.“Babka Alevtyna slyšela <strong>ve</strong> svém životě leccos. Jen tak něčím se vylekat a vydě<strong>si</strong>t nedá.Nebojácná babka Alevtyna proseděla na lavičce u vchodu přes třicet let a pomohla pěknéřádce lidí. Lidé <strong>si</strong> k ní přisedávají, jako by <strong>si</strong> chtěli chvilku oddechnout, ale <strong>ve</strong> skutečnostise chtějí podělit o svá trápení a slyšet moudrou radu.Ale věc Tamary Pavlivny nebude vůbec lehká, přemýšlí babka Alevtyna. Vrátil ses, myslí<strong>si</strong>, přišel j<strong>si</strong>, aby ses mi pomstil.„A jakpak, Tamarko Pavlivno, víte, že je to potkan?“ ptá se babka Alevtyna slaďoučkýmhlasem, jako by nechtěla vyvolat ještě větší poplach. „Viděla jste ho? Do vysokých cihlovýchdomů potkani často nelezou. Myši ano, ale potkani spíš ne.“„Je to potkan,“ odpovídá Tamara Pavlivna a dává se do ještě většího pláče. „Vím, že jeto potkan. Slyším ho. Cítím jeho zápach! Slyším, jak hryže parkety za ledničkou a jakspokojeně funí!“„No no, Tamarko Pavlivno, věřím vám,“ říká babka Alevtyna a hladí sousedku po zádech.„Potkana <strong>si</strong> s myší nespletete, věřím vám. Když říkáte potkan, tak je to potkan. Jenon může funět za ledničkou.“„A jak funí!“ pláče Tamara Pavlivna. „A drbe se tak, že z toho až běhá mráz po zádech!A občas chrápe! Kdybyste jen slyšela, jak chrápe! Jako… jako…“„Jako mužskej,“ napovídá babka Alevtyna.„Jako mužskej! Jako chlap!“Babka Alevtyna ztěžka pokývá hlavou a její ruce se nervózně škubou, ale toho <strong>si</strong> TamaraPavlivna nevšímá.Přišel j<strong>si</strong>, myslí <strong>si</strong> babka Alevtyna, po tolika letech. Nelenil j<strong>si</strong>. I když j<strong>si</strong> byl tak hroznělíný. Ale já se tě nebojím, říká <strong>si</strong> babka Alevtyna, protože nemám proč se tě bát. Nijak jsemse před tebou neprovinila, naopak – udělala jsem, co jsem musela.„Jak teď mám žít?!“ Tamara Pavlivna hystericky lomí rukama. „Nemůžu se tam vrátit!Nedo<strong>ve</strong>du překročit práh vlastního bytu. Sedí tam! Schoval se tam! Zvítězil!“„Nejdřív,“ začíná babka Alevtyna, „se musíte uklidnit a přestat se ho bát. To totiž chce.Abyste se ho bála. Ale <strong>ve</strong> skutečnosti je to jenom potkan. Špinavý, odporný, olezlý a smrdutý,ale ne nebezpečný.“„Já vím, co dělat,“ říká Tamara Pavlivna, „koupím jed na krysy! Sní to a chcípne.“Je ještě tak mladá a nezkušená, myslí <strong>si</strong> babka Alevtyna a dívá se na čtyřicetiletou TamaruPavlivnu. Naivní. Chce se s ním vypořádat tak lehce.„No, to můžete,“ pronáší, „ale potkan se jedu ani nedotkne. Nesní ho.“„Proč?“ diví se Tamara Pavlivna. „Je to zvláštní jed na krysy. Nebude mít podezření. Sníto a zdechne. Proč by potkan neměl sežrat jed na krysy?“„Protože je chytrý.“Chytrý. Byl j<strong>si</strong> chytrý, myslí <strong>si</strong> babka Alevtyna, ale já jsem byla chytřejší. Přechytračilajsem tě. Jinak to s tebou nešlo. Jen ještě větší chytrostí.„Kdy<strong>si</strong>,“ říká babka Alevtyna, „do mého domova také přišel potkan. Bojovala jsems ním čtyři roky.“„Čtyři roky?!“ Tamara Pavlivna valí oči.„Ano, čtyři roky. Hráli jsme takovou hru. Kdo koho přechytračí. Kdo bude chytřejší. A onprohrál.“Babka Alevtyna se na lavičce hrdě vypíná, jako by s někým bojovala.„Něco vám řeknu, Tamarko Pavlivno, vraťte se domů. Je to koneckonců váš domov, takza něj bojujte. Nebojte se toho potkana. Žijte s ním. Studujte jeho povahu. Vetřete sek němu. A pak, až se před vámi přestane schovávat, až vám začne důvěřovat a ztratí pozornost,pak mu zasaďte smrtelný úder. V nejnečekanější chvíli. Hezky potichoučku. Dozad. Jak se to sluší na správnou ženu.Představte <strong>si</strong>, že babka Alevtyna nebyla vždycky babkou. Kdy<strong>si</strong>, a bylo to už hodnědávno, byla prostě Alevtynou. Ne krasavicí, ale ani ne ošklivkou. Ne vzdělanou, ale ani nehloupou. Ne bohatou, ale ani ne chudou. A měla manžela, s nímž prožila čtyři roky.[ 24 ]


[próza]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéSeznámili se v technickém učilišti. Alevtyna tam pracovala jako uklízečka a on jako hlídač.Jmenoval se Omeljan. Byl tlustý a neohrabaný, rád se hla<strong>si</strong>tě chechtal a vyprávěl oplzlévtipy. Omeljan se na Alevtynu díval jako na plnou mísu vlašského salátu, který se musísníst, aby se do druhého dne nezkazil. Alevtyna <strong>si</strong> jeho hladový pohled spletla s vášní. Vzala<strong>si</strong> ho a při<strong>ve</strong>dla k sobě domů, do těsného dvoupokojového bytu.Omeljan se tam hned zabydlel. Zastavěl byt svými věcmi, které se k ničemu nehodily.Zaplnil pokoje svým nepříjemným zápachem, který <strong>si</strong>lně připomínal smrad shnilých brambor.Neustále se v něčem hrabal, tahal z ulice na balkon všemožné smetí a přitom říkal:nikdy nevíš, k čemu se to může hodit.Nečistil <strong>si</strong> ráno zuby, a vůbec nikdy <strong>si</strong> je nečistil. Nikdy <strong>si</strong> nemyl svou hustou rudoukštici, nezastřihoval štětiny, které mu rostly z uší i nosu, a na malíčku pravé ruky <strong>si</strong>pěstoval dlouhý ženský nehet, který používal jako otvírák na konzervy.Omeljan v bytě neustále kouřil a kouř odklepával do kořenáčů, které měla Alevtynamoc ráda. Ložní prádlo bylo pod ním vždy černé a ponožky, ať je no<strong>si</strong>l nebo ne, vždy smrdělykanalizací.K nejhoršímu ale docházelo v noci. Omeljan měl <strong>ve</strong> zvyku v noci jíst. Alevtyna usínalaa on se vyšoural do kuchyně a žral všechno, nač přišel. Sladké, slané, kyselé, hořké, studené,syrové, smažené, nadívané, marinované, nejedlé. Sádlo s mandarinkami, maso sezmrzlinou, nudle s karamelami, párky s povidly, šproty i s hliníkovými lžičkami.„Jaký je v tom rozdíl, co se s čím jí,“ říkal, „když se to v žaludku stejně smíchá.“Po sobě zanechával kupy špinavého nádobí, hromady peří, kostí a drobků, prázdnésklenice, láh<strong>ve</strong> i hrnky, vaječné skořápky na podlaze a skvrny od oleje na parapetu. Jehooči se po nočním hodování zmenšovaly a dostávaly čer<strong>ve</strong>nou barvu, byly syté a spokojené.Oči potkana, kterému se dobře žije. Alevtyna je poznala. Pochopila, že je ztracená a že jes ní konec, pokud se nebude bránit. Při<strong>ve</strong>dla <strong>si</strong> domů potkana, tak se s ním teď musíutkat. Buď on, nebo ona.„Jen <strong>si</strong> nemysli,“ upozornil ji Omeljan. „Nejsem tak hloupý. Nemůžeš se mě jen takzbavit. Jsem chytrý.“Tamara Pavlivna se vrací k sobě domů a rychle všude rozsvěcí. Na první pohled se nicnezměnilo. Vše je tak, jak bylo. Ale to je jen na první pohled. Chodil tady, myslí <strong>si</strong> TamaraPavlivna. Už byl všude. I na mou postel <strong>si</strong> určitě lehl. A do vany. A na stole všechno očuchal.Všude nechal svůj odporný zápach.Ale vážně, proč bych mu měla nechat svůj domov? Je můj a zůstanu v něm já, ne on.Tamara Pavlivna pouští televizi, aby se tak hrozně nebála. Ale ví, že tam – v kuchyni zalednicí – číhá její nepřítel. Funí. Čeká na příležitost, aby se na ni vrhl.„Potkánku!“ náhle zvolá Tamara Pavlivna. „Neboj se mě. Nic zlého ti neudělám.Naopak, nakrmím tě. Copak máš rád? Chleba? Nebo salámek? Nebo třeba obojí?“Za lednicí je ticho. I funění přestalo.Tamara Pavlivna uřízne kousek <strong>ve</strong>ky a hází jej za lednici.„Nebo ti ho mám namazat máslem?“ Tamara Pavlivna nečekala, že by kdy bylaschopná tak něžného tónu. „A co voda? Musíš mít žízeň. Chceš se něčeho nabumbat?Vody? Mlíčka? Piva? Mám pro tebe pivo. Máš pivo rád, že ano?“Hra vypadala takto:„Miláčku,“ štěbetala Alevtyna, „ani mě nenapadlo na něco takového pomyslet!“Omeljan nedůvěřivě mhouřil svá maličká rudá očiska.„Nemám v úmyslu se tě zbavovat! Chci s tebou zestárnout a společně umřít! To je to,co chci.“Omeljan říkal:„No jasně, to ti tak věřím.“Ale dělalo mu to dobře. Omeljan viděl, že se Alevtyna bojí, a nic víc od své ženy stejněnepožadoval. Strach a láska – to je totéž. Alespoň <strong>si</strong> to Omeljan myslel a v lecčems mělpravdu.Začal být <strong>ve</strong>lice opatrný. Jídlo <strong>si</strong> kupoval a připravoval sám. Nikdy se k Alevtyně neobracelzády. Nikdy ji nenechával dlouho o samotě, evidentně proto, aby neměla čas <strong>si</strong>promyslet útok. Alevtyna se usmívala a dál nazývala Omeljana „miláčkem“. Vyptávala se,co a jak v práci a jestli ho náhodou nebolí břicho.[ 25 ]


[próza]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné„Nebolí, má milá, vůbec mě nebolí,“ sebejistě odpovídal Omeljan a hladil <strong>si</strong> stolitrovýpupek, „víš, Alevko, nikdy mě břicho nebolí. Mám ho ze železa.“Ale Omeljana potkalo neštěstí. Během jeho směny bylo technické učiliště vykradeno.Z laboratoře zmizel ponk. Omeljan mohl odpřisáhnout, že tu noc ani na vteřinu oka nezamhouřil.Už je takový – prostě spolehlivý. Bedlivě střežil své učiliště. Dokonce <strong>ve</strong> školedobrovolně zlikvidoval všechny šváby. A najednou takovýhle podraz. Skoro neuvěřitelný.Zmizel ponk a ani jeden zámek nebyl poškozený, žádné okno ani d<strong>ve</strong>ře.Omeljan přišel domů jak zmlácený pes. Alevtyna se mu vrhla vstříc.„Miláčku, co bylo v práci?“„Hrůza,“ odpověděl Omeljan. „V noci ukradli ponk. Dostal jsem důtku a peníze za ponkmi strhnou z platu.“„Chudáčku!“Alevtyna líbala muže na hlavě i břiše, tulila se k němu, vrněla a lísala se jako opravdováčistokrevná kočka.„Lehni <strong>si</strong> a odpočiň <strong>si</strong>,“ vrkala Alevtyna, „musíš <strong>si</strong> odpočinout, miláčku. J<strong>si</strong> <strong>ve</strong> stresu.“Opravdu, myslel <strong>si</strong> Omeljan, musím <strong>si</strong> odpočinout, jsem <strong>ve</strong> stresu. A tak <strong>si</strong> lehl. Přikrylse dekou skoro až po hlavu, takže mu byly vidět jen jeho úzké čer<strong>ve</strong>né oči. Nespal. Bál sev tak těžkou chvíli ztratit pozornost.K <strong>ve</strong>čeru se Omeljanovi zvýšila teplota. Pofňukával pod dekou a Alevtyna <strong>ve</strong>dle něj sedělaa oddaně švitořila:„Ty můj ubožáčku! Neber <strong>si</strong> to tak s tím ponkem! Všechno zas bude v pořádku! Musíš <strong>si</strong>jen odpočinout. Věř mi.“„Jsem chytrý,“ opakoval v horečce Omeljan, „jsem tak chytrý! Kde je moje chytrost?“Tamara Pavlivna maže chleba máslem, navrch položí kolečko játrovky a hází ho zalednici. Odtamtud je slyšet chrupání a spokojené pomlaskávání.Jí, raduje se Tamara Pavlivna, důvěřuje mi.Uplynul měsíc od doby, kdy se Tamara Pavlivna dala do boje.„Ty můj potkánku milý,“ říká před tím, než <strong>si</strong> jde lehnout. „Jdu spát. Neboj se tam bezemě. Něčím se zabav. Byt máš k dispozici. Běhej, jak se ti zlíbí. Neboj se. Nic zlého ti neudělám,ale i ty měj soucit. Neskákej mi v noci po posteli, ano?“Tamara Pavlivna se uprostřed spánku občas vytrhne, protože má pocit, že byl akorátněkde <strong>ve</strong>dle, možná i pod peřinou, někde zcela blízko. Panicky rozsvěcí lampičku a zahledíse do temna pokoje. Do všech koutů a škvír. Nikde nic. Ticho.„A víš,“ říká Tamara Pavlivna a čistí i tak čistou konvici, „je mi s tebou tak nějak <strong>ve</strong>seleji,potkánečku. Dřív jsem byla tak osamělá, neměla jsem na koho promluvit. A teď, vidíš,mluvím bez ustání. Všechno ti vyprávím. Žvaním jako nějaká bába na tržišti. Promiň.Chceš ještě salámek? Koupila jsem štangli Moskevského. Ten je moc dobrý, pěkně tučný.“Omeljan nikdy nezapomene na ten polibek. Alevtyna ho dosud takhle nelíbala. Takvášnivě.Naklonila se nad ním, mokrým od chorobného potu, vyřízeným, nešťastným, a políbilaho na rty. Omeljanovi se zatočila hlava. Udělalo se mu tak dobře a příjemně. Vůbec se necítilohrožený.„Alevtyno,“ zachrochtal, „řekni mi, řekni mi pravdu. Miluješ mě?“Alevtyna se oddaně dívala Omeljanovi do očí. Třicet vteřin, minuta, dvě. Omeljan čekala to čekání pro něj bylo nejnesne<strong>si</strong>telnější v životě. Chtěl slyšet „ano“. V tu strašnou, nekonečnouchvíli by Omeljan dal celou svou povrchní potkaní duši, jen aby řekla „ano“.„Miluju tě,“ konečně řekla Alevtyna.A Omeljan rozk<strong>ve</strong>tl. Celý svět se zalykal štěstím.„Já jsem to věděl,“ řekl Omeljan. „A teď, Alevtynko, dones mi něco k jídlu.“Tamara Pavlivna vyskakuje na své běloučké posteli s vyděšeným křikem, ale tentokrátz jiného důvodu. Potkan s tím nemá nic společného. Měla noční můru. Zdálo se jí o SofiiRotaru.„Potkánku!“ volá Tamara Pavlivna. „Mně je tak hrozně! Zdál se mi tak strašný sen!“Tamara Pavlivna miluje Sofii Rotaru. Dívá se v televizi na každý její koncert. Z novinhltá nejmenší podrobnosti z jejího života. Tamara Pavlivna má pocit, že o tom Sofija Rotaruví. Musí cítit, že ji někdo tak moc miluje. Jen <strong>si</strong> to <strong>ve</strong>mte, pokaždé během koncertu v te-[ 26 ]


[próza]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinélevizi se Sofia Rotaru dívá přímo na Tamaru Pavlivnu. Tamara Pavlivna dokonce experimentovala.Šla od televize kus dál, ale Sofia Rotaru se na ni stále dívala. Zpívá jen pro TamaruPavlivnu. Má ji také ráda. Tamara Pavlivna o tom nepochybuje.„A teď,“ zoufá <strong>si</strong> Tamara Pavlivna, „se mi zdálo, že jsem v sále, na jejím koncertě. Ušetřilajsem na lístek, koupila jsem <strong>ve</strong>lkou kytici rudých růží a čekám. Sofia Rotaru je na scéně,zpívá jako obvykle, nádherně, a dívá se jen na mě. Hned <strong>si</strong> toho všímám. Usmívám sena ni a ona se také usmívá. Jsem tak šťastná, protože se potvrzuje to, co jsem <strong>si</strong> myslela.Sofia Rotaru o mně ví, čekala, kdy konečně přijdu na její koncert, daruji jí kytici růží,promluvím na ni. Také mě má ráda. A to je přirozené, potkánku, láska za lásku, tak to v tomhlesvětě musí chodit. Koncert končí, Sofia Rotaru dostává náruče květin, ale já nepospíchám.Čekám, až se dav rozejde. Chci s ní být chvíli o samotě. Konečně jsme jen já a ona.Prázdný sál. Jen já a ona. Jsem šťastná – a ona také. Dávám jí kytici. Sofia Rotaru děkuje.Já říkám: přišla jsem. A Sofia Rotaru: <strong>ve</strong>lmi vám děkuji, přijďte ještě. Nikoho tak nechápu.Myslím <strong>si</strong>, že se stydí udělat krok jako první. Chytám ji za ruku, lovím její pohled a říkám:to jsem já, poznáváš mě? Sofia Rotaru ruku vytrhává, odstrkuje mě, chce odejít. Myslím <strong>si</strong>,určitě se bojí. Říkám: neboj se mě, to jsem já, čekala j<strong>si</strong> na mě, že ano? A tehdy, potkánečku,se stane něco strašného. Hrůzného. Dva obrovští chlapi mě popadnou a táhnou k východu.Křičím, prosím, vzpírám se, ale ani se nehnou, jako skály. Křičím: Sofie, Sofijko,kam jdeš? Neodstrkuj mě! To jsem já! Miluju tě! A ona stojí na scéně a mlčí. Chladně sleduje,jak mě vyhazují na ulici jak prašivého psa. Vystrčí a přímo do louže. Mlátím se tam,slzy smutku se mísí s blátem a já chápu, že jsem zůstala tak opuštěná. Potkánku, kdybysjen věděl. Jak strašně jsem opuštěná!“Tělo Tamary Pavlivny se otřásá těžkými vzlyky.Náhle v ložnici zasvítí dva čer<strong>ve</strong>né ohníčky. Přibližují se ohníčky. Už jsou zcela blízko.„Potkánku, to j<strong>si</strong> ty?“Po posteli Tamary Pavlivny jdou drobné, ale jisté krůčky.„Ty můj maličký, tys mě přišel politovat?“Tamara Pavlivna přestává plakat. To je ona – přesně ta chvíle. Přímo u její tváře, naproti,rudá nepřítelova tlama. Tamara Pavlivna hladí potkana po zádech a potkan jí líže ruku.Jeden nevinný pohyb, jedno minimální ú<strong>si</strong>lí a Tamara Pavlivna bude opět svobodná. Tenkýkrček křupne a je to. To je ona – přesně ta chvíle.Alevtyna podává Omeljanovi <strong>ve</strong>lký talíř smažených brambor. Oblíbené Omeljanovo jídlo.Z brambor se kouří, jsou ještě vařící, akorát z pánvičky, s cibulkou a pepřem. Omeljan <strong>si</strong>dává talíř před sebe a s chutí nasává vůni.Alevtyna stojí <strong>ve</strong>dle jako voják na stráži. Je trochu bledá, ale Omeljan <strong>si</strong> toho nevšímá.„Alevtynko, děkuju ti,“ říká Omeljan, „tak pěkně osmažené brambory, z obou stran, takto mám nejradši.“„Dobrou chuť, miláčku,“ odpovídá Alevtyna.Omeljan mačká brambory a Alevtyna ho spokojeně pozoruje.„Jez, miláčku, jez,“ říká, „jen to pořádně rozkousej, nepolykej to v kuse, pořádně kousej.“Omeljan kouše. Polyká sousta.Je to tak dobré, myslí <strong>si</strong>, jak se občas všechno může změnit k lepšímu. Ještě dnes ránobyl Omeljan přesvědčen, že je jeho život u konce, a teď je opět šťastný. Alevtyna ho miluje,on miluje ji a jídlo. A má obojí. I lásku, i jídlo. A nemusí být ostražitý. Válka skončila.Společně zestárnou a umřou v jedné posteli.Náhle vypadává vidlička Omeljanovi z ruky.„Alevtyno,“ křičí, „bolí mě břicho!“„Miláčku, to je jen dočasné. Za chvíli to přejde. A<strong>si</strong> ses trochu přejedl. To se stává.“„Břicho! Moje břicho! Hrozně mě bolí!“„Chudáčku!“Omeljan se svíjí na posteli. Křičí. Alevtyna klidně stojí <strong>ve</strong>dle jako voják, který chce vidět,jak jeho bomba ničí <strong>ve</strong>liké město.„Zavolám záchranku,“ říká Alevtyna. „Vydrž, doktoři ti pomohou.“A usmívá se.„Alevtyno!“ Omlejanův obličej prozře hrozivým vědomím. „Tys mě otrávila! Tys mě otrávila!“„Otrávila, miláčku,“ vrká Alevtyna, „vydrž. Za chvíli to přejde.“[ 27 ]


[próza]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné2Babka Alevtyna sedí na lavičce u vchodu. Smráká se. Poprvé za dva dlouhé zimní měsíceto zavanulo od západu čerstvým jarním větrem. Babka Alevtyna zhluboka vdechuje jehovůni.Tamara Pavlivna koupila babce Alevtyně cukr.„Děkuji, Tamarko Pavlivno,“ říká babka Alevtyna, „kdybyste mi nedonesla, ještě dlouhobych pila čaj hořký.“„Ale jděte, má drahá! Od čeho jsou sousedi. Pro mě není žádný problém kupovat vámcukr.“Tamara Pavlivna <strong>si</strong> přisedá na lavičku <strong>ve</strong>dle babky Alevtyny. Tamara Pavlivna záříspokojeností – babka Alevtyna <strong>si</strong> hned všimla podstatné změny v jejím chování.„Tamaročko Pavlivno, a jakpak se máte?“„Dobře, děkuji!“„A co váš, ehm… host?“„Udělala jsem to tak, jak jste řekla. Už tady není.“„Tak to je báječné!“ babka Alevtyna <strong>si</strong> spokojeně mne ruce.To je dobře, že ženy do<strong>ve</strong>dou být solidární. Ženy se nikdy v nouzi neopustí.Tamara Pavlivna vchází do svého bytu. Ihned jde do kuchyně, aby <strong>si</strong> uvařila čaj.„Dneska se v práci stala taková legrační věc,“ říká Tamara Pavlivna nahlas, „OlenaProkopiv <strong>si</strong> zlomila ruku…“ srká čaj, je horký. „V obchodech je zase všechno dražší. Desetvajec stojí už osm hři<strong>ve</strong>n!“Tamara Pavlivna vzdychne. Dívá se kam<strong>si</strong> do kouta své kuchyně.„Jsem tak osamělá,“ konečně pronáší Tamara Pavlivna, „<strong>ve</strong>lmi osamělá. Ale teď je milépe. Mám tebe.“Přeložila Rita Kindlerová.Osmidílný soubor povídek „Zamagurka“, z něhož publikujeme tři části, vyšel v knize Hovoryty(Charkov, Folio 2007). Z téže knihy pochází i povídky „Veterinář“ a „Tři věci“, spolu s dalšími patří dooddílu „Hlasy“. Jako ukázku z následující povídkové knihy Tani Maljarčuk s náz<strong>ve</strong>m Zviroslov (Charkov,Folio 2009) uvádíme povídku „Rattus nor<strong>ve</strong>gicus (potkan)“.<strong>Aluze</strong> děkuje autorce za laskavé svolení k otištění překladu.<strong>Aluze</strong> wishes to thank the author for her permis<strong>si</strong>on to publish this translation.Taňa Maljarčuk (1983, Ivano-Frankivsk) je ukrajinská prozaička. Zaměřuje se především na povídkovoutvorbu, dosud vydala pět knih (Jak ja stala svjatoju, Hovoryty, Zviroslov aj.), publikuje i časopisecky(Čet<strong>ve</strong>r, Krytyka). Její první román se připravuje k vydání v letošním roce. Některá z autorčinýchděl se už dočkala překladu, a to do ruštiny, polštiny, běloruštiny, češtiny, rumunštiny, němčiny či angličtiny.Momentálně žije Taňa Maljarčuk <strong>ve</strong> Vídni.Poznámky:1 Tradiční štědro<strong>ve</strong>černí pokrm.2 Sofia Rotaru (1947) – ukrajinská (dří<strong>ve</strong> sovětská) popová zpěvačka.[ 28 ]


Peníze a mocRozhovor s historikem NiallemFergusonemHarry KreislerKde jste se narodil a vyrostl?Narodil jsem se v Glasgowě v roce1964. Šedesátá léta v Glasgow neproběhla,takže jsem vyrůstal v předchozí éře. Řeklbych, že to mohlo být klidně 19. století. Západoskotskáburžoazie byla pevně zakořeněna<strong>ve</strong> světě, který dnes už neexistuje.Když se ohlížíte zpátky, jak ovlivnili vášpohled na svět rodiče?Oba moji rodiče jsou vědci. Můj otec jelékař a moje matka fyzička. Hodně jsem jetedy zklamal.Protože jste se dal na humanitní vědy.Ano, jsem černá ovce rodiny. Ačkolimaminka mého otce pracovala jako novinářka,a tak pokud <strong>si</strong> člověk vydělával naživobytí psaním, považovala to moje rodinaza naprosto úctyhodné povolání. V celézápadoskotské společnosti však něco takovéhonutně neplatilo.Co <strong>ve</strong> vás probudilo zájem o historii?Tolstoj.Proč Tolstoj a jak k tomu došlo?Většina čtenářů Vojny a míru vynechávázávěrečné pojednání o determinismu.Mě jako malého školáka naopakuchvátilo z celé knihy zdaleka nejvíc. Vzpomínám<strong>si</strong>, že jsem se necítil moc dobřea že jsem se rozhodl nejít do školy – cožjsem dělal poměrně často, abych měl časvěnovat se samostatnému studiu – a žejsem četl Vojnu a mír na zahradě (i <strong>ve</strong>Skotsku totiž občas svítí slunce). Dočetljsem až do konce a byl jsem <strong>ve</strong>lmi rozrušen,protože mi zkušenosti hlavní postavy,Pierra, do značné míry odhalily smysl života.A pak jsem narazil na tohle neobyčejnépojednání o determinismu a náhodě v dějinách,a to mě naprosto uhranulo. Od tohookamžiku bylo celkem jasné, že půjdu studovatspíše historii než anglickou literaturu.Vy jste pro historii opravdu zapálený,viďte? Doslova jí žijete.Ano. Posedlost minulostí je téměř jaká<strong>si</strong>nemoc, protože historik se v podstatězabývá mrtvými. Abych byl úplně přesný,značná část historického bádání spočívá<strong>ve</strong> čtení dopisů, jejichž pisatelé jsou posmrti. Trávit nejlepší léta života tím, že sedítev archivu nebo v knihovně a čtete dopisymrtvých lidí, to je opravdu docelazvláštní nemoc. Ale naštěstí není oficiálněuznaná, takže můžeme chodit po ulicícha dokonce vyučovat na uni<strong>ve</strong>rzitách, zatímcov nějaké jiné kultuře by nás možnádrželi pod těžkými sedativy.Všiml jsem <strong>si</strong>, že vaše rodina figurujebuď v poznámkách, nebo úvodech k vašimknihám. Na začátku práce o první světovéválce mluvíte o zážitcích svého dědečka.A v Britském impériu se celá jedna část zabýváSkoty, kteří působili jako vojáci čiúředníci v koloniích. Mohl byste se o tomrozhovořit? Musí vám to poskytovat <strong>ve</strong>lkéuspokojení, když můžete objevovat nováfakta o vlastní rodině a o Skotsku.[ 29 ]


[rozhovor]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéPokud člověk začíná knihy pasážemio své vlastní rodině, může to působit jakoprojev čirého egocentrismu. V úvodu Nešťastnéválky píšu o tom, co zažil můj dědeček,když jako teenager, jemuž ještě nebyloani osmnáct, narukoval do první světovéválky. Na začátku Britského impériajsem psal o zážitcích své pratety Agnes,která v roce 1911 emigrovala do Kanady.Šlo o egocentrismus? Odpověď zní: netak docela. Jedná se o prostředek, jehožpomocí uvádím čtenáře do <strong>ve</strong>lkých témat,ale jakou<strong>si</strong> lidskou branou, chcete-li. Jedaleko snazší vtáhnout čtenáře do v podstatě<strong>ve</strong>lmi složité argumentace týkající seprvní světové války, jestliže hned na úvodprohlásíte, že historie se zabývá lidmi.Konkrétními osobami. Podle mě nikdy nepochopítehistorikovy pohnutky, pokud nechápetejeho takříkajíc genetickou vazbuk tématu.Kdyby nebylo mého dědečka a takévšeho toho, co za sebou jeho generacev Glasgow zanechala, včetně válečnýchpamátníků, které jsem vídal denně <strong>ve</strong> škole,určitě bych nikdy žádnou knihu o prvnísvětové válce nenapsal. Tyto věci podněcovalymůj mladický zájem o historii.Pokud to přiměje čtenáře, aby vzali knihudo rukou, pokud na začátku najdou něco,co je bezprostředně osloví – poněvadž dědečkovéa pradědečkové celé řady čtenářůtéto knihy mají koneckonců nějakou válečnouzkušenost –, tak fajn, takovýprostředek stojí za to použít.Co obnáší historický výzkum, kterémuse věnujete? Vaše dílo se vyznačuje pozoruhodnýmzáběrem – když mluvíte o válce,nezabýváte se jen diplomatickými a vo–jenskými dějinami, ale také hospodářstvíma společností. Co je k takovému způsobupráce a k takovému pohledu na dějiny potřeba?Dalo by se namítnout, že v éře profesníspecializace jde o lehce diletantský přístup.Jsem poněkud promiskuitní v tomsmyslu, že fušuji do hospodářské historiea poté koketuji s vojenskou historií a pakse trochu zabývám diplomatickými a malinkotaké kulturními dějinami. Někteříakademičtí pracovníci by to nepochybněpokládali za <strong>ve</strong>lmi nerozumné. Ale podlemě nám tyto specializace, tyto škatulky,které jsme v rámci uni<strong>ve</strong>rzitních institucíza<strong>ve</strong>dli, <strong>ve</strong> skutečnosti brání v rozumění,zajímavé je totiž právě propojení mezi, dejmetomu, hospodářskými a vojenskými dějinami.Od své první knihy se zaměřuji na –chcete-li – styčné plochy mezi ekonomiía širšími sociálními a politickými otázkami.Tohle mě prostě zajímá. Pokud byměl někdo prohlá<strong>si</strong>t „Niall Ferguson se věnujefinanční historii a jeho knihy pojednávajívýhradně o peněžních transakcícha nemají žádný vztah například k literatuře19. století nebo <strong>ve</strong>lkým vojenskýmkonfliktům 20. století“, pak by šlo nejeno nudnější, ale podle mého názoru takéo mnohem méně objevná díla.Cílem této strategie je tudíž nabídnoutširší obraz toho, čím se zabýváte, nebok problému přistoupit z jiné strany.Řekl bych, že v moderní historiografiiexistují <strong>ve</strong>lmi hluboké problémy týkající sekauzality, které zůstávají do značné míryneprozkoumané. Dří<strong>ve</strong> jsme používali přímočarýkauzální model, jejž měli víceméněk dispozici studenti i učitelé a jemuž seříkalo marxismus. Ten v podstatě vidělhlavního hybatele všeho ostatního v ekonomicea ekonomické změně. Takový pohledje už dávno passé. Na jeho místo všaknastoupila celá řada podstatně méně jasněformulovaných, nesrozumitelných modelů.Vlastně se lze setkat s modely, v nichž ekonomikavůbec nefiguruje. Značná částdnešní kulturní historie je podle mě naprostoodtržená od ekonomické reality.A to se mi zdá být dost bláhové, jelikož výzkummoderních dějin prostě nelze oddělitod výzkumu hospodářských dějin.Mým posláním je znovu tyhle izolovanéostrůvky propojit v jeden celek a prohlá<strong>si</strong>t:„Podí<strong>ve</strong>jte se, historie je holistický projekt.My zkrátka nemůžeme existovat v přihrádká c h a promlouvat jenom k zainteresovanýmspecialistům, pokud chceme pochopit“– abych u<strong>ve</strong>dl jen jeden jedinýpříklad – „jakým způsobem se navzájemovlivňují finanční trhy a <strong>ve</strong>lké vojenskéstrategie.“ To je ústřední problém dnešníglobální politiky a byl to ústřední problémglobální politiky i před sto lety. Jenže nemůžememu porozumět, jestliže máme najedné straně skupinu lidí, kteří zkoumají finančnítrhy, a na straně druhé skupinu,která se zabývá válkami, a jestliže se tytoskupiny nikdy nesetkají.Jste spojen s myšlením o dějinách, kterémá o jeden rozměr navíc a kterému seříká „kontrafaktuální historie“. Mohl bysteříci, oč se jedná a jak tento přístup obohacujeholistický pohled o další vrstvu,další dimenzi.[ 30 ]


[rozhovor]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné„Kontrafaktuální historie“ je obtížněvyslovitelný a nepříliš přitažlivý termín. Některýmlidem by možná tato myšlenka připadalapřístupnější, kdybych řekl, že jdeo obor, který se zabývá hypotetickýmiotázkami: „Co kdyby Spojené státy nezasáhlydo první světové nebo dokonce anido druhé světové války?“ – abych u<strong>ve</strong>dl jenjeden příklad. Dří<strong>ve</strong> profe<strong>si</strong>onální historicipovažovali tento typ otázek za frivolnía neseriózní. Velký E. H. Carr1 je <strong>ve</strong> svéstrašně polemické Co je historie? odmítls tím, že takové otázky <strong>si</strong> kladou ti poražení.Mně naopak připadá <strong>ve</strong>lice frivolnístavět se takovým způsobem proti kontra–faktuální historii, protože klíčovým historickýmudálostem nelze porozumět, anižbychom <strong>si</strong> položili otázku „co kdyby“, a tobuď implicitně, jak to dělá spousta historiků,nebo – což se mi zdá mnohem lepší –explicitně.Pokud například pokládáte za příčinuHitlerova vzestupu Velkou hospodářskoukrizi, implicitně tím naznačujete, že kdybyk Velké hospodářské krizi nedošlo, nebylby v Německu nastolen nacistický režim.To je onen typ implicitního kontrafaktuálu,proti němuž brojím v knize Virtuální dějiny.Měli bychom se vyjadřovat explicitně.Měli bychom být poctiví ke svým studentůma čtenářům a prohlá<strong>si</strong>t – jako to dělámjá v Nešťastné válce: „Domnívám se,že kdyby Velká Británie v roce 1914 nevstoupilado první světové války“, což jenaprosto věrohodný scénář, neboť seo něm intenzivně, vášnivě debatovalov britské vládě, „svět by vyhlížel výraznějinak. Celé 20. století by se vyvíjelo odlišně.“Myslím, že je povinností vědce řícito explicitně a pak se snažit čtenářůmukázat, jak by alternativní dějiny vypadaly.Vy ale tvrdíte, že je třeba zkoumat alternativy,které se nabízely účastníkůmudálostí a pro něž existují doklady. Tymohly vést k jinému historickému vývoji.To je podle mě naprosto klíčová věc.Imaginární scénář <strong>si</strong> nemůžete jen tak vycucatz prstu. Virtuální historie – a to je <strong>ve</strong>licedůležitý moment, který mnozí lidé koketujícís otázkami „co kdyby“ nechápou –je legitimní pouze tehdy, můžete-liprokázat, že o alternativě, o onom hypotetickémscénáři, o němž hovoříte, současnícivážně uvažovali. Všechny autory, kteřípřispěli do knihy Virtuální dějiny, jsempožádal, aby jednoznačně u<strong>ve</strong>dli, jakédoklady pro jejich alternativní scénářeexistují. To koneckonců není nic těžkého,v přítomnosti totiž budoucnost neznáme.Máme k dispozici několik možných budoucností,z nichž <strong>si</strong> vybíráme. Spřádámeplány. Tvoříme scénáře. Děláme to v každodennímživotě, protože netušíme, cobude za rok. Není proto nikterak obtížnépodívat se zpátky a zjistit, že v roce 1914 –abych znovu u<strong>ve</strong>dl tento příklad – <strong>si</strong> britštípolitikové představovali různé možné scénáře,mezi nimi i neutralitu. Tímto způsobemdospěli k rozhodnutí. Vytyčili <strong>si</strong> tytoscénáře. Probrali je a rozhodli se provojenský zásah, poněvadž měli před očimahrůznou představu budoucnosti, v níž budouNěmci ovládat celou Evropu.To je to podstatné. Musíte se zaměřitna alternativy, jež zvažovali současníci. Vždyťsnažíme-li se – jak nás nabádal Ranke– rekonstruovat minulost „wie es eigentlichgewesen“,2 jaká vskutku nebo <strong>ve</strong>svých podstatných rysech byla, mělibychom vzít v úvahu také zkušenost rozhodování,zvažování možných budoucností,včetně budoucností, jež se nikdy nerealizovaly.Vede to rovněž ke kritice dřívějších rozhodnutí,<strong>ve</strong> své knize o první světové válcetotiž naznačujete, že kdyby byli Britové vynaložilivíce peněz na zbrojení, možná bybyli Němce zastrašili, což se ovšem nestalo,takže nakonec zasáhli v okamžiku,kdy už bylo příliš pozdě, poněvadž nemělidostatek výzbroje.Ano. Další možný krok u kontrafaktuálnímetody spočívá v tom, že pro<strong>ve</strong>demehodnocení minulého rozhodnutí, že hoposoudíme. V tom podle mě tkví <strong>ve</strong>lmi důležitáčást historikovy odpovědnosti. Neníto nezbytné, Meinecke3 však prohlá<strong>si</strong>l, žehistorie se zabývá kauzalitou a hodnotami.Jde v ní o hodnocení. O posouzení. Nejednáse prostě o to, že – abych tak řekl – vylíčímeminulost a necháme na čtenáři, aby <strong>si</strong>vybral. Domnívám se, že jakmile ukážete,proč bylo zvoleno určité rozhodnutí a jakédalší scénáře se nabízely, je naprosto vyloučeno,abyste odolali pokušení (alespoňjá mu odolat nedo<strong>ve</strong>du) a neprohlá<strong>si</strong>li:„Možná se nerozhodli správně.“Když takto argumentujete, vyvolává tou řady vašich kolegů negativní reakce, vášnázor totiž neodpovídá tomu, jak se navstup Británie do první světové válkyběžně nahlíží.V tomto konkrétním případě se skutečněobjevila řada negativních reakcí,protože lidé – obecně vzato – rádi žijí s mi-[ 31 ]


[rozhovor]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinénulostí, která se uskutečnila. Jsou <strong>si</strong>lněznepokojeni, jakmile jim někdo předložímyšlenku, že existují takříkajíc paralelní<strong>ve</strong>smíry, v nichž se tato minulost nerealizovala.Ve světě vědy je tento konceptběžně přijímán. A totéž mimochodem platítaké o právní oblasti, kde vlastně argumentytypu „kdyby nebylo“ nebo „co kdyby“tvoří standardní součást argumentacetýkající se odpovědnosti a příčin.Historikové se z nějakého podivnéhodůvodu tomuto typu uvažovaní vzpírají.Snad proto, že se některým lidem zdá poněkudsložité. A tak když přijdete a prohlásíte:„V roce 1914 <strong>ve</strong> skutečnosti existovalyalternativy. Zde jsou doklady, podlenichž nejenže byl kabinet názorově rozdělen,ale <strong>ve</strong> skutečnosti většina ministrůdávala přednost neutralitě; a zde jsou důsledky.Británie nejde do války. Němci vyhrajíomezenou kontinentální válku. A důsledkypro zbytek 20. století nejsou pouzeodlišné, ale jsou dokonce příhodnější.“Tohle <strong>si</strong> mnozí čtenáři – mimochodemvčetně řady čtenářů v Německu, německýmhistorikům se ta kniha ani trochunezamlouvala – dokázali stěží představit.A to proč?Poněvadž vycházeli z apriorního předpokladu,že jakékoli německé vítězstvív průběhu 20. století by mělo ty nejhoršímožné konsek<strong>ve</strong>nce.Z knihy mimo jiné jednoznačně vyplynulo,že Německo v roce 1914 bylo dalekoméně nebezpečné než Německo v roce1939, o čemž jsem já skálopevně přesvědčen.Německé vítězství v omezené kontinentálníválce proti Francii a Rusku v roce1915 a 1916 by bývalo mělo <strong>ve</strong> skutečnostizcela neškodné následky. V neposlednířadě – a tento moment je často nesprávněchápán – pro Židy z východní Evropy, jimžby se <strong>ve</strong> vilémovském císařství <strong>ve</strong>dlo podstatnělépe než v carském Rusku.Naznačil jste, že Hitler by možná zůstalvídeňským malířem.Hitler by, mírně řečeno, přišel o práci,pokud by totiž německé císařství vyhráloválku, která začala v roce 1914, vznik nacistickéhorežimu, ba ani vznik výmarskérepubliky nepřipadají vůbec v úvahu. Císařstvíby přežilo a dokonce <strong>si</strong> myslím, že –což je zajímavé – mohlo docela dobřepřežít a projít liberalizací. Jak upozorňovalisoučasníci, jedním z pozoruhodných důsledkůrozhodnutí vést válku, jež padlov roce 1914, byla totiž skutečnost, že se dovlády poprvé dostali sociální demokraté.Vilémův válečný kabinet se tudíž původněp o s u n u l d o l e v a . Ř a d a německýchkonzervativců se obávala, že jedním z důsledkůválky bude posun směrem ke konstitučnímústupkům <strong>ve</strong> prospěch dělnickétřídy, které budou odměnou za její podíl naválečném ú<strong>si</strong>lí.Vámi popisovaná historie i onen konkrétnípřípad tudíž vyžadují <strong>ve</strong>lmi komplexnísoubor vědomostí. A „komplexnímsouborem vědomostí“ myslím to, že přistupujetek problému z perspektivy různýchoborů – všímáte <strong>si</strong>, co nám ekonomieříká o Německu, co nám diplomatická historieříká o Německu či Británii. Jedná setedy o řadu různých typů vědomostí, kterénově kombinujete, což naznačuje, že sezde uplatňuje nový druh historické imaginace.Řekl bych, že práce, které se věnuji,má, obecně vzato, dvě fáze. V první fázi sesnažím pochopit, jak současníci nahlíželisvou <strong>si</strong>tuaci. Pochopit soudobé myšlení jeto první, oč by měl historik u<strong>si</strong>lovat. V tomtoohledu se domnívám – jelikož jsemstoupenec kla<strong>si</strong>ckého historismu –, že sesnažíme rekonstruovat minulé myšlenía zkušenost s <strong>ve</strong>škerou jejich nejistotou.Jakmile vstoupíte do – chcete-li – myslihistorických osob, máte polovinu práce zasebou. Vidíte, jaké se jim otevíralymožnosti. Můžete posoudit rozhodnutí,která učinili. Ale v druhé části tohoto procesumusíte prohlá<strong>si</strong>t: „Se znalostmi, kterémáme, pozdějšími znalostmi získanýmiz ekonomického, sociálního a dalšího výzkumu,<strong>si</strong> zřejmě lépe než oni uvědomujeme,kterému rozhodnutí měla být dánapřednost.“ Podle mě představuje srovnánísoudobého vnímání s tím, co bych <strong>ve</strong>lmizjednodušeně označil jako ekonomickou čistrategickou realitu, <strong>ve</strong>lmi uspokojujícízpůsob, jak zkoumat historické problémy.Řeknete-li: „Tady jsou dojmy současníkůa tady realita,“ jde samozřejmě o jistézjednodušení. Historik se vždy snaží, abyk minulosti nepřistupoval přezíravě. Informace,které máme díky časovému odstupu,je třeba přísně odlišovat od toho, co přisvém rozhodování věděli současníci. Nemásmysl říkat, že se mýlili, poněvadž napříkladnevěděli, že německá ekonomika<strong>ve</strong> 20. století předčí ruský ekonomickýrůst. Jak by to mohli vědět? Chystáte-li sevynést hodnotící soud, pak je můžete souditpouze na základě toho, co jim bylo tehdyznámo. Můžete však vynést ještě[ 32 ]


[rozhovor]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinésekundární hodnotící soud, což je soudz dnešní perspektivy. Pokud to děláteotevřeně, pak se podle mého názoru jednáo zcela legitimní postup.Značná část vašeho díla pojednáváo jevu, který nazýváte nexus peněz a moci.Jedna vaše kniha se vlastně jmenuje CashNexus. Můžete říci, co vás při<strong>ve</strong>dlo k tétoproblematice? Šlo o nějakého konkrétníhoučitele? Předpokládám, že to všechno nebylojen díky Tolstému.Z Tolstého se lze skutečně o finančníchdějinách dozvědět relativně málo, to jepravda. Už <strong>ve</strong>lmi záhy během studiív Oxfordu jsem se začal zajímat o ekonomickéotázky, dokonce víc než moji učitelé,které poněkud vydě<strong>si</strong>lo, když jsem prohlá<strong>si</strong>l,že bych <strong>si</strong> raději přečetl Adama Smithenež Hobbese. To byl <strong>ve</strong>lký zlom v méoxfordské kariéře. Domnívám se, že jsembyl od toho okamžiku považován za jasnéhorevolucionáře. Ale z mého hlediska jakožtoněkoho, kdo se v podstatě zajímáo moderní epochu, bylo mnohem důležitějšíporozumět Adamu Smithovi než porozumětHobbesovi a mnohem důležitějšípřečíst <strong>si</strong> Keynese než Marxe, kterýočividně ekonomii vůbec nerozuměl, i kdyžpřišel s několika nesmírně zajímavými filozofickýmipoznatky. A tak jsem strávil částsvého pregraduálního studia tím, že jsemse navíc skoro sám seznamoval s ekonomiía hospodářskými dějinami, poněvadž tradičníkurzy historie v Oxfordu se tétoproblematice nijak zvlášť nevěnují.Kladu <strong>si</strong> otázku, zda se do určité mírynejednalo o důsledek toho, že pocházímz glasgowského regionu. Už jsem říkal, žejsem vyšel z prostředí glasgowské buržoazie.Vzpomínám <strong>si</strong>, že mi otec při jednépříležitosti věnoval knihu Adama Smithe,čímž mi chtěl zjevně naznačit, že nadešelčas, abych se vážně zamyslel nad finančnímiotázkami. Skotové jsou obecně vzatoochotni debatovat o penězích více nežAngličané. Termín „finanční nexus“ vymyslelThomas Carlyle, <strong>ve</strong>lký historik poloviny19. století, který byl také Skot. Je zajímavé,že Carlyle odmítal názory soudobých materialistickýchfilozofů s tím, že penízenejsou všechno; že <strong>ve</strong> skutečnosti nejdeo hnací sílu politických změn. Když jsemtedy použil výraz „finanční nexus“, bylo tozčásti proto, abych připomněl Carlylovumyšlenku.Vztah mezi politikou a ekonomií, mezimocí a penězi je <strong>ve</strong>lice důležitý. Nemělibychom se ovšem domnívat, že jdeo jednosměrný proces, v němž hospodářskývývoj určuje politické důsledky. Hlavníargument mé knihy spočívá v tom, že se tomá <strong>ve</strong>lmi často obráceně, že politickékrize, politické události a zejména války <strong>ve</strong>skutečnosti utvářejí hospodářský a finančnívývoj.Vaše kniha se vlastně zabývá typy institucí,jež byly vytvořeny v rámci budovánístátu……nebo v rámci <strong>ve</strong>dení války……což mělo širší důsledky pro ekonomiku.Mluvíte v této souvislosti o „mocenskémčt<strong>ve</strong>rci“. Můžete říci, oč se jednáa k jakému závěru jste dospěl?To vzniklo proto, že jsem se snažilpřesvědčit svou manželku, ženu <strong>ve</strong>liceskeptickou, o smysluplnosti argumentů,které v knize uvádím. V Benátkách, kdejsme slavili výročí svatby, jsem na zadnístranu papírového ubrousku načrtl základníbody své argumentace. Nakresliljsem čt<strong>ve</strong>rec a řekl jsem: „Podí<strong>ve</strong>j se, existujíčtyři instituce, které se téměř bezděčněvyvinuly v důsledku válek a s nimispojených finančních nároků. Jedná seo úřad pro výběr daní, zastupitelské shromáždění,centrální banku a nějaký druh finančníchtrhů, kde lze financovat národnídluh. To jsou instituce, které vznikly.“Stalo se tak v první řadě kvůli <strong>ve</strong>dení válek,avšak v okamžiku, kdy začaly fungovatvšechny společně, nejpr<strong>ve</strong> v Holandskua pak pozoruhodným způsobem v 17. a 18.století v Anglii, ukázalo se, že jde o magickouformuli, která odemyká palác hospodářskéhorozvoje.Nešlo o záměr. Nebyla za tím snaha zahájitprůmyslovou revoluci. Jakmile všakmáte <strong>ve</strong> stejnou chvíli neúplatné výběrčídaní, parlament, v němž mohou pozemkovívlastníci rozhodovat o výši daní, kteréplatí, jakmile existuje centrální banka, kteráspravuje peníze v ekonomice racionálnímzpůsobem bez obrovského množstvímincí a bezcenných kusů papírů, ježnacházíme v jiných systémech, a konečnějakmile existují finanční trhy, kde <strong>si</strong>mohou vlády půjčovat <strong>ve</strong>lké sumy penězna nízký úrok, tak pak jste na dobré cestě.Chápu, že čt<strong>ve</strong>rcové a trojúhelníkovédiagramy často připomínají tu nejhorší formupolitologie. Ale svou ženu jsempřesvědčil a na to se přece nedá nicnamítnout.[ 33 ]


[rozhovor]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéTo jistě ne. A říkáte, že jste ten diagramnakreslil na ubrousek?Přesně tak.Takhle se dělá hospodářská politika…Největší historická rozhodnutí se dělalana zadní straně papírových ubrousků.Takže tento mocenský čt<strong>ve</strong>rec vámv jistém smyslu slouží jako základ pro výzkumstátu a nabízí kritéria, podle nichždokážete předpovědět, které státy budoumocnější než ostatní.Správně. V moderní epoše se vlastněvyskytuje <strong>ve</strong>lká škála různých kombinacípodle toho, jak <strong>si</strong> státy osvojují nebo sesnaží osvojovat tuto kombinaci institucí.Některé z nich například nebyly za<strong>ve</strong>denyvůbec nebo byly za<strong>ve</strong>deny <strong>ve</strong>lice pozdě.Můžete se setkat se systémem, v němž jedenvrchol čt<strong>ve</strong>rce chybí.Na Spojených státech je zajímavé, že aždo první světové války neměly pořádnoucentrální banku. Devatenáctým stoletím seprotloukaly tak, že První a Druhá bankaSpojených států vykonávala pouze periodickéfunkce centrálního bankovnictví.A v druhé polovině 19. století, než došlok vytvoření Systému federálních rezerv,vládl v amerických monetárních institucíchobrovský chaos, což <strong>ve</strong>dlo k nesmírněvážným finančním krizím. Na tomto mocenskémčt<strong>ve</strong>rci, jak to nazývám, je tudížpozoruhodné, že mohou existovat třiz těchto institucí, přičemž čtvrtá chybí. Nejednáse vlastně o žádnou rovnici, ale čistěo diagram, díky němuž jsme schopni <strong>si</strong>uvědomit, které instituce jsou důležité.V poslední knize o institucích jsem sesnažil především upozornit na fakt, že instituceočividně hrají významnou roli a žetrhy nefungují bez správného institucionálníhorámce. To není nový poznatek. Jájsem ho pouze aplikoval na minulost a pakjsem prohlá<strong>si</strong>l: „Tímto způsobem můžemenahlížet i sociální dějiny.“ Totiž místoabychom se na věc dívali z hlediska společenskýchtříd (což historikové v návaznostina dlouhou tradici, která nesahá pouzek Marxovi, ale až k Ricardovi, obyčejně dělali),můžeme uvažovat o konkrétníchfunkcích spojených s těmito různými institucemi.To vyústilo v další myšlenku, jež je proargumentaci celé knihy klíčová, totiž žeexistují kružnice vlivu, přičemž ovšemnejde o třídy, nýbrž o odlišné funkce – daňovýpoplatník, volič, vypůjčitel, majiteldluhopisů –, jež se navzájem překrývají.Jednotlivci mohou plnit všechny čtyři zmíněnéfunkce, nebo jen jednu z nich. Domnívámse, že nám takový přístup řeknemnohem víc než tradiční třídní analýza.Jak se stane, že takovou teorii formulujehistorik? Jak jste k těmto myšlenkámdospěl? Jak <strong>si</strong> k vám, abych takřekl, našly cestu?V první řadě jsem byl a<strong>si</strong> nespokojens tím, co jsem četl. Za druhé – a to bychměl zdůraznit –, jako pedagogovi se vám<strong>ve</strong>lice často stane, že chytří studenti zpochybnívaše poněkud samolibé názory, a jájsem strávil patnáct let výukou oxfordskýcha cambridgeských vysokoškoláků.Na počátku tedy byla nespokojenosts existující literaturou, potom tvrdá lekceod nějakého inteligentního devatenáctiletéhostudenta, po níž následoval jaký<strong>si</strong>hrubý pokus přijít s něčím lepším. Domnívámse, že mě to víc než řadu jinýchhistoriků neodolatelně táhne k teoretizování.Ale jsem historikem, protoženejpr<strong>ve</strong> provádím seriózní výzkum, anižbych měl na věc pevný apriorní názor,a tepr<strong>ve</strong> pak vyrukuji s teoretickým modelem.Ve společenských vědách se naprotitomu obvykle postupuje tak, že <strong>si</strong> nejpr<strong>ve</strong>vytvoříte model a pak hledáte data.Absolvoval jsem jednu <strong>ve</strong>lice zábavnoudebatu. Strávil jsem rok v Bank of Englanda byl to <strong>ve</strong>lmi poučný rok. Chtěl jsem seněco přiučit o ekonomii financí. Vytvořiljsem <strong>si</strong> základní teorii o tom, jak fungovalyfinanční trhy v 19. století, podle níž jsempostupoval. V Bank of England jsem mluvils dámou, která měla hluboké znalostio moderním trhu s obligacemi; byla vystudovanáekonomka. Řekl jsem jí: „Tohle semi podařilo shromáždit a chtěl bych vědět,jak se na to díváš.“ A ona mi s <strong>ve</strong>lice ustaranýmvýrazem odpověděla: „Než se na topodívám, potřebovala bych <strong>si</strong> nejdřív vytvořitnějaký model.“ A já na to: „Nemyslíš,že by bylo lepší podívat se nejdřív na dataa tepr<strong>ve</strong> pak zformulovat model?“Jedná se o <strong>ve</strong>lmi hluboký metodologickýrozdíl. Už Ranke v 19. století pochopil,že historie je v tomhle jiná. Předtím,než váhavě formulujeme nějakouhypotézu, se nejpr<strong>ve</strong> přehrabujeme <strong>ve</strong>spoustě dosti nahodilých dat. Podle mě jeto mnohem zdravější.Dalším nápadným rysem vašeho díla –čímž hezky navážeme na to, co jste řeklo budování státu – je zájem o svět, o různámísta, kde k těmto jevům dochází. O tom,[ 34 ]


[rozhovor]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéjak <strong>si</strong> jeden stát <strong>ve</strong>de po mocenské stránceúspěšně, jak všechny čtyři instituce existujíspolečně a pak se najednou rozšíří pocelé planetě. Odtud vaše kniha o britskémimpériu. Než se k tomu však dostaneme,jak byste vysvětlil onen intelektuální skokod zájmu o stát ke globální perspektivě?Jakmile jsem začal uvažovat z hlediskapolitických struktur a finančních institucí,došlo mi, že svět <strong>ve</strong> skutečnosti netvoříhezké, uspořádané, jasně odlišené národnístáty. V 19. století řada učebnic dějepisuvětšinou tvrdila, že tomu tak je. Ale kdyžjsem psal historii banky Rothschildů, cožbyl v některých ohledech největší badatelskýprojekt mé dosavadní kariéry, v jehožrámci jsem strávil pět let v archi<strong>ve</strong>ch největšíchfinančních institucí 19. století,najednou jsem <strong>si</strong> uvědomil, že svět 19.století takhle vůbec nevypadal. Že tehdy <strong>ve</strong>skutečnosti existovalo <strong>ve</strong>lmi málo národníchstátů v kla<strong>si</strong>ckém slova smyslu.Podobu světa daleko více utvářely říšea jejich satelity, kolonie a závislá území.Práce na knize o Rothschildech mě při<strong>ve</strong>dlak prostému zjištění, že zejména konec19. století byl érou globalizace, jíž vévodilanadnárodní entita zvaná Britská říše.Když jsem na tohle téma narazil, zapůsobiloto na mě jako zje<strong>ve</strong>ní. Najednou měnapadlo: „Učím 19. století, britské a evropskédějiny, a úplně mi uniklo to, co bylo natéto době nejdůležitější. Totiž že čtvrtinasvěta spadala pod nějakou formu britskévlády a že i oblasti, které k impériu formálněnepatřily, byly do značné míry podbritským vli<strong>ve</strong>m.“ Jakmile jsem <strong>si</strong> to uvědomila jakmile jsem přišel s teorií globalizace19. století, podle níž šlo <strong>ve</strong> skutečnostio „anglobalizaci“, musel jsem sedo toho pustit a napsat knihu přímo o britskémimpériu.Než se k tomu dostaneme, mohl bysteříci něco o Rothschildech? Překvapilo váspři tomto výzkumu něco? Učinil jste nějakýzásadně nový objev?Byl to pro mě ohromný objev, zje<strong>ve</strong>ní.To mělo dvě části. Za prvé šlo o samotnýrozsah této instituce. Z hlediska aktiva operačního záběru jejich banka výrazněpřekonávala většinu států. Šlo o instituci,jakou <strong>si</strong> lze dnes představit pouze v případě,že byste <strong>si</strong> v zítřejším Wall StreetJournalu přečetl, že se Goldman Sachsa Merrill Lynch a Citigroup spojily s Mezinárodnímměnovým fondem a Světovoubankou. Takové rozpětí měly před sto letyoperace banky Rothschildů. Její rozsah mětedy naprosto ohromil. Za druhé jsem <strong>si</strong>uvědomil, jak finanční moc operovalaprostřednictvím onoho neobyčejného a poněkudhrozivého fenoménu zvaného trhs obligacemi. Rothschildové totiž obchodovalis vládním dluhem. Půjčili vláděa pak obchodovali s jejími obligacemi.Pokud se nějaká vláda dostala do finančníchpotíží a potřebovala <strong>si</strong> půjčit,k čemuž v 19. století docházelo zpravidlav souvislosti s válkou, musela se téměřvždy obrátit na Rothschildy.A tak jsem najednou pochopil, žeznačná část historie 19. století, oné kla<strong>si</strong>ckédiplomatické historie, na níž jsem vyrůstal,když jsem jako student četl A. J. P.Taylora,4 postrádá klíčového aktéra. Pakližečtete diplomatické dokumenty, není hona scéně skoro vůbec vidět. Když všakprojdete archivy banky Rothschildů, zjistíte,že <strong>ve</strong>lké, impozantní postavy typu Bismarckanebo Metternicha občas běhemsvé kariéry dlužily této instituci obrovskéčástky a byly vlastně do značné míry závisléna její finanční moci.To pro mě byl opravdový objev. Domnívámse, že historikové 19. století ještěplně nedocenili rozsah aktivit domuRothschildů, zčásti proto, že v rámci profe<strong>si</strong>onalizacezahrnují tuto problematiku pod„finanční historii“. „Ferguson napsal historiibanky Rothschildů. Je to moc dobré, jeto <strong>ve</strong>lice hezké, ale nás se to <strong>ve</strong> skutečnostinijak netýká. My děláme politickédějiny.“ Je mi líto, vážení, ale politické dějinyse v 19. století v žádném případě nedalyoddělit od fungování trhu s obligacemi, poněvadžvšechny tyto vlády měly <strong>ve</strong>lice úzkoudaňovou základnu. Pokud chtěl Bismarcksjednotit Německo, musel to udělats tichých souhlasem trhu s obligacemi.Jinak by na to prostě neměl prostředky.Vyplývá z toho, že peníze zásadně ovlivňovalymoc, anebo spíše jen to, že se mocmusela s Rothschildy nějak dohodnout?S úžasem jsem sledoval, jak byl tentovliv vzájemný. Devatenácté století samozřejměmělo svůj <strong>ve</strong>lký, začasté antisemitskýmýtus, podle nějž Rothschildové ovládalisvět. Američtí populisté mu věřiliv době, kdy Spojené státy přijaly zlatý standard.Jedním z mých cílů proto bylo zjistit,co je na tom pravdy, jaký přesně vliv tatoinstituce měla. A odpověď na tuto otázkuzní: byla vlivná, avšak tento vliv měl svémeze. Nastaly okamžiky, kdy politické rozhodnutípřevážilo nad mocí finančníchtrhů, kdy událost typu revoluce v roce 1848[ 35 ]


[rozhovor]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéRothschildy téměř smetla, neboť vyvolalafinanční krizi. Na mém výzkumu mě tedynejvíc uspokojilo zjištění, že ona finančnísložka <strong>si</strong>ce hrála opravdu významnou roli,ale nebyla tak ohromná, tak absolutní, jakmnohdy prohlašovali její kritikové.Přerušil jsem vás <strong>ve</strong> chvíli, kdy jste sechystal začít hovořit o své knize Britskéimpérium. Jaké poučení, není-li to přílištroufalá otázka, jste <strong>si</strong> ze studia britskéříše odnesl?Ta otázka není troufalá, slovo „poučení“se totiž objevuje v podtitulu americkéhovydání. A<strong>si</strong> bych měl říct, že se mipodtitul „poučení pro globální <strong>ve</strong>lmoc“ přílišnezamlouval. Podtitul britského vydánímé knihy zní „Jak Británie stvořila modernísvět“.5 Ale americký nakladatel se kupodivudomníval, že pro publikaci v USA nenítento podtitul ideální. Jasné poučení zdeexistuje a já se ho v závěru knihy pokoušímformulovat.Jedna z klíčových (a dnes nesmírně aktuálních)otázek zní: dokáže anglofonníimperiální <strong>ve</strong>lmoc, která u<strong>si</strong>luje o to, codnes nazýváme „budováním národa“, alečemu se před sto lety říkalo „impérium“,zdárně transformovat instituce špatněfungujících států nebo nebezpečných režimůa položit základ pro věci, v něž britskáa americká říše věří: tedy pro volný trh,právní stát, nezkorumpovanou administrativua nakonec reprezentativní vládu? Zezkušenosti britské říše vyplývá, že tohoskutečně dosáhnout lze, ale že se jednáo běh na <strong>ve</strong>lmi dlouhou trať.Zejména <strong>ve</strong> druhé polovině 19. století,kdy podle mého názoru britská říše vstoupilado své nejliberálnější fáze, okupovaliBritové řadu takových států. Tyto státyvšak zůstaly v jejich rukou po mnoho desíteklet. Nejjasnějším a nejvýznamnějšímpříkladem je Indie, kde Britové vládli odpoloviny 18. století až do roku 1947, tedybezmála dvě stě let.To je důležitý rozdíl, když totiž uvažujemeo dnešní americké politice, máme cod ě l a t s časovým rámcem podstatněkratším, než jsou dvě století. Jak to sleduji,má se budování národa uskutečnit běhemzhruba čtyřiadvaceti měsíců. Nejdůležitějšípoučení, které podle mé knihy z britskézkušenosti vyplývá, zní: něco takovéhonení realistické.Jak podle vás Britové přispěli ke světovémupořádku?Zde je třeba upozornit na dvě věci. Zaprvé, získáním vojenské převahy, zejménanámořní převahy – šlo samozřejmě o érupřed vznikem letectva, takže hlavní rolihrálo moře –, Britové <strong>ve</strong> skutečnosti nastoliliobdobí relativního globálního míru: odKrymské války6 do roku 1914 proběhlařada drobných, ale jen <strong>ve</strong>lmi málo <strong>ve</strong>lkýchválečných konfliktů. Vzniká tak globálnípořádek, který nepochybně vytváří příznivějšípodmínky pro hospodářský rozvoja v jehož rámci probíhá volný obchod a pohybmezinárodního kapitálu podstatně nerušenějinež v předchozích staletích, ježpoznamenaly <strong>ve</strong>lké <strong>ve</strong>lmocenské války.To mě přivádí ke druhému bodu, kterýje nutné zdůraznit. V jistém smyslu jdeo dosti technickou ekonomickou záležitost.Mám na mysli to, jak se mezinárodní,přeshraniční in<strong>ve</strong>stice rozšířily do celéhosvěta, včetně poměrně chudých a v některýchpřípadech i <strong>ve</strong>lmi chudých zemí. Globalizacepřed sto lety se v tomto ohledu lišilaod globalizace dnešní, protože většinakapitálu dnes proudí mezi rozvinutými zeměmi.Kapitál teče ze Se<strong>ve</strong>rní Ameriky doEvropy a do východní A<strong>si</strong>e. Celé oblastisvěta jsou od globalizace odstřiženy. V tomspočívá skutečný důvod jejich chudoby.Nejsou chudé kvůli globalizaci, ale protožese na ní nepodílejí. Naproti tomu před stolety, poněvadž Britská říše ovládala řaduchudých zemí, byli in<strong>ve</strong>stoři ochotni při relativněnízkých úrokových sazbách in<strong>ve</strong>stovatdo zemí, jako je – abych u<strong>ve</strong>dlpouze jeden evidentní příklad – Rhode<strong>si</strong>e,dnešní Zimbabwe. Zatímco dnes tato zeměv důsledku katastrofální tyranie nezávislévlády Roberta Mugabeho představuje jede n z <strong>ve</strong>lkých ekonomických debaklůsubsaharské Afriky, před sto lety šloo místo, kam byste vlastně celkemochotně in<strong>ve</strong>stoval, kdybyste byl londýnskýkapitalista.Šlo tudíž o spojení globální bezpečnostis relativně rovnoměrným rozdělením kapitálua já tvrdím (což je zřejmě vůbecnejkontro<strong>ve</strong>rznější názor), že z toho v podstatěprofitovala nejen britská, nýbrž celásvětová ekonomika.Když upozorňujete na rozdíly mezi britskouříší a americkou globální nadvládou,zdůrazňujete rovněž, že lidé a kapitál plynulido provincií, zatímco dnes to v případěSpojených států neplatí, neboť lidé přicházejído Ameriky a ta <strong>si</strong> navíc výrazněpůjčuje.[ 36 ]


[rozhovor]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéAno. Chceme-li rozumět rozdílu mezibritskou mocí před sto lety a americkoumocí dnes, měli bychom zdůraznit tyto,chcete-li, deficity – lidský deficit a kapitálovýči peněžní deficit. Britská nadvládabyla založena především na exportu, nikolijen exportu kapitálu, ale také exportuosob, jak jste právě u<strong>ve</strong>dl. Během tétomigrační exploze odešlo z Britských ostrovůpřes dvacet milionů lidí. Z toho důvodubritská říše překonala říši francouzskoua říši holandskou. A to je skutečný důvod,proč překonala i španělskou říši. Žádnájiná evropská země neměla takový přebyteklidské síly, která by byla ochotna odejítz <strong>ve</strong>lice často keltské periférie do značněodlehlých, horkých, nebezpečných zemí,zůstat tam a osídlit je.Z toho, že USA dnes nevyvážejí lidskousílu – vlastně se mi zdá, že se Američanůmnechce jezdit do ciziny ani na poměrněkrátké služební cesty –, vyplývá, že na rozdílod britské říše nemají na místě své lidi.V zahraničí dnes žije kolem tří a půl milionůAmeričanů. Většinu z nich bychom našliv Kanadě, Mexiku nebo Západní Evropě,což nejsou zrovna klíčové fronty <strong>ve</strong>lkéválky proti teroru. Téměř žádní Američanénežijí na Blízkém Východě, pokud nepočítá m e I z r a e l . A takřka žádní nežijív subsaharské Africe. Dnešní americkéimpérium je tedy impérium bez osadníků.A v důsledku toho je toto impérium nutnětaké méně <strong>si</strong>lné.V knize The Cash Nexus jste ke Spojenýmstátům kritický. V závěru Americev podstatě vytýkáte, že podobně jako Britovév 19. století dala dohromady ony čtyřidimenze („mocenský čt<strong>ve</strong>rec“), které jstevyjmenoval před chvíli, když jste hovořilo budování státní moci, ale zachovala setéměř zbaběle – a to je můj výraz, vy jstese v knize vyjádřil dost ostře –, když seměla zhostit odpovědnosti, jež se s toutomocí pojila. Mohl byste se o tom trochurozhovořit?Ta kniha vznikla na sklonku Clintonovyéry. Je to kniha napsaná před 11. zářím.V té době mě nejvíc trápilo – začal jsempředtím učit v New Yorku a <strong>ve</strong>lmi mě to zarazilo–, jak <strong>si</strong>lně se Američané domnívají,že obývají nějakou jinou planetu než myostatní. Dobíral jsem <strong>si</strong> studenty tím, žejsem ji označoval jako „Planetu NASDAQ“7,poněvadž se mi zdála naprosto odlišná odzbytku světa. Jejich starosti s burzoua vlastně i jejich starosti s americkou realitouvíce méně vylučovaly zájem napříklado Rwandu. Tím pádem bylo nesmírně obtížnévyvolat v Američanech zájem o tytověci, i když nakonec přijali odpovědnostv případě Balkánu.Na konci devadesátých let a na začátku21. století jsem se tudíž obával, že <strong>si</strong>cežijeme v globalizaci, máme se skvěle, <strong>ve</strong>světě probíhají neobyčejné ekonomickézměny, dochází k největší integraci trhů zaposledních sto let, ale dominantní světová<strong>ve</strong>lmoc není tuto <strong>si</strong>tuaci ochotna garantovatpomocí nějakých politických struktur.V určitém smyslu nechávala <strong>ve</strong>lkéčásti světa zabřednout do – v lepším případě– jakého<strong>si</strong> organizovaného chaosu.V závěru knihy jsem napsal, že největšíproblém světa v roce 2000 představujeskutečnost, že máme globalizaci, ale světovásuper<strong>ve</strong>lmoc hovoří o protiraketovémobranném štítu, jako by budoucnost spočívalav tom, že se stáhnete do nějakého obrovskéhoelektronického želvího krunýře.Otevřeně jsem prohlá<strong>si</strong>l, že by USA mělyvyužít svých ohromných materiálníchzdrojů, zvýšit svůj vojenský potenciála zbavit se nebezpečných režimů, včetně –jak jsem přímo u<strong>ve</strong>dl – Iráku. Zmínil jsemse také o Miloševićově Srbsku. Nemohljsem předvídat, že tak záhy po vydání knihydojde k událostem, které po<strong>ve</strong>douk tomu, o čem jsem mluvil.Dále jsem v knize řekl, že Spojené státysamy sebe klamou a že <strong>ve</strong>lmi pravděpodobnědojde k <strong>ve</strong>lkému teroristickémuútoku v některém z amerických <strong>ve</strong>lkoměst.Stalo se tak šest nebo sedm měsíců po vydánímé práce v USA. A pak se – jak snadani nemusím připomínat – všechno změnilo.Bushova vláda, která těsně zvítězila <strong>ve</strong>volbách s antiinter<strong>ve</strong>ncionistickým, téměřizolacionistickým programem se přetransformovalav nejvíce inter<strong>ve</strong>ncionistickouvládu, jaká tu byla od šedesátých let. Myšlenkainter<strong>ve</strong>ncionismu se přitom v knizeThe Cash Nexus jevila jako něco mimořádnělehkovážného a neuváženého. Někteříameričtí recenzenti mi ostře vytýkali,že navrhuji, aby se Spojené státy poku<strong>si</strong>lyo změnu režimu v zemích, jako je Irák.A teď se z toho stala vládní politika.8 To jeopravdu <strong>ve</strong>lké překvapení.Které vlastnosti Spojených států jimpodle vás jako historika brání ujmout setéto nové role, přestože Bushova vláda setomuto přijetí odpovědnosti za globálníbezpečnost očividně hodně přiblížila?Zdůraznil bych zde dvě věci. Prvníz nich je republikánská ústava. Spojené[ 37 ]


[rozhovor]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéstáty nemají umožňovat nástup imperátorů.Jejich ústava je koncipována tak, abybyli do úřadu prezidenta voleni necharismatičtívůdcové, jak upozornil Tocqueville.Američané <strong>si</strong> mi pokaždé stěžují,zejména v uni<strong>ve</strong>rzitních městech, že nemajíza prezidenta žádnou výjimečnouosobnost. A já jim odpovídám: „Hlavnímsmyslem americké ústavy je zajistit, aby sedo Bílého domu žádná výjimečná osobnostnedostala. Tak co chcete?“Zčásti je to tedy problém republikánskéústavy, která neumožňuje nástup imperátorůa řízení impérií. Je zřejmé, že Kongreszpravidla <strong>ve</strong>lice přesně reprezentuje touhucelé řady Američanů, zejména těch, kteřínežijí <strong>ve</strong> <strong>ve</strong>lkých městech, kde se utváříhlavní politika, držet se dál od ošklivýchmíst, jako je Irák nebo Afghánistán. V prvnířadě jde tedy o záležitost ústavy. Z republikyse doopravdy stane impérium pouzetehdy, pokud se z ní stane impérium.V tomto ohledu se přirozeně jeví jako <strong>ve</strong>lmipoučný případ Římské říše. Po za<strong>ve</strong>denírepublikánské ústavy trvalo přibližně čtyřista let, než Caesar překročil Rubikona ústava byla změněna. Máme před sebouještě dlouhou cestu. Zatím jsme v americkýchdějinách urazili a<strong>si</strong> polovinu vzdálenostiod republiky k impériu.Druhý problém ovšem spočívá v tom, že<strong>si</strong> Američané myslí, že jsou antiimperialistickáspolečnost. Domnívají se, že – řeklbych tak od roku 1776 – tradičně symbolizujíodpor k impériím. Tenhle názor sdílí<strong>ve</strong>lké množství lidí. Patrně <strong>si</strong> ho odnesliz hodin dějepisu na střední škole. Jedná seo naprostý nesmysl, protože <strong>ve</strong> skutečnosti<strong>si</strong> Spojené státy od počátku počínalyryze imperialisticky, když rozšiřovalysvé území po celém se<strong>ve</strong>roamerickémkontinentu a potom za jeho hranicemi. OdVietnamu však Američané do určité mírypřepsali své dějiny a prohlašují: „Ale mynebudujeme impérium. Nikdy jsme ho nebudovali.“To je heslo, kterým se neustálezaklínají všichni Američtí politici a které setěší <strong>ve</strong>lmi širokému přijetí.Problém tedy tkví zčásti v ústavě. Aledruhý problém představuje bezmála duševnínasta<strong>ve</strong>ní. Američané popírají skutečnost,že jsou impérium. Prostě <strong>si</strong> to nechtějípřipustit, poněvadž jim to nepříjemněpřipomíná <strong>ve</strong>lký vietnamský debakl.Jedním z příznaků takového postoje jenázor, že při zásahu mimo území Spojenýchstátů nesmí zemřít ani jediný Američan.Poněkud jsme od tohoto požadavkuustoupili, ale stále se jedná o převládajícípohled na naše počínání <strong>ve</strong> světě, který bymohl prezidenta jednou pronásledovat,protože počet obětí v Iráku narůstá.Tohle srovnání bije do očí. Já se tímtoproblémem zabývám, moje další kniha,která vyjde příští rok, totiž pojednáváo americkém impériu. Bude se jmenovatColossus.9 Říkal jsem <strong>si</strong>, že se podívám natuto otázku sčítání mrtvých, neboťočividně hraje významnou roli. Je zarážející,že tepr<strong>ve</strong> poté, co bylo <strong>ve</strong> Vietnamu zabito30–40 000 lidí, poklesla <strong>ve</strong>řejná podporaválky o 20%. A trvalo to tři roky. Zatímcopodpora války v Iráku se snížilao více než 20%, ačkoli tam zatím padlopouhých 400 vojáků a z nich jen třetinapřímo v boji.Zdá se mi tedy, že vietnamský syndromv roce 2003 je mnohem horší než v šedesátýchletech. Pro zemi, která by se ráda stalaimpériem, představuje něco takovéhovážnou překážku. Je <strong>ve</strong>lice obtížné dovéstk úspěchu akci, jakou USA zahájily letosv Iráku, pakliže <strong>ve</strong>řejnost pokládá již smrt350 amerických vojáků za nepřiměřenoucenu v časovém rámci šesti měsíců. Tatofantastická, nerealistická očekávání, jež sepodle všeho skrývají za touto reakcí <strong>ve</strong>řejnosti,představují obrovský problém.Naplňuje mě to <strong>ve</strong>lkým pe<strong>si</strong>mismem, zdáse mi totiž, že to téměř nevyhnutelně po<strong>ve</strong>dek předčasnému stažení Spojenýchstátů z Iráku.V nedávném článku otištěném v časopiseNational Interest naznačujete, že zadalší Achillovu patu pokládáte nesplacenédluhy a neschopnost USA nějakým způsobemvyřešit problém narůstajícího dluhu.Podle vás není pravda, že by války stályhodně peněz. Jinak řečeno, Paul Kennedy10se mýlil, když tvrdil, že vojenské výdaje budouvýrazně nad naše možnosti. Tento názorse podařilo zcela vyvrátit. Avšak domácírozpočtová politika a náklady na důchody,zdravotní péči atd. vytvářejí mírufiskální nezodpovědnosti, která by mohlavést ke katastrofě.V osmdesátých letech Paul Kennedyprohlašoval, že Spojené státy začnou těžcedoplácet na své imperiální angažmá. To jepozoruhodné. Ve skutečnosti jsou totiž zámořskéoperace amerických ozbrojených<strong>si</strong>l čím dál levnější. Stále máte rozpočet naobranu, který tvoří zhruba polovinuhrubého domácího produktu, jaký byl běhemstudené války. Cena celého rekonstrukčníhoprogramu, který prezident žádá[ 38 ]


[rozhovor]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinépro Irák a Afghánistán, představuje 0,8%amerického hrubého domácího produktu.To není mnoho. I když by <strong>si</strong> autoři titulkův New York Times moc přáli, abychom <strong>si</strong>mysleli, že jde o konec americké sol<strong>ve</strong>ntnosti,problém tkví v něčem jiném.To narůstající schodek v americkémsociálním systému <strong>ve</strong> skutečnosti věstív nadcházejících letech přetížení na domácífrontě. S tím, jak <strong>si</strong>lné ročníky odcházejído penze, začíná být systém sociálního zabezpečení,zdravotního pojištění a bezplatnélékařské péče <strong>ve</strong>lmi <strong>si</strong>lně napjatý.Výpočty některých amerických ekonomů,včetně mého spolupracovníka Larryho Kotlikoffa11z Bostonské uni<strong>ve</strong>rzity, upozorňujína opravdu dě<strong>si</strong>vě širokou a stále serozšiřující propast mezi příjmy federálnívlády a jejími plánovanými výdaji. Tato číslazcela zastiňují náklady na národněbudovacíproces v Iráku. Mluvíme totižo dlouhodobé propasti mezi výdaji a příjmy<strong>ve</strong> výši 45 trilionů dolarů. A prakticky nicz toho nijak nesouvisí s budováním národa.Téměř celá tato částka se týká domácíchsociálních a zdravotních programů.Začali jsme tento rozhovor o vaší intelektuálníodyseji v Glasgow s Tolstým.Hovořili jsme o historii, ale nyní se bavímeo politice. Myslím, že závěrečná otázka byměla znít: čím může historie přispět donaší dnešní politické debaty?Mnohým. Jednou z věcí, která mě popříchodu do USA zarazila, je relativní absencehistorického vědomí u politiků. Svározhodnutí zakládají na <strong>ve</strong>lmi krátkémúseku amerických dějin. Na historii kterýchkolijiných zemí se tu prakticky neodkazuje.Člověk by <strong>si</strong> myslel – já tedy určitě–, že pokud se chystáte provést invazido Iráku, neškodilo by podívat se na předchozípokusy o vniknutí do této zeměa přebudování jejích institucí. My – a kdyžříkám „my“, myslím tím Brity – jsme za posledníchsto let uskutečnili tři invaze doIráku a po první světové válce jsmepodnikli <strong>ve</strong>lmi radikální pokus transformovatjeho instituce. Když jsem na začátkuválky přijel do New Yorku, vůbec nikdes e o těchto událostech nediskutovalo.Člověk narazí maximálně na karikaturunovějších amerických dějin, která vypadánějak takhle: „Vietnam byl strašný. To seuž nesmí opakovat.“ A tímto to končí. Někteřílidé říkají: „Aby se to nikdy neopakovalo,nesmíme už nikdy zasahovatv žádné jiné cizí zemi.“ A další říkají: „Takovouchybu už nesmíme opakovat. Pokudněkde zasáhneme, musíme zajistit,abychom to nezpackali.“ Jde o nesmírněprimitivní debatu.Jestliže Amerika buduje impérium, a jámyslím, že se tak děje, ať už tuto politikunazýváte jakkoli, pak se musí poučit z dějinjiných impérií. Není už zkrátka možnébavit se v duchu amerického excepcionalismua předstírat, že komparativní historiese hodí leda tak pro Evropany. Američané<strong>si</strong> musejí uvědomit, že to, co dělají,má <strong>ve</strong>lmi dlouhou historii. S myšlenkou institucionálněa politicky transformovatMezopotámii nepřišli v devadesátých letechCheney s Rumsfeldem. Ta má hlubokéhistorické kořeny.Ačkoli mě tedy zajímají dějiny a politikunechávám politikům, mou hlavní snahou– což platí zvláště <strong>si</strong>lně od doby, kdyjsem začal působit v USA – je upozornit politikyna historické dimenze problémů, kteréřeší.Na závěr bych vás rád požádal, abysteporadil studentům, jak se mají připravit nabudoucnost, kdy <strong>si</strong> Amerika <strong>si</strong>ce očividněuchová tuto významnou roli, ale bude <strong>si</strong>počínat jako zdráhavé impérium…Když za mnou studenti, zejménapregraduální, přijdou a ptají se mě: „Cobych měl dělat?“, dávám jim jednu důležitouradu. Měli by se zamyslet nad tím, kteréjazyky se naučí, jakkoli je totiž angličtinamocná, nikdy nenastane doba, kdybude celý svět mluvit týmž jazykem. Nikdynepřijde doba, kdy bude existovat jenomjedna říše. Budoucnost nejen světa, alei historického studia je budoucnost, v nížbude růst význam A<strong>si</strong>e a relativní významEvropy bude zřejmě klesat.Když jsem v osmdesátých letech studoval,rozhodl jsem se, že se naučím německy,protože se mi zdálo, že Německoještě pořád hodně znamená. Seděl jsemv Oxfordu a přemýšlel jsem o tom, co buduzkoumat, a studium němčiny, pobyt v Německua výzkum německých dějin mi připadalynesmírně moudré a strategické.Myslím, že jsem se rozhodl správně. Dnesbych však studentům něco takového neporadil.Podle mě mají na výběr: buď se naučíčínsky, nebo se naučí arabsky, ale musejí<strong>si</strong> vybrat jedno z toho. Možná budu mítjednou tak geniálního studenta, že budeschopen naučit se obě tyto řeči. Arabštinaa čínština jsou ovšem mnohem obtížnějšínež němčina. Žijeme dnes v obtížnějšímsvětě. Hlavně by <strong>si</strong> však měli uvědomit –což platí zejména pro americké studenty –,[ 39 ]


[rozhovor]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéže svět není unipolární. Nikdy unipolárnínebude. A pro úspěšné impérium je podstatné,aby rozumělo jiným impériím.Děkuji vám.Přeložil Milan Orálek.Tento rozhovor je překladem televizního interview „Money and Power“ u<strong>ve</strong>deného v červnu 2004v rámci pořadu Con<strong>ve</strong>rsations with History. Ten se vysílá každý pátek na Dish Network (kanál 9412)a přináší rozhovory s významnými osobnostmi vědeckého, politického a uměleckého života, jež jsou<strong>ve</strong> formě videozáznamu a často i v transkribované podobě dostupné na:http://con<strong>ve</strong>rsations.berkeley.edu/<strong>Aluze</strong> děkuje profesoru Fergusonovi a Harrymu Kreislerovi za svolení k otištění tohoto překladu.<strong>Aluze</strong> wishes to thank professor Ferguson and Harry Kreisler for their permis<strong>si</strong>on to publish thistranslation.Niall Ferguson (1964) je skotský historik a profesor na Harvardově uni<strong>ve</strong>rzitě. Zabývá se předevšímekonomickou historií a dějinami impérií. V češtině vyšly jeho práce Nešťastná válka (česky 2004), Colossus(česky 2005), Britské impérium (česky 2007), Válka světa (česky 2008), Vzestup peněz (česky2011) a jím editovaný sborník Virtuální dějiny (česky 2001). V současné době pracuje na biografiibývalého ministra zahraničních věcí USA Henryho Kis<strong>si</strong>ngera, který mu zpřístupnil svůj soukromý archiv.Její první svazek se má objevit v roce 2012.Harry Kreisler je výkonným ředitelem Institutu mezinárodních studií na Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty of Californiav Berkeley a producentem a moderátorem pořadu Con<strong>ve</strong>rsations with History. Z rozhovorů vzniklýchv jeho rámci vzešla Kreislerova kniha Political Awakenings (2010).Poznámky:1 [E. H. Carr (1892–1982) – historik, diplomat a novinář původně liberální a posléze marxistickéorientace. Proslul svou čtrnáctisvazkovou prací A History of the Soviet Rus<strong>si</strong>a. V souboru přednášeknazvaném Co je historie? (česky 1967) se zabývá teorií historiografie.]2 [Citovaný výrok pochází z Rankeho (1795–1886) práce Geschichte der romanischen und germanischenVölker von 1494 bis 1514, kde se praví: „Historie <strong>si</strong> brala za úkol soudit minulosta poučit současnost pro dobro budoucích věků. Tak vysoký nárok <strong>si</strong> tato kniha nečiní; snaží sepouze ukázat, jak tomu <strong>ve</strong> skutečnosti bylo.“]3 [Friedrich Meinecke (1862–1954) – německý liberální historik, jeden ze zakladatelů berlínskéFreie Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>tät.]4 [A. J. P. Taylor (1906–1990) – historik specializující se na dějiny evropské diplomacie 19. a 20.století. Česky vyšly jeho knihy Bismarck a Poslední století habsburské monarchie.]5 [V českém překladu figuruje slovo „britský“ už v názvu, a podtitul má tedy podobu „Cestak modernímu světu“.]6 [Probíhala v letech 1853–1856.]7 [Zkratka pro National Associaton of Securities Dealers Automated Quotations, což je největší,čistě ekonomický americký burzovní trh.]8 [Rozhovor byl vysílán v červnu 2004.]9 [Kniha vyšla v originále v roce 2004, česky v roce 2005.]10 [Paul Kennedy (1945) – britský historik, profesor na Yalově uni<strong>ve</strong>rzitě. Autor řady prací o brit–ské a mezinárodní politice. Česky vyšla v roce 2009 jeho kniha Parlament světa: OSN a hledánísvětové vlády.]11 [Laurence Jacob Kotlikoff (1951) – americký ekonom, profesor bostonské uni<strong>ve</strong>rzity. V současnédobě – tedy v roce 2012 – je jedním z kandidátů na prezidenta USA.][ 40 ]


Druhá úvaha o estetickémobjektuAntický svět a jeho aktualitaMilan ExnerOdkaz starověkého Řecka je všestranný a nezpochybnitelný. Vzniká tu nejen přírodnífilozofie, deskriptivní astronomie a kosmologie, ale v rámci filozofie také zárodky nejrůznějšíchvěd, jako jsou dějepis a zeměpis, biologie a politologie, a <strong>ve</strong>dle toho i abstraktnínauky jako geometrie, logika, metafyzika a teologie. To je důsledek procesu demytologizace,na jehož konci stanul svobodně nazírající, zkoumající a reflektující subjekt. Naprvní pohled může překvapit skutečnost, že v těchto souvislostech jmenujeme teologii,ale má to svůj důvod. Teologie (řecké „theos“ znamená bůh) představuje logizaci zaobzorovéhosvěta nadpřirozených entit a je produktem kritického myšlení, je to filozofická disciplína.Ve své době znamenala devalorizaci mytologie a tradičního polyteistického náboženství;tutéž funkci měla i metafyzika. Entity obojího oboru, totiž „božské“ a „nehmotné“,byly depersonalizovány a vřazeny do přírodního rámce věcí. Antropomorfní charakteristiky<strong>ve</strong>smíru, ať už se vztahovaly k <strong>ve</strong>smíru jako celku nebo k jeho vnitřní struktuře(tj. mocenským vztahům bohů a lidí), byly staženy z provozu a vytěsněny do podvědomí.Je pravda, že Aristotelés hovoří o Bohu, to však je čistě fyzikální entita, jejímiž charakteristikamijsou nekonečně malý rozměr a nekonečně <strong>ve</strong>lká síla.1 Aristotelův Bůh udržuje<strong>ve</strong>smír v chodu. Ani Platónovi bohové nezasahovali do lidského světa – byly to koule naoběžných drahách kolem Země, <strong>ve</strong>smírná tělesa.2 Démokritovi bohové byli smrtelní jakovšechno, co se skládá z atomů.3 Tento trend zahájil <strong>ve</strong> filozofii Thalés. Jeho výrok „Vše jeplné bohů“ znamená likvidaci olympského panteonu, nikoli nějakou naivní či primitivníformu světonázoru (jak se domníval G. S. Kirk).4 Zakladatelem teologie <strong>ve</strong> vlastním smysluje Xenofanés z Kolofónu, poslední iónský myslitel; útěk před perskou invazí na západ znamenalzáro<strong>ve</strong>ň import filozofie do Itálie, odkud se pak dostala do pevninského Řecka.5 VlivPlatóna a Aristotela však bude zásadní: jejich autorita u křesťanských myslitelů je tak<strong>ve</strong>lká, že se z křesťanství stane náboženství, které systematicky pěstuje teologii a metafyzikupodle řeckého vzoru. Jinak tomu snad ani být nemohlo. Nakolik totiž křesťané chtěliuspět v konkurenčním boji s římskými filozofickými, kvazifilozofickými a náboženskýmiproudy, museli přijmout jazyk, který jim to umožňoval. Osvojili <strong>si</strong> tedy teologii, resp. teologickýzpůsob nazírání a argumentace společně s ostatním antickým dědictvím. Rozhodujícíautoritou v této věci byl Aurelius Augustinus, svatý Augustin. Je třeba <strong>si</strong> uvědomit, že„zje<strong>ve</strong>ní“ (posvátný text, Bible) a „teologie“ (reflexe zje<strong>ve</strong>ní a systematizace jeho hodnot)jsou dvě značně odlišné roviny výkladu a v poslední instanci i různé věci, byť spolu,podobně jako cit a rozum, souvisejí. Tvrdí-li sv. Augustin, že Bůh stvořil více věcí, o nichžGeneze mlčí, je to filozofická pozice.6Odkaz kla<strong>si</strong>ckého Řecka doby 6.–4. století před naším letopočtem je i politický. Řekovépěstovali obor [politologie]7 z praktického zájmu: městské státy byly státy s ústavou, to[ 41 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéjest republiky, ať už demokratické (kterých byla většina), nebo aristokratické.8 Řekové takdospěli až k demokratické ústavě, je však třeba zdůraznit některé limity, které antickoua moderní demokracii odlišují. Byla to totiž demokracie městská, otrokářská a mužská.Otroci, kteří tvořili o hodně víc než polovinu obyvatelstva měst, a ženy, které tvořily lehcenadpoloviční část svobodného obyvatelstva, byli z politických práv vyloučeni. Charakteristika„městská“ přitom implikuje, že šlo o demokracii přímou. To mělo své výhody a nevýhody:výhody spočívaly v možnosti všech svobodných mužů podílet se na správě obce, nevýhodav časté nekompetentnosti rozhodnutí odhlasovaných většinou.9 Starořecká demokracieby se většině z nás a<strong>si</strong> moc nelíbila; pravděpodobnost, že se člověk narodí jako muža svobodný občan, je tu dost nízká, nesníme-li k tomu ještě o bohatství. Totéž <strong>si</strong> musímeuvědomit, když se kocháme šlechtickými sídly v Čechách, Slezsku a na Moravě; většinačeské populace pochází ze zemědělské <strong>ve</strong>nkovské vrstvy.10 Antický „vzkaz“ je tedy spíšeinspirací než dědictvím. V novověku ho na politické scéně aktualizoval osvícenský filozofJ. A. N. C. de Condorcet, kritik ústavy z roku 1791 a inflační politiky státu; ten se také vyslovilproti otroctví a za rovnoprávnost žen.11Z pohledu oboru estetika je třeba připomenout, že kult módy, pluralita vkusu a módníinovace se poprvé objevují v antice; to plyne ze samotné existence městských států.12Tato tendence je zřetelná už v mílétském období. Není žádná náhoda, že obchodem zbohatlíIónové platili za změkčilé, neboť příliš pečovali o svá roucha a účesy. Vidíme to i v kla<strong>si</strong>ckédobě řecké, kde Platónovo brojení proti umění a svobodě umělců, ať už v jakémkolioboru, je výrazem defenzivity tradiční rodové společnosti a jejího konzervativismu.13Demokracie je podle Platóna „jako pestré roucho, hýřící všemi barvami“. Platónovametafora demokracie je vskutku výstižná: sbližuje estetiku módy a politický režim co nejtěsnějšímzpůsobem! Tendence k hýřivosti a nádheře se dovršuje v období římského helénismu.V této periodě, přibližně v 1. století našeho letopočtu, se tepr<strong>ve</strong> objevuje pojem„ficta rés“, který tak chyběl řeckým myslitelům a platonikům zejména. Mohl se objevitpředevším proto, že poezie, zba<strong>ve</strong>ná nimbu nadpřirozeného úkonu (inspirace prostřednictvímMúz), přestala konkurovat filozofii. Tím se zbavuje závazků pravdy a soustředí se spíšena krásu umělecké výpovědi jakožto formy. Krása jako taková není blíže reflektována,neboť že má objektivní hodnotu, o tom antický myslitel nepochyboval. Tak např. Filodémos,epikurejec činný od roku 70 před naším letopočtem v Římě, autor pojednání O skládáníslov, O hudbě, O rétorice a O poe<strong>si</strong>i, zdůraznil, že v umění není důležitý obsah, alekrása. Dioný<strong>si</strong>os z Halikarnasu ztotožnil krásu se vznešeností (hypsus), přičemž vznešeno(tedy krása) je nejvyšším cílem umění. Filodémos také říká: „Musejí být <strong>ve</strong>rše pro každývkus!“ Pseudo-Dioný<strong>si</strong>os, rovněž helénistický autor, byl podobného mínění: „Ať se každýtěší tím, co mu působí požitek!“ Anonymní filozof <strong>si</strong> všiml i toho, že co je krásné projednoho, nemusí být nutně krásné pro jiného; <strong>ve</strong> věcech vkusu se lišíme podle věku, vzdělání,pohlaví a etnické příslušnosti. Tomuto postoji říkáme estetický relativismus.14 Covšechny tyto a podobné <strong>ve</strong>rze relativistických soudů sbližuje, snad antičtí myslitelé tušili,ale neartikulovali. Dnes můžeme říci, že byli na dobré stopě, ale sešli z ní špatným směrem(totiž od variability tvarů lidského těla k přísné geometrii).Helénistické poetiky zdůrazňují svobodu fantazie. Cení se tu talent a originalita zpracování,hloubka znamená víc než jasnost a bohatost výrazu je lepší než jednoduchost.Básník zachycuje i to, co není vidět, vytváří vnitřní obrazy; poezie je obrazem básníkovyduše. Nejvlivnější filozofická a gramatická (literárněvědná) škola helénismu, totiž stoikové,nahrazuje postupně pojem „mimé<strong>si</strong>s“ pojmem „fantasía“. Pro poezii je <strong>si</strong>ce určujícíobsah, protože ale poetická myšlenka je vyjádřena alegoricky, představuje forma literárníhodíla „roucho“, chápané jako „hudební nástroj“ poezie. Proto také Poseidónios, představitelstřední stoy, mohl tvrdit, že poezie (kterou chápal <strong>ve</strong> výměru co nejširším, ať užjako psanou <strong>ve</strong>ršem nebo prózou) je určena obsahem, to jest ozdobností a obrazností. Tímvším nadále slábne antagonismus mezi pravdou a fikcí, ale nemizí docela. Tak např. skeptikovésoudili, že poezie <strong>si</strong>ce skýtá požitek, ale jinak je škodlivá; je totiž nepravdivá a jakožtofikce působí zmatek v myslích lidí. Poezie prý není objektivně krásná; to je sugesce.Tyto a podobné názory budou později působit jako přídavný moment ikonoklasmu zdůvodněnéhobiblicky. Nakolik bychom totiž poskytli pojmu fikce plnou autonomii, nebudepřed korozivním vli<strong>ve</strong>m konceptu poetických alegorií uchráněno nic, včetně státního náboženství;tím pak bude od roku 313 křesťanství. Návrhy [estetických] relativistů neuspělymimo jiné i z tohoto důvodu. Měli bychom vůbec mít na paměti, že náš dnešní kulturníkontext je spíše římský než řecký, spíše křesťanský než římský a spíše barbarský než[ 42 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinékřesťanský. Křesťanská [estetika] bude plodná a inspirující především z posledního důvodu,který implikuje [estetické] inovace.Vraťme se ale k odkazu starověké [estetiky]. Nejvlivnější autoři kla<strong>si</strong>cké doby, Platóna Aristotelés, vytvořili základy, na nichž bude stavět křesťanský [estetický] dualismus: Platónpreferuje krásu před uměním, krásu ontologizuje a umění dehonestuje; Aristotelés(naproti tomu) preferuje umění před krásou a vykazuje mu specifickou kognitivní funkci.Evropská estetika je tedy koncepčně rozeklaná v samotném svém základu. Pozoruhodnývzkaz nám zanechal vrcholný představitel helénistické [estetiky] Pseudo-Longinos(1. století našeho letopočtu) <strong>ve</strong> svém spise O vznešenu (Peri hypsú): „Dnešní řečnícivládnou přesvědčivostí,“ píše, „avšak nerodí se již povahy obzvláště vznešené a nadmíru<strong>ve</strong>lké, nebo jen zřídka.“ Je tomu tak proto, že „živitelkou vznešenosti jsou demokraciea svoboda“, zatímco my dnes (tj. v době Longinově) „žijeme od dětství v porobě“. „Otrok senestává řečníkem,“ čteme v Longinově pojednání. Nepřehlédněme významný momenttéto [estetiky] vznešeného - nejvyšší krása je tu co nejtěsněji spojena s demokratickýmprincipem! Že je krásná svoboda, o tom nikdo nepochybuje, je to zřejmé na první pohled:být římským občanem není totéž jako být otrok a metafora svobody (např. vnitřní svobodystoika) není totéž co právně zajištěný status svobodného občana. Longinos vyslovil větuprvořadé důležitosti, která napříště nebude zapomenuta: krásná není ani tak svoboda,která vždy ještě může být zneužita, nýbrž demokracie, demokracie jako společenská forma!Je tomu tak proto, že demokracie zaručuje svobodu, a ne naopak. Výhodou novějšídoby je podle Pseudo-Longina to, že je „zajištěný světový mír“ (pax romana). Člověk nenínijak zvlášť mírumilovné stvoření,15 připomeňme <strong>si</strong>, že demokracie vznikala v kruhu válečníků…„Válka zuří v našich žádostech,“ píše Longinos, „a bohatství je naším bohem!“Rozsudek je nečekaně krutý: „Věru lépe jest takovým, jako jsme my, žít v poddanství nežna svobodě, neboť kdyby zištné choutky byly docela vypuštěny na bližní jako divá zvěřz ohrady, zažehly by svět požárem pohrom.“ Poselství antického demokratismu je tedyambivalentní a nikterak idylické. Proto je demokratický postoj patetický (vznešený).Demokracie staví do centra dění zájmy občana bez ohledu na jeho sociální status; tentohumanistický patos je povznášející, to jest krásný.Svoboda vkusu, připouštějící modifikace a inovace módy, byla součástí politické svobodyAthén a zůstane zachována i v makedonské monarchii, státech diadochů a římskéříši.16 Snaha o stabilizaci politického systému <strong>ve</strong> starověkých Athénách se přitom ubíraladvěma směry. Ten první určil Platón, který se snažil nastínit ústavu ideálního státu, ať užje výsledný politický tvar jakýkoli, ten druhý určovali sofisté, kteří se snažili propracovávatreálnou demokracii. Pokud jde o institut otroctví, byli Platón a Aristotelés tradicionalisty.Otrok patří podle nich do hospodářského in<strong>ve</strong>ntáře domácnosti. Kdo z nás by chtěl býtřazený <strong>ve</strong>dle hovězího dobytka, i kdyby ho snad zrovna netloukli? Sofisté zaujímali jiný postoj.Otrok je člověk původně svobodný, je to individuum a subjekt jako každý jiný. To neznamenáautomaticky, že by otroci měli být osvobozeni, sofistický názor ale v sobě takový„vzkaz“ ukrývá.17 Je-li otrok původně svobodný, přísluší mu ontologicky krása jako každémujinému, ať už patří k jakémukoli etniku. Taková myšlenka se v hlavě antického člověkazrodila zcela zákonitě. Že se orientální otrokyně jevily svým pánům jako krásné, o tom a<strong>si</strong>nemůžeme pochybovat! Dnes víme, že takový postoj je podmíněn evolučně. Antropogenezeprobíhala z Afriky a rasy se vyvíjely ze společného základu; proto jsou základní charakteristikytělesné krásy uni<strong>ve</strong>rzální, platí napříč rasami.18 Zrcadlové neurony a systém odměnynás totiž nutí prožívat druhého člověka jako plnohodnotný subjekt, a to nezávisle najeho rase a společenském posta<strong>ve</strong>ní; víme, že zásadní roli tu hraje schopnost empatizacebolesti (což je antropologická konstanta).19 Skutečnost, že mozek spontánně odlišuje„cizince“ od členů vlastní společnosti,20 vcítění a estetickou libost komplikuje, v krajnímpřípadě blokuje, ale neruší; je to potlačené vcítění a potlačené zalíbení. Tato valorizace individualitya subjektu se na historické scéně objevila poprvé v kla<strong>si</strong>ckém Řecku v souvislostise vznikem demokratické obce. Je tomu tak proto, že demokrat musí vykázatplnohodnotnost lidského individua, pocházejícího z lidových vrstev, včetně otroka; že příčinouztráty svobody byly často dluhy, víme až příliš dobře. Svobodný, ale zadluženýchuďas se propadal mezi dobytek. Křesťanství se svou rovností před Bohem staví na tomtopotlačeném odkazu sofistů.Nakolik je tomu tak, jak deklaruje evoluční estetika, je pro bílého pána jeho černý otrokkrásný, ať už ho označuje jakkoli deklasujícím způsobem. Budeme-li hovořit o černýchotrokyních, je celá věc zcela jasná. Pokud by totiž černoch nebyl plnohodnotným[ 43 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéčlověkem, jednalo by se v případě sexu otrokáře s černou ženou o deviaci! Bible všakhovoří o kráse snědých žen: „Černá jsem a přece půvabná… Nehleďte na mne, že jsem aždočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce.“21 Jinak řečeno, ra<strong>si</strong>smus je vždy doprovázenýpocitem viny. Aby otrokář přijal devizu, že otrok není plnohodnotným člověkem, musí potlačitsvé přirozené sklony, k nimž je biologicky předurčen, např. zalíbení v jeho zjevua soucit. Dehonestace člověka implikuje jednu podmínku, a to zásadní: odejmutí statusučlověka! Tato podmínka je uni<strong>ve</strong>rzální, <strong>si</strong>ne qua non každého ra<strong>si</strong>smu.22 Likvidace institutuotroctví je tedy v zájmu obou stran, otroka i otrokáře. Souhlasíme tedy s tím, co řeklosvícenec Jean-Jacques Rousseau, totiž že otroctví je v rozporu s lidskou přirozeností a nemůžebýt žádným prá<strong>ve</strong>m legalizováno; totéž bude v době Francouzské revoluce tvrditi Condorcet. Demokracie, ať už v kterékoli dobově podmíněné formě, a demokratismusjako tendence zapojit do správy věcí <strong>ve</strong>řejných nejširší okruhy společnosti23 se tedy nahistorické scéně objevují zákonitě, i když nikoli nutně. Demokracie „nastává“, „vyvstává“a „vynořuje“ se ze společenských podmínek a dějů, což znamená, že se může i „nevynořit“a „zanořit“. Bytostný dualismus evropského demokratismu (který nepřestal být demokratismemválečníků) i estetiky (jejíž podhoubí je latentně ikonoklastické) k poslednímožnosti „v uvozovkách“ přinejmenším poukazuje.Demokracie není náhodný jev. Nakolik příznivé vnější podmínky korelují s biologickoudeterminací, demokracie „nastává“. V tom spočívá její patos. Z toho můžeme odvodit, žeuni<strong>ve</strong>rzální člověk je člověkem rovnostářským. Rovnostářství je transcendentálnífenomén. Tato trans-cendentalita je způsobená (skrytou) činností funkčních systémůmozku.24 V tomto smyslu je demokracie i nutná. Její nutnost je však podmíněná. Demokracieje hodnota, na níž závisí rovnost a svoboda individuí, a to i svoboda vkusová, napříkladv módě. Móda není „jenom“ móda. Móda má charakter sociálního znaku a jakožtosémiologický (sémiotický) fakt je symbolická.25 Móda vyjadřuje naši osobnost, a je tedyprojektivní. Móda poukazuje k neustálé změně, je tedy symbolem svobody individua.26 Toje vposledku politický symbol, neboť svoboda individua je svobodou člověka vůbec. Demokracieje patetická, nutná a krásná, jak dobře věděl Aischylos.27 Je taková proto, že kladedo centra dění uni<strong>ve</strong>rzálního člověka. Lidská krása je základní formou krásy a „slabost prozdobení“ je antropologická konstanta. Člověk je tvor bytostně estetický.Bude dobré připomenout, že <strong>ve</strong> středověku i v novověku bývala móda kontrolovánamocensky. Tak v roce 1476 vznikl v Benátkách Úřad pro nádheru, a ještě koncem 18.století byl v Anglii vydán tzv. zákon o líčení, umožňující obvinit ženu, která se líčí, z čarodějnictví;líčením „pod<strong>ve</strong>dený“ manžel byl očarován a může se rozvést. Zákon však zůstalprávně neúčinný, doba byla zřejmě politicky už příliš pokročilá, než aby mohlo dojít na takovénepředloženosti.28 Už zákony Úřadu pro nádheru, korigující okázalost v módě, bylyobcházeny; bohatí raději zaplatili pokutu, čímž ještě posílili svou sociální prestiž a výlučnost.V Benátkách pak v letech 1706–1709 platilo, že vdané ženy smějí no<strong>si</strong>t jen černéšaty; výsledkem bylo, že se ženy odívaly podle zákona jenom na <strong>ve</strong>řejnosti.29 Je tedycelkem pochopitelné, proč pařížský Kon<strong>ve</strong>nt vydal roku 1793 zákon, <strong>ve</strong> kterém se praví:„Žádná osoba, ať je jakéhokoli pohlaví, nesmí nutit občana, muže nebo ženu, oblékat seurčitým způsobem… Každý má právo obléknout <strong>si</strong> oděv, který ho těší.“30 Není jistě náhoda,že se baštou světových módních trendů stane právě Paříž; za oděvní modernou bude v těsnémzávěsu následovat moderna výtvarná a literární. Když Wolfgang Röd říká, že Francouzskárevoluce znamenala závažný společenský zvrat, a to nejen v politickém smyslu,31má to i tyto souvislosti.Současně s oblékáním projde v revoluční Francii legislativní změnou i postoj k „prvotnímuestetickému objektu“, to jest k tomu objektu, který se obléká a zdobí, k tělu. Tělojako takové, to je vposledku nahota. Tímto problémem, který má pro estetiku prvořadý význam,32se budeme zabývat v osmé úvaze. Na tomto místě připomeneme jen tolik, že anticképoselství není výlučně pozitivní, nýbrž že obsahuje i několik varovných momentů;o dvou z nich, totiž o otroctví a nerovnoprávnosti žen, jsme hovořili. Podotkneme-li, že anijedno z těchto negativ není v současném světě eliminováno, hovoříme stále o aktualitěantického odkazu. Třetím dluhem antiky, který má estetickou relevanci, je vztah k sebevraždě.Otázka je příliš složitá na to, abychom ji zde mohli řešit; zcela jistě se všakvztahuje k normalitě osobnosti na jedné straně a k její svobodě na straně druhé. Jde tedyo psychologický a etický problém. Vedle toho jde o problém estetický: tělo suicidujícíhočlověka budí negativní emoce, především hnus; sebevrah přitom vydává svou nahotuvšanc. Martin Monestier píše, že neexistuje prakticky jediný filozofický směr po Platónovi,[ 44 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinékterý by sebevraždu neobhajoval jako právo nakládat svobodně s vlastním tělem a z jehožřad by se celá řada „moudrých“ neusmrtila vlastní rukou.33 V řecké mytologii přitom napočítal109 případů dobrovolné smrti.34 Sebevražda jako způsob chování je tedy nastolenaa legalizována mytologicky. To ale znamená, že řecká filozofie, zejména helénistickáa římská, v otázce sebevraždy revalorizovala mytologické zadání. Legislativa křesťanskýchstátů pak sebevraždu postavila mimo zákon a postihovala tělo sebevraha znectěníma často brutálním znetvořením; nakolik byl přitom sebevrah obětí „ďábelského svodu“, sebevraždase tím opět mytologizovala. Demytologizaci sebevraždy pro<strong>ve</strong>de až roku 1789pařížský Kon<strong>ve</strong>nt, který ji vyjme z rejstříku trestných činů. Neúspěšný sebevrah už nenímrskán a vězněn, nýbrž ošetřován lékařsky. Tělo, které je estetickým objektem vždy a naprosto,je tím valorizováno, a to absolutně.35Za zvláštní pozornost stojí fakt, že předrevoluční filozof C. A. Hel<strong>ve</strong>tius považoval francouzskýfeudální systém za nereparabilní.36 Stejný byl postoj T. G. Masaryka k monarchiiv roce 1913. Masarykův demokratismus nebyl oportunní, daný ad hoc válečnou <strong>si</strong>tuací, nýbržprogramový. Byl to demokratismus filozofický a český myslitel k němu dospěl podrobnýmrozborem společenských podmínek Ruska a Rakousko-Uherska. Výsledek byl takový,že monarchie představuje společenskou formu naprosto nevyhovující moderní době.Monarchie je podle Masaryka nereparabilní proto, že nemůže zrušit podmínky, na nichžzávisí její existence; nakolik je popře, přestává být monarchií. To bylo důvodem systematickéhobrzdění reforem v každé monarchii během 18.–19. století. Dnes máme tendencistaré monarchie idealizovat s poukazem na totalitní politické systémy, které představovalyzlo v daleko radikálnější podobě než ony; do stejného koše potom padá i Francouzskárepublika ze závěru 18. století. Masaryk ale upozorňuje na důležitou věc: že totižneustálé brzdění reforem v Rusku <strong>ve</strong>dlo k tomu, že žádná reforma už nemohla být dostačující;rok 1905 je důsledkem roku 1861 a jeho zmrzačených reforem.37 Obhájcům „podunajskéosy“ uniká jedno: že totalitní systémy povstaly právě v těch zemích, kde až do prvnísvětové války přežívaly monarchie! Totalitní systémy nevznikly <strong>ve</strong> Francii, která svoukrvavou daň za revoluci zaplatila o století dří<strong>ve</strong>, v post-cromwellovské Anglii, v obchodnickémHolandsku ani v ústavních USA. Totalitní systém nevznikl ani v Českoslo<strong>ve</strong>nsku,ztotožněném s republikánstvím a demokratickou ústavou. Jinak řečeno, principvůdcovství se mohl prosadit pouze tam, kde byl dostatečně <strong>si</strong>lný resentiment po monarchovi;vůdce zaujímá místo smeteného monarchy! V tomto smyslu jsou gulag i holokaustdětmi přežívajících monarchií.Autor této úvahy se narodil roku 1950. Když zvolna rostl do puberty, objevili se na scéněThe Beatles. To s sebou přineslo nejen kult bigbeatové a posléze rockové hudby, aletaké novou módu účesu a odívání. Autor této studie se dobře pamatuje na pronásledování„mániček“ (tj. mladíků s dlouhými vlasy) příslušníky SNB (Sbor národní bezpečnosti, tehdejšípolicie). Hon na „máničky“ zpravidla končil na služebně, kde byl výstřední jedinecs použitím ná<strong>si</strong>lí ostříhán. Šikany na pracovištích, kontrolovaných buňkami KSČ, zpravidlanásledovaly. Zákaz nejlepších rockových skupin po roce 1970 byl stejně logický jako sovětskýzásah v Českoslo<strong>ve</strong>nsku. Slovinský spisovatel Aleš Debeljak řekl příhodně, že rock bylinternacionálou naší generace; bylo to cítit na kterémkoli místě Evropy. Nakolik je tomutak, nešlo (jen) o rock, o vlasy, oděv, tanec a koneckonců ani o drogu… Šlo o svobodu, kteráje možná jen v demokracii, i když třeba není tak vznešená, jak <strong>si</strong> věc představoval Pseudo-Longinos počátkem našeho letopočtu. Boj za demokracii však byl vznešený a krásný. Tododnes ví každý strýc, který zvonil na Václavském náměstí klíči, a schovává to, poněkudzahanbený svou tehdejší naivitou, <strong>ve</strong> svém srdci. Dnešní móda je pluralistickáa synkretická – nenosíme už všichni stejné účesy jako v šedesátých letech, a nedivíme se(téměř) žádným výstřelkům, vůbec už nemluvě o tom, že bychom kvůli nim prchali předpolicií. Estetická tolerance je postoj natolik správný, nakolik intuitivně pociťujeme projektivníhodnotu módy, která nepřestává být symbolem permanentní změny. Možnost změnyje vždy podmíněna politicky. Součástí plurality vkusových postojů a soudů je i barbarizacea primitivizace vkusu, podmíněná globalizací. C. G. Jung kdy<strong>si</strong> léčil mladou ženu, vychovanouv Africe, protože poutala nadměrnou pozornost svým výstředním oblékáním a líčením;měl léčit společnost, a ne tuto ženu. Že jsme nakonec přístupní barbarskému vkusu,to je estetické dědictví středověku v nás.Připomeňme <strong>si</strong> ještě jednou a naposledy, že estetická svoboda a pluralita vkusovýchsoudů se poprvé objevila na historické scéně v antické demokratické obci. Je teď už myslímjasné, proč tomu tak bylo, proč to tak muselo být a jaký to mělo a má společenský vý-[ 45 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéznam. Připomeňme <strong>si</strong> také ještě jednou Darwinův axiom, že člověk má slabost pro zdobení.Říká-li totiž „člověk“, myslí tím každého člověka: člověka jako takového, člověka napříčprostorem a časem, člověka uni<strong>ve</strong>rzálně. Nakolik je tomu tak, můžeme říci, že puritanismusa ikonoklasmus, strohost estetických projevů a obrazoborectví, jsou vždy jenreakcí na přirozený postoj, tíhnoucí ke zdobení a nádheře. Proto se také člověk z nižšíchvrstev vždy zhlížel v módě a způsobu bydlení „pánů“. Odtud pak můžeme zobecnit, že„zdobený člověk“ = antropologická konstanta; zdobení je konstitutivní podmínka lidství.Homo uni<strong>ve</strong>rsalis je zdobený agonální masový člověk. Životní prostředí je vždy estetické,a demokratické prostředí je vzhledem k svému pluralistickému založení hyperestetické. Jetakové proto, že umožňuje mnohost projevů esteticity napříč společenskými třídamia vrstvami, <strong>ve</strong>rtikálně i horizontálně. Otázka estetické hodnoty objektů v demokratickémprostředí je jiná věc, která s hyperesteticitou souvisí nepřímo: neboť je to tento prostor,bytostně estetizující, který otvírá d<strong>ve</strong>ře krásnému i ošklivému a nepřeberné varietě přechodůi záměrných kombinací mezi nimi… A ovšem soudů o nich, které patří k naší svobodě.Poznámky:1 „Jestliže tedy bůh je stále v tak dobrém stavu (eu echei) jako my někdy, je to podivuhodnéjsoucno, je-li však v ještě lepším stavu, je ještě podivuhodnější. A opravdu jest. Je také životem,neboť skutečnost rozumu je životem a on je onou skutečností; skutečnost však je nejlepšía věčný život. Proto říkáme, že bůh je naprosto dokonalá, věčně žijící bytost. A tak bohu příslušítakový život a nepřetržité věčné trvání (aión synechés kai aïdios). Neboť je to bůh. Ukázali jsmetaké, že toto jsoucno nemůže mít <strong>ve</strong>likost, nýbrž že je nedílné a nedělitelné. Neboť působí hybněpo neomezený čas, nic omezeného však nemá neomezenou sílu.“ Viz Aristotelés, Metafyzika,Praha, Petr Rezek, 2003, s. 325–326. „Po tomto určení je zřejmé, že je nemožné, aby první pohybujícía nepohnuté mělo nějakou <strong>ve</strong>likost. Kdyby totiž mělo <strong>ve</strong>likost, muselo by býti buď samoomezené, nebo neomezené. Že tedy je nemožné, aby <strong>ve</strong>likost byla neomezená, ukázali jsme nahoře<strong>ve</strong> Fyzice. Že však omezené nemůže míti neomezenou sílu a že něco nemůže býti pohybovánoomezeným pro neomezený čas, ukázali jsme právě nyní. Ale první pohybující působívěčný pohyb a po neomezený čas. Je tedy zřejmé, že jest nedělitelné a bez částí a nemá žádnou<strong>ve</strong>likost.“ Viz Aristotelés, Fyzika, Praha, Petr Rezek, 1996, s. 255.2 „Rod bohů vytvořil většinou z ohně, aby byl co nejzářivější a nejkrásnější; podle vzoru všehomíradal mu kulatou podobu i podřídil jej rozumu nejvyššího jsoucna a jeho <strong>ve</strong>dení, rozděliv jekolkolem po všem nebi, aby jím byl v celém rozsahu osvětlován svět, hodný toho jména.“ Viz Platón,„Tímaios“, in: Týž, Tímaios / Kritiás, Praha, OIKOYMENH 1996, s. 36–37.3 U Katraria: „Démokritos nazývá démony ‚obrazy‘ a říká, že je jich plný vzduch.“ U Stobaia pak:„Jsou pak ty obrazy <strong>ve</strong>liké, nadlidské a těžko zničitelné, ne však nezničitelné, a věští lidem budoucnost.“Viz k tomu Zlomky předsokratovských myslitelů, Praha, Státní pedagogické nakladatelství1989, s. 134 a 130, přeložil Karel Svoboda.4 „Jakkoli je v těchto představách přímo či nepřímo obsaženo mnoho starších mytologických prvků,Thalés zjevně opustil mytologické formulace; už to samo o sobě opravňuje k tvrzení, že bylprvním filozofem, ať<strong>si</strong> bylo jeho myšlení sebenaivnější. Dále <strong>si</strong> povšiml, že určité druhy kamenůmohou mít omezenou schopnost něčím hýbat a domníval se na základě toho, že mohou mít duši,která jim propůjčuje život […]“Viz G. S. Kirk, J. E. Ra<strong>ve</strong>n a M. Schofield, Předsókratovští filozofové,Praha, OIKOYMENH 2004, s. 129. Opustit mytologii a být naivní se však vylučuje. Thalétův přístupnení charakterizován konkretismem, ale vysokým stupněm abstrakce. Ta je přirozeně omezenaontologickými předpoklady své doby. G. S. Kirk v těchto souvislostech píše: „Domnívat se, žeřeky, stromy apod. jsou jakým<strong>si</strong> způsobem oduševnělé či že v nich přebývají duchové, je obecnýsklon primitivního člověka.“ Proto také charakterizuje Thalétův „hylozoismus“ jako „víru, že světje proniknut životem.“ Viz k tomu G. S. Kirk, J. E. Ra<strong>ve</strong>n a M. Schofield, Předsókratovští filozofové,Praha, OIKOYMENH 2004, s. 125 a 128. Thalétovy závěry o charakteru látky však nejsou důsledkemvíry, nýbrž reflexe. Pokud jde o animismus, ani ten není ničím tak „primitivním“, jak byse na první pohled zdálo: jde o původní intuici, vysvětlující biologično a hybnost uni<strong>ve</strong>rza. Na počátkumyšlenkového vývoje směrem k evoluční hypotéze u Anaximandra můžeme spatřovat animismus,to však neznamená, že je ona sama z animismu odvozena. Jde tu sctrictu senso o paralelu,která vzhledem k Thalétově myšlení nic neříká. Nezdá se rovněž pravděpodobné, že by Mílétosměl nějaké styky s animistickými kulturami.[ 46 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné5 „Jeden jest bůh mezi bohy a lidmi největší, který / smrtelníkům ni tělem ni myslí podobennení. / Celý on vidí, celý též myslí, celý též slyší, / na témže místě stále on zůstává, aniž sepohne; / nijak mu nesluší, aby snad přecházel tam nebo onam. / Beze vší námahy všechno onkoná myšlenkou ducha.“ Viz k tomu Zlomky předsokratovských myslitelů, Praha, Státní pedagogickénakladatelství 1989, s. 39–40, přeložil Karel Svoboda.6 Viz Aurelius Augustinus, Vyznání, Praha, Kalich, 1990, s. 446.7 Hranatá závorka <strong>ve</strong> výrazu „[politologie]“ znamená filozofickou disciplínu, která budev moderní vědě označena jako „politologie“. Stejně budeme v dalším textu značit (Baumgartenempojmenovaný) obor „estetika“.8 Podle Vernanta byl rozhodujícím faktorem tohoto vývoje pád mykénské říše, který znamenalzmizení monarchického zřízení až do doby Alexandra Velikého. Rozhodování v městské obci bylonatolik složité, že lidé nevystačili s jednoduchými recepty na úspěch, např. při neúrodě nebo válečnémkonfliktu, jak je v dřívějších společnostech ztělesňoval hlas orákula a božského monarchy.Pozoruhodné je rovněž Detiennovo zjištění, že demokracie vzniká postupně v kruhu bojovníků,který se postupně rozšiřuje z aristokracie na ty, kteří jsou schopni pořídit <strong>si</strong> z vlastníchprostředků zbroj, a posléze na všechny mužské ne-otroky. Rozhodujícím faktorem v bitvách přestalbýt individuální hrdina typu Achillea, nýbrž semknutý a ukázněný šik pěšáků, tzv. hoplitů.Původ demokracie, jak na něj upozorňuje Detienne, je myslím dobrou metaforou demokracie,která nemůže zapřít svůj bojovnický a dobyvatelský kořen. Viz k tomu Jean-Pierre Vernant, Počátkyřeckého myšlení, Praha, OIKOYMENH 1993, s. 31–55; Marcel Detienne, Mistři pravdy v archaickémŘecku, Praha, OIKOYMENH 2000, s. 99–124.9 Xenofón <strong>ve</strong> Vzpomínkách na Sókrata: „Je to kupodivu, že kdo chce hrát na kitharu nebo na píšťalu,nebo jezdit na koni, nebo se stát odborníkem v něčem podobném, hledí pracovat bez přestání,aby se stal mistrem umění, v němž chce vynikat, a to ne sám, ale za pomoci uznávanýchnejlepších odborníků. A hle, mezi těmi, kteří se chtějí stát odborníky v řečnění a <strong>ve</strong> <strong>ve</strong>řejnéčinnosti, jsou také takoví lidé, kteří <strong>si</strong> myslí, že bez přípravy a bez cvičení, z ničeho nic se jimistanou sami od sebe. A tak tě a<strong>si</strong> tvé sklony <strong>ve</strong>dou k získání těch vynikajících vlastností, díky kterýmse z lidí stávají odborníci v politice a ekonomii, schopní vládnout, užiteční druhým lidemi sobě samým. V každém případě když se připravuješ účastnit se správy státu, která je nyní v rukoulidu, je jasné, že víš, co to je demokracie.“ Viz Xenofón, Vzpomínky na Sókrata, Praha, Svoboda1972, s. 142–152.10 O čem jiném svědčí příjmení autora této úvahy? Ochsner (→ Öchsner ) je německy ten, kdo pohánívoly, pohunek, tedy něco jako české Volák.11 „Nejstručnější formou jsou Condorcetovy ústavněprávní názory vyjádřeny <strong>ve</strong> spisu Plán na vysvětlenípřirozených, občanských a politických práv člověka (XII, 417–422). Zde za cíl každéhospolečenského svazku označuje zachování přirozených, občanských a politických práv na základěspolečenské smlouvy. Tato práva tvoří základ ústavy. Za taková práva považuje svobodu,rovnost, jistotu, vlastnictví, společenské záruky, právo na odpor proti útlaku. Svoboda je vázánana právní rámec a svou hranici nachází <strong>ve</strong> svobodě druhého.“ Viz k tomu Wolfgang Röd,Novověká filozofie II, Praha, OIKOYMENH 2004, s. 523 a 526–528.12 Zajímavou zprávu o antické módě nám zanechal křesťanský autor Tertullianus: „Na zevnějškužen rozlišujeme dvojí: jednak jsou to věci na okrasu (cultus), jednak různá zkrášlovadla (ornatus).Okrasou označujeme to, co nazývají ozdobami (mundus) žen, zkrášlovadly pak to, co ženy rozhodněnezdobí a čemu by se mělo říkat nešvar (immundus). K okrase se počítá zlato, stříbro,šperky a oblečení, ke zkrášlovadlům pak péče o vlasy, pokožku a o ty části těla, jež přitahují pozornost.“Viz Petr Kitzler, „Tertullianus: Demytizace osobnosti a protipohanská polemika v Despectaculis“, in: Tertullianus, O hrách, Praha, OIKOYMENH 2004, s. 182.13 Viz Platón, Ústava, Praha, OIKOYMENH 2001, s. 60–89; Platón, Zákony, Praha, OIKOYMENH1997, s. 182–201.14 Viz Vładysław Tatarkiewicz, Dejiny Estetiky I: Staro<strong>ve</strong>ká estetika, Bratislava, Tatran 1985,s. 111–113.15 Z antropologického hlediska viz k tomu Konrad Lorenz, Takzvané zlo, Praha, Academia, 2003.M. Eliade píše: „Vpád Indoevropanů do dějin je poznamenán strašlivým ničením. V letech 2300 až1900 př. Kr. je v Řecku, v Malé A<strong>si</strong>i, v Mezopotámii vypleněno a spáleno mnoho měst; tak např.Trója kolem r. 2300 př. Kr., Beycesultan, Tarsos a na tři sta dalších anatolských měst a sídlišť. Kolemr. 1200 př. Kr. Árjové pronikli na pláň mezi Indem a Gangou, Íránci se pevně usadili v Per<strong>si</strong>i,bylo poindoevropštěno Řecko a ostrovy. O několik staletí později byla završena či značně pokročilaindoeuropeizace Indie, Apeninského a Balkánského poloostrova karpatsko-podunajskýchoblastí, střední, se<strong>ve</strong>rní a západní Evropy – od Visly k Baltu a Atlantiku. Tento význačný proces –[ 47 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinémigrace, dobývání nových území, porobování místních obyvatel a jejich následná a<strong>si</strong>milace – přestalaž v 19. století našeho letopočtu. Tato jazyková a kulturní expanze nemá obdoby.“ Vizk tomu Mircea Eliade, Dějiny náboženského myšlení I, Praha, OIKOYMENH 1995, s. 181. GeorgesDumézil přisuzuje převahu Indoevropanů tomu, že měli specializovaný válečnický stav (zatímcoostatní kmeny, ať už byly organizovány jakýmkoli způsobem, nikoli): „Zdá se, že právě odlišeníurčitého stavu válečníků s jejich zvláštním ‚morálním‘ statusem, spojené pružnou aliancí s obdobněvyčleněným sta<strong>ve</strong>m kněží, je tím, co bylo originální novinkou Indoevropanů a za přispěníkoně a vozu bylo důvodem a prostředkem jejich expanze: zápisy hieroglyfy a klínovým písmemnám dochovaly vzpomínku na hrůzu, jakou naháněli starým civilizacím tito odborníci na válku,stejně odvážní a nemilosrdní, jak se o tři tisíce let později v Novém světě mohly vůdcům a národůmříší, které zničili, jevit conquistadoři.“ Viz Georges Dumézil, Mýty a bohové Indoevropanů,Praha, OIKOYMENH 1997, s. 78–79.16 Změna mužské módy je na první pohled patrná na podobiznách Platóna a Aristotela. Jdeo zvrat v průběhu dvou generací. Politický motiv je tu zřejmý, musíme <strong>si</strong> však uvědomit, že módavždy kopíruje jedince s vyšším sociálním statusem, např. monarchu. Móda je orientována <strong>ve</strong>rtikálněa přizpůsobení vkusu není primárně mocenské, nýbrž spontánní.17 K těmto souvislostem viz K. R. Popper, Otevřená společnost a její nepřátelé I, Praha, OIKOY-MENH 1994, s. 48.18 Viz Nancy Etcoff, Proč krása vládne světu, Praha, Columbus 2002, s. 32, 38, 50, 156, 190 a 206.Blíže budeme tento estetický uni<strong>ve</strong>rzalismus charakterizovat v předposlední úvaze o estetickémobjektu.19 Připomeňme něco z toho, co jsme citovali v První úvaze: „Významné jsou v této souvislostitzv. zrcadlové neurony (mirror neurons, Rizzolati a Craighero, 2004), původně obje<strong>ve</strong>né v area F5premotorické kůry opic. Připomínáme, že tyto neurony jsou aktivní, jestliže opice vykonává nějakouakci, aktivní jsou však i tehdy, jestliže tuto akci, například pohyb ruky, opice jen sleduje, aťuž u jiné opice nebo u experimentátora. Systém zrcadlových neuronů byl doložen u lidí také neurofyziologickyna základě proměn EEG i transkraniální magnetickou stimulací. Je součástí sítě,která se aktivuje, jakmile lidé pozorují akce druhého člověka.“ Viz František Koukolík, Sociálnímozek, Praha, Karolinum 2006, s. 166. „Napodobování spjaté s chápáním toho, co druzí lidé dělají,se považuje za základ lidské kultury. Je možné, že zrcadlové neurony stály u zrodu jazyka.“ VizFrantišek Koukolík, Mozek a jeho duše, Praha, Galen 2008, s. 183. „Soudí se, že aktivace tétoneuronální sítě pozitivně po<strong>si</strong>luje reciproční altruismus. Po<strong>si</strong>luje tím motivaci nesobeckéhochování.“ Viz František Koukolík, Sociální mozek, Praha, Karolinum 2006, s. 41. „Za jednu z klíčovýchsoučástí lidství je možné považovat empatii bolesti. […] Této síti se říká matrix bolesti. […]Empatizace bolesti tedy aktivuje oblasti, které odpovídají afektivní, nikoli senzorické složce bolesti.“Viz František Koukolík, Sociální mozek, Praha, Karolinum 2006, s. 169–170.20 Viz k tomu článek „Cizince vnímá mozek jinak“, http://www.osel.cz/index.php.clanek=2797,12.1. 2011.21 Viz „Píseň písní“, in: Bible: Písmo svaté starého a nového zákona, ekumenický překlad, Praha,Ústřední církevní nakladatelství 1979, s. 551.22 „Nelze ani přehlédnout, že teorie, které se snažily dokázat, že černoši a Indiáni jsou oddělené,nižší druhy než běloši, vznikly v zemích praktikujících otrokářství a vyhánění původních obyvatel.Existence těchto teorií je spjata s obdobím, kdy náboženství dominovalo nad vědou jako hlavnípramen obhajoby sociálního řádu.“ Viz Radim Brázda, Srovnávací etika, Praha, Koniasch LatinPress 2002, s. 80. Skutečnost, že Bible mluví o vzniku lidstva z „jednoho Adama“ (a nikoli z více,jak tvrdí tzv. polygenisté), vysvětlují ra<strong>si</strong>sté tím, že biblický mýtus je alegorie. Účelovost takovéargumentace je v obou případech průhledná.23 Vážným problémem osvícenců 18. století bylo, zda se forma demokracie, chápaná v historickézkušenosti jako demokracie přímá, hodí pro centralizované státy Evropy. „Předpokládejme tedy,že se stát skládá z deseti tisíc občanů. Bude-li národ tvořit sto tisíc lidí, stav poddaných se nezmění.Každý bude zase podroben svrchované moci, jenom jeho hlas, snížený na stotisícinu,bude mít desetkrát méně vlivu. Z toho plyne, že čím víc se stát zvětšuje, tím více se zmenšujesvoboda. Aby tedy vláda byla dobrá, musí být tím <strong>si</strong>lnější, čím je národ početnější. To znamená,že čím více se stát zvětšuje, tím více se má vláda zúžit, že tedy počet vládnoucích se zmenšujev poměru k zvětšování národa. Má-li být v různých státech počet nejvyšších úředníků v obrácenémpoměru k počtu občanů, znamená to, že všeobecně demokratická vláda se hodí pro státymalé, aristokratická pro státy střední a monarchická pro státy <strong>ve</strong>liké. Toto pravidlo plyne přímoze zásady.“ Viz Jean-Jacques Rousseau, „O společenské smlouvě neboli Zásady státního práva“,in: Týž, Rozpravy, Praha, Svoboda, 1989, s. 266, 271 a 272.[ 48 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné24 To je také důvodem, proč je „kategorický imperativ“ u Kanta transcendentálně-deontologický.Neměli bychom totiž přehlédnout, že „transcendentalita je skutečná jen potud, pokud existujejako tělesná“, jak upozorňuje A. Anzenbacher. Nakolik „transcendentální“ (jakožto tělesné) není„transcendentní“ (netělesné), kon<strong>ve</strong>rguje Kantova etika směrem k etice evoluční, nikoli k eticenovotomistické. Viz k tomu Arno Anzenbacher, Úvod do etiky, Praha, Zvon 1994, s. 58.25 Viz Roland Barthes, „Základy sémiologie“, in: Týž, Nulový stupeň rukopisu / Základy sémiologie,Praha, Českoslo<strong>ve</strong>nský spisovatel 1967, s. 102 a 127.26 Viz Gilles Lipo<strong>ve</strong>tsky, Říše pomíjivosti, Praha, Prostor, 2010, kapitola IV. „Smysl <strong>ve</strong> vlnáchmódy: Sne<strong>si</strong>telná lehkost smyslu – móda a ideologie“, s. 370–387.27 „Aischylos je básník athénské demokracie na vzestupu. Bojovník proti despocii, proti tyranskésvévoli i proti anarchii, vyznavač umírněné spra<strong>ve</strong>dlivé vlády, věrný hrdý patriot. Pathetik a humanista<strong>ve</strong>lké víry v tvořivou sílu člověka, jak ji opěvuje v Prometheovi.“ Viz Vladimír Šrámek,„Doslov“, in: Aischylos, Peršané, Praha, Orbis 1953, s. 81.28 Viz Nancy Etcoff, Proč krása vládne světu, Praha, Columbus, 2002, s. 112.29 Viz tamtéž, s. 233–234.30 Viz tamtéž, s. 235.31 Viz k tomu Wolfgang Röd, Novověká filozofie II, Praha, OIKOYMENH, 2004, s. 11.32 V první úvaze jsme zdůraznili, že krása je antropocentrická a antropomorfní. Centrálnímtypem estetického objektu je tedy estetický objekt tělo. Esteticitu lidské postavy potažmo nahotybudeme zvažovat později. Závěrečná úvaha pak zobecní dílčí fakta předcházejících úvaha bude se zabývat estetickým objektem jakožto strukturálním problémem. Český strukturalismusa evoluční estetika by tu měly dojít vzájemného propojení.33 Viz k tomu Martin Monestier, Dějiny sebevražd, Praha, Dybbuk, 2003, s. 330–333.34 Viz k tomu Martin Monestier, Dějiny sebevražd, Praha, Dybbuk, 2003, s. 316.35 Je zvláštním způsobem znepokojivé, že tento obrat pro<strong>ve</strong>dli lékaři a politikové, a ne filozofové.Filozofie těla a tělovosti může být zřejmě završena jen tehdy, zbaví-li se filozofové „antickéhopředsudku“ a definitivně přestanou suicidium glorifikovat, případně obcházet tentofenomén, který má evidentně status antropologické konstanty. První a nejdůležitější krok v tomtosměru uskutečnil Martin Heidegger, jehož existenciál „bytí k smrti“ je ryze nitrosvětskou entitou,která implikuje vysokou pozitivitu. To ale předpokládá, že budou mít v úctě „pokleslý“ způsobexistence, jímž podle nich většina lidí žije (což zdaleka není doložený fakt, nýbrž spíše předsudekdaný naší neznalostí běžných lidí). Erich From považuje péči, odpovědnost, úctu a znalostobjektu za konstituenty lásky; pak jsou ale Heideggerovy existenciály morálně-emoční fakta vysoképozitivity a širokého výskytu. Symetricky k tomu valorizuje estetika orientovaná evolučně„masovovou subjektivitu“ (z níž není filozof žádným způsobem vyjmutý). Je to důsledek jejíhodemokratismu. K hodnocení (Heidegerových) bazálních existenciálů viz Erich Fromm, Umění milovat,Praha, Orbis, 1966, s. 26–28.36 Viz k tomu Wolfgang Röd, Novověká filozofie II, Praha, OIKOYMENH, 2004, s. 283.37 Viz k tomu T. G. Masaryk, Rusko a Evropa II, Praha, Jan Leichter, 1921, s. 161–162.[ 49 ]


Georges Poulet (1902–1991)a jeho Metamorfózy kruhuČestmír PelikánBelgický frankofonní literární teoretika kritik Georges Poulet se narodil v roce1902 v městečku Chênée v jižní Belgii. Literaturua právo vystudoval na uni<strong>ve</strong>rzitěv Liège a v roce 1927 zde získal doktorát.Svou pedagogickou činnost zahájil koncem20. let na uni<strong>ve</strong>rzitě v Edinburgu; v roce1952 se stal profesorem francouzské literaturyna John Hopkins Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty v americkémBaltimore, kde vyučoval až do roku1957. V roce 1958 se vrátil do Evropy a přijalmísto uni<strong>ve</strong>rzitního profesora nejpr<strong>ve</strong>v Curychu a poté <strong>ve</strong> francouzském Nice.Zemřel v roce 1991 v Brusselu.V Pouletově rozsáhlé bibliografii stojíz chronologického hlediska na prvnímmístě čtyřsvazkový soubor studií a esejůEtudes sur le temps humain (Studie o lidskémčase), který vycházel postupně v letech1949 až 1968. (Po prvním svazkuz roku 1949, jenž nese stejný název jakocelá série, následovaly v roce 1952 Ladistance intérieure [Vnitřní distance],v roce 1964 Le point de départ [Východisko]a v roce 1968 čtvrtý díl s náz<strong>ve</strong>m Mesurede l’instant [Míra okamžiku]). Poulet sezde zaměřil na studium subjektivních vyjádřeníkategorie času v dílech vybranýchfrancouzských autorů od doby renesanceaž po současnost. Celý soubor byl nově vydánv mírně přepracované podobě v letech1989 až 1990. V roce 1961 vychází dalšíPouletovo významné dílo, Métamorphosesdu cercle (Metamorfózy kruhu). V tétoknize byly shromážděný studie o proměnáchmetafory kruhu a koule, symbolizujícíchrůzné představy o dokonalosti, harmoniiči vnitřním soustředění, a to u autorůod starého Řecka přes středověk a renesanciaž po francouzské kla<strong>si</strong>ky 19. století.Zvláštní zájem věnuje Poulet při několikapříležitostech literatuře evropského romantismu(kromě zde publikované kapitolyz Metamorfóz kruhu lze uvést např.Trois Essais de mythologie romantique [Třieseje o romantické mytologii] z roku1966). Důležité místo v díle GeorgesePouleta zaujímá kniha La conscience critique(Kritické vědomí, 1971), v níž autorshrnuje svou metodu takzvané tematickékritiky. Kritické myšlení je uvědomováním<strong>si</strong> sebe sama prostřednictvím vědomídruhého, uchopováním sebe v jiném a záro<strong>ve</strong>ňuvědomováním <strong>si</strong> celého světa skrzeidentifikaci, participaci či distanci, vykonávanoutímto sebevědomím. Koincidenceautorova a čtenářova vědomí, odhalovánívlastního vědomí <strong>ve</strong> vědomí druhého jeumožněno díky odkrývání určitých nadindividuálníchtémat, privilegovaných obrazůči metafor. Neopominutelnou součástPouletova díla představují jeho monograficképráce věnované Benjaminu Constantovi,Baudelairovi, Rimbaudovi čiProustovi. Poslední <strong>ve</strong>lkou prací je třísvazkovástudie La pensée indéterminée (Neurčitémyšlení), vycházející v letech 1985 až1990, v níž Poulet sleduje projevy neurčitéhoa neurčitelného, nejasného myšlení<strong>ve</strong> filozofických i literárních dílech autorů17. až 20. století, a to nejen v „kanonických“textech, ale rovněž, tak jako v případěsvých předcházejících výzkumů, narozsáhlém materiálu drobných poznámek,zápisků, deníků či korespondence.Georges Poulet na sebe poprvé výrazněupozornil krátce po druhé světové válce[ 50 ]


[studie – komentář]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéjako významný člen takzvané ženevskéškoly, uznávané skupiny literárních kritikůinspirovaných především fenomenologií,do které patřili kromě Pouleta zejménaMarcel Raymond, Albert Béguin, JeanRousset, Jean-Paul Richard či Jean Starobinski.Představitelé ženevské školy vypracovalimetodu takzvané tematické kritiky,tedy textové analýzy, soustředěné nakonkrétní témata, u Pouleta například kategoriečasu a prostoru, jejichž prostřed–nictvím demonstrovali jednotu vnímánía vědomí autora a čtenáře. Cílem jejich kritikybylo dospět skrze tyto uni<strong>ve</strong>rzální motivynejen k myšlení druhého, ale ztotožněním,sdílením či naopak v odstupu nahlédnoutrovněž vědomí vlastní. Zdůrazňovánímvědomí a subjektu představovalaženevská škola <strong>ve</strong> francouzské literárníkritice <strong>ve</strong> své době významnou protiváhustrukturalismu.Tematická kritika má své kořeny především<strong>ve</strong> fenomenologii a v existencialistickéfilozofii vědomí, ale Pouletovou inspiracíbyla rovněž psychoanalýza, zejménaaplikovaná na zkoumání básnické imaginace,jako například <strong>ve</strong> studiích GastonaBacheladra o živlech, snění či prostoru.Existují zjevné paralely mezi způsobem, jakýmBachelard v Poetice prostoru zkoumárůzné konkrétní prostorové útvary jakodům, ulita apod., a tím, jak Pouletv Metamorfózách kruhu studuje redukovanémodely světa v obrazech mýdlovébubliny, krystalu či perly. Nepopiratelnývliv měly na Pouleta rovněž Bergsonovyanalýzy časového vědomí. Celková koncepcejeho historických výzkumů byla ovšemznačně ovlivněna především kla<strong>si</strong>ky dějinidejí, jako jsou Arthur Lo<strong>ve</strong>joy či Charles DuBos.Významným pokračovatelem GeorgesePouleta je Joseph Hillis Miller, jeho žáka později kolega na John Hopkins Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty.Hillis Miller dále rozvíjí Pouletův přístupa ukazuje spolu s ním, že „literární dílonení pouhým symptomem či produktempředem existujících psychologických podmínek,ale je to jedinečný prostředek, jímžspisovatel uchopuje a do jisté míry dokonceutváří sám sebe“. Velice detailní a vnímavouanalýzu Pouletovy kritické metodynabízí také další z <strong>ve</strong>lké čt<strong>ve</strong>řice americkýchpoststrukturalistů a dekonstruktivistůPaul de Man (původně jako „Véritéet méthode dans l’oeuvre de GeorgesPoulet“, Critique 25, 1969, s. 608–623; anglicky<strong>ve</strong> vlastním překladu a s mírnýmiúpravami jako „The Literary Self as Origin.The Works of Georges Poulet“, in:Blindness and In<strong>si</strong>ght. Essays in the Rhetoricof Contemporary Criticism, New York,Oxford Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty Press 1971, s. 79–101).Významnou inspirací byl Georges Poulettaké pro Wolfganga Isera, jednohoz hlavních představitelů kostnické školyrecepční estetiky. Ve svém článku „TheReading Process: A PhenomenologicalApproach“ (Proces čtení: fenomenologickýpřístup) z roku 1972 se Iser výslovně odvolávána Pouletův text „Fenomenologiečtení“, který byl publikován v New LiteraryHistory v roce 1969: Georges Poulet v němtvrdí, že „knihy nabývají své plné existenceaž u čtenáře. Je <strong>si</strong>ce pravda, že se skládajíz myšlenek, jež vymyslel někdo jiný, aletepr<strong>ve</strong> při jejich čtení se čtenář stává subjektem,jenž je myslí“.Přeložený text s náz<strong>ve</strong>m „Romantismus“je šestou kapitolou knihy Metamorfózykruhu. Celá kniha je vystavěna jakohistorický popis vývoje a proměny motivukruhu v literatuře od počátků středověkupo dvacáté století – proměny zpracovánítohoto motivu tak představují určité východiskopro uchopení literárního vývoje,zejména v jeho filozofických a pozdějii psychologických či obecně estetickýchsouvislostech. Zatímco v úvodních kapitoláchsleduje Poulet zobrazení kruhu(a příbuzných motivů, především bodu,tedy středu, a také koule jako prostorovérealizace kruhu) jako obecného topoi, jakosdíleného a všem srozumitelného obrazuboha a světa, na němž je pozoruhodné předevšímdialektické napětí mezi středema obvodem nebo problematika hledánímísta člověka v takto pojatém světě(kromě „Úvodu“, jde o kapitoly jako „Renesance“,„Doba Barokní“ či „Pascal“),v druhých dvou třetinách knihy (kapitoly7–18) ukazuje Poulet individuální zpracovánítohoto motivu v dílech moderníchautorů (kromě jiných např. Blazac, Vigny,Nerval, Poe, Flaubert, Baudelaire, Mallarmé,Claudel, Rilke či Eliot), kde nám jedinečnépojetí obecného motivu umožňujepodle Pouleta studovat specifičnosti individuálníhouměleckého vědomí a stylu.V těchto monografických kapitolách seprojevuje přesun důrazu od obecných filozofickýchpodmínek tvorby k problematiceindividuální psychologie. Kapitola o romantismupředstavuje v tomto schématuurčitou zprostředkující fázi. Na motivu oddělovánístředu od obvodu kruhu manifestujePoulet základní podmínku vzniku tak-[ 51 ]


[studie – komentář]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinézvané moderní literatury, to jest zrodsamostatného sebevědomého a emancipovanéhoindividua. Romantik je bytost,která sebe samotného odkrývá jako středdění v důsledku uvědomění <strong>si</strong> neidentitys okolním světem. Z geometrické figurykruhu jako metafory uspořádání světaa zdůraznění středu jako místa existencezakládajícího principu, tj. boha, se postupněstává dynamický obraz víru, závratnéhorozplynutí světa <strong>ve</strong> vnitřní hloubceumělcova vědomí. Tím je už také naznačenacesta k následujícím monografickýminterpretacím Nervala, Poea, Mallarméa čiRilka.[ 52 ]


RomantismusGeorges Poulet(Albertu Béguinovi)IKdyž na úplném konci osmnáctého století Tieck vyjadřoval bolest citlivé duše, napsal:„Na mé bolesti mne nejvíce deprimovalo to, že příroda a všechny okolní předměty sestávaly tak chladné a necitlivé. Centrum všech pocitů se nacházelo <strong>ve</strong> mně a čím víc jsemse od sebe vzdaloval, tím víc se i od sebe vzájemně vzdalovaly pocity, které v mém srdcipřebývaly přitisknuté k sobě navzájem.“1Na první pohled se zdá, že <strong>si</strong>tuace, s níž se tu setkáváme, se příliš neliší od mnoha jiných,popisovaných spisovateli osmnáctého století. Jako u Montesquieua či Popea, jakou Diderota či Rousseaua, centrum, o němž hovoří Tieck, je čistě senzitivní. Znovu je tu lidskáduše chápána jako ohnisko dojmů, které vyzařují <strong>ve</strong>n. Jediný <strong>ve</strong>smír, který citlivá duševnímá, je <strong>ve</strong>smír sám složený z citlivých duší. Všechen cit se snaží rozprostřít a předávatse. Jak by bylo možné cítit, aniž bychom záro<strong>ve</strong>ň přiznali potřebu přenosu z jiných emocí,původně spočívajících v centru, mezi všechny okrajové senzibility?Ale okamžitě se objevují rozdíly. Především, v textu je popisováno nikoli zdárné pohnutísympatie, nýbrž jeho nezdar. Řeklo by se, že vlákna, která spojují ohnisko vysílánís vnějším světem, byla přestřižena, a přestřižena dokonce v blízkém okolí místa vysílače.Svět je zde, všude okolo, ale nic sem nedospěje, nic se odtud nešíří. Jsem tu já; a na druhéstraně, oddělený, uzavřený, ode mne krutě vzdálený v důsledku absence komunikaces ním, je tu vnější svět. Místo aby byly spojeny, jsou střed a kruh odděleny a posta<strong>ve</strong>nyproti sobě. V dějinách citů není tato <strong>si</strong>tuace nepochybně nová. Neviděli jsme snad, jakRousseau odkrýval kontrast mezi horoucím a rozpínavým životem centra a zlomyslnostíokolního světa, charakterizovaného neprůhledností a antipatiemi? Nicméně <strong>si</strong>tuace, o nížzde mluvíme, není zcela stejná. Je současně více i méně vážná. Je méně vážná, protože bolestTieckova hrdiny nezpůsobuje nepřátelství světa, nýbrž jen jeho lhostejnost. A je vícevážná, protože tato prostá lhostejnost vnějšího světa postačuje k tomu, aby paralyzovalakaždý popud ke sdílnosti. Komunikace zevnitř <strong>ve</strong>n tedy není neměnným pravidlem. Kruhnení spontánně a nevyhnutelně sdružený se středem. Jejich přirozená afinita je nečiní neoddělitelnými.Zdá se, že poprvé se tu zřetelně objevuje vědomí netotožnosti, která rozlišujecentrální já od obvodového ne-já.Avšak od chvíle, kdy se <strong>ve</strong> vědomí prosazuje konstatování této netotožnosti, otevírá sezde dvojí záhada. Obvod již není podoben středu: jaký tedy je? Je to chlad přírody, její odmítnutíúčastnit se našich vlastních emocí, jí přisuzovaná povaha neproniknutelnéhloubky. Vylévání srdce se již nezdá být tím nejsnadnějším pohnutím, tím, čím člověk vystupujeze sebe do prostředí, které se od něj nijak neliší. Naopak, střed se nyní musí, nikolibez obtíží, pustit do hledání kruhu. Hranice, která se vzdaluje, bariéry, jež se zvyšují,temnota, která houstne, ne-já se brání tím, že uniká před nápory já. Chrání svou vlastnípřirozenost, odmítá nechat se smíchat s duchem, který se tu šíří. Být v centru věcí tedyslouží již jen k měření, nakolik je centrum rozptýleno mezi věci. Romantický hrdina (jehožmyšlení se tu v mnohém podobá myšlení idealistického filozofa), vyrážející za hranice[ 53 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinésenzualistického monismu, tak získává zkušenost fundamentální duality ducha-centraa reality-periferie. V každém případě musí dát sbohem tak svůdné koncepci světa podobajícíhose citlivé tkáni, v níž se vibrace šíří bez překážek. Skutečnost taková není. Je jiná.Jiná než já, jiná než centrum. Její jinakost ji odpoutává a odděluje. Centrum, donucené zůstatcentrem, <strong>si</strong> uvědomuje svou izolovanost.Ale uvědomit <strong>si</strong> svou izolovanost znamená ocitnout se před novou záhadou. Jestliže sevnější příroda stává v našich očích enigmatickou v té míře, v jaké se nám stává cizí, pak <strong>si</strong>naopak v té samé míře my tím živěji uvědomujeme sami sebe, takže se pro nás stává záhadounaše já. Jak jej můžeme poznat, když jej již nemůžeme vztáhnout k ničemu známému?Čím více o něm přemýšlíme, tím méně mu rozumíme. Nikdy jej neuchopíme jinak nežv jeho základní diferenci. Nepřizpůsobuje se. Ničemu se nepodobá. Jako existuje záhadasvětla, tak také existuje záhada centra. Jestliže ho zkoumáme příliš, skryje se. I samo uhýbápohledu. Je ale takříkajíc na místě. Není třeba jej kvůli zkoumání pronásledovat mimoněj, někam daleko. Oproti vzdálené hloubce světa na okraji se staví jiná hloubka, intimníhloubka centra. Introspekce není expanze. Je to spíš soustředění. Soustředění myšlení,které již nespěchá rozlít se do prostoru, ale které spočívá tam, kde se zrodilo, v meditativnínehybnosti. Není snad lepší definice, pokud ne romantismu, pak tedy přinejmenšímjedné z jeho stránek, řekneme-li, že je uvědoměním <strong>si</strong> fundamentálně subjektivního charakteruducha. Romantické je to bytí, které se otvírá centru. Nezáleží na tom, že svět objektůzůstává mimo dosah, ví, že v samotném jeho základě existuje něco, co je nepřizpůsobitelnéobjektu, a to je já-subjekt, ta nejautentičtější část jeho já, nebo ta, kterou nejochotnějiuznává za svou. Zba<strong>ve</strong>n okraje, romantik se bude dlouho seznamovat se svým já,s centrem. Je pravda, že již dávno před romantismem bylo uvědomění <strong>si</strong> vlastního já v historiiducha dvakrát či třikrát dosaženo s výjimečnou intenzitou či kvalitou. Avšak pro Descarta,stejně jako pro většinu jeho žáků, měl akt uvědomění sám o sobě menší hodnotunež jako obecný princip porozumění. Poznat sám sebe bylo jen předběžným krokem; zásadnímcílem bylo poznání světa. Sotva získalo já jistotu o sobě samém (a o Bohu) v Cogito,<strong>ve</strong> spěchu z těchto oblastí introspekce uniklo, aby rozšířilo do světa výkon své moci,která je sama o sobě pochopitelně subjektivní, avšak významná je pouze <strong>ve</strong> své aplikacina svět objektů. Podobně i senzualisté <strong>si</strong> kladli za cíl nikoli izolovat pocit sebe sama, pocitjako takový, ale smí<strong>si</strong>t jej naopak s pocity přicházejícími z vnějšího světa. Jakkoli jsou tedykarteziánská a senzualistická pozice rozdílné, pro obě je charakteristická stejná touhaneuvažovat nikdy o subjektu jako takovém, o subjektu bez objektu, o centru bez periferie.Dokonce ani Rousseau v těch nanejvýš extatických momentech či <strong>ve</strong> chvílích, kdy byl světunejvíce vzdálen, nikdy nepomyslel na to přetnout pouto, které jej svazovalo s vědomímo okolním světě. V extázi na ostrově Svatého Petra, stejně jako v okamžicích kontemplacev posledních letech života, i když byl natolik osvobozen od svého okolí, jak se mu zachtělo,a jakkoli očištěný, až se u něj dostavoval pocit čirého bytí, přesto přese všechno Rousseautento pocit stále svazoval s jednou či druhou hmatatelnou událostí, kapáním vody, pohledemna květinu, zábleskem vzpomínky. Nikdy není subjekt čistě subjektem, nikdy se neosvobozujeod určitého spojení s objektivním světem. V jistém smyslu bychom mohli tvrdit,že Rousseau vlastně vůbec nenabízel žádný popis osvobozeného vědomí, ale naopak před<strong>ve</strong>dl,že vědomí je zapleteno do množství dvojznačných vztahů.A právě tento typ vztahů se o něco později snažil zavrhnout Maine de Biran. Snažil se jezavrhnout tak, že nalezne bod v bytí, který bude neoddiskutovatelně mimo dosah všechvlivů, sugescí, proměn a jiných kompromisů, jež plodí svět objektů. Čirým, centrálníma pevným subjektem bude bod, v němž bytí podstupuje afektivní a organické fluktuace:„Jsem šťastný o samotě“, píše, „protože cítím, že se vzdaluji od toho centrálního bodumého bytí, který vládne, a stávám se všudypřítomným.“2 Ať tu jde o jakoukoli všudypřítomnost,viděli jsme, že je držena v distanci vládnoucí subjektivitou. Dobrovolná samota,nekonečně hlubší než obvyklá izolace, hloubí dvojitý příkop mezi já a světem. Je tu předevšímprvní úkrok duše, její oddělení od všeho, co ji přímo spojuje se světem; později přicházídruhý úkrok, oddělení od té části sebe samé, která se cítí být pod vli<strong>ve</strong>m objektů.Duše se redukuje na to, co je nejvíce v centru; existuje již nyní jen <strong>ve</strong> vědomí své jedinévnitřní aktivity. Nelze ani říci, že se klade sama před sebe jako objekt. Pociťuje se samav sobě pouze jako činnost čiré subjektivity, která je svým vlastním bytím.Ačkoli subjektivní vědomí dospívá u Birana k výjimečnému stupni očištění a soustředění,děje se tak, přinejmenším v počátcích, na úkor pocitu vnitřní hloubky. Po dlouhou dobuměl Biran tendenci omezit uvědomění <strong>si</strong> sebe sama na intenzivní, ale limitovaný pocit[ 54 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinévolního aktu, jímž se toto vědomí konstituuje a udržuje v existenci. Až později, <strong>ve</strong> volnímaktu subjektu, u samého kořene já, Biran rozliší příležitostnou inter<strong>ve</strong>nci mocnějšía hlubší vůle, než je vůle osoby. Právě tím se pustil po cestě mystiky (již století opomíjené,avšak dří<strong>ve</strong> hojně frek<strong>ve</strong>ntované), která se noří do hlubin centra a <strong>ve</strong>de k Bohu, jenž zdeskrytě pracuje a přebývá; nikoli Bůh vnější, objektivní, podílející se na dobrém fungovánísvé vnější Prozřetelnosti, ale Bůh více uvnitř nás než my sami v sobě a více v centru, nežbychom my sami dokázali být.Ostatně romantici <strong>ve</strong> Francii, v Německu i v Anglii téměř současně objevovali či znovunalézali v podstatě náboženský charakter lidské středovosti: „Já jsem sám střed, sám pramenposvátný,“3 zpívá Astralis v Novalisově románu. Člověk je zdroj, a tento zdroj je svatý.V hloubce jeho středovosti se nepopsatelným způsobem směšuje záhada jeho vlastníhobytí a záhada Boha, který se k němu chce připojit. Uchýlit se do centra tedy neznamenávzdát se plné existence, odsoudit se k oslabenému životu, nýbrž znamená to navrátit se,tak jak to činili Maurice Scè<strong>ve</strong> a renesanční platoničtí básníci, k původním <strong>si</strong>lám, čerpatz pramene. A díky jevu, jehož příčina je příliš evidentní, než aby stálo za námahu se o ní šířit,stává se ústup bytí do sebe sama, daleko od vnější přírody, samým principem novéhonávratu k přírodě a následkem toho nového rozvinutí bytí do centra, kde znovu ožije.Nic není v romantické literatuře a v romantickém myšlení důležitější než toto nezprostředkovanépoznání zdroje, princip nové expanze života. Nacházíme jej zvláště <strong>ve</strong> forměmyšlení, která v této době začíná mít <strong>ve</strong>lký vliv, v okultismu. Saint-Martin například píše:„Obdivuji, jak tento uni<strong>ve</strong>rzální zdroj oživuje všechny bytosti a rozdává každé z nich nevyčerpatelnýoheň, jenž uvádí vše do pohybu. Každé individuum tvoří centrum, v němž seodráží všechny body jeho individuální sféry.“4Mezi božským zdrojem a individuálními zdroji tedy existuje identita původu a takéidentita vývoje. Lidská bytost, stejně jako bytost božská, se vyvíjí podle obecného principu,„vysílá naráz ze sebe nespočetné a nevyčerpatelné množství paprsků“.5 Každá hodinaexistence, každé místo, jakkoli nepatrné, obsazené i tou nejmenší formou přítomnosti,se stává centrem vyzařující energie, která, jak říká Saint-Martin, „roste naráz a všemisměry; zaujímá a vyplňuje všechny části obvodu“.6 Mnoho příkladů této „exploze centra“7nacházíme v poezii Williama Blakea:Poznáváš, že květy šíří své přesné vůněA nikdo neví jak z tak malého centra vyvěrá tolik sladkostí,Zapomínaje, že v tomto centru otevírá své brány věčnost.8Podí<strong>ve</strong>j, svět v jednom zrnku pískuA zde v polním květu nebe,Udržet v prázdnotě ruky nekonečnoA věčnost v hodině života.9Tak jako u renesančních básníků, a především jako u Boehma, každý bod stvoření, každýjedinečný okamžik trvání odhaluje zde schopnost opravdu nekonečné expanze. Nejvícezarážející tu však je to, že básníkova imaginace je nadána stejnou mocí. Zrnko písku, kterése stává světem, růže, která vyplňuje prostor svou vůní – lidský duch zde vlastní tutéžmoc rozpínání, kterou Bůh vložil do věcí při stvoření. Jde tu o rozvinutí ducha tak jakoo rozevření věcí. Každý ze sebe může vytěžit věčnost a nesmírnou vnitřní <strong>ve</strong>likost. Láska jedokonalým příkladem této mimořádné prostorové a časové rozpínavosti, udílené citempsychologické realitě, jež byla dří<strong>ve</strong> bez rozměrů a bez trvání. Můžeme to vidět <strong>ve</strong> slavnépasáži z Constantova Adolpha: „Láska jakým<strong>si</strong> kouzlem nahrazuje dlouholeté vzpomínky.Všechny ostatní vzněty potřebují nějakou minulost, láska však, jako by čarovala, sama vytváříminulost, kterou nás obklopuje. Dává nám, abych tak řekl, vědomí, že už léta žijemes bytostí, která nám ještě nedávno byla téměř cizí. Láska je pouhý zářivý bod, a přece sezdá, že se zmocňuje času.“10Milující bytost tedy vidí, jak se okolo ní rozšiřuje prostor a trvání. Nebo přesněji, pocitdvojího narůstání existence existuje uvnitř jí samé. Láska představuje zvětšování polemyšlení, je to pocit, při němž zakoušíme, že naše bytí překračuje <strong>ve</strong> všech směrech bodčasu a rozlehlosti, <strong>ve</strong> kterém se přítomnost pokouší toto bytí upevnit. Měli bychom sevšak vyvarovat představy, že tu jde znovu o pohyb rozpínání, jemuž se oddává citlivá duše.To by znamenalo zaměňovat romantismus s nyní již překonaným sensualismem. Vyjádření[ 55 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéjá, zplozené romantickou láskou, má <strong>ve</strong> skutečnosti málo společného s prostorem vlnovévibrace, skrze niž, podle senzualistů, předává centrum vnímavého života svůj vzruchvnějšku. Je to čistě psychologický fenomén, hluboce odlišný od rozšíření vnitřního bytí, jakjej popisuje Constant. U něj totiž není důležité šíření citu vně, ale jeho narůstání uvnitř.Zvětšování, o němž se zde hovoří, je tedy čistě vnitřní. Navíc cítíme, že v případě lásky jdeo něco úplně jiného než o vášeň a že to, co se při této příležitosti odkrývá, je činnost energiekoexistující v samotné bytosti a možná s ní i identická. Pro romantika je člověk sámo sobě především plodivou <strong>si</strong>lou. Je to živoucí bod, určený stát se kruhem. Jeho rozpínánítedy není pouze psychologické. Je <strong>ve</strong> vlastním smyslu ontologické. Rozpínat se, to znamenárealizovat své bytí. Znamená to nechat vystoupit z centrálního bodu to, co je v něm,v možnosti, obsaženo. Taková je nová perspektiva, z níž je člověk nyní nahlížen: „V celkovostikaždého člověka,“ píše Jean Paul, „vyniká a třpytí se zásadní bod, ohnisko,punctum saliens, okolo něhož se postupně začínají rýsovat další části.“11Zde se nesrovnatelným způsobem zjevuje hloubka německé intuice. Ona, a jedině ona(necháme-li stranou určité myšlenky Coleridge, Nervala a Guérina), je schopna přenést sedo centrálního a iniciačního bodu člověka, pojímat jej jako zárodek, u něhož se podněcujea zvažuje míra postupného rozvoje. Pro německé myšlení nabývá každá reflexe o bytítéměř nevyhnutelně výrazu vztahujícího se ke genezi. Od Boehma po Schellinga se okultistickái filozofická tradice snaží pochopit (a také jistým způsobem v duchu doprovázet)nejen genezi stvoření, ale též genezi stvořitele, genezi Boha. V důsledku toho se celkovéschéma života jeví jako rozvíjení Boha, původně zavinutého, takže kosmos a sám prostorkosmu jsou ilustrací božského rozpínání, po němž následuje opět nové smrštění, a takdále donekonečna. „Všechen kosmos, rozvinutý v prostoru,“ píše Schelling, „je pouze expanzíbožského srdce, jehož nepřetržitá pulsace, způsobovaná neviditelnými <strong>si</strong>lami, <strong>ve</strong>deke střídání rozpínání a smršťování.“12 A totéž bude tvrdit Lamennais: „Nepřetržité sestupováníBoha, z něhož vychází stvoření, šíří se z něj jako ohromný oceán a nové bytosti – přisvém vznikání – přitom navazují na jiné bez ustání a bez konce, jako se vlny rodí z vlnv neustálém pohybu, který je plodí a žene kupředu, a rozšiřuje vždy jejich okruh pohybusměrem k břehům, které věčně unikají.“13Člověk tedy pouze opakuje proces božského a kosmického zrození. Sám v sobě, <strong>ve</strong><strong>ve</strong>rzi, získané od sebe samého, která je jeho původním sta<strong>ve</strong>m, obsahuje zárodek Bohaa světa. Znovu nalézt člověka v tomto počátečním bodě znamená znovu najít <strong>ve</strong> zhuštěnéformě božskou nezměrnost a kosmickou totalitu. Jak řekl Paracelsus, vše vycházíz člověka a vše v člověka ústí. Člověk je, řečeno Herderovými slovy, „středobod kruhu,v němž se zdají sbíhat všechny paprsky“.14Ovšem stejně jako okrajová totalita nechává své paprsky sbíhat se v člověku, člověknechává své paprsky rozptylovat se v této totalitě. Od tohoto vyzařování je třeba pokračovatkrok za krokem k tvůrčímu pohybu. Konečné rozpětí člověka lze měřit jen tak, že vylíčímepostupnou metamorfózu, kterou prošel od stavu bodu do stavu kruhu či koule.Člověk je pochopitelný pouze tehdy, když jej uchopíme v průběhu jeho historie. Průběh,který je zvětšováním. Ten, kdo se vyvíjí v trvání, vyvíjí se také v prostoru. Nastávat, to znamenámít místo a zaujímat čím dál více míst. Znamená to exteriorizovat do šíře to, co zpočátkubylo bez šíře. Historik, který myšlením oživil genetický vývoj člověka, vidí, jak se <strong>ve</strong>světovém měřítku rozvíjejí lidská díla, která zaujímají čím dál tím víc místa. Dějiny lidstvanejsou lineární. Jsou dějinami bodu, který se stává koulí.Jsou to ale také dějiny koule, která nesmí nikdy zapomenout, že úplně celá vzešlaz bodu. Tento bod tedy určil vše ostatní. Kdo však určil tento bod? Podle Herdera se v původnímbodě spolu shodují centrum živočišného života a centrum života duchovního. Primitivníčlověk je punctum saliens, jejž oživuje scintilla mentis. Bylo by tedy lákavé představovat<strong>si</strong> tento bod jako zcela podrobený dvojímu předurčení podle dvou principůkauzality, které se tu setkávají: boží vůle a biologický determinismus. Rozvinutí kruhu jižbylo vloženo do středu. Herderův současník, filozof Fichte záslužně poukázal (v naprostémprotikladu k Herderovi) na bod jako sám obraz lidské svobody. Bod nemá směr. Obsahujev sobě všechny možné směry. Je nekonečnou možností jednání. Mýlili bychom se však,kdybychom jej brali naopak jako čistě virtuální entitu, jako svobodu pouze potenciální.Bod je soustředění. Uprostřed nepřesného rozvět<strong>ve</strong>ní prostoru je vůlí k rozhodnutí a řídícíautonomií. Bod chce a chce sám sebe: „Všechna vnitřní energie,“ píše Fichte, „se objevujebezprostředně <strong>ve</strong> vědomí jako soustředění, porozumění a soustředění ducha, jindy rozptýleného,do jediného bodu, a jako setrvání v sobě samém v jednotě tohoto bodu, který se[ 56 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéstaví do protikladu k trvalé a přirozené tendenci odmítnout toto soustředění a znovu serozptýlit mimo sebe… Zkrátka, základním obrazem autonomie ducha <strong>ve</strong> vědomí je obrazgeometrického bodu, který se věčně formuje a živě se udržuje.“15 A na jiném místě: „Svobodase formálně chápe pouze jako koncentrace pomíjivé plurality možného světla docentrálního bodu, a jako rozptýlení tohoto světla z tohoto centrálního bodu v mnohosti,která je tak pouze udržována a osvětlována.“16Svobodný člověk je tedy autonomním ohniskem světla a síly, vůle, která se promítá vněze své původní koncentrace. Já se formuje v počáteční bodovosti, aby následně vyzařovalov kruhu ne-já. Tak se objevuje první řešení problému, vyslo<strong>ve</strong>ného na počátku této kapitoly.Jestliže se skutečně svět a já odlišují a staví proti sobě, jestliže uvědomění <strong>si</strong> sebesama jako centra znamená záro<strong>ve</strong>ň uvědomění <strong>si</strong> netotožnosti tohoto centra-subjektus uni<strong>ve</strong>rzem- objektem, co potom dělat? Fichte odpovídá: je třeba svobodně u<strong>si</strong>lovat o připodobněnítohoto ne-já k já. U<strong>si</strong>lovat, to znamená jednat, a jednat znamená rozptylovat jáv ne-já.K identifikační expanzi já do světa vyzývá Fichte svobodného člověka. V roce 1794, vícenež tři sta let po Pikovi della Mirandola, pronáší Fichte řeč o důstojnosti člověka, napodobující<strong>ve</strong>lkého Florenťana. Připomíná se tu téma Pikovy řeči. Člověk je středem světa, protožez tohoto hlediska může lépe pozorovat svět, rozeznávat jeho přednosti a sám se podlenich utvářet. To byla myšlenka renesančního člověka. Znovu nalézt či vytvořit v sobě, toznamená <strong>ve</strong> středu, to, co vnímá mimo sebe, tedy na obvodu. Poslechněme <strong>si</strong> nyní Fichta:„Filozofie nás učí, že máme vše hledat v já. Skrze já přichází nejpr<strong>ve</strong> řád a harmonie k mrtvéa neforemné hmotě. Jedině díky člověku se pravidla šíří okolo něj až k hranicím jehovlivu… Díky němu se nebeská tělesa sdružují a vytvářejí jeden organizovaný celek, díkyněmu obíhají nebeská tělesa po svých harmonických drahách. Díky já se utváří ohromnáhierarchie, která sahá od stélky mechu až po serafa; v něm se nachází celý systémduchovního světa a člověk se plným prá<strong>ve</strong>m spoléhá na to, že zákon, který sobě a ostatnímukládá, vládne v tomto světě; prá<strong>ve</strong>m počítá s tím, že od této chvíle bude tento zákonvšeobecně dodržován. V já spočívá jistá záruka možnosti šířit se mimo sebe v souladus nekonečným řádem a harmonií, do míst, kde ani jedno z toho dosud neexistovalo; tímtozpůsobem vzrůstá lidská kultura současně s kulturou uni<strong>ve</strong>rza. V každém okamžiku svéexistence získává člověk nějaký nový pr<strong>ve</strong>k do svého okruhu, až dokud do něj neintegrujevše; dokud <strong>ve</strong>škerá hmota neponese otisk jeho činnosti a všichni duchové neutvoří <strong>ve</strong>svém duchu jeden a společný duch.“17Jak vidíme, mezi Fichtem a Pikem existují rozdíly. Navzdory shodě v probíraných tématechby rozdíly nemohly být větší. Jistě, pro jednoho i druhého je člověk svobodná bytost.Ale svobodný člověk Pikův užívá své svobody k tomu, aby se přetvářel v obraz makrokosmickéskutečnosti, zatímco Fichtův svobodný člověk užívá sám sebe, aby podle svého obrazusvěta přetvořil makrokosmos. U Pika spočívá lidská důstojnost v přizpůsobení se světu,u Fichta v prosazení se <strong>ve</strong> světě. Jeden vnáší do centra bohatství periferie, druhý tvarujeperiferii podle své vůle.Namísto opozice mezi já a ne-já tu máme prosazení se (impozici) já vůči ne-já. Takovéje Fichtovo řešení. Je to řešení zcela <strong>ve</strong> prospěch člověka a na úkor přírody. Vztahy kruhuke středu jsou určovány jedině vůlí centra. Periferní příroda se musí morálně i legálněpodřídit říši lidského středu.Existují však i jiná možná řešení. Možná, domnívá se Schelling, že opozice mezi středema kruhem není nepřekonatelná? Nemají <strong>ve</strong> svých základech stejnou povahu? Neobsahujejiž lidské vědomí, v možnosti, úplnost objektivního světa? A neexistuje to vše jenvirtuálně v myšlení? Zkrátka, „střed je celý kruh, ale vnímaný pouze <strong>ve</strong> své idealitě či <strong>ve</strong>své afirmaci; také okraj je celý kruh, ale vnímaný pouze <strong>ve</strong> své realitě“.18 Příroda o sobě jeobjektem bez subjektu, obvodem bez středu; já, oddělené od přírody, je středem bez obvodu.Vždyť pro dosažení syntézy kruhu stačí uznat identitu středu a identitu obvodu.Dokazují nám to matematici v definici kruhu tak malého, že obvod v něm splývá se středem.Schellingovská filozofie identity je tedy filozofií identifikace protikladů. Německé romantickémyšlení přejímá slavné teze Mikuláše Kusánského. Připojuje však k němu zcelanový humanistický dynamismus. Situuje Ne-já neboli přírodu na okraj a Já do centra, a přisuzujetak kruhu hodnotu nejen lidskou, ale mnohem zřetelněji subjektivní; neboť jestližeJá je centrem, potom toto Já, tedy lidské vědomí, v zásadě vládne kruhu. Nejde tu jižo kruh kosmický, kde by země se svými stvořeními byla <strong>si</strong>tuována uprostřed, a empyreum[ 57 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéna obvodu; ještě méně tu jde o kruh teologický, kde by byl v centru Bůh a na obvodu to, coje Bohu nejvzdálenější, tedy hmota. Jde o kruh čistě epistemologický a homocentrický,kde na obvodu je umístěna příroda, protože je objektem myšlení, které, jelikož je v podstatěcentrem aktivity a zkoumání, má za cíl poznávat samo sebe postupně v každé z charakteristickýchvlastností kruhu. Celá filozofie se tedy stává studiem podobností, kteréexistují mezi středem a kruhem, a později závislosti jednoho na druhém: „Podobně jakocentrum existuje pouze <strong>ve</strong> vztahu k periferii a periferie <strong>ve</strong> vztahu k centru,“ píše FridrichSchlegel, „tak i Já a Ne-já existují pouze skrze svou vzájemnou reciprocitu.“19Centrum jakožto zrcadlo obvodu mu odkrývá jeho vlastní dokonalost, stejně jako obvodv odrazu navrací středu jeho nekonečně zvětšený obraz. Jak se střed zhlíží v kruhu,odkrývá svou vlastní hloubku a v důsledku toho možnost transformovat ji do šíře. Právěv tomto smyslu je nepochybně třeba rozumět Novalisovu výroku: „Je v našem nitru jaké<strong>si</strong>tajuplné tíhnutí na všechny strany, šířící se z nekonečně hlubokého středu.“20Někdy, jako u Hegela, se tato nová koncepce kruhu omezuje na teorii poznání. Střed jevědomí, které se obklopuje kruhem svých idejí. Ale protože pro Hegela vědomí koincidujes ideou, a protože idea sama tím, že se překonává, transformuje se na jinou, širší ideu,hegelovské myšlení se může chápat, a mimo jiné je tak svým autorem často také popisováno,<strong>ve</strong> formě kruhů, které jsou zapuštěny jeden do druhého: „Ti, jejichž nekonečnostíje Já,“ píše Hegel, „jsou sami nekoneční, jsou sebereflexemi sebe samých, nikoli prostýmikruhy, ale kruhy, jež mají svůj princip v jiných kruzích, a jsou kruhy těchto kruhů.“21V této koncepci kruhu zůstává obvod čirým objektem poznání. Důležitý tu tedy neníobvod jako takový, ale spíš pohyb, jímž k němu myšlení směřuje a promítá do něj světlo,vyzařující z jeho vlastního ohniska. Existuje tu tedy jistá centralita, která v určitém smysluvyzařuje myšlení. Všechen romantismus, nikoli jen německý, ale obecně evropský, <strong>si</strong> touvědomuje a zmiňuje se o tom: „Lidský génius,“ píše Chateaubriand, „se v žádném případěnetočí v kruhu, z něhož nelze vystoupit. Naopak […] prošlapává <strong>si</strong> cestu soustřednýmikruhy, které se postupně rozšiřují a jejichž obvod se neustále rozrůstá do nekonečnéhoprostoru.“22 Stejně tak i Lamartinova poezie se výslovně prezentuje jako neohraničená expanzemyšlení a promluvy v prostoru. „Člověk,“ říká, „je pouhý bod“, ale tento bodje pánem Nekonečna díky myšleníA oddaluje bez ustání hranice svého bytí,Šíří se do celého prostoru a žije <strong>ve</strong> všech časech.23Člověk je tedy současně střed i kruh: střed kvůli aktivnímu principu svého myšlení,kruh kvůli nekonečnému obsahu tohoto myšlení. Přesně to říká Shelley na několika stránkáchsvých teoretických textů: „Každý je záro<strong>ve</strong>ň středem i obvodem, bodem, k němužsměřují všechny věci, a čarou, v níž jsou všechny věci zahrnuty.“24 A na jiném místě je formulaceještě sevřenější a brilantnější: „Poezie je záro<strong>ve</strong>ň středem i obvodem vědění.“25Ani Keats neříká nic jiného: „Je to jedna z mých dávných maxim, která říká, že každý bodmyšlení je centrem intelektuálního světa.“26 A konečně nikdo jiný než Wordsworth nemělživější ponětí o tom, jakou výhodu znamená upevnit myšlení jednou provždy v centrálnípozici, z níž se svět otevírá, v hloubce stejně jako na povrchu, jako koule, která obsáhlapravdu:Pojď sem, najít tu útočištěKde budeš moci spočinout v nebeském klidu –Z jehož klidného středu, skrze výšku nebo hloubku,Budeš moci proniknout, kamkoli tě pravda po<strong>ve</strong>de.27IIZe všech anglických básníků byl tím, na koho téma kruhu zapůsobilo s největší fascinací,<strong>ve</strong>dle Thomase Traherna nesporně Coleridge. Důkladná znalost německého idealismu,praxe novoplatónských filozofů od Plótína po Cambridgeskou školu, a dokonce paradoxněi první ovlivnění Hartleyovým asocianismem, vše se kombinuje, aby to dodalo jehopojetí kruhu výjimečnou komplexnost a zvláštní zabar<strong>ve</strong>ní. Nebude tedy na škodu rozvinoutzde o něm důkladnější exkurz.Vezměme <strong>si</strong> slavnou báseň „Kublaj Chán“. Souvisí nepochybně s tématem kruhu,třebaže <strong>ve</strong> skutečnosti jen nepřímo. Připomeňme skleněnou klenbu, zákruty podzemní[ 58 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéřeky, trojitý kruh, popisovaný démonem; ale uvažujme především o faktu, že podle Coleridgovyvýpovědi byla báseň započata s představou určité formální jednoty: „Při probuzení,“říká Coleridge, „měl autor dojem, že <strong>si</strong> jasně pamatuje celek.“28Přesto, tak jak jej známe, není „Kublaj Chán“ celkem, je pouhým fragmentem celku.Okolnosti této fragmentace jsou dobře známé. V úvodní poznámce, kterou Coleridge zařadilpřed svou báseň, nás informuje, že <strong>ve</strong> snu složil dvě nebo tři stovky <strong>ve</strong>ršů, tedy celoubáseň, padesát <strong>si</strong> jich zapsal na papír, když v tom byl vyrušen a shledal, že v důsledku tohojiž není schopen vzpomenout <strong>si</strong> na zbytek. Není podstatné, zda jsou tyto okolnosti pravdivéči fiktivní. Důležité je konstatování, že báseň je nám výslovně předkládána, jako bypůvodně měla jednotu, kterou později ztratila. V jistém smyslu je tato úvodní poznámka,kterou Coleridge ke svému fragmentu připojil, post scriptum, které má za úkol nám vysvětlit,proč se nám dostalo pouze fragmentu namísto celku.Právě nad tímto bodem stojí za to se zamyslet. Coleridgova báseň je přerušenou a nesouvisloujednotou. Je to celek, z něhož následně zůstal jen fragment. Křišťálová klenba,která obsahovala zahrady, propasti, posvátné řeky a která okolo nich rýsovala souvisléhranice, tato klenba existovala, ale již neexistuje. Roztříštila se na kusy. A aby námumožnil lépe pochopit její zánik, používá básník následující srovnání: „Všechno ostatní serozplynulo jako obrazy na vodní hladině, do níž hodili kámen.“29 Kublaj Chán, ten, kterýexistoval v Coleridgových myšlenkách, tedy spočíval <strong>ve</strong> vizi, jejíž jednota se rozpustilav určitém duchovním víření a rozdrobení, podobném tomu, jaké pozorujeme <strong>ve</strong> vodě, rozčeřenépádem nějakého předmětu.Coleridge se však nespokojuje s tím, že nám poskytl tento obraz, a odkazuje nás najiný svůj text, kde je popisován tentýž jev. V předmluvě ke „Kublaj Chánovi“ cituje pasáž,odpovídající jedné jeho básni, nazvané „Malba“. Máme tu tedy dvě básně, spojené k soběsamotným Coleridgem, a je třeba je porovnat. Neboť co je tématem básně „Malba“? Vidímetu milence, který proto, aby osvobodil svou mysl od vášně, která mu způsobujeutrpení, podnikne dlouhou vycházku na <strong>ve</strong>nkov. Nejpr<strong>ve</strong> přichází k potoku v „tichém stínu,tak bezpečném a chráněném před kroky člověka, jako by to byl neviditelný svět“.30Avšak náhle se v tomto osamělém útočišti, které je místem svobodného snění, zjeví napovrchu vody obraz ženského tvaru. Je to nymfa těchto míst. Má tvář oné vášnivě milované.Okamžik, kdy tento obraz utkví v proudu, vyvolá v tom, jenž jej s obdi<strong>ve</strong>m pozoruje,touhy po rozkoších. Žár této oži<strong>ve</strong>né vášně později vyvolá v nádherné krajině pohybpodobný tomu, jejž by rozpoutal na hladině vody větřík, který by do ní shodil květy. Milovanýobraz brzy zmizí <strong>ve</strong> změti vírů:A náhle jako někdo, kdo <strong>si</strong> hraje s časem,Rozpustí květy na povrchu vlny! Pak všechno kouzloJe zlomeno – ten krásný snový světSe rozplývá a tříští v tisíc kroužků,Jež navzájem se ruší.31Tyto <strong>ve</strong>rše jsou citovány v úvodní poznámce ke „Kublaj Chánovi“. Z jedné i z druhéstrany rozrušují destrukční pohyb, v němž fragmentace nahrazuje sjednocení, mnohostjednotu. V protikladu k tomu, co jsme viděli všude jinde, zde je kruh symbolem nikoli koherentníhocelku, nýbrž rozptýlené plurality.Jestliže totiž u Coleridge existuje nějaký rys, který se manifestuje dří<strong>ve</strong> a častěji nežkterýkoli jiný, je to jistě rozptýlení. Jedině myšlenka, která svobodně komunikuje s celým<strong>ve</strong>smírem, je podle něj schopná dospět k imanentnímu božskému duchu tohoto <strong>ve</strong>smíru.Je tedy třeba, aby se tato myšlenka osvobodila od své úzké fixace, skrze niž vstupuje dovztahu s okolním kosmem. Tento úkol, jak věří Coleridge, není nemožný, protože:…posvátná sympatie… činíZ celku své Já! Já, jemuž nic není cizí!Já, daleko rozptýlené, jež jako křídla fantazie může cestovat!Já, jež se stále šíří!32Coleridgeovské myšlení se tedy snaží šířit do všech stran v emotivním pohybu, kterýtím, že umožňuje myšlení podílet se na životě uni<strong>ve</strong>rza, dává mu tak současně možnostzmocňovat se ducha <strong>ve</strong>smíru, který jej oživuje. Následující citovaná pasáž je vybrána[ 59 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéz „Náboženských rozjímání“, ale o mnoho let později ji v náčrtcích své Logiky v podstatěreprodukoval: „Osobnost je spíš obvodem, který se soustavně rozšiřuje díky sympatii a pochopení,než výlučným středem egoistického zájmu.“33Tento pohyb lidského myšlení je mimo jiné podobný pohybu přírody, který, jak říká Coleridge,„je lépe reprezentován obrazem žebříku než obrazem řetězu, protože se šíří v soustřednýchkruzích“.34Coleridge <strong>si</strong> ovšem uvědomoval závažná nebezpečí, která implikuje neomezená expanzemyšlení. Myšlení bez hranic je <strong>ve</strong> skutečnosti myšlení bez koherence. Také slovo jeodsouzeno sebe samo stále znovu oplodňovat a pokračovat bez ustání <strong>ve</strong> svém monologu.Všichni současníci popisovali neutuchající proud slov, která vycházela ze rtů přednášejícíhobásníka. Máme však o tom i svědectví od samotného Coleridge, v němž se znovu objevujepřesný obraz kruhu. Když mluví o svých slavných samomluvách, říká: „Chodímz kruhu do kruhu, dokud nenarazím na břeh trpělivosti mého posluchače, nebo dokud můjsoustředný pohyb neobrátí v nicotu jeho chrápání. To je mé obvyklé neštěstí.“35Ale délka a monotónnost nejsou jediná nebezpečí, kterým je vysta<strong>ve</strong>no myšlení, jež seoddává rozptýlení bez hranic. Když postupuje z kruhu do kruhu, od digrese k digre<strong>si</strong>, a přitompodléhá každé nabídce, kterou mu slibují jeho náhodné sympatie, stává se takovémyšlení hříčkou všech nahodilých kombinací vnější kauzality a všech mimovolných paměťovýchasociací. Protože Coleridge v tom byl po mnoho let povolnou obětí, nikdo nepochopillépe než on novost Hartleyova asocianismu: „Celý náš život je vydán napospas buďdespotismu dojmů, přicházejících z vnějšku, nebo despotismu mimovolných a pa<strong>si</strong>vníchvzpomínek.“36 Každý okamžik existence se stává místem setkání s nekonečností obrazů,které vnikají do mysli a které ji, v důsledku svého počtu a svého smíšení, neutralizují:„Jaký roj myšlenek a pocitů, nekonečně malých zlomků a jakých<strong>si</strong> reprezentací všechpředchozích a zárodků všech budoucích myšlenek vyplňuje jediný okamžik!“37 A jestližejsou všechny momenty vyplněny tím samým, jak jinak potom chápat existenci než jakoposloupnost na sebe namačkaných, podobně přeplněných momentů, v jejichž defilé neexistujepauza, takže není možné <strong>si</strong> od nich nikdy oddechnout nebo je reflektovat? Lidskétrvání je tedy pouhým „nejistým třpytem obrazů“.38Je tu však ještě něco. Ten, kdo se nechává unášet rozptýleným myšlením, neoddává sepouze kontinuitě svého proudu, ale také diskontinuitě prvků, z nichž se skládá. Je to <strong>si</strong>ceposloupnost, ale jak říká J. H. Green, jeden z nejinteligentnějších Coleridgových žáků, „posloupnostfragmentárních a nespojitých fází“.39 Proud smíšených myšlenek, který procházímyslí, je současně spojován i přerušován nevyčerpatelným množstvím nesouvislýchforem, které mezi sebou často nemají vůbec žádný vztah. Vnější nesoudržnost korespondujes nesoudržností vnitřní. Coleridge to označuje termínem fantazie, tedy „nahodilé spojovánívěcí, které jsou od sebe nanejvýš vzdálené“.40 Pohyb ducha je bez ustání rozbíjennovými projevy tryskání, víření a vyčnívání nepředvídaných obrazů. Takový je „proměnlivýproud v bezmezném oceánu fantazie, kde souvislé plynutí pa<strong>si</strong>vních asociací je rozbíjenona klikaté shluky dojmů, vynořujících se zevnitř i z<strong>ve</strong>nčí“.41Obraz, který je tu stále <strong>si</strong>lně přítomen, je obraz z básně „Malba“, kde byla souvislostproudícího povrchu potoka přerušena šířením kruhů. Zde máme jiný příklad, vybranýz Anima Poetae: „Větřík, jenž vane skrz usychající listy na stromech, imituje zvuk prouduči toku vody, která se náhle vylila ze břehů. Bublání, modulovaná spojitost tohoto šumění,je vystřídána změtením hluků, které mne dostihly, jednotný samopohyb uvolnil místo nárazůma úderům, způsobovaným neustále opakovanými kontakty s množstvím věcí,oživovaných jejich vlastním zmatkem.“42Chaotická spojitost, přerušovaná nespojitostí detailů, které myšlení izoluje, to je trvalácharakteristika coleridgovského snění. Toto snění ústí v přerušení a rozparcelování, kteréjej zcela neočekávaným způsobem činí podobným, alespoň podle slov samotného Coleridge,vědeckému poznání. Vědecké poznání, rozptýlené v encyklopediích, je, jak říkábásník, „rozděleno na bezpočet fragmentů, rozesetých v mnoha svazcích, jako zrcadlo,rozbité na množství kousků, třpytících se na zemi, které namísto jediného obrazu se tříštído ohromného počtu, ale tyto obrazy nejsou úplné“.43 – „Člověk,“ píše Coleridge na jinémmístě, „je nevyhnutelně <strong>ve</strong>den k tomu […] rozbíjet a rozmělňovat jediný božský a neviditelnýživot přírody na bezpočet idolů smyslu.“44Rozptýlený pohyb myšlení se tedy stává čím dál tím anarchističtější. Místo kruhu, kterýse rozšiřuje, tu nyní máme mnohost kruhů, které se protínají. Je to rozptýlená totalita,která již existuje pouze <strong>ve</strong> svých zlomcích. Nic není v Coleridgeových očích tragičtější než[ 60 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinétoto rozkouskování reality: „Vesmír,“ píše v jednom dopise z mládí, „je jen ohromná kupamaličkostí! Mohu již vnímat pouze dílky a ty dílky jsou tak malé. Můj duch trpí bolestíz toho, že nemůže postihnout a poznat něco většího, něco jediného a nedělitelného.“45Veškeré ú<strong>si</strong>lí Coleridgova myšlení tedy bylo nasměrováno k znovuusta<strong>ve</strong>ní rozštěpenéjednoty. Jistě, někdy se snění poté, co bylo rozvráceno, samo od sebe znovu spojí, jako najednom místě v básni „Malba“:Zastav se,Nebohý mladíku, který se zřídka odvážíš zdvihnout oči,Potok zas brzy obnoví svůj hladký povrchA vidiny se navrátí!46Někdy se tedy stává, že se uskuteční jistá spontánní syntéza, která obnoví sen a zachráníjej od rozkouskování. Formuje se v nás například „splynutí vzpomínek“, díky němuž,říká nám Coleridge, „ustavujeme centrum, či řekněme jádro v rezervoáru našíduše“.47 Ale tato nahodilá a navíc mimovolná rekonstituce je známkou základnější a stabilnějšímoci, která sídlí v naší duši. To, co se v nás spontánně formuje či reformuje, by setu pod zjevným vli<strong>ve</strong>m naší vůle formovalo ještě jistěji. Víme tedy, že vůle, když působí naobrazy, aby je mezi sebou spojila a dala jim všem ze své pozice jedinečnou formu, je zcelaprotichůdná oné fantazii, a u Coleridge nese nejčestnější jméno ze všech, imaginace.Také tato „eisenoplastická“ moc, která dává „jednotu mnohočetnosti“, coleridgovskáimaginace, musí být reprezentována <strong>ve</strong> formě kruhu; pochopitelně nikoli <strong>ve</strong> formě seskupenípropletených kruhů, z něhož se rodí fantazie, nýbrž <strong>ve</strong> formě jedinečného kruhu, rozvinutéhoz pevného bodu a okolo něj, jehož obvod je neustále v úzkém vztahu k tomutobodu.Imaginace je kruh; ale principiálně je to střed tohoto kruhu; střed, z něhož vyzařují linie,které uvádějí centrální jednotu do vztahu s okrajovou růzností; a to takovým způsobem,že o prostoru, který obsáhnou, můžeme říci, že je záro<strong>ve</strong>ň rozdělený i jednotný,mnohočetný a organizovaný.Coleridgovská imaginace je tedy v podstatě vyzařující. V protikladu k fantazii je její šířeníprojekcí sjednocující síly. Do neuspořádané a pomíjivé masy zavádí stmelující princip,nepostradatelný pro přetvoření plurality v krásu. Je to kruh, jehož střed je pevně daný, obvodneporušený a paprsky zřetelně rozlišené; kruh, v němž je spojení obvodu a středu bezprostředněevidentní. Takto chápaný kruh je pro Coleridge symbolem krásy: „Na dvoře kočárníkaleží staré kolo z dostavníku… V tomto kole spočívá krása… Hleďme, jak jehopaprsky <strong>ve</strong>dou ze středu k obvodu a jak mnoho různých obrazů je současně zahrnuto v jedinémpohledu, jako by formovaly celek, kde každá část je v harmonickém vztahu k ostatníma rovněž k tomuto celku.“48Umělecké dílo je jako takové kolo: je to kruh, jehož paprsky jsou jasně vytyčeny. O tovšak jde v každé formě života. „Organizace“, píše Coleridge, „je jen důsledek života […].Tyto důsledky jsou tvořeny nekonečností paprsků, které z něj coby centra vycházejí a kterépojaty kolektivně utvářejí jeho obvod.“49Příroda a umění se podobají v tom smyslu, že obojí má za základ organizovanéfenomény. Na počátku přírody stejně jako na počátku umění vyniká centrální realita ducha:„Existuje centrální fenomén v přírodě“, píše Coleridge, „a ten vyžaduje a předpokládácentrální myšlenku v Duchu.“50 Duch je střed. Je to střed kruhu, který okolo něj formujíjeho vjemy a jeho představy. „Duch člověka,“ říká ještě Coleridge, „je ohniskový bod všechpaprsků intelektu, jež jsou rozptýleny <strong>ve</strong> všech obrazech přírody.“51 Duch tedy, pomocírozmanitosti obrazů, které podněcuje či vnímá v horizontu svého myšlení, uchovává pouto,které jim brání se roztříštit. „Princip jednoty musí být vždy přítomen, takže soustřednásíla není uprostřed mnohonásobnosti nikdy suspendována a ani smysly nejsou převahouodstředivé síly opotřebovány.“52Naprosto v souladu s romantickým myšlením své doby chápe Coleridge duchovníuni<strong>ve</strong>rzum, na jehož obvodu se mohou odehrávat všechny kombinace fantazie. Nerozptylujíse však na tisíce fragmentů, jestliže v centru kruhu udržuje v chodu svou tvořivoumoc imaginace, tento princip jednoty.[ 61 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéIIIVše probíhá tak, jako by se lidské myšlení, je-li ponecháno bez kontroly, roztříštilonebo se začalo točit v kruhu a zešílelo. Na krajní hranici pohybu, jímž myšlení opouští sebesamo, se buď ztrácí <strong>ve</strong> svém naprostém rozkouskování, nebo se poddává určitému druhušíleného opojení. U kolika romantiků se nesetkáme s vírem šílenství či sebezničenímprostřednictvím rozprášení? Vigny, Lamartine, Nerval, Poe, Baudelaire, Mallarmé, Rilke, tivšichni byli obětí některé z těchto katastrof, jak ještě uvidíme. Je tu však i opačný příklad,příklad ducha, který při úniku z vlivu odstředivosti upadl do opačného extrému. To je Guérinůvpřípad, o němž jsme mluvili na jiném místě, a také případ Amiela, který postupnědo<strong>ve</strong>dl dostředivost a odstředivost do nepředstavitelných krajností. Na prvním místě je toale případ Schopenhauerův, o němž bych zde chtěl říci několik slov.„Veškeré ú<strong>si</strong>lí ducha, který se nepodřizuje cílům vůle,“ píše Schopenhauer, „představuješílenství, a taková tendence <strong>si</strong> zasluhuje být označena jako výstřednost.“53 Ovšemvšechny aktivity ducha, takříkajíc z definice, unikají kontrole vůle, přestože z ní vycházejí.Myslet, to znamená rozlišovat; rozlišovat znamená oddělovat. Znovu se tu objevil obrazpaprsků, jež tím, jak se vzdalují od středu, oddělují se od sebe a znetvořují tak tímto nekonečnýmrozparcelováním reality původní jednotu. Čím více se naše myšlení exteriorizujea di<strong>ve</strong>rzifikuje, tím více se individualizuje a stává se zranitelné. Myslet, to znamená trpět.Čím více člověk myslí, tím více rozmnožuje na povrchu koule citlivé body a tím i nebezpečíbolesti. Existuje jediná možná záchrana. Je to pohyb, jímž bytí zatahuje zpět do sebepaprsky, které vyslalo vně, a opouští <strong>ve</strong>liký kulovitý povrch, na němž se odehrává hrazdání a utrpení. „Jakmile se však z tohoto povrchu stáhneme zpět, vědomí nás opustí – <strong>ve</strong>spánku, v smrti, do jisté míry také <strong>ve</strong> stavu náměsíčnosti či okouzlení; neboť to vše jdepřes centrum.“54 Centrum schopenhauerovského světa je tady <strong>si</strong>tuováno daleko od vědoméstránky myšlení. Je to tajemný bod, okolo něhož se aktivita potemnělého, zoufaléhonebo šíleného ducha točí jako iluzorní ohnivá jiskra. Ale jestliže je centrum zcela temnéa nevědomé, jaké je tedy povahy? Je to moc, která se skrývá v pozadí zdání, tajemné jádrouni<strong>ve</strong>rza, ponurá věčnost, která zahrnuje cyklus života a smrti, jež se nazývá čas: „Vůlejako věc o sobě je cele a nedílně v každé bytosti, jako je střed integrující částí každéhopaprsku koule; zatímco periferní konce těchto paprsků s povrchem, který představuje časa jeho obsah, jsou v nejrychlejším otáčení, zůstává druhý konec v centru, tam, kde ležívěčnost.“55Je tedy třeba vstoupit do středu, a zříci se proto povrchu, světla, vědomí. To je řešení,které nabízí Schopenhauer, aby čelil hrozbě rozptýlení. Lékem je tu absolutní soustředěnost,omezení bytí na bod, který je uzavřenější než hrobka.Můžeme <strong>si</strong> však představit i opak: namísto absolutní soustředěnosti absolutní odstředivost.To znamená přesunout bytí jednou provždy daleko od temného středu na slunečnísvětlo povrchu. To také znamená vydat je cyklu života a smrti. Přijměme momenty života,říká Nietzsche, chtějme je. Vědomí je pocitem existence, která se neustále mění a zaniká,a která se v nepřerušeném sledu svých úpadků a znovuzrození účastní zázračnéhokruhového tance. Věčný návrat je jistě kruh; ale je to kruh, u něhož nezáleží na bodech,<strong>ve</strong>psaných do jeho obvodu. Nikoli totalita cyklického času, ale jednoduše fakt, že díky cyklickémupohybu přichází každý okamžik, z něhož se tento pohyb skládá, nekonečněkrátdo vědomého pole. Tak je v důsledku paradoxu, jejž <strong>si</strong> lépe než kdokoli jiný uvědomilprávě Nietzsche (ale jehož <strong>ve</strong>lmi zřetelnou předtuchu pocítil již Nerval), každý okamžikčasu současně okrajem i středem. Je okrajem, protože je pouze bodem, <strong>si</strong>tuovaným na obvodu;je středem, protože tento bod, navracející se nekonečněkrát na totéž místo, děláz toho místa bod pevný a věčný: „Každým okamžikem počíná se jsoucno; kolem každéhoZde se otáčí koule Tam; střed je v každém bodě.“56V krajnosti odstředivosti tedy Nietzsche odkrývá prostor soustřednosti; stejně takSchopenhauer popisoval na samém dně centra vyhlazení bytí, které se nelišilo od rozprášenína okraji. Ale tato dvě řešení jsou jedno i druhé volbou extrémů, beznadějným řešením.Neexistuje nějaký prostředek, který by ustavil vztah mezi centrem-subjektivitoua okrajem-objektivitou, vztah nikoli teoretický, ale praktický? Neexistuje způsob, jak najítpříklad života, jenž se prezentuje jako spořádaný a harmonický rozvoj mezi těmito dvěmaextrémy?Takový příklad představuje Goethe. „Každý okamžik jeho existence,“ říká Gundolf, „obsahovalschopnost sloužit centru a byl pilířem celosti jeho bytí.“57 Neexistuje správnějšía uni<strong>ve</strong>rzálněji aplikovatelná poznámka o goethovské existenci. Dokonce ještě dří<strong>ve</strong>, než[ 62 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinémůžeme mluvit o Goethově existenci, od jeho raného mládí, když jeho život ještě nebyltak dlouhý, aby pro toho, kdo jej žije, představoval ocenitelný rozsah, se každý okamžiktohoto života již vyznačoval bezprostřední mocí, kterou mladý básník disponoval, mocítransformovat sebe <strong>ve</strong> střed času a prostoru. Bod, do něhož se mladý Goethe umisťuje, je,jak poznamenal již Gundolf, „vždy centrální bod <strong>ve</strong>smíru“.58Centrálnost momentu existence představuje tedy u Goetha, přinejmenším v jeho mládí,schopnost s ničím nesrovnatelného rozpětí. Jako kdyby se v bodě uprostřed věcí v každémokamžiku objevovala síla tak prudká, že by mohla svou agre<strong>si</strong>vní ná<strong>si</strong>lností ohrozitsvět a bohy. Prosazovat se jako samotný střed světa znamená prosazovat svou středovostproti tomuto světu a prosazovat své právo na svět. Takže když Prométheus klade bohůmotázku: Můžete mne povýšit až na rozměry světa?59 – a zná předem jejich zápornou odpověď,vyvyšuje se nad ty, jichž se ptá, neboť ví, že v něm existuje síla, která mu umožňujedosáhnout toho, v čem jsou bohové bezmocní. Nikoli na bozích, ale na něm samém závisíprométheovský duch, abyvtěsnal nesmírný prostornebe a zemějak klubko v pěst.60Nic by tedy nebylo lákavější než vidět v goethovské rozpínavosti výraz prosté titánskétouhy. To by byla ovšem chyba. Goethe nepatří ani mezi ty, kteří by chtěli svět pohltit, animezi ty, kteří by v něm chtěli rozptýlit rozmary svého já. Nikdy, dokonce ani v těchnejpanovačnějších okamžicích svého mládí Goethe nesnil o tom, že by nasytil svět svýmduchem, že by jej přeměnil <strong>ve</strong> svou vlastní přirozenost. Spíš lze říci, že je u něj, tak jakopozději u mladého Claudela z doby Zlatohlava, uchvácení uni<strong>ve</strong>rza duchem jednoduše tímnejpřímějším prostředkem, jak se dostat do kontaktu s vnějšími oblastmi, nikoli proto,aby z nich učinil pole dobývání, ale aby zde nalezl půdu pro jednání. Z tohoto hlediska seGoethe přibližuje spíš Fichtemu než Schellingovi. Jeho záměrem v žádném případě neníustanovit (pohlcením jednoho v druhém) identitu mezi středem a kruhem, ale spíš využítkruh jako přirozeně tvarovaný prostor k rozvinutí centrální aktivity. Je nicméně pravda, žeu Goetha není podstatou centrální aktivity tak jako u Fichta čirá expanze a afirmace já <strong>ve</strong>světě ne-já. Pro Goetha není vnější prostor hodnotou výhradně negativní. Není to anonymnírozloha, panenská půda, místo neosobního odporu, který ne-já vyvíjí proti já. Je tonaopak okruh konkrétních skutečností, s nimiž má duch za úkol vstupovat do vztahua z kontaktu s nimi vyvozuje neocenitelnou výhodu možnosti se sám definovat. I když segoethovské myšlení vzdalo titánské potřeby dobývat uni<strong>ve</strong>rzum, nemohlo prahnout po<strong>ve</strong>smíru bez hranic. Goethův kosmos je přirozeně limitován, protože je celkem omezenýchpředmětů, které prostřednictvím svého vlastního omezení také vymezují touhu je vlastnit.Následkem toho se excentrický pohyb myšlení u Goetha nikdy nevystavuje riziku, že serozptýlí v nekonečnu, že se vypaří do prostoru. Prostor je zařízená rozlehlost, vyplněná objekty,které zastavují pohled a které zvou ducha, aby s nimi navázal pevné vztahy. Proč jítdále? Pro Goetha bylo neméně obtížné překonat objekty v myšlení a vstoupit do svobodnéhoprostoru, jako je pro oko cestovatele obtížné proniknout clonou listů v lese, do jehožnitra vstoupil. Ať už je goethovský horizont jakkoli rozsáhlý, je to horizont ohraničený.Avšak přítomnost těchto hranic nevynucuje žádný zákaz uložený zvnějšku. Odhalujenaopak vůli vymezit zevnitř oblast prozkoumanou či obsazenou myšlením. Na zkušenostis hranicemi, kterou podstoupil Goethe, tedy není nic tragického. Působí to spíš dojmemuspokojení, zakoušeného vlastníkem, vymezujícím hranice svého panství: „Duch promításvé paprsky z centra na okraj,“ píše Goethe. „Když narazí, zastaví se a znovu začne z centravést nové linie síly; takže i když nemá dovoleno překročit hranice svého kruhu, musí jepřinejmenším poznat a vyplnit kruh tím nejlepším ze sebe.“61Úkolem centra je promítat své paprsky uvnitř kruhu; nikoli vysílat je vně. Goethe jeněkdo, kdo se spokojuje s životem uvnitř kruhu, <strong>ve</strong> všech smyslech toho slova. Zcela jasněje to vidět v jeho korespondenci: „Téměř vůbec se nestarám o přítomnost toho, co je vněmého kruhu.“62 – „Pokud jde o mne, jsem šťastný. Mé záležitosti, vědy, pár přátel, to jecelý kruh, v němž žiji a v němž jsem se moudře opevnil.“63Být v tomto kruhu znamená být šťastný. Kruh či koule jsou dokonalé obrazy štěstí: „Jezvykem říkat o štěstí, že je kulaté jako koule, a to z důvodu její <strong>ve</strong>lké pohyblivosti, a totovyjádření je dvojnásob přesné, neboť štěstí může být srovnáváno s koulí ještě z jiného dů-[ 63 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinévodu. Když zůstává nehybná, ukazuje se koule očím diváka jako dostatečná, dokonalásubstance, uzavřená sama do sebe.“64Šťastná, dokonalá existence je tedy ta, která se jeví <strong>ve</strong> formě kruhu nebo koule, čidokonce ta, která <strong>si</strong> uvědomuje samu sebe, prostor, který zaujímá, bytosti a předměty,s nimiž se stýká, a konečně i spojitost trvání, s níž pociťuje solidaritu <strong>ve</strong> formě jednéa téže kulovité totality. Jestliže pociťujeme tak oprávněnou shodu mezi Goethovým jáa světem, jehož je středem, pak proto, že já a svět tvoří části systému, u něhož okamžitěrozpoznáváme jednotu. „Dostatečná, dokonalá substance, uzavřená sama do sebe“, to jepřesně ono. Obdivuhodná soudržnost všech prvků, z nichž se skládá život, <strong>ve</strong>smír, Goethovodílo, se okamžitě ukazuje pohledu.Ale aby tu mohla být tato soudržnost, musí být opozice subjekt-objekt, střed-obvodzcela překonána. Viděli jsme, že tomu tak může být díky triumfu subjektivního principu.Objektivní svět se ukáže být centralizovaný, subjektivizovaný. To jistě není Goethovo řešení.Přijal tedy řešení opačné, které implikuje vítězství objektivity? Na okamžik bychomtomu mohli uvěřit, brzy bychom <strong>si</strong> však uvědomili, že tu je a nepřestává být goethovskévědomí, že u Goetha centrální princip nejenže přežívá tlak objektivity, ale nachází v uvědomění<strong>si</strong> tohoto tlaku svou základní charakteristiku. Jinými slovy, vědomí tu nikdy neexistujesamo o sobě a pro sebe, pojímá samo sebe jen jako uvědomění <strong>si</strong> objektů.Střed myslí kruh. Goethovský postoj nelze popsat stručněji a jasněji. Kruh je objektemstředu. Ani kruh, ani střed se nechápou nezávisle jedno na druhém. Mohli bychom prototento postoj definovat jako šťastné smíření či znovusmíření dvou nepřátelských složek.Zbývá nicméně vyřešit ještě jeden důležitý problém. Může někdy u Goetha střed mysletsám sebe? Je goethovské vědomí, jež je absorbované <strong>ve</strong> svém obvodovém objektu, odsouzenozůstat výlučně vědomím svého objektu a nebýt nikdy vědomím subjektu?Měli bychom chuť odpovědět kladně. Ano, Goethe je odsouzen nedospět nikdy k čirémusebeuvědomění. Takřka nikdy jej nevidíme <strong>si</strong>tuovat se do niternosti středu. Jen zřídkaje v enormní šíři jeho díla možné nalézt krátký úsek několika <strong>ve</strong>ršů, který začíná aktem introspekce:Jakmile se obrátíš do nitra,ocitáš se uvnitř středu…Ale stačí dočíst báseň až do konce, abychom <strong>si</strong> uvědomili, že zde v žádném případěnejde o psychologické či metafyzické vědomí, ale pouze o mravní cit:Zde žádné pravidlo nestačí,Neboť autonomní vědomíje slunce morálního dne.65Goethe tu tedy pouze parafrázuje Kanta (nebo Fichta). Neu<strong>si</strong>luje o to ovládnout sámsebe <strong>ve</strong> své intimní hloubce, ale zakoušet v ní etický princip, jehož hodnota spočíváostatně ani ne tak v jeho subjektivní substanci, jako v jeho praktické roli, kterou hrajevně.Má tím být řečeno, že Goethe <strong>si</strong> nikdy neuvědomuje Goetha? Nebylo by většího omylunež tohoto tvrzení. Zcela přesně lze říci, že Goethe je ten, kdo se nikdy neztrácí ze zřetele.Ale výraz, který tu užíváme, by nás měl varovat, že meze tohoto poznání jsou takříkajícokulární. Goethe nepřestává upírat svůj pohled na sebe sama. Sebe zejména – mezi všemipozorovanými předměty – sleduje s maximální vytrvalostí. Tím je však řečeno, že jeho sebepoznánínení vědomím sebe sama, nýbrž pozorováním sebe sama. Toto poznání se v Goethověchování ani v jeho povaze nijak neliší od aktu, jímž nazírá svět. Zkrátka jestližeprvní myšlenkový pochod u něj spočívá v pohybu, jímž se on sám stává objektivním vědomímkruhu, lze říci, že druhý pohyb spočívá v návratu myšlení do středu, přičemž, anižby obrátilo svůj směr, přestává mít povahu objektivního uchopení reality, která je muvlastní, když se vztahuje na vnější předměty. Jinak řečeno, Goethe se klade sám před sebea studuje se jako centrální objekt, jehož by byl okrajovým pozorovatelem. Takže mezi pohybem,jímž vychází ze středu k obvodu, a tím, jímž se navrací k sobě, tedy do středu,nelze postřehnout žádný rozdíl.Goethe je tedy <strong>ve</strong> svých vlastních očích jednoduše objektivním středem. Nicméně zůstává<strong>ve</strong> svých očích jak nějakým středem (un centre), tak tím pravým středem (le centre).[ 64 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéOprávněně zaujímá čestné místo uprostřed obrazu. Je to rovněž <strong>ve</strong>litelské stanoviště,strukturální střed, východisko, kolem kterého se vše ostatní organizuje a pohybuje. Nikdonení více než on přesvědčen o důležitosti tohoto jádra, které konstituujeme, a o nutnostivybudovat okolo něj kruh: „Je úplně jedno, v jakém kruhu začneme tvořit naši kulturu, jezcela lhostejné, z jakého místa vychází rozvoj našeho dalšího života, za předpokladu, ženějaký kruh existuje a že existuje nějaké východisko.“66Od Goetha-středu vychází homogenní rozvoj aktivit Goetha-obvodu. Mezi stabilitoucentrálního principu a mobilitou principu obvodového neexistuje žádný konflikt, alenaopak spíše pocit pevného pouta, které jedno s druhým spojuje. Řeklo by se, že je toněkdo, kdo beze změny místa rozšiřuje svůj dosah a prochází neustále okruh svých zkoumánía jednání. Ta zase formují ohromný krouživý pohyb. Ať je jakkoli rychlý či jednoduchý,přesto pouto, které jej svazuje se základnou, nikdy nezmizí ani se nepřeruší. U Goethaprostě přiléhají střed a kruh ustavičně k sobě navzájem a tvoří společně řád současněpohyblivý i stabilní, jehož předsta<strong>ve</strong>ní nepřestává zajímat toho, kdo je v něm divadlemi subjektem. Již v roce 1780 na jedné z mála zajímavých stránek svého deníku <strong>si</strong> Goethepoznamenal: „Musím pozorovat z větší blízkosti kruh dobrých a zlých dní, který se <strong>ve</strong>mně točí, aby utvářel rozmanité vášně, oddanosti a náchylnosti. Vynález, jeho uskutečnění,uspořádání, vše mění a formuje pravidelný cyklus. Vyrovnanost, neklid, zdatnost,pružnost, slabost, chladnokrevnost, touha činí totéž. Protože já sám jsem řád, běh méexistence se nemění, a musím tedy dešifrovat, v jaké posloupnosti a v jakém pořádku sesám okolo sebe pohybuji.“67Stejně jako existuje pozorovatelný řád, který spojuje bytí, jímž člověk je, s aktivníma afektivním životem, jejž člověk <strong>ve</strong>de, existuje neméně pochopitelný vztah mezi izolovaněpojímaným člověkem a kosmem, který jej obklopuje: „Jak jinak se může člověk postavitproti nekonečnu, než soustředí-li všecky své duchovní síly, které ho táhnout namnoho stran, <strong>ve</strong> svém nejhlubším nitru, než zeptá-li se sebe: Smíš <strong>si</strong> sebe sama třeba jenpomyslit <strong>ve</strong> středu tohoto věčně živého pořádku, jestliže v tobě hned rovněž nevznikneco<strong>si</strong> trvale pohyblivého, kroužícího okolo čistého středu?“68Tváří v tvář nekonečnu je Goethovou reakcí nikoli povznést se k němu, ale ustavits ním vymezené vztahy. Nekonečno není nějaká propast, je to řád a určitý druh nejzazšímeze: něco jako klenba budovy, do jejíhož středu se Goethe <strong>si</strong>tuuje. Střed a kruh se navzájemjeden o druhého opírají. Mobilita a stabilita tvoří společně strukturu.Je to ostatně tatáž struktura, jakou život klade všude, ať už pozorujeme rostliny, zvířecíkostry, společenské instituce nebo kosmický řád. Manifestuje se tu dvojí princip, jednakprincip změny, jednak princip trvání. Síla dostředivá a síla odstředivá, středovost a excentričnost.Mluví-li o schopnosti proměny, která je uni<strong>ve</strong>rzálně rozprostřena v přírodě,ukazuje to Goethe na vzájemné rovnováze protikladných <strong>si</strong>l: „Vede k beztvarosti, ničí věděnía rozkládá je. Podobá se odstředivé síle a ztrácela by se v nekonečnu, kdyby nemělaprotiváhu: naznačuji zde potřebu specifikace, tuto umíněnou schopnost trvanlivosti, kteráje vlastní všemu existujícímu, dostředivou sílu, která nemůže být <strong>ve</strong> svém základu narušenaničím vnějším.“69Máme tu tedy dvě síly, které se spolu skládají a navzájem se omezují. Ve stáří <strong>si</strong> Goetheoblíbil sledovat <strong>ve</strong> vývoji rostlin a živočichů kombinace spirálovité a <strong>ve</strong>rtikální tendence.Rostlina je <strong>ve</strong>rtikálně vztyčený střed, ale také opakované rozvíjení okolo tohotostředu. Přesně stejným způsobem, jakým pozoruje kroužení svých činností a nálad okolonehybné a zatvrzelé části sebe sama, sleduje Goethe poddajnou rotaci listů a vět<strong>ve</strong>ní okolonepoddajnosti rostlinného stonku:Bez listů, avšak rychle, se zdvihá jemný stonekA zázračná forma uchvacuje diváka.Okolo, v kruhu, se rozkládají, početné a nesčetnéDrobné listy, všechny sousedící a všechny <strong>si</strong> podobné.70Vzestupný pohyb po spirále, zmnožování kruhů, které se zdvíhají. Tento obraz se nacházítéměř všude <strong>ve</strong> Faustovi, a především v „Kla<strong>si</strong>cké Valpuržině noci“ a v jejích závěrečných<strong>ve</strong>rších. Zde je příklad, příchod Nereo<strong>ve</strong>n:V mírném spěchu, v lehkém rejikolem vozu v spleti řad,[ 65 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinév pruzích, jež se províjejí,v kroužení jak táhlý had,Nereovny, divé ženy.71Nereovny jsou rostliny a v důsledku toho se podřizují dvojitému principu, který je necháváotáčet se okolo nich samých a zdvíhat se ze svého středu. Pohyb, který pronikáa podněcuje celou přírodu; ale také pohyb, který přírodu přesahuje, protože právě on nazávěr unáší Fausta vstříc nadpozemským světům:Do vyšších sfér spěj zakroužiti!72Pohyb po spirále ducha tedy jde z kruhu do kruhu a z koule do koule a otáčí se okolosvé osy: „Nejvyšší dar, který jsme obdrželi od Boha a přírody,“ píše Goethe, „je život, otáčivýpohyb monády okolo sebe samé.“ A dodává: „Potřeba život ohradit a pěstovat je nevykořenitelněvsazena do každé bytosti.“73Ovšem tato potřeba se <strong>ve</strong> své podstatě organického růstu nikde neukazuje tak jasnějako v literárním díle. Také Goethovo dílo je rostlinou, která se vyvíjí, rozvíjí okolo středu.Takový je estetický princip, který <strong>si</strong> Goethe uchoval z učení svého přítele Moritze. Dílo jeohniskový bod, rozmnožující své vztahy s obvodem. Je to princip, jehož uplatnění Goethenachází v Shakespearově díle: „Všechny jeho hry se točí okolo tajemného bodu.“74 Aletaké princip, jehož uplatnění budou Goethovi následovníci nacházet především v jeho díle.Fridrich Schlegel, když mluví o jednom z nich, a vlastně o všech, říká: „Mně samotnému sezdá Meister nejlepším východiskem, z něhož lze snadno přehlédnout celý rozsah jehomnohostrannosti, sjednocené jakoby v jediném středobodu.“75Přeložil Čestmír Pelikán.Tato studie je kapitolou („Le Romantisme“) z knihy Les métamorphoses du cercleParis, Flammarion 1979, s. 171–210.).Poznámky:1 Ludwig Tieck, William Lo<strong>ve</strong>ll. Schriften, sv. 7., Berlin, Reimer 1828–1854, s. 188: „Was mich inmeinen Schmerzen am meisten niederschlug, war, dass die Natur und alle Gegenstände umherso kalt und empfindunglos schienen. In mir selbst war der Mittelpunkt aller Empfindungen, undje mehr ich aus mir hinausging, je weiter lagen die Empfindungen auseinander, die in meinemHerzen dicht neben einander wohnten.“2 Maine de Biran, Notes sur l’Évangile de saint Jean, in: Œuvres Inédites, díl III., Paris, ErnestNaville 1859, s. 306.3 „Ich bin der Mittelpunkt, der heilge Quell, / Aus welchem jede Sehnsucht, mannigfach / Wohin<strong>si</strong>ch jede Sehnsucht, mannigfach / Gebrochen, wieder still zusammen zieht.“ Novalis, Heinrichvon Ofterdingen. Schriften, sv.1., Paul Kluckhohn – Richard Samuel (eds.), Leipzig, BibliographischesInstitut 1929, s. 221. [Česky: Novalis, Modrá květina, Praha, Odeon, 1971, přeložilValter Feldstein, s. 213: „Já jsem sám střed, sám pramen posvátný / z kterého každá touha vyvěrá/ a do něhož se, i když zlomena je / zas každá touha nazpět vstřebává.“]4 Louis-Claude de Saint-Martin, L’homme de dé<strong>si</strong>r, Lyon, J. Sulpice Grabit 1790, s. 78.5 Týž, Des erreurs et de la vérité. Edinburgh [Lyon, Périsse-Duluc] 1775, s. 411.6 Tamtéž, s. 410.7 Tamtéž, s. 410.8 „Thou percei<strong>ve</strong>st the Flowers put forth their precious Odours, / And none can tell how from sosmall a center comes such sweets, / Forgetting that within that Center Eternity expands / Itse<strong>ve</strong>r during doors...“ William Blake, Milton, 2. kniha., London, A. H. Bullen 1907, s. 34.9 „To see a World in a Grain of Sand / And a Hea<strong>ve</strong>n in a Wild Flower, / Hold Infinity in the palm ofyour hand And Eternity in an hour.“ Týž, Auguries of Innocence, in: The Oxford Book of EnglishMystical Verse, Oxford, The Clarendon Press 1917.10 Benjamin Constant, Adolphe, kap. III., Paris, Charpentier 1845. [Česky: Benjamin Constant,Adolf, přeložil Josef Pospíšil, Praha, SNKLHU 1957, s. 52.][ 66 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné11 Jean Paul (Johann Paul Friedrich Richter), Der Jubelsenior. Sämmtliche Werke, sv. 10., Berlin,G. Reimer 1841, s. 204: „So viel hab’ich, ohne noch für die Presse darüber nachgedacht zu haben,heraus, dass in unserer Idee von der Totalität eines jeden Menschen ein Hauptzug, ein Brennpunkt,ein Punctum Saliens vorglänze, um welches <strong>si</strong>ch die Nebenpartien abstufend bilden.“12 F. W. J. Schelling, Die Weltalter. Sämtliche Werke, sv. 1., Stuttgart, Cotta 1860, s. 326: „Dasganze räumlich ausgedehnte Weltall ist nichts anderes als das schwellende Herz der Gottheit,das durch un<strong>si</strong>chtbare Kräfte gehalten in beständigen Pulsschlag oder Wechsel von Ausdehnungund Zusammenziehung fortdauert.“13 Félicité Robert de Lamennais, Esquisse d’une philosophie, díl III., Paris, Pagnerre 1840, s. 23.14 J. G. Herder, Ideen. Sämtliche Werke, sv. 13., ed. B. Suphan, Berlin, Wiesbaden: Löwit 1877–1913), s. 114: „...den Mittelpunkt des Kreises, in welchem alle Radien zusamen zu laufen scheinen.“15 J. G. Fichte, Religionslehre. Sämtliche Werke, sv. 5., Berlin, Veit und Comp 1845, s. 493: „Alleinnere geistige Energie erscheint im unmittelbaren Bewusstsein derselben, als ein <strong>si</strong>ch Zusammennehmen,Erfassen und Contrahiren seines ausserdem zerstreuten Geistes in Einen Punkt,und als ein <strong>si</strong>ch Festhalten in diesem Einheitspunkte gegen das stets fortdauernde natürlicheBestreben, diese Contraction aufzugeben, und <strong>si</strong>ch wiederum auszudehnen... Kurz, das ursprünglicheBild der geistigen Selbständigkeit ist im Bewusstsein ein ewig <strong>si</strong>ch machender undlebendigst <strong>si</strong>ch haltender, geometrischer Punkt.“16 Týž, Darstellung der Wissenschaftlehre. Sämtliche Werke, sv. 2., s. 37: „Die formale Freihait<strong>si</strong>ch nur anschaue, als Zusammenziehen eines <strong>ve</strong>rfliessenden Mannigfaltigen möglichen Lichteszu einem Centralpunkte, und Verbreiten dieses Lichtes aus diesem Centralpunkte über ein nurdadurch gehaltenes und factisch erleuchtetes Mannigfaltige.“17 Týž, Sämtliche Werke, sv. 1., s. 412–415.18 F. W. J. Schelling, System der gesammten Philosophie und der Naturphilosophie insbesondere.Sämtliche Werke, sv. 1., díl 6., Stuttgart, Cotta 1860, s. 167: „Der Mittelpunkt ist der ganze Kreis,nur in seiner Idealität oder in seiner Affirmation angeschaut, die Peripherie ist der ganze Kreis,nur in seiner Realität angeschaut.“19 Friedrich Schlegel, Philosophische Vorlesungen aus den Jahren 1804 bis 1806, Bonn, E. Weber1836–37, díl II., s. 417; citováno podle Alfreda Schlagdenhauffena: Frédéric Schlegel et son grupe,Strasbourg, Publications de la Faculté des lettres à l'Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>té 1934, s. 162.20 Novalis, Die Lehrlinge zu Sais. Schriften, sv. 1., Berlin, Reimer 1802, s. 17: „Es ist ein geheimnisvollerZug nach allen Seiten in unserm Innern, aus einem unendlich tiefen Mittelpunkt<strong>si</strong>ch rings <strong>ve</strong>rbreitend.“ [Česky: Týž, Učedníci Sajští, přeložil Alfons Breska, 2. vydání, Liberec,Dauphin 1996, s. 24; překlad mírně upra<strong>ve</strong>n.] – O Novalisovi a o tématu bodu je třeba <strong>si</strong> přečístvynikající poznámky Maurice Besseta v jeho knize Novalis et la pensée mystique, Paris, AubierMontaigne 1947, s. 97–102.21 G. W. F. Hegel, Jeneser Logik, ed. G. Lasson, Hamburk, Meiner 1967, s. 161: „Diejenigen, derenUnendlichkeit das Ich ist, <strong>si</strong>nd selbst Unendliche, Reflexionen in <strong>si</strong>ch selbst, nicht blosse Kreise,sondern welche selbst zu ihren Momenten Kreise haben und die Kreise dieser Kreise <strong>si</strong>nd.“22 F. R. Chateaubriand, Essai sur les révolutions anciennes et modernes. Oeuvres II, ed. Dufour,Paris, Garnier 1911, s. 102.23 Alphonse de Lamartine, L’Humanité, Harmonies, Paris, Hachette 1911, s. 160.24 P. B. Shelley, „Essay on Life“, in: Týž, Prose, ed. D. L. Clark, Albuquerque, Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty of MexicoPress 1954, s. 173: „Each is at once the centre and the circumference, the point to which allthings are referred, and the line in which all things are contained.“ [Česky: P. B. Shelley, Výborz prósy I, vybral a přeložil F. Chudoba, Praha, Jan Laichter 1920, s. 152.]25 Týž, „Defence of Poetry“, in: tamtéž, s. 293: „Poetry... is at once the centre and circumferenceof knowledge.“ [Česky: tamtéž, s. 45.]26 Keats píše B. Baileymu, 13. března 1818: „Je pro mne starou pravdou, že každý bod myšlení jecentrem světa vědomí.“ (It is an old maxim of mine that e<strong>ve</strong>ry point of thought is the centre ofan intellectual world.“27 „... Hither come and find a lodge / To which thou may’st resort for holier peace, – / Fromwhose calm centre thou, through height or depth, / May’st penetrate, where<strong>ve</strong>r truth shall lead.“William Wordsworth, „The Excur<strong>si</strong>on“, in: The Complete Poetical Works III, London, Macmillanand Co. 1888, s. 106–109.28 S. T. Coleridge, Poetical Works I, ed. E. H. Coleridge, Oxford, Clarendon 1912, s. 296: „On awaking,the author appeared to himself to ha<strong>ve</strong> a distinct recollection of the whole.“ [Český překladpoznámky ke Kublaj Chánovi se nachází <strong>ve</strong> výboru S. T. Coleridge, Dračí křídlo stesku. Výbor z ly-[ 67 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinériky, Praha, Mladá Fronta 1965, uspořádal a doslov napsal Josef Kostohryz, překlad Václav Renč,na stranách 128–130, citát je ze s. 129. V tomto českém výboru není tato poznámka zařazenajako úvod před básní, ale jako post scriptum v poznámkách na konci knihy.]29 Tamtéž, s. 296. [Česky: tamtéž, s. 129.]30 Tamtéž, s. 370: „A <strong>si</strong>lent shade, as safe and sacred from the step of man as an invi<strong>si</strong>bleworld.“31 Tamtéž, s. 370: „And suddenly, as one that toys with time / Scatters them on the pool! Then allthe charm / Is broken – all that phantom-world so fair / Vanishes, and a thousand circlesspread, / And each mis-shapes the other.“ [Česky: S. T. Coleridge, Dračí křídlo stesku. Výbor z lyriky,s. 129; úry<strong>ve</strong>k z básně však začíná až slovy: „Pak všechno kouzlo...“]32 Tamtéž, s. 115: „... by sacred sympathy ... makes / The whole one self! self, that no aliesknows! / Self, far-diffused as fancy’s wing can tra<strong>ve</strong>l! / Self, spreading still!“33 S. T. Coleridge, Logic, RKP, cit. dle: J. Muirhead, Coleridge as a Philosopher, London, Allen &Unwin Ltd. 1930, s. 229: „Personality is a circumference continually expanding through sympathyand understanding, rather than an exclu<strong>si</strong><strong>ve</strong> centre of self-feeling.“34 Týž, Miscellanies, aesthetic and literary, London, Bell 1911, s. 409: „The progress of nature ismore truly represented by the ladder, than by the suspended chain, and ... she expands as byconcentric circles.“35 Týž, Anima Poetae, ed. E. H. Coleridge, Boston, William Heinemann 1895, s. 88: „(I) go on fromcircle to circle till I break against the shore of my hearer’s patience, or ha<strong>ve</strong> my concentricals dashesto nothing by a snore. That is my ordinary mishap.“36 Týž, Biographia Literaria, Oxford, Clarendon Press 1907, s. 53: „One whole life would bedivided between the despotism of outward impres<strong>si</strong>on, and that of senseless and pas<strong>si</strong><strong>ve</strong> memory.“37 Týž, Anima Poetae, s. 208: „What as warm of thoughts and feeligs, endlessly minute fragments,and, as it were, representations of all preceding and embryos of all future thought, liecompact in any one moment!“38 Týž, Aids to Reflection, London, Bell 1884, s. 346: „... a scudding cloudage of shapes.“39 J. H. Green, Spiritual Philosophy founded on the teaching of the late S. T. Coleridge, Londonand Cambridge, Macmillan 1865, díl II, s. 44: „A succe<strong>si</strong>on of fragmentary and unconnected phases.“40 S. T. Coleridge, Miscellaneous Criticism,ed. T. M. Raysor, London, Constable 1936, s. 387: „...the arbitrary bringing together of things that lie remote.“41 S. T. Coleridge, Note on Tenneman’s Geschichte der Philosophie: „The shifting current in theshoreless chaos of the fancy in which the streaming continuum of pas<strong>si</strong><strong>ve</strong> association is brokeninto zig-zag by sensations from within and without.“42 S. T. Coleridge, Anima Poetae, s. 257: „Now the breeze through the stiff and brittle-becomingfoliage of the trees counterfeits the sound for a rushing stream or watterflood suddenlysweeping by. The <strong>si</strong>gh, the modulated continuousness of the murmur is exchanged for theconfu<strong>si</strong>on of o<strong>ve</strong>rtaking sounds – the self-evolution of the One, for the clash or stroke of e<strong>ve</strong>rcommencingcontact of the multitudinous, without interspace, by confu<strong>si</strong>on.“43 Týž, Treatise on method, ed. Alice S. Snyder, London, Constable 1934, s. 66: „... divided intoinnumerable fragments scattered o<strong>ve</strong>r many volumes, like a broken mirror on the ground, presenting,instead of one, a thousand images, but none entire.“44 Týž, Friend: A Series of Essays, London, Bell 1883, s. 342: „Man is inevitably tempted... tobreak and scatter the one divine and indivi<strong>si</strong>ble life of nature into countless idole of the sense.“ –Abychom dobře rozuměli, slovo „idole“ je zde chápáno <strong>ve</strong> smyslu, v jakém jej užívá Bacon.45 Týž, To Thalwell, 16. října 1797: „The uni<strong>ve</strong>rse itself! What an immense heap of little things!I can contemplate nothing but parts, and parts are all little. My mind feels as if it ached to beholdand know something great, something one and indivi<strong>si</strong>ble.“46 „Stay awhile / Poor youth, who scarcely dar’st lift up thine eyes! / The stream will soon renewits smoothness, soon / The vi<strong>si</strong>ons will return!“ In: Týž, Poetical Works I, s. 371.47 „A centre as it were, a sort of nucleus in the reservoir of the soul“; citováno J. L. Lowesemv The Road to Xanadu, Boston, Houghton Mifflin 1927, s. 55.48 S. T. Coleridge, Miscellanies, aesthetic and literary, s. 20: „An old coach-wheel lies in thecoachmaker’s yard... There is beauty in that wheel... See how the rays proceed from the centre tothe circumference, and how many different images are distinctly comprehended at one glance,as forming one whole, and each part in some harmonious relation to each and all.“[ 68 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné49 S. T. Coleridge, The Philosophical Lectures, ed. K. Coburn, London, The Pilot Press 1949, s. 326:„Organization is nothing but consequence of life...; it is, in truth, its effects, formed by the infinityof radii which proceed from that as a centre, and which taken collecti<strong>ve</strong>ly, form the circumference.“50 Týž, Logic, RKP, cit. dle: J. Muirhead, Coleridge as a Philosopher, s. 122: „[There is] a centralPhaenomenon in Nature, and central Phaenomenon in Nature requires and supposes a centralThought in the Mind.“51 Týž, Miscellanies, aesthetic and literary, s. 47: „Man’s mind is the <strong>ve</strong>ry focus of all the rays ofintellect which are scattered throughout the image of nature.“52 Tamtéž, s. 511: „The principle of unity must always be present, so that in the midst of themulteity the centripetal force be ne<strong>ve</strong>r suspended, nor the sense be fatigued by the predomi–nance of the centrifugal force.“53 Arthur Schopenhauer, Parerga und Paralipomena. Sämmtliche Werke, sv. 6., Leipzig, P. Reclamjun. 1891, s. 86: „Denn ihnen ist jede Geistesanstrengung, die nicht den Zwecken des Willensdient, ist ihnen eine Thorheit, und die Neigung dazu nennen <strong>si</strong>e Excentricität.“54 Týž, Die Welt als Wille und Vorstellung. Sämmtliche Werke, sv. 2., s. 371: „Sobald wir hingegenuns von dieser (Oberfläche) ganz zurückziehen, <strong>ve</strong>rlässt uns das Bewusstseyn, – im Schlaf, imTode, gewissermaassen auch im magnetischen oder magischen Wirken: denn diese alle führendurch das Centrum.“ [Česky: Týž, Svět jako vůle a představa, 2. svazek, přeložil Milan Váňa,Pelhřimov, Nová tiskárna 1998, s. 238; překlad mírně upra<strong>ve</strong>n.]55 Tamtéž, s. 371: „Der Wille als Ding an <strong>si</strong>ch ist ganz und ungetheilt in jedem Wesen wie dasCentrum ein integrirender Theil eines jeden Radius ist: wahrend das peripherische Ende diesesRadius mit der Oberfläche, welche die Zeit und ihren Inhalt vorstellt, im schnellsten Umschwungeist, bleibt das andere Ende, am Centro, als wo die Ewigkeit liegt...“ [Česky: tamtéž.]56 Friedrich Nietzsche, Also sprach Zarathustra, 3. část: „In jedem Nu beginnt das Sein; um jedesHier rollt <strong>si</strong>ch die Kugel Dort. Die Mitte ist überall.“ [Česky: Týž, Tak pravil Zarathustra, přeložilOtokar Fischer, Praha, Votobia 1992, s. 182.]57 Friedrich Gundolf, Goethe, Berlin, G. Bondi 1916, s. 115: „Jeder Moment in Goethes Existenzbesass die Eignung um Mitte und Träger zu sein für das Ganze seines Lebens.“58 Tamtéž: „Der Punkt auf dem der griechisch Ge<strong>si</strong>nnte... steht, ist immer der Mittelpunkt desAlls...“59 „Vermögt ihr mich auszudehnen, / Zu erweitern zu einer Welt?“ Prometheus, 1. akt. [Česky: J.W. Goethe, Fragmenty a improvisace z mládí, uspořádal a přeložil Otokar Fischer, Praha, Fr. Borový1927, s. 129: „Umíte rozprostranit mne, / rozšířit v svět?“]60 „Könnt ihr den weiten Raum / Des Himmels und der Erde / Mir ballen in meine Faust?“ Tamtéž.[Česky: tamtéž. Překlad mírně upra<strong>ve</strong>n.]61 J. W. Goethe, Sämmtliche Werke, Jubiläums-Ausgabe, sv. 30, Stuttgart, Cotta 1807, s. 226:„Der Geist schieszt aus dem Zentrum seine Radien nach der Peripherie; stöszt er dort an, so läszter’s auf <strong>si</strong>ch beruhen und treibt wieder neue Versuchslinien aus der Mitte, auf dass er, wenn ihmnicht gegeben ist, seinen Kreis zu überschreiten, er ihn doch möglichst erkennen und ausfüllenmöge.“62 Týž, Dopis Lavaterovi, 19. února 1777: „... mich kümmert ausser meinem Kreis nun garnichts.“63 Týž, Dopis Knebelovi, 16. února 1784: „Persönlich bin ich glücklich. Die Geschäffte, die Wissenschaften,ein paar Freunde, das ist der ganze Kreis meines Daseins in den ich mich klüglich<strong>ve</strong>rschanzt habe.“64 Týž, Sämmtliche Werke, Jubiläums-Ausgabe, sv. 38, s. 58: „Man pflegt das Glück wegen seinergrossen Beweglichkeit kugelrund zu nennen, und zwar doppelt mit Recht: denn es gilt diese Vergleichungauch in einem andern Sinne. Ruhig vor Augen stehend, zeigt die Kugel <strong>si</strong>ch dem Betrachtendenals ein Befriedigtes, vollkommnes, in <strong>si</strong>ch abgeschlossenes Wesen.“65 „Sofort nun wende dich nach innen: / Das Zentrum findest du da drinnen, / Woran kein Edlerzweifeln mag. / Wirst keine Regel da <strong>ve</strong>rmissen, / Denn das selbständige Gewissen / Ist Sonnedeinem Sittentag.“ Týž, Sämmtliche Werke, Jubiläums-Ausgabe, sv. 2, s. 245.66 Týž, Dopis R. E. Schubarthovi, 8. čer<strong>ve</strong>nce 1818: „Es ist ganz einerley, in welchem Kreise wirunsere Kultur beginnen, es ist ganz gleichgültig, von wo aus wir unsere Bildung in’s fernere Lebenrichten, wenn es nur ein Kreis, wenn es nur ein wo ist.“67 Týž, Tagebuch, 1780, pasáž citovaná Wernerem Kraftem: „Über Prosasätze von Goethe“, in:Neue Rundschau, 1955, roč. 66, díl II., s. 243: „Ich muss den Cirkel, der <strong>si</strong>ch in mir umdreht vonguten und bösen Tagen, nährer bemercken, Leidenschaften, Anhähglichkeit, Trieb, dies oder[ 69 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéjenes zu tun. Erfindung, Ausführung, Ordnung, alles wechselt und hält einen regelmäs<strong>si</strong>genKreis. Heiterkeit, Trübe, Stärke, Elasticität, Schwäche, Gelassenheit, Begier eben so. Da ich sehrdiat lebe, wird der Gang nicht gestört, und ich muss noch heraus kriegen, in welcher Zeit undOrdnung ich mich im mich selbst bewege.“68 J. W. Goethe, Wilhelm Meister Wanderjahre. Sämmtliche Werke, sv. 19, s. 137,: „Wie kann <strong>si</strong>chder Mensch gegen das Unendliche stellen, als wenn er alle geistigen Kräfte, die nach vielen Seitenhingezogen werden, in seinem Innersten, Tiefsten <strong>ve</strong>rsammelt, wenn er <strong>si</strong>ch fragt: darfst dudich in der Mitte dieser ewig lebendigen Ordnung auch nur denken, sobald <strong>si</strong>ch nicht gleichfall<strong>si</strong>n dir ein herrlich Bewegtes um einen reinen Mittelpunkt kreisend kervortut?“ [Český překladTýž, Viléma Meistera léta tovaryšská aneb Odříkání – Viléma Meistera divadelní poslání, přeložilaKamila Jiroudková, Praha, SNKLU 1961, s. 135.]69 Týž, Sämmtliche Werke, Jubiläums-Ausgabe, sv. 39, s. 343: „Die Idee der Metamorphose isteine höchst ehrwürdige, aber zugleich höchst gefährige Gabe von oben. Sie führt ins Formlose,zerstört das Wissen, löst es auf. Sie ist gleich der vis centrifuga und würde <strong>si</strong>ch ins Unendliche<strong>ve</strong>rlieren, wäre ihr nicht ein Gegengewicht zugegeben: ich meine den Spezifikationstrieb, daszähe Beharrlichkeits<strong>ve</strong>rmögen dessen, was einmal zur Wirklichkeit gekommen, eine vis centripeta,welcher in ihrem tiefsten Grunde keine Ausserlichkeit etwas anhaben kann.“70 „Blattlos aber und schnell erhebt <strong>si</strong>ch der zärtete Stengel, / Und ein Wundergebild zieht denBetrachtenden an. / Rings im Kreise stellet <strong>si</strong>ch nun, gezählet und ohne / Zahl, das kleinere Blattneben dem ähnlichen hin.“ Týž, Die Metamorphose der Pflanzen. Sämmtliche Werke, sv. 2,s. 248.71 „Leicht bewegt, in mäs<strong>si</strong>ge Eile, / Um dem Wagen, Kreis um Kreis, / Bald <strong>ve</strong>rschlungen Zeil’ anZeile, / Schlangenartig reihenweis, / Naht euch, rüstige Nereiden.“ Faust, v. 8379–8383. [Českýpřeklad Týž, Faust, přeložil Otokar Fischer, Praha, Fr. Borový 1942, s. 432.]72 „Komm! Hebe dich zu höhern Sphären!“ Faust, v. 12094. [Česky: Týž, Faust, Praha, Fr. Borový1942, přeložil Otokar Fischer, s. 607.]73 Týž, Zur Morphologie, kniha IV, Stuttgart, J. G. Cotta 1817: „Das Höchste, was wir von Gott undder Natur erhalten haben, ist das Leben, die rotirende Bewegung der Monas um <strong>si</strong>ch selbst,welche weder Rast noch Ruhe kennt; der Trieb, das Leben zu hegen und zu pflegen, ist einem jedenun<strong>ve</strong>rwüstlich eingeboren...“74 Týž, Zum Shakespears Tag. Sämmtliche Werke, sv. 36, s. 6: „... Seine Stücke drehen <strong>si</strong>ch alleum den geheimen Punkt...“75 Friedrich Schlegel, „Gespräch über die Poe<strong>si</strong>e“, Athenäum, roč. III, č. 2, 1800: „Mir selbst bleibtder Meister der fasslichste Inbegriff, um den ganzen Umfang seiner Vielseitigkeit, wie in einemMittelpunkte <strong>ve</strong>reinigt, einigermassen zu überschauen.“ [Srov. slo<strong>ve</strong>nský překlad, in: M. Žitný(ed.), Nemeckí romantici, přeložil Milan Žitný, Bratislava, Tatran 1989, s. 71.][ 70 ]


Jurij M. Lotman (1922–1993)a jeho badatelská práceTereza JavornickáPřední sovětský literární vědec, kulturologa sémiotik se narodil 28. února 1922v Petrohradě. V letech 1930–1939 navštěvovalslavnou St. Petri-Schule. Gymnaziálnístudium ukončil již <strong>ve</strong> věku 17 let, před nástupemdo armády (povinným <strong>ve</strong> věku 18let) proto stihl odstudovat první ročníkLeningradské uni<strong>ve</strong>rzity. Lotmanova službav armádě trvala šest let; po návratuz fronty, v roce 1946, nastoupil zpět nauni<strong>ve</strong>rzitu a okamžitě se plně ponořil dostudia.Lotmanův předválečný zájem o studiumfolkloru se po jeho návratu nauni<strong>ve</strong>rzitní půdu proměnil v zkoumání kulturníchproměn na přelomu 18. a 19.století (pod <strong>ve</strong>dením Nikolaje IvanovičeMordovčenka). První Lotmanovou pracív obno<strong>ve</strong>ném uni<strong>ve</strong>rzitním studiu byl text„Karamzin i masony“ (Karamzin a zednáři);v literárněvědné metodologii student <strong>si</strong>cenásledoval svého učitele, ale závěry vyvozovalna základě širokého objemu materiálua na pozadí obsáhle koncipovanéhospolečenského a politického kontextu.Prvním Lotmanovým otištěným článkembyl text „Kratkije nastavlenija russkim ryca r j a m M . A . D m i t r ijeva-Mamonova.Něiz<strong>ve</strong>stnyj pamjatnik agitacionnoj publicistikiranněgo děkabrizma“ (Krátká ponaučeníM. A. Dmitrijeva-Mamonova ruskýmrytířům; Neznámá památka agitační publicistikyraného děkabrismu), který vyšelv roce 1949 v uni<strong>ve</strong>rzitním periodikuVestnik Leningradskogo uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>těta.I přes prokázané studijní a vědeckéschopnosti, získaná stipendia a publikaceotiskované již v průběhu studia nemohlLotman pokračovat na katedře jako aspirant(důvodem byl jeho židovský původ).Obstaral <strong>si</strong> tedy (a v tomto momentu spatřujemeuznání jeho vědeckých kvalit, neboťtakový postup nebyl v Sovětském svazunijak běžným) místo na pedagogickéminstitutu v estonském Tartu, kam za nímpřijela i jeho pozdější žena, rovněž literárnívědkyně, Zára Grigorjevna Mincová. V Tartuse Lotman nadále odborně věnoval obdobípřelomu 18. a 19. století. Začátkemroku 1952 úspěšně obhájil na Leningradskéuni<strong>ve</strong>rzitě kandidátskou disertačnípráci A. N. Radiščev v bor’bě s obščest–<strong>ve</strong>nno-političeskimi vozzrenijami i dvor–janskoj estetikoj N. M. Karamzina (A. N.Radiščev v boji proti společensko-politickýmnázorům a dvorské estetice N. M.Karamzina). O dva roky později byloLotmanovi konečně umožněno přestoupitna Tartuskou uni<strong>ve</strong>rzitu, přestože na ní jižčtyři roky učil.Lotmanův odborný zájem se postupněpřesouval od přelomu 18. a 19. století směremke studiu děkabrismu, kontextu obdobíprvní třetiny 19. století a předním postavámtohoto období. V průběhu 50. a začátku60. let Lotman publikoval celou řaduprací věnovaných jak studovanému období,tak účastníkům literárního dění na počátku19. století. V roce 1961 na katedřeruské literatury Leningradské uni<strong>ve</strong>rzityúspěšně obhájil rozsáhlou doktorskou disertačnípráci Puti razvitija russkoj litěraturypredděkabristskogo perioda (Vývojovécesty ruské literatury předděkabristickéhoobdobí).Lotmanova disertační práce tvoří pomyslnýzlom v jeho literárněvědné metodologii.Od tohoto momentu se jeho prá-[ 71 ]


[studie – komentář]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéce s prameny rozvíjí a komplikuje. Nezavrhuje<strong>si</strong>ce dosavadní přístup, avšak záro<strong>ve</strong>ňnezůstává u „pouhého“ nahromadění faktů,zajímá se o přístupy exaktních věd. Nepřehlédnutelnýmpřínosem pro Lotmanovumetodiku bylo vědecké dění na Západě –rozvoj kybernetiky, teorie informace, sémiotika,strukturalismus a matematickálingvistika – a začátkem 60. let takéLotmanovo osobní setkání s moskevskýmilingvisty, V. N. Toporo<strong>ve</strong>m, V. V. Ivano<strong>ve</strong>m,I. I. Revzinem či A. M. Pjatigorským.Lingvistický strukturalismus se stalnovým Lotmanovým východiskem. Prvnímtextem obsahujícím nové myšlenky bylčlánek „Problema schodstva isskustvai žizni v s<strong>ve</strong>tě strukturaľnogo podchoda“(Problematika shody umění a života <strong>ve</strong>světle strukturálního přístupu) publikovanýv roce 1962. Jako zvláště podstatnoučást literárněvědného strukturalismuLotman vyzdvihuje strukturální aspektyobsahu a jeho vyjádření (výrazu), jejich významv jednotlivostech i <strong>ve</strong> vzájemnémvztahu. Zaujetí strukturalismem jej při<strong>ve</strong>dlov roce 1964 k uspořádání první tartuské„letní školy“, jež upevnila odbornévztahy uni<strong>ve</strong>rzit v Tartu a Moskvě a připravilapůdu pro nesmírně plodné vědeckédisputace. Záro<strong>ve</strong>ň s přípravou první letníškoly Lotman dokončil svou první strukturalistickouknihu Lekcii po strukturaľnojpoetike. V<strong>ve</strong>děnije, těorija sticha (Kapitolyze strukturální poetiky. Úvod, teorie<strong>ve</strong>rše). Text využívá poznatků lingvistickésémiotiky (N. Trubeckoj, R. Jakobson), filosofie(Ch. Morris), etnografie (C. Lévi-Strauss)a prvních teoretických bádáníz moskevského prostředí; základními tezemiknihy jsou pak vzájemná propojenost,opozičnost a funkcionálnost znaku.V roce 1964 začínají vycházet slavnéTrudy po znakovym <strong>si</strong>stěmam (Studieo znakových systémech), periodikum tartuských„letních škol“ (1964–1974) neoficiálněnazývané příznačně Semiotika (Sémiotika).Sborníky obsahují mnoho odkazůna předchůdce z oblastí filologie a kulturologie,P. A. Florenského, B. M. Ejchenbauma,B. L. Pasternaka (v roli kritika), J. Mukařovského(jehož texty Lotman sám překládaldo ruštiny), V. Ja. Proppa, M. M.Bachtina ad. Za hlavní publikaci tlumočícíLotmanovy sémiotické myšlenky můžemepovažovat sbírku textů Staťji po tipologiikuľtury (Stati o kulturní typologii), za jedenz vrcholů strukturální literární vědy paktext „Analiz poetičeskogo těksta. Strukturasticha“ (Analýza básnického textu.Struktura <strong>ve</strong>rše) z roku 1972.Do období „letních škol“ spadají rovněžLotmanovy texty věnované A. S. Puškinovi,jeden z ústředních bodů vědcova zájmu –Roman v stichach Puškina „Jevgenij Oněgin“(Puškinův román <strong>ve</strong> <strong>ve</strong>rších „EvženOněgin“, 1975) a Roman A. S. Puškina „JevgenijOněgin“. Kommentarij (Román A. S.Puškina „Evžen Oněgin“. Komentář, 1980).Lotmanova intenzivní pedagogickái vědecko-publikační činnost se od počátku60. let rozrostla rovněž o funkci <strong>ve</strong>doucíhokatedry ruské filologie na Tartuskéuni<strong>ve</strong>rzitě. V letech sedmdesátých všakdochází k opětnému přitvrzování sovětskéhorežimu, je <strong>si</strong>lně omezen přístupnových pedagogů/badatelů na katedrua ze<strong>si</strong>luje se cenzura v publikacích, z nichžmnohé jsou kompletně zakázány.Lotmanův badatelský zájem se postupněvyvíjí směrem k ontologii literárníhodíla: podrobně se věnuje otázce uměleckéhočasu jako plnohodnotného faktoruvůči uměleckému prostoru. Počátek 90. letje (v souvislosti s politickou <strong>si</strong>tuací) bohatýna kontakty se Západem, neboť Lotmani ostatní členové Tartuské uni<strong>ve</strong>rzity dosahujív této době již značné proslulosti.Nadále vznikají literárněvědné studie zaměřenéna biografické, textologické a metodologickéaspekty, malé monografiei zobecňující práce, uměnovědné a historickétexty; přesto však stále převažují zejménasémioticko-kulturologická bádáníz přelomu 18. a 19. století. Nejvýznamnějšímitexty z této tvůrčí etapy jsouUni<strong>ve</strong>rse of the Mind (Vesmír mysli, 1990)a Kuľtura i vzryv (Kultura a exploze, 1992).Až do Lotmanovy smrti (28. října 1993v Tartu) jeho badatelská ani publikačníčinnost výrazněji nepolevuje.Záro<strong>ve</strong>ň se však v této době setkávámes prvními „opozičními“ či svým směřovánímvůči strukturalismu a sémioticekritickými pracemi. Jednou z mnoha je text„Počemu ja perestal byť strukturalistom“(Proč jsem přestal být strukturalistou,1992) Borise Gasparova, jednoho z členůTartuské školy: „Všechny ty proudy spojovalajedna vůle: ani ne tak ‚vyjádřit se‘určitým způsobem na určité téma, jako podatkardinální řešení, které podřizuje materiál,jenž má být osvojen, své kategorizaci;a pokud je to nutné, dokonce materiálnejdří<strong>ve</strong> preparovat tak, aby odpovídajícíkategorizaci bylo možné uskutečnit.“ („Počemuja perestal byť strukturalistom“,Alma mater, 1992, č. 3; česky: „Proč jsem[ 72 ]


[studie – komentář]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinése stal strukturalistou“, in: Jan Bernard(ed.), Tartuská škola. Sborník filmové teorie.Praha, Národní filmový archiv 1995,s. 230.) V mnoha ohledech by bylo možnévztáhnout toto hodnocení také na dílosamotného Lotmana, přesto však jeho význama přínos pro světovou literární vědua kulturní i sémiotická bádání (vyjádřenýkupříkladu v Ecově předmluvě k anglickémuvydání Lotmanovy knihy Vesmír mysli)nelze dostatečně docenit.[ 73 ]


Sémiosféra a problematikasyžetuJ. M. LotmanSémiotické systémy se nachází <strong>ve</strong> stavu neustálého pohybu. Proměnlivost je základnímprincipem existence sémiosféry: celá se proměňuje, neustále mění svou vnitřnístrukturu. Existuje však ještě jeden druh změn: v rámci každé substruktury, jež sémiosférutvoří, můžeme vyčlenit prvky, které jsou v prostoru stabilně upevněny, a prvky s relativnísvobodou přemísťování. Ty první jsou upevněny v sociální, kulturní, náboženskéa dalších strukturách, druhé mají vyšší stupeň svobody volby svého chování než jejich okolí.Hrdina druhého typu je schopen konat, a tedy překonat hranice zákazů, jež jsou proostatní nedostupné. Podobně jako Orfeus či Soslan1 z eposu o Nartech může překračovathranici, jež odděluje živé a mrtvé, či jako furlandští Benandanti podnikat noční výpadyproti čarodějnicím,2 či jako berserk se vrhnout do boje a narušovat všechna jeho pravidla:nahý či v medvědí kůži, vyjící jako zvíře a pobíjející vlastní bojovníky i nepřátele. Může býtušlechtilým loupežníkem nebo pikarem, čarodějem, špionem, detekti<strong>ve</strong>m, teroristou nebosupermanem – má v podstatě schopnost činit to, co je jiným zakázáno, a překračovatstrukturní hranice kulturního prostoru. Každé takové překročení je činem, a řetězec těchtočinů vytváří syžet.Syžet je pojem syntagmatický, a tedy spojený s prožíváním času. Proto se střetávámese dvěma typologickými formami událostí, jež odpovídají dvěma typům času: cyklickémua lineárnímu. V archaických kulturách dominuje cyklický čas. Texty vytvářené podlepravidel cyklického času nejsou z našeho úhlu pohledu syžetové a mohou být popsányprostřednictvím obvyklých kategorií jen <strong>ve</strong>lmi obtížně. Jejich první zvláštností je absencekategorií začátku a konce: text je vnímán jako jaký<strong>si</strong> nepřetržitě se opakující mechanismussynchronizovaný s cyklickými procesy v přírodě: se střídáním ročních období, dnůa nocí, jevů hvězdného kalendáře. Lidský život nebyl pojímán jako lineární úsek umístěnýmezi narozením a smrtí, ale jako nepřetržitě se opakující cyklus (viz „Zemřeš – zas začneš,a tak stále [...]“ – A. Blok3). V tomto případě může příběh začínat v libovolném momentu,jenž v tomto daném vyprávění, konkrétní manifestaci nečasového a nekonečného Textu,plní roli začátku. Cílem takového vyprávění naprosto není vyprávět posluchačům něco neznámého,avšak ustanovuje mechanismus zabezpečující nepřetržitost běhů cyklickýchprocesů v přírodě samé. Proto výběr té či jiné syžetové epizody Textu za počátek a obsahdnešního vyprávění nenáleží vyprávějícímu – ten určuje část chronologicky upevněného rituálu,který je podmíněný během přírodních cyklů.Jinou zvláštností, jež je spojena s cykličností, je tendence k bezvýhradnému ztotožněnírůzných postav. Cyklický svět mytologických textů vytváří mnohovrstevnatý mechanismusse zřetelně projevujícími se znaky topologické organizace. To znamená, že takové cykly,jako den a noc, rok, cyklický řetězec umírání a rození člověka či boha, vnímáme jako vzájemněhomeomorfní. Proto ačkoli <strong>si</strong> noc, zima, smrt nejsou v některých ohledechpodobné, jejich sblížení není metaforou, jak by je vnímalo současné povědomí. Jsoujedním a týmž (či přesněji transformací téhož). Postavy a předměty, zmiňované na různýchúrovních cyklického mytologického mechanismu, jsou rozličnými vlastními jmény[ 74 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéKorunu vrací vyhnanému bratru[...]“6K téže proměně dochází u Oli<strong>ve</strong>ra:„Byl jsem to já. Leč nejsem. Nestydím seříct, kdo jsem býval, když mé obracenítak sladkým činí přítomný můj stav.“7Vzniká tedy čt<strong>ve</strong>rec, v němž postavy umístěné do jedné horizontály představují téhožhrdinu v různých momentech jeho syžetového pohybu (při rozvinutí na lineární škále syžetu)a umístěné do jedné <strong>ve</strong>rtikály pak různé projekce téže postavy.DvůrVévoda FrederickLesStarý vévoda žijící <strong>ve</strong> vyhnanstvíOli<strong>ve</strong>r de BoysOrlando de BoysTím však paralelismus obrazů nekončí: ženské postavy očividně představují hypostazihlavních hrdinů: jsou to dcery dvou vévodů – Rosalinda a Celia, které při zpětné cyklickétransformaci syžetu zjevně vstoupí do jediného centrálního tvaru jako jeho jména-hypostaze.Základní syžetové rozdělení na této úrovni prochází významnou transformací – obědívky odcházejí „do lesa“ (jedna je vyhnána, druhá odchází dobrovolně), přičemž obě podléhajíproměně: převlékají se (Rosalinda mění také pohlaví, přestrojí se za chlapce) a měníjména – typický detail mytologické transformace.RosalindaCeliaGanymedAlienaNový systém ekvivalentností se odvíjí při započetí milostné zápletky: před námi vyvstávápřesný systém paralelismů, přičemž dvojaká povaha Ganymeda – chlapce-dívky(což podtrhuje i jeho dvojznačné jméno) – vytváří základ pro nová mytologická ztotožnění,jež jsou na úrovni Shakespearova textu vnímána jako komická změť.Orlando Rosalinda Ganymed Phoeb Prubík KačenkaOli<strong>ve</strong>r Celia Sylvio Phoebe Vilík KačenkaVšechny tyto figurální páry pečlivě opakují tutéž <strong>si</strong>tuaci a týž druh vztahů na různýchúrovních, jeden druhého navzájem dublují. Dokonce i šašek má svého dvojníka v podoběještě nižší postavy – <strong>ve</strong>snického blázna. „Oli<strong>ve</strong>r – Celia“ jsou nižším duplikátem „Orlanda –Rosalindy“ (v invariantním schématu by první pár připadl pod postavu Fredericka, druhýpak pod postavu jeho vyhnaného bratra), čt<strong>ve</strong>rec „Ganymed – Phoebe – Phoebe – Silvius“je nižší variantou jich všech, čt<strong>ve</strong>rec „Prubík – Kačenka – Kačenka – Vilík“ pak týmž <strong>ve</strong>[ 77 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinévztahu k druhému. Ve výsledku se tedy všechny různě významné postavy komedie v cyklickémprostoru koncentrují do jediného obrazu.Zbývá jen připomenout ještě jednu postavu, jež stojí v protikladu ke všem konajícímpostavám v komedii – Jaquese-melancholika. Jako jediný je vyjmut ze zápletky a nevracíse z lesa společně se starým vévodou, zůstává v témž prostoru, nyní s již dobrovolným vyhnancemFrederickem. Vyznačuje se nejjiskřivějším charakterem: je stálým kritikemonoho lidského světa, který se nalézá za hranicemi lesa. Vzhledem k tomu, že „dvůr“a „les“ vytvářejí asymetrický prostor typu „pozemský svět – záhrobí“ (v mýtu), „reálný svět– ideálně-pohádkový“ (u Shakespeara), je postava Jaquesova druhu nutná k tomu, abyumělecký prostor orientovala. Nesplývá s postavou, jež se pohybuje vzhledem k syžetovémuprostoru, avšak představuje personifikovanou prostorovou kategorii, ztělesněný vztahjednoho světa k druhému. Ne náhodou je jedinou konající postavou, jež hranici mezi světy„dvůr“ a „les“ nepřekračuje.***Můžeme předpokládat, že dvojnické postavy představují jen nejzákladnějšía nejpatrnější produkt lineárního přefrázování hrdiny cyklického textu. V podstatě jesamotný vznik různých postav výsledkem téhož procesu. Jak jsme již zmiňovali, dělí se postavyna pohybující se, jež stojí <strong>ve</strong> volném vztahu k syžetovému prostoru, jsou schopnéměnit své místo <strong>ve</strong> struktuře uměleckého světa a překračovat hranice – základní topologickýznak tohoto prostoru, a na nepohyblivé, jež v podstatě tvoří funkci tohoto prostoru.8Z typologického hlediska je výchozí <strong>si</strong>tuace následující: jistý syžetový prostor je rozdělenjednou hranicí na vnitřní a vnější sféru a jedna postava získává syžetovou možnosttuto hranici překračovat. Tato <strong>si</strong>tuace je pak zaměněna <strong>si</strong>tuací odvozenou a složitější. Pohyblivápostava se dělí do skupiny-paradigmatu různých postav na téže úrovni, přičemžpřekážka (hranice) se rovněž zmnožuje a vyděluje podskupinu personifikovaných překážek,jež jsou svázány s určitými momenty syžetového prostoru nehybných postav-nepřátel(v terminologii Proppa „škůdců“). Ve výsledku je syžetový prostor „zabydlen“ četnýmia nejrůznějším způsobem propojenými a protikladnými hrdiny. Z toho lze učinit určitý dílčízávěr: čím zjevněji je svět postav do<strong>ve</strong>den do jedinečnosti (jeden hrdina, jedna překážka),tím blíže se dostává k původnímu mytologickému typu strukturní organizace textu. Nelzepřehlédnout, že se lyrika se svým zredukováním syžetu do schématu: „já – on (ona)“ či „já– ty“ zdá být z této perspektivy „nejmytologičtějším“ žánrem současného slo<strong>ve</strong>snéhoumění. Tento předpoklad potvrzují i jiné příznaky, kupříkladu výše zmiňované pragmatickévlastnosti mytologických textů. Lyrika je samozřejmě hlubší a přirozenější než empirickéžánry, čtenář ji vnímá jako model své vlastní osobnosti.Druhým zásadním výsledkem téhož procesu se stala vyčleněnost a vyznačená modelujícífunkce kategorií začátku a konce textu.Text, jenž se odloučil od rituálu a získal samostatnou literární existenci, získal automaticky<strong>ve</strong> svém lineárním uspořádání vyznačení začátku a konce. V tomto smyslu musímeeschatologické texty považovat za první doklad rozpadu mýtu a vypracování narativníhosyžetu.Základní následnost událostí v mýtu může být shrnuta řetězcem: vstup do uzavřenéhoprostoru – vystoupení z něj (tento řetězec zůstává otevřený na obě dvě strany a může senekonečně zvětšovat). Vzhledem k tomu, že uzavřený prostor může být interpretován jako„jeskyně“, „mohyla“, „dům“, „žena“ (a je samozřejmě doplněn atributy temného, teplého,syrového),9 vstup do něj je na různých úrovních interpretován jako „smrt“, „početí“, „návratdomů“ atd., přičemž všechny tyto akty jsou vnímány jako totožné.Zmrtvýchvstání/narození, jež po smrti/početí následují, jsou spojeny s tím, že narozenínení vnímáno jako akt vzniku nové, dří<strong>ve</strong> neexistující osobnosti, ale jako obno<strong>ve</strong>níosobnosti již dří<strong>ve</strong> existující. Jako je početí ztotožňováno se smrtí otce, je narození ztotožňovános jeho návratem. S tím konkrétně souvisí i zjevnost toho, že nejen synchronní, aletaké diachronní dvojnické postavy typu „otec – syn“ určují rozdělení jediného a nebo cyklickéhotextu-obrazu.10 Dvojnictví všech bratrů Karamazových mezi sebou navzájema jejich společná přináležitost k Fjodoru Karamazovovi podle schématu „degradace-znovuzrození“,úplné ztotožnění či kontrastní opozice, to vše je dokladem stálosti tohotomytologického modelu.[ 78 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéTamtéž je uváděna celá řada zpráv o tom, že obje<strong>ve</strong>ní daru proroctví předchází probodnutíjazyka, uší, vpra<strong>ve</strong>ní hada do těla atd.V podmínkách, při nichž jsou výše zmiňované obřady již nahlédnuty v širokém mytologickémkontextu (Propp, Eliade ad.), není zvlášť obtížné stanovit jejich obsahovou příbuznosts jediným mytologickým invariantem „život – smrt – vzkříšení (obno<strong>ve</strong>ní)“ či na abstraktnějšíúrovni „vstup do uzavřeného prostoru – vystoupení z něj“. Obtížnost spočíváv něčem jiném – v objasnění stability tohoto schématu i v <strong>si</strong>tuacích, v nichž je bezprostředníspojení se světem mýtu vědomě zpřetrháno. Když Puškin v „Prorokovi“ předložilvýjimečně přesný, detailní a v dnešní době mnoha texty potvrzený obraz získání šamanského(a tedy prorockého) daru, včetně takových podrobností, jakým je vkládání doúst „malého hádka, který ztělesňuje magické schopnosti“,14 neznal prameny, které mák dispozici současný etnograf. Rovněž i my <strong>si</strong> nemusíme pro porozumění jeho básni vybavovatparalely z proroka Izaiáše a z Koránu, jež patrně posloužily jako nejbližší pramenyiniciačních obrazů v „Prorokovi“.15Proto pro vnímání Puškinova textu není nutné znát souvislosti jeho obrazů s iniciačním(či do šamanství zasvěcujícím) obřadem, tak jako není nezbytné mít znalosti o původugramatických kategorií, pokud chce člověk hovořit příslušným jazykem. Taková znalost jepřínosná, avšak netvoří minimální podmínky pro pochopení textu. Skryté mytologicko-obřadníjádro se stalo gramaticky formálním základem výstavby textu o umírání „starého“člověka a znovuzrození jasnovidce.Ještě jasněji tento dvojaký proces – z jedné strany pozapomenutí obsahové stránky iniciačníhokomplexu až do stupně jeho úplné formalizace a následného přetvoření v co<strong>si</strong>, coje čtenářem (a možná i autorem) rozumově neuchopitelné, a ze strany druhé přese všechnocharakteristickou přítomnost tohoto již nevědomého komplexu – nacházíme v románuAlberta Moravii Neposlušnost. Děj zachycuje proměnu soudobého mladíka v muže. Románse dotýká soudobých problémů mladické vzpoury, nepřijetí světa a mučivého přechodu odvzpurného egocentrismu a kultu sebezničení k otevřenému vnímání života. Syžetový pohybje však vystavěn na starém schématu: konec dětství (konec prvního života) je doplněnatributy narůstající touhy po smrti, vědomým zpřetrháním vazeb, jež spojují hrdinu se světem(vzpoura proti rodičům, proti buržoaznímu světu se mění <strong>ve</strong> vzpouru proti životu jakotakovému). Poté nastupuje dlouhá nemoc, jež hrdinu přivádí až na samu hranici smrtia vytváří její jednoznačný substitut (pasáže, jež popisují blouznění umírajícího mladíka,jsou ekvivalentem k „cestě do záhrobí“ v mytologických textech). První vztah se ženou(ošetřovatelkou nemocného) znamená počátek návratu do života, přerod od nihilismua vzdoru k přijetí světa, novému narození. Toto zřetelně mytologické schéma, reprodukujícíkla<strong>si</strong>cké rysy iniciace, se výrazně uzavírá v závěrečném obrazu románu: vlak, jímžuzdra<strong>ve</strong>ný mladík jede do horského sanatoria, se noří do temného tunelu a vyjíždí z něj dovolného prostranství. Dva konce tunelu naprosto jasně odpovídají nejstarší mytologicképředstavě, podle níž jeden konec tunelu symbolizuje smrt, druhý pak zrození.Již jsme zmiňovali, že archaické struktury myšlení v současném vědomí ztratily obsahovosta z tohoto důvodu mohou být nejlépe porovnány s jazykovými gramatickými kategoriemi,neboť vytvářejí základy syntaxe <strong>ve</strong>lkých narativních bloků textu. Je však známo,že v uměleckém textu dochází k neustálé výměně: to, co v jazyce již ztratilo samostatnýsémantický význam, podléhá druhotné sémantizaci, a naopak. V souvislosti s tím také docházíke druhotnému oži<strong>ve</strong>ní mytologických narativních postupů, jež přestávají být čistěformálními organizátory textových následností a jsou obohacovány o nové smysly, jež nászačasté navracejí – vědomě či mimoděk – k mýtu.16 Ukázkový příklad vidíme <strong>ve</strong> výše charakterizovanémMoraviově románu. To, že obraz, naskicovaný současnou technikou („vlaka tunel“), je vystavěn jako sugestivní vyjádření nejarchaičtějšího mytologického komplexu(přechodu do nového stavu, jakým je smrt, a nové narození; řetězec: „smrt – pohlavní styk– znovuzrození“; vstup do tmy a vystoupení z ní jako invariantní model <strong>ve</strong>škerých transformací),je hluboce příznačné pro mechanismus aktivizace mytologické vrstvy <strong>ve</strong> struktuřesoučasného umění.***Jestliže chceme studovat centrální a periferní oblasti kultury jakožto jisté organizovanétexty, měli bychom se nejpr<strong>ve</strong> věnovat rozličným typům jejich vnitřní struktury.[ 80 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéCentrální mýtotvorný mechanismus kultury je uspořádán jako topologický prostor. Připrojekci na osu lineárního času a z oblasti rituálně-herního děje do sféry slo<strong>ve</strong>sného textudochází k podstatným změnám: děj se stává lineárním a nespojitým, získává rysyslo<strong>ve</strong>sného textu vystavěného na principu určité fráze. Za těchto podmínek se stávásrovnatelným s čistě slo<strong>ve</strong>snými texty, jež vznikají na periferii kultury. Avšak právě totosrovnání nám umožňuje odhalit <strong>ve</strong>lmi hluboké odlišnosti: centrální sféra kultury je vystavěnana principu integrované strukturní celistvosti – fráze, periferní oblast je uspořádánajako kumulativní řetězec organizovaný jednoduchým připojením strukturně samostatnýchjednotek. Takovéto uspořádání nejvíce odpovídá funkci první jakožto strukturnímumodelu světa a funkci druhé jakožto osobitému archivu excesů.Každé z výše u<strong>ve</strong>dených skupin odpovídá vlastní představa o uni<strong>ve</strong>rzu jako celku.Centrum kultury, jež stanovuje pravidla, geneticky vychází z prvopočátečního mytologickéhojádra a rekonstruuje svět jako zcela uspořádaný, s jediným syžetem a nejvyššímsmyslem. Ačkoli je tento smysl prezentován textem či skupinou textů, v celkovém systémukultury tyto texty vystupují jako normalizující mechanismus, nacházející se vůči všemostatním textům dané kultury v meta-pozici. Všechny texty této skupiny jsou mezi sebouorganicky provázány, což se projevuje v jejich schopnosti se přirozeně zavinout do jedinéfráze. Vzhledem k tomu, že z obsahového hlediska se tato fráze váže na eschatologickouobraznost, v obrazu světa, utvořeném touto frází, se střídá tragické napětí syžetu s konečnouobnovou pořádku.Systém periferijních textů rekonstruuje obraz světa, v němž vládne náhoda, neuspořádanost.Tato skupina textů se <strong>si</strong>ce také dokáže přemístit na určitou metaúro<strong>ve</strong>ň, avšaknepodléhá snaze o pře<strong>ve</strong>dení do jakéhokoli jediného a organizovaného textu. Vzhledemk tomu, že syžetovými prvky, jež tuto skupinu textů tvoří, jsou excesy a anomálie, vyvstávápřed námi celkový obraz světa <strong>ve</strong> své maximální dezorganizovanosti. Záporný pólv něm bude realizován vyprávěními o nejrůznějších tragických událostech, z nichž každábude představovat určité narušení pořádku. Nejdůvěryhodnějším v tomto světě se tedyparadoxně ukáže být to nejméně důvěryhodné. Kladný pól se projevuje zázrakem – řešenímtragických konfliktů tím nejméně očekávatelným a důvěryhodným způsobem. Poněvadžvšak celkové uspořádání textů neexistuje, blahodárný zázrak se zde nestává čím<strong>si</strong>definitivním. Následný obraz světa, který tu vzniká, je zpravidla chaotický a tragický.Nehledě na to, že v každé konkrétní kultuře lze vyčlenit její poměrnou orientovanostna ten či onen textotvorný mechanismus a tu či onu skupinu textů, v daném případě můžemehovořit pouze o samoorientaci, jelikož v reálném mechanismu kultury se předpokládápřítomnost obou center, jejich vzájemné napětí a vzájemné ovlivňování. Každá z těchtoskupin v boji za vůdčí posta<strong>ve</strong>ní v hierarchii dané kultury ovlivňuje svůj kontrahent, v sebepopisechpřiděluje sobě samé charakteristiku textu vyššího posta<strong>ve</strong>ní a svému protivníkovipřiděluje prostor pro vlastní prezentaci na nižší textové úrovni. Jestliže jsou příkladyrozmístění uspořádaných textů na nejvyšší strukturní úrovni kultury triviální, můžeme jeilustrovat <strong>ve</strong> filosofii řadou systémů od Platóna po Hegela, – v oblasti teorie vědy kupříkladukoncepcí Ferdinanda de Saussura –, kdy protikladná konstrukce se pojí například s obrazemsvěta Norberta Wienera a jeho uni<strong>ve</strong>rzální a útočnou entropií, z jejíž perspektivy jeinformace pouze náhodnou a lokální epizodou. Když umírající Ťutčev žádal o „trochu světlakolem sebe“, vyjádřil své celoživotní přesvědčení, že svět je chaoticky neuspořádaný aže světlo, rozum a zákon jsou pouze lokálními náhodnými a nestabilními formami „hryneuspořádaností“ (s charakteristickým odkazem na Pascala). Podle Ťutčeva člověk nacházejícíse na hranici těchto dvou nepřátelských světů náleží svou přírodní podstatousvětu chaosu, zatímco svým vědomím – logu, odcizenému přírodě:A proč tedy <strong>ve</strong> společném sboruDuše nezpívá, že je mořem,A naříká myslící rákos?17Spor mezi kauzálně deterministickými a pravděpodobnostními přístupy v teoretickéfyzice 20. století je příkladem výše popsaného konfliktu v oblasti vědy.***[ 81 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéDialogický konflikt dvou výchozích skupin textů získává zcela nový smysl od okamžiku(tomuto slovu zde nepřikládáme nijak chronologický význam, vzhledem k tomu, že oddělitpředumělecké období existence textů od období uměleckého můžeme jen logicky, avšaknikoli historicky) vzniku umění.V uměleckém textu je možné realizovat onu optimální korelaci, při níž se konfliktnístruktury ukládají nikoli hierarchicky, tedy na různých úrovních, ale dialogicky – tedy najedné. Proto je umělecké vyprávění tím nejtvárnějším a nejefektivnějším modelujícím mechanismem,schopným v úplnosti popsat zcela složité struktury a <strong>si</strong>tuace.Konfliktní systémy se vzájemně neruší, neanulují, avšak vstupují do strukturníchvztahů, přičemž vytvářejí nový typ uspořádání. Jak se realizuje podobný typ narativnístruktury, se pokusíme ilustrovat na konkrétním příkladě Dostojevského románů, jež jsouvhodné právě pro svou dialogickou strukturu, kterou do hloubky analyzoval Bachtin.Ostatně, jak dokázal týž autor, dialogická struktura není výlučným atributem románůDostojevského, avšak je vlastní románové formě jako takové. Mohli bychom to řícii obecněji uměleckému textu určitých druhů. Nás však v tomto případě nezajímá principdialogičnosti v celé své mnohostrannosti. Máme před sebou mnohem užší úkol – přezkoumáníintegrace dvou protikladných syžetotvorných principů v narativní formě románu.V Dostojevského románech lze vyčlenit, jak již badatelé nejednou ukázali, dvě protikladnésféry: oblast každodenního dění a svět ideologických konfliktů.Sféra první, oblast syžetové dynamiky, se dále rozděluje na sféru všedních událostía sféru detektivně-kriminálního syžetu.Dávno již bylo řečeno, že všední události se u Dostojevského rozvíjejí <strong>ve</strong> shoděs „logikou skandálů“, jejímž zákonitým důsledkem se stalo formální vyjádření vztahu meziepizodami za pomoci slova „náhle“.18 Pokud budeme dále rozvíjet tento postřeh, můžemeříci, že všední události následují <strong>ve</strong> vyprávění Dostojevského jedna za druhou v souladus pravidlem nejmenší pravděpodobnosti. Čtenář, který se opírá o vlastní všední zkušenost,vytváří <strong>ve</strong> svém vědomí určité očekávatelné možnosti, z nichž některé hodnotí jako zcelauvěřitelné, jiné jako pouze možné a další jako málo uvěřitelné či zcela neuvěřitelné. Kdyžse čtenář s takovou událostí setká v románovém textu, uplatňuje na ni přirozeně vlastnístupnici očekávání (na níž je samozřejmě navrst<strong>ve</strong>ná stupnice očekávání podmíněná jeholiterární zkušeností čtenáře uměleckých textů: lze <strong>si</strong> představit působení podvědoméhoočekávání, rozdělujícího nejpravděpodobnější události v životě a v uměleckém textu tohoči jiného typu). To mu umožňuje zkonstruovat nejpravděpodobnější následný článek syžetovéhovývoje. V textu Dostojevského se to, co čtenář nejméně očekává (tedy věc nejméněočekávaná jak podle životní zkušenosti, tak podle literárních konstrukcí), ukazuje být proautora jedinou možností.Podí<strong>ve</strong>jme se například na kapitoly „Pajdalka“ a „Moudrý had“ z Běsů. Již výchozíepizoda je vystavěna jako narušení nejpravděpodobnější <strong>si</strong>tuace: Stěpan Trofimovič, pozvanýk Varvaře Petrovně na důležitý a tajný rozhovor, k ní přijde, avšak nezastihne nikoho.Záro<strong>ve</strong>ň dochází také k jiné zvláštní události: v kostele přistoupí k Varvaře Petrovněneznámá a zvláštně se chovající dáma (dále se ukáže, že jde o Marii Timofejevnu Lebjadkinovou)a Varvara Petrovna ji navzdory svému zdravému rozumu a podstatě svého charakterupoz<strong>ve</strong> k sobě domů.19 Do dění zasahuje zcela nevysvětlitelně se chovající Líza, kteránavzdory všemu přiměje Varvaru Petrovnu, aby ji vzala také s sebou.Stěpan Trofimovič i autor očekávají pouze Varvaru Petrovnu, avšak slyší hluk mnohakroků, což „už skutečně bylo trošku divné“. Je slyšet kroky, jako když „někdo přichází ažprazvláštně rychle“, po čemž následuje zvláštní upozornění, že „takhle nemohla přicházetVarvara Petrovna“. Právě proto jako první vchází Varvara Petrovna (dívky vchází za ní„kousíček vzadu a mnohem pomaleji“).20Následuje zvláštní a skandální chování Marie Timofejevny. Jakmile se tento incidentvyčerpá, objevuje se neočekávaně Praskovja Ivanovna (Lízina matka) a mezi ní a VarvarouPetrovnou dochází ke scéně záro<strong>ve</strong>ň skandální a neočekávané (krotká a zakřiknutá PraskovjaIvanovna se chová agre<strong>si</strong>vně). Scéna končí mdlobami Varvary Petrovny a usmířením.Posléze se objevuje nová postava – Darja Pavlovna. Rozhovor se však netočí kolem toho,že se o Darju uchází Stěpan Trofimovič, kvůli čemuž byl Stěpan Trofimovič pozván (na to,vší pravděpodobnosti navzdory, všichni zapomněli), avšak kolem něčeho zcela jiného –vzniká nová komplikace: Darja Pavlovna sděluje, že na žádost Nikolaje Vsevolodoviče předalapeníze kapitánu Lebjadkinovi, čímž odkrývá existenci jakých<strong>si</strong> tajemných vztahůmezi lidmi, mezi nimiž by i samotné přátelství bylo neuvěřitelné.[ 82 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéDále se dozvídáme o příchodu samotného kapitána Lebjadkina, který se navzdorytvrzení všech přítomných, že „to není člověk, který by směl přijít do společnosti“21 a že jejeho pozvání vyloučené, sám poz<strong>ve</strong> a vstoupí. Varvara Petrovna posílá Lízu pryč z pokoje(„Zvlášť Líza už tady nemá co pohledávat“22), avšak Líza přirozeně zůstává. Vchází kapitánLebjadkin, jehož příchod se na jedné straně stává novým článkem v řetězci nedorozumění,na straně druhé je neočekávaný pro Lebjadkinovu nedostatečnou ohyzdnost: ten jeslušně, dokonce až švihácky oblečený a střízlivý (při té příležitosti je vzpomenuto Liputinovovyjádření: „Jsou lidé, pro které se čisté prádlo ani nesluší“23; Lebjadkinovo chování jepro něj neslušné, tedy nedostatečně ohyzdné). Když přítomní zazvoní, aby byl Lebjadkinvy<strong>ve</strong>den, vcházející sluha místo toho sděluje, že „– Zrovna teď ráčil přijet Nikolaj Vsevolodoviča jde sem, prosím.“24Poté nepřichází Nikolaj Vsevolodovič (Stavrogin), ale neznámý mladý muž, jenž seukazuje být synem Stěpana Trofimoviče. Nato se objevuje Nikolaj Vsevolodovič, ještě stojína prahu, když mu Varvara Petrovna pokládá tu nejméně očekávanou otázku: „[...] je topravda, že ta ubohá kulhavá žena – tu ji máte, tamhle sedí, jen se na ni podí<strong>ve</strong>jte! – je topravda, že je ... vaše zákonitá manželka?“25Nikolaj Vsevolodovič neodpoví nic, uctivě políbí ruku matce a vlídně vyvádí Marii Timofejevnuz pokoje. Za jeho nepřítomnosti Petr Stěpanovič „objasňuje“ v nejlepším smysluchování Nikolaje Vsevolodoviče. („Neodbytnost, s jakou ten pán spadlý z nebe toužil vykládatcizí historky, byla věru dost prazvláštní a vymykala se běžným způsobům.“26)Kapitán Lebjadkin terorizovaný Petrem Stěpanovičem s ostudou utíká, nastává naprostáapoteóza Nikolaje Vsevolodoviče. Nyní však přichází Lízin neočekávaný hysterickývýstup. Sotva se ji podaří uklidnit, činí Petr Stěpanovič nečekané odhalení, v jehož důsledkujeho otec s ostudou utíká. Nato, neočekávaně, Šatov, který doposud seděl mlčkyv koutě, uhodí Nikolaje Vsevolodoviče do tváře, Líza padá do mdlob.Stačí <strong>si</strong> prohlédnout tento přehled epizod, abychom se přesvědčili o tom, že jejich následnostnení podmíněna jakoukoli vnitřní souvislostí. Zcela náhodná, atomární následnostjednotlivých izolovaných dějových shluků je zdůrazněna tím, že celou řadu případů<strong>si</strong>ce je možné předpovědět, avšak v obrácené podobě: epizody následují jedna zadruhou v pořadí nejmenší, nikoli největší pravděpodobnosti.Neočekávatelné epizody se na úrovních všednodennosti a detektivního příběhu mezisebou značně odlišují. Roztříštěnost a náhodnost po sobě jdoucích událostí je v detektivnímpříběhu pouze zdánlivá. Existuje výhradně pro čtenáře, kterému není známotajemství syžetu a který do určité doby považuje nedůležité za podstatné a naopak. Vzhledemk tomu, že by měl být čtenář v této nevědomosti udržován co nejdéle, je před nímchybnost jeho předpokladů skrývána. Lživému rozvíjení je dodávána nejlogičtější a zvnějškupřesvědčivá podoba. Nepropojenost mezi jednotlivými epizodami v takovémto případějen zřídka vystupuje na povrch, aby byl naznačen lživý charakter souvislostí, jež <strong>si</strong> čtenářvytváří.S takovou skrytou logikou kriminálního děje se setkáváme také v Běsech, konkrétně<strong>ve</strong> výše citované epizodě. Určitá část událostí se jen zdá být nakupením nesmyslných náhod;odhalení tajných zločinů vnáší do jejich následnosti logiku a organizovanost. To všaknemůžeme říci o celém řetězci epizod v této kapitole: pro větší část z nich zůstáváv platnosti nesmyslné a náhodné seřazení. A nejen to, jestliže v detektivním příběhu nesmyslnost(nesprávnost) lživých souvislostí, jež <strong>si</strong> vytváří ten, kdo skryté hybatele děje nezná,zůstává do určitého momentu skrytá, v úryvku, jenž nás zajímá (stejně jako v dalšíchjemu podobných), nás Dostojevskij předem pečlivě upozorňuje, jako by se obával, že <strong>si</strong>čtenář principu výstavby textu nepovšimne („den četných překvapení“, „všecko dopadlotak, jak by se nikdo nenadál“ ad.).Každá z vyčleněných úrovní má svou, jen sobě vlastní syntagmatickou organizaci, cožzaručuje složitost vzájemných vztahů.Ohledně ideového jádra Dostojevského románů již bylo řečeno, že bezprostředně organizujísyžetovou dynamiku textu (B. M. Engelgardt). Ještě podstatnější je poukázáníBachtina na to, že monologická výstavba – přirozený výsledek lineárního rozvíjení mýtu dotextu-normalizátoru – je v Dostojevského jádrové struktuře románu vyměněna dialogem:„[...] ideje Dostojevského také vskutku, jakmile vstoupí do jeho polyfonního románu, měnísám způsob svého bytí [...] osvobozují se od své monologické uzamčenosti a ukončenosti,<strong>ve</strong>skrze se dialogizují a jako rovný s rovným se účastní <strong>ve</strong>lkého dialogu románu [...]“27[ 83 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéIdeologické jádro tak do sebe vstřebává strukturní příznaky periferijních textů. Záro<strong>ve</strong>ňprobíhá také opačný proces, jehož charakter je jasně patrný na vyobrazení, proDostojevského <strong>ve</strong>lmi typickém, vrstvy všednodennosti jako řetězce skandálů a nešvarů.Mohli bychom se domnívat, že vrstva všedních epizod, protkaná náhodnostmi a narušenímvšemožných zákonitých očekávání, ztělesňuje u Dostojevského nerozumnost,„hříšnost“ materiálního světa. Je i není tomu tak, jelikož nepředvídatelnost a dokonce nesmyslnostu Dostojevského není jen rysem skandálu, ale také zázraku. Oba tyto póly, ježoznačují konečnou smrt a konečné spasení, nesou společný rys nemotivovanosti a nezákonitosti.Eschatologický moment okamžitého a definitivního rozřešení všech tragickýchživotních protikladů tak nepřichází do života z vnějšku z oblasti idejí, ale nacházíse v životě samém.Model takového splývání „skandálu“ a „zázraku“, prokazujících svůj společný původ,představuje hraní karet a ruleta. Na jedné straně ztělesňují ohyzdnou podstatu ohyzdnéhoživota: „Dnes byl směšný, ohavný, absurdní den“ (Dostojevskij, Hráč).28 Na straně druhé sev ní zrcadlí eschatologický zázrak řešení všech konfliktů. V centru Hráče stojí touha po zázraku.Výhra, to je „[...] něco zázračného. Ačkoliv se to naprosto nevymyká matematickýmzákonům, já to dodnes pokládám za zázrak.“29Přitom je nejednou zdůrazněno, že nejde o peníze – ale o touhu po okamžitém a konečnémspasení. Ne náhodou je s výhrou spojována čistě mytologická představa o vzkříšení,ukončení starého – hříšného – života a počátku zcela nové existence: „Co jsem teď?Nula. Čím mohu být zítra?30 Zítra mohu vstát z mrtvých a znovu začít žít!“31 A dále: „Znovuse narodit, vstát z mrtvých.“V témže smyslu je příznačné Astlejovo tvrzení, že „ruleta je hra především pro Rusy“,32a prvotní antiteze německé pozvolnosti a ruského dychtění po okamžité smrti („utrácí jak<strong>si</strong>zbůhdarma a nepřístojně“33) či okamžitém spasení, zázraku („zbohatnout rázem, za dvěhodiny, bez námahy“34).V tomto smyslu již Hráč předznamenává Raskolnikova svým dychtěním po okamžitésmrti či okamžitému spasení všech. Vždyť i Soněčka přináší Raskolnikovovi zázrakokamžitého spasení duše.Jestliže tedy dialogičnost znamená proniknutí mnohotvárnosti života do uspořádávajícísféry teorie, proniká záro<strong>ve</strong>ň mytologie do oblasti excesu.Dostojevského romány představují zřetelnou ilustraci toho, co můžeme považovat zavšeobecnou vlastnost narativních uměleckých textů.***Viděli jsme, jak se v důsledku lineárního rozvíjení mytologického textu dělí původně jedinápostava do párů a skupin. Avšak své místo zde má také opačný proces. Jde o to, žeztotožnění – již poté, co se v důsledku překladu do lineárního systému vyčlenily kategoriezačátku a konce, – těchto pojmů s biologickými hranicemi lidské existence je je<strong>ve</strong>mmladším. V eschatologické legendě a textech k ní izomorfních může segmentace lidskéexistence na nepřetržité útržky probíhat pro dnešní vnímání zcela neočekávaným způsobem.Kupříkladu izomorfismus pohřbívání (snězení) a početí, narození a znovuzrozenímůže vést k tomu, že vyprávění o hrdinově osudu začíná jeho smrtí, narození-znovuzrozenípak připadá na střední část příběhu. Úplný eschatologický cyklus – hrdinova existence(zpravidla nezačíná narozením), jeho stárnutí, zkáza (upadnutí do hříchu nesprávnéhochování) či původní defekt (hrdina je například mrzák, hlupák, nemocný), poté smrt,znovuzrození a nová, již ideální existence (zpravidla nekončí smrtí, ale apoteózou) – vnímámejako vyprávění o jediné postavě. To, že se v polovině vyprávění objevuje smrt, změnajména, úplná změna charakteru, diametrální přehodnocení chování (krajní hříšník sestává stejně krajním světcem), nás nenutí zde vidět vyprávění o dvou hrdinech, jak by tobylo vlastní současnému vypravěči.Jako příklad nám poslouží známý příběh ze Skutků apoštolských. Vyprávění o Saulovi-Pavlovi nezačíná narozením hrdiny, ale zmínkou o jeho účasti při potrestání prvního mučedníkaŠtěpána. Dále se říká, že „nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně“, že byl horlivýmpronásledovatelem křesťanů. Na cestě do Damašku „zazářilo kolem něho náhlesvětlo z nebe“. Uslyšel hlas z výšin, ztratil zrak a pak, když zázrakem prozřel, stal se Hospodinovým„nástrojem, který jsem <strong>si</strong> zvolil“ (Sk 9,1.3.15) a začal <strong>si</strong> říkal Pa<strong>ve</strong>l.[ 84 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéToto vyprávění je v nejvyšší míře pozoruhodné jako ideální realizace schématu: narozenía smrt nerámují hrdinův příběh, ale jsou umístěny do jeho středu, jelikož událost nadamašské cestě pochopitelně je smrtí, a přerod, jenž po ní následuje, je narozením. Anizměna jména není náhodná. Na koncích vyprávění takové hranice nenacházíme: vyprávěnínezačíná narozením a nekončí smrtí. Neméně zajímavá je i druhá skutečnost: z hlediskatakových kritérií, jako jsou „jednota děje“ epochy kla<strong>si</strong>cismu a „logika charakteru“ realistickémtextu, nemáme žádný důvod ztotožňovat Saula a Pavla do jedné postavy. Ve zmíněnémtextu to však nejsou dvě po sobě existující postavy, ale jedna.Takové schéma výstavby charakteru pod vli<strong>ve</strong>m mytologicko-legendární tradice pronikátaké do pozdějších literárních děl, stává se jazykem, jímž jsou realizovány textyo „prozření“ či nečekané proměně hrdinovy podstaty. Jako například kouzelné pohádky,v nichž se z hlupáka stává král (putování do lesa, k čarodějnici, zaříkávadlo: „Horo, horo,otevři se pro člověka poctivýho a dej mu kus bohatství svýho“ a další, jež <strong>ve</strong> svém základusamozřejmě znamenají smrt a vzkříšení). S přímým přenesením takového schématu dopozdějších děl se setkáváme <strong>ve</strong> vyprávěních o <strong>ve</strong>lkých hříšnících, ze kterých se stali světci(Ondřej Krétský, papež Řehoř);35 jasným příkladem je také Někrasovův „Vlas“.V úvodu básně je hrdina <strong>ve</strong>lkým hříšníkem: „Říká se, že <strong>ve</strong>lkým hříšníkem / Byl dří<strong>ve</strong>.Že / Boha neznal; bitím / Svou ženu do hrobu dohnal; / Zbojníky a / Lupiče koní ukrýval.[...]“ Následuje nemoc. Výmluvný obraz pekla dokládá skutečnost, že v daném případě senemoc z funkčního hlediska rovná smrti: „Říká se, že vidiny / Měl, když blouznil: / Vidělkonec světa, / Viděl hříšníky v pekle: / Mučí je raraši hbití, / Lituje neposednáčarodějnice, / Etiopané černí / S očima jako uhlíky. [...]“ Návrat do života s sebou přinášíhrdinův úplný přerod: „Rozdal Vlas své jmění / Zůstal bosý a nahý [...] / Plný neutišitelnéhožalu, / Snědý, vysoký a rovný, / Chodí pomalu / Vesnicemi, městy.“36Kritický a smrti se rovnající rys momentu přerodu je začasté zdůrazňován tím, že hrdinazískává dvojníka (podstatu dvojníka jako rozdvojené jedné postavy jsme již zmiňovali),který vzkříšením (omlazením) neprochází a umírá. Takovéto epizody nalezneme v mnohatextech – od mýtu o Médei (kouzelné omlazení berana při roztrhání a smrt krále Pélia přiobdobné proceduře) až po závěr Jeršovova Koníka hrbáčka:Kůň ocasem zatočil,hubu v kotlích omočil [...]Všichni do křiku se dali:„To jsme sluchem neslýchali,takhle zkrásnět za chvíli!“Car už stojí v košili,svleče ji – a hop do mlíčka:uvařil se jako štička!37 38Schéma „úpadek – znovuzrození“ je široce zastoupeno také v nové literatuře. Organizujenapříklad řadu Puškinových lyrických básní, mezi jinými také „Znovuzrození“.Připomeňme známé <strong>ve</strong>rše Michaleviče ze Šlechtického hnízda:Já v nové city jsem se pohroužila znovu dítětem se stal,vše spálil jsem, čemu jsem oddán byl,klaně se všemu, co jsem spaloval.39Před námi vyvstává postava, která je složena ze dvou přímo protikladných částí, přičemžpřechod od jedné z nich do druhé se chápe jako obrození. Dětství nepřináleží začátku,nýbrž prostředku časového vývoje postavy („a znovu dítětem se stal“). Podle téhožschématu je vystavěno také Tolstého Vzkříšení. Při vší rozdílnosti konkrétně-historickýchidejí, přenášených pomocí daného syžetového mechanismu, již samo opakování takovýchnázvů, jakými jsou „Znovuzrození“, Vzkříšení, nemůže být náhodné.To, že se na schéma eschatologické legendy navrstvuje existenční ztotožnění literárnípostavy a člověka, umožnilo vymodelovat vnitřní svět člověka podle vzoru makrokosmu,a jednoho člověka interpretovat jako konfliktně organizovaný kolektiv.***[ 85 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéSyžet představuje mocný prostředek pro porozumění životu. Jen díky tomu, že vzniklynarativní formy umění, se člověk naučil rozlišovat syžetový aspekt reality, a tedy rozčleňovatjednolitý tok událostí do jistých diskrétních jednotek, spojovat je s jakými<strong>si</strong> významy(tedy je sémanticky vykládat) a organizovat je do uspořádaných řetězců (interpretovatje syntagmaticky). Vyčlenění událostí – nespojitých jednotek syžetu – a jejich obdařeníurčitým smyslem na straně jedné a také určitým časovým, příčinně-následkovým čijakýmkoli jiným řádem na straně druhé vytváří podstatu syžetu.Čím více chování člověka nabývá rysů svobody, volnosti <strong>ve</strong> vztahu k automatismugenetických programů, tím důležitější je pro něj sestavování syžetů událostí a chování.Avšak pro sesta<strong>ve</strong>ní podobných schémat a modelů je třeba ovládat určitý jazyk. Tuto rolitaké plní původní jazyk uměleckého syžetu, který se v průběhu času neustále komplikuje,stále více se vzdaluje od těch elementárních schémat, jimž jsme se v této stati věnovali.Tak jako každý jiný jazyk, i jazyk syžetu, chce-li předávat a modelovat určitý obsah, musíbýt od tohoto obsahu oddělen. Modely ustano<strong>ve</strong>né v archaických dobách jsou odděleny odkonkrétních komunikátů, ale i přesto mohou posloužit jako materiál k jejich textové výstavbě.Přitom nesmíme opomenout, že v umění <strong>si</strong> jazyk a text neustále prostřídávají svámísta i funkce.A tak poněvadž člověk vytvářel syžetové texty, naučil se rozlišovat syžety v životěa svůj život pro sebe takto interpretovat.Přeložila Tereza Javornická.Tato studie je kapitolou z knihy Vnutri mysljaščich mirov(Moskva: Jazyki russkoj kuľtury, 1996, s. 206–238).Poznámky:1 Soslan (Sozyryko) „[...] na svém koni se vrací ze země mrtvých, kam se jezdil radit se svou prvníženou, nebožkou“ (Georges Dumézil, Osetinskij epos i mifologija, Moskva, Nauka 1976, s. 103).2 Carlo Ginzburg, Les batailles nocturnes. Sorcellerie et rituels agraires aux XVI et XVII <strong>si</strong>ècles,Paris, Flammarion 1984.3 Alexandr Blok, Sobranije sočiněnij, sv. III, Moskva – Leningrad, Gosudarst<strong>ve</strong>nnoje izdateľstvochudožest<strong>ve</strong>nnoj literatury 1960–1963, s. 37. Česky: Týž, Lampy na<strong>ve</strong>čer, přel. Vojtěch Jestřáb,Praha, Českoslo<strong>ve</strong>nský spisovatel 1971, s. 52.4 [Nedokončený románový cyklus Maxima Gorkého.]5 Viz Olga Michajlovna Frejdenbergova, Poetika sjužeta i žanra, Moskva, Labirint 1997.6 William Shakespeare, Jak se vám líbí, přel. E. A. Saudek, Praha, Umění lidu 1951, s. 149–150.7 Tamtéž, s. 126.8 Viz Sergej Jurjevič Nekljudov, „K voprosu o svjazi prostranst<strong>ve</strong>nno-vremennych otnošenij s sjužetnojstrukturoj v russkoj bylině“, in: Tezisy dokladov vo vtoroj letněj škole po vtoričnym modělirujušim<strong>si</strong>stěmam, Tartu 1966; viz také Jurij Michajlovič Lotman, Struktura chudožest<strong>ve</strong>nnogoteksta, Moskva, Iskusstvo 1970, s. 280–289.9 Viz Vjačeslav Vsevolodovič Ivanov – Vladimir Nikolajevič Toporov, Slavjanskie jazykovyje modělirujušijesemiotičeskije <strong>si</strong>stěmy: Drevnij period, Moskva, Nauka 1965.10 Narození Tristana po otcově smrti je stejným rozdvojením v čase jako Isolda Zlatovlasá a IsoldaBěloruká v synchronním prostoru.11 [Schima: v pravoslaví se tak nazývá nejvyšší stupeň mnišství, který je spojen s dalšími,přísnějšími sliby sebezáporu, či sebezřeknutí se. Přijetí schimy se v ruské církvi dělí na dvastupně: oblečení do malé schimy (zasnoubení se mnišství) a oblečení <strong>ve</strong>lké schimy (tj. plnostmnišství). Velkou schimu přijímají ruští mniši většinou až <strong>ve</strong> stáří, nezřídka až těsně před smrtí.Hlavní součástí obřadu, jímž je přijímán adept mnišství, je postřižení.]12 Naděžda Petrovna Dyrenkovová, „Polučenije šamanskogo dara po vozzrenijam tureckich plemen“,in: Sbornik Muzeja antropologii i etnografii imeni Petra Velikogo AN SSSR, sv. IX., Santk-Peterburg, Nauka 1930.13 Vladimir Jakovlevič Propp, Istoričeskije korni bolševnoj skazki, Leningrad, Izdatel'stvoLeningradskogo uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>teta 1986, s. 95.14 Tamtéž, s. 94.[ 86 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné15 Srov. s Knihou Izaijášovou <strong>ve</strong> Starém Zákoně; dále též K. S. Kaštaljeva, „Podražanija Koranu“Puškina i ich Pervoistočnik. Zapisky kollegii vostoko<strong>ve</strong>dov při Aziatskom muzee Akademii naukSSSR., sv. V., Leningrad 1930; N. I. Čerňajev, „Prorok“ Puškina v svjazi s jego že „PodražanijamiKoranu“, Moskva 1898.16 V Moraviově románu je znakem vědomé orientace na mýtus druh smrti, který <strong>si</strong> volí mladíktoužící po sebezničení: <strong>ve</strong> svých myšlenkách se nezabývá sebevraždou – v jeho vědomí vznikáobraz trhání na kusy a sežrání jeho těla divokou zvěří. V románu je tato skutečnost psychologickypodmíněna příběhy, jež mladík slyšel jako dítě a jež vypráví o zabitém muži – dle Chlapcovýchpředstav – zakopaném u zvěřince, a knihami o křesťanských mučednících ad.; avšak bezjakýchkoli problémů zde rozpoznáváme jeden z uni<strong>ve</strong>rzálních mytických motivů smrti (roztrhání– sežrání). Srov.: „[...] roztrhání lidského těla hraje nemalou roli v mnoha náboženstvích a mýtech,hraje tedy <strong>ve</strong>lkou roli také v pohádce.“ (Vladimir Jakovlevič Propp, Istoričeskije kornibolševnoj skazki, s. 95) Etnografie nám poskytuje četný materiál o tom, jak po roztrhání na kusynásleduje zakopávání do země (a přitom také pohřbívání a zasetí pole – viz známá balada RobertaBurnse „Jan Ječmínek“, v níž mučení, zakopání do země a vaření v kotli předchází znovuzrozenía v níž vzniká třívrstevná syžetová struktura: archaicko-mytologická vrstva, pohádková vrstva– válka „tří králů proti Janovi“, a třetí vrstva, která ztělesňuje poezii zemědělské práce – zasévánípole či pojídání). Obě jsou izomorfní zrození, zákonitě za nimi následuje <strong>ve</strong>gatační růst čilivyvrhnutí, jež představuje nové a dokonalejší zrození. Eliade uvádí africký mýtus o obru Ngakolovi,který žral a vyvrhával lidi. Tento mýtus tvoří u odpovídajících kmenů základ iniciačního obřadu.Zajímavé je, že u Moravii má hrdinovo odloučení od života a světa dětství, rodičů a majetkupodobu trhání peněz na kusy a zakopávání útržků do země (této oběti předchází zjištění, že zazobrazením madony v ložnici rodičů, obrazem, před nímž se chlapec musel celé roky modlit, jeskrytý sejf plný kreditních karet). A tak se zcela archaický syžet svržení starého božstva, jeho trhánína kusy a osévání země kousky jeho těla, za nimiž následuje obno<strong>ve</strong>ní jak boha, takčlověka, tento počátek „nového života“, stává jazykem, <strong>ve</strong> kterém spisovatel vypráví o výsostněsoučasných konfliktech.17 Fjodor Ivanovič Ťutčev, Lirika, sv. I., Moskva, Nauka 1965, s. 199.18 Alexandr Leonidovič Slonimskij, „‚Vdrug‘ u Dostojevskogo“, Kniga i revoljucija 1922, č. 8.19 Dostojevského hrdinové vůbec systematicky činí věci, jež nezapadají do určených konstantjejich charakterů a jsou „zvláštní“, nemotivované.20 Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Bě<strong>si</strong>, přel. Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák, Praha, Rozmluvy2008, s. 147.21 Tamtéž, s. 163.22 Tamtéž, s. 164.23 Tamtéž, s. 165.24 Tamtéž, s. 172.25 Tamtéž, s. 176.26 Tamtéž, s. 179.27 Michail Michajlovič Bachtin, Dostojevskij umělec: k poetice prózy, přel. Jiří Honzík, Praha, Českoslo<strong>ve</strong>nskýspisovatel 1971, s. 125.28 Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Hráč a jiné prózy, přel. Ruda Havránková, Praha, SNKLU 1964,s. 269.29 Tamtéž, s. 353.30 Zjevná perifráze slov abbé Sieyèse „Co je třetí stav? – Všechno! Čím byl dosud v politice? – Ničím!Co chce? – Stát se něčím!“ dodává touze po zázraku nový odstín – možnost politického výkladu,což předjímá Raskolnikova.31 Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Hráč a jiné prózy, s. 377.32 Tamtéž, s. 384.33 Tamtéž, s. 272.34 Tamtéž.35 Nikolaj Kallinikovič Gudzij, „K istoriji legendy o pape Grigorii“, in: Iz<strong>ve</strong>stija Otdelenijarusskogo jazyka i slo<strong>ve</strong>snosti Imperatorskoj Akademii Nauk., sv. XIX., kn. 4, 1914, s. 247–256;Týž: „K legendam ob Iude-predatele i Andreje Kritskom“, Russkij filosofičeskij věstnik, sv. LXXIII,1915, s. 11, 18.36 Nikolaj Alexejevič Někrasov, Polnoje sobranije sočiněnij i pisem, sv. I., Leningrad, Nauka1981–1985, s. 152–154.37 Viz u Afanasjeva příběhy o neúspěšném léčení.[ 87 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné38 Petr Pavlovič Jeršov, Koník Hrbáček, přebásnil František Hrubín, Praha, SNDK 1956,s. 106–108.39 Ivan Sergejevič Turgeněv, Šlechtické hnízdo, přel. Kamila Značkovská, Praha, Melantrich1933, s. 83.[ 88 ]


Narativ a skutečnost:kontinualistická perspektivaDavid CarrJaký je vztah mezi narati<strong>ve</strong>m a událostmi, které zachycuje? To je jedna z otázek, jež <strong>si</strong>klade řada účastníků živé interdisciplinární debaty o narativu v posledních letech.Tato debata se týká – v širokém smyslu toho slova – pravdivosti narativních podání.Tradiční narativní historická díla prohlašují, že se z nich dozvídáme, co se vskutku stalo.Fikční narativy zachycují události, které se přirozeně ze své podstaty nikdy nestaly, alečasto se o nich říká, že jsou pravděpodobné; jinými slovy, pojednávají o tom, jak se určitéudálosti mohly udát, kdyby k nim bylo opravdu došlo. Některá historická díla mohou býtnepřesná a některé příběhy invraisemblable, avšak v úspěšném dosažení jejich cíle takovýmnarativům teoreticky vzato nic nebrání. Některé typické případy vlastně pokládámev tomto směru za mimořádné úspěšné.Proti tomuto běžnému názoru však v poslední době povstala <strong>si</strong>lná koalice filozofů, literárníchteoretiků a historiků, kteří ho označují za mylný a naivní. Skutečné události zkrátkanedrží pohromadě <strong>ve</strong> formě narativu a pokud je takto traktujeme, pak se životuvzdalujeme. Nikoli tedy jen kvůli nedostatku dokladů či pravděpodobnosti, nýbrž z podstatysamotné své formy nám jakékoli narativní podání předkládá zkreslený obraz událostí,jež zachycuje. Pro literární teorii z toho mimo jiné vyplývá pojetí narativní fikce, které vyzdvihujejejí autonomii a nezávislost na reálném světě. Pro teorii historie z toho vyplývánapříklad skepse <strong>ve</strong> vztahu k narativním historickým dílům.Chystám se proti této koalici vystoupit a argumentovat ani ne tak <strong>ve</strong> prospěch běžnéhopohledu, jako spíše <strong>ve</strong> prospěch hlubší a zajímavější skutečnosti, která se podle méhosoudu skrývá v jeho základech. Narativ nepředstavuje pouze potenciálně úspěšný způsobzachycení událostí; jeho struktura tvoří nedílnou součást samotných událostí. Narativnípodání v žádném případě ne<strong>ve</strong>de k formálnímu zkreslení vyprávěných událostí, ale jednáse naopak o rozšíření jednoho z jejich primárních rysů. Zatímco ostatní hovoří o radikálnímupředělu mezi narati<strong>ve</strong>m a skutečností, já hodlám prokázat nejen jejich kontinuitu, nýbržtaké jejich formální podobnost.Podí<strong>ve</strong>jme se nejpr<strong>ve</strong> v krátkosti na teorii diskontinuity, než předložíme argumentyproti ní.ILze očekávat, že v oblasti teorie historie budou tuto pozici zastávat autoři – počínajepozitivisty a konče historiky ze školy Annales –, kteří jsou přesvědčeni, že narativní historievždy obsahovala fikční prvky a ty je nyní nutno vymýtit pomocí nové historie vědecké.Tato skepse <strong>ve</strong> vztahu k narativní historii se paradoxně zrodila mezi mysliteli, kteří narativníhistorii zahrnují zájmem, jaký bývá vyhrazen předmětům obdivu a lásky. Vezměme <strong>si</strong>například dílo Louise Minka. Přestože hovoří o narativu jako o „způsobu rozumění“ a jakoo „kognitivním nástroji“ a zpočátku podle všeho hájí narativní historii proti redukcionistůmtypu C. G. Hempela, nakonec dospívá k podobnému závěru, totiž že samotná její formabrání tradiční historii v naplnění jejích epistemických aspirací. Narativní struktura –[ 89 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinézejména zakončení1 a konfigurace, které událostní sek<strong>ve</strong>nci vtiskuje začátek, střed a konecpříběhu – je struktura odvozená z aktu vyprávění příběhu, nikoli ze samotných událostí.Výraz „narativní historie“ je v podstatě oxymóron: „[a]ko historická <strong>si</strong> nárokujereprezentovať prostredníctvom formy časť skutočnej zložitosti minulosti, ale ako naráciaje produkt imaginatívnej konštrukcie, ktorá svoj nárok na pravdu nemôže obhajovaťprostredníctvom žiadneho akceptovateľného zdôvodnenia alebo potvrdenia.“2 „Příběhynežijeme, ale vyprávíme,“ tvrdí Mink. „V životě neexistují žádné začátky, středy nebo konce.[…] přenášíme vlastnosti narativu z umění do života.“3Jestliže Mink dospívá k takovému skeptickému závěru pouze neochotně, Hayden Whitese ho směle chápe. Stejně jako Mink klade otázku po schopnosti narativu reprezentovat.Když zkoumá „hodnot[u] narativity při reprezentaci reality“, podle všeho jednoznačněsoudí, že je v tomto směru nulová. „Jaké přání naplníme, jakou touhu uspokojíme,“táže se White, „budeme-li věřit, že reálné události lze adekvátně zachytit, jestližeevidentně vykazují formální koherenci příběhu?“4 „Copak se svět vážně naší zkušenostipředkládá <strong>ve</strong> formě dobře vystavěných příběhů […]? Nebo je nám k dispozici spíše v podobě,kterou naznačují anály a kroniky, buďto jako pouhá sek<strong>ve</strong>nce bez začátku a koncenebo jako sek<strong>ve</strong>nce začátků, které pouze končí, avšak nikdy se neuzavírají?“ Podle Whiteaje odpověď nabíledni: „Myšlenka, že se sek<strong>ve</strong>nce reálných událostí vyznačují formálnímivlastnostmi příběhů, které vyprávíme o událostech imaginárních, může mít svůj původpouze v přáních, fantaziích a snech.“ Právě anály a kroniky představují „modely toho, jakýmzpůsobem se skutečnost předkládá našemu vnímání“.5K tomuto skeptickému postoji zčásti <strong>ve</strong>de Minka s Whitem jejich sdílené přesvědčenío spřízněnosti historických a fikčních narativů; a podíváme-li se na některé z nejvlivnějšíchstudií o literárním narativu vzniklých v posledních letech, nalezneme obdobnýpohled na vztah mezi narati<strong>ve</strong>m a realitou. Sdílejí ho stejnou měrou strukturalisté i nestrukturalisté.Frank Kermode ho <strong>ve</strong> své vlivné studii Smysl konců formuloval takto: „[P]ři,osmyslňování‘ světa […] pociťujeme potřebu […] zažívat onen soulad začátku, prostředkua konce, který je podstatou našich vysvětlujících fikcí.“6 Takové fikce však, pokračuje Kermode,„poklesnou“ v „mýtus“ pokaždé, kdy jim skutečně věříme anebo když připisujemejejich narativní vlastnosti realitě, tedy „kdykoli přestanou být vědomě vnímány jako fiktivní“.7Ve svém nedávném, <strong>ve</strong>lmi užitečném přehledu strukturalistických teorií narativuhovoří Seymour Chatman rovněž o struktuře začátku, středu a konce, přičemž trvá natom, že tato struktura se hodí spíše „pro narativ, tj. vyprávěné události příběhu, než pro[…] samotné jednání, prostě proto, že podobné termíny nedávají <strong>ve</strong> skutečném světě smysl“.8V tom se shoduje se svým učitelem Rolandem Barthesem, který <strong>ve</strong> slavném úvodu dostrukturální analýzy narativu prohlašuje, že „umění nezná šum“. Jinak řečeno, v příběhutvoří všechno součást struktury, zatímco nepodstatné detaily podléhají eliminaci; tím sepříběh liší od „života“, který tvoří samé „neprůhledné komunikace“ (communicationsbrouillées).9 Barthes <strong>si</strong> tedy stejně jako Mink klade starou otázku ohledně vztahu mezi„uměním“ a „životem“ a dospívá k témuž závěru: umění není ze své podstaty schopnoreprezentovat život.Ve své nedávno vydané knize Čas a vyprávění spojuje Paul Ricœur dohromady teoriihistorie s literární teorií a vytváří komplexní koncepci narativu, která od rozdílu mezi historiía fikcí záměrně odhlíží. Stejně jako u Whitea hraje u Ricœura zásadní roli problémreprezentace: klíčový pojem jeho pojednání představuje pojem mimé<strong>si</strong>s odvozený z AristotelovyPoetiky.Protože tento pojem spíše zachovává, než odmítá, působí Ricœurova teorie zprvudojmem, jako by byla v rozporu s tím, jaký důraz na diskontinuitu mezi narati<strong>ve</strong>m a „realitou“kladou ostatní teorie. Jakmile však Ricœur přikročí k podrobnějšímu roz<strong>ve</strong>dení svécelkové teorie mimetického vztahu, ukazuje se, že má k Minkovi, Whiteovi a strukturalistůmblíže, než se původně zdálo. Nejde tak daleko, aby společně s nimi prohlá<strong>si</strong>l, že realitaje čistě sek<strong>ve</strong>nční, ale spíše se domnívá, že se v ní setkáváme s „před-narativní strukturou“prvků, jež se nabízejí pro narativní konfiguraci.10Tato prefigurace však sama o sobě nemá charakter narativní struktury a nezachránínás od toho, co Ricœur zřejmě pokládá za jakou<strong>si</strong> přirozenou neuspořádanost vlastní zkušenostičasu, která je sama „nejasn[á], beztvar[á] a vposled i něm[á]“.11 Na základě rozboruAugustinových Vyznání dospívá k závěru, že zkušenost času se v zásadě vyznačuje „neshodou“.Narativní literatura vnáší do této „aporie“ shodu pomocí konstruování osnovy.12Narativ představuje „syntézu nestejnorodého“, v níž jsou disparátní složky lidského světa[ 90 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné– „jednající postavy, cíle, prostředky, vzájemné působení, okolnosti, nezamýšlené důsledkyatd.“13 – s<strong>ve</strong>deny dohromady a harmonizovány. Podobně jako metafora, jíž Ricœurrovněž věnoval významnou studii, představuje narativ „sémantickou inovaci“, v nížprostřednictvím jazyka vnášíme do světa něco nového.14 Namísto deskripce světa nabízíjeho redeskripci. Metafora, praví Ricœur, znamená schopnost „vidět jako“.15 Narativ násuvádí do „říše ‚jakoby‘“.16Vposledku je tedy pro Ricœura narativní struktura stejně vzdálená od „reality“ jako proostatní citované autory. Ricœur opakuje názor Minkův, Whiteův a dalších, když říká: „. Idejepočátku, středu a konce nepocházejí ze zkušenosti: necharakterizují skutečné jednání,nýbrž jsou výsledkem uspořádání básně.“17 Jestliže narativy mají za úkol vnášet do světaněco nového a jestliže do něj vnášejí syntézu nestejnorodého, pak pravděpodobně vtiskujíreálným událostem formu, kterou tyto události jinak nemají. Příběh redeskribuje svět; jinýmislovy, deskribuje ho tak, jako by byl něčím, čím pravděpodobně <strong>ve</strong> skutečnostinení.18Tento krátký přehled významných teorií narativu z posledních let ukazuje nejen to, žese na narativní strukturu pohlíží čistě jako na vlastnost literárních a historických textů, aletaké to, že je považována pouze za součást takových textů. Různé přístupy k problémureprezentace kladou příběhy či historická díla do oblasti, jež se zásadně liší od světa, kterýúdajně zachycují. Ricœur to hodnotí poměrně příznivě a pozitivně. Podle něj fikční a historickénarativy rozšiřují realitu a rozvíjejí naše sebepojetí a představu o tom, co je možné.Mimé<strong>si</strong>s realitu nenapodobuje, ale vytváří. Naproti tomu Hayden White zastává pe<strong>si</strong>mističtější,skeptičtější názor – spolu s Barthesem a poststrukturalisty, jako jsou Foucaulta Deleuze. Narativ nám nejen že nabízí útěchu a únik anebo nás odvádí od reality, v nejhoršímpřípadě může jít dokonce o opiát – z<strong>ve</strong>nčí vnucené zkreslení, jež slouží jako nástrojmoci a manipulace. V obou případech narativ představuje kulturní, literární artefakt, kterýnení v souladu s realitou.19Někteří autoři se na věc dívají jinak, jako například literární vědkyně Barbara Hardyová,historik Peter Munz a filozof Frederick Olafson.20 Alasdair MacIntyre předkládáv knize Ztráta ctnosti <strong>ve</strong>lmi odlišný názor a já se jím budu dále v textu podrobněji zabývat.Je nicméně zřejmé, že tzv. teorii diskontinuity podporují někteří z nejvýznamnějších lidí,kteří píší o historickém a fikčním narativu. Nyní bych se rád poku<strong>si</strong>l ukázat, proč je podlemého názoru tato teorie mylná.IIVytýkám jí v první řadě to, že je založena na vážné nejasnosti. Co narativ podle teoriediskontinuity vlastně zkresluje? Setkáváme se zde například s termínem „realita“. Co sejím však myslí? Někdy se zdá, že „reálný“ svět musí být svět fyzický, který je údajně nahodilýa chaotický anebo naopak striktně uspořádaný na kauzálním základě; ale v každémpřípadě je prý zcela netečný k lidským zájmům. Věci se zkrátka odehrávají v podobě sek<strong>ve</strong>nceprosté jakéhokoli významu, tak jako tikání hodin, o němž se zmiňuje Frank Kermode.Pokud se nás někdo zeptá, co toto tikání vyjadřuje, „shodneme se na tik-tak. Toutofikcí je polidšťujeme. […] Samozřejmě jsme to my, kdo dodává fikční rozdíl mezi dvěmazvuky; tik je naše slovo pro fyzický začátek, tak naše slovo pro konec.“21Tento vtipný příklad nicméně celý problém pouze zamlžuje, neboť příběhy a historickádíla nezachycují primárně fyzickou, nýbrž lidskou realitu, včetně samotného procesu „polidšťování“fyzických událostí, a <strong>ve</strong> vztahu k ní je také nutno narativ poměřovat, máme-liposoudit platnost teorie diskontinuity. Lze o lidské realitě prohlá<strong>si</strong>t, že jde o pouhou sek<strong>ve</strong>nci,řadu událostí, jak podle všeho naznačuje White? Zde by bylo záhodno připomenout,nač v souvislosti s naší zkušeností plynutí času upozornili filozofové. Podle Husserla zahrnujei ta nejpa<strong>si</strong>vnější zkušenost nejen retenci přiměřené minulosti, nýbrž také tichouanticipaci nebo, jak on sám říká, protenci budoucnosti. Neříká jen to, že jsme schopniplánovat a pamatovat <strong>si</strong>. Husserlovo tvrzení je konceptuální tvrzení, podle nějž ani nemůžemevěci zakoušet jako něco probíhajícího a přítomného, pokud je nezakoušíme na pozadítoho, co jim předchází, a toho, co čekáme, že po nich bude následovat.22 Samotná našeschopnost zkušenosti, uvědomění <strong>si</strong> toho, co jest – „reality, jak se předkládá naší zkušenosti“,abych užil slova Haydena Whitea – zahrnuje budoucnost i minulost.Husserlova analýza zkušenosti času představuje v tomto směru protějšek Merleau-Pontyho kritiky pojmu vjem v kla<strong>si</strong>ckém empirismu a jeho názoru, že schéma figura – pozadíje základním schématem prostorové percepce.23 Merleau-Ponty vychází z gestaltis-[ 91 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinému, který zase čerpá z Husserla. Ony údajně bodové a diskrétní jednotky vnímání24 jenutno uchopit jako konfiguraci, aby je vůbec bylo možno zakoušet. Merleau-Ponty na závěrprohlašuje, že vjemy25 nejsou v žádném případě základními jednotkami zkušenosti,nýbrž vysoce abstraktními výsledky analýzy. Na základě Husserlova rozboru zkušenostičasu musíme totéž říci o představě „pouhé“ nebo „čisté“ sek<strong>ve</strong>nce izolovaných událostí.Ukazuje se, že právě tohle je fikce, v tomto případě teoretická fikce: možná <strong>si</strong> ji dokážemepředstavit, ale z hlediska naší zkušenosti není reálná. Události, jak se s nimi setkáváme,byť nejsme téměř vůbec aktivní, jsou nabité významem, který čerpají z našich retencía protencí.Platí-li to o naší nejpa<strong>si</strong>vnější zkušenosti, platí to tím spíše i o našich aktivních životech,v nichž jsme schopni zcela explicitně uvážit minulou zkušenost, představit <strong>si</strong> budoucnosta vnímat přítomnost jako přechod mezi nimi. Cokoli, s čím se v rámci naší zkušenostisetkáme, funguje jako nástroj nebo překážka našich plánů, očekávání a nadějí. Aťuž je „život“ cokoli, rozhodně se nejedná o sek<strong>ve</strong>nci izolovaných událostí prostou jakékolistruktury.Dalo by se namítnout, že struktura neznamená nutně strukturu narativní. Copak aleneexistuje žádná příbuznost mezi akční strukturou prostředku26 a cíle a narativní strukturoupočátku, konce a závěru? Když jednáme,27 ocitáme se vždycky uprostřed něčeho, v zajetínapínavé nahodilosti, jež by měla být rozřešena při uskutečnění našeho plánu. Ovšem,narativ sjednocuje řadu akcí do podoby osnovy. Avšak výsledný celek je i tak často koncipovánjako akce širšího rozsahu: dospívání, milostné vzplanutí, vyřešení vraždy. Akčnístruktura, ať už více či méně rozsáhlá, je umění a životu společná.Co tedy vlastně mají stoupenci teorie diskontinuity na mysli, když říkají, že v životě neexistujížádné začátky, středy a konce? Nejde jen o to, že zapomínají na smrt, jak poznamenáváMacIntyre,28 a vlastně i na narození. Zapomínají také na všechna ostatní ménědefinitivní, avšak přesto významná zakončení a struktury, které se na cestě mezi těmitodvěma body vyskytují. Chtěli by snad tvrdit, že okamžik, kdy je například zahájena nějakáakce nepředstavuje skutečný začátek čistě proto, že mu předcházely jiné okamžiky a žepo uskutečnění této akce čas (a život) plyne dál a dochází k jiným věcem? Snad takovou<strong>si</strong>tuaci stavějí do protikladu k absolutnímu začátku a konci v románu, který začíná nastránce jedna a končí na poslední stránce slo<strong>ve</strong>m „KONEC“. Podstatný je zde však nepochybněvzájemný vztah zachycených událostí, nikoli příběh jako sek<strong>ve</strong>nce vět či promluv.Tvrdím, že akční struktura prostředku a cíle vykazuje některé rysy struktury začátku, středua konce, jež podle teorie diskontinuity v reálném životě neexistuje.Životní události tak rozhodně nepředstavují pouhou sek<strong>ve</strong>nci; tvoří spíše komplexnístrukturu časových konfigurací, které jsou navzájem propojeny a které jsou definoványa zvýznamňovány zevnitř samotného jednání. Akční struktura samozřejmě nemusí býtpřesná. Věci neprobíhají vždy přesně podle plánu, to však jen dodává životu pr<strong>ve</strong>k stejnénahodilosti a stejného napětí, jaké nacházíme v příbězích. Sotva tím lze ovšem ospra<strong>ve</strong>dlnitnázor, že běžné jednání tvoří chaotická změť vzájemně nesouvisejících složek.Teorii diskontinuity lze ovšem formulovat jinak, a <strong>si</strong>ce takovým způsobem, aby nezahrnovalanepravděpodobné tvrzení, podle nějž lidské události postrádají jakoukoli časovoustrukturu. Příběh nepředstavuje jen časově organizovanou sek<strong>ve</strong>nci událostí – byťby měla strukturu začátku, středu a konce. K našemu pojetí příběhu nepatří pouze sledudálostí, ale také vypravěč a publikum, jemuž se příběh vypráví. Mohli bychom se snad domnívat,že to událostem zachyceným v příběhu propůjčuje druh organizace, který je událostemv rámci běžného jednání z podstaty odepřen.Tento názor podle všeho potvrzují tři vlastnosti narativu. Za prvé, z dobrého příběhu je– abych použil Barthesovu metaforu – vynechán všechen nepodstatný hluk a šum. Čili: my,čtenáři, se od vypravěče dozvídáme pouze to, co je nezbytné pro „rozvoj osnovy“. Veškeréudálosti a akce, jichž se postavy účastní, jsou podrobeny výběru a do příběhu se dostanejen jejich malá část. V životě naproti tomu zůstane všechno; všechen šum je ponechán namístě.Tento první bod <strong>ve</strong>de k druhému. Výběr připadá v úvahu, protože vypravěč zná osnovutak, jak ji ani čtenáři, ani postavy neznají (nebo znát nemohou). Tato znalost nabízí princippro vyloučení nepodstatného. Narativní hlas, jak píše Hayden White,29 je hlasem autority,zejména <strong>ve</strong> vztahu ke čtenáři nebo posluchači, kteří se nacházejí v pozici dobrovolnéhopoddanství, pokud jde o to, co bude prozrazeno a kdy. Stejný význam má i skutečnost, ženarativní hlas je – alespoň potenciálně – hlasem ironickým, neboť vypravěč zná skutečné[ 92 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéi zamýšlené důsledky jednání postav. Tuto ironii tudíž ztělesňuje především vztah mezi vypravěčema postavou; vztahuje se však také na publikum, jehož očekávání, stejně jakoočekávání postav, mohou být nepříjemně zklamána.Ironický postoj vypravěče lze (a to je třetí bod) chápat jako důsledek jeho časového posta<strong>ve</strong>nívzhledem k událostem příběhu. Podle kon<strong>ve</strong>nce se jedná o pozici ex post, o časovýodstup, který je společný historikům a (obvykle i) vypravěčům fikčních příběhů. Jakpodotýká Arthur Danto, tato pozice umožňuje popis událostí, který se odvozuje z jejichvztahu k událostem pozdějším, a je tedy pro účastníky samotných těchto událostí zhustanedosažitelný.30 Takovou pozici po událostech příběhu lze docela dobře vnímat jako – jakto s oblibou označuje Mink – pozici mimo události nebo nad nimi, z níž lze všechny obsáhnoutjediným pohledem a rozeznat jejich vzájemné vztahy.31 Tato zdánlivá svoboda od časovýchomezení nebo alespoň od účasti na událostech se někdy projevuje v rozdílu mezičasem událostí a časem vyprávění o těchto událostech. Retrospektivy a prospektivy jednoznačnědemonstrují autoritu narativního hlasu <strong>ve</strong> vztahu k postavám i k publiku.Pokud to shrneme, pojem příběhu, jak upozornili Scholes s Kelloggem, zahrnuje nejensek<strong>ve</strong>nci odvíjejících se událostí, ale také existenci tří identifikovatelných hledisek, z nichžjsou tyto události nahlíženy: hledisko vypravěče, publika a postav.32 Tato hlediska sesamozřejmě mohou v některých případech překrývat: příběh může být vypravován z perspektivypostavy nebo jejím hlasem. Tehdy ani publikum neví o nic více či méně než postavaa všechna hlediska jsou <strong>si</strong> podle všeho rovna; ale i vyprávění v první osobě se obvykleuskutečňuje až po událostech a selekční proces stále závisí na rozdílu hledisekúčastníka a vypravěče. Už samotná možnost rozdílu mezi třemi hledisky stačí v každémpřípadě k prokázání tohoto bodu – události, zážitky a akce v příběhu mohou být obdařenysmyslem, a tedy i organizačním principem, který je z hlediska postav v příběhu vyloučen.Jako účastníci a jednající v rámci našich vlastních životů jsme podle toho pohledu nuceninechat se unášet událostmi a brát věci tak, jak se namanou. Jsme v zajetí přítomnostia nedostává se nám onoho autoritativního, retrospektivního hlediska, které je vlastní vypravěči.Skutečný rozdíl mezi „uměním“ a „životem“ tudíž nespočívá v rozdílu mezi organizacía chaosem, ale spíše v tom, že v životě postrádáme ono hledisko, jež vyprávěnímtransformuje události do podoby příběhu. Vyprávění není pouhá <strong>ve</strong>rbální aktivita a anipouhé zobrazení událostí. Jedná se o zobrazení utvářené určitým druhem nadřazeného vědění.Na této analýze je nepochybně mnoho pravdy a jako argument pro teorii diskontinuitymá rozhodně větší váhu než tvrzení, že lidské události vytvářejí sek<strong>ve</strong>nci prostou jakéhokolivýznamu. I tak ale tento argument, stejně jako ten předchozí, opomíjí některépodstatné rysy „reálného života“.Podstata tohoto opominutí spočívá v mylném pohledu na naše „zajetí v přítomnosti“.Právě přítomnost představuje hledisko či perspektivu, která se otevírá do budoucnosti čiminulosti nebo k ní poskytuje přístup. V tom podle mě tkví smysl husserlovské analýzy.Ani při relativně pa<strong>si</strong>vní zkušenosti poslechu hudební melodie, abych použil Husserlůvpříklad, jen nesedíme a nečekáme, až k nám dorazí podněty. Uchopujeme konfiguraci,která se prostírá do budoucnosti a která propůjčuje všem notám jejich smysl. Přítomnosta minulost jsou tak v naší zkušenosti determinovány tím, co bude.Jeho teleologická povaha samozřejmě propůjčuje jednání týž futurálně orientovanýcharakter. Nejenže se smysl našich přítomných i minulých akcí a aktivit odvozuje z předpokládanéhoúčelu, jemuž mají sloužit; naše okolí funguje jako operační sféra a objekty,s nimiž se setkáváme, působí v naší zkušenosti jako opora (nebo překážka) našich cílů.Vlastně lze říci, že v rámci aktivního života upínáme svou pozornost především na budoucnost,nikoli na přítomnost – nikoli na pracovní prostředky samy, nýbrž na dílo, kteréprávě vytváříme, jak říká Heidegger.33 Alfred Schulz upozornil, že z časového hlediska májednání kvaziretrospektivní ráz, který odpovídá předbudoucímu času: složky a fázejednání, přestože se odvíjejí v čase, jsou nahlíženy z perspektivy své završenosti.34Je-li tomu tak <strong>ve</strong> chvíli, kdy jsme zabraní do jednání, platí to tím spíše o našem reflexivníma rozvažovacím odstupu, který se uplatňuje nejen při formulování projektů a plánů,ale také při neustálém revidování a přehodnocování, bez něhož se neobejdeme, když secestou musíme vyrovnávat s měnícími se okolnostmi. Podstata rozvažovací aktivity spočíváv předvídání budoucnosti a rozvržení celého jednání do podoby jednotné sek<strong>ve</strong>ncesložené z kroků a fází, čímž dochází k propojení prostředků a účelů. Při tom všem se dájen stěží říci, že se zajímáme pouze o přítomnost. A nelze také tvrdit, že neprobíhá žádný[ 93 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinévýběr. K vyloučení hluku či šumu samozřejmě nedochází, ale je jako šum rozpoznán a zatlačendo pozadí.Zde by bylo pochopitelně možno namítnout, že <strong>ve</strong> všech těchto případech se jednáo budoucnost, kterou pouze předpokládáme či plánujeme, a že jednající disponuje pouzekvaziretrospektivou, hypotetickou retrospekcí. Pro posta<strong>ve</strong>ní vypravěče je klíčová skutečnáretrospektivnost, skutečná svoboda od omezení přítomností, která vyplývá z toho,že zaujímá pozici po vyprávěných událostech, nad nimi či mimo ně. Vypravěč se nacházív záviděníhodné pozici mimo všechny nepředvídané rušivé okolnosti, všechny nezamýšlenédůsledky našeho jednání, které stíhají náš život a naše plány.To je samozřejmě pravda; jednající <strong>ve</strong> vztahu k přítomnému jednání nezaujímá pozicireálné budoucnosti. Tvrdím pouze, že musíme při jednání – jde vlastně o jeho fundamentálnírys – zaujmout předpokládané budoucí retrospektivní hledisko, z něhož lze nahlížetpřítomnost. Víme, že se nacházíme v přítomnosti a že se může přihodit něco nepředvídaného;vlastní podstata jednání však spočívá <strong>ve</strong> snaze překonat tato omezení tím,že předpovíme co nejvíc. Nejen spisovatelé a historici nahlížejí události z perspektivyjejich vztahu k událostem pozdějším, abych užil Dantoovy definice narativního hlediska;v každodenním životě to neustále děláme všichni. Jednání tedy takříkajíc osciluje mezidvěma hledisky, z nichž sledujeme události, jež prožíváme, a věci, které děláme. Není totak, že bychom pouze seděli s rukama v klíně a nechávali věci, aby se nám děly; náš zápass budoucností je většinou nebo alespoň do značné míry úspěšný. Jsme koneckoncůschopni jednat.Tvrdím tudíž, že se neustále více či méně úspěšně snažíme zaujmout <strong>ve</strong> vztahu k našimživotům pozici vypravěčů. Aby to nevyznělo jen jako za vlasy přitažená metafora,zkusme uvážit, jakou roli hraje v rámci reflexivního a rozvažovacího procesu skutečnost,že druhým i sobě v pravém slova smyslu vypravujeme o svých činech. Když se nás někdozeptá: „Co děláš?“, pravděpodobně se od nás očekává, že vyrukujeme s nějakým příběhem,který bude mít začátek, střed a konec, s vysvětlením či objasněním, jež je současněpopisem i zdůvodněním.Fakt, že často musíme takový příběh vyprávět i sami sobě, abychom <strong>si</strong> ujasnili, co sechystáme udělat, přivádí naši pozornost ke dvěma důležitým věcem. Za prvé, taková narativníaktivita (bez ohledu na svou sociální funkci) tvoří konstitutivní součást jednání,a nejde tedy jen o nějakou ozdobu, komentář nebo jiné náhodné doplnění. Za druhé,někdy v jistém smyslu zaujímáme, dokonce i <strong>ve</strong> vztahu k vlastnímu jednání, jak hlediskopublika, jemuž je příběh určen, tak i dvě dří<strong>ve</strong> zmíněná hlediska – hledisko jednajícího čipostavy a hledisko vypravěče.Louis Mink tudíž vycházel z naprosto mylného rozlišení, když tvrdil, že příběhy nežijeme,ale vyprávíme. Příběhy vyprávíme, když je žijeme, a žijeme je, když je vyprávíme. Naakce a útrapy našeho života lze pohlížet jako na proces, který spočívá v tom, že <strong>si</strong> vypravímepříběhy, že jim nasloucháme, že je realizujeme nebo prožíváme. Mám zde na myslipouze jednotlivý lidský život bez ohledu na kooperativní a antagonistický sociální rozměrnašeho jednání, který je ještě zřetelněji spojen s narati<strong>ve</strong>m. Někdy musíme příběh změnit,abychom ho přizpůsobili událostem; občas jednáním měníme události, abychom je přizpůsobilipříběhu. Není to tak, že bychom – jak naznačuje Mink – nejpr<strong>ve</strong> žili a jednali a tepr<strong>ve</strong>pak, jakoby usazeni okolo ohně, vyprávěli o tom, co jsme udělali, a tak díky této nové perspektivěvytvářeli něco zcela nového. Retrospektivní pohled vypravěče, který dávámožnost spatřit celek <strong>ve</strong> vší jeho ironii, není v nesmiřitelném protikladu s pohledemjednajícího, ale rozšiřuje a zdokonaluje perspektivu, jež je obsažena v samotném jednaní.Mink se spolu s ostatními samozřejmě prá<strong>ve</strong>m domnívá, že vyprávění co<strong>si</strong> konstituuje, žespíše vytváří význam, než aby pouze odráželo nebo napodobovalo něco, co existuje nezávislena něm. Vyprávění je ovšem provázáno s jednáním, a proto tak činí v průběhusamotného života – ne pouze po událostech, díky spisovatelům a na stránkách knih.V tomto smyslu má narativní aktivita, o níž hovořím, nejpr<strong>ve</strong> praktický rozměr a tepr<strong>ve</strong>poté získává v historických dílech a <strong>ve</strong> fikci rozměr kognitivní či estetický. V širokémsmyslu, v jakém tohoto slova užívá Alaisdar MacIntyre a který je v podstatě odvozenz Aristotela, bychom ji také mohli označit za aktivitu etickou či morální. To znamená, ževyprávění v našem významu je konstitutivní složkou nejen jednání a zkušenosti, nýbržtaké jednajícího a prožívajícího já. Spíše než pouhou v čase trvající substancí, která seskrývá za transformativními účinky času a odolává jim, jako je věc vzhledem ke svýmvlastnostem, jsem tématem životního příběhu, který je ustavičně vypravován a převy-[ 94 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinépravován, zatímco ho prožívám. Jsem rovněž hlavním vypravěčem tohoto příběhu a patřímtaké k publiku, jemuž se vypravuje. Eticko-praktický problém sebeidentity a sebekoherencelze vnímat jako problém sjednocení těchto tří rolí. MacIntyre má zřejmě pravdu, kdyžkritizuje ideál sebeautorství či autenticity jako modlu moderního individualismu a egocentrismu.35Problém koherence však pokaždé nelze, jak se podle všeho domnívá, vyřešitbezpečným příběhem, který pro nás dopředu připravuje společnost a její role. Moje osobníidentita může záviset na tom, který příběh <strong>si</strong> zvolím a zda mu dokážu zajistit koherencijako jeho vypravěč, když už ne jako autor. Představa života jako sek<strong>ve</strong>nce prosté jakéhokolivýznamu, již jsem předtím zavrhl s tím, že se jedná o nepřesný popis, by mohlamít smysl, pokud bychom ji interpretovali jako trvalou možnost fragmentace, dezintegrace,rozpuštění, která pronásleduje a ohrožuje lidské já.IIICo má ovšem tohle všechno společného s historií? Vytýkáme teorii diskontinuity, žedobře nerozumí „lidské realitě“, ale jak naznačuje závěr předchozího oddílu, naše chápánítohoto termínu se podle všeho hodí pouze pro individuální zkušenost, jednání a existenci.Jelikož jsme využili určitých fenomenologických motivů, mohlo by se vlastně zdát, ževšechno, co jsme dosud řekli, váže se metodologicky na hledisko první osoby. Historie senaproti tomu zabývá v první řadě sociálními celky, a jednotlivci pouze do té míry, do jakémají jejich životy a jednání význam pro společnost, k níž patří. Je narativní pojetí zkušenosti,jednání a existence rozvinuté v předchozím oddíle vůbec relevantní pro „lidskourealitu“ v jejích specificky společenských formách?Myslím, že ano, a v tomto oddíle stručně načrtnu, jakým způsobem. V jednom evidentnímsmyslu má naše pojetí narativu samozřejmě sociální rozměr už od samého počátku.Vyprávěcí funkce, ať už ji chápeme metaforicky nebo doslova, představuje sociální aktivitua ačkoli jsme o já prohlá<strong>si</strong>li, že je publikem svého vlastního vyprávění, člověk vypravujesvůj životní příběh stejně tak druhým jako sobě. Z našeho pohledu představuje samotné jásouhru různých rolí, jedinec se však konstituuje nejen prostřednictvím intrapersonální reflexe,ale také prostřednictvím interpersonální transakce. Jedna věc je ovšem hovořit o sociálníkonstrukci já a jiná věc je zabývat se strukturou sociálních entit jako takových.Při zkoumání této otázky nemusíme nutně zaujmout postoj sociologa či historika, kterýpozoruje věci z<strong>ve</strong>nčí. Jsme také účastníky skupin a nejlépe jim možná porozumíme,pokud se zamyslíme nad tím, co tato účast obnáší. Na sociálním životě se mi zdá nejnápadnějšíto, do jaké míry se jednotli<strong>ve</strong>c podílí na zkušenostech a zapojuje se do jednání,jejichž vlastním subjektem není samotný jednotli<strong>ve</strong>c, nýbrž subjekt skupinový. Obývat nějakéúzemí, politicky a ekonomicky se organizovat s cílem toto území obdělávat a civilizovat,setkávat se s přírodními a lidskými hrozbami a čelit jim – to jsou zážitky a akce,jež obvykle nelze dost dobře připsat mně samotnému anebo mně, vám a ostatním jakožtojednotlivcům. Patří spíše nám všem: nejedná se o mou zkušenost, nýbrž naši zkušenost,nejednám já, nýbrž my společně. Prohlá<strong>si</strong>t, že stavíme dům, není totéž, jako říci, že hostavím já, že ho stavíš ty, že ho staví on atd. Ne všechna jazyková užití zájmena my pochopitelněnesou tento význam společného jednání, dělby práce, rozdělení úkolů a sdílenéhocíle. V některých případech slouží my čistě jako zkratka pro soubor individuálníchakcí. Avšak sociální život zahrnuje některé <strong>ve</strong>lmi významné případy, v nichž jednotlivcisvou účastí přisuzují své zkušenosti a akce širšímu subjektu či jednajícímu, jehož jsousoučástí.Je-li tomu tak, možná nebude potřeba, abychom se vzdali přístupu první osoby, ale postačí,když namísto její <strong>si</strong>ngulárové formy prozkoumáme její formu plurálovou, abychomse přeorientovali z individuálního na sociální rozměr. Učiníme-li tento krok, pak naleznemeřadu paralel s naší analýzou zkušenosti a jednání jedince. Společnou zkušenost máme,když chápeme událostní sek<strong>ve</strong>nci jako takovou časovou konfiguraci, jejíž přítomná fázenabývá významu na základě svého vztahu ke společné minulosti a budoucnosti. Podílet sena společném jednání znamená rovněž vytvářet posloupnost fází, které jsou vyjádřenyjako kroky a stádia, dílčí projekty, prostředky a účely. Sociální lidský čas je stejně jako individuálnílidský čas konstruován do podoby konfigurovaných sek<strong>ve</strong>ncí utvářejících událostia projekty našeho společného jednání a zkušenosti.Tak jako předtím se domnívám, že lze strukturu sociálního času označit za narativnístrukturu, nejen proto, že je obdařena stejným druhem zakončení a konfigurace, který nacházímena individuální úrovni, ale také proto, že už samotnou tuto strukturu opět[ 95 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéumožňuje typ reflexivnosti srovnatelné s reflexivností narativního hlasu. Časovou sek<strong>ve</strong>ncije třeba uchopit prospektivně-retrospektivním způsobem, který jí uděluje její konfiguracia propůjčuje jejím fázím smysl společně zakoušené události a naplňování společnéhocíle. Dělba práce nezbytná pro realizaci projektů může ovšem v případě skupin představovatcharakteristický rys samotné narativní struktury. Jinak řečeno, souhra různýchrolí – vypravěč, publikum a postava – může být doslova rozdělena mezi příslušníky skupiny.Někteří jednotlivci mohou mluvit za skupinu či jejím jménem a artikulovat za druhé, cospolečně zakoušejí a dělají. Výslednému „příběhu“ musí pochopitelně jeho adresáti věřit,pokud ho mají sehrát nebo ho prožít v roli „postav“.V posledním oddíle jsem hovořil nejen o temporálně-narativní organizaci zkušenostía akcí, ale také o temporálně-narativní organizaci prožívajícího a jednajícího já. Jakojednota řady zkušeností a akcí se já konstituuje jako téma životního příběhu. Totéž platípro konstituuování určitých druhů skupin, které přečkaly konkrétní společné zkušenostia akce, aby získaly stabilní existenci v průběhu času. Není to tak ale u všech skupin: souboryjednotlivců tvoří skupiny už jen tím, že sdílejí objektivní charakteristiky, jako jsoumísto, rasa, pohlaví či ekonomická třída. Pokud na sebe ovšem jednotlivci navzájem pohlížejítakovým způsobem, že při popisu toho, co se s nimi děje, co dělají a kým jsou, používajízájmeno my, vznikají skupiny <strong>ve</strong>lice specifické a ze sociálního a historického hlediskavýznamné. Jedná se přirozeně o typ skupiny, pro niž máme vyhrazen výraz „společenství“.V některých nejzajímavějších případech slouží čistě objektivní charakteristiky, jakými jsoupohlaví, rasa či třída, jako základ pro transformaci jednoho typu skupiny v typ jiný: jednotlivcizjišťují, že jsou utiskováni nebo znevýhodněni jako rasa, pohlaví či třída. Na něco, coje nahlíženo jako společná zkušenost, lze reagovat společným jednáním.Takový typ společenství existuje na základě příběhu, který je formulován a přijímán,který se obvykle týká původu a osudu dané skupiny a který <strong>ve</strong> světle těchto dvou časovýchpólů interpretuje přítomné události. Ani perspektiva zániku není v takových případech bezvýznamu, skupina se totiž musí vyrovnat nejen s možnými ničivými hrozbami z<strong>ve</strong>nčí, aletaké s vlastní odstředivou tendencí k fragmentaci. Opět bychom mohli říci, že narativnífunkce je nejpr<strong>ve</strong> praktická a tepr<strong>ve</strong> poté kognitivní a estetická; umožňuje společnéjednání a rovněž podporuje sebezáchovu jednajícího subjektu. Vlastně musíme jít ještědál a prohlá<strong>si</strong>t, že skupinu doslova konstituuje. Stejně jako předtím narativ nepředstavujepopis či zobrazení něčeho, co již existuje nezávisle na něm a čemu on pouze pomáhá. Vyprávěníjakožto jednota příběhu, vypravěče, publika a protagonisty je naopak pro společenství,jeho aktivity a především jeho koherenci úhelným kamenem.Začal jsem tento článek výkladem o individuálním jednání, zkušenosti a identitě, načežjsem obrátil pozornost ke společenství, které vnímám jako analogii jednotlivce. Jelikož,jak jsem se již zmínil, se metafora vyprávění příběhu a naslouchání příběhu hodí spíšepro skupinu než pro individuum, dalo by se říct, že jsme měli možná postupovat v obrácenémpořadí. Snad by bývalo bylo lepší představit jednotlivce jako jaké<strong>si</strong> společenství vypravěčů,posluchačů a postav, kteří se stávají jedním, když rozumí příběhu a uskutečňujího. To by byl zajímavý postup, ale mohl by být zavádějící; máme zde co do činění se zvláštnímdruhem příběhu – s autobiografickým příběhem, v němž jde o jednotu a koherencisubjektu, který je totožný jak s jeho vypravěčem, tak s jeho posluchačem. Jednota a koherencenašeho já se všemi svými doprovodnými problémy je věc, na níž nám všem nejvíczáleží. Z toho důvodu slouží jako nejlepší výchozí bod pro srovnání, které má za cíl osvětlitsociální existenci.Někoho by mohlo toto vzkříšení konceptu kolektivního subjektu znepokojovat.Přestože má myšlenka, že společenství je osoba „<strong>ve</strong> větším pro<strong>ve</strong>dení“, hluboké historickékořeny, zejména u Platóna a Hegela, dnes se na ni pohlíží s nedůvěrou. Všeobecně seuznává, že v běžné řeči často připisujeme osobní vlastnosti a aktivity skupinám, ale málokdoby byl ochoten vidět v tom více než pouhý řečnický obrat. Dokonce i autoři, kteří dávajív debatách o metodologii sociálních věd přednost holismu před individualismem, se obvykleobloukem vyhýbají jakékoli myšlence sociální subjektivity.36 Individualisté zdůrazňujíroli cílevědomého, racionálního, vědomého subjektu jako klíče k fungováníspolečnosti, avšak omezují tuto koncepci výhradně na lidského jednotlivce; holisté kladoudůraz na to, do jaké míry je chování každého individua zasazeno do neintencionálníchkontextů strukturálního a kauzálního typu.Existuje nepochybně celá řada <strong>ve</strong>lmi zajímavých důvodů, proč mnozí lidé, zejménaAnglosasové, neberou myšlenku sociální subjektivity vážně, jeden z nich však nepochybně[ 96 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéspočívá <strong>ve</strong> způsobu, jakým je skutečně či domněle prezentována některými svými zastánci.Ve známé karikatuře Hegelovy filozofie dějin světový duch soustředěně uskutečňujesvůj plán tím, že prohnaně využívá jednotlivce k cílům, které jim zůstávají skryty a kteréjsou zpravidla v rozporu s cíli, jež sledují oni sami. V nedávné době přišel Sartre s myšlenkoutranscendence seriálnosti individuální existence <strong>ve</strong> formě soudržné skupiny, proniž slouží jako vzor dobytí Bastilly.37 Tváří v tvář těmto případům volají anglosaští individualisténa poplach, protože jednotlivci jsou buď nevědomí a zmanipulovaní hlupáci neboje pohlcuje divoký dav, který zcela ruší jejich individualitu. Na tyto myšlenky se pohlíží sesměsí nesouhlasu a ohromení. Pro porozumění společnosti a dějinám jsou prý zcela irelevantnía neužitečné.To, o čem mluvím, se ovšem <strong>ve</strong> skutečnosti výrazně liší od obou těchto koncepcí, kteréopravdu musíme jako paradigmata odmítnout. Když tyto koncepce opouštějí a podvracejíindividuální subjektivitu, nepřivádějí nás od já k my, ale pouze k já <strong>ve</strong> větším měřítku. Můjpohled neodpovídá karikatuře, nýbrž skutečnému pronikavému poznatku, který se skrýváza Hegelovým pojmem Geist. Hegel ho při první zmínce <strong>ve</strong> Fenomenologii definuje jako„I já, které je my, a my, které je já“.38 Hegel popisuje společenství založené na vzájemnémuznání, a klade tudíž stejný důraz na pluralitu i na subjektivitu a aktivitu sociálního celku.Společenství nestojí v protikladu k jednotlivcům, kteří je tvoří, ale existuje právě díkyjejich vědomému vzájemnému uznání a v jeho důsledku. Hegel <strong>si</strong> rovněž <strong>ve</strong>lmi moudřeuvědomuje křehkost a ošidnost takového typu společenství: vzniká prostřednictvím vyřešeníkonfliktů mezi svými nezávisle smýšlejícími členy a nikdy se zcela nezbaví vnitřníhrozby, kterou pro jeho soudržnost představuje jejich pocit nezávislosti. Fenomenologiezobrazuje výsledné drama v řadě jeho možných sociálních a historických variací. Toto zobrazenímá narativní strukturu: společenství neexistuje pouze <strong>ve</strong> svém vývoji, ale taképrostřednictvím reflexivního uchopení tohoto vývoje, kdy jeho členové přijímají společnémy vzájemného uznání.Navzdory všem námitkám, které lze proti myšlence plurálního subjektu uvést, pravdouzůstává, že v případech, jež jsem popsal, se skutečně navzájem označujeme jako mya myslíme tím něco reálného. Značná část našich životů a značná část toho, co děláme,navíc na existenci onoho my závisí. Naše užití jazyka a naše vědomí účasti akcentuji proto,abych dal najevo, že neprosazuji přímočarý ontologický názor, podle nějž takové sociálníentity skutečně existují, ale spíše reflexivní pohled opírající se o jedince, z nichž jsousloženy a kteří je konstituují. Termín „společenství“ lze krom toho v mém pojetí aplikovatna různé jevy, počínaje národními státy moderních dějin a konče řadou ekonomických,jazykových a etnických skupin, které se s nimi často ocitají v konfliktu. Nedomnívám se,jak <strong>si</strong> možná myslel nebo doufal Hegel, že taková společenství do sebe navzájem zapadajív jakém<strong>si</strong> hierarchickém uspořádání. Konflikt je a<strong>si</strong> nevyhnutelný, každé my má své oni.Pokud jde o jednotlivce, řada jejich osobních konfliktů může nepochybně vyvěrat z protichůdnýchloajalit vůči odlišným skupinám, k nimž patří.Abychom to shrnuli: společenství existuje tam, kde existuje narativní obraz nějakéhomy, které přetrvává napříč svými zkušenostmi a akcemi. Takový obraz existuje, když je artikulovánči formulován – možná jen jediným členem skupiny či pouze několika z nich –s odkazem na toto my a ostatní ho přijímají nebo podporují.Někdo by mohl usoudit, že takovým tvrzením jsem myšlenku plurálního subjektu natolikoslabil, že ztrácí na zajímavosti. Zdá se, jako by nyní existovalo jen jako představav myslích jednotlivců, kteří jsou přece jen v mém pojetí reálnými entitami. Jestliže jsemřekl, že se my utváří jako téma příběhu při vyprávění tohoto příběhu a skrze ně, nezapomínejme,že o já jsem prohlá<strong>si</strong>l naprosto totéž. Má-li narativ, který konstituuje individuálníjá, alespoň zčásti sociální původ, potom toto já vděčí za svou narativní existenci stejně takmy, jako my vděčí za svou existenci já. Ani my, ani já neexistují fyzicky; nejedná se všakani o fikce. Ve svém specifickém smyslu jsou stejně reálné jako cokoli dalšího.IVAbych se vrátil k narativním textům jako literárním artefaktům, ať už fikčním nebohistorickým, snažil jsem se dostát svému tvrzení, že takové narativy je nutno vnímat nikolijako odklon od struktury událostí, jež zachycují, tím méně jejich zkreslení či radikálnítransformaci, ale jako rozšíření jejich primárních vlastností. Praktický narativní procesprvního řádu, který konstituuje osobu nebo společenství, se může stát narati<strong>ve</strong>m druhéhořádu, jehož téma se nemění, ale jehož zájem je primárně kognitivní či estetický. Tato změ-[ 97 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéna zájmu může vést ke změně obsahu – historik například může vyprávět příběh o nějakémspolečenství, který se výrazně odlišuje od příběhu, jejž toto společenství(prostřednictvím svých vůdců, novinářů a dalších) vypráví samo o sobě. Forma nicménězůstává stejná.Netvrdím tedy, že narativy druhého řádu, zejména ty historické, pouze zrcadlí či reprodukujínarativy prvního řádu, které tvoří jejich obsah. Nejenže mohou příběh změnit nebovylepšit; mohou rovněž ovlivnit skutečnost, již zachycují – a v tom se shoduji s Ricœurem–, když obohatí její pohled na vlastní možnosti. Zatímco historická díla to dělají pro společenství,fikční díla to dělají pro jednotlivce. Nesouhlasím však s názorem, že tyto literárnížánry vytvářejí narativní formu, aby ji vtiskly nenarativní skutečnosti – historie a fikcemohou být v nejlepším slova smyslu současně pravdivé i tvůrčí díky tomu, že vymýšlejínové způsoby vyprávění a prožívání příběhů a také nové druhy příběhů.Přeložil Milan Orálek.Tato studie vyšla původně v časopise History and Theory (roč. 25, 1986, č. 2, s. 117–131).<strong>Aluze</strong> děkuje profesoru Carrovi a revue History and Theory za svolení k otištění překladu.<strong>Aluze</strong> wishes to thank professor Carr and History and Theory for their permis<strong>si</strong>onto publish this translation.David Carr je emeritním profesorem filozofie na Emory Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty v Atlantě. Kromě filozofie historiese zabývá evropskou filozofií 19. a 20. století a Edmundem Husserlem. Je autorem knih Paradox ofSubjectivity (1999) či Time, Narrati<strong>ve</strong>, and History (1991), jejíž závěry shrnuje přítomná studie. Doangličtiny přeložil Husserlovu Krizi evropských věd.Poznámky:1 [Orig. „closure“.]2 Louis O. Mink, „Narrati<strong>ve</strong> Form as a Cogniti<strong>ve</strong> Instrument“, in: R. H. Canary – H. Kozicki, TheWriting of History, Madison, Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty of Wiscon<strong>si</strong>n Press 1978, s. 145. [Slo<strong>ve</strong>nsky: „Naratívnaforma jako kognitívny nástroj“, přel. Juraj Šuch, in: Rastislav Kožiak – Juraj Šuch – Eugen Zeleňák[eds.], Kapitoly zo súčasnej filozofie dejín, Bratislava, Chronos 2009, s. 79.]3 Louis O. Mink, „History and Fiction as Modes of Comprehen<strong>si</strong>on“, New Literary History 1, 1970,č. 3, s. 557n.4 Hayden White, „The Value of Narrativity in the Representation of Reality“, in: W. J. T. Mitchell(ed.), On Narrati<strong>ve</strong>, Chicago, Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty of Chicago Press 1981, s. 4.5 Tamtéž, s. 23.6 Frank Kermode, The Sense of An Ending: Studies in the Theory of Fiction, London, OxfordUni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty Press 1966, s. 35n. [Česky: Smysl konců, přel. Miroslav Kotásek, Brno, Host 2007,s. 36–37.]7 Tamtéž, s. 39. [Česky: Tamtéž, s. 39.]8 Seymour Chatman, Story and Discourse: Narrati<strong>ve</strong> Structure in Fiction and Film, Ithaca, CornellUni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty Press 1978, s. 47. [Česky: Příběh a diskurz. Narativní struktura v literatuře a filmu,přel. Milan Orálek, Brno, Host 2008, s. 47; upra<strong>ve</strong>no.]9 Roland Barthes, „Introduction à l’analyse structurale des récits“, Communication 8, 1966, s. 7.[Česky: „Úvod do strukturální analýzy vyprávění“, přel. Jaroslav Fryčer, in: Znak, struktura, vyprávění,Brno, Host 2002, s. 17.]10 Paul Ricœur, Temps et récit I, Paris, Seuil 1983, s. 113. [Česky: Čas a vyprávění I, přel. MiroslavPetříček a Věra Dvořáková, Praha, OIKOYMENH 2001, s. 98.]11 Tamtéž, s. 14. [Česky: Tamtéž, s. 11.]12 [V českém překladu Času a vyprávění se objevuje výraz „zápletka“, který se však již používápro označení jedné fáze dramatického vývoje děje. Z tohoto důvodu dáváme přednost postupněse prosazujícímu termínu „osnova“.]13 Tamtéž, s. 102. [Česky: Tamtéž, s. 9 a 106.][ 98 ]


[studie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné14 Tamtéž, s. 13. [Česky: Tamtéž, s. 10.] Viz Ricœurovu knihu La Métaphore vi<strong>ve</strong>, Paris, Seuil1975, s. 305nn.15 Paul Ricœur, Temps et récit I, s. 13. [Česky: Čas a vyprávění I, s. 11.]16 Tamtéž, s. 101. [Česky: Tamtéž, s. 104.]17 Tamtéž, s. 67. [Česky: Tamtéž, s. 68.]18 Pro detailní kritický rozbor Ricœurovy knihy viz mou obsáhlou recenzi v časopise History andTheory 23, č. 3, 1984, s. 357–370.19 V nedávno publikovaném článku „The Question of Narrati<strong>ve</strong> in Contemporary Historical Theory“(History and Theory 23, 1984, č. 1, s. 1–33) podává White mnohem důkladnější přehled těchtotendencí než já zde. Mám k jeho výkladu, který je jinak dokonalou ukázkou vědecké práce a syntetickéhopřístupu, tři výhrady: skromnost očividně brání autorovi v tom, aby zdokumentovalvlastní roli <strong>ve</strong> vývoji, který popisuje; obecně lze říci, že White schvaluje trendy, které se já chystámkritizovat; a konečně, řekl bych, že patřičně nezhodnotil názory Paula Ricœura, patrně proto,že neměl k dispozici Čas a vyprávění.20 Barbara Hardyová, „Towards a Poetics of Fiction: An Approach Through Narrati<strong>ve</strong>“, No<strong>ve</strong>l 2,1968, č. 1, 5n; a Tellers and Listeners: The Narrati<strong>ve</strong> Imagination, London, Athlone Press 1975;Peter Munz, The Shapes of Time, Middletown, Wesleayn Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty Press 1977; Frederick Olafson,The Dialectic of Action, Chicago, Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty of Chicago Press 1979. Několik německých teoretikůzdůrazňuje kontinuitu mezi zkušeností a narati<strong>ve</strong>m. Viz Wilhelm Schapp, In GeschichtenVerstrickt, Wiesbaden, Heymann 1979; Hermann Lübbe, Bewusstsein in Geschichten, Freiburg,Rombach 1972; Karlheinz Stierle, „Erfahrung und narrati<strong>ve</strong> Form“, in: J. Kocka – T. Nipperdey(eds.), Theorie und Erzählung in der Geschichte, München, Deutscher Taschenbuch 1979, s. 85nn.21 Frank Kermode, The Sense of An Ending, s. 44n. [Česky: Smysl konců, s. 44.]22 Edmund Husserl, The Phenomenology of Internal Time-Consciousness, přel. J. S. Churchill,Bloomington, Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty of Indiana Press 1964, s. 40nn. [Česky: Přednášky k fenomenologiivnitřního časového vědomí, přel.Vladimír Špalek – Walter Hansel, Praha, Ottobre 12 1996,s. 42n.]23 Maurice Merleau-Ponty, The Phenomenology of Perception, přel. C. Smith, New York, HumanitiesPress 1962, s. 3nn.24 [Orig. sensation.]25 [Orig. sensations.]26 [Orig. means-end structure of action.]27 [Výraz action překládáme jako „jednání“ nebo „akce“; výraz an/to act jako „akce/jednat“a agent jako „jednající“.]28 Alasdair MacIntyre, After Virtue, Notre Dame, Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty of Notre Dame Press 1981, s. 197.[Česky: Ztráta ctnosti, přel. Pavla Sadílková – David Hoffman, Praha, OIKOYMENH 2004, s. 227.]29 Hayden White, „The Structure of Historical Narrati<strong>ve</strong>“, Clio 1, 1972, s. 12nn.30 Arthur Danto, Analytical Philosophy of History, Cambridge, Cambridge Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty Press 1965,s. 143nn.31 Louis Mink, „History and Fiction as Modes of Comprehen<strong>si</strong>on“, s. 557nn.32 Robert Scholes a Robert Kellogg, The Nature of Narrati<strong>ve</strong>, New York, Oxford Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty Press1966, s. 240nn. [Česky: Tíž, Povaha vyprávění, přel. Marek Sečkař, Brno, Host, s. 235nn.]33 Martin Heidegger, Being and Time, přel. J. Marcquarrie – E. Robinson, New York, Harper-Collins1962, s. 99. [Česky: Bytí a čas, přel. Ivan Chvatík aj., Praha, OIKOYMENH 2002, s. 92.]34 Alfred Schutz, The Phenomenology of the Social World, přel. G. Walsh a F. Lehnert, Evanston,Northwestern Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty Press 1967, s. 61.35 Alasdair MacIntyre, After Virtue, s. 191. [Česky: Ztráta ctnosti, s. 222.]36 Ernst Gellner, „Explanation in History“, in: John O’Neill (ed.), Modes of Individualism andCollectivism, London, Heinemann 1973, s. 251; a Anthony Quinton, „Social Objects“, in: Proceedingsof the Aristotelian Society 76, 1975–1976, s. 17.37 Jean-Paul Sartre, Critique de la raison dialectique I, Paris, Gallimard 1960, s. 391nn. [Českyčást jako: Marxismus a existencialismus, přel. Oldřich Kuba, Praha, Svoboda 1966.]38 G. W. F. Hegel, Phenomenology of Spirit, přel. A. V. Miller, Oxford, Oxford Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty Press1977, s. 110. [Česky: Fenomenologie ducha, přel. Jan Patočka, Praha, ČSAV 1960, s. 153.][ 99 ]


A Bůh stvořil slunce…Sebastian Petrpan: Hostie dne.Plzeň, Arboretum 2011.Malá, stostránková básnická sbírkas náz<strong>ve</strong>m Hostie dne by pro svou <strong>ve</strong>likostbyla snadno k přehlédnutí. Byla by to všakškoda, neboť nabízí čtenáři vnímavoua přitom nevtíravou spirituální lyriku, s nížse u mladších básníků v české poezii častonesetkáváme. Na druhou stranu je nutnépoznamenat, že k tomu, aby dosáhl úrovněděl „protřelých“ básníků podobně laděných<strong>ve</strong>ršů, jako jsou například Kolmačka či Slíva,musí autor urazit ještě notný kus cesty.Zmíněná básnická sbírka vyšla v loňskémroce v nakladatelství Arboretum.Jedná se o prvotinu autora, který vystupujepod pseudonymem Sebastian Petrpan.Básník, jak se dovídáme na přebalu knihy,se narodil <strong>ve</strong> Strakonicích, kde nějakoudobu žil. Později odešel do Prahy. Předešláfakta zde neuvádíme samoúčelně. Přechodz prostředí téměř <strong>ve</strong>nkovského, idylickéhodo prostoru <strong>ve</strong>lkoměsta je jednímz hlavních činitelů, které mají vliv naproměnu tematiky básní z let 2006–2010,jež sbírka obsahuje.Ve sbírce členěné do čtyř oddílů(„Věčný rok“, „Léto“, „Poušť“ a „Město“) se<strong>ve</strong>lmi brzy odhaluje titulní metafora. Motivslunce (oné hostie dne) se prolíná celýmdílem. Autor mistrně využívá mnohoznačnostitohoto motivu, který určuje rozdílnévyznění jednotlivých částí sbírky. V prvníchdvou oddílech je totiž vnímán jako životadárný,ryze pozitivní objekt (motiv jarníhoslunce – životabudiče <strong>ve</strong> „Věčném roku“,poté v oddílu „Léto“ je nejčastěji spojováns blahodárným působením na dozrávajícíobilí). V dalších částech však dochází k radikálníproměně významu titulního motivu.Tam je totiž reflektován jako no<strong>si</strong>telsmrti („Poušť“) či umrt<strong>ve</strong>ní („Město“), jakozasta<strong>ve</strong>ní pohybu v čistě urbánním prostoru.Předěl mezi první (přírodní) a druhou(městskou) polovinou vytváří napětí, jež je„kořením“ celé sbírky.Les obrostlý chrámemV prvních dvou oddílech – „Věčný rok“a „Léto“ – se nejčastěji vyskytují „naturální“motivy lesa, srn, jeřabin, Božíchmuk, dozrávajícího obilí či chleba – tedy<strong>si</strong>gnifikanty přirozeného, přírodního a <strong>ve</strong>sbírce přiznaného Božího řádu. Tototvrzení dokládá i zdůraznění pravidelného(věčného) střídání jednotlivých ročních období,které je propojováno s příběhemKrista – zde s příběhem znovuzrození –vzkříšení: „Vrací se čas / vrací se i pole //je zase zorané / a srnky na něm jsouneslyšné a nehybné // příběh se sbíhá /v kříži v trní.“ (s. 13) Opakování několikamálo motivů s někdy až dětsky naivnímokouzlením přírodou podpořené jednoduchoukonstrukcí krátkých několika<strong>ve</strong>ršovýchbásní vytváří atmosféru jistotyBoží (Stvořitelovy) existence. „Básník“jakoby pozoroval <strong>ve</strong> výjimečných okamžicíchztišení okolní svět, který mu jeschopen poskytnout oporu a jistotu zakot<strong>ve</strong>nívlastní existence. Tato jistota gradujetezí o prosté existenci Boha v básni nazvané„Triptych“: „poslyš: / je Bůh / noc,nebe, klenba // poslyš: / je ještě větší ticho/ než v hlubině nitra / a než smrt […]“(s. 18) a životodárnosti Kristova příběhu,jenž se objevuje v prožívaném časea prostoru: „v kameni, železe a rzi / božíchmuk // je stejně života / jako v jabloni.“(s. 17)Básně v druhém oddíle už nevyznívajítak jednoznačně jako texty z úvodní části.Začínají se objevovat první motivy, kterénabourávají idylické zakot<strong>ve</strong>ní lyrickéhosubjektu: „slunce praží / obilí je ztvrdlé /pluješ polem // proměnil j<strong>si</strong> se <strong>ve</strong> vzduch /hltáš zlato / máš dluhy z města…“ (s. 41)Také se zde začínají objevovat komplikovanější,nápaditější metafory, jež rozhodněpatří k tomu lepšímu, co čtenář <strong>ve</strong>sbírce nalezne: „samodruhá žena chytábronz / přišla z žebra muže / a očekávásynáčka // až bude pálena / Adam budechytat bronz“ (s. 35), či libozvučné <strong>ve</strong>ršejako: „slunce vyplázlo ohnivý jazyk / olízlopole / bylo sladké obilím.“ (s. 38) Výheňslunečního svitu je v tomto oddíle téměřvždy spojována s polem, obilím a chlebem.[ 100 ]


[recenze]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéSympaticky vyznívá, že Tomáš Lotockipíše některé básně v rýmovaných strofách,ale některé rýmy, řekněme vzápětí, jsoubohužel až příliš snadné (vlasy – krásy, listí– jistí, kostí – hostí, ro<strong>ve</strong>n – ho<strong>ve</strong>n). „Napsat<strong>si</strong> báseň jenom tak / Rým A B A B <strong>ve</strong>dvou slokách […] Nezval se vyvalujev trávě / Teige poz<strong>ve</strong>dl přísný zrak / A hledína mě vyčítavě“.Ony titulní čeřeny můžeme v Lotockéhosbírce vnímat ještě jinak. Člověka lze vidětjako rybu, plující více či méně bezstarostně,za potravou nebo hledající bezpečnýúkryt. A náhle a prudce se voda začnebouřit, tělo uvízne v čeřenu a už je nadvodou a už oči oslepuje světlo. „myšlenekchromí ohaři / nahání smrtku která hárá“.Petr OdehnalZhmotni tmu a tma tě pozřeElsa Aids: Trojjediný prst.Praha, Rubato 2011.Koncem roku 2011 vydalo nakladatelstvíRubato výbor z poezie Elsy Aids Trojjedinýprst. Sbírka zkraje zaujme minimeminformací, které se dají zjistit o autorovi.Texty, jež byly psány v letech 2006 až 2011,tak lze číst osvěžujícím způsobem, bezzbytečného strhávání pozornosti na mimotextovéskutečnosti. Navíc tento faktkontrastuje s až deníkovou intimitoubásní, které se mnohdy jeví právě jako zápispříhod, stavů a jimi vyvolaných básnic–kých obrazů. Za zmínku stojí i kvalitnízpracování sbírky jako hmotného artefaktu.Nosným prvkem poezie Elsy Aids jeprostor, resp. distance mezi básníkema jeho okolím, která se neustále proměňuje,splývá a opět se nastoluje. Právěokamžik setmění, hlavní motiv sbírky,staví ideální podmínky k porušení opozicevnitřku a vnějšku. Tma vytváří kuklu, kterátělo neuzavírá a nechrání, nýbrž vysává dosebe a zřeďuje. Postupně, od porůstánía prorůstání až po přímé požírání: „Nějakáměkká ústa mě pozřela / a jiná hlubokákůže mě teď hostí. / Strach, který kouše doprstů.“ Prostorově jsou uchopeny i abstraktnískutečnosti: „Ve vodě čekánítvrdne kapka suché kůže“. Po zrušení původnítělesnosti však subjekt nemizí, zůstávájako nejčistší destilát samoty, kdyžříká: „Ze všech stran už jsem se viděl, / teďjsem průchozí.“ Samota potom není konečnýmvýsledkem, je odrazovýmmůstkem k hledání vlastní identity.Původcem pojídání je také <strong>ve</strong>lmi častobásník. Vůči potravinám, které se jeví jakolibůstka, mlsání, stojí pr<strong>ve</strong>k pojídání jakopřijímání světa: „jsou to spíše slova, anebonaše tělo, co se stává soustem?“ Proti<strong>si</strong>tuaci, kdy je akt přijímání potravy až nasporadické momenty absolutně odritualizována vztah k jídlu je pro nás okleštěnod nesnází při jeho získávání, staví ElsaAids výjimečnost okamžiku jedení, který seneustále mísí s metaforami stejně citlivéhovnímání okolí. Jenomže agre<strong>si</strong>vníkonzumace je všudypřítomná. Když básníkvyjde „na vzduch z těsné <strong>ve</strong>přové kapsy“,je vzápětí stíhán dotazem: „Tak co tobude? Koleno s obložkou a se křenem?“I intimita spánku a usínání je spojována sestolováním: „Cítil jsem, / že také polštář jedohněda, že je to <strong>ve</strong>lký plátek masa, nakterém spím. […] noc mě přelévá jakoomáčka.“ Vztah jídla a pojídání je vygradovánv okamžiku, kdy se subjekt stávásám sobě potravou: „co je dvojité, znamená:zranit se. […] dokud jím sám zesebe, / jídlo mě bude zraňovat.“Výše u<strong>ve</strong>dené elementy textů nakonec<strong>ve</strong>dou k tomu podstatnému, k intenzivnímupocítění samoty a následné konfrontacise sebou samým, byť mnohdy již prapodi v n ě p r o m ě n ě n ý m . P r á v ě v tomtookamžiku dává Elsa Aids čtenáři nej<strong>si</strong>lnějipocítit tvrdost svých básní. Leitmoti<strong>ve</strong>m sestává rozdvojenost, chcete-li dvojjedinost,subjektu, hledání vlastní identity je vykoupenobolestí: „Dech a protidech strachu zezdvojení, / dva spící dechy zdvojené“. Sílaizolace se projevuje neschopností přijímatdotyky od jiné osoby: „Muži, sahejte nasebe, budete usínat sami.“ Naproti tomupotom stojí bizarně vyhrocený vztah s okolím:„Otěhotněl jsem kdoví s čím, s oblečenímnebo držadlem.“Nad tím vším potom stojí neustálétěkání mezi mužstvím a ženstvím, kterénakonec končí na rozhraní, když básníkuznává: „mluvím jako obojetník.“ Rezigno–vané <strong>ve</strong>rše „Vaječník sešitý s varletem […]O nic se nezajímá“ jsou mírně vyváženynadějí: „Jenže každá / cibulka musízčernat; i bílou je třeba chovat potmě. Neplodnévěci / je třeba pohřbít s tím, ženěco se možná urodí pod zemí.“Bezmála sto stran takové poezie můžepo prvním přečtení působit i přes podivnostrůzných obrazů poměrně jednostrunně.Básně, které naopak neobsahujívýše zmíněné prvky, zase mezi ostatními[ 103 ]


[recenze]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinézanikají, snad právě kvůli menší intenzitěvyhrocenosti.Jenomže poezie Elsy Aids není pouhýmsugestivně podaným bolestným zavytímbásníka. Jsou v ní totiž reflektovány tynejzákladnější elementy života. Trojjedinýprst je sbírka o prostoru, ale také o pohybu,o výměně a neustálém těkání, kteréje přeci nejzákladnější skutečnostíuni<strong>ve</strong>rza. Jak bolestné je potom zjištěnínaší nestálosti, nedefinovatelnosti v prost–oru, a především <strong>ve</strong> vztahu k druhým li–dem. Básně Elsy Aids mají moc vyvolávatnepříjemné uvědomění <strong>si</strong> sebe sama jakopohybu a změny, netrvání. Jsou to textyparadoxů. Je jen na čtenáři, zda ony paradoxybude vnímat jako bezvýchodnou ztrátupříjemné iluze, nebo jako procitnutí doryzí skutečnosti: „To napůl skryté místo,kde jsem nikdy neměl být sám, jsem objevilsám na sobě.“Pa<strong>ve</strong>l OčenášekZa hranice snu a skutečnostiMarie Langerová: Hnízda snění. Kniha pasáží.Praha, Mal<strong>ve</strong>rn 2011.Autorka recenzovaného titulu MarieLangerová (nar. 1948) je redaktorkou, editorkou,literární kritičkou a teoretičkou,zaměstnankyní Nadace Českého literárníhofondu a manželkou literárního historikaJiřího Brabce. Svůj badatelský zájem soustředípředevším na avantgardu poválečnéhoČeskoslo<strong>ve</strong>nska, o níž publikovalastudii Svůdnost avantgardy, fetišistickýjazyk a recenzi „O zlé avantgardě a krachusvěta umění, který způsobila“ v časopiseČeská literatura. Jednou ze studií na tototéma přispěla do souboru textů nazvanéhoSymboly obludností; Mýty, jazyk a tabučeské postavantgardy 40.–60. let, který vyšelv roce 2010 v nakladatelství Mal<strong>ve</strong>rn.Roku 2000 jí vyšla weinerovská monografie(Weiner, Host), autorsky se podílelana projektu ÚČL AV ČR Na cestě ke smyslu:Poetika literárního díla 20. století (Torst,2005). Výklad smyslu poezie představilataké v souboru textů Fragmenty pohybu –Eseje o české poezii (Karolinum, 1999).Její zatím nejnovější literárněvědnoupublikací je soubor statí Hnízda snění. Knihapasáží (Mal<strong>ve</strong>rn, 2011). Některé textyv něm obsažené Langerová již dří<strong>ve</strong> publikovalav časopisech a sbornících, podrobnýseznam uvádí v závěrečné poznámce. Posledníčást knihy vznikala za podporyGrantové agentury České republiky.Název podtitulu souvisí mimo jiné s citátemWaltera Benjamina tvořícím mottoknihy a představujícím výchozí bod proúvahy obsažené v prvních dvou kapitolách,které jako jediné nejsou začleněny do nadřazenékapitoly, z čehož lze usuzovat, žemají funkci jakého<strong>si</strong> úvodu k následujícímsebraným textům. Zmíněné kapitoly nesounázvy „Spící společnost“ a „Spící město“.Langerová zde vychází z pojetí skutečnostijako spektáklu, které zastáváfrancouzský marxistický filozof Guy Debo r d . V této společnosti spektáklu,společnosti divadelního předsta<strong>ve</strong>ní, existujílidé, vztahy a věci jen jako pouhé obrazyvyznačující se neživostí a falešností,svět z nich složený je přirovnán ke zlémusnu. Reakcí člověka na existenci v takovéspolečnosti je změna vnímání prostorua času, s níž souvisí vznik avantgardníchsměrů počátku 20. století, např. kubismuči surrealismu, na které navazují experimentálníšedesátá léta. „Probuzením“ jsoupak léta devadesátá, která trpí „zaspánímdějin“. Pro poznání skutečnosti je tudížtřeba, abychom se k ní vztahovali pro–střednictvím psychické archeologie skrzepaměť a sny (jde o metodu odhalování historiepodobnou metodám Bergsona, Freuda,surrealistů, fenomenologie a hermeneutiky,tedy metodám stojícím v opozicik materiální archeologii pozitivistickýchvěd).Pohybujeme se v ponuré, apokalyptickéatmosféře vyznačující se povrchnostíkonzumní společnosti, vyprázdněností jejíhojazyka a neschopností vzájemného dorozuměníjejích členů. Povzbuzena slovyVáclava Bělohradského odhodlává seLangerová hledat východisko z takto neutěšenýchpoměrů v umění jakožto „pohybuk otevřenosti“ a <strong>ve</strong> snu jakožto „rizomu,mezičlánku, intermezzu“. Jako praktickýpříklad vypořádání se s objektivizovanýmsvětem uvádí autorka Spící město DominikaLanga instalované na bienále v Benátkáchv roce 2011, které tvoří přepracovanésochy Langova otce, u<strong>ve</strong>dené synem donových souvislostí, čímž se chtěl Langmladší poku<strong>si</strong>t o oži<strong>ve</strong>ní a nové uchopení,pochopení „nevědomé paměti“.Druhá kapitola odhaluje původ prvníčásti názvu knihy: „Připomíná to Istanbul.Nikoli jen prosla<strong>ve</strong>ná přepracování, rozmontováníchrámu Hagia Sofia. Ale antickouhlavu Medúzy, která leží pod vodníhladinou jako základ sloupů Cisterny, po-[ 104 ]


[recenze]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinésta<strong>ve</strong>né za císaře Justiniána. Tohoto místa– vodní komory, které jako by byly jakou<strong>si</strong>paralelou spánku, hnízdem snění –a stejně jako Benátky ideálním místemzdvojování, prostorem zrcadlení, divadla,inscenací, místem, které se ‚dotýkámasky‘.“ (s. 16–17)Jednotlivé texty následující po úvod–ních dvou kapitolách nabízejí pestrou šká–lu témat. V částech kapitoly „Abychomotevřeli oči, musíme je umět zavřít“ nabízíLangerová interpretaci několika úryvkůLucretiova spisu O přírodě, které se týkajístavů mysli a těla během spánku, přirovnáníspánku ke smrti, obrazotvornostia vztahu snů a umění. Následuje stručnýpřehled některých dalších myslitelů (Herakleitos,Platón, Aristoteles, Novalis, Herder,Husserl) vycházející z Foucaultovy studie„Sen a obraznost“, jenž sleduje historiizkoumání autenticity lidského poznání běhemspánku. V další části autorka seznamuječtenáře s Bremondovým pojetím„čisté poezie“, která je založena na psychickémpřenosu a která stojí v rozporu sesnahami následovat prozodická pravidla čijakkoliv cíleně zasahovat do textu na základěrozumových kritérií. Nechybí ani motivsnu K. H. Máchy, jemuž se Langerovávěnuje na podkladu Pouti krkonošské,Máje a několika studií jiných autorů (D. Čyževskyj,O. Králík, J. Slomek, J. Loužil aj.)a na který aplikuje postmodernistický výklad(Lyotard, Deleuze).V následující kapitole, baudrillardovskynazvané „Svádění“, zaměřuje autorka pozornostna motivy postele a spánkuv Zámku F. Kafky., které interpretuje jako„derealizaci cílů“, „nekonečné odkládání,čekání“. Byrokratickou mašinerii zastupitelnostiúředníků a poslů připodobňujek nekonečné produkci kopií fotografií,čímž, jako na mnoha dalších místechHnízd snění, poukazuje na úzkou souvztažnostuměleckého vyjádření beletristickéhoa výtvarného.Baudrillardova kritika neautentickéhozpůsobu života společnosti, příbuznáfrankfurtské škole a jejímu pojmu odcizení,který Langerová připomínaná předevšímv kontextu s již zmiňovaným W.Benjaminem, souvisí s problémem fetiše,kýče a obsese předmětem, které jsou dlekritika Freudovy psychoanalýzy BohuslavaBrouka, varujícího před nezdravým vzta–hem lidí k věcem, vlastní surrealismu a po–etismu. Jako příklady posedlosti předmětyLangerová uvádí obrazy Marcela Du–champa (Nevěsta svlékaná svými mláden–ci, dokonce; Velké sklo; ready-madeS utajeným hlukem atd.) a koláž Toyen(Ani labuť ani Lůna). Posedlost však nehodnotíkriticky, slouží jí naopak k interpretacímpředmětů <strong>ve</strong> snech a vztahůsvěta reálného a snového, v nichž navazujena dří<strong>ve</strong> zmíněné postmoderní autorya surrealistické umělce či teoretiky. Spolus n i m i s e přiklání k pojetí reálnýcha snových předmětů, jaké zastává fenomenologiesnu: „Nalezení surrealistickéhoobjektu předchází pozorný pohled, bahypnotizace předmětem, jehož zdrojem jenevědomí.“ (s. 74)Několik dalších kapitol se věnuje inspirativnímzdrojům snu v umění a předevšímv samotném jazyce. Za úrodnou půdu proumělecké výtvory čerpající náměty a atmosféruze snového světa považuje autorkadíla vztahující se k literárnímu období romantismu.Ve svých úvahách se opíráo úry<strong>ve</strong>k ze studie na pokračování, u<strong>ve</strong>řejňovanépostupně v Květech roku 1835,„Obrazy a květy snů“ Karla Sabiny, kterývyzývá umělce k tomu, aby živili svá dílaprávě sny. Vedle Sabiny sleduje obrazy objevujícíse <strong>ve</strong> snech nebo motivy, které vnímájako příbuzné snům (příroda, šílenství,drogové opojení, melancholie aj.) i v tvorbědalších autorů (Tieck, Kleist, Herder, Novalis,Heine, E. T. A. Hoffmann, Mácha). Připojujerovněž přírodovědné poznatkyo změněných sta<strong>ve</strong>ch vědomí, získanéJanem Evangelistou Purkyněm.Z ostatních témat již jenom přehledovězmiňme souvislost snu a času (MauriceBlanchot); automatické psaní (Breton,Havlíček, Nápravník, Nádvorníková); pohyba časovost <strong>ve</strong> výtvarném umění (Michaux,Kandinsky); fenomén závrati a úzkosti(Heideggerovy a Rezkovy úvahy aplikovanéna dílo Jakuba Demla); demlovské studiezkoumající souvislost motivů podzemí,podsvětí a nevědomí; smyslovost, paměťa sen (Bergson); smrt a očistec (Deml,Maeterlinck); sen v symbolismu (Redon,Hlaváček, Březina) a mnohá další.Z u<strong>ve</strong>deného pokusu o nástin alespoňtěch nejdůležitějších témat obsažených <strong>ve</strong>sborníku studií Hnízda snění je patrné, žeautorka <strong>si</strong> vzala za úkol co nejšíře uchopittéma ústřední – sen a snění. Avšak místotoho, aby mohl čtenář sledovat postupněse rozvíjející úvahy směřující k závěru,o němž by bylo možné dále diskutovat, jejeho pozornost rozptylována roztěkanýmzaměřováním hned jednoho, hned jinéhocíle. Spíše než systematické pojednání připomínajítexty řadu asociací (nutno dodat[ 105 ]


[recenze]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéže úctyhodnou), jež zahrnuje nespočet autorůnáležejících k rozličným myšlenkovýmproudům a nespočet literárních či výtvarnýchděl tvůrců různých stylů a období(s důrazem autorky na postmodernua avantgardu). Většina textů proto působínejednotně, chaoticky a roztříštěně, a tonejen s ohledem na knihu jako celek, cožby bylo v důsledku toho, že jde o souhrnstatí vzniklých v různých časových horizontecha zaměřujících se na různá témata,akceptovatelné, ale také s ohledemna jednotlivé kapitoly.Se zmiňovanou absencí závěru a přebujelýmmnožstvím odkazů na různé autorysouvisí překvapivá nekritičnost autorkyvůči citovaným, zmiňovaným či interpretovanýmtvůrcům, jejichž tvrzení autorkapřejímá, aniž by se pokoušela zdůvodnitjejich platnost. Ačkoliv Langerová píše napříklado kritickém vymezení BohuslavaBrouka vůči surrealismu a poetismu, zůstávápouze u interpretace postojů Broukači surrealistů, a sama své vlastní jednoznačnéstanovisko nevyjadřuje.Nesrozumitelné jsou i některé příklady,které mají snad sloužit jako názorné ilustrace,smysl textu však častěji zatemňují.Rozpaky budí například citace Holanova<strong>ve</strong>rše, jež je přítomna spíše kvůli svémumystickému vyznění nežli coby logickýargument:„V pozdějších komentářích ke Společ–nosti spektáklu (1988) konstatuje Guy De–bord vytvoření její integrované formy, v nížzvítězila rozptýlená podoba.Propast je hlubší, než jsme mysleli!(Vladimír Holan, Torzo)V šedesátých letech vyz<strong>ve</strong>dl Guy Debordproblém obrazu, v němž žijeme, jakoglobální symptom civilizace, která pro<strong>ve</strong>dlaradikální převrat prostoru a času,i člověka v nich.“ (s. 10)U<strong>ve</strong>dený postup bychom nemuselihodnotit tak příkře s ohledem na autorčinupreferenci postmoderního myšlení; pokudvolí raději komentář k citovaným autorům,nepřímo ale vědomě se k postmodernímpostupům hlásí: „Citát je také sta<strong>ve</strong>bnímkamenem postmoderní literatury. V ní jepodle Antoina Compagnona každé psaní(écriture) vlastně jen přepisem (récriture),citací a komentářem.“ (s. 16) Postmoderníje i Langerové jazyk; text se hemží výrazya spojeními jako „spektákl“, „rizom“, „obraz-sy m p t o m “ , „ p o h y b y a záškubypřemontovávaných dějin“, „upadání do tekutosti“apod. Zde se nabízí otázka, zda citovanáBělohradského kritika, namířenáproti vyprázdněnosti jazyka, nezasahujenakonec text autorky samé. Nepředstavujízde užité klišovité a občas poněkud nesrozumitelnépostmoderní výrazy právě ony„připra<strong>ve</strong>né škatulky obratů, které můžemejen zopakovat“? (s. 12) Přitom řeč mábýt jedním ze zprostředkovatelů setkánísvěta skutečnosti a snu, jak autorka naznačujepři vytyčování vlastní metodologie:„Přikláním se k pokusům pracovat v pod–zemí, na řeči a obrazech, které se vynořujíjako výsledek traumatického setkáníčlověka se světem, na návratech k původnípatetické gestaci obrazů, z nichž je smontovánnáš svět, k jejich energii a dynamice,k jejich paměti, která nese, jak říká Didi--Huberman, jednak hrůzu, ale takéobranné fixační jednání.“ (s. 12) Tím by seautorka záro<strong>ve</strong>ň, snad i programově, přiklánělak pokusu postihnout skutečnostpřekročením hranic jazyka, tedy spíšeprostředky tvůrčími, uměleckými nežli vědeckoumetodou.Přes vytčené nedostatky Hnízd snění,které zahrnují častou absenci argumentace,vlastního hlediska, předznamenanéhocíle a shrnujícího závěru, jakož i roztěkanosta neuspořádanost textu, lze knihuocenit pro množství myšlenek a pohledů,které mohou být čtenáři inspirativnímpodnětem pro vlastní reflexe týkající sesnů a jejich role v lidském životě. Uchopenítématu prostřednictvím nejen literárníchstudií, ale i výtvarných či filmových dělumožňuje jeho komplexnější probádání.Kritizovaná rozmanitost výběru autorůi témat souvisejících se sněním můžeoslovit čtenáře rozličných tvůrčích zájmůa zaměření. Podobně i výše vytýkaná roztěkanosttextu může na druhou stranupřesvědčivě sugerovat asociativní charaktersnů. Čtenář se tak při četbě Hnízd vydávána odvážný exkurz krajinou obrazůrozostřených hranic bdění a snění.Nadechnout se a ponořitLudmila BartošováBarbara Kingsol<strong>ve</strong>rová: Lakuna.Brno, Jota 2011. Přeložila Simoneta Dembická.Mexiko bývalo tradičně azylem pro svobodomyslnéa tvořivé lidi ze země se<strong>ve</strong>rníchsousedů, od Lowryho přes Bradburyhopo Kerouaka. Těžko říct, zda je tomu tak[ 106 ]


[recenze]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéi dnes, kdy o této kdy<strong>si</strong> nadějné zemi slýchámejen v souvislosti s válkami drogovýchgangů. Román americké spisovatelkyBarbary Kingsol<strong>ve</strong>rové (1955) Lakuna,oceněný prestižní cenou Orange Prize, jemimořádně citlivou poctou mexické krajiněa lidu, jeho opravdovosti, otevřenostia umění žít. Příběh začíná <strong>ve</strong> dvacátých letech,kdy se země vzpamatovává z občanskéválky. Hlavní hrdina Harrison WilliamShepherd vyrůstá pouze s podivínskoumatkou, jejímž jediným životním zájmemje stát se konkubínou nějakého boháče.V přímořském letovisku, kde chlapectráví většinu času potápěním, objeví lakunujako podzemní spojnici mezi mořema jezerem, symbolizující jeho život odehrávajícíse mezi dvěma světy. Jak zádumčivýsamotář dospívá, postupně v sobě objevítalent k vaření, míchání barev a psanína stroji, takže se jako nepostradatelnýpomocník dostane do společenství bohémůa salónních revolucionářů okolo malířeDiega Ri<strong>ve</strong>ry. Stane se tak mimo jinésvědkem atentátu na Lva Davidoviče Trockého,po tomto šoku odejde do USA,země svého otce, usadí se na jižanskémmaloměstě a stane se uznávaným autoremhistorických románů. Jenže minulost hodostihne: jako byl Trocký nežádoucív Americe za války, kdy byl Stalin klíčovýmspojencem, tak je dvojnásob nežádoucív poválečné atmosféře podezřívavosti vůčičemukoli levicovému. Shepherd se staneterčem hysterické novinářské kampaně,která nápadně připomíná současné taženíproti terorismu. Také naše osvícená doba,která <strong>si</strong> zakládá na tom, že ničemu nevěří,snadno podlehne jakékoli profe<strong>si</strong>onálnímanipulaci, která i tu nejnižší nenávistdokáže posvětit vyšší autoritou.Autorka používá osvědčený modelpikareskního románu, v němž nehrdinskýhrdina nastavuje zrcadlo dějinným absurditám.Hlavní postava však není prvoplánovákarikatura – ačkoli je po většinuděje příliš bezvýrazný, než aby <strong>si</strong> dokázalzískat skutečné sympatie čtenářů, v rozhodujícíchokamžicích projeví dostatek inteligence,slušnosti i pevné vůle. Vůbec jsouv knize všechny postavy, i ty vyslo<strong>ve</strong>ně záporné,včetně Williamových rodičů, vylíčenybez laciného moralizování a s vkusem.Kingsol<strong>ve</strong>rová dokáže popsat Mexikos jeho exotickými jídly a bujně kypící přírodoutak plasticky, že ho čtenář přímo fyzickycítí. Politická stránka je však poněkudproblematická a recenzentka MFDnes už <strong>si</strong> toho samozřejmě všimla. VylíčeníTrockého jako skromného dobráka odkosti poněkud zarazí každého čtenáře,který o občanské válce v Rusku něco ví,a donutí ho položit <strong>si</strong> otázku, zda je tak naivnívypravěč nebo sama autorka. Tapodobně černobílé vidění osvědčuje při líčeníamerických soudů jako čistého zla.Přece jen je nutno konstatovat, že nevinnýchobětí mccarthysmu bylo neporovnatelněméně než těch, kteří na druhéstraně šli do gulagů, aniž by vůbec tušili zaco. V tomto ohledu jako by se Kingsol<strong>ve</strong>rovácíleně orientovala na ty čtenáře, kterýmvadí atmosféra nastolená <strong>ve</strong> Spojenýchstátech po 11. září. O ty druhé sestarat nemusí: Amerika není jako středníEvropa, tamní neokonzervativci beletrii zásadněnečtou.Kniha se vyznačuje rafinovanou kompozicí,autorka používá četné refrénovitěse vracející motivy (jako jsou vřešťani, hejnaryb, kámen valící se z kopce či mluvícíjména postav), kterým postupně dává různévýznamy. Dokáže originálně využít i staromódnítechniku nalezeného rukopisu,nebojí se zakončit knihu <strong>si</strong>ce decentním,ale – vzhledem k nabízejícím se alternativám– přece jen happyendem. Autorka seblýskne zajímavými postřehy o americkémentalitě, která se od poloviny minuléhostoletí zřejmě příliš nezměnila: „Časopisytvrdí, že jsme výjimeční, ne jako ti, co násporodili. Zbrusu noví. Namalují obrázeknějaké <strong>ve</strong>nkovské babky v šátku na hlavěa nutí nás, abychom se báli, že budemetaky takoví – pokud <strong>si</strong> nekoupíme mixéra chladničku.“ Nebo: „Většina z nich anineví, co to komunismus je, nedokázali byho rozpoznat. Vědí jen, co je to antikomunismus.A to jsou dvě nesouvisející věci.“Kingsol<strong>ve</strong>rová dokáže také napsat fiktivnírecenze na Shepherdovy knihy, kde parodujestyl různých periodik, od nabubřeléhožargonu elitních revue až po pavlačové tlachyokresních scheissblattů. Lakuna vynikábohatou metaforikou i sympatickysuchým humorem a navzdory střídání časovýchi vypravěčských rovin většinou držípohromadě. Místy je kniha až přílišmnohomluvná, na pěti stech stranách toaž tak nepřekvapuje – především rozjezdje poněkud rozpačitý, což může pohodlnějšíhočtenáře odradit. Přes složitoupostmoderní strukturu je však autorčinstyl staromilskou poctou příběhu. A jakoby <strong>si</strong> zakládal na noblese z časů, kdy seodehrává děj knihy a kdy například soukromídruhých osob bývalo zvykem respektovat– například sexuální život po-[ 107 ]


[recenze]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéstav je podáván jen v decentních náznacích.Kingsol<strong>ve</strong>rová navíc zpravidla odolala(což bývá v současné literatuře vzácností)pokušení neustále předvádět čtenářůmsvé vědomosti a schopnosti.Nakladatelství Jota bylo dosud proslulépříliš kolísavou úrovní svojí produkce.Nová Zlatá edice světových autorů se zdábýt sázkou na kvalitu a nebojí se objevovattuzemským čtenářům nová jména (MiguelSyjuco, Samrát Upádhjáj). Snad se tedy nanašem knižním trhu blýská na lepší časy.Jakub GrombířShoda mezi Scholium Generalea Corpus Hermeticum je úplnáIrena Štěpánová: Newton – poslední mágstarověku.Praha, Karolinum 2012.Kdyby katalog Národní knihovny ČRnenabízel k Newtonově fyzice celá 3 původníčeská díla, jistě by bylo možné začítzde řečí o potřebnosti každého příspěvku,který zkoumá náboženské, společenskéa další opomíjené stránky Newtonovy fyziky.Ani po 60 letech neutuchajícího bádánínad mimovědeckými kořeny přírodníchvěd totiž stále není nouze o hlasatelejisté, a vlastně policejní, ideologie,v jejímž nejhrubším ražení jedině „moderníexaktní věda“ vycházející z „tvrdých faktů“poznává „objektivní realitu“ a mezi <strong>ve</strong>škerým(rozumovým) poznáním je jedinásprávná či užitečná. Není nezajímavéotevřít dnes třeba Journal des Sçavansa dočítat se v pracích zakladatelů dnešníchvěd o „racionálních disciplínách“ – pneumatologii,foronomii, forografii, poeografii… A ostatně nebude tak úplně od věci uvéstzde oblíbenou myšlenku Petra Vopěnky, žeprávě Newtona by <strong>ve</strong> své době zajisté byliocenili Bludným balvanem nebohého Sisyfa.V českém prostředí podle všeho prvníkniha, která se zabývá „skrytými příčinami“Newtonova myšlení, Newton – poslednímág starověku, vyšla před nedávnemv nakladatelství Karolinum. Jejíautorka, Irena Štěpánová (nejedná seo Irenu Štěpánovou, etnoložku a slavistku,jak se domnívají internetová knihkupectví),se zde pokouší <strong>ve</strong> smyslu výše zmíněnéhobadatelského snažení posledníhopůlstoletí podat vyvážený obraz Newtonovavědeckého díla, tj. prozkoumat na pozadíobecných úvah o vnitřní jednotě myšlenívědeckého a náboženského, zdůvodňujícíhoi hodnotícího, jednak Newtonovymyšlenkové zdroje a tradici, z níž vyrůstal;jednak jeho zvláštní filozofické a náboženskéambice, které význačně určovalyjeho vědecké ú<strong>si</strong>lí. Za základ svéhopodniku ovšem autorka bere překvapivěnikoli spisy Newtona samého v souvislostechmyšlenkového světa 17. století, nýbrž,zcela necitlivě a anachronicky, tvorbuněkolika současných myslitelů, jak o nichještě bude řeč. Odtud bohužel plyne nesourodýa neústrojný shluk pochybnýchpředpokladů, neopodstatněných závěrů,mimoběžných srovnání, ná<strong>si</strong>lných analogiía vybájených psychologických posudků.V knize, kde „bude nutné vytrvale zůstatu filigránské práce s nezvyklými pojmy,například s Boží transcendencía imanencí, a kosmoteismem a monoteismemapod. “ (s. 8) <strong>si</strong> po krátkémzhodnocení newtonovských bádání autorkaklade za cíl „prozkoumat jeden dosudstranou stojící zdroj Newtonovy inspiracea jeho možný vliv na formování východiseknovověké vědy“ (s. 11). Ale takése „téma knihy zabývá otázkou, jak hodnotyovlivňují ryze racionální myšlení“ (s. 19).A vzhledem k pojmenování knihy autorkapíše: „název naší práce je parafrází názvustěžejního Newtonova díla, neboť onmoderní vědu založil a nepochybně do nívnesl své specifické pojetí.“ (s. 11). V tomtose však autorka bezpochyby mýlí. Svojipráci pojmenovala podle úvodních slovpřednášky Johna M. Keynese, Newton theman (1942): „byl posledním z čarodějů, poslednímz Babyloňanů a Sumerů“, j e žovšem autorka cituje coby motto 1. kapitoly(s. 7) a správně uvádí, že vycházejíz úžasu nad četnými Newtonovými alchymickými,teologickými a historickými spisy,jež byly tepr<strong>ve</strong> roku 1936 nově obje<strong>ve</strong>ny.Vysvětlení této podivné skutečnosti nabízítýdeník Círk<strong>ve</strong> českoslo<strong>ve</strong>nské hu<strong>si</strong>tské,Český zápas (č. 43, 21. 10. 2007,s. 4): „MgA. Ing. Irena Štěpánová, Ph.D.,která obhájila svou disertaci s náz<strong>ve</strong>m PhilosophiaeNaturalis principia Newtonica[…]“ Zřejmě tedy autorka nechala podnovým náz<strong>ve</strong>m vytisknout svoji starou disertačnípráci, aniž by tomu však uzpůsobilavlastní text.Pojednání o alchymii, teologii a historiitvoří největší část knihy Newton – poslednímág starověku. Jejím jádrem je pak podleautorky „analýza“, přesněji řečeno vykazovánípodobností v citacích Newtonova[ 108 ]


[recenze]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinédůležitého vysvětlujícího dodatku k Principiím,Scholium generale (1713), s některýmihermetickými spisy a jejich naukamio Bohu. Přesněji řečeno: vykazovánípodobností mezi Scholium generale a ponejvícevýběrem a výkladem současnéhoněmeckého egyptologa Jana Assmanatoho, co z některých hermetických spisůvybral a vyložil anglický platonik 17. stoletíRalph Cudworth. Závěrem celé práce budekonečně, že novověká evropská věda bylaskrze Newtona a jeho pojetí Boha umožněnadíky náboženským reformám faraonůAchnatona a Ramesse II.Po kratičkém Newtonovu životopisu(závěrem úvodu, s. 11–13), který se v delšía po letech rozvržené podobě opakujev příloze (s. 168–174), představuje autorkav 2. kapitole Newtonovy inspirační zdroje.Správně poukazuje na to, že Newton dobřeznal Bibli, a domnívá se, „že hexamerálníliteratura se svým tématem šesti dnů stvořenímohla mít na Newtona dokonce metodologickývliv, že své rozdělení světa,které se posléze ukazuje v jeho díle, Newtonpostavil právě na biblické knize Gene<strong>si</strong>s,1,1–27.“ (s. 17) Následuje tabulka pojícípříslušné tři biblické výroky: 1,1 stvořenínebe a země, 1,21 stvoření <strong>ve</strong>likých netvorůa hbitých živočichů, 1,27 stvořeníčlověka. Odtud podle autorky Newton dělísvět na:KOSMOS: „neživá hmota; platí přírodnízákony; přírodní filozofie“;BIOS: „život je implementován do hmoty;determinace; mnohdy však paradoxnívůči zákonům úrovně 1, alchymie, dnes biologie,ale je problém, že zatím není definováno,co je život“;LOGOS: „doména člověka jako Božíhoobrazu […]; svoboda od zákonů i determinace;historie a teologie pojaté jako studiumlidského konání a Boží prozřetelnosti[…]“ (s. 18)Toto je tedy první autorčina teze a původnímyšlenkový vklad.Podobně jako ostatní teze, anebo jentvrzení, zavádí tuto na základě slov: „podlenašeho názoru […] Newton mohl“. Nikterakji neopírá o spisy Newtona samotnéhoa nijak dále nezdůvodňuje. A tudíž nenízřejmé odkud autorka dovodila např. to, žejen v neživé přírodě se podle Newtona„Bůh projevuje svým inteligentním návrhem“,„inteligentními přírodními zákony“;nebo že „zkoumáním života se odedávnazabývala alchymie“. Spory plynoucíz této dosti svévolné konstrukce autorkanezohledňuje, alegorickou metodu, kteráby je obracela v dobrý smysl, nelze vystopovat.V dalším průběhu knihy se k tabulcevrací větami „připomeňme ještě metodickouinspiraci“ (s. 70); „nejdří<strong>ve</strong> <strong>si</strong> zřejměsvět rozdělil na oblasti, které vyžadujírůzné metodické přístupy. Newton jistěnezamýšlel, aby se tato metodika rozšiřovalado jiných oblastí“ (s. 92), neboť protyto měl prý metody alchymie. A konečněke krkolomnému podniku převracení alchymiena vědu o živých tvorech, jak vyplýváz řádku BIOS, dochází <strong>ve</strong> 4. kapitole:potřebnou myšlenku autorka čtenáři předhodíu<strong>ve</strong>dením citací M. Nakonečného, Z.Neubauera (s. 72), a to patrně skrze nevyřčenýalegorický výklad pojmu látky v alchymii.A „jako první dílčí shrnutí tedy konstatujeme,že je třeba vzít vážně názor, žealchymie může být naukou o životě, tedyspíše protobiologií než protochemií“(s. 73).Zbytek 2. kapitoly <strong>ve</strong>lmi správně poukazujena Newtonovu příchylnost k dobovépředstavě prisca sapientia, prvotní, nezkaženémoudrosti, a stručně též na dalšíobecně přijímané Newtonovy myšlenkovézdroje, cambridgské platoniky. Následujevýklad o hermetických naukách, který sejeví z celé knihy nejzdařilejší.Další kapitoly, „Newton jako teologa historik“, „Newton – alchymista“, již nebudoupředsta<strong>ve</strong>ny takto zevrubně.Ostatně není k tomu důvod, Newtona ses malou výjimkou (s. 58–64) téměř netýkají.Jejich obecná stavba je následující:slovníkové za<strong>ve</strong>dení pojmů a jejich stručnývývoj, zdařilé parafráze autorčiných oblíbenýchzdrojů (zejména Jan Assman, dálepak K. Jaspers, Z. Kratochvíl, Z. Neubauer,M. Eliade, M. Buber a další). A konečné řešení,v němž se vše, co bylo výše probíráno,nemilosrdně přiřkne Newtonovi. Napříkladtakto: „Můžeme tedy uzavřít, že podle našehopřesvědčení nebylo Newtonovýmúmyslem sepsat minulost v pozitivistickémpojetí, ale šlo o transformaci minulosti<strong>ve</strong> fundující dějiny, tedy v mýtus, kterýje no<strong>si</strong>telem závaznosti. Newton se ujalúkolu na poli kulturní paměti, poku<strong>si</strong>l sevnést řád do chaosu nespočetných dat,a to jako specialista na kulturní paměť, čipřímo jako architekt vzpomínky. Je zdezřejmý apologetický moment: Newton sesvou historickou činností snažil zachránitsmysl minulosti, šlo mu o výkon záchrannépaměti a domníváme se, že Newtonovouintencí bylo, aby svým výkladem minulostia jejího smyslu přispěl k obnově a upevněnínaší evropské identity.“ (s. 70). Co jiného[ 109 ]


[recenze]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéje však anachronismus nežli matení <strong>ve</strong>řejnosti?Mohlo by se zdát, že 5. kapitola „Newton– přírodní vědec (filozof)“ již těžkomůže vycházet z něčeho jiného nežli zNewtona. Ovšem hned z úvodu se čtenářdozví, že v Newtonově metodologii „seprokazatelně setkávají a prolínají vědeckéa mimovědecké, racionální a hodnotovékomponenty jeho myšlení“ (s. 90), zatímco„současníci, třeba Descartes, představujíjiž myšlení racionální.“ A „lze tedy předběžněuzavřít, že Newton <strong>ve</strong> svých metodologickýchúvahách používal různé typymyšlení jako rovnocenné, nebo jinak řečeno,používal vyváženě celé dostupnéspektrum myšlení.“ (s. 91).Po odstavci o Newtonově optice, kde sevšak zmiňuje pouze otázka fenomenalitybarev, následuje odsta<strong>ve</strong>c o matematice,kde autorka představuje další ze svých nepřiznanýchobjevů: „Dnes je již známo i to,že oba, Newton i Leibniz, vycházeli zestejných předchůdců.“ (s. 93). Dále „jemožné spekulovat o tom, že určitou inspiracípro Newtonovy matematické úvahy napoli diferenciálního počtu mohla být Maimonidovamyšlenka ‚Natura non facitsaltus‘ […]“ (s. 94) Ve zbytku kapitoly pakautorka z Newtonova tvrzení „části prostorujsou nehybné“ vyvozuje, že proto Newton„musel“ objem tělesa nahradithmotným bodem (s. 96) a jako doklad cituje(špatně přeloženou) pasáž z HenryhoMora o Boží všudypřítomnosti, která totoúdajně zaručuje (s. 97).Čtenář snadno nahlédne, že by bylobláhové snažit se uvádět na pravou mírushora řečené myšlenky Ireny Štěpánové.Ani to není možné, neboť jsou za<strong>ve</strong>denysvévolně a bez odůvodnění. Stejně bláhovéby bylo pouštět se do předsta<strong>ve</strong>ní autorčinydadaistické „analýzy“ Scholium generale,neboť všechno je možné. A tak jen jeden<strong>ve</strong>lmi pravdivý závěr za všechny: „Shodamezi Scholium generale a Corpus hermeticumje úplná. V tomto bodě to všaknic významného nedokazuje, protoževšemohoucnost Boha se vyskytuje u <strong>ve</strong>lkéřady autorů.“ (s. 123) Je jen škoda, že autorkanijak neroz<strong>ve</strong>dla myšlenku účelovýchpříčin v Newtonově přírodní filozofii(s. 146), experimentum crucis promýšlenínewtonovské fyziky – a otázku elegantněstáčí na účel <strong>ve</strong>škerého Stvoření.Obecně by se dalo říci, že kdyby knihabyla soudním řízením, byla by (nevinně)nespra<strong>ve</strong>dlivá. Přelíčila by každého – a kohokoliv dobré víře odsoudila za cokolia čehokoli zprostila.Na straně nevinnosti budiž u<strong>ve</strong>deny autorčinyvýkony etymologické: z arkádskéhoboha přírody Pana prý pochází termínpanteismus (s. 31); dále se čtenář dozvídokonce, že české slovo pán je totožnés řeckým pan (s. 125), což tvoří jedenz „argumentačních“ kroků 6. kapitoly. Dálejistá znepokojující citová a ideologickápředpojatost, již autorka nepřiznává anineskrývá: „Cudworth jasně dokázal“(s. 29), „Jung poznal“ (s. 42). Zde odkazy navybrané autority autorka používá jakodoklady pravdy. „Zpředmětnění Boha kardinálnímomylem“ (s. 49), „autentické city,odmetafyzičtění teologie“ (s. 50), „hledalinikoli přesné pojmy, ale skutečnost, životsám“ (s. 52), „teologickým myšlenímpředběhl dobu“ (s. 69). Autorka chápe svépojetí Boha a víry jako autentickéa moderní. A „zde racionální myšlení zcelaselhává“ (s. 87). Konečně a zejména je tozjevně hluboká neznalost filozofie 17.století spojená s posedlostí vykazovat každoujalovost typu: Newton měl knihu xyv knihovně, takže z xy bezpochyby vycházel;oba sledovali svůj zájem a odvolávalise na starověk, a tak chtěli dosáhnouttéhož (s. 107). „Cudworth byl Newtonoviinspirací výraznou, nejen myšlenkovou,ale možná i lingvistickou: napříkladIII. kniha Newtonových principií nese názevDe mundi systemate… (anglicky The systemof the World), což <strong>ve</strong>lmi připomínáCudworthovo stěžejní dílo The True IntellectualSystem of the Uni<strong>ve</strong>rse […]“(s. 117) Autorka z rychlíku slyší trávu růst.Nespra<strong>ve</strong>dlnost, jak ví každý alchymista,je odvrácenou stranou nevinnosti.A každý překladatel zase přesně ví, kdy původnímutextu nerozumí. Je-li dovolenousuzovat ze zjevného na nezjevné, pak jenutné říci, že autorka má značné potížes angličtinou, neboť většina anglických citacíje černé na bílém přeložena špatně.Na(ne)štěstí pro čtenáře však autorka citujedůsledně i v původním znění. Co setýče latiny, obecně se zdá být převáděnapřes anglické překlady ze sekundární literatury.V ojedinělých případech, kdy tomutak není, je výsledek o poznání horší. Seznamstránek a příkladů nesprávných a zavádějícíchpřekladů by byl příliš dlouhý, občassnad zábavný, ale hlavně úmorný. Naturalautorka s<strong>ve</strong>řepě překládá jako přírodní,order jako pořádek, agent jakoagent. Rozdíly mezi slovy idea a představa,vlastnost a atribut se nezabývá. U<strong>ve</strong>den[ 110 ]


[recenze]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinébudiž jediný a význačný příklad: „[…]/Deus/ nec sub specie rei alicuius corporeicoli debet,“ přeloženo jako: „/Bůh/ ani nemůžebýt uchován jako něco tělesného.“(s. 143) Nicméně později „Colimus enim utservi […]“ (s. 146) je colere již přeloženosprávně jako: „Uctíváme ho jako jeho služebníci“.Toto spolu s dalšími podivnostmiv latinských citacích poukazuje buďto napochybný původ překladů, anebo ovšem nakrajní ledabylost. Autorka například citujeslova z hermetického spisu Asclepius, alepřipsány jsou přímo Newtonovi. Toto následněslouží jako argument pro odmítnutícelé jedné newtonovské interpretační linie(s. 139), což je ledabylost zajisté nespra<strong>ve</strong>dlivá.Závěrem by se snad dalo říci následující.Jestliže kniha není svého druhu hermetickýmspisem, který pustým chaosem napovrchu svědčí o vnitřní propasti řádua z<strong>ve</strong> vstoupit na podzemní cestu za nevýslovnýmpokladem; není-li vlastní iniciací,jež skrze očistění z utrpení otevírá oči;pak je jistě objevným podnikem, souboremnápadů a myšlenek k promyšlení a předevšímpramennému propracování. A bezpochybyotevřením celého jednoho prostoruotázek a námětů.Jan Makovský[ 111 ]


Odpověď na článek„Pokři<strong>ve</strong>né zrcadlo AdinaLjuci“Adin LjucaV předposledním čísle časopisu <strong>Aluze</strong>(2/2011) vyšel text „Pokři<strong>ve</strong>né zrcadlo AdinaLjuci“, <strong>ve</strong> kterém Matěj Martinčákprovádí textovou analýzu mého článku„Český guláš o bosenském maglajzu. ReflexeBosny a Hercegoviny v českém akademickémprostředí 1992–2008“.Martinčák píše s nadhledem, sebejistě.Po prvním, zběžném čtení může jeho kritickáreakce působit věcně a seriózně. Podí<strong>ve</strong>jmese však, jak by vypadala textováanalýza Martinčákovy textové analýzy.První námitka Matěje Martinčáka„Můj příspě<strong>ve</strong>k směřuje k rozborusamotného Ljucova článku, k odkrytí způsobu,jakým přistupuje k původním českýmtextům.Jedním ze základních úskalí Ljucovačlánku je kritérium výběru textů z českébalkanistiky, na nichž se pokouší svá dalekosáhlátvrzení dokládat. Z <strong>ve</strong>lkého množstvíčlánků a monografií vybírá ty, kteréalespoň zdánlivě kon<strong>ve</strong>nují jeho záměru,a ostatní, byť se k danému tématu vztahovalybezprostředněji, prostě ignoruje.“1Na konci své textové analýzy Martinčákdoporučuje seznam původních monografií,které jsem zřejmě měl a musel pochválit.Pět z těchto textů podepsal Jan Pelikán:Dějiny jihoslovanských zemí (1998), DějinySrbska (2005), Dějiny Jugoslávie (1918–1991) (1994), Jugoslávie a východní blok1953–1958 (2001), Jugoslávie a pražskéjaro (2008).Téhož autora jsem ovšem neignoroval,a citoval jsem ho z více zdrojů.2 Jak je vidět,jsou mezi nimi i první dva texty z Martinčákovaseznamu. Brožurka Dějiny Jugosláviez roku 1994 byla o několik let pozdějiv podstatě nahrazena <strong>ve</strong>lkou syntézouDějiny jihoslovanských zemí, kterou jsemcitoval, zatímco poslední dvě knihy nezapadajído tematického okruhu méhočlánku, kterým je reflexe Bosny a Hercegovinyv českém akademickém prostředív letech 1992–2008.V Martinčákově seznamu je dále publikaceČerná Hora (2007) Františka Šístka,o které jsem se <strong>ve</strong> svém článku <strong>si</strong>ce nezmínil,v recenzi z 10. listopadu 2007 jsem sevšak o ní vyjádřil <strong>ve</strong>lmi kladně. Ve svémvýčtu Martinčák zapomíná na Dějiny Albánie,vynikající práci Pavla Hradečného.Ani o této knize jsem se z tematických důvoduv „Guláši“ nezmiňoval, kladně jsemo ní však referoval na jiném místě.3Druhá námitka„I když pomineme výběr textů, to, co jižomluvu nesnese, je Ljucův způsob práces citacemi, které jsou z kontextu vyjímánymnohdy záměrně zkreslujícím způsobem.“„První problém, který nám autor představuje,je užívání výrazu Muslim/Bosňák.“V kapitole „Terminologický guláš“ jevšechno přesně zdůvodněno v dostatečnémpočtu příkladů. Na žádném místěnekritizuji stano<strong>ve</strong>né normy v používáníterminů muslim/Muslim a Bosňák – jen[ 112 ]


[glosa]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéjsem se ptal, proč se ta pravidla nedodržujíalespoň v akademickém prostředí.„A<strong>si</strong> proto [Ljuca] zvolil jako ilustracisvého tvrzení publicistický článek Jana Pelikánaz dávného roku 1996.“Takže za všechno zase může způsob,jakým já vybírám texty, nikoliv nedbalostjejich autorů. Místo abych vybíral citace,v nichž citovaní historikové termíny používajísprávně, záměrně vyhledávám texty,<strong>ve</strong> kterých je používají nesprávně.Za prvé, nebyl to jen tak nějaký „publicistickýčlánek“,4 jak nám Martinčák sugeruje.Šlo o delší polemický text, <strong>ve</strong> kterémPelikán mimo jiné poměrně obsáhle kritizovaltehdejšího prezidenta ČR, což se a<strong>si</strong>nedělá „jen tak“. Za druhé, příklady jaksprávného, tak špatného používání tohoto,jakož i jiných termínů jsem uváděl ze tříperiodik a dvou monografií.5Další příklady se dají snadno vyhledat,dokonce i sám Martinčák upozorňuje najeden příklad, který nepřevzal z méhočlánku. Tak se na něj podí<strong>ve</strong>jme.Dvojí měřítko MartinčákaPoté, co celou kapitolu z mého článku(„Terminologický guláš“) zavrhl jako bezcennou,píše o Ivanu Dorovském:„Pokud někdo opakovaně překládá názevmonografie M. Rizviće Panoramabošnjačke književnosti jako Panoramabosenské literatury, případně je schopennapsat tvrzení ‚počátkem 70. let 20. stoletíbyl bosenský lid uznán jako samostatnýnárod‘, pak to indikuje spíše nedostatečnéznalosti bosenských reálií než zlý úmysl.Být na Ljucově místě, tak <strong>si</strong> po zjištění, žebosenskou literaturu Dorovský vynechal zesvé knihy o recepci literatur jižních Slovanů,spíše oddechnu, než abych se rozčiloval.“Tady se mnou Martinčák zdánlivě souhlasí,a navíc tento příklad špatného překladusám vyhledal. Když chyby stejnéhodruhu a na stejné úrovni dělá Pelikán, mápro něho Martinčák vždycky nějaké alibi(„Bosňácko-chorvatská federace“ překládájako „muslimsko-chorvatská federace“,užívá dokonce termín „Bošňaci“ atd.). Podlejaké logiky prof. PhDr. Dorovský, DrSc.nemá právo na chyby, zatímco doc. PhDr.Jan Pelikán, CSc. je má? Že by chtěl Martinčákobětovat Dorovského, aby jeho obhajobaPelikána získala na váze?Třetí námitka„Adin Ljuca <strong>ve</strong> své studii neuvádí jedinoupozitivní zmínku o české balkanistice…“Negativně hodnotím: Jana Pelikána, MiroslavaTejchmana, Ladislava Hladkéhoa Ivana Dorovského. V kladném smyslu sezmiňuji o: Ladislavu Hladkém, Janu Urbanovi,Filipu Tesařovi, Ctiboru Nečasovi,Zdeňku Uherekovi, Milanu Hlavačkovi,Janě Orlíkovové, Petru Šemberovi, FrantiškuŠístkovi atd. Tady je ale trochu problém,že ne všichni jmenovaní jsou „balkanisté“v pravém slova smyslu.Martinčák jednoznačně tvrdí že, „AdinLjuca <strong>ve</strong> své studii neuvádí jedinou pozitivnízmínku o české balkanistice“ navzdorytomu, že celá třetí kapitola je pochvaloučeské balkanistice, což je, domnívám se,hned od jejího počátku jasné: „Ve výzkumuurčitých aspektů kulturních dějin česko--bosenských vztahů bylo od roku 1992uskutečněno několik významných projektůa vydány některé přínosné práce.“ A takdále.Čtvrtá námitka„…vytváří tak generalizující pojem ‚českéhohistorika‘, který do sebe absorbujevšechny záporné vlastnosti, které Ljucaz českých textů vyčetl.“Když Hladký syntézu Dějiny jihoslovanskýchzemí označí za „vrchol dosavadnípráce českých historiků“, rozumím tomutak, že ji vnímá jako „vrchol dosavadní prácečeské historické balkanistiky“ a ne českéhistoriografie jako takové.Když <strong>ve</strong> svém článku v kapitole nazvané„Historická balkanistika“ použiji kolektivníoznačení „čeští balkanisté“ nebo„historikové“, musí být jasné, že nemyslímmedievalisty nebo byzantology ani „českéhohistorika“ jako takového, ale jmenovanéhistoriky (nebo historiky z akademicképůdy, kteří se v daném období vyjadřovalio <strong>si</strong>tuaci v Bosně).Přesto uznávám, že by můj článek vyznělefektivněji, kdybych užíval méně kolektivníchoznačení. Nesouhlasím ale s tím,že <strong>ve</strong> své prací neustále zevšeobecňuji.Myslím, že počet u<strong>ve</strong>dených příkladu jedostačující – k tomu, aby člověk pochopil,jakou chuť má moře, stačí jeden lok, nemusívypít celý oceán.[ 113 ]


[glosa]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéPátá námitka aneb opět totéž„Ljuca <strong>ve</strong> své práci konstruuje jaký<strong>si</strong>monolit českého historika balkanisty…“Něco jako monolit českého historikabalkanisty konstruují často sami u<strong>ve</strong>deníhistorikové. Kromě mého článku,<strong>ve</strong> kterém jsem se poku<strong>si</strong>l o určité shrnutípráce historiků balkanistů, se snažili výsledkysvé práce zhodnotit také někteříhistorikové samotní.6 Kdyby bývali udělalisvoji práci korektně, můj článek nemuselnikdy vzniknout. Jakýkoli náznak kritickéhopřístupu bychom u nich hledali marně.Jinak řečeno, oni sami ji prezentují jako jedenobdivuhodný monolitický celek. Jaknapsal Miroslav Tejchman: „V devadesátýchletech se prezentovali čeští historikové-balkanisténa odborném poli <strong>ve</strong>lmidůstojně. […] u<strong>ve</strong>dených úkolů se českáhistoriografie zhostila s úspěchem […].“Čeští balkanisté se snaží, stejně jako Martinčák,kvalitu historické balkanistikydoložit seznamem publikovaných děl,nikoli už její analýzou. Kdyby <strong>si</strong> někdo daltu práci a udělal komparativní analýzujejich článků a mého článku, vyšlo bytepr<strong>ve</strong> najevo, kdo tady „konstruuje jaký<strong>si</strong>monolit“ a kdo ho kritizuje.Je <strong>ve</strong>lmi zajímavé, že neexistuje ani náznakpolemiky či obyčejné neshody v rámcičeské historické balkanistiky (ani pokudjde o takové „maličkosti,“ jakými jsou zločinyproti lidskosti), naopak pokaždé kdyžněkdo jiný přišel s odlišnou interpretacíválek v bývalé Jugoslávii, Pelikán ho su<strong>ve</strong>rénně,sebejistě a agre<strong>si</strong>vně „smetl“. Stačíse podívat na tituly jeho článků: „Válka,o které se dozvíte jen něco“ (ke knize JanaUrbana), „Manipulace Dušana Karpatského“,„Václav Ha<strong>ve</strong>l dále bloudí balkánskýmlabyrintem“, „Neporozumění válce v Bosně(reakce na knihu E. Vulliamyho Údobí pekla.Porozumění válce v Bosně)“.Šestá námitka„Že četnické hnutí bylo nekomunistické,o tom snad není třeba vést debaty,prozápadní znamená, že počítalo s pomocízápadních spojenců. Ani v jednom případěnejde v Pelikánově textu o nějaké axiologickésoudy typu nekomunistický, prozápadní= dobrý, demokratický, apod. Přečtěme<strong>si</strong>, co o četnicích Pelikán v této studiipíše: ‚Tato tzv. četnická rezistence (…)měla výrazně srbský nacionalistický charakter.Její vůdci důsledně u<strong>si</strong>lovali o obno<strong>ve</strong>nísrbské dominance v Jugoslávii. Ozbrojenéakce zaměřovali nejen proti okupačnísprávě a nepřátelským armádám, aletaké proti civilnímu obyvatelstvu albánské,muslimské a v menší míře i maďarské národnosti.‘“Dokonce ani tato Pelikánova citace,kterou Martinčák vybral za účelem své obhajoby,není správná. Není totiž pravda, žepříslušnici četnického hnutí „[o]zbrojenéakce zaměřovali nejen [což a<strong>si</strong> znamenápředevším – pozn. A. L.] proti okupačnísprávě a nepřátelským armádám, aletaké….“. Pravdou je, že četnici zaměřovalisvé ozbrojené akce nejen proti civilnímuobyvatelstvu albánské, muslimské av menší míře i maďarské národnosti, ale –spolu s okupanty a často pod jejich přímým<strong>ve</strong>lením – také i proti partizánskémuhnuti.„Že četnické hnutí bylo nekomunistické,o tom snad není třeba vést debaty“,píše Martinčák – přestože se nikdo nesnažilněco takového tvrdit. Ale když už seo tom zmiňuje, tak bych rád podotknul, žesprávnější by bylo označit je za „antikomunistickourezistenci“. Mne spíše zajímá,jak je možné, že historik, specialista nasoučasné dějiny Balkánu, který učí na FFUK, napíše: „Vuk Drašković cílevědoměnavazoval na <strong>ve</strong>lkosrbské antichorvatskéa antimuslimské tradice četnické protifašistickérezistence z období druhé světovéválky.“7 Jak může napsat „četnické protifašistickérezistence“, když je všeobecněznámo, že četnici spolupracovali s okupanty?!Krom toho, „protifašistický“ byv pravém slova smyslu znamenalo, že muselibojovat proti italským fašistům, což jeale <strong>ve</strong>lmi daleko od pravdy, neboť právěs nimi četnici <strong>ve</strong>lmi úzce spolupracovali.Tuto námitku bych uzavřel Martinčákovýmislovy: „O nějaké rehabilitaci či reinterpretacičetnického hnutí tedy nemůžebýt ani řeč.“Sedmá námitkaVe svém článku jsem napsal: „V interpretacirozpadu Jugoslávie a nedávnýchsrbských dějin, jak je prezentuje rozsáhlákolektivní syntéza Dějiny Srbska, nenajdemezmínky o zločinech proti lidskosti,Haagském tribunálu, genocidě, která vyvrcholilasrebrenickým masakrem, ani o autentickésrbské opozici vůči válce,o činnosti bělehradského fondu pro lidskápráva nebo Nataši Kandićové.“Martinčák tu větu komentuje následovně:[ 114 ]


[glosa]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné„Kdo tuto kapitolu přečte, zmínky o zločinechproti lidskosti najde, třeba v odstavcio zničení Vukovaru: ‚V průběhu bojůpovraždili příslušníci jugoslávské armádya paravojenských milicí mnoho chorvatskýchcivilistů.‘, případně o autentickéopozici proti válce: ‚Opozici, která nemělaskutečně nic společného s nacionalismem,tvořily malé skupiny intelektuálů kolemHel<strong>si</strong>nského výboru a kolem tzv. Bělehradskéhokruhu.‘, o Srebrenici: ‚V létě 1995 armádabosenských Srbů dobyla město Srebrenicaa vyvraždila zde několik tisíc muslimskýchmužů.‘ i o Haagském tribunálu:‚Djindjić nakonec přes Koštunicův nesouhlasprosadil Miloševićovo zatčení a potéi jeho vydání haagskému tribunálu.‘ Rozhodně<strong>si</strong> nemyslím, že by kapitola ,Třetí Jugoslávie‘z pera M. Tejchmana byla chlouboučeské balkanistiky, ovšem pokud je cílemodhalit nepřesnosti či tendenčnost,bylo by zapotřebí přesnějšího věcnéhoa stylistického rozboru této kapitoly,a nikoliv u<strong>ve</strong>dení několika tvrzení, kterájsou takto lehce vyvratitelná.“Nevím, proč dal Martinčák slovo„zmínky“ do kurzivy, když právě kroměvýše u<strong>ve</strong>dených, žádné jiné v kapitolenenajdeme. Že by pro knihu o 670 stranáchpojednávající o zločinech proti lidskostistačily větičky typu: „V průběhu bojůpovraždili příslušníci jugoslávské armádya paravojenských milicí mnoho chorvatskýchcivilistů.“ a „V létě 1995 armádabosenských Srbů dobyla město Srebrenicaa vyvraždila zde několik tisíc muslimskýchmužů.“ Takto povrchně, bez bližší analýzya vysvětlení? Tak to tedy ne: není to dostatečné,ať už jde o vědecký diskurz, či o obsah.To, co napsal Tejchman o srbské opoziciv rozsáhlých Dějinách Srbska, je natolikkrátké, že to zde můžeme ocitovat celé:„Opozici, která neměla skutečně nicspolečného s nacionalismem, tvořily maléskupiny intelektuálů kolem Hel<strong>si</strong>nskéhovýboru a kolem tzv. Bělehradského kruhu.Patřili k nim i bývala stranická funkcionářkaLatinka Perovićová, Milovan Djilasa svým způsobem i Koča Popović. Naprostávětšina srbské společnosti však tyto lidi –z nichž mnozí se bezvýhradně orientovalina Západ, především na USA – považovalaza zrádce národa. A nepřijala je ani srbskáopozice, a to ani tehdy, když se v roce 2000dostala k moci.“8Za prvé, nelze tvrdit, že by Srbové právěMilovana Djilase a Koču Popoviće všeobecněpovažovali za „zrádce národa“. Nevím,proč <strong>si</strong> autor vzpomněl zrovna na tyto<strong>ve</strong>terány druhé světové války, kteří <strong>si</strong>ce <strong>ve</strong>řejněprojevovali nesouhlas s agre<strong>si</strong>vní politikouMiloševićova režimu, ale vzhledemke svému vysokému věku již tehdy do děnípříliš nezasáhli, navíc v první polovině 90.let oba zemřeli (Koča Popović v roce 1992,Djilas v roce 1995). Miroslav Tejchman a<strong>si</strong>nikoho mladšího neznal.A za druhé, pokud se dobře dívám, Tejchmanpíše: „Opozici, která neměla skutečněnic společného s nacionalismem….nepřijala [je] ani srbská opozice…“ Něcotady nehraje! Ale co? Z tohoto krátkéhofragmentu to nelze dobře poznat, ale třebav článku Jana Pelikána „Lesk a bída srbskéopozice“9 je to už vidět lépe. Problém tkvív tom, že se nám coby opozice podstrkujeněco, co opozicí není, a o skutečné opozicise v podstatě vůbec nemluví (ovšem pokudtermín opozice chápeme tak, jak ho vysvětlujeslovník cizích slov: „protiklad; odporováníněčemu; politické subjekty vystupujícíproti převládající většině.“).Osmá námitka„Další Ljucovy poznámky o značnémzmatku v terminologii u Dorovského užjsou na místě, neboť je skutečně zarážející,jak nepřesně a zmatečně prof. Dorovskýužívá pojmy jako bosenský, islámský apod.Zatímco Ljuca se domnívá, že se jednáo ,manipulaci‘, a nikoliv ,prostou neznalost‘,osobně bych se přikláněl spíšeke druhé variantě.“Mohu souhla<strong>si</strong>t s Martinčákem, žev některých případech jde o „prostou neznalost“,ale „prostá neznalost“ není zrovnanejlepší omluvou pro nějakého prof.PhDr. Balkanologa, DrSc. Svou obhajobuvícekrát zakládá v podobném stylu:„A<strong>si</strong> proto zvolil jako ilustraci svéhotvrzení publicistický článek Jana Pelikánaz dávného roku 1996.“„Typické je, že Ljuca při komentovánítoho, jak čeští historici ‚konstruují‘ událostiII. světové války, nesáhne po knihách,které se tomuto tématu skutečně věnují,ale vybere krátkou monografii Národnostníotázka <strong>ve</strong> Svazové republice Jugoslávii.“Chce mi tím snad Martinčák říci, že tonebyla seriozní vědecká práce, ale pouhý„publicistický článek z dávného roku1996“; že v druhém případě to nebyla kniha,která „se tomuto tématu skutečně vě-[ 115 ]


[glosa]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinénuje“, ale „krátká monografie“; že to nebyla„manipulace“, ale „prostá neznalost“?!Takových a podobných námitek vůčimému článku má Martinčák dost k tomu,aby mu to stačilo „na útlou knížku“. Alepodle jeho logiky je i můj „Guláš“ jen obyčejnýčlánek, za který nenesu žádnou zodpovědnost.A u slova zodpovědnost by bylodobré se zastavit a zamyslet.Martinčákův závěrNa konci textové analýzy mého článku,na kterou bohužel neměl dostatek prostoru(jen o něco více než 21 normostran),a poté, co pro mne vyjádřil pochopení („Lzepochopit frustraci obyvatele Bosny, příméhoúčastníka bosenského kataklyzmatu…“),vyvozuje svůj závěr:„Po přečtení celé studie se nemohuubránit přesvědčení, že se u Ljuci jednáo zkratkovité uvažování v dimenzích:pokud se někdo zmíní negativně o Bosňácích,Bosně nebo <strong>si</strong> dovolí problematizovatjakýkoli děj z bosenské historie, musí býtautomaticky antibosňácký a promiloševićovský.“Jinými slovy jsem podle něho (frustrovaný)bosňácký nacionalista10 a mé námitkynemohou být brány vážně. Vracímese tak zpátky k podstatě problému, který13. října 1995 několika jednoduchými větamipopsal Václav Ha<strong>ve</strong>l <strong>ve</strong> svém projevuna závěr Měsíce Bosny a Hercegoviny. Tehdejšíčeský prezident viděl příčinu neúspěchu„několikaleté dobře míněné a <strong>ve</strong>lmi intenzivnípráce všech vyjednavačů“ v tom,„že vyjednavači, respekti<strong>ve</strong> ti, kteří je vyjednávánímpověřili, přijali koncepci znepřátelenýchstran, to jest hašteřivých národů,tedy etnickou interpretaci konfliktu,a že se snažili proto konflikt urovnat opětetnicky, totiž nalezením spra<strong>ve</strong>dlivéetnické hranice, osvojili <strong>si</strong> vlastně bezděkyzrůdnou ideologii těch, kteří celý konfliktrozpoutali, a tím opustili přesně ty civilizačníhodnoty, které bylo jejich povinnostíbránit. Prokázali tím, že nepochopili, očvlastně jde.“11 To, co jsem kritizoval, bylapředevším ona čistě etnická interpretacekonfliktu. Do stejného modelu se nás svojítextovou analýzou znova snaží dostat Martinčák:česká historiografie vs. jedenfrustrovaný bosňák.Nemluvil jsem ovšem v relacích „probosňácký– antibosňácký“, ale upozorňovaljsem, že primordialistické teorie nemohouobjasnit společenské změny, jelikož vnímajínárody a etnické skupiny spíše jakostatické, izolované a homogenní celky.Pokud někdo používá primordialistickýzpůsob12 interpretování rozpadu bývalé Jugosláviena české akademické půdě, pak jespíše, když už, antičeský, jelikož tento způsobuvažování přenáší na české studenty.Odmítám interpretace „historických událostí“(zločinů proti lidskosti), podle kterých„není nevinných“.13 Odmítám bagatelizacimezinárodního soudu, protože jenpokud pojmenujeme konkrétní zločince,mohou se přestat satanizovat národy. Anináhodou nevnímám všechno jako „křišťálovějasné“, jak tvrdí Martinčák, ale jestližejde o zločiny proti lidskosti, má být jasné,kdo je oběť a kdo zločinec.To, co před<strong>ve</strong>dl Martinčák, je známýzpůsob, jak celý problém zlikvidovat.Jenomže tady nejde o cvičení ze stylistiky.Nesmíme dovolit, aby celý problém byl odsunutvýhradně na úro<strong>ve</strong>ň stylistiky, aby sena konci zapomnělo, od čeho se vůbec začaloa co se skrývá za analyzovanými texty.14Je úplně jedno, jestli to jsou „pouhé“publicistické články, nebo vědecké práce –zodpovědnost autorů zůstává stejná!Poznámky:1 Citace z Martinčákova článku jsou uváděny bez udání čísla strany.2 Dějiny jihoslovanských zemí (1998), Dějiny Srbska (2005), Národnostní otázka <strong>ve</strong> Svazovérepublice Jugoslávii: Geneze – vývoj – perspektivy (1997), „Válka, o které se dozvíte jen něco“(Listy 26, 1996, č. 6, s. 81–86.), Obraz jugoslávské krize v roce 1991 na stránkách Mladé FrontyDnes a Občanského (Českého) deníku (1996).3 Adin Ljuca, minirecenze knihy Pa<strong>ve</strong>l Hradečný, Ladislav Hladký: Dějiny Albánie, A2, 2008, č. 23,dostupné online: http://www.advojka.cz/archiv/2008/23/minirecenze [cit. 6. 8. 2012].4 Pokud by se Martinčák podíval na webovou stránku FF UK na Seznam publikační činnosti JanaPelikána (dostupné online: http://usd2.ff.cuni.cz/nejnov/pelikan-biblio.php, cit. 6. 8. 2012), zjistilby, že publicistika hraje důležitou roli v jeho kariéře. Seznam uvádí 104 publicistických článků.5 Jan Pelikán, Národnostní otázka <strong>ve</strong> Svazové republice Jugoslávii: Geneze – vývoj – perspektivy,Praha, Karolinum 1997, s. 75; Ivan Dorovský, Slovanské meziliterární shody a rozdíly, Brno, Masarykovauni<strong>ve</strong>rzita 2004, s. 108 a 109.[ 116 ]


[glosa]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné6 Ladislav Hladký, „Češka historiografija o BiH (1980–1998)“, in: Prilozi: Referati sa međunarodnognaučnog skupa „Historiografija o Bosni i Hercegovini 1980.–1998.“ održanog 4. i 5.no<strong>ve</strong>mbra 1999. godine. Sarajevo – Institut za istoriju. Prilozi 29, 2000, s. 275–280. Miroslav Tejchman,„Česká historiografie (1991–2000)“, in: České a slo<strong>ve</strong>nské odborné práce o jihovýchodníEvropě: Bibliografie za léta 1991–2000, Brno, Ústav slavistiky FFMU – Historický ústav Akademievěd České republiky 2003. Ladislav Hladký, „Bosenská otázka a historiografie“, in: Slavista s dušíbásníka, Brno, Společnost přátel jižních Slovanů 2005, s. 160–175.7 Jan Pelikán, „Lesk a bída srbské opozice“, Nová Přítomnost, 1997, č. 3, s. 23.8 Dějiny Srbska, Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2004. s. 532.9 Jan Pelikán, „Lesk a bída srbské opozice“, s. 22–23.10 Že by podle této logiky Raymond Rehnicer, který „ještě v dávném roce 1996“ upozorňoval namanipulace Pelikána, byl frustrovaným sarajevským Židem?11 „Projev prezidenta republiky Václava Havla na závěr Měsíce Bosny a Hercegoviny Praha, 13.října 1995“, dostupné online: http://archi<strong>ve</strong>.vaclavha<strong>ve</strong>l-library.org/kvh_search/itemDetail.jsp?id=1038 [cit. 6. 8. 2012]. Ale nevím, nakolik je moudré odvolávat se na tento proslov, jestliže JanPelikán „ještě v dávném roce 1996“ upozorňoval – ač se tomu nechce věřit –, že Václav Ha<strong>ve</strong>l má„vzácný smysl pragmaticky přizpůsobovat témata svých projevů a prohlášení na ochranu lidskýchpráv aktuálním potřebám politiky <strong>ve</strong>lmocí“. Jan Pelikán, „Válka, o které se dozvíte jenněco“, s. 84.12 Jak píše Tesař: „Teorie, podle nichž jsou etnické konflikty prostým důsledkem etnické rozmanitosti,prastaré nenávisti nebo střetu kultur, se řadí k teoriím primordialistickým. Ty patřík obzvlášť populárním ‚laickým‘ vysvětlením etnických konfliktů.“13 „Současná krize na Balkáně je složitým konfliktem, v němž není nevinných a každý je svýmzpůsobem obětí. Mezinárodní společenství svou snahou nalézt jednoho jediného viníka válkysamo přispělo k její eskalaci. Není mi jasné, proč se právě Dušan Karpatský, který zná všechnydimenze jihoslovanského vývoje, ještě dnes uchyluje ke krajně zjednodušené interpretaci vznikua průběhu současné války na Balkáně a záměrně satanizuje jeden jeho jihoslovanský národ.“ JanPelikán, „Manipulace Dušana Karpatského“, Tvar 6, 1995, č. 6, s. 15.14 „Dokud čteme noviny, nemáme dostatečně živou představu o tom, že se v těchto mastných asmradlavých řádcích jedná o spálené lidské maso.“ Miroslav Krleža, Dnevnik 1933–42, Sarajevo,Oslobođenje, 1981, s. 276.[ 117 ]


Ukážu ti cestu rájem anebNěkolik poznámeko českých <strong>ve</strong>rzíchanglických písníMilan OrálekKdyž člověk někdy poslouchá české<strong>ve</strong>rze zahraničních písniček, jejichž originálnáhodou zná, chce se mu zvolat podávném vzoru: Ad fontes! Dalo by se samozřejměnamítnout, že ne všichni vládnoucizími jazyky a že přinejmenším v minulosti,kdy nebylo snadné se k cizí hudbědostat, plnily překlady a české předělávkyv našem prostředí důležitou zprostředkujícífunkci. Otázkou je, co a v jaké podoběvlastně zprostředkovávaly. Myslím, že bynapříklad stálo za to, aby někdo – nejlépenějaký zapálený akademik, jenž má produkovánízbytečných textů v popisu práce –vyzkoumal, jakou Ameriku <strong>ve</strong> skutečnostičeskému publiku líčily texty nepochybněprůkopnické skupiny Greenhorns (zal.1965), jež se dodnes těší značné popularitěu generace našich otců – nezřídka vyznavačůtrampingu. Neznám tvorbu JanaVyčítala a jeho souputníků natolik, abychse mohl odvážit jakýchkoli zobecňujícíchsoudů, ale některé hity Greenhornů, které<strong>si</strong> i dnes s neutuchajícím entuziasmemnaši tatínkové brnkají na kytaru či banjo,<strong>ve</strong> mně <strong>ve</strong>lkou důvěru nevzbuzují. Proslulápíseň „Utaha“ Phillipse „Rock, Salt andNails“ – kterou nazpívala třeba Joan Baeznebo Ste<strong>ve</strong> Young a u nás v angličtině skupinaDruhá tráva na svém druhém albuRevival (1992) – je krásný, melancholickýs o n g o rozpadu vztahu a prolhanostiženského pokolení: „On the banks of theri<strong>ve</strong>r where the willows hang down / Andthe wild birds all warble with a low moaningsound / Down in the hollow wherethe waters run cold / It was there I first listenedto the lies that you told.“ Někdejšíčlen Greenhornů, Miroslav Hoffman, jiotextoval (a také zpíval) pod náz<strong>ve</strong>m „Záto k a “ . V ý s l e d e k n e m á s originálemspolečnou ani literu, ani ducha, a je dokonce„papežštější než papež“, protože do textuzavádí jakého<strong>si</strong> „Hardyho“, který hrdinua vypravěče „na práci bral“, třebaže v anglické<strong>ve</strong>rzi o něm není ani zmínky. Zhrzenýmladík též hořekuje nad tím, že „má[dívčin] tatík tolika stád“ a že „v sedle zas[musí] celej den být“ – opět bez oporyv původním znění. Zdá se, jako by byl českýkauboj rozčarován tím, že americká píseňnenaplňuje jeho představu ryzí countryzformované na základě četby rodokapsůa sledování hollywoodských westernů,a tak přikročí k radikální „westernizaci“.Zcela skandální je pak podle mého názoruzpůsob, jakým již zmíněný Jan Vyčítal(který prá<strong>ve</strong>m platí za jednu z legend českéhotextařství, shlédneme-li se shovívavostina jeho stařecký exces v podoběpísně o radaru, která snad nemá co do stupidityv české kultuře obdoby) zpracovaljednu z nejslavnějších countryových písnívšech dob, „Folsom Prison Blues“ Johnnyho[ 118 ]


[glosa]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéCashe, která – můžeme-li věřit Mangoldovuživotopisnému snímku Walk the Line(2005) – svému autorovi otevřela cestu kekariéře jedné z největších osobností populárníhudby 20. století. Vyčítal textv podstatě vykleštil. Z mrazivého sociálníhopříběhu o člověku, který byl odsouzenza sadistickou vraždu („I shot a man inReno, / Just to watch him die“) a který <strong>si</strong>cetrest s pokorou přijímá („I know I had it coming/ I know I can’t be free“), ale i taks bolestí v srdci naslouchá houkání vlakusymbolizujícího ztracenou svobodu („Butthose people keep a-movin‘ / Andthat’s what tortures me“), se stala <strong>si</strong>cevtipná, ale výrazně odlišná píseň, v podstatěnezávažná „story“ prostá <strong>ve</strong>škeré tíživosti,zábavné nic: „Můj děda bejvalblázen, texaskej ahas<strong>ve</strong>r / a na půdě námpo něm zůstal ošoupanej kvér…“ Mám pocit,že přesně takový přístup k přetextováváníamerických countryových písnítento žánr u určité části českého publikanavždy zcela zdiskreditoval a učinil z nějpodobný šibolet, jakým je jméno Karla Gotta.„Ty posloucháš country/Karla Gotta? –J<strong>si</strong> normální?“ Česká překladová country sezkrátka v některých svých podobách jevíjako country zba<strong>ve</strong>ná svých podstatných,často nepříjemných témat, jako jaká<strong>si</strong> odlehčenáhra na Ameriku. Klobouk na hlavu,usárnu na záda a hurá na countryovýfestival, kde se mohu dojímat nad písněmio koních, vlacích a kovbojích, které pokudmožno nemají nic společného se skutečnýmživotem!Věc může samozřejmě vypadat i jinak.Poštulkova adaptace písně Willieho Nelsona(v nejznámější <strong>ve</strong>rzi ji strhujícím způsobemzpívá společně s Rayem Charlesem)„Se<strong>ve</strong>n Spanish Angels“, která se jmenuje„Muž na konci světa“, přetransformovalastupidní a místy nelogický narativ o jaké<strong>si</strong>přestřelce a andělech (bůhvíproč španělských)v lyrický obraz pocitů člověka stojícíhopřed vážným rozhodnutím. Vyčítal zdebyl naproti tomu originálu věrný – jeho„Sedm španělských andělů“ <strong>si</strong> se svoupředlohou co do bezobsažnosti nezadá.Rutinovanému textaři Poštulkovi se jižtak dobře ne<strong>ve</strong>dlo při překládání jinéslavné písně, tentokrát spíše folkové(omlouvám se příteli Karlu Prokešovia všem dalším hudebním publicistům za<strong>ve</strong>škeré nepřesnosti), totiž Kristoffersonovy„Sunday Mornin‘ Comin‘ Down“. Originál– zejména v sólovém pro<strong>ve</strong>denístarého Kristoffersona, jehož věk a s nímspojené zkušenosti jako by už tak zralémutextu ještě přidaly na zralosti –, jak známolíčí neděli člověka, jemuž se (text to pouzenaznačuje) rozpadlo jedno či více manželstvía který závidí druhým nedělní pohoduv rodinném kruhu, osamělý, nešťastnýa drcený pocitem nevratnosti toho, co bylo.Poštulkův text (zpíval a zpívá jej u násPa<strong>ve</strong>l Bobek) není dobrý, a to z následujícíchdůvodů. Za prvé se místy vyznačujenepřirozenou, až topornou češtinou: „Jáchtěl bych být v nedělní ráno chodníkukvádrem žulovým. / A proč divný smutekmívám…“. Za druhé, autor evidentně nepochopilrefrén, kde se zpívá: „Wishing, Lord,that I was stoned“. Ne nadarmo tato slovanarazila u cenzorů televizní společnostiABC, takže od Johnnyho Cashe – který píseňtaké nazpíval – při natáčení jednéz epizod jeho Show geniálně požadovali,aby zpíval raději „Wishing, Lord, that I washome“. Původní věta je podle mého soududvojznačná: může jednak znamenat, že <strong>si</strong>onen nešťastný člověk přeje být ukamenován,nebo – což je přesvědčivější interpretace– že by chtěl být „zhulený“, respekti<strong>ve</strong>„namol“. Poštulka věc, jak jsmeviděli, vyřešil dost svérázně. (Američtícenzoři by ho za to jistě pochválili.) A konečněza třetí, český text postupně originálsvévolně zcela opouští a říká se v němco<strong>si</strong> o „věc[ech], které svět občas krášlí“a „vím, že nej<strong>si</strong> má“ a o spoustě dalšíchvěcí, jež se v americkém pretextu nevyskytují.Proč, to je vskutku záhada. Snad jdeo další typickou ukázku českého uhlazování– nebo šlendriánu.Někdy se samozřejmě zahraniční textytlumočí <strong>ve</strong>lmi volně, často zcela odlišně odoriginálu – a leckdy to ani nevadí, pokudnení originál „sémanticky relevantní“. Vevýše u<strong>ve</strong>deném případě však textařočividně zamýšlel, přinejmenším ze začátku,původní významy zachovat. Neudělal toa hanba mu! Bylo by a<strong>si</strong> přehnané vyzývatčtenáře, aby českou co<strong>ve</strong>r <strong>ve</strong>rzi bojkotovali,ale určitě by se měli, pakliže tak dosudneučinili, obeznámit s původním dílem.Zvláštní kapitolu představují české překladynebo adaptace amerických spirituálůči gospelů. Jako poměrně kuriózní se mijeví fakt, že <strong>si</strong>ce rozjásaná, leč ryze eschatologickápíseň „When They Ring theGolden Bells“, známá například v podáníúchvatné sestry Rossety Tharpe, působilav českém prostředí až donedávna, kdy jizačali v originále zpívat The Swings (viz albumJá bych <strong>si</strong> rád najal dům z roku 2003),v podobě swingovky orchestru R. A.Dvorského „Je na západ cesta dlouhá“,[ 119 ]


[glosa]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinékterou hrají Ha<strong>ve</strong>lkovi Melody Makers, takžebyla zcela odcizena svému původnímusmyslu. Což o to, alespoň po hudebnístránce je to i v české <strong>ve</strong>rzi pěkná píseň,jde však jen o jaké<strong>si</strong> romantické, trampskétoužení po západě: „Je na západ cestadlouhá, / zbytečná, marná je touha / holahola hou, hola hola hola hou“. Kam se poděloriginál? Jak k tomu došlo? Autorovitěchto řádků se podařilo zjistit pouze tolik,ž e v souvislosti s českou předělávkoubývají někdy uváděna jména nakladatelea spisovatele Jaroslava Moravce (1900–1974) a skladatele Leopolda Korbaře(1917–1990) – jehož některé zdroje mylněoznačují za autora hudby. Někdo ze čtenářůsnad bude mít větší štěstí.Mezi písně zkušeného folkovéhotextaře Pavla „Žalmana“ Lohonky (1946)patří také známá, místy dost triviální píseňs náz<strong>ve</strong>m „Dej mi tón“: „Nač vlastně pít /a pak vyčítat vínu / svou vinu / a falešněhrát.“ Jaké bylo překvapení pisatele tohototextu, když zjistil, že nejde o původní dílovarující před škodlivostí nadměrné konzumacelihovin, nýbrž o českou předělávkusongu „Why Me Lord“, kterou zpíval napříkladjeho autor, již zmíněný Kris Kristofferson,nebo – neobyčejně chvějivým,dojemným hlasem – Johnny Cash: „Whyme Lord / What ha<strong>ve</strong> I e<strong>ve</strong>r done / To deser<strong>ve</strong>e<strong>ve</strong>n one / Of the bles<strong>si</strong>ngs I know?“Je to psychologicky a sociologicky <strong>ve</strong>lmizajímavý jev. Zdá se, že eschatologickéa obecně religiózní texty bývají v českémprostředí (pomineme-li repertoár v podstatěspecializovaných skupin, k jakým patříSpirituál kvintet či Berani) radikálněupravovány a jejich náboženský význampodléhá „neutralizaci“. Důvody jsou pochopitelnědo určité míry historické: za komunismuvětšinou nebylo možné hovořitotevřeně o Bohu, takže například právěSpirituál kvintet – aby soudruhy příliš neznervózňoval– zpíval místo o „božíchmlýnech“ pouze o „mlýnském kameni“a Dušan Vančura přetextoval píseň „Gi<strong>ve</strong>me Jesus“ jako „Já mám žízeň“ (i když duchapředlohy víceméně zachoval). Zdá semi však, že v tom musí být ještě něco víc.Nevěřím totiž, že by se dnes Lohonkas Vančurou vyrovnali se zmíněnými textyjinak. „Je na západ cesta dlouhá“ pocházíostatně z doby předválečné a rovněž současné„křesťanské“ písně frontmana skupinyTraband Jardy Svobody se v tomtosměru vyznačují značnou diskrétností. Vysvětleníbychom a<strong>si</strong> měli hledat spíšev ateismu nebo – řečeno s Tomášem Halíkem– „apatetismu“ většiny českéspolečnosti, ale také třeba v charakteručeštiny, která se zdá být, obrážejíc snadi jakou<strong>si</strong> národní povahu a odlišujíc se tímpodle všeho od jiných slovanských jazyků,výrazně nepatetická a „při-zemní“. Těžko<strong>si</strong> lze představit, jak nějaký šíře poslouchanýčeský zpěvák mluví o „Ježíši(Kristu)“, což takový Johnny Cash, WillieNelson, Elvis Presley, Sylvia McNair aj. dělalinebo dělají bez rozpaků a zcela běžně,přičemž výsledkem je fascinující „spirituální“hudba. U nás by <strong>si</strong> většina posluchačůpatrně pomyslela, že dotyčný interpretzešílel, nebo by ho okla<strong>si</strong>fikovalajako evangelizátora, který tím pádem stojímimo hudbu.Jiným příkladem u<strong>ve</strong>deného (snad)trendu je jedna známá píseň Karla Gottas textem Zdeňka Borovce. Originální dílo –zpíval jej například Elvis Presley – sejmenuje „Crying in the Chapel“. Jeho autor,Artie Glenn, nám, jako by v rámci kampaněza větší návštěvnost kostelů, radí: „Takeyour troubles to the chapel, / Get down onyour knees and pray, / And your burdenswill be lighter, / And you‘ll surely find theway.“ Jestliže originál můžeme s klidnýmsvědomím označit za kýč (jakkoli <strong>ve</strong> svénaivitě dosti roztomilý), český text, v němžnám únavně neúnavný Karel slibuje, ženám „ukáže cestu rájem“, působí jen připitoměle.Bůh v každém případě zůstalv českém textu přítomen pouze v roli toho,kdo „zaplatí dnes nájem“. (Těžko říct, je-lito horší než přístup Boba Marleyho, který<strong>si</strong>ce náboženský rozměr písně zachoval,ale proměnil ji v bizarní rastafariánskýhymnus: „Haile Selas<strong>si</strong>e is the Chapel /Power of the Trinity / Build your mind onthis direction / Ser<strong>ve</strong> the living God andli<strong>ve</strong> / Take your troubles to Selas<strong>si</strong>e / He isthe only King of Kings“.)Jsou přirozeně v českých zemích interpreti,kteří pracují buď s kvalitními překlady,nebo zpívají v originále (Spirituálkvintet). Někdy ovšem nespočívá problémani tak <strong>ve</strong> volbě jazyka, nýbrž v samotnévolbě zpívat. Česko-anglická <strong>ve</strong>rze spirituálu„I Am Singing with a Sword in MyHand“ od Svatopluka Karáska (z alba Rányzrní, 2000) byla pro autora této glosyjedním z nejhorších hudebních zážitků poslednídoby. Karásek – při vší úctě k jinýmjeho aktivitám a (nutno dodat) často <strong>ve</strong>lmidobrým původním textům, které byv ústech jiného zpěváka jistě rozk<strong>ve</strong>tly –nejenže neumí anglicky (což je patrné třebana chybné výslovnosti slov „<strong>si</strong>nging“[ 120 ]


[glosa]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéa „sword“), ale především bohužel, mírněřečeno, není dobrý zpěvák a neovládá hruna kytaru.Každopádně hodlám na závěr vyslovitještě druhou výzvu, tentokrát k textařům:pokud je originál o Pánubohu, hleďte hopodle toho také překládat! Ve vlastnímzájmu. V Allenově filmu DeconstructingHarry (1997), podle nějž mají v pekle vyhrazenocelé patro filmoví kritikovéa podobná <strong>ve</strong>rbež, se <strong>si</strong>ce o špatných překladatelíchpísní a textařích nic neříká, alevsadil bych se, že tam na ně také pamatují(hudba je koneckonců dílo boží). A z věrohodnýchzdrojů víme, jak to v pekle vypadá:pláč a skřípění zubů. Takže pozor.[ 121 ]


Hopeův Vězeň na ZenděMilan OrálekZ romantických příběhů a romantickéhotemperamentu čerpáme novou odvahu,novou ctižádost, novou důvěru v moc lidskéhoducha a nezdolné sebevědomí lidskémysli.Anthony Hope1Přestože Anthony Hope napsal celkemjedenatřicet románů a osm povídkovýchsouborů, čtenáři a literární historikové hodnes vnímají jako autora jediné knihy –Vězně na Zendě z roku 1893 (a nanejvýšještě jejího pokračování s náz<strong>ve</strong>m Rupertz Hentzau vydaného o pět let později), kterýpatří – <strong>ve</strong>dle knih Ste<strong>ve</strong>nsonových, Dumasovýchči Haggardových – ke kla<strong>si</strong>ckýmdílům dobrodružné literatury. Hned posvém vydání zaznamenal román zcela mimořádnýúspěch a do dnešních dnů se dočkaldesítek edic, divadelních a filmovýchadaptací (z nichž nejpodařenější je patrněčernobílý snímek Johna Cromwella z roku1937 s Donaldem Colmanem, DouglasemFairbanksem ml. a Davidem Ni<strong>ve</strong>nemv hlavních rolích), literárních i filmovýchparodií a přepisů – viz například QuineůvThe Prisoner of Zenda s Peterem Sellersem(1979) či Edwardsova rozkošná neogroteskaVelké závody (1965) s Tonym Curtisema Jackem Lemonem nebo románRoyal Flesh (1970) George MacDonaldaFrasera.Název království, v němž se příběh odehrává,se stal nedílnou součástí anglickékultury a jazyka. Svědčí o t o m i skutečnost,že ho najdeme <strong>ve</strong> všech <strong>ve</strong>lkýchslovnících angličtiny, což odráží jeho relativněfrek<strong>ve</strong>ntované užití. Napříkladv Oxford English Dictionary čteme podheslem „Ruritania“ následující definici:„Imaginární království <strong>ve</strong> střední Evropě:používá se pro označení dějiště dvorníchintrik a milostných dobrodružství v moderníchkulisách nebo pro malý stát; obecnějijakákoli imaginární země.“Radiace Hopeova půvabného textuovšem sahá i za hranice umění – jistém ě s t o v kanadské provincii Ontariokupříkladu nese jméno Zenda.12Anthony Hope (vlastním jménemAnthony Hope Hawkins) se narodil 9. února1863 v londýnském obvodu Clapton.Jeho otec působil jako ředitel školy a jehomatka, původem Skotka, byla spřízněna sespisovatelem Kennethem Grahamem(1859–1932), autorem proslulé dětskéknížky Vítr <strong>ve</strong> vrbách (1908) (známé téžjako Žabákova dobrodružství). Hope s výbornýmprospěchem absolvoval MarlboroughCollege a poté byl přijat na Balliolovukolej v Oxfordu, kde <strong>si</strong> při studii kla<strong>si</strong>ckéfilologie a humanitních věd <strong>ve</strong>dlneméně úspěšně. Po promoci v roce 1886se stal právníkem, ale současně začal taképsát, přičemž záhy zjistil, že literatura pohlcujeznačnou část jeho času a předevšímpozornosti. Jeho první knihou byla politickásatira A Man of Mark (1890) zasazenádo fiktivní latinskoamerické republiky Aureataland,kterou vydal vlastním nákladem.Po úspěchu Vězně na Zendě (o němžse s uznáním vyjádřil například i R. L. Ste<strong>ve</strong>nson)se Hope věnoval naplno literatuře– s výjimkou první světové války, kdy působilna Ministerstvu informací a podílel sesvými texty na válečné propagandě a antipropagandě,za což byl v roce 1918 povýšendo šlechtického stavu. Zemřel 8. čer<strong>ve</strong>nce1933.[ 122 ]


[archiválie – komentář]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéO svém psaní neměl iluze. Jeho sebekritickýa skromný postoj k vlastní tvorběby mohl sloužit za inspiraci mnohadnešním autorům zábavné literatury – <strong>ve</strong>vzpomínkové knize Memories and Notes(1927) sám sebe přirovnal k „<strong>ve</strong>snickémuševci, který sedí sám <strong>ve</strong> svém malémkrámku a po orientálním způsobu věnuje<strong>ve</strong>škerou pozornost spravování staréhostřevíce, aby mohl ještě dále sloužit.“2 Jindy<strong>si</strong> zase posteskl: „Je <strong>ve</strong>lice těžké pokračovatv psaní, jakmile důkladně poznátemeze svých možností.“33Vězeň na Zendě – a autor <strong>si</strong> toho byldobře vědom – představuje zdařilou směstradičních motivů a narativních schémat.Mladý anglický gentleman Rudolf Rassendyllse vydává do germanofonního Ruritánskéhokrálovství, aby se zde zúčastnil korunovacenového panovníka, s nímž jevzdáleně spřízněn. Kromě příbuzenstvíspojuje hlavního hrdinu s Rudolfem V. takédokonalá podoba, takže ho může zastoupit,když je král omámen a posléze zajatsvým nevlastním bratrem, jenž <strong>si</strong> činí nárokna trůn. Mezi Rassendyllem a vévodouMichaelem se rozpoutá napínavý boj o to,kdo bude vládnout Ruritánii a co se stanes uvězněným králem. Situace se zkomplikuje,když se Rudolf zamiluje do královysestřenice a budoucí manželky, princeznyFlavie. Odolá nicméně pokušení zmocnit sevlády sám, vysvobodí svého královskéhodvojníka a dokonce se vzdá i své lásky.Happy end se tak kupodivu nekoná – obamilenci dají přednost zájmům monarchiepřed vlastním štěstím (příslušná kapitolaje výstižně pojmenována „If lo<strong>ve</strong> wereall!“).Knihu lze číst <strong>ve</strong>lmi různě. Můžeme sejednoduše nechat strhnout tím, co anglickýkritik Roger Lancelyn Green nazval„lehkost[í] stylu a skvostn[ou] nevyhnutelností<strong>ve</strong>skrze ži<strong>ve</strong>lné obrazotvornosti“,4jejím vzrušujícím dějem a osvěžujícím humorem,avšak literární badatelé románpodrobují rovněž kulturní a ideologické interpretaci.To přináší zajímavé plody. Britskýanglista a odborník na literaturu proděti a mládež Tony Watkins <strong>si</strong> napříkladvšímá toho, jakým způsobem Vězeň naZendě – jehož podtitul nikoli náhodou zní„being the history of three months in thelife of an English gentleman“ – „nově definujea utvrzuje“ ideál gentlemana,5 kterýje v anglickém písemnictví utvářen <strong>ve</strong>lmirozsáhlým a vnitřně různorodým korpusemtextů a který je možno vykládat mimo jinéjako reakci na demokratizaci britskéspolečnosti a „záměrný politický konstrukt,který má sloužit jako vzor vládnoucímtřídám“ a současně legitimizovatjejich pozici (historik architektury a spisovatelMark Girouard).6 Jiný, poněkudimanentnější přístup naproti tomu zdůrazňujevztahy mezi postavami (souborprotikladů a analogií Rudolf – král, Rudolf –Rupert, Rudolf – Michael apod.), repetitivnímotivy hry a divadla, intertextuální vazbyatd.V našem prostředí není Vězeň na Zenděnavzdory svému světovému věhlasutakřka vůbec znám. Poprvé a naposledy vyšelv češtině <strong>ve</strong> dvacátých letech.7 V roce2003 byla u nás přitom publikována knihaamerického spisovatele Simona Hawkeho(1951) Časoválky. Pomsta na Zendě,8 kterázpracovává některé prvky Hopeova příběhuv žánru sci-fi. Vznikla tak paradoxní<strong>si</strong>tuace, kdy máme v češtině k dispoziciposttext v podstatě neexistujícího pretextu.Jistě by bylo dobré napravit chybupředchozích generací nakladatelů a knihudo českého prostředí (znovu) uvést. Následujícíukázka je první splátkou dluhu, kterýabsence poválečného českého překladupředstavuje.Poznámky:1 Sir Charles Mallet, Anthony Hope and His Books, London, Hutchinson 1935, s. 80 (zmiňuje TomWatkins v úvodu k The Prisoner of Zenda [Oxford World’s Clas<strong>si</strong>cs], New York, Oxford Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>tyPress 2007, s. xviii).2 Anthony Hope, Memories and Notes, s. 252 (cit. dle Watkins, úvod, s. xix).3 Sir Charles Mallet, Anthony Hope and His Books, s. 215 (cituje Watkins, úvod, s. xii).4 Cituje Garry Hoppenstand v úvodu k The Prisoner of Zenda – Rupert of Hentzau (Penguin Clas<strong>si</strong>cs),London, Penguin Books 2000, s. xviii.5 Tom Watkins, úvod, s. xi.6 Ibid, s. xiii (Watkins odkazuje na text Marka Girouarda, The Return of Camelot. Chivalry and theEnglish Gentleman, New Ha<strong>ve</strong>n, Yale Uni<strong>ve</strong>r<strong>si</strong>ty Press 1981).[ 123 ]


[archiválie – komentář]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné7 V překladu Boženy Pacákové-Pasovské (Praha, V. Vítek 1924).8 Frenštát pod Radhoštěm, Polaris. Kniha je součástí rozsáhlého cyklu Časoválky.[ 124 ]


Vězeň na ZenděAnthony HopeKapitola 1Rod Rassendyllů – a krátká zmínka o Elphberzích„Tak <strong>si</strong> říkám, Rudolfe, kdy už pro všechno na světě začneš něco dělat?“„Drahá Rose,“ odvětil jsem a odložil lžičku, jíž jsem jedl <strong>ve</strong>jce, „proč bych propána mělněco dělat? Chybí mi snad něco? Můj příjem takřka odpovídá mým potřebám (zcelaspokojen se svým příjmem nemůže být nikdo, jak víš). A <strong>ve</strong> společnosti se těším posta<strong>ve</strong>ní,které by mi mohl leckdo závidět: jsem bratrem lorda Burlesdona a švagrem onéokouzlující dámy, kterou má za manželku. Copak to nestačí?“„Je ti devětadvacet,“ poznamenala, „a zatím ses jen…“„Potuloval? Máš pravdu. Naše rodina se nemusí zatěžovat prací.“Tato poznámka Rose poněkud popudila, je totiž všeobecně známo (a tudíž se nic nestane,když se o tom zmíním), že – navzdory kouzlu a vybraným způsobům mé švagrové –se její rodina může co do společenského posta<strong>ve</strong>ní stěží měřit s rodem Rassendyllů.Kromě svých půvabů vynikala však Rose značným jměním a můj bratr Robert měl dost rozumu,aby se netrápil jejím původem. S tím se to má totiž do určité míry tak, jak naznačujíRo<strong>si</strong>na následující slova.„Dobré rodiny jsou většinou ze všech nejhorší,“ prohlá<strong>si</strong>la.Přejel jsem <strong>si</strong> rukou po vlasech: moc dobře jsem věděl, co má na mysli.„Jak jsem ráda, že je Robert černovlasý!“ zvolala.V tom okamžiku vstoupil do místnosti Robert (který vstává o sedmé a ještě před snídánípracuje). Pohlédl na svou ženu, která měla <strong>ve</strong> tváři slabý ruměnec. Něžně ji po ní poplácal.„Co se děje, drahá?“ zeptal se.„Rose vadí, že nic nedělám a že mám zrzavé vlasy,“ vysvětlil jsem dotčeně.„Za své vlasy samozřejmě nemůže,“ připustila Rose.„Obvykle se objevují tak jednou za generaci,“ poznamenal můj bratr. „A totéž platío nose. Rudolf má obojí.“„Kéž by se neobjevilo ani jedno,“ řekla Rose, ještě pořád čer<strong>ve</strong>ná <strong>ve</strong> tváři.„Mně se docela zamlouvají,“ prohlá<strong>si</strong>l jsem, vstal a uklonil se portrétu hraběnky Amelie.Bratrova choť popuzeně vykřikla.„Musíš dát ten obraz někam odnést, Roberte,“ prohlá<strong>si</strong>la.„Ale drahá!“ zvolal.„Dobré nebe!“ dodal jsem já.„Pak se na to snad zapomene,“ pokračovala.„To sotva – dokud tu s námi bude Rudolf,“ zavrtěl hlavou Robert.„A proč by se na to mělo zapomenout?“ zeptal jsem se.„Rudolfe!“ vykřikla bratrova žena a překrásně se zarděla.Zasmál jsem se a znovu jsem se pustil do vajíčka. Alespoň se mi podařilo odsunoutstranou otázku, co (a zda vůbec) bych měl něco dělat. A abych tuto debatu uzavřel –[ 125 ]


[archiválie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéa mám-li být upřímný, také proto, abych ještě drobet pozlobil svou přísnou švagrovou –,poznamenal jsem:„Docela mě těší, že jsem také Elphberg.“Pokud čtu nějaké vyprávění, přeskakuji <strong>ve</strong>škerá vysvětlení; jakmile však začnu sám vyprávět,shledávám, že nějaké vysvětlení nabídnout musím. Neboť je zřejmé, že bych mělvyložit, proč mou švagrovou tolik rozčilovaly mé vlasy a můj nos a proč jsem se odvážiloznačit se za jednoho z Elphbergů. Ačkoli totiž musím prohlá<strong>si</strong>t, že Rassendylové představujíjiž po řadu generací význačný šlechtický rod, příslušnost k němu ještě pochopitelněneopravňuje k tomu, aby se člověk holedbal příbuzenstvím s urozenějším rodem Elphbergůnebo se označoval za jednoho z členů této královské rodiny. Vždyť v jakém vztahu senacházejí Ruritanie a Burlesdon, Strelsauský palác a hrad Zenda a Park Lane West, č. p.305?Nuže – a musím předeslat, že jsem nyní nucen odkrýt právě ten skandál, který by mádrahá lady Burlesdonová ráda nechala upadnout v zapomnění – roku 1733, za panování JiříhoII., kdy na čas zavládl mír a dosud nepropukl spor mezi králem a princem z Walesu,navštívil anglický královský dvůr jistý princ, jenž se později zapsal do dějin jako ruritánskýkrál Rudolf III. Princ byl vysoký, pohledný mladík, jehož tvář a hlavu zdobily (anebo hyzdily,to nechť posoudí jiní) poněkud nezvykle dlouhý, ostrý a rovný nos a bujné ryšavé vlasy –vlastně nos a vlasy, jimiž se Elphbergové vyznačovali odnepaměti. Zdržel se v Anglii několikměsíců a byl zde přijat nanejvýš vlídně; nakonec však opustil zemi za poněkud nepříjemnýchokolností. Utkal se totiž v souboji (fakt, že ponechal zcela stranou otázku svéhoposta<strong>ve</strong>ní, byl považován za známku mimořádné ušlechtilosti) s aristokratem, který sev tehdejší společnosti těšil značnému věhlasu, nejen pro své vlastní přednosti, ale též jakomanžel <strong>ve</strong>lmi půvabné dámy. Při tomto souboji utržil princ Rudolf vážné zranění, a když sez něj zotavil, ruritánský vyslanec, který <strong>si</strong> s ním užil své, jej obratně propašoval ze země.Onen šlechtic vyvázl ze souboje bez škrábnutí; protože se však střetnutí odehrálo za sychravéhoa vlhkého rána, ošklivě se nastudil, a když se mu nepodařilo vyzdravět, zemřel a<strong>si</strong>šest měsíců po odjezdu prince Rudolfa, aniž <strong>si</strong> předtím našel čas k urovnání vztahů sesvou chotí, jež po dalších dvou měsících povila dědice titulu a statků rodiny Burlesdonů.Touto ženou byla hraběnka Amelie, jejíž obraz by <strong>si</strong> má švagrová přála odstranit ze salonuv Park Lane; jejím manželem pak byl James, pátý hrabě z Burlesdonu a dvaadvacátý baronRassendyll, anglický šlechtic a rytíř Podvazkového řádu. Pokud jde o Rudolfa, ten se vrátildo Ruritanie, oženil se a nastoupil na trůn, na němž jeho přímí potomci setrvali až tohotookamžiku – pouze s jednou krátkou přestávkou. Konečně, projdete-li se obrazárnou naBurlesdonu, najdete mezi přibližně padesáti portréty z uplynulých sto padesáti let pětnebo šest, včetně podobizny šestého hraběte, které se vyznačují dlouhým, ostrým, rovnýmnosem a bohatou kšticí rudých vlasů; těchto pět či šest mužů vyniká rovněž modrýma očima,zatímco oči Rassendylů bývají většinou tmavé.To je tedy zmíněné vysvětlení a jsem rád, že ho mám za sebou: skvrny na úctyhodnémrodokmenu představují ožehavé téma a ona dědičnost, o které se tolik mluví, je bezpochybyten nejskvělejší kle<strong>ve</strong>tník pod sluncem; vysmívá se diskrétnosti a mezi řádky šlechtickýchseznamů vpisuje prapodivné údaje.Viděli jsme, jak má švagrová bez jakékoli logiky, jejíž nedostatek nutno připsat jísamotné (neboť nám již není dovoleno klást ho za vinu jejímu pohlaví), považovala mévzezření téměř za jakou<strong>si</strong> urážku, za niž nesu odpovědnost, a z vnějších znaků ukvapeněsoudila na povahové vlastnosti, jejichž existenci zásadně popírám; tento nespra<strong>ve</strong>dlivýúsudek pak hodlala podepřít poukazem na můj zahálčivý život. Ať už je to jakkoli, užiljsem do té doby nemálo zábavy a lecčemu se přiučil. Studoval jsem na německé školea německé uni<strong>ve</strong>rzitě a německy jsem hovořil stejně pohotově a dokonale jako anglicky;byl jsem víc než doma <strong>ve</strong> franštině; uměl jsem krapet italsky a vcelku slušně španělsky.Byl jsem <strong>si</strong>ce nikoli vynikající, avšak zdatný šermíř a dobrý střelec. Do<strong>ve</strong>dl jsem jezdit navšem, čemu se dalo vyhoupnout na hřbet; a navzdory ohnivým vlasům jsem uměl bez potížízachovat chladnou hlavu. Namítne-li, že jsem měl strávit svůj čas užitečnou prací, nestojímpřed soudem a nemám, co bych řekl, tedy až na to, že mí rodiče neměli pražádnéprávo odkázat mi roční rentu <strong>ve</strong> výši dvou tisíc liber a toulavé boty.„Rozdíl mezi tebou a Robertem spočívá v tom,“ prohlá<strong>si</strong>la má švagrová, která (Bůh jížehnej!) často hovoří z tribuny a ještě častěji, jako by na ní právě stála, „že zatímco onuznává povinnosti vyplývající z jeho posta<strong>ve</strong>ní, ty se staráš jen o to, jaké příležitosti se tiv něm nabízejí.“[ 126 ]


[archiválie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné„Pro odvážného muže, milá Rose,“ odpověděl jsem, „se každá příležitost rovná povinnosti.“„Hlouposti!“ odsekla, potřásajíc hlavou; a po chvíli pokračovala: „A <strong>si</strong>r Jacob Borrodaileti teď nabízí právě to, nač bys mohl stačit.“„Tisíceré díky!“ zamumlal jsem.„Za šest měsíců se má stát vyslancem a Robert tvrdí, že tě zaměstná jako svého atašé.Udělej mi radost, Rudolfe, a přijmi tu nabídku.“Když moje švagrová postaví celou záležitost takto, přičemž vraští svá půvabná obočí,proplétá své malé ručky a její oči dostávají tklivý výraz, a to všechno kvůli takovému zahálčivémudarebákovi, jako jsem já, za nějž nenese žádnou přirozenou odpovědnost, přepadnoumě výčitky svědomí. Navíc jsem usoudil, že čas strá<strong>ve</strong>ný v navrhované funkci <strong>si</strong>budu moci ukrátit nějakou obstojnou zábavou. Proto jsem odpověděl:„Drahá švagrová, pokud za šest měsíců nevyvstane nějaká nenadálá překážka a <strong>si</strong>r Jacobmě o to požádá, pak ať visím, jestli s ním nepojedu!“„To je od tebe hezké, Rudolfe! Mám obrovskou radost!“„A kam vlastně <strong>si</strong>r Jacob míří?“„To zatím neví, ale zcela jistě půjde o nějakou dobrou ambasádu.“„Madame,“ řekl jsem, „kvůli vám pojedu, i kdyby šlo jen o ubohoučké vyslanectví. Kdyžuž něco dělám, nehodlám to dělat polovičatě.“A tak jsem tedy dal slib; ale šest měsíců je šest měsíců a člověku připadají jako věčnosta vzhledem k tomu, že se rozprostíraly mezi mnou a mým budoucím zaměstnáním (soudímtotiž, že takový atašé je zaměstnaný člověk; s jistotou to ovšem nevím, poněvadž seze mě nikdy nestal atašé <strong>si</strong>ra Jacoba nebo kohokoli jiného), poohlížel jsem se po nějakémvhodném způsobu, jak je strávit. A pak mě najednou napadlo, že bych se mohl zajet podívatdo Ruritanie. Možná vám bude připadat zvláštní, že jsem tu zemi dosud nenavštívil; alemůj otec (navzdory tajné slabosti pro Elphbergy, jež ho přiměla, aby mne, svého druhéhosyna, pojmenoval proslulým elphbergském jménem Rudolf) se vždy stavěl proti tomu,abych se tam rozjel, a když zemřel, můj bratr rodinnou tradici, podle níž bylo třeba se tézemi zdaleka vyhýbat, pod Ro<strong>si</strong>ným vli<strong>ve</strong>m přijal. Jakmile jsem <strong>si</strong> však na Ruritanii vzpomněl,zachvátila mě touha ji spatřit. Ryšavé kadeře a dlouhý nos koneckonců nemají jenElphbergové a onen starý příběh se mi zdál směšně nedostatečným důvodem proto, abychse neseznámil s mimořádně zajímavým a významným královstvím, jež sehrálo nemalouúlohu v dějinách Evropy a mohlo by se něčeho takového dočkat znovu za vlády mladéhoa energického panovníka, za jakého byl označován nový král. V mém rozhodnutí mě utvrdilo,když jsem se v Timesech dočetl, že během následujících tří týdnů má být Rudolf V.korunován <strong>ve</strong> Strelsau a že má být tato událost provázena <strong>ve</strong>lkolepou podívanou. Okamžitějsem <strong>si</strong> umínil, že musím být u toho, a začal jsem se chystat na cestu. Protože jsem všaknikdy neměl <strong>ve</strong> zvyku zpravovat své příbuzné o svých cestovních plánech a protože jsemv tomto případě očekával, že budou proti mým záměrům protestovat, oznámil jsem, že sechystám na pěší výlet po Tyrolsku – kam jsem s oblibou zajížděl – a Ro<strong>si</strong>n hněv jsem rozptýlilprohlášením, že hodlám studovat politické a sociální problémy zajímavého společenství,které v oné oblasti přebývá.„Možná že moje výprava přinese i nějaké plody,“ naznačil jsem tajemně.„Jak to myslíš?“ zeptala se.„No,“ odvětil jsem ledabyle, „mám pocit, že zde existuje mezera, již by bylo možno zaplnitvyčerpávající prací o –“„Tak ty chceš napsat knihu?“ zvolala a zatleskala. „To by bylo úžasné, viď, Roberte?“„Taková kniha je dnes tím nejlepším u<strong>ve</strong>dením do politického života,“ poznamenalbratr, který se mimochodem touto cestou sám u<strong>ve</strong>dl už několikrát. Jak Burlesdon o starověkýchteoriích a moderních faktech, tak Konečný závěr jsou díla značného věhlasu.„Máš zcela jistě pravdu, milý Bobe,“ odpověděl jsem.„A teď slib, že ji opravdu napíšeš,“ vyzvala mě Rose vážně.„Ne, to neslíbím; ale podaří-li se mi shromáždit dostatek materiálu, tak to udělám.“„To zní rozumně,“ pravil Robert.„Na materiál se neohlížej!“ prohlá<strong>si</strong>la Rose s trucovitě našpulenými rty.Ale tentokrát ze mě nedokázala vymámit nic než podmíněný slib. Abych řekl pravdu,byl bych vsadil pěknou sumičku na to, že příběh mé cesty z onoho léta nezbarví ani jedinýlist papíru a neztupí jediné pero. Což dokazuje, jak málo víme o tom, co pro nás budoucnostchystá; plním totiž svůj zdráhavý slib a ačkoli bych se toho nikdy nenadál, píšu[ 127 ]


[archiválie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéknihu – i když sotva poslouží jako u<strong>ve</strong>dení do politického života a nemá pranic společnéhos Tyrolskem.A také se obávám, že by a<strong>si</strong> neudělala radost lady Burlesdonové, kdybych ji měl předložitjejímu kritickému zraku – což rozhodně nemám v úmyslu.Kapitola IIO barvě mužských vlasůMůj strýček William vyznával zásadu, že by žádný muž neměl projet Paříží, aniž by setam zdržel čtyřiadvacet hodin. Strýc přitom vycházel ze zralé životní zkušenosti. Zařídiljsem se podle jeho rady a cestou do „Tyrol“ jsem se na den a noc ubytoval v hotelu Continental.Navštívil jsem George Featherlyho na vyslanectví, společně jsme <strong>si</strong> dali malou <strong>ve</strong>čeřiu Duranda a potom jsme zaskočili do opery; pak jsme lehce po<strong>ve</strong>čeřeli a posléze jsmezašli za Bertramem Bertrandem, poměrně uznávaným básníkem a pařížským dopisovatelemčasopisu Kritik. Bertram měl pronajaté <strong>ve</strong>lmi útulné apartmá a zastihli jsme u něj příjemnouspolečnost rozmlouvajících a pokuřujících pánů. On sám mi nicméně přidal zamyšlenýa skleslý a když všichni kromě nás odešli, začal jsem <strong>si</strong> ho kvůli jeho zádumčivostidobírat. Chvíli se vykrucoval, ale nakonec se vrhl na pohovku a zvolal:„Dobrá; jak chceš. Jsem zamilovaný – příšerně zamilovaný.“„Aspoň budeš psát lepší básně,“ poku<strong>si</strong>l jsem se ho utěšit.Prohrábl <strong>si</strong> rukou vlasy a divoce kouřil. George Featherly, který stál zády ke krbu, se nelítostněusmál.„Pokud se jedná o tu starou záležitost,“ prohlá<strong>si</strong>l, „tak to můžeš klidně pustit z hlavy,Berte. Ona totiž zítra odjíždí z Paříže.“„Já vím,“ odsekl Bertram.„Ale i kdyby zůstala, nebyl by v tom žádný rozdíl,“ pokračoval neúprosný George. „Ta <strong>si</strong>,hochu, brousí zuby na víc než na nějakého pisálka!“„Čert aby ji vzal!“ vykřikl Bertram.„Bylo by to pro mě celé zajímavější,“ odvážil jsem se podotknout, „kdybych věděl,o kom mluvíte.“„Antoinette Mauban,“ vysvětlil George.„De Mauban,“ zavrčel Betram.„Ale!“ řekl jsem, ponechávaje stranou otázku onoho „de“. „Chceš snad říct, Berte –?“„Nemůžete mi dát pokoj?“„A kam jede?“ zeptal jsem se, ta dáma se totiž těšila jisté proslulosti.George zachrastil drobnými, nelítostně se usmál na chudáka Betrama a přátelským tónempravil:„To nikdo neví. Mimochodem, Berte, před časem jsem se v jejím domě seznámils jedním významným mužem – je to už alespoň měsíc. Setkal ses někdy s vévodou zeStrelsau?“„Ano, setkal,“ zabručel Bertram.„Připadal mi jako nesmírně distingovaný člověk.“Nedalo mi práci pochopit, že Georgovy zmínky o vévodovi mají za cíl zvýšit Betramovamuka, takže jsem usoudil, že vévoda poctil madame de Mauban svou pozorností. Bylavdova, bohatá, půvabná a údajně i ctižádostivá. Nedalo se tedy vyloučit, že <strong>si</strong> – jak se vyjádřilGeorge – brou<strong>si</strong>la zuby na urozenou osobnost, která byla vším, čím být mohla, tedyaž na to, že nepožívala skutečně královského posta<strong>ve</strong>ní: vévoda byl totiž synem zesnuléhoruritanského krále z druhého a nerovného manželství a nevlastním bratrem novéhopanovníka. Otec ho měl raději než Rudolfa a jeho povýšení na vévodu s přídomkem odvozenýmod názvu samotného hlavního města nebylo přijato zcela příznivě.„Ale on teď není v Paříži, že ne?“ zeptal jsem se.„Kdepak! Vrátil se domů, aby mohl být přítomen korunovaci, i když bych řekl, že <strong>si</strong> jipříliš neužije. Ale Berte, chlapče, nezoufej! On se s krásnou Antoinette neožení – ledaže bymu nevyšel jiný plán. I tak by ovšem –“ Odmlčel se a se smíchem dodal: „Není snadnéodolat, když o tebe projeví zájem člen královské rodiny – nemám pravdu, Rudolfe?“„Jdi se vycpat!“ řekl jsem. Pak jsem vstal, zanechal nešťastného Bertrama v Georgovýchspárech a šel jsem domů spát.[ 128 ]


[archiválie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéNásledujícího dne mě George Featherly doprovodil na nádraží, kde jsem <strong>si</strong> koupil jízdenkudo Drážďan.„Jedeš se podívat na obrázky?“ šklebil se George.Můj přítel <strong>si</strong>, jak známo, nenechá nic pro sebe, a kdybych mu prozradil, že mířím doRuritánie, doneslo by se to do Londýna za tři dny a do Park Lane do týdne. Už už jsem setedy hotovil k vyhýbavé odpovědi, když George ušetřil mé svědomí, znenadání mě opustila vyrazil přes nástupiště. Sledoval jsem ho pohledem a viděl jsem, jak smeká klobouka dává se do řeči s půvabnou, módně oblečenou dámou, jež se právě vynořila z prodejnyjízdenek. Mohlo jí být tak jedenatřicet nebo dvaatřicet, byla vysoká, měla černé vlasy a poněkudplnou postavu. Zatímco George hovořil, všiml jsem <strong>si</strong>, jak se na mě podívala, a mojeješitnost utrpěla ránu, když jsem <strong>si</strong> uvědomil, že zachumlaný v kožichu a šále (byl totižchladný dubnový den) a s měkkou cestovní čepici staženou přes uši a<strong>si</strong> nevyhlížím zdalekanejlépe. Po chvíli se George vrátil.„Budeš mít na cestě okouzlující společnost,“ informoval mě. „Tohle je totiž bohyněchudáka Berta Bertranda, Antoinette de Mauban, a stejně jako ty cestuje do Drážďan. Nepochybněse jede taky podívat na obrázky. Kupodivu se však nyní netouží s tebou seznámit.“„Nepro<strong>si</strong>l jsem se o to, abys nás seznámil,“ poznamenal jsem trochu podrážděně.„V každém případě jsem se nabídl, že tě k ní za<strong>ve</strong>du, jenže ona odpověděla: ‚Někdy jindy.‘Ale nezoufej, kamaráde, možná budete mít nehodu, ty ji zachráníš a zaujmeš místovévody ze Strelsau!“Žádná nehoda však ani mě, ani madame de Mauban nepotkala. Mohu za ni mluvitstejně jako za sebe, když jsem totiž po noční přestávce v Drážďanech pokračoval v cestě,nastoupila do téhož vlaku. Jelikož jsem pochopil, že chce zůstat o samotě, bedlivě jsem sejí vyhýbal, všiml jsem <strong>si</strong> však, že má stejný cíl jako já, a když se nedívala, využil jsem příležitostia dobře jsem <strong>si</strong> ji prohlédlJakmile jsme dorazili na ruritánskou hranici (kde mě starý důstojník, který <strong>ve</strong>lelcelníkům, poctil pohledem, jenž posílil mé přesvědčení, že vypadám jako Elphberg), koupiljsem <strong>si</strong> noviny a dozvěděl se z nich zprávy, jež rozhodly o mých dalších krocích. Z nějakéhodůvodu, který nebyl podrobněji vysvětlen a působil poněkud tajemně, byla korunovace neočekávaněpřesunuta na dřívější termín a ceremoniál se měl odehrát již pozítří. V celézemi to podle všeho způsobilo poprask a Strelsau očividně zaplavily hordy lidí. Všechnypokoje byly obsazené a hotely praskaly <strong>ve</strong> š<strong>ve</strong>ch; měl jsem pramalou naději, že seženuubytování a v každém případě bych za ně musel zaplatit přemrštěnou sumu. Rozhodl jsemse, že se zastavím v Zendě, malém městečku a<strong>si</strong> padesát mil od hlavního města a zhrubadeset mil od hranic. Můj vlak tam dorazil <strong>ve</strong>čer; řekl jsem <strong>si</strong>, že strávím následující den –což bylo úterý – procházkou po kopcích, o nichž se říkalo, že jsou <strong>ve</strong>lmi půvabné, a že <strong>si</strong>prohlédnu slavný zendský hrad. Ve středu ráno odjedu vlakem do Strelsau a na noc sezase vrátím do Zendy.Vystoupil jsem proto v Zendě a když jsem stál na nástupišti a vlak kolem mě projížděl,zahlédl jsem madame de Mauban v jejím kupé; bylo jasné, že pokračuje do Strelsau, neboťprojevila více prozíravosti než já a zajistila <strong>si</strong> tam pokoj. Usmál jsem se při pomyšlení, jakby překvapilo George Featherly, kdyby věděl, jak dlouho jsme spolu my dva cestovali.V hotelu, který <strong>ve</strong>dla korpulentní stará dáma se svými dcerami – <strong>ve</strong> skutečnosti šloo pouhý hostinec –, se mi dostalo <strong>ve</strong>lmi vlídného přijetí. Šlo o laskavé, nenápadné lidia <strong>ve</strong>lké události <strong>ve</strong> Strelsau je podle všeho příliš nezajímaly. Stařena uctívala vévodu, jenžbyl nyní – z vůle zesnulého krále – vládcem zendského panství a hradu, který semajestátně vypínal na vrcholku strmého kopce na konci údolí a<strong>si</strong> míli od hostince. Ženavlastně bez váhání vyjádřila politování nad tím, že vévoda neusedl na trůn místo svéhobratra.„My vévodu Michaela známe,“ rozhovořila se. „Odjakživa žije tady s námi; všichniobyvatelé Ruritánie ho znají. Ale král je skoro jako cizinec; strávil tolik času za hranicemi,že ho nepozná ani jeden z deseti.“„A teď se říká,“ vložila se do rozhovoru jedna z mladých žen, „že <strong>si</strong> oholil vousy, aby houž vůbec nikdo nepoznal.“„Oholil vousy?“ vykřikla její matka. „Kdo to říká?“„Johann, vévodův správce. On krále viděl.“„Hm, to je pravda. Král teď pobývá <strong>ve</strong> vévodově lo<strong>ve</strong>cké chatě <strong>ve</strong> zdejším lese, pane; <strong>ve</strong>středu odtamtud pojede do Strelsau na korunovaci.“[ 129 ]


[archiválie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéTo byla zajímavá informace. Rozhodl jsem se, že druhý den vyrazím směrem k lo<strong>ve</strong>ckéchatě. Třeba tam na krále narazím. Stařena pokračovala v tlachání:„Já bych byla nejradši, kdyby zůstal u lovu – to je prý spolu s vínem (a ještě něčím) tojediné, na čem mu záleží – a dovolil, aby byl <strong>ve</strong> středu na krále korunován náš vévoda. Tobych <strong>si</strong> přála a nedělám s tím žádné tajnosti.“„Tiše, matko!“ nabádaly ji dcery.„Však nejsem jediná, kdo <strong>si</strong> to myslí!“ vykřikla umíněně stařena.Svalil jsem se do svého hlubokého křesla a smál jsem se jejímu zápalu.„Co mě se týče,“ pravila mladší a krásnější z obou dcer, plavovlasé, kypré, usměvavéděvče, „Černého Michaela nemám ani trochu ráda! Já dávám přednost rudému Elphbergovi!Říká se totiž, že král má kadeře ryšavé jako liška nebo jako –“S uličnickým úsmě<strong>ve</strong>m vrhla pohled na mě a když <strong>si</strong> všimla sestřina vyčítavého výrazu,jen pohodila hlavou.„Však už taky pěkných pár chlapů ty ryšavé vlasy proklelo,“ zamumlala stařena – a jájsem se rozpomněl na Jamese, pátého hraběte z Burlesdonu.„Ale nikdy žádná žena!“ vykřiklo děvče.„Ba i ženské, jenže to už bylo pozdě,“ odvětila její matka přísně, což způsobilo, že děvčeumlklo a zardělo se.„Jak je možné, že je král zde?“ zeptal jsem se, abych přerušil trapné ticho. „Vždy jstepřece říkala, že jsme na vévodově panství.“„Vévoda ho pozval, pane, aby <strong>si</strong> tu do středy odpočinul. On sám je <strong>ve</strong> Strelsau a připravujemu uvítání.“„Takže jsou přátelé?“„Ti nejlepší,“ odpověděla stařena.Ale má růžolící děva opět pohodila hlavou; nedala se umlčet nadlouho a znovu se ozvala:„To určitě! Mají se rádi a<strong>si</strong> tak jako muži, kteří chtějí stejný dům a stejnou ženu!“Stařena se zamračila; ale dívčina poslední slova probudila mou zvědavost a promluviljsem dřív, než mohla začít dceři spílat:„Jakže? I stejnou ženu! Jak je to možné, mladá dámo?“„Všichni vědí, že Černý Michael – no dobře, matko, vévoda – by dal nevímco za to, abyse mohl oženit se svou sestřenkou, princeznou Flavií, a že ta se má stát královnou.“„Na mou věru,“ odvětil jsem, „začíná mi být vévody líto. Ale pokud je člověk druhorozený,musí se spojit s tím, co mu přenechá jeho starší bratr, a děkovat za to Bohu;“ a protožejsem <strong>si</strong> vzpomněl na sebe, pokrčil jsem rameny a dal jsem se do smíchu. A pak jsem<strong>si</strong> vzpomněl ještě na Antoinette de Maubanovou a na její cestu do Strelsau.„Černý Michael nemá mnoho společného s –“ začalo děvče navzdory matčinu hněvu;ale při jejích slo<strong>ve</strong>ch se ozvaly těžké kroky a drsný chraplavý hlas se výhrůžně otázal:„Kdo se odvažuje mluvit o ‚Černém Michaelovi‘ <strong>ve</strong> městě jeho Jasnosti?“Děvče krátce vykřiklo, napůl polekaně a napůl – jak se mi zdálo – poba<strong>ve</strong>ně.„Že to na mě nepovíš, Johanne?“„Podí<strong>ve</strong>j, kam <strong>ve</strong>dou ty tvoje řeči,“ pokárala ji stařena.Muž, který předtím promluvil, přistoupil k nám.„Máme hosta, Johanne,“ oznámila mu moje hostitelka a muž smekl klobouk. Hned nato mě uviděl a k mému překvapení o krok ucukl, jako by spatřil něco podivného.„Co je to s tebou, Johanne?“ podivilo se starší děvče. „Tenhle pán je cizinec, přijel sepodívat na korunovaci.“Muž se vzpamatoval, ale upíral na mě pronikavý, pátravý, téměř nepřátelský pohled.„Dobrý <strong>ve</strong>čer přeji,“ pravil jsem.„Dobrý <strong>ve</strong>čer, pane,“ zamumlal a přitom <strong>si</strong> mě stále měřil a ono <strong>ve</strong>selé děvče se smíchemzvolalo –„To je ta barva, kterou tak miluješ, Johanne! Zarazila ho barva vašich vlasů, pane. Takovouzrovna tady v Zendě moc často nevídáme.“„Prosím za prominutí, pane,“ koktal muž se zmateným výrazem. „Nečekal jsem, žetady někoho uvidím.“„Dejte mu sklenku, aby mi připil na zdraví; a já vám popřeji dobrou noc. Děkuji vám,dámy, za milou společnost a příjemný rozhovor.“[ 130 ]


[archiválie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéS těmito slovy jsem vstal, lehce se uklonil a zamířil ke d<strong>ve</strong>řím. Mladší dívka mi spěchalaposvítit a muž ustoupil, aby mě nechal projít. Přitom ze mě nespustil oči. Když jsem hominul, přistoupil ke mně a zeptal se:„Promiňte prosím, pane, ale znáte našeho krále?“„Nikdy jsem ho neviděl,“ odpověděl jsem. „Doufám, že to <strong>ve</strong> středu napravím.“Nic dalšího už neřekl, ale cítil jsem, jak mě sleduje pohledem, dokud se za mnou nezavřelyd<strong>ve</strong>ře. Když mě má prostořeká průvodkyně <strong>ve</strong>dla do schodů, ohlédla se na mě přesr a m e n oa poznamenala:„Lidi s vaší barvou vlasů nemá pan Johann zrovna v oblibě.“„Že by se mu líbila spíš barva těch vašich?“ navrhl jsem.„Myslím u mužů, pane,“ odpověděla s koketním výrazem.„U muže přece na barvě vlasů nesejde,“ namítl jsem a sevřel rukou druhou stranusvícnu.„To ne, ale mě se líbí ta vaše – je to barva Elphbergů.“„Na barvě mužských vlasů nezáleží o nic víc než na tomhle!“ pravil jsem a dal jí něco,co nemělo žádnou cenu.„Panebože, doufám, že jsou zavřené d<strong>ve</strong>ře do kuchyně!“ hlesla.„Amen,“ pravil jsem a popřál jí dobrou noc.Dnes ovšem vím, že na barvě mužských vlasů někdy nesmírně záleží.Kapitola IIIBujarý <strong>ve</strong>čer se vzdáleným příbuznýmNebyl jsem natolik pošetilý, abych se na vévodova správce hněval, protože se mu nezamlouvalabarva mých vlasů; a kdybych se přece zlobil, jeho nanejvýš zdvořilé a úslužnéchování (tak se mi alespoň jevilo) následujícího rána by mě bylo zcela odzbrojilo. Když sedoslechl, že se chystám do Strelsau, zastavil se za mnou během snídaně a sdělil mi, že hojeho sestra, která se provdala za zámožného obchodníka a žila v hlavním městě, pozvala,aby se ubytoval v jejím domě. S radostí přijal, ale nyní zjistil, že mu povinnosti nedovolujíodjet. Požádal mě proto, abych zaujal jeho místo, pakliže se tedy s takovým skromným(avšak, jak dodal, čistým a pohodlným) ubytování spokojím. Ujistil mě, že jeho sestra jes celou věcí srozuměna, a poukazoval na nepohodlí a tlačenici, jimž bych byl příštího dneběhem cesty do Strelsau a zpět vydán napospas. Bez váhání jsem jeho nabídku přijal.Správce odešel telegrafovat sestře, zatímco já jsem <strong>si</strong> sbalil věci a připravil se na to, že odjedupříštím vlakem. Stále jsem však toužil podívat se do lesa a k lo<strong>ve</strong>cké chatě a když mimá maličká pokojská sdělila, že po nějakých deseti mílích cesty lesem dojdu k malé vlakovéstanici, rozhodl jsem se poslat zavazadla na adresu, kterou mi dal Johann, trochu seprojít a tepr<strong>ve</strong> pak pokračovat do Strelsau. Johann byl pryč a nevěděl, že jsem změnil plány;protože však tato změna měla pouze o několik hodin oddálit můj příjezd k jeho sestře,nepovažoval jsem za nutné ho o ní informovat. Ta dobrá žena <strong>si</strong> kvůli mně jistě nebude dělatvrásky.Poobědval jsem brzy a poté, co jsem se rozloučil se svými laskavými hostitelkami, kterýmjsem slíbil, že se u nich po cestě domů zastavím, vydal jsem se do kopce, na němž stálhrad, a potom do zendského lesa. Půlhodina mírné chůze mě za<strong>ve</strong>dla k hradu. Za starýchčasů sloužil jako pevnost a prastará hradní věž byla dosud v zachovalém stavu a působilaimpozantním dojmem. Za ní stála další část původního hradu a ještě dál, oddělen od níhlubokým a širokým vodním příkopem, který obtékal celý historický komplex, se nacházelpůvabný moderní zámek posta<strong>ve</strong>ný za předchozího panovníka a sloužící nyní jako <strong>ve</strong>nkovskésídlo vévody ze Strelsau. Starou a novou část spojoval padací most, a tato umělápřístupová cesta tvořila také jediné spojení mezi starou budovou a vnějším světem;k modernímu zámku však <strong>ve</strong>dlo široké a krásné stromořadí. Bylo to ideální sídlo: toužil-li„Černý Michael“ po společnosti, prodléval v zámku; pokud ho však zachvátila nechuť k lidskémurodu, stačilo přejít příkop, z<strong>ve</strong>dnout za sebou padací most (pohyboval se na ozubenýchkolech) a nic kromě vojenského regimentu a oddílu dělostřelectva by ho nedokázalopřimět k tomu, aby vyšel <strong>ve</strong>n. Pokračoval jsem v cestě a přitom mě těšilo, žeubohý Černý Michael, když už nemůže mít trůn ani princeznu, vlastní alespoň sídlo, kterése svou vznešeností vyrovná sídlům jiných evropských princů.[ 131 ]


[archiválie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéBrzy jsem vstoupil do lesa a šel hodinu či déle v zasmušilém přítmí. Mohutné stromy seproplétaly nad mou hlavou a sluneční paprsky se jimi vkrádaly <strong>ve</strong> skvrnkách zářivýcha téměř tak malých jako diamanty. Prostředí mě zcela uchvátilo a když jsem objevil poraženýkmen, opřel jsem se o něj, natáhl nohy a oddal se nerušenému rozjímání o vznešenékráse lesů a požitku z dobrého doutníku. A když jsem dokouřil a (jak předpokládám)nasál tolik krásy, co se jí do mě <strong>ve</strong>šlo, ponořil jsem se do toho nejsladšího spánku, zapomínajena vlak do Strelsau i ubývající odpoledne. Myslet na takovém místě na vlak by bylo donebe volající rouhání. Namísto toho se mi zdálo, že jsem manželem princezny Flavie, bydlímna hradě Zenda a celé dny trávím se svou nejdražší na lesních paloucích – což byl <strong>ve</strong>licepříjemný sen. Vlastně jsem právě tiskl vášnivý polibek na princezniny rozkošné rty,když jsem uslyšel (a zprvu se mi zdálo, že jde o součást snu), jak někdo pronikavě a drsněvykřikl.„U všech ďasů, to se mi snad jenom zdá! Jen ho oholit a vypadal by jako král!“Šlo o tak fantastickou myšlenku, že se do snu docela dobře hodila: kdybych obětovalsvůj bujný knír a pečlivě zaostřenou bradku, změnil bych se v monarchu. Chystal jsem seznovu políbit princeznu, když jsem (s největší neochotou) dospěl k závěru, že jsem vzhůru.Otevřel jsem oči a uviděl dva muže, kteří <strong>si</strong> mě se značnou zvědavostí prohlíželi. Obaměli na sobě lo<strong>ve</strong>cké šaty a na zádech pušky. První z nich byl spíše malý a dosti podsaditý,měl úzkou, protáhlou hlavu, ježatý šedivý knír a malé bledě modré oči, nepatrně podlitékrví. Druhý byl štíhlý mladík, středně vysoký, tmavší pleti, a s elegantním a vybraným vystupováním.Toho první jsem ohodnotil jako starého vojáka: toho druhého pak jako džentlmenazvyklého pohybovat se v dobré společnosti, jemuž však není zcela cizí ani vojensképrostředí. Později se ukázalo, že jsem se nemýlil.Starší muž ke mně přistoupil a pokynul mladšímu, aby ho následoval. Jeho společníktak učinil a galantně smekl klobouk. Pomalu jsem vstal.„Je dokonce stejně vysoký!“ zamumlal starší, když <strong>si</strong> prohlédl mou šest stop a dva palcevysokou postavu. Pak se přezíravě dotkl okraje čepice a oslovil mě:„Mohu se zeptat, jak se jmenujete?„Poněvadž jste první krok k seznámení učinili vy, pánové,“ odvětil jsem s úsmě<strong>ve</strong>m,„co kdybychom s představováním začali u vás?“Mladík přede mě s přátelským úsmě<strong>ve</strong>m předstoupil.„Toto je,“ pravil, „plukovník Sapt a mé jméno je Fritz von Tarlenheim: oba jsme <strong>ve</strong> službáchruritánského krále.“Uklonil jsem se, smekl jsem klobouk a odpověděl jsem:„Jmenuji se Rudolf Rassendyll. Přicestoval jsem z Anglie; a v minulosti jsem rok nebodva sloužil jako důstojník v armádě Jejího Veličenstva.“„Pak jsme tedy všichni bratři <strong>ve</strong> zbrani,“ odvětil Tarlenheim, napřáhl ruku a já jiochotně přijal.„Rassendyll, Rassendyll!“ bručel <strong>si</strong> pod vousy plukovník Sapt; pak mu projel tvářízáblesk pochopení.„Proboha,“ zvolal, „vy jste z rodu Burlesdonů?“„Můj bratr je současným lordem Burlesdonem,“ odpověděl jsem.„Hlava tvá známa tebe činí,“1 uchechtl se a ukázal na odkryté kadeře v mém týle. –„U všech čertů, Fritzi, znáš tu starou historii?“Mladík se na mě omluvně podíval. Uvědomoval <strong>si</strong> delikátnost celé věci, čímž by <strong>si</strong> jistěvysloužil obdiv mé švagrové. Abych ho uklidnil, poznamenal jsem s úsmě<strong>ve</strong>m:„Tak vida, ten příběh je tady podle všeho stejně známý jako u nás.“„Známý!“ zvolal Sapt. „Pokud tady zůstanete, ani jediný muž v celé Ruritánii o něm nebudepochybovat – a žena taky ne.“Začínal jsem být poněkud nesvůj. Kdybych byl věděl, jak očividný je můj rodokmen,dlouho bych se rozmýšlel, než bych se do Ruritánie vypravil. Teď se s tím však už nedalonic dělat.V tom okamžiku se ozval z lesa za námi zvučný hlas:„Fritzi, Fritzi! Kde vězíš, člověče?“Tarlenheim sebou trhl a spěšně mi oznámil:„To je král!“Starý Sapt se uchechtl.Pak se zpoza kmene vynořil mladý muž a postavil se <strong>ve</strong>dle nás. Při pohledu na něj mize rtů unikl ohromený výkřik, zatímco on, když mě spatřil, v náhlém překvapení ucukl. Ne-[ 132 ]


[archiválie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinébýt mých vousů a jaké<strong>si</strong> vědomé důstojnosti, kterou mu propůjčovalo jeho posta<strong>ve</strong>ní,a konečně i toho, že mu chybělo a<strong>si</strong> půl palce – nebo i méně, ale něco přece jen – z mé výšky,ruritánský král mohl být docela dobře Rudolfem Rassendylem a já, Rudolf, zase králem.Chvíli jsme nehnutě stáli a dívali se jeden na druhého. Pak jsem sňal klobouk a uctivěse uklonil. Král se vzpamatoval a ohromeně se otázal:„Plukovníku – Fritzi – kdo je tento pán?“Právě jsem se chystal odpovědět, když <strong>si</strong> plukovník Sapt stoupl mezi krále a mě a začalk jeho Veličenstvu polohlasem hovořit. Král se tyčil nad Saptem a zatímco poslouchal, tua tam mi pohlédl do očí. Dlouho a pozorně jsem <strong>si</strong> ho prohlížel. Podoba byla zajisté podivuhodná,ale povšiml jsem <strong>si</strong> i několika rozdílů. Král měl o něco <strong>si</strong>lnější tváře než já, nepatrněkulatější hlavu, a zdálo se mi, že jeho ústa postrádají něco z oné tvrdosti (anebo zarputilosti),kterou bylo možné vyčíst z mých těsně sevřených rtů. Navzdory tomu všemua nade všemi drobnými odlišnostmi však vynikala naše ohromující, nápadná a úžasnápodoba.Sapt domluvil a král se stále nepřestal mračit. Pak mu pozvolna začalo cukat v koutcíchúst, nakrčil nos (jako se to stává mě, když se dám do smíchu), rozzářily se mu oči a –vida – král propukl v neovladatelný záchvat radostného smíchu, který se nesl lesema svědčil o bodré povaze.„To je mi opravdu pěkné setkání, bratranče!“ zvolal, přistoupil ke mně a poplácal měpo zádech. Přitom se nepřestal smát. „Musíte mi prominout, pokud jsem vypadal překvapeně.Koho by napadlo, že v tuhle denní dobu potká vlastního dvojníka, co Fritzi?“„Musím se omluvit za svou opovážlivost, <strong>si</strong>re,“ pravil jsem. „Věřím, že mě nepřipravío přízeň Vašeho Veličenstva.“„Dobré nebe, v králově přízni zůstanete už navždycky,“ zasmál se, „ať se mi to líbí,nebo ne. Kromě toho bych vám byl dle svých možností nesmírně rád nápomocen. Kam cestujete?“„Do Strelsau, <strong>si</strong>re – na korunovaci.“Král pohlédl na své přátele: pořád se usmíval, ale jeho výraz prozrazoval určitý neklid.Nakonec však znovu převládla jeho <strong>ve</strong>selá stránka.„Fritzi, Fritzi!“ zvolal. „Dal bych tisíc zlatých za to, abych mohl vidět, jak by se tvářil bratrMichael, kdyby nás dva potkal spolu!“ a lesem se znovu rozezněl bujarý smích.„Popravdě řečeno,“ poznamenal Fritz von Tarlenheim, „nezdá se mi příliš moudré, abypan Rassendyll právě v tuto chvíli cestoval do Strelsau.“Král <strong>si</strong> zapálil cigaretu.„Co myslíte vy, Sapte?“ otázal se.„V žádném případě,“ zavrčel starý muž.„Ale jděte, plukovníku, chce říct, že bych měl pana Rassendylla na svědomí, kdyby –“„Ovšemže. Ale jak to ‚kdyby‘ nejlépe vyjádřit?“ odvětil Sapt a vytáhl z kapsy dlouhoudýmku.„Není třeba dalších slov, <strong>si</strong>re,“ promluvil jsem. „Ještě dnes opustím Ruritánii.“„Ne, u sta hromů, nikam nepojedete – to říkám bez obalu, jak to má Sapt rád. Dnes semnou totiž po<strong>ve</strong>čeříte, ať se děje, co se děje. No tak, příteli, člověk přece nepotkává novéhopříbuzného každý den!“„Dnes ovšem pojíme jen střídmě,“ poznamenal Fritz von Tarlenheim.„My rozhodně ne – máme tu přece na návštěvě svého nového bratrance!“ zvolal král;a když Fritz pokrčil rameny, dodal: „Neboj se, Fritzi, nezapomenu, že musíme vyrazit brzy.“„Ani já na to nezapomenu. Zítra ráno na to nezapomenu,“ pravil starý Sapt a potáhlz dýmky.„Náš starý moudrý Sapt!“ zvolal král. „Pojďte, pane Rassendylle – mimochodem, jakévám dali křestní jméno?“„Stejné jako Vašemu Veličenstvu,“ odpověděl jsem s úklonou.„To dokazuje, že se za nás nestyděli,“ zasmál se. „Pojďte tedy, bratranče Rudolfe; nemámtady <strong>si</strong>ce vlastní dům, ale můj drahý bratr Michael nám zapůjčil lo<strong>ve</strong>ckou chatu a myuděláme, co je v našich <strong>si</strong>lách, abychom vás náležitě pohostili.“ Potom se do mě zavě<strong>si</strong>l,pokynul ostatním, aby nás následovali, a <strong>ve</strong>dl mě lesem na západ.Šli jsme přes půl hodiny a král během cesty bez přestání hovořil a kouřil cigarety. Chtělvědět všechno o mé rodině, srdečně se zasmál, když jsem mu pověděl o portrétech šlechticůs elphberskými rysy, které máme v naší obrazárně, a ještě srdečněji, když se dozvěděl,že jsem se do Ruritánie vypravil tajně.[ 133 ]


[archiválie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné„Svého neblaze proslulého bratrance nemůžete navštívit jinak než potají, nemám pravdu?“Vtom jsme vyšli z lesa a narazili na malou a jednoduchou lo<strong>ve</strong>ckou chatu. Šloo jednopatrové sta<strong>ve</strong>ní, jaký<strong>si</strong> bungalov, celé ze dřeva. Když jsme se k ní přiblížili, vyšelnám v ústrety malý člověk v prosté uniformě. Jinak jsem na místě zahlédl už jen tlustoupostarší ženu, z níž se posléze vyklubala matka vévodova správce Johanna.„Tak co, Josefe, je <strong>ve</strong>čeře hotová?“ zeptal se král.Maličký sluha přisvědčil a zanedlouho jsme zasedli k opulentní <strong>ve</strong>čeři. Jídlo bylo prosté:král se sytil jaksepatří, Fritz von Tarlenheim jedl vybraně a starý Sapt hltavě. Já jsem setaké, jak je mým zvykem, náležitě činil, což král kvitoval s uznáním.„My Elphbergové jsme náramní jedlíci,“ pravil. „Ale co to? My nic nepijeme? Víno, Josefe!Víno, chlape! Copak jsme zvířata, abychom při jídle nic nepili? To jsme dobytek,Josefe?“Po této výtce Josef rychle postavil na stůl několik lahví.„Nezapomeňte na zítřek!“ upozornil krále Fritz.„Ano, na zítřek!“ přisvědčil starý Sapt.Král vyprázdnil pohár na zdraví „bratrance Rudolfa“, jak mě laskavě – anebo prostěproto, že byl v náladě – oslovoval; a já jsem vypil další na zdraví „rudého Elphberga“, čemužse král hla<strong>si</strong>tě zasmál.Ať už bylo maso jakékoli, vínu se nedalo nic vytknout, a také jsme s ním podle tohonaložili. Fritz se jednou poku<strong>si</strong>l zadržet královu ruku.„Jakže?“ vykřikl král. „Nezapomeňte, že odjíždíte přede mnou, pane Fritzi – takže musítebýt o dvě hodiny střízlivější!“Fritz <strong>si</strong> všiml, že nerozumím.„Plukovník a já odtud vyrážíme v šest,“ vysvětlil, „pojedeme do Zendy, v osm hodin ses čestnou stráží vrátíme pro krále a společně pak zamíříme na nádraží.“„Zatracená čestná stráž!“ zabručel Sapt.„Ale no tak. Od mého bratra je to <strong>ve</strong>lmi zdvořilé, že mě požádal, abych jeho plukuprokázal tuto poctu,“ namítl král „Do toho, bratranče, vy nemusíte vstávat brzy. Jářku,ještě jednu láhev!“Vypil jsem ještě jednu láhev – či spíše její část, většina totiž bleskově zmizela v útrobáchJeho Veličenstva. Fritz zanechal pokusů králi domluvit: z přesvědčujícího se změnilv přesvědčovaného a zanedlouho jsme v sobě měli tolik vína, kolik se ho do nás <strong>ve</strong>šlo. Králse rozhovořil o svých plánech do budoucna, starý Sapt o tom, co vykonal v minulosti, Fritzo různých půvabných dívkách a já o skvělých vlastnostech elphbergské dynastie. Mluvilijsme jeden přes druhého a beze zbytku jsme uposlechli Saptovy výzvy, abychom se o ránonestarali.Nakonec král odložil sklenici a opřel se na židli.„Pro dnešek jsem vypil dost,“ prohlá<strong>si</strong>l.„Já v žádném případě nehodlám králi odporovat,“ řekl jsem.Jeho poznámka byla naprosto pravdivá – tedy prozatím.Při mých slo<strong>ve</strong>ch vstoupil do místnosti Josef a postavil před krále úchvatný starý džbánv proutěném obalu, který strávil tolik času v nějakém temném sklepě, že to skoro vypadalo,jako by ho světlo svíček oslepovalo.„Jeho Jasnost vévoda ze Strelsau mi nařídil, abych toto víno postavil před krále, ažbude jinými víny přesycen, a že ho mám požádat, aby je vypil z lásky, kterou chová ke svémubratrovi.“„Bravo, Černý Michaeli!“ zvolal král. „Vytáhni zátku, Josefe. K čertu s ním! To <strong>si</strong> myslel,že se zaleknu jeho vína?“Josef láhev otevřel a naplnil královu sklenici. Král ochutnal. Pak se po nás rozhlédls vážností odpovídající pokročilé hodině i stavu, v němž se nalézal:„Pánové, přátelé – bratranče Rudolfe (povím ti, že je to opravdu skandální příběh, Rudolfe!),dám vám třeba půlku Ruritánie, ale nežádejte po mě ani jedinou kapku tohotobožského moku, který hodlám vypít na zdraví toho – toho prohnaného lotra, mého bratra,Černého Michaela.“A král uchopil láhev, obrátil <strong>si</strong> ji do úst, vypil ji a odhodil. Potom <strong>si</strong> položil hlavu na rucea usnul na stole.Připili jsme tedy na sladké sny Jeho Výsosti – a víc <strong>si</strong> z onoho <strong>ve</strong>čera nepamatuji. Řeklbych ostatně, že to stačí.[ 134 ]


[archiválie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéKapitola IVKrál dorazí na korunovaciNevěděl jsem, zda jsem spal jen minutu nebo celý rok. Probudil jsem se s trhnutíma celý roztřesený; z obličeje, vlasů a oblečení mi kanula voda a proti mně stál starý Sapt,jízlivě se usmíval a v ruce držel prázdné vědro. Vedle něj seděl na stole Fritz von Tarlenheim,bledý jako přízrak a s temně černými kruhy pod očima.Rozzlobeně jsem vyskočil.„Vaše žerty zacházejí příliš daleko, pane!“ vykřikl jsem.„Ale no tak, mladíku, na hádky nemáme čas. Nic jiného by vás nevzbudilo. Je pěthodin.“„Tisíceré díky, plukovníku Sapte –“ začal jsem znovu dopáleně, přestože jsem po tělecítil neobyčejný chlad.„Rassendylle,“ přerušil mě Fritz, slezl se stolu a uchopil mne za paži, „podí<strong>ve</strong>jte se.“Král ležel natažený na podlaze. Obličej měl stejně rudý jako vlasy a ztěžka oddychoval.Sapt, ten starý neuctivý lotr, ho prudce nakopl. Král se nepohnul, ani nepřestal oddychovat.Všiml jsem <strong>si</strong>, že má hlavu i obličej stejně mokré jako já.„Už se s ním moříme hodinu,“ sdělil mi Fritz.„Vypil toho třikrát tolik co kterýkoli z vás,“ zavrčel Sapt.Poklekl jsem a nahmatal mu puls. Připadal mi znepokojivě slabý a pomalý. Všichni třijsme na sebe pohlédli.„Nebyl v té poslední láhvi nějaký uspávací prostředek?“„To nevím,“ odpověděl Sapt.„Musíme poslat pro lékaře.“„Na deset mil odtud žádný není a ani tisíc doktorů by ho dnes nedostalo do Strelsau. Játo znám. Dalších šest nebo sedm hodin se ani nepohne.“„Ale co bude s korunovací?“ vykřikl jsem zděšeně.Fritz pokrčil rameny, což – jak jsem začínal pozorovat – měl <strong>ve</strong> zvyku dělat téměř přikaždé příležitosti.„Musíme oznámit, že ochořel,“ prohlá<strong>si</strong>l.„Nejspíš ano,“ řekl jsem.Old Sapt, jenž byl podle všeho čilý jako rybička, <strong>si</strong> zapálil dýmku a zhluboka z ní potahoval.„Dám krk za to, že nebude-li korunován dnes,“ prohlá<strong>si</strong>l, „nedočká se toho nikdy.“„Ale proč, proboha?“„Čeká tam na něj celý národ a polovina armády s Černým Michaelem v čele. Dáme vyhlá<strong>si</strong>t,že se král opil?“„Že ochořel,“ opravil jsem ho.„Ochořel!“ napodobil mě Sapt a pohrdavě se zasmál. „Oni už ty jeho nemoci moc dobřeznají. Není to jeho první ‚ochoření‘!“„Pak nám nezbývá, než riskovat, že se lidé dovtípí, jak se věci mají,“ konstatoval Fritzbezmocně. „Pojedu to oznámit a pokusím se zachránit, co se dá.“Sapt z<strong>ve</strong>dl ruku.„Řekněte mi,“ vyzval nás, „myslíte <strong>si</strong>, že krále někdo uspal?“„Já <strong>si</strong> to myslím,“ odvětil jsem.„A kdo to udělal?“„Ten proklatý pes Černý Michael,“ procedil mezi zuby Fritz.„Přesně tak,“ pravil Sapt. „Aby nemohl být korunován. Tady Rassendyll našeho miléhoMichaela nezná. Ale co ty, Fritzi? Myslíš, že Michael nemá žádného krále v záloze? Nemásnad polovina Strelsau jiného kandidáta? Proboha živého, jářku, trůn bude ztracen, pokudse král dnes <strong>ve</strong> Strelsau neobjeví. Já Černého Michaela znám.“„Můžeme ho tam odvézt,“ navrhl jsem.„A že je na něho překrásný pohled,“ ušklíbl se Sapt.Fritz von Tarlenheim zabořil obličej do dlaní. Král hla<strong>si</strong>tě a těžce oddychoval. Sapt doněj znovu strčil nohou.„Tam zatracený ochlasta!“ vykřikl. „Ale je to Elphberg a syn svého otce a ať shnijuv hrobě, jestli Černý Michael usedne na jeho místo!“Chvíli jsme byli všichni zticha; potom Sapt nakrabatil své huňaté obočí, vyndal z ústdýmku a řekl mi:[ 135 ]


[archiválie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné„Čím je člověk starší, tím víc věří na Osud. A právě osud vás sem poslal. A osud vásdnes také posílá do Strelsau.“Ohromeně jsem ustoupil a zašeptal: „Dobrý Bože!“Fritz dychtivě a ohromeně vzhlédl.„To je vyloučeno!“ zamumlal jsem. „Vždyť mě poznají.“„Nebudeme-li riskovat, pak je o výsledku rozhodnuto,“ odpověděl Sapt. „Když se oholíte,vsadím se, že vás nikdo nepozná. Máte strach?“„Pane!“„Jen klid, chlapče, jen klid. Ale jestli vás poznají, bude to stát život vás – i mě – i tadyFritze. Jenže když nepůjdete, pak jsem <strong>si</strong> jist, že Černý Michael bude ještě dnes <strong>ve</strong>čer sedětna trůně a král skončí <strong>ve</strong> vězení nebo na hřbitově.“„Král by mi to nikdy neodpustil,“ vykoktal jsem.„Copak jsme ženské? Kdo stojí o jeho odpuštění?“Hodiny tikaly padesát, šedesát, sedmdesát vteřin, zatímco jsem stál a přemýšlel. Pakmě nejspíš prozradil výraz tváře, protože starý Sapt mě chytil za ruku a vykřikl:„Takže půjdete?“„Ano, půjdu,“ odvětil jsem a pohlédl na bezvládnou postavu krále na podlaze.„Dnes v noci,“ pokračoval Sapt chvatně a šeptem, „máme nocovat v paláci. Jakmile budemesami, nasedneme vy a já na koně – Fritz musí zůstat na místě a strážit královou komnatu– a tryskem odjedeme sem. Král bude připra<strong>ve</strong>n – Josef ho o všem zpraví – a pojedese mnou zpátky do Strelsau, zatímco vy budete uhánět k hranicím, jako by vám byl v patáchsám ďábel.“Ve vteřině jsem pochopil a pokýval jsem hlavou.„Je tu určitá naděje,“ řekl Fritz s prvním náznakem optimismu.„Pokud mě nikdo nepozná,“ poznamenal jsem.„Jestli nás odhalí,“ prohlá<strong>si</strong>l Sapt, „pošlu Černého Michaela pod zem dřív, než tam půjdusám, k tomu mi pomáhej Bůh! Sedněte <strong>si</strong> na tuhle židli, chlapče!“Poslechl jsem.Vyrazil z místnosti a přitom volal „Josefe! Josefe!“ Za tři minuty byl zpátky a <strong>ve</strong>dl Josefa,který nesl konvici s horkou vodou, mýdlo a břitvu. Třásl se, když mu Sapt vysvětloval<strong>si</strong>tuaci a přikázal mu, aby mě oholil.Nejednou se Fritz udeřil do stehna.„Ale co čestná stráž! Ta ho přece pozná!“„Pchá! Nebudeme na ně čekat. Pojedeme do Hofbau a nastoupíme tam na vlak. Až přijedou,zjistí, že ptáček uletěl.“„Jenže co bude s králem?“„Král bude <strong>ve</strong> vinném sklepě. Teď hned ho tam odnesu.“„A co když ho najdou?“„Nenajdou ho. Jak by mohli? Josef je pošle pryč.“„Ale –“Sapt dupnul.„Není to žádná hra,“ zahřímal. „Můj Bože, copak nevím, jak riskujeme? Pokud hoopravdu najdou, bude to stejně zlé, jako když nebude dnes <strong>ve</strong> Strelsau korunován.Při těchto slo<strong>ve</strong>ch prudce otevřel d<strong>ve</strong>ře, sklonil se a se <strong>si</strong>lou, jíž bych se u něj nenadál,z<strong>ve</strong>dl rukama krále. Právě v tom okamžiku se <strong>ve</strong> d<strong>ve</strong>řích objevila ona stařena, matkasprávce Johanna. Chvíli tam stála, pak se bez známky překvapení obrátila na podpatkua klapavě odešla chodbou.„Slyšela nás?“ zvolal Fritz.„Však já jí zacpu hubu!“ prohlá<strong>si</strong>l ponuře Sapt a odnesl krále v rukách.Já jsem se posadil do křesla a zatímco jsem seděl, Josef mě stříhal a holil, dokud pomém kníru a bradce nezůstalo ani památky a má tvář nebyla stejně holá jako králova.A když mě Fritz takto uviděl, zhluboka se nadechl a zvolal:„Můj bože, my to dokážeme!“Bylo právě šest hodin a my jsme nemohli ztrácet čas. Sapt mě spěšně za<strong>ve</strong>dl do královapokoje, kde jsem se oblékl do uniformy plukovníka královské gardy. A zatímco jsem <strong>si</strong>obouval královy boty, stačil jsem se zeptat Sapta, co pro<strong>ve</strong>dl s tou starou ženou.„Přísahala, že nic neslyšela,“ odpověděl, „ale pro jistotu jsem jí svázal nohy a ruce,strčil jí do pusy roubík a zamkl jsem ji do sklepa na uhlí, hned <strong>ve</strong>dle krále. Josef se pozdějio ně oba postará.“[ 136 ]


[archiválie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéV tu chvíli jsem se rozesmál a dokonce i Sapt se ponuře usmál.„Řekl bych,“ pravil, „že až se od Josefa dozvědí o králově odjezdu, napadne je, že jsmezvětřili zrádce. Můžete totiž vzít jed na to, že ho Černý Michael dnes v Strelsau nečeká.“Posadil jsem <strong>si</strong> na hlavu královu přilbu. Starý Sapt mi podal jeho šavli a přitom <strong>si</strong> mědlouze a pečlivě měřil.„Díkybohu, že <strong>si</strong> oholil vousy!“ zvolal.„Proč to udělal?“„Protože <strong>si</strong> princezna Flavia stěžovala, že ji škrábe na tváři, když měl pan bratranec topotěšení ji políbit. Ale pojďte, musíme jet.“„Nehrozí tady žádné nebezpečí?“„Všude hrozí nějaké nebezpečí,“ odtušil Sapt, „ale s tím nic nenaděláme.“Nyní se k nám znovu připojil Fritz v uniformě kapitána téhož regimentu, k němuž patřili můj úbor. Během čtyř minut se Sapt navlékl do své uniformy. Josef na nás zavolal, žekoně jsou připra<strong>ve</strong>ni. Vyhoupli jsme se na ně a vyrazili jsme rychlým klusem. Hra začala.Jak a<strong>si</strong> skončí?Chladný ranní vzduch mi pročistil hlavu, takže jsem dokázal pochopit všechno, co miSapt říkal. Počínal <strong>si</strong> skvěle. Fritz skoro nemluvil a vypadal, jako by za jízdy spal, avšakSapt, aniž se znovu zmínil o králi, mě začal ihned do nejmenších podrobností seznamovats mým dosavadním životem, rodinou, zálibami, zájmy slabostmi, přáteli, společníky a služebnict<strong>ve</strong>m.Vysvětlil mi etiketu ruritánského dvora a slíbil, že bude bez přestání po mémboku, aby mě upozornil na každého, koho bych měl znát, a naznačil mi, s jak <strong>ve</strong>lkou přízníbych ho měl pozdravit.„Mimochodem,“ poznamenal, „předpokládám, že jste katolík?“„To nejsem,“ odvětil jsem.„Proboha, tak on je kacíř!“ zaúpěl Sapt a okamžitě mi poskytl základní školení v oblastiliturgie a obřadů římskokatolického vyznání.„Naštěstí se od vás žádné <strong>ve</strong>lké znalosti neočekávají,“ podotkl, „je totiž známo, že králmá k těmto záležitostem vlažný a ledabylý postoj. S kardinálem však musíte jednat v rukavičkách.Chceme ho získat na svou stranu, už dlouho totiž <strong>ve</strong>de s Michalem spor o to,kdo z nich má vyšší pravomoc.“Mezitím jsme dorazili na nádraží. Fritzovi se vrátilo dost odvahy, aby užaslémupřednostovi vysvětlil, že král změnil plány. Přisupěl vlak. Nastoupili jsme do vagonu prvnítřídy, Sapt se opřel do podušek a pokračoval <strong>ve</strong> výkladu. Podíval jsem se na hodinky –samozřejmě královy hodinky. Bylo právě osm hodin.„Rád bych věděl, zda nás jeli hledat,“ uvažoval jsem.„Doufám, že nenajdou krále,“ poznamenal nervózně Fritz. Tentokrát pokrčil ramenySapt.Vlak jel bez potíží a když jsem o půl desáté vyhlédl z okénka, spatřil jsem věže a věžičky<strong>ve</strong>lkého města.„To je vaše hlavní město, můj pane,“ zašklebil se starý Sapt a máchl rukou. Pak sepředklonil a prstem mi nahmatal tep. „Trochu moc rychlý,“ konstatoval s obvyklou nespokojeností.„Nejsem přece z kamene!“ zvolal jsem.„Dokážete to,“ pokýval hlavou. „Musíme říct, že tady Fritz dostal horečku. Probůh, Fritzi,obrať do sebe tu svou placatku!“Fritz udělal, co mu Sapt řekl.„Přijeli jsme o hodinu dřív,“ řekl Sapt. „Pošleme zprávu o příjezdu Vaší Výsosti, teď nástotiž ještě nebude nikdo čekat. A mezitím –“„Mezitím,“ navázal jsem, „ať se král propadne, jestli nedostane něco k snídani.“Starý Sapt se uchechtl a podal mi ruku.„Jste každým coulem Elphberg,“ prohlá<strong>si</strong>l. Pak se odmlčel, pohlédl na nás a tiše pravil.„Dej Bůh, abychom byli dnes <strong>ve</strong>čer naživu!“„Amen!“ uzavřel Fritz von Tarlenheim.Vlak zastavil. Fritz se Saptem vyskočili, smekli a podrželi mi d<strong>ve</strong>ře. Spolkl jsem knedlík,který se mi udělal v krku, posadil jsem <strong>si</strong> přilbu pevně na hlavu a (nestydím se to přiznat)krátce jsem se pomodlil k Bohu. Pak jsem vstoupil na nástupiště strelsauského nádraží.Hned nato zavládl zmatek a shon: hrnuli se ke mně lidé s klobouky v rukou a pak sezase hrnuli pryč; jiní lidé mě <strong>ve</strong>dli do jídelního vozu; a další vyskočili na koně a uháněli dokasáren, do katedrály a do sídla vévody Michaela. Zrovna když jsem dopíjel poslední kapku[ 137 ]


[archiválie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinékávy, zvony po celém městě se rozezněly radostným zvoněním a do uší mne udeřil zvukvojenské hudby a jásot lidí.Král Rudolf V. dorazil do svého dobrého města Strelsau! A <strong>ve</strong>nku se ozývalo:„Bůh ochraňuj krále!“Ústa starého Sapta se zkřivila v úsměvu:„Bůh je ochraňuj oba!“ zašeptal. „Odvahu, chlapče!“ a já jsem ucítil, jak mi rukoutiskne koleno.Kapitola VDobrodružství králova dvojníkaS Fritzem von Tarlenheimem a plukovníkem Saptem těsně za zády jsem vystoupil z jídelníhovozu na nástupiště. Na poslední chvíli jsem se ještě přesvědčil, že mám po rucerevol<strong>ve</strong>r a šavle nevázne v pochvě. Čekala na mě rozjařená skupinka důstojníků a vysokýchhodnostářů, v jejímž čele stál vytáhlý stařec pokrytý metály a s vojenským drženímtěla. Na uniformě měl připnutu žlutou a čer<strong>ve</strong>nou stužku ruritánské Rudé růže – jež mimochodemzdobila i mou nehodnou hruď.„Maršál Strakencz,“ zašeptal Sapt a já jsem věděl, že se nacházím v přítomnosti nejvěhlasnějšího<strong>ve</strong>terána ruritánské armády.Hned za maršálem stál malý, pohledný muž <strong>ve</strong> splývavém taláru černé a jasně rudébarvy.„Královský kancléř,“ sdělil mi šeptem Sapt.Maršál mne přivítal několika oddanými slovy, načež mi tlumočil omluvu vévody zeStrelsau. Toho podle všeho postihla náhlá indispozice, jež mu znemožnila dostavit se nanádraží, žádal však o svolení, aby směl počkat na Jeho Veličenstvo v katedrále. Vyjádřiljsem své znepokojení, <strong>ve</strong>lmi zdvořile jsem přijal maršálovu omluvu a vyslechl poklonymnoha významných osobností. Nikdo nedal najevo nejmenší podezření a já jsem cítil, jakse mi vrací odvaha a srdce mi přestává vzrušeně tlouct. Ale Fritz byl bledý a ruka se munervózně třásla, když ji podával maršálovi.Vzápětí jsme utvořili průvod a zamířili jsme k bráně nádraží. Tam jsem nasedl na koně,přičemž maršál mi podržel třmen. Státní hodnostáři odešli ke svým kočárům a já jsem vyrazilulicemi města s maršálem po pravici a Saptem (jenž měl jako můj pobočník na totomísto nárok) po levici. Město Strelsau je napůl staré a napůl nové. Široké moderní bulvárya obytné čtvrti obklopují a obemykají úzké, křivolaké a pitoreskní původní město. Vnějšíkruh je domo<strong>ve</strong>m vyšších vrstev; <strong>ve</strong> vnitřním se nacházejí obchody; a za jejich vzkvétajícímifasádami se skrývají lidnaté, avšak ubohé ulice a uličky, kde přebývá nuzná, divokáa (do značné míry) zločinná třída. Toto sociální a místní rozdělení odpovídalo – jak jsem sedozvěděl od Sapta – ještě jednomu, pro mne podstatnějšímu rozdělení. Nové město stálopři králi; avšak nadějí, hrdinou a miláčkem Starého města byl Michael ze Strelsau.Naskytl se nám vpravdě úchvatný pohled, když jsme projížděli po Velkém bulváru a odtudjsme pak pokračovali na široké náměstí, kde stál královský palác. Zde jsem se ocitluprostřed svých oddaných stoupenců. Všechny domy byly ověšeny čer<strong>ve</strong>nou barvou a ozdobenyvlajkami a nápisy. Ulice po obou stranách lemovala vyvýšená sedadla a já jsem postupovalzáplavou radostných výkřiků, požehnání a mávajících kapesníků a ukláněl jsemse tu na jednu, tu na druhou stranu. Balkony zaplnily pestře oděné dámy, které tleskalya dělaly pukrlata a vrhaly po mě své nejzářivější pohledy. Dopadl na mne příval rudýchrůží; jeden květ uvízl v hřívě mého koně a já jsem jej vzal a <strong>ve</strong>tkl jsem <strong>si</strong> jej do kabátu.Maršál se smutně usmál. Několikrát jsem na něj kradmo pohlédl, ale tvářil se příliš nezúčastněně,než abych dokázal rozeznat, zda je mi nakloněn, či nikoli.„Rudá růže pro Elphbergy, maršále,“ pravil jsem <strong>ve</strong>sele a on přikývl.Napsal jsem „<strong>ve</strong>sele“, což musí působit podivně. Pravdou však je, že jsem byl opilývzrušením. V té chvíli jsem věřil – skoro věřil –, že jsem skutečně král; a s výrazem radostnéhotriumfu jsem znovu poz<strong>ve</strong>dl zrak ke krásou obtíženým balkonům… a tu jsem seboutrhl. Shlížela totiž na mne odtamtud, se svým krásným obličejem a hrdým úsmě<strong>ve</strong>m,dáma, která se mnou před časem cestovala – Antoinne de Mauban; a viděl jsem, že i onasebou trhla. Rty se jí pohnuly, naklonila se před sebe a zírala na mne. Vzpamatoval jsemse, pohlédl jí rozhodně a zpříma do očí a přitom jsem nahmatal revol<strong>ve</strong>r. Co kdyby náhodouvykřikla: „Tohle není král!“[ 138 ]


[archiválie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéAle projeli jsme kolem. Maršál se pak obrátil v sedle, mávl rukou a obklopili náskyrysníci, takže ke mně dav nemohl. Opouštěli jsme mou čtvrť a vjížděli jsme do čtvrti vévodyMichaela a maršálovo počínání mi výmluvněji než slova naznačilo, jaká <strong>ve</strong> městězřejmě panuje nálada. Udělal-li však ze mne osud krále, mohl jsem alespoň hrát tuto úlohujaksepatří.„Proč jsme se přeskupili, maršále?“ otázal jsem se.„Bude to tak moudřejší, <strong>si</strong>re,“ zamumlal.Přitáhl jsem otěže.„Ať ti, kteří jsou před námi, pokračují,“ přikázal jsem, „dokud nebudou padesát yardůnapřed. Ale vy, maršále, spolu s plukovníkem Saptem a mými přáteli počkejte zde, dokudsám neujedu padesát yardů. A dbejte na to, aby ke mně nikdo nebyl blíž. Ukážu svým lidem,že jim jejich král důvěřuje.“Sapt mi položil ruku na paži. Setřásl jsem ji. Maršál otálel.„Nevyjádřil jsem se jasně?“ zeptal jsem se. Maršál se znovu kousl do kníru a vydal rozkazy.Viděl jsem, že se starý Sapt usmívá pod vousy, ale záro<strong>ve</strong>ň nade mnou zakroutilhlavou. Kdyby mě zabili za bílého dne <strong>ve</strong> strelsauských ulicích, ocitl by se v obtížné <strong>si</strong>tuaci.Snad bych měl poznamenat, že jsem byl oblečen celý v bílém, tedy kromě bot. Na hlavějsem měl stříbrnou přilbu se zlatými ornamenty a na mé hrudi se půvabně vyjímala širokástuha elphberské růže. Nesložil bych králi dostatečnou poklonu, kdybych neodložil skromnosta nepřipustil, že jsem vyhlížel znamenitě. A lidé byli téhož názoru; když jsem totiž vjelsám do špinavých, řídce vyzdobených, ponurých ulic Starého města, ozval se nejdřív šepot,pak radostné zvolání a nějaká žena vykřikla z okna nad pekařským krámem staré místnípřísloví:„Jestli je rudý, pak je to on!“ Zasmál jsem se tomu, sundal jsem přilbu, aby viděla, žemé vlasy mají tu správnou barvu, a lidé mi znovu provolali slávu.Bylo zajímavější jet takto sám, protože jsem mohl slyšet komentáře davu.„Vypadá bledší než obvykle,“ poznamenal jeden člověk.„Taky bys byl bledý, kdybys žil jako on,“ odpověděl další nanejvýš neuctivě.„Je vyšší, než jsem <strong>si</strong> myslel,“ konstatoval jiný.„Takže má přece jen pod vousy pořádnou bradu,“ podotkl třetí.„Na obrázcích nevypadá tak hezky,“ prohlá<strong>si</strong>la půvabná dívka a dala <strong>si</strong> jaksepatří záležet,abych ji slyšel. Bezpochyby mi prostě lichotila.Avšak navzdory těmto známkám přízně a zájmu mne značná část lidí přijala mlčky a sezachmuřeným výrazem. Většinu oken zdobil portrét mého drahého bratra – což jako přivítánípro krále působilo dosti ironicky. Docela mě těšilo, že byl tohoto nepříjemného pohleduušetřen. Šlo o muže prudké povahy a nedokázal by možná zachovat klid tak jako já.Konečně jsme dorazili ke katedrále. Poprvé se přede mnou z<strong>ve</strong>dlo její <strong>ve</strong>lké šedivé průčelízdobené stovkami soch a pyšnící se nejdokonalejšími dubovými d<strong>ve</strong>řmi v Evropěa téměř mě přemohl náhlý pocit opovážlivosti. Když jsem sesedal s koně, bylo všechno ponořenodo mlhy. Viděl jsem nejasně maršála se Saptem a stejně tak i zástup nádherněoděných kněží, kteří na mě čekali. A ještě pořád jsem měl zastřený zrak, když jsem za zvukuvarhan kráčel <strong>ve</strong>lkou chrámovou lodí. Neviděl jsem nic z nádherného davu, jenž ji zaplnil,a stěží jsem rozeznal vznešenou postavu kardinála, který povstal z arcibiskupskéhotrůnu, aby mne přivítal. Jen dvě tváře <strong>ve</strong>dle sebe vystoupily jasně před mými zraky – obličejbledé a půvabné dívky ozdobený korunou úchvatných elphberských kadeří (na ženětotiž opravdu vypadají úchvatně) a obličej muže, jehož zdravím kypící čer<strong>ve</strong>né tváře, černévlasy a temné hluboké oči mi oznamovaly, že se konečně nacházím v přítomnosti svéhobratra, Černého Michaela. Když mě spatřil, jeho čer<strong>ve</strong>né líce v mžiku ze<strong>si</strong>naly a přilba mus rachotem upadla na zem. Myslím, že <strong>si</strong> až do té chvíle neuvědomil, že král skutečně dorazildo Strelsau.Z toho, co následovalo, <strong>si</strong> nic nepamatuji. Poklekl jsem před oltářem a kardinál mi pomazalhlavu. Pak jsem vstal, natáhl ruku, převzal od něj ruritánskou korunu, posadil jsem<strong>si</strong> ji na hlavu a pronesl jsem starou královskou přísahu. Načež – a jestli šlo o hřích, pak mibudiž odpuštěn – jsem přede všemi přijal svátost oltářní. Poté se opět rozezněly <strong>ve</strong>likévarhany, maršál přikázal heroldům, aby mne provolali králem, a Rudolf V. byl korunován.Skvělá fotografie této působivé ceremonie dnes visí v mé jídelně. Portrét krále se mimořádněpo<strong>ve</strong>dl.Nato dáma s bledou tváří, úchvatnými kadeřemi a vlečkou nesenou dvěma pážatyopustila své místo a přistoupila ke mně.[ 139 ]


[archiválie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné„Její královská výsost princezna Flavia!“ vykřikl herold.Věnovala mi hluboké pukrle, vložila svou ruku pod mou, z<strong>ve</strong>dla ji a políbila. Chvíli jsempřemýšlel, co bych měl udělat. Potom jsem ji přitáhl k sobě a dvakrát ji políbil na tvářa ona se začer<strong>ve</strong>nala. Jeho Eminence kardinál pak vklouzl před Černého Michaela, políbilmi ruku a předal mi dopis od papeže – první a poslední, který jsem z těchto vznešenýchmíst obdržel.Potom ke mně přistoupil vévoda ze Strelsau. Mohl bych přísahat, že se při chůzi chvěl.Kromě toho se rozhlížel nalevo a napravo, takže vypadal jako člověk na útěku. Obličej semu zbarvil do rudobíla a ruku měl tak roztřesenou, že pod mou dlaní divoce poskakovala.Cítil jsem, že má suché a vyprahlé rty. Pohlédl jsem na Sapta, který se znovu usmíval podvousy, a rázně jsem splnil povinnost, k níž jsem byl v oné životní chvíli povolán. Uchopiljsem drahého Michaela oběma rukama a políbil jsem ho na tvář. Myslím, že se nám oběmaulevilo, když jsme to měli za sebou!Ale ani <strong>ve</strong> tváři princezny, ani <strong>ve</strong> tváři nikoho dalšího, koho jsem viděl, jsem neobjevilani stopu pochybností. Kdybychom však s králem stanuli bok po boku, rozeznala by násokamžitě nebo přinejmenším po chvilce uvažování. Avšak ani jí, ani nikomu dalšímu vůbecnepřišlo na mysl, že bych mohl být někdo jiný než král. Naše podoba tak vykonala svouslužbu. Hodinu jsem tam stál a byl jsem se tak una<strong>ve</strong>ný a znuděný, jako bych dělal králecelý život. Všichni mi líbali ruku, <strong>ve</strong>lvyslanci mi vzdávali hold, mezi nimi starý lord Topham,v jehož domě na Gros<strong>ve</strong>nor Square jsem se něco natančil. Naštěstí byl ten starý muž slepýjako netopýr a já jsem se k němu nehlá<strong>si</strong>l.Pak jsme ulicemi vrátili zpátky k paláci. Slyšel jsem, jak lidé provolávají slávu ČernémuMichaelovi. Fritz mne však informoval, že vévoda jen seděl a kousal <strong>si</strong> nehty jako člověk,který je hluboce zamyšlen. Dokonce i jeho vlastní přátelé soudili, že <strong>si</strong> měl počínat statečněji.Seděl jsem nyní v kočáře <strong>ve</strong>dle princezny Flavie a nějaký neomalený člověk vykřikl:„A kdy bude svatba?“ Při těch slo<strong>ve</strong>ch ho však někdo druhý udeřil do obličeje a zvolal: „Aťžije vévoda Michael!“ Princezna se zarděla – dostala tak překrásnou barvu – a hleděla přímopřed sebe.Ocitl jsem se v nesnázích, neboť jsem se zapomněl zeptat Sapta, jak se to má s mýmicity a jak jsme s princeznou daleko. Musím přiznat, že kdybych byl na králově místě, mělbych o to větší radost, oč více by náš vztah pokročil. Nejsem z kamene a nepolíbil jsemprinceznu Flavii na tvář pro nic za nic. Takové myšlenky se mi honily hlavou, ale poněvadžjsem nevěděl, na čem jsem, nic jsem neřekl. Když se princezna po chvíli uklidnila, obrátilase ke mně:„Víte, Rudolfe,“ řekla, „že dnes vypadáte nějak jinak?“Na tom ovšem nebylo nic překvapivého, její poznámka mne však znepokojila.„Připadáte mi rozvážnější a klidnější,“ pokračovala. „A také se mi zdáte bezmála ustaranýa jsem <strong>si</strong> jistá, že jste zhubl. Snad jste nepřestal brát věci na lehkou váhu?“Princezna měla podle všeho o králi podobné mínění jako lady Burlesdonová o mě.Sebral jsem odvahu k rozhovoru.„A potěšilo by vás to?“ otázal jsem se tiše.„Však víte, jak se na věc dívám,“ odpověděla a odvrátila pohled.„Snažím se dělat všechno, co vám dělá radost,“ řekl jsem a při pohledu na její úsměva uzardění jsem <strong>si</strong> pomyslel, že králi v jeho úloze prokazuji dobrou službu. A tak jsempokračoval a v žádném případě jsem nelhal:„Ujišťuji vás, drahá sestřenko, že na mě v životě nic nezapůsobilo tolik, jako přijetí, jehožse mi dnes dostalo.“Zářivě se usmála, ale vzápětí opět zvážněla a šeptem pravila:„Všiml jste <strong>si</strong> Michaela?“„Ano,“ odtušil jsem a dodal: „Příliš se nebavil.“„Buďte opatrný!“ pokračovala. „Dost ho – opravdu ho dost nehlídáte. Víte –“„Vím,“ řekl jsem, „že chce to, co mám já.“„Ano. Tiše!“A já – nemám pro to omluvu, neboť mi nepříslušelo mluvit za krále v takové míře, aleprincezna mě musela vyvést z rovnováhy – jsem pravil:„A snad i něco, co zatím nemám, ale co bych jednou rád získal.“A takto zněla její odpověď. Být králem, pokládal bych ji za povzbudivou:„Což nemáte pro dneška dost povinností, bratranče?“[ 140 ]


[archiválie]ALUZE 1/2012 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéBum, bum! Tramtaradá! Dorazili jsme do paláce. Děla střílela a trubky troubily. Čekalyna nás zástupy lokajů. Doprovodil jsem princeznu po <strong>ve</strong>lkém mramorovém schodišti, oficiálnějsem jako korunovaný král převzal do držení dům svých předků a se sestřenkou popravici, Černým Michaelem naproti sobě a kardinálem po levici jsem zasedl u vlastníhostolu. Za mou židlí stál Sapt a všiml jsem <strong>si</strong>, že na konci stolu Fritz von Tarlenheim vyprázdnildo dna sklenici šampaňského poněkud dří<strong>ve</strong>, než by se bylo slušelo.Napadlo mě, co a<strong>si</strong> dělá ruritánský král.Přeložil Milan Orálek.Poznámka:1 Parafráze slov z Matoušova evangelia (26, 73): „A po malé chvíli přistoupivše ti, kteříž tu stáli,řekli Petrovi: Jistě i ty z nich j<strong>si</strong>, nebo i řeč tvá známa tebe činí.“[ 141 ]


1/2012šéfredaktor:redakce:redakční rada:grafická úprava:sazba:Jiří HrabalVít Gvoždiak, Pa<strong>ve</strong>l Kotrla, Martin Lukáš, Pa<strong>ve</strong>l Očenášek, Milan Orálek, Helena Pazdiorová,Martin Punčochář, Petr StojanMichal Ajvaz, Radim Brázda, Ondřej Cakl, Tomáš Hlobil, Břetislav Horyna, Jiří Chocholoušek,Michal Jareš, Jan Prokeš, Oldřich Vágner, Pa<strong>ve</strong>l ZahrádkaPa<strong>ve</strong>l KotrlaVít Gvoždiakadresa redakce: <strong>Aluze</strong>, Katedra bohemistiky, Filozofická fakulta Uni<strong>ve</strong>rzity Palackého v Olomouci,Křížkovského 10, 779 00 Olomouctel.: 585 631 159e-mail:redakce@aluze.czhttp://www.aluze.czISSN 1803-3784XVI. ročníkZpracování a vydání publikace bylo umožněno díky finanční podpoře udělené roku 2012 Ministerst<strong>ve</strong>m školství,mládeže a tělovýchovy ČR v rámci Institucionálního rozvojového plánu, programu V. Excelence, Filozofické fakultěUni<strong>ve</strong>rzity Palackého v Olomouci: Zlepšení publikačních možností akademických pedagogů <strong>ve</strong> filologickýcha humanitních oborech FF UP.

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!