12.07.2015 Views

Milujte se!

Milujte se!

Milujte se!

SHOW MORE
SHOW LESS

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

Obsah: Milovaní čtenáři!páté číslo3 Žebrák a rýže4 Kdo <strong>se</strong> nestane svatým…5 Svatý poustevník z Libanonu9 Co je podstatné, je očím neviditelné11 Zázračná uzdravení12 Žhnoucí znamení14 Z odkazu svatého Charbela16 Úvod do zbožného života17 Jak vypadá pravá zbožnost19 Objevujeme novou encykliku Spe salvi22 Moderní svět hledá naději23 Síla modlitby růžence v dějinách26 Nezklame!28 Nebojte <strong>se</strong> vše svěřit do Jeho rukou…29 Hledej štěstí druhých…30 Krása spasí svět32 Misie na Filipínách35 Křesťané v Indonésii a Východním Timoru38 Jak <strong>se</strong> žije v noviciátě40 Odpuštění v manželství43 Dar a úkol44 Úcta nejen v manželství46 Podobenství o kamenech47 Moje putování48 A co na to gynekoložka?50 Z našeho přátelství zůstala ruina51 Doufám, že naši Lucinku jednou uvidím52 Obracet <strong>se</strong> musím každý den54 Čistota <strong>se</strong> netýká jen předmanželskéhopohlavního života57 Čistota – nejkrásnější dar do manželství59 Společenství čistých srdcí60 Požehnání a radost61 Hnutí čistých srdcí<strong>Milujte</strong> <strong>se</strong>!Časopis pro novou evangelizaci5/2008, II. ročník, vydáno 1. května 2008Vychází s církevním schválením Biskupství brněnskéhoč.j.: Ep/1379/08 ze dne 25. 1. 2008Šéfredaktor: P. Mgr. Pavel Zahradníček, Th.D.Překlady: Terezie Eisnerová OP, Julie PoulováJazykové korektury: Ondřej P. VaněčekAdresa redakce: Časopis <strong>Milujte</strong> <strong>se</strong>!, 671 03 Vranov nad Dyjí 20e-mail: redakce@milujte.<strong>se</strong>, www.milujte.<strong>se</strong> Vydavatel: Res Claritatis, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5, http://res.claritatis.cz,číslo účtu pro zasílání darů: 1683820001/2400, specifický symbol: 7777ISSN 1802-4327, MK ČR E 17470Katolický časopis <strong>Milujte</strong> <strong>se</strong>! je zaměřen na osvětu a vzdělávání široké veřejnostijako prevence náboženské nesnášenlivosti a xenofobie. Časopis vychází pod záštitou<strong>se</strong>ster Matky Terezy a je vydáván ve spolupráci s občanským sdružením Hnutí Pro život ČR.Objednávky: Časopis je neprodejný a distribuován zdarma. Lze jej v požadovaném počtuvýtisků objednat na adre<strong>se</strong> redakce. Jeho vydávání je možné jedině díky zasílaným darům,neboť časopis nemá předplatné či státní a církevní dotace. Zaslané dary lze podle§15 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. uplatnit pro snížení základu daně.Redakce si vyhrazuje právo zveřejněné texty krátit, případně upravovat.Fotografie lidí umístěné u svědectví a článků jsou pouze ilustrační.V tomto čísle časopisu <strong>Milujte</strong> <strong>se</strong>! najdete mimo jinésérii textů, které <strong>se</strong> snaží přiblížit poslední okružní list BenediktaXVI. – encykliku Spe salvi (V naději jsme spa<strong>se</strong>ni). Je to listvelmi čtivý, daleko více, než jsme doposud u podobných církevníchdokumentů byli zvyklí. Svatý Otec svůj text na několikamístech osvěžuje příklady ze života těch, kteří měli nebopostupně našli svou pravou naději – Ježíše Krista. Úryvek, vekterém líčí život svaté Bakhity, súdánské otrokyně, která toužilanajít lepšího pána, než byl ten, který ji pravidelně týral,a nakonec našla samotného Pána, přinášíme v plném znění.Věřím, že i vás nová encyklika Benedikta XVI. zaujme.Mě samotného zaujala v encyklice slova, která mluvío „vyhýbání <strong>se</strong> otevřenému a přímému – možná nebezpečnému– vyslovení pravdy. Toto skrývání <strong>se</strong> před lidmi ze strachuk nim vede k záhubě…“ (Spe salvi 9). Stala <strong>se</strong> pro mnei mé spolupracovníky povzbuzením k pokračování díla, kekterému před rokem spojili své síly Sestry Matky Terezy v ČR(pod jejichž záštitou časopis <strong>Milujte</strong> <strong>se</strong>! vychází), Misionářiobláti Panny Marie Neposkvrněné, Hnutí Pro život ČR,Res Claritatis, Společenství čistých srdcí a členové FATYMu.Vždyť pomáhat poznat pravdu a povzbuzovat k životu podlepoznané pravdy, i když takový život může být v určitých situacíchnáročný, je hlavním cílem časopisu <strong>Milujte</strong> <strong>se</strong>!.S tím souvisí i hlavní téma tohoto čísla, kterým je svatost.Olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner říká: „Kdo <strong>se</strong>nestane svatým, tak svůj život zbabral. Žil ho zbytečně.“ A taknám všem přeji, abychom nežili zbytečně…V Kristu P. Pavel ZahradníčekPodpořte <strong>Milujte</strong> <strong>se</strong>! – objednejte si jejMáme velkou radost, že <strong>se</strong> k vám dostává další číslo časopisu<strong>Milujte</strong> <strong>se</strong>!, který u nás začal vycházet díky iniciativě<strong>se</strong>ster Matky Terezy. Vydávání dalších čí<strong>se</strong>l <strong>se</strong> však neobejdebez vaší pomoci. Prosíme vás o modlitby – za nás, kteří časopispřipravujeme, za všechny čtenáře a za ty, kteří časopis šířídále k těm, kteří by <strong>se</strong> k němu jinak nedostali a nemohli si jejobjednat. Jsme však raději, můžeme-li zasílat časopis čtenářůmpřímo domů a nikoli jej pouze anonymně distribuovat.Časopis posíláme všem zájemcům zdarma. Náklady navýrobu a distribuci jednoho výtisku, které činí přibližně 20,- Kč,jsou hrazeny výhradně z darů čtenářů. Dary na podporu časopisu<strong>Milujte</strong> <strong>se</strong>! můžete posílat na účet 1683820001/2400,specifický symbol 7777 a jako variabilní symbol použijte údajze složenky, která je součástí zásilky. Dary jsou potvrzoványa lze je uplatnit při snížení základu daně.Časopis <strong>Milujte</strong> <strong>se</strong>! můžete objednat sobě nebo svým přátelůme-mailem na redakce@milujte.<strong>se</strong> nebo poštou na adre<strong>se</strong>redakce. Jen na vás záleží, zda časopis bude i nadále vycházet.Děkujeme za vaši podporu.redakceJsme velmi šťastné, že časopis <strong>Milujte</strong> <strong>se</strong>! šíří pravdua učení církve a že prospěšnost a vzdělávací vliv je vidětve svědectvích ze života lidí. Podporujeme a modlíme <strong>se</strong> zavšechny, kteří <strong>se</strong> podílejí na vzniku tohoto časopisu.Sestry Matky Terezy v ČRwww.milujte.<strong>se</strong> / aktuality / archiv / disku<strong>se</strong> / čísla on–line / www.milujte.<strong>se</strong> / aktuality / archiv / disku<strong>se</strong> / čísla on–line


Žebrák a rýžeAneb pohádka o tom, pročj<strong>se</strong>m jen neměl odvahu…foto: FlickrVesnicí procházel žebrák. Chodil oddomu k domu a prosil o něco k jídlu. Tenden však nikde nic nedostal. Hladový,smutný a zklamaný <strong>se</strong> již chystal vesniciopustit. Vtom si všiml, že pod stráníza vesnicí <strong>se</strong> choulí ještě jedna maláchaloupka. „Tam také nic nedostanu,“pomyslel si. Ale jeho hlad byl přece jensilnější, a tak odbočil z cesty a na dveřechaloupky zaklepal. Dlouho nic. „Že j<strong>se</strong>m<strong>se</strong>m vůbec chodil…,“ pomyslel si žebrák.Ale pak <strong>se</strong> dveře přece jen otevřely, vysunula<strong>se</strong> stará kostnatá ruka a žebrákovido mošny nasypala hrstku rýže. A potomještě jednu a dveře <strong>se</strong> zabouchly.Dvě hrstky rýže na celý den nenímnoho. Žebrák odcházel z vesnice <strong>se</strong>smutnou náladou. Slunce již pomaluzapadalo, a když vešel do lesa, zmizelozcela za obzorem. Se svěšenou hlavou<strong>se</strong> ubíral ke svému chudému příbytku.Hleděl do země a oddával <strong>se</strong> chmurnýmmyšlenkám… O to víc ho na okrajimýtiny překvapila podivná záře.Vzhlédl vzhůru a uviděl zlatý kočártažený zlatými koňmi a v tom kočáře<strong>se</strong>děl sám Bůh! Kočár <strong>se</strong> snesl na mýtinua žebrák běžel ze všech sil za ním. „Teďněco dostanu,“ pomyslel si. Celý uřícenýdohnal kočár, avšak dřív než stačil popadnoutdech a říci Pánu Bohu, co vše by sipřál, Bůh sám otevřel dveře kočáru, natáhlk žebrákovi ruku a zeptal <strong>se</strong>: „Co mi dáš?“Žebrák zůstal stát jako opařený. Tohlenečekal. Pak ale přece jen sáhl do brašny,nabral jednu hrstku rýže – zdálo <strong>se</strong> mu,že nabral příliš mnoho, a tak raději ještěpár zrnek odsypal – a podal ji Pánu Bohu.Konec konců, když Bůh něco chce, nebyloby správné mu nedat vůbec nic… Bůh přijalrýži, poděkoval, koně zabraly a kočárbrzy zmizel kdesi ve výšce. Žebrák tamstál a nemohl <strong>se</strong> vzpamatovat z toho zklamání.Pak s ještě horší náladou pokračovaldo svého příbytku.Doma nejdříve ani neměl na jídlo chuť.Potom <strong>se</strong> ale hlad znovu přihlásil o slovo.Žebrák tedy otevřel svou mošnu a užasl.Byly tam opět dvě hrstky rýže. Jedna, trochuvětší, byla obyčejná. Na té nebylo niczvláštního. Ale ta druhá, menší – bylovidět, že z ní někdo několik zrnek odsypal,byla celá z ryzího zlata…Žebrák <strong>se</strong> na ni dívá, nevěří svýmočím. Pak <strong>se</strong> svezl na kolena a <strong>se</strong> <strong>se</strong>pjatýmarukama a zvlhlýma očima zašeptal:„Bože, proč j<strong>se</strong>m jen neměl odvahudát ti úplně všechno…“A co budeme na konci svého pozemskéhoživota říkat my?Indickou pohádku převyprávělP. Pavel Zahradníček5/2008 • 3


Kdo <strong>se</strong> nestane svatým,tak svůj život zbabral…Když <strong>se</strong> řekne svatý, bylo by teďhrozně zajímavé udělat anketu,co si kdo o tom myslí…, jak siněkdo svatost představuje…Když <strong>se</strong> řekne svatý, tak siněkteří představují člověkadokonalého a říkají: Svatý, tenprostě nemá žádné chyby. Jakýsisuperman v duchovním životě.Já bych řekl, že to neexistuje…Svatý není superman.V nebi jsou svatí…Chceš-li skončitv nebi, tak musíšbýt svatý. Jinoušanci nemáš.foto: archiv časopisu Rodinný životOlomoucký arcibiskup Mons. Jan GraubnerKdysi, když j<strong>se</strong>m začínal v <strong>se</strong>mináři,tak nám jeden kněz vyprávěl o arcibiskupuStojanovi – zpracovával kdysi jehoživotopis, probíhá proces blahořečenítohoto arcibiskupa, který je známý svoulidumilností… a přitom ten kněz vyprávěl:„On to bel takové Hanák, kterému <strong>se</strong>moc nechtělo…“ Kdysi prý, když už tohoměl opravdu moc, za ním přišla nějakábabka a žádala nějakou pomoc. Měl plnouhlavu starostí, a tak na to moc nemyslel,co mu říká, odpověděl, že to nejde…Babka odešla a jemu teprve došlo, že anineví, co říkala. Že zůstal ve svých starostecha že nemyslel na to, s čím ona přišla.Tak teď všeho nechal, vyběhl ven, aby naulici tu babku našel, a říká jí: „Prosím vás,já <strong>se</strong> omlouvám. Já j<strong>se</strong>m nedával dobřepozor na to, co jste říkala. Pojďte znovu,jak jste to chtěla?“Takže svatý rozhodně není superman,který nemá chyby. Kdybychom probíralidobře napsané životopisy svatých, takbychom viděli, že u každého z nich najdemenějaké slabosti, nějaké problémy,nějaké chyby, <strong>se</strong> kterými bojovali. A nedá<strong>se</strong> říct, že by <strong>se</strong> jim vždycky podařilo tuchybu zvládnout tak dokonale, že by jiuž nikdy neudělali. Ale tito lidé byli otevřeníBohu. Pochopili, že ne vlastní siloua vlastní mocí <strong>se</strong> stanou svatými, ale žesvatí jsou svatí tehdy, když v nich žijea pracuje Bůh. Jenom Bůh je svatý. A člověkje svatý tehdy, když v sobě nechá Bohažít a pracovat. Když <strong>se</strong> Bohu otevře. A topotom samozřejmě ne<strong>se</strong> plody.Svatý Otec Jan Pavel II. nás vyzval,abychom <strong>se</strong> zamysleli nad tématem „svatítřetího tisíciletí“. Řekl: „Mladí všech světadílů,nebojte <strong>se</strong>, nemějte strach toužitpo svatosti.“ Totiž, kdo <strong>se</strong> nestane svatým,tak svůj život zbabral. Žil ho zbytečně. Myjsme přece uvěřili, že Bůh pro nás připravilmísto v nebeském království. A kdomůže do nebe? Jenom svatý! V nebi jsousvatí… Chceš-li skončit v nebi, tak musíšbýt svatý. Jinou šanci nemáš…I když máš svoje chyby, i když máš svojeslabosti, i když jsou věci, které nedokážešvždycky zvládnout, jak bys měl, přesto jsipovolaný k svatosti, protože Bůh si tě zamiloval,Bůh si tě vybral a Bůh tě chce mítv nebeské slávě… A to je důvod! Zkusímenad tím přemýšlet? Svatý je jenom Bůh. Člověk,který nechá Boha v sobě žít a působitvyzařuje svatost. Je svatý svatostí Boží.Z katecheze olomouckého arcibiskupaMons. Jana Graubnera, SDM Řím 2000Celou katechezi Mons. Graubnera „Svatínového tisíciletí“ včetně několika ve<strong>se</strong>lýchscének, které ji dokreslují, můžete vidět nawww.TV-MIS.cz (MIS 2 – vzdělání, titul 294).4• www.milujte.<strong>se</strong>


Otec CharbelSvatý poustevníkz LibanonuBůh vybírá jisté lidi, abymimořádným způsobempřipomenul světu Božíexistenci, Boží všemocnoulásku a nekonečnémilosrdenství.Svatý Charbel Makhlouf(Šarbel Machlúf) je jedenz nejznámějších svatých naStředním východě. Burcujevíru a všeobecnou úctumimořádnými zázrakya znameními způsobenýmisilou své přímluvy.DětstvíNarodil <strong>se</strong> 8. dubna 1828 jako pátédítě nemajetných rodičů Antuna a BrigidyMakhloufových, kteří žili v malémměstečku na kopci Bekaa Kafra 140 km<strong>se</strong>verně od Bejrútu. Při křtu dostaljméno Jo<strong>se</strong>f. Jeho rodiče byli katolícimaronitského ritu. Jejich děti vyrůstalyv radostné atmosféře lásky, která pramenilaz živé denní modlitby a tvrdé prácena poli. V té době byl Libanon pod vládouOsmanské říše.Když byly Jo<strong>se</strong>fovi tři roky, zemřel muotec. Jo<strong>se</strong>fova matka <strong>se</strong> rozhodla, že <strong>se</strong>znovu provdá, aby dětem umožnila péčia vzdělání. Vzala si za manžela poctivéhoa zbožného jáhna jménem Ibrahim.Volání k řeholnímu životuVe čtrnácti letech Jo<strong>se</strong>f pocítil prvnínáznaky volání k mnišskému povolání.Avšak teprve v roce 1851 <strong>se</strong> rozhodlvstoupit do kláštera v Maifuku, ve kterémpotom prožil první rok svého noviciátu.Ve druhém roce novic Jo<strong>se</strong>f přešel dokláštera v Annayi, kde 1. listopadu 1853foto: archiv MS!Papež Pavel VI. u obrazu otce Charbelasložil první sliby a přijal jméno Charbelpo starokřesťanském mučedníkovi,který byl v roce 107 našeho letopočtuzabit v Antiochii. Dokončil svá teologickástudia a 23. června 1859 byl vysvěcenna kněze.Vyvražďování křesťanůJako mladý kněz <strong>se</strong> v roce 1860 stalsvědkem hrozného masakru, kdy muslimovéa členové drúzské <strong>se</strong>kty zabili přesdvacet tisíc křesťanů. Muslimské hordyvraždily rodiny křesťanů bez slitování,loupily a vypalovaly kostely, kláštery,statky a domy. Stovky uprchlíků, hladových,zraněných a zděšených z toho, co<strong>se</strong> stalo, a ještě mohlo stát, hledalo útočištěv klášteře v Annayi. Otec Charbeluprchlíkům poskytl veškerou pomoc– stále <strong>se</strong> modlil, postil, činil pokánía nabídl Bohu sám <strong>se</strong>be jako oběť zavykoupení z utrpení a prosil Jej o slitovánínad postiženými i útočníky.Hmatatelné zpřítomněníBoží láskyKdyž někdo, kdo je úplně oddán Bohu,prosí, zpřítomní ve světě Boží všemohoucílásku. Je to pak Kristus sám, kdo mluvískrze něho, poráží ďábla dobrotou, ležpravdou a nenávist láskou. Na světě neexistujíúčinnější prostředky boje proti zlu.Takovým způsobem otec Charbelbojoval proti zlu, protože věděl, že nejjistějšícesta, jak je možné změnit svět k lepšímu,je změnit sám <strong>se</strong>be, stát <strong>se</strong> svatýmve spojení s Bohem. To byl hlavní cíl jehoživota v klášteře. Pouze ti, kdo oddanětouží po svatosti, učiní svět lepším.Ochod do samoty15. února 1875, po mnoha letech v klášteřev Annayi, otec Charbel obdržel povoleník odchodu do poustevny svatých Petraa Pavla, kde <strong>se</strong> spojil s Kristem modlitbami,manuální prací, přísným <strong>se</strong>beovládáníma postem. Malá a odlehlá poustevna,5/2008 • 5


Kostel sv. Charbelave které žili pouze tři mniši, <strong>se</strong> nacházelav nadmořské výšce 1350 metrů. Charbelovacela měla pouze šest metrů čtverečních.Pod hábitem stále nosil žíněnou košilia spal jen několik hodin denně. Jedl velicemálo, pouze jednou za den. Maso nejedlvůbec. Eucharistie byla ústředním bodemjeho života. Dříve než přistoupil ke slavenímše svaté v kapli poustevny, vždy <strong>se</strong> na ninejprve dlouho připravoval. Pak zůstávalještě další dvě hodiny v díkůvzdání. Denněadoroval před Nejsvětější svátostí. Takékaždý den četl a rozjímal Písmo Svaté. Pracovala bez ustání <strong>se</strong> modlil. Tímto způsobem<strong>se</strong> odevzdával Bohu, aby Bůh mohločistit jeho srdce a osvobodit ho od zlýchsklonů a egoismu.Různost cest ke svatostiSpolubratři považovali Charbela zasvatého již během jeho života, protoževěděli, jak hrdinně následuje Krista.Pouze určití lidé jsou povolánik životu tak přísnému, jaký vedl Charbel,ale Kristus volá ke svatosti každého z nás.Smysl pozemského žití je růst v lásce, abychomdosáhli nebe. To znamená milovattak, jak Kristus miluje nás, a uskutečňovatv každodenním životě Jeho největší přikázání:„<strong>Milujte</strong> <strong>se</strong> navzájem, jak j<strong>se</strong>m jámiloval vás“ (Jan 15,12).Foto: sharbel.lipetsk.ruZázračná záchrana úrodyOtec Charbel byl tak úzce spojens Kristem, že mohl vyzařovat radost a čistoulásku ke každému, koho potkal, a protoJežíš mohl skrze něj učinit mnoho zázrakůa znamení. Jeden z četných zázraků, připisovanýtomuto libanonskému mnichu, <strong>se</strong>udál v roce 1885 a týkal <strong>se</strong> chudých vesničanů,kteří bydleli v blízkosti klášteraAnnaya. Obrovské mračno kobylek přiletělona pole a začalo ničit úrodu. Pro lidito byla velká pohroma, která hrozila velkýmhladem. Představený kláštera požádalotce Charbela, ať <strong>se</strong> okamžitě vydá napole, aby <strong>se</strong> tam modlil, žehnal je a kropilsvěcenou vodou. Kobylky zmizely z každéhopole, které mnich požehnal, a úrodabyla nakonec zachráněna.Uzdravuje na těle i na duchuV roce 1873 otec představený poslalotce Charbela do paláce prince RašídaBejk Al-Choury, aby <strong>se</strong> modlil za princovasyna Nagiba, který onemocněl tyfem.Lékaři chlapci dávali už jen velmi malounaději. Otec Charbel pozvedl svatý křížnad hochem a požehnal ho svěcenouvodou. O chvilku později <strong>se</strong> Nagib uzdravil,k veliké radosti všech přítomných.Když později princův syn dokončil lékařskástudia, <strong>se</strong> pak stal jedním z nejznámějšíchlékařů v Libanonu.V malém městě Ehme žil duševně postiženýčlověk, který byl velkým nebezpečímpro <strong>se</strong>be i pro jiné. Několik mužů ho s velkýmiobtížemi přivedlo do kláštera Annaya,Sarkofág sv. CharbelaFoto: www.saintcharbel-annaya.comKdyž někdo, kdoje úplně oddánBohu, prosí,zpřítomní ve světěBoží všemohoucílásku. Je to Kristussám, kdo mluvískrze něho, porážíďábla dobrotou, ležpravdou a nenávistláskou. Na světěneexistují účinnějšíprostředky bojeproti zlu.ale nedokázali ho už dovést do kostela, protožedisponoval nadlidskou silou. Objevil<strong>se</strong> otec Charbel a požádal ho, aby šel s níma poklekl před svatostánkem. Muž <strong>se</strong> sklonila učinil tak, jak mu mnich řekl. Po modlitbě,v souladu s východním obyčejem, četlotec Charbel postiženému z Evangelia. Pak<strong>se</strong> stal zázrak. Muž byl uzdraven. Později <strong>se</strong>oženil, měl početnou rodinu a přestěhoval<strong>se</strong> do Spojených států. I tam <strong>se</strong> stalo mnohozázraků ve spojení s otcem Charbelem, alevětšinou až po jeho smrti.Smrt v kapliOtec Charbel zemřel na Štědrývečer roku 1898 během adorace předNejsvětější Svátostí. Jeho spolubratři honašli na podlaze kaple. Když umývali tělo,objevilo <strong>se</strong> velké světlo ze svatostánku.6• www.milujte.<strong>se</strong>


Otec CharbelFoto: www.saintcharbel-annaya.comOtec CharbelMniši to považovali za viditelné znamenínebe. Venku silně sněžilo a vál ostrý vítr.Všechny cesty k poustevně byly zavátésněhem a nikdo z kláštera nemohl nejbližšívesničany informovat o jeho smrti.Ale stala <strong>se</strong> zvláštní věc. Přesně ten denlidé v okolí vnitřně poznali, že otec Charbelbyl povolán do nebe. Mladí muži <strong>se</strong>vydali s lopatami odklízet sníh, aby <strong>se</strong>dostali do poustevny a donesli tělo dokláštera Annaya. Představený klášteraJejich zrakům<strong>se</strong> naskytlmimořádný pohled.Tělo svatéhoCharbela bylo jakov okamžiku smrti –neporušené.napsal: „Ztratili jsme jasnou hvězdu, kteráochraňovala náš řád, Církev a všechnyLibanonce svou svatostí. Modleme <strong>se</strong>, abyBůh učinil Charbela naším patronem, kterýnad námi bude dohlížet a bdít a bude průvodcemtemnotami pozemského života.“Tajemná záře, vůně, tekutina…Na svátek Narození Páně byl otecCharbel uložen k odpočinku do společnéhrobky v klášteře. Následující noci <strong>se</strong> nadcelým údolím rozlila záhadná jasná zářea trvala po čtyřicet pět nocí. Událost vyvolalavelký rozruch v celém kraji. Tisícekřesťanů i muslimů přicházelo k hrobu,aby viděly tento mimořádný jev. S cílemzískat z ostatků otce Charbela alespoňkou<strong>se</strong>k oblečení nebo pramenů vlasů jakorelikvie, začali kopat v místě hrobu.Kvůli bezpečnosti <strong>se</strong> maronitský patriarcharozhodl přenést Charbelovo tělodo kláštera. Hrob byl otevřen za přítomnostilékaře a dalších oficiálních svědků.Exhumované mnichovo tělo bylo neporušenéi přes to, že bylo přikryto mokrouzemí. Odborníci ho podrobili lékařskýmtestům, které potvrdily, že tkáně nejevížádné známky rozkladu, a že tělo navícvydává úžasnou vůni a uvolňuje tekutinuneznámého původu.Dodnes tato tekutina bez ustánívychází ze světcova těla jako znameníKristovy uzdravující síly. Tělo otce Charbelabylo umyto, oblečeno do novýchšatů a uloženo v otevřené rakvi v jednémístnosti kláštera, která není přístupnáveřejnosti. Kvůli neustálému prosakovánítekutiny z těla mu<strong>se</strong>li mniši vyměňovatroucha zesnulému poustevníkovikaždé dva týdny.Nevysvětlitelná záhada24. června 1927 bylo Charbelovo tělouloženo do kovové rakve a přene<strong>se</strong>no domramorové hrobky v klášterním kostele.V roce 1950 začala prosakovat záhadnátekutina z hrobky. Maronitský patriarchanechal tělo exhumovat. Bylo vystavenov přítomnosti členů lékařské komi<strong>se</strong>,představitelů církve a úředníků města.Jejich očím <strong>se</strong> naskytl mimořádný pohled.Tělo svatého Charbela bylo neporušenéjako v okamžiku smrti. Tajemná tekutina,kterou stále ronilo tělo světce, zkorodovalakovovou rakev, a našla si dokoncecestu mramorem hrobky. Tělo bylo opětumyto a oblečeno a vystaveno veřejnostipo několik dní, uloženo do nové rakvea pochováno do hrobky zevnitř vybetonované.Toho roku byl zaznamenán rekordnípočet zázračných uzdravení a obrácenív Annayi. Klášter <strong>se</strong> stal poutním místemnejen pro křesťany, ale i pro muslimy, i prolidi jiných vyznání.Další exhumace <strong>se</strong> konala 7. srpna 1952,tentokrát za přítomnosti patriarchy syrsko-katolickécírkve, biskupů, pěti profesorůmedicíny, ministra zdravotnictvía dalších pozorovatelů. Ostatky poustevníkabyly neporušené a zatopené neustáleprosakující tekutinou. Svatý Charbel bylopět vystaven veřejnosti od 7. do 25. srpnatoho roku. Bylo učiněno mnoho pokusůzastavit prosakování tekutiny, mimo jinévyjmutím žaludku a střev, ale bez výsledku.Lidská věda nemůže zastavit sílu Božíhopočínání na těle svatého poutníka.Stanovisko lékařůRenomovaný libanonský profesormedicíny Georgio Sciukrallah 34krát pečlivězkoumal tělo v průběhu <strong>se</strong>dmnácti let.Takto shrnul svá mnohaletá pozorování:„Kdykoli j<strong>se</strong>m zkoumal tělo svatého Charbela,vždy j<strong>se</strong>m ho ke svému údivu shledalnedotčené, bez jakékoli známky roz-5/2008 • 7


Maronitští misionáři a jejich žáci před hrobkou svatého Charbela s postavou otce Charbela mezi nimi – 8. května 1950Foto: Charbel.orgkladu a poddajné a vláčné, jako kdyby hoprávě v tom okamžiku zastihla smrt. Nejvícemne však udivilo neustálé vylučovánítekutiny celým tělem. Tuto skutečnostj<strong>se</strong>m na svých cestách konzultoval s profesorymedicíny jak v Bejrútu, tak v různýchměstech v Evropě, ale nikdo nebylschopen objasnit tento jev. Tento úkaz jeskutečně jedinečný v celé historii. Kdybytělo vylučovalo pouze tři gramy tekutinydenně (ve skutečnosti je to však mnohemvíce), pak během 66 let by celková váhatekutiny činila 72 kg, což je o dost vícenež váha samotného těla. Z vědeckéhohlediska nenabízí tato skutečnost žádnévysvětlení, protože lidské tělo obsahujepřibližně pět litrů krve a jiných tělníchtekutin. Na základě svého dosavadníhozkoumání potvrzuji, že tělo je ve stavuperfektní zachovalosti, neustále produkujícízáhadnou tekutinu, což připisujizásahu samotného Boha.“Neuvěřitelná fotografieSvatého Charbela za jeho života nikdonefotografoval, a ani nikdo nenamalovaljeho portrét. Přesto existuje světcovafotografie… K mimořádné události došlo8. května 1950. Několik maronitskýchmisionářů a jejich žáků <strong>se</strong> fotografovalopřed hrobkou svatého Charbela. Po vyvolánífotografie zjistili, že na ní je ještě jednaneznámá postava – postava mnicha – stojícímezi nimi. Starší mniši, kteří znali otceCharbela, ho na této fotografii poznali. Jena ní zachycen tak, jak vypadal v posledníchletech svého života. Odborníci vyloučilijakýkoliv podvod. Tato fotografiesloužila jako předloha pro zhotovení většinyobrazů svatého poustevníka, včetnětěch, které byly vystaveny na Náměstí svatéhoPetra v Římě během jeho blahořečenía svatořečení.SvatořečeníOtec Charbel Makhlouf byl papežemPavlem VI. prohlášen za blahoslavenéhodne 5. prosince 1965. Svatořečenbyl týmž papežem 9. října 1977. Zástupypoutníků nepřestávají navštěvovat poustevníkůvhrob, který <strong>se</strong> nachází v maronitskémklášteře v Annayi, kde mnozí bylizázračně uzdraveni na těle i na duchu.Příkladem svého života a neustáloupřímluvou u Boha nás svatý Charbelvyzývá, abychom usilovali o věčné štěstív nebi – denně, odvážně a nekompromisně.Do nebe vede pouze jedna cesta –ta, na kterou nás zve Ježíš: „Kdo chce jítza mnou, ať zapře sám <strong>se</strong>be, vezme svůjkříž a následuje mne! Neboť kdo by chtělsvůj život zachránit, ztratí ho, kdo všaksvůj život pro mě a pro evangelium ztratí,zachrání si ho“ (Mk 8,34–35).Podle příkladu svatého Charbela <strong>se</strong>nebojme jít cestou pokory, <strong>se</strong>bezapřenía odpírání hříchu. Staňme <strong>se</strong> jedno s Kristem– zdrojem Lásky – neustálou modlitbou,přijetím svátosti pokání a svatéhopřijímání a obětavou láskou k bližnímu.P. Mieczysław Piotrowski TChrPoznáte pravdu a pravda vás osvobodí.souvi<strong>se</strong>jící body učení učitelského úřadu Církve k dalšímu studiuCo říká katechismusProč máme ctít a vzývat svaté v nebi?Protože jsou Bohem oslavení a také proto, žejsou našimi pomocníky.Proč máme nad ostatní svaté ctít a vzývatPannu Marii?Protože je pomocnicí v díle vykoupení, matkouBoží, ze všech nejsvětější a svou přímluvounejmocnější.srov. Katolický katechismus, Fr. Tomášek, Praha 1968Jan 8,32Výběr z nauky Církve 1)Je dovolené a doporučené uctívat svaté v nebi[De fide]a prosit je o přímluvu.Rovněž je dovoleno a doporučuje <strong>se</strong> uctívat[De fide]i jejich ostatky a obrazy.Lidé posvěcení Kristovou vykupitelskou milostí,kteří žijí na této zemi, i ti, co jsou již na věčnosti,žijí navzájem v nadpřirozeném společenství[Sent. cert.]spolu s Kristem svou Hlavou.Srov. Dogmatika, Matice cyrilometodějská, Olomouc 19941)Dogmata jsou mimořádným projevem učitelského úřadu Církve zpravidla v oblastech, u kterých došlo v minulosti kesporům. Vyhlášená dogmata <strong>se</strong> vzájemně doplňují, proto není možné některé z nich ignorovat. Zde uvedená dogmatanevyjadřují celou nauku Církve k danému tématu, ale pouze zdůrazňují některé oblasti. Uvádíme stručné formulace,které je třeba chápat v kontextu, v jakém byla dogmata vyhlášena, a v souvislosti s dalším učením Církve.Poznámka:De fide – pravda víry; Sent. cert. – logický závěr vyvozený z pravdy víry; Sent. comm. – všeobecněrozšířené mínění teologů; Sent. fidei prox. – pravda považovaná za zjevenou Bohem, kterou všakCírkev definitivním způsobem neprohlásila za pravdu víry8• www.milujte.<strong>se</strong>


Otec CharbelZástupy poutníků na cestě ke hrobu svatého Charbela v den jeho blahořečeníFoto: archiv MS!Ve svatyni svatého Charbelav libanonském Annaya <strong>se</strong>uchovávají záznamy o vícenež šesti tisících zázračnýchuzdraveních. To představujejen malou část zázrakůpřipisovaných přímluvěsvatého poustevníkaz Libanonu. Asi de<strong>se</strong>tinaz těchto zázraků <strong>se</strong> stalalidem, kteří nebyli pokřtěni:muslimům, drúzůma vyznavačům jinýchnáboženství.Co je podstatné,je očím neviditelnéUzdravení z nedávné dobyNa jaře roku 2004 vykonala čtyřiapadesátiletáBernadetta Vernamatová z Orangeve Francii pouť do Libanonu ke hrobu svatéhoCharbela. Měla těžkou rakovinu prsua žaludku. Po přijetí svátosti smíření a svatéhopřijímání <strong>se</strong> modlila růženec u světcovahrobu. Testy po návratu domů ukázaly úplnéuzdravení a ani stopu po rakovině.V roce 2004 si George Younan, kardiologpracující v USA, začal stěžovat nazvonění v uších a bolesti hlavy. Zjistilo <strong>se</strong>,že tyto příznaky jsou vyvolány blokádouhlavní tepny, která krví zásobuje mozek.Chirurgický zásah byl nezbytný, ale riskantní,při chybě mohl skončit ochrnutím,nebo i smrtí. Younan souhlasil s operací.Když už byl určen termín operace, jehomanželka <strong>se</strong> začala vroucně modlit k svatémuCharbelovi. Prosila ho o přímluvuu Boha. Příštího dne <strong>se</strong> Younan cítil mnohemlépe a všechny jeho bolesti zmizely.Lékařské testy odhalily, že uzavřená tepnazačala nějakým nevysvětlitelným způsobemnormálně fungovat.Malake Michel-Malek, libanonskážena s deformovanýma nohama, mohlachodit jen s pomocí berlí a speciálníchortopedických pomůcek. Početné operacenepřinesly žádný užitek. V létě roku2004 strávila tři dny v klášteře, kde odpočívátělo svatého Charbela. Postila <strong>se</strong> tama prosila o uzdravení. Po návratu domůzpozorovala úplné uzdravení. Její nohybyly vyléčeny. Michel-Malek ihned šlak hrobu svatého Charbela a tam mu zazázračné uzdravení poděkovala.V roce 1992 přinesly švédské a britskénoviny, mezi nimi i The Guardian, příběhSamiry Hannach, patnáctileté dívky, kterouotec Charbel navštívil v jejím domě nedalekoStockholmu. Dokonce i Charbelův portrét,který má Samira ve svém domě, od tédoby produkuje tajemnou hojivou tekutinu.Rána, která krvácíkaždý měsícZačátkem ledna 1993 Libanonka NouhadAl-Chami (59), matka dvanácti dětí,náhle zcela ochrnula na levou polovinutěla kvůli zúžené krční tepně. Jíst či mluvitmohla jen s velkými obtížemi. Lékaři řekli,že operace by mohla pomoci, ale šance naúspěch byly jen malé. A tak její manžela děti vložili své naděje v Boha. Nouhadinnejstarší syn Saad <strong>se</strong> vydal na pouť dokláštera Annaya. U hrobky prosil svatořečenéhootce Charbela o přímluvu u Bohaza uzdravení své matky.Po návratu Saad potřel své matcekrk tekutinou, kterou uvolňuje tělo otceCharbela. Od toho okamžiku žena trpělahroznými bolestmi a prosila Matku Božía svatého Charbela, aby ji nechali zemřít.Té noci měla podivný <strong>se</strong>n. Zdálo <strong>se</strong> jí, že<strong>se</strong> svatý Charbel a další mnich zjevili u jejípostele. Přišli a řekli jí, že ji chtějí operovatkrk. Nejdřív o tom nechtěla vůbecslyšet, ale nakonec ji přesvědčili, že <strong>se</strong> jíbude dařit lépe. „Jak mě chtějí operovat,když nemají žádné chirurgické nástrojeani anestetika?“, myslela si a třásla <strong>se</strong>strachem. Potom ucítila ruku světce nasvém krku. Pocítila nával ostré bolesti, alenebyla schopná křičet nebo protestovat.Když operace skončila, ten druhý mnichženě pomohl posadit <strong>se</strong>, urovnal jí polštářa nabídl jí sklenici vody. Řekla mu, ženemůže pít bez slámky, protože má ochrnutýjazyk. Mnich ji přesvědčil, že nyníuž je úplně zdravá a může pít, jíst, chodita pracovat bez obtíží. Potom oba mnišizmizeli v tajemném zablesknutí světla.Nouhad <strong>se</strong> ihned probudila a zjis-5/2008 • 9


Otec Charbeltila, že opravdu její ochrnutí pominulo.Bez cizí pomoci vstala z postele a začala<strong>se</strong> procházet po pokoji. Když <strong>se</strong> podívalado zrcadla, viděla jizvy na obou stranáchsvého krku. Byly asi dvanáct centimetrůdlouhé a <strong>se</strong>šité černou nití. Její krk a nočníkošile byly zakrvácené.Její manžel <strong>se</strong> vzbudil a začal křičet strachem,když viděl svoji ženu celou od krve,<strong>se</strong> dvěma jizvami na krku, jak chodí popokoji. Ptal <strong>se</strong>: „Co <strong>se</strong> stalo? Tys bylaochrnutá! Jak <strong>se</strong>s dostala z postele? Kde<strong>se</strong> vzala všechna ta krev?“ Nouhad uklidnilasvého manžela a pověděla mu o svatémCharbelovi a druhém mnichovi, jakji navštívili, provedli operaci jejího krkua úplně ji uzdravili. Ještě toho dne celárodina Al-Chami šla do kláštera Annayapoděkovat a informovat představenéhokláštera o zázračném uzdravení, kterézpůsobil svatý Charbel. Příštího dne jelaNouhad do Bejrútu navštívit své lékaře.Po prohlédnutí a odstranění stehů došlik závěru, že Nouhadino uzdravení nemážádné lékařské vysvětlení.Zprávu o zázračném uzdravení Nouhadpřinesla všechna média v Libanonu.Navštěvovaly ji zástupy zvědavých lidí.Kněz a rodinný lékař doporučili Nouhada její rodině, aby <strong>se</strong> přestěhovali dojiného města. Nicméně jedné noci <strong>se</strong> jísvatý Charbel znovu zjevil ve snu. Řekljí: „Operoval j<strong>se</strong>m tě, aby lidé mohli vidětStředozemní moře• BejrútLIBANON• Annaya – působištěa hrob svatého CharbelaSÝRIEFoto: archiv MS!zázrak tvého uzdravení a stát <strong>se</strong> věřícími.Mnoho lidí <strong>se</strong> otočilo zády k Bohu, už <strong>se</strong>nemodlí, ačkoli stále pokračují v přijímánísvátosti, žijí tak, jako by Bůh neexistoval.Žádám tě, abys navštívila mši svatouv klášteře Annaya, a pamatuj, že každého22. dne v každém měsíci budou tvoje jizvykrvácet.“ Od toho dne každý měsíc v densvého uzdravení Nouhad podniká cestudo kláštera Annaya s množstvím poutníků,aby <strong>se</strong> účastnila mše svaté a poděkovalaza zázrak svého uzdravení.Hlubší smysl zázrakůPodobných příběhů jsou zaznamenányve svatyni v Annaya ne stovky, aletisíce. [Na oficiálních webových stránkáchsvatyně svatého Charbela v Annayawww.saintcharbel-annaya.com jsou uváděnydůkladně prověřené a nepochybnědoložitelné zázraky – pozn. red.] Některéjsou velmi známé a zprávy o nich přinesltisk jak na Blízkém východě, tak i v dalšíchčástech světa. Všechny tyto příběhyzázračného uzdravení ukazují na skutečnost,kterou tak nádherně popsal Antoinede Saint-Exupéry v knize Malý princ: „Coje podstatné, je očím neviditelné“ – návratk Bohu a žití života ve víře, den za dnem.Hlavním po<strong>se</strong>lstvím svatého Charbelabylo a stále je přesvědčit lidi, že Bůhnejen existuje, ale mocně působí. Náščas na zemi je jen krátký. Neměl by býtpromrhán, ale využit k tomu, abychommohli růst v lásce, protože až zemřeme,započítá <strong>se</strong> nám jen láska. Svatý Charbelříká: „Kristus ví, co leží ve vašich srdcích,proto si přeje, abyste svá srdce změnili.Nehledejte pravdu mimo Krista. Až Hopoznáte, poznáte Pravdu a naleznete svobodua lásku. Kristus si přeje, abyste bylitak svobodní, abyste <strong>se</strong> naučili milovat.Můžete si být jistí, že s Kristem porazítevšechno zlo.“Svatí – viditelná znameníneviditelnéhoSvatí jsou viditelným znamením neviditelnéhoBoha. Milují nás a konají silouJeho lásky: jinými slovy – je to Bůh sám,kdo koná jejich skutky, volá nás ke svoboděa ukazuje nám konečný smysl a cílživota na Zemi, kterým je nebe. Ježíš násvyzývá, abychom si zvolili novou cestu,abychom opustili starou cestu hříchu,která vede k děsivé realitě pekla. Volá násk životu stálé denní modlitby, pravidelnézpovědi, častému přijímání eucharistiea života podle evangelia.P. Mieczysław Piotrowski TChrFoto: archiv MS!Lůžko v poustevně svatého CharbelaA pravda vás osvobodísouvi<strong>se</strong>jící body učení učitelského úřaduCírkve k dalšímu studiuCo říká katechismusCo je společenství svatých (dle staršího způsobuvyjadřování „obcování svatých“)?Je to duchovní spojení, které je mezivěřícími na zemi, dušemi v očistci a svatýmiv nebi.V čem je duchovní spojení mezi věřícímina zemi?Je v tom, že všichni máme užitek zemší svatých, modliteb a jiných dobrýchskutků celé Církve.V čem je naše duchovní spojení s dušemiv očistci?Je v tom, že jim pomáháme.V čem je naše duchovní spojení <strong>se</strong> svatýmiv nebi?Je v tom, že je uctíváme, vzýváme a oni zanás prosí u Boha.srov. Katolický katechismus, Fr. Tomášek, Praha 196810IZRAEL• www.milujte.<strong>se</strong>


Otec CharbelMezi tisíci uzdravenímipřipisovanými přímluvě svatéhoCharbela byly vybrány třik dovršení procesu blahořečenía svatořečení. Byly s maximálnídůkladností doloženya prozkoumány, než je Církevoficiálně prohlásila za zázrak.ZázračnáFoto:uzdravení vybraná problahořečení a svatořečeníarchiv MS!Maria Abel KameriV roce 1936 vážně onemocněla 33letářeholnice Maria Abel Kameri, měla rozsáhlýnádor žaludku. Po dvou operacíchnenastalo žádné zlepšení a stále nemohlajíst. Rozvinula <strong>se</strong> osteoporóza, vypadalyjí zuby a ochrnula pravá ruka. V roce1942 <strong>se</strong> její stav tak vážně zhoršil, že bylaneschopná pohybu, mu<strong>se</strong>la ležet a poča<strong>se</strong> byla na pokraji smrti. Po přijetí svátostinemocných <strong>se</strong> <strong>se</strong>stra Maria začalamodlit za uzdravení na přímluvu svatéhoCharbela. Po jejím naléhání byla 11. července1950 vzata k hrobu poustevníka.Když <strong>se</strong> dotkla hrobky, ucítila něco jakoelektrický šok procházet celým svým tělem.Namočila kapesník do záhadné tekutiny,kterou vylučuje tělo svatého Charbelaa která prosakuje mramorovým sarkofágem.Potřela si s ním postižené části tělaa ihned bez pomoci vstala z nosítek a začalanormálně chodit. Když to uviděli ostatnípoutníci, začali radostí křičet a říkali, že<strong>se</strong> stal zázrak. Maria byla zcela zdravá, jakpotvrdila následná podrobná vyšetření.Iskander ObejdIskander Obejd byl kovář. V roce 1925při práci v kovárně mu kus kovu těžcepoškodil pravé oko. Podivnou shodouokolností si v roce 1937 opět při práci zranilstejné oko tak zle, že na něj neviděl.Lékaři <strong>se</strong> rozhodli oko vyjmout. Přes stáloukrutou bolest, kterou mu oko působilo,Iskander odmítl. O řadu let později v roce1950 <strong>se</strong> začal vroucně modlit ke svatémuCharbelovi za uzdravení. Jedné noci spatřilve snu svatého poustevníka Charbela.Světec ho požádal, aby vykonal pouťk jeho hrobu v klášteře v Annaya. Iskanderslíbil, že půjde 18. října. Když tam dorazil,bolest v oku byla nesnesitelná. Po zpovědia přijetí Ježíše ve svatém přijímání strávilIskander dlouhou dobu v modlitbáchu hrobu svatého Charbela. Tu noc <strong>se</strong> muzdálo, že vidí svatého poustevníka, jakmu žehná. Když <strong>se</strong> ráno probudil, zjistilke své velké radosti, že bolest je pryč a onna pravé oko vidí. Lékařská komi<strong>se</strong> potvrdilaskutečné a zázračné obnovení funkcepoškozeného oka.Mariam Assaj AwadMariam Assaj Awad, syrská ženažijící v Libanonu, zjistila, že má rakovinužaludku a metastázy ve střevecha hrdle. Operace provedené v letech 1963a 1965 nepomohly. Z lékařského hlediskajiž Mariam neměla žádné vyhlídkyna vyléčení. Byla propuštěna z nemocnice,aby mohla umřít doma. Mariamzačala volat na pomoc svatého Charbela.Jedné noci roku 1967 před spaním<strong>se</strong> vroucně modlila o uzdravení na světcovoupřímluvu. Když <strong>se</strong> ráno probudila,zjistila, že příznaky její nemoci zmizely.Lékaři z místní nemocnice byli udiveni,když viděli, že <strong>se</strong> pohybuje bez pomoci.Podrobná vyšetření prokázala, že je úplněuzdravená.P. Mieczysław Piotrowski TChrMODLITBAK SVATÉMU CHARBELOVISvatý otče Charbele, jenž jsi <strong>se</strong>zřekl radovánek světa, žil prostý životv samotě poustevníka a nyní dlíš veslávě nebe, přimlouvej <strong>se</strong> za nás! Osviťnaše mysli a srdce, posiluj naši vírua vůli. Zapal v nás lásku k Bohu i bližním.Pomoz nám, abychom zvolili dobroa odmítli zlo. Chraň nás před nepřátelividitelnými i neviditelnými, pomáhejnám v každodenním životě. Tvoupřímluvou Bůh obdarovává mnohé lididuchovním nebo tělesným uzdravenímnebo vyřešením jiných beznadějnýchproblémů. Shlédni na nás s láskou, je-lito v souladu s Boží vůlí, vypros od Něj,co pokorně žádáme (uveďte, o co prosíte).A především, pomáhej nám, abychomkaždý den kráčeli cestou svatostik věčnému životu. Amen.5/2008 • 11


ŽhnoucíznameníFoto: FlickrElektroinženýr Raymond Naderbyl okouzlen tajemstvímBoha už jako chlapec. Jakostudent toužil po vědeckémvysvětlení stvoření a kladl sinejtěžší teologické otázky,týkající <strong>se</strong> našeho spa<strong>se</strong>ní:smrt a vzkříšení našeho Pána,Eucharistie, Svatá Trojicea jiné. Při hledání odpovědína tyto otázky studoval nejenteologické práce, ale také <strong>se</strong>modlil a denně meditoval.Hledání příležitostík hlubšímu rozjímáníPo studiích pracoval jako manažer.Poté, co <strong>se</strong> oženil a založil rodinu, stálepřibývající povinnosti ho odváděly odvíry a hlubokého vnitřního života, jakýmžil předtím. Nicméně ho napadla vynalézavámyšlenka: každý rok v tříměsíčnímpodzimním období od září do listopadubude navštěvovat místní kláštery k příležitostnénoční modlitbě. Vzal tedy s <strong>se</strong>bouněkolik svící a výtisk Písma, aby studovalslovo Boží a hledal Jeho tvář v rozjímavémodlitbě. Večer v de<strong>se</strong>t hodin <strong>se</strong> rozloučils ženou a dětmi a odjel do poustevny, kterousi vybral, aby tam studoval v úplnémtichu Boží slovo a modlil <strong>se</strong> celou noc. Zaúsvitu <strong>se</strong> vracel domů.Noční modlitba v AnnayaDne 9. listopadu 1994, v předvečersvých 33. narozenin, <strong>se</strong> Nader rozhodlnavštívit poustevnu v Annaya. Tam svatýCharbel strávil posledních 23 let svéhoživota v samotě a dosáhl vrcholu svatosti.Když <strong>se</strong> Raymond Nader díval nahvězdné nebe, rozjímal o tom, že ve srovnáník nekonečné velikosti vesmíru s jehobiliony hvězd a galaxií není naše Zeměnic než bezvýznamná tečka. Položil sinásledující otázku: „Jaká je moje úloha natomto světě? Jako svobodné a inteligentnístvoření j<strong>se</strong>m skutečně pro Boha důležitějšínež veškerý hmotný vesmír?“Napadlo ho, že jestli existuje vztahlásky mezi Bohem a člověkem, pak jakBůh, tak i člověk v tom vztahu mají životnědůležitou úlohu. Jestli ne, tak vůbec nicnemá smysl. Pod dojmem těchto myšlenekpoklekl, rozsvítil pět svící, umístilje do tvaru kříže a začal číst a promýšletpodobenství o hřivnách v evangeliu svatéhoMatouše (Mt 25,14–30). Bylo velmichladno a blížila <strong>se</strong> půlnoc. Vtom si Raymonduvědomil závan horkého větru.Zanedlouho vítr fičel tak silně a horce, žesi mu<strong>se</strong>l sundat bundu, svetr i tričko. Bylomu jasné, že tropická bouře v listopadu jenaprosto neslýchaný jev. V tentýž okamžikke svému obrovskému údivu zjistil, žezatímco vítr ohýbá stromy kolem něho,z nějakého neznámého důvodu nemážádný účinek na světlo svící, které hoříbez <strong>se</strong>bemenšího zakomíhání. Nemělžádné rozumné vysvětlení pro to, co <strong>se</strong>kolem něj dělo.Mimořádná zkušenostV tom okamžiku Raymond přestal vnímatsvými smysly okolní svět a ocitl <strong>se</strong>jakoby v jiné dimenzi – obklopen tajemnýmsvětlem a přítomností naprostonesobecké a čisté Lásky, která drží vesmírpohromadě. Následuje zpráva o zkušenosti,jak ji Nader v roce 1995 popsal ve vysílánílibanonské televizní společnosti LBC:„Pozbyl j<strong>se</strong>m všechny své smysly, smysly,které používám na tomto světě, a získalj<strong>se</strong>m jiné. Bylo to, jako kdybych viděl a slyšelněčím jiným než svýma očima a ušimaa cítil něčím jiným než svým srdcem. Bylj<strong>se</strong>m v jiném světě a byl j<strong>se</strong>m zaplaven taksilným a jasným světlem, že <strong>se</strong> to nedá anipopsat. To světlo bylo milionkrát jasnějšínež slunce, jako by slunce bylo jen skomírajícísvící. Ačkoli bylo mnohem jasnější,bylo měkké a mírné. Do slunce <strong>se</strong> můžetepodívat jen na kratičkou vteřinu, ale do12• www.milujte.<strong>se</strong>


tohoto po statisíce let, aniž byste <strong>se</strong> nasytilité krásy a intenzity. To světlo bylo jakoobrovský pramen čisté vody. Svítilo odevšad,ne jako normální světlo z jednohobodu… Cítil j<strong>se</strong>m Něčí přítomnost. Bylj<strong>se</strong>m tak užaslý, že j<strong>se</strong>m si pomyslel: ‚Jásním.‘ Ale Někdo promluvil: ‚To není<strong>se</strong>n.‘ Odpověď mne ohromila, neboťj<strong>se</strong>m neslyšel žádný hlas, žádná slovanebo jazyk. Ptal j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> sám <strong>se</strong>be: ‚Kdeto j<strong>se</strong>m? Kdo ke mně mluví?‘ Ten Někdojako by byl ve mě a četl mé myšlenky.Odpověděl: ‚J<strong>se</strong>m zde, j<strong>se</strong>m všude.‘ A pakj<strong>se</strong>m slyšel po<strong>se</strong>lství: ‚Já j<strong>se</strong>m Láska, pokteré toužíš.‘ Pak j<strong>se</strong>m pochopil, že TrojjedinýBůh <strong>se</strong> mnou mluvil o Ježíši Kristu,který zemřel a vstal z mrtvých, a že mámžít a milovat jako On.Bylo mi jasné, že Trojjediný Bůh znávšechny mé myšlenky, miluje mne nesobeckouláskou, nabízí mi nekonečnémilosrdenství, a že kdykoli upadnu,mohu znovu vstát a budou mi odpuštěnyvšechny mé hříchy. Boží láska mne naplnilanepopsatelným štěstím a pokojem.Pouze ve světle Jeho lásky j<strong>se</strong>m poznal šířisvé nedokonalosti, hříšnosti a egoismu.A pouze ve světle stejné lásky j<strong>se</strong>m pochopil,že mohu růst v lásce jen tehdy, kdyždovolím Kristu, aby mne provázel každodennímživotem a pomáhal mi zápasit <strong>se</strong>svou slabostí.Konečně <strong>se</strong> Jsoucno i tajemný světpočaly zvolna rozplývat. Ve stejné chvílij<strong>se</strong>m <strong>se</strong> začal bát, že ztrácím vědomíi svůj život. Začal j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> modlit: ‚Prosím,Pane, neopouštěj mne. Vezmi mnes <strong>se</strong>bou.‘ Potom Pán – protože j<strong>se</strong>m bylpřesvědčen, že to je Ježíš Kristus – midal pochopit, že On je vždy přítomnýa že vždy bude <strong>se</strong> mnou.Začal j<strong>se</strong>m opět vnímat své tělo. Bylj<strong>se</strong>m ztuhlý a prochladlý. Znovu <strong>se</strong> mivrátil i zrak a sluch. Oblékl j<strong>se</strong>m si tričkoa svetr, protože mi byla hrozná zima.Všiml j<strong>se</strong>m si, že svíce dohořely, a tehdyj<strong>se</strong>m si uvědomil, kolik času už uplynulo.Postavil j<strong>se</strong>m <strong>se</strong>, vzal svou Bibli a to, cozbylo ze svíček, a šel k autu.Když j<strong>se</strong>m míjel sochu svatého Charbela,ucítil j<strong>se</strong>m na levé paži žár. V autěj<strong>se</strong>m svlékl svetr a vyhrnul rukáv trička.Na mém nadloktí byl otisk pěti prstů, jakoby mne <strong>se</strong>žehla žhavá ruka, přesto j<strong>se</strong>mcítil jen příjemné teplo. Šel j<strong>se</strong>m domů.Když moje žena uviděla mou paži, udělalanad ní kříž a ptala <strong>se</strong>, čí ta ruka je. Cítilj<strong>se</strong>m ten otisk, neměl j<strong>se</strong>m halucinace. Co<strong>se</strong> mi stalo, bylo skutečné. Svatý Charbelvtiskl svou pečeť do mé paže na potvrzenískutečnosti toho, co j<strong>se</strong>m zažil v poustevněv Annaya v noci 9. listopadu 1994.Domluvil j<strong>se</strong>m si schůzku s arcibiskupemAbi Naderem a přesně j<strong>se</strong>m referovalo všem, co <strong>se</strong> stalo. Po vyslechnutí celéhozážitku navrhnul, abych vše konzultovals lékaři a abych nechal tajemné znamenína své paži lékařsky prozkoumat.“Vypálené znameníPaže Raymonda Nadera byla prozkoumánaspecialisty různých oborů medicíny.Mezi nimi byl i významný libanonskýchirurg Dr. Nabil Hokayem. Shodli <strong>se</strong> natom, že otisk na Raymondově paži vykazujepopáleniny 2. a 3. stupně neurčitéhopůvodu. Nemohli nalézt žádné lékařskévysvětlení pro skutečnost, že popáleninapřestala bolet po několika minutách, ženevykazuje žádné známky infekce a ženijak nemění svou jasně červenou barvu(popáleniny mají normálně barvu tmavošedou).Lékaři také pozorovali, že <strong>se</strong>rána nezajizvuje, přestože po poranění<strong>se</strong> kůže za normálních okolností zajizví.Možnost úmyslného <strong>se</strong>škrábání bylaPoustevna svatého CharbelaFoto: archiv MS!Foto: saintcharbel-annaya.comOtisky prstů na paži Raymonda Naderazamítnuta. Raymondova paže vykazujejasný otisk pěti prstů. On zůstává přesvědčený,že svatý Charbel otiskl svouruku na jeho paži, aby ho ujistil, že jehozkušenost s Boží přítomností byla stejněskutečná jako znamení na jeho paži. Popěti dnech <strong>se</strong> popálenina sama zhojilabez <strong>se</strong>bemenší jizvy.V červenci 1995 na svátek svatéhoCharbela kráčel Raymond s procesímdo kláštera v Annaya, když po svémboku spatřil starého mnicha s kápí nahlavě. Neviděl mu do tváře, ale slyšel vnitřníhlas, který mu sdělil první z po<strong>se</strong>lstvísvatého Charbela. Ihned po sdělenípo<strong>se</strong>lství mnich zmizel a Raymond ucítilstejnou bolest jako při zážitku památnénoci 9. listopadu 1994. Ukázalo <strong>se</strong>, že <strong>se</strong>na jeho paži objevilo stejné žhoucí znamení.Raymond věděl, že to je znamenísvatého poustevníka.Od té doby stále – čas od času – dostáváod svatého Charbela zvláštní po<strong>se</strong>lství, abybyla sdělena lidem. Po<strong>se</strong>lství bývá doprovázenoznovuobjevením <strong>se</strong> otisku žhavéruky na Raymondově paži. Tato po<strong>se</strong>lstvíjsou nejdříve posouzena církevnímiautoritami a teprve potom sdělena lidem.Obsahem zpráv bývá: Navraťte <strong>se</strong> k Bohu,budujte společenství lásky prostřednictvímmodlitby, pokání a lásky k bližnímu.P. Mieczysław Piotrowski TChrPrameny:www.saint-sharbel-hand.comwww.charbel.org5/2008 • 13


Otec CharbelZ odkazusvatého CharbelaSoukromá zjevení nemohou nicdoplnit a už vůbec ne změnitna tom, co nám dal Bůh poznatskrze svého Syna Ježíše Krista.Znovu nám však připomínajídůležité věci, na které mámesklon zapomínat…Bůh a jeho království existuje. Každýčlověk je povolán k účasti na Božím královstvítím, že <strong>se</strong> sjednotí v lásce s Bohem.Je však jen jedna Cesta do tohoto královstvía tou je Ježíš Kristus, pravý Bůh, který<strong>se</strong> stal pravým člověkem. Růst v láscelze jen horlivým duchovním vzestupem.Jsme voláni k vzájemné lásce, nesobecké,bezpodmínečné, až do úplného konce,nikdy nepočítat cenu. Abychom v takovélásce mohli růst, potřebujeme čerpatz jejího Pramene, jímž je Ježíš Kristus.Každý bez výjimky z Pramene můžepít prostřednictvím modlitby a svátostipokání a eucharistie.Pouze Ježíš nás může osvobodit odvšech našich hříchů, problémů a starostí.Velice trpí, když člověk vykoupený Jehokrví upadá do hříchu. Bůh nás stvořil,V okamžiku smrti <strong>se</strong>bude počítat jenomláska. Co nejvícevyděsí hříšníkav okamžiku jehosmrti a způsobímu veliký žal, budenedostatečnost jehoodpovědi bezmeznéBoží lásce.abychom byli svobodní a šťastní. Lidéstále hledají štěstí tam, kde ho na světěnikdy nenajdou, v hmotných statcícha jiných lidech. Dokonalé štěstí můžebýt nalezeno jen vzájemným sjednocenímv lásce s Kristem.V okamžiku své smrti bude hříšníknejvíc vyděšen nedostatečností své odpovědibezmezné Boží lásce a bude hlubocebědovat. Všichni, kdo hřeší, jsou ve stavuduchovní smrti, neboť hřích v nich ničíschopnost milovat a vědomě ruší pouto,které je spojuje s Bohem. Láska je jedinýpoklad, který můžeme během svéhopozemského života nahromadit a navždyudržet. Poté, co zemřeme, budou bohatství,sláva, moc, společenské postavenía všechny další formy pozemských statkůzanechány v tomto světě. V okamžikusmrti <strong>se</strong> bude počítat jen láska. Ti, kdostanou před Bohem bez lásky, ponesoudůsledky své hříšné volby a sobeckéhojednání. Bude to skutečný a děsivý zážiteksmrti duše a životní zkázy. V našichsrdcích musí vládnout láska, pokoraa skromnost. Domýšlivost vždy vede kehříchu, nenávist a nedostatek stálé ochotyodpouštět vede k věčnému zatracení.Modleme <strong>se</strong> v hloubi svých srdcía Bůh nás vyslyší. Otevřme brány svýchsrdcí Kristu, aby v nich žil a věnoval námdar svého pokoje. Vždy <strong>se</strong> modleme svýmFoto: archiv MS!14• www.milujte.<strong>se</strong>


Libanonzemě svatého CharbelaCesta k poustevně svatého CharbelaLáska je jediný poklad,který můžeme běhemsvého pozemskéhoživota nahromadita navždy udržet.Poté, co zemřeme,budou bohatství, sláva,moc, společensképostavení a všechnydalší formy pozemskýchstatků zanechányv tomto světě.srdcem, upřímně, s důvěrou, ne jen ústy.Kvákání žab dosáhne Boha dříve nežprázdná slova, která nepocházejí z lidskéhosrdce. Ve svých modlitbách naslouchejmeBožímu hlasu. Běda, je málotěch, kdo naslouchají a slyší Jeho slova,ještě méně je těch, kteří naslouchají, slyšía vkládají je do činů. Naslouchejme tedytomu, co nám říká Bůh tak mnoha způsoby.Snažme <strong>se</strong> slyšet Jeho řeč a konatJeho vůli až do úplného konce.Každý člověk je Boží lampa. Jehoúkolem je být světlem v temnotách. Bůhstvořil každou lampu s čistým, průhlednýmoknem, přes které světlo může svítita prosvětlovat temnotu světa. Nicménězapomínáme na světlo a staráme <strong>se</strong> jenomo okno. Barvíme ho, zdobíme ho, sklo jestále kalnější a zaprášenější a už nedovolujesvětlu, aby skrz něj proniklo. Proto jesvět ponořen do tak veliké temnoty. Sklanašich lamp <strong>se</strong> musí opět stát čistýmia průhlednými, aby naše světlo prosvětlilosvět. Proto kdykoli upadneme do hříchu,musíme jít ke zpovědi, abychom zůstali vestavu milosti posvěcující.P. Mieczysław Piotrowski TChrPublikaci Svatý Šarbel Machlúflze objednat na adre<strong>se</strong>:Matice cyrilometodějskáDolní nám. 24, 771 11 Olomouctel. 587 405 431e-mail: knihy@maticecm.czFoto: archiv MS!A pravda vás osvobodísouvi<strong>se</strong>jící body učení učitelského úřaduCírkve k dalšímu studiuCo říká katechismusJaká je úplná a definitivní etapa Božíhozjevení?Je to ta, kterou Bůh uskutečnil ve svém vtělenémslovu, v Ježíši Kristu…Jakou hodnotu mají soukromá zjevení?Soukromá zjevení nepatří k pokladu víry,mohou nám však pomáhat žít naši víru,pokud si uchovají přesné zaměření na Krista.Učitelský úřad církve, jemuž přísluší posouzenítakových soukromých zjevení, nemůžeproto přijmout ta zjevení, která si dělajínárok na překonání nebo opravu zjevení,jehož naplněním je Kristus.Srov. Kompendium Katechismu katolické církve,Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2006Výběr z nauky CírkveKristus je nejvyšší prorok zaslíbený Starým[Sent. cert.]zákonem a absolutní učitel lidstva.Srov. Dogmatika,Matice cyrilometodějská, Olomouc 1994Libanon – země svatého Charbela– je malý hornatý stát (viz družicováfotografie na straně 10). Ačkoliv<strong>se</strong> nachází u Středozemního mořea nedaleko je syrská poušť, v libanonskémpohoří jsou v zimě vhodné podmínkypro lyžování, hlavně díky až třitisíce metrů vysokým horám. Dva hornatépásy <strong>se</strong> jmenují pohoří Libanona Antilibanon. První z nich leží rovnoběžněs pobřežím v celé jeho délce.Antilibanon <strong>se</strong> táhne podél hranice <strong>se</strong>Sýrií. Zasněžené hory daly zemi takéjméno (aramejské slovo laban znamená„bílý“). Mezi pohořím Libanona Antilibanon leží údolí Bikáa,významná vinná oblast. Na úbočíchpohoří <strong>se</strong> vyskytují vzácné a chráněnézbytky cedrových lesů. Cedr je zobrazeni na státní vlajce.V Libanonu žije 3,8 milionu obyvatel,z toho je 95 % Arabů. Dalších asi16 milonů libanonců žije rozptýlenov mnoha zemích světa. Od roku 1932nebylo provedeno žádné oficiální sčítání,protože otázka rovnováhy mezijednotlivými náboženstvími je v oblastivelmi ožehavá. Dle CIA World FactBook z roku 2006 je 58,7 % muslimů(šíité, sunnité, drúzové…) a 40 %křesťanů, z nichž většina jsou katolícirůzných obřadů. Nejpočetnější jsoukatoličtí maronité, dále pak řečtí pravoslavní,katoličtí melkité, syrští pravoslavní,syrokatolíci a armenští katolíci.Kdysi velmi krásná země je již několikde<strong>se</strong>tiletí zmítána zničujícími válečnýmikonflikty. Jejich důsledkem jei odchod mnohých křesťanů ze země.5/2008 • 15


Úvod dozbožného životaJsou dva způsoby jak lidemzabránit číst dobré knihy. Prvníje méně účinný: zakázat je –to dělaly různé totalitní režimy.Druhý může být účinnější:zahltit čtenáře nepřehlednýmmnožstvím textů, mezikterými <strong>se</strong> to, co je kvalitní,téměř spolehlivě ztratí…V dnešní době vycházejí stovky knihduchovních rádců nebo psychologů, kteříradí jak si poradit s hříchy, s problémy,s celým životem. Je proto dobré si uvědomit,že čas zde na zemi máme omezenýa je škoda jím plýtvat na knihy sice populární,ale často jdoucí po povrchu tématu.Čas – lučavka královskáJak ale poznáme, které knihy mají za cíloslavit autora a které naopak Boha? Jednímz nejjistějších kritérií je čas. Tak jako lučavkakrálovská rozpustí vše, co není zlato, tak i časodplaví vše, co nestojí za mnoho. A tak <strong>se</strong> dnesmnozí populární autoři na chvíli zablesknoua za pár let upadnou do zapomnění. Dokážou-lik nám ale promlouvat myšlenky přespropast staletí, je to přece jen záruka, žev nich jsou zachyceny trvalé zkušenosti, kteréneměly za cíl zalíbit <strong>se</strong> současníkům.Mezi trvalé hvězdy duchovního života,které provázejí mnohé generace nejenslavných světců, ale i statisíce obyčejnýchlidí, patří především dva stále aktuálnípraktické návody: útlá knížečka NásledováníKrista Tomáše Kempenského, kteráudivuje nádhernou hloubkou a prostotou,a o sto let mladší, velmi praktický Úvod dozbožného života ženevského biskupa FrantiškaSaleského. František Saleský napsalsvou knihu v době hlubokého úpadkuvíry a mravů, kdy obyvatelé Ženevy proneznalost nauky odpadali k nenáročnémuprotestantismu, a podařilo <strong>se</strong> mu tentoodpad zvrátit osobním příkladem svatéhoživota a moudrostí.Ke svatosti je povolán každýKdyž v roce 1608 vyšla poprvé Saleskéhokniha ve francouzštině a díky úsilíjezuitů v roce 1657 i v češtině, zdůraznilautor v úvodu, že jeho cílem je „poučitlidi, kteří žijí ve městech, v domácnostech,u dvora, a svým postavením jsounuceni navenek vést společenský život.Takoví lidé nechtějí na vedení zbožnéhoživota ani pomyslet; tvrdí, že prý to nenímožné… Je pravda, že je to obtížné; protobych si přál, aby mnozí o to pečovali horlivějinež dosud; proto i já, přes všechnusvou slabost, <strong>se</strong> snažím tímto dílem poněkudpomoci těm, kdo <strong>se</strong> s ušlechtilým srdcempustí do tohoto vznešeného díla.“Od prvních krůčků…Kniha je určena těm, kteří jsou nebomnohem častěji teprve chtějí být zamilovánido Boha. Je rozdělena do pěti částí.Ta první <strong>se</strong> snaží vést čtenáře k tomu, jakpouhé přání po kvalitním zbožném životěproměnit v pevné odhodlání. Další částukazuje dva hlavní prostředky sjednocenís Bohem: svátosti, skrze které k nám dobrýBůh přichází, a modlitbu, kterou nás k soběpřitahuje. Nejedná <strong>se</strong> o nějaké laciné poučování,ale o praktické návody jak <strong>se</strong> modlit,jak rozjímat a jak uvádět plody modlitbydo praxe. Třetí část je věnována způsobuzdokonalování <strong>se</strong> v různých ctnostech,nezbytných k efektivnímu postupuvpřed. Ve čtvrté části autor odhaluje některédruhy „nepřátelských úkladů“ a ukazujejak je prohlédnout a vyhnout <strong>se</strong> jim.V poslední části radí jak si oddechnouta načerpat nových sil, aby člověk mohlradostně postupovat ve zbožném životě.Kdo dříve začne…Kniha biskupa Františka Saleskéhoje trvale aktuální právě pro dnešní vlažnoudobu, kdy <strong>se</strong> mnozí věřící spokojujís lacinou průměrností, která je pakneuspokojuje, a tak hledají útěchy v jídle,povrchních vztazích, cestování, sportování,zábavě, okamžitých úspěších… jednoduševe všem, co nabízí svět. Člověk<strong>se</strong> dnes nechce realisticky zamyslet nadtím, že tyto prázdné útěchy brzy skončía hrozí, že bude stát před svým Stvořitelemnahý, s prázdnýma rukama a bezmocnýmpohledem na promarněný život.Není dobré odkládat úsilí o zbožnýživot na dospělost nebo stáří, neboť čímdříve začneme, tím větší odměnu odštědrého Boha obdržíme. A to nejenv nebi, ale už i zde na zemi, i když často <strong>se</strong>jedná o odměnu úplně jinou, než si ve svémalosti představujeme.fr. GaudenciusFoto: Flickr16• www.milujte.<strong>se</strong>


Jak vypadápravá zbožnostKrátká ukázka z knihyÚvod do zbožného životaFrantiška SaleskéhoJen jedna pravá zbožnostUsiluješ o zbožnost, předrahá Filoteo[Filotea znamená „milovnice Boha“ nebo„zamilovaná do Boha“], neboť víš, že je toctnost Božímu majestátu nesmírně milá.Avšak jelikož malé chyby, kterých <strong>se</strong> člověkdopustí na začátku nějaké činnosti,postupně stále narůstají, až nakonec jsoutéměř nenapravitelné, je především třeba,abys věděla, jak ctnost zbožnosti vypadá.Pravá zbožnost je totiž jen jedna, kdežtonepravých a marných je mnoho; kdybysnevěděla, která je ta pravá, mohla by <strong>se</strong>szmýlit a jít za nějakou zbožností nenáležitoua pověrečnou.Přeludy zbožnostiArelius maloval na svých obrazechvšechny tváře tak, že <strong>se</strong> podobaly ženám,jež miloval; také zbožnost si každý zobrazujepodle svých představ a náklonností.Ten kdo dodržuje posty, <strong>se</strong> bude považovatza skutečně zbožného, pokud <strong>se</strong>postí, i když v srdci bude mít plno zloby;ze samé střídmosti <strong>se</strong> neodváží omočitjazyk ve víně, ba ani ve vodě, ale do krvebližního jej pomluvou a nactiutrhánímponoří bez okolků.Jiný si bude připadat zbožný proto, žekaždý den odříká spoustu modliteb, i kdyžtřeba potom k lidem v rodině a v okolímluví protivně, nadutě a urážlivě.Další velmi ochotně vybírá z peněženkyalmužnu pro chudé, ale v srdcinenajde dost laskavosti, aby odpustilnepřátelům. Ještě jiný nepřátelům odpustí,ale aby zaplatil věřitelům, k tomu ho musídonutit soudní moc.Všechny tyto lidi považuje veřejnémínění za zbožné, ale oni nejsou zbožnívůbec. Saulovi lidé hledali Davida v jehodomě; Míkal položila do postele sochubůžka, oblékla ji do Davidových šatůa namluvila jim, že to je sám David, žeje nemocný a spí. Podobně mnozí lidé<strong>se</strong> halí určitými vnějšími skutky, kterépatří ke svaté zbožnosti, a svět věří, žejsou to lidé opravdu zbožní a duchovní –avšak ve skutečnosti to jsou pouze sochya přeludy zbožnosti.Foto: FlickrPštrosové nelétajínikdy… Tak takéhříšníci nevzlétajík Bohu, nýbržpohybují <strong>se</strong> stálepři zemi a pro zemi.5/2008 • 17


Pečlivá a pohotováláska k BohuPravá a živá zbožnost předpokládá,Filoteo, lásku k Bohu, ba není nic jinéhonež opravdová láska k Bohu. Není tovšak láska ledajaká: pokud božská láskaokrašluje naši duši, nazývá <strong>se</strong> milostía činí nás milými jeho božské velebnosti;pokud nám dává sílu ke konání dobra,nazývá <strong>se</strong> láskou k bližnímu; ale jakmiledospěla k takovému stupni dokonalosti,že nás nejen vede ke konání dobra, alek tomu, abychom je konali pečlivě, častoa rychle, pak <strong>se</strong> nazývá zbožností.Pštrosové nelétají nikdy, slepice sicelétají, ale jen těžce, nízko a málokdy;zato orli, holubice a vlaštovky létají často,hbitě a vysoko. Tak také hříšníci nevzlétajík Bohu, nýbrž pohybují <strong>se</strong> stále přizemi a pro zemi; dobří lidé, kteří dosudnedosáhli zbožnosti, sice vzlétají svýmidobrými skutky k Bohu, ale jen málokdy,pomalu a těžce; zbožní lidé vzlétajík Bohu často, rychle a vysoko.Zkrátka, zbožnost není nic jinéhonež jakási duchovní čilost a živost, jejímžprostřednictvím působí milosrdná láskav nás (nebo my v ní), a to rychle a ochotně.Ten, kdo dodržujeposty, <strong>se</strong> budepovažovat zaskutečně zbožného,ze samé střídmosti<strong>se</strong> neodváží omočitjazyk ve vodě, aledo krve bližníhojej pomluvoua nactiutrhánímponoří bez okolků.A tak jako patří k této lásce, že nás vedek všeobecnému plnění všech Božích přikázání,tak ke zbožnosti za<strong>se</strong> patří, že nás vedek tomu, abychom je plnili hbitě a horlivě.Proto ten, kdo nezachovává všechna Božípřikázání, nemůže být považován ani zadobrého, ani za zbožného, protože k tomu,aby byl člověk dobrý, musí mít křesťanskoulásku, a k tomu, aby byl zbožný, musí mítkromě ní ještě velikou čilost a pohotovostke konání milosrdných skutků.Ovoce zbožnostiJelikož zbožnost je dána určitým vynikajícímstupněm křesťanské lásky, vedenás nejen k tomu, abychom horlivě, činoroděa snaživě zachovávali všechna Božípřikázání, ale podněcuje nás také k tomu,abychom hbitě a láskyplně konali comožná nejvíce dobrých skutků, i kdyžsnad nejsou nijak přikazovány, nýbrž jendoporučovány nebo vnukávány.Vždyť tak jako člověk, který <strong>se</strong>nedávno uzdravil z nějaké nemoci, chodíjen tolik, kolik potřebuje (a chodí pomalua těžce), tak také hříšník, který <strong>se</strong> uzdravilze své nepravosti, chodí tak, jak mu Bůhpřikazuje, jenže zvolna a těžce – pokudnedosáhne zbožnosti. Teprve potom, jakodokonale zdravý člověk, nejen chodí, aleběhá a skáče „cestou Božích přikázání“(Žl 119,32); kromě toho chodí a běhá postezkách nebeských rad a vnuknutí.Koneckonců křesťanská láska a zbožnost<strong>se</strong> od <strong>se</strong>be neliší o nic víc než plamenod ohně, protože tato láska jeduchovní oheň, a je-li mocně roznícena,nazývá <strong>se</strong> zbožností. Zbožnost nepřidávák ohni křesťanské lásky nic kromě plamene,který ji činí pohotovou, ochotnoua přičinlivou nejen v zachovávání Božíchpřikázání, nýbrž také v plnění nebeskýchpokynů a vnuknutí.(mezititulky redakce)Dílo sv. Františka Saleského(1567–1622) vyšlo francouzskypoprvé v roce 1608. Čím vysvětlittakový zájem o dílo staré zhrubačtyři století? Jistě tím, jak autor –moudrý biskup – zná člověka. Jepodivuhodné, jak je dílo svěží: tovynikne právě tím, když si uvědomímeněkteré dobové podmíněnostis neměnné platnýmpohledem na člověka uprostředtohoto světa.Knihu lze objednat na adre<strong>se</strong>:http://ikarmel.cz/kniha/_10799.htmlKarmelitánské nakladatelstvíKostelní Vydří 58380 01 DačiceFoto: Flickr18• www.milujte.<strong>se</strong>


Encyklika Spe salviObjevujemenovou encyklikuSpe salviFoto: archiv MS!První slova encykliky Spe salvi Benedikta XVI., která jídávají název, jsou vzata z listu Římanům 8,24. Českyznamenají „v naději jsme spa<strong>se</strong>ni“. Podobně jakotomu bylo u první papežovy encykliky Deus caritas est(„Bůh je láska“), i zde hned první slova jasněvymezují předmět, o kterém chce papež hovořit.Je to křesťanská naděje (latinsky spes).Chci vám dátbudoucnost plnou nadějePapež v úvodu svého spisu vyslovujevelice odvážné tvrzení: Žít ve světě bezBoha znamená žít bez naděje. Jako byčlověk mimo vztah k Bohu nemohl vesvětě mít nic, v co by doufal. Jistě tu jsoui časné, na tento svět omezené naděje, alepapež ukazuje na mnoha příkladech jejichnestálost. Tužby člověka, který má jen tytoomezené naděje, jsou často doprovázenystrachem, že <strong>se</strong>lžou: A ony dříve či později<strong>se</strong>lžou. Svatý Otec cituje apoštola Pavla,který připomíná Efesanům: „Pamatujte,že jste kdysi žili bez Krista, bez nadějea bez Boha“ (srov. Ef 2,12). Jako konkrétnípříklad člověka, který skrze objeveníJežíše Krista získává pevnou naději…přítomnost,i v její namáhavépodobě, můžemeprožívat a přijmout,pokud nás přivádík určitému cíli,pokud si můžemebýt tímto cílemjisti… (Spe salvi 1)proměňující celý život, uvádí svatou Giu<strong>se</strong>ppinuBakhitu. Byla otrokyní bičovanouu krutých pánů. Doufala, že nalezne pána,který s ní bude jednat lidsky. Nalezla všakPána Ježíše Krista a vyznává: „J<strong>se</strong>m definitivněmilována, ať <strong>se</strong> stane cokoliv, tatoLáska mě stále čeká…“ (Spe salvi 3)Naděje pro všechnyGiu<strong>se</strong>ppina Bakhita není jediná. SvatýOtec připomíná, že většina křesťanů prvníchstoletí pocházela z nižších vrstevobyvatelstva. Naděje Giu<strong>se</strong>ppiny bylai jejich nadějí. V encyklice <strong>se</strong> hovoří takéo dalších křesťanech, pro které <strong>se</strong> JežíšKristus stal pevnou nadějí v jejich lidskybeznadějných situacích – jsou to kardinálNguyen Van Thuan (Spe salvi 34) nebovietnamský mučedník Pavel Le-Bao-Thin(Spe salvi 37). Tím, že o nich papež hovořía cituje z jejich listů nebo knih, dodáváencyklice Spe salvi čtivost, která nebýváu papežských dokumentů úplně obvyklá.Skutečnost, že máme budoucnost,která je jistá a neústí do prázdna, <strong>se</strong> mástát poznávacím znamením také pro nás –křesťany dnešní doby.Čtěme Bibli,tam to všechno je…Potom Svatý Otec otevírá Písmo svaté,aby nás poučil o tom, čím křesťanskánaděje ve své podstatě je. Vychází přitomz listu Židům 11,1: „Víra je podstata toho,v co doufáme, je přesvědčení o věcech,které nevidíme.“ Papež následuje svatéhoTomáše Akvinského a vykládá slovo„podstata“ (řec. hypostasis, lat. substancia)v reálném smyslu (skutečnost v nás přítomná),tzn. to, v co doufáme, je v nás užv zárodku, ale skutečně přítomno – pravýživot. „Jestliže tato skutečnost sama je jižzde a je v ní přítomno i to, co teprve přijde,pak tato přítomnost vytváří jistotu:Tuto ‚skutečnost‘, která ve světě ještě neníviditelná (‚nevidíme‘ ji), ale která ve svédynamice již začíná existovat, je v nás jižpřítomná – je tedy možné tuto ‚skutečnost‘již nyní vnímat.“ (Spe salvi 7) Možnánení tomuto citátu při letmém pře-Foto: Steven SiewertKardinál Nguyen Van Thuan s křížem, který vyrobil ve vězeníz kousků dřeva a měděného drátu5/2008 • 19


Encyklika Spe salvičtení jasně rozumět. Je dobré si jej přečístještě jednou, a znovu a znovu. Mnoho věcív našem životě není, jak bychom chtěli:Padáme do hříchu, bojíme <strong>se</strong> odpustit,bojíme <strong>se</strong> odvážně vykonat dobro, učinitslib Bohu… Přesto po těchto náročnýchdobrech toužíme. Ona jsou v nás přítomnáa s Boží pomocí dojdou naplnění.„Víra nám podává již nyní něco z očekávanéskutečnosti a tímto způsobem užpřítomná skutečnost vytváří základ, jímžmůžeme ‚dokázat‘ to, co zatím ještě nevidíme.Víra tak vtahuje budoucnost dopřítomnosti, takže budoucnost již neníjen čisté ‚ještě ne‘. Budoucnost <strong>se</strong> takdotýká přítomnosti a proměňuje ji…“(Spe salvi 7)Hyparchontonnebo hyparxin?Doufám, že jste <strong>se</strong> nelekli cizích slovuvedených v názvu tohoto odstavce.Nejedná <strong>se</strong> o nějaké léky, které je možnodostat na předpis. Jsou to slova, která <strong>se</strong>vyskytují v řeckém originálu biblickéhoverše Židům 10,34: „Soucitně jste pomáhaliuvězněným a s radostí jste snesli,když sami jste byli oloupeni o svůj majetek(hyparchonton), neboť jste věděli, žemáte majetek (hyparxin) lepší a trvalý.“Na základě srovnání těchto termínů SvatýOtec říká, že víra skýtá životu nový základ,na kterém člověk může stavět a právětím je relativizován ten obvyklý základ,tj. spolehnutí <strong>se</strong> na hmotný příjem (Spesalvi 8). První křesťané a po nich mnozídalší ochotně snesli nebo snášeli, kdyžjim hmotná jistota (hyparchonton) bylaodňata nebo chyběla, protože jistou skálou,na které stavěli, <strong>se</strong> jim stala důvěrav Ježíše Krista (hyparxin – podstata, základ,který nám nemůže být vzat). Povzbuzenímuprostřed našich malých nejistot, jakco dopadne v našem životě, nám mohoubýt sv. František z Assisi, Don Bosconebo Matka Tereza. Oni svým životemdosvědčují to, že Bůh <strong>se</strong> postará o ty, kdov něj důvěřují. V životech těchto lidí tatonová „podstata“ byla potvrzena jako „skutečnýzáklad“. Dokonce z naděje těchtolidí vytryskla naděje pro druhé, kteří žiliv temnotě a bez naděje (srov. Spe salvi 8).Silnější než smrtBenedikt XVI. poukazuje na vnitřníprotiřečení naší existence. Nechcemezemřít, ale zároveň si nepřejeme anipokračovat zde na zemi v neomezenémtrvání. Svatý Pavel <strong>se</strong> těší, že odejde dodomova u Pána (2 Kor 5,8), zatímco námmnohým křesťanům a také našim nevěřícímvrstevníkům je toto těšení <strong>se</strong> na nebeponěkud cizí. Nevíme, co si máme představitpod souslovím „věčný život“. Přemýšlímeo něm až příliš v kategoriíchsvěta, který známe, a tak <strong>se</strong> mýlíme a ani<strong>se</strong> na něj netěšíme. Slovo „věčný“ v násvzbuzuje myšlenku nekonečného, a tonás odstrašuje. „Život“ nám dává pomysletna život, který známe, který milujemea nechceme ztratit, který je však přestomnohdy spíše námahou než zadostiučiněním.Jen vyjdeme-li svou myslí z času,můžeme chápat věčnost ne jako neustálýsled kalendářních dnů, ale jako chvíliplnou nasycení, kdy <strong>se</strong> stále znovu nořímeMožná jste užtady na zemi podhvězdnou oblohouzažili, že to, co <strong>se</strong>vám zdálo jakookamžik, trvalove skutečnostiněkolik hodin.do nesmírnosti bytí a jsme přitom zavaleniradostí. Možná jste už tady na zemipod hvězdnou oblohou zažili, že to, co <strong>se</strong>vám zdálo jako okamžik, trvalo ve skutečnostiněkolik hodin.Přeji vám, abyste <strong>se</strong> povzbuzenitěmito několika myšlenkami z encyklikySpe salvi našeho Svatého Otce nebo i jejísamotnou četbou stali lidmi živé a tvůrčínaděje pro náš svět.P. Jindřich ČoupekEncykliku lze objednat na adre<strong>se</strong>:Knihkupectví PaulínkyPetrská 9, 110 00 Praha 1http://www.paulinky.cz/obchod/detail/SPE-SALVI-Encyklika-o-krestanske-nadejiOn-line pracovní překlad:http://res.claritatis.cz – rubrika DokumentyFoto: Flickr20• www.milujte.<strong>se</strong>


Ukázky z encyklikySpe salviSvatá Giu<strong>se</strong>ppina Bakhita –Potkat poprvé skutečně Boha…Bohužel my, kteří žijeme odjakživas křesťanským pojmem Boha a zvyklijsme si na něj, jsme si téměř přestali uvědomovat,že máme naději, která vycházíz reálného <strong>se</strong>tkání s Bohem. Příkladživota africké dívky Giu<strong>se</strong>ppiny Bakhity,prohlášené Janem Pavlem II. za svatou,nám může pomoci pochopit, co znamená<strong>se</strong>tkat <strong>se</strong> poprvé a skutečně s Bohem.Narodila <strong>se</strong> asi v roce 1869 – samapřesné datum neznala – v súdánském Dárfúru.Jako devítileté děvčátko byla odchycenapřekupníky s otroky, kteří ji do krvezbili, načež byla pětkrát prodána na súdánskýchtržištích. Naposledy <strong>se</strong> jako otrokynědostala do služeb matky a manželky jednohogenerála, kde byla dennodenně až dokrve bičována; do konce života jí zůstalo natěle 144 jizev. Nakonec ji v roce 1882 koupilitalský obchodník pro italského konsulaCallista Legnaniho, který <strong>se</strong> kvůli postupuMahdistů vrátil do Itálie. Po tolika úděsnýchmajitelích, kterým až dosud Bakhita patřila,nyní poznala zcela jiného „pána“, „paron“,jak říkala v benátském dialektu, totiž živéhoBoha, Boha Ježíše Krista. Ve svém životěpoznala pány, kteří ji přezírali a týrali ji neboji – v tom nejlepším případě – považovaliza užitečnou otrokyni. Nyní <strong>se</strong> dozvědělao „pánu“, který všechny majitele převyšuje,Bakhita tím získala„naději“ – už ne jenmalou, provizornínaději, že dalšímajitel bude snadméně krutý, alevelkou naději:„J<strong>se</strong>m definitivněmilována, a ať <strong>se</strong>stane cokoli, tatoLáska mě stáleočekává. A tak jedobrý i můj život.“že je Pánem všech pánů a je to velmi dobrýPán, zosobněná dobrota. Zakusila, že tentoPán zná i ji, stvořil ji a opravdu ji miluje.Uvědomila si tak, že i ji někdo miluje a tenněkdo je nejvyšším „Pánem“, před nímž jsouvšichni ostatní páni jen ubohými služebníky.On ji znal, miloval a očekával. Navíc <strong>se</strong>tento Pán sám nechal zbít a nyní ji očekává„na pravici Boha Otce“. Bakhita tím získala„naději“ – už ne jen malou, provizorní naději,že další majitel, ke kterému <strong>se</strong> dostane, budesnad méně krutý, ale velkou naději: „J<strong>se</strong>mdefinitivně milována, a ať <strong>se</strong> stane cokoli,tato Láska mě stále očekává. A tak je dobrýi můj život.“ Skrze poznání této naděje byla„vykoupena“; už <strong>se</strong> necítila být otrokyní, alesvobodnou dcerou Boží. Pochopila nyní to,co Pavel zamýšlel slovy adresovanými Efesanům,že dříve byli bez naděje a bez Bohana světě – bez naděje, protože bez Boha.Když ji chtěli znova poslat do Súdánu, zdráhala<strong>se</strong>; nechtěla opustit svého nově nalezeného„Pána“. Dne 9. ledna 1890 přijala křest,biřmování i první svaté přijímání z rukoubenátského patriarchy. Později dne 8. prosince1896 ve Veroně složila sliby v Kongregacikanosiánek a od té doby, vedle plněnísvých běžných povinností v sakristii a naklášterní vrátnici, vybízela na několika cestáchpo celé Itálii k misiím. Osvobození,jehož <strong>se</strong> jí dostalo v <strong>se</strong>tkání s Bohem JežíšeKrista, chtěla – a cítila to jako svou povinnost– šířit dále, chtěla, aby bylo předáno comožná nejvíce lidem. Naději, která <strong>se</strong> v nízrodila a která ji „vykoupila“, si nemohlaponechat jen pro <strong>se</strong>be; tato naděje mělazasáhnout mnohé, měla <strong>se</strong> dostat ke všem…Spe salvi 3Z dopisu vietnamskéhomučedníka Pavla Le-Bao-Thin†1857… „Já, Pavel, vězeň pro jméno Kristovo,bych vás rád zpravil o souženích, která namě každý den doléhají, abyste zapáleniBoží láskou spolu <strong>se</strong> mnou chválili Boha:jeho milosrdenství trvá na věky. … Kekrutému mučení všeho druhu jako okovy,železné řetězy i provazy <strong>se</strong> přidávají nenávist,pomsta, pomluvy, oplzlé řeči, falešnáobvinění, zloba, křivé přísahy, proklínánía nakonec strach a smutek. … Avšak Bůhje mi stále nablízku… Nejmilejší bratři, připoslechu těchto věcí <strong>se</strong> radujte a v hymnechstále děkujte Bohu. … Zatímco řádíbouře, vhazuji kotvu živé naděje, která jev mém srdci, až před samý Boží trůn.“ …Spe salvi 37Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.souvi<strong>se</strong>jící body učení učitelského úřadu Církve k dalšímu studiuCo říká katechismusKteré jsou božské ctnosti?Božské ctnosti jsou víra, naděje a láska.Co jsou božské ctnosti?Jsou to ctnosti, jejichž původem, důvodem a bezprostřednímpředmětem je sám Bůh. Uschopňujíčlověka žít v důvěrném vztahu k NejsvětějšíTrojici. Jsou základem a hybnou silou mravníhojednání křesťana, oživují lidské ctnosti.Foto: archiv MS!Svatá Giu<strong>se</strong>ppina BakhitaJan 8,32Co je to naděje?Naděje je božská ctnost, jíž toužíme pověčném životě jako po svém štěstí: odBoha jej očekáváme s důvěrou v Kristovypřísliby a opíráme <strong>se</strong> při tom o pomocmilosti Ducha Svatého, abychom si věčnoublaženost zasloužili a vytrvali až do koncepozemského života.Srov. Kompendium Katechismu katolické církve,Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 20065/2008 • 21


Moderní svět hledáFoto: FlickrV centrální části encykliky Spe salvi (čl. 16–31) <strong>se</strong> Benedikt XVI.zamýšlí nad otázkou, jak mohlo vzniknout mínění, že křesťanskánaděje je individualistická a že odvádí od problémů tohoto světapoukazem na nebe. Přitom provádí důkladné a velmi zajímavézkoumání historických událostí novověku a jeho „nadějí“.Rozum, věda a technika –noví spasitelé lidstva?Počínaje objevením Amerikya novými technickými výdobytky <strong>se</strong> vesvětě začíná šířit náboženství nové naděje.Naděje dostává podobu víry v pokrok.Potvrzením oprávněnosti a spolehlivostitéto nové naděje je hmatatelná radostz nových vynálezů. Pokrok zviditelnila zdůraznil dvě důležité skutečnosti –rozum a svobodu. Oba tyto pojmy bylypotom uchopeny i teoreticky a politickya jejich vyvýšení přineslo i změny společenskéhouspořádání – poprvé ve Francouzskérevoluci v roce 1789. Evropanejprve vzhlížela k Francii s obdivem,dalšími událostmi je však donucenao rozumu a svobodě znovu uvažovat.Ani 19. století nepřichází o svou víruv pokrok jako novou formu lidské naděje.Teoretiky nové, tentokrát proletářské revolucejsou Marx a Engels. Je jim jasné, že jetřeba změna, dokonce ve svých dílech ukazují,jak na to: Pokrok nepřijde jen od vědya techniky, ale od politiky vědecky promyšlené,která rozpoznává strukturu dějina ukazuje cesty k revolučnímu skoku.Vedle jak ta jedleSvatý Otec ale ukazuje, v čem spočívalomyl všech teoretiků revolucí ve všechdobách, omyl všech těch, kteří lidem slibovalisvětlejší zítřky. Člověka nelze ozdravitjenom zvnějšku např. vytvořením určitépolitické situace nebo příznivých ekonomickýchpodmínek, tím, že bude mítČlověk potřebuje lásku naprostou. Potřebuje jistotu,s níž může říci: „Ani smrt, ani život, ani andělé, aniknížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího,ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nicstvořeného nebude nás moci odloučit od Boží láskyv Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Řím 8,38–39).naději„dobré bydlo“. Zapomněli na to, že člověkzůstává stále člověkem a jeho svobodazůstává také svobodou ke zlému. Taképokrok je dvojsmyslný: Nabízí nové možnostidobra, ale otevírá také propastnémožnosti zla. Rozum <strong>se</strong> stane lidským,je-li schopen ukazovat cestu vůli – a to jejen tehdy, hledí-li nad <strong>se</strong>be sama. Člověkv nerovnováze mezi materiálními schopnostmia nedostatkem úsudku srdce <strong>se</strong>stává hrozbou pro <strong>se</strong>be i pro celé lidstvo.Snaha o uskutečnění „Božího království“vybudovaného jen lidskými silami bezBoha ústí do zvráceného konce všech věcí.Zatímco je zřejmé, že technický pokrokjde stále kupředu, něco podobného nelzeříci o pokroku lidského svědomí. „Svobodapředpokládá, že v základních rozhodnutíchpředstavuje každý člověk a každágenerace nový začátek.“ (Spe salvi 24) Svobodačlověka je stále stejně křehká, protonebude nikdy na světě existovat královstvídefinitivně upevněného dobra. Kdo již natéto zemi slibuje lidem lepší svět, kterýpotrvá věčně, ignoruje lidskou svobodua dává falešné sliby.Dávejme si tedy do budoucna pozorna podobné slibotechniky a předevšímaktivně vytvářejme ve svém okolí prostor,kde <strong>se</strong> uplatňuje skutečné dobro a láska.P. Jindřich Čoupek22• www.milujte.<strong>se</strong>


Síla modlitbyrůžence v dějináchU řady událostí v dějinách světa i jednotlivých národů můžemehovořit o nadpřirozených zásazích způsobených modlitbou růženceNejsvětější Panny Marie. Tak je tomu i v dějinách Polska.Ta, která vyprošuje záchranuV dějinách polského národa hrálamodlitba růžence velikou roli. Poláci mělinejednou příležitost přesvědčit <strong>se</strong> o tom, ževytrvalá modlitba růžence, plná důvěry, jenezastupitelnou pomocí a pevnou ochranoui v nejtěžších situacích. Tento fakt zdůraznilpapež Jan Pavel II. ve svém dokumentuRosarium Virginis Mariae: „Církev růžencivždycky připisovala zvláštní účinnost (…)a svěřovala nejzávažnější problémy. V okamžicích,kdy <strong>se</strong> zdálo být ohroženo samotnékřesťanství, bylo překonání nebezpečí přičítánosíle této modlitby a růžencová Pannabyla velebena jako přímluvkyně záchrany.“Modlitba obnovila národSíla této modlitby <strong>se</strong> projevila mimojiné v morálním obrození, k jakému došlov Polsku po zjeveních Panny Marie vedruhé polovině 19. století v Gietrzwałduna Warmii. Během masové germanizacepolských zemí při pruském záboru, kdyboj <strong>se</strong> vším, co bylo polské, nabíral na síle,vyzvala Nejsvětější Panna místní, aby <strong>se</strong>modlili růženec. V krátké době <strong>se</strong> ukázalyplody. Gietrzwałdský farář, svědek zjevení,potom referoval takto: „Mezi všemi mluvícímipolsky radostné pokroky činí zejménamodlitební nadšení a Bratrstvo zdrženlivosti.Milióny <strong>se</strong> modlí růženec, čímž <strong>se</strong>utvrzují v katolické víře, a obrovské množstvíopilců <strong>se</strong> dostává z časné i věčné záhuby.K tomu je třeba přidat čistotu života, jakoulze vidět u mládeže, četná mužská i ženskářeholní povolání, rovněž obrácení a konverzea časté přistupování ke svátostem.V celé Warmii, téměř ve všech domácnostech,<strong>se</strong> lidé modlí růženec společně.“Zjevení Panny Marie ve warmské oblastivyvolala tedy duchovní obnovu obyvatel tétooblasti a dala počátek podobné změně i v dalšíchpolských regionech. Kromě toho <strong>se</strong> stalazákladem, díky němuž získání nezávislostiPolska začalo dostávat reálnou podobu.Zázrak na VisleSuverenita Polska, získaná s koncemprvní světové války po mnoha letech poddanství,byla vážně ohrožena v roce 1920,kdy země prožívala útok silné bolševickéarmády. Tuto událost, popisovanoujako „zázrak na Visle“, lze chápat jediněv kategoriích zázraku. Stačí připomenout,že proti sovětské moci (dvanáct divizípěchoty a dvě divize jízdy) stály sotva třia půl divize polské pěchoty a pár malýchoddílů. Výsledek konfrontace <strong>se</strong> zdál býtpředem rozhodnutý… Rychlé vítězstvíbolševiků čekali také Němci, pro které<strong>se</strong> dobytí Varšavy mělo stát signálemk zabrání Gdaňsku a Horního Slezska.Sovětská vojska <strong>se</strong> rychlým tempemblížila k hlavnímu městu. VystrašeníVaršavané začali masově naplňovatkostely. Byla vydána výzva, že od 6. do14. srpna 1920 bude ve všech kostelechvystavena Nejsvětější svátost a na Zámeckémnáměstí ve Varšavě <strong>se</strong> asi 30 tisíc žen,dětí a lidí v pokročilém věku modlilo růženec.Vzájemně si dodávali naději a připomínalisi slova, která řekl 31. červencemladý varšavský katecheta a P. Ignác Skorupka:„Nemějte obavy, Královna polskékoruny nás neopustí… Dojde k vítězství.Ten den je blízko! Nemine 15. srpen,Foto: archiv MS!Foto: archiv MS!Panna Maria ČenstochovskáBůh sám si zvolildobu, místoi příležitostk zázrakům, aleJeho moc nejvíczáří tam, kdeje uctívánaJeho Matka.5/2008 • 23


den Panny Marie Nanebevzaté, a nepřítelbude poražen.“ V té době už docházelyzprávy o rozpoutané bitvě…Bitva <strong>se</strong> nadobro rozhořela v nociz 13. na 14. srpna. Účastnil <strong>se</strong> jí i P. IgnácSkorupka, který nesl kříž vysoko nadhlavou, povzbuzoval k víře polské vojákya dával jim příklad statečnosti a odvahydo chvíle, než ho trefil do hlavy úlomekstřely. Jeho mimořádně obětavý postoja hrdinskou smrt Poláci chápali jako silnýnadpřirozený impuls, který měl velkývliv na ducha národa i armády a přispělk tomu, že 15. srpna na svátek NanebevzetíPanny Marie byla nepřátelská moczlomena a předpovídané vítězství polskéhovojska nad silnou bolševickouarmádou <strong>se</strong> stalo skutečností.Pater Stanisław Tworkowski, jedenz účastníků této bitvy v roce 1920, onudramatickou událost komentoval následovně:„Zázrak na Visle je dílem Božíprozřetelnosti, do které zapojil své úsilímůj národ, národ věřící, národ vzývajícía milující Boha… Byla to bitva ve jménuJežíše Krista, ve jménu svatého kříže.Symbolem toho je náš kněz P. IgnácSkorupka, který s křížem v rukou vběhldo rojnice u Ossowa. (…) Tajemstvímzázraku na Visle ve svátek NanebevzetíPanny Marie je modlitba varšavskéholidu na Zámeckém náměstí…“Nové ne obsahem,ale naléhavostíTaké druhá polovina 20. století bylabohatá na mariánská zjevení, při nichžPanna Maria poukazovala na velkoupotřebu modlitby růžence, mimo jinéi v rodinách. Sice ne všechna zjevení bylaoficiálně potvrzena církevní autoritou,ale každé je podrobně zdokumentovánoa v mnoha případech byly uznány požehnanéduchovní plody, které přinesla.V roce 1980 v lokalitě Cuapa dostalvesničan Bernard Martinez, který <strong>se</strong>zeptal Nejsvětější Panny na její přání,v Nigérii následující odpověď: „Chci, aby<strong>se</strong>s denně modlil růženec.“ O něco pozdějiPanna Maria ještě dodala: „V rodině,spolu s dětmi, od chvíle, kdy budouschopné rozumět. Je třeba <strong>se</strong> modlitrůženec v pravidelnou hodinu, po skončenídomácích prací.“ V jiný den zjeveníPanna Maria dodala: „Modlete <strong>se</strong> růženec,rozjímejte tajemství, naslouchejteBožímu slovu obsaženému v tajemstvích.“Zjevení v Cuapě nebylo sice nikdy oficiálněuznáno, ale místní biskup doporučovalvěřícím rozjímat a uskutečňovatMariino po<strong>se</strong>lství.Nad zjeveními, které měla Gladys Quirodade Mota v Campito v Argentině odroku 1983, osobně bdí biskup Castagna.Ten pozorně sleduje vývoj kultu v místězjevení a potvrzuje jeho bohaté duchovníplody. Dne 6. června 1987, kdy světovételevize přenášely růženec s papežemJanem Pavlem II., řekla Panna Maria vizionářce:„Dnes bude Pán Ježíš poslouchatposvátný růženec tak, jakoby byl odříkávánmým hla<strong>se</strong>m.“V obou oficiálně uznaných zjeveníchv Naju v Korei (polovina 80. let 20. století)předala Panna Maria toto po<strong>se</strong>lství:„Vroucně <strong>se</strong> modlete růženec na úmyslmíru ve světě a za obrácení hříšníků.Snažte <strong>se</strong>, aby ožila svatost rodin.“Foto: FlickrPozvání Ježíše Kristai jeho matkyVe všech těchto po<strong>se</strong>lstvích, alei v mnoha dalších, je růženec prezentovánhned po mši svaté jako nejdůležitějšíforma modlitby, způsob, jak zažehnat nebozmírnit tresty hrozící světu za odvrat lidstvaod Božích zákonů. Díky systematickémupraktikování růžencové pobožnostimůžeme do svého osobního a rodinnéhoživota pozvat Ježíše a Jeho Matku.Jan Pavel II. o růženciDoporučením k modlitbě růžencekéž nám jsou také slova papeže JanaPavla II.: „Dnes této modlitbě a jejíúčinnosti ochotně svěřuji (…) záležitostmíru ve světě i v rodinách. (…) Růženecje a vždycky byl modlitbou rodinnoua za rodinu. Růženec býval velmi oblíbenoumodlitbou křesťanských rodina je jisté, že měl na rodinné společenstvípříznivý vliv. (…)Zkrátka, zatímco jsou v růženci našeoči obráceny ke Kristu, činí z nás tatomodlitba také strůjce míru ve světě.Díky svému charakteru naléhavé sborovéprosby, která je odpovědí na Kristovuvýzvu modlit <strong>se</strong> stále a ‚neochabovat‘(Lk 18,1), nám růženec dává naději, žei dnes lze vyhrát tak těžkou ‚bitvu‘, jakouúsilí o mír bezesporu je. Růženec je vzdá-A pravda vás osvobodísouvi<strong>se</strong>jící body učení učitelského úřaduCírkve k dalšímu studiuCo říká katechismusKdo <strong>se</strong> modlí správně?Ten, kdo <strong>se</strong> modlí zbožně, pokorně, důvěrně,odevzdaně do vůle Boží a vytrvale.Co řekl Pán Ježíš o vyslyšení správnémodlitby?„Amen, amen, pravím vám: O cokoli budeteprosit Otce ve jménu mém, dá vám.“Jak vyslyší Bůh správnou modlitbu?Udělí buď to, o co prosíme, anebo něcolepšího.srov. Katolický katechismus, Fr. Tomášek, Praha 1968Co je růženec?Růženec je modlitba, ve které Církvípředepsaným způsobem rozjímámeo tajemstvích vtělení, [životě,] utrpenía zmrtvýchvstání Ježíše Krista a ve kteréblahoslavenou Pannu Marii zvláště ctíme,protože jako matka Ježíšova měla na těchtotajemstvích největší účast.srov. Katechismus, Dr. Antonín Podlaha, Praha 192024• www.milujte.<strong>se</strong>


StrukturamodlitbyrůženceÚvod:• znamení kříže • Věřím v Boha• Otče náš • 3x Zdrávas Maria(po jménu Ježíš postupně prosíme o třiBožské ctnosti: 1. v kterého věříme,2. v kterého doufáme, 3. kterého nadevšechno milujeme) • Sláva OtciPět desátků:• Otče náš • 10x Zdrávas Maria(po jménu Ježíš <strong>se</strong> přidávajírůžencová tajemství) • Sláva OtciI. Tajemství radostná (pondělí, sobota):1. kterého jsi z Ducha Svatého počala2. s kterým jsi Alžbětu navštívila3. kterého jsi v Betlémě porodila4. kterého jsi v chrámě obětovala5. kterého jsi v chrámě nalezlaII. Tajemství světla (čtvrtek):1. který byl pokřtěn v Jordánu2. který zjevil v Káněsvou božskou moc3. který hlásal Boží královstvía vyzýval k pokání4. který na hoře Proměněnízjevil svou slávu5. který ustanovil EucharistiiFoto: archiv MS!Mše svatá v kapli Panny Marie ČenstochovskéModlitba růžence je velká pomoc pronaši dobu. Přináší pokoj a svědomí;uvádí náš život do Božích tajemstvía uvádí Boha do našeho života.len jakémukoli útěku před problémy světa.Pobízí nás, abychom na ně nahlíželi odpovědněa velkory<strong>se</strong>, a dává nám sílu, abychomjim čelili s jistotou Boží pomocia pevným úmyslem vydávat v každé situacisvědectví o ‚lásce, neboť ona je svorníkdokonalosti‘ (Kol 3,14).Dívám <strong>se</strong> na vás na všechny, bratři a <strong>se</strong>strykaždého stavu, na vás, křesťanské rodiny,a na všechny, kdo jste pokročilého věku činemocní, a také na mládež: vezměte růženecs důvěrou opět do rukou a objevte tuto modlitbuznovu ve světle Písma, v souladu s liturgiía v kontextu každodenního života.“Modlitba růžence je velká pomoc pronaši dobu. Přináší pokoj a svědomí; uvádínáš život do Božích tajemství a uvádí Bohado našeho života.Robert BilPrameny:Gottfried Hierzenberger, Otto Nedomansky:„Księga objawień maryjnych od I doXX wieku“, Varšava 2003; Ewa Hanter:„Tyś wielką chlubą naszego narodu“,Toruń 2000; „Godzina różańca“, SvatyněPanny Marie Fatimské v Zakopaném 2003;Jan Pavel II.: Apoštolský list „RosariumVirginis Mariae“, Praha 2002.III. Tajemství bolestná (úterý, pátek):1. který <strong>se</strong> pro nás krví potil2. který byl pro nás bičován3. který byl pro nás trním korunován4. který pro nás nesl těžký kříž5. který byl pro nás ukřižovánIV. Tajemství slavná (středa, neděle):1. který z mrtvých vstal2. který na nebe vstoupil3. který Ducha Svatého <strong>se</strong>slal4. který tě, Panno, do nebe vzal5. který tě v nebi korunovalPo každém desátku:Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy,uchraň nás pekelného ohně a přiveďdo nebe všechny duše, zvláště ty, kterétvého milosrdenství nejvíce potřebují.Závěr:• Zdrávas Královno • Oroduj zanás, Královno posvátného růžence,aby nám Kristus dal účast na svýchzaslíbeních. • Modleme <strong>se</strong>: Bože, tvůjjednorozený Syn nám svým životem,smrtí a zmrtvýchvstáním získalvěčnou spásu. Dej nám, prosíme, kdyžv posvátném růženci blahoslavenéPanny Marie o těchto tajemstvíchrozjímáme, ať také podle nich žijemea dosáhneme toho, co slibují. SkrzeKrista, našeho Pána. Amen.Je vhodné ještě připojit modlitbuna úmysl Svatého Otce.5/2008 • 25


Boží milosrdenstvíNezklame!Foto: Václav Štaud, www.katyd.czPoutní kostelBožíhoMilosrdenstvía sv. Faustynyve SlavkovicíchPro Českou republiku bylo neděli Božího Milosrdenství30. března 2008 požehnánpoutní kostel BožíhoMilosrdenství a sv. Faustyny.Nachází <strong>se</strong> v obci Slavkovicenedaleko Nového Městana Moravě.Ve dvacátém třetím týdnu těhotenství(přelom pátého měsíce) j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> dozvěděla,že mám pozdní těhotenskou gestózu,která je velmi nebezpečná pro matkui dítě. Lékaři mi dali na vybranou třiřešení. První: porod, přičemž bylo jasné,že dítě v tak časné fázi by nemělo žádnoumožnost přežít. Druhé: čekat do chvíle,kdy bude můj stav kritický, ačkoli už j<strong>se</strong>mskoro byla na jeho hranici. A nakonectřetí: potrat, k němuž mě lékaři velmi horlivěpřesvědčovali a neskrývali přitom, žeje to podle jejich názoru nejlepší řešení.Musím ještě dodat, že jsme v té době žiliv Anglii. Rozhodli jsme <strong>se</strong> počkat. Oznámilimi však, že v mém případě je tootázka dní, v nejlepším případě týden, cožpříliš nezvětšuje šance našeho dítěte.Přesto jsme důvěřovali Bohu a všechnojsme odevzdali do Jeho rukou. Zbyl jen On.Začali jsme „bombardovat nebe“. Modlilijsme <strong>se</strong> společně s manželem a s námi celárodina, naši známí, <strong>se</strong>stry, kněží, modlitebnískupiny – půlka Londýna i Polska(měli jsme dojem, že celý svět). Celoutu dobu jsme cítili sílu modlitby, vědělijsme, že nás Pán neopustí. Modlili jsme <strong>se</strong>růženec a Korunku k Božímu milosrdenství.O pomoc jsme prosili všechny svaté,zejména svatého Jo<strong>se</strong>fa, svatou Filoménu,svatého Otce Pia a svatou Faustynu, kteréj<strong>se</strong>m slíbila, že pokud <strong>se</strong> narodí holčička,bude <strong>se</strong> jmenovat po ní. Byla to velmizvláštní doba: Umíral Jan Pavel II., jehožjsme rovněž prosili o přímluvu, a mělynastat velikonoce.Ve čtvrtek před nedělí Božího milosrdenstvíj<strong>se</strong>m šla na ultrazvuk. Paní doktorkami velmi rozhodně profesionálnímhla<strong>se</strong>m oznámila, že dítě je slabé, maléa velmi nemocné, můj stav je už velmitěžký a podle jejího názoru by bylo nejlepšímřešením ukončení těhotenství.Pokoušela <strong>se</strong> nás přesvědčit, že nemácenu riskovat a řekla: „Jste mladí, zarok můžeme mít další děti.“ Pak dodala:„Dávám tomu dítěti maximálně tři dny,ale pokud třeba zázrakem přežije, v cožosobně nevěřím, je riziko, že bude mentálněpostižené.“ Nakonec <strong>se</strong> zeptala: „Jakdlouho chcete ještě čekat?“Bůh nám dal tehdy hodně sil, že jsmeMu nepřestali důvěřovat a ještě víc jsme <strong>se</strong>modlili. Cítili jsme obrovský klid. Po dalšímultrazvuku, již po neděli Božího milosrdenství,táž paní doktorka ke svémuúdivu řekla: „Nemyslela j<strong>se</strong>m si, že vástu ještě uvidím. Dítě vypadá mnohemlépe, je velmi aktivní a vy vypadáte takélépe.“ Potom zmateně pravila: „No co…Bože, jak Ti zavšechno děkovat?Nedokážu najítslov, Pane, chciTi děkovat celýsvůj život…Kontakt na duchovnísprávu poutního kostela:P. Pavel HabrovecŘímskokatolická farnostRadešínská Svratka592 33 Radešínská Svratka 11pavel.habrovec@worldonline.czNa www.TV-MIS.cz můžete shlédnoutdokument Dějiny vzniku kostelaBožího Milosrdenství a sv. Faustýny veSlavkovicích (program MIS 3 – dokumenty,číslo titulu 296)Foto: archiv MS!26• www.milujte.<strong>se</strong>


Věřili jsme všakještě víc po tom,co už Kristusučinil. Darovalijsme Mu Faustynua podřídili jsme<strong>se</strong> Jeho vůli.Čekáme dál.“ Na toto slovo jsme nejvícčekali. Každý další den byl darem od Boha,„radostnou zvěstí“, jak říkal profesor, kterýdohlížel na můj stav, protože zvyšovalšanci našeho děťátka.S Boží pomocí <strong>se</strong> mi podařilo donositdítě do dvacátého šestého týdne, čili celétři týdny od začátku nemoci. Narodila <strong>se</strong>nádherná holčička Faustyna, velmi malá,vážila 574 gramy. Porod proběhl bez komplikací,ale už po něm, kdy <strong>se</strong> zdálo, ževšechno bude dobré, začal můj tlak rychlestoupat. Celou noc mě udržovali v mezích180/125. K ránu <strong>se</strong> <strong>se</strong>běhl všechen personál.Dívali <strong>se</strong> na mě bezradně. Napojili měna přístroje, které měly sloužit k elektrickémušoku. Cítila j<strong>se</strong>m, že je to posledníchvíle mého života… Podívala j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> naJežíšův obraz, který j<strong>se</strong>m měla celou dobuu <strong>se</strong>be, a řekla j<strong>se</strong>m: „Ježíši, jestli chceš,dej mi, prosím, ještě jednu šanci a slibuji,že budu celému světu vyprávět o tom, jakje velké tvé milosrdenství, a že <strong>se</strong> budustarat o Faustynu do konce svých dní bezohledu na to, jaké to bude dítě.“Lékaři mi píchli do žíly lék snižujícítlak, ačkoli neměli záruku jeho účinnosti.Po několika hodinách začal tlakpostupně klesat. Následující den mi můjprofesor gratuloval a řekl mi: „To bylzázrak, že žijete. Uvědomujete si, že kdybychomčekali o dva dny déle, nepřežilabyste ani vy ani dítě?“ Teprve v tomtomomentě j<strong>se</strong>m si uvědomila, co způsobiloBoží milosrdenství. Specialisté, kteřísvědectvípečovali o Faustynu a kteří jí nedávaližádnou naději, nám pomohli si uvědomit,jak vážný byl stav našeho dítěte, kterémělo vnitřní krvácení, nízkou porodníváhu a nedovyvinuté orgány. Věřili jsmevšak ještě víc po tom, co už Kristus učinil.Darovali jsme Mu Faustynu a podřídilijsme <strong>se</strong> Jeho vůli.Neustávali jsme v modlitbě. Dítěleželo v nemocnici čtyři měsíce, víc nežměsíc bylo na respirátoru, prodělalo očníoperaci la<strong>se</strong>rem, mělo hodně infekcívčetně otravy krve. Zvlášť si pamatujiden, kdy mě lékaři zavolali, protože simysleli, že ji ztrácejí… Pán však chtěl,aby žila. Po tolika měsících těžkého bojeo život Faustynky jsme z úst lékaře uslyšeli:„Můžete si svou dcerku vzít domů.“Byl to úžasný den. Jedna ošetřovatelkana rozloučenou řekla: „Je nádherné <strong>se</strong>dívat na to dítě, které jde dneska domůa které jsme tolikrát ztráceli.“ Druhá<strong>se</strong> slzami v očích vyznala: „A my jsmeříkali: dát ji pryč…“Před necelým měsícem byl Faustyněrok. Je to báječné, velmi ve<strong>se</strong>lé a dobře<strong>se</strong> vyvíjející dítě. Po příjezdu do Polskajsme navštívili specialisty a oni udělaliultrazvuk hlavy, který ukázal, že Faustynanemá žádná poškození po krvácení, čehož<strong>se</strong> lékaři velmi obávali. Mozková mrtvicea hydrocefalus <strong>se</strong> rovněž neprokázaly.Očařka, specialistka na oční nemociu nedonošenců, řekla, že Faustyna má velkouoční vadu a musí nosit brejličky, ale vesrovnání s tím, že mohla být úplně slepá,je to nic a že její případ je třeba nahlížetv kategoriích zázraku.Bože, jak Ti za všechno děkovat?Nedokážu najít slov, Pane, chci Ti děkovatcelý svůj život… Prosili jsme o trochua Tys nám dal tolik! Chvála Ti, Pane! Aťje Tvé jméno pochváleno! Ježíši, důvěřujiTi i Tobě, Matko krásného milování,která jsi s námi byla po celou dobu a přivinulajsi Faustynku na své srdce, když jáj<strong>se</strong>m ještě nemohla.Karolína, PolskoJak <strong>se</strong> modlitKorunkuk Božímumilosrdenství?(modlí <strong>se</strong> na obyčejném růženci)Otče náš…Zdrávas Maria…Věřím v Boha…Na zrnkách Otčenáše (1x):Věčný Otče, obětuji Ti Těloa Krev, Duši i Božství Tvéhonejmilejšího Syna a našehoPána Ježíše Krista, na smírza hříchy naše i celého světa.FATYM hledá další spolupracovnicepro misijní činnost v adoptované <strong>se</strong>veročeské farnosti Jeníkov.Předpoklady: nadšení pro víru, obětavost, vytrvalost, věk 20–30 rokůa ochota plně <strong>se</strong> nasadit.Kontakt: P. Marek Dunda, marek@fatym.com, www.fatym.com, tel.: 731 402 742Film „Chcete mě?“ o adopci farnosti Jeníkov je on-line na www.tv-mis.cz/titul.php?id=157Na zrnkách Zdrávasů (10x):Pro Jeho bolestné utrpeníbuď milosrdný k námi k celému světu.Na závěr (3x):Svatý Bože, Svatý Silný,Svatý Nesmrtelný, smiluj <strong>se</strong>nad námi a nad celým světem.5/2008 • 27


svědectvíNebojte <strong>se</strong> vše svěřit doJeho rukou…Maminka byla učitelka v mateřskéškole, tudíž nechodila do kostela (v té doběto bylo zakázané – paní učitelky nesmělymít s vírou nic společného). Ve víře j<strong>se</strong>mnebyla vychovávaná, ale s babičkou j<strong>se</strong>mdo kostela jako dítě někdy šla, protožej<strong>se</strong>m věřila, že Bůh existuje. Ano, mělaj<strong>se</strong>m víru, že existuje, ale jako dítě j<strong>se</strong>m sizas až tak moc neuvědomovala, co pro měJežíš učinil. Roky ubíhaly a já pořád žila <strong>se</strong>svou vírou. Ale nebyla to víra, pro kteroubych udělala vše, ani j<strong>se</strong>m tolik nevěděla,co to „vše“ znamená. Změna mého životaZa pár dnů mi přišlaSMS: „Jani, můžuti říct, že opravduexistuje. Můj život <strong>se</strong>mění. Naučila j<strong>se</strong>m<strong>se</strong> modlitby. Vím,že je, přijala j<strong>se</strong>mHo a j<strong>se</strong>m šťastná.Děkuji!“Foto: Flickrnastala tehdy, když mi Bůh <strong>se</strong>slal kamarádkuBlanku plnou Jeho lásky. S Blankouj<strong>se</strong>m chodila do kostela, modlily jsme <strong>se</strong>spolu, jezdily na různá <strong>se</strong>tkání a já skrzeni poznala, že On je ta cesta, kterou <strong>se</strong>chci dát. Začala j<strong>se</strong>m chodit na přípravya 7. dubna 2007 j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> nechala pokřtít.Byla j<strong>se</strong>m zároveň biřmována a můj životnabral obrat. Dříve j<strong>se</strong>m měla velké zdravotníproblémy a byla j<strong>se</strong>m jako rybka,která <strong>se</strong> snaží přežít na souši.Pak j<strong>se</strong>m přijala svátost nemocných.Dnes j<strong>se</strong>m jako rybka, která s Božípomocí plave v čiré vodě. Můj život začalod té doby, co j<strong>se</strong>m si plně uvědomila, jakpro mne Ježíš trpěl a jak moc nás všechnymiluje. Začal měnit mé srdce. Skrze utrpení,která j<strong>se</strong>m si prožila, j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> naučilapokoře, trpělivosti a dát Ježíši důvěru.Dnes už nebloudím, ale s vírou v Něhoa <strong>se</strong> srdcem plným Jeho lásky mohu čelitpokušením, kterým je člověk vystaven.I maminka poznala Boha a nesmírněnás to sblížilo. Vše svěřujeme Jemua máme vzájemnou důvěru. Modlíme <strong>se</strong>za záchranu nenarozených dětí (Kruciáta– www.kruciata.cz) a s přáteli za Čistoulásku, do které jsme vstoupili.Kamarádka, s kterou j<strong>se</strong>m chodila dotřídy, nevěděla kudy kam. Nalézala, nebospíš hledala, ale nenalézala útěchu v alkoholua cigaretách. Na střední škole mělaproblémy. Modlila j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> za to, aby midal Bůh možnost podat jí pomocnou ruku.Jednoho dne, když <strong>se</strong> mi opět přišla svěřit,řekla j<strong>se</strong>m jí vše – jak je to s mojí vírou,co pro mne Ježíš znamená, proč <strong>se</strong> snažímžít v čistotě. K mému údivu mne požádala,jestli bychom spolu mohly jít do kostela.S radostí j<strong>se</strong>m přijala. Přespala u nás,večer j<strong>se</strong>m jí nabídla, že bychom <strong>se</strong> mohlypomodlit spolu. Souhlasila. Druhý denjsme šly opět na mši. Odpovídala j<strong>se</strong>m najejí otázky, půjčila j<strong>se</strong>m jí Kancionál a onadále <strong>se</strong> mnou chodila na bohoslužby…Za pár dnů mi přišla SMS: „Jani, můžuti říct, že opravdu existuje. Můj život <strong>se</strong>mění. Naučila j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> modlitby. Vím, žeje, přijala j<strong>se</strong>m Ho a j<strong>se</strong>m šťastná. Děkuji!“Radostí mi vyhrkly slzy a s velkou vděčnostíj<strong>se</strong>m <strong>se</strong> obrátila k Pánu Ježíši. Jejíživot <strong>se</strong> mění dodnes (k lepšímu).Nebojte <strong>se</strong> vše svěřit do Jeho rukou…Miluje nás a ví, co je pro nás dobré…S láskou Jana KateřinaA pravda vás osvobodísouvi<strong>se</strong>jící body učení učitelského úřaduCírkve k dalšímu studiuCo říká katechismusKdy <strong>se</strong> máme zvláště modlit?Máme <strong>se</strong> modlit zvláště ráno a večer, předjídlem a po jídle, před prací a po práci, kdyžzvoní k modlitbě, a v pokušení.Za co <strong>se</strong> máme především modlit?Především za to, co je k Boží cti a chválea k naší spá<strong>se</strong>. Pán Ježíš o tom řekl: „Nejprvetedy hledejte Boží království a jehospravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.“(Mt 6,33)srov. Katolický katechismus, Fr. Tomášek, Praha 1968Výběr z nauky CírkveBůh chrání a řídí svou prozřetelností vše[De fide]stvořené.Srov. Dogmatika, Matice cyrilometodějská, Olomouc 199428• www.milujte.<strong>se</strong>


svědectvíHledej štěstí druhýcha nalezneš svoje vlastníNevím, kdo první shrnul svoji životnízkušenost do slov: „Hledej štěstí druhýcha nalezneš svoje vlastní“, která visí na nástěncena Střední zdravotní škole ve Znojmě, ale i jábych <strong>se</strong> pod tuto větu rád podepsal a svýmpodpi<strong>se</strong>m stvrdil její pravdivost.Během svého dospívání j<strong>se</strong>m v sobě,podobně jako asi všichni mladí, objevilsvou touhu po štěstí. Viděl j<strong>se</strong>m okolo<strong>se</strong>be mnoho lidí, kteří mi připadali šťastnía začal j<strong>se</strong>m přemýšlet, jak <strong>se</strong> mezi šťastnévyvolené zařadit. Celkem brzo mi došlo,že jedno velké štěstí člověka je v tom, kdyžje milován. Jediná moje tehdejší představao lásce byla, že kluk chodí s holkou.Nejprve mě to štvalo, že žádnou nemám,a záviděl j<strong>se</strong>m těm šťastnějším.Nyní j<strong>se</strong>m několikmálo let knězema často znovua znovu zažívám,že čím víc radosti<strong>se</strong> snažím ve službědělat druhým, tímvíc jí mám sám.Ča<strong>se</strong>m <strong>se</strong> i na mě štěstí usmálo. Začalj<strong>se</strong>m chodit s jedním děvčetem. Bylo mikrásně, ale zato začali trpět moji rodiče– chodil j<strong>se</strong>m pozdě domů. Po nějakémFoto: Flickrča<strong>se</strong> náš vztah skončil. Bylo mi naopakhrozně, ale naštěstí j<strong>se</strong>m velice brzy potom rozchodu pochopil, že j<strong>se</strong>m k tomuvztahu přistupoval od počátku špatně.Chtěl j<strong>se</strong>m to děvče, aby nějak zaplnilomoji frustraci. Chodil j<strong>se</strong>m s ní, nebo zaní spíš kvůli sobě. Spíš než láska v tomvztahu bylo moje sobectví.Těsně po našem rozchodu j<strong>se</strong>m jelpoprvé s klukama na chaloupku do Beskyd.[Chaloupky byl krycí název pro tajné křesťanskétábory pořádané v salesiánskémduchu – pozn. red.] A tam na jedné louce,když j<strong>se</strong>m čekal, až kluci splní úkol, j<strong>se</strong>mnějak víc než kdy před tím pochopil, že jeBůh, že mě má rád a že mu na mě záleží.Tehdy j<strong>se</strong>m si řekl: „Už <strong>se</strong> nechci úzkostlivěstarat o svoje malé štěstí. Chci v životědělat šťastnými ty druhé. A o moje štěstí<strong>se</strong> postarej ty, Bože.“A Bůh mou modlitbu slyšel. Ukazovalmi prostor pro službu: práce pro farnost,společenství mládeže, výuka náboženství,povolání učitele – učil j<strong>se</strong>m matematikua fyziku na gymnáziu, civilní službav domově důchodců… Ča<strong>se</strong>m j<strong>se</strong>m z Božíruky přijal ještě jeden vztah k děvčeti. Žilj<strong>se</strong>m jej už ale úplně jinak: ne pro <strong>se</strong>be.V té době, možná pod vlivem svýchnejrůznějších „služebných“ činností, j<strong>se</strong>mpoznal, že mé srdce je stvořeno širší, nežaby je mohl naplnit jeden výlučný vztah.Už dlouho mi bylo jasné, že ve svém životěchci sloužit lidem – teď mi také konečnědošlo, že moje služba <strong>se</strong> má uskutečňovatv kněžství. Nyní j<strong>se</strong>m několik málo letknězem a často znovu a znovu zažívám, žečím víc radosti <strong>se</strong> snažím ve službě dělatdruhým, tím víc jí mám sám.Když <strong>se</strong> <strong>se</strong>tkávám s mladými lidmi,vidím, jak je mnoho jejich problémů spojenoprávě s tím, že až příliš myslí na <strong>se</strong>be.A tak jim radím, aby mysleli, žili a obětovali<strong>se</strong> pro druhé. Myslím, že tato cesta jetou nejlepší přípravou na život manželský,kněžský nebo řeholní.P. Jindřich5/2008 • 29


Krásaspasí světKaple Redemptoris MaterFoto: otmaroliva.czPřed několika málo lety byl jmenován kardinálem Čechžijící dlouhá léta v Římě. Je to jezuita Tomáš Špidlík, kterýje celosvětově znám jako přední odborník na východníkřesťanskou spiritualitu. Položili jsme mu několik otázek,a ne jen těch, které <strong>se</strong> týkají duchovní oblasti životadnešního člověka. Odpověděl svým osobitým způsobem...Otče kardinále, vaše dlouholetépůsobení <strong>se</strong> soustřeďujena přibližování východníhokřesťanství západu a obráceně.Jak byste stručně shrnul vývojv tomto vzájemném poznávání?Východ a západ, to jsou velice široképojmy. Takže bych udělal už první rozlišenív tom, že já <strong>se</strong> zabývám křesťanskýmvýchodem, ne takzvaným dalekýmvýchodem. Proč? Protože Evropa dnesskutečně stojí v pozici, kdy <strong>se</strong> národymísí a my jsme ještě neudělali syntézutoho, co Evropa za dva tisíce let vytvořila.Pořád <strong>se</strong> mluví o francouzské teologii,německé, italské, ale <strong>se</strong>sbírat ty nejkrásnějšívěci…, a ze slovanské teologienikdo nic nezná, to je úplně neznámé. Jetam velmi mnoho krásných věcí. Takže<strong>se</strong> pak někdo ptá, vy jste pro tu, anebopro onu? Já nej<strong>se</strong>m pro nic, ale <strong>se</strong>sbíratto, kde je něco pěkného.Solovjov byl vždycky tak troškuprorocký. On říkal, vývoj církve jdedopředu a každý národ tomu vždyckyněco přidá. Co tam dali Židé, to víme,co Římané, co Řekové, co Francouzi,ale co dali Slované, to nikdo neví. Toznamená, oni byli pokřtěni naposledy,tak možná to budou oni, kdo dá toposlední slovo. Zajímavé je, že všichni,kdo třeba nechtějí nic slyšet o nějakémruském autoru, nebo českém, to užvůbec ne, ale když něco přece jen uslyší,tak najednou reagují, že je to pěkné,objeví <strong>se</strong> něco krásného. Teď objevit toněco pěkného, co ve slovanském světěje a co nikdo neznal, to j<strong>se</strong>m si vzalza úkol. Musím říct, že to má úspěchuž v tom smyslu, že i sami východňanéto oceňují, a proto taky ty mojeknížky překládají. Už j<strong>se</strong>m napočítalasi sto padesát překladů do východníchjazyků. Dokonce i do arabštiny.30• www.milujte.<strong>se</strong>


Žijete v Centru Aletti, které jemístem <strong>se</strong>tkávání a působeníumělců z východu a západu.Jak vypadají některé konkrétníplody této vzájemné spolupráce?No, tak abych řekl za<strong>se</strong> jednu věc. Tadytento dům byl založen pro styky východua západu velice neurčitě. A protože jezuitapater Rupnik, který je umělec, a spolus ním spolupracují některé <strong>se</strong>stry, tak jáj<strong>se</strong>m šel s ním. Co <strong>se</strong> jim podařilo? Jemu<strong>se</strong> podařilo soustředit kolem <strong>se</strong>be asi dvacetumělců z celého světa, z Gruzie, ze Srbskaa tak dále. Je podivuhodné, že spoluvelice krásně spolupracují a dneska jsouznámí v celém světě. Takže z posledníchvěcí, co udělali, je například nová bazilikave Fatimě, v Lurdech bylo potřeba dodělatčtvrté tajemství růžence světla, dělalito oni. Teď <strong>se</strong> dělá ta nová bazilika PadrePia a kryptu mají zadanou oni. Už dělalidvě pravoslavné katedrály a největší pravoslavnákatedrála <strong>se</strong> staví v Bělehradě.Mluvil j<strong>se</strong>m s tím architektem a ten říkal:Tu kopuli zadáme vám. To znamená, že užjsou dneska velice známí. Oni tady vypracujíkaždý tu svou část [mozaiky – pozn.Na západě <strong>se</strong> říká:„Pojď <strong>se</strong>m, já ti tovysvětlím, a jestlijsi málo chápavý,tak ti to namaluji.“A na východě <strong>se</strong>říká: „Tady mášobraz, a jestli jsinechápavý, musímti to vysvětlit.“Foto: archiv MS!Kardinál Tomáš Špidlík u papeže Jana Pavla II.red.], pak jedou na místo a tam to přilepí.Ve Fatimě to byl třeba měsíc jenom lepení,protože to je obrovská plocha.A pak jsou oceňováni ještě v jednévěci. Například na Athosu řekli: Konečně<strong>se</strong> něco takového našlo, protože mnoholidí jenom napodobuje ikony. Když <strong>se</strong>napodobují ikony, tak to je, jako když <strong>se</strong>dělaly ty gotické kostely, to je koneckoncůplagiát. Tady je konečně někdo, kdo <strong>se</strong>inspiruje ikonami, ale pracuje v duchusvé doby. To <strong>se</strong> jim podařilo, a proto jsoudnes známí. Celé to začalo ve Vatikánukaplí Redemptoris Mater.Jak může oslovovat duchovníumění lidi v dnešní doběelektronických médií?Když pater Rupnik začal malovat figurativně,protože on byl na počátku nadšenýdo abstraktní malby, tak já j<strong>se</strong>m jehomalbu a ještě jednoho ruského malíře prezentovalv Národním muzeu v Petrohradě.Bylo tam asi tři sta takových intelektuálů. Jáj<strong>se</strong>m jim říkal, žijeme v době, kde je všudesamý obraz, dokonce i u přístrojů <strong>se</strong> jennenapíše, jak <strong>se</strong> mají používat, ale musí <strong>se</strong>to i namalovat. Přitom lidé neumějí vůbecobrazy číst. Umělci nevyjadřují v obrazechduchovní věci. Připojil <strong>se</strong> k tomu jedenvelmi dobrý filosof z Moskvy a říkal: Protota móda těch ikon, protože tam, kde nicnení, tak <strong>se</strong> to hledí něčím zaplnit. Ale tonejde právě o to, aby <strong>se</strong> něco doslova napodobovalo,ale aby <strong>se</strong> lidé za<strong>se</strong> naučili čístmalbu. Protože obrazem <strong>se</strong> dá něco mnohemlépe vyjádřit než slovy.Já vždycky, když někde mluvím o ikonách,začínám takovou vtipnou poznámkou.Na západě <strong>se</strong> říká: „Pojď <strong>se</strong>m, já ti tovysvětlím, a jestli jsi málo chápavý, tak tito namaluji.“ A na východě <strong>se</strong> říká: „Tadymáš obraz, a jestli jsi nechápavý, musím tito vysvětlit.“ Protože obrazem <strong>se</strong> tajemstvídaleko lépe vysvětlí než jinak. A proto tedynávrat k umění. Jelikož náboženství bylovždycky spojeno s uměním, tak je potřeba,aby <strong>se</strong> k tomuto lidé také vychovávali.(dokončení v příštím čísle)připravil P. Tomáš Vyhnálek OMIV audio<strong>se</strong>kci www.TV-MIS.cz je uloženapřednáška kardinála Tomáše Špidlíka „Evropskákultura“, kterou pronesl na Filosofickéfakultě Masarykovy univerzity v Brně.Kongregace <strong>se</strong>ster svaté HedvikySlibem chudoby, čistoty a poslušnosti <strong>se</strong> <strong>se</strong>stry cele odevzdávají Bohu a služběpotřebným. Podle příkladu a záměru svého zakladatele, služebníka Božíhokněze Roberta Spiskeho, <strong>se</strong> <strong>se</strong>stry věnují křesťanské výchově a vzdělávání dětía mládeže. Zvláště <strong>se</strong> věnují postiženým, zanedbaným a opuštěným dětem.Pečují o staré a nemocné lidi, pomáhají ve farnosti jako katechetky, sakristiánky,varhanice… Službou lásky a milosrdenství chtějí <strong>se</strong>stry vydávat svědectví o Božílásce a nést světu radostné po<strong>se</strong>lství.Kongregace <strong>se</strong>ster svaté Hedviky, 671 65 Břežany 1e-mail: hedvicky@<strong>se</strong>znam.cz5/2008 • 31


MisieFoto: archiv MS!Misionářská oblast oblátů v provincii Tawi-Tawina FilipínáchAsijské země jsou většinou nábožensky zaměřené na hinduismus,buddhismus, islám či další náboženství východu. Křesťanství bývázpravidla menšinovou záležitostí. Ale existuje jedna výjimka, a tou jsoukatolické Filipíny. Země veskrze křesťanská, ale bohužel, stejně jakodalší země této oblasti světa, sužovaná dlouholetými ozbrojenýmikonflikty mezi vládními vojsky a skupinami vzbouřenců.Ve snaze přiblížit tuto zemi a situaci v ní j<strong>se</strong>m požádal v Říměo rozhovor P. Federica Labaglay, člena vedení kongregace MisionářůPanny Marie Neposkvrněné (OMI), který pochází z Filipín a má nastarosti misionáře obláty celého asijského regionu.Mohl byste nám, otče Federico,krátce přiblížit situaci církveve vaší zemi?Filipínci jsou třetí největší křesťanskounárodností na světě. Je nás 85 milionů,92 % křesťanů, z nichž 82 % jsou katolíci.Římsko-katolická církev má značný vlivve vládních i nevládních záležitostech,a to i přes ústavní oddělení státu a církve.Revoluce Lidové síly, která v roce 1986svrhla přes dvě de<strong>se</strong>tiletí vládnoucí Marcosůvdiktátorský režim, byla vedena kardinálemJaimem Sinem, podporovanýmvšemi církevními skupinami a všemi <strong>se</strong>ktorynapříč filipínskou společností.Většina soukromých institucí, jakojsou školy nebo nemocnice, jsou vedenyřeholníky a řeholnicemi. Tyto řeholnicea řeholníci jsou zároveň zapojeni do služebporadenství, zvláštní pastorace, jakonapříklad s přistěhovalci, dětmi ulice,vězni, pro spravedlnost a mír či za ochranustvoření (tj. aktivity křesťanů zasazující <strong>se</strong>v péči o stvoření bez plýtvání přírodnímizdroji a při jejich solidárním sdílení <strong>se</strong>všemi – pozn. red.).Odkdy působí misionáři oblátina Filipínách?V roce 1936 jezuitský biskup LuisDel Rosario pozval obláty do své diecézeZamboanga. Po schválení tohoto návrhunaší generální kapitulou byli v roce 1939vysláni první obláti ze čtyř <strong>se</strong>veroamerickýchprovincií. Po druhé světové válce <strong>se</strong>k nim přidali další obláti z Irska, Kanady,Belgie a Nizozemí.Na co <strong>se</strong> tito misionáři zaměřujípředevším?Obláti, kterých je dnes v zemi 84,působí hlavně v jižní části Filipín zvanéMindanao, zvláště v provinciích Cotabato,Sulu – Tawi-Tawi a také v hlavním městě32• www.milujte.<strong>se</strong>


Kardinál Jaime Sin (†2005)Revoluce Lidovésíly, která v roce1986 svrhla přesdvě de<strong>se</strong>tiletívládnoucí Marcosůvdiktátorský režim,byla vedenakardinálemJaimem Sinem.Foto: washingtonpost.comManile, kde mají formační domy pro studiumteologie, duchovní centrum, školua dvě farnosti.Stěžejní činností misionářů oblátů jepastorace ve farnostech, duchovních centrechči poutních místech, vzdělávání veškolách, péče o dobré vztahy mezi křesťanya muslimy, šíření a podpora spravedlnostia míru a ochrana stvoření.Nedávno nás zarmoutila smutnázpráva o smrti jednoho knězeobláta, otce Reynalda. Mohl bystenám přiblížit oblast, kde působil?P. Reynaldo Jesus Roda OMI, který bylzabit vzbouřenci, pracoval mezi muslimya malou skupinou křesťanů na ostrověTabawan, jižně od Mindanao. Otec Reynaldopůsobil v této oblasti de<strong>se</strong>t let.Toho smutného dne večer <strong>se</strong> modlilv kapli, když přišla skupina asi de<strong>se</strong>tiozbrojených mužů a snažili <strong>se</strong> ho unést.Bránil <strong>se</strong>, ale byl několikrát postřelen.Otec Roda zápasil s únosci, až <strong>se</strong> dostalina hřiště před kaplí. Pak jeden z únoscůpřiložil otci Rodovi zbraň k hlavě a vystřelil.Otci Rodovi bylo 54 let, knězem byl28 let.V roce 1997 byl v této oblasti zavražděndalší oblát, biskup Benjamin de Jesus,kterého rebelové zastřelili před jeho katedrálouv Jolo.Ostrov Mindanao je znám přítomnostíislámských fundamentalistů, kteříjsou napojeni na Al-Kajdu a mají na svědomíjiž více než 150 tisíc obětí.Podílí <strong>se</strong> obláti na mírovémprocesu, který <strong>se</strong> snaží přinéstpokoj do vaší země, sužované pomnoho let ozbrojenými konflikty?Ano, obláti Panny Marie <strong>se</strong> účastnítohoto procesu. Tři obláti jsou dokoncepřímo zapojeni do mírového vyjednávánímezi vládou a skupinami vzbouřenců.Naše vlastní oblátské školy nabízejí a šíříkurzy o kultuře míru a pokoje. Vzdělávánízaměřené na mír je hlavní součástí školníchosnov. Farnosti a další pastorační projektyvedou neformální mírové vzdělávánía propagaci kultury míru v jejich formačníchprogramech, liturgických slavnostecha jiných aktivitách.Filipínci jsou třetínejvětší křesťanskounárodností na světě.Je nás 85 milionů,92 % křesťanů,z nichž 82 %jsou katolíci.Zničená a později opravená katedrála v JoloP. Reynaldo Roda OMI (druhý zprava) byl zavražděn 15. ledna 2008Aleosan – stavba kapleFoto: 4x archiv MS!5/2008 • 33


Existuje naděje na vyřešení tohotokonfliktu v blízké budoucnosti?Existuje, ale ne v blízké budoucnosti.Mnoho dětí <strong>se</strong> nyní učí o míru a jsouvychovávány pro mír, jakmile vstoupí doškolky či do předškolních tříd. Ony samysi říkají děti míru. Stále pokračujemev rozšiřování této nové skupiny dětí v různýchoblastech a provinciích. Jestliže sivětšina dětí z různých částí Filipín osvojía vezme za své hodnoty míru a pokoje dosvého dospívání a potom do dospěléhoživota, tehdy a jedině tehdy bude mnohokonfliktů vyřešeno. Samozřejmě, že tobude dlouhý proces a možná ho nebudedosaženo ani za našeho života.Jak toto napětí vnímají mladí lidéa jakou spatřují naději pro svoubudoucnost?Mladých lidí <strong>se</strong> zmocňuje neklid. Toužípo míru, chtějí ho. Proto <strong>se</strong> i mnozí z nichzapojují do vzdělávacích programů našichmírových center, našich farností, do poradenstvípro své vrstevníky a do aktivitna ochranu neporušenosti stvoření. Ano,dychtí po šalom, po úplném klidu a harmonii.Na druhou stranu <strong>se</strong> mnozí z nichvzdali, zvláště pak ti, kteří jsou ve vzdálenýchoblastech, nebo ti, kteří žijí v chudinskýchčtvrtích velkoměst. Ti <strong>se</strong> buďpřidávají ke skupinám vzbouřenců a často<strong>se</strong> z nich stávají <strong>se</strong>bevražední atentátníci,anebo <strong>se</strong> stávají oběťmi společenskýchnemocí, jako je závislost na drogách, alkoholismusa jiné podoby lidské zkaženosti,aby zapomněli na tlak neklidu a násilí.Filipínští vojáci zasahující při pokusu o převrat v roce 2007Foto: Flickrpřipravil P. Tomáš Vyhnálek OMIFoto: FlickrFoto: archiv MS!34• www.milujte.<strong>se</strong>


Křesťané v islámských zemích ve 21. stoletíKřesťanév Indonésiia Východním TimoruMéně známé okolnosti odtržení Východního TimoruIndonésie je nejlidnatějšíislámskou zemí na světě. Žijev ní více než 200 milionů lidí,z nichž téměř 10 %, tedy kolem20 milionů, jsou křesťané.Drtivá většina indonéskýchkřesťanů jsou katolíci.Ústava Indonésie zaručujekřesťanům a čtyřem dalšímtzv. uznaným náboženstvímsvobodu vyznávání jejich víry.Ale praxe běžného života<strong>se</strong> významně odchyluje odtéto deklarace – napříkladexistence faktického zákazupřístupu křesťanů k vyššímpozicím v administrativě čik vojenským hodnostem.Vrchol Mount Ramelau, nejvyšší hory Východního TimoruFoto: FlickrJiná teorie, jiná praxeTo, co je „shora“ ústavou deklarováno,je „dole“, tj. v jednotlivýchindonéských provinciích, radikálnímzpůsobem popíráno místními, obvykleozbrojenými islámskými skupinami.Z tohoto hlediska jsou velmi výmluvnépočty: Stačí vzpomenout, že v letech1978–1998 bylo v Indonésii zničeno385 katolických kostelů, 118 z nich jenběhem dvou let (1996–1998).Nejen víra, ale i majetekVlny nenávisti ke křesťanům vyvolávánejen odpor vůči nim jako vůči „nevěřícím“.Přidávají <strong>se</strong> k tomu ještě národnostnía ekonomické důvody. Většinaindonéských katolíků jsou původemČíňané a v Indonésii téměř 80 % soukroméhovlastnictví patří čínské etnickéskupině, která je již léta známa svou pracovitostía šikovností. Proto lze velmisnadno lidi přemluvit k útokům na křesťanynejen jako na „nevěřící“, ale takéz důvodu „spravedlivé odplaty vykořisťovatelůmindonéského lidu“. Tutoposlední výzvu často používá vláda, abynašla pro většinové veřejné mínění Indonésanůvhodného obětního beránka, nakterého <strong>se</strong> svede odpovědnost napříkladza tíživé rozvíření ekonomických či politickýchproblémů.Pogromy na křesťanySledovaná eskalace násilí v letech1996–1998 proti křesťanům v Indonésiiměla právě toto pozadí: celoasijskou hospodářskoukrizi dotýkající <strong>se</strong> této země,která působila růst nezaměstnanostia oslabení místní měny, a také fakt, žev roce 1998 byl svržen dlouholetý diktátortéto země generál Suharto.V říjnu 1996 začaly pogromy na křesťanyna ostrově Jáva. Dne 10. října 1996v Situbondo na východní Jávě dav muslimůvypálil třicet kostelů a zabil šest lidí,kteří v chrámech uhořeli. V prosinci 1996<strong>se</strong> nepokoje přesunuly do západní částiostrova. Na druhý svátek vánoční bylo5/2008 • 35


Křesťané v islámských zemích ve 21. stoletíModel jednáníbojovníků džiháduna Molukáchje všude tentýž.Nabízejí „obrácení“celých vesnic. Jejichpřevážně katoličtíobyvatelé dostávajíultimátum: buďislám, nebo smrt.Australský vojenský kaplan s dětmi z Východního Timoru v uprchlickém tábořevypáleno třináct kostelů a jedna školav městě Tasik Malaya. V lokalitě Manangvtrhlo při půlnoční mši do místního katolickéhokostela padesát muslimů. Kněz,který sloužil mši svatou, byl zbit.Násilí zaměřené proti křesťanůmneminulo ani Jakartu, hlavní město země.V neděli 22. listopadu 1998 tam muslimovévypálili třináct kostelů a zabili třináctkřesťanů. Dav útočníků přitom křičel:„Jsme muslimští páni a oni jsou křesťanskésvině“ či „Zabít všechny pohany!“Nabídka, která <strong>se</strong> neodmítáNejkrutější pronásledování křesťanůa zejména katolíků v Indonésii bylo nasouostroví Moluky, známé rovněž jakoOstrovy koření. Celé souostroví tvořívíce než tisíc ostrovů. Od roku 1999 zdesílí aktivity islámské teroristické skupinyLaskar džihád („Bojovníci svaté války“).Je zodpovědná za smrt více než pěti tisíckřesťanů a za násilné vysídlení 500 tisícdalších, kteří nechtěli přijmout muslimypředloženou „nabídku, která <strong>se</strong> neodmítá“,tj. přechod k islámu.Model jednání bojovníků džiháduna Molukách byl všude tentýž. Nabízeli„obrácení“ celých vesnic. Jejich obyvatelédostávají ultimátum: buď islám, nebosmrt. „Obrácení“ tohoto druhu častodoprovází násilná obřízka včetně barbarskéobřízky žen. Praktiky toho typu jsouzdokumentovány například na ostrovechKeswui a Teor.Armáda bývá většinou pasivní. Jsouvšak rovněž známy případy, kdy armádazanechala svého pasivního postoje a přistoupilak aktivnímu jednání: to však znamenalospolupráci s teroristy při vyhlazeníkřesťanů na Molukách.19. června 2000 <strong>se</strong> oddíly indonéskéarmády připojily k muslimy organizovanémumasakru křesťanů ve vsi Duma naostrově Halmahera. Všichni obyvatelévesnice, tj. 208 lidí, kteří hledali ochranuv místním kostele, byli bestiálně zavražděnibojovníky džihádu a jim pomáhajícímivojáky z 511. a 512. batalionuindonéské armády. Ti obyvatelé vesnice,kteří <strong>se</strong> zachránili a skončili v nemocniciv Manado na ostrově Sulavesi, žádalio intervenci viceprezidentku Indonésiepaní Megavati Sukarnoputri, kteránemocnici navštívila. Ta však odpověděla:„To k mým povinnostem nepatří…“Všude na světě <strong>se</strong> mě lidé ptali:„Proč to pořád děláš? Vaše věc jeprohraná. Svět vám nikdy nepomůže…“Ale měli jsme něco, o čem ti lidénevěděli: důvěřovali jsme Bohu.36• www.milujte.<strong>se</strong>Foto: defence.gov.auTěžký osudVýchodního TimoruKatolické obyvatelstvo ve VýchodnímTimoru zakoušelo téměř 25 let osudpodobný tomu, který sužuje křesťany naMolukách. Do roku 1975 byla východníčást ostrova Timor portugalskou kolonií.Po skončení koloniální vlády vyhlásilVýchodní Timor nezávislost. Tento faktIndonésie pod vládou generála Suhartaneuznala. V roce 1976 provedla invazia na to anexi Východního Timoru. Tobyl počátek očistce obyvatel Timorutrvající do roku 2002.Odhaduje <strong>se</strong>, že během indonéskévlády ve Východním Timoru zahynulačtvrtina celkového počtu obyvatel tohotoúzemí. V roce 1989 apeloval Carlos Belo,katolický biskup v hlavním městě Dilí,na generálního tajemníka OSN s prosbouo mezinárodní intervenci na ostrova o podporu snah obyvatel Timoru o nezávislost.V oné výzvě <strong>se</strong> objevila šokujícíslova: „Jako lid a národ umíráme.“Katolická církev jako útočištěBěhem nejtěžších let byla pro obyvateleTimoru útočištěm a základemjejich identity katolická církev. Prvníléta po nastolení indonéské vlády naostrově byl neochvějným mluvčím obyvatelTimoru biskup Martinho da CostaLopez, přinucený vládou v Jakartěopustit Východní Timor v roce 1983.Jeho nástupcem na biskupském stolci<strong>se</strong> stal Carlos Belo, světoznámý symbolsnah obyvatel Timoru o nezávislost.Boj vedl především pomocí mírovýchprostředků, mezi než kromě pokojnýchdemonstrací patřila na čestnémísto modlitba za své lidi i za nepřátele.V roce 1996 <strong>se</strong> stal biskup Belo laureátemNobelovy ceny míru.


Křesťané v islámských zemích ve 21. stoletíKostel v Dilí ve Východním TimoruFoto: FlickrPro nás Evropany,kteří ve snazeo důslednýkřesťanskýživot musímepřekonávat jenvlastní pohodlnost,jsou obtíže,kterým jsouvystaveni křesťanév islámskýchzemích, téměřnepředstavitelné.Církev <strong>se</strong> po léta indonéské okupacesnažila o to, aby přetrvalo kulturní dědictvíobyvatel Timoru, především dialekt tetun,odlišný od okupanty vnuceného dialektubahasa, úředního jazyka v Indonésii. Rozhodnutíbiskupa sloužit mše svaté právěv jazyce tetun bylo znamením odporuvůči vnucené politice z Jakarty, která <strong>se</strong>snažila obyvatele Východního Timoruzbavit jejich národnosti.1999 zabili islamisté spolu s vojenskýmioddíly přes 200 křesťanů ve městě Liquice.Podle odhadů biskupa Bela zemřelo běhemněkolika měsíců po referendu o nezávislostiasi 10 tisíc křesťanů a asi 200 tisíc bylo přinucenoopustit své domovy. Konec těmtokrvavým jatkám udělal až vstup mírovýchjednotek OSN do Východního Timoru.V květnu 2002 <strong>se</strong> Východní Timor stal oficiálněnezávislým státem.nezávislost. Na dotaz zahraničních novinářů,zda všechna ta léta vyhnanství věřil,že přijde doba svobody jeho země, odpověděl:„Všude na světě <strong>se</strong> mě lidé ptali:,Proč to pořád děláš? Vaše věc je prohraná.Svět vám nikdy nepomůže, nepřátelévám nikdy nedovolí <strong>se</strong> oddělit. Proč<strong>se</strong> nevzdáte?‘ Ale měli jsme něco, o čem tilidé nevěděli: důvěřovali jsme Bohu. Je tovítězství víry.“Matka TerezaVýchodního TimoruDalší postavou a symbolem mírovéhoboje obyvatel Timoru o nezávislostbyla katolická řeholnice <strong>se</strong>stra MariaLourdes, která je považována za „MatkuTerezu Východního Timoru“. ZaložilaLaický institut bratří a <strong>se</strong>ster v Kristua dvacet let přináší charitativní pomoctisícům obyvatel Timoru. Tato pomoc<strong>se</strong> ukázala být nezbytná zejména běhemposledních krvavých let indonéské okupaceVýchodního Timoru.Foto: FlickrDůvěřovali jsme BohuPo téměř pětadvacetiletém vyhnanství<strong>se</strong> vrátil do již nezávislé vlasti knězFrancisco Maria Fernandes, jedna z vůdčíchosobností hnutí obyvatel Timoru zaGrzegorz KucharczykReferendum a nezávislostKdyž byl v roce 1998 svržen indonéskýdiktátor Suharto, vznikla příležitostrealizovat touhu obyvatel Timoru ponezávislosti. Ve Východním Timoru <strong>se</strong>30. srpna 1999 konalo referendum podpatronátem OSN, ve kterém <strong>se</strong> přes 78 %hlasujících vyslovilo pro nezávislost svézemě. Účast byla 98 %.Indonéská armáda reagovala širokouškálou vyhlazovacích akcí, které začalyještě před samotným referendem. V dubnu5/2008 • 37


Jak <strong>se</strong> žijev noviciátěNapadlo tě už někdyzasvětit svůj život zcelaBohu v některém z řádůči řeholních kongregací?Možná ano. Ale jak takovoumyšlenku realizovat? Možnánejen pro ty, kteří o duchovnímpovolání uvažují, budezajímavé trochu nahlédnoutdo zákulisí prvních krokůřeholního života – do životav prenoviciátu a noviciátu.Seznámíme <strong>se</strong> s ním nakonkrétním příkladu.Společně „navštívíme“noviciát Misionářů oblátůNeposkvrněné Panny Marie.V noviciátu, vedeném tzv. novicmistrem,žijí mladí muži, kteří <strong>se</strong> chtějí státkněžími nebo bratry Kongregace Misionářůoblátů Neposkvrněné PannyMarie. Noviciát, Středoevropské provincie,tedy pro Českou republiku, Německoa Rakousko, sídlí v německém Hünfeldua je součástí místní komunity oblátů.Noviciát dle církevního práva trvá nejméněrok. Během prenovicátu a noviciátuje položen základ pro následující řeholníživot. To <strong>se</strong> děje skrze společnou modlitbu,společný život, spolupráci, a takéskrze výuku a praktika.Společenství noviciátu žije ve vlastníčásti kláštera, ke které patří konferenčnímístnost, vlastní kaple noviciátu, obývacípokoj a pokoje jednotlivých noviců.Foto: archiv OMIP. Roman Musil OMI působí na HaitiTypický denní režim v noviciátu vypadátakto:6.00 budíček6.30 ranní chvály (breviář) a mše svatá7.30 snídaně8.00 pracovní doba do 12.0012.15 modlitba uprostřed dne (breviář)12.30 oběd14.00 studium do 18.0018.15 večerní modlitba – nešpory(breviář) a čas ticha (silentium)19.00 večeře20.00 růženec, adorace nebospolečně trávený večerDopoledne během pracovní dobyvypomáhají novicové v různých částechkláštera. Například v domě pro hosty,při umývání nádobí, v parku, v kuchyni,v klášterní pekárně nebo v klášternímdomově s pečovatelskou službou. Odpoledneje čas na studium. Tyto hodinyslouží k četbě duchovní a teologické literaturya k výuce. K tématům výuky patříjsou například: duchovní a řeholní život,život z modlitby, formy modlitby, spiritualitaoblátů, historie kongregace, řeholnístanovy a pravidla, sliby čistoty, chudoby,poslušnosti a vytrvalosti.Mimo to má každý den ještě své „specifikum“:V pondělí rozjímání nad evangeliemz následující neděle nebo svátku.Večer <strong>se</strong> pak společně modlíme růženec.V úterý <strong>se</strong> modlíme růženec (desátkylatinsky, anglicky, francouzsky, italskya česky) za misie. Ve středu je adorace.Zvláště <strong>se</strong> modlíme za duchovní povolání.Ve čtvrtek máme zkoušku pěveckéhosboru. V pátek připravuje jeden z novicůmeditaci k žalmu. Večer je <strong>se</strong>tkání:pohled na uplynulý a následující týden;novinky z naší kongregace, církve a světa.Na závěr slavíme v noviciátní kapli mšisvatou. Sobota je vyhrazena úklidu.Odpoledne máme možnost zasportovatsi. V neděli <strong>se</strong> modlíme ranní chvályv 7.30 ve své kapli a v 10 hodin slavíme38• www.milujte.<strong>se</strong>


mši svatou v klášterním kostele. Odpolednemáme volno, například k výletůmnebo jen k odpočinku.V průběhu prenoviciátu a noviciátu<strong>se</strong> pořádají jednou za měsíc výletya také takzvané pouštní dny. V poloviněnoviciátu <strong>se</strong> absolvuje čtyřtýdenní praktikumv sociálním zařízení. Před prvnímisliby <strong>se</strong> konají exercicie. Novicové<strong>se</strong> pravidelně účastní oblátské práces mládeží na různých akcích, jako jsouletní kemp, mše svaté pro mladé, festivalynebo <strong>se</strong> spolupodílejí na misiích vefarnostech.Kdo jsou oblátiPapež Pius XI. nazval obláty „specialistyna nejtěžší misie“ a papež Jan Pavel II.říká, že jsou to „muži zasvěcení evangelizaci,zvláště mezi nejubožejšími lidmi“.Misionáři obláti Panny Marie Neposkvrněnéjsou katolická misionářskářeholní kongregace. Založena byla v roce1816 francouzským knězem a pozdějšímbiskupem Evženem de Mazenodem, kterýbyl dne 3. prosince 1995 svatořečen papežemJanem Pavlem II.Motto oblátů je: „Poslal mě evangelizovatchudé. Chudé evangelizujeme.“Sestry Matky Terezy a pražští bezdomovci přijíždějí do Tábora na exercicie vedené otci oblátyFoto: archiv OMIStavba školy ve farnosti P. Romana Musila OMI v Zátoce slepic na HaitiKdo je oblát?Oblát je muž Ježíše Krista, kteréhozná ze své vlastní zkušenosti. Na jehovolání opustí všechno, své postavení, svourodinu nebo možnost založení vlastnírodiny a snaží <strong>se</strong> žít životem Ježíše Krista.Oblát je také muž pro chudé. V nichslyší Ježíšovo volání. Tito ubozí jsou všichniti, kteří trpí bezprávím, nebo ti, kteří nikdyneslyšeli o Bohu či na něj zapomněli.Oblát je také mužem Církve, neboťláska k Církvi je láskou k Ježíši Kristu.Foto: archiv OMIOblát je muž Panny Marie. Jí odevzdávásvé srdce. Maria, Matka Kristova,<strong>se</strong> stává v jeho životě útočištěm a věrnouoporou.Obláti a CírkevObláti žijí v Církvi, s Církví a pro Církev.Jsou tam, kde je potřebuje Církev,Kristovo tajemné Tělo. Kdysi <strong>se</strong> zakladatelrozhorlil: „Nechci mít v kongregaci žádnéjen doutnající knoty. Buď ať každý planehorlivostí a září dobrým příkladem, neboať naši společnost opustí.“Obláti plní, co vzkříšený Kristus uložilapoštolům: „Jděte do celého světaa hlá<strong>se</strong>jte evangelium všemu tvorstvu“(Mk 16,15). V Písmu <strong>se</strong> Ježíš často láskyplněobrací především k chudým. Obláti<strong>se</strong> snaží napodobit svého Mistra: Projevujíchudým největší lásku, když <strong>se</strong> snažízvěstovat Kristovo radostné po<strong>se</strong>lstvíhlavně jim. Člověk nenajde ušlechtilejšía vznešenější poslání.Redakčně upraveno podle materiálůP. Martina Sedloně OMIKontakt na obláty:P. Martin Sedloň OMIStaroklokotská 1390 03 Tábor-Klokotytel.: 731 621 241e-mail: martinomi@centrum.cz


Odpuštěnív manželstvíFoto: FlickrJedním z nejvážnějších problémů, které nám velmi komplikujíduchovní život, ale rovněž značně ztěžují fungování v mnohaoblastech, je stav neodpuštění. My manželé přesně víme, jakobtížné je vypořádat <strong>se</strong> s takovým stavem v našich vztazích.Co říká o odpuštění JežíšKe zranění slovy nebo postoji můžedocházet i mnohokrát během dne. Jak sis takovými situacemi poradit? Kde hledatoporu? Myslím, že nejprostší je sáhnoutpo inspirovaných slovech a podívat <strong>se</strong>, conám na toto téma řekl Ježíš:„Tu přistoupil Petr k Ježíšovi a zeptal<strong>se</strong>: ,Pane, kolikrát mám odpustit svémubratru, když <strong>se</strong> proti mně prohřeší? Nejvíc<strong>se</strong>dmkrát?‘ Ježíš mu odpověděl: ,Neříkámti nejvíc <strong>se</strong>dmkrát, ale (třeba) <strong>se</strong>dmdesát<strong>se</strong>dmkrát.‘“ (Mt 18,21-22)Proč <strong>se</strong>dma<strong>se</strong>dmdesátkrát?Ve všech starověkých kulturách je číslo<strong>se</strong>dm všeobecně chápáno jako posvátné.Starý zákon pojmy „plnost“ a „<strong>se</strong>dm“označuje tímtéž slovem. Plnost <strong>se</strong>dmičkyplyne z její nedělitelnosti. V Bibli<strong>se</strong>dm znamená především akt stvoření– dílo stvoření <strong>se</strong> uskutečnilo plně jakodokonalé, nepotřebující opravu. Předčlověkem stojí jediný úkol: objevovattoto dílo a užívat je.Podle tohoto smyslu odpustit <strong>se</strong>dmkrátznamená odpustit dokonale, vždycky, trvale,ustavičně, ale především všem beze zbytku,zcela, plně, tak, aby po zranění a následněprávě po takovém odpuštění nezůstala žádnárána, aby nezůstalo v paměti nic. Úplněodpustit znamená zapomenout, nikdy <strong>se</strong>k ničemu nevracet (v případě spáchání zločinutakové odpuštění nevylučuje požadavekspravedlivého trestu pro pachatele a náhradyškody). Ale znamená to také začít znovumilovat, neočekávat odprošování a zadostiučinění,ale vyjít vstříc s obětavou láskou, která„zapomíná, když jí někdo ublíží, nikdy nadničím nezoufá, všechno vydrží“ (1 Kor 13).Není to lehkéJe to postoj velmi těžký, přímo nedosažitelnýlidsky, ale vždycky dosažitelnýs Ježíšem, v naprosté otevřenosti vůči Jehomilosti, třeba i zázrakem, nadpřirozeně.Petrova otázka byla velmi zralá. Nepochybnědobře zná symboliku čísla <strong>se</strong>dm.Klade tedy otázku, jak to udělat, abyodpustil zcela, dokonale, podle významutohoto symbolu. Určitě vyjadřuje také svojipochybnost, zda je vůbec možné taktoodpustit. Má vedle <strong>se</strong>be Mistra a využívápříležitost. Už <strong>se</strong> hodně naučil, mnohémuporozuměl, ale má ještě nějaké nejasnosti.Dříve slyšel, že <strong>se</strong> nesmí odplácet zlozlem, ale že je třeba nastavit druhou tvář.Dověděl <strong>se</strong> také, že počátkem odpuštěníje modlitba za toho, kdo ubližuje. Postojodplaty a hledání spravedlnosti je velmilidský. Kristus ještě řekl, že opravdovéhoštěstí <strong>se</strong> dosáhne tehdy, jestliže <strong>se</strong> všechna40• www.milujte.<strong>se</strong>


v kruhu rodinyať zapře sám <strong>se</strong>be, vezme svůj kříž a následujemě!“ (Mk 8,34), následná oběť nakříži a odpuštění Petrovi jeho zapřenípomohly ča<strong>se</strong>m porozumět podstatětohoto poučení.Odpustit <strong>se</strong>dmkrát znamená odpustitdokonale, to znamená vždycky, trvale,znamená to také začít znovu milovat,neočekávat odprošování a zadostiučinění,ale vyjít vstříc s obětavou láskou, která„zapomíná, když jí někdo ublíží, nikdynad ničím nezoufá, všechno vydrží“(1 Kor 13). Odpustit <strong>se</strong>dmdesát <strong>se</strong>dmkrátto ještě umocňuje…protivenství přijmou s pokorou: „Blahoslavení,kdo lační a žízní po spravedlnosti,neboť oni budou nasyceni. (…) Blahoslaveníjste, když vás budou kvůli mně tupit,pronásledovat a vylhaně vám připisovatkaždou špatnost“ (Mt 5,6.11). Petr cítí, že<strong>se</strong> mu to téměř daří, ale pozoruje v soběobvyklou vyčerpanost a malou resistencivůči nepřátelství druhých lidí. Přemýšlí,zda existuje hranice kompromisů, ústupkůa modlitby za ty, kdo ubližují. Možná je topotřeba dělat jenom do nějaké míry.Foto: archiv MS!Foto: archiv MS!a stručná. Ježíš nechává tuto rovinu býta nedotýká <strong>se</strong> jí. Říká, že odpustit <strong>se</strong>dmdesát<strong>se</strong>dmkrát neznamená odpustit, ale dátživot za toho, kdo ubližuje. Ne riskovatživot, ale bez váhání ho dát.Jistě tato odpověď nemohla být v onuchvíli pochopitelná, ale další Mistrovaslova, například: „Kdo chce jít za mnou,V manželstvíodpuštění nepočítejCo si z tohoto rozhovoru mohouvzít manželé? Určitě to lze postřehnout.V manželství nemůže být místo napočítání, kolikrát si už partneři odpustili,tím spíš na připomínání, že si stáleodpouštějí. Nemůže <strong>se</strong> uvažovat, zdaneustálým odpouštěním <strong>se</strong> zkazí partner,který může po určité době začítvyužívat naivitu a zneužívat bezmeznoupodřízenost ženy či muže. To jsou lidskékalkulace a obavy. Rozumné, důvodnéa logické. Jenže Ježíš <strong>se</strong> nám snaží říci:Nepočítej, nepřemýšlej, nerozvažuj nadefektem svého odpuštění, nad účinnostía silou, jakou na partnera působí.Miluj navzdoryutrženým zraněnímKdyž si manželé v případě všechkřivd v manželství kladou otázku po hranicíchkompromisu a konci podřízenosti,slyší: „Miluj muže/ženu, navzdory utrženýmpříkořím <strong>se</strong> za něho (za ni) ustavičněmodli, ale zvlášť tehdy, kdy tě zraní.Nemysli na pomstu, ale s pokorou přijmidalší zranění. Cítíš-li, že už nemáš síly,a tážeš-li <strong>se</strong>, jak dlouho máš ještě zažívattyto bolesti, řekni si, že vydržíš do konce,až za něj (za ni) položíš život, že jsi připraven(připravena) přijmout vše, coje nejhorší, umřít za něho (za ni), necítitkřivdu, všechno utrpení obětovat zaněho (za ni), a to přes to všechno, co tidělá.“ Pak uslyšíš slova, že právě tako-Odpouštět „proti logice“Ježíš přijímá Petrovu zralou otázku,ale jako odpověď učí starostlivého učedníka,že v rozsahu problému křivdya odpuštění je nejprve nutné dát stranoulogiku. Posouvá rozhovor na jinou rovinu.„Sedmdesát <strong>se</strong>dmkrát“ je odpuštění bezpočtu, bez kalkulace, proti logice. V Petrověotázce byla ještě dříve racionalita.Iracionalita odpuštění a křížPetr žádal o jednoduchý recept, o předpis,který by si mohl zapamatovat a uskutečňovat.Pravidla jsou obvykle logická5/2008 • 41


v kruhu rodinyvým postojem <strong>se</strong> přichází k plnosti štěstív manželství, že právě ti jsou blahoslavení,šťastní, kteří snášejí veškeré pronásledování.Čím je větší a čím větší bolest vyvolává,tím větší je štěstí. Šokující paradox!Neexistuje přece větší trápení než křivdazpůsobená partnerem, člověkem milovanýma jediným.Nevykašli <strong>se</strong> na ni (na něj)!Toto je nabídka, která <strong>se</strong> vůbec nevejdedo jakýchkoli hranic logiky a racionality.Často slyšíme slova: „Vykašli <strong>se</strong> na něj (nani), proč <strong>se</strong> s ním (s ní) máš trápit?“ Častoto děláme a vykašleme <strong>se</strong>, odcházíme,vyhazujeme... Je to lidské řešení. Ježíšnaopak nabízí řešení, které není řešenímlidským, které není rozumné podle moudrostitohoto světa. Nabízí nejen řešení, alei pomoc. Petr také neporozuměl ihned.Teprve velikonoční perspektiva doplnilatoto jeho nepochopení. A možná ani netak doplnila, jako jen ukázala jiné řešení,o kterém není třeba přemýšlet, ale je třebaje provést. Ježíš neřekl: „Vezměte, jeztea pochopíte, co dělám.“ Řekl: „Vezměte,to je moje tělo“ (Mk 14,22). Tak mámejednat a ne <strong>se</strong> to pokoušet pochopit.Ježíš ukázal velmi konkrétní způsob, jakNelze také zapomínat,že v perspektivěvěčného životabezpodmínečnéodpuštění každékřivdy spáchanédruhým člověkem,zejména v manželstvípartnerem, jepodmínkou nadějena Boží milosrdenství:„Jestliže totiž odpustítelidem jejich poklesky,odpustí také vám vášnebeský Otec; ale kdyžlidem neodpustíte,ani váš Otec vámneodpustí vašepoklesky“ (Mt 6,14–15).uskutečnit všechny evangelijní ideály, nanichž manželé mají budovat svůj svazek.Připomněl, že člověk bez Něho nemůžedělat nic. Podstatné není „chápat“, ale„konat“. Řekl, že <strong>se</strong> člověk nemusí snažitporozumět, když <strong>se</strong> – ať už v Něm, nebobez Něho – porozumět nedá, protože o tonejde. Jedná <strong>se</strong> o to tyto zásady uskutečňovat,ne je pouze chápat.Nelze také zapomínat, že v perspektivěvěčného života – a tuto perspektivuvěřící lidé mají brát v úvahu – bezpodmínečnéodpuštění každé křivdy spáchanédruhým člověkem, zejména v manželstvípartnerem, je podmínkou naděje na Božímilosrdenství: „Jestliže totiž odpustítelidem jejich poklesky, odpustí také vámváš nebeský Otec; ale když lidem neodpustíte,ani váš Otec vám neodpustí vašepoklesky“ (Mt 6,14–15).Beze mne nemůžetedělat nicPramenem síly k životu s postojemoběti v odpouštění, oběti skrze odpouštěníje jedině eucharistie. Právě v ní <strong>se</strong>nachází jádro výroku: „Beze mne nemůžetedělat nic“ (Jan 15,5). Bez Těla Páněčlověk není v stavu přijmout a uskutečnitpostoj „<strong>se</strong>dmdesát <strong>se</strong>dmkrát“, čili dát životza křivdícího partnera. Není v stavu uskutečnitžádný z prvků manželského slibu.Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.souvi<strong>se</strong>jící body učení učitelského úřadu Církve k dalšímu studiuCo říká katechismusCo jsou svátosti?Svátosti jsou vnímatelná a účinná znamenímilosti, ustanovená Kristem a svěřená církvi,jimiž <strong>se</strong> nám uděluje božský život.Které jsou svátosti?Je jich <strong>se</strong>dm: křest, biřmování, eucharistie,pokání, pomazání nemocných, kněžstvía manželství.Jak <strong>se</strong> rozděluje <strong>se</strong>dm svátostí?Svátosti <strong>se</strong> rozdělují na: svátosti uvedenído křesťanského života (křest, biřmovánía eucharistie); svátosti uzdravení (pokánía pomazání nemocných); svátosti k služběMieczysław GuzewiczJan 8,32Foto: Flickrspolečenství a poslání věřících (kněžstvía manželství). Týkají <strong>se</strong> důležitých okamžikůkřesťanského života. Všechny svátosti jsouzaměřeny k eucharistii, „jako svému zvláštnímucíli“ (sv. Tomáš Akvinský).Srov. Kompendium Katechismu katolické církve,Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2006Výběr z nauky CírkveVšechny svátosti Nového Zákona byly[De fide]ustanoveny Kristem.[De fide]Svátosti jsou pro člověka nutné ke spá<strong>se</strong>.[De fide]Bůh může udělit milost i bez svátosti.Srov. Dogmatika, Matice cyrilometodějská, Olomouc 199442• www.milujte.<strong>se</strong>


svědectvíDar a úkolFoto: archiv MS!Byly prázdniny, doba odpočinkua rodinných návštěv. Jela j<strong>se</strong>m s rodinoudo vesnice, v níž j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> narodila. Navštívilaj<strong>se</strong>m tam i svého kmotra. Jehomanželka, rodná <strong>se</strong>stra mého táty, kterýuž třináct let nežije, je jediným žijícímčlověkem z této strany mé rodiny. Je jíosmdesát dva let a už třetí rok leží kvůlisvé nemoci na lůžku. Její muž o ni celoutu dobu pečuje. Nemá cenu o tom mocmluvit, imponoval mi a okouzlil mě tolik,že j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> rozhodla o něm napsat. Strýcije osmdesát osm let, je šikovný, v kondicia plný dobré nálady. Má výbornoupaměť a zajímavě vypráví. A má co, protožezažil dvě války a byl vězněn na lublinskémzámku. Vyprávěl, že <strong>se</strong> vždyckyv nejtěžších chvílích modlil. Jako relikviiuchovává medailku, kterou mu v mládídala matka. Tvrdí, že modlitba je povzne<strong>se</strong>ník Bohu, že Mu tak děkuje a také Hoprosí. Modlí <strong>se</strong> spolu s tetou, třebaže proSvátostmanželství jedarem, ale taképovinností trvale <strong>se</strong>starat o dobro tohodruhého člověka.ni je společné odříkávání růžence a litaniícvičením paměti, kterou ztrácí. Je tohrozné, ale z tety <strong>se</strong> stává „rostlinka“. Alene pro mého strýce. S plným nasazenímji myje, mění pleny, obléká, krmí, nikdynení vůči ní netrpělivý. Prožil s tetoušedesát let a stále ji miluje. Dívám <strong>se</strong>na ně a vidím, že svátost manželství jedarem, ale také povinností trvale <strong>se</strong> starato dobro toho druhého člověka. Závidímtetě a sama bych jednou chtěla, aby<strong>se</strong> ke mně někdo takto choval. V dnešnímpovrchním a prázdném světě je takovýstrýc jako briliant. Přeji mu hodně zdravía j<strong>se</strong>m na něj hrdá.Marie, PolskoA pravda vás osvobodísouvi<strong>se</strong>jící body učení učitelského úřaduCírkve k dalšímu studiuVýběr z nauky CírkveManželství není ustanoveno lidmi, ale[Sent. cert.]Bohem.Manželství je pravá a vlastní svátost ustanovená[De fide]Kristem.Účelem manželství je vytvoření společenstvílásky ke vzájemné pomoci, k plození[Sent. cert.]a výchově dětí.Podstatnými vlastnostmi manželství jsou[Sent. cert.]monogamie a nerozlučnost.Každá platná manželská smlouva mezi[Sent. cert.]křesťany je sama <strong>se</strong>bou svátostí.Srov. Dogmatika, Matice cyrilometodějská, Olomouc 1994Týdeník SvětloTýdeník <strong>se</strong> snaží o formaciv linii učitelského úřadu církvea směřuje k prohloubení mariánskéúcty. Vychází pravidelně odpodzimu 1993. Má církevní schváleníArcibiskupství olomouckého.Každé číslo obsahuje text generálníaudience nebo promluvyz cest Svatého Otce a nedělníliturgické čtení s meditativní úvahou.Pravidelně jsou zde publikovánavíce či méně náročnápojednání předních katolickýchteologů, cykly z děl církevních učitelůk palčivým problémům současnéhoživota v církvi, informaceo událostech v současné církvi,beletristická četba na pokračování,výroky svatých, drobné církevníaktuality, inzeráty a nazávěr liturgický kalendář. Vycházív rozsahu 16 stran. Cena jednohovýtisku 9 Kč.ObjednávkyMatice cyrilometodějská, s. r. o.Dolní nám. 24, 771 11 Olomouctel.: 587 405 431e-mail: knihy@maticecm.cz5/2008 • 43


v kruhu rodinyÚcta nejenv manželstvíV manželském slibu ženicha nevěsta kromě jiného říkají:„Slibuji, že ti zachovám lásku,úctu a věrnost.“ V poslednídobě musím častěji mysletprávě na onu úctu, kterousi manželé slibují...Co <strong>se</strong> za tím všechno skrývá?Mít úctu k druhému kromě jiného znamená,že si ho vážím, že respektuji jehopohled. Má-li někdo úctu k druhému, pak<strong>se</strong> vyhne všemu, co by mohlo druhéhozranit nebo urazit, mluví o něm s úctou,s úctou jej pojmenovává, s úctou vyslechnetřeba i jeho odlišný názor atd. Příslib úctynení v manželském slibu jen tak náhodně.Pokud je mezi manžely opravdová úcta,pak <strong>se</strong> každý z nich cítí v přítomnosti tohodruhého opravdu přijímán.Dovolím si na tuto skutečnost nabídnoutněkolik drobných pohledů, kterésnad trochu podtrhnou důležitost úcty.Maruško <strong>se</strong>m, Maruško tam…Vyprávěli mi o jednom manželskémpáru, který také osobně znám. Před svatbouto bylo jen „Maruško <strong>se</strong>m, Maruškotam“. A po svatbě? Jen za pouhých pár rokůmanžel před ostatními chlapy říká: „Tamoje Mařa, ta Mařena.“ V oslovení každýz nás jistě vycítí, zda je přístup oslovujícíhone<strong>se</strong>ný úctou, anebo právě naopak.Jak <strong>se</strong> úcta projevujePokud mají manželé úctu vůči soběnavzájem, pak nebudou tomu druhémustále předhazovat zraňující okamžikyz minulosti, které by měly být už dávnoodpuštěny, nebudou toho druhého užpředem podezřívat. Kde je úcta, tam sivážíme toho druhého i přesto, že někdyzakoušíme zklamání či <strong>se</strong> nás bolestnědotýkají chyby toho druhého.Jestliže má manžel úctu ke své manželce(a platí to i naopak), pak vždys vnitřní úctou vyslechne její názora nikdy neřekne předem: „To je hloupost,ty ničemu nerozumíš.“ V takovémtoovzduší úcty je pak možno otevřítjakýkoliv problém a je možné hledata nalézat správné řešení. Kde panuje vzájemnáúcta mezi manžely, tam <strong>se</strong> lze vždydohodnout a žádný problém není takový,aby <strong>se</strong> kvůli němu mu<strong>se</strong>l tyto dvě bytostiod <strong>se</strong>be vzdalovat.Neúcta – základneřešitelných problémůKde však není úcta k odlišnému postojidruhého, který je v tomto případě dáni odlišností muže a ženy, tam <strong>se</strong> brzy připrvních rozdílných pohledech na skutečnostobjeví urážející slova, která mohouzpůsobit bolestná zranění. V ovzduší, kdenení úcta jednoho k druhému, <strong>se</strong> těžkodomlouvá a velmi obtížně spolupracuje.Důvody ke vzájemné úctěManželé mají hned celou řadu důvodůproč k sobě chovat vzájemnou úctu. Kroměúcty k člověku, která nám má být každémuvlastní, existují ještě alespoň dva důvody,proč si toho druhého vážit: (1) Nikdo jinýnedal svůj život natolik k dispozici promě, jako to udělal můj manžel (manželka)vstupem do našeho manželství. (2) Tendruhý je mi dán od Boha jako dar. Božíchdarů si máme vážit a zvlášť takového jedinečnéhodaru, jakým je můj celoživotnínerozlučný partner.Mohla by <strong>se</strong> objevit námitka. Ten můjmanžel, to je teda pěkný dárek. Takhlej<strong>se</strong>m <strong>se</strong> na něj ještě nikdy nedívala, abychsi uvědomovala, že je to dar od Boha... Natuto námitku lze jen konstatovat, že vše,co máme, je dar od Boha. Tím spíše ten,koho si člověk zvolil pro manželství...Je dobré občasvzpomenouti v modlitběa prosit za darúcty, a to zvlášťk těm lidem,vůči nimž jsmev pokušení mítúcty nedostatek.Foto: Flickr44• www.milujte.<strong>se</strong>


Boží humorZde <strong>se</strong> někdy objevuje Boží humor,který respektuje naši svobodnou volbua dává nám jako Boží dar toho, koho jsmesi sami vybrali. Nicméně stále ho mámevidět jako dar od Boha a mít k němuúctu. A to i když po ča<strong>se</strong> poznáme, žejsme si nevzali anděla nebo nejideálnějšíhočlověka. S trochou pokory jistěkaždý přizná, že ani ten druhý ve mněnemá vždycky anděla…Předpoklad dobré výchovyÚcta mezi manžely je též základnímpředpokladem pro dobrou výchovu dětí.Někdy <strong>se</strong> <strong>se</strong>tkávám s nářky rodičů: „Užsi nevíme s našimi dětmi rady, neposlouchajía dělají si všechno po svém.“ Mohlibychom sice jistě nalézt i další vysvětlení,Foto: Flickrale představme si následující situaci. Malédítě si hraje a rodiče si v jeho blízkostivyměňují názory. Najednou maminkazvýšeným hla<strong>se</strong>m vykřikne: „Ty jsi aledebil!“ Tatínek nezůstane pozadu a vrátíto zpět: „A ty jsi za<strong>se</strong> ,píp, píp‘.“ Chudákmalé dítě si pomyslí: „To j<strong>se</strong>m to alechytlo. Tatínka mám debila a maminkudokonce ,píp, píp‘. To j<strong>se</strong>m ale v ubohérodině.“ Pozvolna vše dítěti v hlavičcepracuje, zpracovává další obdobné situacea výsledkem je jakési vyhodnocení,které <strong>se</strong> objevuje v jeho životním postoji.„Přece nebudu poslouchat debila...“Rodiče <strong>se</strong> pak diví, kde <strong>se</strong> stala chyba.Nejlepší je prevenceJe nám zcela jasné, že těmto situacímje možno předcházet. Vždyť přece kdyždítě slyší, že tatínek s velkou úctou pojmenovávámaminku, že maminka vždy podpořítatínkův názor, že <strong>se</strong> společně snaží,aby ten druhý nemu<strong>se</strong>l být smutný, pak jedítě jaksi automaticky vtaženo do ochotnéhopřijetí postoje a názorů rodičůa uvádí je do praktického života. Poslušnostdětí je pak jen normální odpovědína vzájemnou úctu rodičů.Moudrý manžel (manželka) s druhýmnejen zachází, ale také o něm mluvía smýšlí s úctou. Výrazy typů „ta mojestará“, „ten můj živočich“ sice mohou vyvolatúsměv a mohou působit i do jisté míryvtipně. V žádném případě však nepřispívajík tomu, aby rostl postoj úcty toho, kdo jevyslovuje, k manželovi či manželce.To platí i mimo rodinuCo zde bylo řečeno o úctě mezi manžely,můžeme konkrétně převést i do obecnýchsouvislostí na úctu mezi lidmi. Kde jeúcta mezi sou<strong>se</strong>dy, spolupracovníky, spolužáky,tam <strong>se</strong> jistě každý cítí dobře a je otevřenovše tak, aby bylo možné <strong>se</strong> domluvit.Naopak, kde <strong>se</strong> místo úcty vkrádá nezdravýstupeň arogance a drzosti, tam nejenžetrpí přirozená autorita představených, alezároveň <strong>se</strong> uzavírá i možnost rozumně <strong>se</strong>domluvit. Zbytečná, často i drobná nedorozumění<strong>se</strong> pak mění ve větší konflikty,které bývají zbytečně řešeny na úrovnidomáhání <strong>se</strong> spravedlnosti a práva, ne naúrovni lidských vztahů.Zbývá připomenout, že je dobré občasvzpomenout i v modlitbě a prosit za darúcty, a to zvlášť k těm lidem, vůči nimžjsme v pokušení mít nedostatek úcty.P. Marek DundaA pravda vás osvobodísouvi<strong>se</strong>jící body učení učitelského úřaduCírkve k dalšímu studiuVýběr z nauky CírkveVzniklý manželský svazek zavazuje obamanžele doživotně k nedílnému společenství.[De fide]Svátost manželství dává manželům posvěcující[De fide]milost.Kdo uzavírají manželství, udělují si tuto[Sent. cert.]svátost sobě navzájem.Církev má právo v manželských záležitostechpokřtěných, pokud jde o svátosti, stanovitzákony a právní[Sent. cert.]předpisy.Srov. Dogmatika, Matice cyrilometodějská, Olomouc 1994Foto: Flickr5/2008 • 45


jak si uspořádat časPodobenstvío kamenechFoto: FlickrKonala <strong>se</strong> přednáška. Přednášejícímbyl odborník na management času – nahospodaření s ča<strong>se</strong>m. Hovořil před skupinoustudentů obchodní akademie, a abyvypíchl svou myšlenku, použil příklad, nakterý studenti nikdy nezapomenou.V úvodu nastínil osnovu přednáškya pak řekl: „OK, je čas na malý kvíz,“a vytáhl pětilitrovou zavařovací sklenici<strong>se</strong> širokým hrdlem a postavil ji před něna stůl. Pak vyndal ještě asi tucet kamenůvelikosti pěsti a pečlivě je naskládal jedenpo druhém do sklenice. Když byla skleniceplná až po hrdlo a žádný další kámen <strong>se</strong>do ní již nevešel, zeptal <strong>se</strong>: „Je ta skleniceplná?“ Z posluchárny <strong>se</strong> ozvalo: „Ano!“Expert na hospodaření s ča<strong>se</strong>m opáčil:„Skutečně?“ Sáhl pod stůl a vytáhl sáčekštěrku, který nasypal na sklenici a pořádněs ní zatřepal. Štěrk <strong>se</strong> propadl do mezerPokud si životzavalímenepodstatnýmivěcmi, ty důležitéuž do něj paknedostaneme.mezi kameny. Zeptal <strong>se</strong> znova: „Je ta skleniceplná?“ Tentokrát posluchači pochopilia jeden řekl: „Pravděpodobně ne.“„Správně!“ odpověděl přednášející a zpozastolu vzal sáček s pískem a vměstnal hovšude do mezer mezi kameny a štěrkem.Opět <strong>se</strong> zeptal: „Je ta sklenice plná?“ „Ne!“ozvalo <strong>se</strong>. „Správně,“ odpověděl a vytáhldžbánek vody a naplnil sklenici až podokraj. Pak <strong>se</strong> podíval na třídu a zeptal <strong>se</strong>:„Co je pointou tohoto pokusu?“ Jeden snaživeczvedl ruku a povídá: „Pointou je, žebez ohledu na to, jak plný je váš program,když <strong>se</strong> snažíte skutečně pořádně, vždycky<strong>se</strong> tam ještě vejdou nějaké věci!“ „Ne,“ řeklpřednášející, „to není pointa. Pravda, kterounás tenhle pokus učí, je ta, že pokudtam nedáme ty velké kameny napřed, takuž je tam nedostaneme nikdy.“Ta pointa je zajímavá nejen pro studentyobchodní akademie… Co jsouv našem životě ty opravdu velké věci, nakteré v něm, když je do něj nedáme jakoprvní, už téměř jistě nezbude místo? Kterévěci, a především osoby by měly mít nejvyššíprioritu? Je to každodenní modlitbaa rozvíjení vztahu k Bohu, je to čas věnovanýrodině, manželovi, manželce, dětem,přátelům… Buďme k sobě upřímnía zamysleme <strong>se</strong> nad tím, kde v naší pomyslnésklenici leží kámen s názvem „Bůh“.Udělej si čas naPána Boha a onti dá čas na všeostatní!Je skutečně na správném místě? Není tomnohdy spíše tak, že si jen myslíme, žeho tam máme? Neodsouváme modlitbu– rozhovor s Pánem – stále na pozdějšía pozdější dobu? Vždyť teď ještě musímudělat to či ono. A na Boha – náš základníkámen – pak už zbude jenom chviličkapřed spaním, kdy <strong>se</strong> nám už klíží víčka…Ten příběh má velkou pravdu v tom,že pokud si život zavalíme nepodstatnýmivěcmi (štěrkem a pískem), ty důležité uždo něj pak nedostaneme. Myslet si, že <strong>se</strong>Bohu, svému duchovnímu životu, rodině,budu věnovat „až potom“, je velký omyl.V tom případě na to nezbude čas vůbec.Martina Krejčová(redakčně upraveno)Pozn. redakce: O uspořádání času a o důležitýchbodech denního programu viz článekna straně 61–63.46• www.milujte.<strong>se</strong>


Moje putovánísvědectví... v dětstvíZjišťuji, že mě poutě nějakým způsobemprovázely už od malička. Poutní místomého dětství byla Zelená Hora u Žďára, jakříkáme my rodáci z toho kraje. Jezdili jsmetam vlakem, ale na zastávku <strong>se</strong> mu<strong>se</strong>lodojít pár kilometrů pěšky. Ze žďárskéhonádraží jsme chtěli jet místní dopravou,ta byla přecpaná, takže chtě nechtě dalšíčtyři kilometry přes celé město. Když jsme<strong>se</strong> zpocení vyšplhali na Zelenou horu, byluž kostelíček narvaný. Stál j<strong>se</strong>m s našimivzadu, mezi dospělými lidmi. U země jevždy málo kyslíku, a tak <strong>se</strong> mi pravidelnědělalo špatně. Jednou v blízkosti stálaspolužačka, která <strong>se</strong> mi velmi líbila. Znalj<strong>se</strong>m ji ze školy, chodila také do náboženství.Aspoň před ní to vydržím, přál j<strong>se</strong>m si.Nevydržel. Opět j<strong>se</strong>m dostal zdravou lesníbarvu a mu<strong>se</strong>l j<strong>se</strong>m na čerstvý vzduch.... na studiíchVe Francii, kde j<strong>se</strong>m studoval gymnázium,bylo noční putování do Citeaux,kde vznikli cisterciáci. Náš studentskýabbé mě tam lákal hned v prvním ročníku,ale dal j<strong>se</strong>m si říci až ve druhém. Nelitovalj<strong>se</strong>m však nikdy a budu na to vzpomínataž do smrti. Jako bohoslovec j<strong>se</strong>m byls mládeží na chaloupce nedaleko od Turzovky.Vypravili j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> tam, nenápadněpomodlili a pak pracovali. Posbírali jsmepo le<strong>se</strong> všechny rozházené papírky a ekologickyje zneškodnili.... v kněžském životěJako kaplan j<strong>se</strong>m začínal na Vranověu Brna. Pak j<strong>se</strong>m tam chodil s ministrantypěšky z Jedovnic. To byly zážitky. KluciFoto: archiv MS!vždy došli tam i zpět, i když někdy byli napokraji svých sil a já skoro taky.První farářské místo bylo v Moutnicích,kde můj předchůdce P. OtmarKaplan zavedl pěší putování do Žarošic.Bývalo to vždycky v sobotu v září a šlapalo<strong>se</strong> pětadvacet kilometrů. Tenkrát <strong>se</strong>mi to zdálo moc, a proto j<strong>se</strong>m byl rád, žej<strong>se</strong>m <strong>se</strong> mohl vymluvit na svatbu. Pořádalijsme však (trochu načerno) malépoutě k okolním kapličkám a soukromédo nedalekých Tuřan. Už tenkrát na Vranověa pak i v Žarošicích j<strong>se</strong>m si všimlprocesí z Meziříčí. Do paměti <strong>se</strong> mi vrylapodoba i hlas staršího bratra Vincence,který je vždycky vedl. Do Meziříčí j<strong>se</strong>mnastoupil těsně po příchodu svobody.Všechno <strong>se</strong> mohlo rozjet. Tak <strong>se</strong> jezdilona různá poutní místa autobusy, alevždycky <strong>se</strong> šlo i kou<strong>se</strong>k pěšky.Foto: archiv MS!Foto: Flickr... v jubilejním rocePak už přišel Řím (foto a kronika poutije na www.fatym.com/bylo – pozn. redakce).Na nápad jít tam pěšky přišel P. Jindřich Bartoša P. Marek Dunda, sám j<strong>se</strong>m navrhovaljít jen do Mariazell. Přesvědčili mě všakrychle a nikdy j<strong>se</strong>m toho nelitoval, protožepo návratu <strong>se</strong> to rozběhlo samo. A protožedo Říma <strong>se</strong> nedá chodit každý rok a je toopravdu daleko, začali jsme s Boží pomocía pod ochranou andělů strážných každoročnípěší putování z domu na Velehrad. Tam přineslisvatí Cyril a Metoděj obraz Panny MariePrůvodkyně na cestách, tam jí zasvětili biskupovénáš národ. To všechno každý rok prožívámea s námi také mnozí další, takže <strong>se</strong> plníto biblické: „Radost pro všechen lid“.P. Jan PeňázNa letošní Národní pěší pouť na Velehradvycházejí poutníci v pondělí 18. srpna 2008z Vranova nad Dyjí, Netína u Velkého Meziříčía z Vítochova u Bystřice nad Pernštějnem.V úterý vychází ze Znojma, Velkého Meziříčía Olešnice. Ve středu z Brna a Olomouce.Ve čtvrtek ze Slavkova u Brna. V pátekz Ratíškovic a Ve<strong>se</strong>lí nad Moravou. V sobotuv noci z Uherského Brodu a v neděli v osmhodin ráno z Buchlovic. Z Prahy a z NovéhoJičína <strong>se</strong> putuje na etapy, vždy jeden denv měsíci. Hlavní mše svatá je v bazilicena Velehradě v sobotu 23. srpna 2008v poledne. Přidejte <strong>se</strong> i vy! Bližší informacena www.dekanstvivm.horacko.com a nawww.fatym.com. Film o loňské pěší pouti„Star Velehrad – Epizoda 2007“ můžetezhlédnout on-line na www.TV-MIS.cz.5/2008 • 47


A co na togynekoložka?MUDr. Xenie Preiningerovávystudovala medicínu nalékařské fakultě UniverzityPalackého v Olomouci.Po promoci v roce 1989nastoupila na dětské oddělenív Městské nemocnici v Ostravě.Po dvou letech <strong>se</strong> s manželempřestěhovali do Třebíče, kde alejiž jako pediatr místo nenašla.Z možností, které <strong>se</strong> jí nabízely,zvolila obor gynekologieporodnictví,získala atestacia v oboru stále pracuje.Jak přistupujete ke svýmpacientkám v souvislosti <strong>se</strong>všemi nároky kladenými nakatolickou víru?K problémům svých pacientek přistupujijak z hlediska odborného, tak jakočlověk a chápající žena a matka. Pochopeníu mne najdou svobodné ženya dívky, které <strong>se</strong> na manželství teprve připravují,a které tak k <strong>se</strong>xuálnímu životupřistupují <strong>se</strong> zdrženlivostí a odpovědností.Ty jsou totiž často terčem posměchua nepochopení.Ke každé pacientce je třeba přistupovatindividuálně, do jisté míry kromě odbornostitaké s pověstným <strong>se</strong>lským rozumema vždy <strong>se</strong> základní myšlenkou lékařskéhopovolání – tedy „co nejméně uškodit“.Foto: FlickrOproti minulosti je dnes jižběžnou praxí a samozřejmostípředepisování antikoncepce. Jakýje váš postoj v této oblasti?Hormonální antikoncepci z principuodmítám pro její abortivní a škodlivé vedlejšíúčinky na zdraví žen. Předepsat antikoncepcipro mne znamená mj. porušenízákladních pravidel lékařské etiky.Proč? Jak vlastně účinkujehormonální antikoncepce a jakárizika hrozí při jejím užívání?Hormonální kontraceptivum má čtyřimechanismy účinku:(1) Mělo by narušit normální vývojGraafova folikulu ve vaječníku a zabránituvolnění vajíčka. (2) Zahušťuje hlenděložního čípku, čímž brání vstupua pohybu spermií do vyšších oddílůpohlavního ústrojí. (3) Porušuje pohyblivostvejcovodů, což ztěžuje transport případněoplozeného vajíčka, tedy počatélidské bytosti. (4) Hormony narušujísvým působením děložní sliznici natolik,že počaté dítě ve vývojové fázi blastocytynemá možnost <strong>se</strong> v ní uhnízdit– a tak tedy dochází k jeho smrti. Pokud<strong>se</strong> novému životu podaří překonat prvnítři překážky kladené antikoncepcí, je proženu neviditelně potracen, což pokládámza obrovské, byť skryté zlo.Lékaři, kteří podlehli mámení farmaceutickýchfirem, zcela přehlédli, žepodáním hormonální antikoncepceneléčí žádnou nemoc, ale naopak uvádějífungování ženského organismu do metabolickéhozmatku (a často až rozvratu)s nedozírnými důsledky na plodnost,zdraví lidí, dědičnost a na ekologickourovnováhu. K čemu vede falešný pocitbezpečí při <strong>se</strong>xuálním styku, nevázanosta neodpovědnost mezi partnery, o tomby <strong>se</strong> také dalo dlouze hovořit. Tito lékařinejen, že neléčí, ale porušují také lékařskoupřísahu a ničí integritu svého povolání.48• www.milujte.<strong>se</strong>


Jak může býtharmonický vztah,ve kterém si mužmůže dělat, cochce, a to za cenupoškození zdravísvé ženy a zabitívlastního dítěte?Foto: FlickrNěkteří lidé jsou toho názoru,že užívání antikoncepce přinášíklid a bezstarostnost a posilujemanželství a obecně harmonickývztah. Co vy na to?Jak může být harmonický vztah, vekterém si muž může dělat, co chce, a toza cenu poškození zdraví své ženy a zabitívlastního dítěte? Myslím, že tento přístupnení možný, pokud je ve vztahu opravdovámanželská láska. Podle mého názoruuž to samo o sobě hovoří proti posíleníharmonie v manželství.Ke křesťanskému životu patří taképůst a odříkání, a to má jistě hlubší smysl,než jsme schopni často dohlédnout. Rozhodněpak mnohem radostněji a hloubějiprožíváme období, kdy půst končí.Jak reagujete při požadavku naumělý potrat?Své lékařské poslání chápu tak,že z odborného hlediska <strong>se</strong>známímpacientku s možnostmi, které při danémproblému má, a je na jejím zvážení, jak<strong>se</strong> dále rozhodne. Může samozřejmězvolit dobro i zlo. Moje svědomí mi alenedovoluje porušit základní principDesatera: Nezabiješ!J<strong>se</strong>m přesvědčena o tom, a mé zkušenostito potvrzují, že každé dítě je takči onak chtěné. Pokud dítě nepřijmounebo nemohou přijmout vlastní rodiče,o to s větší radostí je přijmou rodičeadoptivní.Co když <strong>se</strong> ale při vyšetřeníchzjistí, že dítě, které <strong>se</strong> má narodit,nebude zdravé. Není potom přecejen na místě potrat?Disku<strong>se</strong> na toto téma je stejně složitájako problematika trestu smrti. Kdy mátestoprocentní jistotu, že odsouzený je skutečněvinen? Přes nejmodernější technikynemá žádný lékař v žádném oboru a přižádném vyšetření stoprocentní jistotu,že výsledek je správný. Čím více <strong>se</strong> lidév přetechnizované společnosti oddalují odBoha a přírody, tím méně jsou připravenizvládat situace souvi<strong>se</strong>jící s „přirozeně“<strong>se</strong> vyskytujícími nemocemi, postiženíminebo <strong>se</strong> smrtí. Člověk, ať je jakkoli postižený,má právo na důstojné zacházenía přirozenou smrt.Foto: FlickrPokud pacientka a otec dítěte tentomůj postoj nebudou sdílet a budou žádatpotrat, nemohu jim při dalším konáníjiž pomáhat. Tato vyšetření, která zmiňujete,z mého pohledu musí sloužitk tomu, aby <strong>se</strong> odborníci z hlediskaporodnického a dětského připravili namožný problém a nutnost poskytnoutdítěti po narození okamžitě náležitoupéči. A stejně tak to platí i pro rodiče.I oni <strong>se</strong> mu<strong>se</strong>jí připravit.Provozování gynekologické praxev souladu s nároky katolickémorálky není zřejmě jednoduché.Lékař v soukromé ambulanci je přímozávislý na počtu ošetřených pacientek. Na„zelené louce“ a tudíž s prázdnou kartotékouzačínající lékař-gynekolog a katolíkhned od začátku pochopitelně z důvodusvého věroučného a morálního závazkuodmítá žádosti pacientek o antikoncepcia <strong>se</strong>pisování žádostí o interrupce, přičemžv ambulantní gynekologii představujíprávě tyto pacientky podstatnou částklientely a příjmů lékaře.Ekonomické začátky jsou tedy velmisvízelné. Dalo by <strong>se</strong> myslím dokonceříci, že založení katolické gynekologickéambulance je v našich současnýchpoměrech nebývalý ekonomický experimenta prověří víru (v tomto případěmou i mých pacientek).Za rozhovor děkuje P. Marek DundaMUDr. Xenie Preiningerová pracuje jakogynekoložka na gynekologicko-porodnickémoddělení nemocnice v Třebíči a od1. listopadu 2003 provozuje soukromouambulanci v Jaroměřicích nad Rokytnou.Ordinace je otevřena dva dny v týdnu –v pondělí od 13 do 16 hodin a ve středu od6.30 do 17.30 hodin. Kontaktní telefon proobjednání je 568 440 045.5/2008 • 49


svědectvíZ našeho přátelstvízůstala ruinaČekáte-li nečekaně dítěTel: 800 108 000http://linkapomoci.czFoto: FlickrMoje první vážnější známost <strong>se</strong> přeměnilav drama. Byla j<strong>se</strong>m zděšena, když j<strong>se</strong>mzjistila, že j<strong>se</strong>m těhotná. Intenzívně j<strong>se</strong>mhledala odpověď. Přítel to dítě jednodušechtěl a viděl v tom naději pro naši rozpadající<strong>se</strong> známost. Ale zrovna tato naděje mibyla protivná a hnala mě opačným směrem.Dítě jako lepidlo na naši zničenou známost– já sama j<strong>se</strong>m byla takovým dítětem.Podrobně jsme <strong>se</strong> navzájem pozorovali,každý zvlášť a s pomocí psychologa.Každý den bylo mé rozhodnutí jasnějšía z mého sobeckého nitra <strong>se</strong> zřetelně ozývalo:„Potratit!“ Nechtěla j<strong>se</strong>m žádné dítě,které by mělo fungovat jako lepidlo. Dítě,které bylo jako bez pohlaví, bez života, bezsmyslu, bez podstaty – mne samotné cizía věčně hledající! Toto embryo bylo hrozbou,ohrožovalo celý můj život.Kam <strong>se</strong> moje oči podívaly, viděla j<strong>se</strong>mvítězství síly a vystrašená svou nejistotouj<strong>se</strong>m pozorovala dění světa a všechno <strong>se</strong>ve mně třáslo strachem. Jeden špatný kroka pak jasný hlas srdce, které ví: „Zabila j<strong>se</strong>msvé vlastní dítě! Já, já, já j<strong>se</strong>m to udělala!“Tam nepomáhal žádný argument, neměloto smysl a žádné odpuštění mi nepřinesloútěchu. Mé hrůzyplné probuzené svědomítéměř nesnesitelně tížilo moji duši.Má známost samozřejmě navždy skončilaa můj přítel, který mě obcházel jens opovržením, <strong>se</strong> vydal starou cestou a bralheroin. Celou vinu nechal v mém zkrvavenémklíně, který páchnul smrtí a zůstalprázdný. Dlouhý, téměř nekonečný rok j<strong>se</strong>mkulhala s obrovskou dírou v břiše tmavýmiulicemi. Cítila j<strong>se</strong>m vytékat mnoho krve,která nechtěla vyschnout. Když j<strong>se</strong>m cestouzahlédla dítě, tekly mi proudy slz – tichévýkřiky smrti v mém zkaženém břichu.Na tomto malém, drobném životězávi<strong>se</strong>ly dva další životy, které již bolestínemohly dýchat. Na základě této skutečnostiztrácí potrat své oprávnění, které jei tak vražedné. Špatné předpoklady jsouvždy ještě lepší než vůbec žádné!Nakonec j<strong>se</strong>m chtěla pomoci aspoňjemu, aby také on nezahynul. Moje vinabyla nesnesitelná, tížila jako skála vážícítuny a zakrývala všechno hezké v mémsrdci. Dlouho j<strong>se</strong>m bojovala o svého ztracenéhopřítele a našla j<strong>se</strong>m útěchu v jehověrné milence, heroinu. Já j<strong>se</strong>m přecepotřebovala také útěchu a klid od svéhonekonečného <strong>se</strong>beopovrhování!Nepozorovatelně a s každou injekcí<strong>se</strong> sítě stáhly těsněji, až j<strong>se</strong>m byla úplněchycena. Z našeho přátelství zůstala ruinaprotichůdných pocitů, a ani naše společnáznámá, heroin, to nemohla zastřít.Vícekrát jsme <strong>se</strong> rozešli a znovu našli, žilijsme spolu svázáni neviditelným poutem.TabeaPřevzato z publikace „Proč pláčeš, Miriam“– svědectví a informace o psychickýchnásledcích umělého potratu. Knihu lzeobjednat bezplatně na adre<strong>se</strong> Hnutí Proživot ČR, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5,e-mail: info@prolife.cz, http://prolife.cz.Kruciátasystematické modlitební úsilí za záchranu životůnenarozených dětí ohrožených umělým potratemJe naléhavě potřebná velká modlitba za život, která by prostoupila celý svět... Protohledejme opět pokoru a odvahu modlit <strong>se</strong> a postit, aby síla vycházející shůry mohlarozbořit hradby podvodu a lži, které očím tolika našich bratří a <strong>se</strong>ster zakrývají odzákladu špatnou podstatu skutků i zákonů namířených proti životu, aby <strong>se</strong> tak jejichsrdce otevřela a nadchla pro úmysly a záměry kultury života a lásky.z encykliky Jana Pavla II. „Evangelium Vitae“Kruciátamodlitební úsilí za záchranu životů nenarozených dětíKruciáta, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5e-mail: info@kruciata.cz, http://kruciata.cz50• www.milujte.<strong>se</strong>


svědectvíDoufám, že naši Lucinkujednou uvidímČekala j<strong>se</strong>m své první dítě, holčičkuLucinku. První ultrazvuk <strong>se</strong> lékařůmtrošku nepozdával. Pak přišel šok – ve24. týdnu těhotenství j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> dozvěděla,že Lucinka má velký rozštěp páteře a velkousrdeční vadu, že nemá žádnou šancipřežít, a proto mám jít na vyvolání porodu.Z víkendu před hospitalizací si moc nepamatuji,pouze mi utkvělo, že při nedělnímši svaté jsme zpívali pí<strong>se</strong>ň „Blíž k Tobě,Bože můj“, kterou j<strong>se</strong>m hojně prolévalaslzami. Manžel je konvertita, první svatépřijímání přijal v předvečer naší svatby.Nedělní vstávání na mši svatou ho alenijak neoslovilo. Mrzelo mě to, proto j<strong>se</strong>m<strong>se</strong> rozhodla obětovat psychickou i fyzickoubolest právě na tento úmysl.Termín zákroku byl určen na den předcházejícímým 22. narozeninám. Snažilaj<strong>se</strong>m <strong>se</strong> v rámci možností být statečná, alebyla j<strong>se</strong>m dost na dně. Odebrali mi plodovouvodu, která již byla zkalená. Pro měto ale je znamením, že Bůh byl <strong>se</strong> mnou– nezabila j<strong>se</strong>m své dítě, už bylo mrtvé –a zároveň, pokud by porod nebyl vyvolánvčas, dostala bych otravu krve.Aplikovali mi prostaglandiny – hormony,které měly do několika hodinspustit porod. Bohužel moje tělesnáschránka reagovala méně ochotněa porod <strong>se</strong> protahoval. Sestry měly vícepovinností a paní doktorka byla odvolának porodu dvojčat. Měla j<strong>se</strong>m v rucePocity matky,která přišla o dítě,i když ne vlastnívinou, jsou hrozné.kapačku a byla j<strong>se</strong>m nesoběstačná. Mojeúžasné spolupacientky mě těšily, otíralymi čelo, dávaly mi pít.Nejsoucitnější byla má jmenovkyně,kterou hospitalizovali v nemocnici kvůlikrevní sraženině pod placentou. Lékařiji pozorovali již pár týdnů a v podstatě sinevěděli rady, měli však strach, aby nedošlok ohrožení těhotenství. Příchozí <strong>se</strong>strataké tuto maminku napomínala, že simě nemá všímat a má <strong>se</strong> šetřit. Ona všaknedbala a byla mi velkou psychickou oporou.Také si všimla vzduchové bubliny,která <strong>se</strong> objevila v mé kapačce, takže měmožná zachránila před embolií.Pozdě v noci už j<strong>se</strong>m byla fyzickyvyčerpaná, proto mi dali nějaký lék nautlumení bolesti a já j<strong>se</strong>m pak v polovědomíporodila Lucinku, kterou j<strong>se</strong>m anineviděla. Druhý den, kdy už mi bylo lépe,<strong>se</strong> strhl nějaký zmatek na chodbě. Pozdějivyšlo najevo, že mé jmenovkyni spontánněodešla krevní sraženina zpod placenty, nic<strong>se</strong> nezkomplikovalo a ona mohla běhemněkolika dnů být propuštěna domů. JáFoto: Flickrj<strong>se</strong>m přesvědčena, že Bůh viděl její soucit<strong>se</strong> mnou a pomohl jí. Můj manžel bezproblémů navštěvuje nejen nedělní mšesvaté, ale je i aktivní ve farnosti a snaží <strong>se</strong>každoročně zúčastnit duchovní obnovy.Myslím, že Bůh přijal, co j<strong>se</strong>m mu, byť nezcela ochotně, nabídla. Náš život není vždybez mráčku, ale máme čtyři kluky a Božípřítomnost vnímám ve svém životě každýden. Na Lucinku vzpomínám nejvíce denpřed svými narozeninami a doufám, že <strong>se</strong>s ní jednou uvidím.Tuto událost nelze ze života vymazat –pocity matky, která přišla o dítě, i když nevlastní vinou, jsou hrozné. Od té doby jemi jasné, jak strašně <strong>se</strong> musí cítit matky,které z různých důvodů podstoupí interrupci.Denně <strong>se</strong> proto připojuji modlitbouk hnutí Kruciáta.BohumilaA pravda vás osvobodísouvi<strong>se</strong>jící body učení učitelského úřaduCírkve k dalšímu studiuCo říká katechismusCo zakazuje páté přikázání?Páté přikázání zakazuje jako těžce odporujícímravnímu zákonu:• přímé a úmyslné zabití člověka i spoluprácina něm;• přímý potrat, chtěný jako cíl neboprostředek, a také spolupráci na něm,pod trestem exkomunikace: protoželidská bytost musí být absolutním způsobemrespektována a chráněna ve svéintegritě již od svého početí;• přímou eutanazii, která je ukončenímživota osob postižených, nemocnýchnebo už blízkých smrti, aktivnímzákrokem nebo opomenutím povinnépomoci;• <strong>se</strong>bevraždu i úmyslnou spolupráci naní, neboť těžce uráží spravedlivou láskuk Bohu, sobě a bližnímu: odpovědnost<strong>se</strong>bevraha může být zvětšena, je-li <strong>se</strong>bevraždaspojena s pohoršením, anebozmenšena vlivem výjimečných psychickýchporuch nebo nadměrného strachu.Srov. Kompendium Katechismu katolické církve,Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 20065/2008 • 51


svědectvíObracet <strong>se</strong> musímkaždý denKdyž tak různě čtu vaše příspěvky a svědectvío <strong>se</strong>tkáních a životě s Bohem, rádabych <strong>se</strong> s vámi také podělila o svoje zkušenostis obrácením, či spíše s obracením,protože tento děj vnímám ve svém životějako stále probíhající a stále <strong>se</strong> aktualizující.Vyrůstala j<strong>se</strong>m v „polověřící“ rodině,kde nás maminka k víře a Pánu Bohuvedla, takže věřící j<strong>se</strong>m odmalička a j<strong>se</strong>mjí za to moc vděčná. Nevybavuji si anižádné období, kdy by mi na víře, na PánuBohu, na mém duchovním životě nezáleželonebo bych na to vyloženě kašlala.Ale jak už to bývá, jednou <strong>se</strong> člověk snažívíc a je horlivější, jindy polevuje a jde tos ním z kopce.…musím <strong>se</strong> každýden snažit jít protiproudu. S proudemplave jenom lekláryba. A já chci býtživá křesťanskárybička.Františkánské<strong>se</strong>tkání mládežeAsi v období přestupu na střední školuj<strong>se</strong>m si začala víc uvědomovat, že bych <strong>se</strong>měla nějak změnit, jít víc do hloubky, alenevěděla j<strong>se</strong>m jak do toho. Zlom nastalo prázdninách v roce 2002, kdy j<strong>se</strong>m <strong>se</strong>přihlásila hned na dvě duchovní akcetěsně za <strong>se</strong>bou. První bylo Františkánské<strong>se</strong>tkání mládeže na Cvilíně u Krnova,které bylo tehdy zaměřené na život několikasvětců 20. století. Mluvili jsme o tom,v čem nám mohou být příkladem, dokoncenám o nich přijelo něco říct i pár lidí, kteří<strong>se</strong> s nimi osobně <strong>se</strong>tkali. Už to pro mě bylosilným impul<strong>se</strong>m ke změně, ale tím úplněrozhodujícím bylo, když jsme jeden večerpři bohoslužbě slova přicházeli ke kněžíma oni nám otevírali Písmo a vždycky námpřečetli úryvek, který nám otevřeli a kterýmnám Bůh chtěl něco říct. Můj úryvekbyl z evangelia svatého Jana, kdy je JežíšFoto: Flickrpři poslední večeři u stolu a mluví o zrádcia Petr <strong>se</strong> naklání k Janovi ležícímu blízkoJežíše, aby <strong>se</strong> ho zeptal, kdo to je. K tomuten otec podotkl, že je to moc pěkný úryvek.Mně <strong>se</strong> to ovšem moc pěkné nezdálo,protože, jak asi tušíte, slova „jeden z vásmě zradí“ j<strong>se</strong>m si vztáhla na <strong>se</strong>be, dost to<strong>se</strong> mnou otřáslo a bylo mi to hodně líto.Ale nevěděla j<strong>se</strong>m, co dělat, jenom, ženechci Pána Ježíše zradit, že chci být s Níma přijít do nebe. Ale asi po třech dnech midošlo, co je na tom pěkného. Když j<strong>se</strong>m <strong>se</strong>pořád nechtěla smířit s tím, že bych mělabýt zrádcem, uvědomila j<strong>se</strong>m si, že v tomúryvku jsou kromě Ježíše a Jidáše ještěPetr a Jan, miláček Páně, a že když nechcibýt Jidášem, můžu <strong>se</strong> stát Janem. To měnaplnilo velkou nadějí a radostí a podnítilok tomu, abych <strong>se</strong> snažila začít žít vícjako křesťan.OázaTo bylo takové nakopnutí, silnýimpuls, k jehož uskutečňování mipomohla druhá akce toho léta – patnáctidenníduchovní cvičení, tzv. oáza. To byldalší čas milosti, doba, ve které <strong>se</strong> mojepřed<strong>se</strong>vzetí ze <strong>se</strong>tkání mládeže mohloupevnit a začít konkrétně uskutečňovat.V oáze jde hlavně o rozvoj mého vztahuk Bohu, o to, abych Ho dokázala přijmoutjako svého Pána a Spasitele, abychzakusila Jeho lásku a poznala, že má <strong>se</strong>mnou nádherný plán, že můj život mávelký smysl, a s Boží pomocí dokázala žítjako křesťan, tedy ten, kdo patří Kristu.Proto je zde hodně času věnováno modlitbě,četbě Písma, každodenní mši svaté,... a je tu také prostor na to, aby <strong>se</strong> člověkzamyslel sám nad <strong>se</strong>bou a nad svým životem.Je to opravdu taková oáza v pouštivšedního života, místo, kde lze načerpatvodu, občerstvit <strong>se</strong> na cestě k Bohu.Tady j<strong>se</strong>m dokázala, asi poprvé nějakvědomě, odevzdat svůj život do rukouKrista, aby ho On vedl. Nebylo to siceúplně bez boje, mu<strong>se</strong>la j<strong>se</strong>m v sobě překonatrůzné strachy spojené s tím, že PánBůh po mně bude chtít něco, co nebudu52• www.milujte.<strong>se</strong>


svědectvíchtít já. V té době to bylo hlavně to, žebych měla jít do řádu a že by <strong>se</strong> ze měmu<strong>se</strong>la stát holka typu „dlouhá sukně,bledá líčka“ – nevím, jak to vyjádřit lépe,někdo, kdo <strong>se</strong> musí pořád kát, chodí jakotělo bez duše a nemůže <strong>se</strong> už ani normálněpobavit. Mezi námi, musím říct,že to byly pěkně mylné představy o člověkužijícím s Kristem. Ale právě v tomtorozhodnutí odevzdat <strong>se</strong> Pánu Ježíši j<strong>se</strong>mzískala obrovskou svobodu Božího dítětea vědomí toho, že ať <strong>se</strong> v mém životěděje cokoliv, je to všechno pro mé dobroa pro mou spásu, protože Pán o tom vía má to všechno pevně ve svých rukou.A nakonec j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> ani nemu<strong>se</strong>la moc bát,protože to bylo právě na této oáze, kdyj<strong>se</strong>m poznala svého nynějšího snoubence,a i když dlouhou sukni nosím, bledá líčkamám tak akorát po prodělané chřipce.Tím chci tedy říct, že právě odevzdání <strong>se</strong>Kristu může člověka naplnit tou pravouradostí a štěstím, které svět dát nemůže.Obnovovat rozhodnutíToto rozhodnutí však je i není definitivní.Pán Bůh bere moje slovo a rozhodnutívážně, ale jak už j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> o tommnohokrát později přesvědčila, pokudjá svoje rozhodnutí neobnovuji, neuvědomujisi každé ráno, že i tento nový denchci prožít s Kristem a pro Krista, snadnona to zapomínám a začínám <strong>se</strong> od Něhovzdalovat, žít si po svém, a když <strong>se</strong> nedívámna Pána jako na vzor, pomaloučku,polehoučku začínají do mého srdce pronikatnázory a smýšlení tohoto světa. A pak<strong>se</strong> najednou divím, jak to, že j<strong>se</strong>m někde,Foto: Flickrkde j<strong>se</strong>m být nechtěla, mám duchovníkrizi, … a musím <strong>se</strong> znovu vracet a obracet.V duchovním životě totiž nemůžuzůstat stát, protože to mě pak začne strhávatproud toho, co je kolem mě. Jestližechci jít za Ježíšem, musím <strong>se</strong> každý densnažit jít proti proudu. Jak říká jeden náškněz: „S proudem plave jenom leklá ryba.“A já chci být živá křesťanská rybička.Hezky <strong>se</strong> to uvažuje a píše, ale už hůřdělá, protože to stojí námahu a pozornost.Mně v tomto plavání proti proudu hodněpomohlo, že oáza nejsou jenom ta patnáctidenníduchovní cvičení o prázdninácha celý další rok nic. Tedy mohou <strong>se</strong>takto brát, ale mohou být také vstupemFoto: P. Antonín Baslerk duchovní formaci, takové škole duchovníhoživota, v rámci hnutí Světlo–Život,které oázy pořádá a jehož cílem je pomáhatnám dorůstat ve zralé křesťany. Scházelaj<strong>se</strong>m <strong>se</strong> pak i přes školní rok s ostatními,kdo byli na oáze, a pod vedením animátora<strong>se</strong> snažila poznávat víc a hlouběji Kristaa taky to, jak mám ve světle evangelia žítjako opravdový křesťan. Tak <strong>se</strong> stalo, že mioáza začala být oporou v mém duchovnímživotě a vlastně mě provází doteď.Dalším, co mi toto hnutí přineslo, jespolečenství stejně smýšlejících lidí. Nikdypředtím j<strong>se</strong>m do žádného společenstvínepatřila a ani mi to nějak nechybělo. Alečím starší j<strong>se</strong>m, tím víc si uvědomuji důležitostspolečenství a j<strong>se</strong>m moc vděčná zadar všech kamarádů a kamarádek, <strong>se</strong> kterými<strong>se</strong> mohu sdílet, navzájem povzbuzovata jít za Světlem, které nám dává život.A to ať ve společenství oázáků nebo Čistélásky – Společenství čistých srdcí, kamj<strong>se</strong>m později také vstoupila. Je to velký dar,že můžeme jít ke Kristu ve společenství,navzájem si dodávat odvahu a posilovat <strong>se</strong>.A tak bych nás – vás i <strong>se</strong>be – chtělapovzbudit k tomu, abychom <strong>se</strong> nebálistále znovu <strong>se</strong> obracet a odevzdávat Bohu.Vždyť on je náš milující Otec, který ví, codělá. Jenom s Ním a v Něm můžeme býtdoopravdy šťastní a žít svůj život naplno.A pokud hledáte společenství nebo způsob,jak <strong>se</strong> přiblížit ke Kristu, tak jako před šestilety já, můžete <strong>se</strong> zkusit podívat na oázu –http://choreb.minorite.cz, třeba vám můžepomoci, tak jako pomohla mně.Monča5/2008 • 53


O čistotě <strong>se</strong> mluvíčasto. Avšakpředstavy, čeho <strong>se</strong>tato ctnost týká,<strong>se</strong> v praxi zužujípouze na otázkupředmanželskéhopohlavního života.To by ale byl omyl.Čistota<strong>se</strong> netýká jen předmanželskéhopohlavního životaČistota a nečistotaVěci jsou nám jasnější, když je vidímev kontrastu s jejich opakem. Když <strong>se</strong> napříkladčlověk probudí po opici pozvracený,vidíme zřetelně opak čistoty – nečistotu.Tato vnější nečistota je v tomto případěkonkrétním zviditelněním hříchu. Nebokdyž j<strong>se</strong>m stál nad člověkem, který skočilpod vlak. Strašný pohled.Ale nám jde o čistotu „duchovní“,mravní. Ta není postřehnutelná smyslynebo znázornitelná. Viditelné jsou jenjejí plody – např. dítě, které je zhmotněním(tělo) a zosobněním (duše) lásky otcea matky. Ale je to i stavba domu, chrám,Cíle člověkajsou buď blízké,ale nízké, nebovzdálené, alevznešené.nemocnice nebo umělecké dílo, do něhož<strong>se</strong> vtěluje láska a úcta k Bohu a k člověku.Hřích čistou duši špiní. Svatý Jo<strong>se</strong>fKupertinský měl dar duchovního čichu.Vždy, když cítil u někoho hřích, řekl: „Bratře,smrdíš,“ a ten <strong>se</strong> šel vyzpovídat. Kdybynám po každém hříchu vyrazil na čeleošklivý nádor, rozmysleli bychom si každýskutek lépe. Ale většina lidí by asi šla jednoduššícestou a pořídila si turbany…Poškozená přirozenostČlověk je jako kulička na nakloněnérovině. Když je ponechán sám sobě, vlastnívahou přirozenosti narušené dědičnýmhříchem tíhne dolů, k tomu, co je snadnéa co nic nestojí.Co nic nestojí, ale také za nic nestojí.A naopak: co stojí „za něco“, to taky něcostojí. Věci hodnotné <strong>se</strong> mu<strong>se</strong>jí „hodnotit“,vykupovat námahou, úsilím – tedy platit.Jak k tomu ale přijdeme my? Stěžovatsi na těžký osud můžeme, ale povzdechynaši padlou přirozenost nezměníme.Musíme <strong>se</strong> změnit my a přistoupit na pravidlahry – podřídit <strong>se</strong>. To není výmyslkřesťanství. Už Aristoteles vyjadřujetuto zkušenost: Omne animal post coitumtriste. – Každý živočich je po ukojenísmutný. Nebo <strong>se</strong> taky podřídit nemusíme,ale pak nejen že nezabráníme nepříjemnýmnásledkům příjemností, které nicnestály, ale nedočkáme <strong>se</strong> ani příjemností,které by plynuly ze zaplacených námah.Prostě jsme nic nedali, nezaplatili – jednodušenás chytli v samoobsluze, kde jsme<strong>se</strong> chtěli „obsloužit“ sami – bezplatně. Zasladké noci hořké dny. A naopak: za hořkounámahu sladká odměna… a je jedno,jestli to je maturita, doktorát, špičkovýsport, umění… Princip je stejný. To všestojí dřinu, ale taky to stojí za to.Lákavé pro smyslyČlověk je tělo a duše. Pokušenísmyslů přichází už v ráji. Okuste zakázanéovoce… budete jako Bůh… samisi určíte, co je dobré a zlé… Viděla žena,Foto: Flickr54• www.milujte.<strong>se</strong>


Kdyby nám pokaždém hříchuvyrazil na čeleošklivý nádor,rozmysleli bychomsi každý skuteklépe. Ale většinalidí by asi šlajednodušší cestoua pořídila siturbany…že to ovoce je lahodné k jídlu, krásné napohled, slibuje nové poznání… Ano, okusilia poznali – že jsou nazí! Nejde o tělesnounahotu – ta jim dosud nevadila. Alez jejich duše byl stržen plášť Boží láskya do ní začišela opuštěnost, mrazivá a zlá– a smích pokušitele: Doběhl j<strong>se</strong>m vás…patříte mně! To je geneze každého pokušenía podlehnutí, Každého propadnutísmyslné rozkoši, která <strong>se</strong> pak člověkazmocňuje stále více, až ho zničí.První příkaz lidem po pádu v ráji byl:rozmnožujte <strong>se</strong>, naplňte zemi, a podmaňtesi ji! K té zemi patří i naše tělo. Ovládáme-lije, výsledkem je svoboda – pokoj– radost. Opak vede k otroctví, závislostia smutku. Platí to dodnes. Musíme sivybrat, není zde neutrality.Foto: FlickrAnděl nebo zvíře?Člověk, který neovládá své tělo, jezúžen jen na smyslové (převážně hmatovéa chuťové) požitky – bezprostřednídotyk. I představivost je jimi zamořena. Jeuž jen jako živočich, neboť rozum a vůlejdou stranou. Lidově: kam tě vede slepávášeň! Ovšem to, co nic nestojí, ani za nicnestojí a po takových zážitcích je člověkjako vytřepaná cigareta! Svatá KateřinaSienská, kterou ďábel přepadával a trápilsmyslovými představami, říkala, žepřemoci <strong>se</strong>be (touhu po rozkoši – concupiscentiam)je víc než dělat zázraky.Čistý je vždy plný energie, kterou ušetřil<strong>se</strong>bezáporem, a plný chuti k boji. Naučí <strong>se</strong>Foto: Flickrneplýtvat energií na věci, které mu nejsouke skutečnému prospěchu, nebo které mudokonce škodí.Cíle člověka jsou buď blízké, ale nízké,nebo vzdálené, ale vznešené. Ve filmu„César a Kleopatra“ si vyjde vítěz do pouště.Přichází ke sfinze. Dívá <strong>se</strong> na ni a říká:„Sfingo, jsi jako já – zpola bůh a zpolazvíře.“ Podobně i chrliče na katedrálách– obludy plivající vodu nebo zpotvořenélidské tváře, vyjadřující neřest, hřích, zlo.Mají nám připomínat i to, že naše bojovánínení jen proti nezřízenému tělu, alei proti zlým duchům. Bděte! Žádné královstvíani žádná rozkoš tohoto světanestojí za to, abychom před ním padli natvář a klaněli <strong>se</strong>.Moudrost Božía lidská slabostKdyž nám Bůh něco zakazuje, pak neproto, že by nám to nepřál, ale že je to pronás špatné, i když nám <strong>se</strong> v tom okam-Svatý Jo<strong>se</strong>fKupertinský měldar duchovníhočichu. Vždy, když,když cítil u někohohřích, řekl: „Bratře,smrdíš,“ a ten <strong>se</strong> šelvyzpovídat.5/2008 • 55


Římané měli nápisnad nevěstincem:„Pereas, ne pereasper eas.“ – Přejdi,abys nezahynulskrze ně.žiku zdá pravý opak a moc <strong>se</strong> nám to líbí.Nechápeme to... Každé dítě má moc rádodorty – ale když <strong>se</strong> jich přejí, je mu z tohošpatně, i když mu moc chutnaly.Před jedním z hokejových zápasův Moskvě <strong>se</strong>hnal ruský trenér do hotelu,kde spali kanadští hráči, nejpůvabnějšíprostitutky – a zápas pak pochopitelnědomácí vysoko vyhráli. Ukázalo<strong>se</strong> tenkrát více než zřetelně, že hřích jedoslova „gól do vlastní branky“. Bůh alenechce, abychom prohrávali – kterýpaktrenér vidí rád góly do vlastní branky,a ne do soupeřovy! Říká nám: „Vítězidám ovoce <strong>se</strong> stromu života,“ kterési chtěli utrhnout sami, i přes zákaz!A „neutrpí druhou smrt! Dám mu mocnad pohany,“ podobně jako ji dal Jo<strong>se</strong>foviv Egyptě po vítězství nad Putifarkou.Byla to odměna čistoty.Odys<strong>se</strong>us nechal námořníkům zakapatuši voskem a sám <strong>se</strong> dal přivázat ke stěžni,aby mohl proplout úžinou… Římané mělinápis nad nevěstincem: Pereas, ne pereasper eas. – Přejdi, abys nezahynul skrzeně. Ďábel totiž nemůže vstoupit přímodo rozumu a vůle – to je vyhrazeno Bohu,ale může vstoupit do představivosti hmotnýmiobrazy!Pokud si zde člověk uchová čistotusrdce, je blahoslavený a vidí Boha. To si lzevyzkoušet! Ale některé věci nelze zkoušetbeztrestně: hrát si s granátem, skočit podvlak atd. Předčasně probuzený pohlavnípud, hlad po rozkoši, je jako zhoubnýnádor – stráví svého nositele. Takoví lidénemají smysl pro nic jiného, pro žádnéjiné hodnoty.Vnitřní čistotaPravá čistota začíná v srdci, v myšlenkách:na co rád myslíš? Jsou to myšlenkyčisté, krásné, které můžeš sdělit komukoliv?Co představy – nepobíhají tamdivočáci? Pán přece říká: nejen ne<strong>se</strong>smilníš,ale kdo pohlédne na ženu (muže) <strong>se</strong>žádostí, už s ní(m) zhřešil v srdci. Čili dá<strong>se</strong> zhřešit vnitřně, aniž <strong>se</strong> navenek něcostalo, a dáme-li těmto věcem v srdci volnýprůběh, máme v něm hnojiště.Umrtvování a trvalá radostZde <strong>se</strong> jedná o boj na život a na smrt.Proto v boji <strong>se</strong> smysly <strong>se</strong> zcela právemmluví o umrtvování. K umrtvování jsoučtyři důvody:1. bránit <strong>se</strong> následkům dědičného hříchu– ty následky jsou také čtyři:a. v rozumu nevědomost – ignorantiab. ve vůli sklon ke zlému – malitiac. nezkrotná žádost rozkoše – concupiscentiad. slabost v odporování zlémua v úsilí o dobro – debilitas (známéslovo, že?);2. napravení hříchů osobních, tj. touhanahradit Bohu a bližnímu lásku, o kteroujsme je připravili;3. vznešenost nadpřirozeného cílenašeho života (vidět Boha, jak <strong>se</strong> vidíon, a milovat Ho, jak <strong>se</strong> miluje On);4. následování Krista na jeho křížovécestě! Caritas Christi urget me. – Kristovaláska k tomu pudí, nesne<strong>se</strong>, abymilovaný trpěl sám! Kvůli mně – jakbych <strong>se</strong> na to mohl dívat <strong>se</strong> založenýmarukama.Zapírat <strong>se</strong>, brát na <strong>se</strong>be kříž a následovatKrista znamená vyjít ze <strong>se</strong>be, z Egypta.Tam sice jsou plné hrnce masa, ale cenouza ně je otroctví. Zatímco do země zaslíbené,ke svobodě a plnému životu vedecesta pouští a odříkáním.Trvalá vnitřní radost a štěstí, a ne životod zážitku k zážitku je výsledkem poctivédřiny na sobě.P. Jordán Vinklárek OPFoto: FlickrTelevize a internet mohou býtv současné době onou branou do„nevěstince“. Proto i zde je u některýchpořadů nebo stránek stále platné onoPereas, ne pereas per eas.56• www.milujte.<strong>se</strong>


svědectvíČistota –nejkrásnějšídar domanželstvíFoto: archiv MS!Ctnosti nebo hříchy souvi<strong>se</strong>jícís intimní oblastí <strong>se</strong> dotýkajíkořene osobnosti a promítají<strong>se</strong> tak do celého životamanželů. Obnovení čistotyv manželství je často podmínkouk obnově vzájemné důvěrya duchovního růstu.Foto: archiv MS!Chodili jsme na stejnou školu, aleblíže jsme <strong>se</strong> neznali. Když j<strong>se</strong>m bylana vysoké, bydleli jsme na jedné koleji.Tehdy jsme <strong>se</strong> začali častěji <strong>se</strong>tkávata postupně jsme <strong>se</strong> sblížili. Pravidelnějsme <strong>se</strong> účastnili <strong>se</strong>tkání věřících studentů.Martin neskrýval, že tam chodíhlavně kvůli mně, i když Bůh pro něj bylněkým velmi konkrétním a důležitým.Ve čtvrtém ročníku jsme <strong>se</strong> rozhodlijít na pěší pouť do Čenstochové. Oběma<strong>se</strong> nám myšlenka pěších poutí líbila. Nadalší pouti jsme <strong>se</strong> rozhodli, že <strong>se</strong> vezmeme,ale velmi jsme toužili po tom, aby<strong>se</strong> svatba konala právě v době pouti. Zamísto, kde si dáme manželský slib, jsmezvolili náš farní kostel, který poutnícinavštěvovali druhý den putování. Kdyžjsme o tom řekli rodičům, nebyli vůbecnadšeni. S tím jsme však počítali a oni <strong>se</strong>nakonec přizpůsobili. Po svatbě <strong>se</strong> konalopohoštění, kde jsme kromě rodiny hostilivšechny poutníky.Čas přípravna manželstvíJ<strong>se</strong>m Bohu vděčná, že od začátkunaší známosti jsme toužili <strong>se</strong>trvat v čistotě.Ještě v době studií j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> začala<strong>se</strong>znamovat s metodou přirozenéhoplánování rodičovství (PPR – symptotermálnímetoda, STM). Měřila j<strong>se</strong>msi teplotu, sledovala příznaky a svézáznamy konzultovala s paní v poradně.I když jsme oba toužili přijmout děti,byli jsme si vědomi, že znalost PPR jedůležitý prvek přípravy na manželství.Když <strong>se</strong> náš citový vztah prohluboval,řekla j<strong>se</strong>m otevřeně Martinovi, že chcivydržet v čistotě nejen do svatby, ale žechci, aby <strong>se</strong> i potom naše manželské soužitív případě potřeby opíralo o metodushodující <strong>se</strong> s učením církve. Naštěstí jsmebyli v této otázce jednomyslní. V mémpřípadě to byla náboženská formace naOáze, rekolekce a poutě, co mi ulehčilodůvěřovat církvi a jednat ve shodě s církevnínaukou.Pro Martina byl prvořadou hodnotouBůh, proto pramenem síly <strong>se</strong>trvánív předmanželské i manželské čistotě proněj bylo přání jednat ve shodě s Desaterem,s vůlí Stvořitele. Imponovala mi jehodůslednost a jasnost názorů. Také intuitivnějsme cítili, že předmanželská čistotaje hodnotou sama o sobě. Zároveň jsmesi uvědomovali, že si tak v den svatbymůžeme dát ten nejkrásnější dar. Nebyloto sice snadné, protože jsme spolu chodiličtyři a půl roku, ale vydrželi jsme to.Ovládání pudovosti rozumem a svobodnou vůlíbezpochyby ukládá askezi. […] Ukázněnost přinášírodinnému životu plody radosti a pokoje a pomáhá přiřešení jiných problémů: podporuje pozornost k druhémumanželu, pomáhá manželům ovládat sobectví, které jenepřítelem pravé lásky, a prohlubuje jejich smysl proodpovědnost. Tím získávají rodiče schopnost hlubšíhoa účinnějšího vlivu při výchově dětí.Humanae vitae, 215/2008 • 57


svědectvíČisté srdce je srdce,které je svobodnék tomu, abydávalo, milovaloaž k bolesti. Je tosrdce, které slouží,které miluje Bohanerozdělenouláskou.Matka TerezaSobectví místo čistotyPo několika letech našeho manželství,když už jsme měli dvě děti, jsme si začaliuvědomovat, že s naším soužitím nenívšechno v pořádku. Často j<strong>se</strong>m měla pocit,že mě intimní život obtěžuje a uzavíralaj<strong>se</strong>m <strong>se</strong> v sobě. Manžel byl podrážděnýa já j<strong>se</strong>m klesala na mysli. Stále častějijsme spolu nespali, šla j<strong>se</strong>m spát k dětem.Něco <strong>se</strong> dělo. Trvalo to do doby, než siMartin všiml svědectví v jednom z čí<strong>se</strong>lčasopisu <strong>Milujte</strong> <strong>se</strong>!. Nepamatuji si, kdobyl jeho autorem, ale obsah <strong>se</strong> týkal manželskéčistoty. Martin přiběhl ke mněa přečetl mi ho nahlas. Velmi jasně jsmesi tehdy uvědomili, že naše nedorozuměnía napětí mají příčinu v nepochopení čistoty.Jistě, používali jsme PPR, ale zároveňjsme si v intimním životě dovolovalirůzné praktiky a „úniky“ ve dnech plodnosti.V zásadě jsme si užívali bez omezenía měli jsme alibi v podobě myšlenky,že přece nepoužíváme antikoncepci.Díky tomu svědectví jsme prozřeli.Samozřejmě byl na počátku vzdor, alekdyž <strong>se</strong> emoce zklidnily, pochopili jsme,že je to logické. Už následujícího dne jsmezavedli tuto zásadu – naprostý radikalismus:<strong>se</strong>xuální soužití jen v neplodnýchdnech, anebo v době plodnosti, pokudjsme chtěli přijmout další dítě – a nic víc,žádné kombinování. Na „výsledky“ jsmečekali asi tři týdny.Do našeho vztahu vstoupila novásvěžest. Ukázalo <strong>se</strong>, že naše pochybnosti,obavy, že není možné <strong>se</strong>trvat ve zdrženlivostivíce méně dva týdny, zmizely. Našesoužití <strong>se</strong> změnilo . V neplodném období– řečeno trochu s humorem – spíše já„obtěžuji“ svého manžela a on uniká předstykem, protože už nemá sil. Ke konciplodných dnů na <strong>se</strong>be čekáme a toužímepo sobě, jako když jsme spolu chodili.Cyklus ženy je „konstruován“ ideálně. Kekonci neplodných dní, kdy nastává nasycenítělesnou blízkostí, přichází asi de<strong>se</strong>tdní na „odpočinek“.Prvky služby a vzájemné obětiv našem soužití mají rozmanitou podobu.Na počátku j<strong>se</strong>m poznávala metodu a nacestu mi svítila myšlenka, že to dělámpro dobro našeho manželství. Po obdobísobecké nedůslednosti máme nyní v tétooblasti život velmi harmonický. Pauzade<strong>se</strong>ti dní vypadá snad jako oběť – víc promanžela, ale nevnímáme to tak. Můžemeříci, že už to není oběť, ale spíš přirozenýprvek lásky, která nás spojuje a zdokonaluje.Jistě, byla i období větší oběti, kdybylo třeba zachovat delší dobu naprostouzdrženlivost. Znamenalo to velké odříkání,ale na druhou stranu to značně posilovalonaše manželství. Velmi jsme <strong>se</strong> modlili,abychom vydrželi. Když jsme podstupovalityto oběti, měli jsme úmysl vytrvatve vzájemné lásce a úctě a rozvíjet své city.Do této intence jsme rovněž zahrnovalisvé děti. Máme tři, ale nasloucháme Bohua jsme otevřeni přijetí dalších.Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.souvi<strong>se</strong>jící body učení učitelského úřadu Církve k dalšímu studiuCo říkají encyklikyKdyž manželé […] odtrhnou od <strong>se</strong>be tytodva významy [láskyplné sjednocení a plození],které vepsal Stvořitel do podstaty mužea ženy a do dynamiky jejich pohlavního spojení,podrobují Boží plán své libovůli. „Manipulují“s lidskou <strong>se</strong>xualitou a snižují ji, a tími <strong>se</strong>be a svého partnera [na pouhou věc] –protože odnímají <strong>se</strong>xualitě charakter úplného<strong>se</strong>beodevzdání.Rozhodnutí pro přirozený rytmus ne<strong>se</strong>s <strong>se</strong>bou přijetí cyklu osoby, to je ženy, a tími přijetí dialogu, vzájemné úcty, společnéodpovědnosti, <strong>se</strong>beovládání. Přijmout cyklusa dialog znamená dále uznat současněduchovní i tělesný ráz manželského spojeníBára a Martin, PolskoJan 8,32Foto: archiv MS!a prožívat osobní lásku s věrností, jakouvyžaduje. V této souvislosti získává manželskádvojice zkušenost, že manželské spojeníje obohaceno o hodnoty něžnosti a citlivosti,které oduševňují lidskou <strong>se</strong>xualitu i v jejítělesné dimenzi. […] Proto musí být konkrétnípastorační vedení v církvi vždy spojenos její naukou a nikdy <strong>se</strong> nesmí od níoddělovat. Proto opakuji <strong>se</strong> stejným přesvědčenímslova svého předchůdce: „V žádnémbodě neslevit z Kristova učení spásy, to jevynikající způsob lásky k duším.“Srov. Jan Pavel II.: Familiaris consortio, 32On-line dokumenty: www.fatym.com/abcd/ind-d.htm58• www.milujte.<strong>se</strong>


Společenstvícistych srdci ´ ´Když jsme v roce 2005 začali objevovat,že v cizině <strong>se</strong> mládež hlásí k hodnotámčisté lásky, byli jsme nejen potěšeni,ale také naplněni otázkou, jestlipak byněco podobného bylo možné v naší zemi.Dokonce i mnozí dobří věřící nám tehdyříkali, že u nás pro to ovzduší není a asiani nebude.Teď po prvních pár letech jsmepotěšeni skutečností, že opak je pravdou.Není týden, aby <strong>se</strong> alespoň někdo nehlásil,že by chtěl vstoupit do Společenství čistýchsrdcí. Ozývají <strong>se</strong> různé farnosti a společenstvía prosí, abychom přijeli mezimladé povyprávět o vztazích v duchučisté lásky. Někteří prosí, abychom u nichprovedli přijetí do Společenství čistýchsrdcí. Je to radostné zjištění. Mladí lidéstojí o čisté vztahy a jsou ochotni bojovato čisté srdce. Tento příklad a osobnísvědectví pak oslovuje i jejich vrstevníky,spolužáky a příbuzné.Zatímco někteří jsou rozhodnuti hned,jiní musí ke vstupu do Společenství čistýchsrdcí dozrávat déle. Je dobře, že mladímají mnoho otázek, <strong>se</strong> kterými <strong>se</strong> obracejípřímo na nás nebo na své kněze, nebo naněkoho, s kým jsou schopni tuto problematikuotevřeně řešit. V mnoha případechpak postupně dozrává rozhodnutípřijmout hodnoty čisté lásky za své, žítpodle nich a bojovat o jejich zachovánía rozšíření.Mám za to, že naše společnost potřebujetoto svědectví mladých. Často <strong>se</strong><strong>se</strong>tkávám s mnohými z nich a i pro měsamotného je povzbuzením vnímat u některýchto nadšení a výrazné svědectví veprospěch čisté lásky. U jiných musímobdivovat ochotu bojovat v pochybnostecha pokušeních. Ale nic krásného nenízadarmo. I hodnota čistého srdce je častovydobývána mnoha obětmi a modlitbami.Je to však radostný boj o čisté srdce.Vždyť právě zde platí příslib blahoslavenství:„Blahoslavení čistého srdce, neboťoni budou vidět Boha“ (Mt 5,8).Kontakty na Společenství čistých srdcíP. Vilém Štěpán, Liběšice u Žatce 1, 438 01 Žatecfarnost.libesice@<strong>se</strong>znam.cz, tel.: 415 725 006P. Marek Dunda, Náměstí 20, 671 03 Vranov nad Dyjímarek@fatym.com, tel.: 731 402 742www.slibcistoty.cz (dosavadní web), www.spolcs.cz (nový web, který <strong>se</strong> připravuje)A tak <strong>se</strong> chci v závěru obrátit navšechny ty, kdo už do Společenství čistýchsrdcí vstoupili, aby vytrvali a vzájemně <strong>se</strong>povzbuzovali k vytrvalosti a velkorysosti.Povzbudit chci také ty, kteří do Společenstvíčistých srdcí nepatří, ale rozpoznávajípravdivost a hodnotu postojů, které majíbýt vlastní každému křesťanovi, aby v soběnašli dost odvahy a žili s čistým srdcem.P. Marek DundaFoto: archiv MS!Dokonce i mnozídobří věřící námtehdy říkali, žeu nás pro toovzduší není…5/2008 • 59


svědectvíPožehnání a radostKdyž budemespolečně prosita podporovatlásku a snažit<strong>se</strong> jí navrátit jejípravé jméno, Bůhnás slyší, vyslyšía pomůže nám.Bylo to asi někdy v říjnu, když nášduchovní otec kázal o tom, že si můžemevykropit byt, když máme pocit, že už <strong>se</strong>v něm zlo příliš roztahuje.Hned nás napadlo, že by tohle potřebovalanaše pekárna. Vztahy mezi lidmibyly dost hrozné a vládla nám tam lhostejnost,nezájem, závist, vztek, bezmocnost.Ovzduší by <strong>se</strong> dalo krájet.Domluvili jsme <strong>se</strong> tři, že by toopravdu chtělo, ale nevěděli jsme jak,a tak skutek odešel do ztracena, alemyšlenka zůstávala.Těsně před Vánocemi j<strong>se</strong>m šla ke svatézpovědi. U zpytování svědomí mě přepadlasnad nějaká frustrace nebo smutek, jánevím, a obvyklé výrazy „občas a někdy“j<strong>se</strong>m úplně vypustila a zůstalo holé „jáj<strong>se</strong>m“ – shrnuto hříšnice.Vyznala j<strong>se</strong>m v této podobě hříchya čekala j<strong>se</strong>m. Náš pan farář <strong>se</strong> mě zeptal,kde pracuji. Řekla j<strong>se</strong>m, že v pekárně.Začala j<strong>se</strong>m vyprávět, jak je to tam smutnéa že <strong>se</strong> vlastně na tom také podílím.Mluvili jsme asi tři čtvrtě hodiny.Došlo i na návrh žehnání pekárny, otec užto prý mnoho měsíců nosí v hlavě, akorátnevěděl, jak <strong>se</strong> tam nějak dobře dostat.A tak třeba po Novém roce… Odcházelaj<strong>se</strong>m s příslibem, že <strong>se</strong> to uskuteční – anij<strong>se</strong>m o tom moc nepochybovala.Nevím, jak náš pan farář – asi tomumoc nevěřil, ale 29. prosince 2007 j<strong>se</strong>m<strong>se</strong> večer objevila na faře s tím, že tambudeme tři ženské z dílny a naše vedoucía že by to mohlo být už zítra a nebo na Silvestra.Netušila j<strong>se</strong>m, jakou bude mít panfarář radost, a vlastně z toho j<strong>se</strong>m usoudila,že tomu asi moc nevěřil.Foto: FlickrHned druhý den naše pekárna dostalaten krásný nový „kabátek“. Stáli jsmes naším panem farářem mezi dížemi namoukou zaprášené podlaze a naslouchaliPísmu svatému, modlili <strong>se</strong>, přimlouvali<strong>se</strong> za zaměstnance a stavěli hráz zlu. Panfarář prošel celou budovou a vykropil ji.Pak jsme šli domů, s krásným pocitemv srdci a s radostí. Chvílemi jsme si mysleli,že <strong>se</strong> nám to jen zdálo…Druhý den j<strong>se</strong>m šla na křtiny a na hostinějsme promlouvali s panem farářem.Vrátili jsme <strong>se</strong> k vysvěcení. Vyprávělmi, že na to žehnání myslel již několikměsíců. Nejdříve si myslel, že by oslovilnaši vedoucí, ale nebyla příležitost, pakmyslel na obě další moje spolupracovnice,ale nevěděl jak,… a pak j<strong>se</strong>m přišlajá, o které netušil, že tam pracuji. Přišlaj<strong>se</strong>m právě jako hříšnice, která přišlapoprosit o odpuštění.Kruh <strong>se</strong> uzavřel a prosby nás všechbyly vyslyšeny. Pán to zařídil přímo mistrovsky,jak může opravdu jen On. Dálchodíme do práce a já <strong>se</strong> neubráním,a přece jen někdy <strong>se</strong> otočím a podívám <strong>se</strong>na to místo, kde <strong>se</strong> odehrálo něco tak výjimečnéhoa krásného, co <strong>se</strong> za dobu, co tapekárna stojí, neodehrálo.Začal rok 2008 a vypadá to, že jsme<strong>se</strong> pohnuli směrem k lepšímu. Možná by<strong>se</strong> tomu někdo smál a posmíval, ale společnámodlitba je silná, a když <strong>se</strong> postavímeza dobro, dobro <strong>se</strong> postaví za nás.Tím největším dobrem je Ježíš, který násnikdy neopustí, a já při směně v myšlenkáchprosím, aby zůstal i v té naší pekárněa pomáhal nám.Zdá <strong>se</strong>, že to třeba ani s čistou láskoumoc nesouvisí, ale opak je pravdou.Když budeme společně prosit a podporovatlásku a snažit <strong>se</strong> jí navrátit její pravéjméno, Bůh nás slyší, vyslyší a pomůženám. Vždyť je náš Otec a my jeho dětia záleží mu na nás. O tom j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> mockrátuž přesvědčila!Hana, členka Společenství čistých srdcí60• www.milujte.<strong>se</strong>


Hnutí čistých srdcíFoto: archiv MS!Hnutí čistých srdcíAbychom byli schopni milovat, musíme mít čisté srdce.Hnutí čistých srdcí je velmi konkrétní nabídka těm, kteří si přejídoprovázet Krista na těžké cestě očištění svých srdcí a růstuv lásce. Ježíš Kristus je srdcem a tvůrcem tohoto hnutí.budeme jíst? nebo Co budeme pít? neboDo čeho <strong>se</strong> oblečeme? Po tom všem <strong>se</strong>shánějí pohané. Váš nebeský Otec přeceví, že to všechno potřebujete. Nejprvetedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost,a to všechno vám bude přidáno.“(srov. Mt 6,19–21.31–33)Jedna cesta – ta Kristova!Není jiné cesty k pravému štěstí než tajediná, kterou nám ukazuje Kristus a nakterou nás zve. Je to obtížná cesta, požadujícímnohé. „Kdo chce jít za mnou, aťzapře sám <strong>se</strong>be, vezme svůj kříž a následujemne! Neboť kdo by chtěl svůj životzachránit, ztratí ho, kdo však svůj životpro mě a Evangelium ztratí, zachrání si ho“(Mk 8,34–35). Především musíme toužitjít po této cestě navzdory všem vnitřními vnějším těžkostem, přilnout k Ježíši,a tak společně s Ním započít nejskvělejšídobrodružství, jaké život nabízí – výstupna nejvyšší duchovní vrchol zvaný Láska.Láska je nejvyšší cíl, který dává životuvrcholný význam. Jak poznamenává svatýJan od Kříže, jeden z velkých mistrů spirituálníhoživota: „Jen ti poutníci, kteřínenesou nic, co by je táhlo dolů, mohoupodniknout tak namáhavý výstup k dokonalosti,protože to je Bůh sám, Jehoždosáhnou.“ Co nás nejvíce táhne dolů, je„záliba v bohatství a všelijaké jiné vzniklétouhy“ (Mk 4,19). Z toho důvodu nás Ježíšvybízí: „Neshromažďujte si poklady nazemi, kde je kazí moli a rez a kam <strong>se</strong> zlodějiprokopávají a kradou. (…) Vždyť kdeje tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. (…)Nedělejte si proto starosti a neříkejte: CoOn je náš učitel i vzorBoží Syn přišel na svět jako bezbrannédítě narozené v úplné chudobě v betlémskéstáji jako znamení pro nás, že to jsou „chudív duchu“ (Mt 5,3), kdo jdou cestou čistotya růstu v lásce – ne ti, kdo „věří v bohatství“(srov. Mk 10,23nn). Abychom <strong>se</strong> stali„chudými v duchu“, musíme být připravenizříci <strong>se</strong> všeho bohatství tohoto světa a počítats ním jen jako <strong>se</strong> smetím (srov. Fil 3,8).Proto nás Ježíš neustále varuje: „Kdo <strong>se</strong>nezřekne všeho, co má, nemůže být mýmučedníkem“ (Lk 14,33). „Udržujte svůjživot svobodný od lásky k penězům a spokojte<strong>se</strong> s tím, co máte“ (srov. Žid 13,5).5/2008 • 61


Hnutí čistých srdcíFoto: archiv MS!„Neboť kořenem všeho zla je láska k penězům;a už mnoho těch, kteří <strong>se</strong> po nichpachtili, zbloudilo ve víře a připravilo simnoho bolestí“ (1 Tim 6,10). Musíme tedyodmítnout a oprostit <strong>se</strong> od všeho, co nászotročuje a udržuje v zajetí – jinými slovystát <strong>se</strong> chudými v duchu. Teprve pak sizajistíme účast na nádherném dobrodružstvírůstu v lásce. Teprve pak budou našečistá srdce schopná přijmout nekonečnébohatství Kristovy lásky.Předevšímmusíme toužitjít po této cestěnavzdory všemvnitřním i vnějšímtěžkostem, přilnoutk Ježíši, a takspolečně s Nímzapočít nejskvělejšídobrodružství,jaké život nabízí –výstup na nejvyššíduchovní vrcholzvaný Láska.Nejde jen o oblast <strong>se</strong>xuV důvěře k Ježíši Kristu <strong>se</strong> všichni členovéHnutí čistých srdcí zavazují následovatJežíše tím, že si svůj život uspořádajía budou vykonávat kontrolu nad každoujeho oblastí, ne jen <strong>se</strong>xuální. Protopotřebují plán dne, který obsahuje časna modlitbu, práci, rekreaci a odpočinek.Každé ráno vstanou, jakmile <strong>se</strong> probudí,pokleknou a pomodlí <strong>se</strong>. Mohou <strong>se</strong>pomodlit i modlitbu čistých srdcí. Předumytím a snídaní neškodí krátká rozcvička.Jestli to je možné, cestou do prácenebo do školy zajdou na mši svatou nebostráví chvíli před Nejsvětější svátostí. Pravidelnýčas je vyhrazen modlitbě růžencea Korunce Božího milosrdenství, stejnějako četbě nejméně jedné stránky Písmasvatého. Velmi <strong>se</strong> doporučuje denní četbaKompendia Katechismu katolické církve.Buďte na <strong>se</strong>be nároční!Členové Hnutí čistých srdcí jsou na<strong>se</strong>be nároční. Nemaří zbytečně čas sledovánímtelevize nebo surfováním pointernetu, což jsou činnosti probouzejícíFoto: archiv MS!Foto: P. Antonín Basler62• www.milujte.<strong>se</strong>


Jen ti poutníci,kteří nenesou nic,co by je táhlodolů, mohoupodniknout taknamáhavý výstupk dokonalosti,protože to jeBůh sám, Jehoždosáhnou.závislost. Pilně studují a pracují. Neztrácímezi lidmi odvahu, ale všechny své starostis důvěrou vloží na Krista, protožeOn <strong>se</strong> vpravdě o ně stará (srov. 1 Petr 5,7).Každému odpustí, nepřejí nevraživosti.Jsou svědkové Božího milosrdenství.„Milosrdenství máš bližním prokazovatvždy a všude,“ říká Ježíš svaté Faustyně.„Nemůžeš <strong>se</strong> tomu vyhnout, vymluvit <strong>se</strong>,ani ospravedlnit“ (Deníček 742). Prokazujímilosrdenství modlitbou neboposkytnutím duchovní nebo materiálnípomoci potřebným. Pamatují na Ježíšovaslova: „Cokoli jste udělali pro jednohoz těchto mých nejposlednějších bratří,pro mne jste udělali“ (Mt 25,40).Důležité body denního plánuDenní plán obsahuje čas na sportnebo jinou tělesnou činnost. Pravidelnécvičení je mocný budovatel charakteru,stejně jako jedna z nejlepších foremaktivního odpočinku. Členové Hnutí čistýchsrdcí si každý večer vyhradí několikminut pro zpytování svědomí. Ohlédnou<strong>se</strong> na svůj den a zhodnotí, jak dobřeuspěli v uskutečňování svého plánu.Poděkují Ježíši za jakékoli dobro, kterévykonali, a požádají o odpuštění opomenutýchskutků nebo spáchaných hříchů.Pokud spáchali těžký hřích, jsou vázáni jítke zpovědi pokud možno co nejdříve, abyzůstali ve stavu milosti posvěcující. Samisi pro <strong>se</strong>be stanoví konkrétní cíle. Neopomíjíběžné každodenní záležitosti, jakonapř. dochvilnost, čistotu jazyka, pořádek,osobní hygienu, dodržování slibů čipomoc druhým. Stejně kontrolují i svénegativní pocity jako zlost nebo netrpělivost.Je to svědomitost v takových běžnýchzáležitostech, která vytváří dobré návykya upevňuje charakter.Drazí! Modlete <strong>se</strong> slovy modlitbyHnutí čistých srdcí, zvláště když jste malomyslnía v pokušení. Pamatujte: „Bůh jevěrný! On nedopustí, abyste byli zkoušenivíc, než sne<strong>se</strong>te. Když dopustí zkoušku, dátaké prostředky, jak z ní vyjít, a sílu, jak jisnášet“ (1 Kor 10,13).P. Mieczysław Piotrowski TChrFoto: P. Antonín BaslerNásledující modlitbu <strong>se</strong>modlí členové Hnutí čistýchsrdcí v Polsku. P. MieczysławPiotrowski TChr o této modlitběříká: „Závazky, které z nívyplývají, mají všichni pokřtěnídodržovat, chtějí-li milovatčistým srdcem a jít s Kristemcestou zrání v lásce.“Modlitba členůHnutí čistýchsrdcí v PolskuPane Ježíši, děkuji ti, žemne miluješ láskou bezhranic, která chrání od zlého,pozdvihuje z největších pádůa léčí nejbolestivější rány.Odevzdávám Ti svou paměť,rozum, vůli, duši i tělo spolu <strong>se</strong>svou <strong>se</strong>xualitou.Slibuji, že <strong>se</strong> nebuduoddávat <strong>se</strong>xu, dokud neuzavřusvátost manželství. Dávám sipřed<strong>se</strong>vzetí, že nebudu číst,ani kupovat, ani <strong>se</strong> dívat načasopisy, programy a filmys pornografickým obsahem.Slibuji, že <strong>se</strong> s Tebou budukaždý den <strong>se</strong>tkávat v modlitběi při četbě Písma svatého,v častém přistupování kesvatému přijímání a při adoraciNejsvětější svátosti. Chcipravidelně přistupovat kesvátosti smíření, nepodléhatznechucení a ihned <strong>se</strong>pozvednout z každého hříchu.Pane Ježíši, uč mnesystematické práci na sobě,umění kontrolovat své<strong>se</strong>xuální tužby a city. ProsímTě o odvahu, abych nikdynebral(a) drogy a vyhýbal(a) <strong>se</strong>všemu, co zotročuje, předevšímalkoholu a cigaretám. Uč mnežít tak, aby v mém životě bylanejdůležitější láska.Panno Maria, Matko moje,veď mne cestami víry k samémuzdroji lásky – Ježíši, abychdůvěřoval(a) jen Jemu.Amen!5/2008 • 63


ABCKruciáty láskyKdyž jsi topřečetl, promyslel a promodlil,běž, žij a šiř to dál!1.Měj v úctě každého člověka, protože v něm žijeKristus. Buď vnímavý ke každému – je to tvůjbratr a <strong>se</strong>stra.2.O každém smýšlej dobře – o nikom nesmýšlejzle. I v nejhorším člověku <strong>se</strong> pokus najít něcodobrého.3.O druhých mluv vždy dobře – o bližních nikdynehovoř zle. Naprav křivdu způsobenou slovem.Nebuď příčinou konfliktů mezi lidmi.4.S každým hovoř jazykem lásky. Nezvyšuj hlas.Neproklínej. Nezpůsobuj problémy. Nezapříčiňujpláč. Uklidňuj a projevuj dobrotu.5.Odpouštěj všem a vše. Nepřechovávej v srdcihněv. Vždy podej ruku ke smíření první.6.Čiň vždy dobře bližnímu. Každému čiňdobro tak, jak chceš, aby ho druzí činili tobě.Nepřemýšlej o tom, co má někdo udělat protebe, ale o tom, co máš ty udělat pro někoho.7.Aktivně pomáhej v utrpení. Ochotně přispějútěchou, radou, pomocí, srdcem.8.Pracuj poctivě, protože plody tvé práce používajídruzí, jako i ty používáš plody jejich práce.9.Zapoj <strong>se</strong> do života společnosti. Otevři <strong>se</strong> chudýma nemocným. Poděl <strong>se</strong> o hmotná i duchovnídobra. Snaž <strong>se</strong> vidět potřebné kolem <strong>se</strong>be.10.Modli <strong>se</strong> za všechny, dokonce i za nepřátele.kardinál Stefan WyszyńskiŘímskokatolický farní úřad, Náměstí 20671 03 Vranov nad Dyjíe-mail: redakce@milujte.<strong>se</strong>

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!