Views
2 years ago

Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

k u l t u r a a s p o l

k u l t u r a a s p o l e č n o s tZÁBAVNÁ MATEMATIKA…A TRUCHLIVÉ KONCE, POKUD JÍ NEROZUMÍMEDiskusní podvečery v Literární kavárně knihkupectví Academia na Václavském náměstímají už delší tradici. V posledních dvou letech nad nimi převzala záštitu Radapro popularizaci vědy AV ČR. Konají se zpravidla třikrát až čtyřikrát do roka a organizátořise snaží najít „silné“ téma, kterému je momentálně věnováno méně pozornosti, než by sizasluhovalo, a jež umožňuje pohledy z různých úhlů, často protikladné či kontroverzní.Významnýmnástrojempro výukuzpůsobu myšlenídříve bývalataké latina,konstatovalv diskusiJan Krekule.Podle JiříhoRákosníka(na snímku)tuto roli plněpřevzalamatematika,která má navícvýhodu předmětuuplatnitelnéhov běžném životě.Akademická kavárna o současném vztahu společnostikmatematicese uskutečnila 1. prosince 2010a příspěvky na ní přednesli dr. Jiří Rákosník, zástupceředitele Matematického ústavu AV ČR, dr. Jindra Petáková,autorka úspěšné učebnice pro střední školy,a prom. ped. Karel Popp, tvůrce matematických hříček.Úvodního slova a moderování se ujal autor tohoto příspěvku.Do diskuse se zapojili i hosté, jmenovitě např.doc. Jindřich Bečvář z MFF UK,dr. Eva Vondráková, předsedkyněSpolečnosti pro talent a nadání,a doc. Jan Krekule z Ústavuexperimentální botaniky AV ČR.Moderátor tlumočil obavy z následků,jaké by mohl mít úpadekmatematické znalosti a pohleduna realitu. Jedná se např. o mylnéhodnocení rizik. Tomu nemusejízabránit ani precizní odbornéexpertizy, protože v rozhodovánídříve či později převládnou postojevětšinové populace. Položil téžotázky, zda se česká krajina stává„matematickou pouští“, do jakémíry je matematika vyháněna zeškolství či zda přibývá matematickynegramotných. A dále – coz toho plyne pro společnost? Jakvysvětlovat lidem matematiku?Najdou se nové formy zábavné matematiky pro (skoro)každého?Jiří Rákosník konstatoval, že o matematické pouštinemůže být zatím řeč. Matematika jako vědní obor jev ČR na velmi dobré úrovni, může se pochlubit mnohaobjevy a uznávanými osobnostmi. Problém určitéhoúpadku (nejen) matematického myšlení je ovšem realitou– začíná na středních školách, možná již na základních.Stále méně lidí chápe, čím se vlastně matematikazabývá, vnímá ji pouze jako přesnou práci s čísly. Hodnotamatematického vzdělání však není ani tak v získáníschopnosti počítat jako zejména v metodě myšlení.Jindra Petáková, vyučující na gymnáziu, ukázala,že výuka nemusí být nudná. Nutnost „biflování“ lzeakademickýbulletinab38FOTO: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINčasto obejít mnemotechnickými pomůckami. Je možnéa nutné nabízet příklady propojující každodenní realitus matematickou logikou, geometrií či algebrou; pakje zaručeno, že studenti budou chápat předmět správněa budou i zručnější při řešení úloh. Příkladem aktivitypro volný čas, která může obsahovat skvělé prvky zábavnématematiky, je geocaching.Karel Popp ukázal, jak lze některé úlohy, při výucečasto pouze předkládané k naučenízpaměti, předvést v obrazcích čina trojrozměrných tělesech. Zdůraznil,že matematika není zcelanahraditelná „strojovými postupy“proto, že je založena na soustaváchaxiomů. „Pravidla hry“ si tedymatematici určují do jisté míry sami.Zkoumáním eukleidovskýchaxiomů např. došli v 19. stoletík závěru, že nahrazení jednohoz nich jeho negací vede k jinýmgeometriím s velmi zajímavýmivlastnostmi a aplikacemi, což následněve 20. století umožnilo expanzivnívývoj např. kosmologiea různých oborů fyziky. Připomněli existenci některých neúplnýchaxiomatických systémů.V diskusi Eva Vondráková konstatovala,že matematicky nadanížáci a studenti potřebují vytvořit mimořádné podmínky,jinak jim hrozí ztráta motivace a případně i odmítánívrstevníky. Další hosté vznesli otázku, do jaké míry jeúpadek matematického vzdělání způsoben či urychlenvyřazením matematiky z povinných maturitních předmětů.Mělo by se toto rozhodnutí revokovat? Převládl názor,že většina populace se středoškolským vzdělánímby maturitní znalosti oboru mít měla, výjimky lze připustitnapř. u mimořádně jazykově či umělecky nadanýchstudentů, pro které by neschopnost zvládnutí matematikybyla formální překážkou k uplatnění jejich talentu. ■RADEK MIKULÁŠ,Geologický ústav AV ČR, v. v. i.,místopředseda Rady pro popularizaci vědy AV ČR

p o r t r é t y z a r c h i v uJOSEF PÁTA(1886–1942)Když roku 1904 odešel Josef Páta na českou univerzitudo Prahy, zvolil si za svůj obor moderní filologiia především slavistiku, v níž roku 1909 dosáhldoktorského titulu. Následoval studijní pobyt v Lipsku,Záhřebu, Bělehradu a Sofii, poté na několik letzakotvil jako učitel na pražských středních školách.Roku 1916 byl jmenován lektorem bulharštiny načeské technice v Praze a o čtyři roky později také naKarlově univerzitě. Hlavní náplní jeho vědecké prácese však nakonec stal jiný jazyk. V závěru svých vysokoškolskýchstudií se totiž nadchl pro lužickousrbštinu, jejíž kurzy na filozofické fakultě vedl A. Černý.Páta po něm roku 1921 převzal lektorát tohoto jazykamalého národa, zvolna zanikajícího v německémmoři. Již následujícího roku se pro lužickousrbštinu habilitoval a o dalších jedenáct let později sestal prvním mimořádným profesorem lužickosrbskéřeči a slovesnosti na Karlově univerzitě, kde tak zároveňvznikla i vůbec první stolice lužické srbštiny.Nezanevřel nicméně ani na bulharštinu, o čemžsvědčí i fakt, že pro Ottovu encyklopedii XX. stoletínapsal všechna bulharská hesla a mimo to publikovalčetné studie o bulharském písemnictví, jazyce a česko-bulharskýchstycích. Popularizačním způsobemtaké zpracoval a tiskem vydal své dojmy a postřehyz cest na slovanský jih. Jeho vědecká činnost napoli bulharistiky a propagování myšlenky slovanskévzájemnosti došly uznání udělením čestného doktorátuuniverzity v Sofii a komandérského kříže řádusv. Sávy IV. stupně.Osudem se mu však měla stát Lužice, a to nejenve vědeckém, ale i osobním životě. Od roku 1907,kdy poprvé navštívil Lužici a publikoval svou vůbecprvní studii s lužickosrbskou tematikou, vydal nespočetdrobných studií na toto téma i zásadní práce O lužickosrbskéliterární historii a kritice (1924) a Úvod dostudia lužickosrbského písemnictví (1925). Vedle tohose všemožně snažil i o popularizaci Lužice, mimojiné sestavením Lužickosrbské čítanky (1920), kterápřinášela výbor z hornolužického i dolnolužickéhopísemnictví s výkladem o slovesnosti a přehledemspisovatelů, založením ediční řady Česko-lužickáknihovnička a spoluredigováním Česko-lužickéhoJe vždy potěšující, můžeme-li přiznat české věděnějaké prvenství. Jedno takové je spojenéisosobou slavisty a litomyšlského rodákaJosefa Páty. Tento rok si připomínáme125. výročí jeho narození.věstníku. A jak pro něj bylo typické, nezůstával jenu odborné práce, ale zapojoval se aktivně také dospolečenského a v některých ohledech i politickéhoživota doma a v Lužici. Jeho jméno bychom mohli naléztmezi členy budyšínské Matice srbské (MaćicaSerbska) nebo Česko-lužického spolku „Adolf Černý“v Praze, který roku 1907 spoluzaložil a jehož byli místopředsedou. Na podporu Lužických Srbů veřejněvystoupil v roce 1919, kdy připravil provolání spolku,otištěné v Národních listech, v němž vyzývalk hájení jejich národních zájmů a žádal o uznání samostatnéholužického státu a obsazení Lužice dohodovýmivojsky. Byl zároveň jedním z nejaktivnějšíchpracovníků Lužickosrbského referátu, zřízeného přiministerstvu zahraničních věcí, v němž se až do konceroku 1919, kdy byl úřad zrušen, staral o plynulýpohyb informací a dokumentů mezi Budyšínem, Prahoua Paříží, organizoval kurýry a vyjednával materiálnípomoc pro Lužici. V následujících letech se cobyvysokoškolský pedagog a činovník spolku „AdolfČerný“ zaměřil vedle přípravy nových odborníků nalužickosrbský jazyk a literaturu především na propagaciLužice a podporu všech forem česko-lužickéspolupráce. V tom mu měla pomoci i kniha, kteroupojal jako syntézu své dosavadní práce a svých názorůa která by jazykem srozumitelným širokémuobecenstvu nejen představila dějiny a kulturu LužickýchSrbů, ale i jejich boj za svobodu a vazby k českýmzemím. Pojmenoval ji jednoduše a výstižně – Lužice.V roce 1939 byl její rukopis již hotový, alepolitická situace neumožnila Pátovi jeho dílo vydat.On sám byl vzhledem ke svým prolužickým aktivitámpovažován za osobu nepřátelskou Říši a po atentátuna R. Heydricha zatčen, krátce vězněn v Terezíněa 24. června 1942 v Praze popraven. Rukopis sevšak podařilo uchránit a zásluhou Pátových přátela spolupracovníků se kniha krátce po osvobozenídočkala svého vydání.■JAN CHODĚJOVSKÝ,Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.39 ab

Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
věda a výzkum - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
ab BŘEZEN 2008 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
ab ZÁŘÍ 2008 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR
pdf, 13 MB - Historický ústav AV ČR - Akademie věd ČR
SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR
SOU OBÉ ĚJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR