Formát PDF 2Mb ke stažení

zs.kstesin.cz

Formát PDF 2Mb ke stažení

1/2009 • ROČNÍK XXXXIPravdy a lžio alkoholea alkoholizmeDárekRozhovors „dědou“FilipemTéma čísla: Závislosti


ozhovor o misiiJak ses stalmisionářemMatthiasi rád bych se tě zeptal, proča jak ses vlastně stal misionářem?Sloužil jsem v našem sboru, jako vedoucímládeže a v té době jsem se seznámilse svou nynější manželkou, Raphaelou,a oženil se s ní. Práci s mládežípovažují za důležitou a dělal jsem ji rád,ale najednou jsem cítil, že ta jedna hodinatýdně je nějak málo. Cítil jsem, žemě Bůh volá k většímu zapojení. Modlilijsme se za to a seznamovali se s různýmimožnostmi misijní práce. Podnikli jsmekrátkodobé misijní pobyty v Asii a mám--li ten dlouhý příběh trochu zkrátit, řeknujen, že jsme nakonec misii v Asiispojili s prací s mladými lidmi. Běhemmodliteb jsme jasně cítili, že Bůh otevírácestu tímto směrem. Nakonec jsme sitím byli zcela jisti. Pán nám daroval prácis mládeží na více než jednu hodinu týdně,bylo to na celý úvazek a víc.Jaké kroky by měl mladý člověk podniknoutpro to, aby se nakonec dostalnapř. do Bangkoku?Myslím, že na cestě do misie je důležitýchhned několik věcí.• Je důležité vědět, co Bůh chce. Kdyžse ocitnete venku na misijním poli,měli byste si být jisti, že je to Božívůle pro vás. Jinak až přijdou těžvThajsku?kosti, problémy spojené s pobytemv jiné kultuře a v jiné zemi bude topro vás těžké. Když víte, že vás Bůhchce mít na misijním poli, např. zdev Asii, pak je to zcela jiné. Můžetena těžkostech pracovat a spočinoutna té skutečnosti, že vás Bůh povolal.A to je velmi důležité, abyste věděli,že vás Bůh povolal na misijní pole, aťse děje cokoliv.• Dalším důležitým krokem je kontakta komunikace s domovským sborem,protože sbor je součástí procesuvašeho rozhodování. Je důležité, abysbor věděl, co se odehrává ve vašemmyšlení. Sdílejte s nimi výzvy, kterýmčelíte, těžkosti, se kterými sepotýkáte. Mluvte o tom, co cítíte, žeBůh koná ve vašem životě. Domácísbor musí být součástí tohoto celéhoprocesu. Je to mnohem lepší, nežjen přijít a říct: „Haló, já jsem si naplánoval,že budu misionářem a vymě budete podporovat.“ My jsmese od samého začátku snažili sdíletnaši vizi s domácím sborem a lidépřicházeli a povzbuzovali nás a slíbilifinanční podporu. Když se teď ohlížímzpět, vidím, že to byl strategickýkrok, který jsme tenkrát učinili.• Když potom procházíte přijímacímprocesem té či oné misijní společnosti,musíte vyplnit různé formuláře,podstoupit zdravotní prohlídky a získatlékařské vyjádření, že můžetevycestovat. Ovšem ze všeho nejdůležitějšíje, aby se za vás postavil vášsbor a řekl: „Ano, my vás budemepodporovat.“• Všechna ta vyjádření jsou potřebnápro rozhodnutí misijního týmu, kterýse také potřebuje ujistit, že přijímanéosoby zapadají do příběhu, kterýBůh píše s misií např. v Thajsku.Misijní organizace si samozřejměnepřisvojuje roli Boha, ale nakolikje to jen možné, zkoumá, zda danéosoby zapadnou do soukolí, které jižv daném místě existuje.Uctívání duchů u obchodníhoJsi manželem a také otcem dvou dětí,domu (Erawan Shrine) v Bangkokuco bylo pro vás jako rodinu zvlášť obtížnéna začátku vaší mise v Bangkoku?Především to byl jazyk. Ten byl pronás hodně těžký. A také pochopit thajskoukulturu. Obojí spolu úzce souvisía my jsme studiu jazyka a kultury věnovalicelý rok. A to byla pro nás největšívýzva. Mám-li být upřímný, musím přiznat,že se stále učím.A co životní podmínky, ve kterých sezde žije?Ano, asi největší problém nám dělalateplota. Na počátku jsme neměli klimatizacia nemohli jsme pořádně spát.Přemýšleli jsme, zda a kdy si budememoci klimatizaci koupit. Kam ji umístímeapod.? To byl pro nás velký stresovýfaktor.Jak se daří Raphaele zvládat roli manželky,matky a misionářky?Myslím, že dokáže vést domácnostvelmi dobře a pro mě je úžasné mít takovouženu. Ale pro ni to není vůbecjednoduché, je to velká výzva. V cizízemi, daleko od babiček a dědečků, kteříby mohli pohlídat vaše děti. Bez možnostiudělat si jednou za čas společnývečer apod. Ale žít zde v Asii, daleko oddomova, není jen negativní zkušenost.Naopak, má to i své výhody:• Naše děti vidí misii a její potřeby zdev Thajsku zcela reálně. Setkávají ses chudobou žebráků, kteří leží nazemi a žebrají o jídlo. Sledují různévrstvy společnosti a poznávají věci,se kterými by se v Evropě nesetkaly.• Další výhodou je to, že vyrůstajív multikulturním prostředí. Veškolce nebo s misionáři komunikujíjen anglicky (např. na modlitebníchsetkáních), hrají si s dětmi ze Švýcarskaa učí se jejich švýcarskou němčinu.Ve školce se učí také čínskya s místními lidmi hovoří thajsky.Doma mluvíme německy, takže tohoděti musí zvládnout dost a je to proně výhodou.• Jako rodina máme spoustu přátelmezi misionáři i mezi místními obyvatelia to nás také nesmírně obohacuje,když se vzájemně sdílíme.2 ŽIVÉ SLOVO


ozhovor o misiiKdyž se však vrátím k původní otázce, pak to pro manželku skutečněnení lehké. Já jsem většinu času mimo domov a ona se pakstará sama o domácnost a o děti. Není to pro ni lehké.Když se ohlédneš zpět na ta léta, po která v Thajsku společně sloužíte,a měl bys nám sdělit nějakou zkušenost, na kterou rád vzpomínáš,co by to bylo?Pro mě je stále silné to, co jsme prožili se sirotky z ulice, kteří ztratilisvé rodiče. Starali jsme se o ně a investovali do nich náš život.Brali jsme je k nám domů, abychom jim byli na blízku, když procházelirůznými etapami svého života. Některým rodiče zemřeli, o druhése rodiče ve slumech nemohli starat a my jsme se několika z nichdlouhodobě věnovali. Povzbuzovali, kladli před ně úkoly, vedli jek učednictví. Dlouhou dobu jsme neviděli ovoce, ale když jsme sepak po létech ohlédli zpět, zjistili jsme najednou, jak moc ti hoši vesvém vztahu k Bohu vyrostli. Měli jsme například jednoho chlapce,který s námi žil šest let a nyní vede bohoslužby ve sboru. Chválím zaněj Pána, Jemu buď čest. A nejen, že vede nedělní bohoslužby, alepracuje také pro křesťanské rádio. To nás povzbuzuje a vidíme ovoceté práce a společného sdílení života, protože Bůh mění životy těchchlapců. A mohl bych na dalších příkladech pokračovat. I proto jsempřesvědčen o hodnotě misie. Vyplatí se investovat do životů druhýchlidí a národů.Chtěl bych tě na závěr požádat, zda bys nám trochu nepopsal svousoučasnou úlohu v thajském OMF? Co tady vlastně děláš?Kdybych to vše, co zde dělám měl naznat jedním slovem, pak bychřekl: „Sloužím“. Bůh mě za tu dobu citlivě posunul to role služebníkaa pečovatele o naši misionářskou obec. Máme v OMF více než stomisionářů, kteří pracují v Thajsku. Mou zodpovědností je pomáhatjim při problémech s finanční podporou, s prodlužováním víz a někdypotřebují slyšet jen slovo povzbuzení. Snažím se tady být pro ně.Má nynější práce patří do kategorie „péče o misionáře“ se vším, cok tomu patří. Vedle této pastýřské role jsem také osobním asistentemvedoucího misijního pole Marka Leitna a manažerem různýchprojektů, které zajišťuje naše kancelář. Zkrátka dělám to, co je nutnédělat, aby misijní práce mohla pokračovat. Ukazuje to také, jak velkáje potřeba misionářů zde v buddhistickém Thajsku a my se skutečněmodlíme za nové pracovníky, kteří by nám pomohli. Nejen přímo namisijním poli, ale také v podpůrných službách, pro které nemusítemít zvláštní přípravu.Na sám závěr mě napadá ještě jedna otázka. Máš nějaké koníčky,kde by ses mohl odreagovat od vší té práce?Mám rád přírodu a když se dostanu někam ven, rád pozoruji ptáky.Ornitologie mě vždy přitahovala. Ale tady v Bangkoku moc ptákůneuvidíte. Příroda je pro mě vždy relaxací. Rád se také věnuji prácina počítači a všemu, co souvisí s létáním, protože to byla má původníprofese - letecký mechanik.Děkuji za rozhovor.S MATTHIASEM HOLIGHAUSEM, MISIONÁŘEM V THAJSKUROZMLOUVAL JAREK ANDRÝSEKTéma příštího čísla:Křesťan a světobsahRozhovor o misiiJak ses stal misionářem v Thajsku? . . . . . . . . . . . . . . . . .2ÚvodníkExotické ovocie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .4Tématický článokZávislosti – základné pojmy, znaky, príčiny . . . . . . . . . .5RozhovorSvedectvo alkoholika o Božej moci . . . . . . . . . . . . . . . .6Tématické článkyZávislosť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .8Pravdy a lži o alkohole a alkoholisme . . . . . . . . . . . . 10VýročíPřipomínka dvou výročí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11RozhovorRozhovor s devadesátníkem Dědou Filipem . . . . . . . . 12Na zamyslenieAtrofia poézie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15Príbeh zo životaNaša práca s Bibliami a s knihami v totalite . . . . . . . 16GlosaZávislosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .17Četba BibleJak čtu Bibli zajímavě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18Biblický kvízRozhovor s neznámým . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19Tématický článekTeen Challenge – Cesta ze závislosti . . . . . . . . . . . . . 20Okénko pro ženyKoláče aneb odhodlání k rozhodnému kroku . . . . . . 22ÚvahaDárek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23Stránka mladýchStudentská pečeť a evangelium . . . . . . . . . . . . . . . . . 24Rozhovor s prof.HelleremZlomení lidské pýchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26MisieDomov ztratit a najít . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29História bratského hnutiaZačiatky bratských zborov v Taliansku . . . . . . . . . . . . 30Zprávy ze sborůSto let Marie Čapkové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32Vzpomínka na maminku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33Okrúhle výročie A. Čížovej z Modry . . . . . . . . . . . . 34BáseňOdznova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .17InformaceBilly Graham 90 ročný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35Zomrel básnik Milan Rúfus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35Biblická škola pro každého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35S dvojčaty na dva roky do Nigérie . . . . . . . . . . . . . . 36Články k tématu příštího čísla, jakož i další příspěvkyzasílejte do konce dubna 2009 na adresu odpovědnéhoredaktora. Děkujeme. Redakce.ŽIVÉ SLOVO3


úvodníktirážZávislostiMilí čtenáři,každá společnost a každá doba mělaa má svou drogu, která si v dané kultuřezískala místo. Lidé si na ni zvyklia začali ji tolerovat, protože se stala pevnousoučástí jejich kultury. V naší českéspolečnosti je to například alkohol.V pití piva patříme ke světové „špičce“.S postupem doby však přicházejí i jinélátky a my k nim, jako společnost, zaujímámesvé postoje. Každý z nás se naškále od nekritického přijímání až pokritické odmítání někde nachází. Ten,kdo návykové látky užívá, by si měl býtvědom, že se pohybuje na cestě od intoxikacek závislosti.Syndrom závislosti je v odborné literatuředefinován jako soubor duševnícha tělesných změn, které se vytvoří v důsledkuopakovaného užívání psychoaktivnílátky. Závislost můžeme chápatjako životní styl, který se zaměřuje naužívání této látky. Potřeba látku získata užívat je vždy nějak motivována. A tadyse dostáváme k příčině vzniku závislostí.Nadměrným požíváním alkoholunebo jiných psychoaktivních látek selidé snaží najít únik ze svých problémůnebo zkoušejí dosáhnout pocitu štěstí,příjemného prožitku či inspirace. Navícje láká, že toho dosáhnou ihned bez vynakládánínějakého úsilí. Tuto možnostnebo spíše její iluzi nám výše uvedenélátky poskytnou. A nejen ony. Závislýmise můžeme stát i na adrenalinovémsportu nebo na sexu. Myslím, že bynám neměla unikat skutečnost, že psychickázávislost je stejně nebezpečnájako ta tělesná. Proč? Především proto,že se člověk není schopen kontrolovat.Potřebuje stále větší množství a častějšídávky, když je nedostane, dostaví seabstinenční syndrom.Žijeme v ohrožené společnosti, kteráčelí frustraci, rozpadu rodin a ztrátěsmyslu života. Lidé se tomu snaží uniknouta najít uspokojení a slast v něčem,co rychle a spolehlivě zabírá. Začínáto nevinně zaháněním nudy a končí tochováním, které odkládá všechny zábrany.Jde o zřetelný úpadek osobnosti.Závislost ničí naši důstojnost a sebeúctu,přivádí nás do tělesné, psychickéi sociální bídy.Sociologové a psychologové zaznamenávajínárůst závislostí, jsou schopni jedocela dobře diagnostikovat a nabízejírůzné terapeutické techniky. Ve své podstatěse však prevence i léčba soustředína naši motivaci. Jako křesťané mámev této oblasti co nabídnout. Bůh násstvořil a tím, že nám dal život, ukázal,že jsme chtěni a milováni. V osobě PánaJežíše vstoupil do naší nouze a na křížiučinil vše pro naši záchranu. Dal námnový život a my ve společenství s nímprožíváme radost a jistotu věčného života.Ježíš slyší naše volání a vstupujedo naší nouze, pochyb a zoufalství, abynám daroval pokoj, jistotu a radost.Tváří v tvář této skutečnosti zaznívá donaší frustrované společnosti osvobozujícívýrok Spasitele světa, Ježíše Krista:„Já jsem přišel, aby měly život a měly hov hojnosti!“ To slovo platí a má stejnoumoc, jako tehdy. Jeho účinek prožijeme,když se jej chopíme vírou. Pán Ježíš násmotivuje ke změně postoje a naším vítězstvímnad každodenním pokušenímje víra v Jeho moc a životní styl, kterýkopíruje ten Jeho. Jedině s Ním nacházímeztracenou důstojnost a sebeúctu.Milí čtenáři, přeji Vám hodně užitku přičtení tohoto čísla Živého Slova, kteréjsme věnovali závislostem.ZA REDAKCI JAREK ANDRÝSEKVydáváA–ALEF , Bořivojova 620/29718 00 Ostrava, www.ziveslovo.czOdpovědný redaktora adresa české redakceJaromír AndrýsekOkrajová 3, 737 01 Český Těšíntel.: 552 321 184 a 776 737 2082e–mail: ja.andrysek@gmail.comAdresa slovenskej redakciePeter Kozár, Vajnorská 9, 831 03 BratislavaTel.: 02 4437 2169 a 0908 390 753e–mail: pkozar@berea.skRedakční radaJán Číž, Ján Hudec, Matúš Koša,Peter Kozár, Ján Kučera, Ján Ostrolucký,Tomáš Pala, Pavel Šíma, Petr Vaďura,Jan Vopalecký, Ľubomír Vyhnánek,Irena ZemanováGrafická úprava a tiskVydavatelství g–koukol.czOstravská 130, 735 62 Český Těšín–MostyJazyková korekturaIvo Štěrba st.Expedícia, administráciaa platby pre SlovenskoBohuš Javor, Kresťanské centrum Berea,Alstrova 38, 831 06 Bratislavatel.: 02 4341 1911, 0905 249 379e–mail: javor@berea.skExpedice a administracepro Českou republikuA–Alef, Bořivojova 620/29, 718 00Ostrava–Kunčičkytel.: 596 784 269, 732 490 072e–mail: a-alef@centrum.cz, www.a-alef.czPlatby a dobrovolné příspěvkypro Českou republikuA–Alef Ostrava, Komerční banka Ostravačíslo účtu: 81006–761/0100Vždy je nutné uvést přidělený variabilnísymbol odběratele.Správa inzerceJaromír AndrýsekOkrajová 3, 737 01 Český TěšínTel.: 558 734 794 a 776 737 282e–mail: ja.andrysek@volny.czPředplatnéna celý rok 160 Kč + poštovné 72 Kčcelkem 232 Kčjednotlivá cena 40 Kč + poštovné 18 Kčna Slovensku 6,80 € + poštovné 2,00 €Předplatné na další období končí jenpísemným či telefonickým odhlášenímv administraci.Časopis vychází čtyřikrát do roka.Registrační číslo MK ČR 6480ISSN 1210–65264 ŽIVÉ SLOVO


Závislostitématický článok– základné pojmy, znaky, príčinyZávislosť. Súčasť ľudského života.Má mnoho tvárí, mnoho podôb, a pretoohrozuje nás všetkých. Môžeme sa staťzávislými od čohokoľvek, čo máme radia čo nám svojím spôsobom uľahčuje život.Môžeme sa stať závislými od nejakéhotypu správania, ktoré nám prinášauvoľnenie, môžeme sa stať závislými odosôb, ktoré sú dôležité v našom živote;od spoločenstiev, ktoré nám dávajú pocit,že niekam patríme. Hranica medzi„normálnym“ správaním a závislosťouje veľmi krehká, no môžeme povedať, žezávislosť je otroctvo, choroba, škodiacačloveku samotnému a jeho blízkym.Postihuje mužov aj ženy, vzdelaných ajnevzdelaných, mladých i starých, veriacichaj neveriacich. Čo je to závislosť,ako sa prejavuje a aké sú jej príčiny?Čo je to závisloť?Závislosť je chorobný stav, teda nieje to len znak slabého charakteru alebovôle. Prejavuje sa tak, že človek má neustálupotrebu prijímať určitú látku, alebovykonávať určitú činnosť, ktorá vyvolávapríjemný stav až do takej miery,že stráca nad svojím konaním kontrolu.Je to teda stav zotročenia osobnosti návykovoulátkou so všetkými následnýmizdravotnými aj sociálnymi dôsledkami.Závislý vo vzťahu k návykovej látkestráca osobnú slobodu, pretože bez jejopakovaného užívania prakticky nie jeschopný existovať. Rozvinutá alkoholováalebo drogová závislosť má dve formy:1. psychická závislosťIde o závislosť na účinku návykovejlátky (uvoľnenie, odreagovanie, aleboiná zmena duševného stavu po užitínávykovej látky); psychická závislosťsa môže niekedy viazať aj na iné situáciespojené s užívaním návykovej látky(prostredie, hudba, skupinová konzumácialátky, atď.)2. fyzická závislosťV tomto prípade sa návyková látkastáva súčasťou metabolizmu organizmu,telo si zvykne fungovať s ňou.Psychickej závislosti sa človek zbavujeoveľa ťažšie ako fyzickej. Fyzická závislosťodoznieva po niekoľkých dňoch ažtýždňoch od vysadenia návykovej látky;psychická väzba na návykovú látku zostávaprakticky po celý život.Znaky závislostiZa závislého môžeme považovať tohočloveka, ktorý spĺňa 3 a viac z nasledovnýchznakov závislosti:• silná túžba až nutkanie užívať návykovúlátku a pociťovať jej účinky;• problémy v kontrole užívania návykovejlátky (závislý človek užívanávykovú látku vo väčšom množstvealebo dlhšiu dobu, než pôvodnechcel);• rast tolerancie (na dosiahnutie rovnakéhoúčinku je potrebné stále väčšiemnožstvo návykovej látky);• abstinenčné príznaky po zníženímnožstva užívanej látky alebo po jejvysadení – môžu byť psychické (úzkosť,podráždenosť, depresia, agresivita,vyčerpanosť) a fyzické (potenie,trasenie, bolesti, kŕče);• pokračovanie v užívaní návykovejlátky aj napriek jasným dôkazomo jej škodlivosti;• zanedbávanie povinností, rodiny,priateľov, koníčkov a podobne.Životne „scenáre“a pravdepodobnosť vznikuzávislostiPresné príčiny a mechanizmy vznikuzávislosti dodnes nie sú dostatočneznáme. V tejto súvislosti však boli odborníkminačrtnuté niektoré „scenáre“,ktoré ak sa v živote človeka vyskytnú,zvýšia u neho pravdepodobnosť vznikuzávislosti:1. sebazničenie – človek sa s plnýmvedomím rozhodne zničiť sám seba;2. prázdnota – človek stratí cieľ a zmyselživota a snaží sa túto prázdnotučímkoľvek zaplniť;3. žiť a užiť – človek pokladá za podstatnév živote brať a užívať si čonajviac, hľadá stále nové a vzrušujúcejšiezážitky;4. vzor – človek sa správa podľa vzorutých, ktorí ho obklopujú;5. kríza – človek sa dostane k návykovejlátke v období krízy a úľava, ktorúmu táto látka poskytne, ho vediek zvyku riešiť takto umelo každúkrízu;6. osudové potknutie – človek sa nechtiac,nevedomky dostane do stykus drogou a vypestuje si návyk;7. málo síl – človek sa pomocou návykovejlátky snaží zmobilizovaťsvoje sily v situáciách, keď na niečonestačí;8. napätie – človek sa vo chvíľach napätiazvykne odreagovať užitím návykovejlátky;9. naklonená rovina – pravidelná konzumácianávykovej látky nebadaneprechádza do návyku.Ako môžeme prispieť k prevenciiZávislosť je veľmi zákerná choroba. Ajmy, kresťania, môžeme veľkou mierouprispieť k prevencii závislosti a k bojuproti nej. Ukážme ľudom Boha, zmysela hodnotu ľudského života. Buďme impríkladom v zdravom spôsobe života,v zmysluplnom využívaní voľného času,v spôsoboch riešenia problémov, v pestovaníharmonických medziľudskýchvzťahov. Aj keď sa toto môže zdať samozrejmým,nie je to málo.VIERA AZOROVÁ(SPRACOVANÉ PODĽA INTERNÝCHMATERIÁLOV PSYCHIATRICKEJNEMOCNICE PROF. MATULAYAV KREMNICI)ŽIVÉ SLOVO5


ozhovorSvedectvo alkoholikaLaco, si celý život Modran? A vyrastalsi v tunajšom zbore?Bol som najmladší zo 7 detí a stala sazo mňa taká čierna ovca rodiny. Moji rodičiai starí rodičia pochádzajú z Modry,patria k starým modranským rodinám.Chodili do katolíckeho kostola a viedlima k tomu, že Boh existuje. Ale vierav živého Boha, vzťah k vzkriesenémuJežišovi – k tomu som vedený nebol.Vedel som síce, že Boh existuje, ale bralsom to tak športovo: nech si on kraľujena nebi a ja si budem kraľovať na zemiv mojom živote.Ako si sa teda dostal ku vzťahu s Bohom?Od malička som chodil do kostola,aj som miništroval, ale zlákal ma svet,chcel som si žiť podľa svojho. Nepovedalby som to tak, že som zanevrel naBoha, ale viac som sa venoval trampingu.Mal som rád prírodu, chodil som načundre a v tom som hľadal sebarealizáciu.Naučil som sa hrať na gitare, spievalsom trampské pesničky v country štýlea pritom som si neuvedomoval, že ospevujemstvorenie namiesto Stvoriteľa.Jeden z ľudí, čo som tam spoznal, vynikajúcigitarista, ma zoznámil s priateľomMilanom Juríčkom, s ktorým mámdodnes blízky vzťah. Milan prišiel kumne jeden večer, práve som pozeralkovbojku Sedem statočných – to bolmne blízky žáner – a len tak medzi rečousa ma spýtal, či verím v Boha. Jasom pravdaže odpovedal, že verím, aleon mi dal jednu otázku, ktorá vyzeralaveľmi jednoducho: „Keby si sa v tejtochvíli mal postaviť pred živým Bohom,obstál by si pred ním?“ Ja som krátkopouvažoval a hovorím si: „Veď som nikohonezabil ani neznásilnil. Že kradnem…veď kto nekradne, okráda svojurodinu… tak ja si myslím, že by sompred Bohom obstál.“ On sa len usmial,zažmurkal a povedal: „Tak to si naozajdobrý!“To bol taký zlom v mojom živote, voveku asi 32 rokov, keď začal na mňa SvätýDuch pôsobiť a začal som si uvedomovať:„To je zlé. To by sa nemalo robiť. Ajtamto je zlé…“ Nebral som to vtedy veľmivážne, robil som si ďalej po svojom.o Božej mociMilan ma potom priviezol do zboruApoštolskej cirkvi v Bratislave. Tamma to upútalo. Bolo to tam také jednoduché,hrali tam na gitarách, spievalia oslavovali Boha. Jedna pieseň ma zaujala– ako gitarista som vedel zhodnotiť,či je to dobrá pieseň, melódia, všímalsom si aj text. Začal som teda chodiťdo AC a tam ma prvýkrát oslovili s touotázkou, či chcem svoj život odovzdaťdo rúk živého Pána Ježiša Krista, či bysom chcel, aby bol mojím osobným Pánomi Spasiteľom. Tam som ho aj prijal,ale musím na svoju hanbu povedať, žesom si nechával otvorené akési zadnédvierka. Neodovzdal som Bohu svoj životstopercentne, ale len na takých 90– 95%. A tak mal diabol ďalej priestorna pôsobenie.Ako sa to dialo?Na tých trampských čundroch sa alkoholunevyhneš. Pri Modre je trampskáosada Severka, kde som pôsobil akogitarista tej skupiny. Ľudia sa tam striedali,ale základ bol ten istý, a ja sombol v tom jadre. Robili sme tzv. sleziny,potlachy alebo pivné radovánky, kde saalkohol bežne konzumoval a ja som postupneviac a viac prepadal tomuto ošiaľu,až som sa tým stal úplne posadnutý.A tak sa stalo, že ako som vyhlásil, nechsi Boh kraľuje na nebi a ja si budem nazemi, napokon som to dokraľoval až takďaleko že som bol štyrikrát na protialkoholickomliečení. Vždy po jeho ukončeníneprešli ani štyri mesiace až polroka a bol som v tom znova.Išiel si na liečenie dobrovoľne, lebosi to chcel, alebo sa v tej chvíli nedaloináč?Niekedy som naozaj chcel so sebouniečo robiť, ale niekedy to bolo naozajpotrebné kvôli zlému zdravotnému stavu.Prichádzali rôzne problémy v rodineaj v zamestnaní a ja som ich väčšinouriešil práve tým, že som nadmerneužíval alkohol. Ten prispel aj k rozpadumojej rodiny. Mali sme dve dcérya dvoch synov, dnes už žijú iba chlapci.A manželka žije už vyše 11 rokov v inejdomácnosti…Po liečení si mal pocit, že to máš zasebou?Áno, a hovoril som si, že sa pokúsimnejakým spôsobom abstinovať. Ale bolato len ľudská snaha a námaha. Potomsom sa dokonca modlil: „Bože, veď Tysi všemohúci, tak by si ma mohol naučiťpiť alkohol kontrolovane.“ Bola to takámoja fraška. To je hlúposť! Boh ma nebudeučiť piť alkohol. On je ten, čo dávaslobodnú vôľu, nenúti nás do niečoho.On podáva dobré rady a pomocnú rukua od teba závisí, či sa ho chytíš, či chcešposlúchnuť.Odvtedy, čo som odovzdal život PánuJežišovi, trvalo veľmi dlho – 18 až 20 rokov– než som prišiel k takému bodu, žemi už nebolo inej pomoci. Vedel som, žebuď ma Boh vyslobodí z alkoholu, alebozomriem.Bolo to také vážne?Dnes mám 93kg a vtedy som mal 42.Pri tejto výške bola zo mňa polovica, bolsom kosť a koža. Štyri mesiace som bolv kuse naložený v alkohole.Ako teda prišlo k obratu?Ja už som jednoducho nevládal. Bolsom unavený, nevyspatý, roztrasený,zničený. Nemohol som nič iné, len somvolal k Bohu, k Ježišovi a prosil: „Ježišu,ak existuješ, tak ma vysloboď z alkoholu!“A jednoznačne som počul jehoodpoveď: „Dobre, Laci. Máš možnosť,vyber si, čo chceš – život alebo smrť.“ Jana to: „Dobre, Pane, tak keď si, tak mavysloboď z alkoholu.“ Povedal mi lenjedno: „Dobre.“ „Pane Ježišu, veď vidíš,ako som na tom, nevládzem ani chodiť,tak ma, prosím ťa, nejakým spôsobomposilni, daj mi nejakú chuť do jedlaa tak ďalej.“ A znova tá istá odpoveď:„Dobre.“Postupne som sa začal nejako rozoberať,začalo mi chutiť jesť, prestal som maťchuť na alkohol. Vtedy som bol v takomštádiu, že môj organizmus už ten alkoholneprijímal. Nechcel som piť ale muselsom, ale telo si s tým nevedelo rady. Vypilsom trebárs tri deci vína, aby som savôbec mohol niečoho najesť, aspoň polrožka, ale žalúdok to neprijímal a šlo tovon. Organizmus to teda neprijímal, aleten duch alkoholu, ktorý bol vo mne, manútil. Až keď som naozaj úprimne volalk Bohu, začalo sa to meniť.6 ŽIVÉ SLOVO


ozhovorDnes by som každému povedal, žeak sa chce zbaviť závislosti, nech dotoho nejde bez Boha. Ak k nemu prídeúprimne, spozná, že Boh je do slova a dopísmena všemohúci. To som spoznal navlastnej koži. Pán Ježiš nie nadarmo povedal:„Daná je mi všetka moc na nebia na zemi.“Zmeny pokračovali, až som sa asi pomesiaci pýtal Boha: „Pane Ježišu, prečosom tak dlho musel trpieť? Koľkokrátsom Ťa prosil, aby si ma vyslobodil z alkoholualebo naučil kontrolovane piť.“On mi odpovedal jednoducho: „Laci,pretože si to chcel.“ Doslova som sa naštval.Nadával som, kričal som na Boha.On ma nechal, nech sa vybúrim. Keďsom sa utíšil, znova som sa pýtal: „PaneJežišu, ale teraz mi naozaj úprimne povedz,prečo som tak dlho musel trpieť?“A znova tá istá odpoveď: „Laci, pretožesi to chcel.“ A vtedy akoby mi sňal závesspred očí, aby som prezrel, som topochopil: „Bože, však máš pravdu.“ Onma nenútil, nevyrážal mi pohár z ruky,dával mi radu a slobodu, aby som sarozhodol. A vtedy som spoznal, že Onmá skutočne všetku moc.Neprešlo viac než dva týždne, keďsom si v Jánovom evanjeliu prečítal:„Keď vás Syn vyslobodí, budete skutočneslobodní.“ (J 8,36) To už som naberalna sile, bol som čiperný, už som sanetriasol, chutilo mi jesť, chodil som dopráce – začínal som žiť radostne. Čítalsom si Božie slovo a tento verš mi utkvelv mysli. Toto som prežil, túto slobodusom pocítil na sebe. Keď to človek prežije,je to úplne iné ako keď sa to lenčíta.Ako tá sloboda vyzerá?Človek má pokoj sám so sebou. Úplneinak sa pozerá na svet, na život. Tešímsa! A tak si uvedomujem, že Boh mákaždého človeka veľmi rád a chce, abykaždý človek bol zachránený. A nebeskýOtec je rád, keď sa jeho deti k nemuvinú, keď sa k nemu modlia. Ja hrám nagitare a pochopil som, že mojím poslanímje chváliť ho. Aj na Nový rok somsi vytiahol veršík: „Budem chváliť Božiemeno piesňou a zvelebovať ho budemvďakou.“ (Ž 69,31) Toto je krédom premôj život, moje poslanie.A ako vyzerá tá sloboda vo vzťahuk alkoholu?Teraz mi môže núkať kto chce, čochce, už to nemá nado mnou moc. Môjzdravotný stav je dobrý, Ježiš ma uzdravildokonale. Je napísané, že „jeho jazvamisa nám dostalo uzdravenia“ (Iz 53,5).Lekárky sa divili, že po toľkých rokochnadmerného zneužívania alkoholu súmoje vnútorné orgány v poriadku: žalúdok,pečeň, pankreas, všetko funguje.Je to Boží zázrak, ja to viem a som za tonesmierne vďačný. Pán Ježiš vyniesolnaše neprávosti, naše bolesti, naše choroby,naše zlozvyky na drevo kríža.Ja mám prečo Boha oslavovať a nikdysa za neho nechcem hanbiť. Kdekoľveksom, vždy sa snažím nejakým spôsobomľuďom povedať o ňom. Aj tu v zamestnaní(v súkromnej bezpečnostnejslužbe) ľuďom pripomínam, že je vždylepšie byť človek človeku a neodplácaťsa zlým za zlé ale dobrým. Vráti sa toako bumerang; čo seješ, to budeš žať.Zostali ti aj vzťahy so starými kamarátmi?Áno, ja som sa od nich nedištancoval.Rád prídem aj k nim na chatu ale nie natie akcie, seansy, opiáše. Ale často prídemdo toho kolektívu a oni jasne vidia,že ja som iný. A ja môžem jasne povedať,že to nie je moja zásluha, ale Synanajvyššieho Boha.Ako reagujú na tvoju zmenu? Teší ichto, alebo im to vadí?Určite sa tešia. Oni vidia moje zmenenésprávanie aj výzor. Keď je človekposadnutý alkoholom, nedbá o to, abychodil, čistý, oblečený, oholený. Kde saudomácni jeden démon (v mojom prípadeto bol alkohol), on si prizve na pomocducha nečistoty, ducha zlosti, agresivity.To všetko išlo jedno za druhým. Potomsa už začala hlásiť epilepsia a išlo by toďalej, keby Boh nebol zakročil. Bol toobrat o 180 stupňov, čo som nespôsobilja, ale úprimné volanie k Bohu, aby podalpomocnú ruku.Ako si sa dostal k službe Bohu?Chodieval som naďalej do zboruApoštolskej cirkvi ale spolupracovalsom aj so spomínaným Milanom Juríčkom.Ten patrí ku kresťanskej skupineSlovo života a venuje sa Rómom. On imhovorí evanjelium a ja mu pomáhampiesňami a hraním na gitare. Vidíme, žeto má dobrú odozvu. Vo viacerých rómskychosadách (v Plaveckom Štvrtku,v Galante aj inde) ma dobre poznajú.Na Nový rok 2009 sme tam boli blahoželať;je tam viac veriacich Rómov,ktorí úprimne hľadajú Boha. Bolo premňa obrovské povzbudenie, keď prišlamladá žena s 2 deťmi a hovorí: „Ujo,však ja vás poznám. Keď ste tu v roku1991 prvýkrát hrali a spievali, bola som7-ročné dievča.“ Prijala Pána Ježiša Kristaa dnes je to dospelá veriaca žena s rodinou.Svätý Duch mi ukazoval: „Vidíš,Laco, čo si sial, nebolo márne, ja somdal vzrast.“ŽIVÉ SLOVO7


tématické článkyUvedomujem si, ako je potrebné, abyčlovek sial, zvestoval evanjelium, pripomínalľuďom, že tu nejde o náboženskéfrázy ale vzťah so skutočným, živým Bohom.Po veciach, ktoré som prežil, mňanikto nepresvedčí, že Boh neexistuje.Poznám aj bratov, ktorí boli narkomanmi,pichali si heroín, fajčili marihuanualebo brali LSD a boli vyslobodenív momente. Jedna dievčina v Galantebrala drogy a dnes spieva chvály s rómskouskupinou a je matkou troch detí.Jej manžel bol podobne vyslobodený.S takýmito ľuďmi sa stretávam a kdemôžem, rád sa podelím o svoje svedectvo.Bol som aj tam, kde som bol predtýmniekoľkokrát na protialkoholickomliečení. Rozprával som sa aj s lekárkou,ktorá ma ošetrovala, že liečenie mi nepomohlo;až keď som úprimne volalk Bohu, k Synovi najvyššieho Boha, Onma vyslobodil.Spomínam si, že ešte v strednej školek mojim obľúbeným predmetom patrilipsychológia, filozofia a logika. Našaprofesorka bola zarytá materialistka.Keď trieda potrebovala voľno, aby simohli písať úlohy pod lavicou, ja sompohotovo zabil celú hodinu provokatívnymiotázkami o Ježišovi. Pýtala sa,či som vtedy žil. Ja na to, že nie, alev katechizme sa o tom píše. Keď sa mivysmiala, ako môžem takému niečomuveriť, ja som sa pýtal, či verí, že bolaVeľká októbrová revolúcia, keď pritomnebola. Nie je to na moju chválu, aleuž vtedy Svätý Duch používal môj hlasa zmýšľanie.A odkedy si v kresťanskom zbore?Do KZ v Modre som začal chodiť asipred štyrmi či piatimi rokmi, predtýmsom asi rok chodil do zboru v Pezinku,lebo tam som mal kamaráta. Cestovaniedo Bratislavy bolo časovo aj finančne náročné,tak som hľadal bližšie spoločenstvo,kde by „krojili“ Božie slovo podľapravdy. Poznali sme sa aj s RúbenomČížom. Uvedomil som si, že nemusímchodiť ďalej a dobre mi to padne, že keďnie sme práve medzi Rómami, môžemtam prísť a počúvať Božie slovo. Môžemsa pridať k modlitbám a chváleniu Bohapiesňami. Cítim, aké potrebné je spoločenstvo.Aj Písmo nám hovorí, aby smeneopúšťali svoje zhromaždenie. A taksom tu zakotvil.Ďakujeme za svedectvo a povzbudenie.S LACOM KOČKOVSKÝMSA ZHOVÁRAL PETER KOZÁRZávislosťTento príspevok je pokusom o náčrtBožieho plánu s človekom, čo sa týkaproblému jeho závislosti alebo nezávislosti.Je tu stručná definícia pojmu závislosť,pohľad na jeho rýdzosť v Božejpodstate, túžba po uplatnení v stvoreníčloveka, tragédia resp. mnohokrát i tragikomédiav ľudskom bytí a prekvapujúcedosiahnutie Božieho cieľa závislostičloveka od Neho.Definícia:Pojem závislosť vo všeobecnosti sadefinuje ako kauzálna súvislosť, tedasúvislosť objektov hmotného sveta(príp. ich odrazu vo vedomí), spočívajúcav tom, že jeden objekt (odraz) alebojeho zmena je nutnou podmienkou istéhodruhého objektu (odrazu) alebo jehozmeny.Vo vzťahu osôb je to odkázanosť naisté podmienky, na podporu, na istýchčiniteľov a podobne, teda až nesamostatnosť,podriadenosť.Závislosť exaktne v matematike jetrojčlenný vzťah kauzálnej súvislostidvoch objektov, ktorý dopĺňa formulácia(zjednodušene funkcia) vyjadrujúca,ako jeden objekt s druhým kauzálne súvisí(„A závisí od B vzhľadom na C“).Boh a závislosťPodľa ľudského poznania v našomsvete „všetko so všetkým súvisí“, je všakjedna absolútne nezávislá osoba – Boh.Hoci je vo vzťahu s existujúcou realitou,ona Ho nedeterminuje v ničom. Bohjedná suverénne zo svojho vlastného,len Ním samotným podmieneného rozhodnutia.Ba ani náboženské činnosti(uctievanie, modlitby, obety…) ľudí nedeterminujúBoha k závislej činnostiod toho, ako to kedysi povedal apoštolPavel na aténskom fóre: „Je to Boh, ktorýstvoril svet aj všetko, čo je na ňom. No jeho,ktorý ovláda zem i vesmír, si nemôžete postaviťako sochu do svojich chrámov. Nie jezávislý od toho, či ho niekto uctieva alebomu prináša obete.“ 1 Len ľudia vo všetkýchnáboženských systémoch podmieňujúpre nich priaznivú Božiu reakciu svojounáboženskou činnosťou. To býva okreminého niekedy dôvodom alebo príčinouodmietnutia koncepcie Boha u sekulárnychľudí. Ako vidno, realita Bohapresahuje naše predstavy a argumenty.On je suverénna osoba, absolútny Pán– ELOHIM.Ale napriek tomu je tu namieste aspoňokrajovo spomenúť Boha, tak akoHo vidíme v Biblii v spoločenstve trochsuverénnych osôb – Otec, Syn (Pán JežišKristus) a Svätý Duch. Tak to napísalapoštol Pavel: „Milosť Pána Ježiša Kristaa láska Božia a spoločenstvo Svätého Ducha2nech je so všetkými vami!“ 3 Pán Ježišpočas svojho pozemského života mnohokrátvyjavil ľuďom svoju závislosť odOtca. Spomeňme aspoň niektoré prípady.Už vo veku 12 rokov prehlasuje:„Či ste nevedeli, že musím byť vo veciachsvojho Otca?“ 4 Ani v plnom veku službynevystupoval nezávisle od svojho Otca:„Syn nemôže robiť nič sám od seba, iba to,čo vidí činiť svojho Otca, lebo čokoľvek ončiní, to podobne činí aj Syn.“ 5 A o niečoďalej Ján zaznamenáva ďalší výrok PánaJežiša: „Ja nemôžem robiť nič sám od seba.“6 A tak by sme mohli pokračovať ažpo Jeho umieranie na kríži, kde prežívatraumu z toho, že stratil toto puto,túto závislosť od Otca, keď zvolal Ježišvelikým hlasom a povedal: „Éli, Éli, lamazabachtani?!“ To je: „Môj Bože, môj Bože,prečo si ma opustil?!“ 7 Po troch hodináchtmy už opäť hovorí o závislosti od Otca:„Otče, do tvojich rúk kladiem svojho ducha!“A keď to povedal, vypustil dušu. 8Nie je to inak ani vo vzťahu Pána Ježišaa Svätého Ducha. Túto závislosť námPán zjavil napríklad takto: „Ten Duchpravdy… nebude hovoriť sám od seba, alebude hovoriť všetko, čokoľvek počuje, ajbudúce veci vám bude zvestovať. Ten maoslávi, pretože z môjho vezme a bude zvestovaťvám.“ 9Tu môžeme vidieť tú najkrajšiu formuzdravej vzájomnej závislosti, spoločenstvaBoh. Predstavme si tri bytosti, ktorésú bez najmenšieho náznaku súťaživostiabsolútne nadšené jedinečnosťou ostatnýchdvoch a robia všetko preto, aby sinavzájom dali príležitosť prejaviť svojuvlastnú slávu. Predstavte si spoločenstvobez akéhokoľvek tieňa zla, v ktoromvládne dokonalá dobrota a kdekaždý člen môže byť úplne sám seboua nemusí sa báť, že podnieti súpereniealebo uvoľní niečo nepekného. Otec má8 ŽIVÉ SLOVO


tématické článkyplán všetko priviesť pod Kristovu vládua dať mu meno nad každé meno. Synnemá žiadne väčšie potešenie, než robiťradosť Otcovi. Duch miluje šepkať„Abba“ deťom bez otcov a predstavovaťnemilovaným a lásky nehodným Krista,ako dokonale milujúceho priateľa.Záverom zdôrazňujem, že táto závislosťplatí len pre vzťah Otec, Syn a SvätýDuch, nie pre vzťah Boh a stvorenie.Človek a závislosťV neživej prírode napríklad pohyb telesaje závislý od silových účinkov na tototeleso. U zvierat sú to inštinkty, odktorých je závislé resp. ktorými je podmienenéich konanie. Na prvý pohľad jechovanie človeka nezávislé. Ľudia tomuhovoria, že sú slobodní a dohodli sa napríkladna Listine ľudských práv, ktorázapracovaná do zákonov príslušnéhoštátu má zaručiť priestor pre túto slobodu.Pri človeku je však niečo, o čomuž Augustín z Hippa napísal: „Stvoril sinás pre seba Pane a nespokojné je našesrdce, kým nespočinie v Tebe.“ 10 Človekbol stvorený tak, aby bol dobrovoľne závislýod Boha.Ako to ale je podľa Biblie? Múdry Šalamúnprv spomenutú skutočnosť potvrdzuje:„Učinil všetko krásne v svojčas, i večnosť dal do ich srdca, iba žečlovek nevystihne diela, ktoré koná Boh,a to tak od počiatku až po koniec.“ 11 Závislostiod Stvoriteľa sa človek nezbavíani smrťou: „… a tak sa navráti prach dozeme, ako bol, a duch sa navráti k Bohu,ktorý ho dal.“ 12Človek sa vedome tejto závislostivzdal, mysliac si, že získa absolútnu nezávislosť.Stal sa však opak. Vnútornútúžbu a prázdnotu nemá čím naplniť.V tom najlepšom úmysle si stavia ciele,tvrdo na ich dosiahnutí pracuje. Myslísi, že keď dosiahne svoju kýženú métu,bude trvale šťastný. Aj keď sa ocitne nanajvyššom stupni, zistí krátkosť okamžikuuspokojenia a prázdnotu za tým.Tu niekde je príčina, prečo človeksiahne po niečom, čo mu bez námahytento pocit nahradí opakovane, právevtedy, keď to chce. Sú to prostriedkyúčinkujúce na dušu cez telo. Pre telosú to ale toxické látky, ktoré ho ničia.No nielen to, telo si na ne navyká a prekýžený duševný zážitok musia sa dávkyzvyšovať. Postihnutý stráca nad svojímkonaním kontrolu. To však nezostanebez dôsledkov na zdravie postihnutého,na jeho vzťah s Bohom a ľuďmi v jehookolí. Teda dostaví sa pravý opak toho,čo chcel pôvodne dosiahnuť – závislosť.Sú to všetko známe veci.Obnovená dobrovoľná závislosťod BohaBoh pre človeka pripravil aj v tomtoživote možnosť prežívať prekrásne chvíles Ním – uspokojiť stvorenú túžbu povečnosti. Je to vtedy, keď človek poznásvoj hriešny stav, zverejní ho v kajúcejmodlitbe najmä pred Bohom a s vďakouprijme dar milosti v Jeho Synovi, PánoviJežišovi Kristovi. Takto obnovuje a manifestujesvoju dobrovoľnú závislosť odBoha. Prázdnota v Jeho vnútri zaniká,spočinie v Bohu a Boh v ňom, tým jeprázdnota vyplnená Božou prítomnosťou.Tento spôsob je účinný ako u človeka,ktorý ešte nepadol do osídla toxickýchzávislostí, ale aj pre človeka nadne. V druhom prípade je potrebná pomocnáruka milujúceho človeka a mnohokrátpriamo zázrak Božej milosti. Súnaporúdzi osobné svedectvá zachránenýchjednotlivcov. Vďaka Bohu, žepomáha ľuďom v každom položení naceste k Nemu a s Ním!1 Sk 17:25 z pr. Nádej pre každého2 hé koinónia tou hagiou pneumatos– spoločenstvo Svätého Ducha3 2Ko 13:13 ROH4 Lukáš 2:49 ROH5 Ján 5:19 ROH6 Ján 5:30 ROH7 Matúš 27:46 ROH8 Lukáš 23:469 Jn 16:13 - 14 ROH10 Sv. AUGUSTÍN: Vyznania. Devín:Vydavateľstvo Lúč, 1998. 1, 111 Kaz 3:11 ROH12 Kaz 12:7 ROHJÁN ČÍŽŽIVÉ SLOVO9


tématické článkyPRAVDY A LŽIo alkohole a alkoholizmeV dnešnej dobe sa v súvislosti so závislosťoučoraz viac hovorí o nelátkovýchzávislostiach (patologické hráčstvo, závislosťna práci, na internete, nakupovaní,používaní mobilného telefónu, atď.).Aj napriek tomu sa budem v článku zaoberaťalkoholom a alkoholizmom. Soms ním totiž najviac konfrontovaná v mojompracovnom aj osobnom živote a myslímsi, že o zhubných účinkoch alkoholuešte stále nevieme dosť a ešte stále honeberieme vážne. Je to predsa len jednaz najlacnejších, najdostupnejších, najrozšírenejšícha najmä legálnych návykovýchlátok. Vybrala som najčastejšieotázky mojich pacientov alebo fámy, ktoréo tejto problematike kolujú a pokúsimsa ich potvrdiť alebo vyvrátiť.Ako pôsobí alkohol na našezdravie?Pozitívne: v malom množstve pomáhanapríklad pri kôrnatení tepien, pretožerozširuje cievy. Medzi striedmymiužívateľmi alkoholu je nižšie percentosrdcových infarktov.Negatívne: alkohol narušuje mozog,spôsobuje demenciu, ochabnutiepamäte, tvrdnutie pečene, poruchysvalov, rakovinu ústnej a krčnej dutiny,hrtanu a hltanu, narušuje príjem vitamínov,zvyšuje krvný tlak, narušuje srdcovésvalstvo, následkom jeho užívaniamôžu vzniknúť epileptické záchvaty,chronická únava, chronická bronchitída,chudokrvnosť. Alkohol odmasťuje a narušuježalúdok, čím dochádza k jemnémukrvácaniu žalúdka a k následnémuvracaniu a nechuti k jedlu. Nadmernépitie alkoholu naviac spôsobuje aj psychicképroblémy, a to poruchy nálad,depresiu, úzkosť, precitlivenosť, dráždivosť,agresivitu, impulzívnosť, nízkesebahodnotenie a podobne.Aké množstvo alkoholu jelekársky prípustné?Zdravý dospelý človek môže bezpečnekonzumovať najviac 0,5 litra piva, 2 decilitrevína alebo 1 deciliter destilátu zadeň, no nesmie to pravidelne opakovaťviac dní za sebou. Za uváženie ale stojí,koľko ľudí je úplne zdravých – teda, ktonemá problémy so srdcom, s vysokýmkrvným tlakom, s tráviacou sústavoua podobne. U detí, starých ľudí, tehotnýchžien a u ľudí, ktorí užívajú lieky,sa aj pri striedmom pití alkoholu môžudostaviť problémy.Ako dlho trvá vstrebanie 0,5decilitra destilátu, 2 decilitrovvína alebo 0,5 litra piva?Vo všetkých troch prípadoch to trvápribližne 2,5 hodiny. Tento údaj platípre 85 kg muža, u 60 kg ženy je to asi 1,6krát pomalšie.Pivo utišuje smädNie. Práve naopak, pivo podporujeodvodňovanie.Vytriezvie človek rýchlejšie, ak sidá kávu?Nie. Káva podobne ako pivo odvodňujeorganizmus. Pocit vytriezvenia, ktorýsa dostaví po jej vypití, je len zdanlivý.Zohreje sa človek, keď vypijealkohol?Nie. Je to len klamlivý dojem, teplotatela sa v skutočnosti po vypití alkoholudokonca znižuje.Keď si človek vypije predspaním, lepšie sa vyspí.Nie. Alkohol síce urobí človeka viacospalým a urýchli tak zaspávanie, nospánok pod jeho vplyvom je menej kvalitnýa po odbúraní alkoholu je spánokprerušovaný, alebo sa človek aj skôrprebudí. Naviac, alkohol môže vyprovokovaťaj zlé sny.Alkohol síce nevyrieši problém,ale pomôže človeka aspoňupokojiť.Čiastočne. Po vypití alkoholu sa človekusíce na chvíľu uľaví, ale keď alkoholprestane účinkovať, nepokoj sa vráti voväčšej miere. Navyše, ako náhle sa alkoholstane prostriedkom na únik z ťažkýchsituácií, vytráca sa nutnosť naučiťsa takéto situácie zdravo zvládnuť.Alkoholikom je ten, kto sipotrebuje vypiť každý deň.Nie. Sú rôzne typy alkoholizmu, napríkladexistujú tzv. kvartálni alkoholici,ktorí vydržia bez kvapky alkoholu ajniekoľko mesiacov, no potom pijú každýdeň vo väčších množstvách po dobuaj niekoľkých týždňov.Je alkoholizmus dedičný?Samotná závislosť na alkohole nie jededičná, avšak výskumy dokazujú, žeexistuje niečo ako dedičný sklon k závislostiako takej (teda dieťa alkoholikasa môže stať napríklad patologickýmhráčom). Kvôli tomuto zdedenémusklonu sa niektorí ľudia s väčšou pravdepodobnosťoustávajú závislými. Tútopravdepodobnosť potom ešte zvyšuje ajtendencia správať sa podľa vzoru autorítalebo ľudí, ktorí človeka obklopujú.Aj keď sa nám môže zdať, že problémalkoholizmu sa nás netýka, mali by smemyslieť aj na bežných konzumentov alkoholua nepodceňovať túto skupinu.Títo ľudia požívajú alkohol pre jeho chuťa nie pre jeho účinok. Nepotrebujú sipomocou alkoholu uvoľňovať úzkostnéstavy, depresie a nevytvorili si na alkoholickénápoje chorobný návyk. No ceztúto skupinu prechádza pomalšie aleborýchlejšie každý budúci alkoholik. Poznaniefaktov o alkohole a alkoholizmenám môže pomôcť ako prevencia, akovýstraha pre ľudí v našom okolí (prípadneaj pre nás samých) pred nadmernýmužívaním alkoholu alebo pred hľadanímúľavy na dne pohárika. S problémamičloveku nepomôže alkohol, ale predovšetkýmBoh a potom aj jeho blízki,priatelia, prípadne odborníci.VIERA AZOROVÁ10 ŽIVÉ SLOVO


výročíPřipomínkadvou výročíKoncem loňského roku vydala Českábiblická společnost unikátní publikaci,tzv. Českou synoptickou Bibli. Jednáse o dva překlady Bible, které vyšlyv jedné knize. Jak uvádí ČBS ve svéminformačním letáku, tato Bible vycházík 30. výročí dokončení Českého ekumenickéhopřekladu v roce 1978. Ten pakbyl o rok později vydán tiskemke čtyřstému výročí Kralickébible, jejíž první díl vyšel v roce1579. V tomto roce si tedypřipomeneme tato dvě výročívztahující se ke dvěma nejvícepoužívaným překladům Biblečeskými nekatolíky. Kralickábible vychází včetně apokryfníchknih, které původně vyšlyv pátém svazku tzv. Šestidílkyv roce 1588 (Kralická biblevyšla postupně v šesti svazcích).Kromě biblických textů,Bible obsahuje i odkazy jakz ekumenického překladu, taki z překladu kralického včetněstručného sumáře na začátkukaždé kapitoly Kralické bible.Velikou výhodou tohoto vydáníje beze sporu to, že při porovnáváníobou textů není potřebaotáčet stránku, protože každádvoustrana končí stejným veršemv překladu ekumenickémi kralickém. Tento počin ČBSocení jak písmáci hloubajícív Písmu, tak i my všichni, kteřípatříme k té starší generaci, která vyrostlana Kralické bibli.Mladí věřící Kralickou bibli spíše odkládajístranou a dávají přednost už novýmpřekladům Písma. Chápu je. Vždyťna příklad takové výrazy jako potupitnebo ostříhat, jejichž významový obsahse posunul za ta více než čtyři století doté míry, že v současné češtině už tatoslovesa označují úplně jiné děje, můžejistě mnohé odradit. Ale těm, kterýmpřirostla Kralická bible k srdci, je blízkáa drahá krása jadrnosti renesanční češtiny,poezie žalmů nebo i zdrobněliny,které použil Blahoslav ve svém překladuNového zákona (synáčkové, štěňátka).Jan Karafiát vyzdvihuje češtinu kralickéhoNového zákona, když říká, že je točeština vytříbená, vznešeně uhlazená,vzorná, a přitom dětsky něžná a prostá.Ukazuje i na bohatství češtiny, když jedenřecký výraz překládá i dvaceti třemizpůsoby. Překlad Nového zákona jedílem Jana Blahoslava, kdežto Starý zákonpřeložila skupina vzdělanců, znalcůbiblických jazyků, z řad Jednoty bratrské.Přesto Starý zákon je natolik jednolitýcelek, že nedokážeme říct, kterýpřekladatel na jaké části pracoval. Bratřize staré Jednoty bratrské mistrně přeložiliPísmo z původních jazyků, které setak stalo pokladem našeho jazyka. JanÁmos Komenský ve svém Kšaftu umírajícímatky Jednoty bratrské odkazujeBibli kralickou za dědictví, a vyjadřujeto vznešenými slovy, když říká: …Přijmito tedy za svůj vlastní klénot, vlastimilá, a užívej toho k slávě Boží a svémuv dobrém vzdělání.Na tomto místě je ovšem naší povinnostísi připomenout mecenášea ochránce, bez jejichž účasti a přímépodpory by nebylo možné toto velikédílo, kterým byl překlad a vydání Biblekralické, dovést do úspěšného konce.Tím, kdo toto dílo zaštítil, byl Karel staršíze Žerotína, a před ním jeho otec Janze Žerotína, ve svém mládí žák Jana Blahoslavana bratrské škole v Prostějově.Zvláště Karel starší ze Žerotína, vysocevzdělaný a zcestovalý, aristokrat známýna mnoha evropských dvorech, znalýjazyků včetně těch klasických,muž nepevného zdraví ale pevnéhocharakteru, přísných mravů k soběi druhým, vášnivý moravský politikale vlažný hospodář na svých statcích,hlavně však upřímný křesťan,dokončil to, co započal jeho otec.Žerotínové na konci šestnáctéhoa začátku sedmnáctého století patřilik nejvýznamnějším moravskýmšlechtickým rodům, členům,příznivcům a ochráncům Jednotybratrské. Oba upřímně věřící mužibyli Božím darem našemu národu.Pán si je ve své době použil. A onivědomi si toho, že vrchnosti jsouod Boha zřízené, dali Bohu k dispozicisvůj majetek, své schopnostii Bohem jim propůjčenou autoritu,s níž disponovali na svých panstvích.Ekumenický překlad Bible jeprvním překladem v našich dějinách,na kterém společně pracovalipřekladatelé katoličtí i nekatoličtí.Překladatelské práce začali již v roce1961, a od roku 1968 vycházelyjednotlivě přeložené knihy doplněnépoznámkami (NZ) a komentovanýmivýklady (SZ). K prvnímu vydáníEkumenické bible, jak již bylo uvedeno,došlo před třiceti lety.Česká biblická společnost vydávátedy v jedné knize oba uvedené překlady.Čin jistě hodný chvály. Oba textytak bude mít čtenář možnost vzájemněporovnávat, a do méně srozumitelnýchmíst v kralickém překladu proniknoutpomocí překladu ekumenického. Lzesi jen přát, aby tímto způsobem i mladívěřící objevili krásu kralického překladu,a všem toužícím a hledajícím dušímtato synoptická Bible pomohla naléztBoží odpovědi na palčivé otázky jejichživotů.JOSEF HUDOUSEKŽIVÉ SLOVO11


ozhovorRozhovor s devadesátníkem„dědou“ FilipemMůj kamarád Štěpán Černík mu vždyříká, „děda“ Filip. Bylo mi tehdy 19 let,když jsem poprvé bratra Aloise Filipapotkal při opravě střechy sborovéhodomu u nich v Novém Přerově. Dnes jeto už 16 let, kdy jsme tam několik dnůdělali s místními bratry a bratry z Brnai Prlova novou střechu. Děda Filip stavbustřechy vedl. Chtěl jsem tenkrát popráci navštívit svého spolužáka a takjsem dědu Filipa požádal o zapůjčeníjeho Babety. A on mi jí půjčil. Tohojsem si velmi vážil a od té doby jsem naněj nezapomněl. Před těmito Vánocemimi děda Filip napsal. Poslal mi dárek,dopis a evangelizační články, které dřívepro své okolí napsal. S velkým zaujetímjsem to vše četl a říkal si, že to buďněkde opsal, nebo má zajímavé myšlenky,velkou touhu pro šíření evangeliaa vyjadřování, jako zkušený autor knih.Proto jsem hned první týden v tomtoroce podnikl cestu do Valtic, kde dnesděda Filip bydlí, abych ho vyzpovídala vám o tom něco napsat. Za dědou Filipemmě také vedlo to, že v dubnu tohotoroku oslaví 90 let svého života a i tobyl pro mne důvod, proč se o jeho životědovědět více.Jaké bylo, bratře Aloisi, Vašedětství a dospívání?Narodil jsem se v Nadlaku v Bulharskučeským rodičům, kteří do Bulharskapřišli z Rumunska. Naši předkové žijícíokolo Kolína, vyznáním evangelíci, utíkaliz Čech po bitvě na Bílé hoře. Zastavilise až v Rumunsku ve Svaté Heleně.Tam se narodili i mí rodiče. Ze SvatéHeleny pak jeli na vozech do Bulharska,kde se otevřely nové pracovní možnosti.Bulhaři byli osvobozeni carským Ruskemod Turků a tak začínali vše nověbudovat. Potřebovali stavět nové školy,a také potřebovali vzory. Češi pro to bylidobří. Každý manželský pár, který tampřišel, dostal 8 hektarů půdy.Táta byl sedlák, vyučený mlynářem.Na vojně přišel o ruku, a když mi bylo7 měsíců, tak na následky toho zraněnízemřel. Ztratil hodně krve, z vojny přišelvyhublý, dostal tyfus a na ten pakprávě zemřel. Já jsem se původně jmenovalJirka, ale babička navrhla, abychse jmenoval Alois a byl vzpomínkouna otce. Protože jsem měl před křtem,tak mě ještě přejmenovali. Dostávaljsem pak sirotčí rentu. Nebylo to moc,ale dobré aspoň něco, na košili a boty.Když mi bylo dva a půl roku, maminkase znovu provdala za slovenského čeledína.Takže jsem měl otčíma.Jako dítě jsem s otčímem stavěl dům.Chodili jsme k řece pálit cihly. Muselijsme jich připravit okolo 30 až 40 tisíc.Před tím se zdi truplovaly. Po bocích sedaly desky a dovnitř se ubíjelo bláto. Nakraje se pak dala žitná sláma, aby se tozpevnilo. Neboj se, drželo to jako pěst.My jsme však začali stavět už z cihela malty.Byl jsem „čahan“ – vysoký. V šesti letechmáma přišla do školy, aby mě tamuž vzali, abych už něco pochytil a domaji nezlobil. A tak mě vzali. Psal jsem levourukou a to se tehdy nesmělo. Ale nebralimě jako žáka, posadili mě dozadua nevyvolávali. A já jsem doma naříkal.Máma pak šla do školy a přemlouvalaje, aby mě taky vyvolávali. Tehdy jsempřiběhl domů a skákal a křičel: „Oni měvyvolávají!“ No, a vzali mě tedy zrovnado druhé třídy. Povinné byly jen 4 ročníky.Kdo nechtěl dál, mohl skončit, kdochtěl, mohl pokračovat. Já byl ten typ,co chtěl chodit do školy. Později jsmepak dostali českého učitele, byl z Přerova,vzdělaný, kvalitní. Bulhaři mu všakjedli v hodinách a ke všemu měli cibuli.To mu smrdělo a někdy odcházel. Pozdějijsem si udělal průmyslovou školudřevařskou. To v té době hodně znamenalo.Normálně bych musel být tři rokyv učení, tři roky kalfa, a pak teprve mistr.Po absolvování průmyslovky jsemvšak hned mohl být mistr a mít podsebou učně.Jak jste se seznámil s Vašímanželkou?Našel jsem si práci v Sofii u jednohoČecha. Byl to takový vydřiduch.Zaměstnával ty kluky jen na zkušebnídobu a oni přitom pracovali výborně.Vyráběli jsme nábytek a dostali jsmezakázku na kompletní vybavení palácesoudců. Nábytek měl být ze slánskéhodubu dováženého z Jugoslávie.V Sofii sloužila jako služka u jednohoadvokáta také jedna Češka. Jmenovalase Marie. Naše holky byly dobře hodnoceny.Běžně služky dostaly 500 Leva, aleČešky 700. Češky totiž byly „kulturní“,uměly nejen uklízet, ale i vařit a vyšívat.V neděli, když jsme měli volno, chodilijsme s Marií do parku a do cukrárny natrubičky. Moje máma mi říkala, abychs ní něco neprováděl, že je to hřích předPánem Bohem. Já jsem si vážil, že s námimáma uměla takto otevřeně komunikovat.Přes léto jsme jezdili s Mariídomů do Nadlaku pomáhat na poli. Aleona pak už zůstala doma. Byl tam jedenkluk Ruda. Holky o něj neměly moc zájem,protože stále jen mluvil o konícha kravách. Ale byl z rodiny velmi bohatéa vážené. Měli krám a Marii říkali, že semnou to bude mít těžké. Že mám akorátzáplatované kalhoty. A tak jsem o Mariipřišel.No s mojí „Emi“ jsme už jako děti páslihusy. Kluci tam někde hráli fotbal a takjsem jí říkal: „Dobře mi ty husy pohlídej,ať se nesmíchají s těmi tvými.“ A šeljsem za kluky. Ona se hodně snažila, alenakonec se jí ty husy stejně pomíchaly.Já jsem ji pak za to „vylepcoval“. Kdyžmůj děda viděl, jak jsem skleslý, protožejsem se rozešel s Marií, tak mi řekl,co kdybych zajel za Emi. Říkal, že tadyto můžu prodat a tam u nich něco dobřekoupit, a že teď když je válka a chudoba,tak že stejně nemá smysl něco mocpodnikat. Já jsem si říkal, že určitě někohomá, ale nakonec jsem jí napsal.Nechodil jsem nijak okolo a zeptal sejí přímo, zda by si mě chtěla vzít. Noa ona mi odpověděla, že jestli to myslímvážně, tak ať přijedu. A za čtrnáct dníjsme se vzali. Ještě před svatbou, kdyžjsem za ní jezdil, tak jsem u nich pracoval,ale přespával jsem u rodiny její sestryv pokoji pro hosty. Abychom dodrželivšechno, jak to má být. Dnes kluk vidíholku a za chvíli ji už svlíká.Chtěli jsme se vzít na Vojvodově, alevypadalo to, že děda možná umře a takby nebylo dobré mít tam zrovna svatbu.Jeli jsme 60 km do města, kde jsme pře-12 ŽIVÉ SLOVO


ozhovornocovali u babičky jednoho známéhofaráře. Spali jsme chlapi zvlášť a holkyzvlášť. Já jsem nespěchal. Vždyť už jsemtak dlouho vydržel. Před obřadem jsemzašel ještě do města a vybral si drožku.Řekl jsem tomu vozkovi, ať koně pořádněvyhřebelcuje, že já koňům rozumím.Když pro nás pak přijel, Emi nechtělanasednout, protože jeden kůň kulhal.A tak si nasedla rodina, ale my jsmešli pěšky. Během obřadu ten vozka,měl takový dlouhý špičatý knír do vrchu,přišel a pokynul mi. Vyměnil tohokulhavého koně, a že nás může odvéstz obřadu. Tak já, že jo, ať přitáhne koněke kostelu. No a tak jsem si Emi vzal.Měli jsme pak dva syny.Co vás pak přivedlo zpětdo tehdejší Československérepubliky, odkud pocházeli vašipředkové?Když mi bylo třicet let, přijeli jsmevlakem na Jižní Moravu do Novosedel.Šedesát vagónů táhly tři lokomotivy. Jájsem měl jeden vagón. Přivezl jsem sitaké prasnici, ovce, husy, slepice. Chtěljsem tu začít gazdovat. V Bulharskuměla začít těžká doba. Přišla tam obdobanašich JZD (Jednotné zemědělskédružstvo). Nerozuměli tomu, ale každýsoudruh se chtěl vytáhnout. Československávláda tam za námi do českévesnice poslala pětičlennou delegaci,která nás verbovala domů, abychom sevrátili a osídlili pohraničí. Oblasti jakoJevišovka, Nový Přerov, Hevlín, Hrušovany,Dolní Dunajovice, … To nebylySudety. Bydleli tam Chorvati, kteří seza války spojovali s Němci proti Rusůma na Čechy Němcům donášeli, a tak jenaše vláda vystěhovala na Šumpersko.My jsme je měli nahradit. Česká vládaod nás majetek v Bulharsku vykoupila,že nám to tady vyplatí, ale nedali námpak nic. Byla to těžká doba.S rodinou jsme se nakonec dostali dodomku v Novém Přerově, protože se tamusadila i manželčina rodina. Nechtělijsme být rozcouraní. Chtěli jsme držetpohromadě. Asi tak po měsíci, manželkahoupe kluka na koleně a říká mi:„Lojzo, venku před okny je jeden chlapíka stále k nám kouká a kouká. Běžse ho zeptat, proč sem tak stále kouká.“Tak jsem za ním vyšel ven a ptám se,proč tu k nám tak stále kouká. A on, žetu dříve bydlel, ale nešel na Šumpersko,ale utekl do Rakouska. A že nemůžespát. Tak se ho ptám: „A proč pak?“ On,že to tady podřezal a že to spadne. Jestliprý máme děti, ať radši utečeme. Takjsem zašel na Národní výbor (dnešníObecní úřad), že se to odchlipuje. Řeklimi, že mi nový barák nedají, kde by jejasi tak vzali. Počkal jsem si teda, až šelkolem předseda, změřil jsem to ke spářea udělal rysku. Bylo to otevřené 2,5 cm.Za týden, když šel znovu okolo, jsemto přeměřil a bylo to už 5 cm. On říká:„Lojzo uteč.“ Já na to: „Když jsem ti toříkal, tak jsi nechtěl ani slyšet.“ A on žemá teď jeden volný dům, kde se odstěhovali„zlatokopové“ (takoví, co přišli,vše vybrali a zase odešli). Tak jsem získaldům, ve kterém jsme tu bydleli.Je to tak, že jste se pak stalvýznamným funkcionářema členem Komunistické strany?Ano. Našel jsem si práci na Státnímstatku v Mikulově. Manželka měla 2,40korun na hodinu a já jsem měl měsíčně1 200 korun a před důchodem 2 500korun. Protože jsem uměl psát a hlavně„kecat“, tak mě udělali ve vinohradu četařem.Když chlapi nedostávali montérkya měli, tak já jsem to vyřídil. Časemjsem se tady stal uvolněným předsedouzávodního výboru ROH. Pak jsem bylčlenem krajského výboru ROH. Tak simně zavolali, že nemůžu být funkcionářemnestraníkem a chtěli, abych vstoupildo strany. Radil jsem se s Emi. Onami vždy hodně pomohla. Kdybych senarodil znovu, bylo mi 20 let a ona bylasvobodná, vzal bych si ji znovu. Jednoujsem pak na schůzi potopil ředitele Statku,že neudělal všechny věci, jak měl,a tak se mne jako funkcionáře ROHzbavili. Pak o mě projevil zájem statekDrnholec. Měl jsem na starost 100 hektarůvinohradu, lidi pod sebou, vyžívaljsem se v tom a zůstal tam až do důchodu.Také jsem dělal předsedu národníhovýboru v Novém Přerově.Manželka byla křesťanka. Vámnevadilo, že chodí do církve?Ona už dříve přijala Pána Ježíše zasvého Spasitele a modlila se za mne. Jájsem byl funkcionářem a žena chodilado shromáždění. Bylo to úsměvné. Onaříkala: „Lojzo, je osm hodin, běž, máteschůzi“ a já jsem říkal: „Emi, je devěthodin, ať stihneš shromáždění.“ Ohledněvíry jsme se nepřeli. Jen jsem jí říkal,ať mi ty křesťany domů nevodí. Jednoumě Emi ošidila. Závodní výbor mě ocenilmotorkou, byl to nádherný „pérák“.Emi mi povídá, Lojzo, přijede jedenbratr. Má nemocné nohy, on je takovývelký. Vyzvedni ho na nádraží. Umělato pěkně říci, nebyla panovačná, vědělajak na mě. A já jsem byl hned „měkej“,že tedy jo, že ho vyzvednu. Přijel jsemna nádraží a vidím takového metrák aždva chlapa. Tak přijedu k němu a říkám:„Taxi.“ On nato: „Nezlomíme to?“ Jářekl, že ne a poposedl jsem si na nádrž,aby se tam vlez. Zařadil jsem jedničkua pomalu se rozjel. Když jsme přijeli,tak on říká: „Zvládnul to, já čekal, že sepoláme.“ Já jsem řekl: „Jel jsem pomalu,kdyby se to polámalo.“ Tak jsem si tohovelkého bratra oblíbil. Poslouchal jsem,co mi o Bohu říká. Nesouhlasil jsem, alepřemýšlel jsem. Říkal jsem pak manželce:„Emi, až bude mít přijet ten velkýbratr, pozvi ho k nám.“Měl jste někdy problémy s tím,že Vy, jako straník, máte zamanželku křesťanku?Jednou se strana rozhodla podchytit vevýchově v socialismu všechny manželkyfunkcionářů. I moje Emi tam šla. Povídalijim, jak to mohou všechno dohnat, abyten socialismus u nás fungoval. Už vypadalo,že to po hodině a půl skončí, aleŽIVÉ SLOVO13


ozhovorEmi se přihlásila o slovo. Ten soudruh,co mluvil, říkal: „Prosím, soudružkamá otázku.“ Ona ale nebyla soudružka.A tak se zeptala: „Pane, máte děti?“ Onříká: „No mám.“ Ona říká: „A dokážetesi představit, že budou žít, tak jak vy todnes vidíte?“ On říká: „No to ano.“ A Emimu na to říká: „Já ne. Já mám také děti,ale ony si budou žít tak, jak budou onypokládat za dobré. Tak, jak je vychováváme.“Tak to bylo haló. Schůze se protáhlao dvě hodiny. Za čtrnáct dní k námdomů přišel jeden z vedení strany. Nevěděljsem, co chce, ale pozval jsem ho dál,nalil jsem mu vína a že si popovídáme.On nakonec, když Emi odešla do kuchyně,říká: „Lojzo, jako strana jsme se rozhodli,aby ses rozvedl.“ Já mu říkám: „Aty myslíš, že já to udělám?“ No a on nato: „Od toho jsi straník a kámoš, abys toudělal.“ Tak jsem zavolal Emi z kuchyně,a říkám jí: „Emi, víš, co po mně chtěj?Chtěj, abych se s tebou rozved.“ A onapovídá: „Milej pane, naše rodina se nemůžedělit. My, žijeme, jak my uznámeza dobré, ne jak vy uznáte. To je náš života ne váš. Tam to jsou dveře. Běžte a už senevracejte. Tak se s ním Emi vypořádala.Ona to uměla.“Jak jste se stal křesťanem Vy?Jak se Vám Pán Ježíš Kristus dalpoznat?To byl Boží zásah. Já v tom nemám anikapku přičinění. Prvně začal ten „velkýbratr“ a nezajímavé povídání. Pak mnepozvali na shromáždění, kde měl mluvitČerník z Argentiny, takže zajdu. Posadiljsem se dozadu, ale bylo to špatné. Vše,co říkal, ale úplně vše, mluvilo protimně. Začal ve mně hlodat červíček. Stálejsem si uvědomoval, že už jsem starýa že umřu hříšný. Pak mi zemřel jedenz mých synů. Věděl jsem, že to sámnemůžu unést. To byla pro mne velkárána a zastavení. Syn nám před tím nežzemřel, napsal dopis na rozloučenoua v něm napsal: „Přijal jsem Pána Ježíšeza svého Spasitele.“ Začal jsem přemýšlet,že odejdu ze strany. Přišla schůzea my jsme čekali na posledního člověka,abychom byli usnášení schopní. Takže,když přišel, položil jsem průkaz na stůla řekl jsem, že chci vystoupit. Byli překvapenia ptali se, kam bych šel. Řekljsem jim, že půjdu do Křesťanskéhosboru, že když sleduji život těch lidí, cotam chodí, tak jim závidím. Jedna panína té schůzi mi řekla, že to by si tedanikdy nemyslela, že já odejdu. Říkám:„Paní nemyslete, já si to myslím“. Pakmě někdo z rodiny pozval na konferenciKřesťanských sborů do Ostravy a já, žepojedu. Na registraci mně řekli, že buduubytován v hotelu s nějakým Slovákem,že jestli mi to nevadí, že nebudu sám.A já, že je to v pořádku. V sobotu secelý den střídali řečníci, samé kapacity.A pak mi někdo říkal, že kdo by chtělpřijmout Pána Ježíše, že má jít dolů. Takjsem se zvedl, ale když jsem tak dlouhoseděl, že si zajdu ještě na záchod. Kdyžjsem se vracel, zápasil jsem vnitřně sesilným hlasem, abych tam nechodil,abych si veřejně nedělal ostudu, že tomůžu večer všechno probrat s tím Slovákem.A tak jsem tam na chodbě stálutrápený, a někdo mi položil ruku na rameno,že co jsem tak smutný. No a já nato, že mám plný ruksak hříchů. Tak onmne vzal do místnosti, kde měli rozhovorya modlitby, a řekl, že vede člověka,který má plný ruksak hříchů. Ale najednoumě neviděl a tak říkal, že mě asi pocestě ztratil. Tak jsem se přihlásil: „Tadyjsem.“ Vzal si mne teda k rozhovoru OtaVožeh. Řekl jsem mu, že jsem jako vůzv blátě. Můžeš mlátit koně, jak chceš, alenepomůže to. Je třeba zatlačit do vozu,a Vožeh mě teda zatlačil. Modlili jsmese spolu jednoduchou modlitbu a ze měten pomyslný velmi těžký ruksak spadl.Byl jsem úplně lehký. Další den, kdyžbyl večer písní a svědectví, šel jsem sisednout dopředu, protože jsem špatněslyšel. Našel jsem místo úplně v přednířadě na boku. V programu vznikl malýčasový prostoj a tak jsem vyšel na pódiuma řekl jsem, že tam jsem na černo,mimo plán. Lidi se smáli, já ne. Mě teklyslzy. Řekl jsem jim, že jsem tu včeravečer přijal Pána Ježíše. Jo, a když jsemv sobotu večer přišel na pokoj, tak tamještě ten druhý nebyl. Četl jsem si, modlilse, ale on ještě nešel. Tak jsem nechalodemčeno, aby mne v noci nebudil.Když jsem se ráno probudil, zjistil jsem,že jeho postel je stále ve stejném stavu,že prostě nepřišel. A tak jsem Bohu děkoval,že jsem neposlechl ten hlas, co miříkal, abych to nechal až na večer. PřijetíPána Ježíše je dobré neodkládat a Jehojméno je třeba před ostatními vyznat.Milý bratře Aloisi, děkuji Vámza rozhovor a přeji Vám, abysteměl i nadále takovou fyzickoui duchovní vitalitu jako doposud.ROZHOVOR PŘIPRAVILPETR HÚŠŤKeď som sa zamýšľal nad týmto titulkoma všetkými súvislosťami, bolo mi ajsmutno. A nie málo. Veľmi smutno: pretožezo stránok časopisov miznú básnea tým pádom aj čosi drobné, malé, čopripomínalo pieseň. A vyhodiť z jedálneholístka duchovnej stravy pieseň,to by nás už malo totálne zmobilizovaťa zobudiť.Mali by sme v nás zobudiť všetkyzvony a zvoniť. Prečo prišlo k tomu, ženedávno Igor Rusnák mohol napísať:„Krátke riadky už nikto nečíta,“ a „básnenezaznievajú z tribún ani z kazateľníc,“kde ešte donedávna svoje nezastupiteľnémiesto mali a boli iskrami, ktorézapaľovali elán, vyvolávali nadšeniea roznecovali neopakovateľnú atmosféru,ktorá ako povodeň pohlcovala davy?Spomínam si, že v polovici minuléhostoročia, keď Hemingway dostal Nobelovucenu, vyslovil okrem iného aj vetu:„U nás v Amerike je veľa ľudí, ktorí vediapísať, ale nemajú čo povedať.“ Asitáto choroba deravých, prázdnych slovprišla z Ameriky aj k nám, a preto môžeRusnák konštatovať, že krátke riadkysa nečítajú. Rozhodne na tom nesievinu aj inflácia slov a hektické tempodoby, keď do minulosti odišla éra LevaTolstého, ktorý rukopis svojho románuVojna a mier prepisoval trinásťkrát a samozrejme,že za dnešný stav nesie vinuaj skutočnosť, že za poéziu sa ponúkaaj to, čo poéziou nie je. Dnešný autornemá trpezlivosť sedieť nad textom,trpezlivo ho opravovať, brúsiť, hľadaťsprávne slovo. Už v jeho genetickej výbaveje zakódovaná neuróza a tá je natrpezlivosť a čakanie alergická až zápalneagresívna. Ale veľké a aktuálneposolstvo, umelecký čin bez trpezlivostia nemalej selekcie neexistuje a neobmedzenosťčasová musí byť u autora akou zlatokopa, ktorý sa vydal na cestu ryžovaniazlata alebo tak, ako neotesanýkameň potrebuje na nie krátky čas sochárovodláto.S viazaným veršom rýmovaným, kdeozaj autor musí pracovať ako sochárs dlátom nie malý čas, aby verš spieval,sa už stretávame ozaj veľmi zriedka.Akoby viazaný verš vyšiel z módya voľný verš, ktorý vstúpil na mediálnuscénu spôsobil, že slová veľmi zlacneli,tým stratili aj svoju nosnosť, údernosťa zriedila sa aj ich generáciami naakumulovanáduchovná energia. Nástupvoľného verša možno prirovnať k rieke,ktorá sa vyliala z koryta. Stratila svoju14 ŽIVÉ SLOVO


na zamyslenieAtrofia poéziealebo vymieranie básnikov?dynamiku, ale aj svoju tvár. Pri tom sitreba uvedomiť, že slovo malo primárnukomunikatívnu funkciu ako most odovzdávaťposolstvo, subjekty spájať. Spomínammálo, lebo dnes je to často lenvýpoveď o sebe a pre seba je to určitýexhibicionizmus subjektu, ktorému aninezáleží, aby sa prezentoval v kultivovanejpodobe. Už tým, že subjekt ignorujekultivovanosť, popiera hodnotu harmónie,ktorá je predpokladom duchovnéhorastu a priblíženia sa k tej kráse, o ktorejsníval Dostojevskij, že raz spasí svet.Harmónia je tým prvým krokomk piesni, ktorá presakuje pod kožu. Pretolatináci, keď sa učili latinčinu, malizrýmované slovíčka, tak im ľahšie vnikalido vedomia a stávali sa súčasťou ichosobností. Ako oslovovať duchovnosťoudeti bez piesní, bez akordu, ktorý zvoní?Aby však nedošlo k omylu. Čo somtu povedal, neznamená, že apriórneodmietam voľný verš. Chcel som tu lenpovedať, že kto prejde školou viazanéhoverša, ten si už podvedome zakóduje dosvojej literárnej výbavy aj do voľnéhoverša rytmus, nedevalvuje slovo a neplytváním.Ruka v ruke však s atrofiou poézie idetu aj o likvidáciu metaforického myslenia,ktoré jedine nám stavia komunikácieako človeku sprostredkovať kontakts abstraktným svetom, ktorý cítime, alektorý nemôžeme ani zvážiť ani zmeraťani popísať jeho tvar či vôňu. Predsaale tento abstraktný duchovný svet jetu, vôkol nás a pri kontakte s ním naplnenýA tento duchovný svet a jehosféra človeka kultivuje a len doneho zaslepený stáva sa korunoustvorenia. Stáva sa to vždyvtedy, keď človek vlastnou skúsenosťoupoučený a vycvičený,v pokore otvorí svoje srdce,aby doň vošiel deus absconditus– tajomný neviditeľný Boh.Preto Paul Valéry tvrdí, že prvýverš básnikov do pera dávaBoh.V tejto forme sa nám neviditeľnýBoh, onen deus absconditus,predstavuje aj v Biblii. Kto sazamyslí nad jej literárnou formou vidí,že Bibliu viac písali básnici ako vedci.U nás tejto interpretácii venoval nemalúpozornosť Karol Nandrásky, ale zdá sa,že ozaj začína sa napĺňať Sládkovičovapredpoveď: „Beda nám, otcom nemýchdetí!“ A tak aj Nandráskeho posolstvozostáva hlasom volajúceho na púšti. Bolito však básnici, ktorí dokázali spájať abstraktnés konkrétnym, nebeské s pozemským.Kristus sám o sebe hovorí: „Jasom kmeň a vy ste ratolesti.“ Obávam sa,že tak ako pieseň z Tranoscia „Ja biednyčerv“ dostala v novom Spevníku znenie„Ach ja hriešnik“ – keď z krásneho poetickéhoobrazu zostal iba skelet, lebonecitlivá ruka vyzliekla z nej básnickýšat pokory, bojím sa, že sa nájde aj zdeformovanývypáchnutý duch, ktorý odľudštíaj iné krásne formulácie a vyjadrenianazbierané generáciami predkov,ktorí sa na hviezdnaté nebo nedívali ibaočami, ale aj srdcom. Ak mnohí futurológoviahovoria, že problémom tretiehotisícročia bude problém komunikácie,treba povedať, že ten problém už tu je.V minulosti boli to však predovšetkýmpracovníci cirkví, ktorí pri prekladochSvätého Písma stávali sa nutnými kodifikátormijazykovej normy, aby bolischopní tlmočiť a vyjadriť abstraktný,duchovný svet. Pre toto sprostredkovaniebolo nevyhnutné vytvárať zodpovednéliterárne prostriedky, metaforickúreč, reč symbolov a analógií.A myslenie v obrazoch. Preto, že išlo tuo sprostredkovanie Božích právd Písma,ovládali a boli ním náležite školení. Totopoznanie viedlo k tomu, že školeniek tomu bolo nielen v škole, ale aj v náboženskýcha cirkevných časopisoch.Dnes toto úplne vymizlo.V kresťanských časopisoch ak sa objavíraz za pol roka niekde nejaká báseň,to je veľa. Redaktori môžu namietať,že básnické príspevky majú nízkuliterárnu úroveň. Ale ani v minulostipoetické zrná v cirkevných časopisochneboli vždy prvej kvality, ale stránkyčasopisov boli roľou pre vznik poetickéhoslova, ktoré potom aj z úst kazateľovzapaľovalo srdcia. Kde sú však časy,keď z kazateľníc zaznievali často citátyz našich kresťanských piesní? Pristupujemednes pred poslucháča, akoby maliba hlavu a nemal srdce. Tento stav jeduchovná erózia. Likviduje báseň a zatým pôjde pieseň a potom už bude lenholá púšť.Keď si dnes spomenieme na Tranovskéhoa na jeho výpoveď: „Dvakrát semodlí, kdo zpívá, když mu srdce přitom bývá,“ zdá sa, že do našej situácie,ktorej sa snažím nastaviť lupu, je to hlasz inej galaxie. Ak v minulosti boli snahyrobiť pre umenie, je dnes tendencia robiťteológiu pre teológiu. Čudujeme sa,že lavice chrámov a modlitební začínajúzívať prázdnotou? Kázňové slovo musíbyť mostom medzi kazateľom a poslucháčom.Ak ním nie je, kazateľ je asimálo múdry alebo príliš múdry a zabetónovalsa do kabinetnej teologickejpracovne.Poetická reč, reč metafory a symbolovbola komunikácia, cesta a básnici jednakako cestári, ako nosiči posolstievna tejto ceste. Cesta potrebuje údržbu,opravu. Zľahčili sme si to. Opustili smecesty predkov. Vystačíme si? Opúšťamecesty a prebíjame sa cez džungľu. Narážamečelom na prekážky a nevidímeani slnce ani mesiac s hviezdami. Naceste džungľou zostáva človek sám. Akosirota, lebo si spálil mosty a zlikvidovalcesty k nebu. A reč poézie bola a budecesta pre spájanie neba so zemou.Nik schopnejšiu cestu pre ich spájaniea splynutie nevymyslel.cíti, že získava obrovskú ener-bolo potrebné, aby tí, čo vystupovali naDANIEL ŠOVCgiu, ktorá presahuje ľudské predstavy. kazateľňu, toto metaforické myslenieUPRAVIL JÁN KUČERAŽIVÉ SLOVO15


príbehNaša práca s BibliamiBrat Ondrej Palicz pracoval ako majsterv autoservise. V Leviciach to boljediný servis, chodievali tam s autamido opravy aj komunisti. Svojou svedomitoua kvalitnou prácou boj známyv širokom okolí. Opravoval dokoncaautá aj z Bratislavy, Maďarska a Čiech.Ale známe bolo aj to, že brat Palicz jeveriacim človekom. Preto jeho deti nemohlištudovať na vysokej škole. Každýštudent zo strednej školy mal osobnéhodnotenie, kde sa písalo i o náboženskomzázemí rodiny. Jeho deti tam malinapísané, že pochádzajú z náboženskyzaťaženej rodiny a tak mali zatvorenédvere pre ďalšie štúdium. Ale Pán sao nich postaral. Toto stručné nazretiedo podzemnej práce s knihami počas totalitybolo napísané na žiadosť jednéhobrata, ktorý tlač a prevoz kníh zo Západudlhodobo finančne podporoval.Veľakrát sme už nášmu Pánu Bohuďakovali za to, že sme spoločne s manželkoumohli pracovať na Božom polis knihami zo západu. Ale doteraz smeešte nemali príležitosť, aby sme poďakovalitým bratom a sestrám, ktorí tie knihyfinancovali a podporili. Tu sa ukázalislová Pána Ježiša: „Lebo kde je váš poklad,tam je aj vaše srdce“. (Lk 12,34)a s knihami v totaliteA týmto bratia dokázali, že ich srdcia v duchu hovorím: „Pane Ježišu, pomôžnie sú tam, kde majú pozemský majetok,ale im záležalo na tom, aby ľudia žihy?“Ja hovorím: „Ruské.“ „Dobre, mô-nám!“ Colník sa spýta! „Aké sú to knijúciv socialistických štátoch, mali Božie žete pokračovať.“ Ruskú literatúru smeSlovo. A nech náš nebeský Otec bohato mohli čítať aj kupovať. (Pripomínam, žeodplatí všetkým, ktorí podporovali tieto za totality nebolo dovolené prenášať aniakcie, už či peniazmi, modlitbami, alebo rozdávať náboženskú literatúru. Kohosa priamo do tejto práce zapojili. takto chytili, mohol dostať 3-4 roky väzenia.)Keď sme prešli slovensko-ma-Tejto službe sme sa začali venovaťv roku 1970. S manželkou a deťmi sme ďarské hranice, ďakovali sme Pánu, žetakmer každý mesiac chodili autom do nás ochránil.Budapešti do zhromaždenia Kresťanskýchzborov. Raz mi jeden brat poveskaasi rok. Potom sme napísali jedné-Takto sme prenášali Biblie z Maďardal:„Brat Palicz, máme tu knihy a ruské mu bratovi do Stuttgartu, či by nemohliBiblie, nemohli by ste to odniesť na Slovenskoa tam rozdávať?“ Ja som súhla-do Levíc. Súhlasili a potom už k námtie knihy posielať k nám na Slovenskosil a knihy i Biblie som naložil do auta. chodili autom, ale viackrát sme dostaliPekne sme to preniesli cez hranice a domapotom rozdávali.de manželka tie poštové ústrižky vždyknihy aj poštou, bez cla. V takom prípa-Prosili sme Pána Ježiša, aby nám odložila, ak by náhodou prišla nejakáv tom pomohol. A aj pomáhal. Raz podvečer,keď sme išli domov z budapeš-to dostali legálne.kontrola, aby sme vedeli ukázať, že smetianskeho zhromaždenia, mi brat ponúkol10 ruských Biblií. Ja som otvoril zad-ktorí prišli k nám večer okolo 18-19. ho-Zväčša to boli mladí bratia a aj sestry,nú kapotu a len tak som ich tam položil. diny bez auta. Dohodli sme sa, že okoloHovoril som si, že na ceste sa zastavím 23-24. hodiny prídu aj s dodávkou. Malia odložím to. Ale som na to zabudol sme heslo, aby sme vedeli, že to nie súa zastali sme na hraniciach. Maďarský nejakí provokatéri z radov štátnej políciea aby aj oni mali istotu. My sme malicolník mi kázal otvoriť zadnú kapotu. Jaotvorím – a tam boli tie ruské Biblie. Tak v Leviciach vysoký plot, takže keď sme16 ŽIVÉ SLOVO


glosazatvorili bránu, nebolo k nám vidieť dodvora.Keď bratia a sestry vyložili vrecias knihami (8-10, niekedy až 16 vriec),manželka spravila dobrú večeru a najedlisa. Potom sme sa spolu modlili poanglicky, nemecky, moja manželka pomaďarsky a ja po slovensky (trochu somrozumel po nemecky, ale inak nič). Prosilisme Pána, aby nám pomohol rozdaťtie knihy, aby nás ochraňoval. Potompekne o jednej po polnoci odišli. Povedalinám zo Stuttgartu, aby sme sa ichnespytovali, odkiaľ prišli a kam idú, akábola cesta alebo akej sú národnosti.Raz o 1:30 v noci sme išli von z dvoras ich dodávkou a práve vtedy išla poprednás po ulici nočná hliadka VB naaute. Hneď som sa začal modliť. Spomalili,pozerali na nás, ale nakoniecodišli. Ani na druhý deň neboli zisťovať,prečo od nás vychádzalo auto v takomneskorom čase. Ďakovali sme Pánovi,že nezbadali, že sú zo západu.Keď prišla nová zásielka, ešte v tú hodinusme všetky knihy odložili. Potomsme ich postupne rozdávali. Manželkapracovala v textilnej továrni, kde pracovaloniekoľko tisíc ľudí. Spolu s jednýmveriacim bratom, svojim spolupracovníkom,rozdávala. Ja tiež, na pracoviskuaj inde. Moji spolupracovníci v dielni ajúradníčky sa ma dokonca pýtali, kedyim zase dám tie dobré knihy…Pán to tak zariadil, že som sa zoznámils jednou ženou, ktorá pred nástupomsocializmu bola mníška, aj onanám veľa kníh pomohla rozdať. Chodilik nám aj katolícki farári s autom – naložiliknihy, Biblie, spevníky pre mládež.Keď odchádzali, vždy sme sa spolu pomodlili,aby ich Pán ochraňoval na ceste.Mal som jedného veriaceho brata,bol Rus, ešte od 2. svetovej vojny ostalna Slovensku. On nám tiež veľa pomohola veľa ruských Biblií sme mohli poslaťdo Ruska. Veľa duchovných kníhsme dostávali aj z Juhoslávie v slovenčinea češtine, napríklad biblické konkordancie.Veľa z tých českých kníh smeposlali do Ostravy.Pán nám pomáhal aj keď sme chodievaliv lete autom na rodinnú dovolenkudo Rumunska. Mohli sme odniesť ajrumunskú literatúru. Poznali sme tambratov, ktorým sme to odovzdali a oniich ďalej rozdávali.Raz sa nám stala nepríjemná vec. Mojamanželka poslala priateľke na južnomSlovensku poštou nejaké knihy. Ona siich prečítala a požičala svojej susedke.Manžel susedky bol policajt a zbadal, žetie knihy sú zo západu. Hneď sa spýtalmanželky, odkiaľ ich má. Potom si odmanželkinej priateľky vypýtal našu adresua telefonoval do Levíc na políciu,aby vypátrali, odkiaľ máme tie knihy.V tom čase som bol na VB niečo vybavovaťa okresný riaditeľ štátnej bezpečnostima tam uvidel. Povedal mi:„Súdruh Palicz, ak máte trochu času, zastavtesa u mňa, chcem s vami hovoriť.“Bol to môj dobrý známy, často som muopravoval auto. Išli sme na 2. poschodie,zavrel dvere a pýta sa, či máme nejakúrodinu tam a tam. Hovorím, že manželkatam má priateľku. Prečo, pýtam sa. „Vašamanželka jej poslala knihy, ktoré bolivytlačené na západe a ja to teraz musímvyšetriť. Povedzte mi, ako to je.“ Ja muhovorím: „Súdruh XY, je to pravda, že tieknihy sú zo západu, ale ja ich dostávampoštou a bez cla. Všetky ústrižky som siodložil a môžem vám ich ukázať, že ichnedostávam načierno.“ Bol to môj dobrýznámy a uveril mi. A takto mi hovorí:„Súdruh Palicz, keď dostanete tie knihy,môžete ich čítať, ale nerozdávajte ich,lebo vidíte, môžete mať z toho nepríjemnostiNebojte sa, ja to všetko vybavím.“Poďakoval som mu a odišiel. A vidíte,my sme z nich mali len požehnanie. AleBoh je silnejší ako ľudia.Raz večer k nám prišiel po knihy jedenbrat, ktorý tiež pracoval v textilnejtovárni ako moja manželka. O 23:00 odišielod nás s veľkou taškou naplnenouknihami. Na ceste ho zastavila nočnáhliadka VB a vypytovali sa ho, čo nesiev tej taške. Modlil sa a potom povedal,že má doma knižnicu a dostal nejakéknihy a nesie ich domov. Musel im ichukázať. Oni sa pozreli na prvú, čo bolanavrchu a hovoria: „Dobre, môžete ísť.“Aj tu sa stal zázrak, lebo na vrchu bolakniha s názvom Náboženstvo a socializmus.Na obálke knihy bol symbol socializmu– kosák a kladivo. To im stačilo.Mohli sme v tejto službe pracovaťtakmer 20 rokov a Boh nám pomohol.Robili sme to s manželkou radostnea nebáli sme sa. On držal svoju rukunad nami. Sú takí, ktorí nám ešte ajdnes ďakujú, že v totalite mohli dostaťdo rúk také vzácne knihy. Ešte raz ďakujemetým, ktorí neľutovali peniaze, časa modlitby pre nás. Pán nech ich bohatopožehná!ONDREJ PALICZZÁVISLOSTIDívam sa po polnoci na syna, ako sauprene pozerá do obrazovky počítačaa hovorím mu: „Veď ty si od toho počítačazávislý. Mal by si už dávno spať.“Hovorím s priateľom pred kostolom:„Človek by nemal byť závislý od cigariet.“Uznal to, sám hovoril čosi v tomzmysle, že naše telo je chrámom SvätéhoDucha a chrám by sa nemal kaziť,no nevie si rady. Je proste od nikotínuzávislý. A čo tie tisíce mladých mužov,žien, detí, čo ich zmáha alkohol, diskotéky,prejedanie sa zakázaným ovocím.A čo dámy a páni podnikatelia. Žiadnysviatok, žiadne venovanie sa deťomči vnúčatám, len práca a práca. A peniaze.Veľa peňazí. Tak by sme mohlipokračovať donekonečna. Sú to prostefakty našich dní.Ako sa však zo závislostí vymaniť?Ak nie sme kresťania, zamyslime sa aspoňna chvíľu nad výrokmi Biblie: „Čoby to osožilo človeku, keby získal hoci ajcelý svet a uškodil by svojej duši?“ (Mt16,26). Viem, ono sa to ľahko povie. Radímvšak každému: Zastav sa, zamyslisa nad krátkosťou pobytu v tomto údolísĺz, nájdi si čas pre Boha a vyriešiš takaj problém svojich závislostí. Treba tourobiť ešte dnes, skôr než bude neskoro.A čo so závislosťami kresťana? Nuž,kresťan by mal byť zdravo závislý odPána Boha, od Pána Ježiša Krista, malby byť zdravo závislý aj od „svojho“zhromaždenia veriacich. Aj tu dobrepadne rada Písma: „Ja som Hospodin,tvoj Boh. Nebudeš mať iných bohov okremmňa!“ (2M 20,2). Tu je obrazne vyjadrenápotreba závislosti výlučne od Boha,len a len k nášmu dobru. Pokiaľ ideo akúsi závislosť od Pána Ježiša Krista,môžeme si vziať príklad z apoštolaPavla, ktorý v Liste do Filíp píše: „…alesa ženiem, ak by som len ja mohol uchvátiť,k čomu som aj uchvátený Kristom Ježišom.“(Fil 3,12)Na svete je veľa pekných, potrebnýcha aj užitočných vecí, či ľudí. Ak sa všakna niekoho alebo na niečo upneme viac,ako na Pána Boha a Pána Ježiša Krista,vypestujeme si závislosť od kohosi alebočohosi iného, potom je to závislosťškodlivá. S takou sa treba čo najskôrpoctivo vyrovnať.JÁN KUČERAŽIVÉ SLOVO17


četba bibleJak čtu Bibli zajímavěChcete to vědět? Budete k tomu potřebovatBibli. Opravdu. I teď, když budetečíst tento článek. Počkám, až si jipodáte, a pak budu psát dále.Existuje spousta způsobů čtení Bible.Mně se osvědčil jeden z nich, kterémujsem se před časem naučil. Skládá se zetří částí.PozorováníPrvní z nich je pozorování. Znamenáto text velmi pozorně přečíst, raději víckrát,abych věděl, co v něm opravdu je.Zkusíme si to: Přečtěte si příběh o Samařanovia pak vám položím několikotázek z pozornosti ve čtení. Příběh najdetev Lukáši 10,27-37.Dočteno? Tak si zkuste tento test (teďuž bez Bible): Proč se zákoník ptal, kdoje jeho bližní? Odkud kam šel dotyčnýčlověk? Co všechno víme o těch lupičích?V jakém pořadí šli kněz a levita?Proč se mu vyhnuli? Čím vším Samařanzraněného ošetřil, co všechno měl s sebou?Jak dlouho se o něj staral? Kolikpeněz ho ta péče stála? Pán Ježíš naznačil,že zákoník je ten zraněný nebo tenSamařan? Kterou myšlenku vyjádřil PánJežíš zákoníkovi dvakrát? Otázky jsouúmyslně psané v textu, abyste si jich nevšimlipřed čtením biblického textu.Zkuste si sami vytvořit další otázky.Můžou se objevit i otázky, na které nenajdemev textu odpověď. To nevadí.V takové situaci můžeme hledat v bib-a jak si připravuji kázánílických slovnících, konkordancích, studovatdobové pozadí a podobně. Alei když některé odpovědi nezjistíme, určitěnám takové hledání a studium pomůže,abychom si osvojili, co v textu jea co v něm není. A o to jde: Bibli znát,vědět, co opravdu říká a co naopak jenkoluje mezi lidmi jako úsloví.VysvětleníDalším krokem je výklad, říká se tomutaké interpretace, za určitých okolnostítaké exegeze: Co daný text znamená?Co je jeho hlavní myšlenkou? Proč hoasi v Bibli máme napsaný? Jakou másouvislost s tím, co je napsáno předtíma co následuje.V našem příkladu bychom mohli říct,že celý text ukazuje, jak zákoníci jednalis Pánem Ježíšem (chtěli ho pokoušet...a sami se ospravedlnit). Podobenstvío Samařanovi je reakcí na zákoníkovopokoušení a vychloubání se. Pán Ježíšmu mohl teoreticky vysvětlit, že milovatbližního znamená pomoct tomu, kdoto potřebuje, i za cenu vlastních obětí– času, úsilí nebo peněz. Znamená toneštítit se jeho ran, toho, čím odpuzuje.Vysvětlením, smyslem tohoto příběhutedy bylo srozumitelně odpovědět zákoníkovi.Příběhem se podařilo víc než jenteoretické vysvětlení, co by měl a neměldělat. Toto vyprávění v sobě zahrnujei napomenutí, výtku, výzvu – a pak užzáleží na tom, jak se zákoník zachová.AplikaceTady se už dostáváme mimo biblickýtext. Aplikace je výzva k naší reakci.Můžeme si klást otázky: Co chce Bůhtímto textem říct mně? V čem je danýtext podobný s mou situací? Co mám vesvém životě, myšlení, postojích změnit,co začít, s čím přestat. Jak má můj životdál vypadat?Aplikace musí vycházet z textu a z výkladu.Jestliže text nepochopíme správněnebo dostatečně důkladně, je nebezpečí,že dospějeme k nesprávnému výkladu,nevystihneme správně významdaného textu. Například na základě 3.Mojžíšovy 21,1 by se dalo říct, že knězse nesměl dotknout mrtvého, a proto semu vyhnul, takže vlastně jednal správně.To je sice pravda, ale ze souvislosti jepatrné, že Pán Ježíš měl na mysli jinoupointu (podobenství mají obvykle jednuhlavní myšlenku): vysvětlit, že bližnímůže být i vzdálený, cizí člověk, kterýmmáme tendenci pohrdat, kterého si přílišnevážíme.Aplikace má svá úskalí. V textu senám zalíbí nějaká myšlenka nebo dokoncejen nějaké slovo, které nám něcopřipomene – a my z toho začneme vyvozovat,co máme dělat. To může býtzavádějící. Je třeba text pozorně přečíst,porozumět, co bylo jeho záměrem v danébiblické souvislosti a potom můžemehledat podobnosti se svou situací.A jednat podle toho.A ještě malá poznámka nakonec: JestližeBibli čteme důkladně a pravidelně,jestliže se snažíme si ji vštípit do paměti(například učením se biblických veršůzpaměti) a jednáme podle toho, čemuporozumíme, osvojujeme si tak vlastněBoží myšlení. Bůh si pak svého slovamůže použít k našemu povzbuzení a vedenítřeba i v náročných situacích, kdybychom při exaktním studiu daný veršpoužít nemohli.Bible je zázrak. Boží řeč je živá (Židům4,12). Je to poklad, který se nedá získat,schovat a až někdy z něho brát. Poklademje pro nás jen tehdy, když se jímzabýváme, čteme jej, přemýšlíme o něma jednáme podle toho.JENDA VOPALECKÝ18 ŽIVÉ SLOVO


iblický kvízRozhovorReportér: Dovolíte mi promluvit s váminěkolik slov?Neznámý: Mně už je všechno jedno,stejně mě za chvíli přijdou zabít.R: Jak je možné, že jste se ocitl v taksvízelné situaci?N: To je jednoduché – nastoupil novýkrál a začal dělat čistky. Teď jsem nařadě já.R: Proč si to myslíte?N: Copak to není jasné? Zabili Adonijáše,Ebjátara, tak teď jsem na řadějá. Král likviduje lidi, které si nedovolilzlikvidovat jeho otec.R: Ale proč by měl jít i po vás? Jstevrchní velitel vojska a navíc jste řadu letsloužil jeho otci.N: Nebýt mě, David by se nikdy králemnestal. A pokud ano, neudržel byse. Já jsem z něho udělal panovníka,kterého se všichni báli. Vytýkají mi, žejsem zabíjel. Jenže kdybych nezabíjel,zabili by ti lidé Davida. Copak si to nikdoneuvědomuje?R: Proč vás tedy chtějí odstranit?N: Byl by to udělal už David, ale bálse mě. Vím, že mě nenáviděl, jenomžemě potřeboval. Navíc za mnou stála armáda.Nedovolil si mě sesadit, i když seo to pokoušel. Moc dobře věděl, že kdybychse postavil na stranu jeho nepřátel,nepřežil by to. Nový král se mě už nebojí.Vyměnil některé velitele, někohopodplatil, mnoho lidí si zavázal tím, žejim dal funkce, pár lidí zlikvidoval. Ví,že dnes už si na mě troufnout může.R: A opravdu si myslíte, že vás chcezabít?N: Copak na mě nepoštval Benajáše?Měl jediný úkol – zabít mě. Utekl jsemse k oltáři Hospodinovu, aby jim došlo,že jsem to vše celý život dělal pro Hospodinaa jeho slávu. A pro jeho Pomazaného.R: A co zabití Abnera a Amasy?N: Abner zemřel, protože nám byl politickynebezpečný.R: Nebylo to proto, že zabil vašehobratra?N: Ano, byl to vrah, neměl právo naživot.R: Jenomže ho zabil v boji, ve válce,s neznámýmzatímco vy jste ho zabil úkladně v doběmíru.N: I on zabil Asáela zákeřně. Navícbyl velmi schopný - ovládal Saulaa ovládl by i Davida. Nelituji toho, žejsem ho zabil.R: A co Amasa?N: Vrtkavý Amasa. Jen se otočily poměry,už se lísal k Davidovi. A náš králz něj samozřejmě hned udělal vrchníhovelitele. Nedošlo mu, že jakmile se objevídalší lžikrál, Amasa k němu přeběhne.Ani jeho zabití nelituji.R: Ale David toho litoval.N: David byl velký muž, ale někdyvelmi naivní. Byl to dobrý král, ale potřebovalvedle sebe někoho, kdo za nějudělá špinavou práci. Věděl, že mě potřebuje– jak by se jinak zbavil Urijáše,když si namluvil jeho manželku? Teďmě za to chtějí soudit. Ale copak jsemto nedělal pro Izrael?R: Myslíte, že se u oltáře zachráníte?N: Nevím, asi ne, i když trochu doufám,že si netroufnou mě zabít v příbytkuHospodinově. A snad jim dojde, kdojsem a co jsem pro Izrael udělal.R: Neměl byste se pokusit s novýmkrálem nějak domluvit?N: Ten se mnou mluvit nebude. Protona mě poslal toho Jójadova synáčka, protožeten je schopný všeho. Ale stejně sepolekal, když mě našel tady, u oltáře.R: Nevíte, kam šel?N: A jak to mám vědět, když tady trčím.Nikdo se neodváží ke mně ani přiblížit,protože vědí, že jsem v nemilosti.Ale nejspíš šel za králem, kam jinam,ten bez rozkazu neudělá nic. Výbornývelitel! A jak je rozhodný! Benajáš jeden...R: Děkuji za rozhovor.Kdo je Neznámým?Poznáte, o jakou biblickou postavu sejedná?Výsledek biblického kvízu04/2008Odpověď na otázku zní: VeleknězChilkijáš (2Kr 22,1-25; 2Pa 34,1– 35,19nn)PETR VAĎURAŽIVÉ SLOVO19


tématický článekTeen Challenge –Cesta ze závislostiNěkolikrát jsem navštívil shromážděníjednoho střediska organizace TeenChallenge. Teen Challenge vzniklo předpadesáti lety v Americe. Autorem myšlenkybyl David Wilkerson, kteréhoznáme z knihy Dýka a kříž nebo Začaloto Dýkou a křížem. V České republicepůsobí tato organizace už 15 let. Věnujese lidem, kteří žijí na pokraji společnostia většinou jsou v životních situacích,které jim už takřka neumožňují zařaditse do normálního života, normálněuvažovat, vytvořit si vztah k hodnotám,vztah k Bohu.Lidé, kteří přichází do Teen Challengejsou lidé závislí - narkomani, alkoholici.Někteří se po delší době vrátili z vězení,jiní zase (se dvěma vysokými školami)ztratili smysl života a stali se bezdomovci.Moje první návštěva byla velice zajímavá,protože jsem netušil, co od těchtolidí mohu čekat, nebo spíš jsem si myslel,že vím, co od nich očekávat mohu.Ale dost jsem se spletl…Společné shromáždění začínalo několikapísněmi a nebylo by ničím výjimečným,kdyby se Ivan (někdo jakojejich duchovní poradce, vedoucí a pastorv jedné osobě) na začátku nezeptal:„Kdo půjde dnes zpívat sem, dopředu?“Očekával bych nulovou reakci, ale zvedlase asi polovina rukou lidí sedícíchv místnosti a někteří z nich byli vybráni,aby vpředu zpívali.Udivilo mě to, protože takovou aktivitujsem opravdu nečekal, ale zůstávaljsem stále klidným. Po několika písníchse Ivan ozval znova: „Během dnešníhodne se mi ohlásili tři studenti, kteří bychtěli říct svědectví. Je ještě někdo další,kdo by chtěl říct, co prožívá s Bohem?“Načež se zvedly další dvě ruce. To užmě klidným nenechávalo a hlavou se mihonily otázky, jak a co mohlo v životechtěchto lidí způsobit takovou změnu?Lidé, kteří před několika měsíci bydlelina ulici, brali drogy a měli problém dátdohromady jednu souvislou větu, dneschtějí mluvit a vydávat svědectví o svémvztahu k Bohu a o milosti, kterou v němnachází.Po několika svědectvích opět vstalIvan a oznámil, že se teď budeme modlit.A opravdu mě ohromilo, když jsemslyšel tolik upřímných modliteb, ze kterýchvždy jasně zaznívalo:„Bože děkuji ti za obrovskou milost,kterou jsi mi prokázal, děkuji za to, ževe chvílích, kdy jsem pro nikoho nicneznamenal, jsi mě ty miloval, že kdyžnade mnou už všichni zlomili hůl, tak tyjsi ke mě natáhl svoji záchrannou ruku.Děkuji, že jsi mě vytrhl ze života, ze kteréhouž nebylo cesty ven. Děkuji, že tyjediný jsi mě stále bral jako svoje dítě.Bože chci ti sloužit a dát Ti celý svůj život.“Mně osobně celý ten průběh shromážděníi s následnou službou tak zaujal,že jsem se rozhodl dozvědět se o TeenChallenge obecně i o lidech, kteří tutoorganizaci provozují a řídí, trochu více.Teen Challenge se o „studenty“ staráve všech oblastech jejich života. Dávájim práci, umožňuje jim osobní rozvoj,nutí je zamýšlet se nad sebou samým,učí je komunikovat s druhými a krotitsvoje vlastní ego.Platí zde velice pevné zásady, kterémusí studenti, chtějí-li být členy, dodržovat.Jen pro ilustraci např.: při příchoduodevzdává student veškeré soukromévěci, jako jsou mobil, rádio, nebojakékoli komunikační prostředky. Podobu prvních tří měsíců mají možnostjediného „spojení se světem“ – psanýdopis, který musí dát před odeslánímke kontrole. Po této době mají možnostjednou týdně zavolat osobám blízkým.Dalším pravidlem je, že nesmí mluvitse ženami (nesmí ani odpovědět napozdrav), nesmí mluvit sprostě apod.Osobně jsem ze začátku nevěřil, žejsou zde veškeré zásady dodržovány,ale pak jsem přišel na další princip,který zde funguje. Je to systém vzájemnékontroly. Když někdo ze spolustudentůprovede něco, co nesmí a někdoho u toho uvidí, jde a řekne to na něj.To na jedné straně působí bojovně, alena druhé straně to nutí všechny dodržovatpravidla. Zajímavé je, že výsledkemopravdu není nevraživost jednohoproti druhému, ale umírnění a kroceníprojevů, které pro studenty byly dřívepřirozené. Studenti se učí chovat podlestanovených zásad, to vede ke vzájemnépodpoře a prohlubování vztahů.Ve výsledku pozorovatel zjistí, žezde studenti dokázali najít přátelství,podporu, naučili se respektovat jedendruhého. Z lidí, kteří byli zvyklí se prosazovatostrými lokty a podvody, sepomalu ale jistě stávají lidé, kteří dokážouocenit férové jednání, snést křivdu,či odpouštět.Pokud jde o program, velkou část dnezabere práce v paletárně, kterou majístudenti přímo v areálu TC. I zde je zavedenýzajímavý systém práce. Jednotlivéprofese a místa ve výrobním procesuse postupně mění. Každý má možnost20 ŽIVÉ SLOVO


tématický článekvyzkoušet si všechny pozice od pomocníkaaž po vedoucího směny, nikdo tedynemůže říci, že by měl horší práci neždruhý.Po práci probíhají nejrůznější přednáškya kurzy pokrývající širokou škáluoblastí od praktického života až k čistěbiblickému studiu. Každý student mávypracovaný studijní program, který jemu ušit na míru. Je sestaven z několikakapitol, které se zabývají určitou problémovouoblastí studentova života. Jdeo kombinaci biblického studia a řešenípraktických úkolů ze života.Od brzkého rána až do večera jsouvyužívány veškeré volné chvíle k plněnírůzných úkolů a osobnímu studiu. Pročlověka, který nebyl zvyklý na aktivníživotní styl, to může být dost náročné.Avšak lidé, kteří vydrží prvních několikměsíců, mají podle mě celkem rozumnoušanci program dokončit a vrátitse do normálního života se vztyčenouhlavou. Smutné je, že velké množstvístudentů odmítne předložený systéma během prvních několika týdnů odchází.Nabízí se otázka, zda opravduhledali pomoc, nebo jenom místo, kdedostanou najíst a napít…Jednou z dalších zajímavostí je, ževrata do areálu TC jsou celý den otevřená.Studenti mohou kdykoliv svobodněodejít. Bývaly doby, kdy byly dveře zavřeny,studenti utíkali a hledali způsob,jak se dostat pryč. Pak došli vedoucík závěru, že nechtějí nikoho držet násilím.Chtějí respektovat svobodnouvůli klientů a nechávají dveře otevřené.Studenti tak paradoxně ztratili zájemutíkat… Dnes se brána zavírá jen, z bezpečnostníchdůvodů, na noc.Pokud jde o vedení střediska, zjistiljsem, že tíhu zodpovědnosti nesou předevšímdva lidé. Jednoho znám jen jako„pastora“ a druhého jako Ivana. Tito lidése spolu s několika dalšími (myslím, žejich bylo 8) krátce po tom, co uvěřili,rozhodli a slíbili Bohu, že chtějí svůj životvěnovat plně jemu (r. 1985). Od tédoby začali pracovat napřed ve svýchsborech, potom se věnovali evangelizačníčinnosti a skončili u práce s drogovězávislými. Bylo období, kdy u Ivanav bytě bydlelo spolu s ním a jeho manželkouněkolik dalších lidí, které Ivanněkde na ulici oslovil a přivedl.V současné době bydlí Ivan v TeenChallenge a tráví se studenty veškerýsvůj čas. Vstává dříve, než se studentiprobudí a usíná, až už je všude klid.Když jsem se Ivana ptal, jak řeší dovolenou,odpověděl mi, že si nepamatuje,kdy naposledy měl víc dovolené, než14 dní za rok. Dovolenou si však stejněnebere, protože má tolik přesčasů, ževlastně dovolenou vůbec nepotřebuje.Věnuje se studentům opravdu celý, takjak kdysi Bohu slíbil.V té souvislosti se mi vybavil jedenúsek z Bible (1Kor 9,19-23), kde Pavelmluví o své touze zvěstovat Ježíše a zároveňučí, jak přistupovat k lidem, abyho přijali. Chce být jako jeden z nich(lidem bez zákona, byl jako bez zákona,i když nebyl bez zákona, nýbrž podzákonem Kristovým). Myslím, že tentoúsek k nám nemusí promlouvat jenv oblasti evangelizace, ale obecně vevšech oblastech naší komunikace. Taje z velké části odrazem našeho vztahuk lidem a ochoty chápat jejich problémy.Mojí osobní zkušeností po půl rocenepravidelných návštěv v Teen Challengeje, že jsem opravdu pochopil, že stačímalé vybočení a běžný člověk se můžedostat do situací, které není schopenvlastními silami řešit. Změnil se můj přístupk lidem, kteří se do takové situacedostali, z nichž životní prohry udělaly tytrosky, které můžeme potkávat na ulici.Už se na ně nedívám jako na lidi bez naděje,kterým není pomoci, ale jako namoje bratry, kteří možná za několik letbudou učit mě, jak žít s Bohem.E.P.ŽIVÉ SLOVO21


okénko pro ženyKoláčeaneb odhodlání k rozhodnému krokuMožná, že z mých úvah nabudetedojmu, že jsem měla nejmíň tucet báječnýchbabiček, ale opravdu všechno,na co tak ráda vzpomínám, obstarala tajedna jediná. Často jsme k ní jezdívaliv sobotu a pamatuji si, že dopolednemělo svůj pevný řád. Hned jak jsmeráno dorazili od autobusu, babička užbyla v pohotovosti, protože bylo třebazadělat na koláče a postavit na oběd -a pak už se všechno motalo kolem jídla.Babička mísila těsto ve velké barevnésmaltované míse a od té doby vím,že kynuté těsto prostě nepřemícháte.Musí se mísit tak dlouho, až se na němdělají malé bublinky. Pak to celé posypalamoukou, přikryla čistým bílýmubrouskem a dala kynout ke kamnůmna velkou bednu na dřevo. Pak se rozdělaltvaroh, případně povidla a za chvíliuž se dávalo do koláčů. Klečela jsemna štokrdleti, omotaná dlouhou zástěroua dávala do koláčů – ani málo animoc, a učila se je taky zamotávat. Je to„vyšší dívčí“, udělat překládané koláčese vzorkem do věnečku, kdy vám uprostředzbude tvarohové očko. Ale babičkavždycky blahosklonně podotkla, žežádnej učenej z nebe nespadl a že onose to v žaludku stejně smíchá. No a pakpřišlo na řadu „posépání“ a celé se toperoutkou pomašlovalo rozpuštěnýmmáslem. A šup s tím do trouby – samozřejmě,že do té opravdické – vytopenépěkně dřevem.Ze vzpomínek tedy vím přesně, jak sekoláče dělají, jak má vypadat a chutnattěsto, kolik se toho má dávat dovnitř,a tak dále.... a hlavně přesně vím, jakmají babiččiny koláče chutnat... a to jeprávě kámen úrazu. Protože když víte,jak má být něco přesně, těžko se dotoho strefuje.Tak předně – chybí mi samozřejměkamna a ta bedna, kde by velká barevnámísa s těstem láskyplně kynula. Chybími peroutka, kterou dědeček vlastnoručněpletl, chybí mi vajíčka s žloutkemjako pomeranč... A proto jsem celé rokyměla před kynutým těstem respekt. Jakočerstvá novomanželka jsem se sice o něpokusila, ale dopadlo to velmi neslavně.Vzteky jsem si obrazila ruku, když jsemoba dva plechy nejedlých koláčů sypalado popelnice. A tak jsem se celé rokykynutému těstu obloukem vyhýbala.Jen sem tam nějaký nesmělý pokus, alevždycky to končilo konstatováním, že toprostě není ono. Když přišla velká chuťna koláče, šlo se k mamince, protože taje stejně jako babička umí báječně.Jak byla dcerka tuto zimu dlouho nemocná,řekla jsem si, co bychom takupekly, ať se taky holka přitočí k vaření,velká je už na to dost. A na mysl mipadly kynuté koláče. No to né... rychlejsem myšlenku zaplašila, ale nakonecjsme se vypravily pro kvasnice a dvatvarohy... a s tlukoucím srdcem jsme zadělaly...Doma jsem alibisticky vyhlásila,že se jedná o pouhý pokus a tak tedyať rodina nic světoborného neočekává.A náramně jsme si s Klárkou to pečeníužily. Tak pravda, kynout jsme muselynechat na radiátoru, peroutka byla umělá,trouba elektrická, vajíčka kupovaná,ale co už - pryč s nostalgií, je třeba vyjítze situace. První koláčový pokus sedal počítat za platný, i když nechutnalytak jako od babičky, ale povzbudil měnatolik, že jsme se rozhodla, že letos seprostě péct kynuté koláče naučím. Tak.To znamená péct je často a pravidelně,abychom to vychytaly – protože přecežádný učený z nebe nespadl. Při tomtoprohlášení se rodina náramně zaradovala.Vsoučasné chvíli mám za sebou třiplatně pokusy, z nichž všechny se snědlydo posledního drobku, už vím, že těs-22 ŽIVÉ SLOVO


úvahato vám nesmí překynout, protože pak jsou koláče suché,nesmí být taky moc mastné a tvaroh moc řídký... atp. Užnemusím přemýšlet, co zase upeču – je jasné , že letos toprostě budou koláče.Moudro plynoucí z pečení koláčů tedy praví, že kdyžmá člověk laťku nastavenou hodně vysoko, někdy se nani možná jen celý život kouká, dívá se, jak přes ni skáčouostatní a neodhodlá se, protože by si trhl ostudu, kdyžhned nepřeskočí. Ale co takhle hodit to všechno za hlavu– názory ostatních, a hlavně názory na sebe sama a prostěskočit. Nevymlouvat se, že pro to či ono nemám ideálnípodmínky – rozhlédnout se kolem sebe a jít do toho s tím,co mám k dispozici. Možná se laťky dotknete jen špičkou,možná vůbec ne, možná vás i břinkne do hlavy, ale každýpokus je přece platný, ne? Možná jste koláčoví přeborníci,ale třeba se odhodláváte už roky k něčemu úplně jinému.Už jsem několikrát zmínila, že jsem notorický neplánovača stěží udržuji nějaký řád, ale vím, že je dobré ho mít.To, co člověku připadá jako velká svázanost, může takhlepřinést nečekanou svobodu a ušetřit čas i energii. Říct si,co bych ráda zvládla, stihla, naučila se, vybojovala v určitémčasovém úseku. Protože jinak se taky může stát, že toodložíme na „nikdy“.Vztahy se sice moc naplánovat nedají, ale myslím, žeten koláčový princip funguje i tady. Říct si, tak tenhle rok,měsíc, týden nebo i den bych opravdu chtěla pokročit vevztahu s tím a tím...Vždyť tu návštěvu, ten telefonát nebomail odkládám už roky a vždycky, když si na to vzpomenu,cítím se provinile.Často říkáme, že naše kroky i počínání svěřujeme doBožích rukou, že se Jím necháváme vést. Ale nemyslím,že by se to s našimi dobrými plány vylučovalo. Nejsme tupřeci od toho, abychom každý den, jen co proloupnemeoči, zůstali sedět u snídaně a čekali na znamení shůry, dočeho bychom se asi tak měli pustit. Když by znamení nepřišlo...zůstalibychom tak sedět až do oběda? Protože Bůhpřece nijak naše kroky nevedl? To je hloupost, že ano?A tak jsem si to dokonce i napsala, abych se za pár dníneměla na co vymlouvat. V tom seznamu kromě koláčůa taky hedvábné sukně, co čeká na došití už roky, byly ještědalší věci, o kterých už dlouho vím, a které jsou důležitější,než co na sebe a co do sebe. Ale nenapsala jsem tamvšechny, o kterých vím, že bych měla - ale jen ty, pro kteréjsem se opravdu rozhodla nasadit síly a odhodlání. Protoževšechno naráz, to fakt nejde. Možná proto tak brzy končívajínaše novoroční předsevzetí, protože si toho prostěnaložíme moc a jen tak s vědomím, že bychom měli.Kolikrát Pána Boha prosíme, aby nás proměňoval, abyna nás pracoval, a věřím, že by se tak rád do toho pustil,jenže protože on nikoho do ničeho nenutí a s nikýmnemanipuluje, je naše modlitba celkem na houby, pokudvyznívá jen tak planě, aby řeč nestála. A pak můžeme mítpocit, že nás jeho moc nějak míjí, a že se nic moc neděje.Přeji vám vědomí, že Pán Bůh bere v potaz naše dobréplány a taky odvahu a rozhodnost pustit se do něčeho, couž dlouho necháváte u ledu. A vůbec to nemusí být koláče!PETRA ELIÁŠOVÁPŮVODNĚ PSÁNO PRO POŘAD TWRREDAKČNÉ UPRAVENODárekUž jsem sedostal do situace,v níž mi mojiblízcí neradi kupujídárky, protoženevědí, čímby mi udělaliradost. Všechnomám, a když poněčem zatoužím(film, CD, knihu),pořídím sito. Přesto se občasstane, že dostanudárek, kterýmě překvapí.Jako letos...Nemoc přicházído našehoživota nezvána.Někdy se delšídobu ohlašuje, než si vynutí naši plnou pozornost, jindy vtrhnenečekaně jako vichřice a poničí, co se dá. Mně se neohlásila,i když její příznaky znám od mládí. Když jsem ale v listopaduztratil vědomí a následně strávil týden v nemocnici, byloto velmi nečekané. Není důležité, co tou nemocí bylo či je. Jedůležité, kdo mi ji daroval a proč.Hospodina znám víc než dvacet let. Uvěřil jsem na vojněa prožil jsem od té doby mnoho situací, ve kterých mi Bůhbyl opravdu blízko. Třeba když se u Dýšiny se mnou vykolejilvlak. Tehdy, v mikrookamžiku mezi životem a smrtí, jsem jasněpocítil, že je Kristus se mnou. Stejně tak byl se mnou, kdyžjsem se rozhodoval, zda se ožením. On byl při mém rozhodovánío místě našeho bydliště i při mé práci v rozhlase. On námdaroval děti a napravuje naše výchovné chyby. On nám darovalletos na jaře zájezd do Izraele, na který bych nepomyslelani ve snu. A teď mi daroval nemoc. Proč? Protože jsem s nímzapomněl komunikovat. A on mi chtěl něco důležitého sdělit.Potřeboval mě zastavit.Hospodin dává rozličné dary. Může být nemoc darem? Můžebýt slabost silou? Apoštol Pavel vyznává: „Když mdlím, jsemsilný. V mé nemoci se dokonává Boží moc.“ A tohle jsem mohldíky své nemoci prožít. Vlastní slabost mě donutila hledatv mém životě opět to podstatné. Hledat ticho, samotu, Boha.Rozjímat a modlit se. A odevzdat mu své nároky, závazky,představy i plány. Být. Navzdory slabosti, navzdory strachu.Boží Syn přišel na svět slabý, nahý, bezbranný. Jeho slabostía jeho nemocí jsme my byli uzdraveni. Paradox? Víc než paradox.Apoštol Pavel říká: „Bláznovská zvěst.“ Díky ní ale mohui nemoc prožít jako dar. Díky ní smrt ztrácí nade mnou svoumoc. Díky této bláznovské zvěsti dokážu nahlédnout, co jevlastně v životě důležité. „Sláva Bohu na výsostech a na zemipokoj lidem, ve kterých má Bůh zalíbení.“PETR VAĎURAŽIVÉ SLOVO23


stránka mladýchŠikana, Studentská pečeťa evangeliumpříběh ze životaByl jsem vyzván, abych napsal svůjpříběh o tom, co prožívám s Bohem.Stává se mi, že k životním situacím zaujímámnegativní postoj. No jo, člověk užje takový, že se nejprve ke všemu stavínegativně. Horší však je, když u takovéhopostoje zůstane. Proto se radějisnažím i ty nepříjemné situace řešit. Zezkušenosti už vím, že když se člověk překoná,může pak udělat věci, které by dosebe ani neřekl. Třeba jako teď, když semám rozepsat o tom, co jsem s Bohemprožil.Zhruba před půl rokem jsem úspěšněsložil maturitní zkoušku na středníškole ve Valašském Meziříčí, obor - Mechanikelektronik. Byl jsem ve čtvrtémročníku. Bylo to období velkého chaosu,shánění nejvhodnějších učebních materiálůa tak. Moje postavení ve třídě,stejně jako už na základce, nebylo nijakvalné. Spolužáci si dělali srandu z méhovzhledu, neprůbojnosti, fyzické síly, …,takže i shánění těch materiálů k maturitnízkoušce nebylo pro mě nijak zvlášťlehké. V tu dobu jsem se rozhodl trávitvíce času s Bohem a snažil jsem se naněho více spoléhat. Čas maturity sevíc a víc blížil. Když jsem se jednou,asi tak týden před maturitou, probudil,zjistil jsem tento stav: Maturitní otázkynezpracovány (nebyl na to čas) a v hlavěnic, „pač“ mě to do ní moc nelezlo.Nějaký materiál jsem měl přepsaný, alene všechen. Moje hlava byla přesycenámnožstvím informací, které bylo zapotřebízpracovat.Taky jsem měl rozdělaný maturitníprojekt, který jsem dělal v průběhučtvrtého ročníku, na téma - stabilizovanýnapěťový zdroj. Na tomto projektujsem vyzkoušel snad všechny řemeslnicképráce, se kterými se takový mechanikelektronik může ve své praxisetkat. Zdroj jsem za pomoci svého mistraúspěšně dokončil a následně obhájiljeho funkci před odbornou komisí.V té době měla ve Vsetíně koncertkřesťanská kapela Hillsong a bylo potřebaudělat softwarový program provýdej lístků. Bylo zapotřebí vytvořitobsáhlou databázi a plně funkční program.Samozřejmě, že jsem odpovědělne. Maturita na krku, nic neumím. Domaturity chyběly pouhé tři dny. Nakonecmně to však nedalo a software jsemúspěšně dokončil. Program splnil svůjúčel a já jsem měl dobrý pocit z dobřevykonané práce.Jednoho dne jsem si četl v Bibli knihuIzajáše a bylo tam napsáno něco v tomsmyslu, že pokud věříme v jedinéhoBoha, našeho Pána, tak bychom se tímneměli tajit a nechat si to sami pro sebe.Když znám někoho takového, jako jeosoba Pána Ježíše Krista, rozhodl jsemse o něm ve škole svědčit. Chtěl jsemdát každému učiteli, který mě učil, čokoládu„Studentskou pečeť“ a Nový zákons dopisem, kde by bylo stručně napsánoEvangelium. Taky jsem zvažoval,že bych takto obdaroval i své spolužáky,ale k tomu jsem v tu chvíli neměl dostodvahy. Maturita dopadla skvěle. V češtinějsem si vytáhl otázku „Můj oblíbenýautor nebo žánr“. Převykládal jsemjim příběh, který dobře znám z televize,Vinnetou od Karla Maye. I v ostatníchpředmětech jsem to nějak zvládl.Zanedlouho nastal den předávání maturitníchvysvědčení - doma jsem mělpřipravenou horu Studentských pečetía Nových zákonů spolu s dopisy, kteréjsem psal ještě den před tím v noci.V noci na ten den jsem spal snad jendvě hodinky. Rozhodl jsem se, že nechciminout příležitost, dát svým spolužákůmvědět, čemu věřím. Ráno jsem toještě tiskl na své multifunkční tiskárně.Svého taťku jsem musel přemluvit k tomu,aby jel se mnou, „pač“ bych takovouhromadu sám neutáhl.Na místě bylo pár učitelů, mistrů a ředitelka,která měla uvítací slovo. Pak seslavnostně předávalo vysvědčení. Jakmilese vše rozdalo a oznámilo, tak jsemvstal, přihlásil se o slovo a slušně se zeptal,jestli je můžu obdarovat? Odpověděli,že ano a já jsem vytáhl z tašky darya začal jsem předávat. Označené dopisybyly pro učitele, vždy podle jména. Tendopis byl každý jiný, ale ve své podstatěstejný. Byl to děkovný dopis s Evangeliem.Další byly pro mé spolužáky. Mýchspolužáků bylo všeho všudy asi 28. Jedenz nich se nabídl, že mi to pomůžerozdat. Nestačil jsem se divit, všichniměli takový zvláštní úsměv vděčnosti.Všichni byli nadšení. Jakmile jsem si šelse svými spolužáky sednout, tak říkali,že jsem borec, že oni sice v Boha nevěří,ale že si moc váží toho, co jsem pro něudělal. Neustále mě chválili, připadaljsem si hodně zajímavě. Najednou mělidi, kteří mě moc „nebrali“, vzali mezisebe a pozvali na pivo. Pak jeden z vůdcůtřídy prohlásil, že jsem byl, jak tojedno oko na řetězu, které rozdělovalotu třídu. Vzali mě prostě takového, jakýjsem byl a myslím si, že o Bohu začaliminimálně přemýšlet trochu jinak neždoposud.Po škole jsem si hledal práci. V tom mihodně pomohl Mefo (Marek Húšť). Řeklmi, že práci si musím najít sám a takjsem si ji našel. Mefo mě vyvezl brzoráno do Jasenic nad objekt bývalé ZbrojovkyVsetín a poradil mně, jak mám jítod firmy k firmě a jak mám s těmi lidmijednat. Tak jsem chodil po firmách, ptalse a práci jsem našel.Taky jsem se rozhodl více používatmetodu Studentských pečetí a Novýchzákonů. Šel jsem za svými bývalýmidvěma spolužáky ze základky, kteří měv minulosti šikanovali a dal jsem jim toi s dopisem. Jeden si mě o pár dní pozdějivečer vyhmátl, velice mně děkovala omluvil se mi. Trochu jsme si i popovídali.S tím druhým nevím co je, ale jsemsi jist, že minimálně přemýšlí.Během zimy jsem se rozhodl navštívitjednu paní, která v minulosti hodněpila a kouřila. Neměli jsme spolu nijakzvlášť dobré vztahy. Vždycky, kdyžk nám přišla, nechovala se dobře, protoževětšinou byla v podnapilém stavua chtěla si půjčit další peníze. Můj tátabyl na ni často přísný a já se mu ani nedivím.Vždycky když přišla, tak mě tonějakým způsobem totálně ochromilo,zastavilo, paralyzovalo. Seděl jsem nažidli a nemohl jsem se dočkat chvíle,kdy už odejde a bude klid.V poslední době jsem se to pokusilchytit za trochu opačný konec a šeljsem ji navštívit. Bydlí v dřevěné chatrčina pasekách bez přívodu elektřiny.Byla velmi překvapená, když jsem tampřišel s buchtou, kterou jsem pro niupekl. Taky jsem měl dvě Studentsképečeti a Bible. Dopisy jsem tentokrát ale24 ŽIVÉ SLOVO


sránka mladýchneměl. Řekl jsem jí něco o Pánu JežíšiKristu a zajímal se o ni, jak si tam „žijou“,kde berou vodu a tak. Zjistil jsem,že by střecha potřebovala spravit a baráktrochu uklidit, sehnat nějaké dřevo,„pač“ ho tam moc nebylo. Taky jsempomohl jejímu bratrovi naštípat dřevo,protože ho bolela paže. Pak jsem to tamopustil a žil jsem dál.Nastaly Vánoce, čas klidu a pohody. Jájsem si začal uvědomovat, že každý člověkpotřebuje druhého člověka a předevšímBoha. A tak jsem se rozhodl, klidneklid, pohoda nepohoda, že půjdu zatoho mrazu a tmy ještě těsně před Štědrýmvečerem za tou paní a jejím bratrema donesu jim něco k těm Vánocům.Byli tam tak sami a když jsem k nimpřišel, byli velmi rádi. Donesl jsem jimcelý trvanlivý salám Vysočina, 10 rohlíků,pomerančový džus a baterku, aby siměli čím svítit. Paní byla moc ráda a jájsem byl taky rád, že jsem mohl udělatněco takového. Taky jsem jí pak pustilsvědectví, které jsem nedávno objevilo klukovi, který přežil klinickou smrta osobně se setkal s Pánem JežíšemKristem. Myslím, že začala o Bohu vícpřemýšlet. Taky jsem ji pozval do sboru.Tak doufám, že někdy přijde. Má nějaképroblémy s nohama, ostatně jako každýstarý člověk.Myslím, že je důležité, aby se každýčlověk zamyslel nad tím, jak velkého máBoha a co všechno může dokázat, pokudse o Něj pořádně opře. Dennodenně ses tím potýkám, ale chtěl bych ještě vícezakoušet a vnímat jeho přítomnost. Uvědomujisi, že je zapotřebí, abych pro toněco udělal. Je důležité, dívat se kolemsebe a vidět, kde je zapotřebí nějaké pomoci,ať už fyzické, duchovní či finanční.Neznamená to, že by člověk měl mysletjen na druhé lidi, ale myslím si, že by mělmyslet i na ně. Pokud ovšem chceme býtopravdovými křesťany a rybáři lidí.PAVEL SURÝPRO ŽIVÉ SLOVO PŘIPRAVIL PETR HÚŠŤŽIVÉ SLOVO25


ozhovor o bibliRozhovor s prof. Janem HelleremZlomení lidské pýchyDruhá kniha Královská 5,1-14Naamán, velitel vojska aramejského krále,byl u svého pána ve veliké vážnosti a oblibě,protože skrze něho dal Hospodin Aramejcůmvítězství. Tento muž, udatný bohatýr,byl postižen malomocenstvím. Jednou vyrazilyz Aramu hordy a zajaly v izraelskézemi malé děvčátko. To sloužilo Naamánověženě. Řeklo své paní: „Kdyby se můj pándostal k proroku, který je v Samaří, ten byho jistě malomocenství zbavil.“ Naamán tošel oznámit svému pánu: „Tak a tak mluviloto děvče z izraelské země.“ Aramejský králřekl: „Vyprav se tam a já pošlu izraelskémukráli dopis.“ I šel. Vzal s sebou deset talentůstříbra a šest tisíc šekelů zlata a desaterysváteční šaty. Izraelskému králi přinesl dopis:„Jakmile ti dojde tento dopis, s nímž jsemti poslal svého služebníka Naamána, zbav homalomocenství.“ Když izraelský král dopispřečetl, roztrhl své roucho a řekl: „Jsem snadBůh, abych rozdával smrt nebo život, že kemně posílá někoho, abych ho zbavil malomocenství?Jen uvažte a pohleďte, že hledá protimně záminku!“ Když Elíša, muž Boží, uslyšel,že izraelský král roztrhl své roucho, vzkázalkráli: „Proč jsi roztrhl své roucho? Jen aťpřijde ke mně. Pozná, že je v Izraeli prorok.“Naamán tedy přijel se svými koni a s vozema zastavil u vchodu do Elíšova domu. Elíšamu po poslovi vzkázal: „Jdi, omyj se sedmkrátv Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé. Budeščist.“ Ale Naamán se rozlítil a odešel. Řekl:„Hle, říkal jsem si: »Zajisté ke mně vyjde,postaví se a bude vzývat jméno Hospodina,svého Boha, bude mávat rukou směrem k posvátnémumístu, a tak mě zbaví malomocenství.«Cožpak nejsou damašské řeky Abánaa Parpar lepší než všechny vody izraelské?Cožpak jsem se nemohl omýt v nich, abychbyl čist?“ Obrátil se a rozhořčeně odcházel.Ale jeho služebníci přistoupili a domlouvalimu: „Otče, ten prorok ti řekl důležitou věc.Proč bys to neudělal? Přece ti řekl: »Omyj se,a budeš čist.«“ On tedy sestoupil a ponořil sesedmkrát do Jordánu podle slova muže Božího.A jeho tělo bylo opět jako tělo maléhochlapce. Byl čist.Jak máme, pane profesore, číst takovétobiblické příběhy?Ačkoli vyprávění z knih Královskýchmůžeme celkem spolehlivě datovat (Naamánůvpříběh se odehrává někdy v půli9. století před Kristem), měli bychomv nich hledat víc než záznam jakýchsistarých dějů. Já nečtu tento příběh anijako zápis historie, ani jako vybájenoulegendu, nýbrž vidím v něm v prvnířadě něco jako divadelní hru. Jejím základemnejspíš je nějaká reálná událost,která nám je však v biblickém textupodána ve formě dramatu. Toto dramase odehrává na jasně vymezené scéně,vystupují v ní postavy se jmény symbolickýmii postavy bezejmenné a děj jemistrovsky gradován k závěrečnému vyústění.Cílem tohoto dramatu je působitna nás, na diváky, a to tak, že budemevtaženi do děje, abychom se s postavamimohli ztotožnit a jejich příběh prožítna vlastní kůži.Hlavní postavou dramatu je cizineca agresor Naamán, velitel vojska aramejskéhokrále.Jehož jméno je ale pro znalce hebrejštinyvelmi průhledné -- znamená „rozkošný“,či dokonce „rozkošník“. Nejspíšale nemělo označovat člověka, který siliboval v rozkoších, nýbrž mělo připomenoutněco, co souviselo s pohanskýmkultem plodnosti. Množné číslo tohotojména Neemanim označovalo totiž takzvanéAdonisovy zahrádky. Na začátkuvegetačního období se někde na skálenavršila vrstva hlíny tak, aby její obryspřipomínal postavu boha Adonise. Hlínase osela nějakým rychle klíčícím zrnkem,zalila se a zanedlouho se objevilapostava tohoto rozkoše dávajícího boha,který byl jakousi odrůdou Baála. Takovýmtozpůsobem se slavilo jeho vzkříšení.Samo jméno tedy Naamána odhalujejako Baálova ctitele, či dokonce jako ztělesněnívšeho, co Baálisté dělali.Naamán je velitelem vojska aramejskéhokrále, což byl v této době v Syropalestiněhegemon. Ve vyprávění jsouzmíněny loupežné výpravy, při kterýchbyli odvlékáni otroci z Izraele doAramu. O poměru Damašku k Samařísvědčí i dopis, který aramejský králposlal králi izraelskému a který byl naprvní pohled poněkud nátlakový.Velmi nátlakový. Od historiků víme,že Damašek byl tenkrát skutečně významnoumocností v syro-palestinskéoblasti, ovšem pro pisatele biblickýchpříběhů byl nebezpečnější předevšímv rovině náboženské. V názvu Aram(čili Sýrie) slyší hebrejské ucho kořenrúm, což znamená zvedat nebo vyvyšovat.Je to tedy země vyvýšená. A teď jetu paradox: z této vyvýšené země, kdeby měli vládnout lidé odevzdaní téměřrajským rozkoším, přichází někdo, kdoje sevřen a spoután malomocenstvím.Takový vyznavač Hadad Rimóna, tenměl přímo vyzařovat plodnost -- a onje přitom zasvěcen smrti! Podívejte se,kam to toho rozkošníčka přivedlo!Druhou postavou dramatu je otrokyněNaamánovy ženy, jakási neznámádívka přivlečená z Izraele, která jedináje schopná podat pomocnou ruku nejmocnějšímumuži říše.Skutečnost, že je bezejmenná a v celémpříběhu není pojmenována, jepozoruhodná. Bezejmenní, jakoby neidentifikovatelnílidé, jsou častokrátzákrytné postavy symbolických rolínebo kolektivů. Na toto děvče, jehožnejvětším úkolem je podat svědectví,můžeme hledět tak, jako by v ní bylikorporativně shromážděni všichnisvědkové Hospodinovi. Její svědec-26 ŽIVÉ SLOVO


ozhovor o biblitví je bráno vážně, poněvadž jí z nějneplyne hmotný prospěch. V textu jenavíc jemňounký náznak toho, že jínejde ani o osobní prospěch, protožebyla služebnou Naammánovy manželky,ne Naamánovou otrokyní nebokonkubínou. Situaci manžela své panívidí v odstupu, ve kterém sama zůstávázdrženlivá a čistá. A čistá zůstává i duchovně,protože se nepodílí na modlářství,které se v Aramu pěstuje. Z pouhéčisté lásky řekne to nejdůležitější: „Jetu cesta života.“ Její slova se stala proNaamána evangeliem vedoucím k záchraně.V hebrejštině je zde ještě jedenmalý, ale zajímavý detail: tato služebnáje popsána jako „děvečka malá“, což seřekne úplně stejně jako „hoch malý“,jehož tělu se po očištění podobalo Naamánovotělo. Jakoby tato nositelkaposelství o spasení darovala svým svědectvímNaamánovi své mládí, jehožpodstatou ovšem není krása, nýbržperspektiva života.Velmi smutnou postavou dramatu jeizraelský král – opět nepojmenovaný.Syrský král se na něj obrací v domnění,že jako vůdce Izraele musí vědět to, coví otrokyně manželky jeho vojevůdce.On ovšem neví nic.Syřané samozřejmě v souřadnicíchstarověkého předního Orientu počítalis tím, že organizátorem sakrality jeinstituce zbožštělého krále, který máv rukou klíč od nebe, a může to být protopouze on, kdo je schopen Naamánauzdravit. V takovém systému byli kněžíjenom královými náhradníky a prorocipouhými problematickými věštci, sekterými je lépe mít společného co nejméně.Jenomže v Izraeli to bylo jinak. Králneví nic a teprve ve chvíli, kdy bezmocněroztrhne své roucho, objevuje se nascéně Boží prorok -- Elíša.Je zajímavé, že jméno proroka Elíšise ozve až teprve v tomto okamžiku,ne na začátku. Jakoby byl čtenář rafinovanourežií ponechán v nejistotě, zdaliv Izraeli nějaký živý Bůh ještě působí činikoli. A teď se dozví, že „jest ještě prorokv Izraeli“. Muž Boží, jak je zde Elíšaoznačen, není titul člověka, nýbrž je toztělesnění Boží přítomnosti. A protožev Izraeli působí Bůh, vystupují tam dopopředí síly života. Oproti tomu aramskévýšiny, které se chlubí, jak tam doslovapožehnání prší, jsou sevřeny a obklíčenysmrtí.Jak je ale možné, že Elíša nesídlív hlavním městě nebo v nějaké důležitésvatyni, nýbrž žije kdesi na venkověa ani král o něm nic neví?Všimněte si toho, jak je tento král vylíčen:je nejmenovaný a jakoby zvláštnímzpůsobem upozadněný. Stává setak opět symbolem -- tentokrát všechkrálů, kteří jsou takovými králi „na baterky“.A byla řada těch slabošských panovníků,kteří nedokázali unést zodpovědnost,byli bezradní a manipulovaní.To nejsou králové, ale vyděšení králíci.Tento izraelský král je celý nešťastnýz toho, že nevidí východisko ze situace,do které ho dostalo ultimatum někoho,kdo má politickou a mocenskou převahu.A přitom jaká je to nádhera, když sedostáváme do situace, ze které nevidímevýchodisko! Vždyť velmi často teprvedíky tomu pozdvihneme oči vzhůru.A k něčemu takovému došlo i zde:jakmile Elíša slyší, že izraelský králroztrhl své roucho, sám se mu připomene.Jakoby se zde nebe samo hlásiloo slovo.Nebe se stále hlásí o slovo -- někdykolem nás, někdy v nás, ale my to vnímámeaž tehdy, když se ocitneme nahranici zoufalství. Roztržení rouchabylo gesto, kterým člověk dával najevo,že se ocitnul na hranici zoufalství. Jakobytím zvolal: „Bože, buď milostiv mněhříšnému.“Celé drama kolem Naamána Syrskéhoje prodchnuto smrtí – vždyť malomocenstvínám i dnes, v době vyspěléhozdravotnictví, nahání hrůzu.Biblické hodnocení malomocenstvísouvisí s medicínou: protože se tato nemocprojevuje skvrnami, malomocenstvíje v biblické perspektivě šifrou proposkvrnění. To nelze umýt či odstranitžádným vnějším způsobem. Roste zevnitřven a jediné, co na malomocenstvíplatí, je radikální vnitřní proměna.Řečeno ostře a biblicky: znovustvoření.Navzdory tomu, že Starý zákon nevykládátéměř nic o záhrobním životě,staří Izraelci věděli dobře, že Hospodinusmrcuje i oživuje, uvodí do pekla i vyvodí,je mocen znovustvořit a darovatživot nového věku. A o to jde při překonánímalomocenství. Ono samo tvoříhráz, kterou nelze překročit v lidskésíle. (A teď není příliš důležité, jakoudiagnózou ho popíšeme, protože ačkolidnes obvyklou lepru můžeme nějakýmzpůsobem léčit, jsou zde stále mnohéjiné nemoci, od rakoviny až po chorobyimunitního systému, před kterými stojímezatím bezradně a které i dnes tvořínepřekročitelnou hráz). Malomocenstvíje šifra pro naši určenost k smrti, našineschopnost ve vlastní síle toto posledníobklíčení překročit -- leč jsme-li přesně přeneseni.Uzdravující proces, kterým musí Naamánprojít, je velmi neobvyklý a jezřejmé, že v něm jde o víc než o vykoupánív nějaké vodě. A přestože damašskéřeky Abána a Parpar asi jsou lepšínež Jordán, koupel v nich by mu nejspíšopravdu nepomohla, viďte, pane profesore?Samozřejmě a řeknu vám hned proč.Ty syrské řeky (samozřejmě zasvěcenéŽIVÉ SLOVO27


ozhovor o biblibohům) zavlažují Sýrii a přinášejí úrodujakoby z hlubin, nikoliv shůry; oběpramení v poušti a v poušti také mizí.Ale ani Jordán by Naamánovi nepomohl,kdyby odmítl cestu, na kterou hoElíša uvedl. A nutno přiznat, že Elíšazde postupuje s geniální surovostí, byťse právě ta nakonec ukázala být formouskutečného milosrdenství. Prorok syrskéhogenerála nejprve nesnesitelně poníží.Takový mocipán čeká, že před nímbudou všichni stát v pozoru, ne-li ležetna břiše, ale Elíša ani nevyjde před důma jen mu vzkáže po nějakým služebníkovi,aby se šel sedmkrát ponořit do Jordánu.To je nepředstavitelné ponížení!Jenomže právě to potřeboval Naamánze všeho nejvíc: zlomit svou pýchu.Pochopitelně, že v prvním okamžikuse Náman vzbouří, ale naštěstí měldobré služebníky, kteří dokázali svéhopána uklidnit a obyčejným selským rozumemzvážit situaci: „Kdyby na toběten prorok chtěl kdovíjaké obtížné věci,ale vždyť on chce vlastně něco docelaprostého.“Ani po nás Pán Bůh nechce nic složitého,jen odložit pýchu a odevzdat se mu.To ostatní přijde samo. I v novozákonníperspektivě můžeme říci, že evangeliumpo člověku skutečně nevyžaduje žádnévelké výkony, spíš naopak něco zcelaprostinkého: přijmout cestu, na kteroujsme naváděni a hlavně přestat provádětexhibiční náboženské kotrmelce vevlastní ješitnosti.Připomíná mi to Jana Křtitele, kterýtaké lidi ponořuje do Jordánu a nechcepo nich nic jiného, než aby zlomili svoupýchu.„Dosti mějte na svých žoldích,“ říkávojákům Jan. Jenomže ono je to strašnějednoduché a strašně těžké zároveň:zkuste se zříci svého ješitného sebezalíbení,ze kterého jste dosud žil! To vůbecnení snadné.Naamánovo uzdravení je popsánočtyřmi slovesy: sestoupil do Jordánu,ponořil se, jeho tělo bylo jako tělo maléhochlapce a byl čist. Ta čtyřka nebudeasi náhodná?Čtyřka připomíná všecky strany země,takže děj popsaný čtyřmi slovesy můžemechápat jako platný všude na zemi.Ta slovesa jsou opravdu zajímavá:1. Naamán sestoupil – nejprve z vozua pak i z pevné země do vod Jordánu.Jenže tímto sestoupením sestoupili z výšin své pýchy.2. Ponořil se -- to lze vykládat tak, žepřijal smrt. A ponořil se dokonce sedmkrát,což znamená úplně a dokonale.Zde musíme připomenout i významJordánu, skrz který Boží lid Izrael vešeldo země zaslíbené. A tak se i Naamánsvým ponořením jakoby připojil k Izraeli,jemuž Hospodin zemi dal. Samozřejmětoto vše se dělo „podle slova mužeBožího“, tedy podle Božího zákona a Božíhopokynu, nikoli svévolně. Kdybyse jednalo o nějaké vykalkulované rity,bylo by to vše k ničemu.3. Další dvě slovesa nás už uvádějí doreálií nového věku: „Jeho tělo bylo opětjako tělo malého chlapce.“ Obnovenítěla je něco, co žádný ctitel RozkošnéhoAdonise nedokáže.4. Byl čist – tato formulace pochopitelnědaleko přesahuje všecky kategoriehygienické i zdravotní, zde Naamánopravdu dostává nový život. A tak můžemedokonce i v jeho malomocenstvívidět něco, co ho skrze pokání přivedlok Hospodinu a k radosti z Hospodina.Paradoxně se pak člověk v takové situacimůže radovat i z toho zlého, v čemuvázl, o co zakopl a v důsledku čeho sinatloukl nos. To vše je možno vidět zaslovy: „Byl čist.“Ježíš v evangelijním vyprávění uvádíNaamána jako příklad víry. Proč byl zevšech malomocných, kteří byli v Izraeli,uzdraven pouze cizinec – Syřan Naamán?Protože byl schopen učinit pokání,to je prostinké. Náruč Boží je otevřenávšem lidem, nejen v Izraeli. Bůh má zalíbeníve všech lidech a všem lidem pokřesťansku řečeno otevřel na kříži svounáruč. Tuto jeho milost je však třebapřijmout v pokání. Znamená to přestatkráčet s hrdými prapory své jedinečnostia výlučnosti (kolik té národní exkluzivityměli přední představitelé Izraeledoby Ježíšovy!), která člověka od pokánívzdaluje, a přijmout to, co nám Bůhzadarmo jako dar nabízí. To v Novémzákoně zdůrazňuje evangelium. Dobrázpráva říká, že Boží smilování je tu provšechny a že Boží náruč je stále otevřena.Cesta do života je pro nás skutečněpřipravena kdykoli, ovšem musíme býtochotni se ponížit, podívat se na sebepravdivě a nechat se srazit z výšin svépýchy až do hlubin Jordánu.PRO RANNÍ SLOVO 4. 7. 2006ČESKÝ ROZHLAS 3 – VLTAVAPETR VAĎURAS PROF. JANEM HELLEREMŽivotbezzávislostíKresťanská nezisková organizácia Životbez závislostí bola založená v roku2005 a pôsobí na Slovensku. Za svoj cieľpovažuje, v spolupráci s jednotlivcamia inými organizáciami, prelomiť cykluszávislostí v rodinách. Pretože každá závislosťje chronický problém a vyžadujesi celoživotné zotavovanie, potrebujepomoc a podporu zo strany rodiny ajspoločnosti. Z tohto dôvodu ZBZ spolupracujepri zakladaní podporných systémov,tvorbe vzdelávacích materiálova tréningu zotavujúcich sa jedincov, ichrodinných príslušníkov a ďalších záujemcov,ktorí pracujú so závislými a ichrodinami.Viac informácií a materiálov je nastránke http://www.zivotbezzavislosti.sk.PETER KOZÁR28 ŽIVÉ SLOVO


Domovmisieztratita najítNa konci roku 2008 se naše rodina natři týdny rozrostla o dalšího člena, studentkutlumočnictví. Linda Brown, napůlBritka, napůl Finka, prožila největší částsvého života v části Oceánie zvané Papua- Nová Guinea. Z evropských jazyků hovoříanglicky, finsky, německy a nyní serozhodla studovat slovanský jazyk. Vybralasi češtinu a přijala pozvání českékanceláře Wycliffových překladatelů Bible,aby v naší zemi pomohla prezentovatmisijní práci a přiblížila ji svým osobnímprožitkem. Záměr se podařil. Linda získaladobrý základ češtiny a posluchači jejíchpřednášek se seznámili s misií ze zcelanové perspektivy – očima misionářskéhodítěte, které na misijním poli prožilo 17let. Misijní středisko Ukarumpa a ostrovUmboi se staly jejím domovem.Posluchači Lindiných přednášek byličasto příjemně překvapeni, když jim najejich otázky odpovídala česky. Protožejsem ji v mnoha případech doprovázel,stal jsem se tak trochu součástí jejího příběhu.Zároveň jsem si znovu uvědomilpravdivost a hloubku jednoho Ježíšovavýroku: „Není nikoho, kdo opustil dům neboženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti proBoží království, aby v tomto čase nedostalmnohokrát víc a v přicházejícím věku životvěčný“ (Lk 18,29n).Ač se to mnohým zdá neuvěřitelné, Lindaprožila šťastné a harmonické dětství.Vyrostla v prostředí mezinárodní komunitymisionářů, kteří pomáhají zmapovata zachytit kulturu více než osmi set malýchnárodů v této oblasti Pacifiku. Velkoučást života strávila přímo v džungli, v dřevěnémdomku se dvěma solárními panely,které napájely především počítač. Na němjejí rodiče tvořili písmo, gramatiku a slovníkyjazyka Kovai. Zde vznikaly všechnyantropologické výzkumy ostrovního národa,který čítá více než pět tisíc příslušníků.Linda také pomáhala rodičům s výrobouknížek s tradičními příběhy místníchobyvatel, na nichž se domorodci učili číst.Nebýt práce Wycliffovy misie, nikdy by semístní vládě nepodařilo naplnit její vlastníškolský zákon, který dětem předpisuje,aby první tři roky ve škole mluvily rodnýmjazykem. Papua – Nová Guinea k naplněnítohoto zákona nemá, jako typickározvojová země, žádné prostředky.Během svých prezentací Linda vyprávěla,jak se s domorodci sžila. Hrála sis dětmi, pracovala na poli a získala tamspoustu přátel. Měla dokonce adoptivníbabičku Amarin, která se o ni a její dvěsestry starala. Když byla do jazyka Kovaipřeložena první biblická kniha – Markovoevangelium, slavila její vydání celá vesnice.Všichni společně zpívali, společně tancovalia společně jedli. Sociální vazby jsouv těchto malých národech Oceánie velmisilné a vytváří zvláštní prostor bezpečí,které už západní kultura nezná a neprožívá.Chtěl jsem se však zmínit o jiné věci.Víte, děti diplomatů, členů vojenskýchmisí nebo zahraničního managementumají často problémy s prožíváním vlastníidentity. Říká se jim „děti třetí kultury.“Nevyrůstají v kultuře svých rodičů, nejsouani plnou součástí kultury, ve které jejichrodiče plní svou misi. Vytvářejí tedy svouvlastní – třetí kulturu. Co prožívá člověk,jehož životem se prolínají různé kultury?Pro mnohé děti misionářů je to náročnýpřechod, který mnozí nezvládnou. Anipro Lindu nebyl návrat do Evropy jednoduchý.Její kamarádi, přátelé a všechno, cona ostrově důvěrně znala, musela opustita během studií v Evropě si zvykat na novoukulturu. Přesto všechno, má v otázcesvé identity jasno. Domov má tam, kdemá své blízké.Linda se těšila na návrat do Ukarumpy,kde její rodiče pokračují v překládáníBible a v alfabetizační práci. Pojem domovvšak pro ni získal širší rozměr. Tak jakov národě Kovai našla novou „babičku“,tak získala ve Finsku nového „dědečka“.Souseda, vysokoškolského učitele, kterýzůstal zcela sám a je rád, že může být někomuještě užitečný. On pomáhá Lindě sestudiem a ona prozářila jeho samotu. KdyžLinda cestuje za rodiči na Papuu - NovouGuineu, těší se na ně i na ta stará, důvěrněznámá místa. Doma se cítí být i ve Finsku,kde si mezitím také našla hodně přátel.Doma je i v Anglii, kde má své příbuznéa kde se za ni jedna otcova známá od okamžiku,kdy Linda přišla na svět, modlí.Pro Lindu je to obrovská vzpruha. Vědomí,že na ni stále někdo myslí a nevzdáváto. U nás v Těšíně strávila Linda dva měsíce.Domluví se slušně česky, poznala novoukulturu a získala nové přátele. Chcese k nám určitě vrátit, protože jí Těšínpřirostl k srdci. Doma se cítí být i v Německu,kde strávila dva roky na studiícha kam se ráda ke svým přátelům vrací. Máu nich stále otevřené dveře. Když jsem sejí zeptal, kde bude bydlet, až půjde navštívitsvou sestru v Austrálii, řekla, že u svébývalé vychovatelky z internátu, která jipozvala a těší se na její společnost.Vidíte, že domov může být mnohem širšímpojmem. Rozměry mu dávají otevřenévztahy a postoje lidí kolem nás. Mohlo byse zdát, že s Kristem člověk ztrácí část svéhopřirozeného já, jako misionář pak částsvého přirozeného domova. Kristus všakslibuje, že ten, kdo ztratí svůj život proNěj, ten jej nalezne. Kdo ztrácí pro Krista,ten mnohem víc získá. Platí, že nenínikoho, kdo by opustil dům, partnera,sourozence, rodiče nebo děti z Božího pokynua v Božím zájmu, aby v tomto věkunedostal mnohem víc a v tom budoucímvěčný život. To slovo však pro nás není jenzaslíbením, ale i výzvou. Máme je svýmživotem naplňovat.Děti misionářů si zaslouží zvláštní pozornost,protože jejich životy ovlivňujímisijní práci rodičů nejcitlivěji. Zatímcorodiče pokračují v překladu Bible, Lindastuduje, cestuje a živí se překládáním. Jejísestry žijí každá na jiném kontinentě. Kekomunikaci využívají Skype právě v tu hodinu,kdy se časy světadílů protínají. I onachce mít jednou svou rodinu a vytvořitdomov pro své děti. Přes všechny zdánlivéztráty získala navíc důležitou zkušenost:„Domov je především o vztazích.“ Pokudněco pro Boží království zdánlivě ztrácíme,Bůh nám to mnohonásobně vynahradí.Tomu, kdo jej následuje, nezůstává Ježíšnic dlužen.JAREK ANDRÝSEKŽIVÉ SLOVO29


historia br. hnutiaZačiatky bratských zborovv TalianskuVznik a začiatky bratských zborovv Taliansku sa odohrávali v rámci historickéhoprocesu, ktorého hlavnýmcieľom bolo znovuzjednotenie politickyrozdrobenej Itálie. Tento proces dostalpríznačný názov Risorgimento (znovuvzbudenie)a medzi jeho ciele patrilopopri dosiahnutí národnej slobody a nezávislostiaj zabezpečenie náboženskejslobody pre nekatolíkov.Viedenský mier a jeho výsledkyPo porážke Napoleonovej armády priWaterloo bola na Viedenskom kongresevíťazných mocností v roku 1815 Itálias ostrovmi Sicíliou a Sardíniou rozdelenána 8 území s monarchickou vládou.Celý juh so Sicíliou tvoril kráľovstvoBourbonovcov, stred a východ zaberalipápežské štáty a západ pri nich Toskánskeveľkovojvodstvo, ďalej na sever bolimalé vojvodstvá Modena a Parma, nasevere Lombardsko a Benátsko zostaliRakúsku a Piedmont s Ligúriou a Sardínioutalianskemu Savojskému kráľovstvu.Duchovné prebudenieZároveň s myšlienkami francúzskej revolúcie,zameranými proti Biblii a kresťanstvu,šírilo sa po Európe práve v tomtočase duchovné prebudenie, ktoré zasiahloi Taliansko. Vychádzalo zo Ženevy, kdeod roku 1817 pôsobil škótsky evanjelistaRobert Haldane. On a jeho nasledovnícihlásali nutnosť návratu k Písmam, znovuzrodeniaa nového života opravdivýchkresťanov. Toto prebudenie malo nutnei veľké sociálne dôsledky.Politické a sociálne podmienky vovtedajšej Itálii boli otrasné. Vládla tuúžasná bieda, nespravodlivosť a vykorisťovaniechudobných. Negramotní ľudiatvorili 70 i viac percent obyvateľstva.Vládcovia mali absolútnu moc a boliproti každej zmene.Veľkovojvoda Toskánska Leopold II.bol medzi nimi výnimkou. Videl nutnosťreforiem a bol im naklonený. Podporovalľudomilné činnosti mladýchtoskánskych šľachticov a cudzincov,ktorí sa usídlili vo Florencii. Jednýmz nich bol obchodník, filozof a ľudomilVieusseux. Ten po 12 rokov vydával časopis,v ktorom vynikajúci prispievateliapísali o rôznych problémoch životaa ich riešení.Osobnosťou, ktorá prakticky najviacprispela k začatiu duchovného prebudeniav Itálii, bola Matilde Calandrini. Pochádzalazo vznešenej ženevskej rodiny.Bola to žena veľkej viery a sebazaprenia,neúnavná v konaní dobra. Veľmi sa zaujímalao vzdelávanie. Keď sa na radu lekárapresťahovala do talianskej Pisy, bolatu zdesená nejestvovaním škôl pre chudobnédeti, osobitne pre dievčatá. Bralaich z ulíc, ponúkla im prístrešie a teplýobed, vyučovala a vychovávala ich. Prepodporu tejto služby získala významnýchľudí v meste. Čoskoro vznikla v Pisezákladná škola pre dievčatá, potomi pre chlapcov a neskôr i vyššia škola predievčatá. Toskánsky veľkovojvoda podporilMatildinu činnosť a povzbudil florentskýchšľachticov, aby nasledovali jejpríklad. Matilda sa presťahovala do Florencie,stretla sa s grófom Guicciardinima pomohla mu tu založiť materskú školu.Podnietila tiež vznik verejných knižníca sporiteľní pre chudobných. Keď všakvyznávala svoju vieru v Krista a poslúžilaviacerým významným mužom k spaseniu,zabránila jej rímska cirkev v pokračovaníjej práce v Itálii.Politické udalostiSavojské kráľovstvo bolo jediným územímv Itálii, kde vládol domáci, talian-sky vládca, Carlo Alberto. Vo februári1848 dal svojmu ľudu ústavu a v marcitoho roku vyhlásil vojnu Rakúsku. Piedmontskáarmáda bojovala statočne, alev roku 1849 bola presilou rakúskych vojskporazená a musela sa vrátiť za hranicePiedmontu. Carlo Alberto abdikovalv prospech svojho syna Vittoria Emanuela.Vládcovia susedných krajín sa všetcivrátili do nich za pomoci rakúskych vojsk.Francúzski vojaci pomohli pápežovivrátiť sa do Ríma, kde revolucionári podvedením Mazziniho predtým vyhlásilirepubliku.Vrátil sa i toskánsky veľkovojvodaLeopold II., ale už to bol iný človek akopredtým. Miesto podpory slobody a reforiemich teraz potláčal. V januári 1851zakázal švajčiarskej reformovanej cirkvikonať bohoslužby v taliančine. ZakázalToskáncom navštevovať francúzskea nemecké bohoslužby cudzincov.V ostatných častiach Itálie – s výnimkouSavojského kráľovastva – to boloešte horšie.Po desiatich rokoch vyzbrojovaniaa dôkladnej prípravy vyhlásil savojskýkráľ Viktor Emanuel II. v roku 1859znova vojnu Rakúsku. Vojna bola krátka,Lombardsko a Benátsko boli oslobodené,ale cena za víťazstvo bola veľmivysoká. Na naliehanie Ľudovíta Napoleonabolo uzavreté prímerie, ktoré k Savojskupripojilo iba Lombardsko.V plebiscitoch, uskutočnených roku1860 v pápežských štátoch a Toskánsku,sa ich obyvatelia vyslovili za pripojeniek Savojskému kráľovstvu.V tom istom roku Garibaldi s tisícamidobrovoľníkov urobil inváziu na Sicíliua celú južnú časť Itálie, porazil a vyhnalodtiaľ Bourbonovcov a vyhlásilsvoju oddanosť Viktorovi Emanueloviako kráľovi Itálie. V roku 1866 bolooslobodené Benátsko spod rakúskejnadvlády a v roku 1870 talianske vojskávstúpili do Ríma. Taliansko bolozjednotené a Viktor Emanuel II. sa staljeho kráľom.Pri vzniku a začiatkoch bratskýchzborov v Taliansku zohrali kľúčovú úlohudvaja muži, ktorých životné príbehya činnosť sa odohrávali v rámci vyššie30 ŽIVÉ SLOVO


Teodorico Pietrocola Rosetti(1825-1883)Teodorico Pietrocola sa narodil v roku1825 v malom meste Vasto v Abruzzách.Študoval na univerzite v Neapole a zúčastnilsa revolúcie v roku 1848. Predtrestom smrti ušiel do Francúzska a odtiaľprišiel v decembri 1852 do Londýna.Tu žili jeho príbuzní z matkinej strany,ktorí ho srdečne privítali. Z lásky k nimsi k svojmu priezvisku pridal meno Rosetti.Jeho bratranec Gabriel Rosetti bolbásnik a spisovateľ a profesor taliančinyna kráľovskej vysokej škole.Teodorico bol veľmi nadaný a vzdelanýmladý muž, ale v prvých rokochv cudzej krajine musel namáhavo duševnepracovať, aby sa uživil. Nečakanesa tu stretol s grófom Guicciardinim,ktorý mu ako skeptikovi dal prvýpodnet k rozmýšľaniu o jeho vzťahuk Bohu. Druhý podnet mu dal jehoštudent, s ktorým spolu čítal talianskyNový zákon. Ten ho tiež priviedol dozboru ´otvorených bratov´ na OrchardStreet v Londýne, kde sa zoznámil sovzácnymi Božími mužmi. V tomto časeTeodorico prežil úžasnú zmenu vo svojomživote. Nielenže prijal Ježiša Kristaako svojho Spasiteľa, ale sa Jemu tiežodovzdal ako svojmu Pánovi, ktorémuchcel z lásky slúžiť v celom ďalšom žití.V uvedenom spoločenstve naučil sa pokore,láske, oddanosti a citlivosti vočipotrebám blížnych.Týmto zborom bol Rosetti vyslanýako misionár, aby zvestoval evanjeliumv Itálii. Ako taký prišiel v roku 1857 dosavojskej Alessandrie, dôležitého obchodnéhoa dopravného centra. Náboženskívyhnanci z rôznych častí Itáliemali tu domáce zhromaždenia, podobnétým vo Florencii. Malé slobodné zboryvznikli v Janove, Turíne, Nice a ďalšíchmestách. Ako laickí evanjelisti a učiteliapracovali tu viacerí Bohu oddanímuži, medzi ktorými vynikali Luigi deSanctis a Bonaventura Mazzarella. Zborysa smelo nazývali Slobodné talianskecirkvi. Uznávali jedinú zvrchovanúautoritu – Bibliu. Ich významnou črtoubola sociálna a vzdelávacia práca.Rosettiho príchod dal nový mohutnýpodnet evanjelizácii v Piedmonte.Bol veľmi prostým, jasným a mocnýmhlásateľom evanjelia. Ústrednou témoujeho zvesti bol Kristus a Jeho dielo.Evanjelizačné zhromaždenia boli každývečer a Rosetti denne vyučoval novohistoriabr. hnutiaopísaných náboženských, sociálnycha politických udalostí. Boli to P. Guicciardinia T. P. Rosetti.Gróf Piero Guicciardini (1808-1886)Narodil sa ako štvrté dieťa vo florentskejšľachtickej rodine s určením stať sadedičom jej titulu i majetkov. Základnévyučovanie a výchovu dostal doma. Potomštudoval na Florentskom inštitúte– najlepšej škole pre deti z bohatýchrodín a neskôr na vyššej škole San Giovanninos výbornou povesťou, vedenejmníchmi. Popri humanitných predmetochsa tu vyučovala matematika, filozofia,astronómia a hydraulika. Doma houčili francúzštinu a hudbu a sám rozvinulsvoj talent na kreslenie.V dvadsiatich rokoch bol z neho príjemný,dôstojný mladý muž, pokojnýa vážny a zároveň priateľský a demokratický.Svetácka florentská spoločnosť honetiahla. Zato vyvíjal rôzne zlepšeniana svojich majetkoch, spolupracovals Vieussexom na sociálnych reformách,mal záujem o rozvoj priemyslu a sporiteľnía najviac o vzdelávanie ľudu. Sámtoskánsky veľkovojvoda ho povzbudil,aby založil školy pre chudobných a onsa celou osobnosťou vložil do tejto úlohy.Konzultoval o tom s odborníkmia jeden z nich mu poradil, že by bolodobré začať vyučovanie príbehmi z Biblie.Ale v celej veľkej rodovej knižniciv paláci nenašiel taliansku Bibliu. Začalpreto prekladať biblické príbehy z latinskejVulgáty.Nečakane však pristihol svojho sluhu,ako si číta z nejakej knihy a s veľkýmprekvapením zistil, že je to Biblia v taliančine.Odvtedy z nej spolu s ním čítala neskôr začal navštevovať bohoslužbyzboru švajčiarskej reformovanej cirkviv meste. To spolu s vplyvom MatildyCalandrini, ktorá mu prišla roku 1835pomôcť v jeho verejnovzdelávacomúsilí, ale najmä usilovné štúdium Biblieviedlo k jeho obráteniu v roku 1836.Odvtedy Kristus zaujal prvé miesto v jehoživote. Mladý gróf sa stal iniciátoroma vodcom krúžkov veriacich, ktorí sa voFlorencii schádzali po domoch k štúdiuBiblie a modlitbám. V roku 1846 navštívilŽenevu, kde sa usiloval získať radya podporu pre duchovnú obnovu Itálie.V tom čase už domáce krúžky veriacichzačali spolu sláviť Pánovu večeru bezvysluhovania ordinovaných služobníkovnejakej cirkvi.Čoskoro však prišlo prenasledovanie.Zhromaždenia po domoch boli podtrestom uväznenia a vyhnanstva zakázané.Keď grófa pristihli v jednomz nich s niekoľkými priateľmi, všetciboli uväznení. Po deviatich dňoch boliprepustení s tým, že do 24 hodín museliopustiť Toskánsko. Jemu to predĺžilina tri dni, aby si mohol usporiadaťsvoje veci. V júni 1851 odcestovalcez Turín a Paríž do Anglicka. Jehopríchod tu spôsobil veľkú senzáciuv náboženských i politických kruhocha vzbudil vedomie o prenasledovanínekatolíckych kresťanov v Itálii. Guicciardinibol vítaným hosťom vo vyššíchkruhoch anglickej spoločnosti. Zoznámilsa s lordom Congletonom, lordomRadstockom, R. C. Chapmanom, G.Müllerom, Dr. Macleanom a ďalšímivýznamnými mužmi z hnutia ´otvorenýchbratov´. Zistil, že práve toto hnutieje najbližšie tomu, ktoré sa skrze nehoaj iných začalo v Itálii. V Anglicku sastretol s mužom, ktorý mal byť jeho najbližšímpriateľom a spolupracovníkomv Božom diele v ich talianskej domovine,T. P. Rosettim. Až v roku 1859 moholsa navrátiť do rodnej Florencie. Jeho príchodomdostalo duchovné hnutie, ktorépokračovalo v ilegalite, nový podnet.Zorganizoval sériu verejných konferenciíslobodných kresťanov napriek úsiliurímskej cirkvi znemožniť ich. V novýchpodmienkach slobody došlo k rýchlemurozvoju slobodných zborov, ktorý Guicciardinipriamo i nepriamo (rozdeľovanímpodpory prichádzajúcej z Anglicka)vytrvalo podporoval. Zomrel v roku1866 po predchádzajúcej niekoľkoročnejslabosti vo veku 78 rokov.ŽIVÉ SLOVO31


zprávy ze sborůobrátených. Ako mladý človek osobitne priťahoval mladých ľudí.Navštevoval i okolité dediny, v ktorých tiež kázal. Bola to únavná,napínavá i nebezpečná práca, lebo vzbudzovala i protivenstvo zostrany nepriateľov. Popri jestvujúcich zboroch vzniklo v krátkomčase na území Savojska 13 nových skupín slobodných kresťanov.O svojej práci informoval Rosetti grófa Guicciardiniho priebežnev stovkách listov.Počas pôsobenia v Alessandrii (1857-60) zoznámil sa Teodoricos mladou ženou zo Škótska, ktorá bola vychovávateľkou detív rodine de Sanctis a popritom vyučovala angličtinu, aby sa uživila.Bola to Isobel Ianetti, ktorú jej rodina odvrhla. Bola oddanoua horlivou kresťankou. Rosetti získal v nej nielen milujúcu manželku,ale i vynikajúcu pomocníčku vo svojej práci. V roku 1867 sapresťahovali do Florencie, kde im gróf ponúkol bývanie vo svojompaláci. Za jeho neprítomnosti sa Rosetti staral o palác i povestnúknižnicu v ňom a vybavoval korešpondenciu. Ich priateľstvo saešte viac utužilo.Rosetti slúžil ako evanjelista, učiteľ a duchovný pastier nielenvo Florencii, ale i ako cestujúci kazateľ v jej širokom okolí. Bol nadanýmduchovný básnikom a vydal pre slobodné cirkvi spevník,v ktorom bolo 205 piesní, zväčša zložených ním, niektoré preložilz angličtiny. Neskôr zostavil ešte jeho dve rozšírené vydania.V roku 1870 začal vydávať ako dvojmesačník časopis La VedettaCristiana (Kresťanský hlásnik). Neboli v ňom žiadne protirečenia,žiadne polemiky a jeho účelom bolo udržiavať spojenie medzi rôznymiskupinami talianskych kresťanov. Prispievali do neho rôznievanjelisti a učitelia a jeho duchovná a kultúrna úroveň bola veľmivysoká. Vyšlo 278 čísiel.Rosetti zdôrazňoval jednotu všetkých opravdivých kresťanov,slobodu využívanie duchovných darov a odovzdanie sa biblickémuštúdiu a evanjelizácii. O Pánovej večeri učil, že je najdôležitejšímvyjadrením uctievania, Jeho príkazom a že On sám k nej svojichpozýva. Rosettiho pričinením došlo k zblíženiu s Valdencami– profesor Comba, vydavateľ ich časopisu, stal sa jeho priateľom.V roku 1872 bolo najmenej 30 zborov a skupín slobodných kresťanovspojených s Guicciardinim a Rosettim. Ten napriek únave,chorobám a iným povinnostiam stále cestoval, aby zostával s nimivo spojení, povzbudzoval ich a radil im. V roku 1874 dal sa Rosettipokrstiť ponorením. Písomne zdôvodnil tento svoj krok bratomv slobodných zboroch a povzbudil ich k skúmaniu Písiem o tomtopredmete, ako to po štyri roky predtým konal on. Viacerí evanjelistinasledovali jeho príklad.V roku 1877 bol Rosetti s manželkou posledný raz na návštevev Spojenom kráľovstve. Kázal tisícom ľudí v Írsku, Škótsku a Anglicku(niekedy aj trikrát za deň) a všade bol srdečne vítaný. Aždo konca života navštevoval aj Rím, aby tam kázal a bol v spoločenstves bratmi a sestrami. V roku 1880 bol otvorený nový veľkýzborový dom vo Florencii. 3. júna 1883 Rosetti v ňom kázal pri Pánovejpamiatke. Hovoril o radosti zo spoločenstva s Pánom i vzájomnéhouž na zemi a o dokonalej radosti, ktorá bude v nebi. Keďzatým navrhol pieseň, náhle sa zrútil a čoskoro potom zomrel. Malvtedy 58 rokov.„Slobodné talianske cirkvi“ pokračovali aj po smrti opísanýchdvoch aj ďalších priekopníkov bratského hnutia a pokračujúi v súčasnosti ako bratské zbory. V roku 2003 bolo v Taliansku 274zborov a skupín bratských veriacich, ktoré pozvoľna rástli.JÁN HUDECPODĽA KNIHY DAISY D. RONCO: RISORGIMENTO AND THE FREEITALIAN CHURCHESSto letMarieČapkovéDne 9. ledna 2009se dožila sta let sestraMarie ČAPKOVÁze sboru Ostrava--Kunčičky. Za vícenež šedesátiletépůsobení sboru tobylo první takovéjubileum, z něhožjsme se mohli naspolečném setkánív sobotu 17. 1. 2009radovat spolu s milousestrou, a proslovy,básněmi, písněmia modlitbamivyjádřit za ni vděčnostPánu.Stoletá babičkapochází z jihočeskéobce Dívčice. Rodičůmse narodilajako čtvrtá ze šesti dětí. Vyučila se dámskou krejčovou.Ve dvaadvaceti letech se poznala se svým manželem Janema v září 1937 měli svatbu. Protože dlouho nemohlimít děti, první dceru si osvojili, poté se jim narodil synJan a dcera Miluše. Nyní se sestra Čapková raduje takéz devíti vnuků a jedenácti pravnuků.Marie Čapková přijala Pána Ježíše za svého Spasiteleve vysokém věku 95 let. Pokud jí to zdravotní stav dovolí,ráda přichází do shromáždění, miluje Písmo a radujese z každého dne, který jí Pán dává.K výročí jí gratuloval pan ministr Nečas a při návštěvěmístostarosty Ostravy-Jih Oldřicha Lindovského vydalasvědectví, které si lidé mohli přečíst v novinách:„Všechno má svůj smysl, který zná jen Bůh, a pouzejemu jsem za to velmi vděčná.“ „To, že žije a může setěšit se svými nejbližšími, je prý dáno jen Boží milostí,“stojí v novinách.Toto setkání věřících u příležitosti tak mimořádnéhojubilea provázel verš: „Toto je den, který učinil Hospodin,jásejme a radujme se z něho.“ A v modlitbáchzazněly prosby za milou sestru Čapkovou: „Prosíme,Hospodine, pomoz (jí ve všech životních situacích)!Prosíme, Hospodine, dopřej zdaru (i v dalších dnechputování na tomto světě)!“ (Ž 118,24-25)Náš Pán Ježíš Kristus je živý Pán, ještě stále volá lidik sobě, aby jim mohl darovat spasení, a to v každémvěku. O tom svědčí i stoletá sestra Marie Čapková.JÁN OSTROLUCKÝ32 ŽIVÉ SLOVO


zprávy ze sborůVzpomínka namaminku„Blízko kríža zdržuj ma, Jezu, spásamoja, tam je hojnosť pre všetkých duchovnéhozdroja.Krížom len, krížom len ja sa chváliť budem,až si tam za Jordánom odpočiniems Pánom…“To jsou slova písně, kterou moje maminka,MUDr. Lydie Melníková, rozená Vybíralová,od mládí ráda zpívala a jejíž slovaji provázela životem. 12. ledna tohoto rokuse tato píseň mohla naplnit a maminkadošla do odpočinutí u Pána.Lydie se narodila 19. prosince roku 1927v Bratislavě jako první dítě starších rodičů,Rudolfa a Anny Vybíralových. Otcibylo tehdy 48 let a byl Moravan, matka(32 letá) byla Slovenka. Otec Rudolf působilza první světové války jako námořníkapitán a matka měla malý obchod. Obapo krátkém manželství ovdověli a uvěřilidíky misijní práci bratra Fredericka Butcheraa jeho spolupracovníků v Bratislavě.Věřící se tehdy scházeli v Bratislavě naTörökově ulici.Ve 30. letech museli Češi opustit Slovensko.Rodina Vybíralova s dvěma dětmi(1929 se narodil syn Jan) přesídlila najižní Moravu, do Doubravníka u Tišnova.Koupili tam velký pozemek s pramenemvody, postavili dům, upravili zahradu a takéchovali domácí zvířata – králíky, sárskékozy a psa Lesana. Krátkou dobu dokonceměli kravku Lysku a obdělávali malé políčkos pšenicí.Zde maminka prožila krásné dětstvía školní léta se svým bratrem a kamarádyze sousedství. Ve svých devíti letechLydie prožila něco, co navždy změnilojejí život. Onemocněla spálou v době, kdyještě nebyl penicilin. Její stav byl vážný,byly zasaženy ledviny. Pravidelně ji navštěvovalpraktický lékař a postupně sezačala uzdravovat. Tehdy otevřela svojesrdce a uvěřila Pánu Ježíši. Tato radostnájistota a důvěra ji vedla a pomáhala jíi v těžkých chvílích, které přišly později.Věřící z Doubravníka, Křížovic a Nedvědicse znali a scházeli se společně a jezdilitaké jednou za čas do shromáždění doBrna. Vybíralovi měli otevřený dům, zvalimladé na letní „brigády“ o žních, běhemokupace byly u nich ubytovány celé rodinyvěřících. Pro všechny se našlo jídloi skromný nocleh. Mladou Lydinku velmiovlivnila otcova zásadovost, kázeň a zálibav přírodní léčbě i maminčina srdečnost,laskavost a veliká štědrost.V obecné škole v Doubravníku, v jednotřídcepana řídícího Šabackého, získalatouhu po poznání, která ji pak vedladál. Ve 12 letech byla přijata ke studiu nagymnáziu v Tišnově, kde po osmi letechúspěšně odmaturovala. (Musela denně dojíždětvlakem, což nebylo vždy úplně jednoduché).Ale ráda se učila a měla nadánípro přírodní vědy i pro jazyky, což jí bylov životě mnohokrát užitečné.Po válce nastoupila moje maminka nalékařskou fakultu v Brně, kterou úspěšněpo šesti letech dokončila. I zde se upřímněpřiznávala ke své víře a měla živé kontaktys věřícími lidmi (velmi ji ovlivnil bratrDr. Zeman, který jí byl vzorem) a účastnilase i setkání věřící mládeže. Psala sevšak padesátá léta minulého století a tobyla velmi těžká doba. Maminka byla povolának výslechu na oddělení tajné bezpečnosti,kde strávila celých 24 hodin. Pánji posílil a ona obstála. Po letech vzpomínala,že v době jejího výslechu chodil pochodbě jeden z brněnských bratří (tušímbr. Humpolíček) a intenzívně se modlil.„Pán je věrný, on vás posílí a ochrání odZlého…“Pán se k mamince přiznal: dovolili jí dostudovata Jeho milost ji provázela i do pohraničníhoměstečka Rýmařova, kam poukončení studia musela odejít pracovat.Až tam ji na motorce přijel požádat o rukumůj otec, Vladimír Melník. V roce 1956byla svatba v Nových Domcích (osaděu Šumperka), kde můj otec tehdy se svýmirodiči po přesídlení z ukrajinské Volyněbydlel. Na svatbu přijel celý autobusmladých věřících z Brna a manželé dr. Jana Drahomíra Zemanovi byli svědky. Bylato svatba „ve velkém“ v prostorách výletnírestaurace, kde můj otec dělal do té dobystátního správce. Mnozí účastníci na tododnes vzpomínají.Manželé Melníkovi se několikrát stěhovali,než se podařilo postavit rodinnýdům v Šumperku. To už měli tři děti – Petra,Pavla a Annu. Maminka vařila jídlořemeslníkům (na stavbě pracoval br. Kohuta mladí jezdili „na brigádu“), protožev té době byla doma s nejmladší dcerkou.Do tohoto domu na ulici Prokopa Holéhoč. 6 přicházelo mnoho hostů, věřících zeŠumperka i odjinud a také sousedů neboznámých, kteří přicházeli pro radu či pomoc.Zde byla po léta oáza pro tělo i dušia odehrála se zde nesčetná sejití věřících,se zpěvem a Božím slovem, mnohdy i sezahraničními hosty. Maminka všechnyráda přijímala a hostila. Měla radosti z rozrůstající se rodiny – postupně se narodilo7 vnoučat (syn Petr má 4 již dospěléděti, dcera Anna 3 mladší). Maminku těšilo,když se u nich doma celá rodina sešla.Denně se s manželem modlili za všechnyděti a vnoučata, zvláště za syna Pavla, kterýžil v daleké Kanadě.Až v posledních letech jí sil ubývalo.Ještě oslavila 80. narozeniny v kruhu rodiny.Nenadále přišla vážná nemoc, která jiv září 2008 upoutala na lůžko. Její nemoctrvala 3 měsíce, poslední 3 dny strávilav hospici sv. Alžběty v Brně, v blízkostidcery Anny.Dr. Lydie Melníková působila asi 30 letjako praktická lékařka v Šumperku a ještěv důchodu několikrát zastupovala za kolegy.Nemocným nejen léčila tělo, ale také jepovzbuzovala dobrým slovem, radila, jakupravit životosprávu a přidávala svědectvío Pánu. Mnozí byli potěšeni její praktickouslužbou lásky. Projevilo se to i tím,že se přišli s ní naposledy rozloučit v denjejího pohřbu, 17. ledna 2009.Smuteční slovo pronesl bratr VladimírPípal, sestry Stanislava Menšíková a MarieNovotná z Brna zazpívaly několikdvojhlasných písní, sestra MUDr. LenkaTatarková z Opavy přednesla dvě básněod Marie Rafajové a sestra RNDr. DanielaZemanová se podělila s přítomnými o několikosobních vzpomínek. Po skončeníobřadu v evangelickém kostele se uskutečnilouložení do hrobu, kde krátce hovořilbratr Petr Ouzký ze Šumperka a sestryStanislava a Marie z Brna zazpívaly píseň.Jsme vděčni, že rozloučení proběhlo velmidobře a důstojně.Maminka nás předešla a my cítíme smutek,zůstal zde však její příklad víry a lásky.Kéž nás motivuje v našem životě stejnějako slova ze smutečního oznámení:„Dobré jméno je nad výborný olej“ …Kazatel 7,1„Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láskavěří, láska má naději, láska vytrvá.“I. Korintským 13,7Z MAMINČINÝCH PAMĚTÍSESTAVILA ANNA VLČKOVÁŽIVÉ SLOVO33


správy zo zborovOkrúhle výročiesestry Amálie Čížovej z ModryODZNOVAOdznovasa rozmotáva klbkoneznámych ciestSme vďační Pánovi, že na mnohýchmiestach na Slovensku si naši bratiaa sestry skrášľujú svoje zborové domya miestnosti na zhromaždenia. Naši drahív Modre tiež po mnohých rokoch nazáver roku 2008 práve v čase 8. Misijnejkonferencie otvorili zrekonštruovanúzborovú miestnosť. Chceme najmä prepamätníkov pripomenúť ešte inú skutočnosť,ktorá mala zásadný vplyv napretrvanie tohto zboru v čase krízovýchudalostí Slovenského štátu a rokov totality.Boli tu dve obdobia, kedy boli zboryv ilegalite a po povolení žiaľ mnohézanikli. V Modre to boli práve manželiaPavel a Amália Čížovci, ktorí v týchtoneľahkých rokoch otvorili svoj dom preverejné zhromaždenia Božieho ľudu,ktoré boli neprestajne aj počas ilegality.Aj pre túto obeť Pán požehnal zbormnohými aj hromadnými obráteniami.Práca sa rozvinula v pravidelných verejnýchevanjelizáciách a organizovaní misijnýchkonferencií v blízkej rekreačnejoblasti Harmónia.V Kresťanskom zbore Modra si na záverroku pripomenuli tiež nedožité 100.výročie narodenia sestry Amálie Čížovejrodenej Riganovej (1908-1988). Pochádzalaz váženej rodiny obuvníka a kostolníkaevanjelického cirkevného zboruv Modre. Keď jeho dcéra Amália prijalaPána Ježiša a vystúpila z cirkvi, ako toučili bratia v tom čase, vyvolalo to veľkénapätie v rodine. Jediným východiskombolo, že odišla do služby v Bratislave.Keď vážne ochorela jej matka a neskôri otec, v praxi dokázala lásku, ktorú Pánzažal a udržoval v jej srdci. Vrátila sadomov a neskôr i s manželom sa staralio chradnúcich rodičov až do ich smrti.Po celý jej požehnaný život bolo naprvom mieste zhromaždenie, ktoré boloa je v ich rodinnom dome. Pán dal milosť,že ich tri deti Rut, Ester a Samuel(známy v zboroch pod menom Rúben)pokračujú vo vernom živote a službePánovi. Jemu patria aj temer všetci vnucia pravnuci vo veľkom rozvetvenompotomstve. Zostáva len Pánovi ďakovaťa Ho oslavovať, keď spolu s manželomsú už u Neho.JÁN ČÍŽOdznovasi želáme zdravie a šťastieOdznovaideme kdesi dolu vodou...Odznovachytáme Pána Boha za slovo:- Neboj sa, ja som s tebou...Odznovakľakáme na studenýkameň pokorya vyznávame:- Nebolo by žiadneho„odznova“,keby nebolo tvojej milostiOdznovavykračujemedo zahmleného rána„prvého“a cítime, že naša dlaňje v dlani Toho,ktorý môže všetkoprivierame očia ďakujeme, že ešte razje nám dané jedno„ODZNOVA“JÁN KUČERA34 ŽIVÉ SLOVO


informácieBiblická škola pro každéhoGertrudaWasserzugováZomrel básnikMilanRúfusPro velký zájemo tento výklad všechbiblických knih vyšlototo druhé vydání.Jde o dvousvazkovédílo obsahující840 stran B5. Díkysponzorům cena jepouze 250 Kč.Billy Graham90-ročný7. novembra 2008 sa dožil asi najznámejší evanjelizátorvšetkých čias Dr. Billy Graham deväťdesiat rokov.Billy Graham (vlastným menom William Franklin Graham)vyše šesťdesiat rokov kázal evanjelium Pána JežišaKrista vo viac ako 185 krajinách sveta. V osemdesiatych rokochminulého storočia navštívil aj bývalé Československo,kde mocne ohlasoval evanjelium v Prahe, Brne i Bratislave.Podľa Wikipédie do roku 2002 počuli evanjelium z úst BillyhoGrahama viac ako 2 miliardy ľudí. Veríme, že mnohíz oslovených našli ozajstné spasenie v osobe a v diele PánaJežiša Krista. Sám som mal možnosť stretnúť sa s Billy Grahamomosobne. V mojej pôvodnej Biblii mám jeho autograms pripojeným biblickým textom z Listu apoštola PavlaFilipanom 1,6 „Dôverujem, že ten, ktorý začal vo vás dobrédielo, ho aj dokoná a zachová až do dňa Ježiša Krista.“V súčasnosti Billy Graham trpí okrem iného Parkinsonovouchorobou, len ťažko sa pohybuje s pomocou bariel.Ťažkou stratou pre neho bol odchod jeho manželky RuthBell Graham 14. júna 2007. Na tejto zemi sa s ním už sotvastretneme, celkom isto však v nebeskej vlasti, kde je cieľpúte každého znovuzrodeného pútnika.JÁN KUČERA11. januára 2009 vo veku 80 rokov zomrel Milan Rúfus– jeden z najvýznamnejších slovenských básnikov a svojímvýznamom presahujúci hranice Slovenska.Za svoju dielo získal mnoho vyznamenaní národnýchi medzinárodných, jeho tvorba sa v prekladoch objavilavo vyše dvadsiatich krajinách sveta, naposledy v Číne. Odroku 1991 bol nominovaný na Nobelovu cenu za literatúru.Už ju nestihol dostať, jeho srdce sa na tejto zemi navždyzastavilo.Podstatné však je, že Milan Rúfus bol úprimne veriacičlovek z evanjelického prostredia. V jeho zbierkach básnía esejí sa často objavovali vyznania viery v Boha a v PánaJežiša Krista, a to aj v období komunistického režimu.Vzletne písal o viere, láske i nádeji. Je autorom básnickejúpravy knihy Žalmov. Azda najznámejším a istotne najrozšírenejšímdielom sú jeho Modlitbičky, ktoré si osvojujúmnohé malé deti, no aj my, deti dospelé.Na pohrebnom zhromaždení 17. januára 2009 vo veľkomevanjelickom chráme v Bratislave sa s národným umelcomMilanom Rúfusom okrem prezidenta SR, podpredseduvlády a ministra kultúry prišlo rozlúčiť viac než dvetisícvďačných čitateľov a veriacich ľudí z rôznych spoločenstiev.Nasledujúci deň ho pochovali v jeho rodnej obci ZávažnáPoruba na Liptove.Kiežby sa splnilo básnikovo slovo pri každom z nás, …aby sme boli bytosti a nie iba tvory.JÁN KUČERAŽIVÉ SLOVO35


S dvojčatyna dvarokydo NigérieManželé Richard a Milena Youngoviodjeli v únoru na dva roky do Nigérie,aby tam pomáhali s překládáním Bibledo místních jazyků. Oba mají za seboudvouletou zkušenost s misijní pracív Ugandě a nyní stojí před novým projektem.V tomto případě se již nerozhodovalisami za sebe, jedou totiž s nimii jejich děti, dvouletá dvojčátka Hanaha Daniel. Přinášíme vám rozhovor, vekterém chceme přiblížit chvíle před jejichodjezdem, jejich motivaci a rozhodnutíodjet.Mileno, Richarde, chystáte se na dlouhoucestu. Jak ve vás uzrálo rozhodnutíodjet do Nigérie a proč právě tam?Od začátku roku 2008 jsme jasně prožívaliBoží vedení a volání do další službyve Wycliffově misii. Poté, co Richardnavštívil v únoru centrum Wycliffovymisie v Nigérii, jsme byli ujištěni, že hotam velmi potřebují. Jeho obdarovánípro práci s počítači může být využitonejen ve prospěch překladatelů Bible,ale i dalších kolegů misionářů.Uplynulý rok byl pro vás rokem příprav,zvláště jeho závěr. Jak jste ten časprožívali a v čem jste vnímali Boží pomoc?Přípravami na cestu do Nigérie jsmežili v podstatě celý rok. Měli jsme spoustuprezentací a návštěv. Jeli jsme navštívitrodinu a přátele v Anglii, ale prožilijsme také dva natáčecí dny s Českou televizí.Milena psala články do několikačasopisů a Richard přispíval svými počítačovýmipoznatky, jak k práci ve Slezskédiakonii, tak i přes internet dalšímlidem ve Wycliffově misii.A jak to všechno snášejí vaše děti?Naše dvojčátka Haninka a Danýsekvelmi povyrostla, naučila se mluvit a jes nimi velká legrace. Opravdu žasneme,jak je Pán Bůh úžasně stvořil. Chcemevyjádřit vděčnost i babičce a dědečkoviza jejich pomoc s dětmi, kdykoli jsme topotřebovali.Víme, že za vámi stojí váš podpůrnýtým, mohli byste nám trochu popsatjeho práci a v čem vám pomáhá?Pán Bůh nám daroval ve sboru v Třanovicíchtým (celkem čtyři) prima lidi,kteří nám velmi pomáhají. Jejich hlavnímúkolem je informovat bratry a sestryz našeho sboru o tom, co se s námiděje a efektivně reagovat na veškerémodlitební či jiné potřeby. Jsou naší„spojkou“ s naší duchovní rodinou,společenstvím třanovského sboru. Předevšímpřes ně, ale i přes ostatní, sebudeme dovídat informace o tom, co seve sboru děje, abychom nezůstali úplněodděleni a bez kontaktů. Jsou pro násvelkým požehnáním.Bylo těžké získat víza?Ze začátku to vypadalo jako velmitěžká a finančně náročná věc (původnějsme měli ve Vídni platit kromě běžnéhoonline poplatku i další částku, kterábyla kolem 550 euro na osobu!)… ale PánBůh se o to velikým zázrakem postaral.Díky setkání, zdánlivě náhodnému setkání,jsme získali spojení s bratrem,který nám dal kontakt na jiný konzulátv Polsku a na paní velvyslankyni, kteráje také věřící. Ta po příchodu do svéhoúřadu (minulý rok) tyto vysoké poplatkyzrušila. Nakonec si vyhradila čas i nato, aby nejenom dohlédla na bezchybnévyřízení našich víz, ale také na rozhovors Richardem. Takže veliký zázrak, zakterý jsme Pánu vděčni.Čeho se trochu obáváte a za co by senaši čtenáři měli modlit?Prosím, modlete se za velkou Božíochranu nad námi a hlavně našimidětmi. Jsou ve věku, kdy jsou zvědavéa zajímají je především nebezpečnépředměty. Prosím modlete se i za to,abychom jako rodina mohli prožívat obrovskýpokoj na novém místě – v novémdomově. Potřebujeme moudrost, zdraví,sílu a Boží vedení, abychom mohli býtv našem novém misijním působišti užiteční.Děkujeme za všechny modlitbya veškerou vaši podporu.Děkuji za rozhovor a přeji vám, abyvás Pán všechny vedl a chránil.J A R E K A N D RÝS E K

More magazines by this user
Similar magazines