Studia Kinanthropologica - Pedagogická fakulta - Jihočeská univerzita

pf.jcu.cz

Studia Kinanthropologica - Pedagogická fakulta - Jihočeská univerzita

Universitas Bohemiae MeridionalisBudvicensisFacultas PedagogicaStudia KinanthropologicaStudia Kinanthropologica2(issue)Volume 13.České BudějoviceCzech Republic2012ISSN 1213-2101


Studia Kinanthropologica 2012, XIII, 2________________________________________________________________Studia KinanthropologicaStudia Kinanthropologica, vědecký časopis pro kinantropologii. Vydává Jihočeská univerzitav Českých Budějovicích. Vychází dvakrát za rok. Rada pro výzkum, vývoj a inovace zařadilav roce 2010 Studia Kinanthropologica mezi recenzované časopisy, které uvedla v oborechNárodního referenčního rámce excelence (NRRE). Časopis Studia Kinanthropologica jeindexován v databázi Medvik – Bibliographia medica Čechoslovaca (BMČ), Národní lékařskéknihovny Praha. Adresa redakce: KTVS PF JU Jeronýmova 10, České Budějovice, 371 15,tel. 387773175, fax. 387773187, internet: www.pf.jcu.cz-katedry-katedra tělesné výchovy asportu, e-mail: studiakin@pf.jcu.czStudia Kinanthropologica is scientific journal for kinathropology. The journal is published intwo issues per year. In 2010 the Government Council for Research and Developmentclassified journal Studia Kinanthropologica as a „Reviewed Journal.“ Studia Kinanthropologicajournal is indexed in the database Medvik – Bibliographia Medica Čechoslovaca(BMČ) of National Medical library Prag, Czech Republic. The address of editor´s ofice:KTVS PF JU Jeronýmova 10, České Budějovice, 371 15, tel. +420387773175, fax.+420387773187, Internet: www.pf.jcu.cz-katedry-katedra tělesné výchovy a sportu, e-mail:studiakin@pf.jcu.cz


OBSAHVýzkumné studieJ. BĚLKA, K. HŮLKA, J. KŇOURKOVÁ, H. BÁRTOVÁKomparace ukazatelů vnějšího zatížení hráček na jednotlivých herních postechběhem vybraných utkání interligy žen v házené.............................................................................................. 68L. BLÁHAPohybové aktivity osob se zrakovým postižením z pohledu výzkumů v České republice.............................. 74P. MESIARIK, P. BARTÍK, E. BENDÍKOVÁPostoje žiakov 8. ročníka základných škôl v okrese Zvolen k telesnej a športovejvýchove......................................................................................................................................….…............. 80L. MICHALOV, M. SLIŽIK, D. ŠVENDAZdravotně výchovné aspekty v bojových uměních.......................................................…............................... 92R. WEISSER, J. BĚLKA, K. HŮLKA, P. HOUDKOVÁ, J. KORUNAKomparace intenzity zatížení hráčů futsalu v soutěžních utkáních první a druhé ligy.…..................…..…...101Teoretické studieP. BAHENSKÝVývoj sportovního tréninku v běhu na 1500m.................…........................................................................... 108M. BURSOVÁInterpretace posturální funkce jako determinujícího faktoru lidské motoriky……………............................. 126Přehledové studieT. TLUSTÝHistorie basketbalového týmu YMCA Praha v meziválečném období……………….........................137POKYNY PRO AUTORY PŘÍSPĚVKŮ…………………………………………………………....…........ 14564


CONTENSResearch StudiesJ. BĚLKA, K. HŮLKA, J. KŇOURKOVÁ, H. BÁRTOVÁComparison analysis of playing posts from the outer load markers point of view duringchosen competitive matches in women’s handball interleague....................................................................... 68L. BLÁHAPhysical activities of the people with visual impairments from the perspective of researchesin the Czech republic........................................................................................................................................74P. MESIARIK, P. BARTÍK, E. BENDÍKOVÁAttitude of pupils of 8 th classes primary schools in the district Zvolen for the physicaland sport education.....................................................................................................................….….............80L. MICHALOV, M. SLIŽIK, D. ŠVENDAHealth and educational aspects of martial arts..............................................................…...........................… 92R. WEISSER, J. BĚLKA, K. HŮLKA, P. HOUDKOVÁ, J. KORUNAThe comparison of load intensity during 1 st and 2 nd league futsal competition.….............................…..…... 101Theoretical studiesP. BAHENSKÝDevelopment of sports training on the 1,500m run.................….................................................................… 108M. BURSOVÁThe interpretation of postural function as determining factor of human motorics….…….........................… 126Review studiesT. TLUSTÝThe history of basketball team YMCA Praha during interwar period……………….................................… 137AUTHOR INSTRUCTION………………………………………………………………………....….…….14565


VÝZKUMNÉ STUDIERESEARCH STUDIES66


Studia Kinanthropologica, XIII, 2012, (2), 68-73The Scientific Journal for KinanthropologyKOMPARACE UKAZATELŮ VNĚJŠÍHO ZATÍŽENÍ HRÁČEK NA JEDNOTLIVÝCHHERNÍCH POSTECH BĚHEM VYBRANÝCH UTKÁNÍ INTERLIGY ŽEN V HÁZENÉCOMPARISON ANALYSIS OF PLAYING POSTS FROM THE OUTER LOADMARKERS POINT OF VIEW DURING CHOSEN COMPETITIVE MATCHES INWOMEN’S HANDBALL INTERLEAGUEJ. Bělka, K. Hůlka, J. Kňourková & H. BártováUniverzita Palackého Olomouc, Fakulta tělesné kultury, Katedra sportu__________________________________________________________________________________________ABSTRACTThe main goal of this pilot study is to compare outer load on players during three chosen competitive matches inwomen’s handball interleague and to find out differences in movement structure within the posts. Three chosencompetitive matches from women’s handball league were analysed by means of authorized software calledVideo Manual Motion Tracker 1.0. In total, 44 players were monitored. The players spent most of the time, 41 %or rather 19 %, standing and trotting and 8 % or rather 6 % from the whole playing time period in activities of ahigh and maximal intensity. The biggest distance was reached by centers (6 430±613 m). Wings and pivotsreached 6 366±843 m and 6 196±825 m respectively. There was no difference among posts to have been foundof having statistical importance. Statistics was computed by means of non-parametrical test (Mann-Whitney test)in the program called Statistica 10. As there have not been any similar studies focusing on this part ofperformance in handball to be published in the Czech Republic in the last twenty years, we have decided to lookmore closely at this part of playing performance in handball competitive matches.Keywords: Time-motion analysis; team handball; competition; woman; playing postsSOUHRNHlavním cílem předložené pilotní studie je komparace vnějšího zatížení jednotlivých herních postů hráčekběhem utkání v házené. Bylo analyzováno 44 hráček ve třech vybraných utkáních, v nejvyšší soutěži házenéžen, pomocí autorizovaného softwaru Video Manual Motion Tracker 1.0. V průběhu utkání strávily hráčkynejvíce času ve stoji a v poklusu 41 % resp. 19 % a v činnostech vysoké a maximální intenzity 8 % resp. 6 %hracího času. Největší vzdálenost překonaly spojky (6 430±613 m) před křídly (6 366±843 m) a pivoty(6 196±825 m). Mezi jednotlivými herními posty nenastal statisticky významný rozdíl. V rychlostníchkategoriích nastal významný rozdíl mezi herními posty pouze v rychlostní kategorii střední intenzita běhu mezispojkami a křídly (p=.015377). Statistické zpracování bylo provedeno pomocí neparametrického testu (Mann-Whitneyův test) a příslušného výpočtu efect size ve statistickém programu Statistica 10. Obdobné studiezabývající se touto částí herního výkonu v házené nebyly ještě v České republice v posledních dvaceti letechpublikovány, proto jsme se zaměřili na tuto část herního výkonu žen v utkáních házené.Klíčová slova: Analýza pohybu; házená; utkání; herní posty__________________________________________________________________________________________ÚvodHerní výkon ve sportovních hrách je ovlivněnněkolika faktory. Podle Táborského et al. (2007,21) „je sportovní výkon speciálním druhem jednánísportovce ve specifických podmínkách soutěže“.„Toto jednání je určeno dvěma množinami příčin –vnitřním stavem organismu sportovce, který lzeoznačit jako předpoklady výkonu a vnějším stavemprostředí, který označujeme jako podmínky výkonu.Herní výkon můžeme chápat jako jakousimnožinu všech forem pohybu, která je tvořenaspecifickými podmnožinami různé úrovně: fyzikální– biomechanické, chemické – biochemické,biologické – antropomotorické, fyziologické, psychologické,sociální“ (Táborský et al., 2007, 21).Výzkumy zabývající se ve sportovních hráchpohybem hráčů na hřišti během utkání sev odborných statích vyskytují u basketbalu68


(Matthew, & Delextrat, 2009), ragby (Deutsch,Maw, Jenkins, & Reaburn, 1998), futsalu (Barbero-Alvarez, Soto, Barbero-Alvarez, Granda-Vera,2008), fotbal (Castagna et al., 2003; Di Salvo et al.,2007; Stroyer et al., 2004; Tessitore et al., 2005),fotbalu o 7 hráčích (7-a-side football) (Capranica etal., 2001) plážového fotbalu (Castellano, J.,Casamichana, D. 2010).Pokud známe celkovou dosaženou vzdálenostnebo rychlost, které hráči v průběhu utkání dosahují,mohou nám tato data pomoci při plánovánítréninkového procesu a tvorbě vhodného tréninkovéhoprogramu ke zlepšení kondiční připravenostihráčů. Tato data mohou být zároveňpoužita při hodnocení herního výkonů hráčův utkání (Barros et al., 2007).Pohyb hráčů na hřišti během utkání házené jejednou ze složek individuálního herního výkonu,blíže specifikující charakteristiku hráče běhemutkání (Brand et al., 2009; Brings, Platen &Hofmann, 1998; Steinhöfer, 2008). V závislosti nahráčském postu, dochází k rozdílným aktivitámjednotlivých postů, křídla během utkání naběhajínejdelší vzdálenost a vykonají nejdelší sprinty,spojky oproti křídlům mají nejvyšší počet střelZapartidis et. al., (2009). V odborných publikacíchse vyskytují výzkumy zabývající se strukturoupohybu hráčů a hráček na hřišti během utkání.Hráči – muži při utkání v házené uběhnou na hřištiv průměru 5000 m, brankář přibližně 2700 m. Přitom vykonají průměrně 76 krátkých sprintů, 241–279 změn rychlosti, 12 střel na bránu, 59–143kontaktů se soupeřem, 19–29 výskoků (Brand et al.,2009). Starší studie (Brings, Platen & Hofmann,1998) uvádí, že hráči se pohybují chůzí kolem 55%, pomalým během 30 % a rychlým během asprintem 15 %. Novější studie (Brand et al., 2009;Steinhöfer, 2008) uvádějí pohyb hráčů na hřištichůzí a ve stoji pouze ve 40 %, pomalým během 43% a rychlým během a sprintem 17 %. Podle Cuesty(in Wallace, M. Brian & Cardinale, M., 1997)uběhli házenkáři Španělska na jednotlivých postech4 839,10 m (79,64 m/min), křídlo naběhá 5 081,8 m(83,19 m/min). Dále uvádí, že hráči v 38,81 %chodí, v 42,61 % běží pomalu, v 15,92 % běžírychle a sprintují z 2,66 %. Průměrná rychlost hráčebyla 1,34 m/s .Brings, Platen a Hofmann (1998) analyzovalipohyb německých házenkářek během utkání azjistili, že hráčky z celkového hracího času stály13,4 %, 55,8 % chodily, 9,9 % sprintovaly. Dálezjistili, že 12,8 % tvořila pomalá rychlost (2,3-2,5m/s), 5,2 % tvořila střední rychlost (3,6-5 m/s), 22,3% tvořila vysoká rychlost (nad 5 m/s).V analýze pohybu u hráček u vybraných utkánínejvyšší dánské ligy bylo zjištěno, že hráčkyv utkání naběhají v průměru 4 002,4±551,4 mz toho sprintují 9,8±11,2 m, prochodí 2103,6±334,1 m a v běhu nízké intenzity uběhnou 1114,2±218,7 m (Michalsik, B. L., Madsen, K. &Aagaard, P., 2011).Manchado a Platen (2011) provedly analýzudvou přípravných utkání mezi reprezentací ženNorska a Německa a zjistili, že hráčky v polipřekonají v průměru vzdálenost 5 251 ±245 m abrankářky 2066±513 m během utkání.V českých publikacích se objevují informace opohybu hráček na hřišti jen minimálně. PodleHavlíčkové (1993) hráč v utkání naběhá 4 400 - 6500 m, ženy uběhnou v průměru o 20-25 % kratšívzdálenost. Grasgruber & Cacek (2008) tvrdí, žehráč v házené naběhá v průměru 2-6 km v 60minutovém utkání.Z výše uvedených různorodých výsledků, lzeusuzovat, že pohybovou strukturu hráčů na hřištiběhem utkání ovlivňuje zřejmě velké množstvífaktorů (např. změny pravidel, pohlaví, výkonnostnírozdíly, typ obranného a útočného systému, atd.).Žádný z výše uvedených výzkumů nebylproveden u českého družstva, z tohoto důvoduvznikla tato pilotní studie z oblasti pohybovéstruktury hráček házené v nejvyšší soutěži žen(WHIL).vzdálenost, levé křídlo 3 557 m, pravé křídlo 4 083m, levá spojka 3 464 m, pravá spojka 2 857 m apivot 3 531 m. Rozdílné údaje sesbíral Brand et al.(2009) z údajů z mistrovství světa 2007v Německu. Uvádí, že brankář za celé utkáníuběhne 2 760,6 m (44,72 m/min), krajní spojkanaběhá 5 251,6 m (87,86 m/min), střední spojkanaběhá 5 394,03 m (89,9 m/min), pivot naběháMetodikaCharakteristika výzkumného souboruPředložená studie se zabývá vnějším zatíženímhráček na hřišti hráček DHC Sokola Poruba ahostujících týmů (TJ Házená Jindřichův Hradec,HC Britterm Veselí nad Moravou a HK DanlogPartizánske) ve třech vybraných utkáních nejvyššíčesko-slovenské soutěže - interligy házené v sou-69


těžním ročníku 2010/11, pro kterou se používáoznačení WHIL (Women‘s handball internationalleague).Tréninkový objem sledovaných družstev činí 4-5 povinných tréninkových jednotek týdně. Sledovanýsoubor (tabulka 1.) se skládal ze 44 hráčeko průměrném věku 22,6 ± 3,08 let. Devět hráčeksledovaných týmů bylo v širší reprezentaci ženČeské republiky a čtyři v širší reprezentaci ženSlovenské republiky. Brankářky nebyly sledoványz důvodu specifičnosti jejich hráčské funkce.Popis vlastního výzkumuPro monitorování utkání byly použity videokameryPanasonic SDR-H80 a Canon HF10.Byly postaveny ve statické poloze na tribuně prodiváky ve výšce 3,5 metrů nad zemí. Každá bylaumístěna na jedné polovině hřiště na tribuně prodiváky tak, aby mohly snímat v nejvhodnějším úhlucelou protilehlou polovinu hřiště. Natáčelo se vesportovní hale v Polance nad Odrou, která jepovažována za domácí halu házenkářek PorubyOstrava. Utkání se hrála 2 × 30 minut a desetiminutovoupřestávkou a skončila výsledky:24:22, 29:34 a 32:31.Videozáznamy z videokamer byly analyzoványpomocí v autorizovaného softwaru Video ManualMotion Tracker 1.0. Vyhodnocení jednoho utkánítrvalo 32 hodin. Analyzoval se pouze pohyb hráčekna hřišti v době, kdy nebyla zastavena časomíra(time out rozhodčího, team time out, poločasutkání).Rychlost pohybu hráček na hřišti během utkáníbyla rozdělena podle Barbero-Alvareze et al. (2008)do rychlostních kategorií: stání 0 - 0,1 m/s; chůze0,2 – 1 m/s; poklus 1,1 – 3 m/s; střední intenzitaběhu 3,1 – 5 m/s; vysoká intenzita běhu 5,1 - 7 m/s;maximální intenzita běhu (sprint) > 7,1 m/s.Statistické vyhodnocení datPři statistickém zpracování dat byl využitstatistický program Statistica 10 (StatSoft Inc.,Tulsa, OK, USA). Pro posouzení normality jsmepoužili Lillieforsův test normality a Levenovy testypro zjištění homogenity dat. Pro zjištění míry(Hendl, 2006) diference průměrů sledované závisleproměnné mezi skupinami se použil Kruskal-Wallistest. Dále byly výsledky doplněny výpočtemvelikosti účinku (Effect Size) pro Kruskal-Wallistest v podoběkde H je vypočítaná hodnota Kruskal-Wallis testu an je celkový rozsah souboru (Morse, 1999). Prostanovení síly využitých statistických procedurjsme použili statistický software G*Power 3.1.3 apostup Faul, Erdfelder, Buchner a Lang (2009).Výsledky a diskusePro ověření homogenity rozptylů jsme využiliLeveneova testu homogenity rozptylů (p= 0,05).V případě analýzy rozptylu faktoru „herní post“ bylzjištěn signifikantní výsledek u pouze parametrurychlosti (střední intenzita běhu) hráčů mezispojkami a křídly (p=.015377). U ostatníchsledovaných parametrů byly výsledky nesignifikantní.Vzhledem k vzájemné provázanosti budoucíchstatistických operací jsme se rozhodlivyužít neparametrický Kruskal-Wallis test.Ve třech sledovaných utkáních překonalyvšechny hráčky ze všech družstev na hrací plošeprůměrně 6 355±701 m. V průměru bylo v každémutkání 63 útoků každého týmu. Utkání sevyznačovala větším množstvím technických chyb(14 technických chyb průměrně za utkání nadružstvo). Mezi technické chyby se počítaly:provinění proti pravidlům (kroky, dvojité hranís míčem, útočné fauly, neoprávněný vstup dobrankoviště) a chyby herního charakteru (nepřesnépřihrávky) spojené s následnou ztrátou míče(přihrávka končící v autu, získání volného míčesoupeřem při přihrávce). Jedno družstvo ve svýchutkáních střídalo z taktického hlediska dvě hráčkyna obranu a útok. Byly to převážně spojky. Všechnadružstva preferovala obranné systémy 0:6 a 1:5.Tabulka 2 představuje rozdíly v překonanévzdálenosti mezi jednotlivými herními posty.Nejdelší vzdálenost překonaly spojky 6 430±613 m,naopak nejkratší vzdálenost překonali pivoti6 196±825 m během utkání. Mezi těmito hernímiposty v překonané vzdálenosti nebyl statistickyvýznamný rozdíl (p=.68197). Ani mezi dalšímiherními posty křídly a spojkami resp. pivotyv překonané vzdálenosti nenastal statistickyvýznamný rozdíl (p=.85736 resp. p=.58875). PodleXitao (2001) zjištěná hodnota velikosti účinkupoukazuje na malý efekt u celkově překonané70


vzdálenosti (ɳ 2 =.0156). Výsledek ukazuje, že zdenení statistický ani praktický rozdíl.Největší vzdálenost překonaly ze všech herníchpostů spojky. V postupném útoku tvořili hru azakládaly útočné akce. Byly také nejvíce aktivnímistřelkyněmi z herních postů, kdy během utkánístřílely v průměru 56x na soupeřovu bránu.Percentuálně byly úspěšnější spojky hostujícíchcelků, které měly střeleckou úspěšnost 56 % oprotispojkám domácího družstva, které byly úspěšnéve 44 %. Celková střelecká úspěšnost byla 50 %.Spojky domácího týmu se snažili střílet vícez dálky, a spojky z hostujících týmů spíše voliliuvolnění 1:1 zakončené střelbou s náskoků nadbrankoviště. Pokud sledovaný tým hrál obrannýsystém 1:5, vysunutou hráčkou byla některá zespojek. Tento fakt mohl ovlivnit výsledky, protožetato hráčka je v neustálém obranném pohybu.Všechna sledovaná družstva hrála obdobnýmherním systémem a taktickým zapojením křídel.Specifický oproti jiným herním postům byl přechoddo rychlého útoku. Do něj se nejčastěji zapojovalakřídla a také při tomto přechodu do útoku překonalaoproti ostatním herním postům největší vzdálenost,protože se museli dostat do rohu hřiště jakozákladní výchozí útočné pozice, kde převážnou částpostupného útoku stála nebo chodila. V postupnémútoku křídla někdy zabíhala do prostoru pivota a itento fakt mohl ovlivnit, celkovou vzdálenostkřídel. Střelecká úspěšnost křídel byla 48 %, kdyv průměru vyslaly na soupeřovu bránu 35 střel nautkání.Družstva v postupném útoku preferovala útočnýsystém s jedním pivotem. Pivoti se dostali v postupnémútoku jen minimálně ke střeleckémuzakončení (v průměru 10x za utkání). Střeleckáúspěšnost pivotů byla 73 %.Ve sledovaných utkáních nezvítězilo vždydružstvo, které překonalo v průměru větší vzdálenost.Obrázek 1 nám porovnává jednotlivé herní postyz hlediska rychlosti lokomoce na hřišti běhemutkání. Křídla strávila na hřišti nejvíce času stáním(42 %). V nejvyšších intenzitách běhu (vysoké amaximální) se pohybovaly všechny herní postyshodně 14 % hrací doby. Jediný statistickyvýznamný rozdíl nastal v rychlostní kategoriistřední intenzita běhu mezi spojkami a křídly(p=.015377). Stejně tak i výpočet efect size (ɳ 2 =.1998857) poukazuje na velký efekt, existujevysoká pravděpodobnost, že výsledek není vlivemnáhody a velikost efektu je také praktickyvýznamný (Xitao, 2001). V ostatních rychlostníchkategoriích nedošlo ke statisticky významnémurozdílu. Z hlediska věcné významnosti vykazujíkategorie stání (ɳ 2 =.0592), chůze (ɳ 2 =.00222),71


poklus (ɳ 2 =.0585), vysoká intenzita běhu(ɳ 2 =.0439) malý efekt, který ukazuje, že zde nejsoustatisticky ani věcně významné rozdíly mezi posty.MIB: ɳ 2 =.102126).U výsledku malé intenzity běhu, kdy jsmedosáhli pouze střední efekt a navíc byly rozdílystatisticky nevýznamné Xitao (2001) doporučujez obavy vlivu náhody vypočítat sílu testu. Jennionsa Møhler (2003) doporučují pro neparametrickouKruskal- Wallisovu jednofaktorovou analýzuspočítat sílu testu pro ekvivalentní parametrický test(jednofaktorová ANOVA), jelikož podle Siegel aCastellan (in Jennison et al., 2003) se výsledkymaximální intenzita běhu) se hráčky pohybovalypřibližně 8 min. Ve stoji a v chůzi strávily hráčky33,5 min hrací doby.shodují na 95,5 %. Síla testu byla (1-β)=.166. Podlezjištěných výsledků jsou rozdíly v hodnotách maléintenzity běhu statisticky a věcně nevýznamné.Vnější zatížení hráček na jednotlivých herníchpostech je velmi podobné. Během utkání se střídalyfáze hry, kdy hráčky provedly rychlou lokomoci do30 m, kterou často vystřídala fáze statičtějšíhocharakteru chůze a stání. Tento poměr bylz hlediska časového přibližně 1:1. Z hlediskavzdálenostního překonaly hráčky ve stoji a chůzimenší vzdálenost o 80 % než ve vyšších intenzitáchběhu. Z tohoto nám vyplývá, že zřejmě dochází jenk částečnému obnovení energetických zásob vesvalech.Z obrázku 2 vyplývá, že nejvíce času strávilyhráčky ve stoji (41 %). Hostující hráčky v utkáníchvíce stály (43 %) než hráčky domácího týmu(39 %). V nejvyšších intenzitách pohybu (vysoká aZávěrV předložené pilotní studii jsme zjistili, žeu sledovaného souboru nebyl signifikantní rozdílmezi jednotlivými posty v překonané vzdálenostiběhem utkání v házené žen. Největší vzdálenostpřekonaly spojky (6 430±613 m). V rychlostníchkategoriích nastal významný rozdíl mezi hernímiposty pouze v rychlostní kategorii střední intenzitaběhu mezi spojkami a křídly. Z hlediska individualizacetréninkového procesu v házené,z pohledu herních postů, výsledky naznačilyminimální rozdíly v ukazatelích vnějšího zatíženíhráček během utkání. Tento fakt se může projevitv tréninkovém procesu a jeho individualizaci, kdyby nemusely mít jednotlivé herní posty rozdílnétréninkové jednotky z hlediska zatěžování. Výsledkyje nutné dále analyzovat, abychom mohlidoporučit přesnější opatření pro praxi. Limitypředložené studie spatřujeme především v menšímpočtu sledovaných utkání, aby mohly být signifikantnějšízávěry. Specializovaný software VideoManual Motion Tracker 1.0 je vhodný pro analýzuvnějšího zatížení hráčů v házené, i přes vysokoučasovou náročnost analýzy videozáznamů (analýzajednoho utkání cca. 32 hodin).72


LiteraturaBarbero-Alvarez, J. C., Soto, V. M., Barbero-Alvarez, V., & Granda-Vera, J. (2008). Matchanalysis and heart rate of futsal players duringcompetition. Journal of Sports Sciences, 26(1), 63-73.Barros, R. M. L., et al. (2007). Analysis of thedistance covered by the first division Braziliansoccer players obtained with an automatic trackingmethod. Journal of Sports Science and Medicine 6,233-242.Brand, H., et al. (2009). Rahmen-trainingskonzeption.Műnster: Philippka-Sportverlag.Brings, J., Platen, P., & Hofmann, E. (1998).Testverfahren zur Beurteilung der Ausdauer - undSprintleistungsfähigkeit im Frauenhandball. Leistungssport28 (6), 26-31. Münster: Philippka -Sportverlag.Capranica, L. et al. (2001). Heart rate and matchanalysis in pre-pubescent soccer players. Journal ofSports Sciences, 19, p. 379–384.Castagna, C., D’Ottavio, S., & Abt, G. (2003)Activity profile of young soccer players duringactual match play. Journal of Strength andConditioning Research 17, 775-780.Castellano, J., & Casamichana, D. (2010). Heartrate and motion analysis by GPS in beach soccer.Journal of Sports Science and Medicine, 9, p. 98–103.Deutsch, M. U., Kearney, G. A., & Rehrer, N. J.(2007). Time – motion analysis of professionalrugby union players during match-play. Journal ofSports Sciences, 25, 461–472.Di Salvo, W., Baron, R., Tschan, H., Calferon, F. J.,Bachi, N., & Pigozzi, F. (2007) Performancecharacteristics according to playing position in elitesoccer. International Journal of SportsMedicine,28, 222-227.Grasgruber, P., & Cacek, J. (2008). Sportovní geny.Brno: Computer Press.Havlíčková, L. et al. (1993). Fyziologie tělesnézátěže II. (speciální část – 1. díl). Praha: UniverzitaKarlova.Jennoins, M., D., & Møhler, A., P. (2003).A survey of the statistical power of research inbehavioral ekology and animal behaviour. BehavioralEcology, 14(3): 438 – 445.Manchado, C., & Platen, P. (2011). Time-motionanalysis and physiological demands in internationalwomen´s team handball. In F. Taborsky (Ed.)Conference “Science and 86 Analytical Expertise inHandball” (Scientific and Practical Approaches)(pp. 151-155). Vídeň: EHF Metods commission.Matthew, D., & Delextrat, A. (2009). Heart rate,blood lactate concentration, and time-motionanalysis of female basketball playersduring competition.Journal of Sports Sciences, 27, p. 813–821.Michalsik, B. Lars, Madens, K., & Aagaard, P.(2011). Activity match profile and physiologicaldemands in female elite team handball. In F.Taborsky (Ed.) Conference “Science and AnalyticalExpertise in Handball” (Scientific and PracticalApproaches) (pp. 162-167). Vídeň: EHF Metodscommission.Platenová, P. (2009) Progresive entwicklung derbelastungstrutur. In Brand, H., Langhof, K., Späte,D. Rahmen Trainingskonzeption des DeutschenHandballbundes. Onde: Graphische Betriebe E.Holterdorf, 24-27.Steinhöfer, D. (2008). Athletik training im sportspiel.Münster: Philippka – Sportverlag.Stroyer, J., Hansen, L., & Klausen, K. (2004)Physiological Profile and Activity Pattern of YoungSoccer Players during Match Play. Medicine andScience in Sports and Exercise 36, 168-174.Táborský, F. et al. (2007). Základy teorie sportovníchher. Praha: Univerzita Karlova.Tesittore, A., Meeusen, R., Tiberi, M., Cortis, C.,Pagano, R., & Capranica, L. (2005) Aerobic andanaerobic profiles, heart rate and match analysis inolder soccer players. Ergonomics 48, 1365-1377.Wallace, M. Brian & Cardinale, Marco. (1997).Conditioning for Team Handball. Strength &Conditioning. 19 (6): 7-12.Xitao, F. (2001). Statistical significance and effectsize in eudcation research: Two sides of coin. TheJournal of Educational Research, 94(5), 275-282.Zapartidis, I., Toganids, T., Vareltzis, I., Christodoulidis,P., K., & Skoufas, D.(2009). Profile ofyoung fiale handball players. Serbian Journal ofSports Sciences 3 (1-4): 53 – 60. (ElectronicVersion).Mgr. Jan Bělka, Ph.D.Univerzita Palackého v Olomouci,Fakulta tělesné kultury,Katedra sportuHynaisova 9779 00 OlomoucTel: 585 636506jan.belka@upol.cz73


Studia Kinanthropologica, XIII, 2012, (2), 74-79The Scientific Journal for KinanthropologyPOHYBOVÉ AKTIVITY OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM Z POHLEDU VÝZKUMŮV ČESKÉ REPUBLICEPHYSICAL ACTIVITIES OF THE PEOPLE WITH VISUAL IMPAIRMENTS FROM THEPERSPECTIVE OF RESEARCHES IN THE CZECH REPUBLICL. BláhaUniverzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta, Katedra tělesné výchovy a sportu__________________________________________________________________________________________ABSTRACTVisual impairment substantially limits a person in performing the daily activities because perception andprocessing of information from the environment is significantly distorted. The differences in possibilities ofperception affect human’s ontogenetic development and confront him with problems also in acquiring oflocomotive skills and performing physical activities. Also, the university workplaces focused onkinanthropology contribute to the revision of data which can be used for improving the life quality of thesepeople. This paper summarizes the areas examined by each workplace and presents the selected results of theresearches. It presents the selected results of researches made by the FTK UP Olomouc, FTVS UK Prague andKTVS PF in Ústí nad Labem. Many results can be used for the purposes of health, psychology, sociology,education, municipal politics, urban planning, etc. The conclusions of the researches usually highlight theproblem of creating movement stereotypes, level of locomotive faculties, orientation, movement and limitedpossibilities of locomotion, the risks associated with the lifestyle but also provide the guidance to the solution.Keywords: visual impairment; physical activity; walking; research; IPAQSOUHRNZrakové postižení člověka výrazným způsobem limituje ve vykonávání každodenních činností, neboť je výrazněnarušeno vnímání a zpracování informací z prostředí. Odlišnosti v možnostech vnímání podnětů ovlivňujíontogenetický vývoj člověka a staví před něho problémy také v osvojování pohybových dovedností avykonávání pohybových aktivit. Také vysokoškolská pracoviště orientovaná na kinantropologii přispívají svýmdílem k zpřesnění údajů využitelných pro zlepšení kvality života těchto osob. Příspěvek shrnuje zkoumanéoblasti jednotlivými pracovišti a uvádí vybrané závěry realizovaných studií. Prezentuje vybrané výsledky studiípracovišť FTK UP Olomouc, FTVS UK Praha a KTVS PF UJEP v Ústí nad Labem. Řada výsledků je využitelnápro účely zdravotnictví, psychologie, sociologie, vzdělávání, komunální politiky, urbanismu apod. Závěry studiíobvykle upozorňují na problém vytváření pohybových stereotypů, úroveň pohybových schopností, orientace,pohybu a omezených možnostech lokomoce, na rizika spojených s životním stylem, ale přinášejí i návodyk řešení.Klíčová slova: zrakové postižení; pohybové aktivity; chůze; výzkum; IPAQ__________________________________________________________________________________________ÚvodJinakost mnohých lidí spočívá ve výraznějšímsnížení některé z funkcí organismu a z tohoplynoucích důsledků pro jejich způsob života.Četnou skupinou takových lidí jsou i osoby sezrakovým postižením. Zrakové postižení „…lzedefinovat jako absenci nebo nedostatečnost kvalityzrakového vnímání“ (Ludíková, 2005, p. 192). Podtímto vyjádřením se skrývá komplikovaná oblastporuch zraku, které konkrétního člověka omezujínebo mu neposkytují potřebnou úroveň schopnostík jednání nebo vykonávání činností způsobem nebov rozsahu, považovaném u člověka za normální.Tato skutečnost se promítá do omezení nebo ztrátypříjmu vizuálních informací, což vede ke zvýšenézávislosti na kinestetickém, akustickém a taktilnímvnímání a příslušných receptorech. Tato závislostdosahuje různých stupňů a rozhodně lze hovořito vážném fenoménu. Přes různící se údaje dosahujepočet osob s tímto postižením v samotné ČR74


několika desítek tisíc. Otázkou ovšem je, …jakčlověk, který je jinak vybaven ke zpracováníinformací, realizuje svůj pohyb v sepětís prostředím, které ho obklopuje? Projevuje se tedytato jinakost prostřednictvím realizovaného pohybupro nastolení rovnováhy s prostředím?Odpovědi na tyto otázky by také měly býtv centru zájmu kinantropologie. Její přínos lzespatřovat ve zkoumání struktury a funkce účelovězaměřených pohybových činností člověka sezrakovým postižením (ZrP) a jejich rozvojem,kultivací a účinky v definovaných podmínkáchprostředí.Pro zpřesnění okolností zkoumání tohotofenoménu je možné vycházet z kategoriálníhosystému stanoveným IBSA (International BlindSports Federation) a používaným rovněžMezinárodním paralympijským výborem (InternationalParalympic Comitee – IPC). V ČR je tentosystém uplatňován Českým paralympijským výborem(ČPV) a zároveň Českým svazem zrakověpostižených sportovců (ČSZPS). V rámci uvedenéhosystému se usiluje o vytváření srovnatelnýchpodmínek pro účast na soutěžích všem účastníkůmpohybových aktivit. U některých sportovníchdisciplín (zejména pohybových her) se podmínkyk soutěžení vyrovnávají vyloučením zraku všechhráčů (použitím klapek). Oporu tohoto systémunajdeme zejména ve vrcholovém nebo výkonnostnímsportu. Podstatné je však, jak ukazujeřada šetření v zahraničí i v ČR, využití pohybovýchaktivit (PA) k rozvoji jedince, k udržení zdraví,kultivaci celkového pohybového projevu osob seZrP a zlepšení kvality života.V našich podmínkách proběhly výzkumy arealizují se šetření, která jsou cílena do různýchoblastí kinantropologických disciplín. Řešenéoblasti se navzájem prolínají a společně dokreslujíkomplex složité problematiky uplatňování PAu osob se ZrP. Na realizaci těchto výzkumů sepodílejí některá vysokoškolská pracoviště, k nimžpatří zejména katedry FTK UP Olomouc a FTVSUK Praha. Z dalších pracovišť lze pak jmenovat iKTVS PF UJEP v Ústí nad Labem. Odbornostvůdčích osobností a vybavenost příslušnýchpracovišť jsou předpokladem udržení variabilityv dílčích oblastech zkoumání řešeného fenoménu azároveň umožňují odpovídající prolínání avyužívání výsledků dílčích šetření. Za společný rysvšech pracovišť je možné považovat sériikvalifikačních prací, které jsou orientovány dosportovní praxe nebo vzdělávání a jejichž těžištěspočívá v aplikacích vybraných sportovních odvětví.Přínos těchto prací může být značný, pokudse jejich závěry daří zevšeobecňovat nebo uvádětdo praxe, popř. pokud vytvoří východiska propodrobnější a hlubší šetření. Pohybové aktivity,způsoby jejich provozování popisují např. Bergl(2001), Dědičová (2003), Dufková (2005), Fialová(2006), Finková (2011), Hájek (2008), Hornová(1999), Charousek (2004), Kittlerová (2005),Linhartová (2008), Loulová (2009), Mátlová(2000), Novotná (2003), Obermanová (2004),Provazník (2008), Součková (2005), Stodůlka(2006), Štěpánek (2009), Štych (2007), Tomášková(2005), Valentová (2008) aj. Méně časté jsouvýstupy založené na aplikaci složitějších výzkumnýchtechnik nebo pohybující se na hranicivědních oborů (Dvořák, 2006; Dvořáková, 2001;Holubová, 2000; Kvapilová, 2004; Macháček,2000; Mrňák, 1999; Říhová, 2001; Sobotková,2004 aj.). Společným jmenovatelem některýchkvalifikačních prací je místo pohybových aktivitv životě člověka se ZrP (Došková, 2009; Drahovzalová,2009; Frková, 2006; Křivková, 2005;Pálková, 2006; Příhodová, 2007; Richterová, 2011).Tyto a další práce nám poskytují cenné informacez vybraných oblastí vázaných na fenoménpohybových aktivit. Hlubší poznatky pak přinášejínálezy z jednotlivých pracovišť.Řešené problémy a závěry studií u vybranýchpracovišťKolegové z FTK UP Olomouc (Janečka a kol.)se orientují zejména na oblast senzomotoriky,motorických kompetencí a pohybového učení.Potvrzují rozdíly v psychomotorickém vývoji dětíse ZrP ve srovnání s dětmi bez postižení. Janečka,Štěrbová a Kudláček (2008) poukázali na problémvytváření jiného dílčího pohybového vzoru než jesprávně vytvořený řetězec svalových souher, kteréu dětí limitují budování vyšších motorickýchkompetencí. Děti vykazují opožděný vývojv kontrole hlavy a abnormálně přehnané projevyneklidu. Janečka také potvrzuje nebo doplňujezávěry zahraničních výzkumů při stanovení úrovněpohybových schopností (2001; 2003). Použiltestovou baterii částečně vycházející z UNIFIT-TESTU. Aplikoval testy koordinačních schopností,dotazníky (k hodnocení úrovně sportovnísocializace) a další. U dětí se ZrP na úrovnikategorie B1 zjistil nižší úroveň explozívněsilových schopností dolních končetin, podobně takv testu „leh – sed“, „výdrž ve shybu“ av dynamometrii. Z hlediska motorické kompetencedosáhli dívky i chlapci v kategorii B2 a B3srovnatelných hodnot s výkony vidící populace. Nazákladě zjištěných odlišností v ukazatelíchvybraných schopností u dětí se ZrP a dětmi běžnépopulace doporučil aplikaci intervenčních programů.Ve studiích FTVS UK Praha (Bunc a kol.) sepoukazuje se na nevyjasněnost odchylek odběžných hodnot některých vegetativních funkcí,biologického rytmu a změn hodnot srdečnífrekvence (SF) u dětí se ZrP. Bunc, Segeťová,Šafaříková a Horčic (1997) konstatovali stálousvalovou tenzi u dětí se ZrP, která zřejmě vyvolávávyšší hodnoty SF během dne. Pracoviště Buncetaké stanovovalo hodnoty BMI u dětí se ZrP a pro75


potřeby kultivace aerobní zdatnosti v terénníchpodmínkách byly pro děti a mládež se ZrPzpracovány normy, které umožňují stanovit třipásma úrovně aerobní zdatnosti a tělesnévýkonnosti (Bunc, Šafaříková, & Segeťová, 1997).Zahálka et al. (2011) upozornil na základěhodnocení rovnovážných schopností u osob se ZrPna nezbytnost zvýšení posturální jistoty při stoji alokomoci prostřednictvím pohybové edukace.Z šetření jiných pracovišť je možné zmínitzávěry starší studie Volfové a Vávry (1991), kteříhodnotili aspekty tělesného zatížení a měřenísrdeční frekvence u nevidomých dětí. Konstatovalizřejmé pozitivní působení podmínek danýchinternátními školami ve smyslu možnostíprovozovat PA.Pracoviště KTVS PF UJEP v Ústí nad Labemjiž v minulosti realizovalo drobnější šetření, kteráprezentovala, že některé ukazatele charakterizujícíúroveň vybraných schopností jsou srovnatelné neboi lepší ve srovnání s běžnou populací. Patří k nimstudie zaměřená na hodnocení reakčních schopností(reakce na zvukový podnět) a realizaci orientačníchúloh lokomočního charakteru (Bláha, Valter, &Král, 1998; Bláha, Valter, Pyšný, & Macháček,1999, 2001; Bláha & Pyšný, 2000). Usilovali jsme io specifikování zátěže goalballistů (Bláha, Valter,& Bechyně, 1998). Z hlediska srdeční frekvence setoto zatížení pohybuje na úrovni anaerobníhoprahu. Pozornost pedagogicky orientovanéhopracoviště se upírá směrem k aplikaci pohybovýchaktivit a uplatnění pohybových aktivit jakoprostředku k udržení zdraví a kultivace životníhostylu. Soudíme, že změna vztahu k PA, jejichakceptace a následně samotné uplatňování jsouzejména u osob se ZrP důležité. Bohužel, potenciálPA není využit ani k pozitivním psychickýmzměnám a změnám v sociálním chování lidí běžnépopulace a ukazuje se, že ve velké míře to platí iu osob se ZrP. V našich studiích (Bláha, 2011) jsmepoukázali nejen na to, jak lidé se ZrP přičítajísvému postižení nemožnost účasti na provozovánípohybových aktivit, ale na druhou stranu nejsoupříliš ochotni hledat cesty k nápravě tohoto stavuv případě, kdy to podmínky umožňují (Bláha &Machačová, 2007; Bláha, Machačová, Pálková, &Ženíšková, 2009). Účast na pohybovýchprogramech by byla možná teprve na základěkomplexního řešení řady problémů, které vidíme vevzdělání, pohybové přípravě, nabídce vhodnýchaktivit a potřebné motivaci. K nejčastějšímdůvodům, pro které se osoby se zrakovýmpostižením pohybovým aktivitám vyhýbají, patřípodle nich strach ze zranění, nedostatek vůle,nezájem, špatné počasí a nadváha. Cesty k nápravěby bylo možné hledat ve spolupráci s vodiči, trasérya v omezené míře i v nabídce odpovídajících PA.Studie orientované na hodnocení účasti napohybových aktivitách a lokomoci.Řadu poznatků o omezené účasti osob se ZrP naPA přineslo dlouhodobé šetření v rámci spolupráces Centrem kinantropologického výzkumu FTK UP.Cílem první studie bylo poskytnout údajeo pohybové aktivitě osob se ZrP, které jsousrovnatelné s charakteristikami obvyklými proosoby bez ZrP a které umožní objektivně hodnotitstav a trendy v aktivním životním stylu. Cílemstudie realizované za pomoci pedometrů bylopřispět k specifikaci zatěžování organismuspoluobčanů se ZrP a skupiny aktivních seniorů(Bláha et al., 2009).MetodikaŠetření byla navázána na celonárodní výzkum,který byl prováděn v rámci Celosvětové iniciativyzjišťování stavu pohybové aktivity dospělých zaschválení výzkumného záměru MŠMT Pohybováaktivita v životě člověka id. kód CEZ:J14/98:155100015 a U. S. Center for DiseaseControl and Prevention ,,International PhysicalActivity Questionnaire” v Atlantě. První studie -dotazníkové šetření bylo realizováno v rámcischváleného výzkumného záměru MŠMT Pohybováaktivita a inaktivita obyvatel Českérepubliky v kontextu behaviorálních změn id. kódCEZ: J14/98: 155100015. Pohybová aktivita bylaodhadována na základě dotazníku IPAQ (EpidemiologyUnit, University of New South Wales,Sydney), mezinárodně standardizované (Craig etal., 2003; Frömel et al., 2004) krátké administrativníverze. Vybrané položky vztahující sek hodnocení aplikace PA různé intenzity a chůzebyly převáděny na hodnoty MET a METmin•týden-1 . Realizace šetření osob se ZrP proběhlav letech 2004 až 2008. Šetření se zúčastnilo 2 177osob běžné populace, 71 osob se ZrP s klasifikacíB1, 29 s klasifikací B2 a 52 s klasifikací B3-B4.Šetření s použitím pedometrů YAMAX DigiwalkerSW-200 a YAMAX Digiwalker SW-700 sezúčastnili klienti Tyflocenter (n=30) a studenti U3Vna UJEP v Ústí nad Labem (n=48).Výsledky a diskuseUkázalo se, že ve vykazovaných PA běhemjednoho týdne u respondentů se ZrP dominujechůze. Nízká je ale jejich účast na intenzivních PAa nižší je i ve středně zatěžujících aktivitách.Intenzivní PA nevykonávají osoby s nejtěžšímistupni postižení. Pokud se intenzivní PA u respondentůse ZrP vykonávají, je to u osob mladšícha v rámci organizovaných PA, kdy se objevuje ivětší účast na středně zatěžujících aktivitách.V plnění zdravotních doporučení provozováníPA jsme shledali lepší plnění ukazatelů u běžnépopulace ve srovnání se soubory respondentů seZrP, přičemž zjištěné rozdíly byly statistickyvýznamné. Ve zvýšené míře byli lidmi se ZrP76


vykazovány inaktivity. Doba strávená sezením jenejvyšší u osob s nejvyšším stupněm postižení,nejméně času sezení věnovali respondenti běžnépopulace. Ukázalo se, že nedostatek uplatňováníintenzivních PA a středně zatěžujících aktivit seu osob se ZrP promítá do celkového objemu všechvykazovaných aktivit. Z tohoto pohledu jsme tedyosoby se ZrP hodnotili jako méně aktivní nežobčany běžné populace. U osob se ZrP vykazovalivětší objem absolvovaných pohybových aktivitženy, nekuřáci, osoby ve věku 45-69 let as hodnotou BMI>25,00. S ohledem na zdravotnědoporučovaná kritéria je možné konstatovat rozdílyv jejich plnění mezi běžnou populací a souboryrespondentů se zrakovým postižením dálerozlišených podle klasifikace postižení.Šetření za použití pedometrů ukázalo značnérozdíly v denních objemech kroků u souborůseniorů a občanů se zrakovým postižením běhempracovních dnů a dnů odpočinku. Projevil sepozitivní vliv existence zaměstnání u osob se ZrPv podobě zvýšeného množství absolvovanýchkroků během pracovních dnů. Ve srovnánís doporučovanými hodnotami denně absolvovanýchkroků se však muži i ženy se ZrP drží na nižšíchhodnotách, které odpovídají sedavému stylu životaa potvrdily závěry dotazníkového šetření.Z našich nálezů vyplývá, že chůze je sicenejčastěji uplatňovaná pohybová aktivita u osob seZrP, ale vykazovanými hodnotami nepřesahujeúroveň dosahovanou běžnou populací (Bláha,2011). Otázkou zůstává kvalita této činnosti, neboťse ukazuje, že skutečný počet absolvovaných krokůje obecně velmi nízký. Deficit zapříčiněnýneprovozováním intenzivních PA a střednězatěžujících aktivit znamená v celkovém objemunízké hodnoty vykazovaných PA.Přes některé nepříliš optimistické závěry jsmev některých kasuisticky orientovaných studiíchuvedli možnosti realizace PA a zapojení osob seZrP do jejich provozování. Z uváděných příkladůvyplývá řada doporučení pro zdravotnický, sociálnísystém a také námětů pro oblast školství avzdělávání. Považujeme za vhodné zpracovatnávody pro osoby se ZrP a učitele vzdělávající žákys tímto postižením, pozitivně ovlivňovat rodinnézázemí žáků, aby působení na žáky bylo ve shoděs představami rodičů i kompetentních pedagogů.U dospělých osob je vhodné nadále proklamovataktivní životní styl, klást důraz na uplatňovánípohybových aktivit jako prostředku udržení zdravía tělesné i duševní pohody, a tím i udržení kvalityživota. Perspektivní je použití pedometrů jakovhodného motivačního činitele. Technický pokroknabízí dnes i jejich spojení s navigačnímiprostředky, které by usnadnily orientaci v prostorua mohly významně přispět k zlepšení lokomoce.ZávěryProvozování PA doznává u osob se ZrP řadyspecifik. Studie realizované v ČR potvrzují u osobse ZrP obecně nižší úroveň vybraných pohybovýchschopností, odlišnosti v osvojení některých pohybovýchdovedností a menší účast spoluobčanůs tímto postižením na realizaci PA. Existuje všakřada návodů, které jsou individuálně využíványzejména ve sportovní přípravě jednotlivců. Tytonávody je nutné zevšeobecnit a hledat cesty, jakučinit PA více dostupné a přijatelné pro více lidí seZrP.Je zřejmé, že další cestu zvyšování kvalityživota osob se zrakovým postižením může a zřejměbude kinantropologie rovněž ovlivňovat. Mírazapojení tohoto oboru do řešení otázek kvalitypohybu, aktivního provozování pohybových aktivita jejích místa v ovlivňování životního stylu u osobse ZrP je samozřejmě i záležitostí zapojenívysokoškolských pracovišť do další výzkumnépráce v této oblasti. Bude vhodné pokračovatv propojování poznatků s jinými vědními obory,aplikovat další výzkumné techniky a zejména paksměrovat pozornost k dosažení výsledků vhodnýchpro praxi.LiteraturaBergl, K. (2001). Pohybové a sportovní aktivityvhodné pro zrakově postižené. Diplomová práce,Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy asportu, Praha.Bláha, L. (2011). Vybrané studie k uplatňovánípohybových aktivit u osob se zrakovým postižením.Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně.Bláha, L. Balkó, Š, Drahovzalová, L., Bartůňková,M., Kloudová, L., & Ženíšková, A. (2009). Chůzezrakově postižených spoluobčanů jako sledovanýprvek zdravého uplatňování pohybových aktivit. InM. Blahutková (Ed.), Sport a kvalita života 2009.Sborník příspěvků mezinárodní konference konané5. - 6. 11. 2009 v Brně (10 p.) Brno: Masarykovauniverzita, Fakulta sportovních studií.Bláha, L., Pálková H., Ženíšková, A., & Machačová,V. (2009). Issues of the visuallyhandicapped citizens´ attitude to physical activities.Acta Universitatis Matthiae Belii. PhysicalEducation and Sport, 1(1), 26-38.Bláha, L., & Pyšný, L. (2000). Provozovánípohybových aktivit zrakově handicapovanou populací.Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně.Bláha, L., Valter, L., & Král, T. (1998). Stanoveníjednoduché reakční doby na zvukový podnět uzrakově handicapovaných dětí hrajících goalball. InM. Janura (Ed.), Celostátní studentská vědeckákonference s mezinárodní účastí v oboru kinantropologie:Sborník referátů (pp. 13-15). Olomouc:Univerzita Palackého, Fakulta tělesnékultury.77


Bunc, V., Segeťová, J., Šafaříková, L., & Horčic, J.(1997). The assessment of whole day physicalactivity in visually handicapped children. ActaUniversitatis Carolinae Kinanthropologica, 33(2),61-65.Bunc, V., Šafaříková, L., & Segeťová, J. (1997). Asimple assessment of aerobic fitness in visuallyhandicapped children. Acta Universitatis CarolinaeKinanthropologica, 33(1), 69-74.Craig, C. L., Marshall, A. L., Sjöström, M.,Bauman, A. E., Booth, M. L., Ainsworth, B. E.,Pratt, M., Ekelund, U., Yngve, A., Sallis, J. F., &Oja, P. (2003). International physical activityquestionnaire: 12-country reliability and validity.Medicine and Science in Sports and Exercise,35(8), 1381–1395.Dědičová, K. (2003). Pálkovací hry pro zrakověpostižené. Diplomová práce, Univerzita J. E.Purkyně, Pedagogická fakulta, Ústí nad Labem.Došková, J. (2009). Sledování pohybových aktivitvybraných zrakově handicapovaných žáků.Diplomová práce, Univerzita J. E. Purkyně,Pedagogická fakulta, Ústí nad Labem.Drahovzalová, L. (2009). Monitorování pohybovýchaktivit a inaktivit zrakově postiženýchjedinců v Ústeckém kraji. Diplomová práce,Univerzita J. E. Purkyně, Pedagogická fakulta, Ústínad Labem.Dufková, J. (2005). Sporty v přírodě zrakověpostižených. Bakalářská práce, Univerzita Karlova,Fakulta tělesné výchovy a sportu, Praha.Dvořák, T. (2006). Posturální a kineziologickéaspekty běhu na lyžích nevidomých. Bakalářskápráce, Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovya sportu, Praha.Dvořáková, T. (2001). Komunikace traséra azrakově postiženého sportovce při běhu na lyžích.Diplomová práce, Univerzita Karlova, Fakultatělesné výchovy a sportu, Praha.Fialová, M. (2006). Běh na lyžích nevidomých.Bakalářská práce, Univerzita Karlova, Fakultatělesné výchovy a sportu, Praha.Finková, I. (2011). Základní didaktické problémyplavecké výuky osob se zrakovým postižením(součástí je legislativa k plavecké výuce naspeciálních školách pro zrakově postižené).Bakalářská práce, Univerzita Karlova, Fakultatělesné výchovy a sportu, Praha.Frková, K. (2006). Uplatňování pohybových aktivitu zrakově handicapované populace Severočeskéhoregionu. Diplomová práce, Univerzita J. E.Purkyně, Pedagogická fakulta, Ústí nad Labem.Frömel, K., Bláha, L., Dvořáková, H., Gajda, V.,Hájek, J., Horák, S., Klobouk, T., Ludva, P.,Lukášek, M., Lukavská, M., Mitáš, J., Neuls, F.,Nykodým, J., Pelclová, J., Ryba, J., Řepka, E.,Sigmund, E., Sigmundová, D., Suchomel, A.,Šebrle, Z., & Votík, J. (2004). Physical activity ofmen and women 18 to 55 years old in the Czechrepublic. In F. Vaverka (Ed.), Movement andHealth. 3rd International conference (pp. 169-173).Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta tělesnékultury.Hájek, Z. (2008). Možnosti volnočasových aktivitzrakově postižené mládeže. Závěrečná práce,Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Praha.Holubová, E. (2000). Zvláštnosti adaptace vevodním prostředí dětí zrakově postižených.Bakalářská práce, Univerzita Karlova, Fakultatělesné výchovy a sportu, Praha.Hornová, M. (1999). Kuželkářský sport zrakověpostižených. Bakalářská práce, Univerzita Karlova,Fakulta tělesné výchovy a sportu, Praha.Charousek, Z. (2004). Vybrané aspekty provozováníkuželek a bowlingu u zrakově postižených jedinců.Diplomová práce, Univerzita J. E. Purkyně,Pedagogická fakulta, Ústí nad Labem.Janecka, Z. (2001). The motor competence ofvisually disabled children in the basic school. In M.Dinold, G. Greber, & T. Reinelt (Eds.),Proceedings 13th International Symposium /5thEuroepan congress adapted physical activity (pp.142-148). Wien: Institut für Sportwissenschaft.Janečka, Z. (2003). Motorická kompetence zrakověpostižených prepubescentů a pubescentů. In L.Dobrý & O. Souček (Eds.), Pedagogická kinantropologie2003 (pp. 115-131). Praha: Karolinum.Janečka, Z., Štěrbová, D., & Kudláček. M. (2008).Psychomotorický vývoj a vývoj motorickýchkompetencí kongenitálně nevidomého dítěte do 36měsíců věku. Tělesná kultura, 31(1), 20-29.Kittlerová, Š. (2005). Aplikace koloběhu prozrakově postižené. Diplomová práce, UniverzitaKarlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Praha.Křivková, Z. (2005). Význam pohybu pro formováníosobnosti nevidomých. Bakalářská práce,Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy asportu, Praha.Kvapilová, Z. (2004). Senzomotorické dispozicezrakově postižených plavců. Diplomová práce,Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy asportu, Praha.Linhartová, D. (2008). Využívání nabídky adrenalinovýchsportů zrakově postiženými. Bakalářskápráce, Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta,Olomouc.Loulová, M. (2009). Veslování zrakově postižených.Diplomová práce, Univerzita J. E. Purkyně,Pedagogická fakulta, Ústí nad Labem.Ludíková, L. (2005). Speciální pedagogika osobs postižením zraku. In M. Renotiérová, L. Ludíkováet al. (Eds.), Speciální pedagogika (pp. 191-207).Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogickáfakulta.Macháček, P. (2000). Měření jednoduché reakčnídoby na zvukový podnět u zrakově postižených dětíhrajících goalball. Diplomová práce, Univerzita J.E. Purkyně, Pedagogická fakulta, Ústí nad Labem.Mátlová, L. (2000). Metodika a didaktika kuželkářskéhosportu zrakově postižených. Diplomová78


práce, Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovya sportu, Praha.Mrňák, M. (1999). Sledování zatížení hráčůgoalballu během utkání. Diplomová práce,Univerzita J. E. Purkyně, Pedagogická fakulta, Ústínad Labem.Novotná, E. (2003). Plavecká výuka nevidoméhodítěte se zaměřením na plavecké dovednosti aplavecký způsob znak. Diplomová práce, UniverzitaKarlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Praha.Obermanová, A. (2004). Školní tělesná výchovazrakově postižených. Diplomová práce, UniverzitaKarlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Praha.Pálková, H. (2006). Uplatňování pohybových aktivitu zrakově handicapované populace Ústeckéhokraje. Diplomová práce, Univerzita J. E. Purkyně,Pedagogická fakulta, Ústí nad Labem.Provazník, M. (2008). Tandem snowboardingzrakově postižených. Diplomová práce, UniverzitaKarlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Praha.Příhodová, K. (2007). Význam sportu pro jedince sezrakovým postižením a jeho vliv na kvalitu života.Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogickáfakulta, Praha.Richterová, N. (2011). Sportovní a pohybovéaktivity zrakově postižených a jejich přínos prointegraci této skupiny. Bakalářská práce, Masarykovauniverzita, Fakulta sportovních studií, Brno.Říhová, M. (2001). Goalballem k lepší orientaci.Diplomová práce, Univerzita J. E. Purkyně,Pedagogická fakulta, Ústí nad Labem.Sobotková, L. (2004). Specifické změny držení tělaa funkční změny v pohybovém systému těžcezrakově postižených dětí (kazuistická studie).Diplomová práce, Univerzita Karlova, Fakultatělesné výchovy a sportu, Praha.Součková, G. (2005). Výcvik lezení nevidomých dětína umělé horolezecké stěně. Bakalářská práce,Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy asportu, Praha.Stodůlka, D. (2006). Úloha komunikace mezitrasérem a atletem se zrakovým postižením.Diplomová práce, Univerzita Karlova, Fakultatělesné výchovy a sportu, Praha.Štěpánek, M. (2009). Rychlostní plavání zrakověpostižených se zaměřením na výkonnost v klasifikačnítřídě S12 a S13 muži. Diplomová práce,Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy asportu, Praha.Štych, O. (2007). Vybrané aspekty provozovánítandemové cyklistiky u zrakově postižených jedinců.Diplomová práce, Univerzita J. E. Purkyně,Pedagogická fakulta, Ústí nad Labem.Tomášková, I. (2005). Sportovní plavání v kategoriiB1 – nevidomí. Diplomová práce, UniverzitaKarlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Praha.Valentová, L. (2008). Metodika výuky tělesnévýchovy u zrakově postižených na 1. stupnizákladních škol. Diplomová práce, UniverzitaPalackého, Pedagogická fakulta, Olomouc.Volfova, B., & Vavra, J. (1991). The energy cost ofwalking and the physical fitness of blind children.Eurorehab, 16(1), 33-37.Zahálka, F., Malý, T., Richterová, M., Gryc, T.,Hanuš, M., Malá, L., & Pavlů, D. (2011). Posturálnístabilita dětí se zrakovým postižením. Českákinantropologie, 15(3), 180-191.Doc. PaedDr. Ladislav Bláha, Ph.D.Katedra tělesné výchovy a sportu PF UJEPČeské mládeže 8400 96 Ústí nad Labemtel.: 475 283 219Ladislav.Blaha@ujep.cz79


Studia Kinanthropologica, XIII, 2012, (2), 80-91The Scientific Journal for KinanthropologyPOSTOJE ŽIAKOV 8. ROČNÍKA ZÁKLADNÝCH ŠKÔL V OKRESE ZVOLENK TELESNEJ A ŠPORTOVEJ VÝCHOVEATTITUDE OF PUPILS OF 8th CLASSES PRIMARY SCHOOLS IN THE DISTRICTZVOLEN FOR THE PHYSICAL AND SPORT EDUCATIONP. Mesiarik 1 , P. Bartík 2 & E. Bendíková 21 Univerzita Mateja Bela Banská Bystrica, fakulta humanitných vied, katedra telesnej výchovy a športu(externý doktorand)2 Univerzita Mateja Bela Banská Bystrica, fakulta humanitných vied, katedra telesnej výchovy a športu__________________________________________________________________________________________ABSTRACTThis paper presents the results of research to determine attitudes of students 8th primary school in the districtZvolen to physical and sporteducation. The sample included 543 students 8th 8 years of urban and 5 ruralprimary schools. The authors found that boys and girls have more positive attitudes toward physical and sporteducation then indifferent attitudes. Negative attitudes of respondents expressed in appreciable amounts.Theboys showed more positive attitudes toward physical education and sports as girls.Students in rural primaryschools had more positive attitudes than students of city primary school and the boys just showed more positiveattitudes than girls. These differences in terms of school status of residence and sex were not statisticallysignificant.Keywords: Attitudes; pupils of primary school; physical and sport educationSÚHRNV príspevku sú prezentované výsledky prieskumu zameraného na zistenie postojov žiakov základných škôlv okrese Zvolen k telesnej a športovej výchove. Výskumný súbor tvorilo 543 žiakov z 8. ročníkov z 8 mestskýcha 5 vidieckych základných škôl. Autori zistili, že u žiakov a žiačok prevládajú pozitívne postoje k telesneja športovej výchove nad postojmi indiferentnými. Negatívne postoje respondenti prejavili v zanedbateľnommnožstve. Chlapci prejavili viac pozitívnych postojov k telesnej a športovej výchove ako dievčatá. Žiacividieckych základných škôl mali viac pozitívnych postojov k telesnej a športovej výchove ako žiaci mestskýchškôl. Tieto rozdiely z hľadiska statusu sídla školy a pohlavia neboli štatisticky významné.Kľúčové slová: postoje, žiaci základnej školy, telesná a športová výchova.__________________________________________________________________________________________ÚvodSúčasný stav v školskej telesnej výchovea športe na Slovensku nie je podobne akov mnohých krajinách Európskej únie, USA,Kanade, Austrálii a iných ekonomicky vyspelýchštátoch uspokojivý. Za posledných dvadsať rokovpodľa Antalu (2011) zásadným spôsobom pribudlodetí, pre ktoré sú hodiny telesnej a športovejvýchovy jediným miestom pohybu. Bendíková(2009) navyše podotýka veľmi vážny fakt, žetelesná a športová výchova, kedysi najobľúbenejšípredmet, z roka na rok stráca kredit. Šafaříková(2010) zas pripomína, že predmet telesná výchova,vo všetkých predchádzajúcich generáciách u dospievajúcejmládeže skoro bezvýhradne obľúbený,musí bojovať s pohodlnosťou a nechuťou žiakovk pohybu.Aktuálne výskumy školskej populácie v oblastizisťovania postojov k školskej telesnej výchovea športu u detí a dospievajúcej mládeže na školáchzisťujú pokles pozitívnych postojov, nárast postojovindiferentných a už aj výskyt postojovnegatívnych, o čom vypovedajú zistenia autorovdoma i v zahraničí: Antala - Dorošová (1996),Görner - Starší (2001), Bartík (2005, 2006, 2007a,2007b, 2009a, 2009b), Vladovičová – Novotná(2005), Bartík – Mesiarik (2009, 2011), Mesiarik(2010, 2011), Michal – Kollár – Kružliak (2010) ai.V Českej republike to boli napr. Rýgl (2003a,2003b). V Českej republike a v Poľsku Górna80


(1997, 1998), Subramanian – Silverman (2007)v USA, Stelzer – Ernest – Fenster – Langford(2004) na školách v Anglicku, Českej republikeRakúsku a USA. Postojmi študentov na slovenskýchvysokých školách sa zaoberal Šikula(1992), Michal (2002) a Pistlová – Sedláček (2008).U dospelej populácie v Českej republike napr. Zich– Ungr (1995) a Sekot (2007). Jednou z možnostíako tento stav zmeniť je aj kvalitne vedená školskátelesná a športová výchova a šport. Mimoriadnedôležitá sa javí najmä motivácia detí a dospievajúcejmládeže pre pohyb a formovaniepozitívnych postojov k pohybovým a športovýmaktivitám.Postoje sú v psychológii definované akorelatívne trvalé sústavy pozitívnych, alebonegatívnych hodnotení, emocionálneho cíteniaa tendencií konať pre, alebo proti spoločenskýmobjektom. Nakonečný (1999) označuje postoje akohodnotiace vzťahy, zakladajúce určitú konatívnupohotovosť, ktorej realizácia v príslušnom konanívšak závisí od situačných podmienok. PodľaBoroša – Ondriškovej – Živčicovej (1999),Biznárovej (2006), Nakonečného (2008) sú postojepomerne trvalé charakteristiky jednotlivca, ktorévyjadrujú jeho stanovisko (pozitívne či negatívne) kurčitej oblasti skutočnosti, vyjadrujú nielenzákladnú poznávaciu orientáciu, ale aj hodnotovýsystém človeka a jeho snahovú zameranosť.V tomto zmysle sú postoje faktorom, ktorý silneovplyvňuje správanie sa jednotlivca. Objektompostoja môže byť čokoľvek, čo človek registruje,alebo čím sa zaoberá v mysli. Predmety postojovmôžu byť konkrétne alebo abstraktné, predmetmimôžu byť neživé veci, osoby alebo celé skupiny.Poliach (2003) uvádza, že postoje významneovplyvňujú konanie v situáciách každodennéhoživota. Uplatňujú sa všade tam, kde je dôležitéa možné slobodné rozhodovanie (napr. nákupy,plánovanie voľného času, riešenie konfliktov ap.).Pojem postoj sa v iných disciplínach (napr.v sociológii, v ekonómii, v politológii) používa ajv širšom slova zmysle ako charakteristika celýchskupín ľudí (napr. voličské postoje, zákazníckepostoje). Postoje sú taktiež v mnohom blízkeosobným hodnotám a súvisia aj s vedomosťami,skúsenosťami a motiváciou. Postoj je podľa Hartla(2004) hodnotiaci vzťah vyjadrený sklonomreagovať ustáleným spôsobom na predmety, osoby,situácie a na seba samého. Predurčujú poznanie,chápanie, myslenie a cítenie. Podobne podľaKosovej – Kasáčovej (2009) a Janderovej (2010) jepostoj vzťah k niečomu. Ide o relatívne ustálenétendencie kladne, či záporne reagovať na určitépodnety. Vytvárajú sa životnou skúsenosťou,počnúc asi tretím - štvrtým rokom života (Kubáni,2004). Warchol (2010) sa v teórii vyučovania tedaaj v teórii vyučovania TŠV objavila humanistickáverzia v nazeraní na telesnú výchovu, ktoráznamená zmenu postulátu „telom k osobnosti“ nanovú paradigmu „osobnosťou k telu“. V školskejpraxi to znamená orientáciu na všestranný vplyv naosobnosť žiaka, na jeho postoje, vedomosti,zručnosti, motilitu, hodnoty a pocity. V nadväznostina vyššie uvedené zastávame názor, že najmäaktívnym a humanisticky vedením hodín TŠVučiteľom a variabilnosťou ich obsahu je možnérozvíjať všetky tri zložky postoja – emotívnu(citovú), kognitívnu (poznávaciu) a konatívnuzložku postoja k športovým a pohybovým aktivitám.Postoj má niekoľko zložiek. V odbornejliteratúre sa najčastejšie uvádzajú tieto zložkypostoja (Boroš - Ondrišková - Živčicová, 1999;Nákonečný, 1998; Poliach, 2003; Bartík, 2005 ai.):• Kognitívna zložka (poznávacia) - je spojenás rozumovým hodnotením predmetu postoja.Zahŕňa to, čo subjekt o objekte svojho postoja vie.Tvoria ju myšlienky, názory jednotlivca o nejakompredmete alebo jave, pričom sa za najzložitejšiepovažujú názory týkajúce sa hodnotenia, ktorézahŕňajú názory týkajúce sa hodnotenia, ktorézahŕňa žiaduce a nežiaduce znaky.• Emocionálna zložka (citová, afektívna) -Vzťahuje sa na emócie spojené s predmetom alebojavom (objektom), pričom emócie vyjadrujúdynamiku postojov k obľúbeným alebo neobľúbenýmpredmetom. Vyjadruje citový vzťah kpredmetu postoja, v zmysle ľúbim – neľúbim,radosť – smútok, sympatie – antipatie.• Konatívna zložka (behaviorálna predispozícia)– Ide o pohotovosť správania súvisiacu s postojom.Postoje utvorené v spojení s aktivitou sú jasnejšiedefinované, v čase stabilnejšie, v pamäti sú lepšiezafixované a tým odolnejšie voči zmene. Prejavujesa v tendencii konať, reagovať určitým spôsobomna predmet postoja, v zmysle chcem to – nechcemto.Cieľ výskumuCieľom výskumu bolo zistiť orientáciu postojovžiakov ôsmich ročníkov základných škôl v okreseZvolen k telesnej a športovej výchove a zistiťrozdiel v orientácii a intenzite postojov vzhľadomna status sídla školy (mesto a vidiek) a pohlaviežiakov. Tento cieľ sme si stanovili z dôvodu, abysme spoznali postoje žiakov k TŠV z hľadiskastatusu pohlavia a sídla školy a mohli tak nahodinách TŠV vplývať na žiakov, ktorý budú maťmenej pozitívne postoje k TŠV s cieľom vytváraťpozitívny postoj k TŠV a tým aj k športovýma pohybovým aktivitám u všetkých žiakov. Žiaciôsmich ročníkov sú prvým ročníkom, ktorý savzdeláva na 2. stupni ZŠ podľa vlastných školskýchvzdelávacích programov, ktoré nahradili starédirektívne klasické učebné osnovy.MetodikaVýskumný súbor tvorili žiaci 8. ročníkovvšetkých trinástich ZŠ zriadených v okrese Zvolen.81


Celkove bolo do výskumu zapojených 8 mestskýcha 5 vidieckych základných škôl. Celkový početrespondentov bol 543 (tab. 1), 304 chlapcov (55,98%) a 239 dievčat (44,02 %) Upotrebiteľnosťdotazníkov bola 94,60 %.Tabuľka 1. Charakteristika súboruTable 1. Characteristics of the filePohlaviežiakovChlapciDievčatáChlapcia dievčatáMesto25255,87%19944,13%45183,05%Vidiek5256,52%4043,48%9216,95%Žiacispolu30455,98 %23944,02 %543100 %Hypotézy:H 1: U žiakov budú prevládať pozitívne postojek TŠV a v percentuálnom vyjadrení viac ako 50 %žiakov zo všetkých škôl bude mať pozitívne postojek TŠV.H2: Väčší počet chlapcov ako dievčat bude maťpozitívne postoje k TŠV.H3: Žiaci vidieckych ZŠ budú mať v percentuálnomvyjadrení viac pozitívnych postojovk TŠV ako žiaci mestských ZŠ.H4: Menej ako 10 % žiakov zo všetkých škôlbude mať negatívne postoje k TŠV.H5: V percentuálnom vyjadrení menší početchlapcov ako dievčat bude mať negatívne postojek TŠV.Hlavnou výskumnou metódou bol postojovýdotazník uvedený autormi Sivák et al. (2000)v publikácii „Vzdelávací štandard z telesnejvýchovy pre 2. stupeň základných škôl“, ktorý bolschválený Ministerstvom školstva Slovenskejrepubliky dňa 6. júla 2000 ako vzdelávací štandardpre 2. stupeň základnej školy s účinnosťou od 1.septembra 2000. Dotazník obsahuje 51 položieka zameriava sa na tri samostatné zložky postoja –poznávaciu, emotívnu a konatívnu zložku postoja.Pre každú z uvedených zložiek je určených 17položiek.Maximálny počet bodov v každej položkepostoja je 34 bodov. Maximálny počet bodov zacelý dotazník je 102 bodov.Intenzitu postoja k telesnej výchove určujecelkový zisk bodov, a to:• negatívny postoj - od 0 do 34 bodov• indiferentný postoj - od 35 do 68 bodov• pozitívny postoj - od 69 do 102 bodovS učiteľmi telesnej a športovej výchovy smeuskutočnili aj štandardizovaný rozhovor s cieľomzistiť názory učiteľov na vyučovanie tohtopredmetu s dôrazom na vytvárania pozitívnychpostojov žiakov na základnej škole k TŠV.Pri spracovaní kvantitatívnych údajov smepoužili matematicko – štatistické metódy: sumarizáciaúdajov, aritmetický priemer, percentuálnevýpočty. V rámci vyhodnotenia kvalittívnychúdajov sme použili analyticko – syntetickémetódy a induktívno – deduktívne metódy. Štatistickúvýznamnosť dát zistených v postojovomdotazníku sme overovali neparametrickým Wilcoxonsun runk testom. Pri uvedených štatistickýchtestoch sme overovali vopred stanovenú hypotézu.82


To znamená prijatie, alebo zamietnutie hypotézy nazáklade vypočítanej p-hodnoty na hladine 5 %štatistickej významnosti.Výsledky a diskusiaVýsledky a analýzu postojov žiakov k telesneja športovej výchove uvádzame pre lepšiu prehľadnosťv tab. 2.Výskumom v oblasti zisťovania postojovk telesnej a športovej výchove sme na výskumnejvzorke 543 žiačok a žiakov 8. ročníkov základnýchškôl v okrese Zvolen, z toho 8 mestských ZŠ a5 vidieckych ZŠ zistili prevažujúce pozitívnepostoje k TŠV nad postojmi indiferentnými.Negatívne postoje sa vyskytli u respondentovojedinele, t.j. v zanedbateľnom množstve. Z 543respondentov (304 chlapcov a 239 dievčat) 8.ročníkov 13 ZŠ z okresu Zvolen, z ktorých bolo 8mestských ZŠ a 5 vidieckych ZŠ prejavilo k TŠVpozitívny postoj (+) 60,40 % respondentov;indiferentný postoj (i) 35,71 % respondentov;negatívny postoj (–) 3,87 % respondentov – Tab. 2.Z 304 chlapcov prejavilo k TŠV pozitívny postoj(+) 63,82 % respondentov; indiferentný postoj (i)33,22 % respondentov a negatívny postoj (–) 2,96% respondentov. Z 239 dievčat prejavilo k TŠVpozitívny postoj 56,07 % respondentiek; indiferentnýpostoj 38,91 % respondentiek a; negatívnypostoj 5,02 % respondentiek. V tejtosúvislosti uvádzame prevahu pozitívnych postojovk TŠV nad postojmi indiferentnými na 2. stupnizákladných škôl, ktorú zistili v rôznych častiachSlovenska vo svojich výskumoch aj Görner - Starší(2001), Bartík (2005, 2007c, 2009a), Mesiarik(2010, 2011); v Poľsku a v Českej republike Górna(1997) a Subramanian – Silverman (2007) u 12 až14 ročných žiakov na školách v USA. Tietovýskumy naznačili už aj nárast indiferentnýchpostojov k TŠV a dokonca prevahu indiferentnýchpostojov nad postojmi pozitívnymi zaznamenali užvo výsledkoch výskumu Bartík (2009b) a Bartík –Mesiarik (2009).Chlapci prejavili viac pozitívnych postojov kTŠV ako dievčatá, čo je v súlade s výsledkamiväčšiny výskumov na Slovensku ako uvádzajúGörner - Starší (2001), Bartík (2005, 2007c, 2009a,2009b), Bartík – Mesiarik (2009), Mesiarik (2009);v Poľsku a v Českej republike Górna (1997),Subramanian – Silverman (2007) u 12 až 14ročných žiakov na školách v USA a Stelzer –Ernest – Fenster – Langford (2004) u žiakov 6. a8. ročníkov na školách v Anglicku, Českejrepublike, Rakúsku a v USA.Görner - Starší (2001) zistili u žiakov 6. a8. ročníkov vo vybraných ZŠ Stredoslovenskéhokraja prevahu pozitívnych postojov k školskejtelesnej výchove a športu. Okrem dobrej práceučiteľov TV pripísali autori pozitívne názory naškolskú TV a šport najmä faktu, že šport sa stal presvoju popularitu vytvorenú médiami (najmätelevíziou) významným spoločenským fenoménom.V ďalšom výskume sa Bartík (2007b) venovaltejto istej otázke v inej časti východného Slovenska.Výskumom vykonaným na ZŠ v meste Kežmaroka na dedinách v blízkom okolí zistil, že žiaci2. stupňa skúmaných ZŠ majú pozitívny vzťahk TV. Výskumom bolo zistené, že žiaci 5. ročníkovmali pozitívnejšie postoje k TV ako žiaci9. ročníkov. Zvlášť výrazne sa to prejavilo v skupinedievčat, kde deviatačky z mesta iba v 56,7 %prípadoch prejavili pozitívny postoj k telesnejvýchove, kým piatačky až v 80 %. Pozitívnejšiepostoje k školskej TŠV u žiakov nižších ročníkovZŠ v porovnaní s ročníkmi vyššími zistil ajSubramanian – Silverman (2007) u 12 až 14ročných žiakov na školách v USA.Skúmaním postojov žiakov 9. ročníkovk telesnej výchove a pohybovým aktivitám saBartík (2009a) zaoberal na základných školáchv meste Martin a jeho okolí. U 67,96 % žiakovzistil pozitívne postoje a u 32,04 % indiferentnépostoje k telesnej výchove. Negatívne postojeneprejavil ani jeden žiak. Výskum poukázal napomerne vysoký počet indiferentných postojovžiakov – chlapcov dedinských základných škôl(38,5 %), čo v konečnom sumáre znamenalo, žedievčatá (70,7 %) mali o niečo pozitívnejší postojk pohybovým a športovým aktivitám ako chlapci(67,1 %).Bartík (2009b, 2009c), Bartík – Mesiarik(2009) v posledných výskumoch zistili u žiakov9. ročníkov ZŠ prevažujúce indiferentné postojek školskej telesnej výchove a športu nad postojmipozitívnymi. Negatívne postoje žiaci 9. ročníkovZŠ uviedli vo veľmi malom množstve (od 1 do3 %). Chlapci mali pozitívnejšie postoje k školskejtelesnej výchove a športu ako dievčatá. Prevahupozitívnych postojov u chlapcov v porovnaní s dievčatamizistil aj Subramanian – Silverman (2007)u 12 až 14 ročných žiakov na školách v USA.V súlade s uvedenými výsledkami sú aj tvrdeniaodborníkov Sekot (2007), ktorý uvádza, žek utváraniu rodových identít výrazne prispieva ajšport a telesná výchova, kde v širších súvislostiachMedeková (2003) uvádza, že ženy v porovnaník mužom signifikantne nižšiu telovýchovnú aktivitua v pretekárskom športe sa muži angažujú dokoncatrojnásobne viac ako ženy. Vzhľadom k tomu, žeúspech v medziškolských športových súťažiachvytvára obraz úspešnej školy a športové súťaže súrealizované ako súťaže rodovo segregovanýchdružstiev, je pochopiteľné, že ak sa prihlási navolejbal viac chlapcov, ako dievčat a školanedisponuje dostatočnými finančnými prostriedkami,vytvorí sa iba chlapčenské družstvo. Ideo obyčajné tzv. „trhové uvažovanie“, ktoré pri prácis deťmi však nemá mať miesto, uvádzajú Bosá –Minarovičová (2005). Zároveň Lopušniaková(2009) hovorí, že šport je ideálnym prostriedkom na83


odstraňovanie stereotypného chápania úloh mužova žien a jeho využitie závisí od povedomia ľudí,ktorí sa realizujú v športe na úrovni telovýchovnéhoa tréningového procesu. Sú to hlavne učiteliatelesnej a športovej výchovy, tréneri, vedeniešportových klubov, ale aj rodiny.Tab. 2 prezentuje rozdiely v orientácii postojovk TŠV medzi mestskými a vidieckymi ZŠ v okreseZvolen, keď žiaci 8. ročníkov na vidieckych ZŠprejavili pozitívnejšie postoje (65,21 %) ako žiacimestských ZŠ (59,42 %) a súčasne chlapcia dievčatá na vidieckych ZŠ (32,60 %) prejavilimenej indiferentných postojov ako chlapcia dievčatá na mestských ZŠ (36,36 %). Obdobnévýsledky zaznamenali vo svojich výskumoch ajBartík – Mesiarik (2009).Chlapci 8. ročníkov vidieckych ZŠ (71,15 %pozitívnych postojov) preukázali o 8,85 % viacpozitívnych postojov k TŠV ako chlapci mestskýchZŠ (62,30 % pozitívnych postojov). Rozdielv množstve pozitívnych postojov k TŠV bol medzidievčatami na mestských a vidieckych ZŠ podstatnemenší ako u chlapcov. Dievčatá 8. ročníkovvidieckych ZŠ (57,50 % pozitívnych postojov)preukázali o 1,72 % viac pozitívnych postojovk TŠV ako dievčatá mestských ZŠ (55,78 %pozitívnych postojov). Na vidieckych a mestskýchZŠ dievčatá prejavili približne rovnaké množstvonegatívnych postojov, na vidieckych ZŠ 5,00 %a na mestských ZŠ 5,02 %. Pozitívnym zistenímvýskumu je aj zistenie, že dievčatá na siedmycha chlapci až na ôsmych základných školáchneprejavili ani jeden negatívny postoj k TŠVa zhodne na troch školách iba po jednomnegatívnom postoji. Tieto zistené rozdielyv orientácii postojov medzi žiakmi jednotlivýchpohlaví (tab. 3) a medzi žiakmi mestskýcha vidieckych škôl (tab. 4) neboli štatistickévýznamné na 5 % hladine štatistickej významnosti.• Na mestských ZŠ chlapci (62,30 %) dosiahlio 6,52 % viac pozitívnych postojov ako dievčatá(55,78 %), pričom tento rozdiel nebol štatistickyvýznamný (p = 0,1618).84


• Na vidieckych ZŠ chlapci (71,15 %) dosiahli ažo 13,65 % viac pozitívnych postojov ako dievčatá(57,50 %), pričom tento rozdiel nebol štatistickyvýznamný (p = 0,06708), avšak sa najviac priblížilhranici štatistickej významnosti p


V súlade s názormi viacerých autorov Subramanian– Silverman (2007), Čechovská – Dobrý(2010) zastávame názor, že pokiaľ platí, že učiteľ jeschopný vytvoriť také učebné prostredie, v ktoromsa žiaci budú cítiť príjemne, pohodlne a sebavedomea budú rešpektované ich záujmy jevysoký predpoklad, že bude dochádzať na stranežiakov aj k vytváraniu pozitívnych postojova vyššej zaangažovanosti do telesnej a športovejvýchovy.V tomto duchu Čechovská – Dobrý (2010)odporúčajú trénerom a učiteľom urobiť športa telesnú a športovú výchovu pre deti zábavnejšiuna každom kroku, ďalej odporúčajú vytvoriťučebné prostredie pozitívne a atraktívne a urobiťz učenia hrovú činnosť. Taktiež zdôrazňujúdôležitosť zaraďovania nových pohybových aktivítdo obsahu hodín telesnej a športovej výchovy.Stackeová (2009) uvádza, že detský vek a dospievaniemajú k pohybovým aktivitám svoješpecifiká, keď hlavným špecifikom pre deti jerýchlejšie striedanie činností a záujmov a Dobrý(2008) na základe viacerých výskumov odporúčaponúknuť deťom čo najskôr širokú ponukušportových príležitostí a účasť v športe by mala maťviac charakter výuky, než súťaže.Robazza, Bortoli, Carraro, Bertollo (2006) vidiahlavný cieľ učiteľov telesnej a športovej výchovyv zvýšení skutočnej motivácie u žiakov na telesneja športovej výchove a pri športovaní a zároveňpodporiť ich aktívny životný štýl. Cihlář (2007)odporúča chlapčenské hodiny TŠV orientovať navýkon s prevažujúcim učivom futbalu, florbalu,basketbalu a iných športových hier. Dievčatá nahodinách TŠV preferujú aktivity spojené s hlbšímprežitkom a dávajú prednosť kondičnému posilňovaniu,aerobiku, spinningu, či iným pohybovýmaktivitám, ktoré majú pozitívny vplyv navzhľad a formovanie tela. Podľa Vilímovej aHurychovej (2001) chlapci uprednostňujú pohybovéaktivity s intenciou na rozvoj, zdatnosťa nové pohybové zručnosti. Dievčatá dávajúprednosť redukcii hmotnosti a zlepšeniu telesnéhovzhľadu.Bendíková (2011a) v súlade s názormi ďalšíchautorov odporúča prispieť k inovácii hodín TŠVzaraďovaním netradičných športov, ktoré by mohlizvýšiť kvalitu a účinnosť školskej telesnej a športovejvýchovy. Taktiež pripomína nevyhnutnosťhľadania a ponuky aktivít, ktoré by boli pre žiakovzaujímavé, atraktívne a prispievali by k rozvojuzdravotne orientovanej telesnej zdatnosti aju žiakov so zdravotnými problémami.V súlade s našimi názormi uvádzajú Bebčáková(2000), Šimonek (2003), Lakóová (2005), Antala(2009), Bendíková – Jančoková (2009), že učiteľ jerealizátor zmien, ktorý má možnosť vytváraťpodmienky v súlade so záujmami žiakov, s objektovýma materiálovým vybavením školy, s klimatickýmipodmienkami a skúsenosťami učiteľa,ktoré sa budú podieľať na rozvíjaní kompetenciížiakov. Bendíková (2011b) zároveň ešte ajzvýrazňuje dôležitosť komunikačných schopností,ktoré považuje za významné pedagogické predpoklady,ktoré telovýchovný pedagóg využívav styku so žiakmi a od kvality komunikačnýchschopností závisí efektívnosť učenia a v neposlednomrade aj formovanie pozitívnych postojovk telesnej a športovej výchove a pohybovým aktivitám.Warchol (2010) upozorňuje, že výskumyu učiteľov TŠV v Poľsku poukázali na to, že viac86


ako polovica samotných učiteľov sebareflexívnepriznáva a upozorňuje na neatraktívne vedeniehodín TŠV. Bendíková – Jančoková (2009),Gejmovský – Peráčková (2009) upozorňujú na potrebuďalšieho kontinuálneho vzdelávania telovýchovnýchpedagógov najmä formou kurzova seminárov, ktoré sú vodným prostriedkomzískavania nových poznatkov a zručností a konfrontáciouich vlastných pedagogických skúsenostía kompetencií. Táto myšlienka a postreh másúvislosť najmä so školskými vzdelávacími programami,pretože do nich môžu byť zaradené iba tiešportové činnosti, ktoré boli súčasťou pregraduálnejvysokoškolskej prípravy učiteľa, alebo na ktorézískal trénerské vzdelanie, prípadne certifikátniektorou z foriem ďalšieho vzdelávania učiteľov.Je teda v záujme školy a učiteľov TŠV, aby sazúčastňovali ďalšieho vzdelávania a postupne získalpotrebnú spôsobilosť a kvalifikáciu k plánovanýmšportovým činnostiam.Na základe uskutočneného štandardizovanéhorozhovoru s učiteľmi TŠV sme zistili, že až 85,72% učiteľov považovalo možnosť dotvoriť sitematický výchovno-vzdelávací plán s rôznoučasovou dotáciou tematických celkov vyučovacíchhodín vo vlastnom ŠkVP za pozitívny krokv modernizácii školského kurikula, zatiaľ čo iba14,28 % učiteľov v tomto nevidelo žiadnu pozitívnuzmenu v porovnaní so zanikajúcimi klasickýmiškolskými učebnými osnovami.Až 90,62 % opýtaných učiteľov považuje TŠVza rovnocenný vyučovací predmet s ostatnýmipredmetmi a iba 9,38 % učiteľov naopak tentopredmet nepovažuje sa rovnocenný s inými vyučovacímipredmetmi.Ako najobľúbenejší tematický celok nahodinách TŠV u žiakov uviedlo na prvom mieste až59,37 % učiteľov športové hry. Testovanie bolov obľube u žiakov podľa učiteľov u 21,87 % a po9,38 % žiakov preferovalo sezónne činnostia výberové tematické celky.Za najväčšiu prekážku pri vyučovaní TŠVučitelia uviedli skutočnosť, že žiaci si nenosia nahodiny TŠV úbor na cvičenie (53,13 %), 37,50 %učiteľov uviedlo ako najväčšiu prekážku nevyhovujúcepodmienky pre realizáciu hodín TŠV a9,37 % učiteľov najväčšiu prekážku v realizáciiTŠV videlo v ospravedlňovaní žiakov z vyučovacíchhodín TŠV rodičmi a lekármi.Až 93,75 % učiteľov rešpektujete v rámcivyučovania TŠV učebné osnovy a tematickévýchovno-vzdelávacie plány, čiastočne ich rešpektujezostávajúce množstvo učiteľov – 6,25 %.V rámci vyučovania TŠV záujmy a názoryžiakov na jednotlivé pohybové a športové činnostičiastočne rešpektuje 78,13 % a rešpektuje 21,87 %učiteľov?Dotáciu 2 vyučovacích hodín TŠV týždennepovažujú všetci opytovaní učitelia za nedostatočnú.75 % učiteľov kladie dôraz počas hodín TŠV naformovanie pozitívnych postojov a vytváraniezáujmu o športové a pohybové aktivity, 25 %rovnako na výkon a súčasne na formovania pozitívnychpostojov a vytváranie záujmu o športovéa pohybové aktivity. Najviac sa na výkon sahodinách TŠV nesústreďuje ani jeden učiteľ TŠVz opytovaných.V ďalšej otázke nás zaujímal názor učiteľov, žečo by si mal podľa ich názoru odniesť žiak doživota z pohľadu telesnej kultúry z hodín TŠV nazákladnej škole. Učitelia mali označiť iba jednumožnosť, podľa nich najdôležitejšiu. Až 66,5 %učiteľov sa vyjadrilo, že by to mal byť pozitívnypostoj k vykonávaniu pohybových a športovýchaktivít ako predpoklad na ich celoživotnéuplatňovanie v individuálnej pohybovej aktivite.Vedomosti z telesnej kultúry a športu (o športe,pohybových aktivitách a pod.) preferovalo 14,5 %učiteľov a 9 % učiteľov dalo prednosť disciplíne.Dobrú fyzickú kondíciu neoznačil ani jeden učiteľ.Až 53,12 % učiteľov uviedlo domnienku, žežiaci, ktorých vyučujú TŠV na ich škole majú skôrindiferentné postoje k TŠV a 46,88 % učiteľov savyjadrilo, že majú skôr pozitívne postoje. Negatívnepostoje podľa vyjadrenia učiteľov TŠV súu žiakov ZŠ ojedinelé.Na otázku, či učitelia zisťovali postoje žiakovk TŠV, ktorých vyučujú väčšina učiteľov (84,36 %)odpovedala áno a zostávajúci učitelia (15,64 %)uviedli, že tieto postoje nezisťovali.V nadväzujúcej otázke sme konkrétne chcelizistiť ako tieto postoje žiakov k TŠV učiteliazisťovali. Odpoveďou nám bolo vo všetkýchprípadoch, že iba na základe rozhovorov so žiakmia vnímania ich pocitov a emócii počas vyučovacíchhodín. Postojový dotazník nevyužil ani jeden učiteľa väčšina ani tento dotazník nepoznala. Totozistenie hovorí o tom, že aj učitelia TŠV majúrezervy vo svojej pedagogickej činnosti.Keďže náš postojový dotazník bol anonymnýnepodarilo sa nám zistiť, a nebolo to ani cieľompráce, či žiaci, ktorí mali pozitívne postoje k TŠV,resp. žiaci s vyšším skóre pozitívneho postoja bolipohybovo aktívnejší ako deti s indiferentnýmpostojom, resp, ako žiaci s nižším skóre pozitívnehopostoja.Samozrejme, že na základe pozitívneho postojažiaka k TŠV môžeme do budúcnosti predpokladať,že práve títo žiaci budú aj po ukončení školyaktívnejší v pohybových a športových aktivitáchako žiaci, ktorí už na škole mali vypestovanýľahostajný (indiferentný), alebo dokonca negatívnypostoj k TŠV. Preto sa domnievame, že formovaniepozitívnych postojov k TŠV má svoje dôležitémiesto v praktickej práci telovýchovných pedagógov,ak nie jedno z najdôležitejších.87


ZáverV príspevku sú prezentované výsledky výskumuzameraného na zistenie postojov žiakov 8. ročníkovZŠ v okrese Zvolen k telesnej a športovej výchove.Výskumný súbor tvorilo 543 žiakov 8. ročníkov z 8mestských a 5 vidieckych základných škôl. Autorizistili, že u chlapcov a dievčat prevažujú pozitívnepostoje k telesnej a športovej výchove nad postojmiindiferentnými. Žiaci vidieckych základných škôlmali pozitívnejšie postoje ako žiaci mestskýchzákladných škôl a rovnako chlapci prejavilipozitívnejšie postoje ako dievčatá. Tieto zistenérozdiely v kvalite postojov medzi žiakmi jednotlivýchpohlaví a medzi žiakmi mestskýcha vidieckych škôl neboli štatistické významné na 5% hladine štatistickej významnosti.1. V prvej hypotéze sme predpokladali, že užiakov budú prevládať pozitívne postoje k TŠVa v percentuálnom vyjadrení viac ako 50 % žiakovzo všetkých škôl bude mať pozitívne postojek TŠV.Na základe nášho výskumu konštatujeme, žeu žiakov 8. ročníkov na základných školáchv okrese Zvolen prevažovali pozitívne postoje(60,40 %) k TŠV nad postojmi indiferentnými(35,73 %). Negatívne postoje (3,87 %) žiaci prejaviliiba ojedinele. Hypotéza 1 sa nám potvrdila.2. V druhej hypotéze sme predpokladali, ževäčší počet chlapcov ako dievčat bude maťpozitívne postoje k TŠV. Výsledky výskumu hovoria,že chlapci na vidieckych (71,15 %) amestských (62,30 %) ZŠ mali viac pozitívnychpostojov k TŠV ako dievčatá na vidieckych (57,50%) a mestských ZŠ (55,70). Hypotéza 2 sa námpotvrdila.3. V hypotéze č. 3 sme vyslovili predpoklad, žežiaci vidieckych ZŠ budú mať v percentuálnomvyjadrení viac pozitívnych postojov k TŠV akožiaci mestských ZŠ. Na základe nášho výskumukonštatujeme, že žiaci vidieckych ZŠ (65,21 %)prejavili o 5,79 % viac pozitívnych postojov k TŠVako žiaci mestských ZŠ (59,42 %). Hypotéza 3 sanám potvrdila.4. V štvrtej hypotéze sme predpokladali, žemenej ako 10 % žiakov zo všetkých škôl bude maťnegatívne postoje k TŠV. Pri overovaní tejtohypotézy sme zistili, že iba 3,87 % žiakov malonegatívne postoje k TŠV. Hypotéza č. 4 sa námpotvrdila.5. V piatej hypotéze sme predpokladali, žev percentuálnom vyjadrení menší počet chlapcovako dievčat bude mať negatívne postoje k TŠV. Prioverovaní tejto hypotézy sme zistili, že dievčatá(5,02 %) mali o 2,06 % viac negatívnych postojovk TŠV ako chlapci (2,96%). Hypotéza č. 5 sa námpotvrdila.Pre potreby praxe odporúčame skvalitniťvýchovný a vzdelávací proces v TŠV, zisťovaťobľúbenosť pohybových a športových aktivity udetí, aktívnejšie a vo väčšom rozsahu zavádzaťnetradičné a menej rozšírené pohybové a športovéaktivity, modernizovať obsah vyučovania, formya metódy práce. Pri príprave budúcich učiteľovtelesnej a športovej výchovy na vysokých školáchje potrebné preto uvažovať o väčšej hodinovejdotácii niektorých netradičných športov a pohybovýchaktivít a rozšíriť ponuku aj o ďalšienetradičné športy.V ďalšom období je dôležité zlepšiť ajpriestorové a materiálne vybavenie škôl najmä navidieckych ZŠ. Aktuálne je rozšírenie vyučovaniatelesnej a športovej výchovy o 1 a viac hodínv týždni, pretože podpora vytvárania pozitívnychpostojov k TŠV a pohybovým aktivitám môže maťvážne, hlboké, pozitívne dôsledky v dlhodobomhorizonte. Pre mnohé deti, ktoré nešportujúv športových kluboch sú hodiny TŠV mnohokrátjedinou pohybovou aktivitou a jediným miestom,kde sa venujú pohybovým a športovým aktivitám,a preto môže mať školská telesná výchova hlavnýefekt na verejné zdravie.Vzhľadom k dosiahnutému vyššiemu počtupozitívnych postojov k TŠV u chlapcov než u dievčatje potrebné sa zamerať u dievčat na využívanienajmä ich záujmu o športovanie ako prostriedkuk zlepšeniu postavy a fyzickej kondície a to najmäu starších dievčat.Zaktivizovať spoluprácu školy s rodičmi ašportovými klubmi s cieľom zlepšiť postoje žiakovk školskej telesnej výchove a pravidelnej pohyboveja športovej aktivite a to najmä na 2. stupnizákladnej školy sa javí ako nutnosť súčasnej doby,s cieľom prilákať viac mladých záujemcov dotýchto športových klubov. Väčšiu pozornosť jepotrebné venovať aj teoretickému vzdelávaniužiakov z telesnej a športovej výchovy a športu.V oblasti školných telovýchovných aktivít jepotrebné zdôrazniť najmä význam učiteľa telesnejvýchovy ako sprostredkovateľa medzi dieťaťom ašportom v školskom prostredí. Najmä v súčasnomobdobí krízy rodiny a mnohokrát jej zlomsociálnom prostredí môže práve učiteľ telesnejvýchovy výrazne pozitívne ovplyvniť postoježiakov k športu a pohybovým aktivitám.Záverom môžeme konštatovať, že najdôležitejšímsa javí ponúknuť žiakom atraktívneprostredie a náplň telesnej a športovej výchovy.Predmetný empirický prieskum prispievak rozširovaniu poznatkov o formovaní postojovk školskej telesnej a športovej výchove. Prezentovanévýsledky nemožno generalizovať, ale jepotrebné ich chápať v celkových súvislostiach akoorientačné a východiskové vzhľadom na transformáciu,ktorá sa realizuje v súčasnom slovenskomškolstve pri implementácii školských vzdelávacíchprogramov do praxe. Naše nahliadnutia nie sú úplnéa v nasledujúcom období odporúčame ďalšímvýskumníkom rozšíriť vzorku výskumu do rôznychčastí Slovenska.88


LiteratúraAntala, B. (2009). Telesná a športová výchovav základných a stredných školách v SR po prvomrokutransformácie vzdelávania. Zborník Národnejkonferencie o školskom športe, Slovenská asociáciauniverzitného športu v spolupráci s MŠ SR,Bratislava, 2009, [cit. 15. 02. 2012], 54 – 62,Dostupné na internete: www.sport-konferencia.sk,http://skolskysport.sport-konferencia.sk/files/-zbornik.pdfAntala, B. (2011). Pohybová výkonnosť detía mládeže z hľadiska zapájania sa do telovýchovnýcha športových činností. In: Zapletalová, L. a kol.:Sekulárny trend v ukazovateľoch telesného rozvojaa pohybovejvýkonnosti 11 – 18 ročnej školskej populácie naSlovensku, Bratislava 2011, 50 – 70 (rukopis).Antala, B. – Dorošová, S. (1996). Postoje žiakovpohybovo podpriemerných a pohybovo nadpriemernýchku školskej telesnej výchove. Telesnávýchova a šport, roč. 6, č. 4, s. 8 - 10.Bartík, P. (2005). Postoje žiakov 2. stupňazákladnej školy k telesnej výchove. Acta universitatisMatthaei Belii, Zborník vedeckovýskumnýchprác, č. 9. Banská Bystrica: UMB,s. 158 - 164.Bartík, P. (2006). Postoje žiakov 1. stupňa ZŠk telesnej výchove a pohybovým aktivitámv regióne Čadca. Sborník referátú z 6. medzinárodníhovědeckého semináře „Efekty pohybovéhozatížení v edukačním prostředí tělesnévýchovy a sportu“. Olomouc: FTK UP, s. 46.Bartík, P. (2007a). Postoje žiakov k telesnejvýchove na 1. stupni ZŠ na vybraných školáchv Banskej Bystrici. Telovýchovný proces naškolách, Recenzovaný zborník vedecko – výskumnýchprác. Banská Bystrica: PF UMB, s. 46-56.Bartík, P. (2007b). Postoje žiakov 5. a 9. ročníkovna vybraných ZŠ k telesnej výchove. Optimálnípusobení tělesné záteže a výživy 2007 s podtitulemKinantropologické dny MUDr. V. Soulka, Sborníkpříspevku ze XVI. Ročníku interdisciplinárníkonference s medzinárodní účastí. Hradec Králové:PF UHK, s. 210 - 216.Bartík, P. (2009a). Postoje žiakov základných škôlk telesnej výchove. Exercitatio corpolis – motus –salus. Banská Bystrica: FHV UMB, KTVaŠ,Vedecká spoločnosť pre TV a šport, s. 153 – 159.Bartík, P. (2009b). Postoje žiakov základných škôlk telesnej výchove a športu a úroveň ichteoretických vedomostí z telesnej výchovy v intenciáchvzdelávacieho štandardu. Banská Bystrica:FHV UMB Banská Bystrica.Bartík, P. (2009c). Úroveň postojov k telesnejvýchove a športu žiakov ZŠ v stredoslovenskomregióne. Zborník z vedeckej konferencie s medzinárodnouúčasťou – Šport a zdravie. Nitra: UniverzitaKonštantína Filozofa v Nitre, PF, KTVŠ,2009. s. 19-25.Bartík, P. – Mesiarik, P. (2009). Postoje žiakovdeviateho ročníka základných škôl v stredoslovenskomregióne k školskej telesnej výchovea športu. Telesná výchova a šport. 1, s. 7-9.Bartík, P. – Mesiarik, P. (2011). Vplyv záujmovejškolskej telesnej výchovy a športu na formovaniepozitívnych postojov žiakov k pohybovýmaktivitám. Exercitatio corpolis - motus - salus =Slovak journal of sports sciences: slovenský časopiso vedách o športe. Banská Bystrica: FHV UMB. 1,s. 97-104.Bebčáková, V. (2000). Súčasné trendy výučbytelesnej výchovy. Telesná výchova a šport mládeže.3, s. 2-4.Bendíková, E. (2009). Kritický pohľad na príčinypohybovej nedostatočnosti slovenských školákov.Tělesná výchova a sport mládeže. 5, 2-5.Bendíková, E. (2011a). Aktuálny zdravotný stava dôvody neúčasti žiačok na hodinách telesneja športovej výchovy. Telesná výchova a športmládeže. 1, s. 6-10.Bendíková, E. (2011b). Názory žiakov nakomunikáciu učiteľa telesnej a športovej výchovy.Telesná výchova a šport mládeže. 3, s. 18-23.Bendíková, E. – Jančoková, Ľ. (2009). Významfitlopty pri funkčných poruchách opornopohybovéhosystému (The use of balls in thefunctional disorders of the locomotor system) InHealth Education and Quality of Life II = Výchovake zdraví a kvalita života II: proceedings, Hlubokánad Vltavou, České Budějovice: Jihočeská univerzita,s. 6.Biznárová, M. (2006). Psychológia osobnostia sociálna psychológia. Bratislava: Vysoká školazdravotníctva a sociálnej práce Sv. Alžbety, N. O.Boroš, J. – Ondrišková, E. – Živčicová, E. (1999).Psychológia. Bratislava: Iris. s. 270.Bosá, M. – Minarovičová, K. (2005). Rodovocitlivá výchova, Bratislava: EsFem. s. 87.Cihlář, D. (2007). Odlišnost hodnocení chlapcúa dívek ve školní tělesné výchově na základníchškolách. Tělesná výchova a sport mládež. 7, 48-49.Čechovská, I – Dobrý, Ľ. (2010). Co vímeo podstate zábavy, hraní a potešení ves portumládeže a v tělesné výchově. Tělesná výchovaa sport mládeže. 4, s. 2-9.Dobrý, L. (2006). Souvislosti výkonu s duševnímrústem mladých sportovcú. Tělesná výchova a sportmládeže. 2, s. 18-24.Dobrý, L. (2008). Jak by se měla tělesná výchovaa sport mládeže podílet na vzdělávaní žáku. Tělesnávýchova a sport mládeže. 1, s. 19-20.Gejmovský, A. – Peráčková, J. (2009). Názoryúčastníkov seminára Škola v pohyb na kontinuálnevzdelávanie učiteľov telesnej výchovy. Telesnávýchova a šport. 3–4, s. 44-47.Górna, K. (1997). Vztah chlapcú a dívek středníchškol olomouckého a katowického regionu k vy-89


učovacím jednotkám tělesné výchovy. Telesnávýchova a sport mládeže. 5, s. 41–43.Górna, K. (1998). Deklarace zapojení do rekreačnípohybové aktivity, vědomosti z oboru tělesnékultury a vlastní hodnocení pohybových dovednostístudentu na gymnáziích. Tělesná výchova a špor. 1,s. 14-18.Görner, K. – Starší, Jaroslav. (2001). Postoje,vedomosti a názory žiakov II. stupňa ZŠ na telesnúvýchovu. Banská Bystrica: UMB, Fakulta humanitnýchvied.Hartl, P. (2004). Stručný psychologický slovník.Praha: Portál, s. 311.Janderová, D. (2010). Slovník základných pojmúz pedagogiky, psychologie a metodologie. Brno:Mendelova univerzita v Brně, s. 59Kosová, B. – Kasáčová, B. (2009). Základné pojmya vzťahy v edukácií. Banská Bystrica: PdF UMB, s.161.Kubáni, V. (2004). Všeobecná psychológia. Prešov:FHPV PU Prešov, s. 90.Lakóová, I. (2005). Vplyv učiteľa na vzťah žiakak predmetu telesná výchova. Telesná výchovaa šport. 15, 3-4, 10-12.Lopušniaková, I. (2009). Rodová diferenciáciaa socializácia v telesnej výchove a športe. Telesnávýchova a šport. 1, s. 33-35.Medeková, H. (2003). Poznatky o pohybovejaktivite dievčat a žien. Žena – Pohybová aktivita –Životný štýl – Zdravie: Zborník z medzinárodnejkonferencie. Bratislava: Univerzita Komenského,s. 37-43.Mesiarik, P. (2009). Teoretické vedomosti žiakov9. ročníka ZŠ a úroveň ich postojov k školskejtelesnej výchove a športu v intenciách vzdelávaciehoštandardu: rigorózna práca. BanskáBystrica: FHV UMB, KTVŠ, 2009, s. 99.Mesiarik, P. (2010). Golf – netradičný športv záujmovej školskej TV a športe a jeden z prostriedkovformovania pozitívnych postojov k školskejtelesnej výchove a športu: rigorózna práca.Brno: FSpS MU, s. 143.Mesiarik, P. (2011). Attitudes of boys sportśfootball classe to physical education. ActaUniversitatis Matthiae Belii, Physical Educationand Sport: Recenzovaný časopis vedeckých štúdií.Banská Bystrica: FHV UMB. 2, p. 49-59.Michal, J. (2002). Názory, postoje a vzťahštudentov UMB k telesnej výchove, športua pohybovým aktivitám. Acta universitatis MatthaeiBelii, Telesná výchova a šport. Banská Bystrica:UMB, s. 50-55.Michal, J. – Kollár, R. – Kružliak, M. (2010).Názory a postoje študentov stredných škôlk pohybovým aktivitám, telesnej a športovej výchovy.Pohybová aktivita v živote človeka - Pohybdetí. Zborník recenzovaných vedeckých príspevkov.Prešov: Prešovská univerzita, s. 122-129.Nakonečný, M. (1998). Základy psychologie.Praha: Academia, nakladatelství Akademie vědČeské republiky, s. 590.Nakonečný, M. (1999). Sociálni psychologie.Praha: Academia, nakladatelství Akademie vědČeské republiky, s. 287.Pistlová, Ľ – SedláčekK, Ľ. (2008). Postoještudentov FTVŠ UK k pohybovým aktivitám.Telesná výchova a šport. 3-4, s. 8-12.Poliach, V. (2003). Základy psychológie osobnosti.Žilina: EDIS - vydavateľstvo Žilinskej univerzity, s.74.Robazza, C – Bortoli, L. – Carraro, A. Bertollo, M.(2006). Elektronické zdroje: „I wouldn´t do it; itlooks dangerous“: Changing students´attitudes andemotions in physical education. Personality andindividual differences, vol. 41, [ cit. 24. 11. 2011],p. 767 – 777.Dostupné na internete: http://unich.academia.edu/-MaurizioBertollo/Papers/645603/_I_wouldnt_do_it_it_looks_dangerous_Changing_students_attitudes_and_emotions_in_physical_educationRýgl, P. (2003a). Neradostný pohled na tělesnouvýchovu. In Tělesná výchova a sport mládeže. 2, s.43-46.Rýgl, P. (2003b). Negramotnost v tělesné výchově.Tělesná výchova a sport mládeže. 3, s. 40 - 42.Sekot, A. (2007). Sport jako významný faktorsocializace. Studia sportiva, Brno: FSpS, Masarykovauniverzita. 1, s. 107-114.Sivák, J. et al. (2000). Vzdelávací štandardz telesnej výchovy pre 2. stupeň základných škôl.Bratislava: MŠ SR, s. 31Stackeová, D. (2009). Doporučení pohybovéaktívnosti pro děti a dospívajíci. Tělesná výchovaa sport mládežeč. 2, s. 2 - 6.Stelzer, J. – Ernest, J. M. – Fenster, M. J. –Langford, G. (2004). Elektronické zdroje: Attitudestoward physical education: a study of high scholstudents from four countries Austria, Czechrepublic, England and USA. College StudentJournal, jun, 2004 [cit. 03.12.2011]. Dostupné nainternete: http://findarticles.com/p/articles/mi_m0F-CR/is_2_38/ai_n6124562/pg_2/?tag=content;col1.Subramanian, P. R. – Silverman, S. (2007).Elektronické zdroje: Middle schol studen´s attitudestoward physical education. Teaching and TeacherEducation, vol. 23, 2007 [cit. 24. 11. 2010], p. 602– 611. Dostupné na internete: http://www.-sciencedirect.com/science?_ob=ShoppingCartURL&method=add&_udi=B6VD84NDDT062&_acct=C000050221&_version=1&_userid=10&_ts=1302802977&md5=a34c79175136c4eb2cc6b1d1ed56706f.Šimonek, J. (2003). Inovačné tendencie v školskejtelesnej výchove. Telesná výchova a šport, roč. 13,č. 1, 2-3.Šafaříková, J. (2010). Přednosti tělesné výchovy,o kterých se nemluví. Tělesná výchova a sportmládeže. 2, s. 8-10.90


Šikula, T. (1992). Názory a postoje študentovPrávnickej fakulty UK na výučbu telesnej výchovyv nových podmienkach štúdia za roky 1989 - 1990a 1990 - 1991. Telesná výchova a šport. 3, s. 8-12.Vilímová, V. – Hurychová, A. (2001). Tělesnávýchova a sport jako prostředek harmonickéhorozvoje dětí a mládeže. Role tělesné výchovya sportu v transformujícich se zemích středoevropskéhoregionu. Brno: Masarykova univerzita,s. 23 – 25.Vladovičová, N. – Novotná, N. (2005). Športovézáujmy rómskych žiakov 1. stupňa základnej školy.Acta universitatis Matthaei Belii, Zborníkvedeckovýskumných prác, č. 9. Banská Bystrica:UMB, s. 173 - 179.Warchol, K. (2010). Názory učiteľov všeobecnovzdelávacíchpredmetov na teoretické koncepciea ciele telesnej výchovy v Poľsku. Telesná výchovaa šporč. 3, s. 14-17.Zich, F., Ungr, V. (1995). Postoje české veřejnostik tělesné výchově a sportu. Telesná výchova a sportmládeže. 3, s. 1-8.PhDr., PaedDr. Peter MesiarikKatedra telesnej výchovy a športuTajovského 40974 11 Banská BystricaSlovenská republika+421944377466petermesiarik@seznam.cz91


Studia Kinanthropologica, XIII, 2012, (2), 92-100The Scientific Journal for KinanthropologyZDRAVOTNĚ VÝCHOVNÉ ASPEKTY V BOJOVÝCH UMĚNÍCHHEALTH AND EDUCATIONAL ASPECTS OF MARTIAL ARTSL. Michalov 1 , M. Sližik 2 , D. Švenda 21 Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra tělesné výchovy, České Budějovice2 Univerzita Mateja Bela, Fakulta humanitných vied, Katedra telesnej výchovy a športu, Banská Bystrica__________________________________________________________________________________________ABSTRACTThe article specifies the particular spheres of an individual’s health that may be influenced by practising martialarts. The theoretical part describes the particular spheres and the ways in which they may be influenced.Subsequently, it points out concrete effects of training martial arts, with a special emphasis on the influence ithas on young school-age children. The practical part presents the results of the questionnaire survey, which isfocused on the influence on the psyche and socialization of young school-age children of their respective age.The research survey was conducted in the parents of sixty children who practise martial arts. The results havedemonstrated that practising martial arts influences personality development, in both the mental and socialrespects.Keywords: martial arts; health; motor skills; combativesSOUHRNČlánek specifikuje jednotlivé oblasti zdraví jedince, které mohou být ovlivněny cvičením bojových umění.Teoretická část charakterizuje jednotlivé složky zdraví a způsoby jejich ovlivňování. Následně poukazuje nakonkrétní působení trénování bojových umění, s přihlédnutím k ovlivňování dětí mladšího školního věku.Praktická část přináší výsledky dotazníkového šetření, které je zaměřeno na ovlivňování psychiky a socializacecvičenců bojových umění daného věku. Výzkumné šetření bylo provedeno u rodičů šedesáti dětí, které se věnujítěmto uměním. Výsledky ukázaly, že cvičení bojových umění ovlivňuje rozvoj osobnosti po psychické i sociálnístránce.Klíčová slova: bojová umění, zdraví, motorika, úpoly__________________________________________________________________________________________ÚvodJedním z důležitých motivačních prvků člověka,proč cvičí bojová umění kromě kondičního,socializačního faktoru je i velmi důležitý atribut, ato především jeho zdravotní význam. Stále více lidísi plně uvědomuje důležitost změny životního stylua hledá formy psychomotorické relaxace, vedoucík odpočinku ze stálého zrychlování životníhotempa, vedoucího k celé řadě civilizačních nemocí.„Původní význam slova zdraví je překládán jakocelek. Směr, který chápe zdraví a péči o nějz podstatně širšího hlediska se nazývá holismus avnímá člověka jako celek. Pojem czdraví“zahrnoval u basic prapředků základní rysy fyzickézdatnosti, a to pevnost, odolnost, celistvost,neporušenost organismu a dále pak správnouhygienu a životosprávu (Krejčí a Bäumeltová,2001). „Zdraví je celkový (tělesný, psychický,sociální a duchovní) stav člověka, který muumožňuje dosahovat optimální kvality života a nenípřekážkou obdobnému snažení druhých lidí“(Křivohlavý, 2003). Z této definice budeme vycházet,neboť zdraví není jen otázkou fyzickéhozdraví, ale i duševního (psychického) zdraví a právěbojová umění toto obsahuje.Původní bojové systémy se užívají jako léčebnéprostředky. Je tomu tak, že výcvik zatěžuje všechnyčásti těla i jednotlivé organické systémy Můžemejimi ovlivňovat i vertebrogenní obtíže. Cílem jeodstranění svalových dysbalancí a posíleníhlubokého stabilizačního systému páteře (Malátová& Rokytová, 2007; Malátová, 2007). Léčebnéúčinky však spočívají i v jiných přístupech. Jezřejmé, že neexistuje takové tělesné cvičení, kteréby nebylo zároveň i duševním cvičením. Neboť máličlověk poznat svého protivníka, musí dříve dobře92


poznat sebe sám, a má-li protivníka ovládnout,musí mít především sám dostatečnou sebevládu(Fojtík, 1999). Zdraví bývá nejčastěji spojováno sezdravím fyzickým (tělesným), které je spojenopředevším se subjektivním vnímáním vlastního těla.Pokud nás nic výrazně nebolí a jsme přesvědčenio dostatečném fungování našich tělesných soustav,vnímáme aktuálně svůj tělesný zdravotní stav jakodobrý - dostačující. Pocit dobrého zdraví můžememít i tehdy, je-li tato skutečnost v rozporus objektivním hodnocením lékaře a s jeho diagnózou,pokud nemáme subjektivní problémy. Týká seto hlavně onemocnění, která takzvaně nebolí, alepředstavují velké nebezpečí pro zdravotní stavjedince a mohou i vyvolat stavy ohrožující život(Kukačka, 2010).Všechna bojová umění můžeme cvičitv několika úrovních: s důrazem na fyzický rozvoj asprávnou techniku; upřednostňovat pojetí sportovní,sebeobranné, meditační, zdravotní; s důrazem naenergetickou výměnu mezi člověkem a prostředíma na vědomé uvolnění rezerv organismu atd.Většinou tato pojetí jsou propojena v jediný celek.Lze tedy cvičit na úrovni z hlediska tělesnéhopohybu i z hlediska zapojení psychiky.Zlepšení sociálních vztahů spadá do sociálnístránky, která je také velmi důležitá pro bojovéumění. Spolucvičenec slouží jako prostředekk vlastnímu technickému i sociálnímu růstu aposléze může být také jako prototyp činiteleumožňujícího uvolňovat značnou energii, neboťhodnotnější protivník či partner opětně vyžaduje izdokonalení spolucvičence (Fojtík, 1993).Základní projevy zdravotních účinků.Kardiovaskulární systémPři cvičení dochází ke značným změnámv krevním oběhu a v krvi. Je to především proto, žejednotlivé tkáně, zúčastněné na zvýšení metabolismupři tělesné aktivitě, potřebují větší dodávkuživin a kyslíku. V činných tkáních, zvláště vesvalech, se silně rozšiřuje cévní řečiště. Docházík zvětšenému objemu srdce, zvětšení tepovéhoobjemu a zvýšení celkového objemu krve. Dále seobjevují změny distribuce krve v periferii. Vznikajímorfologické a funkční adaptace srdečního svalu.V neposlední řadě dochází ke zvýšení transportníkapacity pro kyslík. Příznivě bojové umění takéovlivňuje obsah krevních tuků, čímž se zvyšujepravděpodobnost, že cvičení může napomáhatprevenci aterosklerózy.Motorický systémDochází ke zvětšení svalové síly potlačeníminhibičních mechanismů vlivem tréninku a zapojenívětšího počtu motorických jednotek do kontrakce.Zvětšuje se svalová hmota rozšířením fibril.Dochází ke zvýšení obsahu bílkovin ve svalovémvláknu, dále pak zvýšení obsahu hořčíku. Zvýšeníenzymatické kapacity svalové buňky zvětšenímplochy mitochondrií a počtu kapilár.Vnitřní prostředí„Úkolem vnitřního prostředí je udržovatrovnováhu katabolických a anabolických dějů. Přisportovním výkonu jsou nároky kladené nahomeostázu vnitřního prostředí vyšší, neboť připřevažující katabolické činnosti je třeba kompenzovatnadměrnou tvorbu katabolitů a dále ztrátuvody pro regulační pochody, které vystupují dopopředí zvláště při déletrvajícím výkonu“.Respirační systémPři výkonu se zvyšuje přeměna látek a energie atím se projevuje jako zvýšená výměna dýchacíchplynů. Dochází ke zvětšené dechové frekvenci avětší spotřebě kyslíku ve tkáních a větší výdejkysličníku uhličitého v závislosti na intenzitěvýkonu. Dechová cvičení se používají u různýchdruhů bojových umění. Pro dýchání při pohybu jetřeba zařadit způsob dýchání do správnéhostereotypu pohybu a nacvičujeme jej při prováděnípohybu. I při zatížení většinou půjde o snižovánídechové frekvence a prohloubení dechovýchobjemů. To napomáhá také zmenšení spotřebykyslíku dýchacími svaly, protože se pak můžeprovádět výdech pasivně jako při klidovém dýchání(Seliger, Vinařický, Trefný, 1980).Autoimunitní systémDochází ke zvýšené odolnosti proti řaděinfekčním onemocněním. Pokud se určitý typbojového umění cvičí venku dochází ke zvýšenéodolnosti k chladu a k otužování. Hlavnímcharakterem pohybové činnosti je její přiměřenost.Jak její nedostatek, tak i přemíra, může imunitnísystém oslabit. Přetěžování organismu v podobězávodní sportovní činnosti vede k oslabení imunitníhosystému a k jeho častým projevům deficitu,což se projevuje různými infekčními onemocněnímiu sportujících jedinců. Proto naši závodníci areprezentanti často musejí odříci účast na závodechz důvodů náhlého infekčního oslabení. Přiměřená -rekreační pohybová aktivita prováděná podlevěkových a individuálních možností každéhojedince pozitivně působí na imunitní systém aposiluje ho. Zvláště vhodná je pohybová činnostprováděná na čerstvém vzduchu v přírodě (Kukačka,2010).PsychikaMezi stavem našich tělesných orgánů a stavempsychiky je těsná vazba. V minulosti byl sledovánpředevším vliv emocí na tělesné funkce, kdypůsobením pozitivních i negativních emocí jsoutyto funkce ovlivňovány a měněny, přičemž změnymohou dospět až do stádia fyzické nemoci. Bojováumění významně přispívají k regulaci emočníchstavů a kontrole psychického naladění. Mnohé93


studie také dokazují, že tělesná aktivita zlepšujepsychickou pohodu a mentální funkce (rozhodování,plánování, krátkodobá paměť). Lidé pravidelněsportující se snáze vyrovnávají se stresy,netrpí tak často depresemi. Pravidelná pohybováaktivita také odstraňuje úzkostné stavy a zlepšujekvalitu spánku (Kukačka, 2010). Pašková (2008)vyzdvihuje velikou důležitost motorickému učeníse sociálním aspektem na efektivitu rozvoje výkonovémotivace.Trénink bojových umění je charakteristickývysokou mírou aktivního sociálního učení ave smyslu teorie rozšířené zpětné vazby. PodleLinharta (Pašková, 2008) bojová umění poskytujívšechny 3 typy: rezultativní zpětnou vazbu,kognitivní zpětnou aferentaci a motivační zpětnouaferentaci. Další zdravotní účinek bojových uměníje takový, že uchovává správné držení těla apředchází degeneraci páteře a rozvíjení rovnováhya stability, což vede k prevenci pádů, zejména u lidív pokročilejším věku. Příznivý účinek je takév prevenci řídnutí kostí a zachování jejich pevnosti.Bez pochyby je příznivý zdravotní účinek zejménatchaj ti čchuan, kde může zlepšit každodenníaktivity lidí trpících revmatickou artritidou,osteoartritidou, Parkinsonovou nemocí, roztroušenousklerózou aj. (Sdružení taoistického tai chi, 3.5. 2010, on-line). U bojových umění je velmidůležitý tzv. „vnitřní styl“ bojového umění. Vnitřnístyly dávají přednost spiritualitě a poddajnosti,klidné síle, rozvaze a uvolnění. Ve vnitřních stylechje silně rozvíjena „vnitřní energie“, japonsky ki.Význam slova Ki (duch) ve východních jazycíchzahrnuje duševní a duchovní stránku (nehmotnoupodstatu), které jsou podkladem tělesné (hmotnépodstaty) a naopak tělesnost je součástí duchovnačlověka. V Číně je se stejným významem nazývána„Čchi“, v Indii „Prána“ (životní energie). „Ki“ jeuniversální energie, kterou používáme při našemmyšlení, pohybu, spánku, vlastně v každémokamžiku našeho života. Tedy i při tréninkubojových praktik. Příkladem toho druhého jsouúdery a tlaky na citlivé, zranitelné body. Jezdůrazňováno sjednocení těla a mysli, tj. využitítělesné i duševní síly k jednomu cíli. Velký významje přikládán oblasti těžiště těla, oblasti podbřišku,“hara, seika tanden” a koncentraci na tuto oblast,což umožňuje stálé zachovávat přirozený postoj arychle reagovat na akci protivníka. Tuto oblast lzeopět chápat jako model uvědomování si pohybutěžiště těla (Bu-do, Kyudo ,Judo,Tomiki Aikido, 3.5. 2010, on-line).Ki těla a dýcháníNádech je uskutečněn pasivním rozpětím plicpomocí aktivního pohybu dýchacích svalů. Účastníse na něm dýchací svaly mezižeberní a bránice.Bránice jako hlavní dýchací sval tvoří klenbu dělícíbřišní dutinu od dutiny hrudníku. Při stahu sebránice oplošťuje a zvyšuje objem hrudní dutiny naúkor dutiny břišní. Jelikož je hrudník pevný,dochází zároveň ke snížení nitrohrudního tlaku anasání vzduchu do plic. Běžně též dochází k relaxacisvalstva břišní stěny.Výdech je provázen relaxací bránice, její klenutíse do dutiny hrudní spolu se stahem břišních svalůzvýši nitrohrudní tlak a odpovídající objemvzduchu je z plic vydechnut. Judo zdůrazňujehluboké břišní dýchání. Jeho popis se u násobjevuje např. v Lebedově učebnici juda. Důležitápři dýchání je však funkce břišní stěny a vnitřníchbřišních a zádových svalů. Tak například Judopopisuje tzv. správný dostředivý tlak v dutiněbřišní. Jóga zase mluví o aktivní kontrole břišnístěny. Znamená, že po aktivním výdechu, kdy dojdeke stahu svalů břišní stěny (při současné relaxacibránice), je při nádechu tento stah částečnězachován. Břišní stěna tedy není nikdy úplněrelaxována. Bránice, která se stahuje při nádechu,snižuje tlak nitrohrudní, ale stahuje se proti odporubřišního svalstva. Tím se zvyšuje nitrobřišní tlak.Krev v žilách, které procházejí dutinou břišní avedou krev z dolních končetin a břišních orgánů, jetímto tlakem urychlena ve své cestě do pravéhosrdce. (V žilách jsou chlopně znemožňující tok odsrdce.) Toto hluboké dýchání zajišťuje dobréokysličení tkání usnadněním vnitřního i vnějšíhodýchání a urychlením oběhu krve.Stálé napětí břišních svalů umožňuje lepšíkontrolu těžiště v podbřišku a přenos mechanickéenergie dolních končetin a trupu do horní polovinytrupu a horních končetin. Správná a harmonickáfunkce břišní oblasti, která je v tradičních učeníchpovažována za sídlo Ki usnadňuje správnoukoordinaci jednotlivých částí těla v akcích. Hlubokébřišní dýchání usnadňuje koncentraci, snižuje tonussympatiku a povzbuzuje vegetativní funkceparasympatiku. Udává se, že je jedním z klíčů kesnížení vlivu stresu na organismus. Výdech azpevnění svalů břicha bývá zdůrazňován prosprávné vykonání bojové techniky, zesílený výdechpak může být až patrný jako Ki- ai. V tradičníchškolách je tomuto způsobu dýchání přičítánozvýšení tvorby distribuce Ki v organismu. Jeuváděna zranitelnost obránce v době nádechu, kdymá docházet k zpomalení reflexního oblouku. Jemožné, že tomu lze zabránit zachováním aktivníbřišní stěny.MetodikaCílem pilotní studie bylo zjistit možné působenícvičení bojových umění na psychosociální rozvoj udětí mladšího školního věkuZákladem naší pilotní studie byly tři výzkumnépředpoklady:1) Předpokládali jsme, že u dětí, které sepravidelně věnují cvičení bojových umění, docházíke společensky žádoucím změnám v jejich chování,a to právě vlivem této činnosti.94


2) Dalším předpokladem bylo, že k těmto změnámmarkantněji dochází u déle cvičících dětí, kterédosáhly vyššího stupně technické dovednosti.3) Třetím předpokladem bylo tvrzení, že u těchtodětí dochází, s narůstající délkou doby cvičeníbojových umění, k pozorovatelnému zmírněníagresivity, nárůstu sebevědomí, snazšímu začleňovánído kolektivu.Základní metodou bylo použití nestandardizovanéhodotazníku. Anonymní dotazník byl určenpro rodiče dětí cvičících bojová umění ve věku od 6do 12 let. Především jsme touto dotazovacímetodou oslovili rodiče dětí, které cvičí v oddílechpůsobících v okresu České Budějovice, ve sportovníchoddílech bojových umění, konkrétněTaekwondo, Karate, Allkampf-Jitsu. Hlavním záměrembylo zjišťovat názor rodičů na změnyv chování dětí v souvislosti s cvičením bojovýchumění.Dotazník bude sestaven z úvodní částiobsahující informace o tom, čím se dotazníkzabývá, jeho účelu, a z pokynů k jeho vyplnění.Samotná dotazovací část bude obsahovat 15 až 20otevřených i uzavřených otázek. Tyto otázkyuspořádáme do dvou částí. V první budouzjišťovány faktické údaje o cvičenci ve vztahu kcvičení bojových umění. Druhá část bude zjišťovatmožné působení bojových umění na změnyv chování jedince. Získaná data nejprve zkontrolujemez hlediska korektnosti a vyhodnotímejednoduchými statistickými metodami – procentuálnímsrovnáním, či množstevním porovnánímoznačených odpovědí vzhledem k celkovému počturespondentů.Pro případné dokreslení a zpřesnění výsledkůvýzkumu byla další použitou metodou sběru datmetoda interview. Velkou výhodou interview oprotijiným výzkumným metodám je navázání osobníhokontaktu, který umožňuje hlubší proniknutí domotivů a postojů respondentů. U interview můžemesledovat reakce respondenta na kladené otázky apodle nich usměrňovat jeho další průběh. Podletoho, jak dalece je interview výzkumníkem řízeno,je možno rozlišit interview strukturované,polostrukturované a nestrukturované (Chráska,2007).V této práci jsme použili strukturovanéinterview, kdy byly vedeny rozhovory dle přesněpřipraveného textu, formulace otázek i jejichpořadí. Konkrétní dotazy a forma pro interviewbyly pro usnadnění vyhodnocení, shodná s obsahemdotazníku. Vyhodnocení dat získaných metodouinterview bylo realizováno identickými metodami,jako data získaná formou dotazníku.Výzkum byl realizován v období od ledna doúnora roku 2012. Výzkumný vzorek tvořil soubor115 rodičů cvičících dětí mladšího školního věku(od 6 do 12 let). Jednalo se o rodiče dětí z oddílůbojových umění v okrese České Budějovice. Prorůznorodost, ale zároveň obdobný styl, bylizařazeni do tohoto souboru oddíly různýchbojových umění a to Karate, Taekwondo, Allkampf-Jitsu.Do výzkumného vzorku jsme zařadiličtyři oddíly z okresu České Budějovice, jejichžtrenéři a rodiče v nich cvičících dětí, byli ochotnispolupracovat na dotazníkovém šetření. Prvnímoddílem bylo Allkampf-jitsu České Budějovice,který funguje pod záštitou Sportovního klubupolicie ČR. Allkampf-jitsu patří k modernímbojovým uměním. Bylo vytvořeno v roce 1968v Německu mistrem Jakobem Beckem, jako souhrnnejúčinnějších technik z bojových umění Taekwondo,Aikido, Jiu-jitsu, Karate a dalších. Druhýmoddílem je oddíl Taekwon-do Velešín. StylTaekwon-do je Korejské bojové umění, které bylopůvodně vyvinuto pro vojenské účely. Postupněbylo přizpůsobeno pro civilní potřebu sezachováním zásad a hodnot bojových umění, zekterých vzniklo. Dalšími oddíly, kde byla datazískána, byly dva oddíly karate. Každý s oddílů jeveden pod jinou sportovní asociací. Karate jejaponské bojové umění, které vzniklo z nutnostisebeobrany pro prostý lid Okinawy, který mělzakázáno používat zbraně. Původní umění zvané Te- ruka, se postupně, hlavně vlivem bojových uměníz Číny, upravilo do dnešního Karate.Dotazníky jsme rozdali rodičům dětí v oddílech.Několik dotazníků doručili respondentům i samitrenéři jednotlivých oddílů. V lednu 2012 jsmerozdali 130 dotazníků rodičům cvičících dětí vevěku od 6 do 12 let. V průběhu února 2012 jsmepostupně od oslovených rodičů získávali vyplněnédotazníky zpět a tak získali po korekci materiálů115 vyplněných dotazníků s validními daty.Výsledky a diskuzeNaše studie se zabývá pokusem o objasněníněkterých zdravotně výchovné aspekty v bojovýchuměních. Zdraví zahrnuje tělesnou, psychickou isociální stránku. Z této rozsáhlé problematiky jsmese blíže věnovali psycho-sociálnímu aspektu. Cílempraktické části bylo zjistit možné působení cvičeníbojových umění na psychosociální rozvoj, konkrétněu vybrané skupiny dětí mladšího školníhověku.Dotazník se v první části věnuje nejprvezjišťování poměru v zastoupení chlapců a dívek,věkových skupin v zastoupeném vzorku, důvodůpro vstup do oddílu bojových umění, či již získanétechnické schopnosti dosažené v cvičení bojovéhoumění. Zařadili jsme i otázky týkající se délkycvičení, četnosti a pravidelnosti tréninku. Druháčást zjišťuje možné působení bojových umění nazměny v chování jedince. Otázky zjišťovaly změnyv postoji k sobě samému, svým vrstevníkům idospělým (otázky 9 až 17). Otázka číslo 18 zjišťujenázor rodičů, zdali změny v chování, ke kterýmdošlo, připisují právě cvičení bojových umění.Otázka číslo 19 zjišťuje názor respondentů natrenéry. Otázka číslo 20 pak zjišťuje druh bojového95


umění, které děti cvičí. Při interpretaci výsledkůsmě se zaměřili na vyhodnocení druhé části našehodotazníku zaměřeném na zjištění objektivníchsouvislostí ve vztahu ke obsahovému zaměření našístudie.Otázka č. 3 – Jak se vaše dítě dostalo ke cvičeníbojových umění?Otázka zjišťuje motivaci dětí, či jejich rodičů,která je vede k trénování bojových umění. Většinadotazovaných v dotaznících uváděla více odpovědí.Mezi nejčastěji označované byla odpověď „doporučeníkamaráda“ (39 odpovědí). Dalšími frekventovanýmiodpověďmi byly filmy (26 odpovědí),letáky oddílů bojových umění (23 odpovědí)a internet (16 odpovědí). Nemalou roli zdehraje také popud rodičů (21 odpovědí). Překvapivěmálo dětí začne studovat bojová umění z důvoduskutečné potřeby se bránit (6 odpovědí). Z tohoplyne fakt, že v dnešní době není důvodem cvičeníopravdová prapůvodní příčina vzniku bojovýchumění, a tedy ubránit se či zničit protivníka. Z více– méně obdobného početního zaznamenání jednotlivýchmotivačních prvků však můžeme usoudit,že se děti o bojová umění zajímají pro jehovšeobecnou atraktivnost. Následně se k vlastníčinnosti dostávají prostřednictvím kamarádů, napopud rodičů, či přes reklamní činnost vlastníchoddílů.Otázka č. 4 – Prosím uveďte přibližný počet členůve skupině, ve které vaše dítě trénuje.Tato otázka měla za úkol zohlednit počty dětí,které se věnují bojovým uměním přímo - přispolečných trénincích. Rodiče zde uváděli přibližnýpočet těchto cvičících, který je jim znám.V jednotlivých oddílech, dle výpovědí v dotaznících,společně cvičí skupiny v počtech od 15 do 40dětí. Z této skutečnosti je zřejmé, že nutnézačleňování dětí do takovýchto skupin, přispívá krozvoji sociálního soucítění, ohleduplnosti a dalšíchpředností. Děti se musí učit spolupráci ve většískupině a tím pádem i vzájemné toleranci.Otázka č. 5 – Počet členů stejného věku ve skupině,ve které vaše dítě trénuje.Odpovědí na tuto otázky bylo možno doplnitúdaje té předchozí. Pro každé dítě je důležitétrénovat společně se svými vrstevníky. Ve skupináchod 15 do 40 dětí společně, dle vytěženýchdat, cvičí od 5 do 15 dětí stejného věku.Otázka č. 6 – technický stupeň vašeho dítěte.Stupeň technické vyspělosti, jak značí samotnýnázev, je ukazatelem dosažených dovednostív daném stylu bojového umění. Tyto stupně jsounavenek označovány barevností plátěných opasků –součástí tradičního zápasnického úboru, která je prokaždé umění rozdílná. Mistru i cvičenci samotnémuukazuje, jak daleko na cestě bojových umění žákzašel. Pro účely této práce nazývám tyto stupně proně nejrozšířenějším názvem – kyu. Zde obecněplatí, že čím vyšší číslovka stupně kyu, tím jdeo méně zkušeného cvičence. Tento údaj bylzjišťován hlavně pro možnost ověření předpokladuč. 2., který usuzuje, že více kladného psychosociálníhovývoje dochází u dětí, které dosáhnouvyššího stupně technické vyspělosti a tedy udětí, které dospějí ve studiu bojových umění dále. Zvýsledků je patrné, že děti v rozsahu věku od 6 do12 let nejčastěji dosáhnou 9. až 8. Kyu (23 – 38%).Bez technického stupně je pak 14 dětí (23%), 7. až6. Kyu má 13 dětí (22%), 5. až 4. Kyu 6 dětí (10%),3. až 2. Kyu dosáhli 4 z nich. Nikdo z dotazovanýchneoznačil odpověď 1. Kyu a vyšší.Otázka č. 7 – Délka cvičení bojového umění.Tato otázka se vztahovala k druhému předpokladutéto práce, za účelem ověření skutečnosti,zdali bojová umění výchovně působí na děti více podelší době jejich cvičení. Nejvíce dětí z danéhovzorku cvičí v rozsahu 1 až 3 let – 31 dětí (52%),méně než 1 rok jich cvičí 18 (30%) a více než 3roky cvičí 11 z nich (18%).Otázka č. 8 – Trénuje vaše dítě pravidelně?Tato otázka rovněž napomáhá potvrdit předpokladč. 2, který uvádí domněnku, že většívýchovné působení mohou mít na jedince bojováumění při jejich častějším a pravidelném trénování.Dle získaných dat nejvíce dětí trénuje jedenkráttýdně (26 dětí) s občasnou absencí (18 z nich). Nakaždý trénink chodí 4 a pouze nárazově stejnýpočet. Téměř stejný celkový počet trénuje dvakráttýdně (23 dětí). Občas trénink vynechá 15 z nich,každý navštěvují 2 a nárazově chodí 6 dětí.Nezanedbatelná část dětí trénuje třikrát do týdne(11), přičemž každý z této skupiny občas tréninkvynechá.Otázka č. 9 – Pozorujete u vašeho dítěte vlivemtrénování větší sklony k agresi?Tato otázka se vztahuje k předpokladu č. 3.Dotaz zjišťuje, zda-li se děti vlivem cvičeníbojových umění stávají agresivnějšími, čímž jsoumyšleny vnější projevy agrese, jako napadáníspolužáků, kamarádů atp. Na tuto otázku neodpovědělani jeden z dotázaných kladně. Neutrálníodpověď zvolilo z celého vzorku 19 rodičů. Tím, žecvičení bojových umění v jejich dětech nepodněcujeagresivní sklony si je jistých 41dotázaných. Tato otázka velmi přesvědčivě ukazuje,že ve své podstatě válečnické umění neprobouzíu dětí touhu fyzicky napadat své kamarády.Taktilní podněty v bojových uměníchnaopak nutí cvičence bojovat s chladnou hlavou.Otázka č. 10 a 11 – Pozorujete v době, kdy se vašedítě věnuje cvičení bojových umění, změny96


v sebevědomí? – Pokud ano, je více sebejisté čiméně sebejisté?Jedním z předpokladů praktické části je takénárůst sebevědomí cvičenců bojových umění, kteréby mělo vyplynout z postupného nárůstu fyzickýchschopností a dalších vlivů bojových umění. Otázkačíslo 10 zjišťuje, zdali sami rodiče pozorují změnyv tomto směru, přičemž převážná většina dotazovaných(65) odpověděla kladně. Toto změnousi není jisto 11 dotázaných a 14 z nich je přesvědčeno,že se míra sebevědomí dítěte nezměnila.Otázka číslo 11 je návaznou a doplňující. Zde všech65 rodičů s kladnou odpovědí ohledně změnysebevědomí jejich potomka, potvrzuje změnu květšímu sebevědomí. Každý člověk, který se cítíkondičně dobře, lépe ovládá své tělo, kterév neposlední řadě vlivem cvičení i lépe vypadá,nutně pociťuje i větší víru v sebe sama.Otázka č. 12 – Je u vašeho dítěte patrnější většíposlušnost?Při tréninku bojových umění je nutná kázeň. Jetedy také vyžadována a děti by postupem času mělikontakt nejen se svými vrstevníky. Předpokládá setaké, že velká část dětí takové začleňování uvítá abude své kontakty rozšiřovat. Odpovědi rodičů natuto otázku se pohybují rovnoměrně ve všech třechoblastech. Kladně odpovědělo 21 rodičů, není sijistá, či toto chování nespatřuje 20 dotázaných.Z dotazovaného vzorku si 19 rodičů nemyslí, žejejich dítě navazuje snáze kontakty, či je vícevyhledává. Tato otázka překvapivě nepoukázala nasnazší schopnost si získat nové přátele. Důvodemzde může být to, že rodiče v této oblasti nemajíúplný přehled, či děti nemají potřebu vyhledávatnové přátele, což ovšem nemusí znamenat, že byjim v této oblasti cvičení bojových uměnínepomáhalo, pokud by sami chtěli nějaké novékontakty navazovat.Otázka č. 14 – Zlepšila se za čas, který se věnujebojovým uměním jeho fyzická kondice?Zodpovězení této otázky souvisí s předpokladem,že se studentovi bojových umění s nárůstemkondice zvýší i jeho sebevědomí. Každý,kdo je na tom lépe se svou fyzickou kondicí se cítíbýt schopny rozvinout a aplikovat tuto vlastnostv rodině i tělocvičně. Otázka zjišťuje, zdali se tatorozvinutá, či nově nabytá kázeň projevuje v rodině.Kladně na tuto otázku odpovědělo 61 rodičů, 23 sinebylo změnou jistých a 31 z nich se domnívá, žeke změně nedošlo. Nutnost zachovávání kázně jev hodinách bojových umění více než nutný. Dětitak snadno tyto zvyky přenáší i do svého domova,což je zřejmé i z odpovědí rodičů.Otázka č. 13 – Je pro vaše dítě nyní snazší, hledatsi nové kamarády – má jich nyní více?Tato otázka má souvislost s předpokladem č. 3.Dítě zde přichází do nového kolektivu, kde jemnožství neznámých dětí, také nová autoritav podobě mistra/trenéra. Vzhledem k povaze činnosti,ve které se děti musí vzájemně často a různědotýkat, spolupracovat a koordinovat svou činnost,je předpoklad, že děti budou snáze navazovatpo všech stránkách lépe, než když se cítí „z formy“.Nejvíce odpovědí označovalo možnost, že se fyzickákondice dětí zlepšila málo (38 odpovědí).Nezanedbatelná část respondentů pak označilamožnost značného nárůstu fyzické kondice (15) ajen 7 z nich odpovědělo, že nezaznamenali žádnýnárůst.Otázka č. 15 – Tráví vaše dítě nyní více časudalšími pohybovými aktivitami?V dnešní době mají děti možnost, účastnit seširokého spektra pohybových aktivit. Často všakpřevažují formy zábavy, kde pohyb nehraje téměřžádnou roli. Tato otázka zjišťuje, zdali věnování sebojovým uměním vede též k zájmu o jiné pohybovéaktivity. Na tuto otázku odpovědělo 35 rodičůz celkového počtu 60 dotazovaných kladně. Z toho25 jich odpovědělo, že bojová umění u jejich dítětenevzbudila zájem o další pohybové aktivity. U dětí97


se cvičením bojových umění zvýší mnohdy značnějejich fyzické možnosti a tak často rozšiřují i svédalší pohybové aktivity.Otázka č. 16 – Vaše dítě je ve vztahu ke svýmvrstevníkům od doby, po kterou se věnuje bojovýmuměním více...Tato otázka se zabývá zjišťováním konkrétníchzměn vlastností a to s ohledem k vrstevníkůmdítěte. Předpoklad této práce č. 3 předjímá, žecvičení bojových umění povede k rozvoji vlastnostípro zlepšení sebevědomí, zmírnění agresivity avlastností potřebných k snadnějšímu začleňování dokolektivu, což ukazuje následující graf s převažujícímvýsledkem potvrzujícím daný předpoklad.Nejčastěji označovanou odpovědí v počtu42, byla skutečnost, že se dítě po dobu cvičeníbojového umění stalo více „Přátelským“. V počtu37 odpovědí byla označena možnost „Společenský“,dále v počtu 21 možnost „Vůdčí“, v počtu13 pak „Arogantní“, Celkem ve 12 případechoznačili respondenti odpověď „Klidný“, odpověď„Násilnický“ byla označena 7 krát, „Vulgární“ 5krát, „Submisivní“ 4 krát. Odpověď „Agresivní“nebyla nikým označena. Při porovnávání dotazníkůdětí, které cvičí déle, častěji a dosáhli vyššíhostupně technické zdatnosti, jsou společenskypotřebné změny v chování uváděny mnohemčastěji, což rovněž poukazuje na správnost našichpředpokladů.Otázka č. 17 – Ve vztahu ke svým rodičům (avšeobecně k dospělým) je od doby, kdy se věnujecvičení bojového umění více...Tento dotaz je rozvinutím otázky číslo 16, aleve vztahu k dospělým. Nejčastěji označovanouodpovědí byla možnost „Respektuje autoritu“v počtu 27 odpovědí. Druhou nejčastější označenou24 krát byla odpověď „Poslušný“. V počtu 18označených byla odpověď Pokorný, označena 11krát byla možnost Iniciativnější ve svých povinnostech.V počtu 9 odpovědí byla označenavolba „Nerespektuje pravidla chování“, možnost„Arogantní“ pak 8 krát, možnost „Drzý“ 7 krát a„Nerespektování autority“ 6 krát (viz obr. 1). Připorovnávání dotazníků dětí, které cvičí déle, častějia dosáhli vyššího stupně technické zdatnosti, jsouspolečensky potřebné změny v chování uváděnymnohem častěji, což rovněž poukazuje na správnostnašich předpokladů.Otázka č. 18 – Pokud se v rozvoji vašeho dítěteprojevily změny během doby, po kterou se tétočinnosti věnuje, považujete to za vliv bojovýchumění?Tato otázka se pojí k předpokladu č. 1, kdeuvádím, že jsou to právě bojová umění, kteráupravují chování dětí společensky žádoucímzpůsobem. Dotaz zjišťuje, zdali rodiče přisuzujítyto změny působení bojových umění. Z datvyplývá, že nadpoloviční většina dotazovanýchpřisuzuje kladné působení bojovým uměním buďzcela jistě (9 dotázaných), či značně (26dotázaných). Částečnou zásluhu přičítá bojovýmuměním 19 rodičů z vybraného vzorku. Jen 9 sejich domnívá, že bojová umění na těchto změnáchzásluhy nemají (viz. obrázek 2).ZávěryTato práce se zabývá zdravotně výchovnýmiaspekty v bojových uměních. Teoretická částshromažďuje důležitá fakta o jednotlivých složkáchzdraví a údaje o jejich ovlivňování cvičenímbojových umění. Praktická část se zabývá pouzesamotným psychosociálním aspektem zdraví, a tokonkrétně na ovlivňování chování dětí ve věku od 6do 12 let. Na základě získaných dat a jejichvyhodnocení, došlo k potvrzení tří výzkumnýchpředpokladů.Prvním předpokladem této studie bylaskutečnost, že u dětí, které se pravidelně věnujícvičení bojových umění, dochází ke společenskyžádoucím změnám v jejich chování, a to právěvlivem této činnosti. Potvrzení platnosti předpokladuu vybraného vzorku dotazovaných, bylomožno získat na základě údajů ze zodpovězenýchotázek, které se týkaly konkrétních změn vlastnostía také mínění rodičů, zdali na tyto změny má vlivprávě toto. Mezi tyto společensky žádoucí jevypatří schopnost se začlenit do kolektivu, kladnéchování ke svým vrstevníkům i dospělým. U všechotázek, které mapovaly změny těchto vlastností,98


převažovaly do značné míry souhlasné odpovědi, čistanoviska, které první předpoklad potvrzovaly.V neposlední řadě zde byl položen konkrétní dotaz,zjišťující, zdali, a jakou měrou přikládají rodiče tytozměny cvičení bojových umění. Také zde probandisvými odpověďmi předpoklad potvrdili.Druhým předpokladem naší studie bylo, žek výše uvedeným změnám dochází více u délecvičících dětí, které dosáhli vyššího stupnětechnické vyspělosti. K tomuto předpokladu násvedla myšlenka nutnosti dlouhodobého vštěpovánízásad bojových umění. Vyšší technický stupeňtechnické dovednosti jsme zde zmínili, protože jehodosažení je často spojeno s nutností píle a sebeutváření jak po tělesné, tak i psychické stránce. Propotvrzení tohoto předpokladu jsme zhodnotilidotazníky týkající se dětí, které se věnují bojovýmuměním déle, jsou starší, trénují častěji a mají vyššítechnický stupeň. S porovnáním s ostatnímidotazníky právě rodiče těchto dětí s větší určitostízaznamenaly u svých potomků kladné změny, čímžse, u daného vzorku, daný předpoklad potvrdil.Třetím předpokladem naší studie, bylozmírňování agresivity, nárůst sebevědomí a snazšízačleňování do kolektivu, právě s narůstající doboucvičení bojových umění. Při ověřování nárůstuagresivity vlivem cvičení bojových umění neuvedlani jeden z dotazovaných, že by jeho dítě mělo,vlivem cvičení bojových umění, větší sklonyk agresivitě. Pojmem agresivita jsou zde rozuměnyfyzické projevy násilí – napadání kamarádů aspolužáků. Naopak 68 % dotázaných uvedlo, žetomu tak není a dalších 32% si není odpovědíjistých. Pokud se zamyslíme nad protichůdností tétoskutečnosti, musíme si uvědomit, proč tomu tak je.Původní účel bojových umění je skutečně bojsamotný. Skutečný mistr je však od agresivníhorváče „na míle“ vzdálen. Každé bojové umění sesnaží naučit jednat své cvičence, v okamžikunejvyšší agrese, čímž boj o život samozřejmě je,chladně a bez emocí. Jen s čistou myslí bez zlobylze provádět správnou techniku. Předpoklad nárůstusebevědomí byl na základě výsledků také potvrzen.Tuto skutečnost zřejmě ovlivňuje nárůst kondice,náročných technik, či také uznání jedince okolímjako „toho co cvičí karate“. S tím souvisí i dalšíčást tohoto předpokladu a to snazší začleňovánídítěte do kolektivu, kdy ve výsledku převládá vevybraném vzorku dotazovaných rovnoměrněrozdělený názor souhlasných, neutrálních anesouhlasných odpovědí. Z výše uvedeného můžemetvrdit, že se u vybraného vzorku dotazovanýchpotvrdil i třetí předpoklad. První otázkav dotazníku zjišťovala pohlaví cvičenců. Chtělijsme tak porovnat i možné rozdíly v působenícvičení bojových umění na dívky a na chlapce. Přivyhodnocování dotazníku jsme však nezjistili žádnérozdíly v působení s ohledem na pohlaví cvičících.Bojová umění přinášejí lidem, kteří se jimvěnují několik benefitů, mezi které patří beze sporuschopnost sebeobrany. Tato jde ruku v ruces nárůstem fyzické kondice, rozvoji všech motorickýchschopností a dovedností. Už jen tytozměny pomáhají k lepší vyrovnanosti člověka ajeho kladnějšímu sebehodnocení. Nesporné je takéto, že cvičení bojových umění připravuje člověkana zvládání konfliktů (vztahových i fyzických).Bojová umění také napomáhají k učení seohleduplnosti a soucítění. Mezi těmito přínosy je iznačný, přesto velmi nedoceněný zdravotní přínos,který je často cvičenci, trenéry i ostatními velmiopomíjen.Téma této práce se zabývá zdravotně výchovnýmiaspekty v bojových uměních. Toto témaje velmi obsáhlé a každý aspekt zdraví, na kterýbojová umění prokazatelně kladně působí, sizaslouží značnou pozornost. Nejvíce pozornosti jezde jistě věnováno samotné kondiční složce, kde jižvyšlo mnoho kvalitních publikací. Mnoho pozornostije věnováno i ostatním stránkám bojovýchumění. Z mé trenérské praxe mne však zaujal právěvýchovný prvek, který je dle mého míněníopomíjen a přitom má velký potenciál. Zvláště udětí, které jsou z hlediska výchovy velmi tvárné,mohou kvality a ideály tradičních bojových umění,zanechat značný společensky žádoucí progres.Každý trenér bojových umění již po krátké doběcvičení, může u svých svěřenců spatřovat změnuv chování, které si dítě „oblékne“ se vstupem dotělocvičny. V praktické části této práce jsme serozhodli zjistit, zdali se tento výchovný aspektpromítá také do běžného života dětí, do jejichrodinného života a do jejich chování ve společnosti.Výsledky této práce ukazují, že ideály bojovýchumění lze přenést i do praktického života. Z těchtopoznatků mohou čerpat rodiče, kteří uvažujío správném nasměrování koníčků jejich ratolesti.Zároveň práce přináší i zamyšlení trenérům, abytuto část svých tréninků neopomíjeli a snažili sesvým svěřencům předat to nejlepší, co bojováumění nabízí.LiteraturaBroska, E.,et al. (2010). Význam pohybových aktivitpro osobní rozvoj a podporu zdraví. ČeskéBudějovice: Jihočeská univerzita v ČeskýchBudějovicích.Fojtík, I. (1999). Duch budó: O podstatě a smyslubojových umění . Olomouc: Votobia.Fojtík, I. (1993). Japonská bojová umění budžucu.Praha: Naše vojsko.Fojtík, I. (1984). Úpoly ve školní tělesné výchově I..Praha: Univerzita Karlova.Fojtík, I., Král, P., Král, P. (1993). Karatedo. Praha:Olympia.Fojtík, I., Michalov, L. (1996). Základní úpoly,Úpolové sporty a umění I. České Budějovice: JUČB.99


Chrástka, M. (2007). Metody pedagogickéhovýzkumu. Praha: Grada.Krejčí, M., Bäumeltová M. (2001) Projekt Týdnyzdraví ve škole. 1. vyd. České Budějovice: JU ČB.Křivohlavý, Jaro.(2003) Psychologie zdraví. Praha:Portál.Kukačka, V. (2010). Udržitelnost zdraví. ČeskéBudějovice: Zemědělská fakulta JCU.Langmeier, J. (1998). Vývojová psychologie. Praha:Grada Publishing.Malátová, R. & Rokytová, J. (2007). Významhlubokého stabilizačního systému v oblasti vertebrogenníchobtíží. Studia Kinanthropologica,7(1), 17-22.Malátová, R. (2007). Význam hlubokého stabilizačníhosystému páteře. Studia Kinanthropologica,7(2), 89-96.Pašková, L. (2008). Výkonová motivácia. BanskáBystrica: PF Univerzita Mateja Bela.Selinger, V. et al. (1980). Fyziologie tělesnýchcvičení. Praha: Avicencum.Stejskal, P. (2004). Proč a jak se zdravě hýbat.Praha: Presstempus.Vágnerová, M. (2005). Vývojová psychologie I:dětství a dospívání. Praha: Karolinum.Vondruška, V., Soulek, V. (1997). Fyzická aktivita.Praha: Státní zdravotní ústav Praha.Vosečková, A., Hrstka, Z. (2007). Kapitolyz psychologie zdraví: 1. díl. Brno: Fakulta vojenskéhozdravotnictví Univerzity obrany v HradciKrálové.Dáma.cz [online]. 2004 [cit. 2010-12-19]. Jaktrávíte volný čas?WWW: .Procházka, M. Sport centrum budokan - bojováumění [online]. 2007-2010 [cit. 2010-12-19]. Etikaa budó. WWW:Ktk-wadoryu [online]. 2010 [cit. 2010-12-19]. Etikakarate.WWW: .PaedDr. Ludvík Michalov, Ph.D.KTSV PF JUNa Sádkách 2/1370 05 České Budějovicemichalov@pf.jcu.cz100


Studia Kinanthropologica, XIII, 2012, (2), 101-105The Scientific Journal for KinanthropologyKOMPARACE INTENZITY ZATÍŽENÍ HRÁČŮ FUTSALU V SOUTĚŽNÍCH UTKÁNÍCHPRVNÍ A DRUHÉ LIGYTHE COMPARISON OF LOAD INTENSITY DURING 1 ST AND 2 ND LEAGUE FUTSALCOMPETITIONR. Weisser, J. Bělka, K. Hůlka, P. Houdková & J. KorunaUniverzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury, Katedra sportu__________________________________________________________________________________________ABSTRACTThe base goal of this study was to compare position related heart rate during the game in futsal competition. Theheart rate was monitored by TEAM POLAR to sixteen players during six futsal games of first and secondnational league. First league players spent 88 % of game time over 85 % of maximal heart rate compared to 77% of second league players. We did not find statistical and practical significant differences between posts(defender and offender) in monitored heart rate during the game. We found the statistical significant differencesbetween heart rate of first and second league players.Keywords: Futsal; heart rate; load intensity; player’s rolesSOUHRNCílem studie bylo komparovat intenzitu zatížení mezi herními posty (obránce, útočník) u vybraných týmův soutěžních utkáních futsalu pomocí sporttesterů Team Polar, analyzovat data ze záznamů SF a vyhodnotit dobustrávenou hráči futsalu nad anaerobním prahem. Celkem bylo vyhodnoceno šest utkání. Výzkumný soubortvořilo 16 hráčů futsalu z první ligy (n=8) a druhé ligy (n=8). Hráči z první ligy futsalu se v zóně vysokéintenzity zatížení (> 85 % SFmax) pohybovali 88 % oproti 77 % u hráčů druhé futsalové ligy. Statistickyvýznamný rozdíl mezi jednotlivými herními posty (obránce, útočník) v rámci týmu nenastal. Mezi jednotlivýmizónami intenzity zatížení u hráčů z různých soutěží nastal statisticky významný rozdíl ve všechsledovaných zónách intenzit zatížení. Předložená studie vznikla za podpory grantového projektu IGAFTK_2012_016: Agresivita ve vztahu k ukazatelům sportovního výkonu v soutěži (vybrané anticipační sporty).Klíčová slova: Futsal; srdeční frekvence; intenzita zatížení; herní posty__________________________________________________________________________________________ÚvodHerní výkon (HV) ve sportovních hrách (SH) jedefinován jako realizovaná činnost hráče (případněsoučinnost skupiny hráčů) v ději utkání, poměřovanýstupněm splnění herních úkolů (Táborsky,et al. 2007). Individuální herní výkon (IHV)zahrnuje veškerou činnost (chování) jedince – hráčea je charakterizován biologickými, motorickými,psychickými a sociálními indikátory, které významněovlivňují jeho úroveň (Buchtel, 2009).Ve sportovních hrách se řeší individualizacezatížení hráčů na jednotlivých postech ve vztahu kespecifičnosti tréninkového procesu. Autoři (Dobrý& Semiginovský, 1988; Hianik, 2010; Moravec,2004; Psotta et al., 2006; Süss et al., 2009; Votík,2005), zabývající se herním výkonem v utkání, seshodují, že důležitou součástí HV je i funkční apsychická připravenost organismu. Příprava nautkání v tréninkovém procesu by se měla co nejvícepřiblížit samotnému utkání. Proto vzestup herníhovýkonu ve sportovních hrách je závislý na kvalitětréninku, který vychází z modelování výkonu hráčev utkání. Správné modelování výkonu, tedy maximálněrespektující zásady individualizace anastavení specifičnosti zatížení jednotlivých hráčů,umožní optimální růst týmového herního výkonu.Z tohoto pohledu je analýza zatížení hráčů v utkáníjednou z důležitých předpokladů umožňujícíaplikovat modelování intenzity zatížení v tréninkovémprocesu (Hůlka & Stejskal, 2005).Předložená studie navazuje na studie autorů(Austin, Gabbett, & Jenkins, 2011; Barbero-Alvareza et al., 2008; Beam & Meril, 1994; Bělka,Hůlka, Trubačová, & Elfmark, 2010; Bolek, &101


Tůma, 1987; Boyle, Mahoney, & Wallace, 1994;Buchtel, 2008; Capranica et al., 2001; Castellano &Casamichana, 2010; Cohen, 1980; Deutsch et al.1998; Janeira & Maia, 1998; Matthew & Delextrat,2009; McInnes, Carlson, Jones, & McKenna, 1995;López Calbet & López Calbet, 1997; Ramsey et al.,1970; Refoyo, 2001; Rodriguez-Alonso et al., 2003;Vaquera, 2008; Zen Lin et al., 1998) zabývající sefyziologickou odezvou organismu (intenzitouzatížení) hráčů v utkáních (basketbal, fotbal,házená, volejbal, plážový fotbal, futsal, ragby,hokej). Většina autorů díky svým poznatkům aanalýzám intenzit zatížení hráčů v utkáníchformulovala doporučení pro tréninkový proceskonkrétních sportovních her. Především se jedná,v jakých zónách intenzity zatížení by se měli hráčiv tréninkovém procesu pohybovat.Futsal je mladým a dynamickým sportem, kterýsi získává rok od roku větší popularitu mezi diváky.Je považován za jednu z modifikací „velkého“fotbalu, proto by se dalo v rámci kondiční přípravyhráčů uvažovat o podobnosti těchto sportů. Rozdílymezi fotbalem a futsalem z hlediska senzomotorikya intenzity zátěže v utkání se podle Gorostiaga,Llodia, Ibáñeze, Granadose, Navarra, Ruesty,Bonnabau, & Izquierda (2009) liší a jsou jednímz mnoha důvodů, proč v současném futsalu naligové úrovni nelze vycházet z kondičních příprav„velkého“ fotbalu. Znalost intenzity zatížení hráčůdomácí soutěže Chance Futsal ligy. Bližšíspecifikace výzkumných souborů jsou v Tabulce 1.Monitoring srdeční frekvence (SF)Monitoring srdeční frekvence byl provedenu každého týmu ve třech soutěžních utkáníchsezóny 2010/2011, pomocí sporttesterů Team Polar.Hrací doba soutěžních utkání byla 2 x 20 minutčistého času s 15minutovou přestávkou. Utkáníbyly zaznamenávány na DVD kameru PanasonicSRD – H80, pro doplnění hráčských charakteristik(pobyt hráčů na hřišti, střídání, vyloučení, teamtimeaut, přestávky). Ve všech sledovaných utkáníchzvítězily námi vybrané týmy. Srdečnífrekvenci se podařilo úspěšně naměřit u hráčův soutěžních utkáních futsalu. Utkání bylodefinováno jako „hrací doba“ (celkový čas, kterýhráči strávili na hřišti, bez poločasových přestávek,time-outů a času, kdy seděli hráči na střídačce).Získaná data ze šesti soutěžních utkání bylaanalyzována a vyhodnocena pomocí softwaru SWPřesné Posuzování Výkonnosti (PPV) 3.0..Maximální srdeční frekvence (SFmax.) bylazjištěna pomocí The Yo Yo Intermittent endurancetests (Bangsbo, 2005). Zóny intenzit srdečnífrekvence byly zvoleny podle klasifikace (Woollford& Angove, 1991) do tří zátěžových zón: > 85% SF max (vysoká intenzita zatížení), 85-65 % SF max(střední intenzita zatížení) a < 65 % SF max (nízkáv utkání je důležitým faktorem pro nastavenítréninkového programu a herní praxe ve futsalu.Cílem předložené studie bylo komparovat intenzituzatížení mezi herními posty (obránce, útočník)v soutěžích první a druhé ligy futsalu v ČR.Součástí výzkumu byla analýza času („hrací doby“)stráveného nad anaerobním prahem u sledovanýchhráčů.MetodikaCharakteristika výzkumného souboruVýzkum byl realizován u týmů první ligy(Chance Futsal liga) a druhé ligy (druhá liga„Východ“) futsalu v ČR. Výzkumný soubor tvořilihráči mistrovského celku Chance Futsal ligy, kterýje pravidelným účastníkem UEFA futsal Cupu.Druhý výzkumný soubor byl tvořen hráči druhéligy futsalu. Tým usiloval o postup do nejvyššíintenzita zatížení), které byly publikoványv podobné studii u elitních hráčů futsalu veŠpanělsku (Barbero-Alvarez, Soto, Barbero-Alvarez & Granda-Vera, 2008). Anaerobní práh bylurčen teoreticky na hranici > 85 % SF max podleMcInnese et al. (1995).Statistické zpracování datPro statistické zpracování dat byl použitstatistický program Statistica 10 (StatSoft Inc.,Tulsa, OK, USA). Pro popis sledovaných souborůjsme využili deskriptivní statistiky (aritmetickéhoprůměru, absolutních a relativních četností). Proposouzení normality jsme použili Lillieforsův testnormality a Levenovy testy pro zjištění homogenitydat (p=0,01). V případě analýzy homogenity datu skupin podle faktoru „herní post“ byl zjištěnsignifikantní výsledek u parametru intenzity zatíženípod 65% SF max , proto jsme se rozhodli využít102


neparametrický Man-Whitney test. Dále bylyvýsledky doplněny o výpočet velikosti účinku(Effect Size) pro Man-Whitney test v podobě, kde F je vypočítanáhodnota Man-Whitney testu, k počet sledovanýchskupin a n je celkový rozsah souboru.Výsledky a diskuzeIntenzita zatížení hráčů v soutěžních utkáníchprvní ligy futsalu se pohybuje v 88 % „hrací doby“nad anaerobním prahem. V zóně vysoké intenzityzatížení (> 85 % SF max ) se obránci resp. útočnícipohybují 88 % resp. 87 % „hrací doby“ v soutěžnímutkání (Obrázek 1 a 2). V zóně střední intenzityzatížení se obránci a útočníci pohybovali shodně 12% „hrací doby“. V zóně nízké intenzity zatížení seobránci a útočníci pohybovali 0,1 % resp. 1%„hrací doby“. Mezi jednotlivými herními posty(obránce, útočník) nenastal statisticky významnýrozdíl v žádné zóně intenzit zatížení. Statistickézpracování dat ukázalo, že v zóně vysoké intenzityzatížení bylo p=0,74, v zóně střední intenzityzatížení p=0,98 a v zóně nízké intenzity zatíženíp=0,61. Hodnocení věcné významnosti výsledků(ω 2 =0,25 resp. 0,31 a 0,17) poukazuje na vysokýefekt, rozdíl není významný statisticky aniprakticky. Průměrná hodnota srdeční frekvenceu sledovaných hráčů první ligy futsalu v utkáníchbyla 171,9 tepů·min -1 , tato hodnota odpovídáprůměrné intenzitě zatížení 87,3 % SF max. .Sledovaný tým první ligy hrál v rozestavení hráčů 2– 2 s variabilním přechodem do rozestavení 3 – 1.Prezentoval se rychlou kombinační hrou s výměnoumíst a rotací hráčů. Na způsob hry s variabilitouplnění herních úkolů v obranné a útočné fázi najednotlivých herních postech (obránci, útočníci)ve futsalu poukazují i námi získaná data minimálníchrozdílů v intenzitě zatížení hráčů.Interval jednoho střídání hráčů se pohyboval oddvou do šesti minut. Celkový čas „hrací doby“u sledovaných hráčů se pohyboval v rozmezí 16-29minut.Obrázek 1. Intenzita zatížení obránců z ChanceFutsal ligy v soutěžních utkáníchFigure 1. Load intensity becks from the ChanceFutsal league in the competition matchesObrázek 2. Intenzita zatížení útočníků z ChanceFutsal ligy v soutěžních utkáníchFigure 2. Load intensity forward from theChance Futsal league in the competition matchesV druhé lize futsalu monitoring srdečnífrekvence hráčů ukázal, že obránci a útočníci sepohybovali 76 % resp. 77 % „hrací doby“ v zóněvysoké intenzity zatížení nad 85 % SF max (Obrázek3 a 4). V zóně střední intenzity zatížení 85 – 65 %SF max se pohybovali obránci 19 % a útočníci 20 %„hrací doby“ utkání. Větší rozdíl byl v zóně nízkéintenzity zatížení < 65 % SF max. , kde se obráncipohybovali po dobu 5 % a útočníci 3 % „hracídoby“. Mezi herními posty (obránce, útočník)nenastal v žádné zóně intenzit zatížení statistickyani prakticky významný rozdíl, kde p=0,43(ω 2 =0,40) v zóně vysoké intenzity zatížení nad 85% SF max. , v zóně střední intenzity zatížení 85-65 %SF max. p=0,73 (ω 2 =0,40) a zóně nižší 65 % SF maxp=0,14 (ω 2 =0,40). Průměrná srdeční frekvencehráčů druhé ligy futsalu byla 164,6 tepů·min -1 , tatohodnota odpovídá průměrné intenzitě zatížení 84,4% SF max. . Druhý výzkumný soubor hráčů druhé ligyodehrál sledovaná utkání také v rozestavení hráčů 2– 2. Všechna utkání vyhrál sledovaný týms průměrným počtem střel na utkání 32, vstřelenýchbranek 10 a bez vyloučení. V průběhu herního dějedocházelo ke kombinacím založených na výměněmísta s hloubkovými i šířkovými parametry, kterénám dokreslují téměř shodné výsledky intenzityzatížení nad anaerobním prahem u obránců iútočníků. Interval jednoho střídání hráčů sepohyboval od tří do šesti minut. Celkový čas „hracídoby“ u sledovaných hráčů se pohyboval v rozmezí10-25 minut.V soutěžích první a druhé ligy futsalu nenastalstatisticky ani věcně významný rozdíl u faktoruherní post (obránce, útočník) z hlediska intenzityzatížení. Z tohoto důvodu jsme výsledky měřeníligových soutěží komparovali bez rozdílu herníchpostů.Ve zvolených zónách intenzit zatížení nastalstatisticky významný rozdíl mezi hráči první ligy(Chance Futsal liga) a druhé ligy futsalu.V zóně vysoké intenzity zatížení, tedy nad 85 %maximální srdeční frekvence (SF max ) se nacházeli103


hráči z vyšší soutěže 88 % oproti 77% z nižšísoutěže (p=0,000; ω2 =0,10). V dalších zónáchintenzit zatížení (střední intenzita zatížení, nízkáintenzita zatížení) nastal také statisticky i věcněvýznamný rozdíl mezi hráči sledovaných soutěží(p=0,00; ω 2 =0,08 resp. p=0,001 ω 2 =0,20). Sledovanýtým Chance Futsal ligy tvořili plněprofesionální hráči. Z hlediska stylu a pojetí hryjsme zaznamenali aktivnější způsob hry v obrannéfázi se snahou zisku míče a presinku na poloviněhřiště soupeře s pravidelnými intervaly střídáníčtveřice hráčů. Hráči druhé ligy futsalu měliobranný blok postaven na vlastní polovině astřídání realizovali individuálně. Rozdíl vidímev početní hráčské kvalitě s možností dodržetintervaly „hrací doby“, které se u hráčů v druhé lizeprodlužovaly, což může vést k rozdílům intenzityzatížení v jednotlivých soutěžích.Obrázek 3. Intenzita zatížení obránců z druhéligy v soutěžních utkáních futsaluFigure 3. Load intensity becks from the secondfutsal league in the competition matchesnejvyšší Španělské ligy, můžeme konstatovat, žezjištěné výsledky jsou srovnatelné s elitními hráčiŠpanělské profesionální futsalové ligy. Průměrnásrdeční frekvence u hráčů Chance Futsal ligy byla171,9 tepů·min -1 odpovídající průměrné intenzitězatížení 87,3 % SF max a tyto hodnoty korespondujís výzkumem Barbera-Alvareze et al. (174 tepů·min -1 a průměrné intenzitě zatížení 90 % SF max ). Nadanaerobním prahem (> 85 % SF max ) se španělštíhráči pohybovali 83 % hrací doby a hráči z českéligy 88 % „hrací doby“. Oproti tomu v zóně středníintenzity zatížení se pohybovali více hráči zešpanělské nejvyšší soutěže 16 %, na rozdíl od hráčůz české nejvyšší soutěže 12 % „hrací doby“. Tytohodnoty v porovnání se zahraničím moc nepřekvapily,protože sledovaný tým z první ligyfutsalu v ČR je pravidelným účastníkem evropskýchpohárů a patří mezi elitní týmy Evropy.ZávěryMezi herními posty (obránce, útočník) vestejných soutěžích futsalu nenastal statistickyvýznamný rozdíl v zónách intenzit zatížení. V zóněstřední intenzity zatížení se nacházeli obráncii útočníci z Chance Futsal ligy shodně 12 % „hracídoby“ a v zóně nízké intenzity zatížení se obránci aútočníci pohybovali 0,1 % resp. 1% „hrací doby“.V zóně vysoké intenzity zatížení (> 85 % SF max ) seobránci resp. útočníci pohybují 88 % resp. 87 %„hrací doby“ utkání. Ve druhé futsalové lize seobránci a útočníci se pohybovali 76 % resp. 77 %„hrací doby“ v zóně vysoké intenzity zatížení (nad85 % SF max ). V zóně střední intenzity zatížení (85 –65 % SF max ) se nacházeli obránci 19 % a útočníci20 % a v zóně nízké intenzity zatížení (< 65 %SF max ) obránci 5 % a útočníci 3 % „hrací doby“.Z hlediska individualizace a specifičnosti tréninkovéhoprocesu není nutné řešit diferenciaci zatíženíhráčů z hlediska herních postů (obránce, útočník)ve sledovaných soutěžích. Hráči Chance Futsal ligyse nad anaerobním prahem pohybovali 88 % „hracídoby“ oproti 77 % u hráčů z druhé ligy futsalu.Tento rozdíl je signifikantní. Limity práce spatřujemev malém počtu analyzovaných utkání. Prokomplexní specifikaci herního zatížení hráčůfutsalu v soutěžních utkáních by bylo vhodnérozšířit o analýzu pohybových charakteristikpomocí speciálního softwaru.LiteraturaObrázek 4. Intenzita zatížení obránců z druhéligy v soutěžních utkáních futsaluFigure 4. Load intensity forward from thesecond futsal league in the competition matchesPři komparaci námi naměřených dat u hráčůprvní ligy futsalu v ČR (Chance Futsal ligy)s výsledky Barbera-Alvareze et al. (2008), kterýanalyzoval srdeční frekvenci hráčů v utkáníchAustin, D., Gabbett, T., & Jenkins, D., (2011). Thephysical demands of Super 14 rugby union. DetailOnly Available. Journal of Science & Medicine inSport, 14,3, p259.Barbero-Alvarez, J. C., et al. (2008). Matchanalysis and heart rate of futsal players duringcompetition. Journal of Sports Sciences, 26, p. 63–73.104


Beam, W. C., & Merill, T. L. (1994). Analysis ofheart rates during female collegiate basketball.Medicine and Science in Sports and Exercise, 26, p.66.Bělka, J., Hůlka, K., Elfmark, M. & Trubačová, M.(2010). Komparace analýzy intenzity zatíženíhráček házené v soutěžních utkáních 1. a 2. ligy žen– pilotní studie. Česká kinantropologie,14,4,11-18.Praha: Univerzita Karlova.Bolek, E., & Tůma, M. (1987). Intenzifikacetréninkového procesu v házené. Praha: Vědeckometodickéoddělení ÚV ČSTV.Boyle, P. M., Mahoney, C. A., & Wallace, W.(1994). The competitive demands of elite male fieldhockey. Journal of Sports Medicine and PhysicalFitness, 34, 235 – 241.Buchtel, J. (2008). Diagnostika herního zatíženív utkání volejbalu. Studia Kinantropologica, 9(2),s. 238–245.Buchtel, J. (2009). Diagnostika kvantitativní akvalitativní stránky herního výkonu ve volejbale.In. V. Süss et al. Hodnocení herního výkonu vesportovních hrách (pp. 37-51). Praha: Karolinum.Capranica, L. et al. (2001). Heart rate and matchanalysis in pre-pubescent soccer players. Journal ofSports Sciences, 19, p. 379–384.Castellano, J., & Casamichana, D. (2010). Heartrate and motion analysis by GPS in beach soccer.Journal of Sports Science and Medicine, 9, p. 98–103.Cohen, M. (1980). Contribution a l’ étudephysiologique du basket-ball. These Pour ledoctorat de medicine. Paris: Faculte Xavier.Deutsch, M. U., Kearney, G. A., & Rehrer, N. J.(2007). Time– motion analysis of professionalrugby union players during match-play. Journal ofSports Sciences, 25, 461–472.Deutsch, M. U., Maw, G. J., Jenkins, D., &Reaburn, P. (1998). Heart rate, blood lactate andkinematic data of elite colts (under-19) rugby unionplayers during competition. Journal of SportsSciences, 16, 561 – 570.Dobrý, L., Semiginovský, B. (1988). Sportovnítrénink. Praha: Olympia.Gorostiaga, E. M., Llodio, I., Ibáñez, J., Granados,C., Navarro, I., Ruesta, M., Bonnabau, H., &Izquierdo, M. (2009). Differences in physicalfitness among indoor and outdoor elite male soccerplayers. European Journal Applied Physiology106(4), 483-91.Hianik, J. (2010). Vzťah herného výkonu družstvak výsledku zápasu v hádzanej. Bratislava: UniverzitaKomenského.Hůlka, K., & Stejskal, P. (2005). Diversities incirculation loading of youth basketball playersduring the match [Abstract]. In The 7 th ScientificConference „Application of Scientific Research onSport Training“. Book of Abstracts (p. 45). Serres:Aristotle University of Thessaloniki.Janeira, M . A., Maia, J. (1998). Game intensity inbasketball. An interactionist view linking timemotionanalysis, lactate concentration and heartrate. Coaching & Sport Science, 3 (2), pp. 26-30.López Calbet, C., & López Calbet, F. (1997).Estudio de la frecuencia cardiaca en jugadores decategoria cadete hacia una especificidad en elentrenamiento. Apunts: Educación Física yDeportes, 48, p. 62–67.Matthew, D., & Delextrat, A. (2009). Heart rate,blood lactate concentration, and time-motionanalysis of female basketball playersduringcompetition. Journal of Sports Sciences, 27, p.813–821.McInnes, S. E., Carlson, J. S., Jones, C. J., &McKenna, M. J. (1995). The physiological loadimposed on basketball players during competition.Journal of Sports Sciences, 13, 387 – 397.Moravec, R. (2004). Teória a didaktika športu.Bratislava: Univerzita Komenského.Psotta, R. et al. (2009). Základy didaktikysportovních her. Praha: Karolinum.Ramsey, J. D. et al. (1970). Heart rate recoveryduring a collegue basketball game. ResearchQuarterly, 41, p. 528–535.Refoyo, I. (2001). La decisión táctica de juego y surelación con la respuesta biológica de losjugadores. Una aplicación al baloncesto comodeporte de equipo. PhD thesis, UniversidadComplutense de Madrid (Madrid, Spain).Rodriguez-Alonso, M. et al. (2003). Blood lactateand heart rate during national and internationalwomen´s basketball. The Journal of SportsMedicine and Physical Fitness, 43, p. 432–436.Süss, V. et al. (2009). Hodnocení herního výkonu vesportovních hrách. Praha: Karolinum.Táborský, F. et al. (2007). Základy teoriesportovních her. Praha: Univerzita Karlova.Vaquera, A. (2008). Heart rate response to gameplayin professional basketball players. Journal ofHuman Sport and Exercise, 3(1), p. 1–9.Votík, J. (2005). Trenér licence „B“. Praha:Olympia.Zen Lin P. et al. (1998). Heart rate, blood lactateand kinematic data of elite colts (under-19) rugbyunion players during competition. Journal of SportsSciences, 16, p. 561–570.Mgr. Radim WeisserUniverzita Palackého v Olomouci,Fakulta tělesné kultury,Katedra sportuHynaisova 9779 00 OlomoucTel: 585 636514radim.weisser@upol.cz105


TEORETICKÉ STUDIETHEORETICAL STUDIES106


107


Studia Kinanthropologica, XIII, 2012, (2), 108-125The Scientific Journal for KinanthropologyVÝVOJ SPORTOVNÍHO TRÉNINKU V BĚHU NA 1500MDEVELOPMENT OF SPORTS TRAINING ON THE 1,500M RUNP. BahenskýKatedra tělesné výchovy a sportu, Pedagogická fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice, ČR__________________________________________________________________________________________ABSTRACTThe objective of the present thesis is to map out the global development of the training related to runningdisciplines, with the emphasis on the 1,500m run. From the middle of the 19 th century, the development oftraining moved ahead quickly, and periods of fast development would change periods of stagnation. Availablesources reveal that as a rule, when a new training method was discovered, a period of faster improvement ofperformance ensued. At first, there was no systematic training, as new training methods were discovered insuccession. Such methods were gradually improved and adjusted to relevant conditions and runners. Some ofthem have been used to the present day, whereas others are applied only marginally. Observably, thedevelopment of performance has undergone more influences in addition to newly discovered training methods.Such essential influences include wars, permitted and prohibited supplements, African runners engaging in theworld athletics. Despite the fact that no new significant training method has been discovered in the several pastdecades, world records are forever improving, even though at a pace slower than that a hundred years ago. Atpresent, the whole process is rather oriented at the adjustment of trainings in accordance with personalprerequisites of individuals.Keywords: athletic training; athletics; training method; racetrack 1,500 metersSOUHRNCílem práce je zmapovat vývoj v tréninku běžeckých disciplín ve světě, především v běhu na 1500m. Vývojtréninku od poloviny 19. století šel rychle kupředu a střídala se období rychlejšího vývoje s obdobími stagnace.Z dostupných pramenů vyplývá, že období rychlejšího zlepšování výkonnosti následovalo vždy po objevenínějaké nové metody tréninku. Zpočátku tohoto období systematický trénink neexistoval, postupně bylyvynalézány nové a nové tréninkové metody. Ty se v průběhu vývoje stále zdokonalovaly a přizpůsobovalypříslušným podmínkám a běžcům. Některé z nich se používají dodnes, některé metody se využívají již pouzeokrajově. Do vývoje výkonnosti samozřejmě zasáhly i jiné vlivy, než jen objevení nových tréninkových metod.Mezi zásadní vlivy patří války, povolené i zakázané podpůrné prostředky, zapojení afrických běžců do světovéatletiky. Přesto, že k objevení nové zásadní tréninkové metody již několik desetiletí nedošlo, světové rekordy sestále zlepšují, i když již ne takovým tempem, jako před sto lety. V současnosti jde již především o přizpůsobenítréninku předpokladům jedince.Klíčová slova: sportovní trénink; atletika; tréninková metoda; závodní trať 1500m__________________________________________________________________________________________ÚvodModerní dějiny atletiky začínají v Anglii zhrubana začátku 19. století. Sport byl záležitostíprofesionálů, kteří se spolu utkávali za asistence ažněkolika desítek tisíc diváků. I přesto, že již v roce1855 vyšla první učebnice o tréninku běhu„Training of men for pedestrian exercises“, byltrénink v té době náhodný, nepravidelný a bezkoncepce. Jestliže se dá hovořit o tréninku, takprobíhal formou dlouhých souvislých běhův rovnoměrném pomalém tempu – denně až 30km.Vývoj světové výkonnosti běžců a vývojtréninku na středních tratích můžeme spolehlivěsledovat od 80. let 19. století. V tomto obdobípřevládá ještě v tréninku živelnost a to jakv obsahu, tak i ve způsobu tréninku. Většinou sestále ještě trénuje bezplánovitě, nesystematicky apříležitostně. Běžci se spoléhají téměř výhradně natělesné dispozice. Obsahem tréninku byl běh na108


jednom až dvou úsecích, jejichž délka přesahovaladélku závodní tratě. V některých jednotlivýchpřípadech se však objevuje větší a systematickézatížení, zvláště u profesionálních běžců.V období před 1. světovou válkou byl nejvýraznějšíběžeckou postavou Angličan Shrubb,který používal ve velké míře jednorázový způsobtréninku, viz tabulka 1 (Holeš 1992). Podstatnoučástí jeho tréninkového zatížení byly dlouhé úseky(15 - 20km), které běhal dvakrát až třikrát týdně,některé dny měl dokonce dvoufázový trénink.V něm vždy běhal trať od 2 mil do 13 mil různouintenzitou.obecně vyvodit, že nejkvalitnějším výkonem bylazřejmě Bouinova hodinovka.Mezi dvěma světovými válkami byl vývojtréninku velice rychlý, stejně jako vývoj společnosti.Po roce 1920 převládaly na kratšíchstředních tratích anglo – americké způsoby tréninkua na delších tratích, včetně 1500m, se stala vzoremcelému světu finský běžecký systém.Američané i Angličané si udržovali převahuv bězích od 100 do 800m, protože spojili staré aosvědčené způsoby tréninkové práce se zlepšenoumetodou rozvoje tempové rychlosti. Do tréninkuzařazovali dílčí traťové úseky, které opakovaliV období těsně před rokem 1914 začíná býttrénink jednorázový postupně nahrazován tréninkemstřídavým. Déletrvající systematická přípravazačíná mít také již svůj význam zařazenímpřípravného období. Ačkoliv ještě převládá názor,že závodník musí trénovat na délce své trati neboo něco delší, je vidět již velký pokrok projevující sehlavně tréninkem na kratších úsecích běhanýchrychlým tempem a také rozloženými úseky,například 4km, kdy 2. a 4. kilometr je běžen rychleji.Rovněž se více objevují úseky běhanésprintem.V tabulce 15 je první listina světových rekordůmužů, která byla schválena ve Stockholmu 17. 7.1912 (Jirka & Popper, 1990). Podle ní je možnov intenzitě tempa trénované trati. Intervaly meziúseky neměly však význam dnešních intervalů. Pouběhnutí úseku měly poskytnout téměř úplnésubjektivní zotavení. To znamenalo, že organismusnebyl nucen přizpůsobovat se práci i ve stavuúnavy, při výraznějším kyslíkovém dluhu. Protomohl být interval toho druhu a délky z dnešníchhledisek přínosem skutečně jen pro zlepšenítempové rychlosti na tratích do 800m, později (odroku 1930) i na 1500m.V tréninku finských běžců se v tomto obdobízačínají uplatňovat některé moderní prvky. Přípravana atletickou sezónu se začala prodlužovat. Dozačátku přípravného období je zařazována mj. ichůze v těžkých botách. Zdůrazňuje se zásadapostupnosti, trénuje se pokud možno denně a také109


se objevuje vícefázový trénink, viz tabulka 2(Holeš, 1992b), kde je uveden příklad tréninkuz roku 1924. Klade se důraz na zimní sporty.V důsledku válečného konfliktu nebyla ve 40.letech světová špička příliš široká. V průběhu druhésvětové války se téměř vše podstatné odehrálo naseveru Evropy, především ve Švédsku. A nebylo tojen tím, že důsledky války nebyly v severskýchzemích tak ničivé, jako ve zbytku vyspělého světa.Ve Švédsku se již po roce 1930 začíná rozvíjetnový a účinnější trénink středních a dlouhých tratí –fartlek. Jeho zakladatelem je Holmer, dlouholetýhlavní trenér švédských atletů. Jeho mnohaletátrenérská činnost se odrazila v postupných úpraváchfartleku. Přesnou a plánovitou činnost, kterouuplatňovali Finové, nahradil Holmer metodou, kterávyhovovala mentalitě seveřanů a rázu jejich země.Chtěl, aby se atleti naučili poznávat sami sebe a abysi zvolili takové tréninkové prostředky a zatížení,které odpovídá jejich charakteristickým tělesnýmvlastnostem. Trénink se prováděl denně 1 až 2hodiny v terénu na měkkém a pružném, převážnělesním podkladě. Tam, kde nebylo možno běhatv lese, se zřizovaly pilinové dráhy. Trénink nebylnikdy přesně omezen v dávkách. V tabulce 3 jeuvedena určitá série tréninkových prostředků, kterábyla stanovena (Vacula, 1972). Tyto prostředky secelé několikrát opakovaly. Intenzita zatížení seřídila podle subjektivních pocitů trénujících. Jednouza deset dní byl velmi tvrdý trénink. V tabulce č. 4(Vacula, 1972) je uveden příklad tréninku nejlepšíhozávodníka tohoto období.Intervalový tréninkV Německu se intervalový trénink rozvíjelsouběžně s fartlekem. Prvním typickým představitelemmetody intervalového tréninku byl Harbig.Od roku 1934 trénoval pod vedením jednohoz nejvýznamnějších trenérů atletické historie Gerschlera.Ten dokázal velmi dobře použít intervalovoumetodu tréninku, příklad je uveden v tabulce5 (Holeš, 1992c). Harbigův trénink byl v zimnímobdobí zaměřen na rozvoj vytrvalostníchschopností. Kromě lehkých a postupně zrychlovanýchběhů v terénu trvajících 30 až 60 minuttrénoval výhradně intervalovým způsobem. Delší110


úseky od 1 do 4 km opakoval několikrát s intervalemodpočinku několik minut a na jaře jepostupně zkracoval. Jeho roční tréninkový cykluszačínal v polovině listopadu tréninkem v tělocvičně,kde používal i činky o hmotnosti 15 až 20kg, prováděl poskoky se švihadlem, šplhal na laně,věnoval se gymnastice. V zimě zařazoval do programui hodinovou chůzi ve sněhu.V tabulce 6 je uveden příklad tréninku světovéhorekordmana Johna Landy z Austrálie z května1965 (Fišer, 1965).Maďarští běžci překonali v letech 1955 až 1956všechny světové rekordy od 1000m do 10000m.Používali nejen vysoký počet tréninkových dávek,ale i kvalitní tréninkové zatížení. Bylo nutnérozdělit denní trénink na dvě až tři části. Jejichtrénink byl ryze intervalový, fartlek byl jenpodpůrnou formou. Trénink byl založen na velkémobjemu práce, na přesném propočtení intervalů atempových úseků. Vyznačoval se velkým výběremprostředků a jejich účelnou kombinací. Při sestavovánítréninkových plánů vždy vycházeli z dosaženéúrovně výkonnosti, organicky navazovali na111


předchozí období, cykly a jednotlivé tréninky.Hlavní důraz v tréninku kladli na co největší početopakovaných tempových úseků, které řadili dosérií, které opakovali. Tyto úseky byly v zimnímobdobí dlouhé 100 až 600m a v průběhu přípravnéhoobdobí do jara se zkracovaly až nanejvýše 250 metrů. Ty se opakovaly v sériích 10 až12 krát. Takto naběhali maďarští mílaři vevrcholném období až 200 úseků. Úseky bylyspojovány většinou meziklusem. Příklad jejichtréninku je uveden v tabulce 7 (Fišer, 1965).Nemalým dílem přispěly ke zdokonalenímetodiky tréninku středních tratí československézkušenosti. S plným využitím možností, které dáváintervalová metoda pro systematický rozvojjednotlivých běžeckých vlastností, byla LadislavemFišerem na základě jeho mnohaletých trenérskýchzkušeností vytvořena typická československástředotraťařská škola, která vychází z možností,které jsou dány středoevropskými klimatickýmipoměry. Příklad tréninku Stanislava Jungwirthaz února 1957 uveden v tabulce 8 (Fišer, 1965).Od šedesátých let již v tréninku běhů na střednítratě nebyl žádný výrazný předěl. Přesto tréninkprošel určitým vývojem.Velmi úspěšní byli v 60. letech běžci z NovéhoZélandu. Nejlepším z nich byl Snell. On a mnozíjiní se připravovali pod vedením Lydiarda, kterýbývá též označován za průkopníka celosvětovéhohnutí běhu pro zdraví. Je to snad vůbec nejznámějšíběžecký trenér historie. Příprava jeho svěřenců bylarozdělena do třech částí. V prvé části se vytváříobecně vytrvalostní podklad. Běžci se připravovaličtyři měsíce dlouhými terénními běhy až do 40 km.Pak následuje čtyř až šestitýdenní období rozvojesíly dolních končetin, což provádí jednak během domírného kopce a jednak speciálními běžeckýmicvičeními a to zvláště skipinkem prováděnýmrovněž do kopce. V posledních šesti týdnech aždvou měsících trénovali převážně na atletické drázerychlostní a tempové schopnosti, viz tabulka 9(Holeš, 1993). Jednou až dvakrát týdně běhalipřitom lehce souvislé až dvouhodinové běhyv terénu.Podobně jako Australan Cerutty, přivedlLydiard speciální tempo do mnohem příznivějšíhopoměru k ostatním běžeckým schopnostem, zejménav bězích na střední vzdálenosti.Zvláštností novozélandské běžecké školy byltrénink v členitém kopcovitém terénu a v zimnímobdobí velké objemy kilometrů i pro půlkaře.Například Snell zvládl díky tomuto vytrvaleckémutréninku maratón za 2:42:00 hod. Tímto tzv.maratónským tréninkem se dostává organismus navysoké obrátky. Přímo nápadné je velké sníženítepové frekvence. Lydiard byl toho názoru, že bezpředchozího běhání dlouhých úseků v kopcích bybyl pozdější rychlostní trénink na dráze neúčinný.112


Podle něj se běžci při tomto kvantitativním tréninkunemusejí obávat ztráty rychlosti. Naopak, nastáváprý zvýšení rychlosti tím, že se běžci naučí při běhupoloviční rychlostí žádoucí uvolněnosti. Uvolněnostzískávají také speciálními cviky. Zato odmítalposilování činkami.Lydiardův model přípravy v 70. letech přijaliFinové, ale prosadili se výrazně jen na vytrvaleckýchtratích, žádný jejich běžec se s využitímtréninku, který vycházel z Lydiardových doporučení,neuplatnil na středních tratích.V 70. a v 80. letech se výrazně prosadili nasvětových a evropských soutěžích britští mílaři.Mezi světové běžce patřili Forster, Moorcroft, McKean, Cram, Ovett a Coe. V tabulce 10 (Vacula,1972) jsou uvedeny nejčastěji používané prostředkytréninku britské běžecké školy.V tréninku Coea se objevuje vícestupňovýtrénink, v tabulce 11 (Kučera, 1987) je ukázkatréninku z jarního přípravného období a v tabulce12 (Šoptenko, 1997) dalšího světového rekordmanaSteva Crama, což je první běžec pod 3:30 na1500m. Tento trénink je z období březen až květenv roce 1985.Tabulka 11. Příklad tréninku Sebastiana CoeaTable 11. Example training Sebastian Coe1. den – tempo 5000m (4x1800m)2. den – OV3. den – tempo 3000m (8x800m)4. den – OV5. den – tempo 1500m (16x200m)6. den – OV7. den – tempo 800m (4x400m)8. den – OV9. den – tempo 400m (300m, 2x200m,4x100m, 8x60m)Formou transportu do školy a ze školy je běh.Denně cesta obnáší kolem 10 km. Tímto způsobemrozvíjí mnoho let obecnou vytrvalost. Používajínevědomky systém souvislého běhání a s takovýmzákladem odjíždějí do USA či do Evropy.Tréninkové metody používají podle svých předků.Po příjezdu do USA či Evropy mají dobrýzáklad obecné běžecké vytrvalosti a přecházejí naostrý intervalový trénink spojený se sériemizávodů, což jim umožňuje dosáhnout rekordníchvýkonů za velice krátkou dobu.V posledních několika letech pronikne mezinejlepších deset běžců v ročních tabulkách málokdyběžec neafrického původu, opakovaně se to podařilopouze Ivanu Heshkovi z Ukrajiny. Geneticképředpoklady, život ve vysokých nadmořskýchvýškách, způsob života a touha uspět vytvářípředpoklady pro nadvládu afrických běžců nadzbytkem světa. V tabulce 13 (Holeš, 1992a) jeuveden příklad tréninku Abdi Bileho (Somálsko),mistra světa na 1500m z roku 1987 a v tabulce 14(Goldhorp,1996) je trénink aktuálního světovéhorekordmana Hichama El Guerrouje (Maroko) zobdobí 2. – 19. 4. 1997.Aerobní vytrvalosti:a) 30-45 min nepřetržitého běhu rychlostí 2:50-3:00 nebo 3:10 / km,b) 30 min nepřetržitého běhu uvolněněTempový trénink:a) fartlek s úseky 6-5-4-3-2-min rychle běží.b) Úseky: 1 × 1600 - 1200 - 800 - 600 - 400 m skrátkým intervalem 1 min až 30 sekund.Síla: 200-300x násobené odrazy do kopce, vybíhanésvahy 10 x 300 metrů a 5x150m s klusemzpět.V současné době se v běžeckém tréninku na střednítratě používají tyto metody rozvoje:1. Metoda nepřerušovaného dlouhého běhu –Okolo roku 1964 začala éra afrických běžců,především z Keni. Jejich slávu šíří obrovské množstvíatletů. Pocházejí z hor, bydlí v nadmořskévýšce 1600 až 2000m nad mořem. Jejich předkovéjsou převážně z kmene Nandi a Kikuju. Zdědili ponich běžeckou vytrvalost a rychlost. Obecně je tatovrozená vytrvalost udržována a rozvíjena přirozenoucestou již od nejmladších let života.v počátcích soustavného tréninku to byla jedináznámá metoda, později sice byla překonána, alevždy se používala alespoň jako metoda doplňková.Při této metodě se dá pracovat s rychlostí běhu adélkou trvání. Nejčastěji se používá dlouhý běhv mírném tempu v délce trvání 1 až 3 hodiny adlouhý běh ve středním tempu v délce trvání 1 až 2hodiny. Záleží na stavu trénovanosti běžce a na113


období, ve kterém je tento trénink používán. Tentozpůsob práce vede ke zvětšení tepového objemu,který je dlouhodobějšího rázu a ke zlepšeníoběhového systému. Jeho úkolem není připravitběžce k určité trati, ale je vhodným základem propoužití ostatních metod. Je nejvhodnější metodouv prvé etapě ročního tréninkového cyklu.2. Fartlek – tento trénink musí být absolvovánv přírodě a doslovný překlad zní „rychlostní hra“.Trvání úseků zrychlení, stejně jako přestávek a foremodpočinku je určováno samotným sportovcem.Výhody fartleku- přispívá k rozvoji samostatnosti- dobře působí na psychiku sportovce a upevňujejej fyzicky- fartlek mohou využívat běžci nejrůznějšíchtratí- využití této metody na měkké trati nezatěžujesvaly nohou a je tedy ideálním prostředkem prozotaveníNedostatky fartleku- nepřesné dávkování běžecké práce- nedostatečné působení na vypracování pocitutempa- oslabení kontaktu s trenérem- nedostatečný rozvoj absolutní rychlostiu středotraťařůUvedená tréninková metoda nachází uplatněníve všech etapách přípravy, ale stejně jako metodanepřerušovaného běhu je nejvhodnějším prostředkemv prvých etapách tréninku na počátkuročního tréninkového cyklu.3. Intervalová metoda – v současné době sepoužívá intervalový trénink ve dvou základníchvariantách:a) Pomalý intervalový trénink. Princip spočíváv opakovaném probíhání úseků rychlostí nižší, nežje závodní rychlost. Intervaly odpočinku jsou kratší,než je doba nutná k proběhnutí úseku a zabezpečujeneúplné zotavení. Tato metoda je vhodná pro rozvojsrdečně-cévní soustavy a je málo vhodná pro rozvojrychlostních vlastností běžce.b) Rychlý intervalový trénink. V této variantě114


se připouští déletrvající odpočinek a tím vyššístupeň zotavení a vyšší rychlost běhu. Toutometodou lze rozvíjet i speciální tempo.Pomalá intervalová metoda nalézá využitív počátečních etapách přípravy, rychlá intervalovámetoda v závodním a předzávodním období.Intervalová metoda je nejlepší metodou prozvětšení srdečního objemu v co nejkratším čase.Tento proces však není příliš stabilní.4. Opakovaná metoda – tato metoda vzniklaprodloužením intervalu odpočinku, prodlouženímprobíhaných úseků a zrychlením tempa z metodyintervalové. Efekt použití opakované metody závisína stejných parametrech jako u intervalové metody,tzn. délka a počet úseků a délka a způsob tráveníintervalu odpočinku. Opakovaná metoda se hodípro všechna období přípravy. (Kučera & Truksa,2000)Mimo zmíněných metod rozvoje jednotlivýchběžeckých temp je důležitým obsahem tréninkuběžců také rozvoj síly, pohyblivosti, techniky běhu,…V současné době se rozvíjí všechny složkytréninku a preferují se ty, které danému běžcivyhovují nejvíce. Nové tréninkové metody, které byzásadně ovlivnily výkonnost, se již neobjevují,spíše jde o správnou skladbu tréninku v závislostina typu běžce, o četnost zatěžování, o správnouvýživu (včetně podpůrných prostředků) a takéo materiální zabezpečení (včetně pomocnéhotýmu).CíleCílem práce bylo podat historický přehledo vývoji sportovního tréninku v běhu na 1500m oddruhé poloviny 19. století do současnosti, stručněcharakterizovat a zhodnotit jednotlivá obdobíz hlediska přínosu pro vývoj trénovanosti a výkonnosti.MetodyPráce byla řešena na základě uplatněníobsahové analýzy, následně je uplatněna komparativnímetoda a částečně se využívá též metodhistorických. V závěrečném shrnutí je využitasyntetická metoda.Teoretická východiska - shrnutíVývoj metod a způsobů tréninku od druhépoloviny 19. století do současnosti prošelbouřlivým vývojem od nulové úrovně poznatkůo fungování běžeckého tréninku na lidský organismuspo současnost, kdy by neměl být problémzískat informace o tom, jak by se mělo trénovat. Odpočátku snažení o růst výkonnosti se střídalaobdobí výrazných zlepšení výkonů s obdobímistagnace, o nichž se usuzovalo, že znamenajívyčerpání lidských možností. Brzdou ve výkonnostibyla léta válečná a několik let poválečných, kdynebyly pro úspěšný závodní sport podmínky.Po dlouhou dobu byla situace ve světovévýkonnosti odrazem kvality tréninkových metod,což můžeme vidět na grafu 1 i na grafu 2. Křivkagrafu 2 je samozřejmě ovlivněna i taktikou, aleposkytuje také cenné informace. Průběžné zlepšováníbylo výrazem zkoušení různých způsobůtréninku. Výraznější zlepšení bylo obvykle důsledkemnástupu nové, účinnější tréninkovémetody. To ovšem neznamenalo, že metodypoužívané před nástupem metod nových, bylyautomaticky nevhodné. Mnohé z nich se pozdějiuplatnily jako doplňkové.Když porovnáme rozvoj výkonnosti na všechtratích od nejkratších po nejdelší, zjistíme, že sezpočátku mnohem rychleji vyvíjela výkonnostzaložená na absolutní rychlosti a obecné vytrvalosti.Již roku 1881 běžel Američan Myers 100y za10,0 a 40y za 48,6. Konečně i výkon AmeričanaPaddocka z roku 1920, kdy běžel 110 yardů za10,2, naznačuje, že rozvoj absolutní výkonnosti byljiž v té době na vysoké úrovni. Druhým extrémemje výkon Angličana Georgea z roku 1886 na 12 mil,které uběhl v čase 59:29 min (přepočítáno nahodinovku – 19400m). Porovnání těchto vynikajícíchvýkonů s tehdejší i pozdější výkonnostív bězích na 800m a 10000m byl daleko pomalejší.Tato srovnání ukazují, že problém rozvoje obouzákladních běžeckých vlastností – absolutnírychlosti a obecné vytrvalosti, byl již téměř před stolety řešen způsobem dosti vyspělým i podlednešních hledisek, viz graf 3. U středotraťařů senejvětším problémem ukázal rozvoj speciálníhotempa.Před rokem 1880 se v tréninku rozvíjí pouzeobecná vytrvalost. v tomto období se vlastně sportznovu dostává do podvědomí lidí a stále více se jichzhlíží v antických ideálech. Přesto počet výkonnýchběžců není nijak velký. V podstatě se nedá mluvito nějakém systematickém trénování.V letech 1880-1900 se již začíná mluvito tréninku jako takovém, i když je stále ještěv „plenkách“. Stále převládá živelnost a je spoustanedostatků. Trénuje se jen obecná vytrvalost,ostatní složky tréninku nejsou rozvíjeny. Tímto tzv.jednorázovým způsobem tréninku trénovali po roce1880 běžci závodící na všech tratích.Takto byla dobře rozvíjena základní vytrvalostnísložka. Vzhledem k malým zkušenostem aprimitivnímu způsobu rozvíjení tempa nebylozvláštností, když některý běžec dokázal i navrcholných soutěžíš zvítězit v bězích od 100 yardůdo 1 míle nebo od půl míle do dvanácti mil.Způsobu tréninku také odpovídal průběh závodu.Závodníci po celou trať běželi pomalu a teprvev závěru nastal souboj s relativně maximálnímúsilím.115


Ke zlepšení na středních tratích docházív podstatě jen proto, že běžci trénují o něco více,než jejich předchůdci.Na počátku 20. století stále ještě převládájednorázová metoda tréninku popsaná v tabulce1,později se začíná prosazovat trénink střídavý.Přínosem tohoto způsobu tréninku bylo zlepšenítempové rychlosti při zachování obecně vytrvalostníhopodkladu. I díky této metodě byly zlepšenysvětové rekordy v letech 1908 až 1917 na tratích440y (47,4), 880y (1:52,2), 1500m (3:54,7), 5000m(14:36,6), 10000m (30:58,8) a 10 mil (50:40,6).Trénink je během roku stále víceméně homogennía není rozlišen podle období. Sporadickyse objevuje již i dvoufázový trénink. Do vývojetréninku v tomto období výrazně zasáhla prvnísvětová válka, která způsobila stagnaci výkonnosti,což je na grafu 1 vidět.Mezi dvěma světovými válkami se výkonnost azpůsoby tréninku posunuly zase o stupeň výše (vizgraf 1 a graf 2).V tréninku na kratší střední tratě, který vzešelod Američanů, se opět zlepšil podíl tempovérychlosti, ale ostatní složky tréninku nebylytrénovány v potřebné míře. Objevil se též náznakintervalové metody, ale bez docenění významuintervalu odpočinku, který byl příliš dlouhý.Trénink speciálního tempa byl aplikován máloúčinně. Vytrvalostní základy výkonnosti se poměrněnezlepšily. Proto došlo sice ke zlepšenívýkonnosti, ale stále ještě zůstávaly velké rezervyv metodice tréninku. Tímto způsobem se do roku1936 zlepšila výkonnost na 440y (46,4), 800m(1:49,7) a 1500m (3:47,8). Že se však vytrvalostnízáklady výkonnosti proti dřívější době poměrněnezlepšily, vyplývá z jednoduchého porovnání.Meredith v roce 1913 dosáhl s rychlostí 10,0 na100y (odpovídá zhruba času 10,95 na 100m) času47,4 na 440y a 1:52,2 na 880y. O dvacet let pozdějiAmeričan Eastman dosáhl s rychlostí 10,6 na 100mjen přiměřeného zlepšení světových rekordů naobou vzdálenostech – 46,4 na 440y a 1:49,8 na880y (Holeš, 1992b). Z toho vyplývá, že tehdypoužívanými tréninkovými metodami nebylomožné zvýšit funkční schopnosti organismu naintenzivnější práci v anaerobním režimu adosáhnout žádoucích morfologických a biochemickýchzměn v organismu.Velkým kladem finské běžecké školy ve20. letech byla pravidelnost v tréninku a systematičnost.Zimní a jarní příprava neměla alepotřebnou kontinuitu. V zimě se rozvíjely jenzákladní vytrvalostní složky a na jaře se přešlok ostrému rychlostnímu a tempovému tréninku nadráze. V zimě získaná vytrvalost nebyla dálenáležitě udržována a postupně zanikala. Rychlostnísložka nemohla být rozvinuta do plné šíře,poněvadž v tomto směru byla zimní přípravanedostačující. Pokud šlo o trénink ryzích tempovýchsložek výkonnosti, objevovaly se v němdnešní prvky. Ovšem z neznalosti jejich účinnosti asprávného poměru rychlosti, tempa a vytrvalosti byltento trénink nepřiměřeně intenzivní.Roku 1926 překonal Němec Peltzer na trati1500m časem 3:51,0 Nurmiho světový rekord.Tohoto úspěchu dosáhl kombinací rychlostníchforem tréninku Angličanů a Američanů s vytrva-116


lostním, poněkud zekonomizovaným stylem práceseveřanů. To se projevilo nejdříve na trati 1500m.Další zlepšení pak dlouho nepřicházelo. Ukazovalose, že kombinace tréninku na rychlost arychlostní tempo s nácvikem obecné vytrvalostinestačí. Bylo zřejmé, že v přípravě chyběl nějakýneznámý, ale důležitý faktor.Tato skutečnost platila i pro tehdejší způsobytréninku na tratích od 1500m výše. V těchtodisciplínách byli vzorem seveřané, hlavně Nurmi aRitola z Finska a Švéd Wide. Překonali až dosudpřevládající živelnost jak v obsahu, tak i v dávkování.Živelnost byla nahrazena plánovaným tréninkem.Běhané úseky jsou časově omezeny akontrolují se stopkami. Trénuje se jak na dráze, taki v terénu. Ze severských běžců si berou inspiraci imnozí současní vrcholoví běžci. Nurmi sice běhalv tréninku i 10x400m, ale tak rychle, že kdyby přitréninku optimálně rozvíjel všechny složkytréninku, musel by zaběhnout na trati 1500m časkolem 3:42 až 3:45. Význam intervalů mezi úsekyrovněž nebyl doceněn. A tak pozitivním přínosembylo opět jen zvýšení základní a tempové rychlosti.Z toho důvodu došlo za 40 let ke zlepšení času na 1míli jen o 2,1 s. Ovšem na překonání Nurmihorekordu musel Peltzer umět běžet 100m za 10,8 a880y za 1:51,6. Když do přípravy na tuto traťpronikly ještě dokonalejší tempově rychlostní prvkyanglo – amerického systému, překonali postupněpři stejné základní rychlosti Peltzerův rekord dalšíběžci a roku 1936 Lovelock až na 3:47,8.Obecná vytrvalost rozvíjená tímto způsobempráce zůstávala na stejné úrovni. Bylo patrno, žetakto nelze výkonnost na středních tratích zlepšit.Trénink pro svůj velký objem a intenzitu vylučovalmožnost tréninku jiných běžeckých vlastností. Vesrovnání s dnešními způsoby byl neekonomický.Vynaložená námaha neodpovídala dosaženévýkonnosti.Do začátku druhé světové války se používanýmimetodami nezvýšila schopnost organismu pracovatv anaerobním stavu a nedosáhly na žádoucí morfologickéa biochemické změny v organismu.K vyřešení této stagnace došlo teprve po roce1939 a to hned na dvou frontách: ve Švédsku av Německu.Na delších středních tratích sloužili za vzorv tomto období seveřané. Trénink je již rozlišenpodle období, kdy je prováděn, ale příprava v následujícímobdobí neměla potřebnou návaznost,takže žádná složka tréninku nemohla být dovedenak dokonalosti. Trénink jednotlivých složek nebylpříliš systematický a cílený. Velmi rozšířen je jiždvoufázový trénink.Do přípravy byl zařazen trénink maximálnírychlosti, tempové rychlosti (jen na jaře a v létě),speciálního tempa i tempové vytrvalosti a pochopitelněi obecné vytrvalosti. Při tempovémtréninku opět není důsledně využit intervalodpočinku. Obecná vytrvalost zůstává na stejnéúrovni a dále se nezlepšuje. Počet světových běžcůneustále stoupá.117


V době druhé světové války se dalo trénovat azávodit pouze v zemích nezapojených do konfliktu,takže v tomto období a těsně po válce nastala opětčástečná stagnace ve sportu. Přesto byly země, kde iv této době vyrůstali špičkoví běžci.Ve Švédsku vymyšlený nový tréninkový prvek -fartlek zkvalitnil rychlostně - tempový podklad ataké se podařilo daleko lépe skloubit zimní a jarnípřípravu a návaznost jednotlivých složek tréninku.Díky tomu mohla být jednotlivá tempa léperozvíjena. Nezanedbatelnou skutečností také byloprostředí, ve kterém probíhal trénink. Tréninkv lese působil pozitivně na psychiku a rovněžfyzické opotřebení nebylo tak velké. Šetrný byl takéobjem tréninku, který sportovci absolvovali.V jedné tréninkové jednotce se vystřídalo několikdruhů tréninkových prostředků, takže se nerozvíjelapouze jedna specifická vlastnost, ale obvyklerychlost i vytrvalost. Oproti tréninku Finů se veŠvédsku uplatňuje postupný přechod z kvantitativníhozimního tréninku ke kvalitnímu jarnímu aletnímu tréninku. Vysoká kvalita vytrvalosti, kterábyla získána v zimě, se nadále udržovala. V tréninkuzaměřeném na rozvoj vytrvalosti byly vedledlouhého souvislého běhu opakované kratší úseky1000 až 2000m dlouhé, které se běhaly v rychlejšímtempu a jež dnes můžeme pokládat za základytempové vytrvalosti. V zimě se ve ztíženýchpodmínkách ve sněhu vytvářela vyšší kvalitavytrvalosti, než jaké lze dosáhnout volnýmdlouhým během. Během tréninku bylo několikrátdosaženo vysokého stupně tréninkového zatíženídíky zařazení krátkých rychlých úseků spojovanýchmeziklusem a úseků, které se běhaly do kopceplnou rychlostí. Takový trénink působil velmidobře na organismus, zejména ve směru zvyšováníschopnosti běžet dále a rychleji ve vysokémkyslíkovém dluhu. Běh střídavým úsilím zvyšoval ifunkční možnosti organismu, potřebné pro vlastnízávodOvšem ani švédská běžecká škola se nevyrovnalas metodikou rozvoje tempové vytrvalosti aspeciálního tempa. Problémem také mohlo býtnepřesné dávkování běžecké práce a oslabeníkontaktu s trenérem. Na druhou stranu přispívaltento trénink k rozvoji samostatnosti. Účinnosttakovéhoto tréninku zřejmě snižovala skutečnost, žese v jedné tréninkové jednotce rozvíjelo víceběžeckých vlastností najednou. Využitím fartlekuse podstatně zvýšila výkonnost na všech tratích od1500m výše. Zlepšení to bylo skutečně radikální.V období 1942 až 1945 zlepšili švédští běžci Hägga Andersson světové rekordy až na výkon na 3:43,0na 1500m a 4:01,4 na 1 míli.Fartlek používala i po 2. světové válce celá řadapředních běžců jako hlavní tréninkový prostředek.Někteří aplikovali celý švédský systém, jinípoužívali jen některé tréninkové prostředky. Alesvětové rekordy po roce 1945 už nebyly nadálezlepšovány použitím výlučně fartlekového způsobutréninku, protože do tréninku běžců začaly pronikatnové prvky.Hlavním přínosem fartleku pro rozvojtréninkových metod bylo především zkvalitněnírychlostně tempového podkladu. Přitom se všaks tempovou vytrvalostí nedostal oproti finskémuzpůsobu tréninku na vyšší úroveň. Systematické ametodické skloubení zimní a jarní přípravy, celkovézvýšení tělesné zdatnosti a rozvoj síly dolníchkončetin při současném rozvoji srdečně cévnísoustavy bylo dalším přínosem do metodiky tréninkua znamenalo především zkvalitnění rychlostnětempového základu. Ani v současné doběnebyl fartlek zcela překonán a nadále jej někteříběžci používají jako mezičlánek mezi zimním ajarním obdobím přípravy při přechodu od rozvojeobecné vytrvalosti k vytrvalosti tempové.Podle dnešního pojetí tréninku se ale fartleknevyrovnal podstatně s metodikou rozvoje tempovévytrvalosti a speciálního tempa. Hlavní překážkourozvoje tempové vytrvalosti se stala sama snahatrénovat všechny běžecké vlastnosti najednou.Dalším nedostatkem fartleku se ukázalo nesystematicképrokládání běhu zrychlenými úseky, jejichžpočet, délka i rychlost se v jednom tréninku řídilyspíše subjektivními pocity trénujícího běžce, nežnějakým přesným rozvrhem. Základní tréninkovézásady, systematičnost v kvantitativním a kvalitativnímzatěžování specifickými prostředky podledispozic, věku, nadání a stavu trénovanosti, nemohlybýt dokonale uplatněny. Další výkonnostnívývoj v bězích na střední tratě totiž ukázal, že anišvédský způsob tréninku neřešil potřebu rozvíjetv potřebném poměru jednotlivé speciální běžeckévlastnosti.Intervalová metoda se začala rozvíjet souběžněs metodou využívající fartlek, ale plody začalasklízet až později. Domnívám se, že objev tétotréninkové metody byl pro výkonnost běžců zásadní(viz tabulka 17, graf 1 a graf 4 ).Nedostatky fartlekové metody odstraňovalaintervalová metoda, jejíž nástup značně urychlilsvětový vývoj v bězích. Intervalová metodatréninku převládla na celém světě a zejménav Evropě teprve kolem roku 1950. Až doposudnesystematicky rozvíjené jednotlivé běžecké vlastnostineumožňovaly metodicky připravovat organismussportovce k určité speciální trati.Plánovitost a systematičnost umožnily přísnějikontrolovat účinnost jednotlivých tréninkovýchprostředků. Poněkud ustoupila samostatnost běžcev usměrňování tréninkového zatížení na základěsubjektivních pocitů. Určit toho, kdo začal prvnítrénovat intervalovou metodou je těžké a spíše lzeříci, že se intervalová metoda vyvíjela postupně,kdy nácviku určitých temp byla od období k obdobípřikládána větší důležitost a význam ve výkonnostnímvývoji běžce. Intervalovým způsobemzčásti trénoval i Nurmi. Velmi účinně použilintervalovou metodu Harbig, ale vlastní význam118


délky intervalů vzhledem k délce, rychlosti a počtuúseků byl náležitě doceněn až po roce 1950. Alenásledky správného pojetí významu intervalovéhotréninku se projevily teprve po roce 1954. V téžedobě v krátkém časovém rozmezí byly překonányvšechny světové rekordy seveřanů.Na rozdíl od všech předešlých tréninkovýchmetod rozvíjela intervalová metoda dostatečnějedny z nejdůležitějších běžeckých složek –tempovou vytrvalost a speciální tempo. Rovněžbyla dostatečně rozvíjena absolutní a tempovárychlost a obecná vytrvalost. Také se velice lišilapříprava v jednotlivých obdobích. Rozdíl byl takév systematičnosti, v kvalitativním i kvantitativnímzatěžování specifickými prostředky. Intervalovámetoda málokdy rozvíjí více jak jednu běžeckouvlastnost. Tím byl trénink efektivnější. JižGerschlerův intervalový trénink výrazně zvýšilschopnost běhu v ostrém tempu za stavu kyslíkovéhodluhu a zlepšil rozvoj oběhového a dýchacíhosystému. Nedostatkem této metody byl ne zceladostatečný rozvoj speciálního tempa. Při použitísoučasných zkušeností by Harbig se čtvrtkou za46,0 mohl běžet 800m okolo 1:44,0. Do svéhotréninku však nezařadil dostatečný počet úsekůspojených meziklusem nebo kratšími intervalyodpočinku. U jeho nástupců byl tento problémpostupně odstraněn.Intervalový trénink začali používat běžci nacelém světě. Způsobil velký skok ve výkonnostiv bězích na střední tratě. Trénink v jednotlivýchzemích se v poválečných letech lišil pouze počtemopakování, délkou intervalu, způsobem odpočinkua zaměřením na určitou trať nebo skupinu tratí.V 50. letech v Anglii a v počátečním vývoji iv Austrálii měl trénink přibližně stejný charakter.Více se v nich zdůrazňovala tempová vytrvalost aspeciální tempo. Proto mohl Angličan Bannister apo něm Australan Landy a Elliot překonat světovérekordy na 1500m a 1 míli při menším tempověrychlostním základu. Ovšem takto urychlovanývývoj nemohl mít dlouhé trvání. V zimě serozvíjela vytrvalost terénními běhy, v poměrněostrém tempu, čímž nebylo dobře možné oddělittrénink obecné a tempové vytrvalosti. Tréninkspeciálního tempa v jarní přípravě pak zabíralrovněž tolik místa, že nezbývalo dost času narozvoj rychlostních podkladů výkonnosti. Protrénink speciálního tempa na 1500m se zařazovaloaž 12 úseků 400m dlouhých, spojovanýchmeziklusem 2 až 3 minuty, tzn. více než trojnásobkemvlastní trati. Pro tempovou vytrvalost sezařazovalo do tréninku 7 až 10 úseků 800mdlouhých. Takto formovaný trénink, do něhož seněkolikrát zařadilo i 10 úseků 100 až 200mdlouhých téměř plnou rychlostí po klidovémintervalu, měl za následek, že běžci sice získalidostatečnou základní rychlost, ale nebyli schopniúměrně k ní ani jako specialisté na 1500m, běžet800m pod 1:50 min (Holeš, 1992c).V Maďarsku slavili běžci se svojí verzíintervalového tréninku velké úspěchy. Při jejichtempovém usměrnění bylo dosahováno optimálníreakce organismu, zejména pokud jde o tempověvytrvalostní složku výkonnosti. Přitom se však aniMaďarům nepodařilo vyřešit otázku optimálníhorozvoje speciálního tempa. Proto dosáhli maďarštíběžci relativně kvalitnější výkony na tratíchkratších a delších, než byly jejich tratě speciální.Měli mnohem lépe vyvinutou tempovou rychlost atempovou vytrvalost, než speciální tempo.119


Naše běžecká škola vychází při sestavovánímetodiky tréninku z obecného a speciálníhopodkladu rychlosti a vytrvalosti jednotlivce adůsledně bere v úvahu typ běžce. Na základěpropočtů vzájemných vztahu mezi kvalitamijednotlivých běžeckých vlastností lze pak poměrněpřesně stanovit, jak má být pokračováno v tréninku.Prvotně se dbá na rozvoj základních běžeckýchvlastností: obecné vytrvalosti a maximální rychlostia pak se teprve přistupuje k rozvoji tempovérychlosti, tempové vytrvalosti a posléze speciálníhotempa. Hlavním přínosem československé školy jerozpracovanost metodiky rozvoje speciálního tempaa plné docenění významu této specifické vlastnostiběžce jako nutného předpokladu pro dosaženívrcholové výkonnosti na speciální závodní trati.Přesně byl také doceněn význam a náplň délkyintervalu odpočinku k vytvoření podmínek prooptimální tréninkové zatížení a na svou dobu ihranice celkového rozsahu práce pro jednotlivéběžecké kategorie disciplín vzhledem k věku astavu trénovanosti, což mělo obrovský přínos.V 60. letech byl v Austrálii a na NovémZélandu vymyšlena systém založený na velkémrozvoji vytrvalosti. Trénink tempové rychlosti aspeciálního tempa byl aplikován v menším rozsahu,ale trénink obecné a tempové vytrvalosti bylobsáhlejší a účinnější. Podařilo se jim dát do dalekopříznivějšího poměru k ostatním běžeckýmvlastnostem speciální tempo. Do popředí vystupujetaké trénink síly pomocí posilování s činkami,vybíhání svahů a běhání v těžkém písčitém terénu.Tento způsob tréninku byl velmi propracovaný,navazovala na ni v pozdější době spousta běžců, aleotázkou zůstává, zda je nezbytné, aby půlkařdokázal dobře zaběhnout i maratón. Jisté ale je, ženovozélandským půlkařům tento trénink svědčil.Na rozdíl od předcházejících způsobů tréninkuse od 70. let v daleko větší míře používá metodaopakovaná, což je modifikace intervalové metody,se kterou má stejné parametry, liší se pouze v jejichhodnotě. Tréninkový systém se vyvíjel k velkémuodlišení tréninku v jednotlivých obdobích,jednotlivé složky na sebe lépe navazují, jednotlivédetaily tréninky jsou ještě lépe propracovány.V této době se na výsluní dostávají také afričtíběžci, u nichž jsou vrozené dispozice na velmivysoké úrovni. Postupně dochází i u nich k aplikacinejmodernějšího tréninku, což má za následekaktuálně jejich naprostou hegemonii v běžeckýchdisciplínách.Historickou zajímavostí bylo, že když seobjevila nová tréninková metoda, tak závodnícidané země po nějakou dobu excelovali, než jiobjevili konkurenti. To již v dnešní době neníaktuální.Od roku 1960 se zlepšil světový rekord na1500m o 10 sekund, z 3:36,0 na 3:26,00 (viztabulka 16).120


Tabulka 16. Vývoj světového rekordu v běhu na 1500mTable 16. The development world rekord on the 1,500m run men3:55,8 Abel Kiviat (USA) 8. 6. 1912 Cambridge3:54,7 John Zander (SWE) 8. 8. 1914 Stockholm3:52,6 Paavo Nurmi (Fin) 19. 6. 1924 Helsinki3:51,0 Otto Peltzer (GER) 11. 9. 1926 Berlin3:49,2 Jules Ladoumégue (FRA) 5. 10. 1930 Paris3:49,2 Luigi Beccali (ITA) 9. 9. 1933 Torino3:49,0 Luigi Beccali (ITA) 17. 9. 1933 Milano3:48,8 William Bonthron (USA) 30. 6. 1934 Millwaukee3:47,8 John Lovelock (NZL) 6. 8. 1936 Berlin3:47,6 Gunder Hägg (SWE) 10. 8. 1941 Stockholm3:45,8 Gunder Hägg (SWE) 17. 7. 1942 Stockholm3:45,0 Ame Andersson (SWE) 17. 8. 1943 Göteborg3:43,0 Gunder Hägg (SWE) 7. 7. 1944 Göteborg3:43,0 Lennart Strand (SWE) 16. 7. 1947 Malmö3:43,0 Werner Lueg (GER) 29. 6. 1952 Berlin3:42,8 Wesley Santee (USA) 4. 6. 1954 Compton3:41,8 John Landy (AUS) 21. 6. 1954 Turku3:40,8 Sándor Iharos (HUN) 28. 7. 1955 Helsinki3:40,8 Lászlo Tábori (HUN) 6. 9. 1955 Oslo3:40,8 Gunnar Nielsen (DEN) 6. 9. 1955 Oslo3:40,6 István Rózsavölgyi (HUN) 3. 8. 1956 Tata3:40,2 Olavi Salsola (FIN) 11. 7. 1957 Turku3:40,2 Olavi Salonen (FIN) 11. 7. 1957 Turku3:38,1 Stanislav Jungwirth (CZE) 12. 7. 1957 Stará Boleslav3:36,0 Herb Elliot (AUS) 28. 8. 1958 Göteborg3:35,6 Herb Elliot (AUS) 6. 9. 1960 Roma3:33,1 James Ryun (USA) 8. 7. 1967 Los Angeles3:32,2 Filbert Bayi (TAN) 2. 2. 1974 Christchurch3:32,1 Sebastian Coe (GBR) 15. 8. 1979 Zürich3:32,1 Steve Ovett (GBR) 15. 7. 1980 Oslo3:31,36 Steve Ovett (GBR) 27. 8. 1980 Koblenz3:31,24 Sydney Maree (USA) 28. 8. 1983 Köln3:30,77 Steve Ovett (GBR) 4. 9. 1983 Rieti3:29,67 Steve Cram (GBR) 16. 7. 1985 Nice3:29,46 Said Aouita (MAR) 23. 8. 1985 Berlin3:28,86 Nouredine Morceli (ALG) 6. 9. 1992 Rieti3:27,37 Nouredine Morceli (ALG) 12. 7. 1995 Nice3:26,00 Hicham El Guerrouj (MAR) 14. 7. 1998 RomaSoučasný tréninkový systém vychází zesystémů, které byly na vrcholu v minulosti. Některétréninkové prostředky se později neuplatnily,některé se používají dosud. I nyní se používádlouhých souvislých běhů, hojně využívanýchnovozélandskými běžci a ještě dříve používanýmijako jednorázová metoda. Do tréninku je zařazen ifartlek objevený ve Švédsku a mající kořeny vestřídavém tréninku i intervalový trénink, poprvévyužívaný v Německu, ale jehož kořeny sahají aždo 20. let do Finska. Tato metoda velice pomohlapřiblížit výkonnost elitních běžců k hranici lidskýchmožností díky velkému rozvoji speciálního tempa.Velmi používaná metoda je v současné době takémetoda opakovaná.V současných tréninkových systémech se rozvíjívšechny složky tréninku, pochopitelně v závislostina délce závodní trati, typu běžce, jeho stáří a délcea období přípravy. Každý běžec používá různouskladbu a poměr tréninkových prostředků a jinoučetnost zatěžování. Není možné najít jedenuniverzální postup nebo systém, jak dosáhnoutvrcholné výkonnosti. Každému běžci můževyhovovat něco jiného. A právě na trenérech je, abyodhalili, co vyhovuje jeho svěřenci. Není vhodnékopírovat do detailů trénink jiného běžce, ale lze siz něj brát poučení a přejímat určité prvky přípravy.Prostředků, jak zvýšit výkonnost je nepřebernémnožství, od povolených až po zakázané. Is používáním nedovolených prostředků v bězích nastřední tratě jsme se bohužel během historienejednou setkali a setkáváme se s nimi i v sou-121


časnosti. Honba za co nejlepšími výkony, zdá se,někdy nezná mezí. Ale výkonnost se dá i dnes ještězlepšovat povoleným způsobem, zvyšovánímtréninkové práce jak kvalitativně, tak kvantitativněa také skladbou a obsahem. Je důležité vybrat tynejefektivnější tréninkové prostředky a metody.Tabulka 17. Vývoj SR v desetiletých obdobíchTable 17. The development world rekord in theten-year periodsobdobízlepšení SR1912 – 1922 o 1,1s1922 - 1932 o 5,5s1932 – 1942 o 3,4s1942 – 1952 o 2,8s1952 – 1962 o 7,4s1962 – 1972 o 2,5s1972 – 1982 o 1,7s1982 – 1992 o 2,5 s1992 – 2002 o 2,86s2002 – 2012 o 0sZávěrBěhem historie se v bězích na střední tratětréninkové metody postupně vyvíjely spolu s tím,jak šel vývoj společnosti, který umožňoval lépepoznat a pochopit podstatu a účinek té kterémetody.Dokud byla známa jen tréninková metodajednorázová, trénovalo se jen pomocí jedné tréninkovémetody. Postupně s objevováním novýchmetod, docházelo k velké variabilitě tréninku.Nejvíce metod se používá v současnosti. Všechnyobjevené metody mají své místo v ročnímtréninkovém cyklu. Některé jsou stěžejní (tou můžebýt u každého běžce jiná metoda), některé jsoudoplňkové.Někdo by se mohl domnívat, že v současnédobě jsou již objeveny všechny možné metody aprostředky, ale jak je vidět, světové rekordy seposouvají stále na kvalitativně vyšší a vyšší úroveň.Je faktem, že od 60. let 20. století se neobjevilažádná nová převratná metoda rozvoje běžeckýchtemp. Přesto k dalšímu vývoji výkonnosti dochází, ikdyž již ne tak rychlým tempem. Další vývoj jepravděpodobně způsoben lepší skladbou tréninku,efektivnějším tréninkem, lepší vzdělaností trenérů avědeckým přístupem k tréninku, a přizpůsobenímtréninku danému typu běžce (přizpůsobení tréninkutzv. na tělo), dostupnost vědeckých týmů a taképropracovaným systémem odhalení talentů. Jistěmělo na vývoj výkonnosti vliv i užívání povolených,v některých případech i nepovolenýchprostředků.122


Tabulka 18. Medailisté na olympijských hrách v běhu na 1500mTable 18. Medailists at the Olympic Games on the 1,500m run men18961. Flack Edwin (AUS) 4:33,22. Blake Arthur (USA) 4:34,03. Lermusiaux Albin (FRA) 4:36,019001. Bennett Charles (GBR) 4:06,22. Deloge Henri (FRA) 4:06,63. Bray John (USA) 4:07,219041. Lighbody James Davies (USA) 4:05,42. Verner Frank W. (USA) 4:06,83. Hearn Lacey (USA) nezměřeno19081. Sheppard Whinfield Melvin (USA) 4:03,42. Wilson Harold (GBR) 4:03,63. Hallows Norman (GBR) 4:04,019121. Jackson Arnold-Strode (GBR) 3:56,82. Kiviat Abel (USA) 3:56,93. Taber Norman (USA) 3:56,919201. Hill Albert George (GBR) 4:01,82. Noel-Baker Philip John (GBR) 4:02,43. Shields Lawrence (USA) 4:03,119241. Nurmi Paavo Johannes (FIN) 3:53,62. Schärrer Wihelm (SUI) 3:55,03. Stallard Henry (GBR) 3:55,619281. Larva Harry Edvin (FIN) 3:53,22. Ladoumégue Jules (FRA) 3:53,83. Purje-Borg Eino Alfred (FIN) 3:56,419321. Beccali Luigi (ITA) 3:51,22. Cornes John (GBR) 3:52,63. Edwards Philip (CAN) 3:52,819361. Lovelock John Edward (NZL) 3:47,82. Cunningham Glenn (USA) 3:48,43. Beccali Luigi (ITA) 3:49,219481. Eriksson Henry (SWE) 3:49,82. Strand Lennart (SWE) 3:50,43. Slijkhuis Willem Frederik (NED) 3:50,419521. Barthel Joseph (LUX) 3:45,22. Mc Millen Robert (USA) 3:45,23. Lueg Werner (GER) 3:45,419561. Delauy Ronald (IRL) 3:41,22. Richtzenhain Klaus (DDR) 3:42,03. Laudy John (AUS) 3:42,019601. Elliot Herbert (AUS) 3:35,62. Jazy Michael (FRA) 3:38,4123


3. Rószavölgyi István (HUN) 3:39,219641. Snell Peter (NZL) 3:38,12. Odložil Josef (ČSSR) 3:39,63. Davies John (NZL) 3:39,619681. Keino Kipčoge (KEN) 3:34,92. Ryun James (USA) 3:37,83. Tümmler Bodo (GER) 3:39,019721. Vasala Pekka (FIN) 3:36,32. Keino Kipčoge (KEN) 3:36,83. Dixon Rodney (NZL) 3:37,519761. Walker John (NZL) 3:39,22. van Damme Ivo (BEL) 3:39,33. Wellmann Paul Heinz (GER) 3:39,319801. Coe Sebastian (GBR) 3:38,42. Straub Jürgen (DDR) 3:38,83. Ovett Steven (GBR) 3:39,019841. Coe Sebastian (GBR) 3:32,532. Cram Steve (GBR) 3:33,403. Abascal José (ESP) 3:34,3019881. Rono Peter (KEN) 3:35,962. Elliot Peter (GBR) 3:36,153. Herold Jens-Peter (DDR) 3:36,2119921. Cacho Fermin (ESP) 3:40,122. El Basir Rechid (MAR) 3:40,623. Suleiman Mohamed (KAT) 3:40,6919961. Morceli Noureddine (ALG) 3:35,782. Cacho Fermín (ESP) 3:36,403. Kipkorir Stephen (KEN) 3:36,7220001. Ngeny Noah (KEN) 3:32,072. El Guerrouj Hicham (MAR) 3:32,323. Lagat Bernard (KEN) 3:32,4420041. El Guerrouj Hicham (MAR) 3:34,182. Lagat Bernard (KEN) 3:34,303. Silva Rui (POR) 3:34,6820081. Kiprop Asbel Kipruto (KEN) 3:33,112. Willis Nick (NZL) 3:34,163. Baala Mehdi (FRA) 3:34,21LiteraturaDovalil, J. a kol. (1982). Malá encyklopedie sportovníhotréninku. Praha: Olympia.Fišer, L. (1965). Mílaři a vytrvalci. Praha: STN.Goldhorp, T. (1996). Training of the champions,dostupné z http://members.iinet.net.au/~peterg1/-run/aths.htmlHoleš, M., (1992a). Trénink Abdi Bileho. Mílař, 2,11.Holeš, M., (1992b). Od Nurmiho po Aouitu 1.Mílař, 6, 8-10.Holeš, M. (1992c). Od Nurmiho po Aouitu 2.Mílař, 7, 11.Holeš, M. (1993). Od Nurmiho po Aouitu 7. Mílař,4, 10.124


Choutka, M., Dovalil, J. (1991). Sportovní trénink.Praha: Olympia.Jirka, J., Popper, J. a kol. (1990). Malá encyklopedieatletiky. Praha: Olympia.Kučera, V. (1987). Trénuje Sebastian Coe. Atletika,5, 13-15.Kučera, L., Truksa, Z. (2000). Běhy na střední adlouhé tratě. Praha: OlympiaPísařík, M., Liška, J. (1985). Běhy na střední adlouhé tratě. Praha: ÚV ČSTV.Procházka, K. (1984). Olympijské hry. Praha:Olympia.Šoptenko, J. (1997). Steve Cram a jeho trénink.Runholic 1, 11-12.Vacula, J. a kol. (1972). Lehká atletika III. Praha:SPN.Vacula, J. a kol. (1983). Trénink atletickýchdisciplín. Praha: SPN.Mgr. Petr BahenskýKTSV PF JUNa Sádkách 2/1370 05 České Budějovicepbahensky@pf.jcu.cz125


Studia Kinanthropologica, XIII, 2012, (2), 126-134The Scientific Journal for KinanthropologyINTERPRETACE POSTURÁLNÍ FUNKCE JAKO DETERMINUJÍCÍHO FAKTORU LIDSKÉMOTORIKYTHE INTERPRETATION OF POSTURAL FUNCTION AS DETERMINING FACTOR OFHUMAN MOTORICSM. BursováZápadočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická, Katedra tělesné a sportovní výchovy__________________________________________________________________________________________ABSTRACTThe presented study is focused on the core and importance of the postural function, that significantly limits thelevel of each human movement and reflects healthy development of an individual. It is considered to be one ofmany determining components influencing individual sport performance and contributing to its integrity. Itprovides possibility of high adaptability of an individual to training process and contemporary life style.Respecting these pieces of knowledge in the process of creating intentional movement stimulation will lead tomore quality physical education and training process. Ideal body posture is characterized by physiologicaldouble S-shaped spine curve, muscle balance, physiological activity of muscle groups in elementary movementstereotypes and functional centration of particular joints. It is one of the determining factors providing optimalfunction of particular inner organs, whose function is connected with body posture through vertebrovisceralinnervation. Dynamic stability of spine during each movement is determined by coactive coordination ofindividual muscle groups of deep stabilization system, whose function can be significantly disrupted by muscledisbalance of surface muscles. Disbalance predisposition with reflexive antagonistic and synergistic relations ischaracteristic for muscles with kinetic specialization. The insufficiency of muscles stabilizing spine decreasespotential level of sport performances and is one of etiopathogenetic factors of vertebrogenic problems of sportingand also non-sporting population.Keywords: movement performance; postural function; deep stabilizing spine systém; dysbalance predispositionof surface musclesSOUHRNPředložená studie se zaměřuje na podstatu a význam posturální funkce, která významně limituje úroveň každéholidského pohybu a zrcadlí zdravý vývoj jedince. Je považována za jednu z mnoha determinujících komponentovlivňujících individuální sportovní výkon a spolupodílejících se na jeho celistvosti. Poskytuje možnost vysokéadaptability jedince na tréninkový proces a dnešní životní styl. Respektování těchto poznatků při sestavovánízáměrné pohybové stimulace povede ke zkvalitnění tělovýchovného a tréninkového procesu. Dokonalé drženítěla se vyznačuje fyziologickým dvojesovitým zakřivením páteře, svalovou balancí, fyziologickým zapojovánímsvalových skupin v elementárních hybných stereotypech a funkční centrací jednotlivých kloubů. Je jedním zvymezujících faktorů zprostředkovávajících optimální funkci jednotlivých vnitřních orgánů, jejichž fungování jevázáno s držením těla vertebroviscerální inervací. Dynamickou stabilitu páteře v průběhu každého pohybudeterminuje koaktivní souhra jednotlivých svalových skupin hlubokého stabilizačního systému páteře, jehožfunkci může podstatně narušit svalová nerovnováha povrchově uložených svalů. Pro svaly s kinetickouspecializací je charakteristická dysbalanční náchylnost s reflexními vztahy antagonistickými a synergistickými.Insuficience svalů stabilizujících páteř snižuje potencionální úroveň sportovních výkonů a je jednímz etiopatogenetických faktorů vertebrogenních potíží sportující i nesportující populace.Klíčová slova: pohybový výkon; posturální funkce; hluboký stabilizační systém páteře; dysbalanční náchylnostpovrchově uložených svalů__________________________________________________________________________________________126


ÚvodČinnost podpůrně pohybového systému, narozdíl od ostatních systémů organismu, podléhá jenz části mimovolní (automatické) korekci nanejrůznější podněty. Volním úsilím lze proto mj.hybný systém i nevhodně a nepřiměřeně zatěžovat.Neadekvátní fyzická stimulace sice vlastníprovedení pohybu umožní, avšak formuje náhradnímechanismy (KUČERA, DYLEVSKÝ, 1997), ježneodpovídají kritériím fyziologických adaptací organismuna zátěž a vyvolávají maladaptační změnyv organismu.Extrémní světové sportovní výkony nutík předčasné specializaci s jednostranným zatížením,snižuje se věková hranice dětí zahajujícíchpravidelnou sportovní přípravu, specializovanápohybová intervence často nenavazuje na adekvátnívšestrannou pohybovou průpravu. Podněty k maladaptačnímzměnám se ale vyskytují nejenv tréninkovém procesu sportovně talentovanémládeže. Současný hypokinetický životní styls nadměrnou statickou zátěží při udržování sedavépolohy ve školních lavicích, před televizí apočítačem tyto změny přímo provokuje. Stoupajícítendence poruch držení těla v dětském věku(KOPŘIVOVÁ, 1999; BURSOVÁ, et al., 2001;BURSOVÁ, KNAPPOVÁ, 2004; BURSOVÁ,LANGMAJEROVÁ, 2007; BURSOVÁ, 2007;DOSTÁLOVÁ, 2004; RIEGEROVÁ, 2004, ŠE-LINGEROVÁ, et al., 2002; THURZOVÁ, et al.,1994 aj.) je toho důkazem.Vrcholový, výkonnostní i rekreační pohybovývýkon je aktuálním projevem celé řady předpokladůjedince, podle MĚKOTY a NOVOSADA (2007) jeindikátorem pohybových předpokladů, motivace aintervenujících proměnných. DOBRÝ, SEMI-GINOVSKÝ (1998), BUKAČ (2009), CHOUTKA(1981) aj., jež se zabývají problematikousportovních her, charakterizují individuální hernívýkon jako aktuální projev specializovanýchpředpokladů hráčů v herních činnostech, jakoprojev souboru komponent integrujících mnohotělesných a psychických funkcí hráčů. Podstatoukaždého pohybového výkonu je vzájemně podmíněnáexistence bioenergetických, biomechanických,psychických a dalších determinant.V předloženém sdělení pohybový výkonchápeme procesuálně, tj. jako výsledek složitého,dlouhodobého, dynamického a progresivního procesumotorického vývoje a rozvoje jedince, naněmž se významně podílí mimo jiné i kvalitaedukačního procesu. Míněný multifaktoriální děj,pracující vždy komplexně jako jeden celek(holisticky), je determinován celou řadou endogenních(genetická podmíněnost somatickýchznaků, potencionální úroveň pohybových schopností,kvalita neuromuskulární koordinace afyziologických funkcí…) a exogenních (společenskéa rodinné prostředí, materiální zázemí,výživa…) faktorů.Genetická preformovanost posturální funkce(KOLÁŘ, 1996 aj.) znesnadňuje pozitivní vlivyzáměrného edukačního procesu, a proto korekcetéto fylogeneticky získané lidské funkce vyžadujezvýšenou pozornost na všech stupních ontogeneze.V období raného dětství je plně v rukou lékařů afyzioterapeutů (např. aplikace Vojtovy reflexníterapie), přesto však optimální pohybová stimulacespontánního rázu v rodinném prostředí sehrávájednu z nejvýznamnějších rolí. Podle KUČERY aDYLEVSKÉHO (1997, s.15) „pohyb manifestujezrání organismu, a proto musí být vždy v souladus ním také navozován“.Spontánní pohyb v předškolním věku je vývojovounezbytností. Vychází z potřeb samotnéhodítěte, jež intuitivně, a tím evidentně individuálně,volí intenzitu i druh pohybu. Umožňuje získatširokou pohybovou zkušenost, jakýsi „softwarovýzásobník pohybových programů“ (VÉLE, 2006),který bude „k dispozici“ při následné specializovanépřípravě a motorickém učení. Formujeosobnost dítěte v celé šíři jejího vývoje (psychického,sociálního, biologického a motorického)a tvoří nezastupitelný základ optimální kvalityposturální funkce a následně každé pohybovéčinnosti.Z našeho pohledu hraje jednu z nejvýznamnějšíchrolí vlastní řízený tělovýchovný procesrespektující pro předškolní a mladší školní věktypickou velkou pohybovou potřebu, pestrost,hravost a individuální zvláštnosti dítěte. Spontánnípohybová aktivita se postupně propojuje s aktivitouřízenou až následně přechází k záměrné, systematickéa cílevědomě řízené pohybové aktivitě.Postupné dozrávání centrální nervové soustavy,myelinizace nervových drah a diferenciace vrstevmozkové kůry (stratifikace) vrcholí kolem 5.-6. roku, kdy lze úspěšně začít kvalitu pohybuvědomě korigovat s využitím verbálního hodnoceníjako zpětnovazebního prostředku. V tomto obdobíje již možno vhodně zařazovat řízené učeníelementárním pohybům, a proto je považováno zajedno z nejdůležitějších pro korekci a fixaciposturální funkce, vždy v souladu s přirozenýmposturálním základem, jež s největší pravděpodobnostínení ještě negativně ovlivněn životnímstylem. Vyskytuje-li se v tomto období vadav držení těla, jedná se spíše o funkční poruchu,kterou lze podle KOLÁŘE (2001) volním úsilímodstranit (na rozdíl od strukturálních ortopedickýchvad).Analýza poznatkůPostura – průvodce pohybuFylogenetickým předpokladem každého lidskéhopohybu je mj. bipedální vzpřímené držení těla.Na jeho realizaci mají hlavní podíl tři recipročněpropojené složky, složka senzorická, řídící avýkonná (VAŘEKA, 2002, VÉLE, 2006 aj.). Vevšech pohybových programech pracují všechny127


složky vždy jako jeden celek. V intervenčníchposturálních programech lze upřednostnit např.složku senzorickou balančním cvičení bez zrakovékontroly, složku řídící vytvářením a korekcípolohocitu, tj. pohybové a smyslové představyv mozku o poloze a pohybu našeho těla a jehojednotlivých částí, apod.Fundamentem kvality držení těla je genetickádeterminovanost struktury tělesné schránky s komplikovanýmireflexními ději naprogramovanýmiv centrální nervové soustavě (KOLÁŘ, 1996 aj.),přesto však životním stylem, a zejména pakpohybovou stimulací, lze do jisté míry jeho kvalitupozitivně, ale i negativně, korigovat. Je velminestabilním systémem, který má podle VAŘEKY(2002) značné kompenzační a substituční možnosti,obdobně jako systém motorický (viz výšemaladaptační procesy). Systém vzpřímeného drženítěla vyžaduje naši pozornost po celý život.Postura je neorientovaná klidová poloha tělav gravitačním poli. Cíleně orientovaná atituda sevyznačuje připraveností polohy ke konkrétnímupohybu. KRAČMAR (2002) vyzdvihuje nastavenízákladní polohy, atitudy, jako nejdůležitějšímoment sportovní lokomoce, jež zajišťuje „vstupní“úroveň. Podle VÉLEHO (1997, s. 81) je„poloha stálým průvodcem pohybu“. KOLÁŘ (InSUCHOMEL, KRBEC, 2007, s. 42) uvádí, že„kineziologický vzor posturální stabilizace jeintegrován do všech našich pohybů“. Předpoklademoptimálního pohybu je prvotní zaujetí a následnéudržení optimální postury, která je rozhodující částívšech motorických programů (VAŘEKA, 2002).Bude-li postura fyziologická, může být i atitudaoptimální klidovou polohou pro následný pohyb.VÉLE (1997) analyzuje u každého pohybovéhoprojevu dvě části - složku „držící“ a složku„pohybovou“, tj. pohyb ereismatický (oporný,podpůrný) a pohyb kinetický (lokomoční). Posturálnísystém zajišťuje zaujímání a udržování labilnípolohy těla vůči měnícím se podmínkám v gravitačnímpoli, lokomoční systém umožňuje změnupolohy těla. Oba systémy zprostředkovávají dvěstránky téhož procesu, recipročně obě spolu souvisía v žádném případě není správné jejich oddělování,resp. opomíjení „držící“ (posturální) a nadřazováníči záměrné soustředění se pouze na složku kinetickou(finální). V tělovýchovném a sportovnímprocesu bychom měli oběma složkám pohybuvěnovat rovnocennou pozornost a připouštět jejichreciprocitu.Jiný vhled do problematiky lidské postury vnášíŠVEJNAR (2011), který používá pojmy „tenzegritickýmodel držení těla“, „dynamický tenzegritlidského těla“. Složité stavby tenzegritů a architekturalidského těla mají řadu společnýchznaků, mezi které patří např. vnitřní předpětí(podmiňuje pevnost), celostní reakce na jakýkolivpodnět a průběh reakce podle jistých pravidel vždyve vztahu k vnitřní struktuře. Záměrně lze působitna korově řízené dlouhé bříškaté svaly, tj. svalovouvrstvu uloženou nejpovrchněji, která zajišťujepohyby v rozsahu celého těla. Střední svalovávrstva (ploché trupové svaly, např. m. serátus anterior,ploché břišní svaly…), jejíž řízení je volněmimovolní,je vědomě korigovatelná již omezeně(úspěšní můžeme být jen při použití pohybůuvědomělých, pomalých a přesných). Rozprostíráse mezi „dynamickými ligámenty“ (ligamentóznístruktury, autochtonní svaly…) a povrchovou svalovouvrstvou, a umožňuje proto jejich recipročnípropojení a komunikaci. Oporovou funkci systémuplní vždy „tělesný tenzegrit“ (např. vliv somatotypuna pohybový výkon – viz ŠTĚPNIČKA (1979) ajeho následníci, např. CHYTRÁČKOVÁ, 2000;SUCHOMEL, 2006 aj.).Posturální stabilizace, hluboké versus povrchovésvaly, lokální versus globální stabilizacePosturální stabilizaci lze vysvětlit jako aktivnísvalové držení segmentů těla proti působenízevních sil. V běžném životě se jedná zejménao sílu gravitační, při pohybovém výkonu např.o setrvačnost, třecí sílu, reakční sílu, odporovou sílusportovce apod.. Stabilizační (zpevňovací) svalováaktivita je řízena centrálním nervovým systémem,probíhá automaticky, nezávisle na naší vůli.Aktivace odpovídajících svalů při fyziologickémzpevnění páteře probíhá podle přesných pravidel,jež vycházejí z konceptu vývojové kineziologie.Uvedený koncept byl vytvořen na základězkoumání zákonitostí fyziologické posturální ontogenezea přesně definuje postavení jednotlivýchtělních segmentů a správnou svalovou souhru apohybové vzorce. Teoretické poznatky rozpracovaldoc. KOLÁŘ (1996, 1998, 2001, 2002, 2006, 2007aj.) v návaznosti na původní práce prof. VOJTY aPETERSE (1995). V současné době se problematicevěnuje řada odborníků, např. KUČERA, etal., 2011; SUCHOMEL, LISICKÝ, 2004; VA-ŘEKA, 2002; VAŘEKA, VAŘEKOVÁ, 2010;VAŘEKA, DVOŘÁK, 2001; SUCHOMEL, 2006;VÉLE, 2006; LEWIT, 1998; MALÁTOVÁ, 2006aj.Posturální zajištění pohybu se vyvíjí odnarození a přebudovávání chybného posturálníhostereotypu v podvědomí je dostupné pouze sezvýrazněným úsilím (KOLÁŘ, 2002; STRÁNE-CKÝ, 2009 aj.). Z našeho pohledu přitom záležínapř. na aktuálním stavu statické a dynamickésložky držení těla, na motivaci jedince, naschopnosti vytváření polohocitu apod. Při tréninkovézátěži korigovat uložené tělesné schémadržení těla v mozku, kompenzovat disharmoniihybného systému, při které jsou klouby v decentrovanémpostavení a koaktivita svalů je dysbalanční,je s největší pravděpodobností nereálné. Při výběrusportovně talentované mládeže doporučujeme protopřihlížet i ke kvalitě posturální funkce, zejména jejísložky dynamické (BURSOVÁ, et. al., 2001 aj.),128


jelikož podle JANDY (1982) schopnost přebudovávathybné stereotypy klesá s kalendářnímvěkem.Každému pohybu předchází autonomně řízenýereismatický (ereisma – opora, „držící“) pohyb,podle STRÁNECKÉHO (2009) o několik milisekund,jež stabilizuje tělo a potřebné segmenty(úponová stabilizace svalů, jež daný pohybvykonávají). KOLÁŘ (In SUCHOMEL, KRBEC,2007) nazývá tuto svalovou aktivitu, jež nesouvisís pohybem, posturální reakcí a uvádí příkladzpevnění páteře, pánve a úponových začátků flexorůkyčle, jež „předbíhá“ vlastnímu přednožení (iv leže). Je logické, že se velikost potřebnéstabilizující silové úrovně liší podle pohybovýchčinností. Ve sportovních výkonech budou přistabilizaci těla napomáhat i svaly povrchové. Jevšak ale důležité, aby jejich kontrakce koordinovaněnavazovala až na aktivitu hluboce uloženýchsvalů a aby jejich aktivita byla fyziologická.V opačné případě bude následkem přetěžovánípovrchových svalů docházet k postupnému reflexnímuutlumení práce svalů hlubokých (KOLÁŘ,LEWIT, 2005).Posturální vzor, centrální stabilizační programsvalové souhry, se automaticky promítá do každéhokinetického pohybu. KOLÁŘ (In SUCHOMEL,KRBEC, 2007, dle HODGESE, 1997) uvádí, žeaktivace uvedených svalů předbíhá pohybovoučinnost horních a dolních končetin. Australštíodborníci experimentálně potvrdili, že při abdukciv ramenním kloubu při fyziologickém vzpřímenémstoji se jako první aktivuje m. transversusabdominis (LEWIT, 1999, dle HODGES, RI-CHARDSON & JULL, 1998). LEWIT, LEPŠÍ-KOVÁ (2008, s. 100) prezentují novější výsledkyzahraničních studií, podle kterých se „bránice(nezávisle na fázi dechu) kontrahuje ještě dříve, neždochází k vlastnímu volnímu pohybu končetin“.Podle KRAČMARA (2002, s. 23) se „již při pouhépředstavě pohybu aktivuje nejhlubší vrstvazádových svalů, tzv. autochtonní muskulatura, kterásystém připravuje na směr předpokládaného pohybu“.Uvedené teoretické poznatky by měly býtdostatečným stimulem pro zařazování záměrnýchintervenčních programů posturální stabilizace v terénnípraxi.Fixující poloha je vždy labilní a potřebuje páteřvyváženou zejména v rovině sagitální. I přiinsuficienci hlubokého stabilizačního systémupáteře (viz dále) může být stabilizační funkcedostatečná, ale fixovaná poloha nebude fyziologická,a povede v časovém horizontu k patologii.Nepřiměřené lokální zatížení kloubů a vazů páteřes nadměrnou a příp. jednostrannou aktivitouněkterých svalů bude způsobovat její nefunkčnost abude vyvolávat bolestivé stavy sportovce. PodleKOLÁŘE a LEWITA (2005) může nefunkčnízapojování svalů do stabilizace významným způsobemsnižovat sportovní výkony a v případěvertebrogenních potíží je etiopatogenetickým faktorem.Dokonalá statická a následně pak dynamickástabilizace páteře (SUCHOMEL, 2006; STRÁ-NECKÝ, 2009 aj.) kromě koaktivní souhryjednotlivých svalových skupin hlubokého stabilizačníhosystému páteře (viz dále HSSP) vyžadujesoučasně funkční koaktivitu mezi hlubokými apovrchovými svaly. Povrchové svaly plní funkciglobálních stabilizátorů, zpevňují více kloubů (př.m. trapezius, latissimus dorsi, sternocleoidomastoideus,erector spinae) a měly by se podíletzejména na kinetickém pohybu. Pasivní strukturypáteře (kostěné a chrupavčité struktury, ligámenta)nemohou dostatečně zajišťovat stabilitu dvousousedních obratlů. To je hlavním úkolem lokálníchstabilizátorů, monosegmentálních krátkých svalů(př. paravertebrální mm. multifidi), které nastavujíjeden segment vůči druhému. Jejich vyváženásvalová izometrická aktivita před začátkem pohybuzajišťuje zpevnění daného segmentu.Hluboce uložené svaly by se měly aktivovat jižpři pouhém záměru (anticipaci) provést pohyb(VÉLE, 1997; KRAČMAR, 2002; KOLÁŘ, 1998,2006 aj.). Při neodpovídající funkčnosti krátkýchstabilizátorů ale přebírají stabilizační funkcipovrchově uložené svaly, ovšem se zvýšeným,často až neadekvátním, svalovým napětím s omezenímpohyblivosti (nejčastěji rigidní hrudní částpáteře). Vznikají kompenzační pohybové stereotypy,které jsou zátěží v tréninkovém procesuještě zvýrazněny. Přetížení jistých částí pohybovéhoaparátu se projevuje bolestí, neschopnostídosáhnout potencionální úrovně sportovnívýkonnosti a vyšší náchylností k úrazu. KOVÁ-ČIKOVÁ a BERANOVÁ (1997, s. 65) uvádí, žeúraz lze očekávat v té části, která je „v danépohybové koordinaci neideální postury nejvícepřetížena“.Před úrazem a před bolestivými a předčasnědegenerativními stavy kloubních struktur jsouklouby chráněny centrovaným postavením. Kloubybudou fyziologicky centrovány tehdy, jestliževšechny síly, které na kloub působí, budou odpovídatfyziologickým svalovým programům.Vyvážená svalová aktivita zabezpečuje, že tlakpůsobící na kloubní plochy je rovnoměrně rozložený,kloubní pouzdro je nejméně namáháno aperiarticulární svaly pracují koaktivně. Funkcekloubů je ekonomická a energeticky nejméněnáročná (STRÁNECKÝ, 2009; SUCHOMEL, 2006aj.). Centrovaný kloub je také schopen umožnitdaleko větší sílový projev než kloub decentrovaný.Hluboký stabilizační systém páteřeHluboký stabilizační systém páteře je svalovýsystém zajišťující vnitřní pružnou stabilitu trupu(zpevnění páteře, hrudníku a pánve) v sagitálnírovině. Je-li jeho kontrakce fyziologická, pak sevždy nejdříve zapojují hluboké extenzory páteře,129


jejichž funkce je vyvážena flekční synergií, tj.aktivitou hlubokých flexorů krku a souhrou mezibránicí, břišními svaly a svaly dna pánevního(KOLÁŘ, LEWIT, 2005 aj.). Tato stabilizačnísvalová souhra uzrává u novorozence s fyziologickýmvývojem mozku na konci čtvrtého měsícevývoje a nastavuje tak budoucí kyfo-lordotickézakřivení páteře.Pro fyziologický vývoj páteře je nezbytnáspolupráce mezi ventrální a dorzální muskulaturouHSSP, jež lze rozdělit z funkčního a anatomickéhohlediska na dvě části, část krční a horní hrudní a načást bederní a dolní hrudní. Na svalové souhřeHSSP v oblasti krční a horní hrudní části páteře sepodílejí hluboké flexory krku a hlavy (m. longuscoli a capitis) a hluboké extenzory (mm. rectuscapitis posterior minor at major, obliquus capitissuperior at inferior, semispinalis capitis at cervicis,longissimus capitis at cervicis, splenius capitis atcervicis). Stabilitu bederní a dolní hrudní částipáteře zajišťují dorzálně krátké paravertebrálnísvaly vzpřimovače páteře (mm. multifidi) a ventrálněpříčný sval břišní (m. transversus abdominis),jež se spolu s bránicí (m.diaphragma) a dnempánevním (m. diaphragma pelvis) podílejí naflekční synergii a stabilizují páteř z přední stranyprostřednictvím nitrobřišního tlaku.Obsah břišní dutiny funguje jako vnitřníhydraulické těleso, „tekutý míč“ (tzv. hydrobag),který je naplněn málo stlačitelným obsahem. Je-lispolupráce bránice, břišních svalů a dna pánevníhovyvážená, pak hydrobag poskytuje oporu páteřiz přední strany, je schopen odlehčit bederní páteřitíhu horní části těla a minimalizovat hyperlordoticképrohnutí s vypoulenou břišní stěnou.Insuficience přední stabilizace páteře se současnoupřevahou hyperaktivních povrchových zádovýchsvalů v této oblasti vede k oslabení až atrofiihlubokých extenzorů páteře (KOLÁŘ In SUCHO-MEL, KRBEC, 2007 dle GRACOVETSKY et al.,1985 a HANSA et al., 2002). Labilnost v tétooblasti způsobuje nejčastěji se vyskytující bolestivoupatologii, může však významně snížit ipotencionální úroveň sportovního výkonu (např.snížená „pevnost“ při dopadech a odrazech).V terénní praxi můžeme fyziologické spoluprácipomoci pravidelnou správnou metodikou stimulacebřišních svalů. Rozhodně bychom neměli ani uvyspělých cvičenců opomíjet aktivovat břišní svalyv poloze „3M“ (pohybový vzor třetího měsíce,KOLÁŘ, LEWIT 2005, s. 274, obr. 5). V tétopoloze (leh s trojflekčním postavením dolníchkončetin, s jejich abdukcí v šíři ramen a mírnézevní rotaci) lze posilovat břišní svaly (s využitímrůzného náčiní) koncentricky i excentricky.Kontrolujeme kaudální postavení hrudníku vyváženouaktivitou dolních (tj. břišních svalů od m.transversus abdominis) a horních (tj. mm. pectorales,mm. scaleni a mm. sternocleidomastoidei)fixátorů hrudníku. Častou chybou bývá přiumocnění práce flexorů kyčelních kloubů tzv.syndrom rozevřených nůžek (KOLÁŘ, s. 49, obr.6.17 In SUCHOMEL, KRBEC, 2007), který dokumentujenedostatečnou fixační úlohu HSSP(zvýšená aktivita paravertebrálních svalů), kdydochází k mírnému prohnutí v bederní páteři(pozorujeme vyklenutí břišní stěny) s vyklenutímhrudníku do inspiračního postavení (zvýšenáaktivita horních fixátorů hrudníku).Přestože je funkční svalová provázanost HSSPpři dynamických pohybech automatická, lzeuvedenou svalovou jednotku volním úsilímkorigovat a záměrně stimulovat. Tato pohybováintervence však vyžaduje odpovídající soustředění ajistou erudovanost s velkou vnitřní motivací.Úspěšnost lze očekávat jen při uvědomělém cvičenís přesnou představou o cvičebním tvaru. V opačnémpřípadě podle VAŘEKOVÉ, 2000; SU-CHOMELA, 2006; MALÁTOVÉ, 2006 aj. můžedocházet i ke kontraproduktivním účinkům, kdydysfunkce jednoho svalu povede k dysfunkci celéhosystému.Koaktivně pracující svaly zpevněného tělesnéhostředu při vlastním pohybu následně koordinovaněspolupracují se svaly povrchově uloženými. Tytosvaly ale mají podle Jandy (1982) tendencik antagonistické a synergistické dysbalanci (vizdále), což bychom měli v tréninkovém procesurespektovat.Tělovýchovným edukátorům jistě nepříslušíkorigovat např. dechový stereotyp. (mezi dechovýmipohyby a kvalitou držení těla existujereciproční vztah, ČUMPELÍK, VÉLE at al., 2006aj.), aktivitu bránice a její stabilizační funkciv součinnosti s břišními svaly (KRAČMAROVÁ,2001; DVOŘÁK, HOLIBKA, 2006), u volejbalistůvyskytující se rigidní hrudník… Jedinci s uvedenýmipatologickými stavy by s největší pravděpodobnostíneměli patřit mezi vrcholově sportujícípopulaci.V terénní praxi lze využívat reflexních vazebnapř. mezi svaly dna pánevního a adduktory stehen,mezi adduktory stehen, hýžďovými a břišními svalyv oblasti těsně nad kostí stydkou, při posilováníbřišních svalů zvýšeným svalovým úsilím podporujemefunkční synergii hlubokých a povrchovýchbřišních svalů při důsledném vnímáníoplošťování břišní stěny v předozadním i pravolevémsměru apod.Povrchové svalyVýznamně porušit funkci HSSP může svalovánerovnováha svalů povrchových. Tyto svaly sevyznačují dysbalanční náchylností s reflexnímivztahy antagonistickými a synergistickými (JAN-DA, 1982; KOLÁŘ, 1996; KRAČMAR, 2002 aj.).V terénní praxi doporučujeme využívat tytopoznatky (zvažovat výběr pohybových činnostívzhledem k funkčnímu stavu hybného systému,kontrolovat přesnost protahovacích a posilovacích130


cvičení…), abychom předcházeli příp. negativnímdůsledkům. Svalová dysbalance není totiž jenporucha v periferních strukturách hybného systému,ale podle KABELÍKOVÉ a VÁVROVÉ (1997) sejedná o hlubší poruchy v řízení pohybu. JANDA(1982) rozlišuje tři substituční syndromy, syndromvrstvový, horní (cervikobrachiální) a dolní(pánevní, lumboischiadický) zkřížený syndrom.Rozlišujeme dva krajní typy svalových vláken(podle povahy řídícího motoneuronu) s rozdílnoustrukturální, biochemickou a funkční podstatou.Tonické motoneurony inervují „červená“ (pomalá,oxidativní) svalová vlákna a fázické motoneuronyinervují „bílá“ (rychlá, glykolytická) svalovávlákna, přičemž každý sval obsahuje oba typysvalových vláken. Jejich zastoupení je v jednotlivýchsvalech různé a individuální. Jsou známysvalové skupiny s převahou tonických motorickýchjednotek a svalové skupiny, v nichž převažujímotorické jednotky fázické. Uvedené svalovéskupiny s rozdílnou funkční podstatou zajišťují dvěrozdílné základní funkce pohybové soustavy (jsouschopné však plnit i funkci opačnou), které nelze odsebe oddělovat. Jedná se vždy o činnost koaktivnídaných svalových systémů, které VÉLE (1997)označuje jako systém motor-hold (systém proaktivní udržování polohy) a motor-move (systémzajišťující změnu polohy).Svalové skupiny s převahou tonickýchsvalových vláken jsou ontogeneticky starší a plnízejména fixační (tonickou) úlohu v konkrétnímpohybu (např. extenzory bederní páteře, hornífixátory lopatek, flexory kyčelního a kolenníhokloubu). Mají tendenci k hypertonii, nadměrnémuzvyšování klidového napětí s následným zkracovánímsvalové délky. Současně se chovajíhyperaktivně v pohybových programech, v extrémníchpřípadech mohou až nefyziologickysubstituovat práci oslabených agonistů. Tytosvalové skupiny bychom měli kvalitně protahovatzejména po každém intenzivním tréninkovémzatížení. Svalové skupiny s převahou fázickýchsvalových vláken jsou naopak ontogeneticky mladší(např. břišní a hýžďové svaly, dolní fixátorylopatek). Vyznačují se tendencí k hypotonii,k oslabení a hypoaktivitě. Při posilování těchtosvalů je nezbytné vědomě kontrolovat jejichzapojení.V případné funkční nerovnováze mají vždypřevahu svaly s převážnou činností tonickou naúkor aktivity svalů s převážnou činností fázickou,jejichž zapojování v jednotlivých pohybovýchprogramech je reflexně tlumeno. Zkrácený sval sebude aktivněji zapojovat do pohybu na úkor svaluoslabeného (JANDA, 1982; KOLÁŘ, 2001;KABELÍKOVÁ, VÁVROVÁ, 1997; BURSOVÁ,2005 aj.). Zjednodušeně si lze vztah svalů„fázických“ a „tonických“ představit jako systémfungující na principu „spojených nádob“, kdyzhoršení funkce jednoho svalu se okamžitě projevízměnou funkce svalů dalších.Podle RIEGEROVÉ (2004) se u sportovcůnejčastěji setkáváme s dolním (pánevním) zkříženýmsyndromem, tj. se svalovou dysbalancív oblasti pánve a dolní části hrudníku, pro kterou jetypické anteverzní postavení pánve s hyperlordotickýmbederním zakřivením a flekčnímpostavením v kyčelních kloubech. Páteř vždypracuje jako jeden funkční celek, a proto plíživěbude docházet i k postupnému porušování pohybovéhoprogramu v horní části páteře, která bývápřetěžována např. při dlouhodobém statickémsezení, ve volejbalovém tréninkovém procesu apod.Svalovou dysfunkci označovanou jako hornízkřížený syndrom lze vizuálně popsat jakozvětšenou hrudní kyfózu s elevací a protrakcíramen a s hyperlordotickým držením krční páteře apředsunutou hlavou (v dětském věku s odstávajícímilopatky). Zřetězená funkční oslabení jsoupři velké tréninkové zátěži prakticky nekorigovatelná.Funkčním poruchám je výhodnější předcházetvhodnou pohybovou stimulací, která by mělavycházet z aktuálního funkčního stavu hybnéhosystému jedince (KABELÍKOVÁ, VÁVROVÁ,1997; VAŘEKOVÁ, 2000; BURSOVÁ, 2005 aj.).V opačném případě tréninková zátěž může být ažkontraproduktivní a svalovou dysbalanci dáleprohlubovat. Pro ilustraci uvádíme konkrétnípříklad negativního vlivu svalové dysbalancev oblasti pánve a dolní části trupu s nedostatečnouprogresivní dynamickou stabilizací bederní páteře.U těchto sportovců (např. sprintérů, fotbalistů,gymnastů) dochází v průběhu pohybového výkonuk přetěžování bederních vzpřimovačů páteře(extenze ve velkém rozsahu, tvrdé doskoky, prudkézměny směru apod.), které vede ke zvyšování jejichsvalového napětí s následným zkrácením aanteverzním (vysazeném) postavením pánve. Zkrácenépovrchové bederní vzpřimovače (m. erectorspinae, m. quadratus lumborum) reflexně tlumíantagonistické „fázické“ svaly břišní, jejichžoslabení podporují i synergisté, tj. hyperaktivníflexory kyčelního kloubu. Současně ale dochází ik reflexnímu útlumu HSSP v dané oblasti(k oslabení mm. multifidi, viz výše).Uvedená nesouhra v bederní části páteře sepromítá na funkčnost flexorů a extenzorů kyčelníchkloubů. Konkrétně dochází ke zkrácení flexorůkyčelního kloubu (m. iliopsoas, m. tensor fasciacelatae a m. rectus femoris) a oslabení hýžďovéhosvalu (m. gluteus maximus). Narušená svalovábalance a nefyziologický hybný stereotyp extenzev kyčelním kloubu negativně ovlivní kvalitutechnické stránky pohybových dovedností (technikuběhu, individuální herní dovednosti - způsobprovedení kopu do míče apod.). Zanožení nebude„čisté“, ale bude doprovázeno zevní rotací v kyčelnímkloubu, dokonce i prohnutím v bederní131


páteři (často až na přechodu hrudní a bederní části).Sval hýžďový se bude aktivovat opožděně, pokontrakci hyperaktivních svalů ischiokrurálních (m.biceps femoris, m. semitendinosus a m. semimembranosus)na zadní straně stehen a svalů bederních(extenzi v kyčelním kloubu podporuje anteverzepánve). Plíživě se bude fixovat dolní zkříženýsyndrom.Dysbalanční vztah jednotlivých svalů v oblastipánve může podpořit v terénní praxi častopoužívané posilování břišních svalů, kdy připřechodu z lehu do „zkracovačky“ kromě chyb připředklonu hlavy (viz dále) bude břišní stěnanadměrně vyklenuta, bedra nebudou těsně přiloženak podložce a dolní končetiny se budou nadzvedávat.Švihové provádění povrchovými břišními svaly(zejména aktivitou m. rectus abdominis) bude ještěnavíc postupně tlumit aktivitu hluboce uloženýchbřišních svalů (ČECH, 2003) a tím umocňovatpatologii koaktivní souhry svalů HSSP v bederní adolní hrudní části s povrchově uloženými svaly (vizvýše).Na základě znalostí o dysbalanční svalovétendenci bychom měli v tréninkové procesudostatečně silově stimulovat i hluboké flexory krkua hlavy. Jejich případné oslabení povede k patologickésouhře s hlubokými extenzory. Při flexihlavy budou následně aktivnější povrchově uloženésvaly kloněné (mm. scaleni) a zdvihač hlavy (m.sternocleidomastoideus), jejichž geneticky předurčenahyperaktivita se bude postupně stále vícezvyšovat. Chybná koaktivita ventrálně uloženýchsvalů bude podněcovat nefyziologickou aktivitupovrchových dorzálních svalů, zejména pak budeporušen mj. i antagonistický vztah horních adolních fixátorů lopatek (elevace ramen při abdukcihorních končetin).ZávěrNa základě výše uvedených teoretickýchpoznatků považujeme za nejdůležitější část obsahovénáplně řízené pohybové aktivity v předškolníma mladším školním věku všestranněrozvíjející činnost se zvláštním zřetelem na kvalitudržení těla. Posturo-motoricko-funkční příprava jezákladem širokého rejstříku pohybových dovednostíjednotlivých sportovních odvětví a dostatečnýmpotenciálem pro důslednou a systematickou kompenzacinegativních vlivů současného životníhostylu a nadměrného sportovního zatížení častos předčasnou a jednostrannou specializací. Cvičenívedoucí k fyziologickému držení těla směřuje koptimální funkčnosti hybného systému a vymezuje iúroveň pohybových schopností a dovedností(PAILLARD et al., 2006; REILLY, BANGSBO &FRANKS, 2000). KOHOUTEK et al., (2005,s. 102) považují „vztah podmíněnosti mezi dobroukvalitou vzpřímeného stoje a pohybovou koordinacíza reciproční“. Velkým problémem však stálezůstává vlastní realizace.V tréninkovém procesu bychom měli věnovatdostatečnou pozornost pohybovým činnostem, ježse spolupodílí na kvalitě posturální funkce.Zamýšlené intervenční programy jsou součástínapř. obecné motoricko-funkční připravenosti(KRIŠTOFIČ, 2004), jejíž vysoká kvalita podpoří iúroveň individuálních pohybových schopností adovedností. Vysoká úroveň speciální herní pohybovéschopnosti, pohybové agility, speed,quickness („čilosti, hbitosti, akčnosti“), je dosažitelnájen za předpokladu dostatečně fixovanéhotělesného středu (tělesného jádra, power house,„punctum fixum“ apod.) hlubokým stabilizačnímsystémem páteře. Podpořit naše doporučení sidovolíme citacemi známého hokejového trenéraLuďka BUKAČE (2009): „Raně zpevňovanýmuskuloskeletární systém, zejména v oblasti břichaa beder, kondiční i herní cvičení značněpotencuje.“, „Funkci transmitéra hladkého průběhusegmentálně pohybových rozdílností a stabilizátorabalančních obtížností v pohybu i na místě plnízpevněný tělesný střed.“Core training (trénink jádra, core-first,senzomotorický trénink, neuromuskulární trénink,balanční a zpevňovací gymnastická cvičení,„gainage“ trénink, friction trénink apod.) rozvíjí aupevňuje úroveň silové schopnosti střední části těla.Efektivita nejnovějších tréninkových prostředků jeumocněna novými tréninkovými balančními pomůckami,jejichž vysoká didaktická hodnota jev terénní praxi respektována a jen těžkovyjádřitelná. Pedala, rolony, chůdy, balančnídestičky, čočky, úseče, medicinbaly, bosu, overbally,pezzibally… umožňují komplexní (všestranný)vliv pohybové stimulace a umocňujíproces rozvoje pohybové gramotnosti. Jejichpestrost a zábavnost v Dlouhodobém sportovnímvývoji mládeže (BUKAČ, DOBRÝ, 2008, LongtermAtlete Development), ve kterém jsou mj.zdůrazňovány i posturální pohybové programy,může pozitivně ovlivnit také vnitřní motivaci ktréninkové zátěži. Tyto prostředky však vyžadujíurčitou míru erudovanosti, v případě nesprávnéaplikace mohou působit až kontraproduktivně.V tělovýchovném procesu bychom nemělizapomínat respektovat i psychický faktor, momentálnínáladu a emoce, jež jsou hodnoceny jako jedenz determinujících elementů individuálního drženítěla (STACKEOVÁ, 2002; ŠMÍDOVÁ, 2010;VAŘEKA, 2002). Pestrý motivující obsah a hernípojetí procesu by proto mělo být samozřejmostívšech věkových kategorií a výkonnostních úrovní.Úspěšnost tělovýchovného a sportovního procesuby v neposlední řadě mohla lineárně růst sezvyšující erudovaností jednotlivých edukátorův dané problematice a aktivní účasti vlastníchsportovců. Podle VAŘEKOVÉ (2001) jejich pozitivníspoluúčast lze umocnit jejich edukací,praktickým nácvikem jednotlivých cvičebních tvarůa motivací. GÚTH (2006) považuje aktivní přístup132


k systematické péči o optimální funkčnost hybnéhosystému jedince jako nezbytný, který vyžadujesoustavnou a vhodnou motivaci k udržení zájmu odanou věc. Napomoci eliminovat pohybově nevhodnýživotní styl může i nejlépe každodenníspontánní pohybová aktivita v rodinném prostředí.LiteraturaBukač, L. & Dobrý, L. (2008). Dlouhodobýsportovní vývoj mládeže (1. část). Tělesná Výchovaa Sport Mládeže, 4, 6-18.Bursová, M., Čepička, L. & Votík, J. (2001).Kvalitativní analýza základních hybných stereotypůa svalových dysbalancí sportovně talentovanémládeže se zaměřením na fotbal. In Sborník z 2.Mezinárodní konference Pohyb a zdraví, Olomouc15. - 18. 9. 2001, Olomouc: Univerzita Palackého.Bursová, M. & Knappová, V. (2004). Individuálnídiagnostika svalové funkce - prioritní podklad prostanovení pohybové intervence u sportovnětalentované mládeže se zaměřením na fotbal. Českákinantropologie, 54, 47-49.Bursová, M. (2005). Kompenzační cvičení uvolňovací- protahovací - posilovací. Praha: Grada/Publ.Bursová, M. & Langmajerová, J. (2007). Příspěvekk prevenci vzniku funkčních poruch hybnéhosystému u dětí mladšího školního věku. In Sborníkreferátů z 4 th FIEP European Kongres PhysicalEducation and Sports, Bratislava 29.-31. 8. 2007.Bratislava: FTVŠ UK.Bursová, M. (2007). Posouzení vlivu kompenzačníchcvičení na kvalitu posturální funkcev tréninkovém procesu sportovně talentovanémládeže se zaměřením na fotbal. In Sborníkreferátů z mezinárodní konference Sport a kvalitaživota 2007, Brno 8.-9. 11. 2007. Brno: FSPS MU.Čech, Z. (2003). Svaly hlubokého stabilizačníhosystému bederní páteře, aneb "vypouklá břicha" ukulturistů. Retrieved 24. 10. 2003 from the WorldWide Web: http://www.bodybuilding.cz/cech/-svaly_hlubokeho_stabilizacniho_systemu_bederni_patere.htm.Čumpelík, J., Véle, F., Veverková, M., Strnad, P. &Krobot, A. (2006). Vztah mezi dechovými pohybya držením těla. Rehabilitace a fyzikální lékařství, 2,62-70.Dobrý, L. & Semiginovský, B. (1998). Sportovníhry - výkon a trénink. Praha: Olympia.Dvořák, R. & Holibka, V. (2006). Nové poznatkyo strukturálních předpokladech koordinace funkcebránice a břišní muskulatury. Rehabilitace a fyzikálnílékařství, 2, 55-61.Dostálová, I. (2004). Stav svalového aparátu žáků1. tříd základní školy. Česká antropologie, 54, 62-63.Gúth, A. (2006). Výchovná rehabilitácia alebo Akoučiť Pilatesa v škole chrtice. Bratislava: LiečrehGúth.Choutka, M. (1981). Sportovní výkon. Praha:Olympia.Chytráčková, J. (2000). Vliv somatického vývoje aúrovně pohybové aktivity na motorickou výkonnostdětí 1.-3. tříd (longitudinální studie). In Turek, M.(Ed.), Motorika detí predškolského a mladšiehoškolského veku: Zborník z medzinárodnej vedeckejkonferencie – Prešov 23.-24. 9. 1999. Prešov:SVSTVŠ.Janda, V. (1982). Základy kliniky funkčních(neparetických) hybných poruch. Brno: Ústav prodalší vzdělávání středních zdravotnických pracovníků.Kabelíková, K. & Vávrová, M. (1997). Cvičeník obnovení a udržování svalové rovnováhy (průpravake správnému držení těla). Praha: Grada/Avicenum.Kolář, P. (1996). Diferenciace svalové funkcez hlediska posturální podstaty. Med Sport Boh Slov,1, 4-8.Kolář, P. (1998). Senzomotorická podstata posturálníchfunkcí jako základ pro nové přístupy vefyzioterapii. Rehabilitace a fyzikální lékařství, 4,142-147.Kolář, P. (2001). Systematizace svalových dysbalancíz pohledu vývojové kineziologie. Rehabilitacea fyzikální lékařství, 4, 152-164.Kolář, P. (2002). Vadné držení těla z pohleduposturální ontogeneze. Pediatrie pro praxi, 3, 106-109.Kolář, P. & Lewit, K. (2005). Význam hlubokéhostabilizačního systému v rámci vertebrogenníchobtíží. Neurologie pro praxi, 5, 270-275.Kolář, P. (2006). Vertebrogenní obtíže a stabilizačnífunkce svalů - diagnostika. Rehabilitace afyzikální lékařství, 4, 155-170.Kolář, P. (2007a). Vertebrogenní obtíže astabilizační funkce svalů - terapie. Rehabilitace afyzikální lékařství, 1, 3-17.Kolář, P. Spondylolistéza – funkční diagnostika akonzervativní terapie. In Suchomel, P. & Krbec, M.et al. (2007b). Spondylolistéza. Praha: Galén.Kohoutek, M., Hendl, J., Véle, F. & Hirtz, P.(2005). Koordinační schopnosti dětí. Praha: UK.Kopřivová, J. (1999). Poruchy funkce svalovéhosystému dětí mladšího školního věku. In Zdravotněorientovaná tělesná výchova na základních školách.Brno: PF MU.Kováčiková, V. & Beranová, B. (1997). Tělesnéschéma a jeho zátěž ve vertikále z pohleduontogeneze. In Sborník III. Celostátní konferencev oboru funkční antropologie a zdravotní tělesnévýchovy v Olomouci 25. –26.8.1997. Olomouc: UP.Kračmar, B. (2002). Kineziologická analýzasportovního pohybu. Praha: TRITON.Kračmarová, K. (2001). Kineziologický rozborsyndromu pánevního dna. Rehabilitácia, roč. 24, 1,45-48.Krištovič, J. (2005). Co to je core training? TělesnáVýchova a Sport Mládeže, 3, 12-18.133


Krištovič, J. (2004). Gymnastická průpravasportovce. Praha: Grada/Publ.Kučera, M. & Dylevský, I., et al. (1998). Pohybovýsystém a zátěž. Praha: Grada/Publ.Kučera, M., Kolář, P. & Dylevský, I. et al. (2011).Dítě, sport a zdraví. Praha: Galén.Lewit, K. (1998). Některá zřetězení funkčníchporuch ve světle koaktivačních svalových vzorců nazákladě vývojové neurologie. Rehabilitace afyzikální lékařství, 4, 148-151.Lewit, K. (1999). Stabilizační systém bedernípáteře a pánevní dno. Rehabilitace a fyzikálnílékařství, 2, 46-48.Lewit, K. & Lepšíková, M. (2008). Chodidlo –významná část stabilizačního systému. Rehabilitacea fyzikální lékařství, 3, 99-101.Malátová, R. (2006). Význam hlubokého stabilizačníhosystému páteře. Studia Kinanthropologica,VII, 2, 89-96.Měkota, K., Novosad, J. (2007). Motorické schopnosti.Olomouc: FTK UP.Paillard, T. et al. (2006). Postural performance andstrategy in the unipedal stance of soccer players atdifferent levels of competition. Journal of AthleticTraining, 41, 2, 172-176.Reilly, T., Bangsbo, J. & Franks, A., (2000).Anthropometric and physiological predispositionsfor elite soccer. Journal of Sports Sciences, 18, 9,669-683.Riegerová, J. (2004). Hodnocení posturálních funkcía pohybových stereotypů u dětské populacenesportovců a dětí zabývajícími se různými druhysportovní činnosti. Česká kinantropologie, 54, 169-171.Suchomel, A. (2006). Tělesně nezdatné dětiškolního věku. Liberec: FP TU.Suchomel, T. & Lisický, D. (2004). Progresivnídynamická stabilizace bederní páteře. Rehabilitacea fyzikální lékařství, roč. 11, 3, 128-136.Suchomel, T. (2006). Stabilita v pohybovémsystému a hluboký stabilizační systém - podstata aklinická východiska. Rehabilitace a fyzikální lékařství,13, 3, 112-124.Stackeová, D. (2002). Vliv posilovacích cvičení napsychický stav – možnosti cíleného ovlivnění.Disertační práce. Praha: FTVS UK.Stránecký, M, (2009). Možnosti rehabilitace přidiagnostice a léčbě chronického vertebrogenníhosyndromu. Bolest, 12, 2, 93-100.Šelingerová, M., et al., (2002). Vplyv dvojročnéhošportového tréningu na pohybovú výkonnos´tmladých hokejistov. In Sborník z V. mezinárodníkonference v oboru funkční antropologie a zdravotnítělesné výchovy Diagnostika pohybovéhosystému – metody vyšetření, primární prevence,prostředky pohybové terapie, Olomouc 26. – 27. 8.2002 (pp. 161-164). Olomouc: UP.Šmídová, J. 2010. Emoce a posturální stabilita.Retrieved 25. 5. 2010 from the World Wide Web:http://www.cuni.cz/IFORUM-5366.htmlŠvejcar, P. (2011). Úvod do lidské posturality(kineziologická inspirace). In Sborník z KonferenceTONUS 2011, Praha 24.-25. 9. 2011. Praha:ARSCI.Štěpnička, J., et. al. (1979). Somatické předpokladyke studiu tělesné výchovy. Praha: UK.Thurzová, L., et al., (1994). Funkčné svalovéporuchy u mladých športovcov. Meed. Sport. Boh.Slov., 4, 1, 42-47.Vařeka, I. (2002). Posturální stabilita (II. část).Rehabilitace a fyzikální lékařství, 4, 122-129.Vařeka, I. & Dvořák, R. (2001). Posturální modelřetězení poruch funkce pohybového systému.Rehabilitace a fyzikální lékařství, 1, 33-37-.Vařeka, I. & Vařeková, R. (2010). Kineziologienohy. Olomouc: FTK UP.Vařeková, J. (2000). Fyzioterapeutické možnostiovlivnění pánevního dna a svalů břišní dutiny.Rehabilitácia, 33, 2, 11-14.Véle, F. (1997). Kineziologie pro klinickou praxi.Praha: Grada/Publ.Véle, F. (2006). Kineziologie. Přehled klinickékineziologie a patokineziologie pro diagnostiku aterapii poruch pohybové soustavy. Praha: Triton.Vojta, V. & Peters, A. (1995). Vojtův princip.Praha: Grada/Publ.PaedDr. Marta Bursová, CSc.Katedra tělesné a sportovní výchovyFakulta pedagogická ZČUKlatovská 51, 301 00 PlzeňTelefon: 377 636 408mbursova@ktv.zcu.cz134


PŘEHLEDOVÉ STUDIEREVIEW STUDIES135


136


Studia Kinanthropologica, XIII, 2012, (2), 137-144The Scientific Journal for KinanthropologyHISTORIE BASKETBALOVÉHO TÝMU YMCA PRAHA V MEZIVÁLEČNÉM OBDOBÍTHE HISTORY OF BASKETBALL TEAM YMCA PRAHA DURING INTERWAR PERIODT. TlustýJihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, Katedra tělesné výchovy a sportu__________________________________________________________________________________________ABSTRACTThe presented article discusses the history of the best Czechoslovak basketball team of the beginning of ourbasketball. YMCA Praha had an extraordinary position among Czechoslovak basketball teams during interwarperiod. It was the team that had together with its trainer, who was the director of Prague YMCA as well, helpedto improve basketball skills in Czechoslovakia. Thanks to many international matches and anglo-saxon origin ofYMCA organization this team got much experience with this game. In this team played also foreign students,who taught our players new basketball skills. Team YMCA Praha began losing its extraordinary position withcoming of WWII, when YMCA organization started to limit its activity.Keywords: activity; matches; results; players; officialsSOUHRNPředkládaná stať pojednává o historii nejlepšího československého basketbalového týmu v počátku našehobasketbalu. YMCA Praha měla mezi ostatními basketbalovými týmy v období první republiky zcela mimořádnépostavení. Byl to tým, který se společně se svým trenérem a zároveň ředitelem pražské YMCA zasloužilo rychlejší rozvoj basketbalu v Československu. Díky řadě mezinárodních utkání a anglosaskému původuorganizace YMCA získával tento tým velké množství zkušeností s hraním této hry. V tomto týmu hráli takézahraniční studenti, kteří naučili naše hráče novým basketbalovým dovednostem. Své výjimečné postavení všaktým YMCA Praha ztrácel s blížící se 2. světovou válkou, kdy již organizace YMCA omezovala svoji činnost.Klíčová slova: činnost; utkání; výsledky; hráči; funkcionáři__________________________________________________________________________________________ÚvodBasketbal pronikl do českých zemí poměrněbrzy po svém vzniku. 1 Již roku 1897 se na Reálnémgymnáziu ve Vysokém Mýtě hrálo první utkání.Bylo to zásluhou učitele Karáska. První utkání sehrálo ještě na koše bez desek a pravidla hry zdeještě nebyla úplně stanovena. První pravidlastanovil profesor Josef Klenka 2 roku 1898. Hra sevšak příliš neujala a k jejímu výraznému rozšířenídošlo až po roce 1918, a to právě zásluhou k námpronikajícího sdružení YMCA. 3K založení samostatného Československéhobasketbalového svazu došlo v roce 1924 a jehoprvním předsedou byl zvolen F. M. Marek. Celáorganizace sdružovala kolem 100 hráčů hrajícíchasi v 10 klubech. Situace se nezlepšila až do roku1928, kdy byla v Praze postavena budova organizaceYMCA (Palác YMCA) s vlastní tělocvičnoupro basketbal. Basketbal se však hrál za hezkéhopočasí také na střeše této budovy. 4 Před tím se hrál1 Moderní basketbal vznikl ve městě Springfieldstátě Massachusetts v USA v roce 1891.Novotný, T. (2006). Historie basketbalu v Brně.(Bakalářská práce). Brno: Masarykova univerzita,s. 7.2 Josef Klenka působil jako učitel na české reálcev Praze. Pravidla stanovil tím, že popsal tuto hruv časopise Sokol.3 YMCA - Young Men´s Christian Association(Křesťanské sdružení mladých mužů).Havlíčková, I. (2010). Využití pohybových herv basketbalovém tréninkovém procesu mládeže.(Bakalářská práce). Brno: Masarykova univerzita,s. 7.4 Protein, roč. 8 (leden 2006), s. 29.137


Obrázek 1. Basketbalisté YMCA Praha a univerzita Rigas vyměněnými vlajkamiFigure 1. YMCA Praha and university of Riga basketball playersafter the flags changingbez valného úspěchu hlavně na letních táborechYMCA. 5Velké oblibě se tak těšil basketbal předevšímv Praze. Ředitelem místního sdružení byl F. M.Marek, který byl vyslán sdružením YMCA nastudia do USA. 6 V červenci 1927 se F. M. Marekvrátil zpět do Československa ze svých teoretickýcha praktických studií na tělovýchovné koleji veSpringfieldu ve státě Massachusetts 7 a stal sevelikým propagátorem této hry. F. M. Marek častopsal o nových trendech v basketbalu a velmi se zdezasloužil o jeho rychlejší vývoj. 8Vývoj basketbalu v YMCA PrahaPrvní pravidelné soutěže se začaly hrát v Prazeroku 1928. Soutěž tvořila vysokoškolská a sokolskádružstva společně s těmi, které založila YMCA. 9V této době se však hrál v Československu basketbalvelmi jednoduše. Hráči vůbec neznali dribling astříleli z velké dálky. Tomu také odpovídají jednyz prvních zaznamenaných výsledků YMCA Praha –YMCA Kladno 5:3 a v odvetném utkání 6:4.5 STAR, roč. 1934, č. 47.6 USA – United States of America (Spojené státyamerické).NA Praha, fond YMCA, Karton 4, Signatura 8.7 Sport, roč. 1927, č. 8.8 Protein, roč. 8 (červen 2006), s. 16.9 Tato družstva vytvořila základ mistrovské soutěže,ze které vzešel v sezóně 1929/1930 první mistr.Prvního ročníku mistrovské soutěže se zúčastnili:Strakova akademie, Vysokoškolský sport Marathon,Sokol Dejvice, Sokol Žižkov, Sokol Praha,YMCA Praha a pravděpodobně také YMCA Kladno.Prvními „skutečnými“ hráči v Prazebyli zde studující Američané. V roce1929 předvedli mormonští misionářiz amerického státu Utahprvky moderního basketbalu. Naučilinaše hráče střílet z běhu asehráli s nimi sérii velmi prospěšnýchzápasů. 10 Dalšími cizinci,kteří se zasloužili o rozvoj československéhobasketbalu, byli hráčiz Pobaltí – Litvy, Lotyšska a Estonska.Basketbalisté z ciziny seznámilinaše hráče s no-vými hernímiprvky ve hře. Mezi nimi byl takédvojtakt. V této době se již formovalodružstvo, ve kterém zezačátku hrálo několik Američanů akteré u nás nemělo takřka konkurenci– YMCA Praha. 11Na podzim roku 1929 vyhrálidorostenci YMCA Praha nad SokolemPraha v poměru 10:8, druhýtým Pražanů porazil Vůdce 16:6 amuži YMCA Praha vyhráli nadpražským Sokolem 35:22. 12 Téhož roku YMCAsehrála ještě utkání proti Slavii, Sokolu Žižkov aMormonům. 13Sedmnáctého ledna 1930 YMCA Praha sehrálav Praze Na Poříčí utkání proti univerzitě Riga. 14Tým YMCA Praha nastoupil ve složení: Al.Dvořáček, Mann, Hard, Johny, Strádal, Towarkovskia L. Dvořáček (viz obrázek 1). 15 Pražskýtým zaskočil soupeře prudkým nástupem. Po dvouminutách bylo skóre 6:0. Lotyši však do poločasuvyrovnali a poté získali vedení o čtyři body, kteréjiž do konce udrželi. Lotyši utkání vyhráli v poměru23:19. V předzápase porazila YMCA Praha IIpražský Sokol 19:16. 16 Kromě univerzity Rigasehráli Pražané ještě zápasy s univerzitou Tallin aproti YMCA Krakow. Utkání proti Krakovu bylo10 Bosák, E. a kol. (1969). Stručný přehled vývojesportovních odvětví v Československu. Díl 1. Praha:Olympia, s. 169–170.11 V družstvu pražské YMCA hráli Kodada, Brusil,Moc, Sláma, Picek, Pokorný, Geath, Sojka.Kapitánem byl v Praze studující ČechoameričanJohny Brusil.Protein, roč. 8 (červen 2006), s. 16.12 STAR, roč. 1929, č. 47.13 STAR, roč. 1929, č. 51.14Univerzita Riga byla v této době nejlepšímtýmem v Lotyšsku. Rovněž měla za sebou vítěznézápasy s týmy z Estonska, Litvy a Finska. Prahunavštívila v rámci svého turné do Polska, Československa,Švýcarska, Itálie a Francie. UniverzitaRiga zde měla v týmu i několik reprezentačníchhráčů Lotyšska.15 STAR, roč. 1930, č. 3.16 STAR, roč. 1930, č. 4.138


sehráno již v únoru na krakovském hřišti.S polským týmem hráli Pražané 20. prosince odvetuv Praze. 17 Z českých týmů porazili v tomto rocepražský Sokol 41:21, Strakovu akademii II 19:12 aSokol Košíře 9:7. 18 YMCA Praha se též utkalas pražským vysokoškolským týmem, který porazila30:20. Nejlepšími hráči YMCA byli Johny, Murkoa Geath, který v tomto zápase dosáhl 14 bodů.Obrázek 2. Basketbalové týmy YMCA Praha po tréninkuFigure 2. YMCA Praha basketball teams after practiceV přátelských zápasech porazila YMCA Praha IISokol Karlín 33:6 a YMCA Praha III Tělocvikáře16:3. 19 Ke konci roku sehrál první tým pražské17 STAR, roč. 1930, č. 51-52.18 STAR, roč. 1931, č. 47.19Porovnáme-li skóre, kterého dosahovalibasketbalisté v meziválečném období se současným,zjistíme, že v meziválečném období padalomnohem méně košů. V prvních odehraných basketbalovýchutkáních to bylo dané tím, že hráči stříleliz dálky oběma rukama, neznali dribling ani dvojtakta zněním pravidel. Pravidla byla formulovánapouze obecně, docházelo k situacím, že se na hracíploše setkala mužstva praktikující různá pojetí abylo tedy logickým kompromisem, že se každýpoločas hrál podle jiných pravidel. Dribling se vehře československých družstev objevil až koncem20. let. Utkání byla často vedena v poměrněpomalém tempu, protože mužstva, která nemělavýškovou převahu obvykle bránila zpomalovánímhry. Ke zpomalování hry využívala nového prvkuve hře – driblingu a vracení míče zpět na svoupolovinu. Teprve v roce 1930 se začalo stříletjednou rukou. Výrazná změna pravidel seuskutečnila v rozmezí let 1933-45, kdy bylo přijatopravidlo určující útočícímu mužstvu časový limit,ve kterém musí dopravit míč na soupeřovu stranuhřiště. Úprava také přinesla pravidlo tří sekund abyl odstraněn rozskok ve středu hřiště po dosaženíkoše.http://www.inforama.cz/basket/hist/index.htmYMCA největší mezinárodní zápas proti Mormonům(USA). Zápasu předcházelo utkání YMCAPraha II proti YMCA Praha III. 20V roce 1930 se konalo první mistrovstvírepubliky, které vyhrál basketbalový tým YMCAPraha. 21O rok později obhájila YMCA Praha své prvnímísto z loňského mistrovství Republiky Československév basketbalu, a to přes to,že v roce 1931 tým YMCA Prahanastupoval již značně obměněn vesložení: Kodada, Murko, Sojka,Picek, Johny, Novák a Mahr. Dne7. listopadu 1931 sehrál druhý týmpražské YMCA zápas, ve kterémpodlehl pražskému Sokolu poměrnějednoznačně 30:9. Hráči YMCAnepředvedli technicky ani střeleckytéměř nic. Docela jiný průběh mělvšak zápas prvního týmu pražskéYMCA proti Strakově akademii.YMCA zvítězila v poměru 44:8. 22Koncem listopadu 1931 bylysehrány následující zápasy: YMCAPraha II – Mormoni a YMCA PrahaI – Vysokoškolský sport Praha. 23Vysokoškolský sport Praha předtímto zápasem první tým YMCAPraha nikdy neporazil a ani 28. listopadu 1931 semu to nepodařilo. Pátého prosince nastoupilaYMCA Praha I proti pražskému Sokolu a druhýtým YMCA proti Strakově akademii. První týmYMCA zápas vyhrál 28:18, druhý tým však podlehlStrakově akademii 19:16. Ještě po prvním poločasevšak YMCA vedla 13:5. 24 Dne 12. prosince nastoupilaYMCA Praha v Polsku proti reprezentačnímutýmu Polska. 25V roce 1932 získala pražská YMCA (vizobrázek 2.) tři nové posily, kterými byli Klíma,Moc a Pečeně. 26 Poslední lednový týden se střetldruhý tým Pražanů se Sokolem Nymburk. Pražanézvítězili nad dobře hrajícím nymburským družstvem47:36. Třicátého ledna sehrál první týmYMCA Praha zápas proti Strakově akademii. Tentozápas byl pro YMCA generálkou na blížící semezinárodní zápas. Hned z kraje února se totižv Praze představil tým Kalev z Tallinu. YMCAvšak tento zápas proti estonskému týmu po velkémboji prohrála 44:15. 27 Před koncem sezóny v roce20 STAR, roč. 1931, č. 48.21V této době již existovalo v republice 58družstev. Mistrovství ČSR se hrálo v Brně.http://sk.wikipedia.org/wiki/Basketbal22 STAR, roč. 1931, č. 47.23 STAR, roč. 1931, č. 48.24 STAR, roč. 1931, č. 50.25 STAR, roč. 1931, č. 49.26 Protein, roč. 8 (červen 2006), s. 16.27 STAR, roč. 1932, č. 7.139


1932 zavítal mistr ČSR YMCA Praha doBratislavy, aby se zde střetl ve dvou přátelskýchzápasech s místním týmem YMCA. Oba zápasyvyhráli Pražané. První v poměru 21:33 a druhý24:60. Hráči YMCA Bratislava předvedli velmidobrý výkon, ale jejich velkým handicapem bylnedostatek zkušeností. Rozvoj basketbalu v Bratislavětotiž brzdil nedostatek rovnocennýchsoupeřů pro YMCA Bratislava. 28Mezi 21. – 28. srpnem 1932 pořádala pražskáYMCA, po vzoru amerických „summer school,“týdenní kurz pro rozhodčí a cvičitele basketbalu.Kurz byl pořádán na letním táboře pražské YMCAna Vlčici na Staňkovském jezeře. Byl samozřejměpřístupný všem zájemcům. Vedením kurzu bylpověřen F. M. Marek za asistence nejlepších hráčůa funkcionářů svazu. 29První střetnutí týmu YMCA Praha s YMCAKladno roku 1932 skončilo pro pražský týmvítězně. Hráči YMCA Kladno byli v poli Pražanůmvyrovnanými soupeři, ale měli nižší úspěšnoststřelby. YMCA Praha vyhrála první poločas 10:8 acelé utkání pak 37:15. 30 Neúspěšnost střelby provázelamužstvo YMCA Kladno i v zápase s druhýmtýmem Pražanů. V poli byli Kladenští sice lepší, alestřelba vzala za své a Kladno opět prohrálo 13:15. 31Ke konci roku 1932 pak chlapecké oddělenípražské YMCA pořádalo mistrovství pražskéhodorostu v basketbalu. Do turnaje se přihlásilocelkem 17 družstev. Dvě družstva měli sokolové,čtyři střední školy a jedenáct družstev sestavilaYMCA.Ve finále I. ligy roku 1932 porazila YMCAPraha Vysokoškolský sport Praha 34:24 (18:14) as celkovým skóre 199:66 se stala se mistremČeskoslovenska.Rok 1932 byl pro světový basketbal velmivýznamný. V tomto roce došlo k založení FIBA. 32F. M. Marek byl jedním z hlavních podněcovatelůpro vznik této organizace a stál i u jejího založení. 33O rok později obhájila YMCA Praha opět titulmistra republiky. 34 V roce 1933 sehrála pražskáYMCA, která reprezentovala Československo,utkání proti Rumunsku, ve kterém zvítězilav poměru 91:3. V témže roce místní sdružení poraziloi tým Itálie jak doma, tak i v Terstu,Benátkách a Miláně. Za YMCA (viz obrázek 3),28 STAR, roč. 1932, č. 13.29 STAR, roč. 1932, č. 18.30 STAR, roč. 1932, č. 47.31 STAR, roč. 1932, č. 49.32 FIBA - Fédération Internationale de BasketballAmateur (Mezinárodní amatérská federace košíkové).33 Novotný, T. (2006). Historie basketbalu v Brně.(Bakalářská práce). Brno: Masarykova univerzita, s.18.34 http://sports123.com/bsk/mczs.htmlkterá reprezentovala ČSR, hrál poprvé z týmuUncas 35 zapůjčený Trpkoš. 36Na mistrovství Čech v basketbalu roku 1934Obrázek 3. Basketbalisté organizaceYMCA na cestách za mezinárodnímizápasyFigure 3. Basketball players of YMCAorganization travelling forinternational matchesporazil Uncas tým YMCA Praha II 17:16, YMCAPraha I díky nenastoupení Kladna vyhrála kontumačně10:0. Střet pražského Sokola a YMCA IIvyzněl lépe pro Sokol poměrem 21:16. YMCAPraha I porazila opět kontumačně Sokol Karlín10:0. Tentokrát však nebyla s výsledkem spokojenavinou získaného nízkého skóre. Místo tohotozápasu proti sobě nastoupila obě družstva YMCAv kombinovaných sestavách. Utkání vyhrál tým A31:15. 37 V následujícím zápase porazil první týmYMCA Strakovu akademii 25:14. V první polovinězápasu však působili hráči YMCA bezradně. Vedruhé polovině zvýšili nápor tak, jak od nichvšichni očekávali. Obě družstva podala v utkánívelmi dobrý výkon. V následujícím kole YMCAPraha II i přes veliké problémy porazila SokolKarlín 26:19. I když první poločas tomuto výsledkurozhodně nenasvědčoval. YMCA měla problémys obranou a Sokol Karlín vyhrál první poločas35 Tým Uncas Praha byl jedním z týmů pražskéorganizace YMCA. Založila ho skupina chlapců,kteří nechtěli být organizováni v žádném z jižexistujících týmů, které v organizaci YMCA vznikly(YMCA Praha, Jiskra, Mohykán, Sázava).Zatloukal, J. (1947). Památník československé tělesnévýchovy a sportu. Bratislava: NakladatelstvíJosef Zatloukal, s. 153.36 Protein, roč. 8 (červen 2006), s. 16.37 STAR, roč. 1934, č. 45.140


11:14. Ve druhé půli však došlo k velkému obratu aYMCA nakonec zvítězila. 38O největší překvapení tohoto ročníku ligy sevšak postarala sobota 8. prosince. Tento hrací denna sebe narazily první a druhý tým pražskýchYMCA. První tým očekávaně vyhrál 39:14.Nečekané ale bylo utkání Uncas proti YMCAKladno. Uncas byl v tomto ročníku dosud vedoucí ajediný neporažený tým v tabulce. Jeho prohra 15:17posunula do čela ligy první tým pražské YMCA. 39Obrázek 4. Trénink reprezentantů ČeskoslovenskaFigure 4. The practice of basketball team representing CzechoslovakiaV následujícím kole porazil tým Marathon pražskouYMCA II 32:10. 40Vítěz mistrovství Čech postoupil na mistrovstvíČeskoslovenska, ve kterém se utkal s týmy, kterévyhrály mistrovství Moravy a Slezska a mistrovstvíSlovenska. Na vrchol klubové sezóny do Brna setak probojovala YMCA Praha, brněnský SokolKrálovo Pole a YMCA Bratislava. K prvnímuzápasu nastoupila družstva YMCA Bratislava aSokol Královo Pole. Obě družstva hrála s velkýmmnožstvím elánu, ale ne příliš technicky. SokolKrálovo Pole vyhrál první půli 11:6 a celý zápas22:17. Druhý den ráno proti sobě nastoupila dvědružstva YMCA. První polovina skončila 7:7. Vedruhé však začala hrát YMCA Praha „svoji“ hru azvítězila v utkání 22:11. Ve dvě hodiny odpolednese hrál zápas YMCA Praha proti Sokolu KrálovoPole. Praha se hned ze začátku ujala vedení avyhrála první polovinu 16:13. V úvodu druhépoloviny však začal Sokol rychle snižovat vedeníPrahy. Za stavu 16:15 však Praha začala vícekombinovat. Předváděla doslova exhibiční hru autkání vyhrála 37:17. Mistrem republiky se tedystala YMCA Praha před Sokolem Královo Pole aYMCA Bratislava. 41Od sezóny 1928/1929, kdy pražský okrsekČeskoslovenského volejbalového a basketbalovéhosvazu vypsal mistrovství první ligy, byl tým YMCAPraha vždy vítězem. Do sezóny 1933/1934 odehrál88 zápasů s celkovým skóre 2966:1451. Z těchtozápasů bylo 18 mezinárodních. Deset z nichPražané vyhráli s celkovým skóre 539:446 proYMCA. 42Ve dnech druhého až sedmého května 1935 sev Ženevě uskutečnilo 1. mistrovství Evropyv basketbalu. I tam odjela reprezentovatČeskoslovenskopražská YMCA, ve složení Klíma,Moc, Picek, Voves aFranc, posílená o Čtyřokého zeStrakovy akademie, Feřtekaz YMCA Kladno a Hájkaz pražského Sokola. Do tohototurnaje vstoupilo československédružstvo jako jeden z favoritů.Dalšími byli Lotyši aItalové. Naši reprezentanti (vizobrázek 4) porazili na úvodturnaje Francii (23:21), v semifinálejen těsně prohráli seŠpanělskem (21:17), ale v bojio třetí místo náš tým zdolalŠvýcarsko (25:23) a umístil setak v turnaji na celkovém3. místě za Lotyšskem a Španělskem. 43V roce 1935 se začala v YMCA hrát i basketbalováliga, která pro tento sport získala mnohonových příznivců. YMCA měla v lize četné zastoupení.44Mistrem Čech pro rok 1935 se stala opětYMCA Praha v sestavě Brusil, Klíma, Picek, Moc,Voves, Schollar, Franc a Pokorný. Celkové pořadína prvních místech však nebylo rozhodnuto až doposledního kola. Výsledky kola byly následující:YMCA Praha I - Sokol Praha 29:26. Pražský Sokolse ujal vedení hned od počátku hry. Po prvníchosmi minutách vedl již 11:0. Krátce poté se YMCAvzchopila a do konce první půle stihla snížit na17:12. Ve druhé půli se týmu YMCA povedlovyrovnat a jejich závěrečný nápor zařídil obratutkání. Úroveň basketbalu v YMCA Praha všakzačínala pozvolna klesat. Hráči si přestávali být jistía byli i méně pohotoví a přesní. 4538 STAR, roč. 1934, č. 48.39 STAR, roč. 1934, č. 50.40 STAR, roč. 1934, č. 51-52.41 STAR, roč. 1934, č. 4.42 STAR, roč. 1934, č. 47.43 http://cs.wikipedia.org/wiki/Mistrovstv%C3%25-AD_Evropy_v_basketbale_mu%C5%BE%C5%AF_193544 Protein, roč. 8 (červen 2006), s. 17.45 STAR, roč. 1935, č. 1.141


Vítěz mistrovství Čech – YMCA Praha postoupilna mistrovství Československé republiky.Na turnaji se utkal s vítězem oblasti Moravsko -Slezské, kterým byl Sokol Královo Pole, as mistrem Slovenska a pořádajícím týmem YMCABratislava. Mistrovství se hrálo ve dnech 13. a 14.dubna 1935. V prvním zápaseproti sobě nastoupily týmyYMCA Praha a Sokol KrálovoPole. YMCA vyhrála první půli24:12 a celý zápas pak 35:24.Hráči Prahy však trpěli po většinudruhé půle poměrně tvrdoua bezohlednou hrou brněnskéhotýmu, která nebyla trestánarozhodčími. V dopoledních hodináchdruhého hracího dneoplatila Bratislava porážkuKrálovu Poli z minulého mistrovství.Bratislava zvítězila29:16 (12:2). Poslední zápasbylo vlastně finále. YMCAPraha nehrála příliš líbivě, zatohrála maximálně účelně. Zejménadobře bránila. V zápase takézvítězila a stala se mistrem prorok 1935. 46Na úplný závěr basketbalové sezóny uspořádalaYMCA Praha turnaj čtyř týmů, který se jí povedlovyhrát před Strakovou akademií a Uncas. 47Vítězem I. ligy a mistrem Čech pro rok 1936 sestala opět YMCA Praha. V jejím týmu hráli kapitánJohny Brusil, ing. Moc, Picek, Klíma, Voves, Bulíř,MUDr. Franc a Schollar. Až na zakolísání protiStrakově akademii, kde vyhrála šťastně vstřelenýmkošem v posledních vteřinách zápasu, byl jejívýkon vždy přesvědčivý. 48 Například ve čtvrtémkole porazili Pražané tým V. S. Marathon 51:7. 49Nutno přiznat, že hráči YMCA měli také zkušenostiz mezinárodních zápasů. YMCA Kladno se v tomtoročníku umístila na posledním místě v první lize,což pro tento tým znamenalo jistý sestup do II. ligy.V nejvyšší soutěži měl Kladno nahradit SokolKošíře. 50Z důvodu jednání o rozšíření I. ligy nadeset týmů ale nakonec došlo k tomu, že YMCAKladno se utkala o udržení s druhým týmem II. ligy– YMCA Praha II. Vítěz druhé ligy postoupilautomaticky. Kladno pak uhájilo své postavenív první lize porážkou Pražanů 39:23.Díky zařazení basketbalu do programu Olympijskýchher v Berlíně začaly týmy hrát přípravnézápasy a turnaje. Jedním z nich byl i turnaj veStrakově akademii. V prvním kole porazila YMCAPraha Sokol Karlín 19:6. 51 Ve druhém kole porazilaYMCA Praha Sokol Košíře vysoko 50:8. 52 Turnajnakonec ovládl pořádající tým – Strakova akademie.53V roce 1936 se konaly Olympijské hry v Berlíně.V našem národním týmu se objevilo opětObrázek 5. Basketbalové týmy pražské YMCAFigure 5. YMCA Praha basketball teamsmnoho hráčů z YMCA. Reprezentovali nás Picek,Klíma, Prokop a Trpkoš. Olympijský basketbalovýturnaj organizoval F. M. Marek. Německý organizačnívýbor věnoval Fr. Markovi bronzovouolympijskou medaili za jeho péči, s jakou turnajpřipravil. F. M. Marek byl rovněž pověřen učiněnímoficiálního projevu před zahájením turnaje.Kromě toho byl požádán, aby na schůzi americkýchtrenérů přednášel o tom, jak si představujevzorného vůdce mládeže v evropských poměrech. 54Na úvod turnaje jsme zdolali Maďarsko, kterévšak Československý tým porazil bez boje.Původně přihlášený a vylosovaný maďarský týmtotiž odvolal svou účast na turnaji. Ve druhémzápase jsme podlehli Švýcarsku 12:25. Následovalzápas proti Německu, které jsme porazili 20:0. NaOlympijských hrách v Berlíně jsme vypadli vetřetím kole, ve kterém jsme podlehli Uruguayi28:19. Olympijský turnaj, kterého se zúčastnilo 21zemí, ovládly Spojené státy americké, které vefinále porazily tým Kanady 19:8. 55V tomto roce se stala naposledy YMCA Prahamistrem republiky v basketbalu. Slavný týmYMCA Praha se totiž začal postupně rozpadat.Otěže přebral pražský Uncas. 56 Na finálovém46 STAR, roč. 1935, č. 16.47 STAR, roč. 1935, č. 11.48 STAR, roč. 1936, č. 1.49 STAR, roč. 1936, č. 8.50 STAR, roč. 1936, č. 1.51 STAR, roč. 1936, č. 20.52 STAR, roč. 1936, č. 21.53 STAR, roč. 1936, č. 24.54 STAR, roč. 1936, č. 33.55http://en.wikipedia.org/wiki/Basketball_at_the_-1936_Summer_Olympics56 Protein, roč. 8 (červen 2006), s. 16.142


Obrázek 6. Sport na střeše Paláce YMCAFigure 6. Sport on the roof of Palác YMCAturnaji v Bratislavě prorazila YMCA Praha SokolKrálovo Pole 37:17 (16:13). 57Sezónu 1936/1937 předcházely dva turnaje.První z nich byl tradiční turnaj pořádaný SokolemPraha, který vyhrál tým Uncas před Sokolem Prahaa YMCA Praha. Poslední přehlídkou před zahájenímligových zápasů, které začaly hned ponovém roce, byl 3. ročník turnaje o pohárdr. V. Rajtory. Pořadatelem a držitelem poháruz roku 1935 byl tým YMCA Praha. Předcházejícíturnaj v pražském Sokole však nenasvědčovaltomu, že by YMCA Praha obhájila prvenství. 58Turnaje se zúčastnily čtyři týmy. Vítězem se staltým Uncas před Sokolem Praha a YMCA Praha. 59YMCA Praha v sezóně 1936/1937 60 doplatila nato, že měla v týmu vysokoškolské studenty těsněpřed zakončením studia. Byl to však tým, který byldůkazem toho, že lze spojit studium se sportem.Z aktivních hráčů YMCA Praha dva dokončilidoktorát na medicíně, dva byli doktory práv a dvainženýři. YMCA však doplatila i na odchod staršíchhráčů. Ani v následující sezóně se tým YMCAPraha do finále o celkového mistra Československanedostal.57 Plichta, J. (1936). Basketbal. In: Almanach sportua tělesné výchovy na rok 1936. Praha: ExpediceAlmanachu sportu, s. 138.58 STAR, roč. 1936, č. 49.59 STAR, roč. 1937, č. 13.60V této sezóně hrály nejvyšší českou soutěžnásledující týmy: YMCA Praha, Uncas Praha,YMCA Kladno, Strakova akademie, Vysokoškolskýsport Marathon, Sokol Praha, Sokol Vinohrady,Sokol Košíře a Sokol Nymburk.STAR, roč. 1937, č. 13.ZávěrToto sdělení je snahou o průřez vývoje našehonejúspěšnějšího týmu v meziválečném období.První tým YMCA Praha vyhrál prvních sedmmistrovství Československé republiky. V roce 1931navíc vyhrál dorost YMCA Praha mistrovstvírepubliky ve své kategorii (viz obrázek 5). 61 Druhýtým Pražanů poměrně často bojoval ve druhé lizeo postup do nejvyšší soutěže. 62Mužstvo YMCA Praha odehrálo celou řadumezinárodních zápasů, a to jak na svém hřišti, takv cizině. Naše reprezentační basketbalová družstvabyla v těchto letech tvořena hráči z tohoto mužstva,které bylo doplněno o několik hráčů z dalších týmůrepubliky. Díky mezinárodním zápasům a mezinárodnímucharakteru organizace YMCA se dotehdejšího Československa dostala celé řadanových prvků této hry a veliké množství zkušeností,o které se mohl tým YMCA Praha podělits ostatními mužstvy.Ředitel YMCA Praha F. M. Marek se v Československuzasloužil o propagaci nejenom basketbalu,ale celé řady „amerických sportů.“ 63 Stálu zrodu Československého basketbalového a volejbalovéhosvazu a Mezinárodní amatérské federacekošíkové. V roce 1936 řídil basketbalový turnaj,který se stal součástí Olympijských her.Týmy YMCA zanikly s blížící se druhousvětovou válkou. V této době již organizace YMCAomezovala svoji činnost a v roce 1943 bylarozpuštěna. Jejím týmům se již na basketbalovéúspěchy nikdy nepodařilo navázat.Úspěšnost tohoto týmu byla zřejmě dánapředevším původem této organizace a cestou,kterou se YMCA dostala do Československa.YMCA se do našich zemí dostala z USA, kde takébasketbal, za jejího výrazného přispění, vznikl.Organizace YMCA ve Spojených státech americkýchtaké finančně podporovaly československásdružení, která se tak mohla rychle rozvíjet.Bohužel velice málo informací o této organizaci setýká financování sportu, takže není jasné, kolikYMCA utratila na rozvoj svých basketbalovýchtýmů.Dalším důležitým faktorem úspěšnosti tohototýmu bylo nepochybně kvalitní zázemí. YMCAvystavila ve svém Paláci Na Poříčí basketbalovoutělocvičnu. Za hezkého počasí mohli basketbalistétrénovat i na střeše (viz obrázek 6) této budovy. 6461 STAR, roč. 1931, č. 4.62 YMCA Praha měla i třetí tým. Zda však hrálmistrovské soutěže nebo pouze přátelská utkání senám nepodařilo zjistit.63 Velice populární byly v této organizaci volejbal,lukostřelba a softbal.64 O tomto unikátním hřišti se nám nepodařilo niczjistit (ani povrch, na kterém se hrálo).143


Je obdivuhodné, jak úspěšný byl tento tým,když vezmeme v potaz, že tělesná výchova a sportnebyly hlavní náplní organizace YMCA.Prameny a literaturaArchivní fondy1. Národní archiv Praha. Fond YMCA. Karton 4.2. Archiv YMCA v České republice.Periodika1. Protein, roč. 8 (2006), roč. 12 (2010).2. Sport, roč. 1927, 1928, 1929.3. STAR, roč. 1929 - 1938.4. Tep pražské YMCY, roč. 1 (1928) – 12 (1940).Literatura1. Bosák, E. a kol. (1969). Stručný přehled vývojesportovních odvětví v Československu. Díl 1. Praha:Olympia.2. Bureš, P., Plichta, J. (1931). Sport a tělesnákultura v Čsl. republice a cizině. Praha: Almanachsportu.3. Havlíčková, I. (2010). Využití pohybových herv basketbalovém tréninkovém procesu mládeže.(Bakalářská práce). Brno: Masarykova univerzita.4. Marek, F. M. (1928). Volleyball a basketball:oficiální světová pravidla:pokyny k nácviku. Praha:YMCA.5. Marek, F. M. (1938). Nácvik moderního basketballu.Praha: Vydavatelské oddělení YMCA.6. Novotný, T. (2006). Historie basketbalu v Brně.(Bakalářská práce). Brno: Masarykova univerzita.7. Plichta, J. (1936). Basketbal. In: Almanachsportu a tělesné výchovy na rok 1936. Praha:Expedice Almanachu sportu.8. Procházka, K. (1984). Olympijské hry. Praha:Olympia.9. Šimák, P. (1985). Historie československéhobasketbalu v číslech (1932 - 1985). Praha: Basketbalovýsvaz ÚV ČSTV10. Tlustý, T. (2012). Tělesná výchova a sportv organizacích YMCA a YWCA v meziválečnémČeskoslovensku. (Diplomová práce). České Budějovice:Jihočeská univerzita.11. Zatloukal, J. (1947). Památník československétělesné výchovy a sportu. Bratislava: NakladatelstvíJosef Zatloukal.Internet1. http://cs.wikipedia.org/wiki/Mistrovstv%C3%AD_Evropy_v_basketbale_mu%C5%BE%C5%AF_19352. http://en.wikipedia.org/wiki/Basketball_at_the_1936_Summer_Olympics3. http://sk.wikipedia.org/wiki/Basketbal4. http://www.inforama.cz/basket/hist/index.htm5. http://www.sports123.com/bsk/mczs.htmlMgr. Tomáš TlustýKTVS PF JU, Na Sádkách 2/137 005 České Budějovice, CZtlusty.tomas@seznam.cz144


STUDIA KINANTROPOLOGIAVědecký časopis pro kinantropologiiSTUDIA KINANTHROPOLOGICAScientific Journal of KinanthropologyREDAKČNÍ RADA : EDITORIAL BOARD :PŘEDSEDA : EDITOR - IN - CHIEF :Doc. PaedDr. Emil Řepka,CSc.Emil ŘepkaJihočeská univerzita, Pedagogická fakultaUniversity of South Bohemia,České Budějovice, Česká republikaFaculty of Education, Czech RepublicVÝKONNÝ REDAKTOR : EXECUTIVE EDITOR :PhDr. Renata Malátová, Ph.D.Renata MalátováJihočeská univerzita, Pedagogická fakultaUniversity of South BohemiaČeské Budějovice, Česká republikaFaculty of Education, Czech RepublicČLENOVÉ : MEMBERS :Prof. Dr. Dieter HackfortDieter HackfortAcademy for Sports ExcellenceAcademy for Sports ExcellenceKatarQatarProf. Knut Arne Hagtvet, Ph.D.Universitetet i OsloNorskoProf. PhDr. Václav Hošek, DrSc.Palestra, PrahaČeská republikaProf. PhDr. František Man, CSc.Jihočeská univerzita, Pedagogická fakultaČeské Budějovice, Česká republikaProf. David Pargman, Ph.D.Florida State UniversityFlorida, USADoc. MUDr. Pavel Stejskal, CSc.Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií,Brno, Česká republikaProf. PaedDr. Iva Stuchlíková, Csc.Jihočeská univerzita, Pedagogická fakultaČeské Budějovice, Česká republikaProf. PaedDr. Jaromír Šimonek, Ph.D.UKF NitraSlovenská republikaDoc. PaedDr. Jan Štumbauer,CSc.Jihočeská univerzita, Pedagogická fakultaČeské Budějovice, Česká republikaProf. PhDr. Marek Waic, CSc.Univerzita KarlovaFTVS PrahaČeská republikaKnut Arne HagtvetUniversity of OsloNorwayVáclav HošekPalestra, PrahaCzech RepublicFrantišek ManUniversity of South BohemiaFaculty of Education, Czech RepublicDavid PargmanFlorida State UniversityFlorida, U.S.APavel StejskalMasaryk University, Faculty of Sport Studies,Czech RepublicIva StuchlíkováUniversity of South Bohemia,Faculty of Education, Czech RepublicJaromír ŠimonekConstantine the Philosopher University in NitraSlovakiaJan ŠtumbauerUniversity of South BohemiaFaculty of Education, Czech RepublicMarek WaicCharles UniversityFaculty of Physical Education and SportCzech Republic145


POKYNY PRO AUTORY PŘÍSPĚVKUČasopis Pedagogické fakulty Jihočeské univerzityje určen pro zveřejňování původních výzkumnýchstudií, teoretických studií, přehledových studií apředběžných sdělení, které souvisí s problematikoukinantropologie. Akceptuje příspěvky, které dosudnebyly publikované a nejsou přijaté k publikovánív jiném časopisu. Všechny texty procházejí recenznímřízení a jsou pozuzovány nejméně dvěmaodorníky. Recenzní řízení je anonymní. Statěmohou být publikovány v jazyce českém, slovenskémnebo anglickém. Autor je zodpovědný zaodbornou, jazykovou a formální správnost příspěvku.O zveřejnění příspěvku rozhoduje redakčnírada se zřetelem na vědecký význam a oponentsképosudky.Struktura příspěvku představuje formální aobsahové členění v souladu s konvencí provědecké sděleníNadpis (název práce) má být stručný, výstižný,má poskytovat jasnou informaci o obsahu článku.Nemá přesáhnut 10 slov, 80-85 úhozů včetněmezer. První se uvádí název práce v českém jazyce,pod ním v anglickém jazyce.Jméno autora (autorů) se uvádí bez titulů,v pořadí jméno (iniciála), příjmení, např.R. Naul 1 , R. Telama 2 & A. Rychtecký 3 . Příjmení sev případě potřeby opatří indexem.Pracoviště autorů se uvede v pořadí indexů,např. 1 University of Essen, Sportpädagogik,2 University of Jyväskylä, Faculty of PhysicalEducation and Sport, 3 Univerzita Karlova Praha,fakulta tělesné výchovy a sportu, katedrapsychologie, pedagogiky a didaktiky.Abstrakt (krátký souhrn) se nejdříve uvádív anglickém jazyce. Jasně stanoví cíl, stručný popisproblému, metody, výsledky a závěry. Doporučujese rozsah 100 až 200 slov (Word - panel nabídek -Nástroje → Počet slov). Nemá se opakovat názevčlánku a nemají se uvádět všeobecně známá tvrzení.Klíčová slova v angličtině nemají přesáhnout 5slov, doporučuje se používat klíčová slova platnápro databázi CAB, řadí se od obecnějšíchke konkrétnějším, navzájem se oddělují středníkem.Souhrn (krátký) a klíčová slova v českém, resp.slovenském jazyce - platí stejná pravidla jakopro abstrakt a klíčová slova v anglickém jazyce.Úvod obsahuje nejnutnější údaje k pochopenítématu, krátké zdůraznění, proč byla práceuskutečněna, velmi stručně stav studované problematiky.Je možné uvést citace autorů vztahující sek práci.Metodika (metoda) umožňuje zopakovánípopsaných postupů. Podrobný popis metodikyse uvádí tehdy, je-li původní, jinak postačujecitovat autora metody a uvést případné odchylky.Způsob získání podkladových dat se popisujestručně.Výsledky zahrnují věcné, stručné vyjádřenívýsledků, zjištění, nálezů a pozorovaných jevů.Vedle tabulek se doporučuje používat grafů. Grafnemá být "kopií" tabulky, má vyjadřovat novéskutečnosti. Tabulky mají shrnovat výsledkystatistického vyhodnocení. Popis výsledků má býtvěcný, obsahovat pouze faktické nálezy, nikolivzávěry a dedukce autora.Diskuze vyhodnocuje zjištěné výsledky,konfrontuje je s literárními údaji, zaujímá stanoviska,diskutuje o možných nedostatcích. Srovnáváje s dříve publikovanými údaji, pokud mají s pracísouvislost (uvádět jen autory, kteří mají k novépráci bližší vztah). Vyžaduje-li to charakter práce,je možné popis výsledků a diskuzi spojit do jednéstati "Výsledky a diskuze".Pokud to autoři považují za účelné, může býtzařazen do příspěvku závěr. Zahrnuje základníinformace o materiálu a metodice, stručně vystihujenové a podstatné poznatky. Je nekritickýminformačním výběrem významného obsahu příspěvku,včetně hlavních statistických dat, nikolivjen jeho pouhým popisem. Má být psaný celýmivětami (ne heslovitě), nemá překročit 10 řádků.Podle uvážení autora je možné na tomto místěuvést poděkování spolupracovníkům.Literatura se uvádí pouze ta, která bylaskutečným podkladem pro napsání příspěvku. Musíodpovídat publikačnímu manuálu APA (6. vydání,2010)Citace se řadí abecedně podle jména prvníchautorů. Schématické znázornění hlavních citací a)periodika (pravidelně vydávané žurnály, časopisy,sborníky apod.) Autor, A., Autor, B., &Autor, C. (1998). Název článku. Název časopisu,ročník, stránky. b) neperiodika (knihy, monografie,sborníky, skripta, brožury, manuály,audiovizuální média apod.) Autor, A. (1998).Název díla. Místo vydání: vydavatel. c) částz neperiodika (kapitoly ve sborníku, knize apod.)Autor, A., & Autor, B. (1998). Název kapitoly. InA. Editor, B. Editor, & C. Editor,(Eds.). Názevknihy (pp. xx – xx). Místo vydání: Vydavatel.v textu se odkaz na literaturu uvádí příjmenímautora a rokem vydání. Do sez-namu se zařazujívšechny práce citované v textu, na práce uvedenév seznamu literatury musí být v textu odkaz. Procitaci příspěvku uveřejněného v tomto časopisu sepoužívá plných názvů.U historických textů je požadována přesnácitace (př.: poznámka pod čarou).Adresa prvního autora (kontaktní adresa)se uvádí jako poslední údaj v příspěvku. Obsahujeplné jméno, příjmení, tituly, přesnou adresu s PSČ,číslo telefonu, faxu, příp. E-mail.146


Technická úprava rukopisuPříspěvky jsou přijímány ve formě zpracovanétextovým editorem, nejlépe Microsoft Word (popř.editorem s ním plně kompatibilním) při dodrženínásledujícího nastavení a úprav:- formát A4- všechny okraje 2,5 cm- velikost písma pro název časopisu 9, název práce(česky, resp. slovensky a anglicky) 11, ostatní text10,- písmo pro název práce (česky, resp. slovensky aanglicky) Arial pro ostatní text Times NewRoman CE- řádkování pro oponování 1,5 (možnost poznámekoponenta), pro konečnou verzi jednoduché- mezery jednoduché, za nadpisy úvod, materiál ametodika, výsledky, diskuze a literatura mezera 6bodů,- odsazení prvního řádku odstavce 0,5 cmpísmo pro název práce (česky, resp. slovensky aanglicky), jméno autora (autorů) a nadpisy tučnénázev práce (česky, resp. slovensky a anglicky) anázvy, kromě klíčových slov, resp. keywordsvelkými písmeny- text a přílohy (tj. tabulky, grafy apod.) musí býtzpracovány s využitím jednotek SI (ČSN 011300).- zkratky se používají pouze pokud se jednáo mezinárodně platnou symboliku. Prvně použitouzkratku je nutno v závorce vysvětlit.V názvu práce není vhodné zkratek používat.- latinské názvy se píší kurzívou, netučné, a to iv názvu příspěvku. Na tabulky, grafy atd. musíbýt v textu odkazy. Předkládaný rukopis vědecképráce by neměl přesáhnout 15 stran včetně příloh.Tabulky, obrázky a grafy se zařazují do přílohy.Tabulky - rozměry musí respektovat vymezenoustránku. Názvy tabulek a textů v tabulkách se uvádídvojjazyčně, tj. česky, resp. slovensky a anglicky,přičemž je možné využít indexování českých textův tabulce a uvést seznamanglických překladů pod tabulkou.Grafy a obrázky apod. jsou zpravidla samostatnýmilisty zpracovanými v kvalitě, kteráodpovídá požadavkům přímé předlohy pro tisk.Rozměry musí respektovat vymezenou stránku.Použité názvy a popisy musí být uvedené rovněždvojjazyčně, tj. česky, resp. slovensky a anglicky.Autoři, jejichž příspěvek má vazbu na projektgrantové agentury a je součástí dílčí nebozávěrečné zprávy výzkumného projektu musí totouvést. Např.: Empirická data byla získána v rámciřešení grantového projektu např. GAČR (název ačíslo).Příspěvky k oponentnímu řízení pošlou autořiv jednom vyhotovení (řádkování 1,5):PhDr. Renata Malátová, Ph.D. – Katedra tělesnévýchovy a sportu PF JU, Jeronýmova 10, 371 15České Budějovice, tel. 387773175 e-mailstudiakin@pf.jcu.cz.Po úpravách vyvolaných oponentním řízením pošlouautoři opravené a vytištěné rukopisy (řádkováníjednoduché) v elektronické podobě výkonnémuredaktorovi.Upozornění: Počínaje rokem 2011 budevybírán manipulační poplatek za příspěvek do časopisuStudia Kinanthropologica ve výši 500 Kčnebo 20 €, číslo účtu: 104725778/0300, Specifickýsymbol: 1214, IBAN: CZ20 0300 0000 0001 04725778, SWIFT (BIC) CEKOCZPP. Do zprávy propříjemce uvádějte jméno provního autora.147


INSTRUCTIONS FOR THE AUTHORSOF THE ARTICLESSTUDIA KINANTHROPOLOGICAScientific Journal for Kinanthropology is mainly aplace for publishing reports of empirical studies,review articles, or theoretical articles. Articles arepublished in Czech, Slovak, and/or Englishlanguage. The author (senior author) is responsiblefor special and formal part of the article. All textsare subject to review process and assessed by atleast two expert referees. The review procedure isauthorless. Board of editors decide about article´spublishing having regard to scientific importanceand review process.Most journal articles published in kinanthropologyare reports of empirical studies, and therefore thenext section emphasizes their preparation.Parts of a Manuscript1. Title Page consists of(a) Title. A title should summarize the main ideaof the paper simply and, if possible, with style.It should be a concise statement of the maintopic and should identify the actual variables ortheoretical issues under investigation and therelation between them. The recommendatedlength for a title is 8 to 10 words. A title shouldbe fully explanatory when standing alone.(b) Author´s name and affiliation2. (a) Abstract (p. 2). An abstract is brief,comprehensive summary of the contents of thearticle. A good abstract is accurate, selfcontained,concise and specific, nonevaluative,coherent and readable. An abstract of a reportof an empirical study should describe in 150 to200 words• the problem under investigation, in onesentence if possible;• the subjects, specifying pertinent characteristics,such as number, type, age, sex, andspecies;• the experimental method, including theapparatus, data-gathering, and complete testnames, etc.• the findings, including statistical significantlevels, and• the conclusions, and the implications orapplications.(b) Key words (p. 2), not more than 5.Introduction (p. 3). The body the paper body of apaper opens with an introduction that presents thespecific problem under study and describes theresearch strategy. Definition of variables andformal statement of your hypotheses give clarity.Because the introduction is clearly identified by itsposition in article, it is not labeled.3. Method. The Method section describes indetail how the study was conducted. Such adescription enables the reader to evaluate theappropriateness of your method and thereliability and the validity of your results. Italso permits experienced investigators toreplicate the study if they so desire. Methodsection is devided into labeled subsections.These usually include description of subject,the apparatus (measures or materials), and theprocedure. If the design of the experiment iscomplex or the stimuli require detaileddescription, additional subsections or subheadingsto devide the subsections may bewaranted to help readers find specific information,include in this subsections only theinformation essential to comprehend andreplicate the study. Given insufficient detail,the reader is left with questions, given to muchdetail, the reader is burneded with irrelevantinformation. Method section is usually devidedinto: Subject; Measures (Apparatus orMaterials) and Procedure.4. Results. This section summarizes the datacollected and the statistical treatment of them.First, briefly state the main results or findings.Then report the data in sufficient detail tojustify the conclusions. Mention all relevantresults, including those that run counter thehypothesis. Do not include individual scores orraw data, with the exception, e. g. of singlesubjectdesigns or illustrative samples.Tables and figures. To report data, choose themedium that presents them clearly andeconomically. Tables provide exact values and canefficiently illustrate main effects. Figures ofprofessional quality attract the reader´s eye and bestillustrate interactions and general comparisons.Although summarizing the results and the analysisin tables or figures may be helpful, avoid repeatingthe same data in several places and using tables fordata that can be easily presented in the text. Referto all tables as tables, and to all graphs, pictures, ordrawings as figures. Tables and figures supplementedthe text; they cannot do the entire job ofcommunication. Always tell the reader what to lookfor in tables and figures and provide sufficientexplanation to make them readily intelligible.5. Discussion. After presenting the results, youare in a position to evaluate and interpret theirimplications, especially with respect to examine,interpret, and qualify the results, as wellas to draw inferences from them. Emphasizeany theoretical consequences of the results andthe validity of your conclusions. When thediscussion is relatively brief and straigh-148


tforward, some authors prefere to combine itwith the previous Result section, yieldingResults and Conclusion or Results andDiscussion).Conclusion part contrary to Abstract is notobligatory. This part could also be in sectionResults and Conclusions.6. References. Just as data in the paper supportinterpretations and conclusions, so referencecitation document statements made about theliterature. All citations in the ms. must appearin the reference list, and all references must becited in text. Choose refferences judiciouslyand cite them accuratly. The standard procedurfor citations ensure that refferences areaccurate, complete, and useful to investigatorsand readers. In references section follow theAPA-Publication Manual (6 th edition, 2010).7. Appendix is although seldom used, is helpful ifthe detailed description of certain material isdistracting in, or inappropriate to the body ofthis paper. Some examples of material suitablefor an appendix are (a) new computer programspecifically designed for your research andunvalaible elsewhere, (b) an unpublished testand its validation, (c) a completed mathematicalproof, (d) list of stimulus material (e. g.those used in psycholinguistic research), or (e)detailed description of a complexe piece ofequipment. Include an appendix only if it helpsreaders to understand, evaluate, or replicate thestudy.Author´s address (contact address) – the authorpresents his/her address and address of his/her coworkersas the last information in the article.He/she presents family name, first name, degrees,complete address, City Code, telephon number andmainly e-mail.Dimensions of the tables (including title) can´t beover width and height of the page limited by abovementioned page´s appearence. The name of theTable and all languages, in English and in Czech, itis possible to use English text in the Table and thelist of Czech translations is presented under thetable (or contrary).Figures (graphs, pictures, drawings, etc.) areregularly sheets in the quality replying to therequirements of the sample for print. The Figure´sdimension including all descriptions can´t be biggerthan above mentioned page´s dimension. The nameof figure and all descriptions used in figure are alsoin 2 languages – in English and Czech.To the authors, whose articles are connected withthe project of some Grant Agency, is recommendedto emphasize this fact (i. e. name of the project andits number).The autors mail the manuscripts in 1 copy togetherwith disc to the address of journal editor office (orto the hands of journal´s presented editor):Please note: From January 2011 there will be ahandling fee of 500 Kč (or 20 €) for articlesaccepted by Studia Kinantropologica, Accountnumber: 104725778/0300, Specific symbol: 1214,IBAN: CZ20 0300 0000 0001 0472 5778, SWIFT(BIC) CEKOCZPP. In a message for the recipientto enclose the name of the first of the author.e-mail: studiakin@pf.jcu.czwww.pf.jcu.czTechnical form of (hand) writingArticles are basically accepted in the form of texteditor, Microsoft Word or by editoring, keepingfollowing setting and arrangements:- form A4- all outsides 2.5 cm- size of letters 11, for the name of work a 10 forthe other text,- single lines,- letters Times New Roman CE,- distance from the first line of the column – 0.5cm- gaps behind the headlines – 6 points- all headlines extra bald and situated in thecentre, Tables can be presented direct in themanuscript or mostly are presented assupplement enclosures of the article.149


Vydavatel :Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích - Pedagogická fakultaMK ČR E 18825Technický redaktor :Mgr. Tomáš TlustýTisk :Tiskárna JOHANUS, B. Smetany 25, České BudějoviceNáklad :200 kusůAdresa redakce :Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, Katedra tělesné výchovya sportuJeronýmova 10, 371 15 České Budějovice, Česká republikaTel: +420 387 773 175. e-mail: studiakin@pf.jcu.czFax: +420 387 773 187


UpozorněníPočínaje rokem 2011 bude vybírán manipulační poplatek za příspěvek do časopisuStudia Kinanthropologica ve výši 500 Kč nebo 20 €Číslo účtu: 104725778/0300Specifický symbol: 1214IBAN: CZ20 0300 0000 0001 0472 5778SWIFT (BIC) CEKOCZPPDo zprávy pro příjemce uvádějte jméno provního autora.Please noteFrom January 2011 there will be a handling fee of 500 Kč (or 20 €) for articles submited byStudia KinantropologicaAccount number: 104725778/0300Specific symbol: 1214IBAN: CZ20 0300 0000 0001 0472 5778SWIFT (BIC) CEKOCZPPIn a message for the recipient to enclose the name of the first of the author.

More magazines by this user
Similar magazines