zde - Město Raspenava

oběma laloky, které jsou dost nesymetrické, činí na úzké straně 4 cm, tloušťka zakončeníobnáší 0,5–1,3 cm. Sekerka je bez ornamentů. V okrouhlých otvorech, tvořených laloky poobou stranách, byla asi upevněna násada. Zbraň, která se dostala do vlastnictvívelkoprůmyslníka Gustava Richtera, šlechtice z Wittbachu, v Luhu a byla jím darována v roce1896 do sbírek Hornolužické společnosti pro antropologii a pravěké dějiny, náleží donejmladší doby bronzové. 16 Podle vypovědí několika historiků nesloužila jen jako zbraň, alebyla používána i ke stahování kůže obětních zvířat. Umělé uložení kamenů na místě nálezupřipouští závěr, že se na úpatí nebo vrcholu Chlumu nacházelo kdysi obětiště pohanskýchVenedů. Tuto domněnku potvrzuje nález velkého vytesaného obětního kamene na jižní straněvrcholu tohoto kopce. Také kamenná čedičová sekera, nalezená 1884, uložená ve sbírcevelkoprůmyslníka Gustava von Richtera, se zdá na to poukazovat. (obr. 2). Je 125 mm dlouhá,72 mm široká a má kulatý otvor k upevnění topůrka. V místě zvaném „Hausgrund“(„základydomu“), kde byly objeveny dva kamenné valy a údajně také nalezeny urny, se snad nalézalomísto, kde byli mrtví spalováni a pohřbíváni. 17 Na základě těchto nálezů je pravděpodobné, žeChlum byl kdysi útočištěm pohanských Venedů. Historicky je doložena skutečnost, žezavádění křesťanství naráželo u pohanských Venedů na tvrdošíjný odpor a bylo mnohdeprovázeno válečnými událostmi, které jim znechutily jejich stará sídla v Lužici. Část protohledala klid a ochranu v rozlehlé lesní oblasti, za niž můžeme dnes považovat tehdejšíFrýdlantsko. „Staré a nespolehlivé báje vyprávějí ještě o bojích Venedů u Dolní Oldříše aHorní Řasnice, kde v houštinách lesů zahnané srbské obyvatelstvo ze Zhořelecka hledaloútočiště.“ 18Domnělá existence venedského obětiště na Chlumu činí velmi pravděpodobným, žev blízkosti existovalo i nějaké malé sídliště Venedů. Možná, že to byl ona bájná osadaLunzenau/Lunzenov), o níž říká pověst, že později, v době nějakého moru, obyvatelstvovymřelo a potom byla osada na příkaz vrchnosti spálena. Je nepochybné, že jméno Lunzenaua jméno potoka Lomnice (Lunze) jsou slovanského původu. 1916 Srov. Jahreshefte der Gesellschaft für Anthropologie und Urgeschichte der Oberlausitz, (Ročenky Společnostipro antropologii a pravěké dějiny), sv. II., seš. I (1905) s. 37–38.17 V roce 1872 byly v této oblasti nalezeny také dvě staré dýky ze železa, o nichž se však již neví, kam se poděly.Dutý klíč nejhrubšího tvaru, nalezený v Luhu nedaleko domu č. 173 při odvážení staré mlýnské cesty, která jednes obecní cestou, je dnes ve vlastnictví velkoprůmyslníka Gustava v. Richtera; je bezpečným dokladem toho,že tato cesta existovala již v dávných dobách.18 J.Helbig, Beiträge, II, 255, Käuffer, Geschichte von Gerlachsheim, (Dějiny Gerlachsheimu), s. 11.19 Srov. k tomu: Friedländer Zeitung, č. 70, 1898 Der Glitzbusch in seiner sagenhaften und historischenBedeutung (Chlum a jeho bájný a historický význam), pak také Mitteilungen des Vereines für Heimatkunde, II,s. 119n., kde se vyslovuje domněnka, že bájná osada Lunzenau snad je identická s pozdější, dnes ale jižneexistující osadou Waltersdorf („Waldherzdorf“). Tento Waltersdorf, který je uváděn v nejstarším urbáři12