zde - Město Raspenava

okresnímu soudu ve Frýdlantu. 39 Okresní hejtmanství zahájilo činnost 1. února 1850, okresnísoud 2. července 1850. 40 Organizace provedená v letech 1849/1850 dle zásady úplnéhooddělení správních a justičních úřadů, se však z finančních důvodů neosvědčila, a tak sez hlediska úspornosti ukázala po třech letech potřeba změny. Při ní se opustila zásadaoddělení správních a justičních úřadů a byly vytvořeny smíšené okresní úřady, jimž příslušelyzáležitosti správní i soudní. 41 . Tak dostal tedy i Frýdlant 26. května 1855 smíšený okresníúřad. Navzdory různým nedostatkům, které provázely zřízení okresních úřadů, existovaly aždo roku 1868. Zákon z 11. června 1868 se vrátil opět k zásadě úplného oddělení správních asoudních úřadů – opuštěné v roce 1855 – a vytvořil znovu jako politický úřad první instancec. k. okresní hejtmanství, a jako soudní úřad první instance soudní dvůr s jemu podřízenýmiokresními soudy. Od 30. srpna 1868 má Frýdlant znovu c. k. okresní hejtmanství a c. k.okresní soud.C. k. okresnímu hejtmanství ve Frýdlantu podléhají starostenské úřady měst Frýdlantu aNového Města pod Smrkem a všechny obecní úřady frýdlantského okresu. Prvnímpředstaveným c. k. okresního hejtmanství byl od 1. února 1850 do 11. března 1853 c. k.okresní hejtman Wilhelm Bach, který byl později, 14. července 1855, jako místodržitelskýrada povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Festenbach. Po něm následovali okresníhejtmané, resp. okresní představení Josef Heinrich Schade (1853–1861), místodržitelský rada39 Krajské úřady, jimž zpočátku příslušela péče o všeobecnou bezpečnost, od poloviny 18. století též částpoliticko-administrativní správy svěřené oblasti, zůstaly po zrušení patrimoniálních úřadů ještě zachovány.Teprve 1862 bylo rozhodnuto zrušit krajské úřady; 31. října 1862 byly jako rozhodující instance v záležitostechpolitické správy zrušeny. Rozsah působnosti krajských úřadů v politické oblasti přešel na c. k. místodržitelství.Krajské úřady v Čechách byly zřízeny za císaře Karla IV. Tento panovník rozdělil 1356 zemi na 13 krajů a dočela každého postavil dva krajské hejtmany. V druhé polovině 15. století bylo 14, v roce 1714 jen 12 krajů.V roce 1751 došlo k rozdělení Čech na 16 krajů; 1849 byla země rozdělena na 7, 1855 ale opět na 13 krajů.Frýdlantsko náleželo do 1849 ke kraji mladoboleslavskému, poté (do 1855) k českolipskému a posléze (do 1862)opět ke kraji boleslavskému. Jako krajský hejtman v Lípě působil v letech 1850–1852 svob. pán Christian Kocz Dobrše (Kotz von Dobrz), 1853–1855 Adalbert, svobodný pán von Seeberg († 10. října 1873).40 Nová organizace soudů v Království českém byla nařízena výnosem z 6. července 1849. Poté bylo v zemizřízeno 210 okresních a 13 krajských soudů. Také Liberec dostal krajský soud (zahájil činnost 1. července 1850).Presidentem zdejšího krajského soudu se stal Otto Schubert (do r. 1855). Z oněch 210 okresních soudů bylo30 soudů první třídy, současně jako okresní soudy sborové pro jejich vlastní okres a pro další přidělené soudníokresy, 178 druhé třídy a 2 třetí třídy. U okresních soudů první třídy jako trestních soudů pro přečiny, byl zřízeni úřad státního návladního (rovněž v Liberci).41 Ke změně politické organizace Čech došlo na základě císařských rozhodnutí z 14. září a 26. listopadu 1853, az 5. března 1854. Podle této organizace tvořily okresní úřady s okresním představeným politický správní úřadv okresech, zatím co krajský úřad zůstal nadřízeným administrativním úřadem (do roku 1862). Organizace soudůvstoupila v život nařízením ministerstev vnitra, justice a financí z 9. října 1854. V Čechách bylo zřízeno14 soudů první instance (zemský soud v Praze a 14 krajských soudů). Sídla krajských soudů nesouhlasila vždyse sídly krajských úřadů. Boleslavský kraj měl dva krajské soudy: v Mladé Boleslavi a v Liberci. Ve 13 městech,mezi nimi v Liberci, byly zřízeny městsky delegované okresní soudy. Tyto byly na základě organizace soudůz roku 1896 od 1. ledna 1898 přeměněny zase na c. k. okresní soudy. Jména presidentů krajského souduv Liberci viz A. Ressel, Reichenberger Heimatkunde (Liberecká vlastivěda) I, s. 657.26