CHEMIE_I_priklady.pdf

Některé kyselinotvorné oxidy se mohou s vodou slučovat v různýchpoměrech. Potom tvoří kyselinotvorný prvek v témže oxidačním čísle několikrůzných kyselin, které se liší sytností. V názvu těchto kyselin udáváme početvodíků předponou hydrogen- a příslušnou řeckou číslovkou. Předpona mono(jedna) se obvykle nepoužívá. Příklady těchto kyselin uvádí tabulka 1.11..Tabulka 1.11. Příklad vzorců kyslíkatých kyselinOdvozeníNázevB 2 O 3 + H 2 O = 2 HBO 2 kyselina hydrogenboritáB 2 O 3 + 3 H 2 O = 2 H 3 BO 3 kyselina trihydrogenboritáSiO 2 + H 2 O = H 2 SiO 3 kyselina dihydrogenkřemičitáSiO 2 + 2 H 2 O = H 4 SiO 4 kyselina tetrahydrogenkřemičitáP 2 O 5 + H 2 O = 2 HPO 3 kyselina hydrogenfosforečnáP 2 O 5 + 3 H 2 O = 2 H 3 PO 4 kyselina trihydrogenfosforečnáTeO 3 + H 2 O = H 2 TeO 4 kyselina dihydrogentellurováTeO 3 + 3 H 2 O = H 6 TeO 6 kyselina hexahydrogentellurováKyseliny se mohou od sebe lišit také počtem atomů kyselinotvornéhoprvku. Kyseliny obsahující více atomů kyselinotvorného prvku ve stejnémoxidačním čísle se nazývají izopolykyseliny. V jejich názvu se počet atomůkyselinotvorného prvku vyjadřuje řeckou číslovkovou předponou. Tabulka1.12. uvádí příklady některých izopolykyselin.Tabulka 1.12. Příklady názvů izopolykyselinVzorecH 2 B 4 O 7H 4 P 2 O 5H 2 Si 2 O 5H 4 P 2 O 7H 2 S 2 O 7Názevkyselina (dihydrogen)tetraboritákyselina (tetrahydrogen)difosforitákyselina dihydrogendikřemičitákyselina (tetrahydrogen)difosforečnákyselina (dihydrogen)disírováPozn. Při tvoření názvů kyslíkatých kyselin se snažíme o maximálnízjednodušení. Počet atomů vodíku nevyjadřujeme, netvoří-li kyselinotvornýprvek ve stejném oxidačním čísle více typů kyselin.