Hrady, zámky, zříceniny - Databook.cz

databook.cz

Hrady, zámky, zříceniny - Databook.cz

HRADY – ZÁMKY – ZŘÍCENINY


HRADYZÁMKYZŘÍCENINYSW TRAVEL2009


Slovo na úvod„Čas je neviditelný, prochází námia památky jej zjevují, zviditelňují jehoúnik a připomínají zákon zašlosti. Spojujínás s minulostí jinak nepostižitelnou.“ Tojsou slova, která kdysi napsal významnýhistorik umění Václav Vilém Štech, ve svédobě známý jako popularizátor českýchdějin.Má pravdu. Památky jsou jedinýmhmotným pojítkem s těmi, kteří tu bylipřed námi, a s jejich nenávratně uplynuloudobou. Staré hrady, tvrze a zámky,které mezi nimi vynikají, jsou již po dvě staletí oblíbeným cílem vycházek a výletů.Na počátku turistiky stál romantismus 19. století, kdy tajemné hradní zříceniny na vrcholechkopců nebo ukryté v hlubokých lesích začaly lákat osamělé poutníky. Pozdějiotevřeli osvícení šlechtici návštěvníkům brány svých zachovalých hradů jako svědkůslavné i méně slavné české minulosti a také zámků oslňujících nádherou panskýchsídel. Jejich počet pak výrazně vzrostl po2. světové válce, kdy je ze značné částipřevzal stát.Naše země oplývá nepřeberným množstvímzámků a hradů nebo jejich zřícenin.I toto druhé a rozšířené vydání průvodcemůže být proto pouze výběrem. Zahrnujepřes dvě stovky veřejnosti přístupnýchpanských sídel ve 188 heslech. Jsou mezinimi všeobecně známá, k nimž každoročněproudí tisíce turistů, i taková, k nimžmíří jen romantičtí samotáři vyhledávajícíkrásy přírody nebo daleké výhledy. Každé heslo vypráví stručný příběh jednoho, případnědvou míst, a doplňují ho fotografie. K němu je vždy připojena malá zajímavost,která se váže k popisovanému místu nebo jeho blízkému okolí, a stručný návod, jak sek památce dostanou motoristé, případně i milovníci cestování železnicí. Nezbytnýmdoplňkem hesla je také orientační mapový výřez, v němž je popisovaný objekt označenněkterým z následujících piktogramů:volně přístupná zříceninazřícenina s placenou prohlídkouzámek nebo zachovalý hrad s přístupnými interiéry4


Na rozdíl od prvního vydání jsou hesla v této publikaci seřazena abecedně. Najdetev nich památkové objekty ležící v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Pro usnadněníjejich lokalizace slouží nejen orientační mapka, ale také uvedené souřadnice GPS.Pokud jde o hlavní město Prahu, zcela záměrně ji v průvodci nereprezentuje Pražskýhrad, který jistě není třeba nikomu představovat, do výběru jsme ale zařadili nejkrásnějšíbarokní zámeček na jejím území. V několika případech je heslo věnováno společnědvěma objektům, které dělí jen nevelká vzdálenost, často je spojují také historickénebo jiné souvislosti a je velmi výhodné spojit i jejich návštěvu.Máme štěstí, že žijeme v zemi s takovým množstvím památek. Mnoho jich siceběhem let téměř beze stopy zaniklo, na druhé straně v současné době pro řadu z nichnastal čas vzkříšení, zejména díky novým nebo staronovým soukromým majitelům.Návštěvníci si tak nyní mohou prohlédnout i objekty, jejichž brány byly celá desetiletípro veřejnost uzavřeny. V tomto průvodci je historie jednotlivých hradů a zámků pokudmožno dovedena až do současnosti. Snad tedy čtenářům, motorizovaným výletníkůmi pěším poutníkům přinese i něco nového.Přejeme všem, kteří se inspirováni touto knížkou vydají na cestu za některou z památek,bohaté kulturní zážitky a potěšení z krásy, kterou nám zanechali naši předkové.Autoři5


lem celého bečovského panství. Konec slávypřinesla třicetiletá válka. Slavkovským měšťanůmbyl majetek zkonfiskován za účast vestavovském povstání, ale na Bečově se dlouhodrželo stavovské vojsko. Od roku 1624 sicepanství vlastnil rod Questenberků, který bylněmeckého původu, bečovský hrad však roku1648 dobyli a těžce poškodili Švédové. Hradod té doby začal pustnout a již nikdy se nestalpanským sídlem. Vojenský velitel hraduJan Lacron sice vypracoval velký plán novéhoopevnění, ale realizována byla jen jedna velkábašta nad příkopem.Questenberkové vymřeli roku 1752 a panstvízískal Dominik Ondřej ze spřízněnéhorodu Kouniců. Díky němu bylo východnípředhradí přestavěno na barokní zámek s kamennýmmostem místo starého padacího.Zámek tvoří obdélná dvoupatrová budovas obloukovou bránou a trojúhelníkovým štítemna zdi. S ní souvisí stejně vysoká osmibokákaple v místech Lacronovy bašty. Přistavbě byla upravena vstupní brána hradua zřízena zahrada. Od roku 1813 tu sídlil posledníšlechtický rod Beaufort-Spontini. Zajeho vlády byly provedeny dílčí úpravy podleplánů českých architektů Josefa Zítka a JosefaMockera. K plánované romantické přestavběhradu, která by zničila jeho středověký ráz,však nedošlo. Poslední majitel Heinrich deBeaufort-Spontini byl příznivcem nacistů a jehomajetek byl roku 1945 zestátněn. Objektzůstal majetkem státu a poroce 1970 byly zahájeny náročnérekonstrukční práce.Samotný hrad zůstává nepřístupný,pro veřejnost jevšak od roku 1991 otevřenzámek zpřístupněný v doběturistické sezóny.ZajímavostHlavní atrakcí bečovského zámku je od jara2002 vystavení relikviáře sv. Maura, unikátníhorománského uměleckého díla z 12. století.Svatý Maurus byl mučedník, který byl ve3. století n. l. popraven za šíření křesťanstvív nynější Francii. Jeho ostatky byly uloženyroku 1026 do relikviáře v benediktinskémklášterním chrámu sv. Jana Křtitele ve Florennesna území dnešní Belgie. Jako majitelpanství Florennes ho v 19. století získal vévodade Beaufort a později převezl na rodovésídlo Bečov. Heinrich de Beaufort-Spontiniho roku 1945 před svým útěkem spolus dalšími cennostmi ukryl. Podle náznakůjednoho Američana, který chtěl po 40 letechjakýsi vzácný předmět bez vztahu k českýmdějinám koupit, se 5. listopadu 1985 podařilorelikviář kriminalistům objevit pod podlahouzpustlé hradní bečovské kaple. Památka, jejížcena se blíží hodnotě českých korunovačníchklenotů a stářím je ještě předčí, byla uloženav Uměleckoprůmyslovém muzeu, od roku1991 po deset let restaurována a pak vrácenado Bečova.LokalizaceKraj KarlovarskýTyp barokní zámek a gotický hradGPS 50°5'9.93"N, 12°50'23.48"EPřístupMěsto Bečov nad Teplouleží na křížení silnic II/208a II/230 s hlavním tahemI/20. Je tu též křižovatka železničníchtratí 149 a 161.7


člen rodu rožmberské růže musel přesídlit nakrumlovský zámek a postupně prodávat některéstatky. Roku 1596 přišla řada i na jeholuxusní sídlo a panství Bechyni. Tehdy se sempotřetí vrátili Šternberkové a zůstali až do18. století.Po poslední příslušnici šternberské větveMarii Terezii zdědil roku 1761 Bechyni její synz prvního manželství Jan Václav hrabě Paar.Paarové byli vlivný rod, který vlastnil dědičnéprávo na provozování pošty v Čechách, Uhráchi Rakousku, ale byli také jinak podnikaví.Za jejich vlády bylo bechyňské předhradí přeměněnov park a roku 1792 byla zbořena jižníčást starého hradu s kaplí sv. Ludmily, takžez gotické stavby zůstala jen boční křídla a částopevnění. Roku 1776 byla postavena mohutnájízdárna. V podhradí u řeky založili Paarovéroku 1875 keramickou továrnu a v návaznostina to zahájila v roce 1884 v Bechyničinnost průmyslová keramická škola, kteráse dodnes těší značné proslulosti. Paarové nazámku sídlili až do roku 1948, kdy byl jejichmajetek zestátněn. Z bechyňského zámku sestalo rekreační zařízení Akademie věd.V poslední době byl majetek rodině Paarův restituci vrácen. Zámek s příslušenstvím bylvložen do akciové společnosti Panství Bechyněa v roce 1998 otevřen pro veřejnost, kterátak může poprvé v historii vidět jedinečnoumalířskou a štukovou výzdobu i nádherné interiéryStromové síně nebo Svatebního sáluPetra Voka, který však veskutečnosti vznikl až zaŠternberků. V budově gotickésýpky je nyní MuzeumVladimíra Preclíka, významnéhočeského sochaře,v bývalém zámeckém pivovarumá Jihočeská Alšovagalerie expozici uměleckékeramiky a jízdárna sloužíjako divadelní a koncertnísál. Další hospodářské budovyjsou postupně rekonstruovány.Zámek a ostatní expozicejsou přístupné v obvykléturistické sezóně.PřístupBechyně leží na křižovatce silnic II/122a II/135. Zároveň je konečnou stanicí prvnív Čechách elektrifikované železniční tratěz Tábora (nyní trať 202), která byla vybudovánapodle projektu Františka Křižíka roku1903.ZajímavostV Bechyni se dochovala synagoga připomínajícíněkdejší početnou židovskou komunituve městě. Stojí v Široké ulici a v posledních letechv ní byly uloženy sbírky Hasičského muzea.Ty však nalezly nové prostory v rekonstruovanémobjektu Městského muzea přímona náměstí. V uvolněné synagoze bylo v poloviněroku 2006 otevřeno ojedinělé Muzeumturistiky zřízené péčí Klubu českých turistů.Dominantou města je most přes údolíLužnice z let 1925–1928 o jediném obloukuz předpjatého betonu. Je znám pod pojmenovánímDuha a umožnil mimo jiné prodloužitželezniční trať až na pravý břeh řeky k severnímuokraji města.LokalizaceKraj JihočeskýTyp renesanční zámekGPS 49°17'29.42"N, 14°28'5.1"E9


Benešov nad Ploučnicí 3Údolí Ploučnice mezi Děčínem a ČeskouLípou ovládal od 13. století hrad Ostrý, zvanýtaké německy Scharfenstein. Byl založen naprotáhlém skalním ostrohu obtékaném ze třístran řekou. Jako královští purkrabí v Děčíněi na Ostrém působili tehdy příslušníci roduMarkvarticů, zejména z větve Michaloviců. Tistáli nejspíše také za vznikem osady řemeslníkůa kupců, která dostala jméno podle Benešez Michalovic, zvaného Věrný. Ten zdejší statkyvlastnil v letech 1302–1332. Osada vzniklanedaleko Ostrého v místech, kde se doPloučnice vlévá Habartický potok, a brzy sestala trhovým městečkem s prostou hradbou,příkopem a valem. Časem tu vzniklo i nějaképanské sídlo, o čemž svědčí skutečnost, žepočátkem roku 1422 svolali Berkové z Dubéschůzku protihusitské katolické šlechty právěsem a nikoli na Ostrý. Benešov se proto stalopakovaně cílem husitských oddílů, které hoobsadily v letech 1422, 1425 i 1426. Táborskévojsko městečko vyplenilo ještě v letech1438–1439 a další ránu Benešov utrpěl roku1445, kdy byl po dobytí Ostrého obsazen Lužičany.Starý hrad se od té doby již nevzpamatoval,zatímco městečko Benešov získávalo navýznamu. V letech 1450–1511 ho vlastnili10Benešov nad Ploučnicí – Dolní zámekBenešov nad Ploučnicí – Horní zámekVartemberkové, kteří si tu postavili novoutvrz náhradou za obydlí zničené v husitskédobě. Jejich sídlo stálo na místě nynějšíhoHorního zámku, do jehož stavby byly některéčásti včetně válcové věže později pojaty. Vartemberkovétak zahájili novou éru prosperityBenešova.V roce 1515 koupila panství šlechtickárodina Salhausenů z Míšně. Tento saský rodsoučasně získal v Čechách inkolát a byl přijatmezi českou šlechtu. Roku1522 se tři bratři rozdělili o majetektak, že Bedřich dostal Benešova kraj kolem Ploučnice,Hanuš Děčín a statky u Labea Wolf byl vyplacen. Bedřichsi v Benešově ihned postavil zestaré vartemberské tvrze pozdněgotické sídlo, zvané pozdějiHorní zámek. Je to dvoupatrovábudova s okrouhlou starouvěží na jihovýchodním nárožía hranolovitou věží na severovýchodě.V letech 1540–1544Bedřich zámek ještě rozšířilo věžovitou budovu vystupujícíze zámecké fronty do tehdejšíhopříkopu, v jejímž přízemí


yla zbrojnice. V téže době vybudoval prosvého syna Hanuše na západní straně náměstítzv. Dolní zámek. Ten nyní sestává ze tří budov.Nejprve byla postavena severní, největší,ještě ve stylu pozdní gotiky. Je jednopatrová seštíty ve tvaru oslího hřbetu a hranolovou věžív nádvoří. Hanušův syn Antonín k ní přistavělpro svého bratra roku 1578 tzv. Wolfovokřídlo, dvoupatrovou budovu s věží, v níž jetočité schodiště. Současně byl opraven Hornízámek poškozený roku 1571 požárem.Salhausenové se stavbami zadlužili a takpočátkem 17. století museli majetky prodat.Horní zámek koupil roku 1613 nejprve děčínskývelkoobchodník a bankéř Jonáš Paustz Liebstatu a v roce 1631 se stal majetkemknížecího rodu Thun-Hohensteinů, který hovlastnil téměř 300 let. Roku 1927 ho pak odkoupiloměsto Benešov nad Ploučnicí.Spletité byly i osudy Dolního zámku, kdese od roku 1612 vystřídali Vartemberkovéa Kinští. Když byl Vilém Kinský roku 1634 zavražděns Valdštejnem v Chebu, jeho zkonfiskovanýmajetek získal polní maršál Jan z Aldringenu.Jeho potomci, kteří užívali pozdějirodové jméno Clary-Aldringen a měli hlavnísídlo v Teplicích, vlastnili benešovský Dolnízámek až do poloviny 19. století. Mezi dalšímivlastníky stojí za zmínku hraběnka AloisieČernínová, které zámek patřil od roku 1877po 11 let a která jej obohatila o jižní pseudorenesančníbudovu. Posledními majiteli bylibenešovští továrníci Grohmannové.Roku 1945 byly všechnyzámecké stavby zestátněnya od roku 1956 jsou památkovýmobjektem, který bylnákladně opraven. Koncemroku 1969 Dolní zámek vyhořel,během několika letvšak byl obnoven. Nyní jsouoba zámky přístupné v turistickésezóně veřejnosti.Dolní zámek představujeinteriéry šlechtického sídla.Horní zámek, který od dobThunů nesloužil k bydlení,je postupně opravována hostí expozici Dálného východu a děl uměleckéhořemesla ze 16. a 17. století.PřístupBenešov nad Ploučnicí leží východně odDěčína na silnici II/262. Zámecké objekty senacházejí přímo na náměstí. Nádraží Benešovnad Ploučnicí je křižovatkou, kde se trať 081dělí na dvě větve mířící k České Lípě nebok České Kamenici.ZajímavostAsi 2 km od Benešova proti toku Ploučnicese na skále nad ohybem řeky nacházejízbytky hradu Ostrý, který byl od roku 1515opuštěn. V roce 1816 prodal kníže Thun zříceninus přilehlým dvorem a statkem městuBenešovu a roku 1896 byly na hradě dokoncezahájeny restaurační práce. Brzy však bylypřerušeny a hrad znovu zpustl. Hradní skáloudnes prochází železniční tunel, ale ke zříceniněnad Františkovem nevede ani turistickáznačka.LokalizaceKraj ÚsteckýTyp renesanční zámekGPS 50°44'28.96"N, 14°18'41.22"E11


Bezděz 4Osamělé dvojvrší Bezdězů je viditelné zevzdálenosti sta i více kilometrů. Vyšší z oboukopců si vybral český král Přemysl Otakar II.pro stavbu hradu jako správního centra nastezce mezi Prahou a Žitavou, protože okolíBezdězu bylo posledním uceleným královskýmmajetkem na severu Čech. Stála zde užsice trhová ves, ale opěrný bod chyběl. Stavbahradu začala roku 1260 a současně bylo kolonizovánojeho okolí.Cesta do hradu vedla podhradím k úpatíkopce, odkud pokračovala strmě vzhůrumezi skalami. Střežily ji dvě brány se silnýmivraty, které byly vybudovány v místech, kdeznělcové útesy znemožňovaly jejich obejití.Třetí, mnohem pevnější brána chránila jižvstup do předhradí. Nad ní stála asi 20 m vysokáokrouhlá věž, nyní zvaná Čertova, odníž vedla silná hradební zeď až k dolní částihradu. Dolní hrad měl obdélný půdoryss obytnými budovami. Fortnou v hradbě sevstupovalo do horního hradu, kterému dominovala30 m vysoká věž na nejvyšším místěBezděz od jihustavby. Jediný vstup do ní byl ve výši 10 m podřevěném mostě. Jižní stranu zabíral královskýpalác s hradní kaplí, severní pak menšípalác purkrabský. Zdrojem vody byla cisternave skále hluboká 11 m.Když roku 1278 Přemysl Otakar II. padl naMoravském poli, byl hrad v podstatě dostavěna právě zde příštího roku internoval OtaBraniborský jako poručník nezletilého králesvého svěřence a jeho matku, královnu-vdovuKunhutu. Když se po uklidnění poměrů Vác-Letecký pohled na Bezděz12


lav II. ujal vlády, změnil otcovy plány. Za centrumpanství kolem Bezdězu neurčil nově založenéDoksy, nýbrž ves Bezděz pod hradem.Ta však nebyla pro nedostatek vody schopnarozvoje na město a tak za Berků z Dubé, kteříměli hrad v zástavě v letech 1300–1348,vzniklo vzdálenější městečko Nový Bezděz,později nazvané Bělá. Karel IV. sice hrad vykoupil,ale císař Zikmund ho roku 1419 dalznovu do zástavy Janovi z Michalovic. Pevnýhrad zůstal nedobyt i za husitských váleka zástavní držitelé se tu střídali až do roku1588, kdy Rudolf II. rozhodl Bezděz odprodatz majetku královské komory. Získali ho Vartemberkové,kteří sídlili v Doksech, a hrad takzůstal opuštěn.Naděje Bezdězu svitla na počátku třicetiletéválky, kdy byl sice vypálen císařskými,ale nový majitel, vojevůdce Albrecht z Valdštejnaho chtěl přebudovat na moderní pevnostchránící jeho nové vévodství. Ze záměruvšak sešlo a z Bezdězu se stal roku 1627klášter pro augustiniány z Bělé. Ti se ale popěti letech vrátili do svého původního sídla.Císař Ferdinand II. pak Bezděz věnoval klášterušpanělských benediktinů z Montserratu,který sídlil v pražských Emauzích. Mniši sevšak svého majetku mohli ujmout až po delšídobě, protože za třicetileté války hrad obsadilia vydrancovali Švédové. Až roku 1666 byla dounikátní kaple na Bezdězu přenesena kopiemontserratské Madony a z hradu se stalo vyhlášenépoutní místo. Roku1785 císař Josef II. klášterzrušil a brzy nato, roku1788 za tzv. bramborovéválky obsadili hrad Prusové,kterým se podařilo najíta odvézt ukrytý klášternípoklad. Hrad potom zchátrala změnil se ve zříceninu.V 19. století se tato dominantaširokého okolí stalavýletním cílem romantickýchmalířů a básníků,Karel Hynek Mácha tu bylpodle vlastních zápiskůšestkrát. Valdštejnové, najejichž panství hrad ležel,proto zahájili práce na zpřístupnění zříceniny.Záchranné práce pokračují dosud. Odroku 1945 je hrad jako vynikající památkagotického stavitelství majetkem státu a v turistickésezóně je umožňována jeho placenáprohlídka samostatně nebo s průvodcem.PřístupVýchodištěm na hrad Bezděz je ves stejnéhojména ležící na odbočce ze silnice I/38mezi Doksy a Bělou pod Bezdězem. Na vrcholvede odbočka červeně značené turistické trasy.Nádraží Bezděz na trati 080 je vzdáleno odvsi 2 km po modré značce.ZajímavostNa náměstí v Bělé pod Bezdězem stojí důmč. p. 27 s pamětní deskou. Podle pověsti právěpod tímto domem začínala tajná podzemníchodba až na Bezděz, kde byl ukryt poklad.Eliška Krásnohorská použila tuto pověst přitvorbě libreta opery Tajemství pro BedřichaSmetanu.LokalizaceKraj LibereckýTyp zřícenina gotického hraduGPS 50°32'20.08"N, 14°43'9.58"E13


V hlubokém meandrovitém údolí se spojujetok řeky Dyje a Želetavky. Nedaleko soutokuna ostrohu nad Želetavkou se nacházelouž od 8. století velkomoravské hradiště. Starobyléslovanské osídlení nahradil v 11. stoletíhrad jako součást strategické soustavychránící jižní hranici Moravy. K zeměpanskémuhradu Bítovu, který byl sídlem jednoho zešesti moravských krajských úředníků, patřilorozsáhlé území Dačicka, Moravskobudějovicka,Jemnicka, Slavonicka a Telčska.Nejstarší písemná zpráva pochází z roku1185, patrně brzy potom vznikla nejstarší dochovanáčást hradu. Na nádvoří totiž dosud stojívelká břitová, zčásti pobořená věž, jejíž původje odhadován na počátek 13. století a jde zřejměo nejstarší stavbu tohoto typu u nás. Na Bítověse po celé 13. století střídali kasteláni a komorníci,až se roku 1298 stal purkrabím RaimundKrušina z Lichtenburka, jinak moravský zemskýhejtman. Roku 1307 mu král Jindřich Korutanskýudělil Bítov v léno a v Raimundově osoběpřišel rod, který hrad držel více než 250 let.Lichtenburkové ihned přistoupili k raněgotické přestavbě hradu, jehož dolní část bylapobořena a na východní části ostrohu vzniklnový hrad s palácem, samostatnou věží a kaplí.Protáhlý areál ovinul pás hradeb a nad protějšímbřehem Dyje posílil bezpečnost Bítovadalší hrad Cornštejn.14Bítov 5Bítov od soutoku Želetavky s DyjíNa počátku husitských válek se bratři Smil,Jiří a Jan z Lichtenburka přidali na stranu císařeZikmunda. Jiří už roku 1420 zahynul v bitvěpod Vyšehradem, zatímco Jan se vykoupilze zajetí. Na Bítově si doba vynutila dalšízdokonalení opevnění. Panování Lichtenburkůohrozil v letech 1463–1465 Hynek, kterýneuváženě vystoupil proti Jiřímu z Poděbrad.Královské vojsko pak pro výstrahu po dlouhémobléhání zničilo jeho Cornštejn. Roku1491 král Vladislav II. Jagellonský propustilBítov z léna do dědičného držení rodu a Lichtenburkovése na přelomu 15. a 16. století dalido nové přestavby, která spojila dosud oddělenébudovy, přidala novou hlavní hranolovouvěž a zdokonalila opevnění tak, že vznikl jedenz nejbezpečnějších pohraničních hradů.V roce 1572 rod Bítovských z Lichtenburkavymřel po meči a neteř posledního z nichcelé panství prodala rakouskému šlechticiVolfu Strejnovi ze Švarcenavy. Už roku 1612však na dalších 150 let přichází rod Jankovskýchz Vlašimi. Čtyři generace Jankovskýchzměnily významně ráz hradu. Byl rozšířenhradní kostel a vznikl lichoběžníkový palác sestrážní věží i nový most ke vstupu. Předevšímvšak bylo zřízeno rozsáhlé hospodářské křídloa hradní pivovar. Na přelomu 17. a 18. stoletísem byla přenesena proslulá rodová sbírkazbraní a knihovna.V roce 1755 Bítov získáváspřízněný rod hrabat z Daunu,který se intenzivně věnujesprávě statků. FrantišekJosef hrabě z Daunu zahájilroku 1811 poslední velkoupřestavbu hradu nejprvev klasicistním a později v romantickémnovogotickémslohu, aby vzniklo elegantnía reprezentativní rodovésídlo. Interiéry byly vyzdobenyhodnotnými malbami,na nádvoří přibyly novostavbykočároven a koníren,okolní krajina byla upravena


na romantický lesopark. V opraveném hradnímkostele byla zřízena rodová hrobka.Když hraběcí rod Daunů roku 1904 vymřel,na Bítově se rychle vystřídalo několikmajitelů. Z nich Haugwitzové stačili odvéztojedinělou sbírku zbraní a další vybavení doNáměště nad Oslavou. Od polského knížeteRadziwilla koupil hrad roku 1912 průmyslníkJiří baron Haas z Haasenfeldu, majitel porcelánkyv Horním Slavkově. Již po dvou letechvšak zemřel a Bítov zdědil jeho stejnojmennýsyn, původně důstojník rakousko-uherské armády.Po 1. světové válce se ujal dědictví a díkysvé výjimečné lásce ke zvířatům proměnilBítov na zoologickou zahradu předevšíms evropskou faunou. Baron Haas na hraděsídlil do roku 1945, pak Bítov jako významnýpamátkový objekt přešel do vlastnictvístátu. Jeho okolí se však výrazně změnilo ponapuštění Vranovské přehrady, v jejíchž vodáchzmizelo i původní podhradní městečkoBítovec.Hrad je v době běžné turistické sezónypřístupný s průvodcem veřejnosti v několikaprohlídkových trasách. Lze tu shlédnout historickéinteriéry v podobě z 19. století, stálouzoologickou sbírku, kapli a také navrácenouzbrojnici. V tradici posledního majitele pokračujehradní zoologická zahrada.ZajímavostPoslední majitel Bítova baron Haas bylzvláštní člověk. K lidem se většinou chovalpřezíravě. Nikdy se neoženil, ale o matkysvých nemanželských dětí se velkoryse postaral.Jeho neobvyklá láska dala vzniknoutsoukromé zoologické zahradě s evropskýmii exotickými zvířaty. Ačkoli pro sebe měljen komorníka a kuchařku, o jeho zvířata semuselo starat 40 zaměstnanců, neboť chovalaž 200 psů. Raritou byla ochočená lvice Micimaus,kterou koupil jako mládě od cirkusuKludský a která s ním stále chodila.Přestože byl po otci židovského původu,přežil Haas díky svému bohatství šťastněi další světovou válku. Ale 11. května 1945k němu přišli muži z místního revolučníhovýboru a vyzvali ho, aby jako Němec odevzdalzbraně a dostavil se příštího dne na seřadiště.Toho večera třeskl výstřel z jediné pistole,kterou mu ponechali. Na žádné seřadiště se69letý baron nedostavil a jeho hrad propadlstátu. Zůstala po něm největší evropská sbírkavycpaných psů.LokalizaceKraj JihomoravskýTyp gotický, pseudoslohově přestavěný hradGPS 48°56'37.07"N, 15°42'1.75"EPřístupK Bítovu vede odbočkaze silnice II/411 ve Vysočanech,která dvakrát přecházípo mostě Dyji (cca 6 km).Zhruba stejně dlouhé jsouodbočky poblíž Dešova zesilnice II/408 přes Chvalaticea ze silnice II/411 přes Zblovice.Značně vzdálená železniceje pro návštěvu hradubez praktického významu.Přesto vede od Bítova turistickáznačka k zastávceRácovice na lokální trati 243z Moravských Budějovic doJemnice (cca 13 km).15


Blatná 6Na místě dnešního zámku stával románskýhrad Blatná, který dostal jméno podle polohyna skalisku uprostřed bažin. Tento vodníhrad nechal vybudovat Vyšemír, současníkkrále Václava I., v 1. polovině 13. stoletía od jeho rodu vladyků z Blatné ho převzalipříbuzní Bavorové ze Strakonic. Sídlili tu doroku 1403, kdy panství získal jejich vzdálenýpříbuzný Jan z Rožmitálu. Ten dal románskésídlo zbourat, blata upravit na rybník, zvětšitplochu násypem a vystavět gotický hrad.Přístup k němu vedl od východu po padacímmostě přes vodní příkop do brány ve vysokéhranolové věži, na níž jsou dosud kamennéznaky stavebníka Jana a jeho manželky. K věžipřiléhal gotický palác s kaplí a druhý palácbyl současně vybudován na místě bývaléhorománského hradu.Ve stavební činnosti pokračoval i JaroslavLev z Rožmitálu, nejvyšší zemský sudí, nejvyššíhofmistr a švagr krále Jiřího z Poděbrad, kterývedl proslulé mírové poselstvo ke křesťanskýmvladařům západní a jižní Evropy. Poselstvovezlo epochální návrh českého krále na zřízenímezinárodní organizace postavené na principech,které se až po pěti staletích staly základemOrganizace spojených národů. Cestu 40českých pánů a rytířů z let 1465–1467 popsaljeden z účastníků, rytíř Václav Šašek z Bířkova,jehož cestopis zpracoval Alois Jirásek v díleZ Čech až na konec světa. Jaroslavův synZdeněk Lev nechal rozšířit a vyzdobit hradníkapli a především vystavět nový, pozdně gotickýtrakt podle plánu královského architektaBenedikta Rejta. Vysoké náklady na stavbui společenský život ho přivedly do dluhů, takžejeho syn Adam musel roku 1535 celé dědictvírozprodat a odstěhoval se na Moravu.Po nedlouhém vlastnictví Štern berkůBlatnou roku 1579 získal polský šlechticZámek Blatná16

More magazines by this user
Similar magazines