Tady - are we bastards?!

INTERVIEW: LUKE TOMSKI(text: PP, repro: Luke Tomski)Mladý český grafik a ilustrátor pochází z Vysočiny a s jeho ilustracemijste se již mohli setkat na našich digi stránkách pár čísel zpět. Kromě toho seproflák spoluprácí s Toxxxem, skvělym coverem pro Freezerův Black Box aněkdo si vzpomene i na ambiciózní projekt Laboratoř Tmy, který vyvedl s Wizualem.Nejen o tom, proč a jak žije v Bratislavě nebo jaké symboly ukrývá dosvých kreseb, je tenhle rozhovor.* Začneme obligátní otázkou. Kdy jsi začal s kreslením a co si kreslil?Nebudu lhát, když řeknu, že kreslím skoro od narození. Moje mamka (výtvarnice)dokonce při výběru jména zvolila patrona malířů, takže mi to bylo tak prvoplánověsouzeno od kolébky…(smích) Co se týče témat, tak jsem se s tím moc nepáral aprošel jsem si v dětství jak mapama pokladů, tak hokejistama, terénníma autama ažto všechno nějak zmutovalo v obludy a morbidní humor...(smích)* Hodně lidí si myslí, že vycházíš z graffiti a streetart scény. Je tomu tak?Rád bych uvedl svůj ,,původ” na pravou míru...(smích). Nevím proč, ale je strašněatraktivní rozdělovat mladé výtvarníky do přesně definovaných skupin, všechnopěkně přesně třídit a systematizovat. ,,Jakoby každý pocházel ze streetartu.” Troufámsi tvrdit, že k mojí tvorbě zatím není takový přístup možný - nejde ji zařadit, nejde jípřidělit. Všechno je neuvěřitelně rozmatité, každý projekt je zajímavý něčím jiným. Můjseznam zahrnuje akce se streetartem spřízněné, ale necítím se být jeho součástí.Graffiti jsem si kreslil do sešitu - ani to mě neopravňuje k tomu, zařadit se do této subkultury.Jsem samorost. Kreslím, baví mě to, dělám si, co chci, tak se má realita. Můjrevír je můj ateliér, stůl, papír, tuš, počítač a všechno co si zrovna usmyslím...(smích)* Přesto mě zajímá, co si myslíš o celkovym boomu street umění a jeho etablovánímezi svébytné umělecké žánry?Asi nebudu rozvíjet složitější úvahy, hodně věcí je čerstvých a potřeba je vidět z odstupu.Spousta děl vzniká rychleji, než je zdrávo, jsou duhově barevné a zasmrádají bezduchostí.Osobně se rád dívám do hloubky a je úplně jedno, jestli na sdělení narazímna ulici nebo v galerii. Radši se nechám ohromit myšlenkou, než velkoplošností. Lidibudou škatulkovat, vydávat tematické knihy, ale i tak bude cítit, kdo přibalil do formyněco nadčasového navíc. Každopádně je věřejný prostor skvělé místo pro poukázánína současné problémy a věřím, že s ním umělci budou nakládat originálně asmysluplně. Teď se těším na knihu město=médium!* Čím ti je urban scéna blízká?Přitahuje mě na ní nejvíc přítomnost člověka. To, jak hledá. Ta snaha najít se v živémase ostatních lidí a oživlé mase betonu a zdí, která to všechno proplétá. Způsobhlednání má potom mnoho variací a jako celek je to pro mě svým způsobem mystické.