Židovské památky - NIDM

userfiles.nidm.cz

Židovské památky - NIDM

Židovské památkyLucie RadováLucie Sűckerová4. Základní škola, Kralovická 12, Plzeň3. místo v I. kategorii


UProč měli zmizetz povrchu ZeměDne 19. listopadu 2004 jsme se vydali na schůzku s panem Balcarem. Rozhovor, kterýproběhl, trval hodinu a půl a všichni jsme si z něho odnesli krásné zážitky. Panu Balcarovi je70 let, má hodně vědomostí a také toho hodně zažil. Nyní si můžete přečíst o čem spočívalanaše schůzka.UJak pokračovaly devastace synagóg? Kde se brali peníze na jejich opravu?Abych pravdu řekl, moc si toho nepamatuji. Největší problém je, že je po celé ČRŽidů málo. V dnešní době se málokterá synagóga používá k bohoslužbám.K bohoslužbě musí být 10 mužů, jinak se nekoná. V ČR je dohromady 2000 lidí, kteříse hlásí k židovskému vyznání, z toho je polovina žen.Peníze se berou ze všech různých fondů. Také od lidí, kteří utekli a na to zbohatli.Sbírky jsou, ale z toho se nevybere tolik na opravu. Pražská židovská vesnice žije zesbírek, z cestovního ruchu..UODKAZ – synagógySYNAGÓGYNejstarší ověřené doklady o existenci synagóg máme ze 3. století př. o. l. z Egypta, je však jisté, žeexistovaly už dříve. Instituce synagógy se poprvé objevila a napevno ustanovila pravděpodobně po zničeníprvního jeruzalémského Chrámu, možná i v Palestině samotné, především ale v babylónském exilu. Židénásilně přesazení do cizího prostředí chtěli zachovat vědomí sounáležitosti se svým náboženstvím, národem ihistorií. Začali se scházet ke společným modlitbám, k výuce v rituálu a zvycích, ke společní četběz posvátných knih, které sejim podařilo zachovat, nebo které popaměti sepisovali‘ postupněsi vytvářeli novou liturgii a pro sváshromáždění si začali stavět zvláštní domy. Když se paks povolením perského králeKyra mohli vrátit do vlasti a založilidruhý společný stát, přinesli si myšlenku synagógys sebou. Před zničením druhého Chrámu existovalo prý jenv Jeruzalémě na 400 modliteben, mnoho dalších bylo pocelé zemi a téměř tisícv různých obcích diaspory. Po roce70 o. l. vznikaly synagógy s jmenovanými nebo volenýmipředstaviteli všude, kde seŽidé usazovali.V náboženskémživotě Židů zaujímá synagógazvláštní místo a v určitémsmyslu představuje ústředníinstituci judaismu. Vestředověku byla centrem životavšech židovských obcí:probíhaly tu každodenní bohoslužbys minjanem, předčítala avykládala se Tóra, konala se tukázání, odbývaly se základníobřady, někdy i rituální očista.V synagóze se dohlíželo na vzdělání dětí, bývala tu studovna, někdy se tu odehrávala soudní jednání,


výjimečně odtud zazněla i klatba na heretiky a odpadlíky. Synagóga tedy byla střediskem obecní, vzdělávacía společenské činnosti‘ její hlavní účel však byl vždy bohoslužebný.V synagogální bohoslužbě se prolíná osobní i veřejná forma modlitby‘ jednotlivec se tu v přítomnostiostatních soustřeďuje na svou vlastní modlitbu a zároveň s nimi naslouchá čtení biblických textů i jejichvýkladů. Ústředním okamžikem synagogální bohoslužby je čtení sidry, týdenního úseku Tóry ze svitkuuloženého v synagóze. Je to četba na pokračování, rozvržená tak, aby se celá Tóra přečetla za jeden rok.Den zahájení a ukončení cyklu čtení je jedním z judaistických svátků.Sefer Tóra – Svitek Tóry, nejcennější a nejdůležitější předmět v synagóze, je spolu s jinými bohoslužebnýmipředměty uložen v aron ha-kodeš, zvláštní schránce, která je volně přistavená ke zdi orientované směremk Jeruzalému, nebo je do této zdi vestavěná. Svatostánek je zakryt ozdobným závěsem, před ním visí nertamid, symbol svícnu v jeruzalémském Chrámu. Po stranách aron ha-kodeš jsou umístěna čestná sedadla prorabíny a další vážené účastníky bohoslužby. Sefer Tóra je předmětem vysoké úcty: když je vyjmut z aron a-kodeš, účastníci bohoslužby povstanou a ve chvíli, kdy je nesen v průvodu kolem nich, políbí jeho pláštík, nebose uklánějí. Svitek je před čtením obřadně svlékán z povijanu a pláštíku, po čtení zase se stejnou pietouoblékán.K vykonávání náboženských úkonů v synagóze není bezpodmínečně nutná přítomnost rabína,bohoslužbu může vést a většinou také vede chazan či kantor, který předčítá modlitby a v příslušnýchčástech se ujímá zpěvných partů. Jeho úlohu v synagogální bohoslužbě může v případě potřeby převzítkdokoli z dospělých členů obce, Bohoslužbu řídí od zvláštního pultu nazývaného amud, umístěného napravopřed aron ha-kodeš. Ve středověkých synagógách je amud situován několik stupňů pod úroveň podlahy, abysymbolickynaplňoval slova Žalmu:„Z hlubokosti volám k Tobě,Hospodine.“Rabínovo působenív synagóze sezpravidla omezuje nakázání a obřady.K základnímuvybavenísynagógy patří takémenora. Původnízlatá menora, bohatěvyzdobená, bylaumístěna ve Stanuúmluvy a bylasnad i přenesena doprvníhoŠalomounova Chrámu.Po roce 586 př.o. l. se všechnyposvátnépředměty ztratily ačasem bylav druhém Chrámuinstalována novázlatá menora,vyrobená podlemojžíšovskéhooriginálu. Po roce70 o. l. menotu zřejměodnesli vítězníŘímané a vystavili jiv triumfálnímprůvodu.Talmuddičtíučenci pozdějisedmiramenný svícenzakázalireprodukovat, aleobjevoval senadále nasynagogálních mozaikách, v rituálním umění apod. Velký význam menoře přičítá kabala a svícen spojovanýs posledním vykoupením a příchodem Mesiáše, získal nový význam jako ústřední náboženský symbol liduIzraele‘ v současné době je oficiálním zákonem Státu Izrael a knesetu. Menorou je běžně nazýván takéosmiramenný svícen používaný o svátcích chanuka, jeho správné označení je však chanukija.Se synagógou většinou těsně sousedila škola ‘ obvykle byla situována do přístavby nebo zvláštníbudovy a jen zřídkakdy tvořila se synagógou jeden celek. Někdy byla součástí synagógy i rituální lázeňmikve.Mikve by měla pojmout nejméně 726 litrů vody a být dost hluboká, aby umožnila dospělému úplnéponoření. V období Chrámu užívali mikve kněží, kteří se rituálně znečistili, dnes tak činí zbožní Židév předvečer šabatu, svátků a zejména na Jom kipur. Ženy jsou podle židovského zákona povinny ponořit sedo lázně a rituálně se očistit před svatbou, po menstruaci a po porodu.


U MohlVeškeré počínání věřících v synagóze je stanoveno předpisy a požadavky tradice, zakotvenév halachickém právu. Příkazy halachy určují mužům povinnost nosit v synagóze kipu a při mnohapříležitostech talit‘ zakazují tu jíst, pít, dále spát, pomlouvat, rušit bohoslužbu, provádět obchodnítransakce apod. Rovněž architektonické řešení interiéru synagógy bylo určeno předpisy halachy.Exteriér synagógy, její dispozice a styl oproti tomu takovým předpisům nepodléhalo. Výjimku tvoříjen povinnost orientovat budovu směrem k Jeruzalému (u nás směrem na východ). Povinnost ezrat našim aorientaci synagógy v moderní době některé kongregace částečně modifikovány.UByla to taková doba jak se píše v knihách?Asi jo. Historická práce je fakticky důsledná. Román je subjektivní dojem spisovatele,jak si to představuje.UJaké bylo ovzduší mezi lidmi? ( nenávist…)Dodneška si lidé kladou otázku těch přihlížejících, ví či neví. Já si myslím, že tamhraje psychický dojem. Člověk, který v tom nežil si to nedokáže představit. Lidi dotoho nebyli zataženi, nejsou schopni si představit realitu.Antisemitismus byl mezi lidmi, mezi normální populizací.UNosili se opravdu židovské znaky na hrudi?Nosili, najisto.by jste nám říct něco o historii židovského náboženství?Vzniklo pravděpodobně „po vyjetí z Egypta – 1500 př. Kristem“Abrahám byl první kdo se setkal s Mojžíšem1. klíčová postava exodu.Za nějakou dobu vznikl židovský stát ( dnes Izrael ) – vládli tam soudcové, v Biblikniha Soudců – Bůh povolal nějakého člověka a pak zase zmizel, má se, že žil Bůh.Kolem roku 1000 se stát zlomil v království, poté se rozdělil na dvě části – SeverníIzrael ( zanikl podle vlády Asýrie – 8. stol. ) a Judsko. Vedli mezi sebou války.Mor zasáhl vojska, která šla proti Judsku, to se zachránilo. Židové dostali svobodu,vrátili se. Řekové měli politiku dost zvláštní, chtěli jí dát do Židů. Roku 70 – válka,zničení Jeruzaléma – od té doby byli Židi v diaspoře. Roku 48 – založen stát Izrael (díky válkám dorostl do dnešní velikosti. )UODKAZ – JudaismusJudaismusMojžíšBůh vyvolil Mojžíše, aby vyvedl Židy z Egypta a aby je provedl pouští do země zaslíbené. Na hoře Sinajobdržel Mojžíš od boha ,,desatero“, které bylo zaznamenáno na dvou kamenných deskách uschovaných veschránce. Všichni Hebrejci se v úmluvě zavázali přijmout desatero. Díky boží ochraně přežili 40 let v poušti.S Mojžíšových nástupcem Jozuou zaslíbenou zemi dobyli.DiasporaPo povstání Židů v roce 70 zapálili Římané Jeruzalémem. Z chrámu se zachovala pouze Západní zeď. MnohoŽidů odešlo do Egypta, Maghrevu, Evropy nebo Babylónie. Dějiny diaspory jsou poznamenány středověkýmpronásledováním evropských Židů. Ti byli často nuceni žít v ghettech. V roce 1290 byli vyhnáni z Anglie,


U JakéhoU NemůžeteU PročU DodržujeteU Doporučilroku 1394 z Francie a 1492 ze Španělska. Po celé toto období však neustále prohlubovali své náboženskéstudium. Na konci 19. stol. Se rozšířil antisemitismus, nenávistný postoj k Židům, které považoval zaméněcenné a nebezpečné. V carském Rusku Židé prchali před pogromy. Za druhé světové války bylosystematicky vyhlazeno na 6 miliónů Židů. To byla šoa, nejstrašnější antisemitská perzekuce v dějináchzorganizovaná Hitlerem a nacistickým režimem v Německu a ve všech okupovaných zemích Evropy. V roce1948 vznikl stát Izrael, kde dnes žije více než 4 milióny Židů. Asi 6 miliónů Židů žije ve Spojených státech a4,5 miliónu v Evropě.UMůžete nám říct něco o druhé světové válce ve vztahu k židovskémunáboženství?No, vždycky byli menšinová skupina. To vyvolávalo napětí – křesťané svalovali všena Židy. První z bodů: vypořádat se nějak s židovstvem. Roku 38, před válkou –„křišťálová noc“ – klasický program vypálení synagóg. Tahle myšlenka seneuskutečnila – uspořádala se skupina ve Waansee, kde se spekulovalo co s Židy.První návrh: sebrat Židy, vystěhovat na Sibiř, tam se vytvoří území – to, ale bylo mocdrahý, tak se rozhodli, že je pobijí. To byl druhý návrh, ale ten taky ztroskotal, neboťto nebyla sranda zastřelit 10 mil. Židů. V Německu vymýšleli jak je zabít, tak vytvořilikoncentrační tábory. Skončilo to koncem války. Hitler nenáviděl Židy.jste vyznání?UKřesťanského a církev adventistů- kazatelnám říct něco o Vašem vyznání ?Jakoby jediné uznává bohoslužebný den v sobotu – jako Židé. My to chápeme tak, žeby se nemělo v sobotu nic dělat. No, je to prostě takový těžký.jste začal vyznávat tuto víru? Vedli Vás k tomu rodiče?Uvěřil jsem tomu, že Bůh existuje a začal jsem mu věřit. Sám, určitě sám, rodiče měk tomu nevedli.řád Vašeho vyznání?Jo. Máme určitý předpisy dle stravy – rozdělujeme masa – vepřové nejíme, krevnepijeme.UJsou ve Vaší rodině stále nějaké tradice Vašeho vyznání? A jaké?U nás určitě, ale u rodičů a prarodičů ne, tam ne. A jsou to bohoslužby, Velikonoce,Vánoce, jídlo.by jste nám nějaké webové stránky nebo knížky …. Na tototéma?No, tak je to určitě Co by měl člověk vědět o židovství, dále Judaismus od A do Z –nakladatelství židovské pražské obce, ta má určitě také svoje webové stránky. Potomse studuje na husitské teologické fakultě o Judaismu, tam mají také hezké webovéstránky. A od Bedřicha Noska jsou také velice pěkné knihy. Dobře se čtou.


UByl jste někdy v Plzeňské synagóze? Jak to tam vypadá?Veliký, hrozně veliký. Synagóga, která je postavená v maurský, slohu.Je to 3. největší synagóga na světě (1. New York, 2. Budapešť a Jeruzalém, 3.Plzeňská ). Ovlivněna španělským stylem. Orientální styl – kopule. Je tam ve předupředčítací pult, lavice v zadu jako kostely liberální židové. A ortodoxní židovémají předčítací pult ve prostřed a okolo lavice.UODKAZ – Plzeňská synagógaVELKÁ SYNAGÓGA V PLZNIVelká synagoga v Plzni je druhou největší synagogou v Evropě a třetí největší na světě. Základní kámem bylpoložen 2. prosince 1888.Původní plány byly navrženy vídeňskýmarchitektem Fleischerem.Synagoga měla být vestavěna vgotickém slohu severského typus vysokým průčelím a dvěma 65 metrůvysokými štíhlými věžemi.Stropní žebrová klenba se mělaskládat ze železných žeber ažulových sloupů. Tehdejší městskárada však tento projekt zamítla.Nové plány byly předloženyEmanuelem Klotzem v roce1890. Klotz zachoval půdorys acelkovou koncepci stavby, alezměnil architektonický styl. Věže bylysníženy o dvacet metrů. Původnístavební rozpočet byl 162.138 zlatých.Výstavba synagogy byladokončena v roce 1893 a bylafinancována z dobrovolnýchfinančních darů členů židovské obce.Od roku 1893 pak synagogasloužila svým účelům až do Holocaustu.Po 2. světové válce byla navrácena židovské komunitě. V letech komunistického režimu byla synagogauzavřena. Židovská komunita neměla dostatek finančních prostředků, v důsledku čehož synagoga létachátrala.UODKAZ – Stará Plzeňská synagógaSTARÁ SYNAGÓGA V PLZNIStará synagóga byla v roce 1995 vyklizena a v letní sezóně v roce 1995 a 1996 zde byly instaloványvýstavy a uspořádáno několik koncertů např. Iva Bittová. V roce 1997 byly trámovou konstrukcí podepřenypatrové ženské galerie a kazetový strop, byla opravena krovová konstrukce a položena nová krytina zpálených tašek. V prosinci 2001 byla zahájena částečná oprava synagogy: postupně byly vyjmuty arestaurovány okna a dveře, opraveny nosné konstrukce galerií a stropu, vyjmuta podpůrná trámovákonstrukce a doplněna dlažba. Ve dnech 16. - 19. dubna 2002 proběhla v prostoru Staré synagogy akce Napišjedno jméno, při níž obyvatelé města psali jména plzeňských obětí na oblázky a ty pak byly rozmístěny poploše Židovské školy. Od června 2004 je v objektu instalována výstava fotografií, mapujícídokumentární.formou historii židovského osídlení v Plzeňském a Karlovarském kraji, s názvem Tady žili židé.UŘekl by jste nám něco o koncentračních táborech?Je to dost široké téma, ale budu se ho snažit zkrátit. Tábory byly různé: 1. pracovní (vězni pracovali – továrna apod.), 2. vyhlazovací ( Osvětim – původní část, Řeziňka –vesnice a vedle byl velký vyhlazovací tábor – památník v Polsku, za Ostravou – vstupzdarma – zážitek na celý život. U nás byly tábory pracovní – shromáždili se tam Židé a


U JakU NeznáteU ŘekněteU Židovsképak se přesunuli do koncentračního tábora. TEREZÍN : okolo 10 000 lidí-střela odboku, není vyhlazovací, byla to výkladní skříň, aby všichni viděli jak vypadá tábor,měli tam svoji samosprávu a kulturní činnost. Společenství národů poslalo kontrolu –vypucovali tábor. Židé co měli být transportováni tomu ani neuvěřili…Skupina Židůpracovala také v krematoriu. Když přijeli vlaky, selekce vybrala lidi co mohli něcodělat, zbytek dali do plynu. Jídlo dostávalo jednou denně – polévka, chleba. Člověknemocný šel do nemocnice a to pro něj znamenalo smrt, neboť člověk, kterýnepracoval, nedostal najíst.UJak je zabíjeli?Nejdřív je popravovali tradičně-zastřelením,ale kulka byla moc drahá, tak zkusili Židynahnat do aut, zavřeli je tam a odvedli výpary z výfuku do toho auta – nastartovali aoni se udusili. To byla první varianta a druhá, velká chemická továrna – ZYKLON B –prášek, který když se vysypal do vzduchu, byl smrtelný, židům to pouštěli domístností. Treblinka – vyhlazovací tábor. Děti zabíjeli, neboť nepracovali, i ženy astarý lidi. Jedna třetina Židů zemřela při cestě do koncentračního tábora.byli perzekuováni lidé v koncent. táborech?Hlavně, že je zabíjeli. Když odvedli babi a dědu jako Židy do koncentráku, vzali ijejich vnoučata. Kdo byl a nebyl Žid poznali v matrikách, které si vedli. Brali všechnyaž do druhého kolena. Sňatky byly povoleny jen když byli oba partneři Árijskéhopůvodu, jinak byly zakázány.UByli Vaši rodiče v koncentračním táboře?Ano, ale nic moc mi nevyprávěli.nějakou historku nebo příhodu, která by se týkal koncentračníhotáboru?Nevim. Ale o koncentrácích si můžete přečíst v knize Noc – spisovatel píše o jehozkušenosti, přežil koncentrační tábor, jako moji rodiče. Byla tam určitá skupina SS –lékaři, kteří prováděli všelimožný experimenty, například aby žena měla dvoj a vícečata.nám něco o Lidicích.To byl exemplární příklad. Muži se zastřelili na místě, ženy koncentrační tábor, dětipřevýchova v německých rodinách. Vesnici zničili, zbyly pole, rybník vysušili.Hrůzný činy se utajovaly, ale toto neutajily, proto je vymazaly z mapy. I v Angliipřejmenovávali vesnice na Lidice, aby se na ně nezapomnělo.náboženství.Judaismus stojí na základě Starého zákona v Bibli, několik svazků TALMUD – dílo,které zasahuje od posledních proroků až do dneška.Je potřeba zachovávat přikázání – je jich 613 příkazů a zákazů, v TALMUDU- jakpřesně se to musí v životě dělat. V sobotu nic nedělají. Základ všeho Tóra – 5 knihMojžíšových. Judaismus je založen na ústním podání – úžasná paměť Židů. Jinakpočítají roky – od stvoření světa – letos asi 5765. Mají také živé svátky např. PESACH– Velikonoce:exodus, rituály, ŠAVUÓT – svatých 50 dní po pesachu: vydání zákonaMojžíšovi, ROŽHAŠANA – Nový rok ( září), JÓN KIPÚR – den smíření: smívají sehříchy, SUKÓT – svátek stánků: rodiny se sejdou a týden nejsou doma, CHANUKA –


ozsvěcování světel na památku, JON HA ŠOA – dnes- šoa – hebr.ničivá bouře,připomínají se oběti.UMIKVE.Rituální lázeň, přírodní voda, 76 litrů. Židi by se měli jít očistit před šabatem ( sobotou). Úplné ponoření. Ženy po porodu, po menstruaci…Z doby hodně dávný.Rituálně nečistý je člověk: žena v šestinedělí, když se dotkne mrtvoly, při menstruaci – oddělíse od lidí, chtěli zabránit nemocem.UA tady se nám pan Michal rozpovídala a povídal a povídal…..Kdyby Žid zabil člověka, nezbavilo by ho to jeho vyznání. Žena a muž se můžou vzítdřív než v 18 letech. Chlapec, když se narodí - po šesti dnech podstoupí obřízku. Kluk sestává dospělým ve 13 letech – už si někoho může vzít, naučí se přečíst část ze zákona –hebrejsky, v tu chvíli je dospělý pro Judaismus. Židé musí mít obřízku, takže když serozhodne dospělý, že bude židovského vyznání, musí nejdříve podstoupit obřízku. Dodneškaje spor, jestli měli jiný význam obřízky. Pro Židy to v lékařství nemělo žádný význam.Abrahám byl prapraotec Židů, měl dva syna Izáka a Jákoba – 12 synů. Mojžíš dával přikázánína Sinaji. Muž, když chodí číst Tóru, musí mít na hlavě čepičku – jarmulku – stále. Ženy tórunečtou, v synagóze nesmějí být s muži, kde se čte tóra. Ženy nebyly brány jako méněcenné –stejná hodnota jako muži, celé příkazy jako pro muže. Příkazy jasně pro ženu jsou v mužskémrodě. Ženy zapalují svíce – když začíná šabat – soumrakem ( 3 hvězdy na nebi ) pro ně začínánoc…….


UO Staronové synagózeKdyž přišli Židé na místo dnešního Židovského Města, radili se, jak co nejdříve postavitsynagógu a jde na ni vzít peníze. Dohadování nemělo konce, až se slova ujal jeden vážnýstařec. Poradil ostatním, aby začali kopat na nedalekém pahorku. Když to udělají, samiprý uvidí, jak vytouženou synagógu získat. Židé se ihned dali do práce, rozkopávalipahorek a snášeli z něj hlínu. Sotva odkryli jeho svrchní část, uviděli špičku střechy. Tojim dodalo sílu do další práce a zakrátko vykopali celou budovu Staronové synagógypřesně v té podobě, v jaké ji známe. V radosti nad tím, nekopali už dostatečně hluboko, aproto stojí synagóga částečně v zemi dodnes.Jiná pověst vypráví, že Staronovou synagógu přinesli pražským Židům sami anděléz jejich původní vlasti Palestiny. Andělé ale přísně nakázali, že na její podobě nesmínikdy nic měnit. Když se pak v průběhu staletí mnozí pokoušeli o nějaké úpravy na starébudově, vždycky se jim něco zlého přihodilo, co je od jejich úmyslu odradilo. Proto už postaletí zůstává vnější vzhled i vnitřek synagógy beze změn.UO Pinkasově synagózePřed dávnými časy žil v Praze chudý Žid jménem Pinkas. Živil se obchodem se starýmšatstvem, ale na obživu jeho rodiny to nestačilo. Jistě by umřel s rodinou hlady, kdybymu penězi nevypomáhal bohatý hrabě, který si ho oblíbil pro jeho poctivost. Jedna věcale hraběte na Pinkasovi mrzela: nikdy mu za peníze nepoděkoval, vždycky je oči zvedlk nebi a zvolal: „Bože, děkuji ti, žes mne v nouzi neopustil a pomohl mi!“ Když si Pinkaspřed svátky jednou tase přišel pro peníze, hrabě mu naschvál žádné nedal. S vážnou tvářímu vysvětlil: „Tentokrát bída přišla i na mne, Pinkasi. Ale jistě ti pomůže tvůj bůh, kdyžmu pokaždé tak pěkně děkuješ!“Smutně se tenkrát Pinkas vracel domů a zesmutněla celá jeho rodina, když se místos penězi vrátil s p prázdnýma rukama. „Budou to neveselé svátky,“ řekl Pinkas ženě, kdyžtoho večera uléhali ke spánku. „Ale věřím, že Bůh na nás nezapomene a dá nám i tutonouzi přežít.“ Když už všechno spalo, probudil je uprostřed noci řinkot skla a strašlivárána-do komůrky, kde spal Pinkas se ženou, vlétla malá tmavá postava a dopadla na zem.


Pinkas leknutím vyskočil a vtiskl se do kouta, žena se schovala pod pokrývku a naslouchalizlověstnému smíchu, který tu hroznou příhodu zvenčí doprovázel. Až když se dětileknutím hlasitě rozplakaly, Pinkas se vzpamatoval a přikročil k tmavému ranci na zemi,aby se podíval, co mu to do komůrky vlétlo. Byla to mrtvá opice, kterou Pinkas vídal nanávštěvách u hraběte, jenž krotké zvíře choval pro své obveselení. „To nám tak ještěscházelo! Teď si hrabě jistě bude myslet, že jsem mu ve zlosti opici schválně zabil!“Pinkas se ženou přemýšleli, co s opicí, a nakonec se rozhodli, že ji spálí v kamnech. Alejak vzal Pinkas opici za nohy, aby ji odvlékl do kuchyně najednou cosi na zemi zachrastili.Byla to zlatá mince, která opici vypadla z úst. A když Pinkas mrtvou opici rozpáral, našelv jejím břiše pěknou hromádku dukátů. ,,Vidíš,“ řekl Pinkas ženě, ,, Bůh nás přeceneopustil a postaral se o nás!“ Mrtvou opici spálili a hned druhý den běžela žena nakoupitmaso i víno na oslavu svátků.Když se pak večer u hojně prostřeného stolu sesedli a chystali s jíst, ozvalo se bouchánína dveře. To se hrabě přišel podívat, jak Pinkasova rodina bez jeho peněz slavísvátky.Hrabě se velice podivil, když uviděl na stole tolik jídla a pití, a hned se ptal, kdePinkas vzal tolik peněz. A tak hraběti Pinkas všechno popravdě vypověděl, přiznal, žemrtvou opici spálili a přinesl hraběti všechny zlaťáky, které v jejím žaludku našli. Alehrabě se nezlobil: ,,Však vím, Pinkasi, žes mou opici nezabil, ztratila se už před několikadny. A myslím že vím i to, jak se zlaťáky dostaly do jejího těla – mám ve zvyku zkoušetzlaté peníze mezi zuby, zdali jsou pravé. Opice mne viděla a myslela, že zlaťáky polykám.Zkoušela mne napodobit, spolykala peníze, a když si naplnila žaludek, zalezla někam apošla. Lidé ji pak mrtvou našli a chtěli tě postrašit, takže ji v noci hodili do tvého okna.“Peníze však hrabě od Pinkase zpátky nepřijal. ,,Nech si je, Pinkasi. Chtěl jsem těvytrestat a byl jsem zvědav, zdali ti tvůj Bůh pomůže, když mu tak pěkně děkuješ. A onopravdu zařídil, aby se peníze k tobě dostaly. Jsou teda tvoje!“ Pinkasovy přinesly penízenalezené v opičím žaludku štěstí. Moudře s nimi obchodoval, a protože byl navíc poctivý apilný, v krátkém čase zbohatl a domohl se vážnosti mezi ostatními. Pamatoval vždy nachudé a potřebné a v ulici, kde přebýval, nechal vystavět nádhernou synagógu, která nesejeho jméno.


Židovské hřbitovyTéměř každá židovská náboženská obec měla svůj vlastní hřbitov.Základní rozdíl mezi židovskými a křesťanskými hřbitovy vyplývá z tradičnížidovské zásady nenarušitelnosti hrobů: ostatky zemřelých mají zůstat navždyna tom místě, kde byly pohřbeny. Zatímco na křesťanských hřbitovech lzehroby po několika desetiletích otevřít a na témže místě pohřbít jinéhonebožtíka, hroby na židovských hřbitovech nemají být nikdy porušeny. Proto vpřípadech, kdy zaplněný hřbitov nebylo možno plošně rozšířit, navezla se nastaré hroby vrstva zeminy a další zemřelí pak byli pohřbíváni o něco výš, nadpůvodními hroby. Náhrobky z dolní vrstvy hrobů byly přitom zasazeny donasypané vrstvy země. Středověké židovské hřbitovy byly někdy zakládányuvnitř hrazených měst, případně na parkánech mezi dvěma hradebnímipásmy. V novověku směly být hřbitovy založeny většinou jen daleko od městači vsi. Na rozdíl od křesťanských zvyklostí židovské pohřební zvyklosti nijaknesouvisejí se synagógou. Hřbitovy bývají od synagóg značně vzdálené, apokud spolu zcela výjimečně sousedily, šlo o sousedství náhodné nebozpůsobené prostorovou stísněností židovských čtvrtí.URůzné typy stél ze 17. až 19. stoletíNa našem území se setkáváme se dvěma typy židovských náhrobků. Zcela běžnýje deskový náhrobní kámen zapuštěný kolmo do země – stéla. Jeho tvar,uspořádání nápisu i výzdoba se během staletí vyvíjely a měnily, projevují se neněm i krajové zvláštnosti. V mnoha krajích bývaly dříve běžné i stély dřevěné,vyřezávané. Byly však méně trvanlivé, takže dnes je najdeme už jen ve sbírkáchStátního židovského muzea.UTumba ze 17. až 18. stoletíVzácnějším druhem náhrobku je tzv. tumba, sestavená obvykle z několikakamenných desek, svým tvarem připomínající antický sarkofág.Od poloviny 19. století se tvar židovských náhrobků přizpůsobuje běžným typůmnáhrobních kamenů.Historické židovské náhrobky jsou nápadné používanými symboly a výzdobou.Dekorativní výzdoba se od středověku vyvíjela spolu s uměleckými slohy.


UNejčastější náhrobní symboly: žehnající ruce (kohanité) a konvice(levité)Mnohé náhrobky z 20. století mívají už nápisy jen české nebo jen německé,ale téměř vždy ukončené pěti hebrejskými písmeny. Na některých hřbitovech bývalovyhrazeno zvláštní místo pro pohřby rabínů: takovému soustředění rabínských hrobůse někdy říká rabínský okrsek. Také dětské hroby bývají často soustředěny navyhrazeném místě, většinou na okraji hřbitova. V mnoha židovských obcích se snáboženskou úctou pohřbívaly také opotřebované a neopravitelné svitky Tóry,takové hroby nebývaly označovány náhrobkem.Podle staré tradice židé při návštěvě hřbitova nosili na hroby kamínky.Značné škody způsobili na židovských hřbitovech nacisté, kteří i některéstarobylé hřbitovy zcela zlikvidovali. Některé hřbitovy po roce 1945 už beze stopyzanikly, jiné jsou dnes veřejným parkem. Poměrně značné množství existujícíchhřbitovů se vyznačuje historicky i umělecky cennými náhrobky. Nejstarší náhrobkyna původním místě můžeme vidět v Kolíně a v Praze – Josefově. Náhrobky ze 16.století se dochovaly na hřbitovech v Brandýse nad Labem, Ivančicích, Libochovicích,Mladé Boleslavi a Stráži.


Starý židovský hřbitov v Praze je největším historickým židovským hřbitovemv Evropě. Založen byl v první třetině 15. století. Byl v 16. a 17. století několikrátrozšířen. V průběhu dalších dvou století úřady vícekrát navrhovaly jeho zrušení, Židévšak dokázali ubránit jeho celistvost až do počátku našeho století. Pohřebiště zůstalov jádru zachováno, jeho část musela ustoupit novostavbě Uměleckoprůmyslového muzeaa dalších staveb. Protože omezená plocha pohřebiště nemohla postačit počtu zesnulých,bylo nutno na staré hroby navážet novou zeminu‘ část náhrobků byla vyzvednuta dovyšších vrstev a další náhrobky sem byly přeneseny v průběhu asanace ze zrušené částihřbitova.Nejstarší čitelný náhrobek Starého hřbitova z roku 1439 připomíná básníka,lékaře a kabalistu, rabího Avigdora Kara, k umělecky nejcennějším patří náhrobkyMordechaje Maisla, vědců Davida Ganse, Josefa Šeloma Delmediga, rabího DavidaOppenheima aj.Židé svému hřbitovu říkají Zahrada mrtvých. Za časů židovského ghetta toskutečně bylo jediné místo, kde rostly stromy a zelenala se tráva, protože ani namalinkou zahrádku nezbýval kousek nezastavěného prostoru. Jako ohromný hřbetnějakého pradávného tvora se hřbitov ježí dvanácti tisíci náhrobky z pískovce amramoru. Jejich hrany po staletí zaobloval déšť a vítr, stářím se nachýlily a pomalu sepropadávají hloub a hlouběji do země. Od 13. století tu pohřbili celkem asi 80 000 těl vevrstvách, jak šla léta a místa se nedostávalo. Pohřbívat se tu přestalo v roce 1787. Těmvýznamným, ale i bohatým Židé stavěli tumby, kamenné domečky, kterých je turoztroušeno asi dvacet. Na okrajích některých hrobů jsou nakladeny kamínky, kterépřinášejí Židé svým mrtvým místo květin.


UZahrada vzpomínekPomocná synagóga byla na přelomu 19. a 20. století několik let využívána jakožidovská škola.V dubnu 2002 byl v prostoru pomocné synagogy - Židovské školy instalován zcelaunikátní památník se jmény obětí holocaustu - Zahrada vzpomínek.Památník vytvořený přiakci Napiš jedno jménodobrovolníky z řadPlzeňanů a studentů plzeňskýchškol ve dnech 16. – 19.dubna 2002 v prostorách tzv.Židovské školy vsousedství Staré synagogy.Památník tvoří více než2.600 kamenů, na něž psalidobrovolníci jménakonkrétních osob umučenýchběhem holocaustu. Návrh památníku vycházel ze skutečnosti, že u naprosté většinyobětí už nikdy nezjistíme, kde byly pohřbeny či kde spočívá jejich popel. Návrhzároveň připomíná židovskou tradici pokládání kamínků na hrob zemřelých.


Předměty, užívané při náboženské praxi v synagóze nebo v domácnosti, mají vedlehodnoty rituální i hodnotu historickou a uměleckou. Platí to i pro Tóru, jež představuje-zpohledu náboženského- nejdůležitější předmět v synagóze. Cenný je už samotnýpergamenový svitek s hebrejským textem Pěti knih Mojžíšových, navinutý na dvědřevěné tyče, který dodnes uchovává starověkou formu knihy. Tak jako všechnyaškenázské obce, vlastnila alespoň jeden svitek Tóry také každá česká a moravská obec.Tyto svitky byly za protektorátu a po roce 1945 soustředěny do pražského Žm‘ většinaz nich byla roce 1964 převezena do Westminsterské synagógy v Londýně, kde jsoupostupně restaurovány a po opravě trvale zapůjčovány židovským obcím ve všechsvětadílech jako symbolická připomínka vyvražděných českých židovských obcí.Jedním ze souboru předmětů, které tvoří přímo ozdobu svitku Tóry, jsou jakésinástavce na acej chajim, vyrobené z ztepaného, někdy zlaceného stříbra a nazývanépodle nejčastější podoby jejich zakončení rimonim tj. granátová jablka' dalšími běžnýmimotivy zakončení acej chajim jsou vížky ověšené zvonečky, galérie, vázy, květiny, malékorunky apod. V aškenázských obcích zdobí svitek Tóry o svátcích také vzácnějšípředmět-koruna. Tento symbol vysoké učenosti, vážnosti a královského majestátu Tórymá podobu a velikost skutečné koruny: byl zhotoven z tepaného, někdy zlaceného stříbraa vykládán polodrahokamy nebo broušeným sklem.Další částí běžné výbavy je štít na Tóru z tepaného stříbra, připomínajícípektorál, který nosíval v biblických dobách nejvyšší kněz jeruzalémského Chrámu.Stříbrný plech obdélníkového tvaru je bohatě zdoben symboly i ornamentálním dekorem‘nejčastějšími motivy jsou sloupky symbolizující sloupy jeruzalémského Chrámu, dvěDesky úmluvy, žehnající ruce, baldachýn, koruna, dvojice lvů apod. Zcela výjimečně seobjevuje lidská postava-např. Aron a Judit s hlavou Holofernovou na vzácném štítuMaiselovy synagógy z počátku 18. století.Ze stříbra, vzácněji ze slonoviny, dřeva a dalších materiálů bývá vyrobeno takéukazovátko na Tóru, zakončené miniaturní ručičkou, zvané jad. Držátka mají nejrůznějšítvary a jsou zdobena rytými či tepanými ornamenty, často kombinovanými s nápisemhebrejské dedikace. Zvláštností sbírek Žm je početná kolekce ukazovátek ze dřeva,vyráběných a používaných v malých venkovských obcích.Z tepaného stříbra, zdobeného rytím a cizelováním, bývají zhotoveny také„levitské“ soupravy na mytí rukou před požehnáním kohenů obci, skládající se z mísy akonvice, dále misky na milodary, pokladničky a řada předmětů užívanýchk bohoslužebným účelům a obřadům v synagóze i v domácnostech: dvojice šabatovýchstříbrných stolních svícnů, stříbrné poháry pro požehnání nad vínem, etrogové misky astříbrné kořenky nejrozmanitějších tvarů, užívané při obřadu havdala na závěr šabatu.


Bezesporu nejcennější částí sbírek Žm je soubor synagogálního textilu, zahrnujícína 10 000 opon, drapérií, povijanů, pláštíků a dalších textilií, soustředěných sem ze 153předválečných obcí Čech a Moravy.K výbavě Tóry patří také pokrývka, která se prostírá pod svitkem na čtecí pult, a,,povijan“ chránící Tóru před samovolným rozvinutím. Mapa se zhotovovala z úzkých pásůplátna, někdy i vzácnější látky, do níž byl zabalen chlapec při obřízce, a byla zdobenaskromnou výšivkou– dedikačním nápisem, ornamentem, vzácněji figurálním motivem. Připrvní návštěvě ji chlapec věnoval jako dar synagóze.Do sbírky synagogálního textilu Žm patří i další předměty užívané v synagóze,v domácnostech i při různých obřadech: svatební baldachýn, polštářky na sedadla,cechovní prapory, sáčky na barches, tfilin a kipu, dále talit, rabínské oblečení, součástícivilního oděvu atd. I tyto předměty jsou někdy zhotoveny ze vzácnějších tkanin a různězdobeny.


židovská hudba, hebrejská hudba – lidová hebrejská hudba se lišila podle doby amísta vzniku. Umělou hudbu nejstarší doby představují bohoslužebný zpěv, někdy sdoprovodem nástroje, a instrumentální hudba. Zpěv HTUžalmů UTHse blíží recitaci. Pozániku židovského státu se vytvořil druh chrámové hudby, který přetrval do 19. stol.(předříkávač a mužský sbor bez doprovodu). Od 19. stol. v chrámové hudbě převládávarhanní doprovod. Vývoj židovské hudby pokračuje v HTUIzraeliUTH. HTUŽidovští UTHhudebníci seod renesance podílejí na vývoji evropské hudby jako skladatelé a interpreti.židovská válka, povstání HTUŽidů UTHv HTUJudeji UTHv letech 66 – 70 proti hospodářskému anáboženskému útlaku HTUŘímanůUTH. Římskou armádu vedl HTUTitus Flavius VespasianusUTH, od roku68 jeho syn HTUTitusUTH. Židovská válka skončila v roce 70 dobytím HTUJeruzaléma UTHa zničenímchrámužidovské povstání, vzpoura HTUžidovského UTHobyvatelstva v HTUKyrenaice UTH115 – 117 proti HTUřímskéUTHnadvládě. Vůdcem povstání byl žid Lukuas. Povstání se rozšířilo mezi židovskýmobyvatelstvem v Egyptě, HTUMalé AsiiUTH, HTUJudei UTHa na HTUKypruUTH. Císař HTUTraianus UTHnechal povstánítvrdě potlačit.

More magazines by this user
Similar magazines