South Tyrol. The other side of Italy

bookletia

Jižní Tyrolsko

Jiná Itálie


„V jižních Tyrolích se počasí vyjasnilo, dotkly se nás

paprsky italského slunce, hory jsou najednou teplejší

a třpytivější. Zahlédl jsem už první vinnou révu pnoucí

se po místních svazích, dívat se z okna vozu bylo

skutečnou potěchou.“

Heinrich Heine, Obrazy z cest II, kapitola XIII (1828-1832)


Úvod: Místní kolorit strana 18

Kapitola 1 Hory

Vrchol drzosti strana 21

Dolomity: Bledé hory 22

Báje a pověsti: Jednoduše mýtické 25

Král Laurin: Růže mě prozradily 27

Hornictví: Pod zemí 30

Výhled: Širá země 31

Voda: Křišťálově průzračná 32

Kapitola 4 Vrcholy

Osamělé vrcholy strana 65

Ötzi: Muž z ledu 66

Haflingové: Blond hříva v přesile 67

Hrady: Zápolení rytířů 70

Románské fresky: Nebe na zemi 72

Horské lanovky: Elektrická záře nad Alpami 73

Matteo Thun: Umělec dokonalé formy 74

Samozřejmě zelená: Energeticky efektivně & obnovitelné energie 77

Kapitola 2 Životní postoj

Štěstí na hranici strana 35

Autonomie: Špatné časy, dobré časy 36

Spontánní a spolehliví: Tři úhly pohledu a jeden průsečík 37

Úryvek z knihy Josepha Zoderera „Valaška“ 40

Ladíni: é pa mé da dì – Chci jen říct 42

Rut Bernardi „la ie pa da rì“ (To je přece k smíchu) 43

Knedlíky a špagety: Prostě být spolu 46

Hlavní město: Bozen/Bolzano 47

Kapitola 3 Krajina

V lůně titánů strana 49

Víno: Na vinici 50

Terlánská polévka z bílého vina 53

Törggelen: Páté roční období 54

Lázně a zahrady: Promenády a Tappeiner 57

Jablka: Zlatavá koule 58

Zavlažovací kanály Waale: Sedlák inženýrem 59

Horská pastvina: Změna prostředí na dobu určitou 61

Lazebnická tradice: Koupele podle sedláků 62

Kapitola 5 Tradice

Umění uchovávání strana 79

Selky: Poselství selských žen 80

Zvyky a obyčeje: Strašidelné hodinky 81

Tradice: Červená mašle na klobouku, zelená mašle na klobouku 82

Muškáty: Požár v arkýři 86

Dialekt: Pěkně po jihotyrolsku 87

Řemeslo: Cit v konečcích prstů 88

Reportáž: Země jamek 90

Knedlíky a špek: Jídlo chudých 94

Kapitola 6 Prolomení

Ven ze skleníku strana 97

Města: Městské rytiny 98

n.c. kaser: glurns 99

Architektura: Rozpálená plechová střecha 100

Současné umění: Umění jako koncept 102

Muzea: Domov ve vitrínách 103

Messner Mountain Museum: Muzeum vrcholů 104

Jižní Tyrolsko – Informace strana 107

Pro vaši orientaci: Mapa Jižního Tyrolska v zadní části knihy vám usnadní hledání míst, údolí a pohoří. V každé kapitole najdete několik zvýrazněných

zeměpisných bodů, které jsou v rubrice „Odkazy k tématu“ opatřeny odpovídajícími souřadnicemi (např. Bolzano [C4]).

| 5


6

Seiser Alm/Alpe di Siusi, v pozadí masivy Langkofel/Sassolungo a Plattkofel/Sassopiatto: největší evropská pastvina je rájem turistů


| 7


8

Sjezdovky plné výhledů: pastvina Seiser Alm/Alpe di Siusi je v zimě plná lyžařů, snowboardistů i turistů


| 9


10

Koupání uprostřed jihotyrolských vinic: jezero Kalterer See/Lago di Caldaro jižně od Bozenu/Bolzana


| 11


12

Hlavní město obklopené vinohrady: Bozen/Bolzano


| 13


14

Mezi nebem a zemí: sjezdovky, běžkařské a sáňkářské tratě v nadmořské výšce od 1000 do 3000 metrů nabízejí velkolepé výhledy


| 15


16

Kam až vás nohy donesou: jihotyrolské hory jsou protkány 13 000 kilometry turistických tras


| 17


Místní kolorit

Úvod

Svérázné – tak by se dalo Jižní Tyrolsko charakterizovat jedním

slovem. Tato země je postavená z pevného materiálu, má jasnou

strukturu. Pevnou formu jí dávají skály, na utváření krajiny

a její vegetace mají velký podíl rychle se střídající druhy hornin

od porfyru přes mramor až po dolomit. Místní sedláci svou

půdu po generace obdělávají vlastníma rukama a usilují o to,

aby se kámen střídal s barvami a rostlinami. Příroda a kultura

tu spolu žijí v symbióze a tradice a zvyky tady dodnes hrají důležitou

roli.

Ke slovu se dostávají i nové. V roce 1999 se hrabě Michael Goess

Enzenberg rozhodl pro modernizaci a rozšíření svého vinařství

Manincor nedaleko vesničky Kaltern/Caldaro. Projekt je dílem

architektů Waltera Angonese, Rainera Köberla a Silvie Boday.

Při plánování hrají hlavní roli krajina, historie a funkčnost:

při budování nového se vychází ze starého. V momentě, kdy

se začíná střetávat staré a nové, vstupuje do hry, přesněji tedy

na staveniště, jihotyrolský umělec Manfred Alois Mayr. Sám

o sobě říká, že dokáže vycítit barvy. V Manincoru odstraňuje

vrstvu za vrstvou, pátrá po barvách ve starobylé historii vinařské

usedlosti, hledá barvy související s jihotyrolskou vinařskou

18


tradicí, podrobně zkoumá, jak a kdy celá stavba vznikala. A pak

předkládá svůj barevný koncept. Obrovskou stěnu, která odděluje

nově vystavěnou část od původní historické, navrhuje

natřít síranem měďnatým, což znamená, že barva, kterou vybral

je tyrkysová. A nikdo mu neodporuje. Ba co víc: majitelé

jsou nadšeni. Po staletí totiž síran měďnatý neboli modrou

skalici používali vinaři k hubení škůdců, ještě dnes se s tímto

lesklým odstínem modré můžete setkat na starých zdech vinařských

usedlostí. Síranu měďnatého je na Manincoru navíc

dost a dost. Šlechtické rodině Enzensbergů až do jeho uzavření

v roce 1893 patřil důl na měď v údolí Ahrntal/Valli di Tures e

Aurina. Enzensbergové zásobovali svého času modrou skalicí

celou zemi.

Tak jedno plynule zapadá do druhého. Historie, tradice, pokrok.

Vinařství Manincor je toho typickým příkladem. Najdeme však

i celou řadu dalších. Jsou výsledkem současného trendu ve vnímání

jihotyrolské kultury: Jižní Tyrolsko je moderní země, která

ovšem za svou jedinečnost vděčí své pestré a rozmanité minulosti.

„Pomocí barev vyprávím příběhy o dobách dávno minulých,“

říká Manfred Alois Mayr. V Jižním Tyrolsku tyto příběhy

vyprávějí o přírodě, půdě, chudobě, o všudypřítomnosti církve

a hrdosti jeho obyvatel, kteří vzdorovali císařům, vojákům

a diktátorům a vždy šli svou vlastní autonomní cestou. Domy

se tu odpradávna bílily vápnem, stroje měly hnědou barvu dřeva

a ocelové šedi, kroje hrály pestrými barvami jen ve dny sváteční,

černá byla kdysi barva fašistů a rudé byly budovy jejich

režimu oslavující diktaturu.

Modrá je v Jižním Tyrolsku sedlácká zástěra. V minulosti tu

zástěra hrála důležitou roli. Chlapci dostávali svou první zástěru

v první školní den. Dlouho platilo, že muž je bez zástěry

vlastně napůl nahý. Někteří sedláci nosí „Fürtig“, jak se tady

zástěře také říká, ještě dnes. Přinejmenším tu dodnes každý ví,

o čem je řeč. V roce 1997 dostalo ovocnářské družstvo v údolí

Vinschgau/Val Venosta novou budovu. Funkcionalistický styl

architekta Arnolda Gappa byl však sedlákům cizí. Opět byla

nezbytná konzultace s Manfredem Aloisem Mayrem. Ten navrhuje

natřít část budovy blankytnou modří. A sedláci stavbě

začínají rozumět. V té barvě poznávají svou práci. Moderní architektura

je sedlákům rázem důvěrně blízká.

Místní kolorit | 19


20

Král jihotyrolských vrcholů: téměř čtyřtisícový Ortler/Ortles v oblasti Vinschgau/Val Venosta


Kapitola 1 Hory

Vrchol drzosti

V Jižním Tyrolsku se všechno točí kolem hor. Nahoře a dole je přitom blíž, než byste

čekali. Nejdříve lidé z města vyšplhali na dosud neznámé vrcholy.

Tím obyvatelům hor otevřeli netušené vyhlídky.

Až do roku 1804 nikdo nevěděl, jak to na hoře Ortler/Ortles vypadá.

Ve zmíněném roce stanul na jejím vrcholu lovec kamzíků

Josef Pichler z údolí Passeiertal/Val di Passiria. Se zatnutými

zuby tam v ledovém chladu vydržel čtyři minuty. O rok později

tam vystoupal znovu, tentokrát dokonce zamával vlajkou.

Teď už o tom nikdo nepochyboval: téměř čtyřtisícový Ortler,

„nejvyšší špice v Tyrolích“, byl pokořen. Jako symbol tohoto triumfu

měla být na jeho vrcholu zbudována kamenná pyramida.

Místo obvyklého kříže.

Jihotyrolským horalům se nápad šplhat na kopce moc nezamlouval.

Až do 19. století mnoho z nich vnímalo horolezectví

jako vrchol drzosti. K čemu by to mohlo být dobré? Dá se tam

nahoře vůbec dýchat? Před rokem 1786 žádný sedlák nikdy

na žádný vrchol nevystoupil. Už na horských pastvinách či

vysokohorských průsmycích měli pocit, že se dostali až moc

blízko k nebi, a na znamení lítosti na těchto místech budovali

kříže. Lidé dobývali nitra hor, ve kterých se ukrývaly poklady,

v Jižním Tyrolsku to bylo především stříbro, měď a mramor. Ale

do skalních pustin, které se nehodily ani k setí ani ke sklízení,

se zatoulal pouze nějaký ten bloumající budižkničemu. V horách

bydlí buď Bůh, nebo ďábel. Který z nich to je, se ovšem

nevědělo…

Viděno touto optikou je Jižní Tyrolsko pravý ráj pro budižkničemy.

Většina jeho rozlohy leží v nadmořské výšce nad 1000 metrů.

Pouhá tři procenta země jsou osídlena. Zbytek tvoří pole,

lesy, horské pastviny a skály. Najdete tu více než tři stovky

třítisícových vrcholů. Všechno se tu točí kolem hor. Vyhlídky

i názory. V jihotyrolském světě je nahoře a dole, blízko a daleko,

blíže, než byste čekali. Reinhold Messner ještě ani nechodil

do školy a už chtěl vědět, kam mizejí mraky, které pozoroval

ve své rodné vesnici Villnöss/Funes na úpatí horských vrcholů

Geislerspitzen/Le Odles. I extrémní horolezec Hans Kammerlander

byl zvědavý už odmalička. Svůj první vrchol dobyl tak,

že tajně stopoval dva turisty při jejich výstupu na vrchol hory

Moosstock/Picco Palù v údolí Tauferer Ahrntal/Valli di Tures

e Aurina.

Byli to lidé z města, kteří před dvěma sty lety první objevili

vášeň pro hory. Při dobývání vrcholů využívali znalosti terénu

místních mladíků, které si najímali jako průvodce. Na skalních

stěnách pak často vznikaly komické situace, kdy na jednom

laně visel turista, upírající svůj pohled k vrcholu, i horský vůdce,

kterého mnohem víc než vrchol zajímaly barevné krystaly

a kamzíci. Jeden se snažil proslavit vrcholy, druhý si v horách

vydělával na živobytí. Tak hory postupně ztratily svou strašidelnou

pověst. Všechny vrcholy byly dobyty, pojmenovány

a zaneseny do map, spolu s údaji o jejich výšce, přístupových

cestách a úkrytech před špatným počasím. Lidé zjistili, že hory

se do zemského povrchu neprokousávají jako zuby. Dolomity,

nejslavnější jihotyrolské hory a od roku 2009 součást Světového

dědictví UNESCO, jsou vlastně zkamenělé korálové útesy

dávno zaniklého pravěkého moře. Díky turistickým stezkám

a lanovkám si dnes může svět hor ve všech jeho podobách užívat

doslova každý. Hory, které kdysi vzbuzovaly děs, jsou dnes

vnímány jako krásné. Jsou místem radosti a relaxace, které

musí být zachováno i pro další generace. K velkoplošné ochraně

jedinečné přírody a kulturní krajiny bylo na území Jižního

Tyrolska založeno osm přírodních parků a Národní přírodní

park Stilfser Joch/Passo dello Stelvio.

V roce 1954 se na hoře Ortler přece jen kříž objevil. Kamenný

sloup, který tam měl původně stát, ležel totiž celé roky uložený

v krabicích u cesty dole v údolí. V roce 1899 byla nakonec

mohyla vztyčena na horském průsmyku Stilfser Joch, průsmyku,

který spojuje Jižní Tyrolsko a Lombardii: už ale ne jako symbol

triumfu nad horou, nýbrž jako památník vídeňského císaře.

Hory | 21


Dolomity

Bledé hory

Dolomity jsou nejkrásnější stavba světa, prohlásil proslulý architekt

Le Corbusier. Dolomity byly skutečně postaveny. Jsou

to vlastně zkamenělé řasy a korálové útesy. 250 miliónů let

rostly v teplých vodách moře Tethys, a když vyschlo, objevily

se na jeho místě bílé, majestátní a bizarní „bledé hory“, které

se zcela lišily od pohoří, které je obklopovalo. V roce 1788

našli vědci příčinu: tyto hory jsou tvořeny zvláštním druhem

vápence bohatého na hořčík. Dolomity, pojmenované po geologovi

Deodatu de Dolomieu, velice rychle získávají na oblibě,

lidé se zajímají o místní pověsti, skalnaté vrcholy Drei Zinnen/

Tre Cime di Lavredo (Tři zuby) obletí na pohlednicích celý svět

a rodák z údolí Gröden/Val Gardena, Luis Trenker, vystaví

ve svých filmech památník oblasti Langkofel/Sassolungo.

Oblast Dolomit je osídlena už od doby ledové. Své stopy tu

zanechali Rétové, Římané, Langobardi, během 1. světové války

procházela horami fronta válečných bojů mezi Rakouskem

a Itálií. Nejvytrvalejšími obyvateli oblasti jsou Ladíni, nejstarší

dolomitský národ, který zároveň představuje třetí jazykovou

skupinu Jižního Tyrolska. V roce 2009 byly Dolomity zapsány

na seznam světových přírodních památek se zvláštním stupněm

ochrany UNESCO. Vedle švýcarských horských útvarů

Jungfrau-Aletsch-Bietschhorn a Monte San Giorgio jsou bledé

hory již třetím světovým dědictvím oblasti Alp.

Informace v kostce:

» Čtyři z osmi jihotyrolských přírodních parků se nacházejí v Dolomitech.

www.provinz.bz.it/naturparke

» V Jižním Tyrolsku najdete 80 horolezeckých stezek, první z nich vznikly

během 1. světové války na dolomitské a ortlerské frontě. Bezpečné túry

plné dobrodružství a jedinečných zážitků dnes nabízí 14 alpinistických

škol. www.bergfuehrer-suedtirol.it

22


Světové dědictví UNESCO: Dolomity s masivem Drei Zinnen/Tre Cime v oblasti Sexten/Sesto

Hory | 23


24

Král Laurin nebo západ slunce: kdo stojí za podmanivým zbarvením masivu Rosengarten/Catinaccio?


Báje a pověsti

Jednoduše mýtické

V horách má hlavní slovo příroda. Když se zlobí, dělá nám ze života

peklo. Kdo se pokusí vzdorovat, ten se buď stane hrdinou,

nebo je ztrestán a zahyne. Než lidé začali díky vědě chápat svět

racionálně, ovládaly přírodu v jejich představách tajemné síly –

duchové, kteří kazili mléko, diví mužové, kteří vyzývali na souboj

bohy, čarodějnice, které své reje pořádaly na horské pastvině

Seiser Alm/Alpe di Siusi. O těchto místech pak vznikly

stovky pověstí. Za dlouhých zimních večerů si lidé tyto příběhy

vyprávěli stále dokola. Sami se při návštěvě některé z vyhlídek

nebo při pohledu na některý zajímavý skalní útvar můžete

přesvědčit o tom, že tady fantazie ve spojení s mýtickou přírodou

dokáže vykouzlit neuvěřitelné příběhy. Srdcem říše divů

jsou dlouho nepřístupná dolomitská údolí. Opravdu snadno

tu uvěříte, že skalnaté špičky masivu Latemar/Pampeago jsou

ve skutečnosti začarované loutky a horu Rosengarten/Catinaccio

každý večer osvětluje kletba krále skřítků Laurina a ne západ

slunce, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Informace v kostce:

» Jihotyrolské pověsti si můžete přečíst na www.suedtirol.info/legendy

» Po stopách pověstí: jihotyrolské hory protíná 13 000 kilometrů

přírodních turistických stezek, což představuje neuvěřitelný osminásobek

vzdálenosti mezi Mnichovem a Hamburkem. 300 kilometrů stezek

se například vine v okolí Seiser Alm [D/E 5], největší horské pastviny

v Evropě. V údolí je pro vás pak připraveno 600 kilometrů cyklistických

tras. www.suedtirol.info/turistika

Hory | 25


„Růže mě

prozradily“

26


Pověsti vykládají mýty

Jako tu o králi Laurinovi a jeho růžové zahradě ...

Za prastarých dob vládl uvnitř hory Rosengarten (růžová záhrada)

král trpaslíků Laurin. Vlastnil pohádkové poklady, především

měl ale kouzelnou čapku, která ho mohla udělat neviditelným.

Před branou jeho skalnatého hradu měl nádhernou

zahradu, v níž kvetlo po celý rok nespočetné množství růží,

které byly obepnuty zlatou hedvábnou nití. Běda tomu, kdo by

se odvážil utrhnout třeba i jen jednu růži! Jednoho dne spatřil

Laurin na sousedním hradu překrásnou princeznu Simhildu.

Zamiloval se do ní a unesl ji. Od té doby musela Simhilda žít

v horské říši krále. Tak zavládl na hradě jejího bratra Dietleiba

smutek. Během hledání své sestry potkal Dietleib i krále Gótů,

Dietricha z Bernu. S ním a jinými rytíři se pak vydal do říše krále

Laurina. Dietrich byl překvapen nádherou růží, oplocených

zlatou nití, jeho společníci ale niť roztrhli a růže pošlapali.

Rozhněvaně se přihnal Laurin na svém bílém koníku. Došlo

k nerovnému boji. Když mu ale rytíři strhli kouzelnou čapku,

padl Laurin bezmocně k zemi a křičel rozhněvaně: „Růže mě

pro zradily!“ A tak musel odvést vítěze do své říše, kde Simhildu

vysvobodili. Čarovná kletba Laurina měla zář růžové zahrady

navždy uhasit. „Nechť ani světlý den, ani tmavá noc již nikdy

nespatří magickou nádheru růží“. Avšak Laurin zapomněl

na dobu mezi dnem a nocí, když se stmívá. A proto dochází

k tomu, že před západem slunce se hory, přes den bledé, stále

ještě rozzařují a rozžhavují červenou barvou.

Hory | 27


28

V srdci Dolomit: bizarní vrcholy Geislerspitzen/Le Odle v údolí Villnösstal/Val di Funes


Hory | 29


Hornictví

Pod zemí

Tmavé štoly a záře důlní svítilny – takový byl život horníků. Po

stovky let fárali do hloubky jihotyrolských dolů, kde těžili měď,

olovo, zinek a stříbro. Nad zemí se po řadu let utvářela ve vesnicích

horníků svébytná kultura. Na úpatí hory Schneeberg/

Monteneve, v nejvýše položeném dolu Evropy v nadmořské

výšce přes 2000 metrů, pracovalo v dobách největšího provozu

až 1000 horníků. Dnes „podzemní svět“ na úpatí Schneebergu

v údolí Ridnauntal/Val Ridanna či v údolí Passeiertal/

Val Passiria, ve stříbrném dolu Villanders/Villandro v údolí

Eisacktal/Valle Isarco nebo v ukázkovém dole Prettau/Predoi

v údolí Ahrntal/Valli di Aurina můžete bez obav s helmou

a čelovou lampou prozkoumávat vy i vaše děti. Lidé s dýchacími

problémy nacházejí úlevu v někdejších větracích štolách

bývalého dolu na měď v Prettau: panuje zde unikátní mikroklima,

téměř stoprocentně bez alergenů a prachu. Ve vesnici

Laas/Lasa v oblasti Vinschgau/Val Venosta vás jistě upoutá

místní bíle dlážděná silnice. Mramor se v Laasu těží i dnes, je

považován za nejodolnější druh bílého vápence na světě. Oblíbený

kámen habsburských vládců najdete na pomnících v New

Yorku, Londýně, Berlíně a Vídni.

V horách vyhládne: po vydatné svačině v horských výšinách se můžete vypravit do

hlubin země v rámci prohlídky muzea hornictví

Informace v kostce:

» Jihotyrolské muzeum hornictví [D2+G1], www.bergbaumuseum.it

» Důl na stříbro Villanders [D4], www.bergwerk.it

» Laasský mramor [A3], www.gemeinde.laas.bz.it

30


Výhled

Širá země

V údolí váš zrak upoutají hory. Jsou všude, kam až oko dohlédne,

tam nahoře, mezi nebem a zemí. V zimním ráji jihotyrolské

lyžařské hory číslo 1, na Kronplatzu/Plan de Corones, si příznivci

zimních sportů mohou vychutnávat 360 stupňový rozhled

s horskými panoramaty, nad kterými zaplesá srdce každého milovníka

přírody. Od počátku prosince do poloviny dubna si zde

můžete užívat sjezd, běžkování, sáňkování, turistiku na sněžnicích,

snowboarding nebo projížďky na saních tažených koňmi,

to vše v nadmořské výšce od 1000 do 3000 metrů. Oskarovou

podívanou je dramatická hra mraků, která se vám naskytne

z vrcholu hory Rotsteinkogel (1465 m) u Vöran/Verano nad

údolím Etschtal/Valle dell'Adige mezi městy Bozen/Bolzano

a Meran/Merano. Není divu, že právě zde umělec Franz Messner

zřídil své proslulé přírodní kino „Knottenkino“. „Knott“

je jihotyrolský výraz pro skálu a „Knottenkino“ je vlastně 40 na

stálo upevněných křesel pro diváky pod širou oblohou: až do

západu slunce se tu každý den promítají filmy, jejichž režisérem

i protagonistou je počasí a plátno tvoří úchvatné panorama

sahající od horské skupiny Ortlergruppe/Gruppo dell’Ortles-Cevedale

přes údolí Etschtal až k vrcholkům Dolomit.

Informace v kostce:

» V Jižním Tyrolsku najdete 30 lyžařských oblastí. Areál Dolomiti Superski

představuje se svými 1200 kilometry sjezdovek největší lyžařský

kolotoč světa. Lyžařský okruh „Sellaronda“ [F6] provede lyžaře přes

čtyři dolomitské průsmyky kolem dokola horského masivu Sella. V létě

můžete tuto náročnou trasu zdolat na kole. Areál Ortler-Skiarena tvoří

15 lyžařských oblastí. Ledovcová lyžařská oblast Schnalstal/Val Senales

[B 2/3] nedaleko města Meran je v provozu téměř celoročně.

www.suedtirol.info/zima_cz

» Dvě dolomitské sjezdovky se každý rok stávají závodní trasou světové

lyžařské špičky: sjezdovka „Saslong“ v údolí Gröden/Val Gardena,

www.saslong.org a obří slalom na sjezdovce „Gran Risa“ v Alta Badia,

www.skiworldcup.it

» V údolí Antholzer Tal/Valle d’Anterselva [G2] se každoročně koná

světový pohár v biatlonu. www.biathlon-antholz.it

Bližší informace o jihotyrolských běžkařských tratích najdete na

www.suedtirol.info/zima_cz

» V roce 1805 byl na hoře Ortler/Ortles [A2] zbudován první horský útulek

v Tyrolsku. Dnes v Jižním Tyrolsku najdete 92 obydlených horských

chat. K nejpůsobivějším patří chaty Becherhaus/Rifigio Bicchiere (3195 m),

Müllerhütte/Rifugio Cima Libera (3145 m) a Payerhütte/Rifugio Payer

(3020 m). Informace o všech chatách najdete na

www.suedtirol.info/chaty

Hory | 31


Voda

Křišťálově průzračná

Prvním designérem místní krajiny byla voda. Lidé byli na jejím

dostatku či nedostatku životně závislí. V Jižním Tyrolsku se

z hor sbíhají do údolí tisíce potoků a struh. Na každé návsi najdete

bublající studnu. Vodu z tajícího sněhu zachycují stovky

třpytivých horských jezer. Většina energie se tu získává právě

z vody. Pitná voda dorazí během několika málo hodin od pramene

do vodovodního kohoutku, bez přidaných látek či konzervačních

přísad. Pramení tu 30 vědecky uznaných minerálních

vod. Jejich vodu sedláci už odpradávna využívají k relaxačním

a léčebným koupelím. Také se stáčí do lahví a prodává. Příjemné

ochlazení najdete v parných dnech rovněž u některého

z řady místních vodopádů. Pozoruhodné jsou například vodopády

Reiner Wasserfälle v údolí Tauferer Ahrntal/Valle di

Tures e Aurina či vodopád Partschinser Wasserfall nedaleko

města Meran/Merano, který se svými 97 metry představuje

jeden z nejvyšších vodopádů v Evropě. Unikátní je také propast

Gilfenklamm nedaleko městečka Sterzing/Vipiteno, jediná

mramorová propast Evropy. V oblasti Vinschgau/Val Venosta

naopak protéká voda spořádaně: sedláci tu zbudovali důmyslné

zavlažovací kanály, tzv. Waale, podél kterých dnes vedou

nádherné turistické trasy.

Informace v kostce:

» Tipy na výlety k jezerům, vodopádům a podél zavlažovacích kanálů

najdete na www.suedtirol.info/turistika

» Jezero Kalterer See/Lago di Caldaro [B5] jižně od Bozenu/Bolzana je

nejteplejším jezerem vhodným ke koupání v Alpách. Informace

o jezerech ke koupání naleznete na www.suedtirol.info/koupani

» Více informací o minerálních pramenech a koupelích obdržíte

na www.provinz.bz.it/wasser

32


Voda v určených kolejích: Prastaré kanály zavlažují ovocné sady ve Vinschgau a meranské pánvi

Hory | 33


34

Kultura Jižního Tyrolska: jedinečná symbióza německých a italských vlivů


Kapitola 2 Životní postoj

Štěstí na hranici

Tři jazyky, zvyklosti, které se vzájemně prolínají, troje dějiny, které se začínají

podobat jedny druhým. Němci, Italové a Ladíni žijí v Jižním Tyrolsku vedle sebe.

Alpský a středomořský životní styl tady nalezly společnou harmonii.

Když Jihotyrolané řeknou „my“, může to být trochu složitější.

V Jižním Tyrolsku svedla historie dohromady tři kulturní světy,

mluví se tu třemi jazyky. Jak k sobě patří? Jihotyrolský novinář

Claus Gatterer (1924-1984) se této otázce věnuje ve svém

autobiografickém románu „Schöne Welt, böse Leut’“ („Krásný

svět, zlí lidé“) velký prostor: „,My’ – znamenalo lidé z údolí, ti,

kteří patřili k ,nám’.“ V oblasti Sexten/Sesto, kterou Gatterer

popisuje, to v období 20. let 20. století zahrnovalo všechny

místní Němce, tedy všechny Tyrolany, ovšem zároveň Ladíny

i Italy, kteří žili v údolí už dlouho, třeba brusíř nůžek či dráteník.

Existovalo však ještě jedno „my“, oficiální „my“, toto „my“ se

nazývalo „noi“ a znamenalo my, Italové, „my“, které vyžadoval

stát. Claus Gatterer k tomu říká: „To vše jsme byli my, tenkrát.

Matoucí lidská krajina, zrdcadlení zmatené doby.“

Dějiny Jižního Tyrolska se začínají psát v roce 1919, kdy je oblast

jižně od Brennerského průsmyku oddělena od rakouského

Tyrolska a přidělena Itálii. Nová hranice znamená, že území,

které jako celek pět století patřilo k Rakousku, je nyní rozděleno

na dvě části a každá z nich se vydává svou vlastní cestou.

Alpský region byl hraniční oblastí už odpradávna. Pro Římany

začínal za Tyrolskem sever, pro německé císaře, kteří se nechávali

v Itálii korunovat, se za Brennerem otvíral jih. „Zemi

v horách“, jak se Tyrolsko označovalo, zajišťovaly dva alpské

průsmyky nacházející se na jeho území, které po staletí hrály

důležitou roli v mocenském uspořádání Evropy. Tyrolskem

procházeli obchodníci, poutníci, šlechtici se svými družinami,

dobrodruzi a vojáci, platili mýtné a cla, ubytování a také poplatek

za „bezpečný přechod přes hory“. Vládci Evropy se vždy

snažili nepřipravit se o přízeň Tyrolska, ovšem stejně tak využili

každé příležitosti, aby se pokusili získat území pro sebe.

Tyrolská země je poprvé zmíněna v roce 1271, roku 1330 už se

o dědičku tyrolského území Markétu ucházejí zástupci předních

šlechtických rodů – Wittelsbacherové, Habsburkové

a Lucemburkové. Mocní dělají ústupky: tak získávají Tyrolané

„velkou listinu svobod“, záruku, že stávající tyrolská práva budou

zachována i nadále. Habsburkové, kteří Tyrolsko nakonec

získali do svého dědictví, vyvázali Tyrolany dokonce z branné

povinnosti a pouze požadovali, aby v případě nutnosti zajistili

obranu území mezi Kufsteinem a Alou. Tyrolsko bylo na své

výjimečné postavení patřičně hrdé. Pokaždé, když se nějaký

panovník pokoušel jejich práva omezit, vytáhli své prastaré

listiny ze šuplíku. V zemi na hranici, kterou Tyrolsko z jazykového,

kulturního i politického hlediska vždy bylo, pokaždé byla

i sebemenší snaha o omezení dávných svobod okamžitě rozpoznána

a reklamována.

Na události 20. století Tyrolané ovšem připraveni nebyli. Fašistická

politika násilné italizace potírala každou snahu o kulturní

a politickou samostatnost. Jižní Tyrolsko dlouho zápasilo

o autonomní statut. Dnes žijí Němci, Italové a Ladíni každý

ve vlastní kultuře a jazyku – a zároveň všichni dohromady.

Jak tomu často bývá, začaly první sbližovací pokusy v oblasti

kuchyně. Selky vyzkoušely těstoviny a polévku minestrone,

italské hospodyně zase ochutnaly špek a knedlíky. A vzájemná

výměna receptů měla úspěch. V páře nad hrnci tedy začal

vznikat nový životní pocit, nové „my“. Pocit, který stále více

zesiloval. Země na hranici získala postupně zpět své výjimečné

postavení.

Životní postoj | 35


Autonomie

Špatné časy, dobré časy

V roce 1919 se Jižní Tyrolsko stává součástí Itálie. Vítězové

1. světové války tím platí Itálii kořist, kterou jí přislíbily v roce

1915 za to, když vstoupí do války na jejich straně. Již od roku

1922 prosazují fašisté v Jižním Tyrolsku politiku tvrdé italizace.

Všechno německé či německy znějící je zakázáno. Když diktátoři

Mussolini a Hitler v roce 1939 podepsali smlouvu o přesídlení

(tzv. opci), nestál před nacistickou propagandou až tak

těžký úkol: 85 procent německy mluvících Jihotyrolanů souhlasilo

s tím, že zemi opustí. Přesídlování však zastavila válka.

Po skončení 2. světové války je brennerská hranice potvrzena.

Začínají tak dlouholetá vyjednávání autonomie, která ukončí

až vyhlášení druhého statutu autonomie v roce 1972. Bude nicméně

trvat dalších 20 let, než Jižní Tyrolsko získá zákonodárnou

a výkonnou pravomoc nad všemi oblastmi zahrnutými do

autonomního statutu. Dnes slouží jihotyrolská autonomie jako

příklad možnosti soužití menšin na celém světě.

„Grüß Gott“ a „Buona sera“: večerní posezení nezná jazykové hranice

Informace v kostce:

» Jižní Tyrolsko má 510 000 obyvatel a mluví se zde třemi oficiálními

jazyky: 70 procent obyvatelstva mluví německy, 26 procent italsky,

4 procenta tvoří Ladíni. Pět procent obyvatel Jižního Tyrolska

představují cizí státní příslušníci.

» Podrobné dějiny Jižního Tyrolska najdete

na www.suedtirol.info/historie

36


Spontánní a spolehliví

Tři úhly pohledu a jeden průsečík

Krajina ovlivňuje ty, kdo v ní žijí. Platí to i z druhé strany – lidé

si své životní prostředí přizpůsobují podle svých představ.

V Jižním Tyrolsku do sebe plynule přechází město a venkov.

Někdy se setkáte s alpskou logikou, jindy se situace řeší s typickým

jižanským klidem. Atmosféra, kterou nelze pojmenovat,

německé a italské noviny na stánku a „Grüß Gott“, kde by

člověk spíš čekal „Buon giorno“, jakési vzájemně se doplňující

souznění, které pocítíte při již tradičním macchiatu o desáté,

při aperitivu po práci, i když místní štamgasti hrají spolu večer

karty. Němci, Italové, Ladíni, všechny tři národy mají vlastní

dějiny a vlastní vzpomínky. S postupem času však dělící hradby

ztratily svou dřívější neproniknutelnost, zvyklosti se smísily,

dějiny všech tří skupin se začaly navzájem podobat, prolínají

se dokonce i tři jazyky místních obyvatel. Tímto tématem se

zabývá i literatura. Joseph Zoderer napsal dva velké romány

o německo-italských milostných vztazích, které popisují složité

rozhodování mezi individuální náklonností a kolektivní příslušností.

Gianni Bianco napsal zase první jihotyrolský román

z pohledu Itala.

Životní postoj | 37


38

Německo-italské klábosení ve vesničce Neumarkt/Egna: probírá se sport z „Gazzetty“ a regionální zprávy z listu „Dolomiten“


Životní postoj | 39


„Valaška“

Úryvek z knihy Josepha Zoderera

nakladatelství Hanser, 1982


Musela na Silvana nejdřív zakřičet: Zůstaň doma, než konečně

pochopil a zůstal doma, v italské čtvrti, které Němci přezdívali

Šanghaj.

Jsem zbabělá mrcha, opakovala si stále dokola jako litánii, skoro

v rytmu mumlání růžence, které zaznívalo do její světnice

z vedlejšího pokoje, kde ležel na marách její otec, bývalý učitel.

Neměla Silvana zapřísahat, aby na pohřeb jejího otce nechodil,

vždyť pro jižana je pohřeb svatý. Je to něco úplně samozřejmého,

projev úcty a respektu. A nezáleží na tom, že její otec špagety,

které Silvano jednou v jejich domě uvařil, hodil ze stolu

na podlahu a dal je sežrat psovi, nebo že ho, Itala, považoval

prostě jen za větroplacha.

Nejednala s ním jako s jiným člověkem, už vůbec ne jako s milovanou

osobou, ale jako s Valachem, který v jejich, německém,

světě, neměl co pohledávat, který by udělal lépe, kdyby

se držel stranou. Ona ho z tohoto světa vyštvala, ačkoli s dobrým

úmyslem, nepustila ho dovnitř. Chtěla tak zabránit dalším

rozmíškám, jistě, ochránit ho před dalšími nepříjemnostmi.

Přizpůsobila se svému světu a jemu ukřivdila. Ona, která

o sobě prohlašovala, že je jí dávno všechno jedno, a navzdory

řečem, navzdory protestům svého otce, žila, jak ona chtěla, se

Silvanem, který nebyl ani v nejmenším Němec. Dokonce si ho

ani nevzala za manžela, přestože jí bylo dost přes třicet.

Při pohřbívání jejího otce měl být klid. A tak se později rozjela

k mrakům, aby si tu sama v klidu odbyla to, co mohla jen tady.

Tak to dělala pokaždé, když někdo umřel. Tady měla klid a nemusela

se bát reakcí okolí. Vyjela až sem, do tohoto hnízda tři

tisíce metrů nad mořem, hodně daleko od přílivu a odlivu, do

této horské díry, kterou její otec nebyl schopen opustit, ačkoli

v minulosti sám často vykřikoval: ven do světa, hlavně ven do

světa.

Nebe to nebylo, kam jela, to věděla až příliš dobře, lidé se

nezměnili, pouze se stali přátelštějšími, ve tváři. A Ploser dokonce

zboural starý statek, dům a stodolu a postavil na jejich

místě penzion.

Životní postoj | 41


Ladíni

é pa mé da dì – Chci jen říct

Po němčině a italštině je ladinština třetím jazykem Jižního Tyrolska.

Ladinsky mluví 18 000 osob v údolích Gröden/Val Gardena

a Gadertal. Ladinština je prapůvodní řečí této země: když

Římané dobyli alpská údolí, přinesli do nich i svou řeč, lidovou

latinu, která postupně vytlačila původní jazyk místních obyvatel,

rétštinu. Později germánské kmeny ladinštinu, jazyk, který

se tu z lidové latiny vyvinul, respektive ladinské mluvčí, zatlačily

hluboko do odlehlých a chudých dolomitských údolí, kde

se tato řeč uchovala. Ladíni si tu vytvořili svébytnou kulturní

tradici plnou bájí a řemeslného umu. Jako samostatná jazyková

skupina Jižního Tyrolska byli uznáni teprve v roce 1951. Dnes

patří ladinština k „nejmenším“ jazykům Evropy. V Ladinském

muzeu v údolí Gadertal/Val Badia se můžete s ladinskými dějinami

podrobně seznámit. Kdysi byli jedinými společníky Ladínů

svišti a oba „národy“ žily v úzké symbióze, tak alespoň praví

pověst o vzniku ladinského světa, kterou si Ladíni předávají

z generace na generaci. Teprve před několika málo lety se začalo

pracovat na vytvoření společného ladinského spisovného

jazyka. Jednou z jeho velkých propagátorů je grödnerská literátka

Rut Bernardi, autorka proslulé básně: „é pa mé da dì“.

Informace v kostce:

» Ladinská údolí Dolomit se rozkládají na území tří provincií: Jižního

Tyrolska, Trentina a Belluna. Existuje pět mluvených a psaných jazykových

variet: v Jižním Tyrolsku jsou to Maréo/Badiot v údolí Gadertal/

Val Badia [F 3-6] a Gherdeina v oblasti Grödental/Val Gardena [E4-F6].

Celkem mluví v oblasti Dolomit ladinsky zhruba 30 000 lidí.

» Ladinské muzeum v obci St. Martin in Thurn/San Martino in Badia [F4]

nabízí napínavý příběh dějin ladinské kultury. www.museumladin.it

42


la ie pa da rì

é pa mé da dì

la ie da tò y jì

n ne sà pa co

fé a dì mo a vó

te n di o no

l cë ne va pa mé

a jì do si pe

la ne ie pa da rì

co ne sà no ëi

y no si fi da dì

la ie mé da tò

y de ne dì no: oh

da dì dò

Rut Bernardi, Das ist doch zum Lachen (To je přece k smíchu),

2007 z knihy Dolomit ein Gipfelbuch (strana 98)

To je přece k smíchu

Chci jen říct

Člověk to musí přijmout a jít

Člověk neví jak

Vás to nechat ještě říct

Jednoho dne anebo taky ne

Hlava vždycky nemůže

Jít tak jak by chtěla

Není to k smíchu

Když to ani Vy ani

Vaše dítě nedokážete říct

Člověk to prostě musí přijmout

A nemůže to odmítnout

Musí to opakovat

Životní postoj | 43


44

Vesnička St. Ulrich/Ortisei v údolí Gröden/Val Gardena se ladinsky nazývá „Urtijei“: právě tady se všechny tři jazyky Jižního Tyrolska setkávají na každém kroku


Životní postoj | 45


Knedlíky a špagety

Prostě být spolu

Knedlíky a špagety – lépe jihotyrolskou kuchyni popsat nelze.

Na jižní straně Alp najdete v jednom pokrmu nebo alespoň na

jednom jídelním lístku vedle sebe alpské i středomořské ingredience

a speciality. Pohanka a divoké bylinky se používají ve

stejné míře jako rozmarýn a parmezán. Co se k sobě hodí, to

jihotyrolští kuchaři zkombinují a s přehledem odborníka vykouzlí

nezapomenutelný gastronomický zážitek. Jihotyrolské

kuchařské nebe už ověnčilo bezpočet čepic, vidliček i hvězdiček,

více než na srovnatelném prostoru kdekoli jinde v Evropě.

Bez zbytečných příkras, ozdůbek či velkých řečí se zdejší šéfkuchaři

soustředí vždy na to nejpodstatnější: čerstvé suroviny

z vlastní zahrady, zkušenosti a cit pro jedinečnou koláž z italských,

ladinských a typicky tyrolských potravin. U stolu se také

jihotyrolská problematika identity nejlépe „stráví“.

Identita v kuchyni: kombinace italských, ladinských a tyrolských tradic

Informace v kostce:

» Kuchyně plná hvězd: rok co rok vyznamenává gastronomický průvodce

„Guide Michelin“ špičkovou jihotyrolskou gastronomii (23 hvězd v roce

2014).

» Tipy na téma jihotyrolská gastronomie, spolu s recepty a radami

ohledně výběru vhodného vína, najdete na www.suedtirol.info/recepty

46


Hlavní město

Bozen/Bolzano

Architektonická souhra: na gotickém

dómu v Bozenu/Bolzanu pracovali

jak němečtí tak italští mistři

V jihotyrolském hlavním městě se německé a italské vlivy setkávají

nejbezprostředněji. Tento fakt se odráží i v architektuře

města. Před sto lety končilo Bolzano u mostu Talferbrücke.

Starobylé obchodní město s pozdně středověkými podloubími

a uličkami řemeslníků, severskými i jižními vlivy inspirovanými

fasádami. Na druhé straně řeky se prostíraly jen sady a pole.

Od roku 1922 probíhala v Bolzanu nová výstavba, fašisté se

rozhodli vytvořit z města základnu pro dobytí celého Jižního

Tyrolska. S pomocí moderní racionalistické architektury, která

měla symbolizovat novou moderní Itálii. Nejprominentnější

architekti režimu, mimo jiné Marcello Piacentini, plánovali

u rýsovacího prkna „città nuova“ (nové město), italský Bozen

na pravém břehu řeky. Ve městě se díky tomu dochovala v Itálii

naprosto unikátní téměř souvislá ukázka architektury fašistického

režimu. Všechno je tady italštější než v historickém Starém

městě: bary, obchody, životní styl. Z politického hlediska

měla síť nových ulic působit jako urážka historického centra.

Viděno střízlivým pohledem tato nová výstavba na jedné straně

zcela zmrazila dějiny jednoho města a jedné země, na straně

druhé obohatila malé město Bolzano o moderní architekturu.

Nejlepší výhled na obě tváře města, navíc s úchvatnou kulisou

blízkých Dolomit, budete mít z nové budovy Museionu, sídla

Muzea moderního a současného umění.

Informace v kostce:

» Hlavní město země Bolzano [C4] má 100 000 obyvatel, 73 procent

z nich mluví italsky, 26 procent německy, 0,7 procent ladinsky. 30

procent cizinců žijících v Jižním Tyrolsku se usadilo právě v Bolzanu.

Informace o dějinách města, památkách a aktuálních akcích najdete

na www.bolzano-bozen.it

Životní postoj | 47


48

Meranský lázeňský dům Kurhaus: kde jinde najdete secesní klenot obklopený palmami a ledovci?


Kapitola 3 Krajina

V lůně titánů

Příroda tady formovala krajinu velikou silou. Sedláci, vinaři a sadaři ji

potom proměnili v jedinečnou kulturní krajinu. S palmami a věčným

ledem má Jižní Tyrolsko k ráji na zemi hodně blízko.

Byly doby, kdy byla tato země příšerně krásná. Vlastně tedy

spíš příšerná a krásná. Příšerná, protože za Brennerským průsmykem

se skály stále víc a víc zakusovaly do silnice, každou

chvíli tu padaly ze skal masy kamenitých morén a „potloukali

se tu nadmíru divní lidé“, jak Jižní Tyrolsko vidí při své cestě

na jih v roce 1788 Louise von Göchhausen. Krásná, protože ty

samé skály vyvolávají také pocit úžasu. Ovšem děs a obavy

dlouho převládaly. Kdo tady může bydlet? Medicejský kníže

Cosimo III. jen o vlásek unikl smrti při sesuvu půdy. Goethe na

své „italské cestě“ také horskou oblastí raději jen rychle přes

noc projel. Rychle do Itálie. Teprve jižně od Bolzana si poznamenává:

„I když tady jsou také vysoké hory, má tu vše jaksi více

síly a života, svítí tu teplé slunce a člověk zase věří v existenci

Boha.“ Příroda je pod kontrolou, a tak se už nemusíme bát vystoupit

z vozu.

Téměř všude stoupá tato země do výšin. Místní krajina je neuvěřitelně

rozmanitá, vyskytují se tu všechna možná vegetační

pásma od středomořské vegetace až po arktickou tundru. Na

velmi malém prostoru tady vedle sebe najdete palmy i ledovce.

Alpskou drsnost doplňují líbezné kontury. Hřebeny Alp chrání

Jižní Tyrolsko před severními větry, vzduch je tu tedy jemnější,

světlo má více lesku, není divu při 300 slunečních dnech v roce

– jih je tu skutečně na dosah. Na březích řek Etsch/Adige a Eisack/Isarco

se po svazích šplhá vinná réva, společnost jí dělají

meruňky, jabloně a hrušně, ale také mandloně, cypřiše, fíkovníky,

na jaře se tu daří chřestu, na podzim dozrávají kaštany.

Jihotyrolská krajina je mozaika plná kontrastů. Každý kousek

země si museli místní lidé vyvzdorovat na přírodě, geologické

a klimatické podmínky se tu mění v rychlém sledu, často od vinice

k vinici, od statku ke statku. Ovoce a vinná réva se tu pěstují

až do nadmořské výšky 1000 metrů, v údolích Eisacktal/

Val Isarco a Vinschgau/Val Venosta, na nejsevernějších vinohradech

Itálie, vyrůstá réva uprostřed úchvatné alpské krajiny

a je vystavena velkým teplotním rozdílům mezi dnem a nocí;

místní vína jsou proto ta nejosobitější z celé země. Ve výšce

nad 1000 metrů přebírá vládu rolnictví a chov skotu. V létě

míří lidé i zvířata blíže k nebi. Lidé z města odedávna tráví svou

letní dovolenou ve středohoří, sedláci se na léto přesouvají na

horské pastviny. Tráva je tam šťavnatější a život skromnější.

Takže příšerné nebo krásné, co myslíte?

Kolem roku 1800 objevuje evropská společnost nový ideál

krásy. Hory jsou teď skvělé, čerstvý vzduch má blahodárné

účinky na tělo a pozorování rozmanitého světa rostlin zase

uklidňuje duši. Také příjezdové cesty do země jsou nyní bezpečnější.

Nadcházejí zlaté časy městečka Meran/Merano. Z tohoto

místa s mírným zimním klimatem se stává – jak se píše v

„Ročence léčivých pramenů Německa“ z roku 1821 – středisko,

kde „móda žádá zdravé lidi“. Z města bleskurychle mizí hnojiště

a kurníky, o vůni se mají v budoucnu starat pouze kvetoucí

promenády. Nejdůležitějším úkolem lázeňských hostů jsou

procházky a konzumace hroznového vína, po nějakou dobu si

dokonce smějí hrozny sami trhat na vinici. Mnozí se jen kochají

nádhernou krajinou, několik z nich vyráží dobývat vrcholy. Najednou

je země plná návštěvníků, jejichž cílem už není jih, ale

právě Jižní Tyrolsko.

Krajina | 49


Víno

Na vinici

Lagrein, Vernatsch a Gewürztraminer, tři vinné odrůdy s původem

v Jižním Tyrolsku. Vyslanci jihotyrolského vína. A svůj

úkol plní každý z nich dobře. Ale spolu si nerozumí: Lagrein má

rád horkou červenou porfyrovou půdu, Gewürztraminer dává

přednost jílu a Vernatschi se daří na náplavových a štěrkových

půdách. Jihotyrolští vinaři se svého úkolu chopili s plnou vervou

teprve v osmdesátých letech 20. století, kdy se rozhodli

prorazit ve vinařském světě špičkovou kvalitou. Od té doby

představuje jihotyrolské vinařství unikátní puzzle: půdní a klimatické

podmínky se v rozmezí nadmořské výšky od 200 do

1000 metrů od sebe výrazně liší, ovšem tři sta slunečních dní

v roce je veličinou konstantní. Výsledkem je 20 rozmanitých

vinných odrůd a silná alpská vína se středozemním šarmem.

Zhruba dvě třetiny vinné produkce pocházejí z vinic jihotyrolské

vinné stezky, panoramatické turistické trasy, která se

vine v jemných obloucích od města Bozen/Bolzano směrem na

jih přes oblast Überetsch/Bassa Atesina dolů do údolí a své

návštěvníky provází jak po historických vinařských vesnicích,

tak po nejmodernějších vinařských usedlostech. Jižní Tyrolsko

je nejstarší vinařskou oblastí ze všech německy mluvících regionů.

Plnit víno do dřevěných sudů se tu učili už Římané, o

něco později zakládají na tyrolském jihu své vinice německé

kláštery. Vinná réva roste v Jižním Tyrolsku i tam, kde byste to

vůbec nečekali: hlavní město Bolzano je třetí největší místní

vinařskou oblastí.

Ty nejlepší podmínky: alpská vína s neopakovatelným středomořským šarmem se tady

vyrábějí z celkem 20 odrůd

50


Informace v kostce:

» Rozloha vinic činí 5300 hektarů; 98 procent vinic splňuje podmínky

označení kvality DOC; pěstuje se tu 20 vinných odrůd (40 procent

červených a 60 procent bílých). Roční produkce: asi 340 000 hl, což

odpovídá 0,8 procentům italské produkce. Sedm výrobců sektu dodnes

vyrábí své víno klasickým způsobem kvašení v lahvích: 250 000 lahví

ročně. 27 jihotyrolských vín získalo nejvyšší ocenění „Tre Bicchieri“ (Tři

skleničky), které udílí italský vinařský průvodce „Gambero Rosso – I

Vini d’Italia 2014“. Více se o vinařské oblasti Jižní Tyrolsko dozvíte na

www.altoadigewines.com

» Tři kláštery s vlastními vinicemi, trojí různé zaměření: Klášter Muri-

Gries v Bolzanu [C4] se specializuje na vína červená,

www.muri-gries.com, klášterní vinné sklepy Neustift nedaleko Brixenu/

Bressanone [D3] zase na vína bílá, www.kloster-neustift.it, klášterní vinné

sklepy Pircher v obci Lana [B4] jsou zase proslulé svými ušlechtilými

pálenkami, www.pircher.it

» Nejdůležitější vinařskou událostí je ochutnávka vín „Bozner Weinkost“,

www.weinkost.it. Exkluzivní přehlídku vín nabízí mezinárodní vinařský

festival Merano WineFestival&Gourmet, www.meranowinefestival.com

» Jihotyrolská pálenka matolinovice se vyrábí výhradně z jihotyrolských

hroznů. www.suedtirol.info/cs/Prakticke-informace/Jihotyrolske-speciality/

Grappa

Krajina | 51


„Červené, lehce zemité, půdu má ve svém naturelu, s mužným

charakterem, trpké až těžké, jako silná mužská ruka. Kalterer See

zůstane navždy mladíkem s jemným vousem, zatímco Lagrein se

rodí už jako statný chlap se zarostlou hrudí.“

Klaus Platter, výrobce vína a bývalý ředitel vinařství Laimburg

Province, vidí ve víně lidské vlastnosti.

Užité umění: etiketu na láhve, do kterých se plní Vernatsch „Gschleier“, navrhnul pro vinařství Girlan malíř a ilustrátor Paul Flora

52


Terlánská polévka z bílého vína

½ l masového vývaru

4 žloutky

50 ml smetany

¼ l Terlánského rulandského bílého

Jedna ztvrdlá houska nakrájená na kostičky

1 polévková lžíce másla

Skořice, muškátový oříšek, sůl

Na kostičky nakrájenou housku opražte na másle a posypejte

skořicí. Masový vývar a víno nalijte do hrnce. Smetanu smíchejte

se žloutky a přidejte do polévky. Šlehejte v hrnci při nízké

teplotě tak dlouho, až bude mít polévka krémovou konzistenci.

Osolte a přidejte trochu muškátového oříšku a skořice. Podávejte

v polévkových miskách. Posypejte několika opraženými

kostičkami housky a špetkou skořice a muškátového oříšku.

Krajina | 53


Törggelen

Páté roční období

Nadešel podzim, hrozny už jsou vylisované. Podle pověsti se

právě teď z hor přikrádají skřítkové „Wein-Nörggelen“ a nechávají

si nalévat nové víno, někdy ho dokonce i kradou. Žízeň po

mladém víně je veliká – skřítkové ho kupují „za pět prstů“, lidé

dávají přednost jeho ochutnávce v rámci „Törggelen“. Název

tohoto jihotyrolského zvyku pochází z latinského výrazu „torculum“,

který v překladu znamená lis na víno, jihotyrolsky „Torggl“.

Zvyk „Törggelen“ vznikl pravděpodobně v údolí Eisacktal/

Val Isarco: vinaři tu svůj dobytek posílali na pastviny horských

sedláků a na podzim jim za tuto službu platili hostinou a novým

vínem. Možná ale sedláci jen chtěli oslavit dokončenou

sklizeň, případně vzájemně ochutnávat své nové víno. Jedno je

však jisté: „Törggelen“ začíná túrou a končí při družné zábavě

v domácím výčepu na některém ze statků u sladkého burčáku

a pražených kaštanů („Keschtn”). Dříve se jako hlavní jídlo podával

špek a kořeněné klobásky Kaminwurzen, dnes se na stole

objevuje typická jihotyrolská sedlácká kuchyně: kroupová polévka,

uzené maso, domácí uzeniny, kyselé zelí či knedlíky. A

když máte štěstí, připraví hospodyně ještě sladké koblihy.

Informace v kostce:

» K „Törggelen“ neodmyslitelně patří kaštany. Kaštanovníky jsou v Jižním

Tyrolsku už od středověku chráněné, dokonce se dědí z generace na

generaci. Pro sedláky totiž často představovaly záruku jistých příjmů

ve stáří. Více se o kaštanech můžete dozvědět na „Kaštanové naučné

stezce“ v obci Lana [B4] mezi městy Bozen/Bolzano a Meran/Merano

a také na stezce „Keschtnweg“ v údolí Eisacktal/Val Isarco [D 3/4].

Více informací o zvyku Törggelen naleznete na

www.suedtirol.info/toerggelen_cz

» Krčma Buschenschank je venkovským podnikem ve vinařské

oblasti. Hostům jsou servírovány venkovské pokrmy a místní víno.

www.redrooster.it

54


Pražené nad ohněm: kaštany neboli „Keschtn“ patří spolu s novým vínem neodmyslitelně k podzimnímu Törggelen

Krajina | 55


56

80 ukázek vegetace z celého světa a muzeum na zámku: zahrady Trauttmansdorff v Meran/Merano


Zahrady a lázně

Promenády a Tappeiner

Ne moc horký, ne moc ostrý, meranský vzduch je prostě ideální

pro bledé věčně kašlající šlechtice. Lékař, který si vhodného

meranského klimatu všiml jako první, byl osobním lékařem

hraběnky Schwarzenbergové a měl tedy o její zdraví upřímný

zájem. Další známou pacientkou, která Meran/Merano využívala

k léčbě zdravotních problémů a čerpání nových sil, byla

rakouská císařovna Sissi. Od jejích dob se tu léčili například Arthur

Schnitzler, Reiner Maria Rilke či Franz Kafka. Kolem roku

1900 již byl Meran zavedené mezinárodní luxusní lázeňské

město. Bělidlo, kde dříve meranské ženy bělily svůj len, muselo

ustoupit proslulé lázeňské promenádě. Promenády tu navíc

najdete hned dvě – letní a zimní. Po obvodu hory Küchelberg

se nad městem proplétá Tappeinerova stezka, pro obyvatele

Meranu jednoduše „Tappeiner“, jedna z nejdelších promenád

Evropy. Podobné stezky najdete také v Bozen/Bolzanu. Vyjděte

si do přírody a dýchejte čerstvý vzduch, doporučovali lázeňští

lékaři, a tak se hosté procházeli na úpatí ledovců pod rozkvetlými

zimními magnóliemi, palmami, kaktusy, olivovníky, pili

syrovátku a jedli meranské hrozny, až neuvěřitelné tři kilogramy

denně. Dodnes je pro Meran charakteristická kombinace

čerstvého vzduchu, nádherné krajiny a zajímavé architektury.

V botanických zahradách zámku Trauttmansdorff se úspěšně

pěstují nejrůznější druhy rostlin z celého světa, nostalgická

stezka po stopách císařovny Sissi vás odtud dovede až zpět do

města k nové lázeňské budově Therme Meran/Terme Merano.

Trocha odpočinku v secesní atmosféře vás jistě posílí na těle

i na duchu.

Informace v kostce:

» Informace o meranských promenádách [C3] najdete na www.meran.eu

» Zahrady zámku Trauttmansdorff rozkládající se na přilehlých svazích

byly v roce 2005 zvoleny nejkrásnějšími zahradami Itálie. V interiéru

zámku se nachází Zemské muzeum dějin turistického ruchu „Touriseum“.

www.trauttmansdorff.it, www.touriseum.it

» Lázeňská budova Therme Meran je dílem špičkového designéra Matteo

Thuna. Pro lázeňské procedury se tu využívají typické jihotyrolské produkty

jako hrozny, seno a syrovátka. Novinkou je vlastní řada jablečné

kosmetiky. Více informací na www.thermemeran.it

» Zahradní labyrint vinařské usedlosti Kränzel v obci Tscherms/Cremes

[B4] nedaleko města Meran přímo vybízí k meditaci a hledání vlastního

já. Srdcem celého areálu je labyrint, jehož stěny tvoří vinná réva deseti

odrůd. www.labyrinth.bz

Krajina | 57


Jablka

Zlatavá koule

Uprostřed Jižního Tyrolska se nachází ovocná zahrada Itálie.

40 miliónů jabloní roste podél řeky Etsch/Adige od obce Salurn/Salurno

na jihu až po oblast Vinschgau/Val Venosta na západě

a v údolí Eisacktal/Val Isarco v okolí Brixenu/Bressanone.

Zahrady u řeky Etsch představují největší souvislou sadařskou

plochu v Evropě. Jihotyrolská jablka jsou křupavá a šťavnatá.

300 slunečních dnů v roce jim dává tu správnou sladkou chuť

a nádhernou barvu, chladné noci se zase postarají o svěží aroma

a pevnou křupavou dužninu. V nadmořské výšce od 200 do

1000 metrů se tu pěstuje 16 jablečných odrůd; nejznámějšími

jsou Golden Delicious, Gala, Red Delicious a Braeburn. Místní

podnebí je pro sedláky požehnáním, ale připravuje jim také

starosti: když na jaře zaplaví údolí i jejich svahy moře květů

a cyklisté a turisté se kochají bílou nádherou s pozadím zasněžených

hor, jsou sadaři v nejvyšší pohotovosti. Pokud hrozí

prudké ochlazení, musejí být květy na noc pro jistotu uměle

„zmraženy“ a na slunci dalšího dne pak pomalu roztávají. Většinou

již sedláci počasí „uhodnou“, a tak se každý rok od poloviny

srpna do konce října sklidí 900 000 tun jablek. To znamená,

že každé desáté jablko sklizené v Evropě pochází právě

z Jižního Tyrolska. Zhruba polovina sklizně se vyváží. S touto

obchodní aktivitou začalo ostatně Jižní Tyrolsko už v 16. století:

poslové tenkrát vozili alpsko-středomořská jablka na rakouský

a ruský dvůr.

Informace v kostce:

» Informace o pěstování jablek, odrůdách a výletech do sadařských

oblastí najdete na www.suedtirol.info/jablka

» Všechno z jihotyrolského jablka je heslem kosmetické řady lázní

Therme Meran [C3]. www.thermemeran.it

16 odrůd, 40 miliónů jabloní: každé desáté jablko v Evropě bylo vypěstováno v Jižním

Tyrolsku

58


Zavlažovací kanály Waale

Sedlák inženýrem

Oblast Vinschgau/Val Venosta bývá označována jako „Sicílie“

Jižního Tyrolska, stejně jako na nejsušším italském ostrově

tady za rok spadne pouhých 500 milimetrů srážek. Není tedy

divu, že ze všeho nejdůležitější je tu hned po Bohu voda a v dobách

sucha byl „Waaler“, který střežil vodu, ještě váženější než

farář. Již od středověku si sedláci budovali zavlažovací kanály

„Waale“, které sváděly vodu z horských potoků k polím. Tato

mistrovská díla sedláckého inženýrství se dlouhé kilometry

vinou podél svahů horského pásma Sonnenberg/Monte Sole

pokrytých stepním porostem. Na jaře přicházel strážce kanálů

Waaler na statky, hovořilo se o počasí a o kanálech, které bylo

nutné opravit. Bylo přesně stanoveno, kdo si kdy smí odebrat

kolik vody a ovce směly u napajedel zůstat pouze tak dlouho,

než jejich pasák snědl svůj tvrdý „Paarlbrot“, typický žitný chléb

z údolí Vinschgau. A systém fungoval. Zrno z horských svahů

Sonnenbergu bylo velice žádané a měnilo se za víno Kalterer

v poměru 1:1. Dnes se využívá jen zlomek starobylých kanálů.

Rozhlehlé jablečné plantáže se zavlažují těmi nejmodernějšími

metodami. A hladina vody krásných starobylých kanálů dnes

slouží hlavně k potěše turistů.

Informace v kostce:

» Více informací o stezkách podél kanálů Waale v údolí Vinschgau

[A/B 1-3] najdete na www.vinschgau.net

» Jihotyrolská turistická stezka „Po stopách soch” (Skulpturenwanderweg):

krajinářský projekt v obci Lana [B4] mezi městy Bozen/Bolzano

a Meran/Merano je jednou z nejkrásnějších turistických tras v Jižním

Tyrolsku a vede mimo jiné podél stezky Brandis Waalweg.

www.lana-art.it

» V Muzeu oblasti Vinschgau ve Schlunderns/Sluderno [B2] je jedno

oddělení věnováno vodě. www.ferienregion-obervinschgau.it

Krajina | 59


60

Nad hranicí lesa: 95 000 krav, ovcí a koz tráví „dovolenou“ na horské pastvině


Horská pastvina

Změna prostředí na dobu určitou

Když na počátku léta sedláci suší „sena“ a připravují si tak zásoby

na zimu, užívají si ovce, kozy, telata a spousta krav dovolenou

na horské pastvině. Na druhé straně lesů je tráva zdravější,

a tak se pasáci, salašníci a dojiči na tři měsíce v zájmu

dobré věci musejí trochu uskromnit. Pasák dohlíží na dobytek,

když se dojí, je většinou každá ruka dobrá, salašník zpracovává

mléko a vaří: trhance, knedlíky, „Melchermuas” (mléčnou kaši)

nebo špek s čerstvým sýrem a „vytřásaným“ chlebem. Tyto

speciality tu mohou ochutnat i turisté. Horské pastviny se takto

využívají už od dob, kdy hory začali osídlovat jejich první

obyvatelé. V závislosti na jednotlivých oblastech patří pastviny

buď jednotlivým sedlákům nebo družstvu. Velice působivé je

přivádění ovcí z hor v údolí Schnalstal/Val Senales. Po staletí

putuje na 3000 ovcí přes ledovec Hochjochferner-Gletscher,

který leží v nadmořské výšce 3000 metrů, na louky rakouského

údolí Venter Tal. Pochod přes sněhová pole, skály a zamrzlé

strouhy trvá více než dva dny. Podzimní návrat ovcí domů je

všude, kudy průvod prochází, náležitě oslavován. Průvod otvírá

slavnostně ozdobená jalovice. V údolí si sedláci rozdělují

hroudy másla a bochníky sýra, pasáci a salašníci dostávají svou

„horskou“ odměnu tzv. Berggeld, nad vchod do stájí se pověsí

věnec krávy „vůdkyně“.

Informace v kostce:

» Jihotyrolské horské pastviny leží výše než lesy. Každoročně tráví léto

na pastvině 95 000 zvířat. Obhospodařování pastvin chrání krajinu

před erozí a zpustnutím a činí ji tak přístupnou pro relaxaci a turistiku.

Zvířata se vracejí do údolí od počátku září do počátku října. Informace

o túrách po horských pastvinách najdete na www.suedtirol.info

» V Jižním Tyrolsku se chová 80 000 dojnic. Z jejich mléka se vyrábí

máslo, sýr a jogurt. Více se dozvíte na www.suedtirol.info/mlecnevyrobky

» S kartou Almencard, kterou nabízí oblast Gitschberg-Jochtal [D/E 2-3],

se můžete bezplatně zúčastnit průvodcované túry na 30 horských

pastvin, využívat libovolně tři horské lanovky a účastnit se zajímavých

akcí. www.almen.it

Krajina | 61


Lazebnická tradice

Koupele podle sedláků

Na každou bolístku se najde nějaká bylinka. Sedláci to tuší už

dlouho. Když bylo nějaké místo na těle ztuhlé, hned na něj přikládali

senné zábaly. Ti bohatší spali na matraci naplněné senem,

čeledíni a chudí prostě na seně. Ale teprve před sto lety

byla na jedné horské pastvině objevena senná koupel: večer si

znavení „chasníci“ lehli do čerstvého sena a ráno se nestačili

divit, jak byli svěží a odpočatí. Léto pokračovalo a s ním i léčivé

účinky sena. Když se totiž vadnoucí seno zahřeje, uvolňuje se

z něj vonná látka kumarin, vitamíny, třísloviny a éterické oleje,

které mírní revma a bolesti svalů, podporují prokrvení a posilují

imunitní systém. Dnes si sennou koupel můžete dopřát

po celý rok, seno se zahřívá a zvlhčuje uměle. Koupele, dříve

hlavně ty vodní, byly Jižními Tyrolany oblíbené už od středověku.

Poslové měli v minulosti dokonce právo na jednu lázeňskou

dovolenou za rok. Například údolí Ultental/Val d’Ultimo

proslulo svými devíti druhy koupelí. Pozdější říšský kancléř

Bismarck se tu dokonce zamiloval. Vážně. Bylo by asi došlo

i k sňatku, kdyby Bismarck nebyl tak zapálený protestant a

otec nevěsty tak zapálený katolík…

Informace v kostce:

» Bylinky na senné koupele pocházejí pouze z nehnojených horských

pastvin. K těm nejdůležitějším patří kontryhel, horský hřebíček,

pelyněk, hořec, arnika, petrklíč, pryskyřníky a mydlice. Statky a hotely,

které nabízejí senné a vodní lázně, najdete na www.redrooster.it

a www.suedtirol.info/wellness_cz

62


Lékárna na louce: před sto lety byla objevena senná koupel

Krajina | 63


64

Spolu s vrcholy osmitisícovek dobyl také světový věhlas: Reinhold Messner


Kapitola 4 Vrcholy

Osamělé vrcholy

Všechny cesty vedou v Jižním Tyrolsku vzhůru. Vzhůru míří i jihotyrolská mysl.

Umění držet se na vrcholu se tu cení. Někteří Jihotyrolané se vymykají všem

srovnáním. Jiní se naopak srovnání vůbec nemusejí bát.

Pojďme si říct něco o hrdinech. Nebo je raději nazývejme originály.

Měšťané si dříve drželi své „dvorní Tyrolany“ a nechali se

bavit jejich šprýmy a jódlováním. Běžně se tenkrát vyskytovalo

povolání „Jihotyrolan“ a „Jihotyrolanka“. Těmito originály se

pravda moc chlubit nemůžeme. Tito „Jihotyrolané“ byli chudí,

ale vynalézaví. Ze svého původu si udělali zaměstnání. A právě

tím si získali pozornost ostatních. Dnes se už jihotyrolské originály

pod cenou neprodávají. Ale jejich původ stále svou roli

hraje. Jejich životním prostředím jsou hory, jejich dějiny jsou

jedinečné, obyvatelé této země jsou známí svou intuicí a také

tvrdohlavostí.

Reinhold Messner a Ötzi – oba jsou jedineční. A něco horolezce

století a muže z ledu spojovalo dávno před tím, než byla

mumie na ledovci objevena. Messner je jedním z nejpřísnějších

kritiků Jižního Tyrolska a zároveň přesvědčený Jihotyrolan,

v případě Ötziho naopak chybělo jen 92,56 metrů a byl by se

stal Rakušanem. Ötzi a Messner zastupují dva protipóly jednoho

velkého tématu: hory jsou v Jižním Tyrolsku prostě všudypřítomné.

Luis Trenker, jihotyrolský fanoušek hor par excellence,

uvedl místní horské velikány ve 30. letech 20. století do

kin. Jeho filmy, ve kterých hrají hlavní roli hory, jsou dodnes

klasickými příklady filmařství s horskou tématikou.

Hory, jako součást všemocné přírody, určují pravidla. A člověk

se jim musí přizpůsobit. Tak byli například vyšlechtěni haflingové,

původně horští a armádní koně. Horské útulky, které se

vysoko zakusují do skal, a krkolomné lanovky ukazují, že hory

pokořit lze. Příroda je důležitým dodavatelem energie v Jižním

Tyrolsku: Slunce, lesy a voda jsou pomyslnou strojovnou, která

tomuto kraji dodáva sílu. Celkem 40 procent spotřeby elektrické

energie v Jižním Tyrolsku je pokryto z obnovitelných zdrojů.

Ovšem někdy je nutný i kompromis: 90 procent sjezdovek je

uměle zasněžováno. Jižní Tyrolsko je vedoucí zemí ve vývoji

sněžných děl a také hned přináší důkazy, že umělý sníh je v

Jižním Tyrolsku nejen dokonalý, ale hlavně zcela ekologický –

vyrábí se pouze z čisté vody: kuchař Martin Mairhofer v údolí

Pustertal/Val Pusteria umělý sníh dokonce používá na výrobu

svého sorbetu.

Ještě zbývá pohled z hor do údolí. Kdo měl ve své moci Tyrolsko,

byl ve středověku mocný. Hradní páni vyhlíželi ze svých

vysoko položených sídel a rozhodovali, kdo smí zemí projít a

kdo ne. Bylo jich tolik, že se dnes Jižní Tyrolsko pyšní nejvyšší

hustotou hradů v Evropě. Když se obchod a politika začaly

ubírat jinými cestami, zůstali Tyrolané zase sami, stranou toku

peněz, ovšem se svou typickou vlastností – jednou dosažené

už nikdy nepustit. Což ovšem může mít i následky pozitivní:

například románské fresky v údolí Vinschgau/Val Venosta se

zachovaly proto, že nebyly peníze na nové vymalování kostela.

Některé rekordy má na svědomí příroda: jsou to třeba Dolomity,

2000 let staré modříny v údolí Ultental/Val d’Ultimo,

stepní vegetace horského pásma Sonnenberg/Monte Sole v

údolí Vinschgau, 350 let stará vinná réva ve vsi Prissian/Prissiano

nad údolím Etschtal/Val Isarco, z níž se dodnes lisuje

víno. Hvězdné hodiny slávy zažívají dnes Ötzi a Reinhold Messner.

Architekt a designér Matteo Thun dokáže přirozeně

začlenit své návrhy do okolní krajiny. Skupina Kastelruther

Spatzen (Kastelruthští vrabci) je s 15 milióny prodaných nosičů

nejúspěšnější dechovou hudební kapelou německy mluvícího

prostoru. A Giorgio Moroder, rodák z údolí Gröden/Val Gardena,

synovec Luise Trenkera a držitel Oskara, přinesl revoluci

hudebního stylu disko. Žije v Los Angeles – ale samozřejmě dál

zůstává „jihotyrolským originálem“.

Vrcholy | 65


Ötzi

Muž z ledu

„Žije“ v extrémních podmínkách, za osm centimetrů silným

bezpečnostním sklem, při teplotě mínus šest stupňů Celsia

a při vlhkosti vzduchu 98 procent. Speciální schránka v Jihotyrolském

archeologickém muzeu se co možná nejvíce snaží

napodobit prostředí skalnatého koryta na ledovci Schnalstal/

Val Senales, kde Ötziho objevil německý manželský pár Simonových.

O jakou senzaci se vlastně jedná, se tenkrát zjistilo až

v laboratoři: muž z ledu žil před 5300 lety, je tedy nejstarší vlhkou

mumií světa. Leží už 600 let pohřbený pod sněhem, když

Cheops nechává v Egyptě budovat své pyramidy. Dnes už víme,

že se na útěku uchýlil do hor, kde to dobře znal, a tam byl zavražděn.

Pro vědce je Ötzi trvalým předmětem zájmu. Očekávají

od něj nové impulzy pro antropologii, genetiku a medicínu.

Výzkum Ötziho DNA by měl novými poznatky přispět k léčbě

dědičných onemocnění, jako například Parkinsonovy choroby

nebo neplodnosti. V medicínské praxi se dnes již využívají

operační skalpely z titanu a jiné nástroje, které byly vyvinuty

původně pro výzkum této mumie. Ze zcela jiné perspektivy pak

Ötziho zažijete v interaktivním muzeu „ArcheoParc Schnals“ v

údolí Schnalstal nedaleko města Meran/Merano: zrekonstruované

předměty pravěkého muže si tu můžete důkladně prohlédnout

z bezprostřední blízkosti.

66

Informace v kostce:

» Spolu s mumií byla nalezena řada originálních předmětů – sekera,

čepice z medvědí kůže, oblečení, luk a šípy. Všechny tyto nálezy a

model Ötziho v životní velikosti si můžete prohlédnout v Jihotyrolském

archeologickém muzeu v Bozen/Bolzanu [C4]. www.iceman.it

» Informace o interaktivním muzeu „ArcheoParc Schnals“ [B2] najdete na

www.archeoparc.it

» Institut pro výzkum mumií a ledového muže Eurac se sídlem v Bolzanu

se souhlasem archeologického muzea koordinuje a dokumentuje

všechny výzkumné projekty. Nyní máte možnost prohlédnout si

fotodokumentaci Ötziho ze dvanácti úhlů, s možností přiblížení a v

rozlišení 3 D. Vše na www.eurac.edu

Světová senzace Ötzi: nejstarší přirozenou mumii světa si dnes můžete prohlédnout

v Bozenu/Bolzanu


Haflingové

Blond hříva v přesile

Hafling je typické jihotyrolské plemeno, a to hned z několika

důvodů: hezký na pohled, robustní, s bezproblémovou povahou,

klidný kůň ideální pro volný čas a rodiny s dětmi. První

hafling se jmenoval „249 Folie“ a přišel na svět v roce 1874

v údolí Vinschgau/Val Venosta jako potomek arabského hřebce

a galicijské klisny. Ministerstva války a rolnictví tehdy zřizovala

po celém Rakousku chovy koní. Bylo potřeba vyšlechtit

silné tažné a vojenské koně pro nasazení v alpských zemích.

„Závod“ vyhrál chovatel z údolí Vinschgau Josef Folie. Jeho

zlatohřívák odpovídal ideální představě rakouského vojska, byl

dokonce popsán jako „balík svalů s ušlechtilou arabskou krví“.

Nově vyšlechtěné koně menšího vzrůstu si kupovali především

sedláci a obchodníci z oblasti Tschögglberg/Monzoccolo a –

a právě odtud pochází jméno plemene – z vesnice Hafling/

Avelengo nedaleko města Meran/Merano. Haflingové ze statků

vozili lázeňské hosty z Merana na vyjížďky do hor. Chovatelé

z údolí Sarntal/Val Sarentino později prosadili proslulou

blonďatou hřívu. Slabost pro blondýny má také Norbert Rier,

lídr skupiny Kastelruther Spatzen a asi nejprominentnější chovatel

haflingů v Jižním Tyrolsku.

Informace v kostce:

» Informace o statcích, kde si můžete zajezdit na koni, a jezdeckých

školách v Jižním Tyrolsku najdete na www.suedtirol.info/kone

» O historii chovu haflingů informuje Jihotyrolský svaz chovatelů

haflingů na svých stránkách www.haflinger.eu

» Dlouhou tradici má selský galopový závod haflingů na meranském [C3]

dostihovém závodišti. Tento dostihový areál je jedním z nejkrásnějších

v Evropě a specializuje se hlavně na překážkové dostihy.

www.meranomaia.it

Vrcholy | 67


68

Osvícení: hostinec a kostel na úpatí hory Heiligkreuzkofel v údolí Gadertal/Val Badia


Vrcholy | 69


Hrady

Zápolení rytířů

Ve středověku byly šarvátky o Tyrolsko, strategickou vysokohorskou

spojnici mezi severem a jihem, poměrně časté. Císaři

a papežové spřádali tajná spojenectví, místní šlechtici se snažili

vyšachovat jeden druhého. Hrady a zámky se tu stavěly jako

o závod; většinou na skalních ostrozích, některé stavby vznikaly

uprostřed malebných vinic, řada těchto svědků dávných

časů dnes slouží jako muzea nebo hotely a restaurace.

V Jižním Tyrolsku najdete 450 hradů, zámků a panských sídel,

což je koncentrace, kterou jinde v Evropě budete hledat marně.

Za první a zároveň největší hrad oblasti je považován Schloss

Sigmundskron/Firmiano jižně od Bozenu/Bolzana, který je

zmiňován již v roce 945. Politická moc se zase koncentrovala

na hrad Schloss Tirol/Castel Tirolo nedaleko města Meran/

Merano, sídlo tyrolských hrabat. Ještě v 15. století, kdy doba již

dávno pokročila, prohlašovaly tyrolské stavy, že budou uznávat

jen toho, komu patří právě hrad Tirol. Dnes v něm sídlí Muzeum

jihotyrolských dějin. Rodinným stříbrem je hrad Churburg/

Coira ve Schluderns/Sluderno v údolí Vinschgau/Val Venosta,

který byl v 16. století přestavěn na renesanční zámek. Nachází

se tu působivá soukromá zbrojnice. Svědectví o dávném životě

šlechty a rytířů podávají hrady Runkelstein/Roncolo v Bolzanu

a Rodenegg/Rodengo u Brixenu/Bressanone, které dodnes

ukrývají freskovou výzdobu s touto tématikou.

Informace v kostce:

» 150 z celkem 450 hradů a zámků jsou přístupné veřejnosti. 80 zámků je

dodnes obýváno. Oblastí s největším počtem hradů je Eppan/Appiano

[B4]. Na 13 000 obyvatel tu připadá 180 hradů a panských sídel.

» Adresy hradů a zámků a zámeckých hotelů a restaurací najdete

na www.suedtirol.info/hrady

70


Meran/Merano je obklopen památkami: hrad Lebenberg nad vesničkou Tscherms/Cermes pochází ze 13. století

Vrcholy | 71


Románské fresky

Nebe na zemi

Unikát ve vesničce Naturns/Naturno: tajemství fresek v kostele Sv. Prokula nebylo

dodnes rozluštěno

Počátek 13. století: všude je plno poutníků, každý hledá Boha,

výzdoba v kostelích a klášterech přibližuje nebe a peklo v těch

nejživějších barvách. Jihotyrolskou baštou románské nástěnné

malby je oblast Vinschgau/Val Venosta, zde se fresky dochovaly

v té nejlepší kvalitě a v množství, které je v celé Evropě

ojedinělé. Nepřekonatelný je klášter Marienberg u obce Mals.

Fresky v místní kryptě se staly vzorem pro malíře, kteří působili

v klášteře St. Johann ve švýcarském Müstair, či umělce, který

vymaloval kapli hradu Hocheppan/Castello di Appiano u Bozenu/Bolzana.

Malby z kláštera Marienberg barevně ovlivnily

také výzdobu kostelíka Sv. Jakuba ve vesničce Kastelaz v oblasti

Unterland/Bassa Atesina. Svoboda uměleckého projevu se

tehdy ještě příliš neřešila. Obsah byl určen církví, motiv zadali

ti, kdo zakázku objednávali, a malíři zadání splnili. Kaple hradu

Hocheppan názorně ukazuje zadavatelovo zaujetí módou té

doby: Ulrich III. z Eppanu byl zapálený příznivec křižáckých tažení

a domů si tak z výprav přinesl poslední výkřik módy – byzantské

předlohy obrazů. Byzantská říše byla tehdy pro západní

malířství vzorem číslo jedna. Tyto vlivy najdeme i na zdech

Kaple sv. Jakuba (Jakobskapelle) nedaleko městečka Glurns/

Glorenza v údolí Vinschgau a také na tajemných freskách sv.

Prokula v městečku Naturns/Naturno u města Meran/Merano.

Informace v kostce:

» Díky projektu „Stiegen zum Himmel“ (Schody do nebe) vznikla turistická

stezka, která vás provede po nejdůležitějších místech románské

kultury v Jižním Tyrolsku, Graubündenu a Trentinu:

www.stairwaystoheaven.it

» Od štětce ke kameni: Areál brixenského [D3] dómu s křížovou chodbou

a několika kaplemi je největším středověkým církevním areálem

v Jižním Tyrolsku. Kolegiátní kostel v románském slohu ve vesnici

Innichen/San Candido [H3] se dochoval téměř nedotčený.

www.innichen.info

Portály paláce a kaple na hradě Tirol/Tirolo [C3] patří k nejunikátnějším

románským kamenických pracím v Alpách. www.schlosstirol.it

72


Horské lanovky

Elektrická záře nad Alpami

Dlouho se zdálo být Švýcarsko nepřekonatelné. Na svých horách

zbudovalo síť všech možných druhů lanovek. 29. června

1908 je však v Bozenu/Bolzanu otevřena lanovka na Kohlern/

Colle, první visutá lanovka na přepravu osob na světě. O celý

měsíc tak předhání švýcarskou lanovku na vrchol hory Wetterhorn.

Pionýrský čin je vlastně znouzectnost. Finančník Josef

Staffler postavil v obci Kohlern nad městen Bolzano hotel, který

logicky potřeboval hosty. Vystavět tam silnici nepřicházelo

v úvahu a lanovku na pilířích si Staffler nemohl dovolit. Tak

zůstal jen vzduch. Jihotyrolským králem lanovek je však Luis

Zuegg. Tento průmyslník vytvořil v roce 1912 projekt lanovky

na horský průsmyk Vigiljoch/Monte San Vigilio u obce Lana

Během 1. světové války stavěl lanovky, které zásobovaly vojáky

potravinami, například až na sedlo Stilfser Joch/Passo dello

Stelvio. V období, kdy panoval nedostatek materiálu, vymyslel

nový koncept zesíleného nosného lana a nechal si systém, který

se pod názvem „Bleichert-Zuegg-System“ dodnes používá,

patentovat. Do roku 1940 postavil Zuegg a firma Bleichert 35

visutých lanovek v Evropě, USA a Jižní Africe. Dnes je v Jižním

Tyrolsku v provozu 377 lanovkových zařízení. Jihotyrolská firma

Leitner se podílí na vývoji nových lanových systémů po celém

světě.

Světový rekord: první visutá lanovka na světě spojující Bolzano a Kohlern zahájila provoz

v roce 1908

Informace v kostce:

» Lanovka z Bolzana na „letní horu“ Kohlern [C5] je dodnes v provozu.

Prastarou kabinku první generace si můžete prohlédnout ve stanici.

Všechny lanovky z Bolzana do středohoří najdete

na www.bolzano-bozen.it

» O jihotyrolských průkopnících lanovek informuje Kuratorium pro technické

kulturní dědictví Jižního Tyrolska na svých stránkách

www.tecneum.eu

» Lanovka Mendelbahn [B5] je jedinou dodnes fungující historickou

pilířovou lanovkou v Jižním Tyrolsku. Byla postavena v roce 1903 a je

jednou z nejstrmějších lanovek Evropy. Více informací

na www.eppan.travel/en/highlights/sights

Vrcholy | 73


Matteo Thun

Umělec dokonalé formy

Luxus je jednoduše vznešený. Matteo Thun se narodil v Bozenu/Bolzanu,

kde strávil i své dětství. Tento architekt a designér

už vyzkoušel všechny možné formy. Spolu s Ettorem Sottsassem

založil legendární skupinu Memphis, která v 80. letech

20. století dovedla hru s tvary až na její hranici. Byl kreativním

ředitelem firmy Swatch a v roce 2004 vstoupil do newyorské

síně slávy. Patří k nejvýznamnějším designérům a architektům

světa. Nyní nastal v jeho tvorbě zlom: Matteo Thun požaduje

odstranění nepotřebného. V řeči architektů to znamená:

stavět v souladu s přírodou. Thunovy projekty na území Alp

jsou typickým příkladem tohoto principu. Thun se snaží o jejich

propojení s duchem místa, zvažuje, jak vysoká může stavba

být, aby proporčně zapadala do okolní krajiny, při hledání

odpovědi si důkladně prohlíží okolní stromy a skalní stěny. V

Jižním Tyrolsku je Matteo Thun podepsán pod třemi hotelovými

projekty: Vigilius Mountain Resort u obce Lana v údolí

Etschtal/Val d’Adige byl postaven ve tvaru ležícího stromu,

Pergola Residence nedaleko města Meran/Merano bezvadně

zapadá do okolních vinic. V lázeňské budově Therme Meran/

Terme Merano použil Thun dřevo a kámen, které působí, jako

by je po desítky let omílala voda. Luxus v Thunově pojetí je

umění něčeho se vzdát. Jediné, čeho se ale vzdát nedokáže, je

snaha o to, aby se lidé v jeho stavbách cítili dobře.

Informace v kostce:

» Vše o životě a díle Matteo Thuna na www.matteothun.com

» Vigilius Mountain Resort [B3] na www.vigilius.it

» Pergola Residence na [B3] www.pergola-residence.it

» Matteo Thun navrhoval interiér budovy Therme Meran i sousedního

hotelu Therme Meran [C3]. www.hotelthermemeran.it

» Matteo Thun'sche Gucker je působivá vyhlídková platforma v zahradách

Trauttmansdorff nad městem Meran [C3]. www.trauttmansdorff.it

74


Pergola Residence nedaleko obce Algund/Lagundo – dílo Matteo Thuna: Iuxus jako umění odříkání

Vrcholy | 75


Budova výrobce sportovního vybavení Salewa (Cino Zucchi Architetti, Milán) získala cenu KlimaHaus Award 2012

Informace v kostce:

» Všeobecné informace www.suedtirol.info/sustainability

» Certifikační systém „KlimaHaus“ pro energeticky efektivní stavby,

www.klimahaus.it

» Teplárna v Toblachu, www.fti.bz

» Exkurze Enertour-lze rezervovat na www.enertour.it

76


Samozřejmě zelená

Energeticky efektivně & obnovitelné energie

Pokud bude v budoucnosti Jižní Tyrolsko celé elektrifikované,

bude generátorem sama příroda. Slunce, les, voda jsou ony trvalé

zdroje, které pohání tento krásný region. 300 slunečných

dnů v roce se postará o obrovský solární potenciál, 42 procent

krajiny je pokryto lesy a dodává suroviny pro dřevařský průmysl

a biomasu pro vzdálené teplárny. Obklopena horami teče

voda v Jižním Tyrolsku takřka ze všech „pórů“: 963 vodních

elektráren produkuje téměř dvojnásobné množství proudu,

než je zde spotřebováváno; zbytek se exportuje.

40 procent jihotyrolské spotřeby energie je momentálně pokryto

z obnovitelných zdrojů. Tímto získává toto území svoji

cenu v porovnání s ostatními regiony v alpském prostoru. Ve

studii, která se týká klimatu na území Jižního Tyrolska, jsou

cíle ovšem nastaveny mnohem výše: Do roku 2020 má být 75

procent spotřeby energie použité na výrobu elektřiny, tepla

a dopravu pokryto obnovitelnými zdroji, do roku 2050 přes

90 procent. K vizi také patří úspora energie díky energeticky

úsporným novostavbám, rozsáhlé sanační koncepty pro starou

zástavbu a prozíravé zacházení se zdroji.

Třikrát zelená: Tři projekty vytváří školu. Certifikační systém

„KlimaHaus“, který se Jižním Tyrolsku rozšířil, má zajistit energeticky

efektivní výstavbu a sanaci s vysokým komfortem a

je po celé Itálii velice úspěšný. Již deset let je udělována cena

KlimaHaus Award. V roce 2012 ji získala mimo jiné také firma

Salewa v bolzánské průmyslové zóně nebo statek „Uridl-Hof

v Grödenu/Val Gardeně. Od jednotlivých staveb se dostáváme

až k obcím: Obec Toblach v údolí Pustertal se 3300 obyvateli

používá výhradně energie z obnovitelných zdrojů, z vodní elektrárny

a teplárny, dále také z diverzní fotovoltaiky a solárních

tepelných zařízení. Prohlídka v teplárně této obce vám přiblíží

cestu od biomasy k výrobě proudu. Ukázkové objekty Jižního

Tyrolska vám představíme během odborné exkurze Enertour,

která nabízí prohlídky s průvodcem na místech s inovativní

kulturou bydlení a výrobou proudu. Samozřejmě zábavnou

formou.

Vrcholy | 77


78

Statek v údolí Tauferer Ahrntal/Valle di Taures e Aurina: 65 procent jihotyrolských statků leží v nadmořské výšce vyšší než 1500 metrů


Kapitola 5 Tradice

Umění uchovávání

Zatímco údolí jsou odjakživa plná změn, zůstává život v horách pevný a neměnný.

Odpradávna. Harmonie s přírodou a tradice všedního dne jsou tu hluboce zakořeněny po staletí.

Slovo „domov“ znamená v Jižním Tyrolsku mnoho. Často se

o něm mluví. Střecha nad hlavou a půda pod nohama. Jihotyrolský

domov je malý a ne vždy přináší jen štěstí. Domov, to je

vlastní kousek země, zděděný po předcích, často „velký jako

kapesník“, ale vlastní. „S’Hoamatl“, statek a dvůr, to je pro sedláka

domov, pocit, že patří právě sem a nikam jinam. Jen málo

těch, kdo na statku vyrostli, ho v dospělosti opustí. Procento

zpustlých statků je tu nižší než ve většině ostatních regionů

Evropy.

Místní sedláci vskutku nemají na rozdávání. 65 procent statků

leží v nadmořské výšce nad 1500 metrů, mnohé z nich v tak

příkrém svahu, že se říká, že tady i slepice musí nosit mačky,

děti se musí přivazovat, aby se neskutálely dolů a po deštích se

spláchnutá půda musí zase vozit nahoru. Mnoho sedláků žije

samotářským životem, už k nim sice vedou silnice, elektrický

proud a mají satelitní televize, ale ženám se do hor moc nechce.

Být selkou není v módě a život v údolí je o tolik snadnější.

Pro mnoho sedláků je dnes statek pouze vedlejším příjmem.

Chlévy tak obstarává buď selka, pokud nějaká je, nebo musí

práci vyřídit sedlák, než odejde na směnu do továrny nebo

k vleku, případně když se z práce vrátí. O dovolené se suší

sena. Dobrovolníci z města, kteří berou pomoc na statku jako

nový životní zážitek, sotva dokážou nahradit pomoc celé početné

rodiny. Mnozí ze sedláků tuto tíhu již pociťují, čas jde

dál, nahoře v horách stejně jako dole v údolí. Ovšem ve hře je

i něco hlubšího: generacemi prošlapaná cesta ke stodole,

vzpomínky na slova otce, které se vám tu vybavují na každém

kroku, svatební fotografie prarodičů v sednici. Sedlák prostě

cítí, že tady nahoře musí zůstat. Že to dluží svým předkům,

kteří se tu po generace před ním dřeli.

Dole v údolí život pokračoval stále vpřed, alespoň na první pohled,

nahoře v horách se točil stále v kruhu. Procesí a dny opředené

pranostikou se střídají v pravidelných odstupech, pevně

stanovené jsou termíny odchodu na horské pastviny i návratu

zpět, slaví se i církevní svátky. To sedláci dokonce na chvíli přicházejí

ze svých samot do údolí. Tato data byla vždy pevnou

součástí koloběhu roku a nikdo se nikdy neodvážil je škrtnout.

Zkusil to až fašistický diktátor Mussolini. V roce 1923 zakázal

vše, co bylo či se jen zdálo být tyrolské. V roce 1939 dohodl

spolu s vůdcem nacistů Hitlerem přesídlení Jihotyrolanů do

německé říše. A nejpozději v této chvíli si Jihotyrolané uvědomili,

co pro ně vlastně jejich „Hoamatl“, jejich tradice, dialekt a

víra znamenají. Také po roce 1945 zůstává situace nejistá. Čas

se v Jižním Tyrolsku na chvíli zastavil. Doma, na statku, neměl

stát žádný vliv, takže zvyky a obyčeje se dodnes udržují také

jako vzpomínka na těžké časy. Svátky se slaví jako dříve, fungují

paličkářské spolky, lidové kapely hrají dechovku a ve vsi má

stále ještě svůj obchůdek teta Emma.

Jižní Tyrolané vždy něco uchovávali. Z nouze, z úcty a také, aby

se odlišili od ostatních. Uchovávání je v Jižním Tyrolsku dokonce

upraveno zákonem: od roku 1850 jsou historické stavby

chráněny. Statky se zpravidla dědí v rámci rodiny, z generace

na generaci, většinou se odkazují jednomu ze synů, ženy je

mohou dědit teprve od roku 2001. Tak nebo tak, „s’Hoamatl“

se musí zachovat.

Tradice | 79


Selky

Poselství selských žen

Nejvýše stál statek, potom přišel na řadu sedlák, selka byla

dříve prostě jen ženou sedláka. Její říší byla kuchyně a zahrada.

Dnes je tomu jinak – selské ženy podnikají a aktivně tak

přispívají k udržení statku. Dvě třetiny statků provozují jejich

majitelé jako vedlejší činnost, vydělávají především na poskytování

ubytování a v domácích šencích. Jen pro nepatrnou část

sedláků představuje statek jejich jediný příjem. A jejich ženy

usoudily, že je na čase, aby také přispěly do rodinného rozpočtu

– rozhodly se zpeněžit své znalosti tradované z generace

na generaci. Přesně vědí, jaká vlna se nejlépe hodí na výrobu

typických bačkor „Filzpatschen“, petržel umí vypěstovat na své

zahrádce a chléb pečou vlastnoručně podle prastarých receptů.

Před pár lety se jihotyrolské selky osmělily a zpřístupnily svou

práci a služby na webovém portálu: „Učit se – růst – žít – se

selkami“, tak zní poselství sedlácké kultury z pohledu žen. Své

cenné znalosti a vědomosti, prověřené stovkami let, předávají

tak selky zájemcům v rámci prohlídek statků, při ochutnávkách

domácích výrobků a při kurzech vaření či různých řemesel.

Koncept statku jako školní třídy je nejen slibným projektem do

budoucnosti, ale zároveň zve na dobrodružnou cestu časem,

k našim kořenům.

Ochrana tradic prověřených staletími: selky začaly podnikat

Informace v kostce:

» Webový portál „Učit se – růst - žít – se selkami“ najdete na adrese

www.lernen-wachsen-leben.sbb.it

» V Jižním Tyrolsku najdete 20 200 statků, 80 procent z nich je rodinným

podnikem, rozloha každého druhého statku je menší než pět hektarů.

Existuje tu 12 500 „uzavřených statků“, což znamená, že statek se může

dědit jen jako celek a měl by bez problémů uživit čtyřčlennou rodinu.

Pomocníky na statku sedlákům dodává Svaz dobrovolníků (Verein

Freiwillige Arbeitseinsätze – VFA), jeho stránky najdete

na www.bergbauernhilfe.it

» 1600 statků nabízí prázdninové pobyty, které vás se životem místních

sedláků seznámí blíže. Adresy najdete na www.redrooster.it

80


Zvyky a obyčeje

Strašidelné hodinky

V životě na horách má vše svůj čas. Když sedláci hovoří o počasí,

neznamená to, že je nenapadá nic jiného, a když skotačí

v maškarním průvodu, není to proto, že by byli opilí. Vedle církevních

svátků jsou v kalendáři sedláků dodnes živé i dávné

tradice z temné minulosti. Nejlépe se tyto zvyky zachovaly

v období Vánoc a masopustu. Tak se dodnes na tři krále „vykuřuje“:

rodiny obcházejí domy a statky s nádobou plnou žhavého

uhlí a myrty, aby zahnaly zlé duchy a vyprosily si požehnání.

V údolí Sarntal/Val Sarentino už od 16. století k adventnímu

času neodmyslitelně patří zvyk "Klöckeln" (místní výraz pro

"klopfen" – klepání). Zahalené postavy, tzv. Klöcker, obcházejí

domy, rámusí a přejí vše dobré. Ve svátek sv. Mikuláše začíná

večer ve vesnici Stilfs/Stelvio v údolí Vinschgau/Val Venosta

tradicí „Klosn“: obcí prochází průvod v čele se „Santa Klosem“,

v němž maskovaní chasníci divoce chrastí zvonci a řetězy. Mají

tak zahnat démony a podpořit plodnost. Divoký rej je výhradně

mužskou záležitostí. Ve vesnici Tramin/Termeno se zase už

od roku 1591 každé dva roky koná „svatba“ Egetmanna Hansla

s jedním z místních mužů převlečeného do ženských šatů.

Proslulého představení se účastní na 700 tramínských mužů.

Prastarým zvykem údolí Vinschgau je také pouštění obručí

o první postní neděli. Hořící dřevěné obruče se pomocí lískových

prutů po setmění pouštějí dolů ze svahu do údolí. Zruční

mladíci mohou tímto způsobem získat nejen alkohol či peníze,

ale také nevěstu. Růst a vzkvétat – rituály jsou tu od toho, aby

se kolo točilo stále dál.

Informace v kostce:

» Vlastivědné muzeum v obci Dietenheim/Teodone [F2] nedaleko Brunecku/Brunico

vás v prostorách starobylých statků a řemeslných dílen

provede všedním dnem staletí dávno minulých. Panské sídlo Mair am

Hof se věnuje lidovému umění a lidové pobožnosti.

www.volkskundemuseum.it

» Informace o zvycích a obyčejích najdete na www.suedtirol.info/tradice

Tradice | 81


Tradice

Červená stuha na klobouku, zelená stuha na klobouku

V Jižním Tyrolsku udává takt dechovka. Církevní svátky a lidové

veselice provází svou hudbou 211 kapel. 10 000 mužů a žen

jsou členy hudební kapely, každý druhý hudebník je mladší 30

let. V obci Eppan/Appiano v oblasti Überetsch/l’Oltradige připadají

na 13 000 obyvatel hned čtyři hudební soubory. Kapela

Welsberg v údolí Pustertal/Val Pusteria přerušila tradici mužské

převahy, víc než polovinu jejích členů tvoří ženy. Dechovka

se hraje v kroji. Rozmanitost jihotyrolských krojů je v alpské

oblasti proslulá, každá vesnice má většinou vlastní, nezaměnitelný

kroj. Tradici krojů udržují při životě především lidové

taneční soubory, myslivci a hudební kapely. Dříve jste podle

krojů bezpečně poznali, jestli je den všední či sváteční, jestli

dotyčný prožívá radostné či smutné období, jestli je zadaný

nebo svobodný. Dodnes se tento „informační systém“ dochoval

v údolí Sarntal/Val Sarentino: červená stuha na klobouku

znamená, že je muž ještě k mání, zelená – pozor, jeho žena je

jistě nedaleko. Jenže: kdo dnes ještě tuhle hru barev dokáže

rozluštit? Jednoznačnější je řeč hudby. Repertoár kapel sahá

od řízných pochodů přes valčíky až po současné skladby. Každý

týden je zkouška. Na jaře se tradičně ve vsích koná první koncert

sezóny. Pak už následuje koncert neděli co neděli – a nikdy

se neplatí vstupné.

Informace v kostce:

» Svaz jihotyrolských hudebních kapel vznikl spojením 211 souborů

provincie.

82


Dechovka v krojích: jihotyrolské hudební kapely mají celkem 10 000 členů

Tradice | 83


84

Typický karetní večer: družná zábava s přáteli


„Wattování“: typicky jihotyrolská karetní hra pro čtyři hráče

Tradice | 85


Muškáty

Požár v arkýři

Každý rok zaplanou na oknech statků a hostinců květy červených

muškátů. V Jižním Tyrolsku je tato květina pevnou součástí

domu, stejně jako nádobka svěcené vody ve světnici.

„Planoucí láska“, tak muškáty Jihotyrolané poeticky nazývají.

Karmínově rudé květy najdete na každé balkónové římse. Tak

tomu bylo i v roce 1939, kdy Hitler a Mussolini dohodli přesídlení

Jihotyrolanů do Německa. Kdo chtěl zůstat, musel přistoupit

na naprostou italizaci. Jihotyrolané byli postaveni před

složitou volbu: odejít neboli optovat, nebo zůstat? Nejprve se

jen plamenně diskutovalo, pak se dělily celé rodiny. A mezitím

vykvetly muškáty. Jako symbol domova je využívala propaganda

na obou stranách. Báseň zůstavšího Hanse Egartera opěvuje

„planoucí lásku“ jako symbol lásky k vlasti. Nacistická propaganda

naopak strhává z arkýře i ten poslední muškát: „Láska k

Německu je silnější“, říká se v jedné básni, a skutečně:

85 procent Tyrolanů se rozhoduje pro odchod do Německa.

75 000 osob, třetina všech obyvatel, zemi opustilo. Více než

20 000 z nich se po roce 1945 vrátilo zpět. Tato rána se hojí

velmi pomalu. Jenom jeden svědek doby přežil čas zmatků bez

větší újmy: planoucí láska kvete v arkýřích beze změny, jako by

se nikdy nic nestalo.

Muškáty: v Jižním Tyrolsku je tato květina pevnou součástí domu, stejně jako

nádobka svěcené vody ve světnici

86


Dialekt

Pěkně po jihotyrolsku

Aui nebo auchn či snad augn nebo ai? Prostě hinauf (vzhůru).

V celé zemi používají sedláci i Jihotyrolané z města v běžném

životě více než 40 dialektů. Mladí ukazují svou příslušnost tím,

že píšou v dialektu i své sms. V průběhu 20. století se do dialektu

vmísilo mnoho italských výrazů a z Jihotyrolštiny se tak

stala pestrá směs německo-rakouské a italské kultury. Takže:

Jakou „targu“ má ten „kammion“? Přeloženo do spisovného jazyka:

Jakou poznávací značku má to nákladní auto?

Informace v kostce:

» Správně jihotyrolsky, tedy vlastně Sidtiroulerisch, se naučíte

na www.oschpele.ritten.org

Tradice | 87


Řemeslo

Cit v konečcích prstů

Byla to nouze, kdo z Jihotyrolanů učinil tak šikovné řemeslníky.

V roce 1893 byl uzavřen důl na měď v obci Prettau/Predoi v údolí

Ahrntal/Valle Aurina a 60 mužů tak přišlo práci. Rodiny musely

tedy živit ženy. Paličkováním. Byl to původně nápad místního

faráře. Dlouho do noci seděly ženy nad svými paličkovacími

poduškami, tzv. Klöppelpinggele. Paličkované krajky často měnily

za potraviny. Dnes má spolek „Škola paličkování Prettau“

(„Klöppelschule Prettau“) 39 členek a dva členy. Děti se mohou

naučit paličkovat v rámci letních kurzů. Na podušku se upevní

vzor a pomocí křížení a otáčení paliček se začnou splétat nitě –

někdy až několik stovek. Zdatnými řemeslníky jsou také obyvatelé

údolí Gröden/Val Gardena, kteří se už od 17. století věnují

řezbářství. Údolí bylo odlehlé, život tvrdý, zima dlouhá. Otec,

matka i děti si toto období krátili vyřezáváním figurek svatých

a hraček. S postupem času opouštěly údolí každoročně milióny

dřevěných figurek, odbyt si zajišťovali sami místní obyvatelé.

Od roku 1994 je mnoho uměleckých řemeslníků z údolí Gröden

členy sdružení Unika, které provozuje v obci St. Ulrich vlastní

galerii. V září každoročně pořádá veletrh soch.

Informace v kostce:

» V Jižním Tyrolsku existuje 13 000 řemeslných závodů. K nim patří

i umělečtí řemeslníci. Více informací o uměleckých řemeslech najdete

na www.werkstaetten.it

» Domy paličkářek jsou vyznačeny na trase stezky Ahrntaler Kulturmeile

[F/G 1-2]. www.ahrntal.it

» Ve sdružení Unika jsou zastoupeni sochaři, malíři i zlatníci. Informace

o grödnerském [E 4-6] řezbářství najdete na www.unika.org

» Největší sbírka hraček Grödner se nachází v muzeu Gherdëina v

St. Ulrich/Svatém Ulrichu. Obsahuje bezmála všechny vyrobené hračky

od roku 1700 do 1940. www.museumgherdeina.it

88


Nová perspektiva v grödenském řezbářství: nejdůležitější je originalita

Tradice | 89


Země

jamek

Už dávno sem nejezdí kvůli horám: v údolí Passeiertal se turisté raději ubytují

v klubovém centru než na horské chatě. Uprostřed idylické přírody tu zuří studená

válka o golf. Jihotyrolský vesnický příběh v devíti odpalech.

Lukas Kapeller

1. Golfista stojí v lese, úplně tiše. V pozadí se ozývají jen

zvuky kravských zvonců. Doktor Meier je ale neslyší.

V kapse má ipod, v uších špunty, v rukou třímá hůl číslo sedm

a chipuje jeden míček za druhým směrem k zelenému hřišti.

A znovu vedle. Dobrý tucet míčků se povaluje kolem dokola

bílé vlaječky. „To nevadí, vždyť jenom trénuju,“ říká. Doktor

Meier, ortoped z Brém, otec rodiny, handicap 16, přijel na týden

do Jižního Tyrolska. Ne kvůli turistice, zdolávání vrcholů

ani kvůli projížďkám na motorce jako dříve, ale na golf. „Tady

jsou golfová hřiště jako pro kozy,“ říká, „to je pořád z kopce do

kopce.“ Ale při hezkém počasí stejně tráví na hřišti celý den. Při

špatném ostatně také.

90


2. Kdo chce v Jižním Tyrolsku postavit golfové hřiště,

potřebuje větší plochu. A té je tady nedostatek. Vysoké hory,

úzká údolí a na svazích moře vinné révy: Jihotyrolané si výhledu

do daleka moc neužijí, vždycky se jim do něj připlete alespoň

nějaký ten horský svah. Golf je v Jižním Tyrolsku, stejně

jako závody formule 1 v Monte Carlu, trochu stísněný. Když už

se nějaké to hřiště postaví, je to většinou právě takové „hřiště

pro kozy“. Pozemků je málo a jsou drahé především těm, kteří

je vlastní. „Pro pořádné 18 jamkové hřiště potřebuji plochu

od 60 do 80 hektarů,“ říká Hannes Schnitzer ze spolku Golf in

Südtirol (Golf v Jižním Tyrolsku), který hledá areály, které jsou

dost velké na to, aby do Jižního Tyrolska přilákaly milovníky

golfu. A to jsou právě jen ty 18jamkové. Jižní Tyrolsko a golf

se k sobě na první pohled vůbec nehodí. Ani na pohled druhý:

v jižní části v minulosti jednotné svaté země tyrolské nenajdete

žádné latifundie. Sedlák s pěti hektary louky je tady vlastníkem

velkopozemku. „Kdo staví golfové hřiště, musí v první

řadě vyjednávat se sedláky,“ říká Schnitzer, „a je velké umění

dohodnout se s nimi všemi.“

4. Sedláci, kteří chovají dobytek, to mají v Jižním Tyrolsku

těžké. Na rozdíl od sadařů, kteří produkují celých deset

procent celkové evropské sklizně jablek. Kvetoucí obchody s

jablky jsou jedním z důvodů bojů mezi sedláky a staviteli golfových

hřišť. „Když v údolí postavíte hřiště, neuživí se,“ říká

Schnitzer. Proč? Sadař s 50 hektary jablečných sadů vydělá víc

než jakékoli hřiště. Investoři mají tedy jedinou možnost – musejí

oslovit s nabídkou velký počet zemědělců, největší naději

na úspěch mají na náhorních plošinách, kde se chová dobytek

a pěstují jablka. Na území, které sahá až k obci Lana a údolí

Passeiertal, se sedm největších hřišť nachází v nadmořské výšce

až do 1700 metrů. Což zase do hry vtahuje ochránce přírody.

3. Také o golfové hřiště Passeier, na kterém si svůj odpal

vylepšuje Dr. Meier, se v minulosti sváděly kruté boje. Deník

Dolomiten dokonce v polovině devadesátých let psal o „golfové

válce“. Sám farář prý při kázání hromoval proti hřišti. „Šest

let, skoro tak dlouho jako 2. světová válka. Díky Bohu nejsou

tentokrát žádní mrtví, ovšem o to víc je těch uražených,“ tak

shrnul boj o své hřiště jeho provozovatel Karl Pichler při slavnostním

otevření v roce 1996. Dnes se pokojný areál plný zeleně

s 18 jamkami rozkládá v délce více než šesti kilometrů mezi

vesnicemi St. Martin a St. Leonhard. „Byly to těžké časy,“ říká

Georg Blaas, jeden ze sedmi sedláků, kteří své pozemky pronajali

na třicet let. Díky tomu získal funkci sekretáře klubového

centra, ostatní sedláci pracují jako údržbáři. „Dříve jsme pracovali

od samého rána až do noci. Zemědělstvím se už dnes

téměř neuživíte,“ tvrdí Blaas, „teď alespoň dostávám slušné

nájemné.“

Tradice | 91


5. „Na jediných plochách, které bychom ještě mohli chránit,

se staví golfová hřiště,“ stěžuje si Andreas Riedl, jednatel

Jihotyrolského svazu ochrany životního prostředí. Proti golfistům

v údolí nic nemá, zdůrazňuje Riedl s odůvodněním: „Ve

srovnání s pěstováním jablek je golfové hřiště alespoň ekologické.“

Právě kvůli jabloním se ale žádná nová hřiště nebudují.

K tomu příspívá podle golfového obchodníka Schnitzera ještě

fakt, že „Golf je v Jižním Tyrolsku jediný sport, který není

podporován. Investice do něj přicházejí vždy jen ze soukromé

sféry.“ Golfová lobby si navzdory tomu razí cestu k většímu

počtu jamek. Plánů na nová hřiště je dost: v Pragsu, Montigglu

a Siebeneichu u Bolzana by se mohlo už brzy začít odpalovat.

„Projekty se předloží a zase zmizí. Když ale nastane příznivá

politická konstelace mezi starosty a zemskou vládou, najednou

se zase začnou nenápadně vytahovat ze šuplíku,“ říká

ochránce přírody Riedl.

6. Georg Blaas na tom nevidí nic špatného. Když bylo

v roce 1996 otevřeno golfové hřiště Passeier, vyměnil vůni

chléva za barevná pólo trička. „Jako zemědělec jsem byl také

spokojený,“ říká, „ale teď už nemusím vstávat v pět hodin ráno

a bát se, že dostanu do hlavy kravským ocasem.“ Golfové hřiště

mu dnes poskytuje slušnou obživu a obyvatelům obce St.

Leonhard stejně tak. Jenom jeden z něj užitek nemá: Franz

Berger*, malý sedlák z údolí Passeier, golfovému impériu stále

ještě vnitřně vzdoruje, a to přes výhodné nabídky na odkoupení

jeho pozemků. „Franz je prostě chovatel dobytka tělem

i duší,“ říká jeho žena, „ostatní to tak neberou.“

92


7. Hosté musejí sedm Bergerových hektarů louky prostě

„obehrát“. Když unavení golfisté po 18. jamce odcházejí na

parkoviště, krátí si cestu a křižují jeho pozemek. Provozovatelé

hřiště mu už před lety slibovali plot. Nestalo se ale nic. „Jsem

prostě jen malý, blbý sedlák,“ říká Berger. Teprve na jaře byla

kolem jeho pozemku natažena síť, „ale oni si stejně vždycky

najdou nějakou díru.“ Nejvíc mu vadí, když na jeho pozemek

dopadají míčky. „Golfisté pak jdou na naši louku, ale pokud

míček nenajdou, skončí v krmivu pro naše zvířata,“ říká. „My

potom musíme v chlévech krmivo prohledávat.“ Na podzim by

tu měl vzniknout ještě hotel s asi stovkou lůžek. „Budou stavět

přímo na našem hnojišti, budeme muset pro něj najít nové

místo,“ dodává Berger s potměšilým úsměvem. Už bere celou

situaci s humorem: „Hádat se nima je stejně na nic.“

8. Výhled z klubového centra je zároveň pohledem do

minulosti: strmé sklaní stěny, které údolí obklopují ze západní

i východní strany, nad nimi bují hustý lesní porost, osamělé

statky roztroušené po krajině, obklopené malými svěže zelenými

loukami. Nacházíme se tu na historické půdě. Jen jeden

dva odpaly od klubového centra najdete hostinec Gasthof

Sandwirt, rodný dům Andrease Hofera. Hned vedle hostince

je muzeum věnované životnímu příběhu tohoto bojovníka

za svobodu. V návštěvní knize stojí: „Nechť Tyrolsko vzkvétá

a střeží své tradice.“

9. Dr. Meier má mezitím dost chipování a cvičí odpaly.

Pravidelně se rozmachuje a míčky létají k zatažené alpské obloze.

Statku, na kterém Franz Berger každý týden loví míčky

z krmení pro dobytek, si Dr. Meier vůbec nevšiml. „Během hry

mě nerušil,“ říká.

*Jméno sedláka bylo na jeho výslovnou žádost změněno.

Tradice | 93


Knedlíky a špek

Jídlo chudých

Informace v kostce:

» „Knödel“ (knedlík) je zdrobnělina středohornoněmeckého výrazu

„knode“ (Knoten, uzel). V Jižním Tyrolsku existuje 36 druhů slaných

i sladkých knedlíků. Knedlíky jsou dokonce ztvárněny i na freskách,

nejstarší malba se nachází v kapli hradu Hocheppan/Castel d’Appiano

[B4] nedaleko Bozenu/Bolzana: obraz děvečky, která pojídá knedlík, si

můžete prolédnout na www.hocheppan.com

» Ročně se vyrobí 2,5 miliónů kýt jihotyrolského značkového špeku.

Jihotyrolský selský špek je naopak spíše úzkoprofilovým zbožím: je

k dostání pouze v 28 obchodech nebo na stránkách

www.gutesaussuedtirol.com

Vše o jeho výrobě a prodeji se dozvíte na www.speck.it

» Domácí výčepy na statcích mají tradici: po 180 dní v roce sedláci otevírají

své sklepy a jizby k ochutnávkám vína a dalších místních specialit.

Adresy najdete na www.redrooster.it

Skoro se tomu nechce věřit, ale prý tak opravdu vznikl první

knedlík: na statek náhle vpadnou žoldáci, hladoví jako vlci,

a selka zrovna doma nic „pořádného“ nemá. Dá tedy to, co

najde, na stůl: tvrdý chléb, cibuli, vejce, špek, mouku. Smíchá

všechno dohromady, přidá pár bylinek ze zahrádky a sůl, vytvaruje

z hmoty koule a hodí je do vroucí osolené vody. Vojáci

spokojeně odtáhnou a selka nový recept používá dál. Předává

se z generace na generaci. Ačkoli recept není to nejdůležitější,

knedlíky se musí vařit s citem, musíte vycítit, kdy je přesně

čas vylovit je z vody, aby nebyly příliš vlhké ani příliš suché.

Příběh špeku je zase zcela opačný. Nedostatek vepřů řeší Jižní

Tyrolsko až v současné době: maso na špek se poprvé v dějinách

musí dovážet. Pravý jihotyrolský špek je dnes velká vzácnost,

vyrábí se výhradně z masa prasat, která od narození žijí

na statcích v Jižním Tyrolsku a jsou živena výhradně geneticky

neupravenou stravou. Tomuto principu dnes zůstalo věrných

14 výkrmen, které jako jediné dodávají maso pro výrobu jihotyrolského

selského špeku: každý rok je poraženo asi 700 kusů;

podle staré tradice se pokud možno využívá maso z celého

prasete, špek se tedy vedle kýty vyrábí také z plecka, ramínka,

žebírka a trupu. První zmínky o špeku najdeme kolem roku

1200 v obchodních zápisech řeznických cechů. Na severu lidé v

dávných dobách maso konzervovali uzením, na jihu zase nasolováním.

Jihotyrolané zkombinovali obě metody – udili i solili

a dali tak vzniknout syrové šunce, která spojuje středomořské

i severské vlivy: trochu soli, trochu studeného kouře a hodně

čerstvého povětří – to je tajemství toho pravého špeku. Dříve

špek pomáhal přečkat tvrdou zimu, dnes je pevnou součástí

jihotyrolské svačiny, tzv. Marende. Chuť se liší také podle způsobu

krájení: takže tenké plátky, silné plátky nebo na kostičky?

94


Jihotyrolský špek: jemnější než uzená šunka ze severu, aromatičtější než italská syrová šunka

Tradice | 95


96

Revoluční nálada roku 1980: umělci demonstrují v bolzanské ulici Museumstraße


Kaptiola 6 Prolomení

Ven ze skleníku

Jižní Tyrolsko bylo odjakživa světem samo pro sebe. Kultura rovná se tradice

rovná se uchovávání. Pak najednou nastane čas na změnu: země se rozhodne

vnímat sebe a své okolí jinak. Rozhodne se stát se moderní.

„Naše genarace se vůbec ocitla v pěkné kaši.

Zpátky už nemůžem & vpřed se bojíme.“

n.c.kaser, 1978

Němci. Italové. Dvě rozdílné planety. Po celá desetiletí se jihotyrolská

politika snažila tyto dva jazyky a kultury nemíchat.

K tomu patří také ochrana německé a ladinské identity před

vším, co by ji mohlo ohrozit. Školy a spolky jsou rozděleny podle

mateřského jazyka svých mluvčích, starobylé zvyky a tradice

je třeba chránit i před tím nejslabším závanem čerstvého vzduchu.

V jihotyrolském skleníku je vzduch stále dusivější.

V 70. letech 20. století se pokoušejí skleník alespoň otevřít

studenti, levicová mládež a umělci. Víří dusný vzduch, který

je obklopuje, a znovu pokládají staré otázky ohledně soužití

na území Jižního Tyrolska. Zemská vláda však trvá na stávající

politice. Jejich oponenti se snaží jihotyrolskou realitu uchopit.

Němci. Italové. Přátelé. Milenci. Rodiče dětí, které už ani nevědí,

kdo jsou: Italové nebo Němci? Nacházejí styčné body,

stejné myšlenky, budují se první uzoučké můstky, v divadle

je občas slyšet spisovná němčina, ne dialekt, italský režisér

Marco Bernardi jako první inscenuje dvojjazyčné divadelní hry,

spisovatelé a umělci hledají inspiraci i konkurenci jak v Itálii,

tak v německy mluvící cizině. Autor Norbert C. Kaser se stává

lodivodem kverulantů. Levicový politik Alexander Langer, který

je považován za jednoho z nejvýznamnějších proevropských

politiků, zároveň žádá, aby se Jižní Tyrolsko stalo odstrašujícím

příkladem pro celou Evropu: „Čím víc spolu budeme mít do činění,

tím lépe se vzájemně poznáme a rozumíme si, o to víc

jsme soudržní.“

Od roku 1989 začíná Jižní Tyrolsko konečně dýchat i na oficiální

bázi. Staří politici odstupují. Jednání s Itálií o autonomním

statutu Jižního Tyrolska stojí před úspěšným koncem. Jakmile

jsou práva německé menšiny v Jižním Tyrolsku zajištěna, otevírá

nová politická generace konečně dusný skleník a jsou položeny

základy nové vzdělávací a kulturní politiky, díky které

dnes Jižní Tyrolsko představuje otevřený, sebevědomý a svébytný

myšlenkový prostor. Od té doby se buduje jihotyrolská

kultura. Všechny velké kulturní domy vznikají až po roce 1989,

města teprve teď chápou svou roli kulturních center. Společné

zájmy sbližují i rozdílné jazykové tábory. Němečtí a italští

historici začínají společně dávat dohromady dějiny Jižního

Tyrolska. Probouzí se sebevědomí regionu. Probíhá diskuze

o současných uměleckých formách a jejich významu pro vývoj

společnosti. Kultura získává nové místo na žebříčku hodnot:

kultura se stává povoláním.

Jižní Tyrolsko je staveniště. Experiment. S nejistým výsledkem.

Jihotyrolané začali mít nový způsob soužití rádi. Ale potřebují

čas. Už roky studuje Joseph Zoderer ve svých románech německo-italské

vztahy. Nikdo zatím nepopsal lépe, jak spletité

tyto vztahy, přes veškerou lásku, jsou:

„Cítil se obklopený zemí, ke které se zdálo, že díky své rodné německé

řeči od narození náležel; zatímco pro Maru musela být tato

země spíše zemí, která jí byla takříkajíc přenechána, měla si dokonce

myslet, že je její vlastní, ačkoli byla poloviční Italka.“

Joseph Zoderer, Bolest zvyku, 2002

Prolomení | 97


Města

Městské črty

Jihotyrolská města jsou přehledná maloměsta s výhledem na

hory, město a venkov tu leží blízko sebe. Přesto protest kolem

roku 1970 začíná právě tady, kde se cizí a důvěrné potkává

silněji než na vesnici. Brunecký autor Norbert C. Kaser píše

v Brixenu/Bressanone novou jihotyrolskou literaturu, v městech

Meran/Merano, Brixen a Bruneck/Brunico diskutují divadelníci,

vznikají nová nakladatelství a časopisy, v Meranu

a Bozenu/Bolzanu provokují umělci a studenti. A „kravál“ nese

své ovoce. Města mění tón, chtějí teď být skutečnými městy

s vlastní kulturou, vlastní historií, vlastní atmosférou. Hlavní

město země Bolzano se stává i kulturním centrem země. V průběhu

dvaceti let vyroste v Bolzanu výzkumný ústav, univerzita,

městské divadlo, koncertní sál, který konečně uspokojí vysoké

požadavky místních obyvatel, muzeum současného umění,

komplex kin a – jako třešnička na dortu – stálé divadlo pro děti.

Bruneck se otvírá světu s novou radnicí a moderním hlavním

náměstím, Meran obohatí svůj lázeňský areál o nové náměstí

ve středomořském duchu. Mnohé se změnilo od roku 1975, kdy

Norbert C. Kaser 1975 napsal své proslulé „stadtstiche“ (Městské

črty). Pouze městečko Glurns/Glorenza jeho starobylé

hradby ochránily před vpádem nového: za nimi vše zůstalo tak,

jak to odjakživa bylo.

Informace v kostce:

» V Jižním Tyrolsku najdete osm měst: Bolzano [C4], Meran [C3], Brixen

[D3], Bruneck [F2], Sterzing/Vipiteno [D2], Klausen/Chiusa [D4],

Glurns [A2] a od roku 1985 se mezi ně počítá také Leifers/Laives [C5].

Informace o jednotlivých městech najdete na www.suedtirol.info

» Přehled nejdůležitějších kulturních akcí naleznete

na www.suedtirol.info/akce

98


Ukázat tvář: ve starobylém biskupském městě se začínají psát dějiny nové jihotyrolské literatury

„původně bašta proti válečně naladěnému luteránskému švýcarsku

& postavená z papíru. špinavý jako žádná jiná z našich jihotyrolských

perel zvlášť na jaře když jsou chodníky zavalené hnijícím

sněhem, hnojem & vodou. Jinak je g. skutečně líbezný, bydlí tu

samí pašeráci, kolem dokola plot & málo lidí. V podloubích si ani

pohodlně nestoupnete, protože půda pod nima je plná bahna, přebývá

tu pár řemeslníků & v obloucích je výstavně naskládané dříví

na topení. Studny zurčí. Život je jako noha, ve které mravenčí.

V hospodě žehlí osamělá žena. Typicky místní černovlasá s přízvukem

starousedlíků & všemi gramatickými chybami (místní

zápal pro třetí pád) tak vlastní kraji vinschgau. pracovitost se

tu nenosí. Občas smích přeruší auto: jen projede, ze švýcarska

do švýcarska. Před branou je kostel jako snadná kořist pro

loupeživou helvétskou sebranku. Doby dávno minulé. V dějinách

g. stejně svůj úkol být pevností nikdy vážně nebral. Noční

život se tu odehrává ve vlastní posteli: ovšem dětí se tu udělá

málo. Za městem se na bažinaté půdě pase dobytek, potok tu

budí hrůzu a poutníka provází na jeho cestě alej. Muži pracují

mimo město. V zahrádkách u hradeb visí jejich ponožky & pleje

nějaká bába. Husy kálejí. Takový je g. přede vším ochráněný,

trochu i před větrem, s budoucností ve švýcarských fabrikách.

Tři ulice tři brány znamenité město s půlkou orla ve znaku…“

Z knihy „Městské rytiny a jiné krátké prózy z Tyrolska“

Autor: C. Kaser Norbert. Nakladatelství: Burian a Tichák

Prolomení | 99


Architektura

Rozpálená plechová střecha

Typická tyrolská střecha je velice strmá. Rovné střechy stavěli

fašisté. Konec, tečka. Tímto argumentem byla diskuze až

do roku 1980 vyřízená, Jihotyrolané stavěli dál své „sedlácké

domy“, ačkoli už žádnými sedláky nebyli. Othmar Barth byl

jeden z mála architektů v zemi, kteří se tenkrát snažili uplatňovat

myšlenky architektonického směru Bauhaus. Je považován

za průkopníka mladých architektů, kteří v Jižním Tyrolsku

zavedli současný architektonický styl, který spojuje moderní

koncept a regionální specifika. Zacházejí citlivě s historickými

prvky a stavbami, používají místní materiály, do svých projektů

zapojují i okolní krajinu. Odvahu zkusit něco nového měla nejprve

církev a stavitelé z údolí Vinschgau/Val Venosta, později

se připojil zbytek země. Nejnovějšími velkými projekty jihotyrolských

architektů jsou radnice v Brunecku/Brunico v údolí

Pustertal/Val Pusteria, Hotel Vigilius Mountain Resort u Lana

v údolí Etschtal/Val d’Adige, nový kostel v Saltaus/Saltusio

v údolí Passeier/Val Passiria. Velká pozornost je věnována

projektům, v nichž současná architektura vede sebevědomý

dialog s historickými stavbami, například inovativně navržené

vinné sklepy oblasti Überetsch/Oltradige, některá zemská

muzea, rozšířený farní kostel v Leifers/Laives jižně od Bozenu/

Bolzana či hrad Sigmundskron/Firmian nedaleko Bolzana. Jedinečná

je také skupina nádražních budov na trati znovu obnovené

železnice Vinschger Bahn: průmysloví dinosauři jsou

krmeni tou nejmodernější technikou.

100


Současná architektura obohacená o regionální prvky: nová radnice v Brunecku/Brunico

Informace v kostce:

» Počátky moderní architektury sahají v Jižním Tyrolsku do období kolem

roku 1920: v Bad Dreikirchen [D4] s výhledem na údolí Eisacktal/Val

Isarco staví Tyrolan Lois Welzenbacher a jihotyrolský malíř Hubert

Lanzinger ve stylu Bauhaus s alpskými prvky. www.briol.it

V Bolzanu [C4] tvoří architekti od roku 1934 městské čtvrti ve stylu

fašistického realismu.

» Pravidelné výstavy současné jihotyrolské architektury a mezinárodních

trendů v architekruře pořádají Dům umění v Meranu [C3],

www.kunstmeranoarte.org a nadace Komory architektů, www.arch.bz.it

v Bolzanu [C4].

» Od roku 1992 se v Sextenu/Sesto [H4] v údolí Hochpustertal/Alta

Pusteria udílí cena za architekturu „Neues Bauen in den Alpen“ (Nové

stavění v Alpách).

Prolomení | 101


Současné umění

Umění jako koncept

V roce 1979 obsadila mládež starý tovární areál v Bozenu/

Bolzanu. Požadují centrum pro mladé, otevřené všem třem

jazykům a kulturám. Město nechá budovu vyklidit a plánuje

tu stavbu parkoviště. Ale dopadne to naštěstí jinak: v roce

2008 je na tomto místě otevřen nový Museion, sídlo Muzea

moderního a současného umění. Dům, který vybízí k diskuzi

a je otevřen moderním názorům. Skleněná krychle, kterou navrhli

berlínští architekti Krüger, Schuberth, Vandreike (KSV),

stojí přímo na místě, kde řeka Talfer odděluje staré německé

Bolzano, které bylo postaveno ve 30. letech 20. století. Ideální

místo pro společenskou diskuzi, vyjádřenou také řečí umění.

Do tvorby současného umění se Italové a Němci už pouštějí

společně. Museion byl založen v roce 1985 jako soukromé

sdružení, ve stejném roce vznikla v Bolzanu i Galerie Museum,

v roce 2001 následoval „kunst meran“, 2003 galerie designu

Lungomare v Bolzanu. V roce 2008 vysílá politika další pozitivní

signál: Jižní Tyrolsko se stává dějištěm Evropského bienále

současného umění Manifesta 7. Už není cesty zpět. Dva mosty

přes řeku Talfer, které jsou součástí areálu Museionu, budou

navždy spojovat nejen různé doby, ale také různé kultury.

Informace v kostce:

» Museion [C4]: sbírka a program výstav se zaměřuje především na

umění po roce 1960. Muzeum získalo mezinárodní věhlas také díky své

specializaci na téma „Jazyk v umění“. www.museion.it

» Galerie Museum [C4]: sdružení „ArGe Kunst“ (zlostné umění)

představuje zejména experimentální a mezioborové kulturní počiny.

www.argekunst.it

» kunst meran [C3]: kulturní iniciativa se sídlem v meranském podloubí je

platformou národního a mezinárodního současného umění a architektury.

www.kunstmeranoarte.org

» Lungomare [C4]: je jakousi laboratoří kultury a tvoření. Zkoumají se

zde především vztahy mezi designem, architekturou, plánováním měst

a uměním. www.lungomare.org

V hlavní roli sklo: budova Muzea moderního a současného umění v Bozenu/Bolzanu

interpretuje umění jako most mezi kulturami

102


Muzea

Domov ve vitrínách

Začalo to mužem z ledu. Byl objeven Ötzi a Jižní Tyrolsko najednou

potřebovalo vlastní muzeum archeologie. V roce 1998

se mumie nastěhovala. Jižní Tyrolsko si vzpomnělo na další

poklady, které byly doposud uloženy ve sbírkách Ferdinandea

v Innsbrucku, a rozhodlo se mít je raději na svém území

a na svém území je také prezentovat. Velká většina jihotyrolských

muzeí vznikla teprve po roce 1989. Základní vědomosti

o jihotyrolských dějinách, zeměpisu, vlastivědě a hospodářství

dnes můžete získat ve sbírkách devíti zemských muzeí, která

se touto problematikou důkladně zabývají. Z původně soukromé

sbírky se postupem času vyvinulo Muzeum lékárenství

v Brixenu/Bressanone, Muzeum psacích strojů v Partschinsu/

Parcines nedaleko Meran/Merana či Muzeum žen v Meranu.

Muzea změnila dějinné sebevědomí Jihotyrolanů a umožnila

nový, vědecký přístup k tématům, která byla často v minulosti

vnímána pouze emocionálně. O distancovanost se v poslední

době snaží i Museum Passeier v údolí Passeiertal/Val Passiria.

Usiluje totiž o zprostředkování pravdivého obrazu Adrease

Hofera, muže, který pro jedny představuje hrdinu, který vedl

Tyrolany na tažení proti bezbožným Napoleonovým Francouzům,

pro druhé pouhého pěšáka v rukou mocných, který zaspal

dobu. Dobří Tyrolané, zlí nepřátelé: tak jednoznačně už se boje

z roku 1809 neposuzují.

Informace v kostce:

» Informace o jihotyrolských zemských muzeích najdete

na www.landesmuseen.it

» Všechna jihotyrolská muzea na jednom místě naleznete

na www.provinz.bz.it/museenfuehrer

Prolomení | 103


Messner Mountain Museum

Muzeum vrcholů

Krajní meze jsou elementem Reinholda Messnera. Jako první

pokořil všech 14 osmitísícových vrcholů, pěšky překonal ledové

i písečné pouště. Při všech svých expedicích se snažil brát s

sebou pouze to nejnutnější, takže jeho výbava postupně ztrácela

na objemu. Nejdůležitější je stejně on sám, příroda a proměnlivá

hra jeho pocitů. Messner je prostě extrémní. Ve všem,

co říká, ve všem, co dělá. A co říká, to také dělá. Právě zdolává

svoji – jak sám tvrdí – „patnáctou osmitisícovku“: soubor muzeí,

která ukazují hory jako ohromný prostor pro zážitky, prostor,

který představuje zajímavou kombinaci dobývání a kultury.

Čtyři horská muzea s okruhy: skály, led, náboženství, umění

a kultura založil Reinhold Messner v Jižním Tyrolsku a přilehlé

oblasti Belluno. Páté bylo otevřeno v roce 2011 na téma horský

národ na zámku Bruneck/Brunico. Centrem Messnerových horských

muzeí je muzeum Firmian na hradě Sigmunds kron jižně

od Bozenu/Bolzana. Všechny muzejní exponáty – umělecká

díla, upomínkové předměty, relikvie – pocházejí z Messnerova

soukromého majetku. Messner je už téměř u cíle. U cíle? „Vrchol

hory je pouze místo obratu,“ prohlásil jednou. A tak lze

předpokládat, že opět vyrazí na cestu a najde si nějakou další

horu, kterou by mohl zdolat.

Informace v kostce:

» Informace o všech pěti horských muzeích najdete

na www.messner-mountain-museum.it

104


Hory jako kulturní krajina: hrad Sigmundskron je ústřední expozicí horských muzeí Reinholda Messnera

Prolomení | 105


106


Jižni Tyrolsko – Informace

Co byste o Jižním Tyrolsku měli vědět

Okružní cesta za 60 vteřin

Rozloha

7400 km 2 , pouze 3 % celkové rozlohy je obydleno; 80 % tvoří hory.

Klima

V Jižním Tyrolsku svítí slunce v průměru 300 dní v roce. Zdejší

vegetace je velmi rozmanitá – najdete tu palmy, vinnou révu, listnaté

i jehličnaté lesy, dokonce i zástupce vysokohorské flóry v oblasti

věčného ledu.

Počet obyvatel

510 000

Města

Bozen/Bolzano (hlavní město), Meran/Merano, Brixen/Bressanone,

Bruneck/Brunico, Sterzing/Vipiteno, Leifers/Laives, Klausen/Chiusa,

Glurns/Glorenza

Jazyky

Němčina (70 %), italština (26 %), ladinština (4 %)

Historie

Na konci první světové války je Jižní Tyrolsko vítěznými velmocemi

přiřčeno spojenecké Itálii. Do té doby patřila oblast po více než pět

staletí k Rakousku. Následující léta se vyznačují Mussoliniho politikou

poitalšťování, volbou státní příslušnosti, bombovými atentáty,

početnými protestními manifestacemi a tvrdými politickými mocenskými

boji s vládou v Římě. V roce 1972 nabývá právní platnosti 2.

autonomní statut pro lepší ochranu obyvatel Jižního Tyrolska, který

lze úplně prosadit až o 20 let později. Mezitím je Jižní Tyrolsko považováno

za vzorový model autonomie etnických menšin.

Nejvyšší hora

Ortler/Ortles, Vinschgau/Val Venosta (3905 m)

Dolomity

Hornina charakteristická pro tyto bledé hory pochází ze zkamenělin

řas a korálových útesů dávného moře. V roce 2009 byly Dolomity

zapsány na seznam Světového přírodního dědictví UNESCO.

Dolomiti Superski

S celkovou délkou sjezdovek 1200 km představuje lyžařské sdružení

Dolomiti Superski největší lyžařský areál světa. Proslulý okruh

„Sellaronda“ provede lyžaře přes čtyři sedla Dolomit kolem horského

masivu Sella.

Největší jezero

Kalterer See/Lago di Caldaro (1,47 km 2 , nejteplejší jezero v Alpách s

možností koupání)

Největší horská pastvina

Seiser Alm/Alpe di Siusi (52 km 2 = 8000 fotbalových hřišť)

Hlavní řeky

Etsch/Adige (153 km), Eisack/Isarco (95,5 km), Rienz/Rienza (80,9 km)

Přírodní parky

Schlern-Rosengarten/Sciliar-Catinaccio, Texelgruppe/Gruppo di

Tessa, Puez-Geisler/Puez Odle, Fanes-Sennes-Prags/Fanes-Sennes-

Braies, Trudner Horn/Monte Corno, Sextner Dolomiten/Dolomiti

di Sesto, Rieserferner-Ahrn/Vedrette di Ries-Aurina, Národní park

Stilfser Joch/Stelvio

www.provinz.bz.it/naturparke

Umění

Kláštery Marienberg, St. Prokulus, Hocheppan: Jižní Tyrolsko se může

pochlubit nejvyšší hustotou románských fresek v Evropě.

Vzdělání

V městech Bozen/Bolzano, Brixen/Bressanone a Bruneck/Brunico

studují mladí lidé od roku 1998 na prvních trojjazyčných univerzitách

Evropy. Německy, italsky a anglicky – tak se tu vyučuje, zkouší i

diskutuje.

Kvalitní výrobky

Jablka

Jižní Tyrolsko je největší souvislou oblastí v Evropě, kde se pěstují

jablka. Více než tucet druhů má na základě optimálního klimatu

prokazatelně delší trvanlivost a intenzivnější chuť než stejné druhy z

jiných oblastí.

Víno

Produkce vína v Jižním Tyrolsku se skládá z 40 % z červeného a ze

60 % z bílého vína. Přibližně 5 % prémiových italských vín pochází z

Jižního Tyrolska, které se řadí mezi nejmenší vinné oblasti Itálie.

Mléko

V Jižním Tyrolsku je tolik horských selských statků jako hotelů.

Mléčné výrobky horských sedláků jsou zaručeně bez použití genové

techniky.

Špek

Špek vznikl před staletími z nutnosti uchovávat maso. Ještě dnes

vyrábí téměř každý horský sedlák v Jižním Tyrolsku svůj vlastní špek.

Jižni Tyrolsko – Informace | 107


Kde je Jižní Tyrolsko nejkrásnější

Prázdninové oblasti

Vinschgau/Val Venosta

Nejvyšší hora Jižního Tyrolska Ortler/Orles (3905 m) patří spolu

s kostelní věží vyčnívající z jezera Reschensee/Lago di Resia k typickým

symbolům oblasti Vinschgau. Zdejší krajina je poseta jabloňovými

sady a vinicemi. Ve vyšší nadmořské výšce se pěstují především

meruňky, lesní plody a zelenina. Starobylé zavlažovací kanály,

vysokohorské a cyklistické stezky se proplétají rozmanitou kulturní

krajinou, kterou zdobí románské kostelíky, středověké hrady a kláštery.

Obyvatelé oblasti jsou proslulí svou kreativitou a nápaditostí.

Ne nadarmo pochází většina jihotyrolských umělců a architektů ze

západní části země.

Informace o Vinschgau:

Ferienregion Vinschgau

Kapuzinerstraße 10

I-39028 Schlanders/Silandro

Tel. +39 0473 620 480

info@vinschgau.net

www.vinschgau.net

Bozen/Bolzano a okolí

V novém domovském městě muže z ledu Ötziho se přímo střetávají

dvě kultury a tyto se spojují do životního stylu a kultury každodenního

života jeho 100 000 obyvatel. Vzhled krajiny okolo hlavního

města provincie a jižně od něj je formován starými vinařskými vesnicemi

a vinicemi, ke kterým se přidružuje více než 200 hradů, zámků a

zřícenin. Náhorní plošiny, horské vesnice a údolí, která leží až ve výšce

1550 m, nás zvou k letnímu osvěžení. Jih Jižního Tyrolska je oblastí

země, kde je vliv Středozemí nejsilnější a zá slu hou mírného klimatu

je Kalterer See nejteplejším jeze rem s možností koupání v Alpách.

Informace o Bolzanu a okolí:

Ferienregion Südtirols Süden/Bolzano, Vigneti e Dolomiti

Pillhofstraße 1

I-39057 Frangart/Frangarto

Tel. +39 0471 633 488

info@suedtirols-sueden.info

www.suedtirols-sueden.info

Meran/Merano a okolí

Palmy a olivovníky v údolí, sníh a led na přilehlých vrcholech: okolí

lázeňského města Meran, které si zamilovala i rakouská císařovna

Sissi, má neopakovatelné kouzlo. Město i celý region nabízejí řadu

kontrastů: na jednom břehu řeky Passer/Passirio císařskokrálovská

architektura, na protilehlém moderní design. Místní krajina je protkána

vyhlídkovými stezkami a turistickými trasami podél zavlažovacích

kanálů, malebnými vesničkami, sady a vinicemi. Zcela jiný, alpský

svět se otvírá v odlehlých bočních údolích, jako je Ulten/Val d’Ultimo

a Passeier/Val Passiria, v nichž najdete množství starobylých selských

usedlostí dodávající jim jedinečný, původní charakter.

Informace o Meranu a okolí:

Ferienregion Meraner Land/Merano e dintorni

Gampenstraße 95

I-39012 Meran/Merano

Tel. +39 0473 200 443

info@meranerland.com

www.meranerland.com

Eggental/Val d’Ega

Po stopách krále trpaslíků Laurina a vodní panny z jezera Karersee/

Lago di Carezza: přes 530 km vyznačených turistických cest se vine

horským masivem Rosengarten a Latemar a vytvářejí tak nejhustější

síť cest v Jižním Tyrolsku. Výchozími body pro pěší výlety a alpinistické

a horolezecké trasy jsou malé horské vesnice s typickou návsí,

lemované samotami a selskými chalupami. V nejvýznamnějším poutním

místě Jižního Tyrolska, klášteře Maria Weißenstein v Petersbergu/Monte

San Pietro, žijí ještě dnes mniši řádu Servitů.

Informace o Eggental:

Ferienregion Eggental

Dolomitenstraße 4

I-39056 Welschnofen/Nova Levante

Tel. +39 0471 619 500

info@eggental.com

www.eggental.com

108


Seiser Alm/Alpe di Siusi

365 salaší, chat a selských chalup roztroušených na ploše o velikosti

8000 fotbalových hřišť: Seiser Alm je tou největší vysokohorskou

pastvinou v Evropě a obrovskou venkovní arénou pro dospělé i děti.

Také vesnice k ní patřící, Kastelruth/Castelrotto, Seis/Siusi a Völs/

Fiè, které jsou vzdálené jen 30 minut autem od Bozenu/Bolzana

a Brixenu/Bressanone, se vyznačují převládající selskou kulturní

krajinou. Skutečně tam ještě dnes žije dvakrát tolik sedláků než hostinských.

Silná domácká sounáležitost ta mějších obyvatel se ukazuje

jak ve všední den tak i při tradičních akcích, jako je rytířská podívaná

„Oswald von Wolkenstein Ritt“ nebo selská svatba.

Informace o Seiser Alm:

Ferienregion Seiser Alm

Dorfstraße 15

I-39050 Völs am Schlern/Fiè allo Sciliar

Tel. +39 0471 709 600

info@seiseralm.it

www.seiseralm.it

Eisacktal/Valle Isarco

Řeka Eisack/Isarco, druhá nejdelší řeka Jižního Tyrolska, dává jméno

údolí jižně od Brennerského průsmyku. Již ve středově ku zde zastavovali

králové, kupci a obchodníci, aby si odpočinuli po namáhavé

cestě na jih. Z této doby pocházejí tři zdejší městečka Brixen/Bressanone,

Sterzing/Vipiteno a Klausen/Chiusa, která svými elegantními

obchody, kulturním bohatstvím a kavárnami zvou návštěvníky k

zastavení. Na příkrých svazích údolí se daří především jablkům, vinné

révě a jedlým kaštanům. Kaštany jsou konzumovány při „Törggelen“,

staré tradici, která má v údolí Eisacktal svůj původ. Skrytá postranní

údolí ukrývají malebné vysokohorské vesničky v téměř nedotčené

přírodě.

Ladinská údolí

Ve dvou údolích se ještě i dnes mluví třetím jazykem Jižního Tyrolska,

ladinštinou, a ladinsky se tam i žije: v údolích Gröden/Val Gardena a

Alta Badia. Spojená průsmykem Grödnerjoch/Passo Gardena, patří

obě k nejznámějším oblastem Dolomit a jsou oblíbená především

pro své pů sobivé a pověstné hory. Jejich obyvatele lze popsat jako

lidi, kteří s láskou udržují staré tradice a jsou také velmi pilní a

pracovití. Žijí převážně z hoteliérství a gastronomie. Nelze opomenout

řezbářské umění, které je obyvatelům oblasti Gröden vlastní, a

kreativní kuchařské umění, které se nedostalo pouze do špič kových

restaurací v údolí Alta Badia. Vše o historii a svéráznosti ladinců

vypráví muzeum Ladin v St. Martin in Thurn/S. Martino in Badia.

Informace o ladinských údolích:

Ferienregion Gröden

Dursanstraße 80c

I-39047 St. Christina/S. Cristina

Tel. +39 0471 777 777

info@valgardena.it

www.valgardena.it

Ferienregion Alta Badia

Col Alt 36

I-39033 Corvara

Tel. +39 0471 836 176

info@altabadia.org

www.altabadia.org

Informace o Eisacktalu:

Ferienregion Eisacktal

Großer Graben 26a

I-39042 Brixen/Bressanone

Tel. +39 0472 802 232

info@eisacktal.info

www.eisacktal.info

Jižni Tyrolsko – Informace | 109


Pustertal/Val Pusteria

Na východě Jižního Tyrolska se rozprostírá zelené údolí Pustertal,

které se táhne až do rakouského Východního Tyrolska. Údolí lemují

početné malé obce, v čele s živým městečkem Bruneck/Brunico.

Jsou obklopeny rozsáhlými poli, lesy a loukami, které pokračují v

odlehlých postranních údolích. Řeka Rienz tuto oblast rozděluje na

část s hustě zales něným hlavním alpským hřebenem na severu a část

se světlými Dolomity na jihu. Oblast pro pěší turistiku je charakteristická

dobře dostupnými horskými jezery, jako je Pragser Wildsee/

Lago di Braies, a bizarními vrcholy, jako jsou Drei Zinnen/Tre Cime.

Tak vyvážený, jako je krajina, je také dialekt zdejších obyvatel, který

je dělá zvláště sympatickými.

Informace o Pustertalu:

Ferienregion Kronplatz

Michael Pacher Straße 11a

I-39031 Bruneck/Brunico

Tel. +39 0474 555 447

info@kronplatz.com

www.kronplatz.com

Tauferer Ahrntal/Valli di Tures e Aurina

Údolí Tauferer Ahrntal leží na slunečné straně Zillertálských Alp

a je nejsevernějším prázdninovým regionem Jižního Tyrolska. Místních

téměř 80 třítisícovek obklopuje panenská příroda plná salaší,

horských jezer, vodopádů. Najdete tu i přírodní park Rieserferner-

Ahrn. Stejně svérázní jako krajina jsou také místní obyvatelé: zemití

a s láskou k tradicím, zároveň však otevření okolnímu světu i všemu

novému. To dokládá například pestrá nabídka extrémních sportů jako

ledolezení nebo rafting. Unikátní je místní dialekt, který není nikde

jinde v celém regionu tak vyhraněný a odlišný.

Informace o Tauferer Ahrntalu:

Ferienregion Tauferer Ahrntal

Ahrnerstraße 95

I-39030 Steinhaus/Cadipietra

Tel. +39 0474 652 081

tauferer@ahrntal.com

www.tauferer.ahrntal.com

Ferienregion Hochpustertal

Dolomitenstraße 29

39034 Toblach/Dobbiaco

Tel. +39 0474 913 156

info@hochpustertal.info

www.hochpustertal.info

110


Co najdete jen v Jižním Tyrolsku

Výběr tipů pro vaši dovolenou

Dolomity

Bizarní svět vrcholů patří k nejmarkantnějším horským krajinám světa.

Jedinečné horské masivy jako Rosengarten/Catinaccio, Geisler/

le Odle či Drei Zinnen/Tre Cime di Lavaredo nabízejí panorama, ze

kterého se vám i na pevné zemi zatočí hlava. Pohoří Sella můžete

v zimě celé objet na lyžích: stačí vám na to pouze jediný skipas a

projedete hned čtyři lyžařské oblasti Dolomit světové pověsti. V

červnu 2009 byly Dolomity zapsány na seznam Světového dědictví

UNESCO.

Hrady a zámky

Hrad Schloss Tirol dal ve 13. století zemi jméno. Od té doby jsou dějiny

Tyrolska s tímto místem pevně spjaty. V Jižním Tyrolsku najdete

téměř 800 hradů, zámků, panských sídel, pevností a zřícenin – hustota

těchto památek je tu větší než kdekoli jinde v Evropě. V mnohých

z nich dnes sídlí muzea či galerie, početné jsou také zámecké hotely

a restaurace.

Ötzi, muž z ledu

Tato 5300 let stará mumie byla nalezena v roce 1991 na ledovci

v údolí Schnalstal/Val Senales a v současné době si ji můžete prohlédnout

v Archeologickém muzeu v Bozenu/Bolzanu. Mumie i další

předměty nalezené na místě ročně přilákají 250 000 návštěvníků

z celého světa. O životě pravěkých lidí, mezi které Ötzi patřil, se více

dozvíte v expozici ArcheoParcu v údolí Schnalstal nedaleko města

Meran/Merano.

Tradice i současnost

Můžete zajít na vesnickou oslavu, pochodovat za zvuků dechovky,

pomáhat na horském statku: tradice je v Jižním Tyrolsku prostě stále

živá. Staré totiž vždy neznamená špatné. Zároveň tu najdete i hodně

nového. Za vše mluví četné příklady současné architektury, jako

třeba budova Museionu, sídla Muzea pro moderní a současné umění

v Bozenu/Bolzanu.

Přirozené uvolnění

Alpské wellness: bylinková parní lázeň, sauna z borovicového dřeva

a senná koupel. Jihotyrolské wellness procedury jsou po náročném

dni tím pravým pro vaše tělo i duši. A dodají spoustu energie na další

výkony.

Gurmánská potěšení

Nezáleží na tom, zda zamíříte na původní horskou chatu nebo do

elegantní gurmánské restaurace: jihotyrolská kuchyně představuje

ideální souhru tradiční tyrolské kuchyně a vybraných italských

specialit. Rafinovaná kombinace knedlíků a špaget.

Horská pastvina Seiser Alm/Alpe di Siusi

Největší horská pastvina Evropy nabízí působivé panoramatické

výhledy na majestátní vrcholy Dolomit. V létě i v zimě si tu užijete

skvělou rodinnou dovolenou i plno aktivní zábavy. Odpočinek a

posilnění najdete na některé z mnoha zdejších horských chat či

salaší.

Zámek Schloss Trauttmansdorff

Unikátní botanická zahrada, park s typicky alpskými i exotickými

rostlinami a stromy, vodní a terasové zahrady a první palmy na jih od

Alp. Od dubna do listopadu si tu můžete užívat podmanivých vůní

a božského klidu.

Historické jádro a moderní obchody

Křivolaké uličky, malebná podloubí, starobylé hradby a živé ulice plné

obchodů: každé z jihotyrolských měst má své vlastní kouzlo, svou

vlastní atmosféru. Nejzachovalejší městské hradby v alpském prostoru

najdete v nejmenším městečku Jižního Tyrolska s pouhými 890

obyvateli – v Glurns/Glorenza. Po vydatném nakupování v elegantních

buticích a tradičních obchůdcích si nejlépe odpočinete

u jablečného štrúdlu a cappuccina v útulné kavárně na náměstí.

Jazykové bohatství

70 % jihotyrolského obyvatelstva mluví německy. Italština je

rozšířená především v okolí měst Bozen/Bolzano, Meran/Merano

a v oblasti Überetsch/Oltradige-Bassa Atesina . Nejvýrazněji je

symbióza německého a italského životního stylu patrná při procházce

ulicemi Bolzana. Nejstarším jazykem Jižního Tyrolska je přes 1000

let stará ladinština. Dodnes jím mluví zhruba 18 000 osob v údolích

Gröden/Val Gardena a Gadertal/Val Badia.

Lahodné víno

Tmavé, hluboké sklepy ukrývají ty největší jihotyrolské poklady, které

každoročně získávají řadu cen a ocenění. Podél Jihotyrolské vinné

stezky se prostírá malebná vinařská krajina, přerušovaná starobylými

vinařskými usedlostmi a moderními vinotékami, kde můžete ochutnat

místní skvělá vína. „Nové“ víno se zase podává v rámci tradičního

podzimního Törggelen.

MMM – Messner Mountain Museum

Reinhold Messner otevřel 5 muzeí s různými tématy. Jsou jimi skála,

led, náboženství, kultura a horské národy. Srdcem souboru muzeí je

Muzeum Firmian na hradě Schloss Sigmundskron nedaleko Bozenu/

Bolzana. Unikátní interaktivní stezka vám přiblíží pocity horolezců.

Jižni Tyrolsko – Informace | 111


15.indd 1

12/18/11 4:46 PM

Co, kde, jak

Südtirol Map – Standard

Příjezd

Prázdninové oblasti

Tauferer Ahrntal/

Valli di Turese Aurina

45 München

Eisacktal/

Valle Isarco

Kronplatz/

Plan de Corones

45 Zürich

b o d e n s e e

2 Bregenz

2 Vaduz

2 Chur

ch

2 Rosenheim

d

45 Innsbruck

a

2 Vipiteno/Sterzing

2 Brunico/Bruneck

2 Bressanone/Brixen

2 Glorenza/Glurns

2 Merano/Meran

2 Cortina

45 Bolzano/Bozen

d o l o m i t i

45 Salzburg

Spittal an

der Drau 2

Vinschgau/

Val Venosta

Meraner Land/

Merano e dintorni

Südtirols

Süden

/

Bolzano

Vigneti e

Dolomiti

Alta

Badia

Gröden/

Val Gardena

Seiser Alm/

Alpe di Siusi

Eggental/

Val d’Ega

Hochpustertal/

Alta Pusteria

2 Lugano

45 Bergamo

45 Milano 45 Brescia

0 km

50

l a g o d i g a r d a

2 Trento

45 Verona

Podrobné informace a užitečné pokyny k příjezdu autem, vlakem

a autobusem nebo letadlem – nízkonákladovými lety z blízko ležících

letišť: Bergama, Verony, Venedig/Benátek, Trevisa a Innsbrucku do

Jižního Tyrolska, jakož i plánovač tras, jízdní řády vlaků a autobusů

naleznete na www.suedtirol.info/doprava

i

45 Treviso

45 Venezia

2 Udine

1 1/4/12 2:32 PM

» Vinschgau: www.vinschgau.net

» Meraner Land: www.meranerland.com

» Südtirols Süden: www.suedtirols-sueden.info

» Eggental: www.eggental.com

» Seiser Alm: www.seiseralm.it

» Gröden: www.valgardena.it

» Alta Badia: www.altabadia.org

» Kronplatz: www.kronplatz.com

» Hochpustertal: www.hochpustertal.info

» Eisacktal: www.eisacktal.info

» Tauferer Ahrntal: www.tauferer.ahrntal.com

Informace & rezervace

Dotazy na ubytování, rezervace, aktivity

pro volný čas, akce:

Südtirol Information

Pfarrplatz 11

I-39100 Bozen/Bolzano

Tel. +39 0471 999 999

info@suedtirol.info

www.suedtirol.info

112


Ubytování

Rozsáhlá databanka ubytovacích kapacit Jižního Tyrolska s možností

rezervace online: www.suedtirol.info

Prázdninoví specialisté:

» Dovolená na selském statku: www.redrooster.it

» Wellness hotely Belvita Alpine: www.belvita.it

» Rodinné hotely: www.familienhotels.com

» Aktivní hotely: www.vitalpina.info

» Hotely pro cyklisty: www.bikehotels.it

» Camping: www.campingsouthtyrol.com

» Cenově výhodné ubytování: www.southtyrolbudget.com

» Pronájem pokojů v soukromí: www.kleinundfein.org

» Mládežnické ubytovny: www.jugendherberge.it

Počasí

Předpověď počasí, počasí na horách, pylové zpravodajství:

Meteorologická služba

www.suedtirol.info/pocasi

Veřejné dopravní prostředky

» Místní veřejná doprava: www.sii.bz.it

» Vlakové spojení mezi Bozenem/Bolzanem a Malsem/Malles:

www.vinschgerbahn.it

» Mobilcard – jediná jízdenka pro všechny prostředky hromadné

dopravy svazu Südtiroler Verkehrsbund: www.mobilcard.info

Autopůjčovny

Hertz – Bolzano

Tel. +39 0471 254 266

www.hertz.it

Avis – Bolzano, Brixen, Meran

Tel. +39 0471 212 560

www.avisautonolleggio.it

Maggiore – Bolzano

Tel. +39 0471 971 531

www.maggiore.it

Svátky

» 1. leden: Nový rok

» 6. leden: Tři králové

» březen/duben: Velikonoční neděle a Velikonoční pondělí

» 25. duben: Den osvobození od fašismu

» 1. květen: Svátek práce

květen/červen: Svatodušní neděle a Svatodušní pondělí

» 2. června: Den republiky

» 15. srpna: Nanebevzetí Panny Marie (Ferragosto)

» 1. listopadu: Svátek všech svatých

» 8. prosince: Neposkvrněné početí Panny Marie

» 25./26. prosince: Vánoce

Nouzové volání

Vozidlo záchranné služby, pohotovostní lékař, horská záchranná

služba: 118

Carabinieri: 112

Policie: 113

Jižni Tyrolsko – Informace | 113


Doporučená literatura

Víno z Jižního Tyrolska

pro znalce a labužníky

Franz Jaksch

Průvodce Jižní Tyrolsko – Merian Live!

Friederike Kaiser

Dolomity – nejkrásnější Ferraty

Pascal Sombardier

Velký turistický průvodce Dolomity + CD

SÜDTIROL MARKETING

DESIGN: inQuadro KG, Bolzano

TEXT:

Gabriele Crepaz

FOTOGRAFIE: Clemens Zahn, Thomas Grüner, Toni Stocker/Alpinschule Ortler, Helmuth Rier, Alessandro Trovati, Frieder Blickle, Max Lautenschläger, Andree Kaiser, Stefano Scatà, Freddy Planinschek,

Dolomiti Superski, Tourismusorganisationen Südtirol, Handelskammer Bolzano, „100 Jahre Seilbahn Kohlern“ Kuratorium Technische Kulturgüter, Alexander Langer Archiv,

suedtirolfoto.com/Othmar Seehauser, Udo Bernhart, Marion Gelmini, Alex Filz, South Tyrol Museum of Archaeology, Othmar Prenner, “Karl auf der Mauer”, Museion Media Façade 2011

TISK:

ATHESIADRUCK GmbH, Bolzano

114


Jižni Tyrolsko – Informace | 115


Svérázné – tak by se dalo Jižní Tyrolsko charakterizovat

jedním slovem. Tato země je postavená z pevného

materiálu, má jasnou strukturu. Pevnou formu

jí dávají skály, na utváření krajiny a její vegetace

mají velký podíl rychle se střídající druhy hornin od

porfyru přes mramor až po dolomit. Místní sedláci

svou půdu po generace obdělávají vlastníma rukama

a usilují o to, aby se kámen střídal s barvami a

rostlinami. Příroda a kultura tu spolu žijí v symbióze

a tradice a zvyky tady dodnes hrají důležitou roli.

Ke slovu se dostává i nové.

More magazines by this user
Similar magazines