sport dukla

duklasport 

čtvrtletník 

Armádního sportovního centra DUKLA, 

Tělovýchovné jednoty Dukla Praha 

a Unie armádních sportovních klubů České republiky 

ukla sport 

ročník 1 / číslo 1 / 2006 

Vydavatel 

Armádní sportovní centrum 

DUKLA 

Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6 

IČ: 60162694 

www.army.cz/sport 

Adresa redakce 

Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6 

Telefon: 224 319 139 

Fax: 224 310 910 

Šéfredaktor 

Jaroslav Priščák (telefon: 973 203 801) 

E-mail: priscakj@seznam.cz 

Redaktorka 

Věra Černá (telefon: 973 203 811) 

E-mail: cernav@dukla.army.cz 

Jazyková úprava 

Jana Košvancová 

Redakční rada 

František Macák 

Pavel Nekola 

Cyril Schejbal 

Jiří Šimice 

Arnošt Šulc 

Fotografové 

Petr Schejbal 

Ivana Roháčková 

Grafická úprava 

Jan Brádka (AVIS) 

Korekce fotografií 

Bořivoj Beránek (AVIS) 

Tisková příprava a tisk 

MO – ČR AVIS 

(Agentura vojenských informací a služeb) 

Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 

Uzávěrka čísla: 14. 3. 2006 

Číslo 1 / 2006 vyšlo: 3. 4. 2006 

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje ASC DUKLA a AVIS 

Publikované materiály nelze rozšiřovat bez souhlasu vydavatele 

Redakcí nevyžádané materiály se nevracejí 

NEPRODEJNÉ 

Na titulní straně Kateřina Neumannová 

Foto: majetek Českého olympijského výboru 

Pokud není uvedeno jinak jsou v tomto čísle použity 

fotografie, které jsou majetkem Českého olympijského 

výboru a fotografie z publikace Torino 2006, vydané 

nakladatelstvím Olympia, a. s. 

2 

10 

12 

13 

14 

16 

17 

17 

18 

19 

Editorial 

Výsledky ZOH 

Sny se opět plnily 

HMS v atletice v Moskvě 

Domácí halový šampionát 

Cyklistika 

ME ve střelbě v Moskvě 

Veslování na trenažéru 

Kam si skočit na nejlepší H 2 O 

ASO Dukla parašutismu Prostějov 

3 

4 

15 

22 

25 

20 

22 

24 

26 

26 

26 

27 

27 

28 

Turínské ohlédnutí 

rozhovor s náměstkem MO 

Pavlem Maškem 

ZOH 2006 v Turíně 

očima reportérů 

Poslední sezóna 

Jana Železného 

Jubileum sportu 

pod Ještědem 

50 let Dukly Liberec 

Honza jede... 

Jan Klapáč oslavuje a bilancuje 

Moderní pětiboj 


Dukla Jihlava – legenda hokeje 

Stalo se 

obsah 

Přečetli jsme za vás 

Nejdůležitější výsledky 

Sportovní události 2/2006 

Otázky pro Ondřeje Polívku 

Český klub olympioniků 

1

editorial 

2 

úvodní slovo 

Vážení přátelé, sportovci, 

jsem potěšen, že Vás mohu v prvním čísle čtvrtletníku „DuklaSport“ oslovit a podělit se s Vámi o upřímnou radost 

z výsledků, kterých sportovci v rudo-žlutém dresu Dukly v uplynulých letech dosahovali a v současnosti dosahují. 

V systému státní péče o sportovní reprezentaci reprezentovaném v resortu obrany především Armádním 

sportovním centrem Dukla jsou vychovávány a vyrůstají nejvýznamnější osobnosti českého sportu, které 

jsou vzorem ostatním příslušníkům Armády České republiky a mládeži. Jako ministr obrany mám hřejivý pocit 

z výsledků Štěpánky Hilgertové, Kateřiny Neumannové, Nikoly Sudové, Romana Šebrleho, Tomáše Dvořáka, Libora 

Capaliniho, Jiřího Gečnuka, Aleše Valenty, Jakuba Jandy, Václava Chalupy a řady dalších armádních sportovců, 

kteří ve svém sportovním odvětví dosahují vrcholných výkonů. S hlubokou úctou se před nimi a jejich trenéry, 

servismany a ostatními členy realizačních týmů skláním a děkuji jim touto cestou za vzornou reprezentaci. 

Jsem příznivcem Dukly od svých deseti let. Moje Dukla je spojena s fenomenálním Josefem Masopustem, 

Ivo Viktorem, Zdeňkem Nehodou, Ladislavem Vízkem a dalšími fotbalisty tehdejší Dukly. Přestože se na Julisce 

nehraje prvoligový fotbal, na Duklu jsem nezapomněl a nadále se počítám mezi „dukláky“ jako člen odboru přátel 

TJ Dukla Praha. 

Rozhodnutí vydávat čtvrtletník „DuklaSport“ považuji za dobrý počin, který pomůže do povědomí příslušníků 

a zaměstnanců Armády České republiky a civilní veřejnosti dostat Armádní sportovní centrum Dukla jako špičkový 

sportovní klub se značným podílem na propagaci a prezentaci resortu obrany. 

Dovolte, abych novému sportovnímu magazínu „DuklaSport“ popřál úspěšný start a všem armádním 

sportovcům déšť medailí v roce 2006. 

Karel Kühnl 

Vážení fandové dobrého sportu, 


ministr obrany České republiky 


dostává se k Vám první číslo nového časopisu „DuklaSport“. Díky spolupráci s AVISem vznikl čtvrtletník, 

který Vám, jak titul napovídá, bude přinášet informace o našich vynikajících sportovcích a sportovních událostech 

v současnosti i v minulosti. Nebudou chybět ani výhledy do budoucna s portréty nových nadějných sportovců. 

To vše slovem a obrazem. Vždyť „naše Dukla“ s mnohaletou a nepochybně úspěšnou tradicí si zcela jistě zaslouží, 

abyste Vy, příznivci armádního sportu, měli co nejvíce kvalitních informací. 

Jaroslav Priščák 

ředitel Armádního sportovního centra Dukla 

Turínské 

ohlédnutí 

Pane náměstku, sedíme poslední den olympiády 

v českém domě, je čas zeptat se vás, jako muže, 

který má pod palcem armádní vrcholový sport, jak 

se vám líbila olympiáda. 

Můžu říct, že si vážím všech sportovců, kteří dokáží 

uspět na tomto svátku sportu. Aby byli sportovci 

úspěšní, musí být připraveni na den D a hodinu H. 

Stačí malé zakopnutí, špatně namazané lyže nebo 

onemocnění a řada dalších faktorů, které mají na celkový 

výsledek obrovský vliv. Pro mě závody na ZOH 

jsou ale také inspirativní, jsou zajímavé. Nasazení 

sportovců v závodech je enormní a příkladné. 

Jaký jste měl pocit z vystoupení armádních 

sportovců? 

Odmítám hodnotit počet získaných, nebo nezískaných 

medailí. Přece každé finálové umístění má svoji 

váhu a důležitost. Jistě, jako u každé lidské činnosti, 

jsou úspěchy a nezdary. Tady však mé poznání směřuje 

k tomu, že snad každý armádní sportovec udělal 

všechno, co bylo v jeho možnostech. 

Jak jste prožíval vítězství Katky Neumannové, 

jejíž úspěch jste si mohl vychutnat přímo v cíli? 

Katka je naše obrovská chlouba. Je to sportovec 

– maminka, který se dokázal po narození dítěte vrátit 

na sportoviště s plnou parádou. Měl jsem slzy v očích, 

když Katka zvítězila, a umocnil to ještě pohled na objetí 

Katky s Lucinkou. Byl to velmi, velmi emotivní 

závod, takový, který nedokáže člověk vymyslet, to 

dokáže vymyslet sám život. 


XX. zimní olympijské hry 

na otázky Jaroslava Priščáka 

odpovídá náměstek ministra obrany Pavel Mašek 

Jak vidíte po skončení XX. ZOH budoucnost 

armádního vrcholového sportu? 

Armáda ČR se může ke svým sportovcům hrdě hlásit. 

Není to jenom fráze, myslím to doopravdy. Jsem už 

nějaký pátek ve funkci a za tu dobu jsem poznal, 

že společenství Dukly si jde za svým cílem a navíc 

má výsledky. Důležité jsou samozřejmě prostředky 

na zabezpečení sportu, ale Dukla má pořád tak, jak 

to pozoruji, silný lidský potenciál, který rozhoduje 

ve svém důsledku o úspěchu, nebo neúspěchu armádního 

sportu. Byla by velká chyba v budoucnosti 

blízké nebo daleké ochudit sport České republiky 

o armádní sportovce. 

Vraťme se ještě k průběhu zimní olympiády. 

Kdo nebo co ve vás zanechalo negativní dojem? 

Jednoznačně doprava. Vzdálenosti na jednotlivé 

sportoviště, někdy chaotické zabezpečení dopravy 

autobusy a Italové asi mají kratší nohy, protože jsem 

se ani do jednoho sedadla pohodlně nevešel. Dále mě 

překvapila školácká chyba trenéra Žalčíka, který potopil 

štafetu na 4 x 10 km. Ale o tom se už v médiích 

hodně povídalo. A zklamal mě výkon našich hokejistů 

se Švédskem, ale tak to ve sportu chodí. Výhry a prohry 

k sobě patří. 

Dozvěděli jsme se, že jste se zúčastnil závěrečného 

ceremoniálu. Jak se vám líbil? 

Nelituji toho. Naštěstí nepršelo. Atmosféra těchto 

ceremoniálů se může skutečně vychutnat jenom 

na stadionu. Ceremoniál trval kolem dvou a půl ho- 

rozhovor 

diny a já se vůbec nenudil. Nejvíce mě uchvátil slepý 

zpěvák Bocelli ze slunné Itálie. Tento typ muziky je 

moje krevní skupina. A měl jsem radost, že českou 

vlajku nesla Katka Neumannová. | 

3

zlatá a stříbrná 

reportáž duklasport 

Zlatá 

Vítězné hokejové Nagano lidem dodnes připomíná 

hokejka, kterou v radosti vmetl do tváře 

brankářský hrdina Dominik Hašek obránci Richardu 

Šmehlíkovi. A Salt Lake City má zlatý odlesk sněhu, 

který odskočil od lyží akrobata Aleše Valenty, když 

ustál svůj skok s pěti vruty. Známkou turínských 

her bude dojemný okamžik, v kterém se k vyčerpané 

olympijské vítězce Kateřině Neumannové přibatolila 

její dcera Lucie. 

„Hned mi začaly téct slzy. Nemohlo to být zaranžované 

lépe,“ říkala Neumannová později. „Bylo 

nádherný, jak ke mně běžela. Když jsem viděla toho 

malýho panďuláka, jak tam poskakuje na sněhu, 

nejdřív mě napadlo, že tam nesmí. Potom to byla 

samozřejmě hrozná radost. Obejmout toho svýho 

nejbližšího človíčka zrovna v takovou chvíli, to 

se skloubilo to nejhezčí, co mohlo.“ 

Byly to první chvíle po jejím největším závodě v životě. 

V pátek 24. února měla Neumannová poslední 

šanci na olympijské zlato. V tu chvíli už měla v kapse 

pět olympijských medailí, čtyři z toho stříbrné. Jedno 

z nich přidala na právě probíhajících hrách na stadionu 

v Pragelatu, kde vydřela stříbro ze skiatlonu. 

Ale nic ze zkušeností šestnáctileté kariéry profesionální 

sportovkyně ji nemohlo připravit na poslední 

kilometr jejího posledního olympijského závodu. 

Den před startem netrénovala, protože na ni útočila 

viróza. Pak závod takticky kontrolovala, vyhýbala 

Neumannová 

zvažuje další rok 

Lyžařka na olympijských hrách vyhrála závod na 30 kilometrů... 

Kateřině Neumannové se déšť na tváři mísil se slzami, když 

na medailovém náměstí Piazza Castello poslouchala českou 

hymnu a na krku se jí houpalo vytoužené zlato. 

Ve svém posledním olympijském závodě konečně zvítězila. 

Jestli byla tahle památná bruslařská třicítka jejím posledním 

velkým závodem, ještě není jasné. 

Dva a půl roku po narození své dcery Lucie má běžkyně 

na lyžích Kateřina Neumannová všechno, co od sportu chtěla. 

se kolizím. Na vrcholu závěrečného stoupání ale 

vypadala bez sil. Když klouzala s odstupem za Polkou 

Justynou Kowalczykovou a Ruskou Julií Čepalovovou, 

zdálo se, že jí hra o zlato definitivně unikla. 

Famózní závěr 

„Byla jsem kožená, nohy jsem měla úplně kamenný,“ 

vzpomínala Neumannová. 

Přesto v klesání ke stadionu ztrátu díky rychlým 

lyžím po kouscích dohnala, v cílové rovince se nadýchla 

v těsném závěsu za dvěma soupeřkami před 

sebou a vyrazila vpřed. Hned, jak se kolem nich 

přehnala, bylo zjevné, že si schovala síly, které ji 

dovedou ke zlatu. Lidé na stadionu křičeli, komentátorům 

přeskakoval hlas a reportér České televize 

Pavel Čapek dokonce spadl ze židle. 

Uzavřel se tak nevídaný příběh sportovní kariéry, 

který Neumannová prožila se svým trenérem Stanislavem 

Frühaufem. Kouč ji objevil v roce 1990 na krajských 

přeborech a podle figury, stylu a především 

zaníceného projevu v ní poznal budoucí šampionku. 

Trvalo však sedm let, než Neumannová získala první 

medaili z mistrovství světa. A do zlatých dimenzí 

se dokonce dostala až poté, co její první kariéru 

přerušila nečekaná mateřská pauza. 

„Kateřina si orazila. Najednou nemusela myslet 

na lyžování. Vzala kočár a jela se projet do lesa,“ 

vysvětloval Frühauf. 

text: Martin Hašek 

redaktor deníku Sport 

VÝSLEDKY 

KATEŘINY NEUMANNOVÉ 

NA XX. ZOH 2006 

Skiatlon: 2. místo 

10 km klasicky: 5. místo 

Štafeta: 6. místo 

30 km volně: 1. místo 

Klub: Dukla Liberec 

Odpočinek, nový smysl života a obnovená psychická 

síla Neumannovou od července 2003, kdy se jí 

narodila dcera Lucie, hnaly dopředu. Kromě toho 

ale kolem sebe vybudovala početný tým odborníků 

a také silné sponzorské zázemí. Díky tomu trénovala 

za špičkové péče a mohla si dovolit i nadstandardní 

podmínky v přípravě, třeba nákladná vysokohorská 

soustředění. 

A tak během necelých tří let dosáhla víc než 

za čtyřnásobně dlouhou první část kariéry. Otázkou 

je, jestli by nebyla škoda, aby žena, která se loni 

z mistrovství světa i letos z olympijských her vracela 

se zlatem, končila. 

Neumannová těsně po olympijských hrách naznačila, 

že se hodlá rozhodnout až v průběhu jara. 

Pokračování její kariéry bude každopádně závislé 

na ochotě sponzorů dál ji podporovat. 

„Kdyby ji sponzoři podporovat chtěli, tlačil bych ji 

do toho. Byla by to škoda,“ řekl Josef Jindra, manažer 

Neumannové. „Náš odborný tým je přesvědčený, 

že by to měla ještě rok zkusit. Ale nejsem přesvědčený, 

jestli to chce.“ 

Pokračovat, nebo ne? 

Na jedné straně stojí sponzorské miliony, marketinkové 

zhodnocení olympijského zlata. Pak také 

sportovní forma. V posledních třech sezónách zažila 

Neumannová bezkonkurenčně nejlepší období. Šance, 

že by ještě rok mohla soupeřit s elitou, je velice 

reálná. 

Jako protiváha stojí psychická i fyzická únava 

z dlouhodobé extrémní zátěže, možná i pohodlnost 

civilního života ve srovnání s neustávající dřinou 

sportovce na vrcholové úrovni a vyhlídka odchodu 

na vrcholu. 

Reálná naděje, že výjimečná šampionka oblaží 

sportovní národ ještě jednou sezónou ale existuje. 

Po určitém váhání se Neumannová rozhodla na konec 

sezóny odcestovat do japonského Sappora, kde 

se jely závody Světového poháru jako generálka 

na mistrovství světa v příštím roce. 

„Je dobré vědět, do čeho člověk jde. I to je část 

rozhodnutí, proč do Sappora jedu. Abych ty tratě 

znala. Když se rozhodnu, že ještě rok budu závodit, je 

dobré je vidět,“ řekla Neumannová. | 

Rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou doma udrží možná jen nová hala... 

VÝSLEDKY 

MARTINY SÁBLÍKOVÉ 


3 000 metrů: 7. místo 

(4:08,42 min.) 

5 000 metrů: 4. místo 

(7:01,38 min. 

– juniorský světový rekord) 

Klub: Dukla Praha 

Osmnáctiletá rychlobruslařka Martina 

Sáblíková se z olympijských her v Turíně 

nevrátila s medailí. Ovšem její příběh je 

možná ještě úžasnější než slavný „zázrak“ 

na ledě, který vstoupil do historie na ZOH 1980 

v Lake Placid. Vítězný gól hokejového útočníka 

Mikea Eruzioneho tehdy pomohl americkým 

amatérům k pokoření sovětské mašiny 

a ke zlatým medailím. Sáblíkové, která v Česku 

nemá kde trénovat, chybělo v Turíně k bronzu 

81 setin sekundy. Snad to pomůže k výstavbě 

nové rychlobruslařské haly, jinak talent může 

zmizet v cizině. 

Teenegerka, která trénuje po školních tělocvičnách, 

na Olympijských hrách v Turíně ohromila 

svět. 

Osmnáctiletá Martina Sáblíková ukázala, že i z chudých 

podmínek může vyrůst šampionka. Po závěrečném 

olympijském závodě si poplakala kvůli čtvrtému 

místu ve svém parádním závodě na 5 000 metrů. Ani 

juniorský světový rekord jí nestačil k medaili. Ačkoliv 

jí na bronzovou Kanaďanku Cindy Klassenovou, 

kterou v přímém souboji v posledním kole mohutně 

stahovala, scházelo jen 81 setin sekundy. 

Místo medaile jí čeští fanoušci v hledišti hodili 

pro útěchu aspoň bílou růži. 

Je to symbolická odměna, která jen těžko může 

vyvážit obdivuhodné úsilí, s kterým mladá dívka z Vysočiny 

prorazila do světové rychlobruslařské špičky. 

„Jsou to čtyři roky. Můžou přijít nové rychlobruslařky. 

Já můžu akorát slíbit, že se budu snažit 

ze všech sil. A doufám, že ve Vancouveru na stupních 

už stát budu,“ řekla Sáblíková k další olympiádě 

v Kanadě. 

Z Kanady už medaile? 

Podle předpokladů trenéra Petra Nováka by ve Vancouveru, 

městě mezi mořem a horami, mohla získat 

dvě medaile. Ze Sáblíkové jednoznačně vyrůstá nová 

česká hvězda, možná i formátu loučící se lyžařské 

legendy Kateřiny Neumannové. O její výjimečnosti 

Zázrak na ledě 2 

není sporu. Jedním z důkazů je fakt, že 10. února 

při slavnostním zahájení Sáblíková nesla českou 

vlajku. Pro funkcionáře Českého olympijského výboru 

byla sice až třetí volbou po zaneprázdněných lyžařích 

Neumannové a Jakubu Jandovi, jenomže Sáblíková 

pak na dráze ukázala, že si tuhle čest opravdu zaslouží. 

Ve vzduchu je však hrozba, aby její dvě plánované 

kanadské medaile nespadly do olympijských počtů 

nějaké jiné výpravě než české. 

„V tomto směru máme tři konkrétní nabídky. Jaké? 

To neprozradím,“ řekl trenér Novák. 

Kde je problém? Jsou jich celé hory. 

Není divu, že se svět o talentovanou závodnici tak 

zajímá. Sáblíková se dostala na dohled olympijské 

medaili i přesto, že v Česku pro její sport v podstatě 

neexistují podmínky. 

Jediná dráha ve Svratce nefunguje a Sáblíková 

tak na olympijské hry musela jezdit na soustředění 

do Itálie a do Německa. Je paradoxem, že velký podíl 

suché přípravy měl na jejím úspěchu nezanedbatelný 

vliv. Trenér Novák jí doma ordinuje speciální cvičení 

na sílu nohou. Je to know-how, které tají před světem. 

Pro budoucnost je ale situace neudržitelná. 

Sáblíkové už těsně před turínskými hrami s náklady 

na přípravu pomohly Český olympijský výbor a kraj 

Vysočina. Klíčová je ale otázka nové rychlobruslařské 

haly, která by podle odhadů přišla na padesát milionů 

korun, což je roční rozpočet nejchudších fotbalových 

klubů Gambrinus ligy. Po návratu z Turína Sáblíková 

se svým trenérem naznačili, že pokud hala nevyroste, 

závodnice na příští olympiádě opravdu může reprezentovat 

jinou zemi. 

Najdou se miliony? 

„Bylo by skvělé, kdyby se něco postavilo. Nepomohlo 

by to jenom mně, ale i ostatním závodníkům. Co 

budu muset udělat do budoucna, ví trenér. Myslím 

si, že to má v hlavě srovnané dobře. Protože to, co 

za výsledek jsme udělali bez dráhy, je velký úspěch,“ 

říká Sáblíková. „Já si nechci stěžovat. Mě baví trénovat 

jakkoliv. Ráda jezdím na kole i na kolečkových 



reportáž 

bruslích. Na druhou stranu dělám věci, které ostatní 

dělat nemusejí.“ 

Příběh Martiny Sáblíkové potvrzuje, že důležitější 

než špičkové podmínky je sportovcova vůle a vášeň 

k tréninku. 

Bez zázemí se lze dostat do špičky, ale už těžko 

se dají porážet nejsilnější soupeři. Případy lyžařů 

Neumannové a Jandy dokládají, jak jsou tréninkové 

podmínky důležité. Neumannová v posledních letech 

vybudovala početný doprovodný tým a přivezla 

zlaté medaile z mistrovství světa i olympijských her. 

Janda po nástupu nového vedení úseku skoků v čele 

se slovinským trenérem Vasjou Bajcem získal přístup 

k moderním metodám i materiálům a letos vyhrál 

Turné čtyř můstků. Sáblíková bojuje proti světu sama 

se svým trenérem ve velice skromných podmínkách 

a ještě musí snášet ústrky soupeřek. V Turíně například 

těsně před závodem na 5 000 metrů dostala 

cédéčko s náboženským obsahem, který ji měl rozhodit. 

Trenér Novák naznačil, že úder mohl přijít od nizozemských 

závodnic Grönewoldové a Kleibeukerové. 

Sáblíková se ale neroztřásla. V pětikilometrovém 

závodě místo toho tvrdě bojovala o medaili s Kanaďankou 

Klassenovou, která v Turíně získala celkem 

pět medailí včetně zlata ze závodu na 1 500 metrů. 

Kdo ví, kolik setin Sáblíkové sebral pomalejší start, 

k němuž přispěl poraněný stehenní sval. Kvůli němu 

musela reprezentantka vynechat závod na 1 500 metrů. 

Sáblíková se v jízdě proti Klassenové stále propracovávala 

vpřed a v posledním kole její 

pětisekundový náskok téměř srazila. 

„Nejdřív mě přepadlo zklamání. Pobrečela jsem si, 

protože to zamrzí,“ řekla Sáblíková. „Ale uvědomuju 

si, že čtvrté místo je taky bezvadný. A jsem ráda, 

že ho mám.“ | 

4 5 

růže pro mladou dámu

akrobatické lyžování 

Akrobatům 

Akrobatůmvládli rozhodčí 

Medailové naděje Aleše Valenty i Nikoly Sudové přišly vniveč... 



Aleš Valenta tam obhajoval slavné vítězství z minulé 

olympiády v Salt Lake City a na startu stál 

v bojovné náladě, i přesto, že ho limitoval natržený 

vaz v pravém koleni. Ten si poranil ve Špindlerově 

Mlýně těsně před odjezdem na olympijské hry a znovu 

pět dní před olympijskou kvalifikací přímo v Sauze 

dÓulx. Fyzioterapeut Pavel Kolář Valentovi doporučoval 

čtyřtýdenní klid. Jenomže Valenta chtěl 

závodit. 

Ve dvou kvalifikačních skocích ho ale zradil dopad. 

Poprvé dopadl jen na jednu nohu, podruhé skok 

vůbec neustál a spadl na záda. Rozhodčí přitom právě 

dopadu a dojezdu věnují největší pozornost. 

„Při prvním skoku jsem trochu dopadl dopředu 

a strašně jsem se zabořil do sněhu. Rozhodčí mi 

dali málo bodů, ale nechme to,“ popisoval Valenta. 

„U druhého skoku jsem měl velkou nájezdovou rychlost 

a s tím se už nedalo nic dělat. Bylo to padesát 

na padesát, jestli dopad vyjde. Nevyšel.“ 

Valentovi zřejmě uškodila mrazivá změna podmínek, 

která zatvrdila můstek. Ten pak skokana vypálil 

do vzduchu rychleji, než potřeboval. Valentova další 

olympijská mise tak skončila jedenadvacátým místem 

v kvalifikaci, do finálové dvanáctky neprošel. 

Jeho olympijské trápení ale ještě nebylo u konce. 

Ve finále totiž musel sledovat závod, v kterém rozhodčí 

určili šampionem Číňana Chan Sien-pchenga. 

Ten přitom ve svém druhém finálovém skoku předvedl 

jen skok se třemi vruty. Je zvláštní, kam se akrobatické 

skoky posunuly od Salt Lake City. Tam Valenta 

k vítězství potřeboval světovou novinku, skok s třemi 

salty a pěti vruty, který na závodech předvedl jako 

první v historii. 

6 


Horské městečko Sauze dÓulx zničilo dva velké sny českých 

akrobatických lyžařů. 

Během turínských her tady skončilo olympijské kralování akrobatického 

lyžaře Aleše Valenty a medaile nezbyla ani na boulařku Nikolu Sudovou. 

Oba závody ale ovlivnilo sporné rozhodování sudích. Valentu jejich metr 

popudil dokonce natolik, že jim chce v budoucnosti fušovat do práce. 

Jury přísných pánů a paní měly vliv na olympijské výsledky 

akrobatických lyžařů Aleše Valenty a Nikoly Sudové na olympijských 

hrách v Turíně, respektive v horském areálu v Sauze dÓulx blízko 

francouzsko-italských hranic. 

V Sauze dÓulx na překvapivě nízké známky doplatil 

především Bělorus Dmitrij Daščinskij, jeden 

z favoritů, který vedl po prvním finálovém kole, 

aby zůstal druhý. Úplně vyhořeli Kanaďané, kteří 

do té doby sezóně vládli. Američan Jeret Petterson 

odvážně zkusil pětivrutový skok s třemi otáčkami 

v prostředním saltu, přesně ten, který Valenta označil 

poetickým názvem „ledový dech“. Stačilo mu to 

ale až na sedmé místo. 

„Nelíbí se mi, že skok nemá chybu ve vzduchu, ale 

kvůli tomu dopadu ho skrouhnou. Manuály rozhodčích 

a jejich metodika se nezměnily za dvacet let. Ale 

skoky se každým rokem vyvíjejí,“ kritizoval Valenta. 

„V budoucnosti bych se chtěl zapojit do role rozhodčího 

na mezinárodní scéně. Někteří rozhodčí ani 

nesjedou kopec a rozhodují o bytí a nebytí profesionálních 

sportovců. Přijde mi to škoda.“ 

Tahle doba ale nepřijde hned. Valenta stále patří 

do špičky. Dokázal to týden po olympiádě ve švýcarském 

Davosu, kde skončil v závodě Světového 

poháru třetí. 

Rozhodčí chybovali 

Zatímco Aleši Valentovi by zřejmě ani spravedlivější 

rozhodování k olympijskému finále nepomohlo, 

boulařku Nikolu Sudovou stál podivný pohled sudích 

možná i medaili. 

Je to paradox. Sudová celý rok mluvila o tom, 

že na olympijských hrách bude pro místo mezi nejlepšími 

třemi nutné zvládnout nový skok s názvem 

D Spin X, tedy salto mimo osu. Lyžařka ho trénovala 

už od léta. Má za sebou stovky skoků do bazénu a desítky 

pokusů na sněhu, včetně tvrdých pádů. 

VÝSLEDKY 

AKROBATICKÝCH LYŽAŘŮ 


NIKOLA SUDOVÁ 

(jízda v boulích): 6. místo 

ŠÁRKA SUDOVÁ 

(jízda v boulích): 26. místo 

ALEŠ VALENTA 

(akrobatické skoky): 21. místo 

Klub: všichni Dukla Liberec 

V olympijské jízdě svůj trumf vytáhla, ale bylo 

to k ničemu. D Spin X v horní části a helikoptéra 

se zánožkou a roznožkou v dolní části trati jí vynesly 

šesté místo. Za nový skok dostala od rozhodčích jen 

1,1 bodu… 

„D Spin se dal provést líp. Ale to provedení nebylo 

špatný, zvlášť jak jsem ho ustála. Vyjela jsem z něj 

do boulí moc dobře,“ pochvalovala si Sudová. „Jestli 

jsem za něj dostala jenom 1,1 bodu, tak to je hodně 

málo.“ 

Sudová možná doplatila na výsledek z kvalifikace, 

odkud postoupila do finále jako třináctá. Ve finále 

se začínalo od nuly, ale podle nepsaných pravidel 

rozhodčí dávají medaili jen těm, kteří v rozhodujícím 

boji startují mezi posledními šesti. 

„Myslím si, že do čtvrtého místa, měla Nikola být,“ 

stěžoval si trenér Radek Herot. „Nevím, co víc chtějí 

rozhodčí vidět. Mě může hřát to, že zvolila i zvládla 

perfektně ve finále nový skok. Jenže za něj dostala 

strašně malé známky.“ 

D Spin X nakonec nebyl takovou výhodou, jak 

se před závody zdálo. Zlatou medaili dostala Kanaďanka 

Jennifer Hailová, která předvedla daleko méně 

obtížné skoky. Podle mnohých měla vyhrát Norka 

Kari Traaová. 

To, že sudí, kteří rozhodovali ve finále, neměli svůj 

den, přiznala i mezinárodní rozhodčí Hana Kalužáková. 

„Po kvalifikaci za nimi byla a říkala mi, že sami přiznávali, 

že se sekají. Spousta lidí nebyla bodováním 

spokojená,“ posteskla si Sudová. | 

Uvítací tabule v Božím Daru dává všem návštěvníkům 

vědět, že právě tady žije stříbrný olympijský 

medailista. Když se Lukáš Bauer vracel z her v Turíně, 

aby krajanům ukázal stříbrnou medaili, na náměstí 

se ukázalo sto padesát lidí. 

„Nečekal bych, že vás tu bude tolik,“ radoval 

se Bauer. 

Tahle pozornost ale znamená jen malou část požitků, 

které si osmadvacetiletý lyžař vysloužil, když 

v olympijském závodě na 15 kilometrů klasicky vydřel 

stříbrnou medaili. Především si splnil svůj životní 

sen. Bauer až do tohoto závodu marně usiloval o první 

úspěch na vrcholné akci. 

Rozpačitý start 

Dokonce i na začátku Olympijských her v Turíně si 

prožil další ze svých příběhů se špatným koncem. 

Skoro celý skiatlon se držel vepředu. Po úvodních 

patnácti kilometrech klasickou technikou vyjížděl 

z depa jako první. Na druhé polovině trati, bruslařské 

patnáctce, vzal osud závodu do svých rukou. Usilovně 

se snažil pole roztrhat, ale nenašel partnera. 

Nakonec jeho naděje splaskly v hromadném finiši, 

v kterém skončil desátý. 

To vše ale bylo zapomenuto, když projel cílem 

klasické patnáctky a podíval se na výsledkovou 

tabuli. Byl v tu chvíli druhý za Estoncem Veerpalu. 

Pro Bauerova ale bylo klíčové, že porazil Rusa Ročeva, 

s kterým na dálku celý závod bojoval o medaili. 

A když na něj v závěru ztratil i Němec Angerer, Bauerovi 

zůstalo stříbro. 

„Ptal jsem se, jestli je fakt pravda, že je to první 

mužská individuální medaile pro české lyžování,“ 

vyprávěl Bauer. „Nevěřil jsem, že ji třeba v roce 1912 

nikdo neměl. Dostalo mě, že je to asi pravda. Ale 

že bych z toho padal na zadek, to ne.“ 

VÝSLEDKY 

BĚŽCŮ NA LYŽÍCH 


Skiatlon: 10. Lukáš Bauer, 14. Jiří Magál, 

21. Martin Koukal, 36. Milan Šperl 

Sprint dvojic: 10. Martin Koukal a Dušan Kožíšek 

15 km klasicky: 2. Lukáš Bauer, 59. Petr Michl 

Štafeta: 9. Lukáš Bauer, Martin Koukal, 

Jiří Magál, Dušan Kožíšek 

Sprint: 15. Martin Koukal, 22. Dušan Kožíšek 

50 km volně: 7. Martin Koukal, 8. Jiří Magál, 

16. Lukáš Bauer, 27. Milan Šperl 

Kluby: Lukáš Bauer, Martin Koukal (oba SKP 

Jablonec), Jiří Magál, Milan Šperl, Dušan Kožíšek, 

Petr Michl (všichni Dukla Liberec) 


Běžkaři: 

Kromě toho, že je prvním mužským olympijským 

medailistou v běžeckém lyžování, Bauer i překonal 

výkon své tchýně Heleny Šikolové-Balatkové. Ta 

získala bronzovou medaili v Sapporu v roce 1972. 

Bauer měl k medaili několikrát blízko už před 

letošní olympiádou. Na ZOH 2002 v Salt Lake City 

se v závodě na 30 kilometrů volně dlouho držel 

v přední skupině, ale padl v taktické hře v závěru. 

Před mistrovstvím světa 2003 měl životní formu, ale 

těsně před odjezdem onemocněl. A loni na světovém 

šampionátu mu v závodě na 15 kilometrů volně chybělo 

k medaili necelých pět sekund. 

Právě po loňském mistrovství světa v Oberstdorfu 

se Bauer ještě víc zatvrdil. Požádal všechny členy 

doprovodného týmu, aby mu dali návrhy, co se dá 

zlepšit. Do svého medailového projektu investoval 

statisíce. 

„Lukáš je nejpracovitější ze všech. Připadá mi 

jako nějakej starej profesor ve škole, který musí mít 

všechno ťip ťop. Jak to není, je rozzlobenej,“ řekl 

o Bauerovi jeho osobní servisman Vít Fousek. 

Bauer nebyl sám 

Bauer na olympiádě svůj medailový projekt zakončil 

úspěšně. Mužský běžecký tým tak pokračuje v silných 

letech. Od světového šampionátu 2003 se družstvo 

z žádné velké akce nevracelo bez medaile. Bauer 

jen vystřídal dosavadního hrdinu Martina Koukala, 

který před třemi lety na mistrovství světa vyhrál 

bruslařskou patnáctku a loni získal spolu s Dušanem 

Kožíškem bronzovou medaili ve sprintu dvojic volnou 

technikou. 

Tentokrát zůstal Koukal na olympijských tratích 

v Pragelatu bez medaile. Ovšem znovu potvrdil, 

že nejlepší formu umí vyladit na vrchol sezóny. 

Po dvaadvacátém místě ve skiatlonu se dostal 

sláva 

Lyžařští běžci oslavují Bauerovo stříbro a litují skandálu ve štafetě... 

i ostuda 

První medaile z olympijských her pro mužské běžecké lyžování, to je skvělý výsledek mise týmu trenéra Miroslava Petráska. Stříbro Lukáše Bauera 

ze závodu na 15 kilometrů klasicky ozářilo výpravu mnohých nadějí. Mužstvo za sebou nemá jediný propadák, mohlo dokonce skončit ještě lépe. 

do finále ve sprintu dvojic a do play off ve sprintu 

jednotlivců. Jeho vrcholný kousek přišel v závěrečné 

bruslařské padesátce. 

Dva kilometry před cílem si Koukal hlídal pozici 

těsně za první linií a připravoval si síly k útoku. V té 

chvíli ale upadl Ital Pietro Piller Cottrer, kontakt 

s ním neustál další reprezentant Milan Šperl, přezdívaný 

Špek, který Koukala smetl. Koukal ještě čelo 

závodu dojel, ale ve finiši skončil sedmý. 

„Hlídal jsem si to, ale bohužel jsem nečekal, že mě 

sestřelí Špek,“ pravil Koukal v cíli o svém týmovém 

kolegovi. „Musel jsem to dojíždět a sto metrů před 

cílem mi síly došly. Věřím, že kdybych neupadl, ty síly 

by mi ve finiši stačily. Nechybělo moc.“ 

Rovněž Jiří Magál nezklamal. Čtrnácté místo ze skiatlonu 

a především osmé místo z volné padesátky, to 

je slušná bilance. 

Žalčíkův omyl 

Vystoupení mužského běžkařského týmu mělo jedinou 

vadu. Dva dny po Bauerově stříbrném závodu 

se běžela štafeta, v které ani česká sestava nebyla 

bez naděje na medaili. Vedoucí týmu Květoslav Žalčík 

ale na čtvrtý úsek místo Milana Šperla omylem zapsal 

Dušana Kožíška. Na chybu se přišlo až ráno v den 

závodu a už se nedalo nic změnit. 

„Tohle se nesmí stát na župním přeboru, natož pak 

na olympiádě,“ litoval Žalčík, kterého vedení výpravy 

ze ZOH okamžitě odvolalo. 

Trojice Bauer, Koukal a Magál předávala štafetu 

Kožíškovi na třetím místě. Nepřipravený náhradník 

se ale propadl až na deváté místo. | 



reportáž 

7 

běžecké lyžování

skoky na lyžích 

Medaile v nedohlednu 

Třinácté místo na středním můstku, desáté místo 

na velkém můstku. Kromě toho také skandál kolem 

příkrého rozhovoru s televizním reportérem, kritika 

z domova a značné psychické utrpení. Taková byla 

pro Jandu olympiáda, kde se rýsovaly zlaté šance. 

„Je to šílený nápor. Kolikrát už mi z toho bylo hodně 

špatně,“ vyprávěl Janda. „Místy už jsem myslel, 

že už to ani nerozchodím.“ 

Klasická poučka praví, že bez porážek nejde dojít 

k vítězstvím. Janda ale znovu zjistil, že k velkým 

vítězstvím je nutné rovněž vyrovnat se s úspěchy. 

Vždyť už v minulé sezóně, v které pronikl do špičky, 

musel dlouho čekat na své první vítězství ve Světovém 

poháru. Přestože několikrát předtím po prvním 

kole vedl. 

Letos jeho úspěchy přeskočily do vyšších dimenzí. 

6. ledna spolu s Finem Janne Ahonenem vyhrál Turné 

čtyř můstků a stál na vrcholu kariéry. V ten den se ale 

jeho rozlet zastavil. Janda byl v tu chvíli psychicky 

i fyzicky vyčerpaný. V takovém stavu jel po triumfu 

v Bischofshofenu nocí domů do Frenštátu pod Radhoštěm, 

kde ho čekaly desítky novinářů. Měsíc před 

startem olympijským her dosáhl tlak maximální 

intenzity. 

8 


VÝSLEDKY JAKUBA JANDY 

reportáž 


Český orel 

„Po Turné mi bylo nejhůř,“ líčí Janda. „Tlak tam byl 

ze všech stran. Těžko jsem se od toho oprošťoval. 

Byl jsem úplně na dně po psychické i fyzické stránce. 

Když jsem viděl, jak mi na displeji naskočilo neznámé 

číslo, byl jsem z toho úplně hotový. Kolikrát jsem ho 

ani nezvedal a pak jsem ho úplně vypnul.“ 

Vítězství přítěží 

Velký triumf se tak pro Jandu stal balvanem. A byl to 

jenom první z mnoha dalších problémů. 

Týden po Turné čtyř můstků závodil na mistrovství 

světa v letech na lyžích. Na mamutích můstcích má 

přitom dlouhodobé problémy. Jeho styl s extrémním 

držením lyží, které se Jandovi v letu dostávají 

až za uši, je při vyšších rychlostech a tlacích na mamutích 

můstcích nevýhodný. Přesto v lednu na šampionátu 

v Kulmu závodil. Medaile mu ale unikla 

a poslední skok v závodech družstev vynechal. Ztratil 

pohodu. Potom vynechal závody Světového poháru 

v Japonsku a trénoval s reprezentačním koučem 

Bajcem ve slovinské Kranji. 

„Možná, že jsme měli pokračovat v Japonsku. Jenže 

v tomhle momentu je lehké být chytrý. Třeba by 

skákal ještě hůř. Možná i ty lety k tomu přidaly své,“ 

přemítá Bajc. 

Střední můstek: 13. místo 

Velký můstek: 10. místo 

Soutěž družstev: 9. místo 

Klub: Dukla Frenštát 

pod Radhoštěm 

Skokan na lyžích Jakub Janda si na olympijských hrách prožil trápení... 

nelétal 



Je to smutný příběh. Jakub Janda měl ve své životní sezóně solidní šance 

na olympijský úspěch. Série sporů uvnitř skokanského hnutí, únava, problémy 

s technikou a sebedůvěrou ho ale srazily mezi poražené. Z olympijských můstků 

v Pragelatu se vrátil s desátým a třináctým místem. Hned po olympiádě ve Světovém 

poháru paradoxně pokračoval ve skvělých výkonech ze začátku sezóny. 

Jako by v italských Alpách zela černá díra, kam se propadlo vše dobré, co Jakuba 

Jandu zatím obklopovalo. Turínské olympijské hry, během nichž probíhaly skokanské 

závody v horském areálu v Pragelatu, budou jeho můrou a velkou životní zkušeností. 

„Budu se snažit na to rychle zapomenout. Prostě to nevyšlo. Je to olympiáda, kterou 

jsem totálně pokazil,“ povzdechl si Janda. 

Rozkol týmu 

To vše ale byla jen předehra závěrečné názorové 

přestřelky mezi lidmi uvnitř skokanského hnutí. 

Vedení úseku bylo na internetu kritizováno nejdřív 

za nominaci, potom za složení realizačního týmu. 

Bajc, který v Česku dlouhodobě bojuje s nepřátelskou 

atmosférou mezi zdejšími trenéry, reagoval hrozbou, 

že na olympiádu vůbec neodjede. 

„Mám špatný pocit, malou motivaci pracovat,“ 

vysvětloval Bajc den poté, co dorazil do olympijské 

vesnice v Sestriere. „Nejenom já, celý skok má nepřátele. 

Jsou tu lidé, kteří jdou proti skoku. Nikdo nemá 

motivaci pracovat, když někdo dělá akce proti.“ 

A tak se během měsíce z vítěze Turné čtyř můstků 

stal vynervovaný závodník, který ztratil sebedůvěru. 

Na můstcích se to konkrétně projevovalo. Janda 

přišel o to nejdůležitější, křehký pocit jistoty, že má 

v hlavě i ve svalech nastavenou správnou cestu. 

Reprezentant přijel na olympijské hry po sérii nevýrazných 

výsledků na posledních závodech Světového 

poháru. Zatímco na Turné skákal téměř automaticky, 

v Pragelatu najednou dělal chyby. 

„Možná vám připadá, že je daleko od formy, co měl 

na Turné čtyř můstků. Já si myslím, že ne. Jen si stoprocentně 

nevěří,“ řekl trenér Bajc po prvním závodě 

na středním můstku. 

Janda šampion občas problesknul v tréninkových 

skocích. Skokanovi se ale stále nedařilo trefit ten 

správný pokus v závodě. Ve zkušebním kole před 

kvalifikací na velkém můstku šel dokonce hned 

za hranou k zemi a málem upadl. 

„Šel jsem moc rychle na lyže, což je chyba, kterou 

nesmím udělat, jak mi Vasja bije do hlavy. Už to 

docela smrdělo pádem,“ ulevil si Janda. 

Jít rychle na lyže? Znamená to, že Janda se ve fázi 

těsně po odrazu tlačil příliš agresivně dopředu, místo 

aby nechal skok plynule vystoupat. 

„Může přijít jeden skok a bude to zpátky,“ řekl 

Janda 

Návrat sebevědomí 

Byl to souboj s časem. Na olympiádě ho ale nebylo 

dost. Jandovo trápení pokračovalo ještě chvíli. Týden 

po návratu z olympijských her prohrál na mistrovství 

republiky v německém Klingenthalu s Janem Maturou. 

Ale když se začátkem března ohlásil Světový 

pohár, Janda se vrátil ve velkém stylu. Ve finském 

Lahti, domovském můstku svého velkého soupeře 

Janneho Ahonena, skončil druhý a jako první český 

skokan se vydal za celkovým vítězstvím ve Světovém 

poháru. | 



Bank 

napodobil Maiera 

Mladý sjezdař se z olympiády po těžkém 

pádu vrátil se šestým místem 

Vlasatý lyžař Ondřej Bank se na olympijských hrách stal televizní hvězdou nejprve kvůli drsnému 

pádu, který ho postihl při sjezdu speciál – královské disciplíně. Nakonec si ale vysloužil uznání 

i díky svému sportovnímu umění. V kombinaci skončil šestý, jen 33 setin sekundy od medaile. 

Ondřej Bank byl málem jako Hermann Maier. 

Slavný rakouský sjezdař na olympijských hrách 

v Naganu zažil hrůzostrašný pád, ale domů se vracel 

se dvěma zlatými medailemi. 

Také Bank na Olympijských hrách v Turíně nejdříve 

upoutal pozornost nepříjemnou nehodou. Během 

sjezdu se zřítil ze sjezdovky v osmdesátikilometrové 

rychlosti. 

„Byla to maličká chyba ve volbě trati. Najel jsem 

bránu moc napřímo a vyústilo to nejhorším způsobem, 

jak se dalo,“ líčil Bank. „Lyže mi na hraně 

poskočila tak blbě, že mě to úplně celýho roztočilo 

a letěl jsem hlavou dopředu. Ale naštěstí mi vypnula 

lyže a pak už je to v pohodě. Když nevypnou, je to zlé. 

A já mám zrovna prasklé oba menisky v koleni.“ 

Bankův karambol proběhl světem prostřednictvím 

televizních šotů. Žádný z nešťastníků, kteří nedokončili 

olympijský sjezd, nedopadl takhle působivě. 

Ačkoliv to vypadalo hrozivě, Bankovi se skoro nic 

nestalo. Vyvázl bez modřin i šrámů, jenom si ohnul 

nehet na palci levé ruky. Má za sebou už mnohem 

horší nehody. 

„Ten pád byl blbej ze začátku. Mohlo to dopadnout 

špatně, kdyby mi nevypnula lyže,“ vysvětloval Bank. 

„Ale já už jsem si na lyžích dvakrát zlomil nohu, urval 

koleno, pádů bylo hodně. Jednou jsem si zlomil nohu 

na mistrovství světa juniorů, když jsem vyskočil 

ze sjezdovky. Ona se zrovna rozdvojovala za hupem 

a já skočil rovně, kde jsem narazil do nějaký hromady. 

V tom druhým případě jsem dostal špicara v obřím 

slalomu. Otočilo mě to zády, letěl jsem deset metrů 

po zádech a pak se rozšlehal.“ 

Lyžař dál pokračoval ve svém olympijském programu 

a připravoval se na start v kombinaci, který 

pro české sjezdaře vždycky znamená největší šanci 

na úspěch. A závod mu vyšel! 

Po sjezdařské části se držel na šestnáctém místě 

a slalom, svou silnější disciplínu, měl teprve před 

sebou. Před druhým slalomovým kolem byl už šestý 

a na medaili ztrácel pouhých 33 setin sekundy. 

„Druhé kolo slalomu jsem chtěl jet naplno. Ale nešlo 

to. Jel jsem jenom na tři čtvrtě možného výkonu, 

ale stejně to dopadlo super. I když pořád pokukuju 

na tabuli na ty tři desetiny,“ říkal Bank v cíli druhého 

kola. Šesté místo i odstup od třetího místa mu zůstaly. 

Bank tak vyrovnal své nejlepší umístění z mistrovství 

světa 2001 ve Svatém Antonu. 

„Tenhle výsledek je cennější. Je to olympiáda. Navíc 

se trošku změnily podmínky, kombinace se zpopularizovala 

mezi závodníky a jezdí ji víc lidí,“ říká Bank. 

O tom svědčí, že před pěti lety na světovém šampionátu 

ztrácel Bank ze šestého místa na zlato přes šest 

sekund. Tentokrát jen sekundu a 65 sekund. A výsledek 

mohl být ještě lepší, kdyby Bank lépe zvolil vosk 

na sjezdařskou část trati. 

„Blbě jsme namazali. Upnuli jsme se na jeden vosk. 

V trénincích jsem jezdil stejně jako Slovinec Šporn, 

který byl v závodě rychlejší skoro o vteřinu. Ani na to 

nechci myslet,“ litoval Bank. | 

VÝSLEDKY 

ONDŘEJE BANKA 


Kombinace: 6. místo 

Obří slalom: 16. místo 

Klub: Dukla Liberec 

sjezdové 

lyžování 

9

Games are over – hry skončily 

Výsledky 

a vůbec nedopadly špatně. 

Naopak. V historii České 

republiky jsou to zatím 

nejúspěšnější ZOH. 

V celkovém množství čtyř 

medailí (jedna zlatá, dvě 

stříbrné a jedna bronzová) 

připadá na armádní sportovce 

50% úspěšnost, když 

se hodnotí počet. 

Další úhel pohledu je hodnota 

medailí. Tam naši sportovci 

jednoznačně vyčnívají. 

Během olympiády na sebe 

upozornilo i mnoho 

dalších závodníků, kteří 

byli bezprostředními 

účastníky bojů o medaile 

a obávanými soupeři, jen to 

nespolehlivé sportovní štěstí 

se v některých případech 

nějak pozapomnělo. 

Čeští a hlavně armádní 

sportovci prostě 

na XX. zimních olympijských 

hrách v Turíně byli vidět. 

A to nás těší. 

Důkazem toho je 

výsledková tabulka všech 

sportovců Dukly. 

text: Věra Černá 

výsledky zpracoval: Ivo Novák 

výsledková tabulka 


armádních sportovců 

na XX. zimních olympijských hrách 2006 v Turíně 

Příjmení, jméno Sportovní odvětví Umístění Disciplína 

Neumannová Kateřina lyžování běh 1 30 km volnou technikou 

Neumannová Kateřina lyžování běh 2 skiatlon – 7,5 km + 7,5 km 

Sáblíková Martina rychlobruslení 4 5 000 m 

Neumannová Kateřina lyžování běh 5 10 km klasicky 

Sudová Nikola akrobatické lyžování 6 jízda v boulích 

Bank Ondřej alpské lyžování 6 kombinace 

Neumannová Kateřina lyžování běh 6 štafeta 4 x 5 km (podíl 1/2) 

Rajdlová Kamila 

Sáblíková Martina rychlobruslení 7 3 000 m 

Vodseďálek Aleš severská kombinace 8 družstvo 

Churavý Pavel 

Rygl Ladislav 

Vaculík Ondřej 

Magál Jiří lyžování běh 8 50 km klasicky 

Magál Jiří lyžování běh 9 štafeta 4 x 10 km (podíl 1/2) 

Kožíšek Dušan 

Janda Jakub lyžování skok 9 družstvo – velký můstek 

Matura Jan 

Vaculík Ondřej 

Sedlák Vlastibor 

Janda Jakub lyžování skok 10 velký můstek 

Kožíšek Dušan lyžování běh 10 sprint dvojic (podíl 1/2) 

Rajdlová Kamila lyžování běh 12 sprint dvojic (podíl 1/2) 

Janda Jakub lyžování skok 13 střední můstek 

Novotný Michal snowboard 13 cross 

Magál Jiří lyžování běh 14 skiatlon – 15 km + 15 km 

Gomola Roman boby 14 čtyřbob (podíl 1/2) 

Danilevič Ivo 

Gomola Roman boby 16 dvojbob 

Danilevič Ivo 

Brož Antonín saně 16 dvojice 

Brož Lukáš 

Bank Ondřej alpské lyžování 16 obří slalom 

Rygl Ladislav severská kombinace 17 sprint – skok K 120, běh – 7,5 km 

Krýzl Kryštof alpské lyžování 20 kombinace 

Churavý Pavel severská kombinace 21 skok – K 90, běh – 15 km 

Matura Jan lyžování skok 21 střední můstek 


Příjmení, jméno Sportovní odvětví Umístění Disciplína 

Valenta Aleš akrobatické lyžování 21 skoky 

Kožíšek Dušan lyžování běh 21 sprint 

Matura Jan lyžování skok 22 velký můstek 

Hrstková Lucie alpské lyžování 22 kombinace 

Elsterová Petra snowboard 23 paralerní obří slalom 

Sudová Šárka akrobatické lyžování 26 jízda v boulích 

Slavík Tomáš severská kombinace 26 sprint – skok K 120, běh – 7,5 km 

Hyman Jakub saně 27 jednotlivci 

Zakouřilová Petra alpské lyžování 27 obří slalom 

Šperl Milan lyžování běh 27 50 km klasicky 

Zakouřilová Petra alpské lyžování 29 kombinace 

Rajdlová Kamila lyžování běh 31 30 km volnou technikou 

Churavý Pavel severská kombinace 31 sprint – skok K 120, běh – 7,5 km 

Rajdlová Kamila lyžování běh 32 10 km klasicky 

Krýzl Kryštof alpské lyžování 34 super G 

Rygl Ladislav severská kombinace 36 skok – K 90, běh – 15 km 

Šperl Milan lyžování běh 36 skiatlon – 15 km + 15 km 

Zakouřil Boris alpské lyžování 36 sjezd 

Mazoch Jan lyžování skok 36 střední můstek 

Hrstková Lucie alpské lyžování 36 super G 

Slavík Tomáš severská kombinace 37 skok – K 90, běh – 15 km 

Sedlák Vlastibor lyžování skok 38 střední můstek 

Sedlák Vlastibor lyžování skok 40 velký můstek 

Vaculík Ondřej lyžování skok 45 velký můstek 

Chlum Patrik severská kombinace 47 skok – K 90, běh – 15 km 

Vodseďálek Aleš severská kombinace 47 sprint – skok K 120, běh – 7,5 km 

Michl Petr lyžování běh 59 15 km klasicky 

Bank Ondřej alpské lyžování – sjezd – nedokončil 

Jeriová Markéta saně – nedokončila 1. jízdu 

Trejbal Filip alpské lyžování – kombinace – nedokončil 

Trejbal Filip alpské lyžování – slalom – nedokončil 2. kolo 

Krýzl Kryštof alpské lyžování – slalom – nedokončil 1. kolo 

Bank Ondřej alpské lyžování – super G – nedokončil 

Krýzl Kryštof alpské lyžování – obří slalom – nedokončil 1. kolo 

Zakouřilová Petra alpské lyžování – slalom – nedokončila 1. kolo 

Hrstková Lucie alpské lyžování – slalom – nedokončila 2. kolo 

Hrstková Lucie alpské lyžování – obří slalom – nedokončila 2. kolo 

10 11 

reportáž 

Torino 2006

Sny se opět 

plnily 

12 

shrnutí zimní sezóny duklasport 

Český sport zažívá zimní pohádku. Už loni vzepětí lyžařů Neumannové, 

Jandy či Záhrobské způsobilo nadějná očekávání. V olympijské sezóně 

se ne všechna naplnila. Přesto však závěrečná bilance vyznívá 

až na výjimky, velmi přívětivě. Kromě čtyř olympijských medailí 

přinesla zima i spoustu dalších úspěchů. 

Ze skokana na lyžích Jakuba Jandy se pomalu stává živoucí legenda, 

běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová zdůraznila postavení lyžařské 

královny. K mnoha lyžařským vítězstvím zkušených borců se přidala 

i báječná vystoupení juniorů, například rychlobruslařky 

Martiny Sáblíkové nebo sjezdaře Kryštofa Krýzla. 

Reprezentanti v zimních sportech mají za sebou 

už druhou sezónu skvělých úspěchů 



Janda novým Raškou 

I bez výraznějšího výsledku na olympijských hrách 

zažil skokan na lyžích nejlepší sezónu kariéry. Takovou, 

o jakých většina sportovců marně sní. Vždyť 

ve skokanském světě se triumf na slavném Turné čtyř 

můstků cení možná výš než olympijské vítězství. 

A právě legendární čtyři závody na německo- 

-rakouském pomezí Janda 6. ledna ovládl. Chvíle 

těsně po skončení posledního závodu v Bischofshofenu 

vstoupí do dějin. Janda měl totiž před druhým 

kolem na Fina Janne Ahonena náskok tří bodů. 

Když se po posledním pokusu na tabuli objevil mezi 

vítězným Ahonenem a druhým Jandou dvoubodový 

odstup, spousta lidí na stadionu podlehla klamu, 

že Janda v celkovém hodnocení Fina porazil. Ve skutečnosti 

měli oba na bod stejné celkové hodnocení. 

Na Turné se to stalo poprvé v historii. 

„Měl jsem velkou radost. Říkal jsem si, že to byl 

krásný závod pro diváky. Byl mezi námi minimální 

rozdíl. Je to fantastické,“ pochvaloval si Janda. 

Těsně před uzávěrkou čísla měl Janda blízko také 

k dalšímu velkému vítězství, celkovému triumfu 

ve Světovém poháru. Před posledními dvěma závody 

jeho bilance v seriálu čítala pět vítězných závodů 

a pět dalších na stupních vítězů. 

Vládci stopy 

Kateřina Neumannová a Lukáš Bauer mohou na letošní 

zimu v dobrém vzpomínat nejenom kvůli olympijským 

medailím. Oba dva mají za sebou skvělou práci 

ve Světovém poháru. 

Neumannová začala sezónu dvěma pátými místy 

v klasických desítkách v Norsku a Finsku. Od chvíle, 

kdy 27. listopadu vyhrála v Kuusamu závod na 10 kilometrů 

volnou technikou, už ani jednou nespadla 

ze stupňů vítězů. V Novém Městě na Moravě na Silvestra 

znovu vyhrála oblíbenou bruslařskou desítku 

a ve Val di Fiemme ovládla bruslařskou patnáctku 

s hromadným startem. Před odletem na poslední 

závod sezóny do japonského Sappora přidala ještě tři 

umístění mezi třemi, včetně druhé příčky v maratónu 

na Holmenkollenu. Vítězství v nejslavnějším lyžařském 

areálu Neumannové stále schází. 

Ve stínu by neměly zůstat výkony Lukáše Bauera, 

jehož stříbrnou sezónu podtrhla nejen medaile 

z olympijských her, ale také dvě druhá místa ve Světovém 

poháru – na bruslařské patnáctce v Novém 

Městě na Moravě a na klasické trati stejné vzdálenosti 

v estonském Otepää. Bauer formu dobře načasoval 

a udržel si ji do olympiády. 

Úspěchy novátorů 

Ačkoliv Aleš Valenta a Nikola Sudová zůstali na olympijských 

hrách bez medaile, ani v jejich sezónách 

nechybí zářivé body. 

Sudová zahájila zimu třetími místy v závodech 

Světového poháru v Oberstdorfu a Mont Gabrielu. 

Všechnu svou energii pak soustředila na pilování 

svého nového skoku – pokrčeného salta mimo osu. 

Do konce sezóny už jí ale místo na stupních vítězů 

unikalo. 

Ani Valentu, před čtyřmi lety objevitele trojného 

skoku s pěti vruty, letos nezdobí olympijská medaile. 

Přesto je kandidátem na comeback roku. Vždyť 

na loňském mistrovství světa po pádu nevěděl, jestli 

bude chodit. Valenta ale už začátkem prázdnin začal 

trénovat, dostal se znovu do špičky a po smolné 

olympiádě si spravil náladu třetím místem na březnovém 

závodě Světového poháru v Davosu. 

Nová Neumannová? 

Fantastických úspěchů dosáhli také dva nadějní 

junioři. Osmnáctiletou rychlobruslařku Martinu 

Sáblíkovou zná celá republika díky olympijským 

hrám. Ona ale sbírala slávu i jinde. Na lednovém mistrovství 

Evropy v Hamaru skončila čtvrtá ve víceboji 

a získala dvě medaile v individuálních disciplínách. 

Na trati 3 000 metrů byla třetí a svůj trumf, závod 

na 5 000 metrů, proměnila ve zlato. Porazila přitom 

i německou legendu Claudii Pechsteinovou. 

„Měla jsem nervy až do konce závodu, neboť obě 

největší favoritky Pechsteinová a Groenewoldová 

startovaly v poslední rozjížďce. Dlouho jsem nechtěla 

věřit tomu, když jsem na tabuli viděla, že jsem je 

obě porazila,“ radovala se Sáblíková v cíli. 

K jejím dalším triumfům sezóny patří druhé místo 

na juniorském mistrovství světa v Erfurtu a juniorské 

světové rekordy na 3 000 a 5 000 metrů (4:00,69 

a 7:01,38). Mladá rychlobruslařka má předpoklady, 

aby jednou navázala na medaile současné české 

sportovní královny Kateřiny Neumannové. 

Těsně po olympijských hrách se k Sáblíkové přidal 

také devatenáctiletý sjezdař Kryštof Krýzl, který 

na juniorském mistrovství světa v Quebecu získal 

bronzovou medaili v kombinaci. 

Jednou z mála neúspěšných disciplín zůstává severská 

kombinace. Po nadějné loňské sezóně, v které 

byl Ladislav Rygl blízko k medaili na mistrovství 

světa, se letos opět dostavil pokles. Rygl dokonce 

ztratil pozici domácí jedničky. Nejlepšího výsledku 

sezóny dosáhl Pavel Churavý. Byl sedmnáctý ve sprintu 

v Harrachově, který však vynechala značná část 

světové špičky. | 

Na vícebojařích leží v halách tíha medailové povinnosti 

již řadu let. Roman Šebrle poctivě vozí 

medaile již od japonského Maebaši v roce 1999, kde 

získal svůj první bronz z HMS. Z dalšího šampionátu 

v Lisabonu přivezl první velké zlato, v Birminghamu 

byl bronzový a před dvěma lety v Budapešti opět 

zlatý. Medailová sinusoida, ale především zdraví, ho 

tentokrát přivedly na spodní konec křivky. „Takže 

snad za dva roky ve Valencii to bude zlato, kéž by,“ 

říkal světový desetibojařský rekordman. 

Moskva očima trenéra 

Již od roku 2001 spolupracuje Roman Šebrle 

s trenérem Daliborem Kupkou. Ten měl po příletu 

z Moskvy čas v klidu zhodnotit Romanův bronz. 

Jste s bronzem spokojený, nebo ne? 

„Vzhledem k Romanovým zdravotním problémům to 

dopadlo dobře, ale štve mě, jak Roman v poslední 

disciplíně dělal Clayovi zajíce a málem mu pomohl 

ke zlatu. Že běží pomalu, zjistil až dvě kola před 

koncem a to už toho nemohl moc dělat. Kdyby nasadil 

tempo na 2:40 od prvního kola, tak by Bryan zhasnul. 

Zase jedna zkušenost.“ 

Jaký je váš pohled na Romanovy přemožitele? 

„Že Niklaus není špatný, jsme se přesvědčili již 

v Tallinu, kde oba s Romanem nasbírali stejný počet 

bodů. Na Moskvu byl výborně připravený, první den 

si udělal čtyři osobáky a druhý den má velmi silný. 

V tyči a na kilometru Romana porazil už v Tallinu. 

V létě se snad Roman opět dostane na úroveň přes 

8 800 bodů, ale Niklaus ani při velkém zlepšení asi 

víc než 8 500 neudělá. Má dobrý oštěp, ale horší disk. 

Clay se porazil svými chybami. Dokonale zbabral 

kouli i tyč, ale také nebyl zcela zdravý. Za normálních 

okolností si to mohli s Romanem rozdat na úrovni 

6 400 bodů a na to Niklaus rozhodně nemá. Zklamali 

mě Rusové, ale také nebyli zdraví.“ 

duklasport reportáž 

Moskva hostila 11. halové mistrovství světa 

Jediný bronz české výpravy pro Romana Šebrleho 

Stanislav Sajdok v semifinále 

Propadák českých skokanů 

Medailová sinusoida 

Zhodnoťte Romanovu cestu moskevským závodem. 

„Na šedesátce se nejvíc podepsala nedávná střevní 

chřipka a antibiotika. Startovní reakce nebyla nejhorší, 

ale špatných je prvních 10 m. V dálce se Roman 

chytil hned prvními dvěma pokusy. V kouli a ve výšce, 

především na 201 cm, bylo znát, že je koordinačně 

rozhozený. Ale 210 bylo super, zvlášť po vynucené 

pauze při závodě na rovince. Na překážkách byl 

na úrovni Tallinu, technicky jakž takž. V tyči skočil 

svůj průměr. Teď se na tuto disciplínu zaměříme 

i se Zdeňkem Lubenským, naším bývalým rekordmanem. 

Roman by mohl stabilizovat výkonnost kolem 

520 cm.“ 

Jak a kde se budete připravovat na hlavní sezónu? 

„Teď má Roman 14 dnů volno. Možná pojede do Harrachova 

a snad i k moři. Sejdeme se 26. března a hned 

vyrazíme do maďarské Taty a potom do španělského 

Benidoru u Alicante. Ve vícebojích začne Roman 

závodit v Götzisu, tam se opět utká i s Clayem a Niklausem. 

Američan pak chce přijet na pár dnů do Prahy. 

Letos má volnější sezonu. O dalších závodech 

Romana se dohodneme s manažerem, bude záležet 

na zdraví,“ zakončil Dalibor Kupka. 

Výsledky víceboje: 

1. Niklaus (Něm.) 6 192 b. (60 m: 7,06 – dálka: 764 

– koule:14,41 – výška: 207 – 60 m př.: 8,14 – tyč: 530 

– 1000 m: 2:47,80), 

2. Clay (USA) 6187 b. (6,67 – 774 – 13,89 – 210 

– 7,83 – 460 – 2:50,92), 

3. Šebrle 6161 b. (7,10 – 776 – 15,74 – 210 – 8,08 

– 480 – 2:49,28). 

Umístění dalších atletů Dukly: 

60 m př.: 13. Sajdok 7,74 s 

výška – muži: 13. Janků 224 cm 

15. Ton 220 cm 

tyč – ženy: 16. Hamáčková 425 cm 

text: František Macák 

foto: František Fojt 

1 000 m – vede Niklaus před Šebrlem 60 m překážek – Stanislav Sajdok před semifinále Start „šedesátky“ – Roman Šebrle druhý zleva 

Česká atletická výprava se vrátila ze světového halového šampionátu bez fanfár. Mezi sedmičkou sportovců bylo pět závodníků Dukly. Podle očekávání přivezl 

medaili jen Roman Šebrle. Mezi finalisty se již nikdo z našich nedostal. Potěšil ještě postup Stanislava Sajdoka do semifinále závodu na 60 m př. a v něm statečný 

souboj o start ve finále. Skokanské kvinteto zklamalo, především tabulkově nejvýše postavení Svatoslav Ton s nominačním výkonem 233 cm a Barbora Laláková, 

která byla před HMS výkonem 199 cm dokonce na stříbrné pozici. Skokanská pětka má však šanci na reparát již při letním mistrovství Evropy v Göteborgu. 

Českou minivýpravu vedl do Moskvy ředitel ČAS 

František Fojt, který viděl všechna světová halová 

mistrovství počínaje Indianopolisem v roce 1987. 

Tentokrát se vracel se smíšenými pocity. 

„Byla to naše druhá nejmenší výprava po Torontu 

v roce 1993, tam jsme měli jen pět závodníků a nejlepším 

umístěním bylo sedmé místo Šárky Kašpárkové. 

Tentokrát naši sedmičku zachránil Romanův 

bronz. Po jeho zdravotních problémech má zlatý 

punc. Moc se mi také líbil Standa Sajdok, neztratil 

se ani v jedné z nejnabitějších soutěží šampionátu. 

Propadla pětice skokanů. Tomáš Janků a Iva 

Straková skočili výšky znamenající postup. Uspěli 

však až na třetí a ne na první pokusy, což bylo třeba 

k zařazení do finálové osmičky. Sváťa Ton a Barbora 

Laláková měli papírově vysoké ambice, ale propadli, 

tak jako Pavla Hamáčková. Organizačně bylo 

mistrovství na dobré úrovni. Jen tradičně „ruské“ 

bylo odbavení na letišti, při příletu trvalo téměř 

dvě hodiny. Osobnostmi mistrovství byli: půlkařka 

Mutolová, která získala již 10. titul mistryně světa, 

její halovou šňůru sedmi titulu přerušila jen v Maebaši 

Lída Formanová, a mezi muži si Etiopan Bekele 

připsal již 15. světový titul!“ 

Důvod k radosti měl po Moskvě Luděk Svoboda, 

trenér mladého překážkáře Dukly Stanislava 

Sajdoka: „I když jsem to sledoval jen v televizi, tak 

jsem byl spokojený. Mezi 33 závodníky byl Standa 

nakonec 13. na světě a dokonce 5. v Evropě. Z rozběhu 

postoupil časem 7,81 a v semifinále zůstal 

časem 7,74 jen čtyři setiny za osobákem. Škoda, 

že škrtnul o čtvrtou překážku, pak šel do kolen a nakopl 

i pátou překážku. Je to však dobrá předzvěst 

před Evropou v Göteborgu. | 

13 

atletika

atletika 

14 

atletika 

Domácí halový šampionát 

Pavla Hamáčková kraluje českým tyčkařkám 

Při mistrovství nemohl celek z Julisky nastoupit 

v nejsilnější sestavě, a tak si proti loňsku pohoršil 

o dva tituly a pět medailí. Běžce Michala Šnebergera 

trápí achilovka, čtvrtkaře Bláhu klenba, Jiří Mužík 

halu vynechal a koulař Stehlík má výron. „Půlkaři 

Jardovi Růžovi umožnil Český svaz start v zahraničí, 

aby mohl splnit limit do Moskvy, bohužel neuspěl,“ 

litoval šéftrenér ČAS Václav Fišer. 

Radost nad překážkami 

Po výborném startu do sezóny se Stanislav Sajdok 

dočkal na setinu přesně splnění limitu v poslední 

chvíli ve finále mistrovské šedesátky časem 7,70. 

„Ale byly to nervy, časomíra v hale ukázala 7,73, 

věděl jsem, že je o dvě až tři setiny pomalejší. Trnul 

jsem, aby to nebylo 7,71. Vím, že technika nebyla 

ideální, zaběhl jsem to vůlí, silově, ale všechno dobře 

dopadlo, mám nový osobák i limit,“ radoval se syn 

bývalého skvělého čtvrtkaře – reprezentanta a čs. 

rekordmana ve štafetě na 4 x 400 m. Spokojený byl 

i trenér Luděk Svoboda: „Standa se letos především 

zrychlil, těsně před mistrovstvím běžel hladkých 

60 m v dalším osobáku 6,90. To by ho v létě mělo přiblížit 

ke stovkovému času 10,50 a překážkám kolem 

13,50. Mám radost i z Petra Svobody, při mistrácích 

byl druhý a v Chemnitz si zlepšil letošňák už na 7,81. 

Také on by mohl v létě splnit překážkový limit pro ME 

v Göteborgu.“ 

Skokanská nadvláda 

Ze 13 medailí putujících na Julisku je pět z tyčkařského 

a tři z výškařského sektoru. Svěřenci trenéra 

Bolka Patery vládnou tyčce již řadu let. Do Moskvy 

se však podívala jen Pavla Hamáčková, bronzová 

z loňského MS v Helsinkách. K zisku domácího titulu 

jí stačil výkon 435 cm, ale spokojená nebyla, chtěla 

skočit 451, výšku, o kterou se při mistrovství třikrát 

marně pokoušela. Limit pro HMS 440 cm však letos již 

několikrát pokořila. Další medaile si odnesly Kateřina 

Baďurová a Jiřina Ptáčníková za výkon 413. Obě také 

měly vyšší ambice. V soutěži mužů byl zlatý Štěpán 

Janáček (550) a stříbrný Adam Ptáček (546), ale oběma 

Paterovým svěřencům šlo především o moskevský 

a šest titulů 

Hala Otakara Jandery ve Stromovce opět 

hostila koncem února účastníky českého 

halového mistrovství. Závodníci Dukly Praha 

získali šest titulů a celkem 13 medailí. 

O jediný splněný limit pro světový halový 

šampionát v Moskvě se postaral také atlet 

z Julisky, překážkář Stanislav Sajdok. 

Nominační kritéria pro Moskvu splnilo celkem 

jen sedm českých atletů, z toho pět z Dukly. 


foto: autor a Luděk Svoboda (1) 

limit 465. O ten se oba pokoušeli dokonce čtyřikrát 

i v rámci rozeskakování o titul. Ani jednou neuspěli, 

tak jako při zahraničních startech. 

Po mužské výšce stanuli na stupních vítězů také jen 

atleti Dukly, ale z výkonů byl rozpačitý i vítězný Svatoslav 

Ton: „Téměř hodinu jsme čekali, než na nás došlo, 

a pak byl za chvíli konec, pohořel jsem,“ přiznal 

letos jeden z nejlepších výškařů světa s výkonem 233 

cm. Zdolání výšky 218 stačilo Tomáši Janků ke stříbru 

a stejný výkon si připsal i bronzový Jiří Křehula. Ten 

po letech zdravotních problémů nyní v dresu Dukly 

(dříve Mor. Slavia Brno) a za spolupráce s trenérem 

Janem Janků st. opět vzkřísil svůj talent. 

Kolekci skokanských medailí doplnil stříbrem 

dálkař Štěpán Wagner za skok 758. Vítězný Tomáš 

Pour z Budějovic se zlepšil na 782. „Pro Štěpána to 

byl smolný závod. Měl skvělou náběhovou rychlost 

10,41 m/s, což bylo na výkon k 820, ale bohužel mu 

nevyšel ani jeden pokus. V létě by však mohl skočit 

hodně daleko a snad ohrozí i 18 let starý rekord 

Milana Mikuláše 825,“ věří šéftrenér ČAS Václav Fišer, 

bývalý trojskokanský rekordman. 

Běžecké tituly 

Na středních tratích podle očekávání získali zlato 

běžci ze stáje Josefa Vedry. Růžu na půlce výborně 

zastoupil Richard Svoboda a ve finiši jasně vyhrál 

(1:51,60). Ještě suverénnější byl na patnáctistovce 

(3:52,14) Vladimír Bartůňek, který obhájil loňský 

halový titul. Na Julisku tak trochu patří i další medaile. 

V dálce byl třetí mladík Michal Čada z Klatov, 

který spolupracuje s trenérem Dukly Milanem Kovářem, 

a v kouli si odnesl také bronz Vladislav Tuláček, 

vrhačský veletalent z Bíliny, svěřenec Jaroslava 

Brabce. 

Při mistrovství se představili i držitelé nejlepších 

desetibojařských výkonů na světě Roman Šebrle a Tomáš 

Dvořák. Na medaile tentokrát nedosáhli. Roman 

byl čtvrtý na překážkách a v tyči byl blízko ke zdolání 

pěti metrů. Na dálku se chystal do Chemnitz, ale postihla 

ho viróza a s horečkou 38,5 zůstal doma. Tomáš 

stále zápolí se zdravotními problémy. | 

Svatoslav Ton zahájil sezónu skvělým halovým osobákem 233, 

při mistrovství byl však o tucet centimetrů horší 

Stanislav Sajdok se vypracoval v domácí překážkářskou jedničku 

Rozum 

zbloudil mezi 

paragrafy 

Domácí atletické mistrovství ve vícebojích 

kolidovalo s mezistátním utkáním a opět 

předvedlo, jak dogmatické jsou někdy atletické 

paragrafy i funkcionáři. 

O co šlo? 

Mistrovství se konalo 10. a 11. 2. a mezistátní 

utkání 11. a 12. 2. vždy v hale ve Stromovce. 

Nikdo si tedy nemohl stěžovat, že někomu foukal 

větší či menší vítr, někomu pršelo, někomu 

ne. V mezistátním utkání obsadili atleti Dukly 

Josef Karas 3. místo (5 738) a Petr Svoboda 

9. místo (5 625). Dále byli 11. Milan Kohout 

(5 525) a 12. Dominik Špiláček (5 425). A právě 

Kohout a Špiláček „získali“ zlato a stříbro 

z mistrovské soutěže. Atleti Dukly se utopili 

ve změti paragrafů, limitů, pustého funkcionaření. 

„Josefa jsem po nechutné diskusi na svazovém 

webu raději z mistrovského závodu 

odhlásil a Petr neměl limit. Úspěšně reprezentovat 

mohl, ale na medaili nárok neměl?! Dost 

mě to otrávilo,“ svěřoval se trenér Luděk Svoboda, 

který dovedl tým ČR ke druhému místu 

za Francií, ale před V. Británií, Nizozemskem 

a Španělskem. | 

Jan Železný, nejslavnější oštěpař historie prvního 

olympijského sportu, se připravuje na svůj jubilejní 

20. závodní rok. „Je to opravdu moje poslední 

sezóna, příště pojedu do Afriky už jen jako turista 

anebo jako trenér,“ prohlásil v únoru před odletem 

do Potchefstroomu, univerzitního města v Jihoafrické 

republice, trojnásobný vítěz OH a MS, stále držitel 

světového rekordu fantastickým výkonem 98,48 m. 

Před cestou do Afriky Jan Železný při setkání s ředitelem 

ASC Dukla Jaroslavem Priščákem opět potvrdil, 

že po ukončení sezóny by rád dál pracoval na Julisce 

v roli trenéra. Na tuto profesi se nyní chystá studiem 

Vedení atletického oddílu Dukly Praha oznámilo, 

že letos se klubový mistr ČR nezúčastní finále 

Poháru mistrů evropských zemí. To mě víc než 

zaskočilo. Byl jsem závodníkem a trenérem Dukly 

téměř 30 let. Od roku 1989 jsem na Julisce osm 

let působil v roli šéftrenéra a zažil všechny starty 

Dukly v PMEZ. 

Nikdy nezapomenu na ten první v roce 1981, kdy 

jsme v Bělehradě vyhráli a můj svěřenec Jarda Priščák 

byl v trojskoku stříbrný! Pak jsme opět nesměli 

v PMEZ startovat. Až v roce 1989 Dukla uspořádala 

Poslední sezóna 


foto: archiv Jana Železného 

Dukla bez poháru? 

Návrat atletů Dukly 

ze „stříbrné cesty“ 

do Tivoli u Říma 

trenérské školy při FTVS, a tak si do JAR odvezl nejen 

sportovní a rybářské „nádobíčko“, ale i vysokoškolská 

skripta. I nadále chce také plnit svoje poslání 

v Mezinárodním olympijském výboru, kam byl zvolen 

předními sportovci světa. 

Do Afriky za Janem odletěl již diskař Libor Malina 

a koncem března se chystal na cestu i další oštěpař 

Dukly Miroslav Guzdek, finalista pařížského mistrovství 

světa. 

A nejbližší závodní program Jana Železného? „Manažer 

Juck mi již dojednal první start na 12. května 

v Dauhá. Samozřejmě chci také 30. května startovat 

v Praze B finále soutěže a mezi 14 celky si zajistila 

postup do elitní evropské osmičky atletických klubů. 

V dalších letech jsme se vždy udrželi mezi nejlepšími 

a také jsme přivezli řadu úspěchů. V roce 1998 z italského 

Tivoli u Říma to bylo dokonce stříbro za milionářským 

celkem Lariosu Madrid – Dukla byla druhým 

celkem na kontinentu. Po nezdarech prvního dne, 

kdy to vypadalo sotva na páté místo, předvedli kluci, 

co to je duklácké srdce. Můj nástupce Jarda Priščák 

se na závěr bez reptání nechal šťastným týmem 

vykoupat ve vodním příkopu. 

duklasport atletika 

Při minulých soustředěních si Jan dobře vyzkoušel travnaté plochy stadionů 

v Potchefstroomu, ležícím v nadmořské výšce 1 600 m, a také africké rybaření. 

Takovou rybu prý sám v Africe chytil... 

i na ostravské Zlaté tretře, kterou jsem loni po operaci 

musel vynechat.“ Co bude dál, o tom ještě Železný 

nechtěl mluvit. V červnu to snad bude start 

ve Finsku, zemi zaslíbené oštěpu, kde Jana milují, 

pak i některé závody Golden League, a když bude forma 

i zdraví, tak i na mistrovství Evropy v Göteborgu. 

Právě to je jediná z velkých soutěží, kterou oštěpař 

Dukly ještě nevyhrál. Dvacetiletou atletickou kariéru 

by chtěl zakončit v rodné Mladé Boleslavi, kde kdysi 

se sportem začínal a jeho prvními učiteli a trenéry 

byli rodiče, bývalí vynikající oštěpaři. | 

16. 1. Třinecká laťka: 1. Uchov (Rus.) 

2. T. Janků oba 228 cm 

21. 1. Hustopečská laťka: 1. Ton 233 cm 

25. 1. Bydhošť: výška mužů 1. T. Janků 230 cm, 

tyč žen Hamáčková 440 cm 

29. 1. Drážďany: 1. Hamáčková 450 cm 

30. 1. Romanu Šebrlemu se narodila dcera 

Kateřinka – gratulujeme 

4. – 5. 2. Erki Nool cup – sedmiboj: 1. Šebrle 6 067 b, 

2. Niklaus 6 067 b (rozhodla vítězství 

v indiv. disciplinách v poměru 5:2) 

14. 2. Brněnská laťka: 1. T. Janků 228 cm 

16. 2. Jablonecká laťka: 1. T. Janků 225 cm 

22. 2. Čejkovická laťka: 1. Ton 222 cm 

Vím, že start v PMEZ není laciný, ale vedení armádního 

sportu našlo i letos finance. Vím, že zajistit 

úspěšnou účast představuje strašně práce, mnohdy 

i přesvědčování atletů a trenérů majících svoje individuální 

plány, ale dobrovolně vzdát finále PMEZ…? | 

text: Václav Fišer, šéftrenér ČAS 

foto: František Macák 

15 

Jan Železný 

Úspěchy atletů Dukly 

v prvním čtvrtletí roku 2006 

atletika

cyklistika 

cyklistika duklasport 

Velká motivace 

dvojic 

Tři dějství měl za sebou Světový pohár dráhových 

cyklistů na konci měsíce ledna. Reprezentanti 

více než 40 zemí změřili síly v Moskvě, Manchesteru 

a Los Angeles. Soutěž bude ještě gradovat, protože 

jen dostatečný počet výsledkových bodů zajistí 

postup na mistrovství světa. Jak vypadala průběžná 

situace z českého pohledu, přesněji řečeno očima 

4dukla 

sport 

veslování / střelba 

Čtyři medaile střelců plzeňské Dukly z ME 

Januš trefil zlato a stříbro, Caknakis mezi juniory dvakrát druhý 

Běžící terč je nadále parádní disciplínou plzeňské jedním ze základních předpokladů pro zařazení na OH Zbývající dva střelci z pětičlenné skupiny za nás 

Dukly a české sportovní střelby. To je bilance a tu chystaná forma běžícího terče splňuje. 

startovali v puškových disciplinách. Ondřeji Malin- 

pětičlenné skupiny plzeňských střelců,kteří nás Ale vraťme se ke „zlaté“ sobotě Miroslava Januše kému vzduchová puška tentokrát nevyšla, 47. místo 

reprezentovali na ME ve střelbě ze vzduchových jeho očima: „Po pátečních pomalých bězích jsem a 587 bodů nejsou zdaleka jeho maximem, přesto má 

zbraní v Moskvě ve dnech 28. 2. – 4. 3. 2006. Jeden na tom byl dobře, ale o kolik vedu, jsem nevěděl. předpoklady pro další výkonnostní růst. Stejné platí 

z nejlepších střelců světové historie třiatřicetiletý Až později jsem zjistil, že to bylo o dva body. V so- o juniorském mistru Evropy v libovolné malorážce 

Miroslav Januš získal zlato na 30 + 30 ran za 583 bobotu jsem hlavně nechtěl pokazit rychlé běhy. Podle vleže Petru Šmolovi, jehož 36. místo a 577 b. ve vzdudů 

a stříbro v mixu na 20 + 20 ran (386 b.), dvě druhá nových pravidel střílejí nejlepší nakonec, takže já byl chové pušce také neodpovídá jeho možnostem, ale 

místa ve stejných disciplínách v juniorské kategorii na řadě jako poslední. To člověku na psychické poho- ne každý závod se v nevyzpytatelné střelbě povede. 

vybojoval Tomáš Caknakis (568 a 377 b.). Bedřich Jodě zrovna nepřidá, ale cítil jsem se v pohodě a docela Na šampionátu v Moskvě chyběla pro zranění lokte 

náš v seniorské kategorii skončil v mixu pátý (384 b.) si věřil,“ říkal po závodě Miroslav Januš. 

stříbrná medailistka z OH v Aténách Lenka Hyková. 

a ve druhé disciplíně v tvrdé konkurenci borců z jede- „Jenže při čtvrté ráně nástřelu mi selhala zbraň. Rozumné rozhodnutí neriskovat a nechat ji doléčit 

nácti zemí sedmnáctý (562 b.). 

Nestřílela, ale plivala. Z tutové desítky byla jen dává předpoklad k jejímu úspěšnému vystoupení 

I když byl běžící terč vyřazen z olympijského pro- pětka... Ohlásil jsem rozhodčím chybu a šel pušku na letním MS v Chorvatsku, kde se bude bojovat 

z Julisky? 

Lapidárně by šlo říci – střídavě oblačno. Už tradičně 

gramu, podpora vedení Dukly se vyplácí a nese ovoce 

v podobě medailí z vrcholných soutěží. Ty nelze 

k firmě opravit. Asi po dvaceti minutách jsem se vrátil. 

Tohle není pro střelce nejlepší situace tím spíš, 

o účastnická místa na OH 2008 v Pekingu. | 

je největší zájem soustředěn na zkušenou dvojici 

přehlédnout vzhledem k počtu zemí a účastníků ani že všichni konkurenti, kteří měli odstříleno, čekali 

text: Karel Felt 

Martin Bláha-Petr Lazar, která v minulosti dokázala 

z hlediska MŠMT ČR a jeho podpory. Také Českému jenom na mě, jestli to ustojím. Nervozita při opravě 

foto: archiv ASC Dukla 

Světový pohár vyhrát a při loňském mistrovství 

střeleckému svazu se vyplácí, že běžící terč zcela odešla, nemyslel jsem v tu chvíli na závod a pomohlo 

Evropy vybojovala stříbrnou medaili. V Moskvě 

nezavrhl, i když tíhu podpory nese Dukla. 

to. Těch 296 bodů v pomalých bězích je opravdu 

skončila až jedenáctá, v Manchesteru však už čtvrtá. 

Účast reprezentantů z jedenácti zemí na moskev- nástřel, který se nepovede každý den a ještě když 

Nutno zdůraznit, že právě v této disciplíně je dnes 

ském šampionátu navíc potvrzuje, že běžící terč se k tomu přidá slušný výsledek v rychlých bězích, 

Lada Kozlíková na SP v Manchesteru 2005 Kvarteto 

v naději 

asi nejtvrdší konkurence. Alespoň její historický 

král Patrick Sercu z Belgie (vyhrál 88 šestidenních 

závodů dvojic!) řekl novinářům, že tato disciplína má 

momentálně největší motivaci. Spočívá v možnosti 

startu při šestidenních a tím i jistého solidního 

není ani mezinárodně zdaleka mrtvou disciplínou. 

Světová střelecká federace mu garantuje existenci 

v podobě světových a evropských šampionátů minimálně 

do roku 2010. Chystaná divácky atraktivní 

finále na sklopné terče pak dávají naději jeho návratu 

tak jsem moc spokojený,“ dodal Januš, jehož sbírka 

medailí z olympiád, mistrovství světa, Evropy a Světových 

pohárů se blíží stovce. „Individuální titul 

mistra Evropy ve vzduchovce jsem ale získal naposledy 

v roce 1997 ve Varšavě. Škoda, že už nejsme 

výdělku. Zatímco jiní jen paběrkují, nejlepší dvojice 

do olympijského programu. Atraktivita se stává olympijskou disciplínou,“ pravil. 

text: Jiří Černý 

foto: Jan Kopač 

Do zahájení příštích letních olympijských her nás 

sice dělí ještě více než dva roky, cyklisté však už 

před vánočními svátky slavnostně představili nové 

trikoty, v nichž by reprezentanti měli v Číně 2008 

závodit. Jsou barevně výrazné, v pelotonu nepřehlédnutelné, 

celkem slušivé, otázkou však je, kdo 

v nich nastoupí na start pod pěti kruhy. 

Vedení Českého svazu cyklistiky představilo na slavnostním 

piedestalu deset vyvolených (sedm mužů 

a tři ženy), reprezentujících nejenom tři tradiční 

odvětví – silnici, dráhu (obě měly olympijskou 

si přijdou na své. Dostat se do kolotoče profesionálních 

šestidenních však předpokládá stabilně vysoké 

výsledky při Světovém poháru a šampionátech. Právě 

ty v lednu zajistily start i naší dvojici. Svoji premiéru 

si odbyli ve Stuttgartu, kde je místní specialitou 

závod trojic, a tudíž byli doplněni třetím závodníkem 

Michaelem Mourečkem. Již jen ve dvou pak pokračovali 

na další závod kolotoče šestidenních do Berlína. 

V této souvislosti není bez zajímavosti, že členy 

tohoto kolotoče byli v přebohaté historii šestidenních 

profesionálních dvojic (premiéra se uskutečnila 

v New Yorku v roce 1899!) pouze tři naši cyklisté, 

z nichž dva (Martin Penc a Theodor Černý) byli 

odchovanci Dukly Praha, konkrétně trenéra Pavla 

Když jsem na počátku nastávajícího roku 

viděl nešťastně rozříznutou ruku Ondřeje 

Synka, neměl jsem z toho dobrý pocit. 

Sezóna na krku a teď tohle, no snad to dobře 

dopadne a pod tíhou dalších událostí jsem to 

hodil za hlavu. Teprve až za mrazivého rána 

28. ledna před sportovní halou v Neratovicích 

si v duchu říkám, jak asi ta Synkova ruka 

vypadá. Vypadala dobře a na otázku, jak 

to půjde na trenažéru, Ondra s lehkostí 

Miroslav Januš při střelbě 

mistrovství 

na trenažéru 

rekordy z Neratovic 

Mrtvá bitva 

Mistrovství graduje, nastupují do soutěže lehké váhy Václavem rozhodující náskok. Teď už je rozhodnuto 

mužů a očekává se dramatický souboj mezi mistrem a každý jede jen nato, aby urval co nejlepší místo 

světa v lehkých vahách veslařů Michalem Vabrouš- a vylepšil svůj osobní čas. Synek jasně vítězí a 5:42,8 

kem a bratry Vetešníky. Souboj stojí skutečně za to, je nový český rekord na trenažéru. Chalupa zůstává 

už po polovině závodu je jasné, že padne osm let čtyři vteřiny zpět. Po těchto dvou borcích dojíždějí 

premiéru již v Aténách 1896), horská kola (prvně Vršeckého. 

odpověděl, že to bude v pohodě. Tenhle Synek, starý český trenažérový rekord. V závěru Vabroušek opory nepárového veslování Schindler a Makovička 

Martin Bláha (první zprava) při SP v Manchesteru 2005 

Lada Kozlíková 

v Atlantě 1996), ale také premiérové BMX. Početné 

zastoupení mají v oné desítce cyklisté oddílu Dukla 

Praha. Jde o kvarteto: Martin Bláha, Milan Kadlec, 

Lada Kozlíková, Petr Lazar. Prvně jmenovaný zatím 

Dosti však závodu dvojic, oba reprezentanti se představili 

i v jiných disciplínách – Manchester: bodovací 

závod – 3. Bláha, scratch – 18. Lazar. Moskva: bodovací 

závod – 3. Lazar, scratch – 11. Bláha,. Kdo ještě 

to je boží talent a naše veslování mělo obrovské 

štěstí, že po Vencovi Chalupovi přišel právě on. 

stále lehce vede, ale bratři neustále útočí na jeho 

vedoucí pozici. Poslední tempa a máme tu mrtvý 

závod Vabroušek a Ondra Vetešník. 6:13,1 je výrazně 

vylepšený rekordní čas a pouhé tři vteřiny za nimi je 

za 5:51,2 a 5:51,9. Pod šest minut se dostávají ještě 

stříbrní z OH Hanák a Karas. 

Mistrovství se zdařilo, téměř každý z ASO Dukla 

veslování si udělal osobní rekord a to je pro nastá- 

na olympijských hrách nestartoval, zatímco další tři 

již atmosféru závodu pěti kruhů ochutnali. 

startoval z Julisky ve Světovém poháru 2005/2006? 

V Los Angeles Milan Kadlec, který v bodovacím závo- 

text a foto: Filip Koudela 

Honza Vetešník. Prostě skvělá bitva a jejich soupeři 

na mezinárodních regatách se mají na co těšit. 

vající veslařskou sezónu skvělý vklad. | 

V Aténách startovala i Martina Růžičková, která 

spolu s Jarmilou Machačovou bude o start v Pekingu 

také bojovat. Machačová se momentálně připravuje 

dě skončil až na 16. místě. Ve dvojicích jezdil s brněnským 

Hochmannem a skončili třináctí. Nadějný 

19letý mladík Hochmann pak ve scratchi obsadil pěk- 

Ale to už neratovická sportovní hala hučela trenažérovou 

soutěží, program byl nabitý a soutěž 

Synek versus Chalupa 

Jen co dozněl tento zážitek, už je tu dvanáctihlavé 

Ondřej Synek poráží Václava Chalupu 

ve Světovém cyklistickém centru ve švýcarském Aigle né 6. místo a zajistil si start v této disciplíně na MS. 

stíhala soutěž. Dorostenky, dorostenci, juniorky, finále toho nejlepšího, co české veslování má, Ondra 

na svůj premiérový start na nadcházejícím světovém A co ženy z Julisky? V moskevském bodovacím závodě 

junioři a přes poledne legrační soutěž veteránů, kte- Synek, Venca Chalupa, Jakub Hanák, Tomáš Karas, 

šampionátu v kategorii Elite. 

startovaly dvě, na bronzovém postu skončila Lada 

ré už dlouhá léta dominuje osmdesátiletý pan Jánus. Honza Schindler, Kuba Makovička a další. Na velko- 

Je otázkou, zda všichni vyvolení zvládnou výsledko- Kozlíková, na 31. místě Martina Růžičková. Scratch 

„Přežil jsem“, komentoval svůj výkon. V pauzách mezi plošné projekci se objevuje R O W a větráky se svištivé 

úskalí druhé poloviny olympijského cyklu. Nejde zvládla Kozlíková na šestém místě, Machačová 

jednotlivými kategoriemi na rozdíl od jiných domávě rozjíždějí. Ondra Synek s Vaškem Chalupou doslova 

jen o obhájení domácího prvenství, ale především na místě devátém. A v Manchesteru se Kozlíková 

cích trenažérových soutěží pořadatel v Neratovicích uletěli startovnímu poli. Na tyto borce už asi nikdo 

o splnění tvrdých nominačních kritérií. A ta jsou sta- ani Machačová příliš vysoko nedostaly (bodovací 

nenechá nic náhodě, je stále na co koukat. Bylo v daný moment mít nebude. Diváci neví, kam se dřív 

novena Mezinárodní cyklistickou unií. Nejprve nutno závod – 8. Kozlíková, stíhací závod – 10. Kozlíková). 

super, jak bývalí neratovičtí veslaři vyplnili jednu podívat, jestli na startovní pole, nebo na velko- 

zvládnout Světový pohár, a zajistit si v něm postup V Los Angeles obsadila 9. příčku ve stíhačce jednot- 

pauzu krásným komickým spartakiádním vystouplošnou projekci, kde jede závod v grafické podobě. 

na mistrovství světa. Z šampionátu se pak postupuje livkyň Machačová, získala tím body do žebříčku SP 

pením. Když šestice nastoupila na volnou plochu, K řadě trenažérů jsou diváci doslova namáčknuti 

do Číny. Zatím tedy možno hovořit jen o naději, o jis- a potvrdila oprávněnost své kandidatury pro start 

obtížená svými bříšky, oblečena do červených trený- a hlasitě povzbuzují. Před polovinou závodu Ondra 

totu bude nutno svést ještě mnohou bitvu. | na MS. | 

rek a bílých tílek, publikum řvalo smíchy. 

nikoho nenechá na pochybách a vytváří si před 

16 

17 

střelba 

veslování

vodní slalom 

Kam si skočit na 

nejlepší H 2 O? 


foto: Luboš Hilgert 

Vodní slalomáři Dukly to vědí. Do Prahy na Štvanici. 

Své vlastní zázemí mají sice v Brandýse nad Labem, 

ale často je uvidíme trénovat právě na pražském 

ostrově Štvanice. Tam byla totiž nedávno dobudována 

nejprofesionálnější umělá slalomová dráha u nás. 

V minulých letech našim slalomářům ztrpčovalo 

život přetížení dráhy v Tróji a sportovní areál na Štvanici 

byl jen přirozeným řešením. Divoká voda byla budována 

po 2 roky ve třech etapách, kdy se postupně 

přeměňovala do dnešní podoby moderního bezpečného 

vodáckého stadionu. Otázku vodních překážek 

dostala na starost francouzská firma Hydrostadium, 

známá jako projektant a dodavatel například 

olympijských umělých slalomových tratí v Sydney, 

Aténách a Pekingu. Celá trať je vystavěna na systému 

plastových překážek zasazených do děrovaných 

panelů kotvených ke dnu. Tyto sloupy umožňují velmi 

snadné a rychlé sestavení bezpečných a estetických 

překážek s možností takové manipulace, aby se mohl 

měnit režim proudění podle potřeby. 

Dnes je kanál hotový, ale už jsou tu další smělé plány 

do budoucna. Připravovaný projekt počítá s přistavěním 

vratného kanálu s výtahem, z jedné strany 

zázemí pro závodníky a doprovod, z druhé strany pro 

média a technické zázemí, mobilní diváckou tribunu 

a také zastřešení kanálu. Pokud by Praha kandidovala 

na pořádání OH, takto připravené sportoviště by beze 

zbytku splňovalo parametry pro olympijské závody. 

A že si „nové vody” slalomáři z Dukly opravdu váží? 

Aby ne. Vždyť tu, když bylo potřeba, vlastními silami 

odpracovali spoustu náročných brigádnických hodin. 

A když budete mít štěstí, můžete tu při tréninku vidět 

takové špičky, jako například Štěpánku Hilgertovou 

(dvojnásobnou olympijskou vítězku a mistryni světa) 

nebo deblkanoisty Volfa-Štěpánka (medailisty 

z olympiády v Aténách, mistry světa i Evropy). | 

18 

vodní slalom 

H OTechnická data slalomové závodní tratě 

2 


délka 240 m 

šířka 12 – 18 m 

převýšení/spád 4,2 m/17,5 ‰ 

průtok 10 – 25 m3 Celý areál vznikl za přispění těchto organizací: 

Ministerstvo obrany ČR, ASC Dukla, Povodí Vltavy s.p., 

Nadační fond H 2 O, Metrostav a.s. 

text: Jiří Blaška 

foto: Jan Wantula a Jakub Pavlíček 

Příznivci a fanoušci armádních 

vrcholových sportovců – ti, kteří 

jsou srdcem „dukláci“ a ví, co Dukla 

ve sportu i v cítění národní hrdosti 

znamená, si zvykli, že i počtem malý, 

ale svým významem prezentace 

typicky armádního sportu a zároveň 

dlouhodobě úspěšný parašutistický 

oddíl v Prostějově patří k těm, kteří 

dělají čest armádnímu sportu. 

Zvládne 

Loňský podzim byl pro prostějovské parašutisty 

velmi důležitý. V podstatě poprvé v historii 

se na území České republiky konala parašutistická 

soutěž nejvyšší kategorie – 4. mistrovství Evropy 

v parašutismu v klasických parašutistických disciplínách. 

Přestože na domácím letišti parašutisté 

podmínky znají, nezávodí se před domácím publikem 

lehce. Tréma určitě „víc svazuje ruce“ a pocit odpovědnosti 

klidu a koncentraci na vlastní sportovní výkon 

určitě nepřidá. Přesto čeští parašutisté evropský 

šampionát dobře zvládli. Titul vicemistrů Evropy v absolutním 

hodnocení družstev je velkým úspěchem. 

Ten získalo družstvo složené právě s příslušníků ASO 

Dukla para Prostějov: Jindřich Vedmoch, Miloš Jurča, 

Jiří Gečnuk, Libor Jiroušek a Hynek Tábor. K tomuto 

titulu kluci přidali stříbrnou medaili v přesnosti 

přistání družstev a stejného úspěchu dosáhla i česká 

děvčata pod vedením dlouholetého „dukláka“ Ivana 

Hošša. Medailový úspěch doplnil junior Jirka Nytra 

(člen družstva juniorů prostějovské Dukly) bronzovou 

medailí v individuální akrobacii. 

Úspěch minulé sezóny měl však zlatou tečku. Celkové 

vítězství v Evropském poháru v přesnosti přistání 

jak v kategorii družstev (Vedmoch, Jurča, Gečnuk, 

Tábor, Jiroušek, Hovorka), tak v kategorii jednotlivců 

– Jirka Gečnuk. Po úspěšném evropském šampionátu 

v Prostějově tento úspěch tak trošičku zapadl a nedostalo 

se mu patřičné medializace a jeho oslava byla 

také spíše jen v Dukle Prostějov, ale jinde se nijak 

výrazně nepromítl. Jako by někdy i moc dobrých výsledků 

najednou nebylo tou správnou cestou k popularitě. 

Ale sport je sport. Někdy se daří, někdy je jen 

třeba pogratulovat soupeřům, že byli lepší. Opravdu 

nelze výsledky přesně plánovat dopředu, na dobu, 

kdy je to z jiných důvodů nutné či potřebné. 

Parašutisté prostějovské Dukly využili ještě závěr 

roku k intenzivnímu tréninku. V říjnu absolvovali tréninkové 

soustředění pro trénink skupinové akrobacie 

za volného pádu ve Španělsku na letišti Empuria 

Brava, kde mají dlouhodobě kvalitní podmínky pro 

trénink. Ještě v prosinci kluci doslova dřeli v aerodynamickém 

tunelu v Paříži, kde každý ze sportovců 

„nalétal“ přes devadesát minut. Takže i čas po sezóně 

parašutisté efektivně využili pro přípravu. 

Teď na začátku sezóny další nejlepší závodníci 

parašutistické Dukly odjíždí do USA, kde by v klimaticky 

perfektních podmínkách měli dohnat určitý 

„handicap“ v tréninku individuální akrobacie tak, aby 

si i na dvou letošních světových šampionátech (civilní 

FAI i vojenský CISM) obhájili postavení světové 

velmoci v této disciplíně. 

Takže po stránce objemových ukazatelů je vše 

v normě. Trénink je naplánován a probíhá podle toho, 

co finance a počasí dovolí. Vedle toho je však třeba 

myslet i na psychologickou přípravu a mezilidské 

vztahy. Laik si myslí, že když je družstvo úspěšné 

a všude se o něm pochvalně píše, je vše v pořádku. 

Není to tak. Stálý tlak na psychiku, aby družstvo stále 

vozilo medaile, věčný boj o nominaci, kdo pojede 

na mistrovství světa, a vztahy v kolektivu, který 

spolu tráví v podstatě každý den v roce, způsobuje 

i negativní jevy, před kterými není dobré zavírat oči. 

Někteří sportovci hovoří o ukončení kariéry, šeptá 

se i o možném odchodu trenéra. Je třeba i všechny 

tyto věci související s životem a sportovní přípravy 

ASO Dukla para Prostějov řešit a zvládnout ku prospěchu 

dalších sportovních úspěchů „prostějovských 

paragánů“. | 

parašutismus 

ASO Dukla parašutismu Prostějov 

vstup do nové sezóny? 

19

moderní pětiboj 

20 

rozhovor 

Moderní pětiboj 

má v Dukle 

Moderní pětiboj je v posledních letech 

jedním z nejrychleji se rozvíjejících 

sportovních odvětví TJ Dukla Praha. 

Závodníci tohoto klubu patří mezi 

naši absolutní špičku a dosahují 

výborných výsledků na evropských 

a světových šampionátech 

a na olympijských hrách. Abych 

se o činnosti oddílu dozvěděl 

co nejvíc, požádal jsem o rozhovor 

osobu nejpovolanější, tedy jeho 

předsedu, jímž je bývalý vynikající 

závodník Dukly a reprezentant 

České republiky v moderním pětiboji 

Tomáš Janko. 

na otázky Pavla Nekoly odpovídá Tomáš Janko 

foto: archiv TJ Dukla Praha-moderní pětiboj 

Kdy a jak vznikl v TJ Dukla Praha oddíl moderního 

pětiboje? 

Vznik pětibojařského oddílu TJ Dukla Praha se váže 

k roku 1998. Tehdy jsme se s dalšími závodníky Armádního 

sportovního centra Dukla Praha Liborem 

Capalinim, Zbyňkem Ambrožem a s naším trenérem 

Danem Žákem domluvili, že pod hlavičkou TJ Dukla 

založíme civilní pětibojařský oddíl. Existence oddílu 

byla zpočátku spíše formální, protože jeho členy jsme 

byli pouze my čtyři. Změna nastala až v roce 2000, 

kdy jsem skončil s aktivní sportovní činností a přijal 

jsem nabídku ASC Dukla na funkci trenéra mládeže. 

V témže roce jsem se stal předsedou oddílu moderního 

pětiboje v TJ Dukla a začal jsem aktivizovat jeho 

činnost. 

Kolik má oddíl v současné době členů a jaká je jejich 

věková skladba? 

Oddíl má momentálně 101 členů, z nichž asi 60 je 

sportovců, kteří za oddíl závodí. V oddíle máme 

zastoupeny všechny věkové kategorie, ale zaměřujeme 

se především na mládež, a to od mladších žáků 

po juniory. 


Kdo závodníky v oddílu trénuje? 

Funkci vedoucího trenéra-koordinátora zastávám 

já. Zastřešuji přípravu našich závodníků jako celku 

a zajišťuji tréninkové prostory, finanční prostředky 

a ostatní nezbytnosti pro hladký průběh tréninkového 

procesu. U jedné skupiny závodníků se podílím 

i na vlastním trénování, o další skupiny se starají trenéři 

Pavlína Boudníková, Vladimír Münzberger a Olga 

Voženílková. Šéfem našeho Sportovního centra mládeže 

je Mgr. Daniel Kašpar. Trenérem Sportovní třídy 

je Jan Jakubiček, který je aktivním závodníkem ASC 

Dukla a trenérské činnosti se věnuje v rámci plnění 

praktické části studia na UK FTVS. Nesmím zapomenout 

ani na trenéry-specialisty, kteří našemu klubu 

pomáhají v určitých disciplínách. V šermu je to Jiří 

Adam (jinak vedoucí trenér Armádního sportovního 

oddílu Dukla moderního pětiboje ASC Dukla) a Jan 

Miňo z Pětibojařského sportovního centra v Plzni, 

v jízdě na koni pak Robert Kopecký z Jezdeckého 

klubu Poděbrady. Někteří z trenérů jsou členy našeho 

oddílu, jiní pro nás pracují jako externisté. 

Zmínil jste se o sportovní třídě a o Sportovním centru 

mládeže. Jak jsou provázané s činností oddílu? 

Představu o tom, jak by oddíl moderního pětiboje 

měl správně fungovat, jsem měl od samého začátku, 

bylo ji však nutné převést do praxe. Věděl jsem, 

že musíme pracovat hlavně s mládeží, takže v první 

řadě jsme potřebovali rozšířit členskou základnu 

oddílu především o mladé sportovce a k nim získat 

kvalifikované trenéry. Dalším krokem bylo založení 

sportovní třídy v základní škole v Bílé ulici v pražských 

Dejvicích, kde máme nyní deset dětí v různých 

ročnících. Sportovní centrum mládeže pod hlavičkou 

TJ Dukla pak vzniklo k 1. 1. 2005 a je koncipováno 

jako spádové pro Prahu a okolí. Postupně se nám tak 

ve spolupráci s ASC Dukla podařilo vytvořit systém, 

který zastřešuje závodníky od malých dětí až po dospělé. 

budoucnost 

Jaká je vazba mezi oddílem moderního pětiboje 

TJ Dukla Praha a Armádním sportovním centrem 

Dukla? 

Samozřejmě velmi úzká, už i proto, že současně působím 

ve funkcích předsedy oddílu moderního pětiboje 

TJ Dukla a trenéra mládeže ASO Dukla moderního 

pětiboje Dukla. Hlavním cílem oddílu moderního 

pětiboje TJ Dukla je připravit mladé závodníky 

pro vrcholový sport, tedy pro Sportovní družstvo 

juniorů ASO Dukla moderního pětiboje, odkud se pak 

z těch nejlepších rekrutují profesionální sportovci 

a reprezentanti České republiky. 

Družstvo dívek na ME „B“ 2005 v Montepulcianu 

– zleva: Natálie Dianová (SCB), Tereza Bayerová (DP), 

Barbora Kodedová (PSC) a Lenka Silberhornová (DP) 

Z jakých prostředků je oddíl financován? 

Základním finančním zdrojem našeho oddílu jsou 

samozřejmě členské příspěvky, nejvíce peněz však 

dostáváme prostřednictvím Českého svazu moderního 

pětiboje z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 

ČR. Jedná se převážně o dotace na činnost 

Sportovního centra mládeže, sportovní třídy a o příspěvky 

na talentovanou mládež, které jsou z větší 

části vázány na výkonnost a výslednost závodníků. 

Nějaké prostředky se nám daří získávat i od sponzorů, 

hlavními našimi „sponzory“ jsou však rodiče mladých 

závodníků, protože moderní pětiboj opravdu není 

levný sport. 

Jak získáváte do oddílu talentovanou mládež? 

Do oddílu přijímáme děti všech věkových kategorií, 

tedy od osmi do patnácti let. Cesty, jak dítě získat 

pro sport, jsou různé. Tradičním způsobem je nábor 

malých sportovců ve školách v Praze 6 a v přilehlých 

čtvrtích. Nábor provádíme také v plaveckých oddílech, 

protože řada vynikajících moderních pětibojařů 

začínala jako plavci. Náborové letáky umisťujeme 

i na vývěsky Úřadu městské části Praha 6 či armádních 

institucí včetně Ministerstva obrany. Informace 

o činnosti našeho oddílu jsou k dispozici na internetových 

stránkách TJ Dukla a ČSMP. V roce 2005 jsme 

společně s několika dalšími oddíly začali na Dukle 

pořádat dny otevřených dveří, v jejichž rámci děti 

přijdou na stadion na Julisce, setkají se tu se špičkovými 

závodníky a samy si zasportují. V rámci TJ Dukla 

bychom chtěli též vytvořit společnou přípravku pro 

moderní pětiboj, plavání, atletiku, cyklistiku, šerm, 

házenou a možná i další sportovní odvětví, kde by 

si dítě mohlo vyzkoušet různé druhy sportu a teprve 

pak by si vybralo, co by ho bavilo nejvíc a k čemu by 

mělo nejlepší předpoklady. Především pro moderní 

pětiboj není totiž raná specializace dětí příliš vhodná. 

Děti by se především měly naučit dobře plavat 

a k tomu by měly dělat veškeré pohybové aktivity, 

aby byly co nejvšestrannější. 

Jaké jsou mládežnické věkové kategorie a ve kterých 

disciplínách děti soutěží? 

Věkové kategorie mládeže jsou značeny „A“ až „E“. 

Kategorie E (mladší žáci a žačky) je určena pro 

nejmenší děti do 10 let, kategorie D (žáci a žačky) 

zahrnuje věkové rozpětí od 11 do 12 let, kategorie C 

(starší žáci a žačky) je pro děti ve věku od 13 do 14 

let, kategorie B (mladší dorostenci a dorostenky) 

sdružuje závodníky ve věku 15 a 16 let, kategorie A 

(starší dorostenci a dorostenky) je určena pro borce 

ve věku 17 a 18 let. Nad těmito kategoriemi jsou ještě 

junioři, kteří tvoří věkovou skupinu od 19 do 21 let. 

Mezinárodní pětibojařská federace předepisuje, aby 

ti nejmenší sportovci závodili pouze ve dvojboji, 

tedy v běhu a v plavání, a teprve postupně se jim 

jednak prodlužují distance těchto disciplín a jednak 

se jim přidává střelba, šerm a nakonec i jízda 

na koni. V kategorii E tedy děti plavou 50 m a běhají 

500 m, v kategorii D se jim délky tratí zdvojnásobí, 

takže plavou 100 m a běhají 1 000 m, a v kategorii 

C se distance pro plavání a běh nemění, ale přidává 

se střelba. V kategorii B se opět zdvojnásobují délky 

tratí, takže závodníci plavou 200 m a běhají 2 000 

m, a zůstává střelba a v kategorii A se délkou tratí 

dostávají na úroveň juniorů a dospělých, čili plavou 

Aleš Preiszler při šermu na MS „A“ 2005 v Plzni 


200 m a běhají 3 000 m, střelba samozřejmě zůstává 

a přidává se šerm. Poslední disciplínu moderního 

pětiboje, jízdu na koni, absolvují na svých závodech 

až junioři. S tréninkem jednotlivých disciplín 

se ovšem musí u dětí začít mnohem dřív, než v nich 

mohou začít soutěžit, protože k dosažení potřebné 

úrovně výkonnosti je třeba několika let přípravy. 

Kde trénujete a na jaké úrovni jsou vaše tréninkové 

podmínky? 

Podmínky pro trénink jednotlivých disciplín moderního 

pětiboje jsou v TJ Dukla velmi dobré, protože 

v rámci spolupráce s ASC Dukla můžeme využívat 

jeho sportoviště. Úroveň sportovních zařízení pro 

moderní pětiboj na Dukle se navíc v posledních 

letech výrazně zlepšila, na čemž má největší zásluhu 

vedoucí trenér ASO Dukla moderního pětiboje 

Jiří Adam. Výsledkem nejen jeho snažení byl vznik 

nového tréninkového centra moderního pětiboje 

v prostorách tribuny fotbalového stadiónu na Julisce, 

otevřeného v roce 2004. Nachází se tu šermírna 

se šesti šermířskými planšemi, střelnice s celkem 

devatenácti střeleckými stavy, posilovna, odpočívárna 

a klubovna. Běžecké tréninky absolvujeme v létě 

na atletickém stadionu na Julisce nebo v terénu, 

v zimě při nepříznivém počasí využíváme běžecký 

trenažér nebo chodíme trénovat do atletické haly PSK 

Olymp Praha ve Stromovce. K tréninku plavání nám 

slouží především plavecký bazén na Julisce a jízdu 

na koni trénujeme v JK Poděbrady. 

Jaké jsou u nás pro mládežnické kategorie pořádány 

závody? 

Všechny domácí závody jsou zařazeny do Českého poháru 

mládeže, v jehož rámci se pak konají i mistrovství 

České republiky jednotlivých věkových kategorií. 

Většina závodů MČR je pořádána jako mezinárodní. 

Závody ČPM probíhají po celý rok, takže každý měsíc 

od března do listopadu s výjimkou letních prázdnin 

se koná jeden závod. Pořadatelé jednotlivých závodů 

se střídají, ale ty pražské se většinou konají na Julisce. 

Do celkového hodnocení ČPM se započítávají tři 

nejlepší bodové výsledky dosažené na jednotlivých 

závodech v průběhu celé sezóny. 

Jaká je v mládežnických kategoriích mezi českými 

oddíly moderního pětiboje konkurence? 

V České republice je devět oddílů moderního pětiboje. 

V Praze jsou to TJ Dukla, ADOS, MOPE, PORTHOS 

a Fakulta stavební, dva oddíly jsou v Ústí nad Labem, 

a to Tatran a TJ, tradiční baštou moderního pětiboje 

je PSC v Plzni a jediným pětibojařským klubem na Moravě 

je SC Bystřice. Největší konkurencí je pro nás 

v současné době asi bystřický oddíl, kde se výchovou 

mládeže zabývají systematicky už řadu let, kvalitní 

mladé závodníky mají i v Plzni a v Ústí nad Labem. 

V Praze se kromě Dukly pracuje s mládeží asi nejvíc 

v nedávno vzniklém klubu PORTHOS, jinde to však 

trochu vázne, takže se jako oddíl, pod nějž spadá 

SCM, snažíme ostatní pražské kluby přimět v tomto 

ohledu k větší aktivitě. 

Kterých úspěchů dosažených vašimi svěřenci v poslední 

době si nejvíce ceníte? 

Naši závodníci dosáhli od roku 2000 řady vynikajících 

výsledků. Prvním výrazným úspěchem bylo 

vítězství Petra Lebla (ročník narození 1985) na ME 

„B“ ve španělské Melille v roce 2001, kde získal i stří- 

rozhovor 

Ondřej Polívka v cíli běhu na MS „A“ 2005 v Plzni 

(rozhovor s Ondřejem Polívkou na str. 27) 

brnou medaili v soutěži družstev. O dva roky později 

na ME „A“ v Budapešti opět vyhrál a navíc získal 

zlato i v soutěži družstev a štafet. O to víc nás může 

mrzet, že tento velmi nadějný závodník před časem 

z osobních důvodů ukončil aktivní činnost. Na budapešťském 

ME se však hned za Lebla zařadil další náš 

závodník David Svoboda (1985), který v individuálním 

závodě získal stříbrnou medaili. Jeho sportovní 

kariéra úspěšně pokračuje pod vedením trenéra 

Jiřího Adama, protože v současné době je již členem 

seniorského reprezentačního výběru. 

Důstojným nástupcem obou borců je Ondřej Polívka 

(1988), který v roce 2004 na ME „B“ v Budapešti získal 

stříbrnou medaili v závodě jednotlivců i v soutěži 

štafet. Členem této štafety byl i další náš závodník 

Petr Sláma (1988). Na tento úspěch navázal Ondřej 

Polívka hned o rok později, kdy na MS „A“ v Plzni 

získal mezi jednotlivci bronz. Ve stejné věkové kategorii 

nás na tomto MS reprezentoval i Aleš Preiszler 

(1987). O něco mladší jsou Tereza Bayerová (1989) 

či Lenka Silberhornová (1990), která loni na ME „B“ 

v italském Montepulcianu získala stříbrnou medaili 

v závodě štafet a bronzovou v soutěži družstev a v individuálním 

závodě obsadila výborné páté místo. 

Jaké mezinárodní mistrovské soutěže čekají 

na mladé moderní pětibojaře Dukly v tomto roce? 

Závody mistrovství světa a Evropy jsou soustředěny 

především do jarních a letních měsíců. Junioři mají 

své ME již od 22. do 29. 4. v Torres Vedras v Portugalsku 

a MS absolvují od 7. do 13. 8. v čínské Šanghaji. 

V kategorii A se ME letos uskuteční od 26. do 30. 7. 

v polské Lodži a MS proběhne od 23. do 27. 8. v italských 

městečkách Popoli a Sulmona. V kategorii 

B se pořádá pouze ME a to se bude letos konat 

od 6. do 9. 7. v Praze na Julisce. Naši patnáctiletí 

a šestnáctiletí závodníci v trojboji (střelba-plavání- 

-běh) budou mít tedy tentokrát výhodu domácího 

prostředí, což je jistě povzbudí k vynikajícím výkonům. 

| 

21 

moderní pětiboj

z historie armádního sportu 

text: Otto Janoušek 

foto: archiv TJ Dukla Liberec 

Jubileum 


sportu pod 

Proto se vrátíme do minulosti s cílem připomenout 

některé významné okolnosti, které měly 

na vznik a budování střediska rozhodující vliv. Jak 

známo, v roce 1956 byl rozpuštěn oddíl reprezentantů 

Ústředního domu armády (ÚDA) a jednotlivá 

sportovní družstva byla dislokována do posádek, kde 

se stala součástí příslušných vojenských útvarů. Celý 

tento proces postrádal zásadní koncepční řešení, což 

se později projevilo v dalších redislokacích armádních 

sportovních družstev (ASD) a nižší kvalitě sportovní 

přípravy. Výjimku tvořila ASD, která se stala 

součástí Vojenské tělovýchovné školy Miroslava Tyrše 

(VTŠ MT) a kde bylo možné navázat na integrovaný 

systém přípravy sportovců v bývalé organizační 

struktuře ÚDA. 

Podíl velitelů 

Přestože podmínky pro život ASD u některých útvarů 

byly nepříznivé, je třeba v zájmu objektivního posouzení 

uvést, že někteří velitelé potřebám sportovců 

vyhověli. Tak tomu bylo například v Jihlavě, kam bylo 

ASD ledního hokeje po krátkém působení v Olomouci 

v roce 1958 přemístěno a pod vedením trenéra Jaroslava 

Pitnera byly vytvořeny dobré podmínky pro přípravu 

hráčů a budoucí vynikající výsledky. Podobně 

dobré podmínky nalezli lyžaři v Liberci u 24. raketometné 

brigády pod vedením Jaromíra Frýdy a krátce 

poté Emila Belly s trenéry Zdeňkem Remsou, Milanem 

Špačkem a Václavem Mečířem. 

Polovina šedesátých let byla charakteristická snahou 

docílit redislokace některých ASD z českých zemí na Slovensko 

s cílem vytvořit jejich proporcionální rozdělení. 

Ukázalo se, že nejde o pouhé přemístění některých ASD, 

ale víceméně o vytvoření „zrcadlového“ systému, což 

podporovalo vedení slovenské tělovýchovy. 

Pro tento záměr se ukázaly jako vhodné podmínky 

v Banské Bystrici, což vedlo ke zřízení Armádního 

střediska Dukla k 1. září 1967. O těchto skutečnostech 

se zmiňuji záměrně, neboť „ve hře“ byla i otázka 

redislokace těch ASD, která měla v nepříliš vzdálené 

budoucnosti tvořit základ Armádního střediska 

Dukla Liberec. 

22 

Stotisícové město Liberec je známo svými bohatými sportovními tradicemi, zájmem veřejnosti i dobrými podmínkami pro přípravu 

špičkových sportovců v řadě odvětví. Výstavba moderních zařízení a dosahované výsledky v nejvyšších domácích i mezinárodních 

soutěžích tyto tradice umocňují. Významný podíl patří armádním sportovcům. 

Když jsem byl požádán Pavlem Bencem, abych do nového sportovního magazínu DuklaSport napsal něco o počátcích a budování Dukly 

Liberec, uvědomil jsem si, že uplynulo již 50 let od položení prvních základů budoucího centra pro přípravu armádních sportovců. Toto 

výročí jistě nezůstane bez povšimnutí a bude dostatek příležitostí pro oživení vzpomínek těmi, kteří se do historie Dukly svou prací 

a zejména sportovními výsledky zapsali. 

Liberecký start 

K 1. lednu 1970 dochází ke zřízení Armádního střediska 

Dukla Liberec, kterému předcházela řada ne 

vždy jednoduchých jednání o podmínkách umístění 

nového útvaru v posádce Liberec. Pamětníci mi jistě 

potvrdí, že toto, řekl bych přípravné období bylo velmi 

důležité pro zahájení činnosti, zejména v oblasti 

sportovní přípravy. 

Do organizační struktury střediska byla začleněna 

ASD ledního hokeje (se sídlem v Jihlavě), ASD ragby 

(se sídlem v Přelouči), ASD vodního slalomu (se sídlem 

v Brandýse nad Labem), ASD odbíjené, lyžování 

a saní. Přestože personální obsazení funkcí bylo 

zpočátku nedostatečné, dařilo se vcelku uložené 

úkoly plnit. 

V Jihlavě se veškerý život ASD ledního hokeje opíral 

o zkušenosti trenéra Jaroslava Pitnera, kterému 

asistoval Stanislav Neveselý. Město přijalo armádní 

hokejisty za své, což přispělo k jejich vynikajícím 

výsledkům jak v ligové soutěži, tak v podílu na státní 

reprezentaci. Známé přirovnání o jihlavské „hokejové 

univerzitě“ neslo punc progresivních metod tréninku. 

Jihlavská Dukla sedmdesátých let vychovávala nejlepší 

světové hokejisty a byla rozhodující zásobárnou 

hokejové reprezentace. 

Odbíjená 

ASD odbíjené po anabázi z Prahy do Kolína a Jihlavy 

vedl Karel Paulus, bývalý vynikající hráč, který 

se mohl opírat o neméně zkušeného Josefa Smolku, 

svého budoucího nástupce ve funkci trenéra. Příchod 

volejbalistů znamenal velký zájem diváků a vytvoření 

skutečně domácího prostředí. Kapacita tělocvičny 

TJ Lokomotiva bohužel tomuto zájmu neodpovídala. 

Přesto si však družstvo v Liberci našlo své věrné 

příznivce, vznikla základna mládeže a již v letech 

1973, 1975 a 1976 se stali armádní volejbalisté domácími 

mistry, v roce 1975 zvítězili v Poháru mistrů 

evropských zemí. Hráči Lubomír Zajíček, Jaroslav 

Stančo, Vlastimír Lenert, Lubomír Potáč, Milan Kosař, 

Jaroslav Tomáš a další pravidelně oblékali reprezentační 

dres. 

Lyžování - saně 

ASD lyžování (včetně biatlonu), jak bylo uvedeno, 

působilo v Liberci již od roku 1956 a mělo ve svých 

řadách zkušené závodníky, kteří prakticky tvořili 

základ reprezentačních družstev. Působení takových 

trenérů, jako byli Jaroslav Honců, Štefan Olekšák, 

Dalibor Motejlek, Jaroslav Janda, bylo úspěšným 

navázáním na práci předchůdců. Nevýhodou byla 

skutečnost, že nebyly k dispozici vlastní objekty a zařízení 

pro trénink v zimním období, přesto si starší 

rádi vzpomínají na pohostinnost hotelu „Hubertus“, 

ubytovnu ve Svatém Petru ve Špindlerově Mlýně, 

„Rýžoviště“ v Harrachově či další zařízení v českých 

a slovenských horách. 

ASD saní v době svého ustavení nemělo v armádě 

svoji tradici. Jinak tomu však bylo v samotném 

Liberci, Tanvaldu a Smržovce, kde působila řada 

trenérů a funkcionářů tohoto sportovního odvětví. 

Právě o spolupráci s těmito zkušenými a svému 

sportu oddanými lidmi se opíral trenér ASD Luboš 

Spáčil. Dobré výsledky na sebe nedaly dlouho čekat. 

Vodní slalom 

ASD vodního slalomu našlo v Brandýse nad Labem 

celkem dobré podmínky pro svoji specifickou činnost. 

Trenér Miroslav Jelínek prozíravě využíval 

zkušeností bývalých úspěšných závodníků Zdeňka 

Fifky, Jiřího Dejla, Vlastimila Ouředníka a dalších. 

Proto přechod ASD z dřívějšího působiště v Bechyni 

do nového prostředí byl krokem ke zlepšení tréninkových 

podmínek. 

Ragby 

Spíše krátkou epizodou v životě střediska bylo 

ASD ragby. Tento tvrdý sport měl po 2. světové 

válce jistě i pod francouzským vlivem v armádě 

svoji podporu. Snaha byla ve spolupráci s útvarem 

v Přelouči vytvořit příznivé podmínky pro trénink 

a účast v ligové soutěži. Vzhledem k početnímu 

stavu sportovců bylo ASD převedeno do systému 

výkonnostního sportu v rámci Vojenské tělovýchovné 

jednoty (VTJ). 

Nelehké začátky 

Sportovní odvětví, jak bylo uvedeno, tvořila organizační 

základ v počátcích vzniku Armádního střediska 

Dukla Liberec. Nejcennějším vkladem do úspěšné, leč 

ještě vzdálené budoucnosti byl – lidský potenciál. 

Nesmírná obětavost trenérů a většiny funkcionářů 

směřovala k hlavnímu cíli – vybudovat středisko, 

které bude odpovídat modernímu pojetí přípravy 

vrcholových sportovců. Bylo celkem jasné, že takovému 

pojetí musí odpovídat i materiální technická 

základna. V tomto směru byly začátky velmi prozaické 

a stará tereziánská budova se stala centrem veške- 


Zleva: Jiří Parma, Pavel Ploc a Jiří Malec 

Shora a zleva: „Bronzoví“ z Calgary Václav 

Korunka, Radim Nyč, Ladislav Švanda a Pavel Benc 

Pavel Ploc 

Jiří Malec a Pavel Ploc 

rého dění, včetně ubytování a stravování sportovců. 

V poměrně krátké době se podmínky života střediska 

zlepšily. Trenérům tehdy nevadilo, že „úřadují“ 

v jedné velké místnosti, určené kdysi pro vojáky, kde 

každý měl svůj stůl a skříň pro osobní potřeby. Tento 

baťovský systém měl sice jisté výhody, ale do budoucna 

mělo být vše trochu jiné. 

První úspěchy 

Výrazné zlepšení podmínek sportovní přípravy přineslo 

v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let své 

ovoce. Trenér Jaroslav Honců, který armádní lyžaře 

vedl plných 18 let, přivedl do světové špičky Jana 

Fajstavra, Václava Peřinu, Karla Štefla, Karla Sackého, 

později Stanislava Henycha, Jiřího Berana, Milana 

Jarého, Františka Šimona a další. První „velkou“ 

medaili přivezl v roce 1974 z Mistrovství světa (MS) 

ve Falunu ze závodu na 50 km Stanislav Henych. 

Vysokou výkonnost prokazovali skokani vedení 

skvělým trenérem Zdeňkem Remsou. Josef Matouš 

4. místem na ZOH 1964 v Innsbrucku, Dalibor Motejlek 

světovým rekordem v letech výkonem 142 m, 

Jaroslav Balcar 4. místem na ZOH 1972 potvrdili 

správnost nastoupené cesty podmíněné zavedením 

moderních tréninkových metod. V dresu liberecké 

Dukly se objevují další skokani, jako Zbyněk Hubač, 

Rudolf Höhnl, František Rydval, Ladislav Divila, 

Leoš Škoda, Josef Samek, František Novák. Díky jim 

se v těchto letech stalo Československo světovou 

skokanskou velmocí. 

Za svými kolegy nezaostávali ani závodníci severské 

kombinace. Skvělé 4. místo Tomáše Kučery 

na ZOH v roce 1968, potvrzené o čtyři roky později 

šestým místem, bylo výsledkem kvalitní práce trenérů 

Štefana Olekšáka a Josefa Kutheila. Později však 

přišel útlum, který trval až do devadesátých let. 


Zlepšení podmínek 

K 1. červnu 1975 bylo v součinnosti s ČSTV zřízeno při 

Dukle Liberec Středisko vrcholového sportu mládeže 

(SVSM). Talentovaným sportovcům z řad mládeže 

se tak dostala možnost přípravy v podmínkách 

armádního vrcholového sportu, včetně ubytování, 

stravování a péče o školní vzdělání. Řízením SVSM byl 

pověřen Stanislav Řehák, který se mohl opírat o práci 

trenérů Miloslava Bělonožníka, Rudolfa Höhnla, 

Zbyňka. Hubače, Josefa Smolky a dalších. Dosahovanými 

výsledky se SVSM zařadilo mezi nejlepší v rámci 

ČSTV. 

Vítězství v PMEZ 

V témže roce dosáhli volejbalisté Dukly významného 

úspěchu na mezinárodním poli – vybojovali vítězství 

v PMEZ. Po zásluze se jim dostalo ocenění, ale největší 

radost byla z následného rozhodnutí MNO o vybudování 

sportovní haly s odpovídající kapacitou pro 

diváky. Po určitých problémech s výběrem staveniště 

mohla opět firma SOKO Mostar práce zahájit. Na podzim 

roku 1983 krásná hala přivítala volejbalisty 

i liberecké diváky. Vleklý problém byl tím vyřešen. 

Další mistrovské tituly v letech 1980 a 1983 byly 

na dlouhou dobu poslední. Po transformaci volejbalu 

na příspěvkovou organizaci přišly další tituly v letech 

2001 a 2003. Titul v roce 2003 byl celkově šestnáctým, 

věřme, že ne posledním. 

Dukla do Harrachova 

Rok 1983 byl vůbec obdobím stavebních aktivit střediska. 

Cestou civilních orgánů státní správy se podařilo 

zajistit finanční prostředky na výstavbu výcvikového 

zařízení v Harrachově s ubytovací kapacitou 80 

lůžek. Uvedením výcvikového zařízení v Harrachově 

v zimě roku 1993 do provozu byly realizovány nejdůležitější 

projekty dlouhodobého plánu výstavby Dukly 

Liberec. Ke komplexní vybavenosti přispělo i vybudování 

tenisových kurtů a volejbalového hřiště s umělým 

povrchem a osvětlením v areálu střediska. 

Devadesátá léta se vyznačovala skvělými výsledky 

běžců a skokanů. Běžecká parta kolem trenéra Bohuslava 

Rázla svojí pílí, tvrdou přípravou podmíněnou 

dřinou, sebezapřením, ale i notnou dávkou ctižádosti 

dosahuje skvělých výsledků. Radim Nyč, Václav Korunka, 

Pavel Benc a Ladislav Švanda přivážejí ze ZOH 

1988 v Calgary bronzovou medaili ze štafety 4 x 10 km, 

v roce 1989 přivážejí stejní závodníci bez Pavla Bence 

s Martinem Petráskem medaili stejné hodnoty z MS. 

Ústřední postavou skokanů těchto let byl Pavel 

Ploc. Jeho bronzová medaile ze ZOH 1984 byla doplněna 

stříbrnou medailí ze ZOH 1988. Zde mu skvěle 

sekundoval Jiří Malec, který získal bronz. Neméně 

úspěšný byl Jiří Parma, mistr světa z roku 1985, 

který spolu s dalšími libereckými dukláky Ladislavem 

Dluhošem a Františkem Ježem, doplněnými 

banskobystrickým Martinem Švagerkem, získává 

bronzovou medaili v soutěži družstev na ZOH v roce 

1992. 

Krize severské kombinace pokračuje, prapor drží 

pouze jednotlivci, jako Miroslav Kopal, František 

Máka, kvalitní výsledky dosahují junioři Milan Kučera 

a Ladislav Rygl. 

Éra Neumannové 

V roce 1994 přichází do liberecké Dukly Kateřina 

Neumannová, která do současnosti získala 6 olympijských 

medailí.Konec dvacátého a začátek jedenadvacátého 

století je skutečně v armádním lyžování 

nesmazatelně spojen s Kateřinou Neumannovou. 

Nejenže se v roce 1994 stala první ženou v armádním 

vrcholovém sportu v jeho novodobé historii, ale stala 

se zejména po skvělém výsledku na ZOH 2006 v Turíně 

druhou olympijskou vítězkou v padesátileté historii 

liberecké Dukly a celkovým ziskem olympijských 

medailí fenoménem českého sportu. Její výsledky, 

úspěchy Jakuba Jandy, Ladislava Rygla, Jiřího Magála, 

Ondřeje Banka a dalších ukazují, že v liberecké 

Dukle jsou vytvořeny optimální podmínky pro přípravu 

nejlepších armádních sportovců. Jsem přesvědčen, 

že tento názor bude potvrzen i při MS 2009 

v klasickém lyžování, které rozhodnutím FIS bude 

organizovat město Liberec. 

Na závěr 

I když cesta k dosažení vytčených cílů v roce 1970 nebyla 

jednoduchá, jejich splnění potvrzuje správnost 

rozhodnutí o zřízení sportovního střediska Dukly 

v Liberci. Proto věřím, že ten, kdo by se chtěl blíže 

seznámit s moderním centrem pro přípravu vrcholových 

sportovců – je na správné adrese. | 

23

Dukla Jihlava 

Do historie československého ledního hokeje se jihlavská 

Dukla zapsala nesmazatelným písmem. 

Ať bude její budoucnost jakákoliv, bez názvu tohoto 

klubu se neobejde žádný přehled bohaté historie 

československého ledního hokeje. 

Dukla, mnohými milována, mnohými nenáviděna, 

ale málokomu byla lhostejná. Byla označována jako 

ta, která chudým brala, aby se sama obohatila. 

Při svém vzniku a v podstatě až do konce minulého 

století byla pro mladé začínající hokejisty jedinečnou 

příležitostí, jak jednak hokejově vyrůst a jak navíc 

„přežít“ povinnou vojenskou základní službu. Slovo 

„přežít“ by většina z těch, kteří Duklou prošli, označili 

za plně na místě, protože tréninkové metody byly 

24 


Dukla Jihlava 

legenda československého hokeje 

DUKLA JIHLAVA v hokejové sezóně 1977 – 1978 

Sedící zleva: Jiří Holík, Jaroslav Holík, Jaroslav Jágr, trenér Stanislav Neveselý, náčelník ASVS Otto Janoušek, trenér Jaroslav Pitner, Jiří Králík, Jan Suchý, Jan Hrbatý. 

2. řada: Miloš Kupec, Petr Brdička, Vladimír Veith, Miloš Novák, Josef Vondráček, Josef Augusta, Milan Chalupa, Petr Adamík, Jiří Seidl, František Černík, Otta Klapka. 

3. řada: Karel Horáček, František Výborný, Vítězslav Ďuriš, Pavol Švarný, Peter Ihnačák, Ladislav Vysušil, Vladimír Šandrik, Jaroslav Stuchlík, Luboš Kšica, Josef Paleček. 

text: Josef Sobota 

foto: archiv ASC Dukla 

Jiří Holík, *1944 

útočník (levé křídlo) 

Jaroslav Holík, *1942 

útočník (centr) 

vždy náročné a pouze ti, kteří je zvládli, se mohli stát 

osobnostmi československého a světového ledního 

hokeje. Za všechny se sluší jmenovat Jana Klapáče, 

Jaroslava a Jiřího Holíkovy, Jana Suchého, Ladislava 

Šmída, Josefa Augustu, Milana Chalupu, Jaroslava 

Benáka, Bedřicha Ščerbana a řadu dalších, kteří 

oblékli rudo-žlutý dres. 

Nelze zapomenout na ty, kteří tvrdé tréninkové 

dávky naordinovali, trenéry Jaroslava Pitnera, Stanislava 

Neveselého, Josefa Augustu nebo Jaroslava 

Holíka. Mezi nesporné legendy patří bezesporu 

MUDr. Milan Kartůsek, Pavel Křížek a Josef Sobota. 

Dukla Jihlava byla reprezentantem krásné Vysočiny 

a celého Československa a je nejúspěšnějším klubem 

v naší stoleté hokejové historii a na tomto faktu 

nelze nic změnit. | 

Jan Suchý, *1944 

obránce 

Jan Hrbatý, *1942 

útočník 


Rok založení: 1956 

Klubové barvy: rudá a žlutá 

Kapacita stadionu: 7 500 míst 

Úspěchy 

Mistr ligy v letech: 

1967, 1968, 1969, 1970, 1971, 1972, 1974, 

1982, 1983, 1984, 1985, 1991 

Finalista PMEZ: 

1968, 1971, 1973, 1977, 1983, 1985, 1986 

Vítěz Spenglerova poháru: 

1966, 1967, 1969, 1979, 1983 

Finalista světového poháru: 1972, 1974 

Jiří Holík, v Dukle od 1963 do 1978 

počet zápasů: 553, počet branek: 282 

Jaroslav Holík, v Dukle od 1961 do 1979 


Jan Suchý, v Dukle od 1963 do 1979 


Jan Hrbatý, v Dukle od 1961 do 1980 (hráč) 

od 1995 do 1998 (trenér) 


Při setkání s osobou, které je 

věnována tato stránka, se mi opět 

potvrdilo lety a praxí získané 

poznání. Z většiny lidí, kteří 

v životě skutečně něčeho dosáhli 

nebo byli něčím výjimeční, 

vyzařuje neobyčejná skromnost. 

Navíc když si chvíli povídáte 

s panem Honzou, okouzlí Vás svou 

bezprostředností, inteligencí, 

přirozeným a noblesním 

vystupováním a získáte 

přesvědčení, že s touto elegantní 

osobností se kdykoliv příště velmi 

rádi znovu setkáte. 


foto: Věra Černá a archiv Jana Klapáče 

Jan Klapáč 

Poznali jste, že mluvím o jednom ze slavného 

útočnického tria Jan Klapáč, Jiří Holík a Jaroslav 

Holík? O skvělém pravokřídelním útočníkovi, jenž 

má se svými týmovými kolegy a trenérem Pitnerem 

na svědomí téměř revoluční převrat v pojetí národního 

hokeje? Ano, Jan Klapáč je ten, kdo se právem 

dostal jako první na naši stránku největších osobností 

Dukly. Posuďte sami: 

Jako hráč Dukly Jihlava v letech 1960 – 1975 odehrál 

524 zápasů, jeho hokejka se zasloužila o 354 

branek. Je držitelem stříbrné medaile z OH 1968 

v Grenoblu a bronzové z OH 1964 v Innsbrucku. Sedmkrát 

bojoval na MS a vybojoval jedno zlato, čtyři 

stříbra a dva bronzy. 

A jak to začalo? Ačkoliv byl rodák z Prahy, rodiče 

se přestěhovali do Karových Varů. Tam osud rozhodl 

za něj. Naproti domu, kde bydleli, postavili zimní stadion, 

a tak Jan Klapáč prostě jednoho dne přešel ulici 

... a stal se nejlepším střelcem všech dob s kreditem 

nejslušnějšího hráče. Také jeho o šest let mladší bratr 

Mirek se stal ligovým hokejistou. Dnes pracuje v Plzni 

a jezdí trénovat do Německa. 

Jan Klapáč coby odchovanec Dynama Karlovy Vary 

po přestupu do Dukly už nikdy neoblékl jiný klubový 

dres. Tenkrát byla jiná doba, a tak nabídky například 

z francouzského Chamonix nebo z italské Cortiny musel 

nechat u ledu. Mezi svými klubovými kolegy se cítil 

dobře a vzpomíná na výborné vztahy po sportovní 

i lidské stránce. Termín ponorková nemoc pro ně byl 

neznámý pojem. Nestačilo, že se vidí celou sezónu. 

O dovolené pro změnu spolu a se svými rodinami jeli 

třeba do Jugoslávie. 

Jako absolvent pedagogické fakulty se nějakou 

dobu uplatnil i jako trenér mládeže v jihlavské Modetě. 

Když v roce 1975 skončil s aktivním hokejem, 

byl rád, že se může přestěhovat do Prahy už kvůli 


Slavné útočnické trio Jan Klapáč, Jaroslav Holík a Jiří Holík 

dceři, která se věnovala krasobruslení a přecházela 

do skupiny trenérky Novákové. Pro aktivního sportovce 

nebyla výměna ledu za kancelář jednoduchá. 

Přesto se na Ministerstvu obrany, kde řídil celou 

oblast armádního sportu, uplatnil velmi dobře. Velice 

hezky vzpomíná na dvouleté období, po které působil 

jako velitel Armádního střediska vrcholového sportu 

Dukla Liberec. Poté přešel do Prahy jako náčelník 

Armádního sportovního centra Dukla a zasloužil 

se o spoustu zásadních změn, které pomohly zlepšit 

podmínky pro vrcholový sport v armádě. Působil také 

jako tajemník v pražské Hvězdě, kde se opět mohl 

těšit z bezprostřední blízkosti hokejového světa. 

Proto si dnes může zaslouženě užívat důchodu. 

A opravdu si ho užívá, jak už tak má ve zvyku, s plným 

nasazením a přímým tahem na bránu. To, oč tentokrát 

kráčí jsou, jeho vnoučata. Dcera, která se provdala 

za svého spolužáka ze studií právnické fakulty 

Janka Ledeckého (zpěváka, hudebního skladatele 

a protagonistu dvou úspěšných muzikálů v divadle 

Kalich), se mu postarala o životní náplň, která ho 

mimořádně těší. Většinu svého času tráví se svými 

vnoučaty a svou ženou, bývalou učitelkou ve Špindlerově 

Mlýně. Dvanáctiletý Jonáš a desetiletá Esterka 

se tu závodně věnují snowboardingu a lyžování. 

A že Honza jede..., ukázal nedávno i vnoučatům, 

která ho přemlouvala na sjezdové lyže. V podstatě 

na nich nikdy předtím nestál. Nechal se přesvědčit 

a po malém tréninku na modré sjel s dětmi ve Svatém 

Petru i hank na černé sjezdovce. Tolik stoupl v ceně 

v očích svých vnoučat, že mu zhotovili diplom a Jonáš 

večer hned volal mamince do Prahy tu novinu, 

že děda jezdí jako Pražák (nesmírná pochvala). Děda 

Honza má prostě srdce sportovce i ve svých 65 letech, 

které oslavil předposlední únorový den. | 

sportovní osobnost 

Honza jede.....!!!!! 

A ještě několik otázek: 

Pane Klapáči, když se naprosto zjednodušeně 

ohlédnete za svojí kariérou, který moment byste 

ohodnotil jako svůj nejsilnější zážitek? 

Jednoznačně mistrovství světa v Praze 1972. Tomu 

se nerovnají snad ani zážitky z olympiád. Jednak 

jsem tenkrát dal celkem devět gólů, byl jsem u šesti 

přihrávek, stal jsem se autorem prvního a posledního 

gólu šampionátu a jednak ta atmosféra byla neopakovatelná. 

Kromě nádherného hokejového vítězství 

to tenkrát mělo i trochu politický podtext. My jsme 

bojovali proti ruským okupantům. A vyhráli. Tak neuvěřitelně 

silný emotivní náboj mezi národem jsem 

v životě zažil snad už jen v roce 1989 na Václaváku. 

Co vás dnes dokáže naštvat? 

Taková ta zvýšená brutalita a bezohlednost mezi dětmi. 

Rodiče z různých důvodů dnes nemají na výchovu 

čas a výsledkem je zločinnost mezi mládeží. Když si 

děti ubližují mezi sebou, když ničí věci okolo sebe. To 

mě dokáže vždycky rozčílit. 

Co vám naopak udělá největší radost? 

Vnoučata a to, že se jim můžu věnovat. To, že dcera 

má hezké manželství, že Janek je zeť, se kterým si 

rozumím, že má smysl pro rodinu a umí dětem vytvořit 

šťastné rodinné zázemí. 

Co jste si přál k narozeninám? 

Hokejovou medaili na olympiádě. Nebo alespoň dobrý 

hokej. Jinak mně už se v životě všechno splnilo. 

Z materiálních věcí si nic nepřeju. To je pomíjející. 

Při povídání na téma rodina a vnoučata mě napadl 

jeden Platonův citát: „Starajíce se o štěstí jiných, 

nacházíme své vlastní”. Moc bych panu Klapáčovi 

přála, ať má toho „vlastního štěstí” stále dostatek. 

25 

osobnost

26 

aktuality a výsledky 

stalo se 

připravila: Věra Černá 

přehled 

Atletika 

21. 1. / MZ „Hustopečské skákání“ – Hustopeče 

muži / výška – 1. Ton – 233 cm 

4. – 5. 2. / MZ víceboje – Tallinn – Estonsko 

muži / sedmiboj – 1. Šebrle – 6 067 bodů 

Cyklistika Praha 

3. – 5. 3. / SP dráha – Sydney – Austrálie 

ženy / scratch / SDJ – 2. Machačová 

Lyžování – běh 

14. – 15. 1. / SP – Val di Fiemme – Itálie 

muži / 4 x 10 km štafeta – 4. ČR A – Magál, Šperl – pod. 1/2 

ženy / 15 km vol. (hr. st.) – 1. Neumannová 

21. 1. / SP – Oberstdorf – Německo 

ženy / skiatlon – 3. Neumannová 

Lyžování – skok 

31. 12. – 1. 1. / SP „Turné 4 můstků“ – GA-PA – SRN 

muži / velký můstek – 1. Janda 

3. – 4. 1. / SP „Turné 4 můstků“ – Innsbruck – Rakousko 


5. – 6. 1. / SP „Turné 4 můstků“ – Bischofshofen – Rakousko 


celkové pořadí – 1. Janda 

15. – 19. března 2006 

Jednou dole, jednou nahoře – Jakub Janda první v SP 

Po ne zcela vydařených ZOH v Turíně si skokan Jakub Janda ve slovinské Planici převzal křišťálový 

glóbus jako cenu za celkové prvenství ve Světovém poháru. V sedmadvacetileté historii 

SP se stal prvním českým vítězem, a potvrdil tak svůj kredit nejlepšího skokana sezóny. 

Co si Nikola Sudová nadělila k narozeninám? 

První místo v závodě Světového poháru. Bezchybným stylem jízdy v boulích, saltem s krosem, 

helikoptérou se zánožkou a roznožkou oslavila v kanadském Apexu Nikola 24. narozeniny, 

které měla den před závodem. V celkovém hodnocení SP obsadila krásné čtvrté místo. 

Sapporo zpečetilo pořadí SP 

Poslední závod skiatlonu v Japonsku byl tvrdý pro Kateřinu Neumannovou i její soupeřky. 

Doběhla pátá a to rozhodlo o jejím celkovém umístění. Pátou příčku vybojovala i v konečném 

pořadí Světového poháru. 

Rekordů není nikdy dost 

Na mistrovství světa v kanadském Calgary překonává rychlobruslařka Martina Sáblíková jeden 

rekord za druhým – český juniorský a seniorský rekord v závodě na 500 m, světový juniorský 

a český seniorský a juniorský rekord na 5 000 m. Ve stejném závodě dojela druhá a deváté 

místo jí náleží v celkovém pořadí MS. 

Nečekaný triumf v Japonsku 

Snowboardista Michal Novotný jako první český závodník vyhrál závod ve snowboardcrossu 

na Světovém poháru v Furanu. Čtyřiadvacetiletý závodník (juniorský vicemistr světa a vítěz 

světové univerzidády) patří k našim velkým talentům v této sportovní disciplíně. 

Ivan Satrapa v radě ČT 

Bývalého olympionika Ivana Satrapu zvolili ve středu 15. března 2006 poslanci v tajné volbě 

jako patnáctého člena Rady České televize. Radní jsou nyní kompletní. Ivan Satrapa získal 87 

hlasů. | 

Výjimečnost dvou největších osobností české atletiky 

Emila Zátopka a Jana Železného potvrdila i historická 

bilance nejznámějšího atletického časopisu světa - amerického 

Track and Field News. 

Podle celkové bilance úspěšnosti v celosvětových žebříčcích, 

které tento časopis již desítky let sestavuje, obsadil 

Emil Zátopek díky svým triumfům na tratích 5 000, 10 000 m 

i v maratonu ziskem 170 bodů 5. místo. Před slavným běžcem, 

který sbíral pro Československo slávu ještě v dresu ATK, 

předchůdci dnešní Dukly, jsou jen 1. Carl Lewis, USA se 332 

b. (100 m, 200 m, dálka), 2. Haile Gebrsellassie, Eth. 189 

b. (5 000 m, 10 000 m, maraton), 3. Michael Johnson, USA 

187 b. (200 m a 400 m), 4. Parry O´Brien (USA) 172 b. (koule 

a disk). 

V součtu úspěšnosti v jedné disciplíně vede tabulku světových 

atletických osobností Jan Železný (oštěp) 150 b., 

2. Carl Lewis 148 b. (dálka), 3. Sergey Bubka (SSSR) 147 b. 

(tyč). Oštěpař Dukly se zařadil mezi kvarteto legend, které 

se dostaly do první světové desítky v 18 sezónách. Dlouhověkostí 

úspěšného závodění se mu vyrovnali jen diskař 

Jürgen Schult (Něm.), kladivář Jurij Sedych (SSSR) a oštěpař 

Janis Sidlo (Pol.). Poslední tři již nezávodí, a tak má po letošní 

sezóně Jan Železný naději stát se světovou „1“ i v této 

kategorii atletických legend. 

V soutěži žen je historicky nejúspěšnější Irena Szewinská 

(Polsko) se 342 body ale ze šesti disciplín (100 m, 200 m, 

400 m, 400 m př., dálka, víceboj) před dodnes běhající 

Marlene Otteyovou (Jam. – Slovinsko), která 286 bodů 

nasbírala jen ve sprintech na 100 a 200 m. Dlouhověkostí 

vrcholné výkonnosti Heike Drechslerová předčila i muže. 

V první světové „10“ se objevovala plných 21 let. | 

sportovních výsledků za měsíce leden až březen 2006 – výběr 

12. – 15. 1. / MS v letech – Kulm – Rakousko 

muži / jednotlivci – 7. Janda 

družstva – 8. ČR – Janda, Matura, Hájek, Sedlák 

28. – 29. 1. / SP – Zakopané – Polsko 


25. 2. / MČR – Klingenthal – Německo 

muži / K 125 – 1. Matura 

4. – 5. 3. / SP – Lahti – Finsko 


Akrobatické lyžování 

7. – 8. 1. / SP – Mont Gabriel – Kanada 

ženy / boule – 3. N. Sudová 

13. – 14. 1. / SP – Deer Valley – USA 

muži skoky – 4. Valenta 

20. – 22. 1. / SP – Lake Placid – USA 

ženy boule – 4. N. Sudová 

4. – 5. 2. / SP – Špindlerův Mlýn 


2. 3. / SP – Jisan – Korea 



přečetli jsme za vás 

připravil: František Macák 

3. 3. / SP – Davos – Švýcarsko 

muži / skoky – 3. Valenta 

5. 3. / SP – Inawashiro – Korea 


Parašutismus 

24. – 26. 2. / MČR v paraski – Strakonice 

muži / jednotlivci – 1. Taršinský 

Rychlobruslení 

13. – 15. 1. / ME – Hamar – Norsko 

ženy / 3 000 m – 3. Sáblíková – 4:08,60 

ženy / 5 000 m – 1. Sáblíková – 7:05,10 

ženy / celkem víceboj – 4. Sáblíková – 2,62 

výsledky zpracoval: Petr Eliáš 

Sportovní střelba Plzeň 

1. – 5. 3. / HME a HMEJ – Moskva – Rusko 

muži / VzBT 20 + 20 mix – 2. Januš – 386 b. 

muži / VzBT 20 + 20 mix – 5. Jonáš – 384 b. 

muži / VzBT 30 + 30 – 1. Januš – 583 b. 

junioři / VzBT 20 + 20 mix – 2. Caknakis – 377 b. 

junioři / VzBT 30 + 30 – 2. Caknakis – 568 b. 

junioři / VzBT 30 + 30 / družstvo – 5. ČR – Šmol – pod. 1/3 

Veslování 

28. 1. / MČR v trenažéru – Neratovice 

muži / 1 x – 1. Synek – 5:42,8 – český senior. rekord 

muži / 1 x LV – 1. Vabroušek – 6:13,1 

očekávané 


sportovní události 

ve II. čtvrtletí 2006 

Atletika MM Zlatá tretra 30. 5. Ostrava 

Dukla mítink – MJO 5. 6. Praha 

EP družstev 17. – 18. 6. Praha 

Cyklistika MS dráha 13. – 16. 4. Francie – Bordeaux 

MZ dráha – Mem. Hargaše 16. 6. Brno 

Kanoistika SP 12. – 14. 5. Polsko – Poznaň 

26. – 28. 5. SRN – Duisburg 

Vodní slalom MS sjezd 24. – 29. 5. Velká Británie – Bala 

SP slalom 26. – 28. 5. Řecko – Atény 

2. – 4. 6. SRN – Augsburg 

9. – 11. 6. Španělsko – Seo 

Veslování Pražské Primátorky 3. – 4. 6. Praha 

Parašutismus EP – přesnost přistání 1. – 6. 6. Rakousko – Lochen 

15. – 18. 6. CRO – Rjeka 

Sport. střelba SP 3. – 9. 4. Čína – Donnguang 

(broky) 4. – 11. 5. USA – Kerville 

21. – 28. 5. Egypt – Cairo 

10. – 15. 6. SRN – Suhl 

VC Hradce Králové 19. – 21. 5. Hradec Králové 

Sport. střelba MS CISM 21. – 28. 6. Norsko – Rena 

(kule) SP 25. – 31. 3. Čína – Guangzhou 

23. – 30. 4. Brazílie – Rescude 

22. – 28. 5. SRN – Mnichov 

1. – 4. 6. Itálie – Miláno 

EP Pu 300 m 10. – 13. 5. Plzeň 

CISM Regional 24. – 28. 4. Plzeň 

VC osvobození 3. – 7. 5. Plzeň 

Moderní pětiboj MS CISM 24. – 30. 5. Litva – Kaunas 

SP 22. – 26. 3. Mexico – Acapulco 

6. – 9. 4. GBR – Millfield 

20. – 23. 4. SRN – Berlín 

muži 11. – 14. 5. Rusko – Moskva 

ženy 11. – 14. 5., 1. – 4. 6. Maďarsko – Budapešť 

Windsurfing SP 8. – 14. 4. Španělsko – Mallorca 

22. – 28. 4. Francie – Hyeres 

10. – 20. 5. Rakousko – Neusiedlersee 

24. – 28. 5. Holandsko 

17. – 25. 6. SRN – Kiel 

přehled připravila: Věra Černá 

kalendář / otázky a odpovědi 

ptal se: Pavel Nekola 

foto: archiv TJ Dukla Praha-moderní pětiboj 

Tucet otázek 

pro 

Ondřeje Polívku 

1. Datum a místo narození: 

17. 3. 1988, Praha. 

2. Povolání: 

Student technického lycea SPŠST v Panské ul. v Praze. 

3. Začátek sportovní kariéry (rok, sport, klub): 

1994, plavání, PSK Olymp. 

4. Jak jste se dostal k modernímu pětiboji? 

O moderním pětiboji jsem se dozvěděl od kamaráda 

ze školy. Jelikož se mi v té době zdálo plavání již 

stereotypní, neváhal jsem a zkusil jsem to. 

5. Oddílová příslušnost v minulosti: 

PSK Olymp – plavání, PORTHOS – moderní pětiboj. 

6. Současný klub a trenéři: 

ASC/TJ Dukla Praha; Tomáš Janko – moderní pětiboj, 

Robert Kopecký – jízda na koni. 

7. Dosažené úspěchy v domácích a mezinárodních 

juniorských závodech: 

1. místo na MČR „B“ (2004), 

2. místo na MČR „A“ (2004, 2005), 

3. místo na MČR „J“ (2005), 

2. místo na ME „B“ v jednotlivcích i ve štafetě (2004), 

3. místo na MS „A“ (2005). 

8. Nejlepší dosažený bodový výkon: 

5 326 bodů, International German Championships 

Junior Men, 2005. 

9. Oblíbená disciplína moderního pětiboje: 

Všechny trénuji se stejným úsilím. Moderní pětiboj 

se sice skládá z pěti různých disciplín, ale dá se o něm 

říct, že sám o sobě je jedinou disciplínou. 

10. Sportovní vzor: 

Nemám. 

11. Zájmy a koníčky: 

Lyžování, jízda na kole, turistika. 

12. Sportovní a osobní cíle: 

Sportovní: nadále sportovat se stejnou chutí 

a jít v úspěších, kam až to půjde, třeba i startovat 

na olympijských hrách. Osobní: vystudovat vysokou 

školu. | 

27 

moderní pětiboj

olympionici 

28 

Český klub olympioniků 

Olympijské jubileum 

Prvořadou událostí sportovního roku byla nepochybně zimní olympiáda v Turínu. 

Mezi čestnými hosty byla i řada slavných českých sportovců, členů Českého klubu 

olympioniků. Jistě není bez zajímavosti nahlédnout do historie i současnosti prestižního 

sdružení sportovců, prvního svého druhu na světě. Nejvhodnějším mužem k rozhovoru 

pro DuklaSport je nepochybně současný předseda klubu – slavný veslař a držitel stříbrné 

olympijské medaile – Oldřich Svojanovský, který sbíral medaile v dresu Československa, 

ale i Dukly Praha. 

Při oslavách 40 let Klubu českých olympioniků převzali Dana Zátopková 

a Oldřich Svojanovský za přítomnosti předsedy ČOV Milana Jiráska dar 

od slovenských olympioniků , který přivezl Michal Staňo (vpravo) 

Předsednické žezlo jste převzal koncem roku 2004 

po dalším sportovci Dukly, také držiteli olympijského 

stříbra, házenkáři Ivanu Satrapovi. Vaši 

oddíloví kolegové vládli klubu po většinu funkčních 

období… 

„To je pravda. Všechno začalo 10. června 1975, kdy 

se v Praze ustavil Československý klub olympioniků 

a do jeho čela byla zvolena Olga Modrachová-Davidová, 

bývalá členka týmu slavného ATK, předchůdce 

Dukly. O čtyři roky později byl zvolen předsedou 

Jiří Kynos, člen zlaté štafety mistrů Evropy. Po něm 

převzal předsednictví olympijský vítěz ve střelbě 

Jan Kůrka, také „duklák“. Po rozpadu Československa 

se ustavil Český klub olympioniků, v jehož čele stanul 

diskař Ludvík Daněk, kterému v roce 1997 předsednický 

mandát opět potvrdilo tehdy 336 registrovaných 

členů našeho klubu. Po nešťastném odchodu 

Ludvíka převzal jeho roli Ivan Satrapa.“ 

Takže až na Daňka vládli klubu armádní sportovci. 

V úvodu také tvrdím, že jste nejstarším společenstvím 

tohoto druhu na světě. Opravdu je to tak? 

„Je to pravda. Náš klub je opravdu nejstarší na světě. 

Teprve podle našeho vzoru ze zrodily podobné kluby 

v celém světě. Jedinečnost našeho společenství 

ocenil několikrát i předseda MOV pan Juan Antonio 

Samaranch. Osobně vedení našeho klubu poblahopřál 

při své návštěvě Prahy v roce padesátého jubilea 

Velké kunratické, které se jako divák také zúčastnil. 

Právě za předsednictví pana Samaranche došlo 

ke vzniku řady národních klubů olympioniků po celém 


Pod taktovkou Dukly 

světě, pro které byl inspirací zrod a činnost Klubu 

československých olympioniků.“ 

Kolik členů dnes váš klub sdružuje? 

„Nyní je nás kolem 650. Počet členů výrazně vzrostl 

po změně statutu. Původně klub sdružoval jen 

medailisty a olympioniky, kteří obsadili bodovaná 

místa. Dnes však mohou být členy klubu všichni 

aktivní účastníci olympiád, tedy i trenéři. Máme 

zájem zapojit do činnosti v klubu rovněž mladé, 

ještě aktivní sportovce a dát jim příležitost podílet 

se na jeho vedení. Z mladých se do předsednictva 

již v minulých letech dostali tenistka Helena Suková 

a lyžař Pavel Benc, dnes šéf Dukly Liberec. V posledních 

volbách dostal důvěru členů i desetibojař Tomáš 

Dvořák a předsednictvo chceme dále omlazovat. Jako 

veslař bych ve vedení rád viděl i dalšího armádního 

sportovce – veslaře Vaška Chalupu.“ 

Náplň klubu je velmi pestrá. Vaši členové nechybí 

na žádné velké sportovní i společenské události. 

Jaké jsou však hlavní úkoly? 

„Prvořadým cílem je podpora olympijských myšlenek, 

Olympijské charty, myšlenek fair play, snaha podchytit 

a sdružovat české olympioniky a přispívat k rozvoji 

našeho sportu. Významný je rovněž sociální program. 

Je opravdu nedůstojné, že průměrný důchod našich 

starších medailistů nedosahuje ani 8 000 Kč. Jistě jim 

pomůže nastartovaný sociální program olympijského 

výboru. S určitou částkou počítáme i na rekvalifikaci 

olympioniků po ukončení sportovní kariéry a pomoc 


foto: Ladislav Kořán 

Členové Klubu českých olympioniků v Kopřivnici u památníku Emila Zátopka 

při zařazení do normálního života. Budeme přispívat 

i na důchodové připojištění olympioniků. Rádi 

bychom také realizovali myšlenku seniorského domu 

pro olympioniky. Již jsme vstoupili do jednání s Ministerstvem 

obrany. A nezapomínáme ani na zdraví 

našich členů, rehabilitaci, lázeňskou péči. 

Buďme nyní konkrétní, které akce mají podporu 

vašeho klubu? 

„To by byl dlouhý výčet. Vzpomenu jen na ty hlavní. 

Už začátkem roku jsme se zúčastnili zahájení Dětské 

olympiády v Hradci Králové a v lednu byl v Brně regionální 

ples olympioniků. S Danou Zátopovou jsme byli 

při vyhlašování sportovců roku v Uherském Hradišti, 

ve Zlíně i mém rodišti Otrokovicích. Koncem března 

se v Praze konal ples olympioniků a hned po něm 

Běh E. Zátopka v Mikulčicích. Také jsme otevřeli 

regionální klub Severní Morava, který povede Jirka 

Raška. Na Moravě již řadu let působí klub v Brně. 

Vede ho basketbalista Zdeněk Konečný. Čekají nás 

oslavy 50 let Dukly Liberec a pak už letní soutěže. Je 

to především memoriál Ludvíka Daňka v Turnově, běh 

Emila Zátopka Kopřivnice – Rožnov, Velká cena Brna 

v gymnastice, Běhy olympijského dne a řada dalších 

memoriálů našich bývalých členů. Ročně je to přes 

200 akcí.“ | 

Ještě bych měl připomenout tradiční setkání ČKO, 

která jsou vždy přehlídkou toho nejlepšího z českého 

sportu. Děkuji za rozhovor a přeji klubu hodně 

úspěchů.

sport dukla

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?