Čeština - Jasno

165-KLETT-PONS cest.pravopis-P 4.10.2007 12:18 Str. 1
Čeština
Pravopis a interpunkce
snadno a rychle
Shoda přísudku s podmětem
1. je-li podmět v mužském rodě životném v plurálu,
je v koncovce příčestí v přísudku i:
Psi se rvali o kost.
Zedníci stavěli dům.
Žáci jsou káráni učitelem.
• i se píše i v případě, že v podmětu jsou podstatná
jména lidičky, koně, rodiče:
Lidičky se seběhli na náměstí.
Koně se dali do cvalu.
Rodiče přijeli z dovolené v Egyptě.
Podstatná jména jako ledoborec, slaneček, uzenáč
mohou mít formy životné i neživotné, na nich bude
záležet zakončení přísudku:
Ledoborci brázdili oceán. → Ledoborce brázdily
oceán.
Slanečci leželi za výlohou. → Slanečky ležely za
výlohou.
K večeři byli uzenáči. → K večeři byly uzenáče.
Životnou koncovku mohou mít i podstatná jména,
která jsou běžná v neživotné podobě:
hroby – hrobové, dni/dny – dnové, neduhy –
neduhové:
Hroby byly zasypány listím. X Hrobové byli zasypáni
listím.
Dni se krátily. Dny se krátily. X Dnové se krátili.
Trápily ho různé neduhy. X Trápili ho různí neduhové.
Jde o tvary výrazně knižní, často se objevují v relativně
ustálených obratech:
Hrobové se otvírali.
Poslední dnové lidstva.
U některých podstatných jmen závisí životnost na
jejich významu, jako např. u slov nosič, vodič, koníček,
činitel, drak:
Vodiči psů se shromáždili u plotu. X Vodiče elektrického
proudu musely být urychleně vyměněny.
Nosiči s kufry mířili z nádraží k taxíkům. X Nosiče
konstrukce začaly korodovat.
Draci se vznášeli nad zemí a chrlili oheň. X Draky
letadel odpočívaly v hangáru.
Koníčci běhali po louce. X Koníčky na kolotoči byly
nově natřeny.
....................................................................................
2. Je-li podmět v plurálu v mužském rodě neživotném
nebo v ženském, píšeme y:
Stromy na jaře rozkvetly.
Míče ležely v síti v trávě.
Včely bzučely v úlu.
Významné osobnosti se zúčastnily charitativního
koncertu.
Ledničky byly rozmontovány a ekologicky zlikvidovány.
Podstatné jméno dítě (střední rod) je v plurálu ženského
rodu, proto ve shodě přísudku s podmětem
bude y:
Děti se vracely ze školy.
Děti běhaly bosy.
....................................................................................
3. Je-li podmět několikanásobný a tvoří-li jej kombinace
podstatných jmen různého rodu, jsou pravidla
následující:
a) Všechna jména jsou v singuláru, mezi nimi je
alespoň jedno mužského rodu životného a přísudek
následuje za podmětem, pak píšeme i:
Otec a matka šli do divadla.
Petr a Jana si hráli na schovávanou.
Chlapec a dívka přišli.
Chlapec i jeho štěně se ztratili.
Pokud přísudek předchází podmětu, je možná
i shoda přísudku s prvním členem skupiny:
Do divadla šel otec a matka.
Na schovávanou si hrál Petr a Jana.
Přišel chlapec a dívka.
Ztratil se chlapec i jeho štěně.
b) Všechna jména, nebo alespoň nějaké je v plurálu
a je mezi nimi alespoň jedno mužského rodu životného,
pak se píše i, pokud přísudek následuje za
podmětem:
Chlapec i obě dívky byli oceněni cenou poroty za
mimořádně zdařilé představení.
Krávy i býci se pásli na louce.
Bruslař i běžkařky se zúčastnili celosvětové soutěže
v zimních sportech.
Shoda přísudku s podmětem • psaní písmene ě • hlásky ď, ť, ň • znělé souhlásky •
předložky a předpony s(e) a z(e)
Pokud přísudek předchází podmětu, je možná shoda
dvojí (je možné dát přednost shodě se slovem, které
stojí přísudku nejblíže):
Cenou poroty byli za mimořádně zdařilé představení
oceněni obě dívky i chlapec. ALE I Cenou
poroty byly za mimořádně zdařilé představení
oceněny obě dívky i chlapec.
Celosvětové soutěže v zimních sportech se zúčastnili
běžkařky i bruslař. ALE I Celosvětové soutěže
v zimních sportech se zúčastnily běžkařky i bruslař.
Na louce se pásli krávy i býk. ALE I Na louce se
pásly krávy i býk.
c) Mezi jmény tvořícími podmět jsou jména různých
rodů kromě jmen mužského rodu životného, pak
je koncovka podle mužského neživotného nebo
ženského:
Dub, buk a javor musely být pokáceny.
Světlo a zasklená skříň byly stěhovány jako poslední.
Kotě a kočka si hrály.
Strom a květiny usychaly.
Řeky a potoky se vylily z koryt.
d) Mezi jmény tvořícími podmět není jméno mužského
rodu životného, aspoň jedno jméno je v plurálu
a přísudek předchází podmětu, pak je možná
shoda dvojí:
Přiblížila se děvčata i starší ženy. ALE I Přiblížily se
děvčata i starší ženy.
Rozbila se televize i počítače. ALE I Rozbily se televize
i počítače.
Podávala se káva a různé druhy čaje. ALE I
Podávaly se káva a různé druhy čaje.
e) V podmětu jsou jména středního rodu v singuláru,
pak je koncovka y:
Tele a jehně se bály kolemjdoucích.
Kotě a štěně si vyžadovaly pozornost.
f) Jsou-li jména středního rodu v plurálu, je koncovka
přísudku a:
Telata a jehňata se bála kolemjdoucích.
Koťata a štěňata si vyžadovala pozornost.
....................................................................................
4. Podle smyslu se realizuje shoda při zohlednění
přirozeného rodu podmětu.
osoby ženského osoby mužského nebo
pohlaví obojího pohlaví
My jsme nic neřekly. My jsme nic neřekli.
Co jste to, holky, dělaly? Co jste to, chlapci,
(podle rodu jména dělali?
v oslovení)
U vět s všeobecným (nekonkrétním) podmětem
píšeme v přísudku i:
Z rádia vyhrávali veselé písničky.
V novinách psali, že utekl nebezpečný trestanec.
Do poroty nominovali Pavla a Vaška.
Shoda podle smyslu se může uplatňovat též
v navazujících větách, kde podmět je přímo uveden
pouze v první z nich:
Děvčata začala chodit večer na cvičení. Chtěly být
štíhlejší. ALE I Chtěla být štíhlejší.
Zástupy Pražanů spěchaly na Staroměstské náměstí.
Nechtěli (= Pražané) přijít o příjezd hokejistů.
ALE I Nechtěly (= zástupy) přijít o příjezd hokejistů.
....................................................................................
5. Podmět je vyjádřen jmény označujícími živé bytosti
spojenými nesouřadně, pomocí předložky s:
a) Jména jsou v singuláru a jedno z nich je rodu mužského
životného, pak přísudek bývá v plurálu:
Jana s Pepou jeli do Barcelony.
Pavel s Danou se vzali.
Knihu četli Alice s Viktorem. ALE I Knihu četla
Alice s Viktorem.
b) Jména jsou v plurálu a přísudek následuje po
podmětu, pak je obvyklá shoda podle jména
v 1. pádě:
Učitelky s žáky se zúčastnily školení o bezpečnosti
práce. ALE I Učitelky s žáky se zúčastnili školení
o bezpečnosti práce.
Lékařky s ošetřovateli zachránily několik těžce zraněných
cestujících. ALE I Lékařky s ošetřovateli
zachránili několik těžce zraněných cestujících.
Studentky se studenty se zúčastnily přednášky
o změnách v klimatu. ALE I Studentky se studenty
se zúčastnili přednášky o změnách v klimatu.
c) Jména jsou v plurálu a přísudek předchází podmětu,
pak je obvyklá shoda podle jména
v 1. pádě:
Přednášky o změnách v klimatu se zúčastnily studentky
se studenty.
Přednášky o změnách v klimatu se zúčastnili studenti
se studentkami.
....................................................................................
6. Je-li přísudek ve třetí osobě singuláru nebo plurálu
přítomného času, píše se v koncovce vždy í:
Ivana dobře bruslí.
Básníci sní o svobodě, politici o ní mluví.
Děti kreslí lva.
Psaní písmene ě
Písmeno ě označuje:
1. že předcházející písmena d, t, n se budou číst
měkce jako ď, ť, ň:
dělat, k vodě, dělo, raději, tělo, k tetě, těšit, roztěkaný,
někdo, různě
2. že se po předcházejících písmenech p, b, v, f bude
číst j:
pěna, opětovat, pět, podběl, běloba, běsnit, věno,
věčný, pověz, v karafě, fěrtoch
3. že se po předcházejícím písmenu m bude číst ň:
město, kromě, zřejmě, měnit
Pokud kořen začíná na skupinu je a před ním se
objeví předpony ob nebo v, píšeme skupiny bje, vje:¨
objednat, objevit (se), objev, objetí, objem,
objezd, vjet, vjezd, vjem a slova příbuzná jako
neobjednat, objednaný, objednávka, vjemově
apod.
Pokud se po písmenu m píše písmeno n i v jiném
slovním tvaru nebo slově příbuzném, píše se i před ě:
zapomněl (pomni, pomník), domněnka (domnívat
se), uzemnění (uzemnit), rozumně (rozumný),
ohromně (ohromný)
Pozor! Příslovce tamější je odvozeno od příslovce
tam (příponou -ější), nikoliv od přídavného
jména tamní.
Skupina mně se neobjevuje ani ve slovech
střídmě, zřejmě.
Pozor na tvary slovesa rozumět – v jejich tvarech
se skupina mně neobjevuje (na rozdíl od příslovce
rozumně).
Často dochází k chybě ve tvarech minulého času slovesa
mít a u jeho záporné podoby nemít, ani v nich
se skupina mně neobjevuje.
Užívání tvarů mě a mně zájmena já se řídí gramatickými
pravidly:
• tvar mě je tvar 2. a 4. pádu, lze ho nahradit tvarem
mne
• tvar mně je tvar 3. a 6. pádu, ve třetím pádě ho lze
často nahradit tvarem mi
Hlásky ď, ť, ň
Hlásky ď, ť, ň se nezapisují pomocí písmen s háčkem,
pokud po nich následují písmena i/í nebo ě:
díky, ticho, nitě, dělat, těšit, něco (viz též výše)
Znělé souhlásky na konci slov
a ve skupině souhlásek
Na konci slov se znělé hlásky b, d, ď, h, v, z, ž, g
vyslovují nezněle, jako p, t, ť, ch, f, s, š, k, svůj pravopis
si však zachovávají: chléb, plod, choď, pstruh,
lev, kaz, muž, gong.
Pokud se uprostřed nebo na začátku slova objeví
skupina složená ze znělé a neznělé souhlásky, vyslovuje
se celá skupina buď zněle, nebo nezněle, svůj
původní pravopis si však obě hlásky zachovávají podle
jiných slovních tvarů nebo podle slov příbuzných:
shoda [zhoda/schoda], kravka [krafka], loďka [loťka],
zpívat [spívat], kresba [krezba], sbírat [zbírat].
Předložky a předpony s(e) a z(e)
Předpona s(e) se užívá, pokud chceme vyjádřit:
a) směřování dohromady:
sejít se, sbor, sbírat, sloučit, seskupit, semknout
se, scházet se, spřátelit se
b) směřování shora dolu a z povrchu pryč:
spadnout, scházet (z kopce), splout, setřít, seškrabat,
shora apod.
c) dále ve slovech (a jim příbuzných):
schovat, skonat, skončit, slevit, spálit, spasit, spáchat,
stěžovat si, strávit, stvořit, stýskat si, stěží
apod.
Předpona z(e) se užívá, pokud chceme vyjádřit:
a) dokonavá slovesa (a jim slova příbuzná) popisující
výsledek děje:
zorganizovat, zefektivnit, zranit, zúžit, zemřít,
zrada apod.
b) dokonavá slovesa (a jim slova příbuzná) mající
význam „stát se, udělat takovým jako označuje
slovo základové“:
zdokonalit „stát se, udělat něco dokonalým“, znechutit,
znepříjemnit, zocelit, znesnadnit, zdůraznit
apod.
c) nedokonavá slovesa (a jim slova příbuzná) jako:
zmírat, znehodnocovat, zesměšňovat apod.
d) dále ve slovech (a jim příbuzných):
zhostit se, zkoumat, zkoušet, zpěčovat se, zpívat,
zpovídat, zpytovat, zpupný, způsob, zříci se, zřídit
se, ztepilý
V některých případech může předpona rozhodovat
o významu slova:
shlédnout „podívat se dolů odněkud“ X zhlédnout
„vidět něco“
slít „lít něco odněkud někam“ X zlít „polít“
směna (peněz) X změna (systému apod.)
svolat „zorganizovat“ X zvolat „vykřiknout“
sběhnout „rychle někam zajít, z něčeho sejít“ X
zběhnout „opustit vojenský útvar n. boj“
sběhnout se „rychle se shromáždit“ X zběhnout
se „stát se, přihodit se“
sbít „přitlouci k sobě“ X zbít „zmlátit“
sjednat „ujednat, dohodnout“ X zjednat „zajistit,
dosáhnout“, též „získat a (platit) službu“
....................................................................................
Předložka s(e) se pojí především se sedmým
pádem
– s kamarádem, se psem, s učitelem, s matkou, se
sestrou, s nadšením apod.
Předložka z(e) se pojí především s druhým pádem
– z domu, z učebnice, ze sešitu, ze zájmu, z neznalosti,
z trucu.
Pokud chceme od sebe odlišit význam dolů a z povrchu
pryč / ven, je možné užít pro vyjádření významu
dolů předložku s(e):
Kniha spadla se skříně (dolů). X Knihu vyndal ze skříně
(ven).
Předložka s se dále užívá ve spojeních:
hodina s půlnoci, den s neděle, kdo s koho, být s to.
Psaní ů/ú
Písmeno ú se píše:
a) na začátku slov: úmorný, úloha, ústava, úplavice
apod.,
b) po předponě nebo po první části složených slov:
bezúspěšně, neúmyslně, vyústit, trojúhelník,
bezúhonný apod.,
c) v citoslovcích: búú, vrkú, túú túú apod.,
d) v přejatých slovech: kúra, múza, fúze, túra, ragú,
skútr apod.,
e) ve slově ocún.
Písmeno ů píšeme:
a) uprostřed slova: nůše, růže, kůže, průnik, bratrův,
vzhůru apod.
b) na konci slova: domů, bez mužů apod.
V některých slovech se vyslovuje u polodlouze až
dlouze, píší se ale s krátkým u:
družička, buvol, chmura, kužel, luna, pohnutka,
ruměnec, tuze, žluva, (roz)pul (chleba).
Psaní velkých písmen
Velká písmena se píší ve vlastních jménech lidských
i zeměpisných:
Karel, Ivana, Krkonoše, Afrika, Vltava, Sněžka,
Atlantik, Radlice, Veveří, Jihlavsko apod.
Předložky a předpony s(e) a z(e) • psaní ů/ú • psaní velkých písmen Psaní velkých písmen • změny ve skupinách souhlásek • psaní přejatých slov
strana 2 strana 3 strana 4
U víceslovných vlastních jmen, jehož druhou, příp.
další část tvoří obecné jméno, se píše velké písmeno
v prvním slově jako v případech:
Národní divadlo, Jizerské hory, Jaderské moře,
Česká republika, Evropské hospodářské společenství,
Blízký východ apod.
Pozor na odlišení, kdy jsou adjektiva součástí
zeměpisného názvu a kdy ne:
Jižní Amerika X jižní Čechy
Střední Amerika X střední Evropa
Je-li součástí víceslovného vlastního jména další vlastní
jméno, píše se také s velkým písmenem:
Police nad Metují, Zakarpatská Ukrajina, Jílové
u Prahy, Šlapanice u Brna apod.
Podobně se chovají názvy knih, písní, skladeb a uměleckých
děl:
Muži v ofsajdu, Medvídek, Růžencová slavnost
apod., ALE Výlet do Španěl, Adam a Eva v ráji,
Všichni jsou už v Mexiku apod.
Víceslovná vlastní jména označující osídlená místa se
píší s velkými písmeny:
Karlovy Vary, Hora Svatého Šebestiána apod.
Stojí-li po předložce vlastní název, píše se tak, jak by
se psal samostatně:
Svatý Jan pod Skalou, Rychnov u Nových Hradů,
ALE Kostelec nad Černými lesy, Albrechtice v Jizerských
horách apod.
Začíná-li víceslovné pojmenování obecným podstatným
jménem (ulice, náměstí, mys, hora, třída, most),
píše se s malým písmenem a velké písmeno se použije
až u slova následujícího: náměstí Republiky (ale
jako stanice metra – Náměstí Republiky), ulice Celetná,
město Praha, okres Vyškov, moře Jaderské apod.
Výjimku tvoří tři názvy, v nichž se ve slově město píše
M: Město Albrechtice, Město Libavá, Město Touškov.
Historicky doložené staré správní celky a státní útvary
se píší s velkým písmenem:
Království české, Markrabství moravské. Lze psát
velkomoravská říše, Velkomoravská říše i Říše velkomoravská.
Začíná-li vlastní jméno předložkou, píše se velké písmeno
i u následujícího slova:
ulice Na Příkopech, restaurace UMedvídků, galerie
UZlatého zvonu, dům UTří lilií (ale jako název Nerudovy
povídky – Dům UTří lilií – viz výše), VKotcích, Na Pláni apod.
Pokud můžeme název zakomponovat do výpovědi, že
předložka nebude jednoznačně jeho součástí, může
se psát s malým písmenem:
Najíme se u Sedmi švábů. Pracuji na Pláni.
Velké písmeno se píše u jmen, příjmení, přezdívek
a přídomků živých bytostí, případně u fiktivních
bytostí chápaných jako živé:
Petr, Pavel, Jan Amos Komenský, Novák, Miller, Ludvík
Šestnáctý, Vinetou, Popelka, Zlatovláska, Panna
orleánská, Svatý otec, Věčný Žid apod.
Velké písmeno užijeme i pro pojmenování neznámých
autorů (většinou výtvarných děl):
Mistr vyšebrodského oltáře, Mnich sázavský apod.
Stejně tak i pro pojmenování příslušníků rodů a rodin
jako Přemyslovec, Habsburkovna apod., pojmenování
etnických skupin, národů a kmenů: Rus, Kazach,
Čechokanaďan, Jihočech, Cikán, Žid, Rom (ale
v neetnickém smyslu – cikán, žid, rom) apod.
Názvy antropologických skupin se píší s písmenem
malým: běloch, černoch, indián.
S velkým písmenem se píší také obyvatelské názvy
vztahující se k pojmenování místa:
Evropan, Benešovan, Bratislavan, Madriďan, Francouz,
Smíchovák, Brňák, Malostraňák, ale též Seveřan
(= Skandinávec), Jižan (= Řek, Ital apod., ale jako
představitel Konfederace za občanské války v Americe
s písmenem malým – jižan), Marťan, Měsíčan.
Označení Pražané se používá pro označení obyvatel,
zatímco forma pražané označuje část husitských vojsk.
Označení pozemšťan a nebešťan se píší s malým písmenem.
Postavy mytologické, bájné a náboženské, pokud
označují bytosti hodné uctívání:
Ježíš Kristus, Panna Maria, Madona (madona = druh
výtvarného umění), svatá Trojice, Duch svatý,
svatý Jiří, Zeus, Héra, Pallas Athéna, Radegast, Perun
a alegorické či pohádkové bytosti jako Rozum, Štěstí,
pták Žal, děd Vševěd, paní Bída apod.
Slova jako Bůh, Prorok, Mesiáš se píší s velkým písmenem,
pokud jde o konkrétní náboženskou bytost,
resp. předmět hodný uctívání (křesťanský Bůh, Prorok
Mohamed), jinak se píší s malým:
Ve starověkém Řecku uctívali mnoho bohů.
Nechovej se jako prorok zlých zpráv.
Pokud je vlastní jméno charakteristické pro nějakou
postavu s určitými vlastnostmi a díky ní se stalo obecným
označením lidí s onou vlastností – píše se
s malým písmenem:
donchuán, lazar, paganini, jidáš, tatar, navrátil,
popelka, penelopa apod.
Jména příslušníků politických stran a hnutí, literárních
a hudebních směrů, církevních řádů, fotbalových
klubů, pracovních kolektivů apod. se píší s malým
písmenem:
mladočech, sociální demokrat, komunista, sokol,
skinhead, punker, surrealista, poetista, romantik,
hip-hoper, piarista, jezuita, kapucín, sparťan, slávista,
tatrovák.
Názvy hudebních skupin se píší s velkým písmenem,
ale hovorová označení jejích členů nebo fanoušků
s malým:
Depeche Mode – depešáci,
Kabát – kabáti,
Black Sabath – sabati apod.
Jména zvířat (i fiktivních) píšeme s velkým písmenem:
pes Black, kočka Fatima, kocour Mikeš, liška Ryška,
kačer Donald apod.
S velkým písmenem se píší názvy planet a vesmírných
těles, pokud nemají obecnou platnost:
Mars, Jupiter, Venuše, Slunce (ale Na obloze svítilo
slunce.), Měsíc (ale Některé planety mají více měsíců
než Země. Na nebi zářil měsíc jako rybí oko.), souhvězdí
Orion, Halleyova kometa apod.
S velkým písmenem se píší názvy významných
staveb:
Hradčany/Pražský hrad/Hrad, Prašná brána, Špilberk,
Svatý kopeček, El Prado, Louvre, Putimská brána,
Chrám svatého Víta/Svatovítský chrám, Sázavský
klášter, ALE kostel svatého Bartoloměje, kaple svaté
Anežky apod.
Velké písmeno se objevuje v pojmenování význačných
přírodních úkazů a turistických cílů:
Boubínský prales, Mumlavské vodopády, Posázavská
stezka, prales Jizera apod.
V názvech organizací, stran, orgánů státní správy,
vzdělávacích institucí se píše velké písmeno většinou
u prvního slova:
Organizace spojených národů, Evropská unie, Občanská
demokratická strana, Česká obchodní inspekce,
Zastupitelstvo města Tábor, Rada města Svitavy, Český
svaz zahrádkářů.
Je-li její součástí název jiné organizace, její složky
nebo místní jméno, píše se také s velkým písmenem:
Dětský fond Organizace spojených národů, Akademie
věd České republiky, Parlament České republiky,
Bohemians Praha.
Zkratky institucí se píší celé velkým písmenem:
OSN, ČOI, ČSZ, UNICEF, NATO, EU, AV ČR apod.
(více o zkratkách viz níže)
Zvláštní podobu má psaní organizace al-Kaida/al-
Ka’ida – al se píše s malým písmenem, protože
v arabštině je to vyjádření gramatické kategorie členu.
Velké písmeno se používá při označení význačných
listin, smluv, dohod a jejich souborů: Zlatá bula sicilská,
Dekret kutnohorský, Mnichovská dohoda.
Malé písmeno se používá u nevýznamných listin
a formulářů:
Vyplňte přihlášku k trvalému pobytu.
Podejte si žádost o vydání cestovního dokladu.
Názvy výrobků, rostlin, plodů apod. se píší s velkým
písmenem, pokud označují daný jev jako značku:
víno Muškát, automobil Ford, letadlo Boeing, cigarety
Marlboro, růže Superstar, likér Becherovka, káva
Nescafé, minerální voda Mattoni.
Pokud se ale označení užívají jako obecné jméno
nebo je z nich utvořena odvozenina, píší se s písmenem
malým: pít muškát, jezdit fordem, letět boeingem,
kouřit marlborky, pít becherovku/bechera, pít
matonku.
S velkým písmenem se píší významné (kladně
i záporně) dějinné události:
Velká francouzská revoluce, Pařížská komuna, Sarajevský
atentát, Květnová revoluce, Mnichov 1938,
Květnové povstání/Květen 1945.
S malým písmenem se tradičně píší události jako
první a druhá světová válka, husitské války, dále
méně významné události nebo události, které se
nedotýkají přímo našich dějin:
punské války, čínská kulturní revoluce, bitva u Salaminy,
bitva u Little Big Hornu, pochod na Paříž, povstání
pasáčků apod.
V názvech periodicky se opakujících akcí se objeví
také velké písmeno:
Desátý dudácký festival, Měsíc bezpečnosti, Týden
italských specialit, Mistrovství světa ve fotbale, Pražské
jaro, Pátý pražský maratón apod.
ALE jako obecná jména: filmový festival, pražský
maratón, dudácký festival apod.
S velkým písmenem se píší názvy významných dnů
a svátků:
Mezinárodní den studentstva, Hod boží/Boží
hod/Hod Boží, Vánoce, Velikonoce, Květná neděle,
Škaredá středa, Zelený čtvrtek.
ALE: advent, masopust, majáles, letnice, chanuka,
purim, velký půst.
S velkým písmenem se píší i názvy soutěží, cen,
vyznamenání a řádů:
Český slavík, Cena hudební akademie, Cena Thálie,
O zlatý střevíc, Řád bílého lva, Nobelova cena, Hlávkova
cena.
U osobních zájmen ty, vy se užívá velké písmeno
jako projev úcty v dopisech.
Tradiční tituly se píší celé s velkým písmenem:
Vaše Blahorodí, Vaše Magnificence, Vaše Veličenstvo,
slovutný Mistře.
Akademické tituly se píší mimo oficiální sféru s písmenem
malým:
mistr Jan Hus, bakalář Petr Zelenka, inženýr Karel
Slupka, docentka Věra Bartáková apod. (viz dále)
Standardně se velké písmeno píše na začátku vět,
textů, na začátku přímé řeči či citátu vloženého do uvozovací
věty a ve zkratkách (viz dále). Může sloužit i jako
prostředek zdůraznění – Leonardo byl prostě Někdo.
Ve výčtech můžeme užít písmeno velké i malé (velkému
dáváme přednost, jde-li o větné výčty).
Změny ve skupinách souhlásek
ď, ť, ň v kořeni slov se někdy mění před příponami
-ka, -ky, např.:
chuť – choutka,
zeď – zídka,
niť – nitka,
pečeň – pečínka apod.
ALE: loď – loďka, káď – káďka, laň – laňka,
Volyně[ňe] – Volyňka apod.
Obojí možnost:
skříň – skříňka/skřínka,
Souhlásky před příponami -ský, -ství, -stvo:
• ž, š, č, z na konci základového slova se nemění:
lotyšský, mužský, voličský, francouzský apod. V plurálu
adjektiv zůstávají též zachovány: lotyšští, mužští,
voličští, francouzští.
ALE: měřičský „vztahující se k měřičům“ X měřický
„geometrický“, lotyšský, lotyšští X lotyština
• c, s na konci základového slova se zjednodušuje:
brandýský (z Brandýs + ský),
ruský (z Rus(ko) + ský),
hradecký (z Hradec + ský),
lužický (z Lužic(e) + ský) apod.
V plurálu: brandýští, ruští, hradečtí, řečtí apod.
• k, h, g, ch na konci základového slova se mění:
otrocký (z otrok + ský),
pražský (z Prah(a) + ský),
rižský (z Rig(a) + ský),
kazašský (z Kazach + ský),
vlašský (z Vlach + ský) apod.
ALE: bruggský, haaggský, chicagský apod.,
Čech X český, čeští, čeština
• od podstatných jmen skloňujících se podle vzoru
kuře jsou odvozeniny utvořeny pomocí přípon -cký,
-ctví: knížecký, knížectví, zvířecký, zvířectví apod.
ALE: dítě → dětský, dětství
• po ř zůstává přípona -ský: kovářský, mořský apod.
Někdy dochází ke změně skupiny řs na rs:
pohorský (z Pohoř(í) + ský),
záhorský (z Záhoř(í) + ský)
• v základě místních jmen Hostinné, Jablonná apod.
dochází v odvozeninách k redukci n: hostinský,
jablonský apod.
• v odvozeninách od cizích místních jmen mizí skupiny
-g, -gh, -k/ka v konci základu, např.:
edinburský (z Edinburg),
helsinský (z Helsinky),
jamajský (z Jamajka),
kamčatský (z Kamčatka) apod.
hamburský (z Hamburk)
nymburský (z Nymburk)
newyorský (z New York)
ALE: Minsk → minský, Rovensko → rovenský,
Sverdlovsk → sverdlovský, Etruskové → etruský
Při stupňování adjektiv se skupiny souhlásek na
hranici základu a přípony zachovávají:
drahý – dražší,
krátký – kratší,
sladký – sladší,
prudký – prudší,
jednoduchý – jednodušší – nejjednodušší
některá adjektiva zakončená na ký mívají ve druhém
stupni skupinu čí/čejší:
hebký – hebčí/hebčejší,
mělký – mělčí,
tenký – tenčí,
měkký – měkčí
Adjektiva odvozená od základů končících na -n/ň
mívají zachována dvě n:
hlubina – hlubinný,
vina – vinný,
víno – vinný,
jeskyně – jeskynní
• skupina nn se vyskytuje i v některých přídavných
jménech přejatých:
endogenní, homogenní, profánní, spontánní, suterénní,
suverénní apod.
Adjektiva odvozená od pojmenování zvířat mají
jenom jedno n:
jelen → jelení,
havran → havraní,
laň → laní,
krocan → krocaní,
kuna → kuní
• adjektivum dceřiný se píše pouze s jedním n.
Pozor na rozdíly:
raný „časný, brzký“, „počáteční“ (salát, brambory;
středověk) X ranní „vztahující se k části dne“ (zprávy,
noviny, mše) X ranný „související s ránou“ (krvácení)
V některých slovech či slovních tvarech se redukují
hlásky při výslovnosti (může k tomu docházet
ve výslovnosti spisovné, stejně jako v nedbalé,
nářeční apod.), grafická stránka se ovšem neredukuje:
jsme, jdu, půjčit, hřebík, jméno, džbán, dcera, tkanička,
hrozinka, čtvrtek, středa, matce, otce, racci, podzemní,
oddech, oddálit, poddaný, nejjasnější, čtyřruční,
leccos, rovnoramenný apod.
Pozor na případy:
nejjednodušší „nejvíce jednoduchý“ X nejednoduší
„kteří nejsou jednoduší“
křeččí „patřící křečkovi“ X křečí „tvar podstatného
jména křeč“
racci „ptáci“ X raci „korýši“
Psaní přejatých slov
Slova přejatá se mohou psát původním pravopisem,
nebo podléhají adaptaci českému grafickému / pravopisnému
systému
Původním pravopisem se píší slova:
• označující reálie nebo slova související se zemí
svého původu:
abbé, joule, rendez-vous, vaudeville apod.
• slova částečně zdomácnělá, ale s výrazně rozdílnou
výslovností od původní podoby:
bulletin, hard core, image, interview, notebook, online,
outsider, resumé, revue, rock, summary apod.
• adaptovat se může i psaná podoba slov, ne vždy je
ovšem považována za spisovnou:
imidž, intervjú, noutbuk apod.
Dvojí podoba je možná např.:
camping i kempink, guerilla i gerila, junta i chunta,
runway i ranvej.
Původním pravopisem se píší:
• slova citátová (převážně z latiny): ad hoc, curriculum
vitae, pour féliciter, fair play,
• hudební výrazy (převážně z italštiny, příp. z angličtiny):
allegro, crescendo, pianissimo, acid jazz, hard
core, heavy metal, punk
Počeštěle se píší slova a skupiny:
• ae, ai, oe:
aféra, sféra, pre-/pré- (jako préteritum, preambule),
hema- (jako hematoglobin), peda- (jako pedagogika),
eko- (jako ekologie, ekonomie) apod.
• c s výslovností k lze psát též jako k, qu jako kv,
gv jako g, w jako v, i/y vyslovované jako j – j,
rh jako r, ck jako k:
kakao, káva, kaňon, streptokok, rekonkvista, bojkot,
konvoj, loajální, šok apod.
• původně řecké th se píše jako t:
antologie, patologie, patos, atlet, mentol, katedra,
téma, teus, kartotéka, psychopat, syntéza apod.
Původní pravopis zůstává v úzce odborných výrazech,
případně i v běžných termínech v rámci odborného
textu (methan i metan apod.)
• původní zdvojená písmena ss, ll, mm, nn se často
zjednodušují:
adresa, masa, mise, ilegální, anulace, pesimista,
stres, iracionální, ireálný, tenis, dilema, komunální
apod.
Ve slovech, která více reflektují cizí prostředí, nebo
jsou přejatá poměrně krátkou dobu, k redukci zatím
nedochází: miss, error apod.
• v mnoha slovech zdomácnělých převládá psaní z
na místě původníhího s,a to díky výslovnosti [z]:
akvizice, analýza, bazilika, báze, dezert, dimenze,
emulze, epizoda, exploze, expozice, filozofie, gymnázium,
iluze, invaze, kazeta, neuróza, poezie, prezident,
próza, revize, senzace, syntéza, tranzistor,
trezor, univerzita, verzálka apod.
• s i z lze psát ve slovech, v nichž existuje obojí
výslovnost:
busola/buzola, desén/dezén, diskuse/diskuze, disertace/dizertace,
kasematy/kazematy, plisé/plizé, renesance/renezance,
resort/rezort, režisér/režizér a ve
slovech s příponou –ismus/-izmus jako
klasicismus/klasicizmus, mechanismus/mechanizmus,
realismus/realizmus, romantismus/romantizmus,
jména původně zakončená na -rs, -ls, -ns,
jako dispens/dispenz, impuls/impulz, kurs/kurz, kursovné/kurzovné,
puls/pulz apod.
• podle výslovnosti se řídí pravopis s a z ve slovech
s předponami des- a de-:
dezinfekce, deziluze, dezorientace, designovat,
designovaný, desublimovat apod.
• z se píše ve slovech s původní latinskou předponou
kon-:
konzerva, konzumace, konzul, konzola, konzervatoř
apod.
ALE s se píše ve slovech: konsonant, konsenzus,
konsekvence apod.
• ve slovech nepočeštělých se píše s:
cirrhosis, laser apod.
• ve slovech (počeštěných), kde se vyslovuje dlouhá
souhláska, se obvykle i píše:
akvárium, angína, cirhóza, ekzém, emblém, filé,
guvernér, harlekýn, instalatér, islám, kariéra,
kostým, kúra, marokén, pól, rádio, refrén, resumé,
terárium, túra, paralýza, protéza apod.

165-KLETT-PONS cest.pravopis-P 4.10.2007 12:18 Str. 2
strana 5
• krátce se píší slova s cizími příponami jako:
aceton, acetylen, aktivum, auditorium, boxer, bronchitida,
brožura, fakturový, fereronka, hysterie, kulturní,
laguna, literatura, magisterium, mahagon,
matador, motiv, šampon, toluen, tribuna apod.
• dlouhá i krátká samohláska se píše ve slovech
a jejich odvozeninách jako:
balkon/balkón, brom/bróm, bromový/brómový,
citron/citrón, fluor/fluór, chlor/chlór, jod/jód, jodový/jódový
apod.
• nespisovná slova se píší počeštěle:
lágr, kanonýr, plezír, špajz, vachmajstr apod.
• podle původního pravopisu se zachovává psaní i po
písmenech označujících tvrdé souhlásky jako:
distribuce, hiát, historie, chirurg, gigant, kinetika,
kino, kritika, nitrid, titul, rival apod.
S i se píší slova s původní latinskou předponou
dis- ve slovech jako disharmonie, disident, disertace,
distanc apod. ALE slova jako dysgrafik, dyslektik
tuto předponu neobsahují – předpona dys- je
v těchto případech původu řeckého.
• podle původního pravopisu se zachovává psaní y
po písmenech označujících měkké souhlásky jako:
cyklon, cyklus, encyklopedie apod.
y se píše také v koncovce slov cizího původu:
hecy, hicy, hospicy, kecy, puncy, tácy, trucy
• podle původního pravopisu se zachovává psaní i po
písmenech označujících obojetné souhlásky jako:
aklimatizovat, biograf, figura, ministr, opium, poliklinika,
situace apod.
ALE: analyzovat, fyzika, labyrint, mystika, polytechnika,
pyramida, symbol apod.
• přídavná jména s příponou -ální:
figurální, naturální, sexuální apod.
• podle původní formy je odvozeno i adjektivum
bizarní (podoba s d je chybná)
• cizí předpony a první části složených slov se většinou
píší původním pravopisem: ante-, makro-,
mikro-, mini-, nano-, super-: antedatovat,
makroekonomika, mikročip, minisukně, nanotechnologie.
Některé se mohou psát obojím způsobem: cyberi
kyber-: cyberkultura / kyberkultura, cyberpunk /
kyberpunk.
POZOR:
antedatovat „napsat na dokument dřívější datum“
(chybně bývá užívána předpona anti-)
Dějová a účelová adjektiva
• dějová adjektiva vyjadřují děj:
(je právě teď) holící (se), honící, hrající, mazající,
řídící, spící;
• účelová účel, jakému slouží předmět, tj. k čemu je
určený: holicí, honicí, hrací, mazací, řídicí, spací;
Pozor na jejich odlišení:
holící (se muž) – dějové X holicí (strojek) – účelové, tj.
„určený k holení“
(žena) balící (dárky) – dějové X balicí (papír) – účelové,
tj. „určený k balení“
(pes) honící (zajíce) – dějové X honicí (pes) – účelové,
tj. „určený k honění zvěře“
(lektorka) školící (naši skupinu) – dějové X školicí
(středisko je uzavřeno) – účelové, tj. „určené ke školení“
(muž) řídící (vozidlo) – dějové X řídicí (systém se
porouchal) – účelové, tj. „určený k řízení“
(muž) kropící (konví trávník) – dějové X kropicí (vůz)
– účelové, tj. „určený ke kropení“
Zkratky
Slova se zkracují obvykle prvními písmeny. Zkracovat
lze jedno slovo, ale i více slov. Pokud nejde o iniciálové
zkratky psané malým písmenem, píše se za zkratkou
obvykle tečka:
p. (= pan, méně často i paní), s. (= stránka), h. k.
(= houskový knedlík) apod.
V některých případech se slova zkracují počáteční
skupinou písmen:
pod. (= podobně), str. (= stránka) apod.
Psaní přejatých slov • dějová a účelová adjektiva • zkratky • psaní spřežek • čárka v souvětí
souřadném
• Křestní jméno se zkracuje jedním (počátečním) písmenem,
některá lze i skupinou:
B. (= Božena, Bedřich, Břetislav apod.), D. (= Daniel,
David, Drahoslava apod.), F. / Fr. / Frant. (=
František), J. / Jar. (= Jaroslav, Jaromír), L. / Lad. (=
Ladislav) apod.
• U zeměpisných jmen se zkracuje:
a) adjektivní složka známých jmen:
K. Vary, M. Lázně, M. / Mor. Budějovice,
F. / Frant. Lázně apod.
b) předložka, případně název řeky nebo hory:
Lysá. n. L. / Lysá n. Labem, Louňovice p. Blaníkem
apod.
• vědecké a vysokoškolské tituly a vojenské hodnosti
se zkracují jako skupiny písmen
PhDr.; MUDr.; RNDr.; JUDr.; MVDr.; Ing. / ing.;
Bc. / bc.; Mgr. / mgr.; PaedDr.; CSc.; DrSc.; Prof. /
prof.; Doc. / doc.; dr., dr. h. c. (doctor honoris
causa), akad. malíř; Ing. arch. / ing. arch. (inženýr
architekt); prom. fil. (promovaný filozof);
prom. ped. (promovaný pedagog), kpt. (kapitán),
mjr. (major), pplk. (podplukovník) a posl. (poslanec)
Tituly jako Ing. / ing.; Bc. / bc.; Mgr. / mgr.; Prof. /
prof.; Doc. / doc apod. se píší s malým písmenem
pouze v neoficiálních textech. V textech oficiálních
(smlouvy apod.), v nápisech, na jmenovkách a vizitkách
užíváme písmeno velké.
Dvě tečky se píší u nových titulů Ph.D.; Th.D. (podle
zákona o vysokých školách), za první tečkou se nedělá
mezera.
Zkratky zemí a států, politických stran, hnutí a mezinárodních
organizací se píší obvykle velkými písmeny
bez tečky:
ČR, NATO, OSN, ODS, ČSSD, USA (v češtině je
možné zkrátit název Spojených států amerických
pouze bez teček), UÚ (= Uhelný ústav).
Ve zkratkách názvů fakult a ústavů se často objevuje
kombinace velkých a malých písmen: PedF (= Pedagogická
fakulta), PřF (= Přírodovědecká fakulta), PsÚ
(= Psychologický ústav) apod.
ALE PF (= Právnická fakulta), FF (= Filozofická
fakulta), ÚČL (= Ústav pro českou literaturu) apod.
• Ve zkratkách slov, které vznikly z počátečního písmene
(počátečních písmen) a posledního písmene,
se tečky nepíší:
pí (= paní), bří (= bratří), fce (= funkce), fa (= firma
nebo fakulta) apod.
Zkracovat lze i tvary jiných pádů než první:
fy (= firmy), fě (= firmě) apod.
• Chemické, fyzikální, matematické a biologické značky
a zkratky názvů veličin a jednotek se píší bez tečky:
F (= síla), Au (= zlato), m (= metr), (přímka) p,
(bod) A
• Několik variant zkratek mají výrazy:
pour feliciter (P. F. / PF / p. f.), post scriptum (P. S. /
PS), číslo jednací (č. j. / čj.), společnost s ručením
omezeným (s. r. o. / spol. s r. o.)
Je-li součástí zkracovaného výrazu předložka, která se
nezkracuje, tečka se za ní nepíše:
společnost s ručením omezeným (s. s r. o.), v zastoupení
(v z.), před naším letopočtem (před n. l.,
ALE př. n. l.)
• Některé zkratky mají charakter slov (slova zkratková)
– píší se pouze s velkým počátečním písmenem
a skloňují se:
Čedok (= Česká dopravní kancelář) apod.
Některá z nich, označující konkrétní věci, se píší malými
písmeny (i když původem jde o zkracování vlastních
jmen):
karma (původně z Karel Macháček) apod.
Psaní spřežek
Spřežky příslovečné
• jde o spojení předložek se substantivy, adjektivy,
zájmeny, číslovkami a příslovci
• uvedená spojení se píší dohromady:
dohromady, dokonce, nahlas, nahoru, zčásti,
doprava, doleva, odjakživa, potom, beztoho, pročež,
napořád, napříště, napoprvé, odevšad, odjinud,
horempádem, bohudík, stěží, vstříc apod.
Pozor na odlišení případů, kdy jde o spojení předložky
a podstatného jména a kdy o příslovce, např.:
Dávej si pozor na hlas. X Nemluvte tak nahlas.
Vylezl na horu Říp. X Nahoru nás vyvezl výtah.
Z části másla připravte krém. X Zčásti máš pochopitelně
pravdu.
Po tom vystoupení už nikdo nechtěl poslouchat. X
Zablesklo se a potom se ozval hrom.
• dohromady i odděleně lze psát
bezesporu / beze sporu, bezpočtu / bez počtu,
kupříkladu / ku příkladu, mimoto / mimo to, například
/ na příklad, navěky / na věky, zjara / z jara,
zpočátku / z počátku, načerno / na černo, nahrubo
/ na hrubo, odmala / od mala, poprvé / po prvé,
zasucha / za sucha, tentam / ten tam, víceméně /
více méně apod.
Ostatní spřežky
• dohromady se píší i kompozita a výrazy blízké
kompozitům:
pravděpodobný, pravdomluvný, dlouhotrvající, takzvaný,
jakživ, bůhví, bůhvíkde (i bůhví kde), bůhvíjak
(i bůhví jak), bůhvíkdo (bůhví kdo), nížepodepsaný
(i níže podepsaný), výšeuvedený (i výše uvedený)
apod.
• číslovky složené:
pětadvacet, třiašedesát, devítistý, jedenapůl, stopadesátý
apod.
ALE: dvacet pět, šedesát tři, devět set, jeden a půl,
stý padesátý apod.
Na složenkách a v hospodářských písemnostech
se píše složená číslovka vyjadřující peněžní částku
dohromady: pětsetdvacettřitisícšestsetčtyřicetpět.
Složená přídavná jména se píší dohromady,
nebo se spojovníkem.
Se spojovníkem se píší dvě přídavná jména, jež jsou
ve vztahu souřadnosti a první část je zakončena příponami
-sko, -cko, -ně, -ově:
zemědělsko-průmyslový, rybářsko-myslivecký, analyticko-syntetický,
rusko-český, německo-český
Dohromady se píší přídavná jména:
• vzniklá ze spojení podstatného a přídavného
jména: literárněvědný (z literární věda), vysokoškolský
(z vysoká škola), královéhradecký (z Hradec Králové)
• jejichž členy jsou ve vztahu slučovacím a první člen
není zakončen příponami -sko, -cko, -ně, -ově:
červenomodrobílý, hluchoněmý, hořkosladký apod.
• jejichž první člen je tvořen podstatným jménem:
palivoenergetický, struskovápenný apod.
Někdy může psaní se spojovníkem, nebo dohromady
naznačit významový rozdíl:
kulturněhistorický (ke kulturní historie) X
kulturně-historický (tj. kulturní a historický zároveň)
modrošedý (k modrá šeď) X modro-šedý (tj. modrý
a šedý zároveň)
ekonomickoprávní (k ekonomické právo) X ekonomicko-právní
(tj. ekonomický a právní zároveň)
hospodářskozeměpisný (k hospodářský zeměpis) X
hospodářsko-zeměpisný (tj. hospodářský a zeměpisný
zároveň)
Základy interpunkce
Čárka v souvětí souřadném
Čárku píšeme mezi souřadně spojenými větami hlavními
nebo vedlejšími. Věty mohou být spojeny pomocí
souřadicí spojky nebo bezespoječně:
V pondělí ráno jsem se probudil, chtěl jsem si jako
obvykle pustit zprávy o počasí, ale vtom zazvonil
telefon.
Řekl, žeho to nezajímá, žemusí odejít.
Zítra pojedu na chalupu, budu tam odpočívat, večer
půjdu na návštěvu k sousedům, pozítří ráno se vrátím
do Brna.
strana 1
Základní pravopis pro studenty základních a středních škol
Psaní hlásek
Psaní y – i
i se píše po písmenech označujících měkké souhlásky
ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň:
• pokud se i objeví po ď, ť, ň – nepíše se nad písmenem
označujícím souhlásku háček: divit se, dítě,
tikat, natírat, nitě, peníze apod.
• o psaní i/y po těchto písmenech ve slovech cizího
původu viz dále
y se píše po písmenech označujících tvrdé souhlásky
h, ch, k, r, d, t, n:
• výjimku tvoří některá slova zvukomalebná: kikirikí,
chi chi, hi hi apod.
• o psaní i/y po těchto písmenech ve slovech cizího
původu viz dále
Po písmenech označujících souhlásky b, f, l, m, p, s,
v, z se může psát i nebo y, v závislosti na slově - y se
píše v domácích vyjmenovaných slovech a slovech
s nimi příbuzných:
B – být, by, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek,
dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk,
babyka, Bydžov, Přibyslav, Hrabyně, Bylany, Bystřice,
Zbyněk
L – slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat,
vzlykat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš, slynout,
plytký, vlys, Volyně, Lysolaje
M – my, mýt, myslit, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď,
mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří,
nachomýtnout se, mykat, mys, sumýš, Litomyšl,
Kamýk
P – pýcha, pýchavka, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl,
kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr,
pýří, pýřit se, čepýřit se, pyj, Chropyně, Pyšely,
Přepychy, Solopysky, Spytihněv
S– syn, sytý, sýr, syrový/syrý, sychravý, usychat/usýchat,
sýkora, sýček, sysel, syčet, sypat, Synec,
Sýrovice, Sychrov, Bosyně
V– vy, vykat, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat,
vydra, výr, vyžle, povyk, výheň, cavyky, vyza, Vyškov,
Výtoň, Vyžlovka, Vysočany, Vyšehrad, Výrovka
a ve slovech s předponami vy- a vý-
Z– brzy, jazyk, nazývat (se), Ruzyně
Psaní y a i po písmenech označujících obojetné souhlásky
může záviset na významu slov:
Psaní s y Psaní s i
být „existovat“ bít „tlouct, mlátit“
bydlo „obydlí“ bidlo „tyč“
dobýt „zmocnit se“, dobít „doplnit – bate-
„dosáhnout“ rii, mobilní telefon“,
„bitím ukončit život“
Pozor též na výrazy:
nabýt dojmy „získat dojmy“ X nabitý dojmy „naplněný
dojmy“
lýčený „vztahující se k lýku“ X líčený „vyprávěný“, též
„nastražený“, též „namalovaný“
vlys „ozdobný pruh na stěně stavby“ X vlis „něco vlisovaného“
my „všichni“ X mi „mně“
mýt „čistit vodou“ X mít „vlastnit“
vymýtat „vytvářet mýtinu“ X vymítat „zahánět, vypuzovat“
vyset „rozsévat“ X viset „být zavěšen“
Pravopis a interpunkce
snadno a rychle
Čeština
syrý „syrový“ X sirý „osiřelý“
pysk „část tlamy“ X pisk „pískot“, též „základ ptačího
pera“
výr „pták“ X vír „pohyb vody nebo vzduchu“
výskat „pištět“ X vískat „probírat se vlasy“
výt „úpět“ X vít „smotávat“
nazývat se „jmenovat se“ X nazívat se „hodně
a často zívat“
POZOR na nepravá příbuzná slova:
lysý X lísat se, lišaj, lišej
lyže X ližina
syrý X sirup, sirob
sypat X sípat
výška X vížka (od věž)
vyza X Vizovice
Často se chybuje i ve slovech visutý a sivý.
Vlastní jména mohou mít pravopisné zvláštnosti:
pan Získal i Zýskal, paní Zimová i Zymová
Totéž platí i pro zeměpisná jména:
Solopysky i Solopisky
V koncovkách substantiv a adjektiv psaní i – y, í – ý
závisí na skloňovacím vzoru:
Písmeno y se píše:
a) u substantiv mužského rodu
• ve 4. a 7. pádě plurálu vzorů pán a hrad:
Mám radši psy než kočky.
Sledovali jsme oba kutily.
Na obzoru jsme spatřili rozsáhlé lesy.
Firma už zaplatila oba automobily.
V lesích už se s rysy moc nesetkáváme.
S kozly si nezahrávej, trkají.
Malíř namaloval obraz pastely.
S příkazy nadřízeného nic neuděláte, musíte
je splnit.
• v 1. pádě plurálu vzoru hrad:
Stoly se prohýbaly pod množstvím lahůdek.
Topoly se klátily ve větru.
• ve 2. pádě singuláru vzoru předseda:
Od toho ničemy nic dobrého nečekej.
Při té práci se bez nějakého šikuly neobejdeš.
(některé výjimky srov. níže)
• v 7. pádě plurálu vzoru předseda:
S ničemy si nic nezačínej, podrazí tě.
b) u substantiv ženského rodu
• ve 2. pádě singuláru vzoru žena:
Od lípy vedla cesta mezi chalupami až k lesu.
Vstoupili jsme do velké prosklené haly.
• v 1. a 4. pádě plurálu vzoru žena:
Víly vily věnce.
Kosy byly dobře nabroušené.
Na kopci postavili nové budovy.
Poslouchám rockové kapely.
c) u substantiv středního rodu
• v 7. pádě plurálu vzoru město:
Vyjádřete tuto definici vlastními slovy.
Kovbojové vrhali lasy a chytali mustangy.
Tato pravidla obvykle neplatí, je-li poslední souhláska
ve jménu měkká:
písničky Nohavici, kniha od Vašici, sýr od bači, mlátit
do káči, prohlížet si skici apod.
Pouze podstatná jména tác, truc, hic, hec, hospic,
kec, punc, skloňující se podle vzoru hrad, mají v koncovce
y (viz níže) – tácy, trucy, hicy, hecy, hospicy,
kecy, puncy.
Písmeno ý/y se píše:
• v koncovkách adjektiv skloňujících se podle vzoru
mladý a otcův/matčin (kromě 1. a 5. pádu plurálu
mužského rodu životného):
a) vzor mladý
Veselý člověk mívá mnoho přátel.
Tvůj referát byl až příliš kusý.
Rukou si projel prořídlými vlasy.
O kom můžeš říct, že je tvůj opravdový kamarád?
Rusým lidem se nepošklebuj.
Děti se probíraly dědečkovými medailemi a babiččinými
šperky.
Na výlet půjdeme bez bratrancových psů.
ALE:
Bosí lidé se procházeli po pláži.
Malí pejsci běželi uvítat návštěvu.
b) vzor otcův/matčin
S Michalovými kamarády jsme jeli na výlet.
Probíral jsem se autorovými poznámkami.
Monetovy obrazy se nám nelíbily.
Oba podnikatelovy domy byly podpáleny neznámým
žhářem.
Sousedovy dcery se procházely po návsi.
Učitelovy pomůcky zmizely.
Otcovy pantofle roztrhal pes.
Viděl jsem na festivalu Formanovy filmy.
ALE:
Myslivcovi psi se hnali za liškou.
Strýčkovi přátelé založili ochotnické divadlo.
• v koncovkách adjektiv označujících manžele jako
pár se píše i v prvním pádě:
Přijdou manželé Veverkovi.
Hliníkovi se odstěhovali do Humpolce.
Sýkorovi vyhráli v loterii první cenu.
Žáčkovi se rozvedli.
ALE ve čtvrtém pádě se užívá y:
Pozvali jsme manžele Veverkovy.
Nemohli jsme se dovolat na Hliníkovy.
První cena je určena pro Sýkorovy.
Nemáme rádi naše sousedy Žáčkovy.
• ý je součástí koncovky 7. pádu:
S manžely Novákovými se scházíme jednou za čtrnáct
dní.
Tato pravidla platí i při spojení příjmení s dvěma vlastními
jmény mužského rodu:
Petr a Pavel Novákovi slavili narozeniny. (1. pád)
Přinesl jsem dopis pro Jana a Petra Pospíšilovy.
(4. pád)
S Eduardem a Kamilem Vopičkovými jedeme na
prázdniny. (7. pád)
Při kombinaci příjmení a křestního jména mužského
a ženského se užívá v prvním pádě i:
Ivana a Vavřinec Pavlíkovi věnovali sponzorský dar
naší škole.
David a Petra Brouskovi nám poslali pohlednici
z Dominikánské republiky.
Pokud se příjmení pojí s křestními jmény ženskými,
v prvním pádě se objevuje y:
Markéta a Dana Havlíčkovy přinesly na oslavu dort.
Kateřina a Lucie Šálovy se ujaly opuštěného kotěte.
strana 6
Mezi větami se pomocí spojek realizují významové
poměry:
• slučovací poměr: Přišel jsem domů a ihned jsem
se najedl. Knihy můžete nechat na stole nebo mi
je můžete donést k pultu. Uveďte, v čem se tyto
názory liší i v čem se shodují.
Častou chybou je kladení čárky před spojku a ve
spojení a pak:
Chvíli vyčkávala ve stínu a pak se začala pomalu přibližovat
k budově.
• odporovací poměr: Dnes je neděle, ale já musím
ráno brzy vstávat. Potkala a tajně milovala muže,
který by jí snesl modré z nebe, ale (který) byl pro
ni příliš starý.
• stupňovací poměr: Netoužil po tom, banaplňovalo
ho to odporem. Rozlepil dopis a dozvěděl se,
že zvládl přijímací zkoušky na střední školu, (že)
dokonce se umístil mezi pěti nejlepšími.
• vylučovací poměr: Budeš se chovat slušně, nebo
tě vyhodím. Neboj se, on ví, že večer musí přijít
včas domů, nebo (že) musí zavolat.
• důsledkový poměr: Rádi cestujeme, a proto
letos pojedeme na zájezd do Řecka. Do kin právě
přišel film, který získal sedm Oskarů, a proto má
vysokou návštěvnost, a my čekáme na jeho přijetí
českým divákem.
Čárka v souvětí podřadném
Čárkou se v souvětí vždy oddělují věty
podřadné, které jsou významově závislé na
větách řídících. Tyto věty mohou být uvozeny různými
spojovacími výrazy.
• Podřadicí spojky, např. že, aby, kdyby, i kdyby,
když, zdali, jestliže, protože, ač, ačkoliv,
třeba(že), přesto(že), jako, než apod.:
Věděl, že odejde. Jestliže hned nepřestaneš zlobit,
nedostaneš po obědě moučník.
Zvláštní postavení ve větě má podřadicí spojka -li,
která se píše za sloveso, s nímž je spojena spojovníkem:
Zazní-li zvukové znamení, opusťte urychleně
dveřní prostor.
• Vztažná zájmena kdo, co, jaký, který, čí, jenž:
Okamžitě mi řekněte, kdo rozbil to okno. Kdo má
rozum, ať se přidá.
• Vztažná příslovce kde, kdy, kudy, kam, odkdy,
dokdy, proč, jak apod.:
Šel, kam ho oči vedly a nohy nesly. Rozvažte,
dokdy jste schopni projednávanou zakázku dodat.
• Vztažná neurčitá číslovka kolik:
Napiš mi, kolik kilo meruněk ti mám přivézt.
Větu vedlejší vloženou do věty řídící (hlavní),
oddělujeme čárkami z obou stran:
Kos, který seděl nad námi na větvi, začal najednou
zpívat.
V textu se mohou vyskytnout dvě řídící věty, spojené
souřadicí spojkou, mezi které je vložena věta vedlejší
závislá na druhé větě řídící, uvozená podřadicí
spojkou. V tomto případě čárku klademe již
před spojovací výraz souřadicí:
Hosty čeká bohatá večeře, a aždojedí, začne ples.
Zahrada Klamovka upadala na kráse, ale když se jí
ujala košířská obec, opět se vzchopila a nabyla dnešní
podoby.
Čárka v infinitivních konstrukcích
Infinitiv ve větě čárkami neoddělujeme, pokud
vystupuje ve funkci některého z větných členů:
Začnu se učit španělsky.
Láska je nevidět, neslyšet a nevěřit.
Plavat je zdravé pro bederní páteř.
Rozhodl jsem se pracovat až do rána.
Měl jsi nějaký důvod nenávidět toho člověka?
Pospíchám nakoupit.
Běžel jsem na poštu poslat dopisy.
Infinitiv se odděluje čárkou, pokud se jím zkracují
vedlejší věty vyjadřující zejména podmínku děje:
Nesledovat včera televizi, ani bych nevěděl, že festival
už začal.
ALE: Nemám vám co říct. Není jak začít.
Infinitiv také oddělujeme čárkami, pokud zastupu-
Čárka v souvětí souřadném • čárka v souvětí podřadném • čárka v infinitivních konstrukcích •
čárka ve větě jednoduché • další interpunkční znaky
je vedlejší větu, ve které je vypuštěna část přísudku:
Budeme se muset rozhodnout, jak zacházet
s nově zjištěnými fakty.
Čárka ve větě jednoduché
Čárka se píše ve větě jednoduché v následujících případech:
• Několikanásobný větný člen:
Větné členy mohou být prostě položeny vedle
sebe: Říkám to za sebe, za něho, za manžela.
Větné členy mohou být ve významovém poměru:
a) slučovacím: Odjížděl jsem z jednání dílem s hořkostí,
dílem rád.
b) odporovacím: Mluvím anglicky plynule, avšak
s chybami.
c) stupňovacím: Naučte se pomáhat nejen sobě,
ale i jiným.
• Přístavek:
Můj strýc se v důchodu rozhodl vrátit do Písku,
svého rodiště.
• Oslovení:
Jano, pojď plavat. nebo Pojď plavat, Jano. nebo
Pojď, Jano, plavat.
• Samostatný větný člen:
Děti, ty měl odjakživa rád.
• Dodatečně připojený větný člen:
Stále něco hledám, nejčastěji klíče.
• Volný přívlastek:
Brazílie, ležící v Jižní Americe, je známá vývozem
kávy.
• Citoslovce:
Hurá, už zase vedeme!
• Vsuvka:
Listopad, nemusíte tomu věřit, je můj nejoblíbenější
měsíc.
Pokud je vsuvka jednoslovná (resp. tvořená jedním
slovesným tvarem), nemusíme ji oddělovat
čárkami: Přijeďte (,) prosím (,) co možná nejdříve.
Další interpunkční znaky
Dvojtečka, uvozovky, přímá řeč
Dvojtečka uvozuje výčet: Na zahradu jsme vysadili
známé bylinky: šalvěj, bazalku, majoránku, kopr,
meduňku.
Dvojtečka se užívá při zaznamenávání času: 12:00
(hodiny a minuty).
Uvozovky jsou interpunkční znaménko, které používáme,
pokud něco doslovně citujeme (citáty, citace,
přímá řeč) nebo pokud chceme něco graficky
odlišit od okolního textu:
Král se zaradoval: „Tak si tu válku sousední král
přece rozmyslel.“
„Zítra se už budu muset vrátit do Prahy,“ litoval bratr.
„Já ti dám brambory,“ rozkřikla se selka, „a co
budou žrát naše prasata?“
Středník
• naznačuje hlubší předěl mezi oddělovanými úseky
než čárka, dále se užívá v nadměrně dlouhých
souvětích pro jejich rozvolnění:
Maska se zvedne; je to kluk a pusu má od ucha
k uchu.
Na posledním schodu se zastavil; obával se šlápnout
na chodník.
• může se užívat rovněž ve výčtech:
K žádosti o místo přiložte všechny doklady o dosaženém
vzdělání: ověřenou kopii maturitního
vysvědčení; ověřenou kopii vysokoškolského diplomu;
ověřené kopie vysvědčení o získání státních
jazykových zkoušek; ověřené kopie certifikátů
absolvovaných kurzů.
Tečka
Tečka se píše především na konci větných celků:
Včera jsem se vrátil z týdenního zájezdu
do Německa.
Pokud je věta zakončena závorkou, která ohraničuje
jen část věty, tečku píšeme až za závorkou: Výsledky
písemné části zkoušky vyvěsíme do týdne (jak jsme
slíbili).
Bývá součástí data: 5. ledna 2003
Používá se vždy za řadovou číslovkou, pokud ji
vyjádříme číslicí:
Při požáru shořela 5. chalupa stojící u lesa.
Píše se ve většině případů za zkratkami:
p. (pan); sl. (slečna); r. (rok); č. / čís. (číslo)
POZOR!!!! Za slovem viz se tečka nepíše:
O životě Karla IV. viz strana 46.
Tečka se nepíše za zkratkami, které jsou tvořeny
prvním a posledním písmenem slova: fa (firma)
a tvary fy, fě (firmy, firmě), pí (paní), 10. čce
(10. července) apod.
Bez tečky se píší zkratky označující např. měnové
jednotky a názvy zemí a organizací: Kč; USD,
EUR, ČR, NATO, VVP.
Otazník
• interpunkční znak, který píšeme na konci přímé
otázky:
Máš čas?
Kam jsem dal ručník?
Vykřičník
• je interpunkční znak, který slouží k naznačení
nápadného zvolacího charakteru výpovědi:
Už toho bylo dost!
Buďte ticho!
Pomlčka a spojovník
• pomlčka má v textu podobnou funkci jako čárka,
výrazněji od sebe odděluje jednotlivé složky textu,
při psaní na počítači nebo na stroji se odděluje
obvykle z obou stran mezerami:
Skříň se nám do pokoje nepodařilo nastěhovat –
byla příliš velká.
• spojovník spojuje dvě části nebo dvě slova,
naznačuje jejich blízkost:
Frýdek-Místek, Brno-venkov, KDU-ČSL
Rozdělovací znaménko. Neodděluje se mezerami
• používáme ho, pokud chceme na konci řádku rozdělit
příliš dlouhé slovo.
Slova rozdělujeme na hranicích slabik, platí
zásada, že na konci řádku by se neměla objevit
slabika tvořená pouze jedním písmenem.
Slova Alena, elegance proto rozdělujeme: Ale-na
(nikoli A-lena), ele-gan-ce (nikoli e-legance)
• nelze také rozdělovat slova uprostřed předpon
a přípon:
roz-pustit (nikoliv ro-zpustit), uči-tel (nikoliv učit-el)
LITERATURA:
Černá, A. – Svobodová, I. – Šimandl, J. – Uhlířová, L.: Na co se nás
často ptáte. Scientia, Praha 2002
Filipec, J. a kol.: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost.
Academia, Praha 2005.
Hájková, E.: Pravopis pro pracovníky státní správy. UK PedF, Praha
2005.
Hlavsa, Z. a kol.: Pravidla českého pravopisu. Academia, Praha 1993.
Hlavsa, Z. a kol.: Co přinášejí nová Pravidla českého pravopisu. Ústav
pro jazyk český ČSAV, Praha 1991.
Janovec, L. – Bušová, L. – Říhová, A. – Šamalová, M.: Jak používat
čárku a další interpunkční znaménka. Klett, Praha 2006.
Janovec, L. – Šmejkalová, M.: Problémy stylizace pro pracovníky státní
správy. UK PedF, Praha 2005.
Svozilová, N.: Jak dnes píšeme / mluvíme a jak hřešíme proti dobré
češtině. H and H, Jinočany 2000.
http://www.ujc.cas.cz/poradna/porfaq.htm
Pravopis a interpunkce
snadno a rychle
Čeština
PhDr. Ladislav Janovec
© Klett nakladatelství s.r.o., Praha 2007
Vydalo Klett nakladatelství s.r.o.
Průmyslová 11, 102 00 Praha 10
tel.: 233 084 112, fax: 220 513 511
www.klett.cz, www.pons-info.cz
Lektorovala PhDr. Ivana Svobodová
Odpovědná redaktorka Karolina Myšková
Technický redaktor Jan Kneidl
Sazba: Art-D,
Grafický ateliér Černý, s.r.o.,
Žirovnická 3124/1, Praha 10
Tisk: Achilles, Celle
1. vydání
P0092
ISBN 978-80-86906-71-3
Pravopis a interpunkce
snadno a rychle Čeština