Okna do divočiny v české krajině - Hnutí DUHA

zubr evropský, foto: SAMphoto.cz/© PurestockXČím se bude fauna a flóra středoevropskédivočiny lišit od současné krajiny? Na tutootázku platí stejná odpověď jako v předešlékapitole: nevíme. Péče o území vyčleněnádivoké přírodě netkví v cílené ochraně vybranýchdruhů. Mnohem důležitější roli naopakdostane náhoda a nejistota. „MaminkaForresta Gumpa říkala: ‚Život je jako bonboniéra.Nikdy nevíš, co najdeš uvnitř čokolády.‘Ochrana přírody by měla vypadat trochupodobně,“ poznamenává Michael Jeeves. 52Některé druhy přibudou, jiné ubudou – a běhemstoletí se trendy mohou opět proměnit.Plánovaná opatření se omezí na obnovu plusminus přírodě blízkých podmínek. Ale pak užnastanou proměny divokých ekosystémů,průběžné disturbance a střídání stromůs otevřenými místy.Řadě druhů nicméně přírodní podmínkyvelmi prospějí. Rozsáhlé porovnání desítekvědeckých výzkumů v různých částech Evropypotvrdilo, že v pralesovitých porostechje mírně bohatší flóra a fauna než v hospodářskýchlesích. 53 Platí to hlavně pro mechy,lišejníky, houby nebo brouky, kteří žijí nastarých stromech či tlejícím dřevě; u ptákůjak kdy. Vyšších rostlin zase bývá více tam,kde těžba dřeva pokračuje. Čím déle byl lesponechán přírodě, tím více druhů v němžije. 53V zásadě ale není důležitý jen početdruhů, nýbrž také to, o jaké druhy jde. Narozsáhlejších plochách ponechaných příroděvzniknou významné biotopy, které jindev krajině nenajdeme. Dobrým příklademjsou ptáci.Pralesní ptáciČím starší porosty, tím méně ptáků. 54 V dlouhověkémlese totiž ubývá hustého podrostu,kde mnoho druhů žije. 54 Méně kusů ovšemnemusí znamenat hůře. Ukončení těžby totižsníží populace takzvaných generalistů:nenáročných ptáků, jež mohou žít ledaskdea jsou beztak hojné. 55 Naopak ale přibudevzácných specializovaných druhů 56 , z nichžřada ubývá a vyžaduje obzvláštní pozornosta péči. 56Vzniknou také nové biotopy pro pralesnídruhy, například lejska malého (Ficedulaparva). Tento skrytě žijící pták se vyskytujev hlubokém nitru starých, většinou bukovýchporostů. 57 Obvykle ho vůbec nenajdeme vefragmentech menších než 40 hektarů. 57K hnízdění lejsek potřebuje štěrbiny či malédutiny 58 , které navíc často vyhledává v suchýchstromech. 59 Zbývající populace lejskůjsou momentálně roztroušené ve zbytcíchpralesovitých bučin na českých pohořích.Vzácných ptáků, kteří žijí ve starých porostechs mohutnými stromy a množstvímsouší či padlých kmenů, je v evropských lesíchřada. Pralesovitá místa jsou bezmálavýhradním biotopem některých datlovitých– ještě se k nim vrátíme – a puštík bělavý(Strix uralensis) hnízdí převážně v Beskydecha na Šumavě. Vysokohorské pralesy,kde vznikají rozvolněné plochy suchýchsmrků, má v oblibě jeřábek lesní (Bonasabonasia). 60 Ale pralesní společenstva ptákůse pozoruhodně liší od běžných lesů takésvou strukturou. 61 Poukázaly na to výzkumyz polského Bělověžského pralesa.Ptačí společenstva v Bělověži jsou velmistabilní a po desítky let se víceméně nemění.62 To ale není jediná zvláštnost. Celkovězde žije poměrně nízký počet opeřenců. 63Pouze dva druhy – pěnkava obecná (Fringillacoelebs) a červenka obecná (Erithacusrubecula) – v Bělověžském pralese překračujíhustotu 0,5 páru na hektar. 63 Ve středoevropskýchhospodářských lesích přitomdosahuje hustoty půl, někdy dokonce dvapáry, na hektar celkem běžně hned několikdruhů ptáků. 64 Zato druhové bohatství jev Bělověži velmi vysoké. Vědci tu napočítali111 lesních druhů. 61 Na 33 hektarech pralesaběhem tří desetiletí hnízdil stejný početptačích druhů jako v celé Velké Británii bezmálaza století. 61Kde se bere vysoká rozmanitost? Příčinatkví v pestrosti samotného pralesa. Rozličnédruhy ptáků zde nacházejí svoji speciálníniku, zvláštní podmínky, které vyhovují právějim. Střídají se zde prastaré i mladé stromy,25