AKTUALIZOVÁNO v červnu 2013 Připojeny další domy: Čp. 47 ...

činní v ochotnickém divadle. O Rozkoši v tomto smyslu je častá zmínka v knize„Život s pochodní v ruce“.Děti Adolfa a Kateřiny Lázničkových:Adolf - zemřel v dětském věku.Robert (1887-1934), Ing., byl mimo jiných místních sportovních a kulturních aktivitiniciátorem vůbec prvního veřejného motocyklového závodu v republice, jímžbyl I. Ždírecký velký okruh v roce 1927 (jel se na jedno kolo o délce trati 8 kmpo silnici od Lázničkových na Nové Ransko, pak kolem Pobočáku na StaréRansko, Krucemburk a zpátky do Ždírce s cílem u Lázničkových) a také slavnéhoŽdíreckého okruhu, který se jel v trojúhelníku státních silnic prvně v roce1930. Když byl v roce 1928 založen sportovní klub SK Ždírec nad Doubravkou,stal se Ing. Robert Láznička jeho prvním předsedou. Tento mimořádně schopnýa podnikavý člověk však bohužel předčasně zemřel. Píše se o tom v Pamětníknize obce ždírecké: V Praze v nemocnici Milosrdných br. zemřel dne22.XI.1934 ve 12.45 h Robert Láznička, inženýr, vrchní komisař živnostenskéhoinspektorátu v Praze, 2.IX.1887 ve Ždírci narozený syn Adolfa, hostinského arolníka tamtéž a Kateřiny rodu Pelikánova ze Ždírce 38, zde pohřben25.XI.1934.O Ing. Robertu Lázničkovi podrobně ždírecké Naše noviny č. 44-46/1995.)Evženie (1889-1973), se provdala za Ladislava Jarolíma z Golčova Jeníkova, tehdyvýpravčího na železniční stanici Ždírec-Krucemburk.Vilém (1890-1953) byl ředitelem Zemědělské nemocenské pojišťovny v Třebíči.Miloslav (1891-1973, nejmladší syn Adolfa Lázničky, byl po obecné škole poslán navyučení do Prahy, aby tam v předních restauračních podnicích získal odbornéznalosti k vedení hostinské živnosti. V roce 1918 se oženil s Marií Otradovskou,dcerou mlynáře Františka Otradovského z Vítanova a v roce 1920 převzalpo otci hospodářství a hostinskou živnost. (Zápis ze schůze obecního zastupitelstvaz 30. března 1920: Žádost p. Miloslava Lázničky o koncesi hostinskou jížpřevzal po svém otci Adolfu Lázničkovi příznivě vyřízena.)Měli spolu dva syny: Miloslava (viz dále) a Luboše (1922- 1975). V roce1920 hostinec přebudoval na výstavnou restauraci, zvýšil strop ve velkém sálev prvním poschodí a přistavěl k sálu část s jevištěm, zákulisím a sociálním zařízením.V roce 1925 zřídil v přízemí tzv. zrcadlový sál. Touto náročnou investicíse ovšem značně zadlužil a po rozvodu manželství a velmi nespravedlivémsoudním majetkovém vyrovnání, kdy měl bývalé manželce splácet údajně 540tisíc prvorepublikových korun (!), hrozila exekuce. Podařilo se mu však rodinnýpodnik s největším vypětím zachránit za pomoci širší rodiny i prostřednictvímdalších půjček. (Jednu z nich, a to nikoli nepodstatnou, mu podle svědectví MiloslavaLázničky ml. poskytl řezník-uzenář a hostinský Otakar Doležal z Krucemburku.– K tomu viz též doklad v dlužní knížce Otakara Doležalaz 11.12.1924.)Poznámka: Po rozvodu manželství zůstal syn Miloslav u otce a syn Luboš u matky.Ten ještě několikrát Ždírec navštívil, ale potom jakékoli styky obou rodinz celkem pochopitelných důvodů ustaly. Luboš žil později v Praze a jeho dalšíosudy, kromě toho, že zemřel 25. října 1975 ve věku 53 let, nejsou známy.