Tomáš Gabriel: Prequel (ukázka)

uel
Prequel
áš
iel

He sees the pictures on the walls.
A sample of the truth only.
But one never has enough.
The truth doesn’t satisfy.
John Ashbery

Laky stolu a oken

2

V támhletom okně pracovat, to jsem si kdysi přál,
a kdysi se mi to i splnilo. Sídlí tam propagační studio
Ateliér-galerie Ondruška a Šmékal, což jsou pseudonymy.
Ve skutečnosti se jmenují Vanoušek, Jarmolík a Šmoukalová.
Já se jmenuji Kapucík a můj pseudonym je Darulčák.
Kopíruji, tisknu, vážu a sešívám.
—
Muž v bílém klobouku vešel rázně do dveří
a zvážněl, jako by si uvědomil, kde je,
což je zde těžké si uvědomit, takže jsem také zpozorněl.
Posadil se na lavičku k tomu určenou, s obrázkem,
tváří našeho podniku, v ruce. Jsem tady správně
ve druhém patře? Jelikož mi také dělává problémy poznat,
zda je první nadzemní druhým anebo prvním patrem,
usmál jsem se: Odložte si klobouk, jste tu správně,
pod námi jsou už jen sklady a nad námi grumblovna,
kam chodí kolegyně Šmoukalová. Přejete si tisk?
—
Chtějí zabít mou ženu, vlastně ji možná už zabili.
Očekávám diskrétnost. Beru ten případ.
—
Slunce svítilo do oken a ta svítila na nás.
Zahřátá deska stolu uvolňovala vůni laku.
Bylo teplo i na bílý klobouk,

ten muž ale nesmekal, jen seděl, salutoval
a v jeho potem zvýrazněné, přece však skryté tváři
pulzoval manželčin život. Honem, utíkáme!
—
Doběhli jsme až k ženě s pistolí u hlavy a k muži
s tou pistolí v ruce a k další ženě, předčítající z ručního
papíru teď již viditelný text, který vše stručně vysvětloval
a zároveň byl obžalobou muže v bílém klobouku.
Ten nesouhlasně vrtěl hlavou.
—
Kdybych se tu pistoli pokusil ustřelit,
asi bych se netrefil: je to moc těžké, střílet…
Zkusil jsem proto odejít za dveře. Zůstali tam spolu a nestřílelo se,
měl jsem tedy čas myslet, říkal jsem si, myslet, sakra, myslet!
Naštěstí hned vedle dveří ústila šachta, kterou jsem dolezl až
nad kýženou hlavu. Odtud jsem pak vyposlechl rozhovor
muže v klobouku se ženou, která již přestala předčítat
z přečteného papíru. Vzal jsem jim pistoli, zalezl zpátky a počkal,
dokud se všichni neuklidní. Potom jsem, jakoby nic, přišel dveřmi.
—
Muž, nyní již bez klobouku, ovíval kloboukem ženu s papírem,
který ležel na zemi. Muž bez pistole se o mne zasekl ve dveřích.
Když jsem jej oslovil, pochodoval na místě a velkolepě máchal rukama,
jako by někomu něco ukazoval. Chlubil se architekturou svého města.

4

Prequel

Ulice 1. května, dze férst of mej – konečně to mohl
spokojeně vyslovit, pouštěje přitom oba kufry na hotelový chodník.
Každý byl jinak veliký, každý měl jiný obsah, a proto také každý
udělal jinou ránu, i když se je pokusil pustit ze stejné výšky.
Rozhlédl se po návěstích, kanálech a oknech.
Na jednom zahlédl ceduli For rent.
Podle stánků odtušil pěší zónu,
podle stromů park.
—
Nevzal s sebou rodiče. Odjel až sem,
za moře, do země, kde je cokoli možné
nazvat životním stylem. Tai-chi tu ještě neznali,
ale od čeho jsou přistěhovalci, než aby do cizích kultur
zaváděli kultury, které jsou cizí jim?
Opět se chopil nakřáplých kufrů
a prozatím se ubytoval.
—
V tu samou chvíli jistá Janina, menšího vzrůstu,
ale kromobyčejné krásy, překračovala právě
druhou, závěrečnou kolejnici kolejí,
kterých se ze zvyku vždy na něco ptala.
Když uprostřed nezačal mlátit semafor,
bylo to ano, jinak ne. Jako srážka s vlakem.
Velmi nepříjemné ne. Ten den se ptala

na kariéru. Udělat si v parku krámek? Ano.
A tak si to do budoucna také slíbila.
—
Konfekce v té době prodělala konjunkturu a následná recese
na sebe nedala dlouho čekat. Pole byla doopravdy žlutá,
větrem z nich nepřilétal prach, ale jenom jíl. Války a míry byly
rovnoměrně rozesety všude po světě a odtok
sprchového hydrantu se na ulici ucpal,
takže museli přijet hasiči
a rádlem ho shodit. To jej zdrželo.
Kožich, který sbalil do menšího kufru, mu byl malý,
a navíc se v žlutém větru nenávratně špinil.
Nastoupil proto v hotelové jídelně,
jak měl byl z již dříve ujednáno,
a brzy si přivydělal na první šedavý plášť s kloboukem.
Spával v nich od té doby v kuchyni
u chladnoucích hrnců,
které ale zůstávaly teplé.
—
Janina si v prodejně přívěsů vybrala
ten s nejvyššími obočnicemi,
který by se ale vzadu sklápěl, ale nevysunoval,
bývalo jí zima v síních otčímova paláce,
u Joshe pak v Crank & Hammer pořídila přírubu

Prequel
Tomáš Gabriel
ilustrace Matěj Lipavský
redakce Marie Iljašenko
korektury Jiří Kettner
grafika a vazba Jožka Gabriel
písmo Trivia Grotesk
papír Munken Pure
tisk Indigoprint
náklad 100 kusů
V roce 2018 vydal Dusot.
www.nakladatelstvi.dusot.cz
isbn 978-80-907113-0-3

to
gab
tomáš gabriel
Pre