Obklady, dlažba a sanita

fórum HISTORIE
modernější vzhled,“ uvedl Ivo Winkler, vedoucí technického
oddělení společnosti Enbra, která se zabývá měřením
a rozúčtováním spotřeby tepla a vody.
Ne všechny typy však byly historicky natolik úspěšné jako
ten Woltmanův. Mezi léty 1870 a 1910 bylo po celém světě
patentováno více než 400 technologií pro měření tekutin. Drtivá
většina z nich se však do budoucna příliš neuchytila, zejména
s ohledem na nepraktickou a příliš složitou konstrukci.
NEÚSPĚŠNÝ FARADAY A NÁSTUP PŘESNÉHO
ULTRAZVUKU
Jedním z typů, který zaznamenal delší vývoj, byl vodoměr
tzv. elektromagnetického typu. Ten pro měření průtoku využívá
Faradayova zákona elektromagnetické indukce. Právě Michael
Faraday se svého času neúspěšně snažil změřit proudění
vody v Temži, metoda elektromagnetických průtokoměrů se
však dostala do širší praxe až po roce 1917, kdy si ji nechali
patentovat Angličané M. W. Smith a Joseph Slepian. Postupný
vývoj nakonec znamenal uvedení prvního elektromagnetického
průtokoměru známého jako Tobimeter společností Krohne
v roce 1952.
Jen o sedm let později se na svět dostal první ultrazvukový
průtokoměr, a to díky japonskému fyzikovi Shigeo Satomurovi,
který ho používal k měření průtoku krve. Měřič pro průtok
vody se však na trh dostal až v 90. letech s nástupem nové
technologie, při které dvojice snímačů vysílá ultrazvukový signál
ve směru i proti směru průtoku. Z rozdílů časů se pak odvozuje
nejen rychlost, ale také objem průtoku. Právě tato tzv. transit
time technologie umožnila postupné rozšíření ultrazvukových
vodoměrů, které se v posledních letech dostávají i do českého
prostředí.
Až prakticky do poloviny minulého století tak zprvu docházelo
k odečtům bez jakékoliv automatizace, kdy rozúčtovatel vyčetl
hodnotu z vodoměru a ručně ji musel odečíst od dřívějšího
měření. V 50. letech se v nejvyspělejších zemích poprvé
objevila možnost odečtu bez nutnosti vstupu do budovy. Každý
vodoměr byl drátem spojen se zařízením, ze kterého bylo
možné spotřebu vyčíst, od sedmdesátých let již šlo napojit více
vodoměrů k jedné čtecí jednotce.
Cesta k většímu komfortu vedla přes telefonické propojení
až k současnému rádiovému způsobu zaznamenávání.
To se v nejvyspělejších zemích začalo objevovat už v 90.
letech. „V tuzemsku se dálkové odečty výrazně prosazují až
v posledních dvou desetiletích. Je to dáno nejen historickým
vývojem, ale také cenovou dostupností technologií. Ve svých
počátcích se jednalo o nákladnou záležitost, kterou si mohla
dovolit jen úzká skupina uživatelů v nejvyspělejších zemích.
Dnes se naopak jedná o běžný standard, který doporučuje
i evropská legislativa,“ říká Ivo Winkler.
INTERNET VĚCÍ A SLEDOVÁNÍ SPOTŘEBY
V REÁLNÉM ČASE
Spolu s celkovou digitalizací se měření stalo také výrazně
přesnějším, než tomu bylo v minulosti. V jádru dnes existují
tři varianty odečtů. V současnosti je čím dál více vytlačován
takzvaný vizuální způsob, u kterého je nutné, aby spotřebitel
umožnil přístup k měřiči. Zdaleka nejrozšířenější je v Česku
dálkový odečet pochůzkou, kdy pracovník provádí za pomoci
modemu a terminálu odečet buď ve společných prostorách
domu, nebo vně objektu. Zatím nejvyspělejší variantou se stal
pak dálkový odečet pomocí radiových uzlů, který umožňuje
rychlejší odečet naměřených hodnot, navíc na větší vzdálenost.
Ačkoliv radiové vysílání a dálkové odečty nabízejí pro uživatele
v současnosti značný komfort, podle Ivo Winklera by se
měly systémy ještě dále modernizovat. „Souvisí to zejména
s fenoménem takzvaného internetu věcí. Ve výsledku to bude
znamenat, že veškeré měřiče budou připojeny k internetu.
Uživatelé tak budou moci sledovat svoji spotřebu prakticky
v reálném čase na počítači či chytrém telefonu a reagovat na
neočekávané výkyvy. Už nyní takové systémy v Česku fungují,
je tedy jen otázkou času, kdy našemu trhu začnou dominovat,“
uzavírá Winkler.
OD ŠPATNÉHO UMÍSTĚNÍ K DÁLKOVÝM ODEČTŮM
Ač první vodoměry zkoušely uplatnění v praxi už od 19. století,
jejich uživatelé se často potýkali s tím, jak co nejlépe sledovat
naměřené hodnoty. Zařízení byla totiž často instalována ve
sklepech či pod zemí kvůli eliminaci zamrznutí, což možnosti
monitorování značně limitovalo. Zejména pak v momentu,
kdy místo měřiče zapadlo sněhem. Tyto problémy spolu
s hledáním větší efektivity měření znamenaly pozvolný posun
až k současným dálkovým a automatickým odečtům.
1|2020 OBKLADY, DLAŽBA & SANITA 41