Svědivá kunda

Kdybych teď ležel pod stromem, bylo by to mnohem lepší.
Ti, co byli konečně, i když limitovaně, obdaření, se pak rozmnožovali
pod dohledem.
Aby toho nebylo málo, když už jsme se mohli něčeho chytit a začít to nějakým
způsobem regulovat, nastaly jiné problémy. Co se stalo?
Ten dar, ten obsah vsazený do duše, i když v těle trošičku narostl úměrně s duší,
protože dar vyroste přesně tolik, kolik duše, se při rozmnožování mělnil.
A to nekontrolovatelně.
Když po zasetí trochu s duší povyrostl, tak při dělení mezi potomky prošlo
jenom tolik daru, závisle na tom, jaká duše se narodila. A jestli vůbec.
V některých potomcích se duše neobjevila vůbec, i když ty potomky měli lidé
s duší. No prostě čistá entropie – pie, pije, pije, zase mám žízeň.
Olíznul jsem si moje žízní vysušené rty, ale žaludek mám stále plný vody,
takže si toho nebudu všímat.
Stává se to doteď. Člověku s duší se může narodit kulisa.
Je to smutné, ale je to tak.
Odpadu bylo najednou mnoho. Bohové s tím nepočítali. Nepočítali s faktem,
neuvědomili si, nedošlo jim, že emulze, ten základ, ta směs, ze které byly bytosti
na zemi stvořené, není božská, ale zemská. Takže pomíjivá.
Jako vše tady na Zemi.
A Země, ta má vlastní pravidla.
Museli jsme přehodnotit, co jiného se dalo dělat.
Nakonec se dohodlo, že vpouštět se bude jenom do předem zvolených jedinců
a bude se pak čekat. A tak se čekalo.
Děj se co se má dít.
Nikdo nevěděl jak to dopadne. Doteď jsme na ten princip nepřišli.
Vše ve vesmíru je mocné a odkrývat tajemství dokáží jenom sami Bohové.
Ale tohle tajemství, jak se zdá, jim odkryto doteď nebylo.
Stagnovalo to pak ještě dlouho.
Jsem z toho úklidu a tý trávy nějak unavenej. Jak tady na tom hnusném
koberci ležím, říkám si, jestli by nebylo dobré trochu se prospat, ale bojím se,
že bych prošvihnul letadlo. A to se mi nechce. Nechci v tomhle městě zůstat
ani o sekundu déle než musím.
30