Šlapanický zpravodaj 3/2021

RŮZNÉ
Zetorák vzpomíná
V podzimních dnech mě nečekaně napadlo
představit se zde v jiném stylu
než dosud. Vím totiž, že několik kolegů
plus jedna kolegyně ve městě ještě žijí,
takže spíše než novinka to pro ně může
být milá vzpomínka. Použiji opět několik
fotek s jednoduchým textem, kterým
dnes nenapadám žádná dávná výrobní
tajemství.
Na prvním snímku z roku 1983
stojím uprostřed sedmi Vietnamců
jako jejich vedoucí Brigády socialistické
práce (vedle je český spolupracovník).
Není se však čím chlubit,
protože téměř všem bylo jasné, že
žádný rozdíl mezi socialistickou a nesocialistickou
prací neexistuje. Buď
své úkoly konáme řádně a poctivě,
nebo je odbýváme.
Dále mě vidíte u jednovřetenových
vrtaček jako seřizovače.
Tato profese zahrnovala i seřizování
fréz, závitořezů a podobně. Papíry se
součástkami na plotu jsou potvrzením
od technického kontrolora, námi
zvaného „prvokusař“, o dodržené
přesnosti míry takzvaného vzorku –
prvního kusu před započetím výrobní
série.
Na třetím záběru z roku 2016 vidíme
mimo jiné hliněnou plochu, kde
dříve stávaly výrobní haly zvané ozubárna
a nářaďovna. Později byla ozubárna
přestěhována do jiného objektu
a tady ji vystřídala lehká mechanika.
Strávil jsem v Zetoru přes čtyřicet let
a odtud pochází i zveřejněné snímky.
Patří-li tenhle pozemek i dnes do areálu
Zetoru, to nevím.
Traktorářské muzeum tam však
existuje. Vyfotil jsem si i v jiných zemích
všeobecně známý Zetor 25. Jen
krátkou dobu jsme do něj vyráběli náhradní
díly, poněvadž začala konstrukce
modernějších typů.
Na Z 25 (poslední snímek) jsem
však jako voják krátký čas svážel seno
v Úhercích u Nýřan do místního JZD.
Obří kupy sena byly přepravovány
mimo silnice v náročném polním terénu,
kde hrozilo i převrácení
a v jednom místě na nerovném
můstku pád do potůčku. Povolali mě
tam z Plzně-Borů na čtrnáctidenní
brigádu. Údajně prý neměli traktoristu
s platným řidičským průkazem. Zážitky
v Úhercích by si vyžádaly na
samostatný článek, takže končím.
Petr Bílek
Zdroj fotografií: Petr Bílek
31