Smutek a utrpeni

ziskala v nej duveru, a tak nemela problem rict mu temer cokoli. Az po tom, co se rozloucili a ona vypla
pocitac, si teprve uvedomila, co provedla. Sverila se naprosto cizimu cloveku se svymi nejhlubsimi
problemy, licila mu svou situaci s matkou, ktera uz bez sve denni davky alkoholu ani nevstane z postele;
vypravela mu o svem otci, ktery matku bil, a vysvetlovala mu, jak nikdy nedokazala pochopit, proc ji to
matka dava za vinu, vzdyt nahlasila otce na policii jen kvuli ni. Tak proc ji tak nesnasi?
Jako obvykle sla spat s brekem, ale tentokrat ulevnym. Presto si slibila, ze uz mu nenapise, kdovi, co to
muze byt za cloveka.
Jenze ve skole na nej musela porad myslet, nedokazala se soustredit, byla jako v jinem svete. Bylo to tak
absurdni – clovek, ktery ji nezna, ji dokaze pomoct lepe, nez jeji nejblizsi pratele. Cim dal tim
vice se vzdalovala od sveho rozhodnuti mu nenapsat. Zjistila, ze to neni tak snadne, jak myslela. Prece
mu muze jednou napsat, co by se mohlo stat? Je to snad spatne? Vzdyt je to jen pres internet.
Jen co prisla domu, sedla si k pocitaci a cekala, az se ji ozve, aby si mohli zase psat az do noci. A tak to
bylo kazdy den, stala se z toho zavislost. Uz ji nezalezelo na pratelich, na kamaradech ze skoly,
existoval jen on. Vedela, ze, stejne jako kazda zavislost, je to spatne, ale nezajimalo ji to. Celou dobu
tajne doufala, ze se spolu setkaji osobne, nechtela se celou dobu bavit pouze s jednou fotkou na
Facebooku.
A skutecne k tomu jednou doslo. Presto, ze si to z celeho srdce prala, mela z toho setkani zvlastni pocit.
Poprve se uvidi s nekym, koho mela vlastne rada vic, nez vsechny ostatni – co kdyz se neco
pokazi?
Bydleli v malem mestecku, kde se zpravy siri rychle a Karin nechtela, aby jeji matka o Davidovi vedela.
Proto se meli sejit v sousednim meste. Prilis se v nem ale nevyznala a trochu bloudila, nez dosla na
urcene misto. Jenze jake pro ni bylo prekvapeni, kdyz se misto kluka objevilo velike nablyskane auto,
jemuz se okazale pomalu stahovalo okenko. Nevidela prilis dobre dovnitr a postava v nem byla ve stinu.
„Karin, konecne te zase vidim! Pojd, nastup si, odvezu nas do me oblibene kavarny,“
ozvalo se z vozu. Hlas to byl prijemny, hluboky a sametovy a Karin mu ihned uverila. Ano, je to on, jeji
David. Nevahala a nasedla do auta. Jiste, museli se prece sejit v tomto meste, protoze to mela blizko, ale