ZdenÏk Neubauer (vlevo) a Martin C. Putna, foto Hana ... - Souvislosti

MÍSTA
KARLŠTEJN JAKO ARCHA ZÁCHRANY ANEB KRÁL, GRÁL, ANTIKRIST
KARLŠTEJN: KARLŠTEJN JAKO ARCHA ZÁCHRANY
ANEB KRÁL, GRÁL, ANTIKRIST
V grotesce V˝let na Karlötejn, souË·sti kdysi slavnÈho filmu Praûsk· pÏtka, putuje
rozedran· rodinka straöliv˝mi pralesy, pln˝mi divÈ zvϯe, divoûenek a divomuû˘, ke
hradu, kter˝ se nÏkolikr·t objevÌ uûuû jako na dosah ñ a za chviliËku znovu, jenûe zase
aû na vzd·lenÈm horizontu, a tak se z·ûitkuchtiv˝mi poutnÌky zle laökuje.
Takov˝ nesmysl, ¯ekli bychom si, Karlötejn byl p¯ece sÌdlem nejbohabojnÏjöÌho
ËeskÈho panovnÌka, schr·nou vz·cn˝ch ostatk˘ svÏtc˘ a svÏtic, podle nÏkter˝ch
i hradem gr·lov˝m ñ proË by se tedy mÏl chovat takto zavile a rozeklanÏ?
A p¯ece, kdyû jsme se my pokusili vejÌt do tajemstvÌ Karlötejna, choval se pr·vÏ
jako v tÈ krutÈ grotesce.
Dostalo se n·m milosti vstoupit do mÌst, kter· znajÌ dneönÌ n·vötÏvnÌci hradu jen
z pohlednic (a je to dob¯e, ba mnohem vÌce n·rodnÌch svat˝ch mÌst by se mÏlo uzav¯Ìt
znesvÏcujÌcÌm zrak˘m z·ke¯n˝ch ciz·ck˝ch dobyvatel˘, zvoucÌch sebe samy
Ñturistyì) ñ do kaple svatÈho K¯Ìûe. NaivnÏ Ëekali jsme jednoznaËnÏ pozitivnÌ mystick˝
z·ûitek, chystali jsme se b˝t oslnÏni leskem jaspis˘ i velebou pohled˘ Theodorikov˝ch
svÏtc˘, strûeni do cÌsa¯ovy zboûnÈ vize NovÈho JeruzalÈma.
Prostor kaple svatÈho K¯Ìûe p˘sobÌ vöak zcela jinak. V˝klad mÌstnÌho odbornÌka
pana H·jÌËka, muûe, kter˝ zjevnÏ zasvÏtil exegezi Karlötejna vÏtöinu ûivota, vyËerp·val
tÈmatiku dokonale. DozvÏdÏli jsme se o kaûdÈm obrazu, koho zpodobÚuje,
rysy kterÈho svÈho p¯ÌbuznÈho k·zal kr·l Karel vtisknout kterÈmu svÏtci, jak˝
anagramatick˝ v˝znam majÌ inici·ly obraz˘ v jednotliv˝ch seskupenÌch, jak˝ mystick˝
smysl majÌ tytÈû inici·ly, p¯evedenÈ na ËÌsla, jakÈ souvislosti astrologickÈ m·
kaple a mnoho, mnoho jinÈho.
Ten systÈm je dokonal˝ ñ vydechne ZdenÏk Neubauer ñ a dokonale neûiv˝.
Zd·lo se, ûe kaple svatÈho K¯Ìûe vskutku m˘ûe b˝t takto bezezbytku pops·na
a vysvÏtlena, vöe tu se vöÌm souvisÌ a na vöe odkazuje, takûe se zd·, ûe nezb˝v·
û·dnÈ tajemstvÌ, û·dn· n·hodnost, û·dn˝ n·znak, otevÌrajÌcÌ cestu smÏrem k dalöÌm,
tak snadno nepojmenovateln˝m vrstv·m smyslu. Dobr·, proË ale pak na n·s ten ÑNebesk˝
JeruzalÈmì, p¯i vÏdomÌ vöech tÏch sakr·lnÌch v˝znam˘, p˘sobÌ tak rozpaËitÏ,
tak matnÏ, ne¯ku-li ñ negativnÏ?
Protoûe jedna vÏc je text, kter˝ o sobÏ kaple sama sdÏluje, kter˝ n·m pod nosy
podstrkuje k luötÏnÌ ñ a docela druh· je to, o Ëem mlËÌ.
Ani n·s nenapadne zdokonalovat a zp¯esÚovat pouËenÈ v˝klady pana H·jÌËka,
byù i to by se jistÏ na nÏkter˝ch mÌstech dalo ñ jeho pr·ce m· vyjÌt kniûnÏ a my
175