V BEZPEČNOSTNÍM STÁTĚ - Julius Tomin

2
během válek postihly řecké obce. Cituji: „Revoluce přinesly obcím mnohá a těžká
utrpení, k nimž docházelo a vždy bude docházet, pokud přirozenost (fysis) lidí zůstane
stejná ... Revoluce zachvacovaly obce, a v obcích, k nimž přicházely později a kde
lidé slyšeli o revolucích předešlých, docházelo k větším excesům, k novým nápadům,
rafinovanějším akcím a nebývalejším formám msty. Uznávaný a vžitý vztah slov
(onomata) k činům (erga) se proměnil. Bezhlavá odvážlivost začala být považována
za odvahu přítele a spojence, prozíravé váhání začalo být považováno za pěkně se
tvářící zbabělost, rozumná umírněnost a uměřenost (to sófron) byla nazvána
převlekem zbabělosti, schopnost zvážit veškeré aspekty byla nazvána neschopností
jednat ...“ (Thukydides III. 82. 2-4)
Uvedl jsem svévolné užití slova teror. Terror je latinské slovo a znamená strach,
hrůzu, zděšení. Bezpečnost obviní mladé lidi z teroru, aby vyvolala strach a hrůzu
v nich a ve všech těch, kdo jsou jim blízcí a kdo se o tom doslechnou. Jde tu o
převrácení vztahu slova k činům, a tak jako v případě Thukydidově se lze i zde
domnívat, že toto převrácení vypovídá cosi podstatného o naší skutečnosti.
Uvedu další příklady, tentokrát z vlastní zkušenosti. Místo ‚teror„ půjde o užití slova
‚fašismus„.
Pro svoji vydělenost ze vzdělávacích a vědeckých institucí tohoto státu jsem se
nerozhodl o své vůli. Nikdy jsem nepocítil potřebu odmítat místo na universitě či
v ústavě Akademie věd. Po pravdě řečeno, krom čtyř let interní aspirantury na
filosofické fakultě Karlovy university mi nikdy žádné takové místo nebylo nabídnuto.
Po ukončení aspirantury jsem se hlásil o vědecké místo, na které jsem měl podle
vyhlášky o aspirantech nárok. Až když mi nebylo žádné vědecké místo poskytnuto,
odešel jsem pracovat jako dělník do elektrárny. I tady jsem zpočátku usiloval o
vědecký kontakt s filosofickou fakultou a s ústavem Akademie věd. Mé snahy o
vědeckou spolupráci byly odmítnuty, s dělníky se naše vědecké instituce nebaví.
Jakmile Ústav pro filosofii a sociologii ČSAV vypsal konkurs na místo vědeckého
pracovníka a tematicky se to alespoň trochu blížilo mému filosofickému zájmu,
konkursu jsem se účastnil. Když jsem před několika měsíci obdržel zprávu od Nadace
Friedricha-Eberta ze Spolkové republiky Německa, že mi poskytne stipendium
k vědecké práci, navštívil jsem Ústav pro filosofii a sociologii ČSAV, abych
pracovníky se stipendiem seznámil: jde o stipendium pro moji práci zde, ne
v zahraničí, mám zájem na tom, abych volný čas k vědecké práci, který mi stipendium
otevírá, strávil co nejužitečněji, uvítám každou pomoc ze strany ústavu, mám zájem o
eventuální semináře a vědecké konference, pořádané ústavem. Na tuto moji žádost
ústav reagoval zvlášť ostře: „Na jakém podkladě jste stipendium obdržel?“ – „Nevím,
možná proto, že vědecky pracuji.“ – „To je provokace!“ – „Co je provokace?“ –
„Nedodržují dohody! S námi to stipendium neprojednali. Měli jednat s námi!“ – „Jaké
dohody nedodržují? Vy máte se Spolkovou republikou Německa dohodu, že její
instituce poskytnou stipendium pouze tomu, koho vy určíte? Deset let marně usiluji o
jakoukoli pomoc z vaší strany. Vy jste se Spolkovou republikou uzavřeli dohodu, že
nesmí poskytnout vědecké stipendium nikomu z těch, o kom jste rozhodli, že mu
neumožníte vědecky pracovat?“ – „To je fašistická provokace!“
Ještě jednou jsem se před nedávnem setkal s označením ‚fašista„. Nevím, zda jde o
náhodnou shodu, či zda jde o výsledek stranických školení. Byl jsem pozván do
učňovského střediska národního podniku Svoboda, kde se můj starší syn Lukáš učil