Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
6<br />
hudba/tipy<br />
recenze knihy<br />
Vyhrajte jednu z 6 knih<br />
Orinokem k přechodu<br />
od Mileny Holcové!<br />
Brněnské spisovatelce Mileně Holcové již<br />
vyšlo 8 knížek: Nech tu děti a zmiz, Lidi<br />
1., 2. a 3. díl, Babky na divoko, I města<br />
mají duši, Za humny nejsou lvi a Orinokem<br />
k přechodu. Ve všech vychází ze svých<br />
cestovatelských zkušeností. Vždy ráda<br />
a hodně cestovala, a to bez cestovních<br />
kanceláří, stopem, s báglem na zádech, ve<br />
dvou anebo později s dětmi. Projezdila tak<br />
nejprve většinu zemí severní polokoule,<br />
v posledních letech i východní Afriku, Venezuelu<br />
a islámské země včetně talibanské<br />
části Afghánistánu.<br />
Stránky autorky: www.holcova.<strong>cz</strong><br />
Otázka: Kde se odehrává děj knížky<br />
„Babky na divoko“?<br />
a) v Chorvatsku<br />
b) na Kypru<br />
c) na Krétě<br />
Jméno:<br />
Příjmení:<br />
Adresa:<br />
Datum narození:<br />
Podpis:<br />
Vyplněný kupón zašlete do 15. dubna<br />
20<strong>05</strong> na adresu redakce časopisu KULT:<br />
Rybkova 1, 602 00 Brno, nebo odpovídejte<br />
e-mailem na adresu soutez@kult.<strong>cz</strong>,<br />
a nebo SMS zprávou na číslo 777 221 926.<br />
Ceny do soutěže věnovalo<br />
nakladatelství Šalvar.<br />
Prozaický debut básnířky může šokovat<br />
Básnířka a novinářka Svatava Antošová publikovala od 70.<br />
let v samizdatových sbornících, knižně debutovala v roce<br />
1987. Literární kritici ji, ze zvyku si vše pojmenovat, titulují<br />
novodobá Sapfó či Ginsberg v sukních, přestože sukně nenosí.<br />
Básnířka nikdy svou odlišnou sexuální orientaci neskrývala.<br />
V její poezii nenajdete vyumělkovanost tvarů, ale<br />
odžitost a drsnost. Zejména na počátku tvorby zobrazuje<br />
Antošová prostředí komunistických fabrik a styl života<br />
s ním spojený. Prozaickou prvotinu Dáma a švihadlo psala<br />
autorka několik let. K textu se tedy mohla vracet a cizelovat<br />
detaily. Je možné, že právě dlouhodobá práce měla za následek to, že kniha<br />
působí místy až strojeně. Jedná se snad o první knihu z české líhně, která už<br />
v podtitulu prozrazuje téma – „lesbicko-killerská parodie s autobiografickými<br />
prvky“. Antošová oprašuje vztahy a životní zkušenosti z fabrik i z redakce ženského<br />
časopisu, situuje děj do Prahy i do svých rodných Teplic a přimíchává do<br />
textu řadu postav a figurek. Mnoho z nich má (zřejmě) nejen reálnou předlohu,<br />
zazní i skutečná jména několika známých literátů. Antošová text vrství do několika<br />
časových vzájemně propletených pásem a hlavní dějovou linku prokládá<br />
několika vedlejšími. Zhruba v polovině knihy se tempo zpomalí a postupně<br />
slábne napětí (a možná i čtenářova trpělivost). Tvar textu začíná nezadržitelně<br />
vyjíždět ze svých kolejí. Antošová jako by chtěla obsáhnout vše, čeho má plnou<br />
hlavu. Reflektuje svůj život, intenzivně zejména poslední vztah a zároveň se<br />
snaží přiblížit život lesby. Je zdravě kritická vůči komunitě a popisuje sexuální<br />
peripetie, které mohou být ještě dnes šokující. Dotýká se i mnoha stereotypů,<br />
které o homosexuálech, ale hlavně o ženách panují. Vysvětlováním souvislostí<br />
a obhajobou autorka dělá menšině nesporně službu, méně své próze. !(peg)<br />
Svatava Antošová: Dáma a švihadlo. Votobia, 20<strong>04</strong><br />
Nad jedním světem, a nikdy ne spolu<br />
Poezie J. H. Krchovského (1960) se vynořila z pražského<br />
undergroundu v 80. letech a působila jako zjevení.<br />
Básník se těšil mimořádné oblibě zejména u mládeže,<br />
která si v jeho tvorbě našla výstižné pojmenování pro<br />
pocity odcizenosti a zhnusenosti. Básníkovi, který<br />
zobrazoval erotiku nezvykle tragicky, byla přiklepnuta<br />
nálepka dekadenta a kultovního autora. Krchovský ze<br />
sebe vychrlil dlouhou řadu sbírek, kterým byl společný<br />
sarkasmus, narcismus a cynický pohled na kdeco,<br />
hlavně na lásku. Jako mistr se projevil ve schopnosti<br />
udržet pevnou strofickou formu a pravidelné rýmy.<br />
Trochu paradoxně oblékl obsahově chaotické básně do přesného tvaru. Svá<br />
témata básník dále většinou už jen variuje, až jeho originalita, zběsilost a říz<br />
postupně slábne. V poslední sbírce se zdá být Krchovský obnažený a cituplný<br />
více než dřív. Ale první dojem klame. Rytmické básně, některé si přímo říkají<br />
o skandování, jsou opět o lásce. Spíše než o dojemný cit jde o živočišný pud<br />
(místy v naturalistické podobě), který má zahánět pocit neustálé samoty a marnosti.<br />
Ale už není kam utíkat. Krchovský totiž nevidí žádný smysl ani v těchto<br />
dočasných radostech. To, co vidí, je pouze jedno velké nic. Člověk je opuštěn,<br />
zaživa se tragicky a přitom vlastně směšně přibližuje ke své smrti. Po ní nenásleduje<br />
Bůh a spasení, ale absolutní prázdnota a tma. Krchovský-ateista se nezříká<br />
všeho z pózy asketika, ještě málo doufá, ale ví, že marně. S rezignující hořkostí<br />
pouze konstatuje, že lidé nejsou schopni sdílet svět spolu. !(mrk)<br />
J. H. Krchovský: Nad jedním světem. Host 20<strong>04</strong>.
Change language