Zpravodaj SPAE Podzim 2011 - Česká Akademie dermatovenerologie

prof. MUdr. Antonín Trýb, drSc.
(7. 3. 1884 Karlov u Křivoklátu – 3. 9. 1960 Brno)
Brněnský profesor dermatologie a venerologie Antonín Trýb byl žákem pražské
dermatologické školy profesorů Janovského a Šambergera. Promoval v roce 1909, pak
pracoval na klinikách ve Vídni a Hamburku, po návratu se stal asistentem na pražské
dermatologické klinice u Vítězslava Janovského, poté u Františka Šambergera. V roce
1917 byl habilitován. Během 1. světové války vedl vojenskou nemocnici pro veneriky
v Pardubicích. Po válce byl vedoucím českého poselstva, jež navštívilo naše legionáře
při jejich sibiřské anabázi a mělo zjistit jejich psychický stav. Řídil i nemocnici pro veneriky
na Ruském ostrově u Vladivostoku.
V roce 1921 byl pověřen vybudováním dermatologické kliniky na nově založené lékařské
fakultě v Brně, což úspěšně splnil a brněnská kožní klinika pak pod jeho vedením
patřila ke špičkovým ústavům u nás. V roce 1924 byl jmenován řádným profesorem.
Dvakrát byl zvolen děkanem brněnské fakulty. Za války se zapojil do
protiněmeckého odboje, byl i vězněn. Na odpočinek odešel v roce 1958.
Byl průkopníkem histopatologie kůže u nás. Vytvořil též koncepci otevřeného ošetřování
kůže. Jeho učebnice „Praktická dermatologie“ se stala zdrojem vzdělání pro
několik generací lékařů. Mimoto byl i úspěšný spisovatel, velkého úspěchu dosáhl historickým
románem o Diokleciánovi „Císař Nero“. Jako examinátor byl přísný, ale
přitom měl velký smysl pro humor, jak ukazuje následující historka.
Trýb a osel
Před blížícími se rigorózními zkouškami přišel na brněnskou kožní kliniku i medik,
který na přednášky nechodil a profesora Trýba neznal. A tak není divu, že když
uviděl nenápadného staršího pána v postarším bílém plášti (Trýb si na eleganci moc
nepotrpěl), pokládal jej za zřízence. Významně mu strčil do kapsy padesátikorunu
a suverénně jej požádal, aby mu ukázal pacienty, kteří přijdou jako „případy“ zítra ke
zkoušce.
Profesor Trýb nic neřekl a zavedl jej na pokoj mezi pacienty. „Tak tady je jeden, co
si myslíte, že to asi je?“
„To je nějaký ekzém, ne?“ zkusil medik.
„Ale kdepak, to je erysipel, to byste měl poznat.“
Popošli dál. „Co je tohle?“ zeptal se znovu Trýb.
„Nejsem si jist, ale tohle by mohla být psoriáza, ne?“
„Co vás to napadá, tohle je ten váš ekzém,“ nevrle konstatoval Trýb.
Pak medik ukázal obrovské mezery ve znalostech kožních chorob ještě u několika
dalších pacientů. „Tak vám děkuji,“ řekl na závěr po demonstraci, „a jiní už nepřijdou?“
„Ne,“ odpověděl Trýb lakonicky.
„Tak to bude dobrý, tyhle už poznám.“
„Tak aby bylo jasno, já jsem Trýb a vy jste osel,“ řekl suše profesor, „tady máte tu
padesátikorunu a zítra už nemusíte chodit ani vy.“
3