Výtvarná výchova ve světě současného umění a technologií I

VévodaPřipravovaná hra v Moulin Rouge je již zmiňovaným zrcadlem jak samotnéhofilmu, tak i současného umění, tak i dnešní doby. Když se vévoda (investorhraného představení) ptá: „O čem je celý příběh?“ 20 (rozuměj příběh filmu,příběh představení, příběh současného umění), a dále dodává: „Mám-li dotoho dát peníze, musím vědět o čem to je!“ 21 , je mu odpovězeno: „Je to příběho lásce, která překonává všechny překážky.“ 22 Míněna je tím podle mého láskavedoucí k integritě rozumových a citových projevů. Láska ve smyslu agape.Když je ale vévoda vůči této prosté odpovědi opovržlivý, umělci mu odpovídajítak, aby byl spokojen a představení se vůbec mohlo odehrát.Odpovídají mu následujícími větami označenými kurzívou: „Odehrává seto v daleké Indii.“ 23 První řečené Švýcarsko bylo příliš blízko a bylo málo exotické,byla to příliš realita, a proto musel být zvolen jiný zástupný symbol, kterýby nebyl tak snadno čitelný a neukázal na samotného tyranského investoravévodu příliš přímo. „Je to o nejkrásnější kurtizáně na světě.“ 24 Kurtizánu sledujve zmiňované souvztažnosti s nevědomím popřípadě imaginací či samotnýmuměním 20. století, protože samotná kurtizána je esencí Moulin rouge.„Aby zachránila své království, musí kurtizána svést zlého Maharadžu.“ 25Maharadža je zároveň paralela k vévodovi, který je v mé interpretaci zástupnýmsymbolem k animovi popřípadě patriarchální systémové podoběsoučasné společnosti. „Ale té noci, kdy ho má svést, si splete chudého citaristu,co je oblečen jako maharádža s maharadžou a zamiluje se do něj. Citaristase jí nesnažil podvést, jen vystupoval v jedné hře.“ 26 Citarista je samosebouobrazem samotného Christiana, je cestu individuace podstupujícím Já, kteréna této cestě obléká kostým odpovídající vévodovi. o „kvádru“, které té nociChristian na sobě má, už bylo něco řečeno.Je-li vévoda terorizující systémovou složkou, odpovídá tomu i zmiňovanýoblek. Je to mužský oděv zvýrazňující ramena a tedy i mocenské ambice. Jeto černobílé oblečení, jehož účelem je působit formálně, ukázněně, uniformě.Mohlo by jít o symbol přístupu ke světu, kdy logicky funkční složky, už20Ibidem.21Ibidem.22Ibidem.23Ibidem.24Ibidem.25Ibidem.26Ibidem.nejsou-li oživovány ničím dalším, stávají se uzavřeným rigidním systémem,byrokratickou strukturou, která není ani funkční a ani nenaplňuje smyslčlověka, kterým je vývoj, jak z pohledu moderny 20. století, tedy i přeneseněpohledem umělců Moulin Rouge.Ale Christian se za vévodu jen vydává, jeho ideálem je láska, puzení kespojení z něhož povstane něco, co jej přesáhne. Jen takové systémy, kde cíleleží vně, mimo současný stav, lze nazývat otevřenými, jak dobře formuluje vesvém eseji Hermann Broch. 27 Vévoda je v příběhu protivníkem Christiana.V mé interpretaci je tedy zároveň symbolem protikladu otevřeného systému,tedy systému uzavřeného, rigidního. Jako zajímavé srovnání k mnouvyřčeným interpretacím doslova cituji opět z Brochova eseje: „Kýč není špatnéumění, tvoří vlastní uzavřený systém, který vězí jako cizí těleso v celkovémsystému umění, nebo chcete-li se nalézá vedle něj. Dá se srovnat – a to nenípouhá metafora – se systémem antikrista v jeho vztahu se systémem Krista.“ 28To co se snažím Brochovou citací doložit jsou obsahy, které v sobě z mého pohledusymbol Vévody nese. Je nejen zastoupením uzavřeného, nevyvíjejícího se,mocenského a dalších aspektů, které jsem naznačila dříve, ale je i zastoupenímkýče. Broch dále zajímavě rozvádí teorii, kterou lze sledovat jako souvztažnouprávě se záměnou ve hře Moulin Rouge: „Atikristus a Kristus vypadají, jednajía mluví stejně. Jak se tedy nakonec pozná rozdíl? Otevřený systém jako křesťanskýje etický, tzn. U dává člověku směr, v němž může jednat lidsky. Oproti tomu uzavřenýsystém nedokáže ve svých příkazech, byť třeba eticky zabarvených, přesáhnout,přes jistá pravidla hry, proměňuje tedy části lidského života, jichž se zmocňujeve hru, kterou jako takovou už nelze hodnotit eticky, ale pouze esteticky.“ 29A jak se k této problematice vyjadřuje Moulin Rouge? Jak jinak, než žeopět uvádí tuto teorii do praxe. Má-li umělec při kreativním aktu podvéstvévodu a zajistit tak svou budoucnost, status („I want be a real actress.“ 30 ),musí být velmi přesvědčivý „zpívat jako anděl a tančit jako ďábel“. 31 Naplnitsvou predestinaci: „Bude to velkolepá erotická scéna, násilná, zvučná, divokýbohémský duch. Show bude obrovský, lukrativní, děsivý, úžasný, Gargantuovskýpočin. Smyslová extáze. Bude to nejúžasnější úžasný. Žádná slova v našemjazyce, nemohou popsat tuto událost, oněmíte úžasem.“ 3227Broch (pozn. 12), s. 75–78.28Ibidem.29Ibidem.30Luhrmann (pozn. 1).31Ibidem.32Ibidem.66 67